Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

ÚVODNÍ SLOVO Vážené čtenářky, vážení čtenáři, Otomar Linhart, DrSc. Biologové Jihočeské univerzity se ve spolupráci s Parazitologickým ústavem Akademie věd ČR podílejí na unikátním mezinárodním výzkumu vakcíny proti lymské borelióze. Pokud vše půjde bez komplikací, za pět let se proti tomuto nebezpečnému onemocnění budeme moci nechat očkovat. Výjimečná spolupráce s dnes již deseti ústavy Akademie věd ČR, z nichž několik sídlí přímo v kampusu univerzitního areálu v Českých Budějovicích, oceňují jak akademičtí pracovníci Jihočeské univerzity, tak i nově zvolený předseda Akademie věd ČR prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc., který záhy po svém nástupu do funkce jihočeské ústavy AV ČR a také Jihočeskou univerzitu navštívil. Organizování letních škol pro středoškoláky a vysokoškoláky letos doplněné o programy pro veřejnost včetně prezentací vědecké činnosti v Ústavu fyzikální biologie v Nových Hradech ocenila Evropská unie zařazením projektu do systému elitních mezinárodních aktivit „Researchers in Europe“. Premiérově je zařazena nová rubrika KNIHOVNIČKA JIHOČESKÉ UNIVERZITY, tentokrát s částí textu z poučné knihy „Proč se lidé zabíjejí“ prof. RNDr. Jana Zrzavého, CSc., s nímž si můžete přečíst i rozhovor o popularizaci vědy, publikování a literatuře. K letním novinkám patří i další nová rubrika PŘEDSTAVUJEME VÁM..., v níž je možné podrobněji nahlédnout do činnosti konkrétního pracoviště na Jihočeské univerzitě. Napoprvé se podíváme do Oddělení vodní toxikologie a nemocí ryb ve VÚRH ve Vodňanech. „Zvířata nás učí skromnosti“ je titul rozhovoru s mezinárodně uznávaným zoologem prof. RNDr. Zdeňkem Veselovským, CSc., jehož velkou životní etapou bylo mj. třicetileté působení ve funkci ředitele pražské zoologické zahrady. Právě mu vyšla 35. kniha. V akademickém roce 2004/2005 studovalo na Jihočeské univerzitě 8 505 studentů a studentek (dalších 319 mělo studium přerušené). Slavnostními promocemi letos završilo studium na JU 1 216 absolventek a absolventů. Počet zájemců o studium na Jihočeské univerzitě čtyřnásobně převýšil kapacitu školy - ke studiu na Jihočeské univerzitě se hlásilo 11 000 maturantů a maturantek. A to zavazuje.

od 1. ledna 2006 se Jihočeská univerzita rozroste o filozofickou fakultu. Naplnil se tak jeden z dlouhodobých strategických cílů rozvoje univerzity, deklarovaných při vzniku Jihočeské univerzity v roce 1991. Univerzita vyjde vstříc poptávce maturantek a maturantů po studiu historie, archivnictví, archeologie a bohemistiky a perspektivně i dalších humanitně a společenskovědně orientovaných oborů. Ve SLOVECH REKTORA se k aktuálnímu tématu vyjadřuje rektor JU prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc. Stávající historický ústav kontinuálně přejde do nové struktury filozofické fakulty jako její zakládající část, i o tom hovoří z pohledu historika zabývajícího se též dějinami školství a vzdělanosti ředitel Historického ústavu JU PhDr. Miroslav Novotný, CSc. Ve spolupráci s partnerskou univerzitou J. Keplera v Linci je v současné době připravována akreditace přeshraničního studijního oboru biologická chemie. Tento významný bod spolupráce je součástí nově podepsané smlouvy o spolupráci a výměně ve vědeckém výzkumu a výuce, kterou v Linci v červnu za Jihočeskou univerzitu podepsal rektor prof. Václav Bůžek. V dubnu a v červnu zasedala Správní rada Jihočeské univerzity, na následující šestileté funkční období do ní bylo jmenováno několik nových členů. Květnové volby do Akademického senátu Jihočeské univerzity se uskutečnily již podle nového Volebního a jednacího řádu AS JU při více než dvacetiprocentní účasti voličů. S účinností od 15. května ustanovil rektor Jihočeské univerzity prof. V. Bůžek ke stávajícím čtyřem prorektorům prorektora pro celoživotní vzdělávání. Do této funkce byla jmenována doc. PhDr. Jana Šemberová, CSc. Děkan Teologické fakulty Jihočeské univerzity Dr. Jiří Kašný, Th.D., úspěšně vstoupil do druhého funkčního období. V OTÁZKÁCH PRO… hovoří mj. o aktuálním nasměrování pedagogické a badatelské činnosti a nových úkolech na teologické fakultě. Nově jmenovaná profesorka MVDr. Iva Dyková, DrSc., z biologické fakulty je v pořadí sedmdesátým příslušníkem akademické obce Jihočeské univerzity s nejvyšší akademickou hodností. V květnu byly předány diplomy také dvěma novým docentkám a třem docentům Jihočeské univerzity. I v tomto čísle Jihočeské univerzity pokračuje představování jednotlivých výzkumných záměrů, které získaly státní dotaci na následujících 5-7 let. Projekt Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického ve Vodňanech představuje odpovědný řešitel a ředitel VÚRH JU doc. Ing.

