č
č
č
č
Přání
Vážení a milí klienti našeho domova, za celý kolektiv pracovníků Vám přejeme příjemné prožití vánočních svátků a šťastný nový rok! Redakce Foltýnovin
Básničky pro potěšení – tvorba klientů Prastará vzpomínka Den je jako sen, jedu do přírody ven a veze mne starý vlak, nad komínem kouře mrak. Hledím z okna na sráz, na stromy a na mráz. Pod stromy se krčí domy, je to malá vesnice, nejvyšší je studnice, líbí se mi velice… jako tento vlak, ano je to tak! Na stolečku sklenka, není v ní pálenka, jenom voda čistá. Vánoc čas se chystá, už je to věc jistá! Na kolenou vázu mám, mamince ji asi dám. A kdyby na ni řekla ne! Ježíšek to rozhodne!! Věra Miovská
Kalendář v lednu nově voní budem psát již rok sedmnáct bude-li lepší nežli loni co nového v něm čeká nás? Jaroslava Procházková Vánoce Vzpomínám na dětství, sníh je venku. Pod stromkem kočárek pro panenku. Maminka v bílé zástěře, na stole sváteční večeře. Kampak se poděli tatínek, maminka, sestřičky, stromeček, prskavky, jesličky? Zůstala jsem sama, jen s krásnýma vzpomínkama… Jaroslava Procházková
Klienti vzpomínají na tradiční Vánoce Vzpomínka paní Elišky Petrželové Na Vánoce jsme se s maminkou velmi připravovaly. V celém domě muselo být vše uklizeno, včetně naleštěných mosazných klik (čistily jsme je každou sobotu) a garnýží na záclony. Pekly jsme tři druhy cukroví, vanilkové rohlíčky, slepované linecké, medvědí tlapky, a dvě vánočky. Jednu jsme snědli hned, druhá vydržela déle. Další dvě vánočky pekla maminka na Silvestra, abychom měli také na Nový rok. Tatínek dal do stojanu stromeček, já se sestrou jsme ho zdobily. Věšely na něj malá panenská jablíčka, obalené ořechy staniolem, kostky cukru balily do papírů – hedvábných nastříhaných na obou stranách a nakonec řetězy z barevných papírů. Skleněných ozdob jsme měli málo. Těšili jsme se na večeři, vždy byl kapr, bramborový salát a cukroví. Po večeři jsme rychle uklidili a čekali, až zazvoní zvoneček. Utíkali ke stromečku a čekali na dárečky, včetně malého bratra. Když mi bylo devět roků, dostala jsem kaučukovou panenku s modrýma skleněnýma očkama, dala jsem jí jméno Mánička. Také jsem dostala zelený kočárek. Byla jsem šťastná, moje kamarádka měla kočárek dlouho, měl i okénko. Na panenky jsme šily, pletly, háčkovaly. Bylo hodně sněhu. Sáňkovali jsme s kamarády na Stránské skále, pro nás to byl velký kopec. Bratranec měl 2 koně, zapřáhl je do saní a bral nás také na vyjížďky – šlitáž. Zabalil nás do houní, aby nám nebyla zima. Byla to krása, koníci měli rolničky a radostně uháněli.
Ráda na Vánoce a zimu vzpomínám. Měla jsem hezké dětství.
Vzpomínka paní Jaroslavy Procházkové Když jsem já byla malá, tak se u nás velké dárky nepěstovaly. Rodiče ale vždy koupili živý stromeček a k tomu tzv. cetle, ve kterých byly velmi sladké bonbony. Cetle byly velmi střapaté a na bocích rozstříhané, společně jsme je věšeli na stromeček. Dále jsme zlatili ořechy, dávali na stromeček malá jablíčka a figurky, které jsme vyráběli ve škole a školce. Z papíru pak vystříhané lodičky a andělíčky. Maminka každý rok koupila novou hodnotnější ozdobu na stromeček. Na jeho vrchu byla krásná špice. K večeři jsme měli vždy smaženého kapra a bramborový salát.
K tomu také výbornou rybí polévku, kterou jsem ani já později tak dobře neuvařila. Vzpomínám si, že maminka vždy pomalu jedla a my se sourozenci jsme se
nemohli dočkat nadílky. U stromečku jsme zpívali koledy, v češtině i němčině, protože maminka vystudovala německé školy. Dárky byly ubohé. Vždy jsem si přála cvičky, které ale stály deset korun, což bylo hodně peněz. Dostali jsme jen potřebné věci jako svetřík nebo punčochy. Pak jen drobnou hračku, jako například kaučukovou panenku. Moje maminka v pěti letech osiřela a vyrůstala v německém klášteře, kde neměli příliš krásné Vánoce. Co se týče tradic, lili jsme olovo a věštili si z tvarů, co nás v dalším roce čeká.
Když jsme byly starší, tak jsme s děvčaty házely střevícem, abychom zjistily, kdo se kdy vdá. Když dopadl patou ke dveřím, tak jsme zůstaly doma. Když ale naopak dopadl špičkou ke dveřím, znamenalo to svatbu. Poté jsme říkali „Třesu, třesu bez, pověz mně bože, kde můj milý dnes“, poté zaštěkal pes a ze které strany štěkal, tak v té vesnici jsme měli nápadníky. Když se nám líbil chlapec z konkrétní vesnice a pes štěkal z jiné strany, tak jsme i švindlovaly. Na Nový rok vždy chodil kominík s krásně nažehlenou košilí a bílou čepicí. Vždy nám přinesl nástěnný kalendář na celý rok a gratuloval hodně štěstí v dalším roce. Rodiče nám o Vánocích kupovali ovoce v koloniálu, kde měli mandarinky, banány i kokosové ořechy. Milovala jsem Masarykovu ulici. Na Zelném trhu měli zase sušené švestky ve tvaru čerta, což se mi
v dětství moc líbilo. Stejně tak jsem milovala pečené kaštany.
