Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

5 2011

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, rubrika CAFIN informuje přináší v květnovém čísle jednu slavnostní novinku. Česká asociace pro finanční řízení CAFIN, která je odborným garantem našeho časopisu, oslavila první rok své činnosti. V rubrice se dočtete o nejzajímavějších akcích a aktivitách, které v prvním roce života našeho partnera proběhly. Jak daleko je další finanční krize? Pravděpodobně ne dále než dva a půl roku, odpovídá Tomáš Buus v závěru své analýzy, která se této zásadní otázce věnuje. Jeho článek najdete v rubrice Trendy a analýzy. Stejná rubrika nabízí v tomto čísle také další analýzu, a to vývoje zadluženosti českých podniků v letech 2006–2009. Tomáš Podškubka se zaměřil na devět typických sektorů, jako jsou například energetika, stavebnictví či nemovitosti, a hodnotil poměr bankovních úvěrů podniků a jejich cizích zdrojů k celkovým zdrojům. Nabídka květnového čísla je velmi pestrá, věřím, že Vás zaujme. Přeji Vám příjemné čtení.

Kateřina Žáčková redaktorka

FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 5/2011

1

obsah Úvodník

1

Gerharda Knopa, vedoucího úseku podpory společnosti WITTE Nejdek

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING Manažerské účetnictví pro ekonomické a finanční řízení firmy a podniku (XVII) – Manažerské rozhodování Tomáš Petřík 3 Revize směrnice OECD o převodních cenách – Srovnávací analýza Veronika Solilová

ZEPTALI JSME SE …

50

PERSONALISTIKA Implementace řízení pracovního výkonu v organizaci (II) Petra Horváthová

51

CAFIN INFORMUJE 11 První rok činnosti

56

ÚČETNICTVÍ A DANĚ MONITORING Novela zákona o DPH z pohledu finančního řízení firmy Pavel Dvořák, Veronika Sobotková

Z domova

57

Finanční trhy – duben 2011 Jan Traxler

58

22

TRENDY A ANALÝZY

2

Jak daleko je další finanční krize? Tomáš Buus

31

Analýza vývoje zadluženosti českých podniků za období let 2006–2009 Tomáš Podškubka, Petr Koňák

39

Analýza finančních pozic – Finanční manažer Česká asociace pro finanční řízení

45


Manažerské účetnictví pro ekonomické a finanční řízení firmy a podniku (XVII) Manažerské rozhodování Tomáš Petřík V tomto příspěvku se budeme zabývat základní oblastí a funkcí manažerského účetnictví, komplexním dlouhodobým manažerským rozhodováním. Začneme probírat a aplikovat tzv. relativní metody a techniky investičního rozhodování a hodnocení dlouhodobých a strategických manažerských rozhodnutí. Ty v praxi doplňují, korigují a rozvíjejí absolutní a koncepčně primární metody a techniky používané při investičním manažerském rozhodování a hodnocení investic, jimž jsme se věnovali v minulém díle seriálu. Probereme v praxi užívaný index ziskovosti (profitability index) a velmi důležitou vnitřní výnosovou míru (internal rate of return, IRR) ve vztahu k čisté současné hodnotě (net present value, NPV).

Moderní relativní kritérium IRR (označované i jako vnitřní výnosové procento) pak bude variantně aplikováno na konkrétní investiční (developerský) projekt, analýzy a standardní manažerská a investiční rozhodnutí s ním spojená. Závěrem bude provedeno komplexní parametrické srovnání klíčových dynamických metod a kritérií NPV a IRR, včetně jejich omezení ve vztahu k manažerským a investičním rozhodnutím.

Index ziskovosti Metoda čisté současné hodnoty jako absolutní investiční kritérium hodnotí celkový přínos dané investice v absolutním peněžním vyjádření, takže nezobrazuje zažitou a tradiční statickou míru ziskovosti a rentability vloženého kapitálu. Ty jsou v praxi stále měřeny relativními kritérii a metodami typickými pro klasické finanční řízení, finanční analýzu a její finanční poměrové

ukazatele. K odstranění tohoto nedostatku je možno použít metodu založenou také na diskontování, která zobrazuje konkrétní investiční variantu, respektive současnou hodnotu jejího přínosu v relativním vyjádření. Tato metoda se nazývá index ziskovosti nebo index profitability (profitability index) a je stanovena v dynamickém a moderním pojetí jako podíl současné hodnoty budoucích příjmů a současné hodnoty budoucích výdajů investice a investičního projektu. Je tedy cílena narozdíl od statické – tradiční účetní výnosové míry (accounting rate of return, ARR, viz minulý díl seriálu v čísle 4/2011 časopisu) dynamicky a hotovostně. Vyjádřeno vzorcem: index ziskovosti (index rentability, IR) = = současná hodnota budoucích příjmů / / současná hodnota budoucích výdajů


3

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING Vyjadřuje velikost současné hodnoty budoucích příjmů připadající na jednotku nákladů, respektive výdajů. Použijeme-li kritérium IR pro ohodnocení projektu, který předpokládá projektovou životnost 3 roky při současné hodnotě jeho budoucích příjmů ve výši 286 152 tis. EUR a počáteční investici PI uskutečněné na začátku projektu ve výši 200 000 tis. EUR, dostaneme následující výsledek: IR = PI (EUR) = 286 152 / 200 000 = 1,43 Manažery zvolený investiční projekt těchto parametrů přináší současnou hodnotu budoucího příjmu obdrženého za 3 roky 1,43 EUR na současnou hodnotu jednotky investičních – vložených nákladů (výdajů) ve výši 1 EUR. Manažeři se rozhodnou pro danou investiční variantu, je-li index ziskovosti větší než 1, tedy kladný. Přičemž platí, že čím je hodnota indexu vyšší, tím se jedná o ziskovější, tedy v čase finančně výhodnější investici. Index rentability má ovšem také svá úskalí. Obecně lze říci, že jeho použití je vhodné v kombinaci s jinými oceňovacími investičními technikami, především s čistou současnou hodnotou nebo když firma zvažuje více nezávislých projektů, které nemohou být všechny realizovány např. kvůli existenci kapitálového omezení. Naopak problémy s jeho aplikací vznikají v takových případech, kdy jsou projekty vzájemně závislé nebo se vzájemně vylučují. V praxi je vždy potřeba pečlivě zvážit využití indexu rentability, mít na vědomí jeho nedostatky a při konečném investičním rozhodnutí zvážit danou investici minimálně i z hlediska čisté současné hodnoty. Tu je vhodné preferovat při používání diskontních metod u hodnocení investičních rozhodnutí a projektů. Firmu můžeme z „projektového“ hlediska představit i jako kontinuální množinu vzájemně se ovlivňujících projektů kumulujících a agregujících

4

maximální čistou současnou hodnotu a tím i celkovou hodnotu společnosti v čase (enterprise value, EV).

Vnitřní výnosové procento Vnitřní výnosové procento neboli vnitřní míra výnosnosti (internal rate of return, IRR) investičního projektu je poměrná výnosnost, kterou daná investice přináší během svého životního investičního cyklu (v procentech). V číselném vyjádření je definována jako taková výše diskontní a mezní sazby, při které je čistá současná hodnota NPV dané investice rovna nule, což znamená, že je investice ekonomicky neutrální – nepřináší ani ekonomický zisk ani ztrátu. Její stanovení je ve srovnání s ostatními diskontními metodami obtížnější a má více omezení, přesto se v praxi jedná o značně rozšířenou metodu. Obvykle se počítá automaticky pomocí počítačových programů, neboť matematicky jde o řešení rovnice n-tého stupně, kde hodnota n je rovna ekonomické době životnosti dané investice a investičního projektu. Podle mých informací je využívaná při hodnocení investičních projektů známými investičními skupinami, u kterých je projektové řízení a vyhodnocování komplexních investičních projektů a záměrů zásadní, např. ve skupině Penta. Hodnotu IRR lze stanovit i ručně, dvěma způsoby. Prvním je grafické řešení daného problému a druhým pak ruční výpočet pracující s metodou „pokus-omyl“, tj. postupný propočet různých NPV při různých hodnotách diskontní a mezní sazby. Jakmile dostaneme dvě diskontní sazby, ve kterých se mění kladná hodnota na zápornou, můžeme za předpokladu lineárního průběhu závislosti NPV na diskontní sazbě pomocí lineární interpolace získat dostatečně přesné a názorné řešení. Metoda ohodnocení investičních příležitostí pomocí vnitřního výnosového procenta


MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ může být interpretována i tak, že firmě ukazuje, na jaký druh účtu a s jakým úrokem by měla vložit volné peněžní prostředky předpokládané pro danou investici, aby dostala na konci sledovaných období stejné výnosy, jaké generuje daná investice. Uplatnění kritéria IRR při analýze a hodnocení investice je v praxi za určitých podmínek jednoduché a přehledné a manažeři obvykle přijímají takovou investici nebo komplexní investiční projekt, který má vyšší výnosnost vyjádřenou vnitřním výnosovým procentem, než je diskontní a mezní sazba požadovaná firmou pro plánovanou výnosnost kapitálu vloženého do dané investice. Tu lze pak pojímat jako referenční investiční sazbu. Zdůrazňuji ovšem nutnost tzv. investičního post-auditu zejména u velkých a složitých projektů, který umožní nastolit koncepci kontinuálního zlepšování (continuous improvement), která je zásadní pro celé manažerské účetnictví a firemní řízení. Platí předpoklad, že čím je vyšší vnitřní výnosová sazba a její kladný rozdíl oproti diskontní a mezní sazbě požadované manažery pro investovaný kapitál, tím je projekt ekonomicky a finančně výhodnější. Podstatnou výhodou je skutečnost, že investor nemusí znát přesnou hodnotu diskontní sazby (náklady kapitálu) ve sledovaných obdobích, ta může být značně proměnlivá zejména v delším uvažovaném investičním horizontu. V praxi je často přínosnější určit odhadovanou maximální hodnotu požadované a referenční celkové výnosnosti a tu pak jednoduše porovnat s hodnotou IRR. Je-li takto stanovená hodnota projektu vyšší, pak daný lze projekt přijmout a realizovat. Hlavním nedostatkem metody IRR při posuzování investičních příležitostí je, že ji nelze využít pro všechny investiční projekty. Pro některé je využitelná pouze v kombinaci s jinými metodami často se základním

absolutním kritériem NPV (vzájemně se vylučující projekty) a v některých případech není využitelná vůbec (při změně znamének hotovostních toků více než jednou). Výše uvedená omezení nejsou v praxi nijak vzácná. Je běžné, že při realizaci investičního projektu s dlouhou životností vyžadujícího navíc zásadní obnovu během jeho trvání nebo u projektů s vysokou likvidační hodnotou, například u rozsáhlých projektů těžebního průmyslu (obnova strojů a zařízení) a jejich likvidace a rekultivace povrchových dolů, ke změně kladných a záporných hotovostních toků přirozeně dochází. Jinými slovy, neplatí ani předpoklad jediného záporného znaménka (záporný hotovostní tok) v minule probraném základním vzorci NPV pro jedinou počáteční investici. Další problém IRR spočívá v tom, že když jsou projekty navzájem závislé nebo se vzájemně vylučují, není relativní měřítko IRR bez rizika samostatně využitelné. Při posuzování investice pomocí IRR v případě, že by toto relativní kritérium vedlo k přijetí dané investiční varianty a metoda NPV by říkala opak, musíme upřednostnit metodu NPV. Ta zobrazuje absolutní přínos dané investice a dopad na celkové zvětšení majetku a hodnoty firmy. Právě tzv. diskontní metody pracující s náklady kapitálu a diskontní odúročovací sazbou mají klíčovou úlohu pro manažerskou a oceňovací praxi. Pro pochopení zmiňovaných absolutních a relativních hodnotících kritérií uveďme následující příklad. PŘÍKLAD Konkrétní investiční projekt A generuje hodnotu 40 230 EUR za 5 let při počáteční investici 20 000 EUR (NPV je pak zhruba 4 980 EUR při 10% diskontní sazbě). IRR je při této požadované výnosnosti cca


5

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING 15 %. Jinak stejný projekt B, který má ale desetkrát vyšší náklady a výnosy, má také IRR 15 % . Na první pohled je zřejmé, že zde relativní kritérium IRR neposkytuje vhodnou informaci pro rozhodnutí mezi těmito dvěma investičními projekty. Kdybychom použili další relativní kritérium, např. index výnosnosti, dostali bychom výsledek 25 % pro obě varianty a opět nejsme o nic moudřejší. Musíme tedy použít jiné zpřesňující a rozhodné kritérium, nejlépe doporučované NPV, které svým absolutním vyjádřením okamžitě poskytne informace o přijetí varianty B s desetkrát vyšší současnou čistou hodnotu budoucího zhodnocení, tedy budoucího majetku firmy ve výši 49 800 EUR. Kdyby firma přijala variantu A, ochudila by se o nemalých 44 820 EUR, tedy o přírůstek budoucího majetku firmy vyjádřený právě absolutní NPV. To by bylo bezpochyby nešťastné a chybné i hodnotu destruující manažerské investiční rozhodnutí.

dlouhodobé investice je nejreálnější pomocí ocenění budoucích tržeb – hotovostních diskontovaných, teoreticky nekonečných, pevných a kontinuálních hotovostních toků z placeného nájemného. V tomto případě by pro výpočet hodnoty perpetuity jako součtu nekonečně dlouhého diskontovaného hotovostního toku daného projektu stačilo – za určitých zjednodušení, jakými jsou stálost diskontní a mezní sazby r (10 % ) a fixních plateb nájemného, budoucích čistých hotovostních toků – spočítat její hodnotu pouze pro první počáteční období (n + 1) tvorby daného čistého hotovostního toku. Perpetuita může být vysvětlena jako taková současná hodnota investice, která přinese budoucí předpokladově nekonečný stálý hotovostní tok v každém sledovaném roce. Lze vyjádřit následovně:

Uveďme zde další příklad, ve kterém by přijetí investiční varianty pouze na základě relativního kritéria IRR bylo chybné.

Je to tedy vlastně částka, kterou by firma musela dnes vložit na bankovní účet, aby mohla realizovat nekonečný a stálý budoucí roční výnos (důchod). Praktickým příkladem může být britská vládní obligace, která nikdy nesplatí investorovi jistinu, ale poskytuje mu stabilní úrokový výnos. Více zobrazují tabulky na straně 7 .

PŘÍKLAD Developerská společnost vlastnící zainventovaný pozemek se rozhoduje o jeho dalším využití – zhodnocení. Rozhodne se na vlastní účet vystavět multifunkční maloobchodní nákupní centrum pro rychlobrátkové potravinářské zboží (ve třech variantách) a toto centrum dále pronajímat formou pevného nájmu konečným zákazníkům – retailovým mezinárodním potravinářským obchodním řetězcům, u nichž se dá předpokládat solidní bonita i platební morálka. Firma zvolí strategické rozhodnutí, že hodnota těchto nájmů bude dána na základě perpetuity, tj. diskontovaného stálého hotovostního toku generovaného dlouhodobým investičním záměrem. Firma tedy počítá s tím, že ocenění dané

6

perpetuita (PER) = = čistý hotovostní tokn+1 / r

Řešení Dle relativního kritéria IRR by firma zvolila variantu investičního projektu malého rozsahu – malou budovu v tabulce b), která je nejvyšší, 30 %. IRR je tak v kolizi s absolutním kritériem NPV, které je nejvyšší pro variantu velké budouvy. Protože NPV představuje absolutní přírůstek hodnoty majetku firmy, bude mít přednost kritérium NPV a bude zvolena varianta projektu velké budovy. Kritérium IRR je možno v tomto případě použít doplňkově, a to na bázi procentní


MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ Tab. 1: Zhodnocení vzájemně se vylučujících investičních variant různého rozsahu pro projekt nákupního centra a) počáteční výdaje v roce 0

1. rok perpetuity – nájem přijatý HT v roce 1 (HT = PV × r)

20

6,0

40

10,0

60

13,5

b) varianta ds 10 %

počáteční výdaje (‘000 EUR )

PV přijatých nájmů (‘000 EUR )

NPV nájmů (‘000 EUR)

IRR (%)

MB

20

60,0

40,0

30,0

SB

40

100,0

60,0

25,0

VB

60

130,5

70,5

22,5

c) hodnoty přírůstků a změn (incremental values) varianta

přírůstek poč. výd. (‘000 EUR )

přírůstek přijatých nájmů (‘000 EUR )

IRR změna výnosnosti (%)

MB

20

6,0

30,0

SB

20

4,0

20,0

VB

20

3,5

17,5

MB – malá budova, SB – střední budova, VB – velká budova, HT – hotovostní tok, PV – present value – současná hodnota, NPV – net present value – čistá současná hodnota, ds – diskontní sazba, IRR – internal rate of return – vnitřní výnosové procento

změny výnosnosti, která bude vyvolána danými investičními náklady a budoucími výnosy, respektive jejich přírůstky (incremental expenditure and revenues), a srovnat ho v jednotlivých variantách s náklady firemního kapitálu, tj. mezní sazbou ve výši 10 %. Jak je vidět z tabulek, hodnota IRR je v každé investiční variantě vyšší než požadovaná mezní sazba. Z toho plyne, že všechny varianty jsou přínosné i přesto, že tempo jejich vnitřní výnosnosti

a tvorby dodatečného hotovostního toku klesá! PŘÍKLAD Firma zvažuje dvě tříleté navzájem se vylučující investiční varianty V1 a V2 stejného rozsahu – stejné investiční náročnosti při požadované návratnosti kapitálu ds = = 10 % p. a.


7

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING Tab. 2: Zhodnocení vzájemně se vylučujících investičních variant stejného rozsahu ‘000 EUR

0

1

2

3

V1

–18 000

4 000

8 000

12 000

V2

–18 000

12 000

6 000

4 000

NPV (10%)

IRR (%)

V1

‘000 EUR

1 256

13,3

V2

6

13,4

Řešení V tomto případě je názorně ukázán vliv časových období z hlediska různých hodnot diskontních faktorů na budoucí hotovostní toky i jejich proměnlivost v čase trvání firemního investičního projektu. Přestože jsou IRR a NPV v rozporu, firma zvolí V1, protože ta maximalizuje absolutní hodnotu majetku a tím i přírůstek této hodnoty, tedy NPV. V těchto případech, v situaci značné proměnlivosti hotovostních toků, je nutno velmi pečlivě hlídat cash-flow i dlouhodobé riziko projektu, zejména když je projekt financován cizími zdroji a musí být pravidelně v určité hodnotě umořován a nesoulad mezi příjmy a výdaji projektu by vedl k podstatné

penalizaci ze strany věřitele. Poté by se vliv možné a v praxi běžné penalizace musel zvážit při investičním rozhodování. PŘÍKLAD Firma se rozhoduje mezi dvěma variantami investičního projektu, které se navzájem vylučují a očekávaný budoucí hotovostní tok V1 mění znaménka čistého hotovostního toku více než jednou, a proto IRR nabývá více hodnot. V2 nelze spočítat, protože řešení n-té rovnice pro n období délky života projektu v oblasti reálných čísel neexistuje, IRR nelze zkalkulovat.

Tab. 3: Zhodnocení vzájemně se vylučujících investičních variant při více hodnotách IRR náklad kapitálu (10 %)

rok 0 EUR

rok 1 EUR

rok 2 EUR

pořadí dle NPV

V1

–2 000

–4 700

–2 750

2

V2

2 000

–4 000

–4 000

1

Jestliže projekt nemá běžnou – standardní souslednost znamének hotovostních toků, tedy jeden hotovostní tok je záporný a ostatní kladné, výsledkem jsou tři možnosti IRR: IRR nabývá jedné hodnoty, IRR nabývá více hodnot – viz V1, IRR nelze kalkulovat – viz V2.