Hezké léto.

3/

Mgr. Hana Bumbová

SLOVA REKTORA Jihočeská univerzita se rozšíří o šestou fakultu K 1. lednu 2006 se Jihočeská univerzita rozšíří o nově vzniklou filozofickou fakultu. Všech pět stávajících fakult patřilo od roku 1991 k zakládajícím součástem Jihočeské univerzity, takže vznik nové fakulty je v dějinách naší univerzity zcela novým prvkem. Jaké konkrétní kroky této významné události předcházely?

ústav, který v krátké době obhájil či nově získal všechny akreditace bakalářských, magisterských a doktorských studijních programů, práva habilitací a profesorských řízení v oboru české dějiny. Historický ústav se vyvíjel také jako pracoviště základního výzkumu, jehož výzkumný záměr na léta 2005-2009 byl MŠMT ČR hodnocen nejvyšší klasifikací.

Vytvoření filozofické fakulty bylo deklarováno již při založení Jihočeské univerzity v roce 1991. Tato myšlenka se opakovala ve všech dlouhodobých záměrech dalšího rozvoje univerzity, ale žádné předchozí vedení univerzity se k tomuto kroku neodhodlalo. Doba nazrála až nyní a domnívám se, že to mělo svoji logiku; bylo potřeba, aby se zpevnila kvalifikační a vědecká struktura. Vznik filozofické fakulty je tedy naplněním jednoho z dlouhodobých strategických cílů rozvoje univerzity. Navíc je všeobecně známo, že o humanitní a společenskovědní obory je velký zájem, takže tím uspokojíme i poptávku středoškolské populace studovat historii, archivnictví, archeologii, bohemistiku a perspektivně i další obory. Zvolený název „filozofická fakulta“ je čitelný a odpovídá rozhodnutí současného vedení Jihočeské univerzity, které si před rokem mj. vytyčilo optimalizaci struktury univerzity - obsah a názvy jednotlivých součástí univerzity by měly být dostatečně přehledné pro maturanty, maturantky a veřejnost.

