Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

1

2012

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, s radostí Vás vítám v novém roce 2012, který je již třetím rokem, kdy náš časopis vychází. Velmi si vážíme Vaší stálé přízně. Za celou redakci bych ráda vyjádřila, že i letos budeme usilovat o to, abychom Vám poskytovali odborné informace v co nejlepší kvalitě a formě. V lednovém čísle přinášíme dva články k plánovaným či pro letošek již schváleným legislativním změnám, oba příspěvky naleznete v rubrice Daně a účetnictví. Česká asociace pro finanční řízení CAFIN, která je odborným garantem časopisu, představuje v rubrice Trendy a analýzy první výsledky průzkumu, který byl realizován pod její záštitou s cílem zmapovat reálný stav užívání IFRS v českých firmách. Velmi podnětným je také článek Jana Urbana v rubrice Personalistika, který se zabývá tématem personálního zeštíhlování. Věřím, že i v roce 2012 budete s časopisem spokojeni. Přeji Vám do nového roku vše nejlepší!

Kateřina Žáčková redaktorka

FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 1/2012

1

obsah Úvodník

1

Cloud computing a jeho svět Olga Pincová

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING Manažerské účetnictví pro ekonomické a finanční řízení firmy a podniku (XXIV) – Manažerské rozhodování – riziko a nejistota Tomáš Petřík 3

36

Cloud computing mění pohled na firemní informační technologie Luděk Šafář 41

ZEPTALI JSME SE … Dagmar Šefčíkové, vedoucí controllingu společnosti Synthesia, a. s. 46

DANĚ A ÚČETNICTVÍ Legislativní novinky pro roky 2013 a 2014 Pavel Běhounek

TÉMA: CLOUD COMPUTING

PERSONALISTIKA 14

Změny v DPH k 1. 1. 2012 se týkají každého – nečeká nás pouze zdražování Pavel Dvořák 22

Jak zeštíhlovat Jan Urban

48

CAFIN INFORMUJE Naslouchat, být pokorný a nebát se

TRENDY A ANALÝZY IFRS standardy v českých firmách (I) Česká asociace pro finanční řízení CAFIN Kde začíná boj o přežití? Marie Mikušová

2

55

MONITORING 27

30

Z domova

57

Finanční trhy – prosinec 2011 Jan Traxler

58


Manažerské účetnictví pro ekonomické a finanční řízení firmy a podniku (XXIV) Manažerské rozhodování – riziko a nejistota Tomáš Petřík V tomto čísle časopisu se budeme zabývat základní funkcí manažerského účetnictví (management accounting, MA), a to komplexním dlouhodobým manažerským rozhodováním. Navážeme na předchozí výklad a budeme se věnovat i dalším metodám a technikám podporujícím dlouhodobé a strategické manažerské rozhodování v souvislosti s komplexním manažerským účetnictvím a symetrickým controllingem. Bude se jednat o vliv inflace a daní, ale i zásadních faktorů rizika a nejistoty.

Dopady daní na manažerská rozhodnutí Jelikož daně a zdanění mají přímý vliv na generované budoucí hotovostní toky, musí být zahrnuty spolu s dříve probranou inflací do moderního (dynamického) procesu ohodnocování investičních příležitostí, projektů a posuzování veškerých dlouhodobých manažerských rozhodnutí. Jak víme, faktor času je zásadní. V praxi lze tento problém řešit tak, že ohodnocení dlouhodobého manažerského rozhodnutí je prováděno na bázi čistých přírůstkových hotovostních toků, tj. hotovostních toků po zdanění. To znamená v podstatě na bázi čistých peněžních – hotovostních příjmů, které generuje projekt, investice či jiné dlouhodobé rozhodnutí. Kladné hotovostní toky způsobují daňové výdaje a záporné toky pak daňové příjmy. Daňové důsledky dlouhodobých a investičních rozhodnutí nastávají ve dvou rovinách.

První je velikost hotovostního toku a druhou je časové období. Je třeba zdůraznit, že daně jsou natolik závažným kritériem při dlouhodobém a investičním rozhodování, že opominutí daňových důsledků může mít velmi vážné a v některých případech až likvidační následky pro danou investici, stejně tak jako pro investora! Z toho plyne, že především malí a střední investoři, kteří pracují s nedostatečně diverzifikovaným investičním portfoliem, nedostatkem volného kapitálu a navíc s vysokým objemem cizích investičních zdrojů, by měli daním při investičním rozhodování věnovat zvýšenou pozornost. Také u projektů, které na sebe navazují a musí být provedeny přesně v souladu s investičním harmonogramem, nelze daňové dopady podcenit. Nezaplacení daní má ve vyspělých tržních ekonomikách důsledky ve formě významným sankcí a penalizací, které mohou vést až k daňové exekuci. To je v případě velkých specializovaných investičních projektů,


3

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING které jsou obvykle spojeny s masivními investicemi do fixních aktiv, pro investora významně ohrožující skutečnost. Daňové úřady mají v tomto ohledu poměrně velké pravomoci. Navíc je splnění závazku vůči státu pečlivě kontrolováno ze strany daňových správ jednotlivých zemí a vyžadováno pro kredibilitu investora jak vůči zapůjčovatelům kapitálu, tak vůči státu a jeho institucím. To platí zejména v případě přímých investičních dotací a dosažitelných podmíněných investičních pobídek ze státního rozpočtu. Každé dlouhodobé a investiční rozhodnutí by mělo být konzultováno s místními i mezinárodními daňovými a účetními specialisty, protože se jedná o značně složitou a obsáhlou problematiku. Tyto služby nejsou sice zejména na mezinárodní úrovni nijak levnou záležitostí, ale většinou se několikanásobně vyplatí. Na základě své zkušenosti ve funkcích top manažera a konzultanta doporučuji při zakládání nových společností aplikovat, namísto zažitého formálně právního pohledu, pohled daňový a vždy primárně ekonomicky finanční. Založení společnosti by mělo probíhat na základě core businessu, reálné ekonomiky, souvisejících financí a daní a s dlouhodobou a strategickou perspektivou. Nelze opomenout kvalitní firemní strategii a kvalitní systém firemního řízení podporovaný ICT technologiemi, jež se i u nás stávají stále významnější konkurenční výhodou. Tento přístup ušetří v budoucnu nejenom finanční prostředky a nenahraditelný čas, který vždy využije konkurence, ale zabrání i rozčarování a demotivaci podnikatelů a investorů. Základní daňové dopady na dlouhodobé a investiční rozhodování lze obecně rozdělit do těchto hlavních skupin: Vliv daně z příjmů právnických osob (DPPO) na zisk nebo ztrátu projektu a výsledku dlouhodobého rozhodnutí.

4

Korekce nákladů kapitálu měřeného metodou WACC. Platba některých druhů nákladových úroků je daňově účinná při výpočtu základu daně z příjmů právnických osob. Lze tedy uplatnit tyto položky ke snížení výsledné daňové povinnosti prostřednictvím uplatnění metody tzv. daňových štítů, které v praxi představují kladný hotovostní tok. Reinvestiční nebo kapitálové odpočty. Rozdíly v účetních a daňových odpisech hmotného majetku, včetně jejich dopadu na odloženou daňovou povinnost. Tvorba zákonných daňových, tj. daňově účinných rezerv. Slevy na DPPO z titulu splnění zákonných podmínek. Například slevy pro zaměstnané invalidy, dotace pracovních míst, některé výplaty dividend a podílů na zisku atd. Dočasné slevy na dani z titulu investičních pobídek. Dočasné podmíněné osvobození od daně z příjmů právnických osob. Přímé podmíněné dotace na tvorbu nových pracovních míst, infrastrukturu, odpočty na některé složky fixních aktiv a jiné úlevy pramenící z aplikace proinvestiční hospodářské politiky vlády, včetně programů veřejné podpory i jiné možné všeobecné slevy a úlevy. Dopady nepřímých daní a cel. Zejména se jedná o daně z přidané hodnoty včetně možnosti jejich odpočtu a využití kladného rozdílu z daňových sazeb na vstupu a výstupu. Ani platba celních záruk a cel nebývá obvykle zanedbatelnou položkou.


MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ – RIZIKO A NEJISTOTA Daňové přeplatky a nedoplatky, včetně sankčních a penalizačních odvodů. Vzhledem k tomu, co již bylo dříve řečeno o diskutabilní vhodnosti statického účetního zisku (účetního čísla) pro hodnocení investic, je poněkud ironické, že daňové dopady na investiční rozhodování se obvykle kalkulují na základě standardního výpočtu účetního zisku. Ten je počítán z údajů finančního účetnictví, které má pevně stanovené zákonné postupy a principy. Navíc jsou na ně aplikovány při zjišťování daňového základu, z něhož se teprve počítá výsledná daňová povinnost, lokální daňové zákony, které v našich podmínkách zjišťují základ daně tzv. mimoúčetně. To znamená, že je účetní hospodářský výsledek z finančního výkazu zisku a ztráty (výsledovky) transformován, za použití složitých a nestálých, i retroaktivních, daňových zákonů zabraňujících efektivnímu daňovému plánování, teprve na daňový základ. Na ten se poté aplikuje procentní daňová sazba. Tak se zjistí výsledná daňová povinnost nebo daňová ztráta poplatníka – právnické osoby, kterou lze odečítat od budoucího daňového základu dle českého daňového práva, přičemž délka odečítání se postupně snižuje. Z uvedeného popisu je zřejmé, že se jedná o značně zdlouhavou a komplikovanou proceduru. Také přesný daňový základ a výsledná daňová povinnost poplatníka DPPO jsou stanoveny jednou ročně, a to až po účetní závěrce, v které je, stejně jako ve finančních výkazech, zobrazen pouze jejich odhad, a v ročním účetním období, kterým je obvykle kalendářní rok. To je nedostatečné pro přesné a reálné určení okamžitých dopadů daně z příjmů na investiční rozhodování, které není symetrické s účetním obdobím a účetním či hospodářským rokem.

POZNÁMKA V praxi je proto nutné vždy na základě podrobné daňové analýzy zvážit a vyčíslit skutečné peněžní dopady zdanění na hotovostní toky konkrétního rozhodnutí, investice nebo investičního projektu. Jelikož naše podvojné finanční účetnictví není účetnictvím hotovostním, znamená i jeho převod na hotovost v praxi značný a mnohdy neřešitelný problém. Je třeba připomenout, že český výkaz peněžních toků, který byl donedávna povinný pro auditované společnosti a byl často u nás pouze formálním doplňkem účetní závěrky, a ne jedním z hlavních „manažerských“ výkazů, není v tomto ohledu příliš použitelný. To neznamená, že by měl být z hlediska finančního účetnictví a jeho povinných sestav opomíjen. Naopak, finanční účetnictví a jeho uživatelé se bez něj neobejdou. Navíc efektivní tvorba hotovosti je základním finančním cílem současného finančního i ekonomického řízení.

Dopady hlavních daňových vlivů na konkrétní rozhodnutí, investici nebo investiční projekt lze shrnout v našich podmínkách následně.

Daň z příjmů právnických osob Daň z příjmů z právnických osob (DPPO) je upravena zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů v platném znění. Ten má dvě samostatné části, a to daň z příjmů fyzických osob a právnických osob. Jelikož v praxi je až na vzácné výjimky investorem právnická osoba, budeme se zde věnovat jejich zdanění. Podle tohoto zákona je poplatník povinen podat daňové přiznání a zaplatit daň do určité doby po skončení zdaňovacího období, kterým je zatím u nás ve většině případů kalendářní rok. V současnosti si již poplatník, právnická osoba, může zvolit po oznámení místně příslušnému správci daně jiné zdaňovací období, které se poté nazývá hospodářským rokem. Dá se


5

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING očekávat, že tato možnost bude využita poplatníky, kteří z ekonomické podstaty své činnosti nebo kvůli externím požadavkům nepoužívají běžný kalendářní rok (například když je česká právnická osoba dceřinou společností zahraničního koncernu, je zároveň součástí konsolidovaného celku, a tudíž její řádná účetní závěrka a audit musí být v souladu s požadavky a termíny stanovenými zahraničním koncernem apod.). Pro zjednodušení uvažujme zdaňovací období totožné s kalendářním rokem. V tomto případě platilo, že je poplatník je povinen podat daňové přiznání a zaplatit daň do třetího, šestého či devátého měsíce, v případě příjmů ze zahraničí až do desátého měsíce po konci zdaňovacího období. Pokud se jedná o auditované společnosti nebo společnosti, které využijí a zmocní daňového poradce, platí lhůta šesti měsíců pro podání daňového přiznání a zaplacení výsledné daňové povinnosti. V souladu se stejným zákonem je stanoveno, že platba daně z příjmů právnických osob je placena zálohově během zdaňovacího období a výše jednotlivých záloh je odvozena od výše poslední známé daňové povinnosti. Tím si stát udržuje včasnost a kontinuitu daňového inkasa. Je zde názorně vidět, jaká možná zpoždění i jiné nesoulady a komplikace mohou vzniknout při posuzování komplexních dopadů DPPO. Nelze tedy daný problém zjednodušit pouze na posuzování aktuálního odhadu budoucí daňové povinnosti a je nutno provést komplexní hotovostní daňovou analýzu. Přestože každý dopad daní na dlouhodobé a investiční rozhodnutí musí být zkoumán pro konkrétní podmínky každé investice a posuzován komplexně, lze vybrat

6

následující hlavní případy, které se mohou vyskytovat v praxi.

Daňové štíty V obecné rovině lze hovořit o tom, že pokud rozhodnutí a investiční projekt generuje dostatečný účetní i daňový zisk, lze úspěšně uplatnit tzv. daňové štíty v podobě plateb všech druhů daňově účinných nákladových úroků, stejně tak jako u reinvestičních odpočtů spojených s pořízením hmotného majetku. Výše tohoto daňového štítu, který je vlastně úsporou na platbě daně, a tudíž kladným hotovostním tokem investičního projektu, který je možno rovněž diskontovat, se pro nákladové úroky počítají následovně: hodnota úroku daňového štítu = = ∑ daňových nákladových úroků x sazba DPPO V případě reinvestičních odpočtů, které se odčítaly od konečného základu daně, lze vliv na hotovostní toky projektu stanovit snadno, a to jak jejich absolutní částku, tak časové období, se kterým jsou spjaty. Kladný hotovostní tok projektu stanovíme dle výše uvedeného vzorce s tím rozdílem, že místo aktuální sazby DPPO použijeme zákonem stanovenou procentní sazbu určenou pro daný druh reinvestičního odpočtu, tj. procentní podíl ze vstupní ceny určeného hmotného majetku.

Slevy na dani Stejné je to i pro v případě obecných slev na dani s tím rozdílem, že ty jsou odečítány až od vypočtené výsledné daňové povinnosti, takže jejich hotovostní přínos lze spočítat lépe a výše jednotlivých uplatněných slev je v celé uznatelné výši kladným hotovostním tokem projektu.


MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ – RIZIKO A NEJISTOTA

Dočasná a podmíněná osvobození od DPPO V případě dočasných a podmíněných daňových prázdnin se doporučuje odhadem spočítat každý rok předpokládanou daňovou povinnost projektu, včetně její výše po skončení úlevy za předpokladu, že projekt ještě bude mít ekonomickou životnost nebo tak stanoví zákon. Současně se doporučuje tvořit rezervu na tuto povinnost v dostatečné výši, a to z úspor, které byly realizovány z uplatnění proinvestičního opatření.

Daňová ztráta Daňová ztráta se podle českého daňového práva vyměřuje na základě daňového přiznání podaného v zákonném termínu daňovým poplatníkem a je ji možno odečítat proti realizovanému budoucímu zisku po dobu předepsanou zákonem od doby jejího vzniku. Aktuální ustanovení § 34 odst. 1 a 2 zákona o daních z příjmů umožňuje odečíst daňovou ztrátu, která vznikla a byla vyměřena za předchozí zdaňovací období nebo jeho část, a to nejdéle v pěti zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po období, za které se daňová ztráta vyměřuje. Pro vzniklou a vyměřenou daňovou ztrátu z roku 2003 platí ještě původní sedmiletá lhůta pro uplatnění odpočtu této ztráty. Realizuje-li firma daňovou ztrátu z jednoho investičního projektu, který je součástí komplexního investičního programu firmy složeného z více projektů, lze takto stanovenou ztrátu použít na snížení celkového zisku komplexního investičního projektu. Platí, že ztráta se ukazuje jako kladný hotovostní tok v tom období, kdy lze poprvé započíst vůči zisku. Platí princip časové i hotovostní souvislosti. Je-li daňová ztráta realizována z jednoho samostatného investičního projektu, je

pro firmu zjednodušením, že má automaticky stanovenou daňovou rezervu ve výši, která jí byla vyměřena správcem daně. I v tomto případě ovšem platí, že by měla být pravidelně počítána odhadovaná budoucí daňová povinnost. V případě jejího vzniku je třeba tuto ztrátu neprodleně proti ní proúčtovat a uplatnit ji v plné míře v souladu se zákonem. Platí zde rovněž, že velikost daňové ztráty musí být posuzována opatrně. Přestože vlastně tvoří kladný hotovostní tok investičního projektu (v okamžiku, kdy je započitatelná proti zisku), mělo by se s tímto hotovostním tokem zacházet uvážlivě a pouze na umoření budoucí daňové povinnosti. Postup, při kterém je investor po celou dobu ekonomické životnosti projektu v daňové ztrátě, nebudí obvykle velké nadšení u správce daně a v takových případech lze očekávat zvýšený dohled daňových orgánů na všechny činnosti investora, což nemusí být vždy nejlepší variantou. I u nás začíná pomalu platit, že podnikání je soustavná činnost provozovaná za účelem dosažení zisku. Přesto se ale v praxi mohou takové případy vyskytnout. Například když si zahraniční investor (tj. poplatník, jehož daňový domicil není v České republice) z podnikání na území u nás ve shodě se svým příslušným daňovým právem může takto vzniklou ztrátu kompenzovat proti zisku ze svých zahraničních aktivit a tím optimalizovat svou celkovou daňovou povinnost, hovoříme o daňové optimalizaci.

Nepřímé daně a cla V případě nepřímých daní se jedná především o daň z přidané hodnoty (DPH), je-li investor jejím plátcem. Plátce má obecně určeno buď měsíční nebo čtvrtletní zdaňovací období, které závisí na výši jeho čistého obratu. Dopady DPH na investiční projekt je nutno analyzovat v těch obdobích, kdy skutečně vzniká, a především kdy je splatná daňová povinnost na


7

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING výstupu nebo nárok na daňový odpočet na vstupu, což má také přímý dopad na hotovostní toky projektu a investice. V případě cel lze obvykle při opakujících se a standardních dovozních operacích a funkčnosti státní správy poměrně přesně odhadnout dopady těchto procedur na hotovost, tudíž i reálně zahrnout dopady těchto aktivit na hotovostní toky investičního projektu. Jinými slovy, je nutné provést individuální hotovostní analýzu těchto položek v čase. V následujícím příkladu bude demonstrována možná a standardně používaná technika výpočtu čisté současné hodnoty (net present value, NPV) při dynamickém ohodnocení investice, respektive investičního, dlouhodobého rozhodnutí na bázi čistých hotovostních toků s vlivem zdanění. PŘÍKLAD

automobily její novou, moderní verzí, která má vyšší pořizovací cenu (PC), ale je úspornější, výkonnější a ekologicky šetrnější. Náklady na její pořízení včetně instalace a zkušebního provozu jsou zahrnuty v její pořizovací ceně, která je 600 000 EUR. Její odhadovaná ekonomická doba životnosti je 4 roky a tato doba životnosti je teoreticky i akceptována daňovým zákonem, který ji umožňuje ve stejném období skutečně lineárně (rovnoměrně) odepsat, v každém roce 1/4 z její pořizovací ceny. Daňové odpisy jsou tedy shodné s účetními odpisy. Po 4 letech – na konci čtvrtého roku životnosti investice, přestože je účetně i daňově odepsána, je linka prodána soukromníkovi za cenu 13 000 EUR, nový majitel se zároveň smluvně zavazuje k její ekologické likvidaci. Posuďte danou investici metodou čisté současné hodnoty se zahrnutím daní a rozhodněte, jak by firma měla postupovat při ohodnocení této akvizice.

Čistá současná hodnota a daňové efekty Manažeři firmy se rozhodují o nahrazení zastaralé a plně odepsané mycí linky na Odhadované hrubé hotovostní toky projektu: rok

0

1

2

3

4

EUR

–600 000

200 000

160 000

320 000

160 000

Ostatní skutečnosti: Zpoždění všech daňových efektů je 1 rok. Daňové odpisy jsou rovnoměrné a budou maximálně využity ( jejich konstrukce je opravdu rovnoměrná 1/4 z pořizovací ceny ročně, a není tudíž v souladu s naší DPPO). Sazba daně z příjmů právnických osob je 31 %. Přestože je daňová i účetní zůstatková hodnota 0, investice je na konci čtvrtého roku v souladu s jejím ekonomickým cyklem plně odepsána a je prodána za 13 000 EUR.