8

V takovém případě je nutno zvolit kritérium NPV, které díky své technické konstrukci umožňuje vyřešit problém vznikající u jedné a více hodnot IRR a přijmout ektivní rozhodnutí, jež zhodnotí majetek podniku i podnik jako celek.


MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ Obr. 1: NPV ve vztahu k různé diskontní sazbě

Řešení Hodnoty NPV u varianty V1 (IRR nabývá dvou hodnot), které leží v intervalu 10–20 %, jsou pozitivní, hodnoty mimo interval potom negativní. Varianta V2 generuje kladnou hodnotu NPV pro všechny diskontní sazby. Z toho plyne, že firma zvolí variantu V2, protože bude preferovat kritérium NPV.

Srovnání kritérií, technik a metod NPV a IRR Srovnáme-li na závěr hlavní investiční oceňovací a hodnotící techniky a metody založené na respektování hotovostních toků, časové hodnoty peněz a na alternativních nákladech kapitálu (tedy NPV a IRR), lze konstatovat následující závěry: Posuzuje-li investor samostatný a nezávislý projekt, obě metody přinesou stejné výsledky. Zatímco NPV zobrazí absolutní čistý přínos k majetku firmy vyjádřený jeho čistou současnou hodnotou, metoda IRR poskytuje názorný přehled o celkové výnosnosti – peněžní profitabilitě posuzované investice v relativním procentním vyjádření.

Jestliže investiční projekty generují hotovostní toky, které mění vícekrát své znaménko, nebo na počátku projektu existuje kladný hotovostní tok a je následován záporným hotovostním tokem, nejedná se o typický investiční model, a tudíž nelze stanovit IRR nebo IRR nabývá více hodnot. IRR tedy nelze aplikovat jako rozhodující investiční kritérium a je nutné investiční projekt posoudit podle jeho celkové NPV. NPV poskytuje lepší a věrohodnější pohled na celkový peněžní přínos dané investice. Díky své komplexnosti i technické logice konstrukce umožňuje rychle stanovit jasný a přehledný ukazatel pro komplexní ohodnocení investice. Kladná NPV znamená budoucí přírůstek majetku a hodnoty firmy! Jestliže je zvažována investice v nestabilních vnitřních i vnějších ekonomických a společenských podmínkách nebo se dají očekávat podstatné změny s dopadem na investorovy aktivity, NPV je schopna flexibilně a efektivně


9

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING reagovat prostřednictvím využití různých diskontních sazeb v různých obdobích! Metoda IRR to kvůli své konstrukci neumožňuje. NPV je komplexnější, přizpůsobivější a snadněji „technicky“ kalkulovatelná než metoda IRR. Přestože NPV má více výhod i škálu využití ve srovnání s metodou IRR, je paradoxně v praxi zatím více používána technika IRR, která má omezenou vypovídací schopnost. Příčinou je podle mého názoru strnulé konzervativní evropské, respektive kontinentální uvažování o dané investici. V tomto přístupu se totiž často prosazuje srovnání investice s variantou symetrického bankovního vkladu nebo zažitého a často formalizovaného externího bankovního (a úrokového) financování projektu i celé firmy. Také trpí přílišnou orientací na měření relativní profitability vloženého kapitálu bez ohledu na absolutní přírůstek celkové hodnoty majetku a podniku, tedy na maximální dosaženou koncepčně a manažersky nadstavbovou hodnotu NPV. V praxi platí, že je třeba konstruovat vždy primárně interně produktivní hodnotící

a analytická kritéria a užívat symetrické manažerské metody, to znamená mít dobře nastavené a fungující manažerské účetnictví a dnes neopominutelný syntetizující manažerský informační systém (MIS) a celý systém ekonomického a finančního řízení (CM). POUŽITÉ ZKRATKY: ARR (accounting rate of return) – účetní výnosová míra IRR (internal rate of return) – vnitřní výnosová míra investice, tj. diskontní sazba, při níž je NPV investice = 0, v praxi se nazývá i tzv. vnitřním výnosovým procentem PV (present value) – současná hodnota (SH) NPV (net present value) – čistá současná hodnota (CSH) FV (future value) – budoucí hodnota (BH) HT – hotovostní tok IR – index rentability MIS (management information system) – manažerský informační systém CM (corporate management) – firemní, podnikové, organizační ekonomické a finanční řízení DOPLŇKOVÉ ZDROJE A LITERATURA: 1) PETŘÍK, T. Ekonomické a finanční a řízení firmy – Manažerské účetnictví v praxi I a II. Grada Publishing, 2005 a 2009. 2) CIMA and ACCA lectures, study and terminology.

■

Ing. Tomáš Petřík Absolvoval VŠE v Praze, Fakultu národohospodářskou s finanční specializací (1994). Působil jako asistent auditora, daňový poradce, obchodní ředitel renomované auditorské firmy, jako finanční ředitel ve společnosti Expandia a CFO v obchodním zastoupení americké firmy Caterpillar S. A. Poté pracoval jako výkonný ředitel české výrobní a obchodní firmy v oblasti realit a stavebnictví, v české pobočce německé firmy ThyssenKrupp a ve společnosti Body International Brokers (člen burzy – BCPP) jako ekonomický a finanční ředitel. V současnosti pracuje jako nezávislý manažerský a business konzultant. Zaměřuje se na oblast manažerského účetnictví, controlling a finanční řízení, moderní corporate management, aplikace systémů ekonomického řízení, včetně komplexního řízení nákladů firem (doplněné procesním pojetím a metodou ABC/ABM) a jejich začlenění do IT systémů, FIS a MIS atd. Navrhuje optimální organizační a manažerské struktury společností, korporátní a business strategie, systémy efektivní a interaktivní motivace a výkonnostního řízení, včetně relevantních KPI/KSI. Specializuje se i na související oceňování společností/businessu (firm and business valuation) a řízení jejich hodnoty a výkonnosti (value and performance management). Kontakt na autora: [email protected], [email protected]

10


Revize směrnice OECD o převodních cenách Srovnávací analýza Veronika Solilová Tento článek je pokračováním dubnového příspěvku o revizi směrnice OECD o převodních cenách, který se zaměřuje na významné změny ve srovnávací analýze. Srovnávací analýza je stěžejní částí procesu aplikace principu tržního odstupu a volby nejvhodnější metody pro stanovení převodních cen včetně její aplikace. Cílem srovnávací analýzy je nalezení nejspolehlivějších srovnatelných údajů. Následující část příspěvku v příštím čísle časopisu se bude věnovat aspektům převodních cen u podnikových restrukturalizací.

Srovnávací analýza – kapitola I a III Základem uplatnění principu tržního odstupu je srovnání podmínek řízené1 transakce s podmínkami nezávislých2 transakcí, tzn. provedení řádné srovnávací analýzy3. K tomu, aby transakce byly považovány za srovnatelné, musí být naplněna základní podmínka, že ekonomicky relevantní charakteristiky srovnávaných situací jsou dostatečně srovnatelné, tj. že žádný z rozdílů mezi srovnávanými situacemi nemůže závažně ovlivnit podmínku, která je prověřována (cenu či marži) anebo mohou být učiněny přiměřené úpravy, aby se vyloučily dopady těchto rozdílů.

1 2 3

PŘÍKLAD Srovnatelná transakce Holandská zahraniční společnost založila v tuzemsku dceřinou společnost na výrobu výrobku A, který je pak dodáván holandské mateřské společnosti. Mateřská společnost dodala do ČR veškeré strojní vybavení, technickou dokumentaci i materiál ke zpracování. Za srovnatelnou transakci lze považovat nezávislého výrobce výrobku A nebo obdobného (srovnatelného) typu výrobku, který vyrábí na zakázku pro nezávislého zahraničního odběratele (nejlépe holandského) za stejných srovnatelných podmínek jako zmíněná česká dceřiná společnost.

Řízenou transakcí se rozumí jakýkoliv obchodní vztah (transakce) mezi sdruženými podniky. Nezávislá transakce je obchodní vztah mezi nezávislými podniky. Se srovnávací analýzou se setkáte ve směrnici o převodních cenách v kapitole I (Princip tržního odstupu) a následně v kapitole III (Srovnávací analýza), která se zaměřuje na praktickou aplikaci.


11

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING Všechny metody převodních cen vycházejí ze skutečnosti, že nezávislé podniky srovnávají nabízené možnosti a zvažují jakékoliv rozdíly mezi nimi, které by významně ovlivnily jejich hodnotu. Proto metoda CUP (metoda nezávislé srovnatelné ceny) srovnává řízenou transakci s obdobnými nezávislými transakcemi, aby poskytla informaci o přímém dopadu na cenu, na níž by se strany transakce shodly, pokud by se řídily tržní alternativou. Obdobně metoda RPM (metoda opětovného prodeje) a COST+ (metoda nákladů a přirážky) srovnávají hrubé ziskové rozpětí dosažené v řízené transakci s hrubým ziskovým rozpětím dosaženým v podobných nezávislých transakcích. A následně i ziskové transakční metody srovnávají ukazatele čistého zisku mezi nezávislými a sdruženými podniky, přičemž ukazatele čistého zisku jsou užívány jako prostředek odhadu zisků, kterých by sdružený podnik dosáhl, pokud by jednal pouze s nezávislými podniky. Při uplatňování a kontrole převodních cen lze však jen ojediněle najít plně srovnatelné transakce a ve většině případů je nutné provádět úpravy rozdílů, které mohou ovlivnit tvorbu ceny/marži. PŘÍKLAD Úpravy srovnatelnosti Cena řízené transakce zahrnuje i náklady na přepravu včetně pojištění nákladu. Cena „srovnatelné“ nezávislé transakce tyto náklady nezahrnuje. Je nutné provést úpravu vzniklého rozdílu, tj. vyloučit rozdíl v ceně způsobený započtením příslušných přepravních nákladů a nákladu na pojištění, aby byla zaručena srovnatelnost transakcí.

Faktory srovnatelnosti Při srovnávací analýze je nezbytné srovnávat vlastnosti transakcí nebo podniků

12

– faktory srovnatelnosti, které by ovlivnily podmínky transakcí realizovaných v souladu s principem tržního odstupu. Tyto faktory zahrnují charakteristiky převáděného majetku či služeb, stranami vykonávané funkce (včetně užitého majetku a nesených rizik), smluvní podmínky, ekonomické okolnosti stran a podnikatelské strategie. Míra, ve které každý z těchto pěti faktorů ovlivňuje určení srovnatelnosti, závisí na povaze řízené transakce a na metodě pro stanovení převodní ceny. Mimo jiné se tyto faktory posuzují jednak z pohledu daňového poplatníka v rámci jeho řízené transakce a z pohledu nezávislého podniku. Směrnice o převodních cenách specifikuje (v kapitole I, části D) faktory srovnatelnosti následovně: 1. Charakteristické vlastnosti majetku nebo služeb U hmotného majetku se posuzují fyzické vlastnosti, kvalita, spolehlivost, dostupnost na trhu, objem nabídky na trhu. U nehmotného majetku se posuzuje forma transakce, typ majetku, délka a stupeň ochrany a předpokládané zisky z užití nehmotného majetku. V případě služeb je třeba zohlednit povahu a rozsah, v jakém jsou poskytovány. V závislosti na zvolené metodě stanovení převodní ceny je nutné tomuto faktoru přisoudit váhu – největší váha je pro metodu CUP, oproti tomu nejmenší váha je u ziskových transakčních metod, kde se klade větší důraz na funkční než na produktové podobnosti. 2. Funkční analýza – vykonávané funkce Funkční analýza identifikuje a srovnává ekonomicky významné realizované činnosti a odpovědnosti, použitý majetek a rizika podstoupená stranami příslušných transakcí. Pozornost je věnována struktuře, organizaci skupiny a vymezení vykonávaných funkcí uvnitř skupiny. Mezi identifikovatelné


REVIZE SMĚRNICE OECD O PŘEVODNÍCH CENÁCH a srovnávané funkce patří např. výroba, montáž, výzkum a vývoj, poskytování služeb, nákup, distribuce, marketing, propagace, doprava, financování a řízení atd. Dále se bere v úvahu majetek, který je využíván nebo má být využíván, jako např. stroje, vybavení, užití nehmotného majetku, stáří a jeho tržní hodnota atd. Následně je potřeba vzít v úvahu rizika podstoupená jednotlivými stranami při jejich činnosti, např. rizika trhu, rizika ztráty spojené s investicí, riziko úspěchu nebo neúspěchu investice do výzkumu a vývoje, rizika zásob, operační rizika, finanční rizika či úvěrová rizika. Obecně, vykonávané funkce do určité míry určují rozložení rizik mezi stranami, a tedy i podmínky, které by každá ze stran očekávala při tržním obchodování. 3. Smluvní podmínky Definují, jak jsou mezi stranami rozděleny odpovědnosti, rizika a přínosy z prováděných transakcí. Podmínky mohou být obsaženy i v korespondenci či jiných dokumentech anebo mohou být odvozeny z chování a z ekonomických zásad, kterými se strany řídí. V praxi mohou být tyto informace v případě externích srovnatelných transakcí omezené nebo nedostupné. Dopad tohoto nedostatku bude záviset na druhu zkoumané transakce a na aplikované metodě stanovení převodní ceny. 4. Ekonomické okolnosti K dosažení srovnatelnosti je třeba, aby trhy, na kterých nezávislé a sdružené podniky fungují, neměly rozdíly s podstatným dopadem na cenu/marži. Mezi ekonomické okolnosti, které mohou být relevantní pro určení srovnatelnosti trhů, patří geografické umístění, velikost trhu, rozsah konkurence a vzájemná konkurenční postavení, dostupnost obdobného produktu či služby, úroveň nabídky a poptávky,

kupní síla spotřebitele, výrobní náklady, dopravní náklady, datum a čas, státní regulace trhu a cyklus (hospodářský, podnikatelský či výrobní) atd. 5. Podnikatelské strategie Berou v úvahu řadu aspektů podniku, jako jsou inovace a vývoj nového výrobku, míra rozšíření výrobního programu, míra diverzifikace, averze k riziku, hodnocení politických změn, existující a plánované pracovní zákony atd. Typickým příkladem podnikatelské strategie je průnik na nový trh či zvýšení podílu na trhu, kdy ceny mohou být do značné míry zkresleny dočasnými zvýšenými náklady na zavedení produktu na trh a produkt tak není zcela srovnatelný s výrobky na trhu. Obecně se vždy posuzuje, zda u zkoumané strategie lze očekávat, že bude v budoucnosti zisková (uznává se i možnost neúspěchu strategie) a že nezávislá strana by byla ochotna obětovat ziskovost po obdobný časový úsek za stejných ekonomických okolností a konkurenčních podmínek. Mimo jiné směrnice o převodních cenách uvádí další faktory, které je třeba brát v úvahu při posuzování, zda jsou převodní ceny stanoveny na základě principu tržního odstupu: 1. Rozpoznání skutečně realizovaných transakcí – zda skutečně řízená transakce proběhla, zda není součástí kombinované transakce, zda nejsou ve smluvních podmínkách uvedeny vzájemné kompenzace. 2. Vykazování ztrát – provést srovnání za více zdaňovacích období, porovnat zisky a ztráty v rámci celé skupiny. 3. Dopady vládních politik – zahrnutí těchto vládních intervencí do ekonomických podmínek na trhu. Samotná analýza stojí na dvou základních pilířích, jimiž jsou vymezení relevantních


13

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING podmínek transakce (faktorů srovnatelnosti) a způsobu kvantifikace rozdílných podmínek. Směrnice o převodních cenách primárně vymezuje výše zmíněné faktory, ale stále se nezabývá způsobem, jak kvantifikovat rozdílné podmínky, jež ovlivňují aplikaci principu tržního odstupu. Tento nedostatek omezuje možnost praktické aplikace této směrnice. Nicméně směrnice o převodních cenách uvádí, že úprava má být provedena v kontextu se zvolenou metodou převodních cen a zmíněné principy mají být aplikovány dle konkrétního případu. Navíc nově směrnice o převodních cenách v příloze ke třetí kapitole uvádí jeden ze způsobů výpočtu úprav srovnatelnosti, a to konkrétně z hlediska úprav rozdílů úrovní pracovního kapitálu mezi testovanou stranou a srovnatelných subjektem. Uvedené řešení je pouze demonstrativní a neznamená povinnou úpravu, spíše prokazuje zvýšení spolehlivosti srovnávací analýzy.

Typický proces devíti kroků Samotné vyhledávání srovnatelných údajů na základě předchozí analýzy řízených transakcí a příslušných faktorů srovnatelnosti by nemělo být za srovnávací analýzu zaměňováno, neboť je pouze jednou součástí srovnávací analýzy. Dále následuje volba metody pro stanovení převodních cen, identifikace potenciálních srovnatelných údajů a nakonec stanovisko, zda jsou zkoumané řízené transakce v souladu s principem tržního odstupu dle článku 9 modelové smlouvy OECD. K zaručení metodického a konzistentního přístupu tohoto procesu nově směrnice o převodních cenách představuje (v kapitole III, části A) detailní postup provádění srovnávací analýzy, tzv. typický proces, který se považuje za akceptovanou správnou praxi, avšak nejedná se o povinný proces.

14

Typický proces se skládá z následujících devíti kroků: 1. Určení období, kterých se má analýza týkat. 2. Obsáhlá analýza okolností daňového poplatníka. 3. Pochopení zkoumaných řízených transakcí na základě funkční analýzy, za účelem volby testované strany, nejvhodnější metody pro stanovení převodních cen dle okolností daného případu, finančního ukazatele, který bude testován (v případě transakční ziskové metody), a za účelem identifikace významných faktorů srovnatelnosti, které by měly být vzaty v úvahu. 4. Zhodnocení případných stávajících interních srovnatelných údajů. 5. Určení dostupných zdrojů informací externích srovnatelných údajů, pokud jsou nezbytné. 6. Volba nejvhodnější metody pro stanovení převodních cen a stanovení relevantního finančního ukazatele (v závislosti na dané metodě). 7. Identifikace potenciálních srovnatelných údajů: určení klíčových vlastností, které mají být dodrženy za strany jakékoliv nezávislé transakce, aby mohla být považována za potenciálně srovnatelnou, a to na základě kroku 3 a v souladu s faktory srovnatelnosti. 8. Určení úprav srovnatelnosti a jejich provedení v případě potřeby. 9. Interpretace a použití shromážděných údajů, určení odměny dle principu tržního odstupu. Celkově tento typický proces není lineární, kroky 5 až 7 mohou být opakovaně prováděny do doby, než je dosaženo vyhovujících závěrů a vybrána nejvhodnější metoda. Krok 1 se vztahuje na určení období. V praxi je užitečné zkoumat v rámci srovnávací analýzy údaje za několik let, avšak


REVIZE SMĚRNICE OECD O PŘEVODNÍCH CENÁCH není vhodné stanovovat normativně počet let, kterých se má analýza týkat. Analýza informací z předmětného roku i let předcházejících může objasnit skutečnosti, které mohly ovlivnit proces stanovení převodních cen, např. zda vykázaná ztráta daňového poplatníka z určité transakce je součástí celé řady ztrát či důsledkem ekonomických podmínek v předcházejícím roce, které zvýšily náklady v následujícím roce. Mimo jiné se aplikací několikaletého srovnání může předejít zkreslení výsledného tržního rozpětí z důvodu krátkodobých účetních rozdílů, různých obchodních a životních cyklů výrobků a v neposlední řadě krátkodobých ekonomických propadů, které mají vliv na ziskovost podniku. V praxi se často naráží na problém, zda se má použít víceleté srovnání v případě analýzy srovnatelných subjektů a jejich transakcí s cílem dosažení lepšího pochopení řízených transakcí či v případě vyjádření tržního rozpětí anebo v obou případech. Nicméně směrnice o převodních cenách uvádí, že použití údajů za několik let nemusí nutně implikovat aplikaci víceletých průměrů při vyjádření tržního rozpětí. Navíc řada členských států OECD vyžaduje, aby převodní cena splňovala princip tržního odstupu za jednotlivé roky samostatně a ne jen v rámci průměru za zvolené víceleté období. Podstatným krokem srovnávací analýzy je krok 2, v jehož rámci dochází k analýze odvětví, konkurence, ekonomických a regulačních faktorů a dalších prvků, které mají vliv na daňového poplatníka a jeho prostředí. Tento krok napomáhá k pochopení podmínek jak řízené, tak nezávislé transakce. V rámci kroku 3 se uskutečňuje funkční analýza s cílem volby testované strany a nejvhodnější metody pro stanovení

převodní ceny. Při aplikaci metody COST+, RPM a TNMM se volí testovaná strana transakce, pro kterou je daný finanční ukazatel, tj. přirážka k nákladům, hrubé rozpětí nebo ukazatel čistého zisku, testován. Podstatné u testovaných společností je, aby vykonávaly jen rutinní funkce v podobě distributora, obchodního zástupce, komisionáře, smluvního výrobce či jednotky zodpovědné za výzkum a vývoj, neboť je pak větší pravděpodobnost nalezení srovnatelných transakcí. Obecně je vhodnou testovanou stranou ta, na kterou lze aplikovat nejspolehlivěji danou metodu pro stanovení převodních cen a současně lze nalézt nejspolehlivější srovnatelné transakce. PŘÍKLAD Volba testované strany Společnost A vyrábí dva druhy výrobků X1 a Y2, které prodává společnosti B. Společnost B je sdruženým podnikem v jiném státě. a) Společnost A vyrábí výrobek X1 pomocí hodnotných a jedinečných nehmotných aktiv, která patří společnosti B. Výroba je prováděna v souladu s technickými specifikacemi stanovenými společností B. Společnost A v rámci této transakce vykonává pouze rutinní (základní) funkce a v souvislosti s danou transakcí nemá žádný hodnotný přínos. Z hlediska této transakce by nejčastěji byla testována společnost A. b) Společnost A vyrábí výrobek Y2, pro který vlastní a používá hodnotná/jedinečná nehmotná aktiva, jako jsou hodnotné patenty a obchodní značka. Společnost B vystupuje v rámci této transakce jako distributor a vykonává základní funkce bez hodnotného přínosu na transakci. Z hlediska této transakce by nejčastěji byla testována společnost B.