Základem filozofické fakulty se od 1. 1. 2006 stanou tři pracoviště, tři ústavy – historický ústav, ústav bohemistiky a ústav estetiky a dějin umění. Perspektivně se počítá s tím, že se z historického ústavu vydělí některá další pracoviště, která jsou dosud součástí ústavu a která se během krátké doby mohou stát samostatnými ústavy v rámci nové filozofické fakulty. Mohlo by jít například o ústav archivnictví, ústav středověké archeologie a podobně. V horizontu tří let by zde mohl vzniknout ústav románských studií, uvažuje se také o ústavu sociologie, politologie a některých dalších společenskovědně orientovaných oborů. Filozofická fakulta Jihočeské univerzity byla budována v souladu s platnými právními předpisy, obsáhlý akreditační materiál 7. a 8. června 2005 posuzovaly čtyři pracovní skupiny Akreditační komise (jmenované Vládou ČR). Na základě úspěšně vypracovaného projektu byl 13. června 2005 Akreditační komisí vydán souhlas se zřízením Filozofické fakulty Jihočeské univerzity, který jsem obdržel v písemné podobě. Podle § 23 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb. a v souladu s § 9 odst. 1 písm. a) téhož zákona projednal Akademický senát Jihočeské univerzity na svém zasedání 28. června 2005 zřízení této nové součásti Jihočeské univerzity od 1. 1. 2006. Proč byla filozofická fakulta zřízena k 1. 1. 2006, tedy zhruba k polovině akademického roku? Nabízely se dvě možnosti, dva termíny - buď od začátku akademického nebo kalendářního roku. Z hlediska finančních toků a procesů jsme se přiklonili k termínu od 1. 1. 2006. Kolik bude mít filozofická fakulta studentů?

Na jakých „základech“ byla filozofická fakulta akreditována?

Od 1. 1. 2006 bude na filozofické fakultě studovat zhruba 200 studentů - všichni stávající studenti historického ústavu a někteří studenti z katedry bohemistiky pedagogické fakulty (neučitelská bohemistika a doktorské studium). Akreditační komise převedla studijní programy na nový subjekt – filozofickou fakultu a tito

Začátkem procesu završeného zřízením Filozofické fakulty Jihočeské univerzity bylo vyčlenění historického ústavu ze struktury pedagogické fakulty 1. 1. 2003. Z historického ústavu se tehdy stal samostatný vysokoškolský

4/

studenti dokončí studium již jako absolventi této fakulty. Výhledově, během čtyř až pěti let, počítá filozofická fakulta s nárůstem na 700-800 studentů.

Již dnes máme akreditovány bakalářské a magisterské obory, jsou akreditována doktorská studia českých dějin a doktorská studia české literatury, máme habilitační a profesorská práva v českých dějinách, bohemisti nepochybně požádají o akreditaci habilitačních práv v české literatuře. Stávající akreditace jsou postačující, u nových oborů se musí začít postupně.

V jakých profesích se budou moci absolventi Filozofické fakulty Jihočeské univerzity uplatnit? Sehrává nějakou roli skutečnost, že se Jihočeská univerzita nachází v blízkosti hranic s Rakouskem a Německem?

Může vznik filozofické fakulty na Jihočeské univerzitě ovlivnit některé další očekávané procesy v rámci struktury a čitelnosti JU?

Chceme, aby filozofická fakulta vychovávala nejen vědce, ale i řadu prakticky zaměřených odborníků, kteří najdou uplatnění ve sféře muzeí, archivů, v památkové péči, v nakladatelstvích, ve sdělovacích prostředcích a podobně. Budeme usilovat o to, aby fakulta přispěla k duchovní kultivaci tohoto regionu, který byl dříve zcela v pohraničí a nyní, se vstupem do Evropské unie, je to jeden z centrálních regionů ve střední Evropě. S tím souvisí i jeden z našich cílů – ve spolupráci s univerzitou v Pasově, která má velkou filozofickou fakultu a je jednou z nejbližších partnerských univerzit Jihočeské univerzity, bychom chtěli připravit studijní program středoevropských studií. Toto studium by vychovávalo specialisty, kteří by znali středoevropské jazyky, reálie, kulturu, právo, historii, byli by to prakticky zaměření lidé, kteří by se v tomto středoevropském prostoru dokázali uplatnit jako kvalifikovaní úředníci, poradci a podobně.