V dospělosti jsem pak všechny tradice ještě rozšířila, protože moje tři děti se o ně velmi zajímaly. Na Vánoce držíme dodnes pospolu. Když byly děti malé, tak jsme si Vánoce moc užívali. Snažila jsem se dětem dát dárky, které jsem v dětství záviděla kamarádům, jež měli bohaté rodiče. Dostávali panenky, sáně nebo lyže. S mými dětmi jsme recitovali Erbena, loupali ořechy, rozkrojovali jablíčko. Když byl v jablíčku křížek, tak jsme říkali, že nebudeme věřit pověrám. Pouštěli jsme taky lodičky z ořechových skořápek. Když lodička plula doprostřed, tak jsme měli šťastný rok. Před Vánocemi jsme vyráběli z barevných papírů řetězy, potom taky holubičky nebo košíčky. Když děti odrostly a odešly z domu, tak jsme Vánoce hodně zmodernizovali, takže už nebyly takové jako dřív. Komerce Vánoc mi vadí, nelíbí se mi to. Kouzlo Vánoc se vytrácí.
Vzpomínka pana Klečky Vánoce kdysi nebyly tak bohaté jako dnes. Tatínek vždy zdobil tajně stromeček, ke kterému nás přivedl až po štědrovečerní večeři. Stromeček byl ozdobený pozlacenými ořechy, jablíčky, vánočním cukrovím. Ke štědrovečerní večeři jsme nikdy neměli kapra nebo řízky, měli jsme bílou kávu, vánočku a cukroví. Aby se mohlo cukroví napéct, museli jsme chodit k mlynáři dlouhou cestu (3 km) pro mouku, jelikož ji byl nedostatek, na každou osobu pouze 3kg. Potom se rozdaly dárečky, většinou vyrobené a vyřezané hračky, oblečení a další praktické dárky. U stromečku jsme zpívali koledy a pouštěli jsme lodičky. Potom jsme šli všichni na půlnoční do kostela několik kilometrů přes zasněžený les, což vyvolávalo krásnou a vánoční atmosféru. Nikdy se mi tam však nechtělo, protože už bylo pozdě a já usínal. Na Vánoce jsme chodívali se sourozenci koledovat po domech, zpívali jsme koledy a za to dostali oříšek nebo vánoční cukroví. Koledovat jsme chodili i na Tři Krále. Rád jsem chodil bruslit na zamrzlý rybník a sáňkovat na kopec, protože bylo hodně sněhu. Dnes už děti ani neví, co sníh je. Tradicí bylo, že jsem každou neděli objížděl s kamarády celou vesnici na lyžích. Na Vánoce, které jsem v dětství zažil, rád vzpomínám, byly přirozenější. Na dnešních Vánocích mi chybí upřímnost lidí, lidé se kdysi mezi sebou znali a více si pomáhali. I pohádky mám rád ty starší, více mi Vánoce navozují. V této době je to hlavně o dárcích, všichni mají všechno a chtějí ještě víc (nikdo nemá dost). I proto jsem si některé zvyky z těchto tradičních Vánoce přenesl do dospělosti, kdy už jsem měl své vlastní děti. To už jsme měli kapra, a protože jsem pracoval, večeřeli jsme třeba už odpoledne.
Už se bohužel nechodilo koledovat, ani na půlnoční. Vzpomínky mi nikdo nevezme. Vzpomínka na Mikuláše: Přišel čert a Mikuláš, který donesl dárky. Kdo zlobil, tak nedostal nic nebo jen málo. Mám i úsměvnou vzpomínku, kdy jsem se sám v dospělosti převlékl za čerta a šel jsem postrašit své dva syny. Měl jsem červené punčochy, které hned poznal starší syn a řekl: „Jé maminko, ten čert má tvoje punčochy.“ Markéta Weinlichová
Trénování paměti ÚKOL Č. 1
Mezi obrázky je 8 rozdílů, najděte je.
ÚKOL Č. 2 Pokuste se přiřadit osobu nadělující o Vánocích dárky k zemi, ve které zvyk probíhá 1) Weinachtsmann 2) Babbo Natale 3) Sinterklaas 4) Père Noël 5) Děda Mráz 6) Jultomten 7) Santa Claus 8) Ježíšek 9) Hoteišó 10) Svjatoj Nikolaj
a) b) c) d) e) f) g) h) i) j)
Holandsko Japonsko Francie Švédsko Zakarpatská Ukrajina USA Itálie Rusko Německo Česká republika
ÚKOL Č. 3 Rozluštěte následující přesmyčky slov, které souvisí s Vánoci VSÍYKČ ................................................................................................................................. DYOOZB ............................................................................................................................... YPVKRSAK .......................................................................................................................... OSČERMEKT ........................................................................................................................ ŠLAIKMČY ........................................................................................................................... PAKR ..................................................................................................................................... ČNVKAÁO ............................................................................................................................ KVÍROCU .............................................................................................................................. ONEVČEZK .......................................................................................................................... DKYÁR .................................................................................................................................. DYKEOL ............................................................................................................................... Gabriela Štefanová Řešení všech úkolů najdete na poslední straně tohoto čísla.