8

Firma požaduje čisté náklady kapitálu 10 %, (to znamená, že její alternativní investice může generovat maximálně 10% čistý výnos – po zdanění). Výpočet čisté současné hodnoty znázorňuje tabulka na straně 9 . Závěr: Projekt je akceptovatelný z důvodu kladné čisté současné hodnoty a firma může nakoupit zvažovanou investici v podobě nové mycí linky na automobily, protože vliv jejího nákupu způsobí přírůstek majetku vyjádřený v čisté současné hodnotě ve výši 30 279 EUR.


MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ – RIZIKO A NEJISTOTA Tab. 1.: Výpočet čisté současné hodnoty NPV na bázi čistých hotovostních toků rok hotovostní daňový tok hrubý efekt odpisů 0

–600 000

1

200 000

46 500

2

160 000

46 500

3

320 000

46 500

4

160 000

46 500

5

13 000

DPPO 31 %

hotovostní diskontní tok čistý faktor 10 %

současná hodnota

–600 000

1,000

–600 000

246 500

0,909

224 069

–62 000

144 500

0,826

119 357

–49 600

316 900

0,751

237 992

–99 200

120 300

0,683

82 165

–53 630

–53 630

0,621

–33 304

NPV = 30 279 EUR

Riziko a nejistota Tradiční ekonomická teorie definuje nejistotu jako jev, který vzniká z nedostatku informací a znalostí o procesech a zákonitostech, které řídí určité budoucí události. Je třeba zdůraznit, že ani hypotetické dokonalé znalosti nezajistí přesnou a reálnou předpověď budoucího vývoje, protože některé ekonomické události vznikají ze své podstaty náhodně. Příkladem mohou být války a občanské nepokoje, surovinová embarga, počasí a přírodní katastrofy nebo nepředvídatelné chování konkurence i některých vlád v oblasti hospodářské i celkové politiky. Kdo by například seriózně předpověděl finanční krizi z roku 2008 a její globální dopad na světovou ekonomiku. Paradoxně pozitivním příkladem je např. výrazná redukce cen nemovitostí a zásadní ztráty donedávna do nebe rostoucích developerů a prodejců vyhánějící ceny nemovitostí dlouhodobě do nereálných výšin. Dlouhodobé a investiční rozhodování top manažerů pak nastává za situace, kdy důsledky jejich rozhodnutí o přijetí či zamítnutí daného projektu nejsou jednoznačné a předvídatelné. Podle klasické ekonomické teorie vzniká nejistota a riziko v situacích, kdy dopady

daného investičního a dlouhodobého rozhodnutí nejsou předem jednoznačně a přesně známy. Pak se rozhodování rozděluje na dvě základní skupiny: 1. Investiční rozhodování v podmínkách nejistoty, kdy nemůže být budoucím důsledkům rozhodnutí přiřazena žádná pravděpodobnost. Je to proto, že možné důsledky rozhodnutí nejsou známy nebo jejich pravděpodobnost není určitelná. 2. Investiční rozhodování v podmínkách rizika, kdy pravděpodobnost událostí a budoucích důsledků je známá a může být určena jednoznačně, a to buď objektivně nebo ve většině případů ekonomické reality subjektivně. Na tomto teoretickém základě pak můžeme definovat riziko jako určitý zpřesňující stupeň nejistoty, kdy jsou známy všechny zásadní důsledky rozhodnutí. Navíc je manažer i investor schopen přiřadit pravděpodobnost každému z těchto důsledků a tyto důsledky musí být na sobě nezávislé. Pravděpodobností se rozumí možnost, že určitý předem předpokládaný výsledek nastane. Dělí se na objektivní a subjektivní. Objektivní pravděpodobnost představuje situaci, kdy jsou známy všechny informace o pravděpodobnosti důsledků (například házení mincí), což nebývá v ekonomické realitě častý příklad. Naproti tomu


9

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING pravděpodobnost subjektivní je často obsažena v investičních rozhodnutích a celé ekonomické realitě a vychází z předpokladu nedostatku informací a zkušeností o důsledcích rozhodnutí. Její koncepce je založena na předpokladu, že dané rozhodnutí je tvořeno manažery převážně intuitivně především na základě jejich znalostí a zkušeností. Jde o rozhodnutí na základě jejich pocitů, které vyplývají z osobních vlastností, vzdělání a kvalifikace, znalosti oboru a odvětví, ekonomiky, demografie, politologie, z národní mentality i jiných specifických druhů informací, že určitý důsledek daného rozhodnutí v budoucnosti nastane. V posuzování investičních příležitostí, rozhodnutí a hodnocení investičních projektů budeme dále pracovat především s koncepcí nejistoty, okrajově s rizikem se zahrnutím subjektivní pravděpodobnosti. V hodnocení investičních příležitostí je nejistota obsažena vždy a má také zásadní význam, jelikož každé investiční rozhodnutí je dlouhodobého rázu a váže dlouhodobě značný objem investičních prostředků a ekonomických zdrojů. Uvažuje se také s variabilitou (kolísavostí) hotovostních toků i celkového výnosu investičního projektu. Platí, že čím vyšší je variabilita výnosů a generovaných hotovostních toků a z nich odvozená celková výnosnost investice, tím vyšší je i její riziko. Dokonce i v případech, kdy jsou hotovostní toky projektu jisté, případně minimálně rizikové (například u výnosů z finančních a operativních pronájmů aktiv nebo dlouhodobých pevných nájemních smluv na speciální druhy nemovitostí), existuje nejistota, protože můžou nastat nepředvídatelné okolnosti, které ohrozí jejich reálnou výši (například náhlá akcelerující inflace), popřípadě ohrozí projekt v celém jeho rozsahu (například krize finančních trhů, zhroucení trhu s nemovitostmi nebo ropný šok...).

10

Obecně se uvažuje, že riziko a nejistota dané investice pro investora je složena ze tří hlavních částí, které se navzájem ovlivňují. Přístup top manažerů a investorů k riziku. Jak riziko a nejistota dané investice ovlivňuje celkové riziko a nejistotu firmy a investora (nazýváno také jako efekt portfolia). Riziko a nejistota samotné investice a projektu. Platí, že všechny metody, které se snaží riziko a nejistotu budoucí investice přesně popsat a změřit, a umožnit tak získat co nejpřesnější podklady pro konečné rozhodnutí, mají své výhody, nevýhody i zřejmá omezení. V praxi je nemožné tyto hodnoty přesně určit a vždy je důležité znát konstrukci, předpoklady, podstatu i omezení metod, které se pro stanovení rizika a nejistoty investice standardně používají, a nepřeceňovat jejich vypovídací schopnosti. Metody a techniky, jejichž cílem je změřit riziko a nejistotu daného dlouhodobého rozhodnutí a investičního záměru, je možno rozdělit do následujících hlavních skupin: 1. Časové metody 2. Pravděpodobnostní metody 3. Simulační metody a citlivostní analýza

Časové metody Z časových metod sloužících k měření rizika a nejistoty se v praxi při hodnocení dlouhodobých rozhodnutí a investičních příležitostí i projektů nejvíce používají následující: 1. Doba návratnosti (payback period)


MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ – RIZIKO A NEJISTOTA 2. Riziková prémie (risk premium) 3. Omezené trvání (finite horizont)

Doba návratnosti Doba návratnosti patří, i přes jisté nevýhody, k nejčastěji využívaným oceňovacím technikám, a to zejména ve spojení s dynamickými metodami založenými na diskontování. Pro zvážení faktoru nejistoty v daném investičním rozhodnutí pak platí, že jestliže posuzované projekty mají velmi blízkou nebo shodnou čistou současnou hodnotu, je považován za nejméně rizikový ten projekt, který má nejkratší dobu návratnosti. Mezi zřejmé výhody tohoto kritéria patří jeho jednoduchost a srozumitelnost. Naopak jeho nevýhody spočívají především v zjednodušení pohledu na nejistotu a strukturu budoucího hotovostního toku, který je posuzován pouze z pohledu času, a dále, že všechny hotovostní toky investičního projektu jsou během zkoumaných dob návratnosti považovány

za jisté. Opomíjí také variabilitu odhadu výsledků a jednotlivých budoucích hotovostních toků i celého investičního projektu v čase. Tuto metodu v praxi standardně využívají banky a finanční instituce pracující primárně s relevantním nastaveným časovým horizontem.

Riziková prémie Při používání diskontních technik k posuzování a oceňování investičních příležitostí se aplikuje postup, kdy je náklad kapitálu zvýšen o tu část, která je připisována riziku daného projektu, a toto zvýšení se pak nazývá riziková prémie. Poté se takto upravená diskontní mezní sazba stává základním kritériem, pod které nesmí výnosnost daného investičního projektu klesnout, má-li být akceptován. Předpokládá, že riziko je odvozeno od faktoru času, a proto diskontuje více pozdější hotovostní toky posuzované investice.

PŘÍKLAD Riziková prémie Tab. 2: Výpočet rizikové prémie v kombinaci s čistou současnou hodnotou investičního projektu Rok

0

1

2

3

4

5

plánovaný hotovostní tok (EUR)

–100 000

20 000

30 000

25 000

30 000

35 000

diskontní faktor (DF) 10 %

1,000

0,909

0,826

0,751

0,683

0,621

současná hodnota –100 000 při 10% DF

18 180

24 780

18 770

20 490

21 730

diskontní faktor 15 %

0,870

0,756

0,658

0,572

0,495

současná hodnota –100 000 při 15% DF

17 400

22 680

16 450

17 160

17 320

snížení současné hodnoty v % vyvolané rizikovou prémií

4,3 %

8,5 %

12,4 %

16,3 %

20,3 %

1,000

NPV

+3 950

–8 990


11

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING Původní náklady kapitálu firmy byly 10 %. Investiční projekt je považován za rizikový a toto riziko je paušálně oceněno rizikovou prémií 5 %. Podle této metody je riziková prémie připočtena k původnímu nákladu kapitálu firmy (WACC), a tak vznikne nová – upravená diskontní sazba vyjadřující náklad kapitálu firmy, která respektuje riziko dané investice. V tabulce 2 na straně 11 je názorně vidět, jak podstatně stoupá takto konstruovaná riziková prémie v závislosti na délce plánovaného období vzniku hotovostních toků projektu. Hlavní výhody této metody jsou přehlednost a jednoduchá konstrukce. Nevýhody jsou následující: Nejistota je spojena pouze s faktorem času. Přiřazení paušální – stejné rizikové prémie rozdílným druhům projektů. Nerespektování variability výnosu a struktury hotovostních toků i celého projektu. Riziková prémie je sama o sobě obtížně stanovitelná a její univerzální

použití pro různé investiční projekty je v praxi diskutabilní.

Omezené trvání Metoda založená na posuzování investičních příležitostí ve srovnatelném horizontu je jednoduchá a snadno aplikovatelná. Je založena na předpokladu, že jednotlivé investiční projekty jsou posuzovány všechny z hlediska srovnatelného – fixního časového období, a skutečnosti, které nespadají do tohoto období, nejsou brány v úvahu při posuzování investičního projektu. Výhodou této metody je jednoduchost a přehlednost. Naopak její nevýhodou je nerespektování variability a struktury hotovostních toků i výnosnosti celkového projektu a uvažování s jistými hotovostními toky investičního projektu.

Shrnutí Obecně lze časové metody zhodnotit jako lehce konstruovatelné, poměrně jednoduché a přehledné. Naopak jejich hlavní nevýhody spočívají v jejich paušálnosti a přílišném zdůraznění faktoru času v investičním a dlouhodobém manažerském rozhodování. Přestože v praxi obvykle

Ing. Tomáš Petřík Absolvoval VŠE v Praze, Fakultu národohospodářskou s finanční specializací (1994). Působil jako asistent auditora, daňový poradce, obchodní ředitel renomované auditorské firmy, jako finanční ředitel ve společnosti Expandia a CFO v obchodním zastoupení americké firmy Caterpillar S. A. Poté pracoval jako výkonný ředitel české výrobní a obchodní firmy v oblasti realit a stavebnictví, v české pobočce německé firmy ThyssenKrupp a ve společnosti Body International Brokers (člen burzy – BCPP) jako ekonomický a finanční ředitel. V současnosti pracuje jako nezávislý manažerský a business konzultant. Zaměřuje se na oblast manažerského účetnictví, controlling a finanční řízení, moderní corporate management, aplikace systémů ekonomického řízení, včetně komplexního řízení nákladů firem (doplněné procesním pojetím a metodou ABC/ABM) a jejich začlenění do IT systémů, FIS a MIS atd. Navrhuje optimální organizační a manažerské struktury společností, korporátní a business strategie, systémy efektivní a interaktivní motivace a výkonnostního řízení, včetně relevantních KPI/KSI. Specializuje se i na související oceňování společností/businessu (firm and business valuation) a řízení jejich hodnoty a výkonnosti (value and performance management). Kontakt na autora: [email protected], [email protected], https://profiles.google.com/petrik.tom/about

12


MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ – RIZIKO A NEJISTOTA funguje předpoklad, že nejistota hotovostních toků i výnosnosti celého investičního projektu se zvyšuje s faktorem času, není přímá závislost nejistoty na čase vědecky dostatečně prokázána. Na tento faktor a na strukturu budoucích hotovostních toků se někdy zapomíná. V příštím pokračování cyklu se budeme zabývat rozborem a praktickým užitím ostatních metod posuzování dlouhodobých a investičních manažerských rozhodnutí užívaných v MA a CM. Bude se jednat o metody i individuální techniky pravděpodobnostní a simulační pracující s matematicko-pravděpodobnostními principy. POUŽITÉ ZKRATKY: MA (management accounting) – manažerské účetnictví a jím nastolované efektivní finanční a ekonomické řízení CM (corporate management) – firemní, podnikové, případně organizační ekonomické a finanční řízení

FM (financial management) – finanční řízení (často v praxi postavené na datech a struktuře finančního účetnictví) WACC (weighted average cost of capital) – použité jako diskontní – odúročovací míra (r) vyjadřují alternativní náklady investovaného a zapojeného kapitálu CAPM (capital assets pricing model) – metoda určení diskontní sazby z údajů a chování kapitálového trhu NPV (net present value) – čistá současná hodnota PV (present value) – současná hodntoa DOPLŇKOVÉ ZDROJE A LITERATURA: 1) PETŘÍK, T. Ekonomické a finanční a řízení firmy – Manažerské účetnictví v praxi I a II. Grada Publishing, 2005 a 2009. 2) CIMA and ACCA lectures, study and terminology. 3) MAŘÍK, M. a kolektiv. Metody oceňování podniku. Ekopress, 2007.

■

Tip na školení 1. VOX a. s. AKTUÁLNÍ TÉMA PRO MANAŽERY

Efektivní řízení firmy, podniku a businessu – komplexní ekonomický a finanční pohled Jednosemestrální studijní program Výklad provázaný příklady z ćeské a mezinárodní praxe ■ Termín: ■ Kód: ■ Cena:

1. 2.–31. 5. 2012 202550 41 940 Kč (vč. slevy ve výši 6 000 Kč při účasti na celém cyklu)

■ Přednáší:

Ing. Tomáš Petřík (manažerský a business konzultant)

Program se skládá z pěti modulů, které lze absolvovat i samostatně. Více informací na: www.vox.cz, tel. 226 539 670, 777 741 777 FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 1/2012

13

Legislativní novinky pro roky 2013 a 2014 Pavel Běhounek Tento článek upozorňuje na vybrané legislativní změny, zejména z oblasti daňové, které nás čekají od roku 2013 (především harmonizace s právem EU) a od roku 2014 (zásadní vládní návrhy připravované k datu od 1. 1. 2013, které se ale nakonec uskuteční pravděpodobně od roku 2014 – důchodová reforma, daňová reforma a rekodifikace soukromého práva).

Harmonizace s právem EU V průběhu letošního roku by měly být přijaty změny harmonizující legislativu ČR s předpisy EU, např.: Zákon o DPH, který již od 1. 7. 2011 odporuje prováděcímu nařízení č. 282/2011 ke směrnici o společném systému DPH. Od 1. 1. 2013 se bude uplatňovat nové vymezení místa poskytnutí služby pro účely uplatnění společného systému DPH v případě nájmu dopravních prostředků podle směrnice 2008/8/ES. K 1. 1. 2013 jsou členské státy povinny postupovat podle směrnice 2010/45/EU upravující pravidla fakturace pro účely DPH. Od 16. 3. 2013 se budou uplatňovat pravidla splatnosti faktur dle směrnice 2011/7/EU. Nařízení 282/2011 Od 1. 7. 2011 se uplatňuje prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011 ze dne 15. 3. 2011, kterým se provádí směrnice 2006/112/ES, o společném systému DPH. Zákon o DPH je s tímto nařízením v rozporu např. v případě poskytnutí služby české provozovně plátce z jiného členského státu. Podle zákona o DPH se

14

v tomto případě uplatní česká daň za předpokladu, že se jedná o tzv. aktivní provozovnu – místo, které má stálé personální a materiální vybavení, jehož prostřednictvím uskutečňuje osoba povinná k dani své ekonomické činnosti. Podle nařízení se však má uplatnit česká daň i v případě, kdy se jedná o tzv. pasivní provozovnu – jakákoli provozovna ( jiná než sídlo ekonomické činnosti ve smyslu článku 10 nařízení), která se vyznačuje dostatečnou úrovní stálosti a vhodnou strukturou z hlediska lidských a technických zdrojů, což jí umožňuje přijímat a využívat služby, které jí jsou poskytovány pro její vlastní potřebu. Místo poskytnutí služby dle 2008/8/ES Směrnice Rady 2008/8/ES ze dne 12. 2. 2008, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o místo poskytnutí služby, přinesla koncepční změny posuzování místa poskytnutí služby pro účely DPH s použitím od 1. 1. 2010. V dalších postupných krocích směrnice mění místo poskytnutí služby u vybraného druhu služeb. Od 1. 1. 2011 se změnilo vymezení místa poskytnutí služby u služeb hromadného vstupu – služby v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání, zábavy apod. podle § 10b zákona o DPH.


LEGISLATIVNÍ NOVINKY PRO ROKY 2013 A 2014 Na změnu, která podle směrnice nastala k 1. 1. 2011, náš zákon o DPH reagoval se čtvrtletním zpožděním novelou č. 47/2011 Sb. účinnou od 1. 4. 2011. Od 1. 1. 2013 směrnice mění vymezení místa poskytnutí služby u nájmu dopravního prostředku (čl. 56 směrnice 2006/112/ES) tak, že dlouhodobý nájem dopravního prostředku osobě nepovinné k dani se bude řídit místem, kde je zákazník usazen, resp. má bydliště či kde se obvykle zdržuje. K dalším změnám ve vymezení místa poskytnutí služeb dojde od 1. 1. 2015 (např. u elektronických služeb poskytovaných osobě nepovinné k dani). Fakturace pro účely DPH dle 2010/45/EU Směrnice Rady 2010/45/EU ze dne 13. 7. 2010, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace, přináší rozsáhlou a poměrně podrobnou změnu společných pravidel týkajících se fakturace pro účely DPH – např. všechny členské státy budou muset umožnit vystavování zjednodušených faktur (zjednodušených daňových dokladů dle našeho zákona o DPH) pro fakturované částky do 100 EUR včetně (toto opatření ČR svým limitem 10 tisíc Kč bohatě splňuje), nově je upravena možnost elektronické fakturace (s elektronickým podpisem nebo v rámci elektronické výměny dat EDI). Splatnost faktur V současné době směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/35/ES ze dne 29. června 2000, o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, bojuje proti opožděným platbám v obchodněprávních vztazích minimální výší sankčních úroků z prodlení. V návaznosti na tuto směrnici jsou v ČR úroky z prodlení upraveny nařízením vlády k občanskému zákoníku č. 142/1994 Sb. ve znění

nařízení 163/2005 Sb. a 33/2010 Sb. ve výši reposazby ČNB zvýšené o 7 %. Úroky z prodlení podle nařízení č. 142/1994 Sb. se od 1. 1. 2001 použijí i v obchodněprávních vztazích, pokud si smluvní strany nedohodnou výši úroků odchylně (§ 369 obchodního zákoníku). Je zajímavé, že výše úroků z prodlení v ČR je stanovena na nejnižší možné úrovni – podle směrnice 200/35/ES je totiž výše úroků z prodlení stanovena v čl. 3 odst. 1 písm. d) takto: Výše úroku z prodlení v případě opožděné platby („zákonná sazba“), kterou je dlužník povinen zaplatit, je součtem úrokové sazby pro hlavní refinanční operace použité Evropskou centrální bankou během její poslední hlavní refinanční operace, provedené před prvním kalendářním dnem daného pololetí („referenční sazba“) a nejméně sedmi procentních bodů („navýšení“), pokud není ve smlouvě uvedeno jinak. V členských státech, které se neúčastní třetí etapy hospodářské a měnové unie, odpovídá tato referenční sazba rovnocenné úrokové sazbě stanovené jejich centrální bankou. V obou případech se referenční sazba platná první kalendářní den daného pololetí použije na období následujících šesti měsíců. Současnou směrnici 2000/35/ES nahrazuje s použitím od 16. 3. 2013 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. 2. 2011, o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích. Tato nová směrnice jako novinku zavádí maximální dobu splatnosti pohledávek – mezi podniky standardně maximálně 60 dnů, při dodávkách orgánům státní moci standardně maximálně 30 dnů.