Samozřejmě bych byl velmi rád, kdyby se stávající biologická fakulta postupně přetvořila ve fakultu přírodovědeckou. Ani to není myšlenka posledních dnů, o tom se hovoří stejně dlouho jako o vzniku filozofické fakulty, tedy od založení univerzity. Tento záměr se také pravidelně objevuje ve všech dlouhodobých plánech dalšího rozvoje univerzity. Myslím si, že by přerod biologické fakulty v přírodovědeckou fakultu zčitelnil strukturu univerzity a rovněž by tato fakulta získala více šancí pro rozvoj – kromě biologických věd by se na ní mohly pěstovat i další přírodní vědy, které jsou na univerzitě v různé míře rozptýleny. V nadcházejícím akademickém roce bude vedení Jihočeské univerzity v úzké spolupráci s vedením Zemědělské fakulty JU intenzivně pracovat na vyčlenění ekonomických oborů do ekonomicky zaměřené fakulty a na transformaci stávajících technologických oborů, které by měly zřetelněji odrážet požadavky praxe. -hb-

Jaké místo by měla Filozofická fakulta Jihočeské univerzity zaujmout v rámci filozofických fakult v republice? V rámci České republiky jsou filozofické fakulty na Karlově univerzitě, na Masarykově, Palackého, Slezské a Ostravské univerzitě, nyní i na Západočeské univerzitě. Jsem přesvědčen, že na každé, řekněme klasické univerzitě, by filozofická fakulta měla být. Filozofická fakulta Jihočeské univerzity vychází z přirozeného výzkumného prostoru, kterým je, jak rád říkám, prostor česko-rakousko-bavorského regionu s bohatými knihovnami, archivy, hmotnou kulturou, literárními, folkloristickými, uměnovědnými tradicemi a podobně. Tento prostor může sloužit jako určitý laboratorní, terénní prostor pro řešení řady naléhavých aktuálních otázek moderních společenských věd. Kladete velký důraz na pevnou kvalifikační a vědeckou strukturu; jak bude tento požadavek naplněn v rámci filozofické fakuty? Filozofickou fakultu stavíme jako fakultu badatelskou, orientovanou především na základní výzkum. Znamená to, že přinese i další vědeckou kvalitu, která se odrazí v úrovni vysokoškolské výuky. Naší prestiží je, aby měla plnou akreditaci.

5/

Ze zasedání Správní rady

Místopředsedové: JUDr. Petr Dušek krajský zástupce - Krajské státní zastupitelství, České Budějovice Ing. Václav Hanke, CSc. ředitel odboru programu výzkumu a vývoje MŠMT, Praha

Jihočeské univerzity

21. zasedání Správní rady Jihočeské univerzity se konalo 28. dubna 2005 jako první řádné zasedání po téměř tříměsíční pauze, která byla způsobena poklesem počtu členů Správní rady JU pod zákonem stanovené minimum. S účinností k 15. březnu 2005 byla usnášeníschopnost Správní rady JU obnovena jmenováním nových členů Správní rady JU, které na návrh rektora Jihočeské univerzity jmenovala na šestileté funkční období ministryně školství, mládeže a tělovýchovy JUDr. Petra Buzková. Správní rada JU má v současné době dvanáct členů.

Členové: Mgr. Vlasta Bohdalová náměstkyně primátora Statutárního města České Budějovice pro školství, kulturu, zdravotnictví a sociální věci Ing. Zdeněk Daňha poradce hejtmana Krajského úřadu České Budějovice Ing. Jan Hůda generální ředitel Rybářství Třeboň, a.s. Třeboň Ing. Jiří Chmel ředitel regionálního odboru Státního zemědělského intervenčního fondu, České Budějovice Ing. Jan Kubeš předseda představenstva Jihočeské hodpodářské komory České Budějovice Ing. Václav Pauch ředitel Úřadu práce v Prachaticích Prachatice Mgr. Ing. Miroslav Šimek vedoucí Územního pracoviště Pozemkového fondu ČR v Českých Budějovicích Ing. František Štangl starosta města Nové Hrady Nové Hrady doc. Ing. Zdeněk Žemlička, CSc. přednosta Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, odloučené pracoviště Jindřichův Hradec