15

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING Za účelem výběru a aplikace nejvhodnější metody pro stanovení převodních cen je nezbytné provést funkční analýzu (získat informace o funkcích, majetku a rizicích všech stran řízené transakce, včetně sdružených zahraničních podniků) v souvislosti se zkoumanou řízenou transakcí. Je důležité podotknout, že v rámci jednostranných metod COST+, RPM nebo TNMM se provádí funkční analýza nejen pro jednu ze stran příslušné transakce (testovanou stranu), ale i pro nezávislou stranu. Dále u dvoustranné metody PROFIT SPLIT jsou nutné informace o všech sdružených zahraničních podnicích vystupujících v rámci transakce, včetně finančních údajů potřebných pro výpočet rozdělení zisku. V rámci provádění funkční analýzy je podstatné určení funkčního profilu testované strany. Obecně se jednotka může nacházet v profilu mezi rutinní a strategickou entitou, kdy podstoupení zvýšeného rizika je na otevřeném trhu kompenzováno zvýšením předpokládaného výnosu. Dále je nutné rozdělit co nejpřesněji nesená rizika a funkce ve skupině, které jsou ovlivněné typem transakce, jako je výroba, distribuce a poskytnutí služby. Rutinní entity obvykle vykonávají takové funkce a nesou taková rizika, aby dosahovaly přiměřeného stabilního zisku, a neměly by dosahovat ztráty. Teoreticky se v případě výroby rozlišují rutinní entity (zakázkový výrobce, smluvní výrobce) a strategická entita (strategický výrobce) a pro distribuci se rozeznávají rutinní entity (komisionář, agent, distributor s omezenými riziky) a strategická entita (strategický distributor). Avšak v praxi neexistují takto striktně vymezené subjekty, které se nacházejí mezi rutinním a strategickým vůdcem, ale objevují se spíše v kombinované či smíšené podobě, a to např. plnohodnotný výrobce a plnohodnotný distributor. Naopak u služeb může mít poskytovatel

16

podobu centra sdílených služeb, smluvního poskytovatele služeb nebo poskytovatele sofistikovaných služeb, kdy se testují okolnosti, např. zda byla služba skutečně poskytnuta, zda by byl příjemce ochoten zaplatit i třetí osobě, jestli souvisí služba s výkonem a je poskytnuta za tržní cenu. Kompletní funkční analýza zahrnuje veškeré vykonávané funkce a podstatná rizika podstoupená každou ze stran. PŘÍKLAD Funkční analýza Sdružený podnik je tvořen dvěma společnostmi, společnost A vykonávající funkci výrobce a společnost B vykonávající funkci distributora. Obě společnosti v rámci svých funkcí nesou i odpovídající rizika. Nalezené nezávislé srovnatelné podniky byly společnost C (výrobce) a společnost D (distributor). Řízená transakce mezi společnostmi A a B může být porovnána s nezávislou transakcí mezi společnostmi C a D, neboť společnosti A a C vykonávají srovnatelné funkce (výrobu) a společnosti B a D vykonávají také srovnatelné funkce (distribuci). Mimo to předmět řízené transakce je srovnatelný či má obdobné parametry s předmětem nezávislé transakce. Nicméně společnost B vykonává kromě funkce distributora také výzkum a vývoj pro sdružený podnik. Tato další funkce a jí odpovídající rizika se nevztahují na nezávislý podnik D. Z výsledků funkční analýzy vyplývá, že je nutné zohlednit při posuzování a porovnávání zisků tuto skutečnost. Společnosti B náleží za další vykonávanou funkci a nesená rizika vyšší odměna. Krok 4 zhodnocuje stávající interní srovnatelné údaje, tj. kdy sdružený podnik uskutečňuje srovnatelnou transakci se


REVIZE SMĚRNICE OECD O PŘEVODNÍCH CENÁCH zkoumanou řízenou transakcí i s nezávislou stranou. Použití interních srovnatelných údajů je vhodnější, neboť mají přímější a bližší vztah ke zkoumané transakci než externí srovnatelné údaje. Také finanční analýza je snadnější a spolehlivější, neboť vychází z identických účetních standardů a předpisů v souvislosti s interními srovnatelnými údaji a řízenou transakcí. Navíc přístup k těmto informacím je úplnější a méně nákladný. Nicméně vždy musí platit, že i tyto údaje splňují faktory srovnatelnosti stejně jako externí srovnatelné údaje či byly provedeny spolehlivé úpravy srovnatelnosti. Pokud tedy existují spolehlivé interní srovnatelné údaje, přechází se ke kroku 6 – výběru nejvhodnější metody převodních cen.

u poplatníka z interních informací anebo z komerčních databází, které shromažďují účetní informace společností a prezentují je v elektronické podobě, např. Amadeus či Bloomberg, či zcela z jiných zdrojů, jako např. z obchodního věstníku, bank, finančních institucí či ceníků.

PŘÍKLAD

Krok 6 se týká volby nejvhodnější metody4 pro stanovení převodních cen a stanovení relevantního finančního ukazatele v případě metody TNMM. Výběr příslušné metody závisí na provedené analýze, zejména s ohledem na funkční a rizikový profil společnosti, a nelze striktně určit, kdy kterou metodu použít. Směrnice o převodních cenách přímo uvádí, že výběr metody má být posuzován dle okolností případu. Následně dle volby metody se odvíjí identifikace potenciálních srovnatelných transakcí a nutnosti úprav srovnatelnosti.

Interní srovnatelný údaj Sdružený podnik vyrábí určitý produkt. Sdruženému zahraničnímu subjektu prodává 50 % své produkce a dalších 50 % produkce nezávislému prodejci. Oba prodeje jsou uskutečněny za stejných srovnatelných podmínek. Za těchto okolností jsou obě transakce srovnatelné a je vhodné interní srovnatelné údaje použít k určení tržního rozpětí/bodu splňující princip tržního odstupu. V případě, kdy by nezávislému prodejci byla prodána jen malá část produkce, by různé objemy prodejů ovlivnily srovnatelnost obou transakcí. Navíc, pokud by nebylo možné provést úpravu srovnatelnosti, nešlo by o interní srovnatelný údaj a bylo by nutné najít externí srovnatelný údaj. V rámci kroku 5 dochází k hledání dostupných zdrojů informací externích srovnatelných údajů. Je zřejmé, že k provedení srovnávací analýzy je potřeba velké množství informací, které lze získat buď 4

V praxi se běžně využívají informace z komerční databáze, které se dále doplňují o veřejně dostupné informace s cílem zvýšit spolehlivost srovnávací analýzy. Navíc je možné použít i zahraniční srovnatelné údaje, pokud nejsou k dispozici dostatečné údaje na národní úrovni anebo za účelem snížení nákladů spojených s touto oblastí. Ovšem musí být zvážena jejich spolehlivost.

Krok 7 pojednává o identifikaci potenciálních srovnatelných údajů, která musí být provedena s cílem nalezení nejspolehlivějších údajů, přičemž i ty mohou být nedokonalé. Pak je nezbytné rozšířit hledání o nezávislé transakce: V rámci stejného odvětví a na srovnatelném geografickém trhu, ale s odlišnými podnikatelskými strategiemi, modely podnikání či ekonomickými okolnostmi. V rámci stejného odvětví, ale na jiném geografickém trhu.

Více o aplikaci a výběru metod bylo zmíněno ve dvou předchozích článcích v číslech 3 a 4/2011 časopisu.


17

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING V rámci stejného geografického trhu, ale v rámci jiných odvětví. Volba řešení závisí na konkrétním případu a na významnosti dopadů poruch srovnatelnosti na spolehlivost analýzy. Avšak i v případech, kdy jsou srovnatelné údaje vzácné5 a nedokonalé, musí být volba nejvhodnější metody pro stanovení převodních cen v souladu s funkční analýzou stran. Proces aplikovaný za účelem identifikace potenciálních srovnatelných údajů představuje jeden z nejkritičtějších aspektů srovnávací analýzy. V zásadě existují dva způsoby, jak tento proces uskutečnit. První způsob je „aditivní“, daňový poplatník sestaví seznam ostatních aktérů na trhu, kteří by měli realizovat potenciálně srovnatelné transakce, a následně shromáždí informace o jejich transakcích, jež posoudí vzhledem k faktorům srovnatelnosti. Aditivní přístup může zahrnovat jak interní, tak externí srovnatelné údaje. Druhý způsob je „deduktivní“, vychází se ze širokého souboru společností podnikajících ve stejném sektoru s podobnými funkcemi a ekonomickými vlastnostmi. Následně je seznam zúžen pomocí výběrových kritérií6 a dostupných informací (z databáze či ostatních veřejně dostupných zdrojů), volba a aplikace těchto kritérií závisí na konkrétním případu a měla by odrážet smysluplné ekonomické charakteristiky srovnávaných transakcí. Navíc kvalita výsledku je také závislá na kvalitě zdrojů informací. Nicméně výhodou tohoto přístupu je větší reprodukovatelnost a transparentnost než v případě aditivního přístupu. Přesto v obou případech by měl být proces systematický, transparentní a ověřitelný. 5

6

18

V rámci kroku 8, jak vyplývá z definice srovnatelnosti, dochází k úpravám srovnatelnosti. Nicméně provedení úprav srovnatelnosti je otázkou úsudku, který je závislý na rozsahu zátěže a nákladů na straně daňových poplatníků při identifikaci srovnatelných údajů. S tím souvisí i to, že směrnice o převodních cenách neuvádí požadavek na vyčerpávající prohledávání všech možných relevantních zdrojů informací. PŘÍKLAD Úpravy srovnatelnosti Příklady srovnatelnosti zahrnují úpravy z hlediska: Konzistentnosti účetnictví s cílem eliminace rozdílů vzniklých v důsledku odlišné účetní praxe mezi řízenou a nezávislou transakcí. Segmentace finančních údajů s cílem eliminovat významné nesrovnatelné transakce. Rozdílů v kapitálu, funkcích, majetku nebo rizicích. Co se týče extrémních výsledků, které mohou zahrnovat ztráty nebo neobvykle vysoké zisky, je nutné mít na paměti, že i ztrátové transakce mohou být srovnatelné, neboť nezávislé subjekty by nepokračovaly ve ztrátových činnostech, pokud by neočekávaly budoucí zisky. Navíc statut srovnatelnosti je určován na základě skutečností a okolností konkrétního případu, nikoliv dle finančních výsledků. Nicméně ztrátové transakce/podniky by měly být vyloučeny ze seznamu srovnatelných údajů, pokud ztráty neodrážejí běžné podnikatelské podmínky či srovnatelnou úroveň rizika. Podobné šetření by mělo být vztaženo i pro neobvykle vysoké zisky.

Nedostatek srovnatelných údajů a jejich vzácnost je způsobena existencí hodnotných/jedinečných nehmotných aktiv, kterými jednotlivé strany v rámci transakce přispívají. Výběrová kritéria jsou kvalitativní (aplikují se v rámci portfolia výrobků a podnikatelských strategií) a kvantitativní, která nejčastěji zahrnují velikost tržeb, aktiv a počtu zaměstnanců, podíl nehmotných aktiv, podíl exportu a podíl zásob.


REVIZE SMĚRNICE OECD O PŘEVODNÍCH CENÁCH Obecně vzato, úpravy spolehlivosti by měly být provedeny, pokud se zvýší spolehlivost srovnávací analýzy a pokud se jedná o rozdíly s podstatným dopadem7 na srovnání. Ale četné či významné úpravy mohou indikovat, že transakce nejsou dostatečně srovnatelné. Navíc je vhodné si vést dokumentaci úprav srovnatelnosti pro zajištění nezbytné úrovně transparentnosti, kde se evidují důvody úprav, způsoby výpočtů, jak se změnily výsledky jednotlivých srovnatelných údajů a jak úpravy zlepšují srovnatelnost. Poslední krok 9 se týká interpretace a použití shromážděných údajů k určení tržního rozpětí/bodu dle principu tržního odstupu. V zásadě mohou nastat dvě situace. V první situaci bude výsledkem srovnávací analýzy jediná hodnota (cena či marže), na jejímž základě se určí, zda jsou podmínky řízené transakce v souladu s principem tržního odstupu. Tato situace nastává v ojedinělých případech. V druhé situaci, a to ve většině případů, bude výsledkem rozpětí hodnot, v němž všechny hodnoty budou relativně stejně spolehlivé. Nicméně v rámci této situace může nastat to, že i přes snahu vyloučit body s nižší mírou srovnatelnosti přetrvávají určité vady srovnatelnosti, které nelze identifikovat a/nebo kvantifikovat, a nelze je tedy ani upravit. V těchto případech mohou ke zvýšení spolehlivosti analýzy přispět statistické nástroje, které berou v úvahu střední trend za účelem zmenšení rozpětí, např. mezikvartilové rozpětí, medián, vážené průměry či jiné percentily. Cílem použití statistických nástrojů není však podpora rutinních úprav rozpětí ke střednímu trendu a následná neakceptace minimální a maximální hodnoty rozpětí, ale minimalizace rizika chyby v důsledku přetrvávajících neznámých či nekvantifikovatelných poruch srovnatelnosti. 7

Tržní rozpětí (viz tabulka 1 na straně 20 ) se vyjadřuje ze souboru shromážděných srovnatelných údajů (získaného na základě interního či externího srovnání), princip tržního odstupu je splněný, pokud se cena či zisková marže řízené transakce pohybuje v rámci tohoto rozpětí. Nejnižší a nejvyšší cena či zisková marže je definována v tržním rozpětí jako minimální a maximální hodnota rozpětí. Dále, jak vyplynulo z předchozího textu, je možné za určitých okolností vyjádřit tržní rozpětí použitím statistických nástrojů, tedy vyjádřit mezikvartilové rozpětí, které je definováno jako rozpětí hodnot mezi 25. (dolním 1. kvartilem) a 75. (horním 3. kvartilem) percentilem. Tento způsob vyjádření tržního rozpětí eliminuje extrémní hodnoty a za srovnatelné považuje jen ty, které se nacházejí mezi nejčetnějšími hodnotami, pohybující se kolem hodnoty mediánu (50 %, viz tabulka 1).

Shrnutí změn směrnice Nově schválená směrnice o převodních cenách ze dne 22. července 2010 obsahuje několik podstatných změn (viz tabulka 2 na straně 20 ), které mají významný dopad na aplikaci principu tržního odstupu, a tedy správnost převodních cen včetně metod jejich stanovení. V rámci dvou předchozích příspěvků a v tomto příspěvku byly shrnuty podstatné změny v kapitolách I až III směrnice. Nově přičleněná kapitola IX zabývající se aspekty převodních cen u podnikových restrukturalizací bude objasněna v následujícím příspěvku.

Některé rozdíly budou existovat vždy. Srovnání může být provedeno, pokud rozdíl nemá podstatný vliv na spolehlivost srovnání.


19

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING Tab. 1: Tržní rozpětí8 výsledky

2009

2008

2007

průměr

provozní zisková marže (%) medián (50. percentil)

4,87

10,10

9,92

8,30

první kvartil (25. percentil)

2,59

6,76

7,72

5,69

druhý kvartil (50. percentil)

4,87

10,10

9,92

8,30

třetí kvartil (75. percentil)

11,38

18,97

35,26

21,87

minimální hodnota

–25,28

–2,66

4,83

–7,70

maximální hodnota

12,62

26,20

44,17

27,66

9,76

7,89

15,54

11,06

testovaná strana

Tab. 2: Souhrn změn směrnice o převodních cenách směrnice OECD – rok vydání 1995

směrnice OECD – rok vydání 2010

Existují rozdíly mezi tradičními a ziskovými transakčními metodami. Tradiční transakční metody jsou preferovány, konkrétně metoda CUP. Transakční ziskové metody jsou považovány za metody poslední instance.

Preference byla odstraněna. Nyní tradiční a ziskové transakční metody mohou být použity bez rozdílu. Nicméně metoda CUP je stále preferována.

Princip tržního odstupu je akceptován jako mezinárodní pravidlo převodních cen.

Beze změn.

Analýza srovnatelnosti zahrnuje pět srovnatelných faktorů.

K pětici srovnatelných faktorů byl přidán devítikrokový postup jako přijatelná praxe pro aplikaci srovnatelné analýzy. Dále je vyžadován vyšší stupeň srovnatelnosti při použití ziskových metod.

Použití statistických nástrojů, konkrétně mezikvartilového rozpětí a víceletého období při vyjádření tržního rozpětí není doporučováno.

Poprvé směrnice schvaluje za určitých okolností použití statistických nástrojů a víceletého období při vyjádření tržního rozpětí.

Ziskové ukazatele jsou ve směrnici Směrnice se více zabývá výběrem zmiňovány, nicméně bez větších detailů. ziskových ukazatelů. Nyní uvádí ziskové Berryho ukazatel není doporučován. ukazatele na nejběžnějších základech, a to na návratnosti tržeb, návratnosti nákladů a návratnosti kapitálu či majetku. Berryho ukazatel je doporučován za určitých okolností. 8

20

Mezikvartilové rozpětí je zvýrazněno. Jelikož zisková marže testované strany spadá do vyjádřeného tržního rozpětí nejen v rámci víceletého průměru, ale i za jednotlivé roky, splňuje řízená transakce princip tržního odstupu.


REVIZE SMĚRNICE OECD O PŘEVODNÍCH CENÁCH



Směrnice se nezabývá do detailů praktickou aplikací metody rozdělení zisku.

Směrnice obsahuje detailní analýzu, kdy může být metoda rozdělení zisku nejvhodnější metodou. Také obsahuje přílohu s aplikací této metody.