Kdo je pan Nováček? První kočka, která dala vzniknout programu „felinoterapie“ v našem domově byl bílý kocour „pan Nováček“. Jak to bylo se vznikem jeho jména, Vás chci seznámit v tomto příspěvku Foltýnovin. Dost lidí se mě ptá, proč takové jméno. Pravda, pro zvíře jsou jména běžnější, pochopitelnější, než „pan Nováček“. Zde je legenda, která se k tomuto jménu váže: Od roku 2002 v naší domácnosti žila kočka č. 1, kterou jsme původně ani nechtěli. Ale byla nalezencem, nešťastníkem od obchodního domu, a tak jsme ji nakonec přijali. Dostala jméno „Antonie von TESCO“. Říkali jsme jí Tonička nebo krátce Toňo, Toni. Postupně k ní přibyl další nalezenec, malá Miu a po její smrti dvě koťata, Jonášek s Maruškou. Po jejich odchodu byla Toni od r. 2010 sama a užívala si výsady jedináčka. O další kočce do bytu jsme již neuvažovali. Koncem listopadu 2011 zazvonila u našich dveří žena ze stejné čtvrti a ihned nás zahrnula spoustou informací. Prý si už nějaký čas na jejich zahradu chodí hrát malé bílé čiperné kotě. Je nesmírně roztomilé a moc maličké, je to kotě podzimní a samo venku nepřežije. Asi se zaběhlo nebo nikomu nepatří, protože se nikdo nepřihlásil,
i když se ptali. S omluvou dodala dál: „a my si ho nechat nemůžeme, máme už tři kočky a dva psy, a to je víc než dost. A vy jste prý, paní Kočičková. No, podívejte se, jak je roztomilé, je to kocourek, taková malá rukavice“. Paní rozepnula bundu a ve vnitřní kapse se objevil malý bílý chomáček. Kocourek byl tak malý, že se vešel do dlaní. Sice jsme další kočku neplánovali, ale tomuto se nedalo odolat a adoptovali jsme ho. Často jsme mu říkali, že je „náš nový člen rodiny“. Z toho postupně začalo vznikat: „pane Nový“, „budeme mít ke Štědrému dni, nový dárek“, „pana Nového ke Štědrovečernímu stolu“ a „ty jsi tak malý, že nejsi pan Nový, ale pan Nováček“. A najednou měl definitivní jméno. V průběhu času dostal další jméno a to „Primář“, které si vysloužil v době svého pobytu na veterinární klinice, kde se prý choval vznosně (a bílý plášť už má). Takže: „Primář pan Nováček“- ale že to má zvuk! Přesto, že k nám již na felinoterapii nechodí (ze zdravotních důvodů), bývá často jmenován a vzpomínán. Pěkný čas vánoční! Alena Sobotková
Havran nebo vrána? Havran polní je podobně velký jako vrána a na první pohled ho od ní neodlišíte. Pozorné oko však snadno najde spoustu dost výrazných rozdílů. Ten základní je v barvě. Havraní peří má namodralou barvu a leskne se. Také zobák je spolehlivým rozpoznávacím znamením - vrána ho má černý, zatímco havran spíš do šeda a ještě navíc olysalý. Spolehlivým způsobem, jak rozeznat havrana od vrány, jsou také kalhotky. Tak se nazývá odstávající opeření na končetinách, které mají pouze havrani, nikoliv vrány nebo krkavci.
Havran obývá téměř celou Evropu a velkou část Asie. U nás lze spatřit dvě skupiny havranů podle toho, jaké je období. V zimě k nám totiž přilétají ptáci z východní Evropy, aby zde přezimovali, a naši ptáci se na toto období stěhují do západní Evropy. Na jaře se obě skupiny zase vracejí zpět. Letní skupina ptáků je méně početná.
Od vrány můžete havrany odlišit i způsobem chování. Zatímco vrány vydrží na zemi spíše kratší dobu, havrani po ní běhají rádi a dlouze. Živí se hmyzem, loví myši a drobné živočichy. Vybírají také hnízda koroptví, bažantů a drobných ptáků. Mimo to jedí také rostlinnou stravu, jako je pšenice, ječmen, kukuřice, ovoce nebo brambory. Většina černých ptáků, které vídáme v zimě ve městech, jsou právě havrani - a to přesto, že jim 90 % lidí říká vrány. Jana Kubíčková
Vánoce Svatá Barbora (4. prosince) Nejznámější pověrou v tento den je řezání větviček, kterým se říká „barborky“ a nejlepší jsou ty z obyčejné třešně. Zvyk praktikují svobodné dívky, které se chtějí dozvědět, jestli se do roka vdají. Pokud jim větvička vykvete na Štědrý den, může se v příštím roce chystat svatba. V současné době zvyk praktikují i ženy vdané. „Barborky“ totiž slouží jako krásná živá vánoční dekorace.
ty, s nimiž si rodiče nevědí mnohdy rady. Účinné je to samozřejmě jen do té doby, než přestanou na Mikuláše věřit.
Po svaté Baruši střes nosu i uši! O svaté Barboře ležívá sníh na dvoře. Svatá Lucie (13. prosince) Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá.