Správní rada zvolila předsednictvo - předsedou Správní rady JU byl zvolen Ing. Vladimír Jandík, místopředsedy byli zvoleni Ing. Václav Hanke, CSc., a JUDr. Petr Dušek. Všichni tři totožnou funkci vykonávali i v předchozím funkčním období. SpR JU projednala v souladu se zákonem č. 111/1998 Sb. Výroční zprávu o činnosti Jihočeské univerzity v roce 2004, Výroční zprávu o hospodaření JU za rok 2004 a Rozpočet JU v roce 2005. Rektor JU prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc., informoval členy Správní rady o nejdůležitějších a časově nejbližších rozvojových záměrech univerzity, jakými jsou například vznik Filozofické fakulty JU, optimalizace struktury Zemědělské fakulty JU a příprava vzniku samostatného ústavu ekonomických studií. Z plánovaných investičních akcí je mezi nejvýznamnější řazena výstavba univerzitní knihovny s pavilonem humanitních oborů a aulou, rekonstrukce objektu Vltava pro potřeby Zdravotně sociální fakulty JU a rekonstrukce menzy JU (s novou technologií) v areálu Čtyři Dvory podle současných hygienických požadavků, s cílem rozšířit a zkvalitnit nabídku stravovacích služeb.

27. června 2005 se skutečnilo 22. zasedání Správní rady Jihočeské univerzity, poslední v tomto akademickém roce.

SpR JU dále projednávala některé dílčí záležitosti týkající se nemovitého majetku ve vlastnictví JU, smluv o zřízení věcného břemene na pozemcích Jihočeské univerzity a podobně.

Správní rada JU projednala a schválila předložený návrh „Pravidel pro zakládání právnických osob a pro peněžité a nepeněžité vklady do právnických osob Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích“. Po schválení těchto pravidel Akademickým senátem JU by Jihočeská univerzita mohla zakládat nebo se podílet na založení právnických osob, jejichž

Správní rada Jihočeské univerzity: Předseda: Ing. Vladimír Jandík ředitel pobočky České národní banky v Českých Budějovicích

6/

předmět činnosti souvisí se vzdělávací, vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činností JU. Vznik pravidel byl motivován snahou JU zapojit se do připravovaného projektu Technologického inkubátoru, který by měl po vzoru Nových Hradů vzniknout také v Českých Budějovicích. Technologický inkubátor, na jehož vzniku se podílí Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Jihočeská hospodářská komora, Jihočeský kraj a Statutární město České Budějovice, by měl poskytnout odpovídající zázemí (kanceláře, laboratoře a dílny) pro zájemce o založení malých a středních firem využívajících výsledky výzkumu univerzitních i dalších pracovišť. Budova Technologického inkubátoru by měla vzniknout rekonstrukcí nevyužívaných objektů (stájí a skladů) v areálu Jihočeské univerzity ve Čtyřech Dvorech, předpokládané náklady na rekonstrukci základního objektu se odhadují na 40 mil. Kč. Již nyní, ve fázi příprav je monitorován zájem firem nejen z jihočeského regionu, ale prostřednictvím kanceláře Zelené laguny i firem z Rakouska. Také na straně univerzity jsou kontaktováni první zájemci o spolupráci při zakládání nových firem v rámci inkubátoru, a to např. v oblasti biotechnologií, využívání zemědělské produkce k energetickým a technickým účelům, technických projektů pro komunální sféru, projektů z oblasti aplikované ekologie a další.

Voleb do Akademického senátu JU

se zúčastnilo přes 20% voličů Ve dnech 16. a 17. května 2005 se na Jihočeské univerzitě konaly volby do Akademického senátu Jihočeské univerzity. 2. června se uskutečnilo první zasedání nově zvoleného AS JU, které do zvolení předsedy senátu řídil předseda hlavní volební komise PhDr. Miroslav Novotný, CSc. Informoval přítomné senátorky a senátory o průběhu a výsledcích voleb, jichž se zúčastnilo 1789 voličů, tedy 20,15 %. Nikdo nevyužil práva podat k výsledkům voleb stížnost. Všechny písemné dokumenty související s volbami byly zapečetěny a předány v kanceláři rektora, kde je do nich také možné nahlédnout. Předseda hlavní volební komise poděkoval členům dílčích volebních komisí za jejich práci a komentoval výsledky na jednotlivých součástech. Následovala kandidatura a volba předsedy a místopředsedů AS JU. Předsedou AS byl opětovně zvolen Dr. Ing. Alois Křišťan, Th.D., místopředsedou z řad akademických pracovníků byl zvolen Ing. Karel Suchý, Ph.D. a z řad studentů Marcela Oubrechtová z HÚ. Tolik oficiální zpráva. Volili jsme podle nového Volebního a jednacího řádu AS JU – o něm jsem psal v minulém čísle tohoto periodika. Děkuji všem, kdo volby organizovali (za všechny předsedovi komise Miroslavu Novotnému) a za spolupráci všem senátorům (za všechny z těch kdo v AS JU již nepokračují místopředsedovi Janu Juklovi). Děkuji všem, kdo přijali kandidaturu a vítám především nově zvolené členy. Práce v senátu určitě není primární věcí proč se ocitáme na vysoké škole; učitelé by měli bádat a učit, studenti studovat a ptát se. Přesto, aby škola mohla své základní úkoly plnit, je nutná i práce senátní.