Aspekty převodních cen u podnikových restrukturalizací nejsou zahrnuty ve směrnici. Návrh týkající se této problematiky byl samostatně vydán v roce 2008.

Směrnice obsahuje novou kapitolu IX o podnikových restrukturalizacích vycházející z návrhu vydaného v roce 2008. ■

Ing. Veronika Solilová, Ph.D. Vystudovala Provozně ekonomickou fakultu Mendelovy univerzity v Brně, kde získala i titul Ph. D. Od března 2010 působí jako akademický pracovník na Ústavu účetnictví a daní Mendelovy univerzity v Brně. Ve své vědecko-výzkumné činnosti se zaměřuje na problematiku mezinárodního zdanění, a to konkrétně na transfer pricing (převodní ceny). Pravidelně publikuje v odborném tisku a přednáší.

Daňový řád. Komentář Josef Baxa, Ondřej Dráb, Lenka Kaniová, Petr Lavický, Alena Schillerová, Karel Šimek, Marie Žišková Nejrozsáhlejší komplexní komentář právní úpravy označované za rekodifikaci daňového práva procesního vychází po nabytí účinnosti nového daňového řádu, který nahradil od roku 2011 po 18 letech dosavadní zákon o správě daní a poplatků. Obsahuje i tzv. technickou novelu přijatou k odstranění problematických míst nového zákona. PŘIPRAVUJEME vychází II. Q. 2011 3 díly cena cca 2 950 Kč vazba exkluzivní pevná v plátně

KNIŽNÍ TIP

Komentář je pohledem unikátně složeného, generačně i profesně vyváženého sedmičlenného týmu autorů pocházejících z rozhodujících skupin odborné veřejnosti – tří soudců Nejvyššího správního soudu, autora nového zákona, akademika, zaměstnance daňové správy i daňového poradce. Třísvazkové dílo shrnuje všechny důležité aplikační a interpretační závěry na poli daňového procesu vyjádřené zejména v dosavadní soudní praxi, srovnávací metodou přistupuje ke starým a novým institutům, a tím přenáší uživatele do prostředí nového daňového řádu. Předností je zapracování bohaté judikatury Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a evropských soudů, která bude v prostředí nového daňového řádu i nadále použitelná.


21

Novela zákona o DPH z pohledu finančního řízení firmy Pavel Dvořák, Veronika Sobotková Počínaje dnem 1. 4. 2011 nabyla účinnosti již delší dobu netrpělivě očekávaná novela zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“), zákon č. 47/2011 Sb. Tato novela přináší celou řadu změn a novinek reflektujících převážně nutnost implementace evropského práva do národní legislativy, ale také zavádí některé nástroje pro boj proti daňovým únikům. Množství těchto změn bude nezbytné zohledňovat i v rámci finančního řízení a daňového plánování firmy. Právě na ně a na jejich dopady je zaměřen následující článek.

Nejvýznamnější změny v ZDPH s podstatnými finanční dopady zaznamenaly především ustanovení upravující uplatňování nároku na odpočet daně, zejména pak podmínky uplatňování nároku na odpočet, ale také povinnosti krácení, vyrovnání nebo opravy odpočtu daně. Dále se v ZDPH nově objevily ustanovení upravující institut ručení za daň, vrácení daně z pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení a tuzemský mechanismus přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění. Některé změny podnikatelské subjekty přivítají s nadšením, mnohé z nich však patrně zůstanou nepochopeny, jelikož přinášejí i negativní dopady v podobě zvýšené administrativní zátěže a nepříznivého vlivu na cash-flow.

Uplatňování nároku na odpočet daně Do oblasti uplatňování nároku na odpočet daně přinesla novela ZDPH celou řadu změn, z nichž ty nejpodstatnější jsou vysvětleny níže.

22

Podmínky pro uplatňování nároku na odpočet daně Jednou z podmínek, kterou je pro uplatnění nároku na odpočet daně nutné splnit, je nezbytnost mít daňový doklad. Ustanovení § 73 odst. 1 písm. a) ZDPH, který tuto povinnost zakládá, tak přichází se zcela zásadní změnou, jelikož plátce daně je nyní oprávněn uplatnit u přijatých tuzemských zdanitelných plnění nárok na odpočet daně až v okamžiku, kdy bude mít daňový doklad k dispozici. PŘÍKLAD Dodavatel, plátce daně, prodá svému odběrateli zboží, přičemž uskutečnění zdanitelného plnění nastane dne 25. 6. 2011. Dodavatel je povinen za toto uskutečněné plnění vystavit do 15 dnů daňový doklad, což učiní např. dne 2. 7. 2011. Odběratel, také plátce daně, obdrží daňový doklad dne 4. 7. 2011. Protože má odběratel k dispozici daňový doklad od 4. 7. 2011, může od tohoto dne při splnění ostatních podmínek daných zákonem uplatnit


NOVELA ZÁKONA O DPH nárok odpočet daně (nárok uplatní ve zdaňovacím období za červenec nebo ve III. čtvrtletí). Nárok na odpočet daně se již nebude řídit dnem uskutečnění zdanitelného plnění, tj. dnem 25. 6. 2011, jak tomu bylo doposud. Povinnost dodavatele přiznat daň ke dni zdanitelného plnění zůstává ovšem zachována. Dopad této změny je značný, neboť dojde k přesunu určitého množství daňových odpočtů do následujícího zdaňovacího období (v uvedeném příkladu z 6. měsíce do 7. měsíce zdaňovacího období, resp. z II. čtvrtletí do III. čtvrtletí). Bude se však jednat zejména o odpočty daně ze zdanitelných plnění uskutečněných ke konci zdaňovacího období, u nichž dodavatel nevystaví a nedoručí odběrateli do konce zdaňovacího období daňový doklad. Častým případem budou zdanitelná plnění uskutečněná poslední den zdaňovacího období. Pokud bude v tento poslední den zdaňovacího období vystaven i daňový doklad, bude možné eliminovat negativní dopad tohoto ustanovení například zasláním daňového dokladu elektronickou komunikací (e-mailem), na základě čehož bude možné přijetí daňového dokladu v daném zdaňovacím období prokázat. Vliv na cash-flow je patrný, neboť z uvedených zdanitelných plnění dojde ke „zpoždění“ možnosti uplatnění nároku na odpočet daně o jedno zdaňovací období, čímž dojde v běžném zdaňovacím období ke zvýšení vlastní daňové povinnosti, případně ke snížení nadměrného odpočtu. Nejmarkantnější dopad však nastane zejména v prvním zdaňovacím období od zavedení nové podmínky, tj. v tzv. přechodném období. Držení daňového dokladu v případě přeshraničního plnění není nadále nutnou podmínkou pro uplatnění nároku na odpočet daně. Plátce daně má v tomto případě stále možnost prokazovat nárok na odpočet daně náhradním způsobem.

Novela ZDPH značně omezila možnosti prokazování nároku na odpočet náhradním způsobem, čímž zpřísnila uplatňování nároku na odpočet daně. V případech, kdy daňový doklad neobsahuje veškeré zákonem stanovené povinné náležitosti, kterými jsou dle § 73 odst. 5 ZDPH daňové identifikační číslo (DIČ) poskytovatele a příjemce plnění včetně údajů rozhodných pro výpočet daně, nelze nyní nárok na odpočet daně uplatnit. Pakliže bude věnována pozornost těmto údajům, které je nutné mít na daňovém dokladu uvedené, žádné přímé dopady do finančních toků z dané změny nenastanou. Pokud by ale na dokladu některý z těchto údajů chyběl, bylo by možné uplatnit nárok na odpočet až za zdaňovací období, ve kterém by došlo k odstranění nedostatků na daňovém dokladu. To by se samozřejmě projevilo v pozdržení financí plynoucích z pozdějšího uplatnění odpočtu daně. Nově jsou také v § 73 odst. 6 ZDPH upravena pravidla pro uplatňování nároku na odpočet daně v případech, kdy je daň na daňovém dokladu uvedena v nesprávné výši. Zejména je omezeno uplatnění nároku na odpočet daně, která byla na daňovém dokladu vypočtena chybně ve vyšší výši. V těchto případech lze uplatnit odpočet daně jen ve správné výši stanovené zákonem. PŘÍKLAD Dodavatel uvedl na daňovém dokladu základ daně 100 Kč, sazbu daně ve výši 20 % a daň 20 Kč, přestože na dané zdanitelné plnění měla být dle ZDPH uvalena daň jen ve výši 10 %, tj. 10 Kč. Odběratel tak správně nebude moci nárokovat odpočet daně ve výši 20% sazby daně, tj. ve výši 20 Kč, ale uplatní odpočet daně jen ve výši daně stanovené zákonem, tj. 10 Kč. Problémem se stane zbylých 10 Kč, které bude muset dodavatel odběrateli zaplatit, ale formou odpočtu si je nebude moci


23

ÚČETNICTVÍ A DANĚ nárokovat. Půjde však jen o situace, kdy si dodavatel nesprávnosti na dokladu všimne, vyzve dodavatele k vystavení opravného dokladu, ale ten jeho vystavení odmítne. Novela ZDPH poukazuje i na opačný případ, kdy je na daňovém dokladu uplatněna nesprávně nižší sazba daně. V tomto případě lze uplatnit odpočet daně jen ve výši uvedené na daňovém dokladu. PŘÍKLAD Dodavatel uvedl na daňovém dokladu základ daně 100 Kč, sazbu daně ve výši 10 % a daň 10 Kč, přestože na dané zdanitelné plnění měla být dle ZDPH uvalena daň ve výši 20 %, tj. 20 Kč. Odběratel může uplatnit jen odpočet daně ve výši uvedené na daňovém dokladu, tj. 10 Kč. V případě, že později obdrží od dodavatele opravný daňový doklad se správnou výší daně, podá dodatečné daňové přiznání na vyšší odpočet daně. Zmíněná pravidla upravující problematiku odpočtu daně stanovené v nesprávné výši vyžadují vyšší obezřetnost při kontrole daňových dokladů, co se týče uvedení sazby daně dodavatelem. Tento problém se týká především subjektů pořizujících plnění s různými sazbami daně (20 %, 10 %, osvobozená plnění).

Oprava odpočtu daně v návaznosti na opravu základu daně a výši daně Problematika oprav odpočtu daně v rámci § 74 ZDPH se věnuje opravám odpočtu daně v případech, kdy byla provedena oprava základu daně a výše daně z důvodů uvedených v § 42 ZDPH. Pozor ale, problematika oprav odpočtu daně neřeší nesprávné uvedení sazby daně na daňovém dokladu, neboť to se řídí § 73 odst. 6 ZDPH (viz předchozí pasáž).

24

K opravě základu daně a výše daně dochází u dodavatele i odběratele v rámci daňového přiznání za běžné zdaňovací období dle § 42 ZDPH v taxativně určených případech: zrušení nebo vrácení celého nebo části zdanitelného plnění, snížení nebo zvýšení základu daně, ke kterému dojde po datu zdanitelného plnění, vrácení spotřební daně, pokud nedojde k dodání zboží nebo převodu nemovitosti dle § 13 odst. 3 písm. d) ZDPH, vrácení úplaty, ze které vznikla plátci daně ke dni jejího přijetí povinnost přiznat daň a jestliže se zdanitelné plnění neuskutečnilo, pokud byla úplata, ze které vznikla plátci ke dni jejího přijetí povinnost přiznat daň, použita na úhradu jiného plnění. Pokud plátce daně, dodavatel, zjistí, že na daňovém dokladu uvedl nesprávně základ daně a daň, vystaví opravný daňový doklad (pozn.: nově se již nevystavuje dobropis nebo vrubopis, ale vždy jen opravný daňový doklad). Oprava základu daně a výše daně je pak samostatným zdanitelným plněním, které se považuje za uskutečněné nejpozději posledním dnem zdaňovacího období, ve kterém plátce opravou základu daně a výše daně zvyšuje svoji daňovou povinnost. Zde dochází k podstatné změně, protože oprava daně zvyšující daňovou povinnost se již nebude provádět ke dni potvrzení opravného daňového dokladu odběratelem. Dopad na cash-flow je značný, neboť nyní dochází k přesunu daňové povinnosti „dopředu“. Naopak oprava základu daně a výše daně vedoucí ke snížení daňové povinnosti plátce se provede až za zdaňovací období,


NOVELA ZÁKONA O DPH kdy osoba, pro kterou se původní plnění uskutečnilo nebo která poskytla úplatu, z níž vznikla povinnost přiznat daň, obdržela opravný daňový doklad. V daném případě ke změně nedochází a postup zůstává stejný jako doposud. Na základě opravného daňového dokladu je povinen též příjemce plnění, odběratel, uplatnit nárok na odpočet daně ve správné výši, tzn. že je povinen snížit si nárok na odpočet daně, resp. je oprávněn zvýšit nárok na odpočet daně. Změna oproti dosavadní právní úpravě spočívá zejména v situaci, kdy dochází ke snížení daňového odpočtu. Oprava odpočtu daně se totiž provede již za zdaňovací období, ve kterém se odběratel dozvěděl o okolnostech pro vznik povinnosti opravu provést. Oprava odpočtu daně nebude tedy provedena na základě opravného daňového dokladu, ale již např. ke dni vrácení zboží, ke dni, kdy je známo poskytnutí slevy z ceny atp. K vrácení odpočtené daně tak dochází s předstihem, ještě před doručeným opravným daňovým dokladem. Je-li ovšem provedena oprava základu daně nebo výše daně, která má za následek zvýšení daňového odpočtu, je plátce, tj. odběratel, oprávněn odpočet daně ve vyšší výši provést jen na základě přijatého opravného daňového dokladu. Postup, který platil doposud u těchto případů, zůstal tedy zachován. PŘÍKLAD Měsíční plátce daně, odběratel, pořídil v dubnu zboží od dodavatele, též měsíčního plátce daně, za celkovou částku 1 200 Kč. Dodavatel přiznal daň na výstupu ve výši 200 Kč ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, tedy ve zdaňovacím období za měsíc duben. Odběratel si

uplatnil u pořízeného zboží plný nárok odpočet daně ve výši 200 Kč v daňovém přiznání za duben, neboť daňový doklad obdržel v dubnu. Odběratel ovšem později zjistil, že u části zboží nebyly splněny veškeré jeho funkční vlastnosti, proto se odběratel rozhodl, že bude zboží reklamovat. Po dohodě s dodavatelem ale od reklamace ustoupil, protože mu dodavatel přislíbil dodatečnou 50% slevu na zboží. Veškerá komunikace proběhla telefonicky a na základě e-mailové pošty. Dodavatel nakonec potvrdil svému odběrateli slevu e-mailem ze dne 30. 5. 2011. Opravný daňový doklad vystavil dodavatel ale až ke dni 2. 6. 2011, který byl odběrateli doručen 6. 6. 2011. Řešení Dodavatel: Poskytnutím slevy odběrateli dochází ke snížení daňové povinnosti, dodavatel proto opraví daň na výstupu dle § 42 ZDPH až ke dni, ve kterém byl opravný daňový doklad doručen odběrateli, tj. ve zdaňovacím období za červen. Odběratel: Poskytnutím slevy je odběratel povinen snížit nárok na odpočet daně již ke dni, ke kterému se dozvěděl o tom, že mu bude sleva poskytnuta, tj. ke dni 30. 5. 2011, což může doložit e-mailovou korespondencí. Opravu odpočtu daně provede ve zdaňovacím období za měsíc květen (viz tabulky 1 a 2 na straně 26 ). Pomůcka pro zapamatování si jednotlivých případů je poměrně jednoduchá. Pokud jsme v situaci, kdy na základě opravy základu daně nebo výše daně má dojít k transferu daňové povinnosti směrem ke správci daně, musí dojít k opravě ihned při zjištění této skutečnosti, třebaže zatím nemáme opravný daňový doklad. Jestliže naopak vyžadujeme vrácení daně od správce daně, musíme počkat až na okamžik, kdy máme v rukou opravný daňový


25

ÚČETNICTVÍ A DANĚ Tab. 1: Dopady do daňového přiznání při poskytnutí slevy na zboží ovlivněné ZDPH platným od 1. 4. 2011 dodavatel – výstup základ daně v Kč

přiznání daně v Kč

odběratel – vstup základ daně odpočet v Kč daně v Kč

zdaňovací období květen

0

0

–500

–100

zdaňovací období červen

–500

–100

0

0

Zdroj: vlastní zpracování

Tab. 2: Dopady do daňového přiznání při poskytnutí slevy na zboží ovlivněné původním zněním ZDPH (před novelou) dodavatel – výstup základ daně v Kč

přiznání daně v Kč

odběratel – vstup základ daně odpočet v Kč daně v Kč

zdaňovací období květen

0

0

0

0

zdaňovací období červen

–500

–100

–500

–100

Zdroj: vlastní zpracování

doklad, respektive opravný doklad potvrzený odběratelem.

Nárok na odpočet daně v poměrné výši a krácení nároku na odpočet daně Nárok na odpočet daně v poměrné výši uplatní plátce daně v případě, že použije přijaté zdanitelné plnění z části pro účely nesouvisející s ekonomickou činností, tzn. např. pro soukromé účely. Plátce daně má tak možnost, stejně jako doposud, zvolit jednu z následujících variant řešení při uplatnění odpočtu daně na vstupu: uplatnit nárok na odpočet daně v poměrné výši odpovídající použití přijatého plnění pro ekonomickou činnost nebo uplatnit nárok na odpočet daně v plné výši a následně odvést daň na výstupu

26

z části přijatého plnění, které bylo použité pro účely nesouvisející s ekonomickou činností plátce.

daňový

Postup dle druhého bodu ale již nebude možné aplikovat, tak jako tomu bylo doposud, na dlouhodobý majetek. U něho bude vždy nutné uplatnit pouze poměrný nárok na odpočet daně. Krácení nároku na odpočet daně představuje institut, kdy plátce daně krátí nárok na odpočet daně, jestliže použije přijaté zdanitelné plnění v rámci svých ekonomických činností jak pro plnění s nárokem na odpočet daně, tak pro plnění osvobozená bez nároku na odpočet daně. Postup krácení nároku na odpočet daně se fakticky nemění a jeho princip zůstává zachován.


NOVELA ZÁKONA O DPH

Úpravy odpočtu daně a vyrovnání odpočtu daně Úpravy odpočtu daně se týkají dlouhodobého majetku, který je vymezen jako hmotný majetek, jehož vstupní cena je vyšší než 40 000 Kč, odpisovaný nehmotný majetek, jehož vstupní cena je vyšší než 60 000 Kč, a pozemek, pokud není zbožím. Úprava odpočtu daně se provede v posledním zdaňovacím období kalendářního roku tehdy, jestliže v některém z následujících roků poté, co byl nárok na odpočet daně u příslušného majetku uplatněn, dojde ke změně použití majetku pro jiné účely, než pro které byl nárok na odpočet původně uplatněn. V dané oblasti byl významně upraven korekční mechanismus pro výpočet částky úpravy odpočtu daně, kromě situací, kdy dochází k prodeji majetku, kde byl výpočet zachován. Další podstatnou změnou je úprava lhůty pro provedení úpravy odpočtu daně, která se mění u pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, prodlužuje se z 5 let na 10 let. U ostatního majetku je lhůta zachována. Změny se ovšem týkají pouze majetku, který byl pořízen až po 1. 4. 2011. Vyrovnání odpočtu daně nově přestavuje mechanismus, který nebyl v ZDPH dosud zakotven. Jedná se v podstatě o úpravu odpočtu daně u majetku krátkodobé povahy, jako jsou např. zásoby a drobný majetek. Vyrovnání odpočtu daně se provede pouze jednorázově v rámci tříleté lhůty pro uplatnění nároku na odpočet daně u majetku, který byl použit pro jiné účely, než pro které byl nárok na odpočet původně uplatněn. Vyrovnání odpočtu daně se prakticky provádí pomocí koeficientu pro krácení nároku na odpočet daně. Plátce je pak povinen

provést vyrovnání odpočtu daně v případě, že je nárok na odpočet daně nižší než původně uplatněný. Pokud je situace opačná, je oprávněn provést vyrovnání odpočtu daně.