Svatý Mikuláš (6. prosince) Postava Mikuláše je historicky doložena. Původní podoba jména je Nicolaos (z řečtiny). Narodil se v křesťanské rodině kolem roku 280 v maloasijském městě Patari. Byl velmi zbožný a dobrotivý. Jeho nejoslavovanější vlastností byla štědrost. Pro jeho štědrost ho milovaly také děti. Vystupoval jako jejich ochránce před nemocemi a neštěstím. V předvečer jeho svátku se již po mnoho generací těší na jeho štědré nadělování. Mikulášské nadělování je jednou z nejrozšířenějších tradic u nás. Smysl těchto obchůzek zůstal také stejný: obdarovat a udělat radost dětem a někdy být tak trochu výchovnou metodou pro
V tento den bývalo zvykem, že obchůzku „držely“ ženy nebo dívky. Nejčastěji byly „Lucky“ nebo „Lucy“, jak se jim říkalo, oděny od hlavy až k patě do bílých plachet (a na obličejové části měly strašidelnou masku s klapajícím velikým zobákem). „Lucy“ chodily kontrolovat hospodyně, jak mají uklizeno. V ruce držely peroutky z husích brk či metlu nebo štětku a ometaly všechny kouty, vymetaly prach, ale i všechno zlé. Veronika Večeřová
Vánoční kalendárium 23. prosinec Končí advent (přípravné období) a začínají vánoční svátky. 24. prosinec – Štědrý den Slaví se památka Adama a Evy, podle Bible prvních lidí, které stvořil Bůh. 25. prosinec – Hod boží vánoční Připomínáme si narození Ježíše v Betlémě. Je to den plný rozjímání, rodinných a přátelských návštěv a hodování. 26. prosinec – Svatý Štěpán Tradicí v tento den jsou koledníků.
obchůzky
31. prosinec – Silvestr V tento den se připomíná papež Silvestr I. a zároveň je to den oslavy konce roku. 1. leden – Nový rok První den nového roku. V tento den bychom se měli chovat tak, jak bychom se chtěli mít v celém roce, protože „Jak na Nový rok, tak po celý rok“. 6. leden – Tři králové Připomínka putování Tří králů za Ježíšem do Betléma. V tento den se konají Tříkrálové obchůzky. V posledních letech v naší zemí spojené s Tříkrálovou sbírkou. Veronika Večeřová
A vědí to vůbec lidé? Zvířecí sněm o Vánočních svátcích
Kdysi dávno svolala zvířata sněm. Liška se zeptala veverky: "Co pro tebe znamenají Vánoce?" Veverka odpověděla: "Pro mne Vánoce znamenají krásný stromeček ozdobený spoustou svíček a cukrovím, které mám tak ráda."
Liška se připojila se svou představou: "Pro mne samozřejmě nesmí chybět voňavá pečená husička. Bez pečínky by to opravdové Vánoce nebyly. "Do řeči se jim vložil medvěd: "Vánočka! O Vánocích musím mít obrovskou sladkou vánočku!" Slyšet se dala také straka: "Podle mne jsou o Vánocích nejdůležitější krásné a zářící šperky. O Vánocích se má všechno jen třpytit. "Pozadu nechtěl zůstat ani vůl: "Vánoce dělá Vánocemi teprve šampaňské. Já bych ho vypil klidně dvě lahve!" A osel, který to už nevydržel, se rychle zmocnil slova: "Vole, zbláznil ses? Vždyť na Vánocích je nejdůležitější Ježíšek. Copak jsi na to zapomněl?" Vůl se zastyděl, sklopil velkou hlavu a zabučel: "A vědí to vůbec lidé?" Jaroslava Novotná Z knihy Vánoční příběhy pro potěchu duše
Vánoce Tradice českých Vánoc mají své počátky v době pohanské. Tehdejší lidé se živili především zemědělstvím, a proto byli velmi těsně spjati s přírodou. Koloběh v přírodě souvisí se slunečním cyklem. Slunce bylo symbolem životadárné síly, není tedy divu, že se ke Slunci upíraly modlitby, magické praktiky, obřady a zvyky. Se sluneční aktivitou souvisely tři významné proměny v přírodě a Slované s nimi spojovali své oslavy. Období zimního slunovratu (21. prosince) je oslavou zimy, tedy spánku v přírodě. Příběh o narození Ježíše Tato událost se stala před 4000 lety. V té době byl Řím obrovským impériem vedeným Caesarem Augustem a Izraeli vládnul král Herodes. V druhém zmiňovaném státě v malé vesnici Galilee v Nazarethu žila Marie – mladá panna, která byla zasnoubená s Josefem, židovským tesařem. Jedné noci ji ve snu navštívil anděl, který jí řekl, že byla vybrána, aby porodila Božího Syna jménem Ježíš. Na dívku sestoupil Duch Svatý a zázračně otěhotněla, i když byla stále pannou. Když se svěřila s touto radostnou novinou svému nastávajícímu, tak se přirozeně cítil podvedený, ale i jeho ve snu navštívil anděl a potvrdil, že Marie nelhala. A tak tedy, navzdory veřejnému zhanobení, ji pojal za ženu. V tu dobu Caesar Augustus vyhlásil sčítání lidu v celém Římském impériu. Všichni museli jít na místo, kam patřili dle tehdejších záznamů. Josef a Marie tedy opustili Nazareth a vydali se do Betléma. Cesta trvala mnoho dní, a když konečně došli
uprostřed noci do cíle, nepodařilo se jim najít místo, kde by složili hlavu. Jednomu muži se jich ale zželelo a vzal je do jeskyní v podhůří, kde pastevci pobývali se svými kravami a ovcemi. Našli si tam malý chlév, který Josef uklidil a vystlal čerstvým senem místo postelí. Jesličky udělal z krmelce. Další noc Marie porodila syna a dala mu jméno Ježíš, přesně podle toho co jí tehdy zvěstoval anděl. V tu chvíli se nad Betlémem objevila zářící hvězda, která byla vidět široko daleko. V nedalekých polích pastevci naháněli svá stáda ovcí, když se znenadání u nich objevil překrásný anděl obklopený jasným světlem. Báli se ho a chtěli utéct. „Nemějte strach!“ uklidňoval je anděl. „Nesu vám zvěsti o veliké radosti. Neboť pro vás se tuto noc narodil v Betlémě Spasitel – Ježíš Kristus.“ Nebe bylo zčistajasna plné andělů oslavujícíh jeho zrození a říkajících: „Sláva Bohu na nebesích a pokoj a mír všem