Děkanka Zemědělské fakulty JU prof. Ing. Magdalena Hrabánková, CSc., informovala o probíhajících změnách na Zemědělské fakultě JU, která se postupně připravuje na vyčlenění ekonomických oborů do perspektivní nové ekonomicky zaměřené fakulty a na transformaci stávajících technologických oborů. SpR JU dále v souladu se zákonem č. 111/ 1998 Sb., vydala předchozí písemné souhlasy č. 86 – 90, kterými byly schváleny dva návrhy na uzavření budoucích smluv o zřízení věcného břemene na pozemcích JU, dva návrhy na zřízení věcného břemene ve prospěch JU a jeden návrh na prodej pozemků, které jsou pro další rozvoj JU neupotřebitelné.

V uplynulém období jsem měl pocit, že senát dovedl pracovat jako celouniverzitní grémium, že různost názorů šla často napříč delegacemi součástí. To, že jsme z různých součástí se jistě projevovalo, avšak pozitivně právě různými úhly pohledu. Samozřejmě práce v podobných grémiích má celou řadu podob a každý se zapojí dle své chuti, svých možností nebo potřeb. Za minimální „pracovní zapojení“ považuji alespoň docházku na schůze, nebo omluvu se zájmem o to, zda svou neúčastí neohrozím práceschopnost celého grémia. Pamětníci vědí, že několikrát AS JU z těchto důvodů nemohl pracovat. Na druhé straně je možné aktivně se angažovat v komisích a přípravě návrhů – vnitrouniverzitních až po celostátní (v minulém období se někteří

(Správní rada viz http://www.jcu.cz/structure/ board_of_trustees)

7/

angažovali v reformě vedoucí k ubytovacím stipendiím). Věřím, že mezi těmito polohami si každý najde své místo. Senát projednává jistě řadu „formalit a kosmetických úprav“ vnitřních předpisů, ale také věci zásadní, například jsme svým usnesením zřídili Filozofickou fakultu JU, na podzim roku 2006 budeme volit rektora JU. Těším se na spolupráci v dalším volebním období. Dr. Ing. Alois Křišťan, Th.D. předseda Akademického senátu JU

V rámci univerzity byl ustanoven projektový tým složený v odborníků ze všech součástí univerzity, kteří budou za rozvoj celoživotního vzdělávání na svých pracovištích zodpovídat. V průběhu léta budou připravovány podklady pro „Dlouhodobý záměr“, jejichž prostřednictvím získá i koncepce celoživotního vzdělávání na Jihočeské univerzitě konkrétní podobu a pevné vymezení. Podzimní číslo Jihočeské univerzity o tom bude informovat. -hb-

Jihočeští biologové se podílejí

na unikátním výzkumu proti lymské borelióze

Před sedmi lety se začal šestičlenný tým vědců z Jihočeské univerzity – Biologické fakulty a Parazitologického ústavu Akademie věd v Českých Budějovicích podílet na mezinárodním výzkumu vakcíny proti lymské borelióze. Výzkum byl veden úspěšně a vše nasvědčuje tomu, že se vakcína v Česku může objevit již v roce 2010.