Ručení za nezaplacenou daň a zvláštní způsob zajištění daně Jedním z nových nástrojů bojujících proti daňovým únikům je institut ručení za nezaplacenou daň, kterému je věnován § 109 ZDPH. Za určitých podmínek se příjemce zdanitelného plnění může dostat do pozice ručitele za daň, kterou měl přiznat a zaplatit dodavatel plnění. Negativní dopady spojené s ručitelstvím lze dovodit z jiných obchodních případů. Do pozice ručitele se lze dostat pouze v rámci zdanitelných plnění s místem plnění v tuzemsku uskutečněných mezi dvěma plátci daně, a to pokud příjemce plnění věděl nebo vědět měl a mohl, že daň uvedená na daňovém dokladu nebude úmyslně zaplacena, a dodavatel se úmyslně dostane do takového postavení, že ji nebude schopen zaplatit, anebo dojde ke zkrácení daně či vylákání jiné daňové výhody. Povinnost ručení za daň se dále vztahuje na případy, kdy úplata za zdanitelné plnění je zcela zjevně odchylná od ceny obvyklé bez relevantního ekonomického opodstatnění. Podstatná připomínka je, že důkazní břemeno ve formě prokázání vědomého nebo nevědomého uzavření těchto obchodních případů z nedbalosti spočívá na správci daně. V případě rizikových obchodních případů má odběratel možnost předejít případným budoucím problémům spojeným s povinností ručit za daň a využít zvláštního způsobu zajištění daně dle § 109a ZDPH. Odběratel může zaplatit částku


27

ÚČETNICTVÍ A DANĚ daně uvedenou na daňovém dokladu od dodavatele přímo správci daně, který ji v souladu s doplňujícími informacemi k platbě použije výlučně na úhradu daně z konkrétního daňového dokladu. Odběratel se tímto krokem zcela vyváže z případné povinnosti ručit za daň z konkrétního případu.

Pohledávky za dlužníky v insolvenčním řízení Zavedení možnosti opravy daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení je příznivou zprávou. Poskytovatelé plnění se nezřídka dostávají do situací, kdy poskytnou plnění, které jim odběratel neuhradí, ale daň z daného plnění musí vždy finančnímu úřadu odvést. Tyto situace nové ustanovení § 44 ZDPH alespoň částečně eliminuje. Pokud věřiteli, plátci daně, vznikla neuhrazená pohledávka nejpozději 6 měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku a doposud nezanikla, dlužník je stále plátcem daně a nachází se v insolvenčním řízení, v němž již soud rozhodl o způsobu řešení úpadku, a věřitel ve lhůtě přihlásil svoji pohledávku do insolvenčního řízení, má možnost provést opravu daně na výstupu. Podmínkou dále je, že věřitel a dlužník nejsou spojenými osobami. Zároveň musí být splněno, že neuplynuly více než 3 roky od konce zdaňovacího období, ve kterém se původní plnění uskutečnilo. Po ověření a splnění všech výše zmíněných podmínek může věřitel provést opravu daně na výstupu v běžném zdaňovacím období (nikoliv přes dodatečné daňové přiznání) prostřednictvím vystaveného opravného daňového dokladu, který též doručí dlužníkovi. Provede-li věřitel tímto způsobem opravu výše daně, je současně dlužník povinen snížit svoji daň na vstupu u přijatého zdanitelného plnění o částku daně opravenou věřitelem.

28

PŘÍKLAD Věřitel, měsíční plátce daně, má v evidenci na počátku května neuhrazenou pohledávku za zdanitelné plnění, která je 11 měsíců po splatnosti. Celková výše neuhrazené pohledávky je 12 000 Kč (základ daně 10 000 Kč, daň 2 000 Kč). Dlužník, měsíční plátce daně, se nachází v insolvenčním řízení, v němž již soud vydal rozhodnutí o prohlášení konkurzu. Věřitel pohledávku řádně a včas přihlásil, ta byla v plné výši uznána. Věřitel není s dlužníkem osobou spojenou. Řešení V průběhu května věřitel vystaví v souladu s ustanovením § 46 ZDPH opravný daňový doklad k uvedenému plnění, který též během května doručí dlužníkovi. V daňovém přiznání za zdaňovací období měsíce května si věřitel na základě daňového dokladu sníží daň na výstupu, kterou původně přiznal, o částku odpovídající dani původní pohledávky, tedy o 2 000 Kč. Dlužník má potom povinnost snížit si ve stejném zdaňovacím období jako věřitel, tj. za květen, odpočet daně, který si původně uplatnil, také ve výši 2 000 Kč. Pokud dojde k následnému uhrazení pohledávky věřiteli, případně jejímu postoupení, nebo dojde-li ke zrušení registrace věřitele k dani, je věřitel povinen daň, kterou si od finančního úřadu vyžádal, vrátit zpět. Dlužník je pak v takovýchto případech oprávněn opět nárokovat odpočet daně.

Režim přenesení daňové povinnosti Režim přenesení daňové povinnosti je dalším z nástrojů boje proti daňovým únikům. Mnohým je tento režim znám již od zavedení evropského systému daně z přidané hodnoty z plnění týkajících se například


NOVELA ZÁKONA O DPH dovozu zboží, pořízení zboží z jiného členského státu, přijetí služby od osoby registrované k dani v jiném členském státě s místem plnění v tuzemsku a podobně. Režim přenesení daňové povinnosti však není nic nového ani v rámci tuzemských plnění, je již dlouho využíván u zvláštního režimu pro dodání zlata. V režimu přenesení daňové povinnosti vystavuje dodavatel daňový doklad bez daně, kterou je povinen přiznat až sám odběratel (možnost uplatnění odpočtu daně mu zůstává zachována). Stát tímto předchází situacím, kdy si odběratel plnění nárokuje odpočet daně, ale dodavatel daň neodvede. Nově se režim přenesení daňové povinnosti rozšiřuje na větší okruh tuzemských zdanitelných plnění, čímž se pochopitelně podstatně rozšíří i okruh plátců daně, kteří se tímto režimem budou povinni řídit. Režim přenesení daňové povinnosti zakotvený v § 92a až 92e ZDPH se nově od 1. 4. 2011 aplikuje na dodání šrotu a odpadu (podrobněji viz příloha č. 5 k ZDPH), obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (omezeno do

1. 7. 2015), nadále na dodání zlata a od 1. 1. 2012 i na poskytnutí stavebních nebo montážních prací v šíři odpovídající číselnému kódu klasifikace produkce CZ-CPA 41 a 43 dle Českého statistického úřadu. PŘÍKLAD Tuzemský plátce daně prodá jinému tuzemskému plátci daně 27. 4. 2011 železný šrot v hodnotě 1 000 Kč bez daně. Řešení Dodavatel uvede na daňovém dokladu pouze základ daně 1 000 Kč a sdělení v souladu se ZDPH, že výši daně je povinen doplnit a přiznat plátce, pro kterého je plnění uskutečněno. Dodavatel tak nebude v rámci daňového přiznání odvádět z tohoto plnění žádnou daň. Odběratel je povinen si ze zdanitelného plnění sám daň vypočítat a přiznat. V uvedeném případě odvede daň ve výši 20 % ze základu daně, tj. 200 Kč. Při splnění podmínek má současně z tohoto plnění možnost uplatnit nárok na odpočet daně ve výši 200 Kč. V rámci daňového přiznání

Ing. Pavel Dvořák V letech 2005 až 2009 studoval na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně Manažersko-ekonomický obor. Při studiu se věnoval odborné praxi jako asistent soukromého daňového poradce, později jako samostatný daňový poradce (č. osvědčení 4454). V současnosti pracuje jako senior financial accountant v renomované účetní společnosti DATEL PLUS s. r. o., kde se současně zaměřuje na dopady změn daňových zákonů na řízení a hospodaření středních podniků. Kontakt na autora: [email protected]

Ing. Veronika Sobotková Vystudovala na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně manažersko-ekonomický obor, kde pokračuje v postgraduálním studiu na oboru finance. Současně zde působí jako akademický pracovník na ústavu účetnictví a daní. Dále vykonává soukromou praxi daňového poradce (č. osvědčení 4440), je potencionálním zástupcem Komory daňových poradců ve věci § 255 daňového řádu a pravidelně publikuje v odborném tisku na daňová a účetní témata. Kontakt na autorku: [email protected]


29

ÚČETNICTVÍ A DANĚ odběratel z plnění přizná daň 200 Kč a současně uplatní odpočet daně ve výši 200 Kč. Finanční dopad daně z plnění, u kterých má nárok na odpočet daně v plné výši, je tedy nulový.

bude obchod uskutečněn mezi dvěma tuzemskými plátci, z nichž příjemce plnění bude mít plný nárok na odpočet daně.

V případě poskytnutí plnění spadající pod režim přenesení daňové povinnosti jiným subjektům než plátcům daně bude uplatňována daň dodavatelem tak jako doposud.

Je zcela patrné, že novelizace ZDPH zavedla mnohé žádoucí i nežádoucí změny se značnými dopady na finanční stránku plátců daně. V některých případech tak bude docházet nejen ke změnám v peněžních tocích, ale také k dodatečnému zvýšení požadavků a nákladů na administrativu. Při efektivním finančním řízení je proto důležité vést nová pravidla nejen v patrnosti, ale též dbát na řádné proškolení účetních, fakturantů a jiných příslušných pracovníků tak, aby bylo možné efektivně využívat pozitiv nových ustanovení, eliminovat dopady jejich negativ a zabránit vzniku chyb vyplývajících z neznalosti zákona.

V režimu přenesení daňové povinnosti je plátcům (poskytovateli i příjemci plnění) udělena povinnost vést za každé zdaňovací období zvláštní evidenci pro daňové účely, kterou jsou povinni předložit současně s daňovým přiznáním správci daně. Dopady režimu přenesení daně jsou pro plátce zřejmé. Zajisté přinesou další navýšení administrativy. Značným pozitivem ale bude snížení potřebného objemu finančních prostředků pro tyto obchodní transakce o výši samotné daně, pokud

Závěr

■

Zákon o dani z přidané hodnoty. Komentář. Milena Drábová, Olga Holubová, Milan Tomíček 4., aktualizované vydání

Vychází koncem května 2011 Vazba brožovaná 740 stran Cena cca 695 Kč

KNIŽNÍ TIP

30

Praktický průvodce při řešení výkladových problémů vznikajících při každodenní aplikaci zákona o dani z přidané hodnoty. Čtvrté, aktualizované vydání komentáře zahrnuje poslední novelu zákona o DPH, jež s účinností od 1. dubna roku 2011 zásadním způsobem změnila zejména pravidla pro uplatňování nároku na odpočet, nové vydání komentáře podává výklad nejnovější úpravy a odpovědi na otázky, se kterými se plátce bude jistě potýkat. Seznamuje s komunitárním právem a veškerou i tou nejnovější dostupnou judikaturou Evropského soudního dvora týkající se daných ustanovení zákona o DPH a osvětluje její možné využití v praxi. Rozebírá praktické uplatňování DPH na konkrétních případech na základě vzájemného vztahu jednotlivých ustanovení směrnice 2006/112/ES a zákona o dani z přidané hodnoty. Obsahuje informace a citace publikovaných stanovisek Ministerstva financí ČR a informace o závěrech jednání koordinačních výborů Komory daňových poradců ČR a Ministerstva financí ČR, včetně citací z těchto pro plátce mnohdy špatně dostupných materiálů. Autorský tým tvoří daňoví poradci, specialisté na DPH, s dlouholetou praxí v tomto oboru. Průběžná aktualizace komentáře ke stažení na internetových stránkách www.aktualizaceknih.cz.


Jak daleko je další finanční krize? Tomáš Buus V tomto článku navážu na příspěvek ze srpna 2010, kde byly analyzovány signály finančních trhů o očekáváních ohledně inflace a kreditního rizika (pozn. red.: článek Co nám říkají finanční trhy v srpnu 2010? vyšel v čísle 9/2010 časopisu). Podívejme se tedy na to, co nám signalizují finanční trhy v současnosti, ve světle dalších nedávných událostí. Tentokrát se budu poněkud více věnovat tomu, co se děje na evropském jevišti.

PIIGS Portugal, Ireland, Italy, Greece, Spain – jejich počáteční písmena konstituují zkratku označující horké kandidáty na problémy se státním dluhem.1 Zajímavá je matematika používaná při výpočtu udržitelné úrovně státního dluhu. Za předpokladu, že se nemění daňová kvóta, tedy poměr vybraných daní k hrubému domácímu produktu, je udržitelná úroveň státního dluhu taková, kdy státní dluh roste stejnou měrou jako hrubý domácí produkt v nominálním vyjádření. Pak zůstává poměr státního dluhu k hrubému domácímu produktu konstantní. Pokud by primární bilance státního rozpočtu (tedy bez zahrnutí úrokových plateb ze státního dluhu) byla vyrovnaná, pak pro udržování konstantní úrovně státního dluhu v poměru k HDP postačuje, pokud výnos státních dluhopisů do splatnosti dosažený při jejich aukci odpovídá míře růstu nominálního HDP. Evropa je ovšem v podstatě socialistická, neboť EU27 dosáhla i na vrcholu konjunktury, v roce 2007, deficitu veřejných rozpočtů cca 1 % HDP. Vyrovnané rozpočty jsou výjimkou – přebytkové 1

rozpočty měly za poslední konjunktury Švédsko, Bulharsko, ale i krachující Irsko, Finsko, Norsko nebo Lucembursko. Na opačném konci pelotonu je Řecko, Itálie, Maďarsko, Španělsko, Portugalsko, Slovensko, Polsko, Francie a koneckonců i Česká republika. Památná věta feldkuráta Katze z Haškova Švejka: „To se nám to hoduje, když nám lidi půjčují,“ se na tuto situaci hodí jako ulitá. Těm, kdo si půjčují za vysoký úrok, už nezbývají peníze na aktivní fiskální politiku, neřku-li na splácení dluhů. Nedávno se začalo spekulovat o restrukturalizaci řeckého státního dluhu. To přibližuje úvahy věřitelů realitě. I když je rating řeckého dluhu stále oficiálně na úrovni B1 (Moodys’) a portugalského na Baa1, rizikové přirážky (kreditní spready) odpovídají daleko horšímu ratingu (C, resp. CC – poslední stupně před selháním). A nálada investorů se horší úměrně tomu, jak se zvyšují kreditní spready. Ještě v listopadu 2010 se kreditní spread portugalských státních dluhopisů pohyboval okolo 3 %, nyní je vyšší než u irských státních dluhopisů a brzy v tomto ohledu Portugalsko možná získá neslavné evropské prvenství

Zkratka PIG pak zahrnuje Portugalsko, Irsko a Řecko, PIGS i Španělsko.


31

TRENDY A ANALÝZY Obr. 1: Kreditní spready vybraných státních dluhopisů vůči německým Bundanleihen

32


JAK DALEKO JE DALŠÍ FINANČNÍ KRIZE? i před Řeckem. Raketový nárůst kreditního spreadu portugalských státních dluhopisů odstartoval článek v NY Times z 24. 3. 2011 Portugal debt restructuring weighted, což ukazuje názorně vliv nálady davu na finanční trhy. Situace se naopak od prosince poněkud uklidnila u českého dluhu, kde spread českých eurodluhopisů splatných v roce 2018 oproti německým státním dluhopisům (Bundanleihen), taktéž splatným v roce 2018, poklesl z cca 1,25 % na současných 0,9 %, kam spíše patří, i z hlediska poměru státního dluhu k HDP (viz grafy na obrázku 1 na straně 32 ). Horkým kandidátem na problémy je však Španělsko. Po objevení se spekulací nad portugalským a řeckým státním dluhem se zvýšil kreditní spread španělských státních dluhopisů zpět k 2,2 % a pravděpodobně se nejedná o konec problémů. Deficitem státního rozpočtu ve výši okolo 10 % se ovšem v posledních třech letech „pyšní“ i USA, největší ekonomika světa, kde poměr státního dluhu k HDP již také dosahuje téměř 100 % HDP. Obvyklá recovery rate neboli úroveň splacení po restrukturalizaci v poměru ke jmenovité hodnotě dluhu je 30 % až 40 %. Portugalsko, Řecko a Irsko měly koncem roku 2009 dluhy za celkem 530 mld. EUR. Při dynamice jejich dluhu to nyní již bude kolem 600 mld. EUR (tj. asi šestinásobek českého HDP). Španělsko samostatně má stejný státní dluh jako Portugalsko, Řecko a Irsko dohromady. Nedomýšlejme raději ani, co by se dělo, pokud by došlo ke zhoršení jeho finanční situace. Pád Lehman Brothers v roce 2008 by ve srovnání s bankrotem Španělska byl procházkou růžovým sadem. 2

Aktiva bank eurozóny činila ke konci roku 2010 cca 4,7 bilionu EUR, ve Velké Británii pak cca 1,2 bilionu eur. Aktiva bank ostatních členských zemí EU jsou v poměru k nim zanedbatelná. Zcela pochopitelný je tedy tlak bank, zejména německých, na pomoc zemím PIIGS. Restrukturalizace, kterou by zaplatily zejména německé a francouzské banky (ty společně s irskými bankami spekulovaly na zlepšení dluhové situace zemí PIIGS), by je donutila odepsat řádově desítky procent aktiv, pokud by došlo i na Španělsko. „Naštěstí“ výbuch časované bomby se odkládá, neboť finanční instrumenty, které se kdysi v účetnictví bank zásadně účtovaly v tzv. reálných hodnotách (rozuměj tržních cenách) se dnes, pokud jsou označeny za držené do splatnosti, účtují v tzv. amortizovaných nákladech. Vše podle hesla „co oči nevidí, srdce nebolí“. Odkladištěm a konečnou stanicí těchto instrumentů (a tzv. asset-backed securities, neboli zjednodušeně řečeno sekuritizovaných portfolií dluhů2) budou penzijní fondy a životní pojišťovny. Důchodci totiž nejspíš se zbraněmi v ruce do ulic nevyjdou, i kdyby ztratili 50 % svých úspor. V tomto kontextu lze pochopit protěžování penzijních fondů na úkor ostatních forem osobního spoření při české „penzijní reformě“. Zpět ale k sudu s prachem, na kterém Evropa sedí. Při pohledu na vývoj zadlužení zemí eurozóny v posledních letech není otázkou, zda vybouchne, ale kdy. Vyhodnotíme-li, které roky splatnosti dluhu vnímají věřitelé jako nejrizikovější, a to na základě kreditních spreadů dle doby do splatnosti, zdá se, že to může být poměrně brzy. Zatímco dluh Portugalska, Irska a Řecka bez restrukturalizace asi nepřežije příští 4 roky, Španělsko je ještě relativně jisté v kramflecích. Nelze však nepozorovat

Ty byly, společně s deriváty, jejichž hodnota byla odvozována od rizika selhání dlužníků, jednou z příčin finanční krize v roce 2008. Americké hypoteční banky na přání vlády (zejména státní Fannie Mae a Freddie Mac) půjčovaly i zcela nebonitním klientům (nezaměstnaným) na polorozpadlé nemovitosti a tyto pohledávky pak byly sekuritizovány. Nejméně bonitní tranše skončily v portfoliích životních pojišťoven (vzpomeňme problémy AIG s přežitím) a penzijních fondů.


33

TRENDY A ANALÝZY Obr. 2: Spready dluhopisů zemí PIG a Španělska dle doby do splatnosti

společný jmenovatel – „vlnku“ vrcholící za 3, resp. 6 let. Nadcházející roky tedy zřejmě přinesou nemalá rizika.