lidem dobré vůle.“ Poté opustili pastýře, kteří mířili k Betlému. Když došli k jeskyni, tak opravdu našli chlév a v něm děťátko ovinuté v plenkách. Odešli odtamtud velebíc pána a tak se brzy rozšířily noviny o zázračném dítěti, které se mělo stát Spasitelem světa. I na východě se objevila zářící hvězda. Viděli ji Tři králové, kteří věděli, že je to znamení a vyrazili tedy na cestu za Spasitelem. Jmenovali se Kašpar – mladý král z Tarsu, Melichar – starý muž s plnovousem, který byl králem Arábie a Baltazar – král Etiopie. Cestovali mnoho dní na velbloudech přes hory, pouště a planiny stále sledující hvězdu, která jim ukazovala správný směr. Když nakonec přišli do Betléma, našli Ježíše v jesličkách. Hluboce se mu uklonili a donesli dary – zlato, kadidlo a myrhu. Hned další den se však vrátili do svých domovů, aby mohli zvěstovat noviny o narození Spasitele. Magické kouzlo Vánoc je dotvářeno různými zvyky, zvyklostmi a pověrami. Přenášely se z generace na generaci a některé se dochovaly dodnes. Nejvíce praktik se samozřejmě váže ke Štědrému dni. Gabriela Štefanová Štědrovečerní zvyky Kdo se nenechal po celý den zlákat pochoutkami a postil se, tomu se večer při východu první hvězdičky podařilo uvidět
zlaté prasátko. Také se nedoporučovalo prát. Přineslo by to neštěstí a smůlu do domu. Ke štědrovečernímu stolu se zasedalo ve svátečním oblečení. I hospodyně musela odložit zástěru a pracovní oděv. Dbala na to, aby stůl byl prostřen pro sudý počet lidí. Jestliže byl počet stolujících lichý, prostřela pro jednoho navíc. Pod talíře na štědrovečerním stole se dávaly mince, aby se nás peníze držely po celý rok. Také šupiny z kapra pod talířem a potom uložené do peněženky měly stejný význam. Hospodář zapálil svíčky na stromečku a všichni povstali k tiché modlitbě. Až pak mohli usednout ke štědrovečerní večeři. Dokud všichni nedojedli, nesměl se nikdo od stolu zvednout. Lidé věřili, že by se rodina o dalších Vánocích nesešla celá. Po štědrovečerní večeři se rozkrajovala jablka příčně na poloviny. Jestliže se uvnitř objevila čistá hvězdička, dotyčnému přálo v příštím roce zdraví a štěstí. Když se ukázal kříž z jadérek nebo červivý střed jablka, znamenalo to předvěst nemoci či smrti. Takové pouštění lodiček byl dosti rozšířený zvyk. Do rozpůlených ořechových skořápek se přilepila voskem malá svíčka a zapálila se. Svobodná děvčata házela přes hlavu papučí. Pokud papuče dopadla tak, že špička směřovala ke dveřím, tak se dotyčná do roka provdala. K Vánocům také patří půlnoční mše, na které chodívali všichni, neboť mají svoji nezaměnitelnou atmosféru dokreslenou zpěvy koled či vánočními hrami.
Vánoční symboly Betlém Tradice stavění betlémů je velmi stará, dokonce starší než zdobení stromečku. Vytvářely se scenérie, které znázorňovaly prostředí, v němž se Ježíšek narodil. Výtvarné zpracování bylo různé, odlišovalo se jednak použitým materiálem, jednak vlastním pojetím. Z materiálů se nejčastěji používal papír, dřevo, těsto, kukuřičné šustí, vosk, sádra, keramická hlína a další tvárné hmoty.
Strom Jako vánoční symbol se strom do Čech dostal v 19. století z Německa. Zdobení stromečku se potom začalo objevovat nejdříve u české šlechty. Po první světové válce se ujal zvyk stavět a rozsvěcet vánoční stromky na veřejných prostranstvích, nejčastěji na náměstích. Podle dochovaných zpráv se tak v naší zemi stalo poprvé v roce 1924 v Brně. Tradice vznikla na popud spisovatele Rudolfa Těsnohlídka, kterému se přihodila tato příhoda. Před Štědrým dnem se vypravil do lesa pro vánoční stromek. V lese našel opuštěné děvčátko, které zachránil od umrznutí. Tato příhoda ho přiměla zajímat se blíže o děti bez domova. Přišel s myšlenkou uspořádat pro tyto děti sbírku. A protože děvčátko jménem Liduška našel po smrkem, který je symbolem Vánoce, charitativní
sbírka se uskutečnila po vánočním smrkem. Těsnohlídkův Vánoční strom republiky byl jedním z prvních v Evropě. Jmelí Jmelí je symbol, v jehož kouzelnou moc věřili lidé odpradávna. Zavěšené jmelí prý přináší do domu štěstí a lásku, chrání proti zlým duchům a čarodějnicím. Také prý funguje jako ochrana proti ohni. Kouzelná moc se umocňuje, je-li snítka jmelí darována, nikoli zakoupena. Štěstí zajišťuje množství bobulek: čím je jich více, tím více štěstí má obdarovaný v příštím roce. Zvyk lívat se s partnerem či partnerkou pod zavěšeným jmelím pochází od starých Keltů, kteří věřili, že jmelí zajišťuje plodnost. Ryba Ryba, v naší zemi speciálně kapr, je nejdůležitější součástí Štědrovečerní hostiny. Samozřejmě si nezapomeňte schovat do peněženky pár kapřích šupinek. Proč právě ryba patří k vánočním symbolům? Narození Ježíše se datuje na rozhraní dvou věků: právě skončil věk Ryb a začínal věk Skopce. Kristus byl zobrazován jako beránek nebo ryba. Zvon Zvonečky jsou často používanou ozdobou na vánočním stromečku, motivem na vánočních přáních. Mají nám připomínat, že cennější než bohatství je lidská láska soucit v našich srdcích. Dárky Svátky vánoční jsou určitě tou nejlepší příležitostí k dělání radosti svým blízkým, přátelům i sobě. Štědrovečerní nadílka pod zářícím stromečkem bývá ve velké většině rodin tím zlatým hřebem celého večera. Zvláště v rodinách s malými dětmi je chvíle, kdy se rozzáří dětské oči nad zjištěním, že
„dopis Ježíškovi nejkouzelnější.