Zásadní změny odsunuté z roku 2013 na rok 2014 Poměrně nepřehledným způsobem se vyvinuly změny, které byly vládou naplánovány


15

DANĚ A ÚČETNICTVÍ na rok 2013, ale vláda je chce nakonec realizovat od 1. 1. 2014: Tzv. velká důchodová reforma (zákony č. 426, 427 a 428/2011 Sb.) byla přijata s účinností od 1. 1. 2013 a v roce 2012 by tedy měla vláda usilovat o odložení účinnosti z 1. 1. 2013 na 1. 1. 2014. Tzv. daňová reforma zavádějící jedno inkasní místo (zákon č. 458/2011 Sb.) a přinášející celou řadu dalších změn byla pro změnu přijata s účinností od 1. 1. 2015 a zde by tedy měla vláda usilovat o změnu účinnosti z 1. 1. 2015 na 1. 1. 2014. Tzv. rekodifikace soukromého práva (zejména nový občanský zákoník, dále např. zákon o obchodních korporacích) byla vládou také navržena s účinností od 1. 1. 2013, ale v roce 2011 schválena Poslaneckou sněmovnou ve 3. čtení s účinností od 1. 1. 2014. Legislativní proces rekodifikace soukromého práva ale ještě nebyl zdaleka dokončen – nejspíše nás čeká na začátku roku 2012 zamítnutí nové úpravy Senátem a opětovné schvalování Poslaneckou sněmovnou. Bude-li rekodifikace soukromého práva letos definitivně schválena s účinností od 1. 1. 2014, tak by mohla být tato účinnost definitivní, resp. odpovídá současným vládním představám. Velká důchodová reforma Velká důchodová reforma 2013, jejíž účinnost bude nejspíše odložena na 1. 1. 2014, zahrnuje: Zákon o důchodovém spoření č. 426/2011 Sb. zavádějící tzv. druhý fondový důchodový pilíř. Ve fázi spoření je část pojistného akumulována a zhodnocována u penzijní společnosti ve zvoleném fondu (státních dluhopisů, konzervativní, vyvážený, dynamický) a při dosažení důchodového věku se shromážděné prostředky

16

použijí na úhradu jednorázového pojistného u životní pojišťovny na pojištění zvoleného důchodu (doživotní starobní důchod, doživotní starobní důchod se sjednanou výplatou pozůstalostního důchodu po dobu 3 let ve stejné výši, starobní důchod na dobu 20 let nebo sirotčí důchod na dobu 5 let). Zákon o doplňkovém penzijním spoření č. 427/2011 Sb. nahrazující současný zákon o penzijním připojištění. Peněžní prostředky jsou shromažďovány do účastnických fondů, ze kterých jsou následně za stanovených podmínek (standardně dosažení věku alespoň 60 let a minimální doba spoření 5 let) vypláceny dávky z doplňkového penzijního spoření (např. starobní penze na určenou dobu nebo odbytné). Spoření je nadále podporováno státem – maximální výše státního příspěvku je 230 Kč měsíčně při příspěvku účastníka alespoň 1 000 Kč (současné maximum odpovídá příspěvku účastníka 500 Kč). Stávající systém penzijního připojištění se státním příspěvkem se uzavře a nebude možné v něm uzavírat nové smlouvy a jeho účastníkům bude umožněno buď setrvání v tzv. transformovaném fondu stávajícího systému anebo dobrovolný přechod do nového systému. Změnový zákon č. 428/2011 Sb. Doprovodný změnový zákon č. 428/ /2011 Sb. novelizuje např.: Zákon o pojistném na sociální zabezpečení. Pro osoby účastné důchodového spoření (zaměstnance i OSVČ) se sazba pojistného na důchodové pojištění zvyšuje ze 6,5 % na 8,5 % s tím, že 5 % z tohoto odvodu poplyne na jejich důchodové spoření. Zákon o důchodovém pojištění. Doba účasti v systému penzijního spoření se do procentní výměry důchodu


LEGISLATIVNÍ NOVINKY PRO ROKY 2013 A 2014 nezapočítává 1,5 % vyměřovacího základu za každý rok pojištění, ale pouze 1,2 %. Např. za 20 let účasti důchodového spoření činí rozdíl v důchodu z důchodového pojištění měsíčně 6 % vyměřovacího základu – např. z osobního vyměřovacího základu ve výši průměrné mzdy vychází vyměřovací základ cca 59 % mzdy (44 % průměrné mzdy x 100 % + 56 % průměrné mzdy x 26 %) a při 20 letech účasti důchodového spoření by byl důchod z důchodového pojištění nižší o 3,5 % průměrné mzdy (zároveň byl 20 let měsíční čistý příjem nižší o 2 % hrubé mzdy a ve fondu u penzijní společnosti je k dispozici částka odpovídající 5 % hrubé mzdy za celou dobu zvýšená o výnosy fondu). S rostoucím výdělkem je pokles výše „státního“ důchodu v porovnání s akumulací prostředků na účtu u penzijní společnosti pro účastníka důchodového spoření příznivější. Zákon o daních z příjmů. Důchody z důchodového spoření jsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob a započítávají se do limitu pro osvobození pravidelných důchodů ve výši 36násobku minimální mzdy. Příspěvek zaměstnavatele na doplňkové penzijní spoření je u zaměstnance osvobozen, stejně jako je dnes osvobozen příspěvek na penzijní připojištění se státním příspěvkem. Příspěvky na doplňkové penzijní spoření (snížené o 12 tisíc Kč, což odpovídá maximálnímu státnímu příspěvku) se odečítají od základu DPFO maximálně ve výši 12 tisíc Kč. Daň dědickou. Zde dochází k zavedení osvobození dědického podílu nezletilého na úhradu jednorázového pojistného na pojištění sirotčího důchodu podle zákona upravujícího důchodové spoření (tedy i pro případ, kdy by nezletilý byl ve třetí skupině).

Daňová reforma Daňová reforma obsahuje především zavedení jednoho inkasního místa a je obsahem zákona č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů. Zákon byl jako celek přijat s účinností od 1. 1. 2015 (tedy po dalších volbách do Poslanecké sněmovny), a to z toho důvodu, že s touto účinností vrátil zákon Senát, ve kterém má většinu opozice. Poslanecká sněmovna musela na pozměňovací návrh Senátu přistoupit, protože jinak by nebylo možné přijmout od 1. 1. 2012 zdanění hazardu (to je také, a to již s účinností od 1. 1. 2012, součástí zákona) v podobě odpovídající představám vládní koalice. Současná vládní koalice však chce daňovou reformu uskutečnit; pokud nedojde k zásadním politickým problémům uvnitř vládní koalice, neměl by být problém novelou zákona č. 458/2011 Sb. změnit jeho účinnost na 1. 1. 2014. Toto datum odpovídá i studii proveditelnosti, kterou zpracovala společnost Deloitte ČR 7. 10. 2011 a která označila původně navržené datum spuštění projektu jednotného inkasního místa 1. 1. 2013 jako příliš ambiciózní a za reálné označila právě datum 1. 1. 2014. Daňová reforma novelizuje celou řadu předpisů, např.: Zákon o daních z příjmů. Zákon o rezervách (tvorba opravných položek k pohledávkám ve výši 50, resp. 100 % pro pohledávky 18, resp. 36 měsíců po splatnosti). Daňový řád (nová úprava daňových informačních schránek a řada jednotlivých dílčích změn reagujících na dosavadní zkušenosti s uplatňováním daňového řádu od 1. 1. 2012). Zákon o DPH (pouze snížení hranice obratu pro povinnou registraci k DPH z 1 milionu Kč na 750 tisíc Kč za 12 měsíců po sobě jdoucích).


17

DANĚ A ÚČETNICTVÍ Zákon o dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí. Osvobození od daně darovací i dědické pro dary a dědictví mezi osobami v první a druhé skupině zůstávají zachována. Novinkou je zavedení lineární sazby daně (19 % sazba pro daň darovací a 9,5 % pro daň dědickou) pro darování a dědění mezi osobami ve třetí skupině (namísto současné progresivní sazby daně). U daně z převodu nemovitostí zůstává zachována sazba 3 %, novinkou je zrušení osvobození od daně z převodu nemovitostí pro vklady do základního kapitálu. Projekt jednoho inkasního místa (JIM) je uskutečňován novelizací stávajících zákonů. Daňový řád počítá s úhradou některých daní a pojistného (to bude také považováno za daň) na společný osobní daňový účet (§ 149 odst. 2), stanoví-li tak zvláštní zákon. Zákon zavádí dva společné osobní daňové účty: Pro daň z příjmů a pojistná, na který poplatník (typicky OSVČ) hradí (formou měsíčních záloh a ročního doplatku) daň z příjmů fyzických osob + + pojistné. Pro daň z příjmů, pojistná a odvod z úhrnu mezd, na který zaměstnavatel ( jako plátce) hradí (obvykle formou měsíčních záloh) daň ze závislé činnosti + pojistné + odvod z úhrnu mezd. Platby se stejným datem splatnosti zaevidované na společném daňovém účtu správce daně dále přerozdělí podle klíče daného poměrem jednotlivých daňových pohledávek (zahrnuje i pohledávky z titulu pojistného). Jednotlivé povinnosti budou sice nadále stanoveny v různých zákonech, ale jednotně – např. měsíční odvody a vyúčtování mají jednotnou lhůtu do 20. dne měsíce

18

následujícího a i zálohy na daň z příjmů fyzických i právnických osob budou měsíční (pro poplatníky s poslední tvrzenou daní nad 200 tisíc Kč). Do zákona o daních z příjmů (ZDP) se zavádí odvod (daň) z úhrnu mezd, a to v nové samostatné části. JIM se projevuje nejen v rovině platební, ale i v rovině komunikace se státní správou. Součástí měsíčního elektronického hlášení o zúčtování příjmů ze závislé činnosti (obsahuje údaje jmenovitě za jednotlivé zaměstnance) bude i hlášení k odvodu z úhrnu mezd, dále hlášení o sražených zálohách na pojistné na důchodové pojištění (obsahuje údaje potřebné pro výpočet dávek nemocenského a úrazového pojištění a údaje potřebné pro výpočet důchodů z důchodového pojištění) a také hlášení o sražených zálohách na zdravotní pojištění. Zaměstnavatel bude oznamovat nástup zaměstnance do zaměstnání finančnímu úřadu, stejně tak bude finančnímu úřadu oznamovat zahájení a ukončení činnosti OSVČ, OSVČ bude podávat přehledy o příjmech a výdajích finančnímu úřadu spolu s daňovým přiznáním. Koncepční novinkou je, že zaměstnavatel přestane být poplatníkem pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na zdravotní pojištění (25 % a 9 % z mezd nepřekračujících strop pro pojistné) a namísto toho se stane poplatníkem odvodu z úhrnu mezd upraveného zákonem o daních z příjmů, který zahrnuje: Důchodové pojištění se sazbou 21,5 %. Nemocenské pojištění se sazbou 2,3 %. Úrazové pojištění se sazbou 0,4 %. Veřejné zdravotní pojištění se sazbou 7 %. Státní politiku zaměstnanosti se sazbou 1,2 % (podmíněno účastí na důchodovém pojištění).


LEGISLATIVNÍ NOVINKY PRO ROKY 2013 A 2014 Úhrnná výše odvodu činí až 32,4 %, stanovuje se individuálně za každou skupinu „zaměstnanců“ součtem jednotlivých sazeb. Do základu pro odvod přitom vstupují jak příjmy, ze kterých je srážena záloha na daň, tak příjmy podléhající srážkové dani. U každého jednotlivého příjmu je třeba testovat, zda zakládá účast na konkrétním pojištění. Pokud tedy např. příjmy z dohod o provedení práce do 10 tisíc Kč nebudou v roce 2014 zakládat účast na žádném z pojištění, nebudou odměny z těchto dohod odvodu podléhat, resp. z nich bude odveden odvod se sazbou 0 %. Pokud příjem nezakládá účast na úrazovém pojištění (např. odměna jednatele), činí odvod 32,0 %. Odvod z úhrnu mezd bude hrazen zálohově měsíčně a bude podléhat ročnímu zúčtování – roční vyměřovací základ totiž bude zastropován na úrovni 48násobku průměrné mzdy vynásobeného průměrným ročním přepočteným počtem zaměstnanců. Zákon obsahuje tyto sazby daní z příjmů: Sazba daně z příjmů fyzických osob se zvyšuje z 15 % na 19 %. Sazba srážkové daně zůstává 15 % (hranice pro její uplatnění u příjmů ze závislé činnosti zůstává ve výši 5 tisíc Kč měsíčně, u autorských honorářů za příspěvky do novin a časopisů apod. ve výši 7 tisíc Kč měsíčně). Sazba daně z příjmů právnických osob zůstává 19 %. Zásadní novinkou je zavedení osvobození dividendových příjmů a podílů na zisku. Podle přechodného ustanovení se toto opatření nebude týkat zisku vytvořeného před účinností zákona. Osvobození se bude týkat jak podílů na zisku vyplácených fyzickým osobám (osvobození je zařazeno do výčtu příjmů osvobozených od daně z příjmů fyzických osob v § 4 odst. 1), tak právnickým osobám (nové ustanovení § 19a, kam jsou nově soustředěna

osvobození podílů na zisku). Nové osvobození se uplatní pouze vůči rezidentům EU (včetně rezidentů ČR) a dále Norska, Islandu a Švýcarska. U zaměstnanců se ruší princip superhrubé mzdy a základem daně ze závislé činnosti je opět hrubá mzda. Ze stejného základu (z hrubé mzdy) bude (až na několik výjimek) zaměstnancům strháváno i pojistné na sociální pojištění i pojistné na zdravotní pojištění. Z obdobného základu bude také zaměstnavatel počítat odvod z úhrnu mezd. Pojistné na sociální zabezpečení srážené zaměstnanci zůstává na úrovni současných 6,5 %, pojistné na zdravotní pojištění srážené zaměstnanci se zvyšuje ze současných 4,5 % na % 6,5 %. V současnosti je do dosažení stropu vyměřovacích základů pro pojistné mzda zdaněna a zpojistněna 31,1 % (15 % x 134 % + 6,5 % + + 4,5 %), nově by byla zdaněna a zpojistněna 32 % (19 % + 6,5 % + 6,5 %). Zákon o zavedení jednoho inkasního místa obsahuje celou řadu dalších změn zákona o daních z příjmů, např.: Zcela je přepracováno ustanovení pro osvobození od daně z příjmů fyzických osob – např. zůstává zachováno osvobození pro příjmy z prodeje nemovitosti, ve které prodávající bydlel 2 roky před prodejem nebo kterou vlastnil alespoň 5 let; mění se např. osvobození příjmů z prodeje cenných papírů, které budou osvobozeny až po 3 letech držby anebo pokud nepřesahují v úhrnu 100 tisíc Kč ročně. V oblasti daně ze závislé činnosti se omezuje rekreace a další benefity dle současného § 6 odst. 9 písm. d) roční částkou 10 tisíc Kč (např. i příspěvky na kulturu či sport), režijní jízdenky atd. Osvobození příspěvku zaměstnavatele na penzijní připojištění či


19

DANĚ A ÚČETNICTVÍ soukromé životní pojištění zůstává zachováno (zatím se týká i stravenek), ačkoli zákon zavádí roční zaměstnanecký daňový bonus ve výši 3 tisíc Kč (tato částka bude zaměstnancům snižovat ve formě slevy na dani daňovou povinnost a pokud nebude daňová povinnost zaměstnance dostatečná, bude mu zbývající část vyplacena jako daňový bonus). Ke změnám dochází i v oblasti daňových nákladů – např. plná uznatelnost příspěvků na stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů, v případě uplatnění paušálního výdaje na dopravu o vozidla nezahrnutého do obchodního majetku nebude možné uplatnit do daňových výdajů již základní náhradu za 1 km jízdy. Do zákona o daních z příjmů se z daňového řádu přesouvá úprava registrace k dani z příjmů. Rekodifikace soukromého práva Základem rekodifikace soukromého práva je: Nový občanský zákoník, sněmovní tisk 362 (Poslanecká sněmovna schválila s účinností od 1. 1. 2014 ve 3. čtení dne 9. 11. 2011, do Senátu byl doručen 3. 1. 2012). Zákon o obchodních korporacích, sněmovní tisk 363 (Poslanecká sněmovna schválila s účinností od 1. 1. 2014 ve 3. čtení dne 16. 12. 2011). Zákon o mezinárodním právu soukromém, sněmovní tisk 364 (Poslanecká sněmovna schválila s účinností od 1. 1. 2014 ve 3. čtení dne 9. 11. 2011, do Senátu doručeno 3. 1. 2012). Doprovodné změny – teprve ve fázi příprav (Ministerstvo spravedlnosti by mělo příslušný návrh předložit v polovině roku 2012). Smluvní typy již nebudou jako dnes upraveny speciálně pro podnikatele v obchodním

20

zákoníku (např. smlouva o koupi movité věci), nebudou upraveny tzv. absolutní obchody (např. dnešní smlouva o úvěru dle obchodního zákoníku) – veškeré smluvní typy budou upraveny v novém občanském zákoníku (např. zápůjčka a úvěr). Zákon o obchodních korporacích bude upravovat fungování obchodních společností a družstev, pro tuto skupinu právnických osob přitom používá souhrnný název obchodní korporace. Zákon doplňuje novou úpravu občanského zákoníku a stanoví určité odlišnosti typické pro podnikatelský svět a měl by umožnit propojení s jinými právními předpisy upravujícími podnikání. Úprava obchodních závazkových vztahů je ze současného obchodního zákoníku přesunuta do občanského zákoníku, a to včetně dalších navazujících institutů (prokura, zastavení podílu apod.). Ze současného obchodního zákoníku zákon o obchodních korporacích dále nepřebírá např.: Část obecných ustanovení o obchodních společnostech, zejména ustanovení o likvidaci obchodních společností, kterou obecně upraví ustanovení občanského zákoníku o likvidaci právnických osob, jelikož jde o instituty významné pro právní status těchto osob vůbec. Agendu obchodního rejstříku, která bude doprovodnými změnami přesunuta do samostatného zákona. Schvalování nového občanského zákoníku i zákona o obchodních korporacích je doprovázeno velkým množstvím pozměňovacích návrhů. Např. k občanskému zákoníku byl přijat komplexní pozměňovací návrh Ústavně-právního výboru obsahující 287 věcných změn a 163 legislativnětechnických úprav. Obdobný průběh mělo schvalování zákona o obchodních


LEGISLATIVNÍ NOVINKY PRO ROKY 2013 A 2014 korporacích – 504 změn navržených Ústavně-právním výborem. Zajímavé je např. to, že do zákona o obchodních korporacích se nedostala úprava souběhu funkcí obsažená od 1. 1. 2012 v § 66d obchodního zákoníku, byť obdobná úprava byla v rámci vládního návrhu obsažena (§ 47), ale na návrh Ústavně-právního výboru byla vypuštěna. Ukazuje se, že

rekodifikace soukromého práva vykazuje již v průběhu schvalování na řadu problémů, a určitě by bylo na místě schvalované zákony nepřijmout a předložit je znovu v podobě schválené Poslaneckou sněmovnou s řádným odůvodněním změn, které navrhl Ústavně-právní výbor. ■

Ing. Pavel Běhounek Daňové poradenství vykonává od roku 1994 (daňový poradce s číslem osvědčení 601). Věnuje se přednáškové činnosti pro vzdělávací agentury specializované na oblast daní a účetnictví, pro Komoru daňových poradců, pro podniky a účetní a daňové firmy. Je nezávislým členem mezinárodní poradenské sítě Moore Stephnes. Publikuje v odborných časopisech zaměřených na daně a účetnictví a také je autorem řady odborných publikací.