Korporátní dluhopisy v USA Zatímco dluhový výhled veřejných financí zemí EU se zhoršuje, zdá se, že korporace v USA jsou z nejhoršího venku, resp. neočekává se v nejbližších několika letech nic, co by je nějak zásadně ohrožovalo. Spready na CCC dluhopisech poklesly pro horizont splatnosti 1 rok na cca 3 %, což je níž, než činí dlouhodobý historický průměr. Vzdálenější budoucnost však stále není příliš růžová a jak CCC dluhopisy (kde vzorek ale čítá pouze 50 dluhopisů a časová struktura spreadů tedy může být ovlivněna skladbou vzorku dat), tak

34

i dluhopisy s ratingem B (vzorek čítá 131 dluhopisů, což již znamená mnohem stabilnější střední hodnoty kreditního spreadu) mají ve vzdálenější budoucnosti relativně vysoké kreditní rozpětí (viz graf na na obrázku na straně 35 ). Vysoké ceny ropy tedy zjevně americké spotřebitele (zatím) netrápí.

Ropa a geopolitická situace Málokdo pochybuje o tom, že válka v Libyi bude ještě relativně dlouhá a těžbu ropy se v této zemi podaří obnovit v plném rozsahu za dlouhou dobu. Toho si musely být vědomy i vlády evropských zemí, které v Libyi zasáhly. Vydělají na tom ropné koncerny, kromě italského ENI. Pokud situace v Libyi vytrvá, lze očekávat (a statistické


JAK DALEKO JE DALŠÍ FINANČNÍ KRIZE? modely to potvrzují) průměrnou cenu ropy WTI v roce 2011 okolo 120 dolarů za barel (pokud spekulanti nezačnou náhle vyprodávat, což je vždy těžko odhadnutelné). Při současném spreadu ropy Brent oproti WTI by to znamenalo cenu ropy Brent v průměru 130 dolarů za barel. Svou roli hrají v tomto ohledu i spekulanti, kteří podle agentury Bloomberg mají v komoditách investováno historicky rekordních 412 miliard dolarů. To je téměř objem peněz natištěných FED od poloviny roku 2008 (tzv. quantitative easing, které mělo původně „prošťouchnout“ ucpané penězovody od bank k podnikům, avšak dnes pokračuje bez zjevného důvodu a připravuje tak další spekulativní bublinu, tentokrát na komoditách). Že tyto peníze leží v bankách, resp. musely být někam investovány, je nasnadě: vždy platí vztah mezi množstvím peněz v ekonomice, rychlostí jejich oběhu na

jedné straně a na druhé straně cenovou hladinou a hrubým domácím produktem M × V = P × Q, kde M je celkové množství peněz v oběhu, V je rychlost oběhu peněz, P je cenová hladina, Q je reálný HDP. HDP USA se ale nezvýšil tolik jako měnová báze (o cca 25 %), proto muselo dojít ke snížení rychlosti oběhu peněz, tedy jinak – k uložení těchto peněz do nějakých aktiv. Zatím však napětí v Libyi, ale i na arabském poloostrově udržuje investory u ropy. Navíc problémy, jejichž živnou půdou jsou vysoké ceny potravin i politické napětí, mohou propuknout i v Nigérii (tento článek byl psán 21. dubna 2011). Nepsanou dohodou tam bylo střídání reprezentantů muslimské a křesťanské části země. Tato „dohoda“ byla porušena znovuzvolením křesťanského prezidenta Goodlucka Jonathana. Roste také napětí mezi poslední sunnitskou baštou v arabském světě – Saúdskou Arábií – a šíitským Íránem. Vysoké ceny ropy ovlivní samozřejmě růst

Obr. 3: Kreditní spready amerických korporátních dluhopisů dle doby do splatnosti


35

TRENDY A ANALÝZY reálného HDP ČR, který je odhadován od cca 2 % po cca 3 % (podle autora predikce). V srpnu 2010 jsem byl pro rok 2011 optimistou. Situace se ale od srpna 2010 velmi změnila a vysoké ceny komodit jistě srazí růst HDP v roce 2011.

Předstihové indikátory Ceny komodit jsou na úrovních z roku 2007, často i nad nimi. Kreditní spready u korporátních dluhopisů klesly pro nejbližší rok pod své historické průměry. Situace tedy nápadně připomíná rok 2007. Koneckonců i předstihové ukazatele jsou na úrovních připomínajících rok 2007, přičemž např. dle průzkumu IFO (Německo) hodnotí většina respondentů situaci jako velmi dobrou, ale vývoj výhledu pro

příštích 6 měsíců ztrácí na dynamice. Konjunkturní indikátory OECD signalizují stejnou situaci (vrchol konjunktury) a v mnoha zemích jsou na vyšších úrovních, než činil jejich vrchol v roce 2000 i 2007. Trajektorii hodnocení současné ekonomické situace (horizontální osa) a očekávání (vertikální osa) v průzkumech IFO (Institut für Wirtschaftsforschung) ukazuje následující graf na obrázku 4. Povšimněme si, že v pravém horním kvadrantu grafu, kde se nachází poslední březnový průzkum, bylo možno nalézt kombinaci hodnocení současné situace a očekávání i v dubnu 1991, dubnu 2007 a téměř do tohoto kvadrantu dosáhnul i duben 2001 – tedy poslední čtyři vrcholy konjunktury. Poté vždy následoval v horizontu nejvýše dvou let propad hodnocení stávající situace i očekávání do záporných hodnot při recesi (levý dolní kvadrant). Za zmínku také stojí, že čím lepší bylo hodnocení za konjunktury, tím horší byl propad za recese.

Obr. 4: Hodnocení hospodářské situace a očekávání dle průzkumů IFO

konjunkturní oãekávání dle respondentÛ IFO

Hospodáﬁské cykly od roku 1991 dle prÛzkumÛ IFO

-40,0

20,0 březen 2011 duben 2007

10,0

duben 2001 0,0

-30,0

-20,0

-10,0 -10,0

0,0

10,0

duben 1991 20,0

30,0

-20,0 -30,0 -40,0

hodnocení souãasné situace dle respondentÛ IFO

36


40,0

JAK DALEKO JE DALŠÍ FINANČNÍ KRIZE? Konjunkturní průzkum ZEW, který má větší předstih nežli IFO nebo indikátory OECD, současným vývojem připomíná červenec 2007. Akcioví analytici se však předhánějí v býčích cílech, korporace reportují jeden rekordní výsledek hospodaření za druhým a Ministerstvo financí plánuje pro rok 2013 míru růstu reálného HDP České republiky ve výši 3,3 % a pro rok 2014 pak 4 %. Zdá se, že lépe už snad ani být nemůže! Implikované forwardové úrokové sazby lze vykládat v kontextu stávajících názorů na vývoj světové ekonomiky různě. Optimista by řekl, že jejich růst bude způsoben tím, že se vše vrátí do starých kolejí a centrální banky se nebudou muset

při krocení inflace ohlížet na hospodářský růst. Pesimista by řekl, že můžeme čekat v Evropě a USA stagflaci (stagnující HDP a vyšší míru inflace). Obávám se, že za současné situace je lepší být pesimista a připravit se na další recesi, se začátkem nejpozději koncem roku 2013. Tento článek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného projektu Rozvoj finanční a účetní teorie a její aplikace v praxi z interdisciplinárního hlediska s registračním číslem MŠM 6138439903. Autor článku si vyhrazuje právo změnit závěry tohoto článku, jestliže dojde ke změně tržních podmínek. Užití závěrů tohoto článku jakoukoliv osobou je na její vlastní riziko a odpovědnost.

Obr. 5: Konjunkturní očekávání dle průzkumů ZEW


37

TRENDY A ANALÝZY Obr. 6: Implikované úrokové sazby mezibankovního trhu

■

Ing. Tomáš Buus, Ph.D. Je členem katedry financí a oceňování podniku na Vysoké škole ekonomické v Praze. Ve své výzkumné činnosti se zaměřuje na oceňování, finanční řízení koncernu a transferové ceny. Od roku 2004 je koncesovaným odhadcem pro oceňování podniku, nehmotného majetku a pohledávek. Od prosince 2009 je znalcem v oboru ekonomika se specializací na oceňování podniků, nehmotného majetku, pohledávek, ručení, cenných papírů, finančních derivátů, stanovení škody a ušlého zisku a stanovení transferových cen. Od června 2008 do března 2010 byl jednatelem společnosti InCoTech CZ, s. r. o. specializující se na databázové informační systémy, outsourcing vývoje informačních systémů a jejich výkonové optimalizace. Je jednatelem a spolumajitelem společnosti Expert Group, s. r. o., zabývající se oceňováním majetku.

Tip na školení 1. VOX a. s. VZDĚLÁVÁNÍ OTEVÍRÁ X MOŽNOSTÍ

CASH FLOW JAKO NÁSTROJ ŘÍZENÍ ■ Termín: 2. 6. 2011 ■ Kód: 102210 ■ Přednáší: Ing. Ilona Heligrová (auditorka, daňová poradkyně) ■ Cena: 3 228 Kč (vč. 20 % DPH) Více informací na: www.vox.cz, tel.: 226 539 670, 777 741 777, fax: 222 246 429, e-mail: [email protected]

38


Analýza vývoje zadluženosti českých podniků za období let 2006–2009 Tomáš Podškubka, spoluautor Petr Koňák Poradenská společnost TPA Horwath provedla výzkum v oblasti vývoje zadluženosti podniků působících v ČR, a to v devíti typických sektorech, jako jsou energetika, stavebnictví či nemovitosti. Ve světle odeznívající ekonomické krize je tendence vývoje zadlužení, ale i rozdíl úrovně zadlužení v jednotlivých sektorech zajímavým tématem jak pro investory, financující banky, tak i pro samotné podniky. Výsledky zde prezentované analýzy mohou usnadnit rozhodování o volbě „optimální“ výše zadlužení ze strany podniku, poskytnutí úvěru ze strany banky či způsobu financování akvizice ze strany investora. Pro analýzu byla použita databáze firem Amadeus, která je spravována společností Bureau van Dijk a obsahuje finanční data 18 milionů evropských firem.

Zaměření analýzy Probíhající hospodářská krize dopadá na jednotlivé ekonomické subjekty nerovnoměrně a to platí i o jejich zadluženosti. Objem poskytnutých úvěrů domácnostem

je dlouhodobě vyšší než podnikům, avšak dynamika jejich vývoje je různá. V roce 2009, s příchodem globální finanční krize, došlo k poklesu poskytnutých bankovních úvěrů sektoru nefinančních podniků narozdíl od sektoru domácností.

Tab. 1: Vývoj poskytování bankovních úvěrů v mld. Kč

nefinanční podniky

domácnosti celkem

2006

516 603

529 925

2007

616 633

707 037

2008

692 189

850 678

2009

636 069

939 521

Zdroj: Veřejná databáze ARAD České národní banky; http://www.cnb.cz/

Obecně byly české podniky v roce 2009 v rámci Evropy poměrně málo zadlužené,

jak ukazuje graf podílu dluhu nefinančních podniků na HDP na straně 40 .


39

TRENDY A ANALÝZY Obr. 1: Graf podílu dluhu nefinančních podniků na HDP

Zdroj: Zadluženost domácností a firem: pohled ČNB; http://www.cnb.cz/

V každém odvětví národního hospodářství je ovšem situace jiná, neboť jednotlivá odvětví reagují na hospodářský cyklus různě. Primárním faktorem těchto výkyvů je poptávka po výrobcích/službách podniků v daném odvětví, s čímž následně souvisí i potřeba financovat více či méně rozvíjející se činnost různými formami kapitálu. Cizí kapitál je variantou levnější, v období finanční krize však roste finanční riziko podniku a stoupá počet nesplácených (defaultních) úvěrů. Poskytovatelé úvěrů proto zpřísňují podmínky pro jejich získání a zároveň zvyšují své rizikové přirážky (kompenzace za vyšší riziko nesplácení) u úroků z těchto úvěrů. Proto je financování cizím úročeným kapitálem během finanční krize problematičtější. Tento fakt potvrzuje i analýza českých podniků působících ve vybraných odvětvích ekonomiky provedená společností TPA Horwath z dat získaných z databáze Amadeus. Pro účely této analýzy bylo

40

vybráno devět odvětví typických pro ČR. V rámci analýzy byly zkoumány dva poměrové ukazatele: bankovní úvěry / celkové zdroje (pasiva) cizí zdroje / celkové zdroje (pasiva)

Ukazatel bankovní úvěry / / celkové zdroje (pasiva) Následující tabulky na straně 41 zobrazují medián ukazatele bankovní úvěry / / celkové zdroje (pasiva) u podniků v daném odvětví (členění dle odvětvové klasifikace NACE Rev. 1.1). Z tabulek je patrné, že odvětvími, kde podniky využívají v poměru ke svému majetku úročený cizí kapitál nejvíce, jsou z námi vybraných činnost v oblasti nemovitostí a výroba potravinářských výrobků. Trend vývoje tohoto ukazatele zadluženosti je ve většině odvětví podobný celkovému trendu výše úvěrů nefinančních podniků, kdy ve sledovaném období


ANALÝZA VÝVOJE ZADLUŽENOSTI Tab. 2: Medián ukazatele bankovní úvěry / celkové zdroje (pasiva) sekce NACE

10

bankovní výroba úvěry / pasiva potravinářských výrobků

20

26

28

29, 30

výroba chemických přípravků

výroba počítačů, elektronických a optických přístrojů

výroba strojů a zařízení

výroba motorových vozidel…

počet podniků

347

142

201

663

177

2006

8,17 %

7,61 %

0,00 %

1,93 %

4,07 %

2007

7,20 %

6,07 %

0,05 %

1,92 %

4,26 %

2008

8,63 %

6,62 %

0,17 %

2,46 %

4,00 %

2009

7,46 %

5,08 %

0,11 %

1,38 %

5,35 %

PRŮMĚR

Zdroj: databáze Amadeus

sekce NACE

35

41, 42, 43

49

68

bankovní úvěry / pasiva

energetika

stavebnictví

doprava

činnost v oblasti nemovitostí

počet podniků

217

2 660

576

6 347

11 392

2006

1,19 %

0,00 %

1,15 %

8,36 %

3,56 %

2007

1,65 %

0,00 %

1,77 %

10,40 %

4,13 %

2008

1,71 %

0,22 %

3,78 %

11,31 %

4,28 %

2009

1,71 %

0,36 %

4,22 %

11,09 %

3,68 %


došlo k jeho růstu a následnému poklesu v roce 2009, a to i přesto, že bilanční sumy podniků v analyzovaných odvětvích se pravděpodobně také snížily vlivem omezení investic, účtováním odpisů a mimořádných opravných položek. Tento fakt vyplývá jak z výše zmíněné horší dostupnosti úvěrů, tak hlavně z omezení poptávky nefinančních podniků po úvěrech v důsledku vyšší nejistoty ohledně budoucího vývoje a vyšší rizikové averze, která se projevuje tvorbou finančního polštáře pro pokrytí možných budoucích ztrát. Výjimku tvoří odvětví výroby motorových vozidel, energetiky, stavebnictví a dopravy. Odvětví výroby motorových vozidel

a stavebnictví patří mezi nejvíce procyklická odvětví národního hospodářství. Recese znamená výrazný útlum poptávky a opačně. V těchto odvětvích lze vývoj tohoto ukazatele zadluženosti odůvodnit tím, že snížení celkových zdrojů potřebných pro financování majetku bylo razantnější než úbytek (splátky) bankovních úvěrů, což má za důsledek růst poměrového ukazatele. Odvětví energetiky a dopravy jsou naopak do velké míry na hospodářském cyklu nezávislá, očekávání ohledně budoucího vývoje tedy pozitivnější, a proto výše bankovních úvěrů nemusí být ve srovnání s jinými odvětvími tolik redukována.


41

TRENDY A ANALÝZY

Ukazatel cizí zdroje / / celkové zdroje (pasiva) Dalším ukazatelem zadluženosti, který měří věřitelské riziko, a je tudíž sledován hlavně věřiteli, je poměr cizích zdrojů a celkových zdrojů (pasiv). Od předešlého se liší tím, že nepoměřuje s celkovými zdroji jen jednu část cizích zdrojů – úvěry, ale veškeré cizí zdroje. Ty se skládají nejen z explicitně úročených cizích zdrojů (úvěrů, emitovaných dluhopisů), ale i z krátkodobých a dlouhodobých závazků (převážně z obchodních vztahů) , které se jeví jako bezúročné, ale obecně se předpokládá, že úrok za poskytnutí těchto obchodních úvěrů je již obsažen v ceně fakturovaných výrobků nebo služeb. Tento ukazatel významně souvisí se schopností podniku dosahovat zisk (rentabilitou). Rentabilita bývá nejčastěji vyjádřena ukazatelem rentability vlastního kapitálu, který vyjadřuje, jakou výnosnost má kapitál vložený do podniku vlastníky. Vyšším podílem cizího kapitálu na celkovém lze obecně docílit zvýšení rentability vlastního kapitálu (princip tzv. finanční páky), a proto je rozhodování o optimální kapitálové struktuře (zadluženosti) podniku vždy dilema mezi maximalizací rentability vlastního kapitálu a udržování likvidity a dlouhodobé stability společnosti.

V zásadě lze konstatovat, že s vyšším podílem cizích zdrojů stoupá finanční riziko společnosti, tedy rentabilita roste, přičemž stabilita klesá. Zajímavé je, že ve sledovaném období (2006–2009) dochází u analyzovaných odvětví v průměru každoročně k poklesu mediánu tohoto ukazatele, v roce 2009 nejvýrazněji. V období finanční krize se tedy management přiklání spíše ke stabilizaci podnikání (díky nejistotě ohledně budoucího vývoje). Medián ukazatele cizí zdroje / celkové zdroje u podniků v odvětvích zobrazují tabulky na straně 43 . Mezi jednotlivými odvětvími existují velké rozdíly, nejvyšší zadluženost je v odvětvích činnost v oblasti nemovitostí a doprava, nejnižší pak ve výrobě počítačů, elektronických a optických přístrojů. Zajímavostí je vývoj ve stavebnictví, které bylo v roce 2006 nejvíce zadluženým odvětvím z námi vybraných a úroveň zadlužení během posledních let zde prudce klesla, a to i přesto, že se mírně zvýšil podíl dlouhodobých bankovních úvěrů na bilanční sumě. V odvětví výroby elektronických a optických přístrojů a výroby strojů a zařízení se projevil nejvíce ze všech odvětví nástup finanční krize a pravděpodobně z důvodů výše zmíněných zadluženost v roce 2009 razantně poklesla.

TPA Horwath je silnou poradenskou společností, která v České republice působí již od roku 1993, kdy vznikla auditorská společnost NOTIA AUDIT, spol. s r. o. V roce 1999 došlo k vytvoření joint venture s rakouskou společností TPA Horwath. V současné době skupina TPA Horwath sdružuje daňové poradce, auditory, znalce a poradce v oblasti podnikání a působí v 10 zemích střední a východní Evropy. Kvalita práce společnosti je potvrzena členstvím v síti Crowe Horwath International, celosvětovém sdružení právně samostatných daňových poradců, auditorů a podnikových poradců. Díky tomu je spolčnost TPA Horwath schopna nabídnout zákazníkům kvalitní poradenský servis a profesionální služby ve všech ekonomicky podstatných oblastech.