opravdu
došel“,
ta
Vánoční pečivo a pokrmy Celodenní půst na Štědrý den končí štědrou večeří, kdy začíná vánoční hodování. Hlavní štědrovečerní jídla se různila podle krajů, ale také podle movitosti rodiny (houbová omáčka s chlebem, jahelná kaše se sirupem nebo cukrem, krupičná kaše s perníkem, kuba s houbami, sladký hubník, houbový krupník, zelníky, šejdovec, ryba,…) Tradičním ovocem, které nesmělo chybět na staročeském štědrovečerním stole, byla jablka a ořechy. Jaké by to byly Vánoce bez vánočního cukroví? Říká se, že by na stole mělo být sedm nebo třináct druhů vánočního cukroví. Mezi vánoční pečivo na vesnicích patřily obyčejnější druhy. Byly to zejména chléb a vánočka, jež byly symboly hojnosti. Někdy se do vánočky zapékala mince, kdo ji při rozkrajování našel, zajistil si tak zdraví a prosperitu na celý příští rok.
Vánoční výzdoba Chystání vánočních ozdob a výzdoba začíná obvykle dlouho před Štědrým dnem. Každá hospodyně pravidelně před Vánocemi gruntuje celý dům. Vše musí mít slavnostní ráz. Pěknou vánoční výzdobu – Vrkoč si můžete i vy svépomocí vyrobit. Do vhodného keramického hrnku nebo džbánku nasypeme písek nebo vložíme hmotu na aranžování. Nejdříve napícháme větvičky krušpánku nebo chvojí. Pak postupně mezi větvičky vpichujeme různě dlouhé špejle, na něž napichujeme: ozdobené Vánoční perníčky, figurky z kynutého těsta, malá jablíčka, sušené švestky, jablka, meruňky, hrozinky, ořechy, makovice. Veronika Večeřová
Vánoční koledy Narodil se Kristus Pán 1) Narodil se Kristus Pán, veselme se, z růže kvítek vykvet' nám, radujme se! Z života čistého, z rodu královského, nám, nám narodil se. 2) Jenž prorokován jest, veselme se, ten na svět poslán jest, radujme se! Z života čistého, z rodu královského, nám, nám narodil se. 3) Člověčenství naše, veselme se, ráčil vzíti na se, radujme se! Z života čistého, z rodu královského, nám, nám narodil se. 4) Goliáš oloupen, veselme se, člověk jest vykoupen, radujme se! Z života čistého, z rodu královského, nám, nám narodil se.
Nesem Vám noviny 1) Nesem vám noviny, poslouchejte, z betlémské krajiny, pozor dejte. Slyšte je pilně a neomylně, slyšte je pilně a neomylně, rozjímejte. 2) Syna porodila čistá panna, v jesličky vložila Krista pána, jej ovinula a zavinula, jej ovinula a zavinula, plenčičkama. 3) K němužto andělé z nebe přišli, i také pastýři jsou se sešli, jeho vítali, jeho chválili, jeho vítali, jeho chválili, dary nesli.
Okno do duše Kdysi jsem vyslechla příběh, který by možná stál za zmínku právě v této době. Blíží se Vánoce, všichni jsou ve stresu, spěchají a nestíhají, jsou nervózní, unavení, přetažení. A ti, kdo na tom tak nejsou, trpí tím, že se tak cítí a chovají ostatní lidé v jejich okolí. Možná vám bude povědomá doba, ve které se povídka odehrává, doba ve které ještě nebyly obchody plné zboží z tuzemska a zahraničí a lidé neměli ani tolik peněz, jako máme dnes, a přesto si stěžujeme. Děti nosily obnošené oblečení po starších sourozencích a na snídani býval chleba s bílou kávou, někdy ani nebyl namazaný. Příběh se odehrává ve škole a hlavními postavami jsou hodná paní učitelka a Honza, obyčejný, nebo možná ne tak úplně obyčejný kluk. Byl poslední den před vánočními
prázdninami. Každé z dětí chtělo paní učitelce udělat radost, každý jí chystal dárek podle svých možností, podle fantazie, nebo podle finančních možností rodičů. Paní učitelka za ty roky již přesně věděla, co od koho dostane. Jen u Jeníčka si nebyla jistá. On byl takový jiný, než ostatní děti, citlivější a hloubavější. Děti stály ve frontě, aby paní učitelce popřály a daly nějakou pozornost. Když se konečně dostala řada i na Jendu, popřál ostýchavě paní učitelce k svátkům a podal jí malinkatou věc. Co to asi je, přemýšlela, když viděla krabičku, krabičku od sirek, která byla zabalena v kousku papíru a omotána nití. Poděkovala a pohladila Honzíka po krátce střižených vlasech. Řekla si, že dárek otevře spolu s ostatními až za chvíli. Ještě chtěla s dětmi zazpívat pár koled a rozdat i jim malé dárečky, které měla připravené.