ANGLIČTINA VE FINANCÍCH A ÚČETNICTVÍ Vzdělávací program s mezinárodní certifikací IES ■ ■ ■ ■

Termín: Kód: Cena: Přednáší:

17. 2., 24. 2., 2. 3. a 9. 3. 2012 201705 9 588 Kč (včetně mezinárodního certifikátu IES) PhDr. Iva Ullrichová (lektorka – dlouhodobá praxe ve výuce finanční angličtiny)

DERIVÁTY V ÚČETNICTVÍ PODNIKATELŮ ■ ■ ■ ■


17. 2. 2012 202270 2 388 Kč (vč. 20% DPH) Ing. Jiří Strouhal, Ph.D. (VŠE Praha – katedra finančního účetnictví a auditingu, účetní expert, viceprezident KCÚ ČR)

Více informací na: www.vox.cz, tel. 226 539 670, 777 741 777


21

Změny v DPH k 1. 1. 2012 se týkají každého Nečeká nás pouze zdražování Pavel Dvořák Tak jako se dotkne zvýšení snížené sazby DPH z 10 % na 14 % všech občanů prostřednictvím více či méně nápadného zdražování, čeká podstatná změna v DPH i všechny plátce daně z přidané hodnoty. Tato změna není navíc tak mediálně známá, patrně proto, že je v zákoně o DPH již delší dobu a měla odloženou platnost. Mnohdy bývá také prezentována pouze jako změna DPH ve stavebnictví. Přestože je pravdou, že se týká především stavebních firem, rozhodně není zanedbatelná ani pro ostatní a může se dotknout třebas jen plátce, který se „pouze“ nechá vymalovat svoji kancelář nebo zasklít okno.

Změnu DPH v dané oblasti přinesla novela č. 47/2011 Sb. v ustanovení § 92e nazvaném Poskytnutí stavebních nebo montážních prací, účinném od 1. 1. 2012, které významně rozšiřuje okruh zdanitelných plnění zdaňovaných v režimu přenesení daňové povinnosti na odběratele plnění, zvaného též jako tuzemský reverse-charge mechanismus. Doposud byl tento režim znám z uskutečněných zdanitelných plnění týkajících se dodání zlata, emisních povolenek a specifických druhů odpadů, tak se tuzemský režim přenesení daňové povinnosti týkal jen úzkého okruhu osob povinných k dani.

Režim přenesení daňové povinnosti při poskytnutí stavebních nebo montážních prací

poskytovatel plnění, se v režimu přenesení daňové povinnosti přesouvá povinnost přiznat a zaplatit daň na odběratele zdanitelného plnění. Režim přenesení daňové povinnosti se uplatní pouze při uskutečnění zdanitelných plnění mezi dvěma plátci DPH a u plnění s místem zdanitelného plnění v tuzemsku, tj. v České republice. V režimu přenesení daňové povinnosti je tak od 1. 1. 2012 povinen postupovat každý dodavatel (plátce DPH) plnění vymezených stavebních nebo montážních prací s místem plnění v tuzemsku jinému plátci DPH, pro něhož je plnění součástí jeho ekonomické činnosti. Současně je příjemce tohoto plnění povinen postupovat v souladu s pravidly přenesení daňové povinnosti na sebe.

Oproti běžnému systému uplatňování DPH, kdy povinnost přiznat a zaplatit daň za uskutečněné zdanitelné plnění má

22


ZMĚNY V DPH K 1. 1. 2012

Stavební a montážní práce podléhající režimu přenesení daňové povinnosti Mezi zmiňované stavební a montážní práce podléhající režimu přenesení daňové povinnosti ustanovení § 92e zákona o DPH řadí plnění odpovídající číselnému kódu klasifikace produkce CZ-CPA 41-43 dle sdělení Českého statistického úřadu platného od 1. 1. 2008. Přesná klasifikace produkce CZ-CPA je veřejně dostupná prostřednictvím webových

stránek Českého statistického úřadu. Uvedenou část klasifikace produkce detailněji, včetně různých příkladů, rozpracovalo pro účely uplatnění tohoto režimu Ministerstvo financí. Toto členění je dostupné a volně ke stažení na webové adrese: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/ xsl/dane_novela_zakona_dph_6 1019.html. Pro bližší představu, při kterých plněních by poplatníci měli režim přenesení daňové povinnosti očekávat, je klasifikace ve stručné podobě uvedena v následující tabulce.

Tab. 1: Klasifikace plnění podléhajících režimu přenesení daňové povinnosti F

STAVBY A STAVEBNÍ PRÁCE

41

Budovy a jejich výstavba

41.00.1

Bytové budovy

41.00.2

Nebytové budovy

41.00.3

Výstavba bytových budov (nové stavby, přístavby, přestavby a renovace)

41.00.4

Výstavba nebytových budov (nové stavby, přístavby, přestavby a renovace)

42

Inženýrské stavby a jejich výstavba

42.11.1

Dálnice, silnice, ulice a jiné cesty pro vozidla a pěší a letištní dráhy

42.11.2

Výstavba dálnic, silnic, ulic a jiných cest pro vozidla a pěší a letištních drah

42.12.1

Železnice a podzemní dráhy

42.12.2

Výstavba železnic a podzemních drah

42.13.1

Mosty a tunely

42.13.2

Výstavba mostů a tunelů

42.21.11

Dálková potrubí pro kapaliny a plyny

42.21.12

Místní potrubí pro kapaliny a plyny

42.21.13

Zavlažovací systémy (kanály); vodovodní řady a potrubí; úpravny vod, čistírny odpadních vod a přečerpávací stanice

42.21.21

Výstavba dálkových potrubí pro kapaliny a plyny

42.21.22

Výstavba místních potrubí (vč. pomocných prací) pro kapaliny a plyny

42.21.23

Výstavba zavlažovacích systémů (kanálů), vodovodních řadů a potrubí, úpraven vod, čistíren odpadních vod a přečerpávacích stanic

42.21.24

Vrtání studní a výstavba septiků

42.22.11

Dálkové elektrické a komunikační sítě

42.22.12

Místní elektrické a komunikační sítě

42.22.13

Elektrárny FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 1/2012

23

DANĚ A ÚČETNICTVÍ

24

42.22.21

Výstavba dálkových elektrických a komunikačních sítí

42.22.22

Výstavba místních elektrických a komunikačních sítí

42.22.23

Výstavba elektráren

42.91.1

Pobřežní a přístavní stavby, přehrady, hráze a jiné hydromechanické stavby

42.91.2

Výstavba pobřežních a přístavních staveb, přehrad, hrází a jiných hydromechanických staveb

42.99.11

Důlní a výrobní stavby

42.99.12

Stavby pro sport a rekreaci

42.99.19

Další inženýrské stavby j. n.

42.99.21

Výstavba důlních a výrobních staveb

42.99.22

Výstavba staveb pro sport a rekreaci

42.99.29

Výstavba dalších inženýrských staveb j. n.

43

Specializované stavební práce

43.11

Demoliční práce

43.12.11

Příprava půdy a pozemku; asanační práce

43.12.12

Výkopové zemní práce a přesun zeminy

43.13

Průzkumné vrtné práce

43.21

Elektroinstalační práce

43.22.11

Instalace rozvodů vody a kanalizace

43.22.12

Instalace topení, ventilace a klimatizace

43.22.2

Instalace rozvodů plynu

43.29.11

Izolační práce

43.29.12

Montáž (osazení) plotů, zábradlí, mříží

43.29.19

Ostatní instalační práce j. n.

43.31

Omítkářské práce

43.32

Truhlářské práce

43.33.1

Obkladačské práce

43.33.21

Práce s teracem, mramorem, žulou a břidlicí

43.33.29

Tapetování a ostatní obkládání stěn a pokládání podlahových krytin j. n.

43.34.1

Malířské a natěračské práce

43.34.2

Sklenářské práce

43.39.11

Ozdobné práce

43.39.19

Ostatní kompletační a dokončovací práce j. n.

43.91.11

Práce na střešních konstrukcích

43.91.19

Ostatní pokrývačské práce

43.99.1

Izolační práce proti vodě

43.99.2

Lešenářské práce

43.99.3

Beranění pilot; základové práce


ZMĚNY V DPH K 1. 1. 2012 43.99.4

Betonářské práce

43.99.5

Montáž ocelových konstrukčních prvků

43.99.6

Zednické práce

43.99.7

Montáž a stavba prefabrikovaných konstrukcí

43.99.9

Ostatní specializované stavební práce j. n.

Povinnosti dodavatele zdanitelného plnění

přijatých plnění v tomto režimu za příslušné zdaňovací období na řádku č. 10 pro plnění se základní sazbou daně nebo na řádku č. 11 pro plnění se sníženou sazbou daně.

Povinnosti dodavatele zdanitelného plnění v režimu přenesení daňové povinnosti se od běžných plnění příliš neliší. Jeho základní povinností je do 15 dnů ode dne uskutečnění zdanitelného plnění vystavit daňový doklad se všemi náležitostmi běžného daňového dokladu. Výjimku tvoří výše daně, která se v tomto případě na daňový doklad neuvádí. Namísto toho je dodavatel povinen uvést sdělení, že „výši daně je povinen doplnit a přiznat příjemce plnění“. Poskytovatel plnění je současně povinen o plněních poskytnutých v režimu přenesení daňové povinnosti vést samostatnou evidenci, jejíž výpis pak musí předložit správci daně. V daňovém přiznání k DPH se pak uvádí součet uskutečněných plnění v tomto režimu za příslušné zdaňovací období na řádku č. 25.

Povinnosti odběratele zdanitelného plnění Odběratel plnění podléhající režimu přenesení daňové povinnosti je nyní povinen sám si na daňový doklad vypočítat a doplnit výši daně, za niž odpovídá. Daň je také povinen ke dni zdanitelného plnění přiznat a zaplatit. Obdobně jako dodavatel je povinen o plnění přijatých v režimu přenesení daňové povinnosti vést samostatnou evidenci, jejíž výpis pak musí předložit správci daně. V daňovém přiznání k DPH uvádí součet

Příjemci plnění v režimu přenesení daňové povinnosti současně nijak nezaniká právo uplatnit nárok na odpočet daně na vstupu z takto přijatých plnění. Podmínky nároku na uplatnění odpočtu daně na vstupu se řídí obecnými podmínkami pro nárok na odpočet daně tak jako u běžných plnění. Zůstává zachován také postup uplatňování nároku na odpočet daně v částečné výši a pravidla pro krácení a úpravu odpočtu daně. Nárok na odpočet daně vzniká okamžikem vzniku povinnosti daň přiznat. Odběratel plnění by měl dále sledovat, zda mu nebylo poskytnuto plnění, které by se mělo řídit režimem přenesení daňové povinnosti, avšak dodavatel jej třeba omylem účtuje běžným způsobem včetně DPH. Odběratel plnění totiž nese plnou odpovědnost za uplatnění nároku na odpočet takto chybně vypočítané daně, včetně případných sankcí.

Evidence plnění v režimu přenesení daňové povinnosti Jak již bylo uvedeno, každý dodavatel i odběratel plnění podléhajícího režimu přenesení daňové povinnosti je povinen vést evidenci těchto plnění. Evidence musí v souladu s ustanovením § 92a zákona o DPH obsahovat: Daňové identifikační číslo protistrany za každé jednotlivé plnění.


25

DANĚ A ÚČETNICTVÍ Datum uskutečnění zdanitelného plnění podle daňového dokladu. Základ daně zdanitelného plnění zaokrouhlené na celé koruny. Předmět plnění (vyjadřuje se pouze jednomístným číselným kódem, zdanitelné plnění z oblasti stavebních a montážních prací vyjadřuje kód 4). Rozsah plnění (pro náročnost vyjádření rozsahu plnění se v oblasti stavebních a montážních prací neuvádí). Výpis z této evidence je povinen odběratel i dodavatel plnění poskytnout správci daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání. Výpis z evidence lze podat správci daně pouze elektronicky a ve formátu a struktuře stanovené správcem daně (Pokyn GFŘD-4). Výpis z evidence lze správci daně odeslat prostřednictvím datové schránky nebo internetové aplikace EPO dostupné ze stránek České daňové správy.

Finanční dopady režimu přenesení daňové povinnosti Jednou z příčin aplikace režimu přenesení daňové povinnosti ve stavebnictví je snaha zákonodárce zamezit daňovým únikům, což do jisté míry koresponduje s finančními dopady jak na stát, tak i poskytovatele a příjemce plnění. V případech, kdy by trh nebyl ovlivňován negativními jevy typu pozdního či dokonce nulového placení za přijatá plnění, byl by dopad tohoto režimu zanedbatelný.

kdy poskytne zdanitelné plnění odběrateli, který mu za provedené výkony nezaplatí, ale přesto musí odvést za toto zdanitelné plnění DPH správci daně. Dalším dopadem režimu přenesení daňové povinnosti je pro poskytovatele výhradně stavebních a montážních prací skutečnost, že v rámci daňového přiznání k DPH se budou dostávat do postavení příjemců nadměrného odpočtu. Finanční efekt této skutečnosti může být pozitivní i negativní, a to v závislosti na rozdílu délky doby splatnosti odběratelů a doby vrácení nadměrného odpočtu od správce daně. Pro příjemce i poskytovatele plnění výhradně v režimu přenesení daňové povinnosti v podstatě platí, že jim poklesne objem finančních toků o výši DPH. Příjemce plnění tak na uskutečnění tohoto zdanitelného plnění potřebuje menší objem finančních prostředků a nemusí tak ani čekat na případné zaplacení nadměrného odpočtu správcem daně. Co se týče dodatečných nákladů na vedení evidence, je zřejmé, že by neměly být s ohledem na náročnost dat významné, jelikož požadovaná data jsou dostupná z běžných účetních evidencí. Vykazování a podání evidence správci daně však může být zejména v počátcích pro mnohé menší podniky se stavebními a montážními pracemi poměrně náročná. ■

Ing. Pavel Dvořák Výhodou pro stát je, že režim přenesení daňové povinnosti značně omezuje situace, kdy na jedné straně příjemce zdanitelného plnění nárokuje u státu odpočet daně a na straně druhé vystupuje dodavatel tohoto zdanitelného plnění (mnohdy nastrčený „bílý kůň“), který daň nikdy neodvede. Pro poskytovatele zdanitelného plnění má režim přenesení daňové povinnosti efekt obdobný. Zamezuje vzniku situací,

26

V letech 2005 až 2009 studoval na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně Manažersko-ekonomický obor. Při studiu působil jako asistent soukromého daňového poradce, později jako samostatný daňový poradce (č. osvědčení 4454). V současnosti pracuje jako senior financial accountant v renomované účetní společnosti DATEL PLUS s. r. o., zaměřuje se na dopady změn daňových zákonů na řízení a hospodaření středních podniků. Kontakt na autora: [email protected]


IFRS standardy v českých firmách (I) Česká asociace pro finanční řízení CAFIN „Polovina dotázaných uvedla, že neeviduje majetek pro účely IFRS závěrky dle komponent, tři čtvrtiny dotázaných dokonce uvedly, že při první aplikaci IFRS nebylo provedeno přehodnocení majetku na komponenty,“ i to je jeden z výsledků unikátního projektu, který se uskutečnil pod záštitou České asociace pro finanční řízení (CAFIN). Cílem výzkumu je zmapovat reálný stav užívání standardů IFRS v českých firmách. První část projektu se zaměřuje na dlouhodobý hmotný majetek.

První otázka směřovala k odlišnostem evidence dlouhodobého hmotného majetku pro vykazování podle IFRS a podle českých předpisů: zhruba polovina dotazovaných (53 %) odpověděla, že mají rozdílné registry dlouhodobého hmotného majetku pro účely českých předpisů a IFRS standardů.

Komponentní odpisování podle IFRS a podle českých předpisů Polovina dotázaných uvedla, že za účelem sestavení účetní závěrky podle IFRS neodpisuje komponentně dlouhodobý hmotný majetek; téměř třetina ho odpisuje a pětina respondentů nesestavuje účetní závěrku podle IFRS standardů. Tato odpověď korespondovala i s firmami, které sestavují reportovací balíček v souladu s IFRS. Více než dvě třetiny dotazovaných firem uvedly, že za účelem sestavení účetní závěrky podle českých předpisů neodpisuje komponentně dlouhodobý majetek; necelá třetina firem ho takto odpisuje. Z odpovědi na tuto otázku je pravděpodobné, že firmy, které odpisují majetek podle komponent v IFRS, přenášejí tento způsob odpisování i do českých předpisů.

Oceňování jednotlivých komponent V případě, že respondenti neznají přesnou pořizovací cenu jednotlivých komponent, se jich jen 8 % obrátí na nezávislého znalce, drtivá většina (92 %) nezávislého znalce nepoužívají.

Přecenění komponent k datu přechodu na IFRS Záporná odpověď převažovala také u otázky, zdali účastníci výzkumu provedli přehodnocení majetku na jednotlivé komponenty k datu přechodu na IFRS (podle IFRS 1) nebo při prvním vykazování podle IFRS v reportingu: 75 % uvedlo, že nikoliv.

Kritéria pro stanovení jednotlivých komponent Ke komponentnímu odepisování směřovaly i další otázky, např. jaká kritéria používají dotazovaní pro stanovení jednotlivých komponent a kdo ve společnosti rozděluje hmotný majetek na komponenty. U důležitých kritérií nejčastěji zazněla doba použitelnosti a následně významnost. Na otázku, kdo je zodpovědný za


27

TRENDY A ANALÝZY rozdělování hmotného majetku na komponenty, se odpovědi lišily: techničtí pracovníci (techničtí ředitelé, investiční specialisté), správce majetku, majetková účetní či účetní ve spolupráci s odborným pracovníkem, oddělení controllingu a financí nebo odborné útvary zabývající se pořízením DHM.

Pohled expertů „Z odpovědí evidentní, že respondenti pocházejí z různých typů společností a z různých odvětví,“ komentuje výsledky Radka Loja, členka pracovní skupiny CAFIN a členka výboru pro IFRS při Komoře auditorů České republiky a dodává: „přesto lze z odpovědí vypozorovat některé společné znaky a možné problémy IFRS aplikace – komponentní přístup. Polovina dotázaných totiž uvedla, že neeviduje majetek pro účely IFRS závěrky dle komponent a dokonce tři čtvrtiny dotázaných uvedly, že při první aplikaci IFRS nebylo provedeno přehodnocení majetku na komponenty. To indikuje, že míra naplňování požadavků IAS 16 pro evidenci majetku není stále mezi českými firmami ani zdaleka ideální.“ Její slova doplňuje Petr Vácha, člen pracovní skupiny CAFIN a partner v Ernst & Young: „Navíc dle

výzkumu 64 % firem eviduje v IFRS strategické náhradní díly, typickou ukázku komponenty majetku, stále po česku, tj. v zásobách. Výzkum dále odhalil poměrně časté rozdíly v metodách odpisování majetku mezi českým účetnictvím a IFRS. Poznatky z výzkumu rozhodně ukazují na nutnost ještě větší osvěty ohledně toho, jaké aspekty finančního výkaznictví jsou v IFRS odlišné od českého účetnictví a naopak kde není důvod k tomu, aby jakékoliv odlišnosti vznikaly. “

O výzkumu… Na výzkumu se podílela pracovní skupina IFRS platforma. Nejpočetnější skupinu respondentů (81 %) tvořily firmy s velkým ročním obratem (nad 300 milionů Kč), malé firmy s ročním obratem do 100 milionů Kč představovaly 13 %, zbylých 6 % jsou firmy střední velikosti. Nadpoloviční většina (56 %) firem uvedla, že zaměstnává více než 250 pracovníků, skoro třetina (31 %) má mezi 50 a 250 zaměstnanci a 13 % společností do 50 pracovních pozic má. Co se týká druhu činnosti, kterou firmy provozují, dominovaly v průzkumu společnosti energetické a strojírenské. Dotazovaní působí nejčastěji na pozicích finančních ředitelů a vedoucích controllingu.

Pro bližší informace o výzkumu kontaktujte: Mgr. Andrea Popovová, PR koordinátor, e-mail: [email protected] www.cafin.cz ■

Jste s obsahem časopisu spokojeni? Jaká témata či typy informací byste uvítali nejvíce? Co Vám v časopise chybí? Váš názor je pro nás při tvorbě časopisu klíčový. Pokud se chcete ke kvalitě časopisu vyjádřit, své připomínky a náměty posílejte na e-mail [email protected]. Budeme se na ně těšit.

28


INZERCE


29

Kde začíná boj o přežití? Marie Mikušová Úplný pád organizace je téměř vždy způsoben základními chybami v řízení a zřídkakdy nešťastnou náhodou. Ve většině případů je příčinou špatně pojatý pokus přivodit změnu, nesprávná či neadekvátní reakce na vnější změnu nebo na ztrátu kontroly. Proto je nezbytné při formulaci strategie, plánování a řízení prověřit vlohy a vlastnosti členů managementu jako celku, vyváženost jejich schopností a jejich výrazné dispozice.