42


ANALÝZA VÝVOJE ZADLUŽENOSTI Tab. 3: Medián ukazatele cizí zdroje / celkové zdroje (pasiva) sekce NACE

10

bankovní výroba úvěry / pasiva potravinářských výrobků

20

26

28

29, 30

výroba chemických přípravků

výroba počítačů, elektronických a optických přístrojů

výroba strojů a zařízení

výroba motorových vozidel…

počet podniků

347

142

201

663

177

2006

59,51 %

50,45 %

47,91 %

51,95 %

55,57 %

2007

60,05 %

51,97 %

42,78 %

49,37 %

53,74 %

2008

58,39 %

47,38 %

42,10 %

47,83 %

55,40 %

2009

54,99 %

43,20 %

38,53 %

40,80 %

52,53 %

PRŮMĚR


sekce NACE

35

41, 42, 43

49

68

bankovní úvěry / pasiva

energetika

stavebnictví

doprava

činnost v oblasti nemovitostí

počet podniků

217

2 660

576

6 347

11 392

2006

45,26 %

66,88 %

61,96 %

60,82 %

57,10 %

2007

46,01 %

64,09 %

59,95 %

64,11 %

55,81 %

2008

47,21 %

59,84 %

59,82 %

62,22 %

54,34 %

2009

44,52 %

56,36 %

58,52 %

61,80 %

51,17 %


Závěr Z analýzy vyplývá, že všechna odvětví využívají ke svému financování především obchodní úvěry v různých podobách, explicitně úročené zdroje jsou obecně využívány hlavně pro investiční projekty a pro překonání krátkodobých výkyvů v likviditě. Analýza ukazatele bankovní úvěry / celkové zdroje (pasiva) naznačila, že: Odvětvími, která využívají úročený cizí kapitál nejvíce, jsou činnost v oblasti nemovitostí, výroba potravinářských výrobků a výroba chemických přípravků

(až kolem 11 % z bilanční sumy v roce 2009). Odvětvími, která využívají úročený cizí kapitál nejméně, jsou výroba počítačů, elektronických a optických přístrojů a stavebnictví (blízko 0 %). Ukazatel v průměru do roku 2008 pozvolna rostl, ale s příchodem hospodářské krize opět poklesl, výjimku tvoří odvětví dopravy a výroby motorových vozidel. Analýza ukazatele cizí zdroje / celkové zdroje (pasiva) naznačila, že: Odvětvími, která využívají cizí kapitál nejvíce, jsou činnost v oblasti nemovitostí


43

TRENDY A ANALÝZY a doprava (až kolem 62 % z bilanční sumy v roce 2009). Odvětvími, která využívají cizí kapitál nejméně, jsou výroba počítačů, elektronických a optických přístrojů (kolem 38 % z bilanční sumy v roce 2009). Ukazatel v průměru po celé sledované období klesal, což může souviset

s klesající ekonomickou výkonností a změnou ve vnímání rizika tržními subjekty. Jediným odvětvím z vybraných, v kterém byly firmy v roce 2009 zadluženější než v roce 2006, byla činnost v oblasti nemovitostí. ■

Ing. Tomáš Podškubka Je soudem jmenovaný znalec v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, se specializací na oceňování podniků. Je absolventem VŠE Praha. Pracuje na pozici senior manažera znaleckého ústavu. Mezi jeho specializace patří především oceňování podniků, finanční plánování a přeměny obchodních společností. Tomáš Podškubka se věnuje postgraduálnímu studiu v oboru finančního řízení, účetnictví a oceňování na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde vyučuje odborné kurzy zaměřené na finance podniku a oceňování. Spolupracuje rovněž jako lektor s vzdělávacími agenturami a publikuje v odborných časopisech. Pro skupinu TPA Horwath pracuje 5 let.

Protiprávní jednání z pohledu profesní odpovědnosti auditorů, daňových poradců a účetních Jan Molín Tato ojedinělá publikace na trhu se podrobně zabývá problematikou protiprávního jednání, které souvisí s výkonem auditorské, daňové a účetní profese. Zvláštní pozornost je věnována zevrubnému vymezení mlčenlivosti pro jednotlivé profese a případům jejího prolomení, a to jak z pohledu zákona o auditorech a zákona o daňovém poradenství, tak z hlediska trestněprávních norem. Zdůrazněny jsou rovněž důsledky porušení profesní mlčenlivosti, nejen ve vztahu ke klientovi či k profesní komoře, ale i k trestním předpisům.

188 stran cena 275 Kč

KNIŽNÍ TIP

Tip na školení 1. VOX a. s. VZDĚLÁVÁNÍ OTEVÍRÁ X MOŽNOSTÍ

ŘÍZENÍ NÁKLADŮ V PODNIKU aneb jak řídit náklady prostřednictvím rozhodování o činnostech ■ Termín: 21.–22. 6. 2011 ■ Kód: 102260 ■ Přednáší: doc. Ing. Martin Zralý, CSc. (Ústav řízení a ekonomiky podniku, FS, ČVUT v Praze) ■ Cena: 6 828 Kč (vč. 20 % DPH) Více informací na: www.vox.cz, e-mail: [email protected]

44


Analýza finančních pozic Finanční manažer Česká asociace pro finanční řízení CAFIN Analýza finančních pozic byla realizována mezi příznivci České asociace pro finanční řízení v rámci portálu LinkedIn. Data byla zpracována s ohledem na následující parametry: typová pozice (v první fázi jsme se zaměřili na pozice controller, finanční controller, vedoucí controllingu, finanční manažer, finanční ředitel), práce v poradenské/auditorské firmě, vzdělání (ekonomická VŠ, studium v zahraničí, ACCA), služební doba na jednotlivých pozicích a kariérní cesta.

Zdroj dat Data byla získána z databáze více než 500 příznivců diskusní skupiny České asociace pro finanční řízení na profesním sociálním portálu LinkedIn.com. Typové pozice/oblast V rámci databáze respondentů se objevovalo více než 300 různých názvů pracovních pozic. Ty bylo potřeba zobecnit na výsledných 19 typových pozic. Práce v poradenské/auditorské firmě Cílem této studie bylo podpořit či vyvrátit domněnku, zdali tento fakt, resp. pracovní zkušenost, může mít výrazný vliv na budoucí profil zaměstnance, ať už z hlediska odborných znalostí nebo psychických vlastností. Na základě údajů získaných z databáze LinkedIn jsme byli schopni označit ty osoby, které v minulosti pracovaly v auditorské či poradenské firmě. Vzdělání (ekonomická VŠ, studium v zahraničí, ACCA) U většiny z 500 zkoumaných osob bylo možno zjistit dosažené vzdělání, zaměřili jsme se na to, zda zkoumané osoby studovaly v zahraničí. Dalším zachyceným kritériem byla certifikace ACCA, která napovídá o rozsahu jejich znalostí v oblasti účetnictví.

Služební doba na jednotlivých pozicích Byli jsme schopni analyzovat, jak dlouhou dobu lidé strávili na jednotlivých typových pozicích, zda a jaký vliv to hrálo na jejich další kariéru. Také nám průzkum ukázal, jaká je průměrná služební doba na jednotlivých typových pozicích a na kterých pozicích působili lidé nejdéle. Kariérní cesta Pomocí kombinace typových pozic a služební doby jsme schopni zmapovat kariérní cestu všech zkoumaných osob (avšak s omezením, ne všichni uvádí na LinkedIn veškeré své pracovní zkušenosti). Jsme rovněž schopni nastínit, jak vypadá typická kariérní cesta na pozici např. vedoucího controllingu.


45

TRENDY A ANALÝZY

Typové pozice Od více než 500 osob jsme získali vzorek téměř 1 863 různých pracovních zkušeností, což nám přináší velmi solidní základ pro analýzu typových pozic. Z grafu níže můžeme vidět strukturu typových pozic ve vzorku. V analýze jsme se dále zaměřili pouze na šest nejvýznamněji zastoupených typových pozic: controller, finanční manažer, finanční ředitel, analytik, interní auditor a vedoucí controllingu. Seznam typových pozic: analytik asset manažer control and tax manažer controller finanční manažer finanční ředitel

finanční účetní manažer fůzí a akvizic interní auditor manažer marketingu obchodní ředitel manažer plánování projektový controller

manažer reportingu risk manažer ředitel treasury manažer vedoucí controllingu ostatní

Analýza současných pozic V této části jsme se zaměřili na analýzu současných pracovních pozic osob ze vzorku. Z grafu na straně 47 můžeme vidět, jaké je složení vzorku podle jednotlivých typových pozic. Na základě těchto výsledků jsme se rozhodli v další analýze zaměřit na čtyři nejpočetněji zastoupené typové pozice. Detailní analýzu jsme tedy provedli pro pozice:

46


ANALÝZA FINANČNÍCH POZIC controller finanční manažer

vedoucí controllingu finanční ředitel

Zaostřeno na finančního manažera Z 306 pracovních zkušeností na pozici finančního manažera jsme získali průměrnou dobu strávenou na pozici 2,91 roku. Z grafu můžeme vidět procentuální rozdělení doby strávené na pozici.


47

TRENDY A ANALÝZY Na typovou pozici finanční manažer bylo na základě současné pozice zařazeno 71 osob, tedy 13 % vzorku.

Vzdělání Nejdříve jsme se zaměřili na oblast vzdělání, abychom mohli vysledovat, jaké zkušenosti a odbornost osoby působící jako finanční manažeři většinou mají. Více je vidět v grafu. Ekonomicky zaměřená VŠ

Studium v zahraničí

Poradenská společnost

Certifikace ACCA

Kariéra a služební doba V další části jsme sledovali kariérní cestu finančních manažerů. To znamená, z jakých pozic se lidé na tuto pozici vypracovali a jak dlouho na daných pozicích působili. Pokud bychom udělali průměr celkové doby působení finančních manažerů na současné pozici, dostaneme hodnotu 2,52 roku. Pokud bychom však stejnou operaci provedli pro pozice, ze kterých finanční manažeři přicházejí, dostaneme hodnotu 2,43 roku. Z grafu můžeme vidět, na jakých pozicích finanční manažeři působili v průběhu své předchozí kariéry nejčastěji. Zajímalo nás rovněž, jak dlouho a na kterých pozicích působili současní finanční manažeři nejčastěji. Průměrná doba strávená na pozici finančního manažera byla 2,51 roku. Průměrná doba strávená na pozici controllera byla 2,17 roku. Průměrná doba strávená na pozici interního auditora byla 2,47 roku. Průměrná doba na pozici analytika byla 1,83 roku.

48


ANALÝZA FINANČNÍCH POZIC

■ Jste s obsahem časopisu spokojeni? Jaká témata či typy informací byste uvítali nejvíce? Co Vám v časopise chybí? Váš názor je pro nás při tvorbě časopisu klíčový. Pokud se chcete ke kvalitě časopisu vyjádřit, své připomínky a náměty posílejte na e-mail [email protected]. Budeme se na ně těšit.


49

zeptali jsme se ...................... Gerharda Knopa, vedoucího úseku podpory společnosti WITTE Nejdek

Jaký typ činnosti tvoří největší část vaší práce? Jaké jsou opakující se činnosti?

Jsou to hlavně činnosti jako plán, forecast, roční závěrka a konsolidace, hodnocení zaměstnanců, jednání s bankami, komunikace s podřízenými útvary. Momentálně také aktivity v oblasti zlepšení klimatu/kultury ve firmě a v mém úseku, reorganizace týmu nákupu, příprava programu pro stabilizaci hospodářských výsledků a cash-flow v letech 2013–2015.

Co považujete za svůj největší úspěch v rámci své současné pozice?

Určitě implementaci systému odměňování s výrazně nadprůměrným podílem pohyblivé složky mzdy a naprosto „klidné" přijetí těchto zásadních změn. Dále z počátku působení ve WITTE změnu struktury financování firmy a standardizace reportingu a konsolidace

50

v rámci skupiny (výrazné zkrácení lhůt v této oblasti). Také to, že se zvládlo několik kritických momentů při fluktuaci klíčových zaměstnanců a bezesporu i týmové zvládnutí hospodářské recese a přípravu na ni (díky projektům realizovaným před krizí byla následná opatření přijata v klidu a velice rychle, jelikož byla „předpřipravena" a nebylo překvapením, že existují).

S kým nejčastěji v rámci své práce komunikujete?

Samozřejmě s kolegy z vedení firmy – ředitel, vedoucí výroby, plastů a industrializace. Určitě úplně nejvíce s přímými podřízenými vedoucími podřízených útvarů. A další, které je potřeba zmínit, jsou kolegové na vedoucích pozicích v mateřské společnosti.

Co je pro výkon vaší pozice podle vás nejdůležitější?

Akceptace, komunikace, nadhled, sebedůvěra, spolupráce, pochopení pozice dodavtelů převážně


interních služeb, jazykové znalosti, znalosti PC.

Jaké máte pracovní priority na nejbližší období, co byste chtěli zlepšit? Máte nějaké motto?

Již více než 6 měsíců pracujeme na zlepšení „nálady“ ve společnosti a já chci dosáhnout zlepšení minimálně ve svém úseku. Určitě chci, abychom dotáhli některé dlouhodobější aktivity na úrovni skupiny WITTE. V neposlední řadě bude třeba se připravit na další otřesy v celosvětovém hospodářství tak, abychom opět byli připraveni minimálně silnou pozicí klíčových bilančních položek a také sílou našich zaměstnanců. Osobní motta jsou dvě: „Změna je život.“ a „Problém, o kterém nevím, neumím řešit a neumím s ním svému podřízenému/kolegovi pomoci.“

Implementace řízení pracovního výkonu v organizaci (II) Petra Horváthová V článku s názvem Implementace řízení pracovního výkonu v organizaci I (viz Finanční řízení & controlling v praxi č. 4/2011, str. 50–57) byly popsány první čtyři kroky praktické aplikace systému řízení pracovního výkonu v organizaci. Jednalo se o provedení diagnózy současné situace v oblasti řízení pracovního výkonu v organizaci a objasnění příčin jejího vzniku, vytvoření pracovní skupiny zodpovědné za implementaci řízení pracovního výkonu, vyjasnění požadovaných cílů a navržení takové podoby jednotlivých složek procesu řízení pracovního výkonu, která skutečně povede k růstu výkonu jednotlivců či týmů, k růstu výkonnosti celé organizace.

Popišme si nyní zbývajících pět kroků tohoto procesu, jehož cílem je efektivní řízení jednotlivců a týmů za účelem dosažení vysoké úrovně výkonnosti organizace. 5. Nastavení a uplatňování způsobu měření úrovně výkonu jednotlivců či týmů, výkonnosti celé organizace.

na základě těch oblastí, za které je daný jednotlivec či tým zodpovědný – ve formě očekávání role a kompetencí, které jsou považovány za klíčové pro úspěšné vykonávání této role.

Pro měření úrovně výkonu jednotlivců či týmů a výkonnosti celé organizace neexistuje žádný univerzální, „nejlepší“ způsob, systém. Velmi důležité je, aby pracovníci v rámci celé organizace měli pocit konzistentnosti a objektivity hodnocení, aby se systém hodnocení a přezkoumávání pracovního výkonu a poskytování zpětné vazby na výkon jako formy uznání staly trvalou součástí kultury dané organizace.

Měřicí stupnice, která se v organizacích pro měření používá nejčastěji, je postavena na těchto pěti úrovních hodnocení: výjimečný výkon, vysoký výkon, dobrý výkon, špatný výkon, velmi špatný výkon. Existují i jiné, např. tří-, čtyř- i šestiúrovňové stupnice, nejběžnější je ale dle studie Performance Management in Action: Current Trends and Practice realizované institutem CIPD v roce 2009 skutečně použití právě pětiúrovňové stupnice; tento přístup používalo 47 % respondentů, kteří se zúčastnili daného šetření.

Existuje několik měřicích stupnic, které umožňují měření úrovně výkonu jednotlivců či týmů, výkonnosti celé organizace

Příklad charakteristiky jednotlivých úrovní pětiúrovňové stupnice je uveden v tabulce 1 na straně 52 .


51

PERSONALISTIKA Tab. 1: Pětiúrovňová stupnice měření výkonu úroveň

charakteristika

výjimečný výkon

Překročil/a očekávání role (výstupy, výsledky, kompetence) a splnil/a všechny osobní rozvojové cíle.

vysoký výkon

Překročil/a většinu očekávání role (výstupy, výsledky, kompetence) a dosáhl/a většiny osobních rozvojových cílů.

dobrý výkon

Plně splnil/a očekávání role (výstupy, výsledky, kompetence) a zcela dosáhl/a osobních rozvojových cílů.

špatný výkon

Splnil/a jen některá očekávání role (výstupy, výsledky, kompetence) a dosáhl/a jen některých osobních rozvojových cílů.

velmi špatný výkon

Nesplnil/a očekávání role (výstupy, výsledky, kompetence) a nedosáhl/a osobních rozvojových cílů.

ZDROJ: CANNON, J. A., McGEE, R. Talent management and Succession Planning. 1st ed. London: CIPD, 2007. 406 s. ISBN 978-1843981732.

Přístup uvažuje jak očekávání v podobě výstupů a výsledků, jichž má být dosaženo, tak chování, stejně jako osobní rozvojové cíle. Pokud nastane situace, že úroveň dosaženého výkonu je odlišná od úrovně splnění osobních rozvojových cílů (např. není v obou oblastech dosaženo stejného, např. vysokého hodnocení), manažeři by měli vypracovat detailní hodnocení pracovníka založené na uvažování vzájemného vztahu významu očekávání dané pracovní role a nastavených rozvojových cílů. Problémem souvisejícím s užíváním hodnotících stupnic může být zajištění konzistentního přístupu ze strany vedoucích odpovědných za provádění hodnocení a přezkoumávání pracovního výkonu. Nejlepším způsobem, jak se vypořádat s touto situací, je zajistit vedoucím pracovníkům odpovídající výcvik v provádění hodnocení; vedoucí musí rozumět odlišnostem v jednotlivých úrovních hodnocení, měli by si prakticky vyzkoušet hodnocení např. prostřednictvím řešení případových studií z oblasti hodnocení výkonu, měli by se naučit, jakým způsobem sdělovat výsledky hodnocení svým

52

podřízeným apod. Měli by neustále pracovat na zlepšení dovednosti hodnocení a přezkoumávání pracovního výkonu svých podřízených. Velmi podstatnou záležitostí při realizaci hodnocení je volba hodnotitelů. Hodnotitelem by měla být osoba, která má možnost kontinuálně sledovat pracovní výkon hodnoceného. Nejčastěji je hodnotitelem přímý nadřízený hodnoceného. Zná důvěrně očekávání pracovní role, práci svého podřízeného i podmínky, za nichž pracuje. Nevýhodou při hodnocení nadřízeným může být existence nebezpečí subjektivního zabarvení hodnocení nebo nedostatečné autority nadřízeného. Někdy však nemá přímý nadřízený možnost sledovat hodnoceného při vykonávání všech důležitých aspektů jeho práce (např. pozice obchodních zástupců). V těchto případech je potřeba zvolit další hodnotitele tak, aby bylo zaručeno kompletní a řádné hodnocení pracovníka. Hodnotiteli mohou být osoby stejného postavení, podřízení, klienti, zákazníci, dodavatelé, externí experti či různé kombinace těchto možností. Pokud je potřeba zvolit další hodnotitele, je nutno zvážit všechny výhody


IMPLEMENTACE ŘÍZENÍ PRACOVNÍHO VÝKONU a nevýhody, které tyto alternativy přinášejí. Zvláště v případě hodnocení osobami stejného postavení či hodnocení podřízenými je potřeba zaměřit pozornost skutečně jen na výkon. 6. Navržení způsobů řešení při výskytu neodpovídajícího pracovního výkonu. Na jakékoli úrovni organizace je vždy velmi důležité pochopit, co je příčinou nežádoucího stavu existence neodpovídajícího pracovního výkonu. Jedině tak je možno navrhnout potřebná opatření tak, aby se s tímto stavem vypořádali jak jednotlivci, tak celá organizace. Mezi nejběžnější příčiny nízkého pracovního výkonu patří: Nedostatečné využití a rozvoj způsobilostí; nevhodná pracovní role. Nevhodné postoje nebo chování, např. odpor ke změně, neodpovídající styl vedení, nechuť více než jen „nejnutnějším způsobem“ přispívat ke splnění požadovaných cílů organizace apod. Existence zdravotních, osobních, rodinných, vztahových, ekonomických a jiných problémů pracovníků. Špatné, nejasné řízení, např. stanovování nerealistických cílů apod. Nedostatečná podpora ze strany vedoucího, spolupracovníků či všech těch, kteří mohou ovlivnit úroveň dosaženého výkonu. Zneužívání návykových látek – alkoholu, drog. Nedostatečné sebevědomí, nízká sebeúcta, někdy v souvislostí s diskriminací, sexuálním harašením, mobbingem, bullyingem či jinými negativními jevy vyskytujícími se na pracovištích. Otázky existence neodpovídajícího pracovního výkonu v organizaci řeší linioví vedoucí. Ti, samozřejmě za podpory personálního oddělení, řeší praktické i právní otázky související s těmito situacemi.