Poslední koleda dozněla a rozhostilo se ticho po celé třídě. Paní učitelka ještě jednou poděkovala dětem za dárky a pak je vyzvala, aby si rozbalily ty svoje. I ona se dala do rozbalování. Měla dobrou paměť a tak si přesně pamatovala podle obalu a tvaru, který od koho dostala. Dárky byly rozmanité, některé děti samy vyrobily a z těch měla paní učitelka velikou radost, ale do očí jí vstoupily slzy až tehdy, když vzala do rukou malinkatý balíček. Byl to ten od Honzíka. Chvíli přemýšlela nad tím, co tam asi chlapec mohl dát, pak neodolala a otevřela opatrně krabičku. Byl tam bonbón, rozbalený ocumlaný bonbón. Podívala se na Jeníka a neslyšně, jen rty, dojatě zašeptala:"Děkuji!" Ona totiž pochopila, jak veliký vnitřní boj v sobě ten chlapec musel prožívat. Jeho rodina nebyla nijak bohatá, peněz tedy neměli nazbyt a tak i onen bonbónek pro klučinu představoval veliký poklad. Proto jej určitě s velikou chutí rozbalil a vložil do úst, ale pak si vzpomněl na paní učitelku, chtěl jí něco velmi cenného dát, ale nic neměl, jen to drahocenné cukrle.
Sehnal tedy krabičku od sirek a kousek papíru, do kterého vše pečlivě zabalil, pak si vypáral nit z košile, asi z knoflíku, protože mu jeden chyběl a převázal poklad opatrně kolem dokola. Paní učitelka dál učila mnoho dětí, které ji milovaly pro její laskavost a pochopení, dostala i rozdala mnoho dárků. I vysvědčení. Jan rostl, vychodil školu, našel si zaměstnání a oženil se. Měl dvě děti, chlapce a děvčátko. A světe div se, tu holčičku učila ve škole paní učitelka, která učila i jejího tatínka. A právě ona přinesla ukázat té malé žabce nejcennější dárek, který si schovávala celé ty roky. Možná mi to nebudete věřit, ale tento příběh se opravdu stal, vyslechla jsem jej od té, která je již dnes babičkou, od té, která na vlastní oči viděla ten malý důkaz velké náklonnosti uložený v ohmatané krabičce od zápalek. Dovolte mi, abych popřála vám všem požehnané svátky vánoční naplněné právě takovou čistou radostí, láskou a pochopením, jako byla v srdcích těch dvou. Katka Malinková
Akce v domově Prosinec 1.12. 14.30 Vystoupení konzervatoř – zpěv, klavír – vážná hudba - vánoční program 5.12. 8.30-11.30 Mikulášská nadílka 6.12. 14.00 Beseda o cestování s Ing. Jenešovou 7.12. 14.30 Předvánoční vystoupení sboru Bádule 12.12. 15.00 Vystoupení ZUŠ Chmelová 15.12. 15.00 Vánoční pořad „Moře dárků není třeba. Stačí pohoda.“ Ota Císař - zpěv, Jan Kostečka - klavír, Jiří Jurka - mluvené slovo 16.12. 15.30 neformální zpívání s kytarou s teenagery v jídelně - mládež ES Brno 20.12. 14.30 Vánoční koncert manželů Procházkových – pásmo koled, veršů a vánočních písní při svíčkách 22.12. 16.00 vánoční vystoupení souboru Sboreček 28.12. 14.00 promítání filmu s vánoční tématikou v jídelně Změna programu vyhrazena
Vánoce s Františkem Nepilem Spisovatel a rozhlasový redaktor František Nepil vzpomíná na své idylické Vánoce: V předvečer Štědrého dne přicházel na pořad předvánoční obřad, o kterém se nedočtete v žádné národopisné studii – koupání v neckách. Necky jsou dneska spíš už jen pohádkovým symbolem, asi jako kolovrat, ježibaba nebo hladomorna. Štědrý den u nás začínal pokusem o půst a jednak hledáním toho cukroví, které maminka napekla. Pokus o rodinný půst končil každoročně okolo druhé hodiny odpolední, kdy od rána trvající hladovka začala evidentně ohrožovat tatínkovo a moje zdraví. Pozdní oběd vlil do tatínka nejenom novou sílu, ale i pracovní morálku. S vervou mamince vykuchal kapra a rozčtvrtil dopečenou husu či králíka od babičky, přisolil a připepřil salát, který maminka osolila a opepřila málo, a popohnal tak věci a čas k onomu obřadu nad rybí polévkou. Jím končil shon a začínala
poklidná fáze svátků. Maminka trvala na tom, abychom k jejímu štědrovečernímu stolu usedli v měšťácky čisté košili a abychom si nad dosud nenačatou rybí polévkou popřáli šťastné Vánoce. I šťastné shledání napřesrok, a abychom se políbili. Zdálo se mi tenkrát, že to jsou nepřirozené a nepochopitelné ceremonie, a že maminka se nám prostě nevyvinula dost do moderna. Po večeři jsme rozkrojili vánoční jablka, a pak jsme odešli ke stromečku. Tam jsme museli chvíli tatínka přesvědčovat, jak pěkně vyřezal betlém, a pak i společně zapívat koledy. Já lahodně a s citem, brácha hlasitě a falešně. Během naší vokalízy bylo tatínkovým úkolem nepozorovaně se vytratit do kuchyně a tam zazvonit na zvoneček. Nadílka byla krátká, ale úkojná a po ní přišla ta nejkrásnější štědrovečerní doba, kdy jsme dárky prožívali, prohlíželi a počítali. No jo, ale to jsem ještě nevěděl, jak je to s těmi