Každé vedení podniku by mělo mít jasnou představu o lidském potenciálu a schopnostech potřebných vzhledem k velikosti a charakteru podniku. Původ většiny případů neúspěšného podnikání je nutno hledat ve vedení podniků. Hodně velkých i malých podniků se dokáže „protloukat“ poměrně nevýkonně a bezstarostně po řadu let. Při mírně rostoucí ekonomice může při expanzi skutečně schopných přežívat průměrnost. Velké společnosti mohou ve skutečnosti fungovat s poměrně nízkou úrovní výkonnosti mnoho let, pokud zdědily dominantní pozici na trhu nebo kontrolu nad zdroji. Kde je stabilní poptávka nebo stále stejný výhled a situace může být změněna jedině rozšířením zájmů dané společnosti, má nová konkurence malou motivaci ke vstupu na trh, obzvláště pokud by úvodní investice byla vysoká. Tyto velké organizace jsou zranitelnější kvůli zahraniční konkurenci. Je však otázkou, zda politicky motivovaný postup vlád spočívající v pomoci domácím odvětvím neznamená částečně nesprávné rozdílení peněz. Bránit strukturální změně v určitém odvětví za účelem udržení zaměstnanosti je sporný postup a jako takový v dlouhodobém horizontu nebezpečný.

30

K úpadkům malých podniků a firem tvořených jediným člověkem přispívá relativní snadnost, s jakou se člověk může dát na podnikání. Část těchto podniků je předurčena k zániku kvůli neschopnosti, nezkušenosti zakladatele, anebo protože příslušná činnost nenalezne potřebné uplatnění. Všechny osoby v podniku, bez ohledu na hierarchickou úroveň, potřebují ke svému zapojení určité schopnosti a vlastnosti. Ty se liší podle prostředí, velikosti organizace, charakteru její činnosti a jejich cílů. Schopnosti managementu musejí být navíc vzájemně vyvážené, sladěné a správně aplikované. Je nepravděpodobné, že všechny potřebné schopnosti lze nalézt u jedné osoby, a je to dokonce nežádoucí. Pokud by tomu tak bylo, těžko by šlo předpokládat, že jsou dobře vyváženy. Malý podnik vedený jedním člověkem si musí vystačit pouze s jeho schopnostmi a někdy si vede skutečně velmi dobře. Je-li zjištěno omezení ve schopnostech, je možno sjednat externí pomoc. Velká společnost musí manažerský tým vytvořit v rámci cílevědomé řídicí činnosti. Nejvyšší představitelé podniků v krizi obvykle prezentují danou situaci tak, jako by na úrovni vedení bylo vše v pořádku


KDE ZAČÍNÁ BOJ O PŘEŽITÍ? a potíže byly způsobeny vnějšími faktory. Je to však mnohdy nesprávný přístup. Je téměř jisté, že na selhání podniku se podílí vedení a často nejvyšší management podniku. Neexistuje žádné větší potenciální nebezpečí pro podnik než samolibé vedení přesvědčené, že velikost podniku, jeho zavedené postavení nebo pouze jeho jméno zajistí nepřetržitý zisk.

Ředitel podniku Ředitelé podniků bývají různí. Jejich práce jim dává široké pole působnosti s bohatým prostorem pro nejrozmanitější metody řízení a rozhodování. Podniky, které řídí, jsou různorodé a úspěch v jedné sféře žádným způsobem nezaručuje úspěch jinde. Typickými příčinami selhání ředitele jsou:

1. Samozvané jmenování. Jmenování na základě vlastnictví podílu místo prokázaných řídicích schopností se dá nazvat samozvaným jmenováním. Je to způsob obvyklý v malých soukromých podnicích, kde ředitel je majitel i manažer. V některých případech mohou být jeho asistenti příbuzní, pro něž jsou vedoucí funkce speciálně vytvořeny, namísto lidí vybraných pro jejich schopnosti.

2. Podnik ředitele přeroste. Růst, někdy velmi rychlý, může přerůst schopnosti člověka nebo předehnat tempo jeho osobního rozvoje. Tam, kde síla podniku spočívá v technických znalostech jeho ředitele, může růst přinést nároky na administrativní schopnosti, kterými nedisponuje. Někdy se stává, že osobní rozvoj dvou lidí, kteří se dali na podnikání, protože jsou kolegové a přátelé, probíhá ve stejném podniku rozdílným tempem. V okamžiku, kdy začali společně podnikat, byli oba

nezkušení a latentní nedostatky mohly být zahaleny optimismem a nadšením. Rovnocenné podílnictví může být ke škodě v případě selhání jednoho, nebo když vypukne konflikt, může způsobit nefunkčnost vedení.

3. Neschopnost plánovat. Pro mnoho lidí je nejobtížnější dívat se do budoucnosti. Plánování vyžaduje nadání k abstraktnímu myšlení a rozvinutou představivost pro rozpoznávání budoucích možností. Odvětví, jež po mnoho let stagnovala, mohou projít obdobími změn, s čímž se ředitel podniku nemusí umět vyrovnat. Jeho nepružnost může způsobit třeba pouze jeho věk. Plánování vyžaduje myšlení, které vstřebalo hodně minulých zkušeností. Tvořivým myšlením nezbytným k vedení většiny podniků k optimální ziskovosti nedisponuje vždy člověk, který je odborníkem v určité konkrétní oblasti nebo má dobré organizační schopnosti. 4. Problémy rodinných podniků. V rodinném podniku může ředitel dojít ke zjištění, že zisk je spotřebováván stále rostoucími nároky celého zástupu příbuzných nebo že nad jeho dlouhodobým finančním plánováním se vznáší jako přízrak daně. 5. Osobní motivace. Všichni se nerodí se stejnou ctižádostí a elánem. Někteří lidé jsou stavěni více pro klid než pro shon. Okolnosti se mohou nepříznivě změnit tak, že ředitel podniku se na nové úkoly nehodí. Podobně motivace ředitele, který je ohrožen ztrátou celoživotní práce, je velice odlišná od motivace toho, kdo v podstatě jen „slouží“ velké společnosti.

6. Nedostatečná nebo nesprávná delegace pravomocí. Tento často uváděný nedostatek nejčastěji vede k selhání z důvodu ztráty kontroly. Existuje hranice pro množství práce, kterou může člověk zastat. Ten, kdo nedokáže přidělit svou


31

TRENDY A ANALÝZY práci jiným, se musí cítit stále více ponořen do každodenních problémů, až pro stromy nevidí les. A co je horší, kvůli svému zaujetí přítomností není schopen zaměřit se na budoucnost. Nebezpečí tohoto typu improvizovaného řízení spočívá v tom, že pracovní přetížení může způsobit ztrátu kontroly a jednostranné zaujetí tohoto člověka je na úkor jeho vlastní plánovací funkce. Toto jednání je obvykle vysvětlováno nebo omlouváno tím, že příslušná oblast je choulostivá nebo jiná než ostatní a činnost nemůže být normálním způsobem zefektivněna.

7. Charakterové vady. Manažeři nejsou odolní proti lidským slabostem – egoismu, ješitnosti, marnotratnosti, nestálosti, nerozhodnosti nebo nedostatku morální síly. Někteří selhávají prostě kvůli špatnému charakteru. Když vada narůstá tak, že narušuje pracovní výsledky nebo začíná být sama o sobě cílem jednání, stává se škodlivou. Ředitel má nevyhnutelně velký vliv na etické normy podniku. Jestliže je to záludná osoba nebo někdo, kdo usiluje o výhody pomocí úskoků místo řádné práce, pak etická úroveň jeho podřízených trpí.

jmenování nebo chybného rozhodnutí expandovat do nové oblasti. Ať je příčina jakákoli, dokud si nedokáže své znalosti rychle doplnit, nachází se v nebezpečné pozici.

10. Nedostatečná schopnost finančního řízení. Zdá se úplně zbytečné zdůrazňovat, jak důležitá je pro ředitele podniku a v podstatě pro celé vedení plná informovanost o finanční situaci podniku a o vlivech jednotlivých rozhodnutí na finanční oblast. Ale skutečnost je jiná. Ve velkém počtu případů krachů podniků jejich vedení v oblasti finančního řízení jakoby létalo bez navigačních přístrojů, někdy i v mlze. Ředitel podniku potřebuje důkladnou znalost současné a budoucí finanční situace. Co se týče úpadku a zotavování podniku, je zběhlost ředitele ve finančních záležitostech ještě důležitější. Jestliže se musí plně spoléhat na finančního ředitele nebo účetního, jeho šance na ozdravení podniku jsou nízké. V případech, kdy problémy podniku mají svůj počátek ve slabé finanční kontrole nebo kdy slabost finanční kontroly byla hlavním faktorem, který přispěl k jejich pozdnímu odhalení, situaci je třeba velmi rychle napravit.

8. Neschopnost vybrat pracovníky. Nezbytným předpokladem pro delegaci pravomocí je mít schopné lidi. Člověk se může někdy ptát, zda lidé, kteří svou pravomoc nedelegují, tím vyjadřují svou vlastní nerozhodnost nebo své pochybnosti o lidech, které vybrali. Schopnost zvolit nejtalentovanější lidi, kteří jsou k dispozici, je pro ředitele podniku svrchovaně důležitá, protože selhání v této oblasti může podnik přivést do neštěstí.

9. Nedostatečná znalost podniku. Každý podnik vyžaduje speciální metody a většina se jich vnějšímu pozorovateli zdá poměrně jednoduchá. Může se ukázat, že ředitel podniku má nedostatečné znalosti následkem růstu podniku, nesprávného

32

Z předchozího výkladu je celkem jasné, že při hodnocení situace podniku a přípravě strategie pro jeho záchranu musí hrát hlavní roli schopnosti jeho top managementu. Ale je zde další aspekt, kterým jsou jeho vztahy s přímo podřízenými odbornými řediteli – manažery, a to jak jednotlivě, tak vcelku v rámci celého vedení. Nekonečné spory v zasedací místnosti vedení jsou sice málokdy příčinou bankrotu podniku, mohou však značně omezovat výkonnost vedení a utlumovat jeho vnímavost. Ředitel podniku musí být přístupný a ochotný spolupracovat. Arogance a jiné výstřednosti, které brání týmové práci, jsou pro něj nepřípustné.


KDE ZAČÍNÁ BOJ O PŘEŽITÍ? Poctivost úmyslů a motivace ředitele podniku se také projeví v jeho postoji ke klientům, podílníkům, odborům a zaměstnancům. Při boji za záchranu podniku je důležitý, ne-li rozhodující i jeho věk a zdravotní stav.

Odborní ředitelé V podobné míře musí tato kritéria platit i pro všechny odborné ředitele – manažery. Způsobilost odborných ředitelů musí být navíc posuzována podle důvěry, kterou podnik klade v jejich schopnosti. Nikdo nemůže pochybovat o důležitosti odborných znalostí finanční oblasti u členů vedení, ale někdy je mezi nimi nápadný nedostatek schopností ve sféře personálního řízení. Není neobvyklé najít podnik s finančním řízením na velmi vysoké úrovni a propastně rozdílnými výsledky na poli personálních vztahů.

Složení vedení – vyváženost a výrazné dispozice Každý podnik je jiný a musí si vytvořit svou vlastní strategii pro dosažení úspěchu. Jediné, co je jisté, je, že nebezpečí zániku je v opačném vztahu k jeho informovanosti o aktuálních a budoucích vnějších podmínkách. Mezi malým obchodem, který nedokáže konkurovat nově otevřenému supermatketu, a výrobcem motocyklů, kterého o domácí trh připravil výrobce miniaturního automobilu a o zahraniční trh silnější konkurent, je jen nevelký rozdíl. Poznání svého aktuálního trhu je krok správným směrem, ale je to málo. Dlouhodobé plánování znamená náročné posouzení budoucnosti a uvědomělé rozhodnutí o pozici podniku za předpokládaného stavu věcí. Než je možno shromáždit vhodné osoby, musí panovat jasné povědomí o nárocích na vedení podniku. Volba lidí podle jejich titulu, vlivu nebo

věhlasu měla až příliš často za následek vytvoření skupiny osob téměř naprosto nevhodné pro úkol, který jí příslušel. Některá vedení s „hvězdným“ obsazením dovedla k úpadku podniky, které byly národním majetkem. Náležitá kombinace dovedností v marketingové, technické, finanční a organizační oblasti má být dána charakterem činnosti podniku a úkolem, který jej čeká. Může se navíc změnit a pravděpodobně se změní s rozvojem podniku a změnou jeho situace. Ideální vedení v jednom desetiletí může být v dalších pěti letech úplně nevhodné. Právě nerozpoznání této potřeby posunu v postoji nebo sklonech managementu přivedlo řadu podniků ke stagnaci. V případě velké společnosti nebo organizace, kde jmenování do řad vedení není ovlivněno vlastnictvím podílů, je tato chyba asi méně omluvitelná než v malém soukromém podniku (avšak stejně škodlivá). Vlastní podílnictví členů vedení může rozhodování negativně ovlivňovat. Člen vedení, který vlastní většinový podíl a na základě tohoto rozhodujícího vlivu řídí celé vedení, jeho ostatní členy ani moc nepotřebuje. Více by se mu asi hodil sbor poradců. Vrátíme-li se k větším společnostem, ty musí usilovat o objektivnější a vhodnější vyváženost a rozdělení úkolů členů vedení. Je pravda, že nevyvážené vedení, obzvláště při dominanci jedné silné a výrazné osobnosti, přineslo při mnoha příležitostech vynikající výsledky. Ovšem je taktéž pravda, že ze stejných důvodů se řada podniků zhroutila. V těchto případech nemusí jít nutně o nevyváženost, ale o žádoucí výrazné dispozice. To, že příslušná silná stránka vůdčí osobnosti je zrovna to, co podnik v dané vývojové etapě potřebuje, může být zásluha záměrného výběru nebo také může jít o šťastnou náhodu.


33

TRENDY A ANALÝZY Příležitostí, kdy elán, invence nebo představivost jednoho člověka může ovládat velkou organizaci, je málo, a případy, kdy jeden člověk dokáže v takovém výkonu vytrvat, jsou vzácné. Všichni suveréni se dostanou do místa, za nímž může být jedině pokles výkonu, nebo nedokáží přijmout výzvu takového druhu, pro nějž se jejich schopnosti nehodí. Každé vedení podniku se setkává s případy, kdy panuje nesouhlas. Zřídka se vyskytují situace, v nichž existuje pouze jediný správný způsob jednání a jednotný názor na ně. To je zdravé a žádoucí. Ale když lidi začne rozdělovat vzájemná nedůvěra, žárlivost nebo ztráta vzájemné úcty, pak se debata často omezuje na střet osobních výpadů. Za těchto okolností jsou všechny důvody předpokládat, že výsledné linie postupu budou pro podnik škodlivé. Dospět ke správným rozhodnutím je proces dosti obtížný i při plné spolupráci; v emocionálně vypjaté atmosféře je to skoro nemožné. Tam, kde je vedení podniku složeno z velké části z ředitelů provozních divizí, je nebezpečí, že vedení nebude fungovat kvůli přirozené neochotě na straně těchto lidí zasahovat do záležitostí, za něž zodpovídají jejich kolegové. Za těchto okolností může být řízení výrazně oslabeno. Zasedání vedení může být omezeno téměř jen na příležitost pro podávání hlášení a fórum pro debatu mezi lidmi zaměřenými v podstatě spíše na prosazování svých partikulárních zájmů. To je v rozporu s jeho účelem, jímž by měl být všeobecný rozvoj podniku jako celku.

Jasnost cíle Jasnost cíle vyjádřená jako jasně definované záměry a plány na jejich dosažení je naprosto nezbytná.

34

Zvýšení morálky zaměstnanců, kdy každý ví, kam směřuje, je hodnotné. Rovněž je zajímavé, jak hodně podniků bylo reorganizováno, zpravidla včetně změny sídla a názvu, bez jakéhokoli předchozího stanovení jasných cílů kromě všeobecného přání dělat věci lépe. Lidé rychle rozpoznají náhradu jednoho typu nepořádku jiným. Stává-li se to příliš často, začínají být při objevu každého nového koštěte, které má dobře mést, otrávení a cyničtí. Když lidé nemohou svou funkci a osobní úsilí spojit s jasným cílem a mít uspokojení z úspěchů, třebaže jejich vlastní konkrétní příspěvek nelze na celkovém výsledku rozeznat, morálka rychle upadá a vitálnost podniku se ztrácí. Jedním z prubířských kamenů vůdčích schopností je umění pozvednout lidi nad partikulární nebo sobecké zájmy. Podnik, který si není vědom své aktuální pozice a nemá vyjasněny cíle do budoucnosti, je neschopen využít výhody synergického růstu a ocitá se v nebezpečí vážných chyb při snaze o expanzi.

Úroveň vedení v době potíží Jakmile se podnik ocitne v potížích, vyplyne na povrch skutečnost, že na prvním místě je potřebná vyšší úroveň jeho vedení, které by podnik z těchto potíží dostalo. V situacích blížící se krize je málokdy čas provést velké změny ve vedení podniku, třebaže mohou být žádoucí. Za krize může být lepší než reorganizace pomoc externích odborníků. V případě podniku, kde členové vedení mají své funkce díky podílnictví, náprava zřejmě musí být dosažena se stávajícím vedením. To může vyústit v téměř neřešitelnou situaci, zejména když se vedení rozchází v názorech na obchodní nebo související rodinné záležitosti. Tlaky přinášené potížemi mohou navíc zapříčinit, že jen tak


KDE ZAČÍNÁ BOJ O PŘEŽITÍ? tak způsobilé vedení se stane naprosto nefunkčním a řízení bude zablokováno nerozhodností, panikou nebo při závěrečné zkoušce selže jiným způsobem.

Článek byl připraven v rámci projektu SGS Ekonomické fakulty VŠB –TU Ostrava: SP 2011/51 Interdisciplinární pojetí krize a krizového řízení. ■

Shrnutí Vedení podniku se nemůže vyhnout vlastní zodpovědnosti a jeho ředitel má kompletní zodpovědnost. V každém vedení podniku musí být soustředěni lidé s harmonicky se doplňujícími schopnostmi, přiměřenými pro jejich úkoly. Nevyváženost nebo nevhodné složení vedení může vyvolat osudnou analogii ve fungování organizace jako celku. Boj o přežití začíná nahoře.

Ing. Marie Mikušová, Ph.D. Působí na katedře managementu Ekonomické fakulty VŠB – Technické univerzity v Ostravě. Zaměřuje se na malé a střední podnikání, hodnocení výkonnosti podniku a krizový management.

Finanční řízení podniku v příkladech Helena Jáčová, Martina Ortová Publikace se zabývá problematikou finančního řízení podniku, které se v současné době stává jednou z nejdůležitějších součástí podnikových činností a zároveň prochází neustálými změnami. Finance mají schopnost syntetického vyjádření konkrétních jevů a procesů, které v podniku probíhají. Cílem publikace je umožnit prohloubení odborných znalostí zájemcům o tuto problematiku. Publikace obsahuje teoretickou i praktickou část. PŘIPRAVUJEME vychází únor 2012 cena cca 120 Kč stran cca 144 vazba brožovaná

Každá kapitola je nejprve uvedena stručným teoretickým výkladem daného problému. Dále následují vypracované řešené příklady s postupným návodem řešení včetně uvedení použitých metod. Závěr každé kapitoly tvoří samostatné příklady určené k procvičování dané tématiky včetně výsledků řešení.

KNIŽNÍ TIP Publikaci lze objednat na obchod.wkcr.cz, e-mail: [email protected], tel.: 246 040 400 nebo na adrese Wolters Kluwer ČR, a. s., U Nákladového nádraží 6, 130 00 Praha 3. Při osobním nákupu přímo v nakladatelství získáte slevu 15 %.


35

Cloud computing a jeho svět Olga Pincová Cloud computing patří v poslední době ke slovům zažívajícím boom. Na internetu, ve vyhledávačích, v tištěných časopisech i běžných rozhovorech se toto slovo objevuje stále častěji. Co se ale pod tímto slovním spojením ve skutečnosti skrývá? A jak je možné, že 16 % firem, které tento pojem nikdy neslyšely, ve skutečnosti cloud computing využívá?

O čem je tedy řeč? Začněme od začátku a ponechme stranou odborné IT definice, kterým rozumí jen hrstka zasvěcených. Cloud computing lze chápat jako využívání služeb a programů prostřednictvím internetu nebo intranetu. Tyto služby a programy jsou instalovány na serverech v datových centrech a uživatelé se k nim připojují dle potřeby. Takto využívat je možno v zásadě jakékoliv počítačové aplikace. Mezi základní vlastnosti cloudu patří: Počítačové zdroje mohou být sdílené více uživateli a počítačovými programy. Řešení je škálovatelné a elastické, je-li potřeba rychle přizpůsobit výpočetní kapacitu, nenastává problém s nečekaným dokupováním HW vybavení a jeho instalací a konfigurací nebo naopak s malou intenzitou využívání již pořízených kapacit. Platí se za skutečnou spotřebu, nikoli za kapacity, které nebyly využity. Veškerý software je centrálně aktualizován a všichni uživatelé pracují s poslední verzí. Neustálá dostupnost programů odkudkoli na světě.