Musí znát a používat s touto problematikou související politiky organizace, např. politiku absentérství, disciplinární politiku, politiku zamezení šikany, politiku týkající se sexuálního obtěžování, užívání škodlivých látek, kouření, řešení konfliktů apod. Existence neodpovídajícího pracovního výkonu musí být řešena vždy tak, aby již nenastaly důvody jejího vzniku. Pokud pracovník skutečně zastává nevhodnou pracovní roli, někde jinde by byl schopen podávat mnohem lepší pracovní výkon, mělo by se nad přemístěním uvažovat. Pokud je problémem nedostatečný rozvoj, často jako důsledek neodpovídajícího stylu vedení či nevhodného chování, je potřeba se zaměřit na sestavení individuálního rozvojového plánu, zvláště pokud byl rozvoj v minulosti zanedbáván. Společně s tím by měl být mezi vedoucím a jedincem, který nepodává odpovídající výkon, dohodnut tzv. plán zlepšení pracovního výkonu. Toto typicky zahrnuje pravidelná setkání za účelem zhodnocení pokroku na základě dohodnutých akcí, poskytování osobní podpory od vedoucího, koučování aj. 7. Vytvoření systému odpovídající dokumentace. Pro řízení pracovního výkonu je potřeba použít odpovídající dokumentaci. Bez ní není možné tuto aktivitu realizovat, ale dokumentace by neměla být složitá, preferuje se spíše její jednoduchost, přehlednost a rychlá manipulace s ní. Nikdo nechce trávit příliš mnoho času zbytečným vyplňováním formulářů, sepisováním zpráv apod. Je potřeba zaznamenat jen ty informace, které jsou důležité jak z hlediska řízení výkonnosti celé organizace, tak z hlediska agendy týkající se řízení pracovního výkonu jednotlivců včetně jejich rozvoje, stejně jako agendy týkající se


53

PERSONALISTIKA systému odměňování. Kromě dat o pracovnících ( jméno, pracovní role, délka vykonávání role, místo výkonu role) se může jednat o smlouvu (dohodu) o budoucím pracovním výkonu, vzdělávání, výcviku a rozvoji (pokud má písemnou podobu), která obsahuje dohodnuté cíle, kterých má být v následujícím období dosaženo, jak bude výkon měřen a jaké schopnosti, znalosti, dovednosti, chování či kompetence jsou pro dosažení požadovaných výstupů zapotřebí. Jedná se tedy o kombinaci dohodnutých organizačních výsledků a osobních rozvojových cílů. Rozvojové cíle jednotlivých pracovníků by měly být navázány na jejich plány osobního rozvoje; v těchto plánech je stanoveno, jaké kroky by měl pracovník realizovat v zájmu dosažení nejen požadovaného výkonu, ale hlavně jeho zlepšení. Plán osobního rozvoje může tedy být dalším dokumentem, který je možno při řízení pracovního výkonu zpracovat a používat. Dále se může jednat o záznamy o průběhu pracovního výkonu během roku, dokumentaci hodnotícího pohovoru, plány nástupnictví aj. Vždy záleží na konkrétní organizaci, jakou dokumentaci se rozhodne používat. Ve stále rostoucí míře organizace používají pro usnadnění řízení pracovního výkonu specializované modulární personální informační systémy, které dokážou podporovat a navzájem propojovat všechny činnosti řízení lidských zdrojů v organizaci. 8. Zabezpečení informovanosti zúčastněných o všech aspektech řízení pracovního výkonu. Všichni pracovníci, kterých se úprava stávajícího či implementace nového systému řízení pracovního výkonu v organizaci dotkne, by měli být o všech aspektech tohoto přístupu velmi dobře a včas informováni.

54

Měl by jim být podrobně vysvětlen nejen obsah a cíle všech upravených či nových procesů, ale i možný dopad realizace těchto aktivit na dotyčné pracovníky z hlediska výkonu, vzdělávání, výcviku, rozvoje a možností realizace jejich kariér, stejně jako odměňování. Dle studie Performance Management in Action: Current Trends and Practice realizované institutem CIPD v roce 2009, dokážou tyto informace nejefektivněji poskytnout pracovníkům jejich přímí nadřízení. Jako dalších nástrojů zajištění informovanosti se dá využít společných setkání vedení a všech pracovníků organizace, intranetu, firemního časopisu, nástěnek, informačních brožur či letáků apod. 9. Zajištění potřebného výcviku vedoucích v dovednosti řízení pracovního výkonu. Je samozřejmé, že každý vedoucí, který provádí řízení pracovního výkonu svých podřízených, by měl projít odpovídajícím výcvikem, jedině tak může být jeho řízení pracovního výkonu efektivní. Dříve, v počátcích používání přístupu řízení pracovního výkonu v organizacích, se výcvik vedoucích v této dovednosti zaměřoval pouze na: Vysvětlení podstaty řízení pracovního výkonu, konkrétní podoby jednotlivých procesů v dané organizaci. Popis příčin existence neodpovídajícího pracovního výkonu, vysvětlení možných nápravných opatření k jeho odstranění. Výcvik poskytování zpětné vazby či zvládání negativních situací (absentérství, nechuť pracovat, nedostatek odhodlání aj.) – velmi často pomocí video/DVD programů. Výcvik správného vyplňování příslušných formulářů, psaní zpráv a manipulace s nimi.


IMPLEMENTACE ŘÍZENÍ PRACOVNÍHO VÝKONU Tento víceméně „popisný“ způsob výcviku se postupem času začal ukazovat jako nedostačující, vedoucí nebyli schopni uplatnit nabyté vědomosti v praxi. Bylo potřeba změnit přístup k výcviku směrem k rozvojovému procesu, který umožní vedoucím dostat se k jádru toho, jak vést a koučovat své podřízené mnohem efektivněji. Z toho důvodu je v současnosti výcvik zaměřen na: Poskytování „just-in-time“ výcviku s cílem zajistit, že dovednosti nabyté výcvikem jsou co nejdříve upevněny použitím v praxi. Realizaci workshopů s cílem zkvalitnění schopnosti koučovat tak, aby praktická aplikace této dovednosti skutečně vedla k neustálému zlepšování výkonnosti pracovníků v konkrétních podmínkách organizace. Realizaci workshopů s cílem zkvalitnění provádění hodnocení pracovního výkonu a poskytování zpětné vazby na výkon a schopnosti poskytnout v případě potřeby pomoc a podporu. Schopnost zajistit konzistentnost procesů hodnocení, odměňování a vzdělávání a rozvoje; jedině tak bude realizace řízení pracovního výkonu v organizaci úspěšná, jedině tak dojde k růstu výkonu jednotlivců a výkonnosti celé organizace aj.

ZDROJE: 1) ARMSTRONG, M., MURLIS, H. Reward Management: A Handbook of Remuneration Strategy and Practice. London: Kogan Page, 2007. 722 s. ISBN 978-0-7494-4986-5. 2) CANNON, J. A.; McGEE, R. Talent management and Succession Planning. 1st ed. London: CIPD, 2007. 406 s. ISBN 978-1843981732. 3) Studie Performance Management in Action: Current Trends and Practice. CIPD (Chartered Institute for Personnel and Development), 2009. [cit. 2011-01-06], dostupné z: www. cipd.co.uk/hr-resources/survey-reports/performance-management-trends-practice.aspx.

■

Ing. Petra Horváthová, Ph.D. Autorka je vedoucí katedry managementu Ekonomické fakulty Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. Vyučuje také na Univerzitě Jana Amose Komenského Praha, s. r. o. v konzultačním středisku Frýdek–Místek a na Vysoké škole podnikání, a. s. v Ostravě. K jejím hlavním oblastem odborného zájmu patří problematika řízení lidských zdrojů, strategického managementu a řízení organizací. Je autorkou a spoluautorkou učebních textů, odborných článků a příspěvků na národních, mezinárodních i zahraničních konferencích, věnuje se i překladům cizojazyčné odborné literatury. Kontakt na autorku: [email protected]

Závěrem je nutné zdůraznit, že po zavedení nového systému řízení pracovního výkonu je potřeba neustále sledovat a hodnotit, jak tento systém funguje, a eventuelně provádět potřebné změny či úpravy. Většinou se v období do čtyř až pěti let od implementace nového systému nejedná o změny zásadního charakteru; nejčastěji jde o sofistikovanější využití informačních technologií, vylepšení a zjednodušení dokumentace, efektivnější použití kompetenčních modelů apod.


55

CAFIN informuje ................ CAFIN slaví první rok činnosti První výročí slaví v těchto dnech Česká asociace pro finanční řízení (CAFIN). „Za uplynulý rok si vybudoval CAFIN rozsáhlou členskou základnu, což dokládá, že základní zaměření asociace je pro její členy nejen zajímavé, ale i užitečné a tím pádem poptávané,“ řekl k příležitosti prvních narozenin Ladislav Profota, předseda CAFIN. Asociace je nezisková organizace, která sdružuje odborníky se zájmem o finanční řízení podniků. Podporuje výzkum, výuku i vzdělání na tomto poli a aktivně spolupracuje s profesními organizacemi, finančními institucemi a dalšími zájmovými subjekty.

Česká asociace pro finanční řízení začala svoji činnost na přelomu března a dubna 2010; v červnu došlo k prvnímu setkání členů asociace i k zasedání odborné rady, která představila plán činností na celý rok 2010. V srpnu se uskutečnil první CAFIN DAY, netradičně pojaté letní setkání členů, během něhož se účastníci dozvěděli více o controllingu v takových zemích, jako je Afghánistán, Etiopie či Gruzie. K úspěšným akcím minulého roku patřily hlavně prakticky zaměřené workshopy; největší ohlas zaznamenalo vánoční setkání, jehož hostem se stal Václav Novák, krizový manažer, který se podílel na záchranném plánu ČSA, krizovém financování Setuzy i na finanční a provozní restrukturalizaci holdingu Vítkovice. Václav Novák se během přednášky podělil o svůj recept na dobře provedenou restrukturalizaci, který shrnul do pěti zásadních kroků: zajištění peněz, zprůhlednění chodu firmy (controlling), ořezání nákladů, přechod na procesní řízení a energetizace zaměstnanců.

V rámci CAFIN vzniklo během uplynulého roku několik pracovních skupin. „Původní vize se začínají naplňovat,“ pochvaluje si Ladislav Profota. Nejnovější z nich se jmenuje pracovní skupina Kariérní standardy, patří k současným hlavním aktivitám asociace. Cílem pracovní skupiny je vytvořit kariérní mapu finančních pozic v ČR: materiál, který v těchto dnech vzniká, bude popisovat žádoucí stav, reálně dosažitelný za podmínky, že bude vytvořena systémová podpora zaměstnanců s cílem zvyšování kvality jejich práce. Asociace si klade za cíl tento dokument pravidelně revidovat a obnovovat. Pro své členy nabízí organizace odebírání odborného časopis zdarma, zvýhodněnou nabídku odborně zaměřené literatury, několik workshopů během roku i možnost využít bohatě zásobené knihovny. Pod záštitou asociace vznikla také úspěšná série rozhovorů na téma vzdělávání navzdory finanční krizi. Bližší informace: www.cafin.cz

Rádi bychom Vás pozvali na Letní setkání členů, před kterým proběhne sněm členů. Datum: 14. června 2011 Čas: 16:00 Sněm členů, zpráva o činnosti asociace 18:00 Odborná prezentace Místo: Academic hotel & Congress centre a.s., Roztoky u Prahy

56


monitoring ........................... Korporátní komunikaci O2 povede Dvořáková Nově vytvořené oddělení korporátní komunikace společnosti Telefónica O2 povede bývalá šéfka komunikace skupiny Ahold Dana Dvořáková. Ve funkci bude zodpovídat za vztahy s veřejností, za oblast společenské odpovědnosti a Nadaci O2. Bude odpovědná přímo generálnímu řediteli a zároveň se stane jedním z členů výkonného výboru.

Dvořák viceprezidentem pro obchod, marketing a strategii v HP Novým výkonným viceprezidentem pro celosvětový obchod, marketing a strategii divize Enterprise Business společnosti Hewlett-Packard (HP) se stal Jan Zadák (46 let). Od loňského dubna v HP zastával pozici senior viceprezidenta a výkonného ředitele divize Enterprise Business pro Evropu, Blízký východ

a Afriku. Zadák bude zodpovědný za obchodní výsledky divize, jejíž obrat je přibližně 57 miliard amerických dolarů ročně, bude mít na starost řízení celé obchodní jednotky HP Enterprise Business na všech světových trzích.

Skupině pražské burzy klesl loni zisk Skupině pražské burzy klesl loni čistý zisk na 101,9 milionu korun z předloňských 126,3 milionu korun. Valná hromada akcionářů burzy v dubnu schválila výplatu dividendy ve výši 424 korun; za rok 2009 byla vyplacena dividenda 446 korun na akcii. Zástupci akcionářů také zvolili nového člena dozorčí rady, Jana Vedrala ze společnosti Conseq Investment Management.

Tapšíková ze ŠkoFIN novou šéfkou ČLFA Novou předsedkyní České leasingové a finanční asociace (ČLFA) se stala Jiřina Tapšíková (51 let) ze společnosti ŠkoFIN. Na místo

usedla po Jiřím Matulovi ze společnosti UniCredit Leasing. Česká leasingová a finanční asociace je zájmovým sdružením nebankovních společností, které se zabývají finančním a operativním leasingem, úvěry a splátkovými prodeji pro domácnosti i podnikatele a factoringem, nyní je členem 59 firem.

S akvizicemi a fúzemi nejvíc radil Havel, Holásek & Partners První místo v žebříčku právních firem, které v České republice i v celé střední a východní Evropě loni nejčastěji poskytovaly právní poradenství při fúzích a akvizicích, obhájila advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners. Podle hodnocení ratingové agentury Thomson Reuters loni radila kancelář Havel, Holásek & Partners se 46 fúzemi a akvizicemi a jen v Česku podle výsledků analytické studie DealWatch realizovala 28 transakcí. Tržby právní kanceláře se v roce 2010 zvýšily zhruba o 20 %. Zdroj: ČTK


57

MONITORING / ZE SVĚTA

AKCIE

Po březnové korekci akciové trhy pokračovaly v růstu na nová lokální maxima. Mezi nejlepší se zařadila frankfurtská burza, kde akcie posílily téměř o 6 %, index DAX překonal hranici 7 500 bodů. Dařilo se také akciím v New Yorku, index S&P 500 se přehoupl přes metu 1 350 bodů. Jelikož ale oslabil dolar, tak po přepočtu do eura skončily americké akcie mírně ve ztrátě. Pražskou burzu táhly zejména dividendové akcie ČEZ a Telefónica O2. Nedařilo se naopak hlavním rozvíjejícím se trhům BRIC, pokles zaznamenaly akcie v Brazílii, Rusku, Indii i Číně. Nejvíce ztratil Egypt, z maxima před rokem spadly egyptské akcie už o 40 %.

MĚNY

58


FINANČNÍ TRHY DUBEN 2011 Čtvrtý měsíc v řadě klesá kurz dolaru vůči euru a blíží se k magické hranici 1,5 dolaru za euro. Nejsilnější z pětice hlavních světových měn byl v dubnu již tradičně švýcarský frank. Ještě o něco lépe se vedlo australskému dolaru, který se dostal na nové historické maximum vůči americkému dolaru. Australský dolar je nyní dražší než americký s kurzem 0,91. Dařilo se opět i české koruně a polskému zlotému. Celý východoevropský region od srbského dináru až po ruský rubl se může od začátku roku těšit pozitivnímu vývoji na měnových trzích. Na roční periodě se nejvyšším zhodnocením může chlubit švýcarský frank.

KOMODITY

Klesající hodnota dolaru a rostoucí inflace žene nahoru cenu drahých kovů. Zlato překonalo další historický rekord, když se cena přehoupla přes 1 500 dolarů za unci. Daleko rychlejším tempem ale roste cena stříbra. Před dvěma roky se unce stříbra dala koupit za 10 dolarů, dnes stojí téměř 50 dolarů. Jen za duben stoupla cena stříbra o necelých 30 %. I z grafu je patrné, že růst nabírá na tempu, což připomíná klasický scénář bubliny. Navíc stříbro se primárně používá v elektronice, takže z podstaty věci by mělo mít blíže průmyslovým kovům, jejichž cena nyní stagnuje, neboť tempo růstu světové ekonomiky zpomaluje. INVESTIČNÍ TIP MĚSÍCE

Akcie Cameco, kanadské společnosti zabývající se těžbou a zpracováním uranu, po havárii jaderné elektrárny Fukušima poklesly na 30 USD. Tržní kapitalizace firmy činí 12 mld. USD, roční tržby 2,2 mld. a roční zisk 540 mil. (P/E = 22; P/S = 5,5; P/B = 2,1). Cena uranu by měla po čase začít znovu růst. Investice vhodná pro dlouhodobý horizont.

Rubriku Finanční trhy pro časopis připravuje Jan Traxler ze společnosti FINEZ Investment Management, s. r. o., [email protected], www.finez.cz


59

5/2011

Ročník II Měsíčník Šéfredaktor: Mikuláš Ostatnický, tel.: 246 040 438, e-mail: [email protected] Odpovědná redaktorka: Kateřina Žáčková, tel.: 246 040 432, e-mail: [email protected] Předplatné: informace tel.: 246 040 400, objednávky: [email protected] Inzerce: Iva Suchnová, tel.: 246 040 439 Vydává: Wolters Kluwer ČR, a. s., U Nákladového nádraží 6, 130 00 Praha 3 Odborný garant časopisu: Česká asociace pro finanční řízení CAFIN, www.cafin.cz Tiskne: SERIFA, a. s., Jinonická 80, Praha 5. Sazba: Monika Svobodová Nevyžádané příspěvky nevracíme. Přetisk a jakékoli šíření dovoleno pouze se souhlasem vydavatele. Vydávání povoleno Ministerstvem kultury ČR pod číslem E 19410. ISSN 1804-2996. Za správnost údajů uvedených v článcích odpovídají jejich autoři. Roční předplatné činí 2 000 Kč bez DPH (2 200 Kč včetně DPH, poštovného a balného). Předplatné je automaticky prodlužováno. V případě, že předplatitel nehodlá odebírat následující ročník, sdělí tuto skutečnost písemnou formou vydavateli, a to nejpozději 14 dnů před začátkem nového předplatitelského období. Předáno do tisku dne 13. 5. 2011. © Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011

✁ OBJEDNÁVKOVÝ KUPÓN Objednávám roční předplatné měsíčníku Finanční řízení & controlling v praxi za cenu 2 000 Kč bez DPH název organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . jméno a příjmení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . adresa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . e-mail . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

tel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

IČ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

DIČ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Vyplněný kupón odešlete na adresu: Wolters Kluwer ČR, a. s., U Nákladového nádraží 6, 130 00 Praha 3 Časopis lze rovněž objednat na internetové adrese http://obchod.wkcr.cz nebo na e-mailové adrese [email protected]. Bližší informace také poskytujeme na telefonu 246 040 400.

60


Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

Recommend Documents