dárky. A hlavně, že rozbalování je vlastně veliký obřad, který začíná již někdy v půli října. Ono totiž sehnat dárky a položit je pod stromeček, to není všechno. Toho druhého nejčastěji připravujeme o radost tím, jak dárky neumíme přijímat. Přijmout dárek to je podobné umění jako balet nebo rozhoupání zvonů a podobný obřad jako přijímání do šlechtického stavu. Vždyť si uvědomte, že někdo na vás myslel! Že si lámal hlavu, co by vám udělalo potěšení a že je celý nesvůj, jestli vám ten dárek udělá aspoň takovou radost, jakou jemu udělal starost. Až dostanete dárek, nezačínejte ho honem honem rozbalovat, jako by bylo samozřejmé, že máte dostat vlastně všechno, co je pod stromečkem. Nejdříve se zeptejte:“ Cože, tohle že je pro mě?“ Pak si přečtěte jmenovku a řekněte: Vidíte, že to není pro mě!“ A když vám budou říkat: Je! Je! Je!, přečtěte si ji ještě jednou a opravte se: „ Ba jo, je to pro mě!“ Mějte totiž na paměti, že předehra ku spatření dárku je více vzrušující než jeho vlastní prohlížení. I když je jasné, že dárek je opravdu váš, nesmíte se na něj vrhnout jako nedočkavý hafan na hozený kousek klobásy. Kruťte nad ním chvilku hlavou se slovy: „ To jsem blázen, co to může být! Ani nadále pak nepospíchejte! Mašličku rozvazujte pomalu a stočte ji do klubíčka s tím, že tak pěknou stužku si musíte schovat na příští Vánoce. Přesně
totéž, ale ještě pomaleji, to pak uděláte s papírem, ve kterém je dárek zabalen. A teprve pak přijde chvíle, na kterou čeká dychtivěji dárce než obdarovaný: otevřete krabičku a vyjmete dárek. Nezapomeňte, že tento okamžik je úplně nejdůležitější. Nechoďte mi tedy na oči, jestli řeknete jenom: „ Aha, voda po holení!, nebo „ Aha, násada na kosu!“, či „ Aha, klobouk!“ Naučte se nejdříve nevěřícně vydechnout: „ Ne! A po třech vteřinách rozsvítit oči a dodat třeba: „Voda po holení! – jak víte, že ji tak potřebuju?“ Potom si dárek prohlížejte ze všech stran, nechte si ukázat, jak se rozšroubuje klobouček, aby tekla, několikrát se pocmrndejte a několikrát dárek pochvalte. Pak za něj hezky Ježíškovi poděkujte a než dostanete další, pěkně si ho třeba i beze slova prohlížejte. Ten, kdo vám jej dal, to moc dobře vidí, i kdyby byl k vám zády. Může vás ovšem potkat i to, že klobouk, který dostanete, si nasadíte na hlavu a on se vám zastaví pod nosem. Prostě bude o pět čísel větší. To se může stát. Ale nesmí se stát, že vyhrknete jako nějaký Vincek z pazderny: „ Jé, vždyť je mi velkej!“ Naučte se být taktní. Naučte se říci například: „Podívejte se, on je mi div ne akorát!“ Významově je to totéž, ale snáší se to o něco líp. Jitka Jůzová
Nadílkový vzoreček Znáte nadílkový vzoreček? (a + b) + (c : x ) + y = p + 2q a = mytí nádobí a vynášení odpadků b = nošení uhlí ze sklepa c = necourání po ulicích po skončení vyučovací hodiny x = odmlouvání y = ohavné známky z vyučovacích předmětů p = ponožky q = drobnosti Jitka Jůzová
Říkanka Sněhové vločky Bílé vločky, bílé nebe, sotva spadnou, již nás zebe. Vločky, vločky, ach to láká, postavit z vás sněhuláka! Vločky, vločky, jak jste hbité, škoda, že se rozpouštíte Jitka Jůzová
Slova pro potěchu duše „Vánoce jsou láska v akci. Pokaždé, když milujeme, pokaždé když dáváme, tak jsou Vánoce.“ Dale Evans „Budu slavit Vánoce ve svém srdci a snažit se je tam udržet celý rok.“ Charles Dickens Jana Prajznerová
Řešení - trénování paměti ÚKOL Č. 1 Mezi obrázky je 8 rozdílů, najděte je.
ÚKOL Č. 2 Pokuste se přiřadit osobu nadělující o Vánocích dárky k zemi, ve které zvyk probíhá 1i, 2g, 3a, 4c, 5h, 6d, 7f, 8j, 9b, 10e
ÚKOL Č. 3 Rozluštěte následující přesmyčky slov, které souvisí s Vánoci SVÍČKY, OZDOBY, PRSKAVKY, STROMEČEK, MAŠLIČKY, KAPR, VÁNOČKA, CUKROVÍ, ZVONEČEK, DÁRKY, KOLEDY