36

Kdo už někdy o cloudu něco zaslechl, pravděpodobně to bylo ve spojení s dalšími chytrými slovy: privátní cloud, veřejný cloud a hybridní cloud. Jedná se typologii sdílení výpočetního výkonu.

Veřejný, privátní a hybridní cloud Veřejný cloud je určen pro širokou veřejnost. Poskytovatel má v hostingovém centru infrastrukturu a případně i software a zájemcům to pronajímá. Uživatel se obvykle hlásí přes webový prohlížeč. Na přístupové stránce aplikace zadá své identifikační údaje a službu využívá. Za užívání pak platí dle smluvního modelu. Naproti tomu privátní cloud je určen předem daným uživatelům organizace. Ta si ho spravuje sama či za pomoci třetí strany ve vlastním výpočetním středisku a vlastní síti. Hybridní cloudy, jak název sám napovídá, kombinují výše zmíněné typy. Existují různé strategie rozdělení služeb mezi oba typy – navenek je ale tato konfigurace pro


CLOUD COMPUTING A JEHO SVĚT uživatele transparentní a všechny služby a programy fungují stále stejně. Někdy je možno setkat se i s pojmem community cloud computing, kdy je infrastruktura sdílena několika organizacemi. Stejně jako se samotný cloud computing dělí na typy, neexistuje ani jeden typ komerčních služeb, které lze pomocí cloudu využívat. Pronajmout se totiž dá ledacos – infrastruktura, platforma i software.

3.

4.

5.

IaaS, PaaS, SaaS Model IaaS (Infrastructure as a Service, infrastruktura jako služba) poskytuje klientovi pouze výkon infrastruktury, bez software. V modelu PaaS (Platform as a Service, platforma jako služba) získává klient různá předpřipravená prostředí pro vývoj a správu svých aplikací. Pokud uživatel stojí o již hotové řešení, volí model SaaS (Software as a Service, software jako služba).

Proč jít do cloudu? Co organizace získají, pokud se rozhodnou neinstalovat si klasický „krabicový“ software, ale pronajmout si ho? 1. Úspora implementační doby. Odpadají starosti s instalací hardware i software. 2. Dostupnost kdykoli a odkudkoli. Aplikace poskytované formou SaaS mají garantovanou dostupnost. Díky přístupu přes internet jsou data dostupná z jakéhokoli počítače připojeného k internetu. Navíc, pokud jsou

6. 7.

data chráněna unikátním uživatelským jménem a heslem, nehrozí při ztrátě notebooku i bezprostřední ztráta dat. Platba dle skutečného využití. Obecně se používají dva typy modelů placení: předplatné a především tzv. pay-as-you-go model, kdy jsou faktury vystavovány dle skutečného využívání služby. Snížení nákladů a nároků na IT oddělení. Údržbu SW i HW provádí poskytovatel služby. Predikovatelné náklady na ICT. V souvislosti s využíváním SaaS vzniká jen minimum investičních nákladů. Náklady na provoz aplikace (nájemné) se obvykle odvíjí od aktuálního stavu jejího využívání. Aktualizace bez starostí. Aktualizace je prováděna centrálně poskytovatelem. Rychlá reakce na chyby. Objeví-li se chyba, je opravena u poskytovatele a záhy je oprava dostupná všem uživatelům.

Jako u všeho i u cloudu platí, že výhodnost je nutno posoudit v konkrétních podmínkách. Pokud firma právě provedla investici do konvenční výpočetní infrastruktury, nebude pro ni cloud lákavý. Jak ale správně porovnat náklady spojené s vlastnictvím software a s jeho pronájmem? A co ještě může bránit efektivnímu využívání cloudových služeb?

Náklady – alfa i omega TCO, Total Cost of Ownership neboli celkové náklady vlastnictví, zahrnují nejen pořizovací náklady (cena SW, náklady na instalaci a implementaci atd.), ale i odhadované náklady provozu: Spotřeba energie.


37

TÉMA: CLOUD COMPUTING Náklady na pracovníky, kteří budou udržovat vše aktualizované. Náklady na školení pracovníků. Náklady na poruchy a výpadky. V neposlední řadě také náklady na budoucí inovace a obměnu – ta je v oblasti IT technologií obecně považována za vhodnou jednou za 5 let. Přestože vyčíslení některých těchto položek může na první pohled připomínat věštění z křišťálové koule, stojí za to se nad nimi zamyslet. Mnohdy lze totiž dojít k zajímavým překvapením. Při úvahách o cloudu je dobré porovnat i rozdílnost nákladů na privátní a veřejný cloud. Ne vždy platí, že veřejný cloud je levnější. V případě, že je využíván často a intenzivně, vytvoření privátního cloudu může být méně nákladné.

Přece nedám svá data na cizí server! Výběr vhodného poskytovatele cloudového řešení nelze podcenit. Stejně jako v každém jiném oboru podnikání, i zde existují spolehliví dodavatelé a švindlíři. V případě, že si pořizujete privátní cloud (nebo hybridní), nemusí vaše data fyzicky opustit firmu. Vypracování bezpečnostní strategie je každopádně dobrým krokem, ať se rozhodnete mít data v cloudu nebo u sebe ve své síti. Abyste mohli správně posoudit, jaké zabezpečení máte od dodavatele požadovat, musíte mít jasno v tom, jaká data chcete do cloudu umístit a jaké bezpečnostní prověrky a požadavky se k nim vážou. Spolehlivý dodavatel s vámi nejen sepíše kvalitní migrační smlouvu, kde společně vymezíte veškeré detaily migrace, ale

38

bude chtít i jasně nadefinovat provozní detaily (kategorizace vad, nastavení součinnosti, minimální garantovaná dostupnost a sankce v případě jejího nedodržení aj.). Tyto údaje často budou formulovány ve smlouvě pod zkratkou SLA – servis level agreement. Neméně důležité je nastavit si postupy pro změnové řízení pro případ, že bude třeba navýšit výkon aj. Ve veřejném cloudu jsou data zajištěna šifrováním podobně jako třeba internetové bankovnictví (konkrétní mechanismus záleží na poskytovateli). Paradoxně existují klienti, pro které znamená převedení dat do cloudu zvýšení bezpečnosti, protože doposud neměli ošetřen přístup zaměstnanců k nejrůznějším informacím a síť dostatečně zabezpečenou před útokem zvenčí.

Praktická ukázka Jak již bylo uvedeno výše, využívání cloudu a cloudových aplikací může být ekonomičtější než investice do vlastního HW a SW. Využívání cloudu ovšem také zpřístupňuje podnikatelům aplikace, které dříve byly z finančního hlediska nedostupné. Případně nebyly klíčové, proto do nich nebylo investováno. Kromě úspory přímých finančních nákladů může implementací vhodného nástroje dojít i k nepřímým úsporám – lepší přehled pro management, snížení rizika opomenutí důležitého termínu, menší administrativní zátěž pracovníků. Typickým příkladem je řízení procesů v malé a střední firmě. Na začátku podnikání má podnikatel všechny důležité informace v hlavě, neztrácí přehled a s několika málo zaměstnanci si důležité zprávy předává osobně, mailem či vzkazy


CLOUD COMPUTING A JEHO SVĚT na nástěnce. S rozvojem a růstem firmy přichází potřeba delegovat více věcí, přijímat nové zaměstnance, zpracovávat více administrativy. Udržování přehledu je náročnější.

V tuto chvíli je nasnadě zakoupit chytrý software, který umožní řízení procesů, zajistí přehlednost pro všechny zúčastněné, usnadní dohledávání detailů týkajících se obchodních případů. Nebo si takovýto software pronajmout.

Case study: Obchodní procesy ve společnosti Neit Consulting O společnosti Společnost Neit Consulting poskytuje konzultační služby v oblasti informačních a komunikačních technologií. Její specialisté jsou primárně zaměřeni na dodávky řešení založených na technologické a aplikační platformě Oracle:

Datové sklady a Business Intelligence. Oracle E-Business Suite. Návrhy podnikových architektur. Systémová integrace. Zakázkový vývoj software. Administrace a ladění výkonnosti. Testování. Školení produktů a technologií Oracle.

Výzva Neit Consulting má popsány své hlavní procesy – je držitelem certifikace normy řízení kvality ISO 9001:2008. Společnost nemá žádný hlavní informační systém, který by tyto procesy plně pokrýval. Neit Consulting používá systém pro správu znalostí a dokumentů (Confluence), systém pro přiřazování zdrojů a vykazování práce (interně vyvinutá aplikace) a systém pro tvorbu faktur (Money S3). Společnost dále využívá kancelářský balík MS Office a sadu aplikací Google Apps. Agendy účetnictví a personalistika jsou kompletně outsourcované. Očekávání managementu od nasazení aplikace team assistant: Zlepšení řízení všech hlavních procesů. Detailní přehled o všech aktivitách týkajících se hlavních procesů. Získání podkladů pro další optimalizaci procesů.

Řešení Nasazení produktu team assistant pro hlavní procesy: Dodávka služeb formou projektu fixní rozsah, fixní termín, fixní cena. Dodávka služeb formou bodyshoppingu. Dodávka licencí.


39

TÉMA: CLOUD COMPUTING Tyto hlavní procesy dále obsahují podprocesy pro řešení:

Tvorba nabídek. Smluvní jednání. Tvorba objednávek. Alokace zdrojů a tvorba výkazů práce. Tvorba nákupních objednávek. Příjem faktur. Vydávání faktur. Dále byly v druhém kroku doplněny pomocné procesy pokrývající oblast HR.

Výsledkem je aktivně využívaný systém, který kromě jiného pomohl zkrátit dobu dohledávání informací o zakázkách – management má požadované údaje kdykoli dostupné a nemusí o ně v případě potřeby žádat projektového manažera. Ten získal více času pro zpracování svých podkladů. Díky online dostupnosti je možno k systému přistupovat odkudkoli, což dále podporuje mobilitu pracovníků a snižuje prostoje mezi objevením problému a jeho řešením.

Závěrem Ukázali jsme si, jakým způsobem může cloud computing přispět ke snižování nákladů i zvyšování zabezpečení firemních dat. Případně jak může podpořit mobilitu pracovních sil. Jako vše na světě, ani tato technologie nemá jen samá pozitiva. Její zavádění nelze brát paušálně jako dobrý

krok, ale vždy je dobré znát alternativní možnosti, abychom se mohli lépe rozhodnout. A co je aspirantem na nejvíce využívanou cloudovou službu v České republice? Kdo hádá e-mail, získává bod. Jen Seznam.cz registruje přes 7 milionů aktivních e-mailových schránek. Nemluvě o ohromné expanzi Googlu, který cloudových služeb nabízí výrazně více. ■

Olga Pincová Autorka působí jako marketing and account manager ve společnosti Perspia, kde se zabývá především řízením procesů na cloudové platformě. Kontakt na autorku: [email protected]

Perspia je původní česká společnost, která se zabývá vývojem a nasazováním nástroje pro řízení procesů. Hlavním produktem je aplikace team assistant, která je primárně poskytována formou SaaS. Klienti si v aplikaci nadefinují procesy, které chtějí sledovat a řídit. Úkony dále probíhají dle jasného scénáře. Je tak eliminováno riziko lidské chyby a zároveň se generuje jasná dokumentace každého jednotlivého případu. Šablony lze nastavit velmi volně, aby se neomezovala kreativita řešení, ale i velmi striktně pro případy, ve kterých je „lidová tvořivost“ na škodu. Zpětně je možné případy statisticky vyhodnocovat a na základě výsledků procesy dále vylepšovat a optimalizovat. www.teamassistant.cz

40


Cloud computing mění pohled na firemní informační technologie Luděk Šafář Cloud computing, to je magické slovní spojení, které má být nositelem nové éry v oblasti informačních technologií. Éry, která přinese nové možnosti zefektivnění procesů i snížení nákladů firmám, jež si chtějí udržet konkurenceschopnost, zefektivnit svůj provoz a nalézt řešení pro bezvýchodné situace, kdy napjaté investiční rozpočty neumožňují využít těch nejlepších možností, jaké dnes IT pro podporu podnikání nabízí. Co je na tom pravdy? Jaká je realita a co cloud computing skutečně nabízí?

Nejspíš každý z nás dnes využívá některou z veřejných e-mailových služeb. Běžně tak činíme pro osobní potřebu, mnoho menších firem či živnostníků dokonce i při svém podnikání. Bez nadsázky tedy můžeme říci, že cloud computing již většina z nás, ač nevědomky, využívá. Tento termín se používá nejčastěji pro označení služeb, které provozují třetí strany, a uživatelé k nim přistupují vzdáleně pomocí webových technologií nebo klientského softwaru přes internet – bez toho, aby věděli nebo se vůbec zajímali o to, kde se jejich data fyzicky nacházejí. Služby cloud computingu mohou mít celou řadu podob – počínaje zmíněným e-mailem přes další komunikační a kancelářské nástroje, jako jsou třeba Google Apps, až po ryze podnikové aplikace poskytované vzdáleně formou služby. Kromě toho můžete tímto způsobem „odebírat“ třeba IT infrastrukturu či platformu a na ní vzdáleně v datovém centru providera provozovat vaše vlastní aplikace či

databázový server nebo sem ukládat a zálohovat data.

Výhody financování K hlavním motivacím, jež mluví pro cloud computing (ve formě služeb třetích stran), ale patří způsob financování. Zavádění nových aplikací a služeb v IT se ve své tradiční podobě neobejde bez značných investic, což je v dnešní době pro nejednoho finančního ředitele problém. Naproti tomu cloud computing coby jeden z nositelů součastného trendu ITaaS (IT as a Service) dovoluje postupné odklánění se od investičního modelu a volbu mnohem pružnější varianty pravidelných, typicky měsíčních plateb. Náklady jsou rozloženy v čase a jsou do budoucna předvídatelné – nemusí se bát neúměrných nárůstů výdajů v souvislosti s údržbou, nutnými aktualizacemi či nákladů na kvalifikovaný personál.


41

TÉMA: CLOUD COMPUTING Podle potřeby pak může firma odběr služby nebo kapacit IT zdrojů kdykoliv redukovat nebo zcela zastavit, bude-li chtít přejít k jinému poskytovateli. Stejně tak ale může bezstarostně škálovat směrem nahoru, aniž by ji trápily jakékoliv technické problémy. V případě odběru služeb z veřejných cloudů platíte pouze za to, co skutečně odebíráte – za počet uživatelů služby nebo za spotřebované procesorové cykly, gigabajty operační paměti či úložných zdrojů. Názory na optimální finanční model provozování IT se neustále vyvíjejí. Obecně z čistě finančního pohledu je jistě nejvýhodnější vlastnit všechny zdroje, které firma využívá. Existuje ale dobrý důvod, proč se například auta pořizují na operativní leasing a kanceláře se pronajímají. Firmy mají dlouhodobou tendenci se zaměřovat primárně na generování zisku vlastním businessem a outsourcovat činnosti, které s předmětem jejich podnikání nesouvisí. Bez ohledu na to, že se to z hlediska absolutního množství vynaložených prostředků může jevit nevýhodné, sekundární benefity vyplývající ze zbavení se nepotřebných činností včetně nákladů s jejich administrativou a odstranění rizika dlouhodobě vysokých fixních nákladů nakonec převažují.

Rizika a bezpečí dat Jestliže existuje nějaký argument, proč firmy s přechodem do (veřejného) cloudu váhají, pak jsou to zejména obavy týkající se bezpečnosti. Zvlášť v oblasti financí a finančního řízení je to patrné více než kde jinde. Dnešní úroveň zabezpečení však umožňuje, abyste do cloudu přenesli prakticky celý informační systém. Důležité je pouze

42

vybrat si důvěryhodného dodavatele, který má slušné reference a bude ochoten sdělit podrobnosti o tom, jak konkrétně budou vaše data zabezpečena – jak proti jejich odcizení, tak proti haváriím či pohromám. Důležité je vytvořit si strategii pro řízení rizik. Součástí smlouvy by měly být jasné garance úrovně služeb a jejich dostupnosti, ale také podmínky ukončení smluvního vztahu, které vám zaručí, že o svá data odchodem od poskytovatele nepřijdete. Potom může být úroveň zabezpečení vašich dat dokonce i vyšší, neboť v datovém centru solidního poskytovatele se o něj starají kvalifikovaní specialisté, kteří na to mají adekvátní prostředky.

Kde se cloud uplatní? Oblast finančního řízení a controllingu se dnes – podobně jako většina jiných – neobejde bez vyspělých moderních nástrojů či aplikací, které umožní automatizovat a optimalizovat související podnikové procesy a poskytnout lepší podporu pro rozhodování. Je to nezbytný předpoklad pro to, aby firmy udržely krok s konkurencí. Typicky třeba menší a střední firmy ale často spoléhají na již zastaralé systémy, které dnešním požadavkům již zdaleka neodpovídají. Od přechodu k modernějším aplikacím je odrazují vysoké investiční náklady a doba implementace často v řádu měsíců. Výsledkem je neefektivní fungování a přetrvávající složitost podnikových procesů, v nichž stále převažuje velký objem manuálních úkonů při zpracování dat a často nejsou k dispozici dostatečně detailní a aktuální informace pro rychlejší a kvalitnější rozhodování a flexibilní řízení.


CLOUD COMPUTING MĚNÍ POHLED ... Řešením může být model SaaS (Software as a Service), jedna z populárních podob cloud computingu. Formou SaaS mohou finančních ředitelé i firemní zaměstnanci dostat k dispozici nejmodernější aplikace a nástroje, které odráží poslední trendy a zkušenosti v jejich oboru a pomohou zefektivnit běžné vnitrofiremní procesy. Firmy mohou s využitím cloudových služeb tyto aplikace začít využívat prakticky okamžitě, odpadá časově náročná a nákladná implementace, poskytovatel pouze zprostředkuje přístup ke službě či aplikaci a zákazník si jen nakonfiguruje klíčové parametry a funkce podle svých požadavků. Zákazník bude mít k dispozici vždy nejnovější verzi aplikace, ale stále bude platit pouze běžné měsíční poplatky a nemusí připlácet za upgrade, ani se o něj technicky starat. Výhodou je také dostupnost kdykoliv a odkudkoliv, v některých případech i z libovolného počítače či operační platformy, stačí připojení k internetu. Podniky, které využívají své vlastní aplikace, si mohou zjednodušit život tím, že si formou služby pronajmou infrastrukturu, platformu či třeba databázový server. Zbaví se starostí s jejich finančně i personálně náročným provozem a údržbou. Cloud computing navíc například umožní provádět správu databází odkudkoliv na dálku, což ocení zejména firmy s velkým počtem vzdálených poboček. Navíc nutné úlohy, jako je zálohování a replikace dat do jiné lokality pro jejich zabezpečení před poruchami a přírodními katastrofami, za zákazníka vyřeší provozovatel datového centra. Tímto způsobem si můžete zajistit i nezbytnou shodu s legislativou, která dělá vrásky mnoha manažerům IT. Velmi často využívaným přístupem je kombinovaný, hybridní model – kritické aplikace a data si firma ponechá „doma“

a prostřednictvím cloud computingu získá přístup ke službám a nástrojům, které neslouží přímo ke tvorbě zisku nebo vyžadují neúměrné investice, i když pro podporu podnikání a efektivnější finanční řízení firmy mají velký přínos. Příkladem služeb, které si dnes získávají stále větší oblibu, jsou třeba nástroje typu Business Intelligence, které umožňují provádět podrobnější analýzy dat pro podporu rozhodování. Oblastí, která k využití cloud computingu přímo vybízí, je komunikace a sdílení dat. Jakákoliv firma může využít cloudové služby, jež umožní například snadné pořádání virtuálních schůzek, videokonferencí, internetových konferenčních hovorů či vzdálené prezentace a pomohou mnohem pružněji řídit chod organizace či firmy s mnoha pobočkami. Podobně lze využít i služby hostovaného e-mailu se sdíleným kalendářem pro týmové plánování nebo portály pro sdílení dat, jež umožní automatizovat procesy vytváření, oběhu a schvalování nejrůznějších dokumentů, jako jsou finanční reporty, plány a rozpočty atd.

Privátní cloud Ačkoliv synonymem výrazu cloud computing jsou dnes pro mnoho lidí veřejné služby třetích stran odebírané prostřednictvím internetu, pro mnoho podniků a firem je mnohem významnější a častěji využívaný tzv. private cloud. Ten na trhu podnikových řešení představuje v současnosti dokonce jeden z hlavních trendů IT. Private cloud, který je provozovaný pouze v rámci firmy, je zejména pro velké firmy často způsobem, jak s konceptem cloud computingu vůbec začít. V rámci privátních


43

TÉMA: CLOUD COMPUTING cloudů mohou podniky budovat moderní architekturu IT, která se vyznačuje stejnými výhodami, z nichž těží velcí provozovatelé cloudových služeb: základní úspory pramení zejména z možnosti sdílet nakoupené zdroje mezi jednotlivými aplikacemi a pomocí konsolidace sjednotit správu a údržbu. Private cloud představuje vysoce virtualizované IT prostředí, kde je možné zdroje – například výpočetní výkon či úložné kapacity – přidělovat a přesouvat podle aktuální potřeby. Děje se tak bez ohledu na to, kde podnikové aplikace či služby fyzicky běží, nebo na kterém disku jsou data konkrétně uložena. Firma se tak vyhne plýtvání fyzickými zdroji, které jsou jinak aplikacím často přidělovány jen pro zvládání krátkodobých špiček (například během účetních uzávěrek) a po většinu času zůstanou nevyužity. Takové prostředí navíc umožní snazší a rychlejší zprovoznění nových služeb pro podporu a automatizaci podnikových procesů. Soukromý cloud tedy dovoluje rychleji a pružněji reagovat na neustále se měnící požadavky na IT. Zároveň odpadá hlavní problém, kvůli němuž řada firem váhá s využitím služeb ve veřejném cloudu. Jelikož jsou všechny systémy a infrastruktura provozovány přímo ve firmě, veškerá data, aplikace, procesy i know-how zůstávají plně pod kontrolou a není třeba řešit potenciální bezpečnostní rizika spojená s jejich přesunem do datového centra třetí strany. Na druhé

straně je možné oba principy propojit a vybudovat tzv. hybridní cloud, kdy část IT je provozována v prostředí zákazníka a část u poskytovatele. Private cloud umožňuje lepší a průhlednější finanční řízení v rámci samotného IT a dovoluje dosáhnout rychlejší návratnosti investic či optimalizovat TCO napříč IT. Pro mnoho podniků bývá jedním z prvních kroků, ve kterém je IT provozováno ve virtualizovaném (tedy na fyzických prvcích nezávislém) prostředí. Samotná transformace do tohoto stavu nutí firmy uvažovat nad stávajícími procesy v IT a přináší okamžité benefity z pohledu transparentnosti nákladů v IT a možnost jejich přesného vztažení k výnosům generovaným aplikacemi.

Situace v Česku Také v Česku budí cloud computing velkou pozornost. Podobně jako v jiných sférách IT je zde ale jeho rozvoj pomalejší než ve větších ekonomikách, zejména v oblasti veřejných služeb. V současnosti je u nás patrná tendence budovat zejména privátní cloudy, a to především u velkých společností, které mohou těžit z benefitů, které cloud computing prináší (sdílení zdrojů, nezávislost na fyzických prvcích). Nabídka veřejných nebo hybridních cloudových služeb se v ČR v současnosti teprve

EMC Czech Republic je tuzemskou pobočkou americké společnosti EMC Corporation, vedoucí světové firmy v oblasti produktů, služeb a řešení pro ukládání a správu informací. Mezi její klienty patří mimo jiné přední české telekomunikační společnosti a finanční instituce. Informace o produktech a službách EMC naleznete na www.emc.com.

44


CLOUD COMPUTING MĚNÍ POHLED ... tvoří. Obecně představuje svěření běhu IT do péče poskytovatele poměrně velkou psychologickou bariéru, což kupodivu přímo kontrastuje s relativně velkou ochotou jednotlivců konzumovat na internetu volně dostupné cloudové služby pro vlastní potřebu (například pro e-mail nebo ukládání dat).

neboť výhody, které přináší, jsou i pro ně více než zajímavé. S rozvojem řešení a komponent optimalizovaných pro budování cloudů, jaké dnes nabízejí přední dodavatelé IT včetně společnost EMC, ale i lokalizovaných veřejných služeb, bude zájem o něj nepochybně sílit.

Na druhé straně je patrné, že tento významný trend české podniky zajímá,

■

Luděk Šafář Autor pracuje ve společnosti EMC na pozici Manager Tech Consultant, kde vede tým technických konzultantů v České republice. Dříve pracoval ve společnostech Novell, SUSE Linux a Microsoft a má zkušenosti s konzultacemi a poradenstvím v oblasti procesního a projektového řízení. Vystudoval VŠE v Praze, Fakultu mezinárodních vztahů.

Mezinárodní daňové vztahy Hana Skalická 2., aktualizované vydání

cena 245 Kč stran 188 vazba brožovaná

Obsah této knihy byl sestaven na základě dotazů široké veřejnosti a týká se rozmanitých situací, s nimiž se podnikatelé setkávají při své každodenní činnosti, kde se vyskytuje jakýkoli zahraniční prvek. Obsah pokrývá nejen klasické otázky mezinárodního zdanění ohledně rezidentství, stálé provozovny, srážkové daně či zajištění daně, ale i kapitoly zahraniční služební cesta nebo kursové rozdíly. Kniha rovněž obsahuje kapitolu o právních předpokladech podnikání zahraničních osob v ČR a zahrnuje tedy i otázky z práva obchodního a živnostenského. 2. aktualizované vydání kromě nových dotazů veřejnosti obsahuje i dvě zcela nové kapitoly: Daň z přidané hodnoty a Správa daní a poplatků.

KNIŽNÍ TIP Publikaci lze objednat na obchod.wkcr.cz, e-mail: [email protected], tel.: 246 040 400 nebo na adrese Wolters Kluwer ČR, a. s., U Nákladového nádraží 6, 130 00 Praha 3. Při osobním nákupu přímo v nakladatelství získáte slevu 15 %.


45

zeptali jsme se ...................... Dagmar Šefčíkové, vedoucí controllingu společnosti Synthesia, a. s.

Jaký typ činnosti tvoří největší část vaší práce? Jaké jsou opakující se činnosti? Moje pozice vedoucí controllingu ve firmě o 1 600 zaměstnancích a se značně různorodým výrobkovým portfoliem je především založena na komunikaci s lidmi. Pracovní činnost se skládá z organizace činností spojených s controllingem – plánováním, prognózováním a reportováním výsledků. Vše znamená, že je nutno správně analyzovat skutečně dosahované výsledky a na základě těchto analýz odhadovat trendy budoucího vývoje, a především se zabývat tím, jak negativní trendy korigovat – tj. navrhovat opatření k nápravě.

Pochopitelně to znamená o těchto věcech diskutovat s kolegy zodpovědnými za obchod (prodej, nákup), za výrobu a servisní činnosti. Všechny tyto činnosti se opakují, některé s týdenní, některé s měsíční a některé s delší periodou. Rozhodně asi nejvíce času strávím kvalitní přípravou, tedy přípravou reportů a jejich analýzou. Součástí této činnosti je i příprava různých prezentací, protože správná a srozumitelná prezentace je základem pro dialog, kterému rozumí i lidé, kteří jsou odborníky v jiných profesích (tedy z mého pohledu neekonomové). Aktuálně věnuji značné procento svého času propočtům různých investičních projektů.

Co považujete za svůj největší úspěch v rámci své současné pozice? Vytvoření konceptu reportingu a zásad a struktury plánování a rozpočtování – po několika letech ve firmě je myslím v podobě, která je akceptovatelná pro různé řídicí úrovně a příliš „neobtěžuje“ zbytečnou pracností.

S kým nejčastěji v rámci své práce komunikujete? S obchodníky, nákupčími, vedoucími výrobních oddělení, lidmi zodpovědnými za údržbu a ekologii. Dále pochopitelně s účetními, rozpočtáři a kalkulanty.

Ing. Dagmar Šefčíková Vystudovala VŠE v Praze. Od roku 1986 pracuje v chemičce Synthesia, a. s. (dříve VCHZ Synthesia Pardubice – Semtín). Pracovala jako plánovačka, kalkulantka, rozpočtářka, účetní metodička, vedoucí projektových týmů v oblasti IT systémů a jako finanční ředitelka. V současné době působí na pozici vedoucí odboru controlling a účetnictví. Od roku 2002 zastává různé funkce ve statutárních orgánech kapitálově propojených společností.

46


ZEPTALI JSME SE ... Z hlediska hierarchické struktury to jsou vedoucí na všech řídicích úrovních, a to včetně top managementu a generálního ředitele. Co je pro výkon vaší pozice podle vás nejdůležitější? Odborná znalost, jakási univerzální znalost – to je „od všeho trochu“ – právo a legislativa, a protože naše společnost je chemička, tak trochu chemie a ekologické zákony. Nezbytným předpokladem je však schopnost naslouchat druhým a komunikativnost, zde je však taktéž důležité stát si za svým názorem a umět říkat i nepříjemné věci.

Jaké máte pracovní priority na nejbližší období, co byste chtěli zlepšit? Cílů mám několik, liší se podle časového horizontu, na který si je stanovuji. Pokud se zmíním o cíli na cca 2–3 roky, tak tím je úspěšná implementace manažerského informačního systému, ve kterém bude vše fungovat „na jedno tlačítko“ a kde budou koncentrovány informace, které manažeři na různých stupních řízení potřebují, vše jednoduchou a srozumitelnou formou. Zatím jsme na počátku cesty, ale na tuto práci se těším a myslím, že nás může posunout dále. Tímto zároveň odpovídám i na druhou část otázky – chtěla

bych zlepšit kvalitu a zejména dostupnost manažerských informací pro každého manažera naší firmy. Nyní totiž všechny potřebné informace máme, ale jsou pro některé manažery hůře dostupné – máme je v různých systémech, takže nejefektivnější cesta distribuce těchto informací je prostřednictvím reportingu nejčastěji v Excelu nebo ve formě papírových dokumentů. To však není podoba, která je odpovídající dnešní době a technice. Všechny moje cíle pro všechny časové horizonty však mají jedno společné: stanovuji si je tak, aby pomohly k úspěšnému rozvoji a dobrým výsledkům naší firmy.

■


FINANČNÍ ANALÝZA A FINANČNÍ MANAGEMENT Vzdělávací program s mezinárodní certifikací IES ■ ■ ■ ■


22.–23. 2. 2012 200185 7 188 Kč (včetně mezinárodního certifikátu IES) Ing. Dagmar Jelínková (ředitelka poradenské firmy ECONOMY RATING a.s. s dlouholetými zkušenostmi z praktického top managementu financí a ekonomiky. Certifikovaná odbornice na finanční řízení a manažerské účetnictví)

Více informací na: www.vox.cz, tel. 226 539 670, 777 741 777


47

Jak zeštíhlovat Jan Urban Personální zeštíhlování patří dnes k celosvětovým trendům postihujícím podniky bez ohledu na odvětví. Je zpravidla bolestné, může však nejen zlepšit ekonomickou situaci podniku, ale i odstranit nedostatky v jeho organizaci a ozdravit podnikovou kulturu. Efektivita personální redukce závisí však na volbě jejích metod.

Řešení problému nadbytečnosti zaměstnanců by se vždy mělo opírat o kombinaci opatření věcných, založených na odstranění nevýnosných či zbytečných činností, případně kumulaci funkcí, a personálních, spočívajících v propuštění zaměstnanců podávajících dlouhodobě nízký výkon. Volba konkrétních opatření však souvisí s rozsahem potřebné redukce, celkovou strategií firmy i s tím, zda příčiny personální nadbytečnosti mají krátkodobý nebo dlouhodobý charakter. V závislosti na těchto faktorech může podnik volit opatření mající spíše výběrový nebo naopak plošný charakter a používat při tom nástrojů dobrovolného nebo nedobrovolného uvolňování.

Menší redukce by neměla být problém Poslední hospodářská krize ukázala, že redukce personálu o 10 % (často však i 15 až 20 %) se výkonu podniku ani jeho vztahu k zákazníkům nemusí nijak výrazněji dotknout. Řešení lze totiž většinou založit na personálních krocích, které měly být provedeny již v minulosti. Jde zpravidla o tři kroky. Ten prvý se týká osob výkonově slabších, ten druhý zaměstnanců, kteří nejsou ve své práci zcela vytíženi (což nemusí být nutně jejich vinou), ten třetí nadbytečných vedoucích.

48

V prvém případě jde o osoby, o jejichž dlouhodobě nižší výkonnosti přímý nadřízený většinou ví. Jejich propuštění však odkládá, ať již z ohleduplnosti, obavy z konfliktů nebo z nejistoty, zda má k dokumentování jejich slabých výkonů dostatek podkladů. Odkládání tohoto kroku však podniku, autoritě manažera ani dotčeným osobám nijak neprospívá. Jejich možnost získat nové místo se totiž s léty zhoršuje. O personální problém zřejmý na prvý pohled jde většinou i ve druhém případě. Týká se osob, které jejich pracovní místo plně nevytěžuje, například proto, že je příliš úzce specializované nebo že se jeho potřeba v průběhu doby snížila. Osoby spadající do této kategorie lze většinou snadno rozpoznat. Značný čas tráví telefonováním či diskusí na chodbách, organizují kancelářské oslavy, vyžívají se politikaření, tvorbě komisí apod. Jejichž nevytíženost tak může zhoršovat i výkon dalších zaměstnanců. Někdy může jít o zaměstnance zdánlivě zaneprázdněné, kteří se však soustřeďují na úkoly, které si stanovili sami (a podnik jim to nejasným vymezením jejich pracovní náplně usnadňuje). Příkladem jsou zaměstnanci banky, kteří se namísto péče o zákazníky věnují studiu nových produktů. Třetí případ se týká zbytečných vedoucích míst. Vedoucí místa jsou přitom v průměru


JAK ZEŠTÍHLOVAT o 30–50 % dražší než pozice „řadové“, a organizace na ně proto vynakládají značnou část svého mzdového rozpočtu. Skutečně důležité úkoly vedoucích, tj. zadání úkolů a jejich kontrolu, motivaci zaměstnanců či řešení nestandardních situací, lze však často většinou zvládnout s podstatně menším počtem vedoucích, než kterým organizace disponují. Průměrný počet přímých podřízených připadajících na jedno vedoucí místo se v efektivních organizacích většinou pohybuje kolem deseti a nikdy neklesá pod pět osob. Redukci vedoucích míst je však třeba provést až po zeštíhlení personálu, který je jim podřízen, tak aby nový počet vedoucích pozic odpovídal skutečným potřebám řízení. Přednostně by tato redukce měla být namířena tam, kde podřízení zaměstnanci vykonávají podobnou a spíše rutinní práci nebo kde své úkoly provádějí již dlouho, takže nevyžadují přílišný dohled. Může se dokonce stát, že dohled jejich vedoucích jim čas na práci odebírá, takže pokud jej omezíme, produktivita jejich pracoviště vzroste.

Další personální opatření K dalším opatřením k redukci zaměstnanosti s mírnějším charakterem patří především: Neobsazování pracovních míst uvolněných přirozenými odchody zaměstnanců. Uvolní-li se pracovní místa, která jsou pro chod organizace nezbytná, měl by je podnik pokrýt z vnitřních zdrojů; přijímání nových zaměstnanců by mělo být možné jen v situaci, kdy činnost odcházejícího zaměstnance nemůže převzít nikdo jiný. Neobsazování uvolněných míst představuje relativně nekonfliktní metodu redukce zaměstnanosti, jejíž výhodou může být

i zvýšení vnitřní mobility v organizaci. Negativní dopad tohoto opatření může naopak spočívat v jeho vlivu na věkovou a kvalifikační strukturu zaměstnanců. Opatření tohoto typu by proto mělo mít jen krátkodobý charakter. Podpora předčasného penzionování. Pracovníkům, kteří na základě platných předpisů mohou do předčasného důchodu odejít (a kteří jsou k tomuto odchodu ochotni), podnik zpravidla nabízí kompenzaci v podobě odstupného, případně důchodového zvýhodnění. Předčasné penzionování zaměstnanců má na věkovou strukturu pracovní síly opačný vliv než předchozí opatření. Představuje však současně opatření, které – je-li aplikováno plošně – nerozlišuje mezi výkonnými a méně výkonnými pracovníky. Dobrovolný odchod zaměstnanců na základě vzájemné dohody. Metodu stimulace odchodu zaměstnanců nabídkou odstupného, popřípadě zvláštního odstupného, může podnik použít i vůči dalším pracovníkům, a to bez ohledu na jejich věk. Dobrovolně odcházejícím zaměstnancům může pomoci i s nalezením nového pracovního místa (tzv. outplacement). Problém této metody spočívá v tom, že na základě dobrovolnosti odcházejí zpravidla nejprve ti nejschopnější. Vedlejším důsledkem tohoto opatření může být i to, že management zeštíhlení využívá jako nástroje, který mu umožňuje se zbavit těch, kteří jeho pozici ohrožují. Různými cestami jsou tak při uvolňování zaměstnanců často přednostně „odstraňovány“ osoby kreativní, s novými nápady a představivostí, zatímco na svém místě zůstávají ti, kteří mají zájem na zachování současného stavu.


49

PERSONALISTIKA

Redukce a zjednodušení činností Jsou-li možnosti mírnějších forem redukce zaměstnanosti vyčerpány, přicházejí ke slovu vynucené odchody zaměstnanců. S výjimkou situací, kdy dochází k uzavření části podniku (a kdy zeštíhlování má plošný charakter) by však výpovědím z důvodu nadbytečnosti měla vždy předcházet analýza podnikových činností. Jejím cílem je vytipovat činnosti jednotlivých útvarů, které lze zjednodušit či redukovat, aniž by se to výrazněji dotklo podnikové výkonnosti. Ani tato forma personální redukce tak nemusí být organizaci na škodu. Redukci činností je třeba provádět bez ohledu na osoby, které dané činnosti vykonávají, i na to, jak velký podíl v pracovní náplni jednotlivých míst tyto činnosti tvoří. Východiskem personální redukce je totiž rozbor skutečné potřebnosti jednotlivých činností či úkolů, nikoli pracovních míst. Teprve poté, když analýzu, resp. redukci činností provedeme, můžeme uvažovat o tom, jak budou „přežívající“ činnosti rozděleny do nových pracovních míst a které osoby budou pro vykonávání těchto míst nejvhodnější. K rozhodnutí, které činnosti omezit, lze použít čtyř metod: Pravidlo 80/20. Prvá metoda redukce vychází z orientačního pravidla 80/20, které říká, že 80 % výsledků v organizaci vzniká na základě 20 % prováděných činností. Omezeny proto mohou být činnosti s nízkou přidanou hodnotou, jejichž odstranění se zákazníků ani ostatních útvarů organizace příliš nedotkne. Redukce těchto činností může být pro organizaci dokonce prospěšná, protože činnosti spadající do této kategorie mají občas sklon v organizaci „zamrzat“: jsou vykonávány,

50

přestože k nim není důvod. Časté je to zejména u řídicích a administrativních činností. Příkladem může být reportování velmi podrobných dat (zatímco by stačily jen důležité odchylky), vykazování údajů za zbytečně krátká období, časté pořádání schůzí a porad apod. Snížení „požadavků na jištění“. Druhá metoda eliminuje činnosti, jejichž důvodem je zbytečná opatrnost, tj. snaha připravit se na všechna rizika včetně těch málo pravděpodobných. Jestliže k odpovídajícím situacím již dlouho nedošlo (a pokud jejich výskyt nevede k velkým nákladům), je snaha připravovat se na ně většinou neekonomická. Příkladem může být uchovávání informací, které mohou být v případě potřeby získány z jiných zdrojů, ověřování správnosti méně důležitých a zpravidla spolehlivých dat apod. Rozbor zákaznických potřeb. Třetí metoda spočívá v revizi požadavků vnějších i vnitřních zákazníků. Rozbor skutečných zákaznických potřeb může ukázat, že některé činnosti pro ně prováděné nejsou nezbytné (a že si tito zákazníci nemusejí náklady s nimi spojené ani plně uvědomovat). Může se dokonce stát, že náklady těchto činností jsou vyšší než hodnota, kterou podniku jako celku přinášejí. Přednostní pozornost je přitom pochopitelně nutné věnovat uspokojování nadbytečných požadavků zákazníků vnitřních, a to zejména v situacích, kdy rozsah těchto potřeb nestanovují zákazníci samotní, ale útvary, které je obsluhují. Zrušení duplicitních činností. Může jít o podobné nebo shodné činnosti prováděné pro vlastní potřeby nebo potřeby jiných útvarů. K duplicitně prováděným činnostem patří často


JAK ZEŠTÍHLOVAT nejrůznější evidence či analýzy zaměřující se například na rozbor týchž záležitostí z různého pohledu (marketingu, prodeje, výroby apod.). Koncentrace těchto činností v úseku, který má pro jejich výkon nejlepší nákladové či lidské předpoklady, přitom organizaci spíše prospěje.

Kroky zeštíhlování Snížení firemní zaměstnanosti založené na kombinaci uvedených věcných a personálních opatření by se mělo opírat o následující kroky: Stanovení orientačního rozsahu nezbytného propouštění a určení organizačních útvarů, kterých se dotkne především. Závisí především na rozsahu finančních nebo personálních úspor, ke kterým je podnik v zájmu konkurenceschopnosti přinucen, na tom, jaká je šance na zlepšení situace v budoucnosti, zda je postižen prodej jen v určité části firemní produkce nebo se týká produkce jako celku apod. Prozkoumání alternativ propouštění. Spočívá v prozkoumání možností úspor nákladů (zdokonalením pracovních procesů, odložením investic apod.) i dalších postupů umožňujících zeštíhlování předejít (možnosti převést zaměstnance do zdravějších dceřiných společností, využít předčasných odchodů do důchodu apod.). Pozastavení příjmu nových zaměstnanců. Příprava orientačního seznamu propouštěných zaměstnanců. Jako prví by zpravidla měli být k propuštění navrženi zaměstnanci, jejichž schopnosti a zkušenosti již neodpovídají potřebám organizace a u kterých existuje

jen omezená možnost mobility a získání nových kvalifikací. Včasné oznámení plánovaného zeštíhlení zaměstnancům. Vhodné je zveřejnit cíle propouštění (např. finanční a další problémy, se kterými se organizace potýká, nákladové úspory, kterých je třeba dosáhnout) a povzbudit náměty zaměstnanců, jakým způsobem by bylo případně možno snížit náklady organizace nebo posílit její efektivitu. Náměty zaměstnanců mohou v některých případech iniciovat úspory, jejichž rozsah může propouštění zaměstnanců částečně odvrátit, případně snížit jeho dopad na organizaci. Obavy z nadměrné komunikace problému zpravidla nejsou vhodné. Oznámení by mělo obsahovat informace o tom, jak bude řešení nadbytečnosti probíhat, jak bude sdělováno jednotlivcům, jaké odstupné bude podnik vyplácet, jaká pomoc bude propouštěným poskytnuta při hledání náhradního zaměstnání, jakou roli v tomto procesu budou případně hrát specializované firmy apod. Jde-li o významnější organizaci a je-li rozsah propouštění větší, měly by o něm být informovány i sdělovací prostředky, avšak vždy až poté, když bylo oznámeno v rámci organizace. Prohlášení pro tisk by mělo obsahovat informace o tom, proč k propouštění z důvodů nadbytečnosti dochází a jak se s ním organizace hodlá vypořádat. Připravení seznamu propouštěných zaměstnanců. Seznam by měl být uspořádán v podobě pořadí, a to pro případ, že by došlo ke změně, která by umožnila počet propouštěných zaměstnanců snížit. Pro tvorbu pořadí je vhodné v podniku vytvořit určitý standardní postup, například pravidla zvýhodňující dlouhodobé či kmenové zaměstnance, přihlížející k hodnocení


51

PERSONALISTIKA výkonu, specifickým zkušenostem apod. Tato standardní pravidla by neměla žádnou skupinu zaměstnanců diskriminovat. Projednání konkrétního návrhu propouštění s odbory. Informování propouštěných zaměstnanců, nejlépe formou osobních schůzek. Včasné informování brání nadměrnému rozšíření obav mezi širší okruh zaměstnanců a zkracuje období nejistoty, nepříznivě dopadající na pracovní výkon i podnikové klima. Rozhovory s propouštěnými by měly být vedeny citlivě; manažeři by k nim měli získat určité pokyny, případně být v jejich provádění zaškoleni. Rozhovor by měl vždy vést nadřízený manažer, měl by však být přítomen i personalista. Před provedením rozhovoru je vhodné prověřit osobní situaci propouštěných, tak aby osoby vedoucí rozhovory znaly okolnosti, o kterých by měly být informovány. Rozhovory by měly vysvětlit důvody, pro které byla daná osoba k propuštění vybrána, a informovat (nejlépe i písemně) o podpoře ze strany podniku, kterou může zaměstnanec očekávat (odstupné, přímou a poradenskou pomoc při hledání nového zaměstnání apod.). Rozhovoru by měl být věnován dostatek času, tak aby v jeho rámci byl prostor pro reakci a otázky postiženého.

52

včetně změn organizační kultury. Mělo by proto být spojeno s provedením dalších žádoucích změn, například zkrácením rozhodovacích procesů, zjednodušením či zlepšením vnitřní komunikace apod. Na ně mohou navázat i změny v odměňování pracovníků, které posilují vztah mezi odměnou a pracovním výkonem, resp. úspěšností organizace. K motivaci pracovníků může napomoci i nabídka nových vzdělávacích nebo kariérových příležitostí.

Nejčastější problémy při zeštíhlování Cílem zeštíhlování je ekonomické ozdravění podniku a zlepšení jeho vyhlídek do budoucna. Má-li personální redukce organizaci dlouhodobě prospět, měla by se proto vyvarovat chyb, ke kterým v souvislosti s uvolňováním občas dochází. K nim patří především: Zhoršení věkové či kvalifikační struktury podnikové pracovní síly, především v důsledku ochrany určitých skupin pracovníků.

Udržení komunikace se zaměstnanci, kteří zůstávají, provedení navazujících změn. Propouštění by mělo proběhnout nejlépe jednorázově. Po jeho ukončení je vhodné zorganizovat setkání se zaměstnanci, oznámit jim, že propouštění je ukončeno a podnik je na cestě k obnovení zdravé finanční situace.

Ztráta specifického know-how. Dlouhodobým cílem firmy není redukce personálu, ale růst. K zeštíhlování by proto nemělo docházet u klíčových činností, ani tam, kde podnik disponuje výkonnými a sehranými týmy. V obou případech mohou totiž náklady na obnovu narušených personálních struktur převýšit krátkodobé úspory. Redukuje-li firma zaměstnanost v oblastech svých klíčových procesů, mělo by se zeštíhlení opírat o podrobnou racionalizaci jejich průběhu. V opačném případě hrozí, že redukce personálu dojde tak daleko, že znemožní další podnikatelský vývoj organizace.

Zeštíhlování je úspěšné především tehdy, je-li součástí širší podnikové transformace

Analýzy konkrétních výsledků zeštíhlování ukazují, že tato hrozba není teoretická.


JAK ZEŠTÍHLOVAT Časté jsou i případy, kdy propuštění pracovníci jsou po čase nahrazeni novými zaměstnanci s vyšším platem či podstatně dražším dodavatelským řešením. Důvodem, proč snaha o snížení firemní zaměstnanosti zachází někdy příliš daleko, je, že snižování počtu zaměstnanců představuje často jeden z manažersky nejefektnějších způsobů snížení nákladů. Skutečné zdroje vysokých podnikových nákladů jsou však mnohdy jiné a pracovní náklady netvoří vždy rozhodující část nákladů firmy. Mzdové náklady navíc nemusejí být ani určujícím faktorem pracovních nákladů. Jejich vyšší úroveň ve srovnání s konkurencí může být totiž vyvolána i nižší úrovní produktivity práce. Vysoké náklady propouštění (spojené s financováním odstupného, s outplacementem zaměstnanců apod). Negativní dopad na podnikové klima v důsledku zvýšení pracovní nejistoty zaměstnanců, nadměrného pracovního zatížení či ztráty důvěry v podnikový management (zejména v situacích, kdy výběr propouštěných zaměstnanců je vnímán jako nespravedlivý či kdy způsob jeho provedení je hodnocen nepříznivě). Reagovat na tento vývoj není pro zaměstnavatele snadné, u kvalifikovaných a řídících pracovníků, na jejichž pozitivní motivaci mu záleží především, však může otevřeně nabídnout nový typ „psychologické smlouvy“. Nemůže-li dlouhodobě garantovat stabilní zaměstnání, měl by namísto něj

nabídnout možnost trvalého zvyšování kvalifikace jako záruku stabilní pozice na pracovním trhu.

Význam prevence Jednou z příčin vedoucích k potřebě uvolňování zaměstnanců je zbytečná přezaměstnanost. Prevence přezaměstnanosti by proto měla patřit k prioritním úkolům personálního řízení. Opírat by se měla o: Dodržování personálního plánu organizace. Důvodem pro vytvoření, resp. obsazení místa nad rámec personálního plánu může být pouze zásadní změna strategie či vnějších podmínek organizace. Vysoký počet pracovníků „štábních“, tj. metodických, administrativních a podpůrných útvarů. Jejich počty jsou často stanoveny bez vztahu ke skutečné potřebě podpory a metodického vedení, které organizace vyžaduje. Vysoká hierarchičnost organizace. Tendence k hierarchičnosti je často motivována personálně a platově, potřebou vytvářet „vedoucí“ místa s vyšším platovým ohodnocením bez ohledu na zájmy organizace. Přílišná specializace. Vede k tomu, že osoby, které tato místa vykonávají, nejsou zcela využity. Vyvolává i vyšší zátěž na vnitřní komunikaci a nižší vzájemnou zastupitelnost, která snižuje pružnost firmy. ■

doc. PhDr. Ing. Jan Urban, CSc. Je absolventem VŠE a Filozofické fakulty UK. Od roku 1993 se věnuje personálnímu a organizačnímu poradenství, od roku 1996 je ředitelem poradenské firmy Consilium Group, s. r. o., zabývající se manažerským poradenstvím pro řízení a rozvoj lidských zdrojů. Je autorem řady článků z oblasti řízení lidských zdrojů a autorem knihy Řízení lidí v organizaci. Působí jako učitel na Karlově Univerzitě a VŠE.


53

INZERCE

54


CAFIN informuje ................ Naslouchat, být pokorný a nebát se „Ve své práci uplatňuji několik důležitých pravidel: naslouchat, být pokorný, nebát se a ptát se,“ říká ředitel divize strategie ČEZu a čerstvý člen představenstva energetického gigantu, Pavel Cyrani. Na vánočním setkání členů České asociace pro finanční řízení (CAFIN) hovořil o rozvoji energetiky v České republice, o asset managementu i strategii ČEZu, ale také o tom, jak společnost pocítila finanční krizi. „Až do roku 2002 byla energetika a firmy v ní působící v podstatě státní sektorem, pak ale pod vlivem Evropské unie přišla deregulace trhů s elektřinou a s ní i deregulace cen,“ popisuje Pavel Cyrani rozvoj energetiky u nás, „to vše spustilo změny

v energetice, změny v ČEZu.“ Podle slov Pavla Cyraniho bylo co měnit: „Bylo nutné vybudovat nové prodejní kanály, museli jsme se naučit prodávat elektřinu na komoditních burzách i na konkurenčních trzích pro koncové zákazníky a bylo třeba oddělit distribuci od prodeje. Takové byly v té době požadavky businessu,“ říká. „Bylo třeba změnit i firemní kulturu – systém odměňování i její další prvky. Tyto změny přišly zejména s nástupem Martina Romana do funkce generálního ředitele, ale dá se říci, že řada jich začala už za jeho předchůdce.“ V druhé části se Pavel Cyrani zaměřil na asset management, v němž působil


55

CAFIN INFORMUJE ... poslední dva roky. „První tři měsíce jsem strávil tím, že jsem prolézal všechny kotle i strojovny v ČEZu,“ vzpomíná na své začátky, „na začátku se mi podařilo párkrát pobavit kolegy použitím nepřesného termínu, nicméně nakonec ocenili moje úsilí. Asset management byla ve výrobě nově zaváděná disciplína, která propojuje údržbu majetku s řízením rizik i finančním řízením,“ vysvětluje. „Nadefinovali jsme rizikovost jednotlivých částí technologie, její poruchovost i příspěvek do zisku firmu a na základě těchto údajů rozhodovali, do jakých oblastí a kolik peněz investovat, aby se nám vrátily.“ Určit, kam se ČEZ bude ubírat, je podle Pavla Cyraniho složité. „Stanovit strategii v energetice v dnešní době není jednoduché. Na jednu stranu je nutné se připravit na to, co bude za třicet let, na straně druhé musíme vědět, co může přijít už za tři nebo čtyři roky.“ Stejně tak obtížné je podle něj odhadnout cenu elektřiny: „Je tu příliš mnoho faktorů z vnějšího okolí, které ovlivňují odhad ceny. Je těžké dopředu říci, kolik peněz bude mít společnost k dispozici do investic, s čím bude moci v budoucnosti počítat. Proto má ČEZ až patnáct verzí, co by mohlo cenu elektřiny ovlivnit. Nakonec je vždy nejdůležitější, aby v tom, do čeho se ČEZ

56

rozhodne investovat, jsme byli lepší než konkurence.“ V závěru přednášky dostali účastníci možnost se ho na cokoliv zeptat; otázky směřovaly i k finanční krizi. „Hospodářská recese na nás taky dopadla. Ale ne ze dne na den jako u mnoha jiných firem. My jsme krizi pocítili s tříletým zpožděním. Razantním způsobem jsme museli seškrtat investice, abychom obhájili náš rating,“ říká Pavel Cyrani a dodává: „jsem rád, že se skupině ČEZ daří proplouvat krizí lépe než konkurenci.“ Pavel Cyrani byl hostem vánočního setkání členů České asociace pro finanční řízení (CAFIN), které se uskutečnilo 6. prosince v Praze. Hostem bývá každoročně významná osobnost české podnikohospodářské sféry, tentokrát padla volba na nově zvoleného člena představenstva ČEZu. Pavel Cyrani vystudoval VŠE v Praze. V ČEZu působí od roku 2005, kdy nastoupil do vedení controllingu v divizi financí. Poslední dva roky vedl asset management výrobních zdrojů a šéfem strategie je od října roku 2011. Česká asociace pro finanční řízení www.cafin.cz


■

monitoring ........................... Kalátová tiskovou mluvčí Poštovní spořitelny Pozici mluvčí Poštovní spořitelny od ledna zastává Zuzana Kalátová (30 let). Ve funkci nahradila Denisu Salátkovou. Zuzana Kalátová přichází do skupiny ČSOB po deseti letech strávených ve sportovní redakci České televize. Poslední dva roky souběžně působila i jako externí PR konzultant pro Svaz lyžařů České republiky.

Sedláček v čele poradenství pro finanční instituce v PwC Tým poradenských služeb PwC Česká republika pro banky, pojišťovny a další finanční instituce nově vede Petr Sedláček (47 let). S prací ve finančním sektoru má dlouholeté zkušenosti. Sedm let působil na pozici generálního ředitele společnosti Global Payments

Europe, která je veřejně obchodovaná na burze cenných papírů v New Yorku. Do PwC Sedláček přišel z pozice náměstka ministra dopravy, kde měl mimo jiné na starosti projekty spolupráce veřejného a soukromého sektoru (PPP). Předtím byl generálním ředitelem České pošty.

Seifert vede Partnera České spořitelny Michal Seifert je od ledna novým generálním ředitelem a předsedou představenstva společnosti Partner České spořitelny. Na této pozici je zodpovědný za síť externích prodejců poskytujících produkty celé Finanční skupiny České spořitelny. Novým obchodním ředitelem a místopředsedou představenstva Partnera České spořitelny se stal Radan Šantora. Michal Seifert (40 let) se pohybuje v bankovnictví již více než třináct let, z toho téměř deset let pracoval v České spořitelně, kde v posledních šesti letech

zastával funkci ředitele odboru direct marketingu. Radan Šantora (53 let) pracuje v bankovním sektoru od roku 2000. V České spořitelně se v posledních dvou letech věnoval řízení podpory distribuční sítě.

Břečťanová a Holodňák na pozici director v KPMG Carolyn Břečťanová byla jmenována na pozici director v oddělení řízení rizik a kvality, Maroš Holodňák v oddělení forenzních služeb. Carolyn Břečťanová se ve své nové roli directora bude nadále věnovat vedení týmu, který v rámci KPMG v České republice sleduje řízení rizik a kvality. Maroš Holodňák se na pozici director v oddělení forenzních služeb bude věnovat především poradenství v oblasti systémů řízení rizik podvodů, protikorupčních opatření a posilování prevence proti podvodům.

■


57

MONITORING / ZE SVĚTA

AKCIE

Zdro dat: MSCI, data v EUR j

Akciové trhy nadále přešlapují na místě, což koresponduje s průmyslovou produkcí. Index průmyslové produkce ve světě v prosinci lehce stoupl z hodnoty 49,6 na 50,4. V Evropě však zůstává PMI v oblasti kontrakce na hodnotě 46,9. Dle průmyslové produkce je tedy evropská ekonomika v recesi, zatímco zbytek světa se těsně drží v expanzi. Z hlavních ekonomik vykazují nejlepší čísla USA s PMI 53,2 a odhadovaným růstem HDP za rok 2011 kolem 2,5 %. Tomu také odpovídá lepší vývoj amerických akcií v roce 2011 ve srovnání s Evropou, Japonskem i rozvíjejícími se trhy (Čína –18 %, Rusko –18 %, Brazílie –22 %, Indie –36 %).

MĚNY

Zdro dat: j

58

data v CZK


FINANČNÍ TRHY PROSINEC 2011 Česká koruna nadále krátkodobě oslabuje, vůči dolaru ztratila dalších 6 %, vůči euru 2 % a k britské libře 4,5 %. Oslabuje také euro. Na paritě s dolarem už klesl kurz pod 1,3 dolaru za jedno euro, přitom na konci dubna stálo euro 1,48 dolaru. S rostoucí zadlužeností Evropy a přibývající nedůvěrou investorů lze očekávat další oslabování eura. Mnozí analytici odhadují, že euro klesne pod úroveň jednoho dolaru. Jenže měnový kurz je relativní veličina a americká ekonomika na tom se zadlužením a deficitem veřejných financí není o nic lépe než Evropa, takže dlouhodobě bude pravděpodobně ztrácet hodnotu euro i dolar.

KOMODITY

Zdro dat: OnV sta, data v USD j

i

V prosinci se na komoditní burze v New Yorku (NYMEX) výrazně propadla cena amerického zemního plynu (Henry Hub). Za poslední dva roky klesla na burze cena plynu na poloviční hodnotu. Narozdíl od ropy, jejíž produkční potenciál dle Mezinárodní energetické agentury (IEA) v těchto letech kulminuje, by produkce zemního plynu měla dlouhodobě růst. Do toho se na poklesu ceny krátkodobě podepsalo teplé prosincové počasí na severní polokouli. V korekci pokračovaly také drahé kovy, cena zlata poklesla na nejnižší hodnotu od července loňského roku a dostala se pod 1 600 dolarů za trojskou unci. INVESTIČNÍ TIP MĚSÍCE

Pan American Silver Corp. (PAAS) je kanadská firma těžící stříbro v Jižní Americe. Cena akcie v roce 2011 klesla na polovinu. Tržní ocenění firmy 2,5 mld. USD, roční tržby 800 mil. USD (P/S = 3), zisk 250 mil. USD (P/E = 10), účetní hodnota 1,6 mld. USD (P/B = 1,6). Investice vhodná pro dlouhodobý horizont. Cena může dál klesat, doporučujeme kupovat postupně.

Rubriku Finanční trhy pro časopis připravuje Jan Traxler ze společnosti FINEZ Investment Management, s. r. o., [email protected], www.finez.cz


59

1/2012

Ročník III Měsíčník Šéfredaktor: Mikuláš Ostatnický, tel.: 246 040 438, e-mail: [email protected] Odpovědná redaktorka: Kateřina Žáčková, tel.: 246 040 432, e-mail: [email protected] Předplatné: informace tel.: 246 040 400, objednávky: [email protected] Inzerce: Iva Suchnová, tel.: 246 040 439 Vydává: Wolters Kluwer ČR, a. s., U Nákladového nádraží 6, 130 00 Praha 3 Odborný garant časopisu: Česká asociace pro finanční řízení CAFIN, www.cafin.cz Tiskne: SERIFA, a. s., Jinonická 80, Praha 5. Sazba: Monika Svobodová Nevyžádané příspěvky nevracíme. Přetisk a jakékoli šíření dovoleno pouze se souhlasem vydavatele. Vydávání povoleno Ministerstvem kultury ČR pod číslem E 19410. ISSN 1804-2996. Za správnost údajů uvedených v článcích odpovídají jejich autoři. Roční předplatné činí 2 000 Kč bez DPH (2 280 Kč včetně DPH, poštovného a balného). Předplatné je automaticky prodlužováno. V případě, že předplatitel nehodlá odebírat následující ročník, sdělí tuto skutečnost písemnou formou vydavateli, a to nejpozději 14 dnů před začátkem nového předplatitelského období. Předáno do tisku dne 12. 1. 2012. © Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012

✁ OBJEDNÁVKOVÝ KUPÓN Objednávám roční předplatné měsíčníku Finanční řízení & controlling v praxi za cenu 2 000 Kč bez DPH název organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . jméno a příjmení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . adresa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . e-mail . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

tel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

IČ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

DIČ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Vyplněný kupón odešlete na adresu: Wolters Kluwer ČR, a. s., U Nákladového nádraží 6, 130 00 Praha 3 Časopis lze rovněž objednat na internetové adrese http://obchod.wkcr.cz nebo na e-mailové adrese [email protected]. Bližší informace také poskytujeme na telefonu 246 040 400.

60


Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

Recommend Documents