Doc. PhDr. Jana Šemberová, CSc.,

prorektorkou

pro celoživotní vzdělávání na Jihočeské univerzitě V souladu s ustanovením § 10 odst. (4) zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách v platném znění a Článku 17 odst. (1), písm. a) a b) Statutu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a po projednání v Akademickém senátu Jihočeské univerzity dne 3. května 2005 ustanovil rektor Jihočeské univerzity prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc., s účinností od 15. května 2005 ke stávajícím čtyřem prorektorům (pro pedagogickou činnost, pro vědu, pro zahraniční vztahy, pro rozvoj) prorektora pro celoživotní vzdělávání (CŽV). Prorektorkou pro celoživotní vzdělávání JU byla jmenována doc. PhDr. Jana Šemberová, CSc., vedoucí Katedry psychiatrie a psychologie Zdravotně sociální fakulty JU.

„Ve Spojených státech amerických na vakcíně proti lymské borelióze pracují od konce 80. let. Také na naší univerzitě má díky propojení s Parazitologickým ústavem AV ČR výzkum klíšťat a nemocí, které klíšťata přenášejí, velkou tradici. Americký vědec profesor B. Luft si nás našel v literatuře a kontaktoval mě,“ říká o počátku mezinárodní spolupráce děkan biologické fakulty prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc.: „Kandidátní vakcíny jsme testovali po dobu pěti let na laboratorních myších, provedli jsme celkem sedm vakcinačních experimentů, které trvaly vždy dva měsíce a ve zbývajícím čase vyšetřovali experimentální materiál a zpracovávali výsledky. Vývoj vakcíny pro střední Evropu je složitější než pro Ameriku, protože všechno nasvědčuje tomu, že v Evropě se vyskytuje více druhů spirochét, které lymskou boreliózu způsobují. Finance na tento výzkum nám poskytl americký partner.“ Autory úspěšného projektu, na němž se JU a PaÚ AV ČR podíleli, jsou Dr. Ian Livey z výzkumných laboratoří Barter BioScience AG v Rakousku a profesor Benjamin Luft ze Státní univerzity New York ve Stonybrook, USA. Ti vakcínu a její vývoj představili na mezinárodním kurzu „Summer School on Molecular Vector Biology“ (20. – 24. 6. 2005). Vakcína získala v Rakousku povolení potřebné k zahájení klinických testů v říjnu letošního roku. Pokud vše půjde hladce, mohli by se zájemci nechat očkovat proti lymské borelióze již za pět let. Více na toto téma na straně 32. -hb-

Na poradě vedení Jihočeské univerzity 24. 5. 2005 a následně na kolegiu rektora 7. 6. 2005 informovala prorektorka pro celoživotní vzdělávání doc. Jana Šemberová o situaci, v níž se, i v rámci České republiky, systém celoživotního vzdělávání nachází. Programu CŽV je potřeba vtisknout pevný řád napříč univerzitou, budovat jej „zdola“ na základě stávajících možností. CŽV se musí rozvíjet jako průhledný systém s měřitelnými výsledky. Kredit celoživotního vzdělávání by měl být na Jihočeské univerzitě výrazně posílen. V souvislosti s tím bude věnována pozornost také Univerzitě třetího věku, která je na Jihočeské univerzitě systematicky budována již patnáct let a počet zájemců o toto studium každoročně převyšuje kapacitní možnosti.

8/

Smlouva o vědecké spolupráci a výměně mezi JU a Keplerovou univerzitou v Linci podepsána 13. června 2005 byla v Linci podepsána „Kooperační smlouva o vědecké spolupráci a výměně“ mezi Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích a Univerzitou Johannese Keplera v Linci (Johannes Kepler Universität Linz). Obě strany vnímají podpis smlouvy jako významné potvrzení uznání dlouholeté mezinárodní spolupráce a výměny ve vědeckém výzkumu a výuce.

Kooperační záměry mohou být realizovány univerzitami, fakultami, katedrami, resp. ústavy nebo jednotlivými vědeckými pracovníky. Smlouva nahradila dosavadní smlouvu mezi oběma subjekty a byla uzavřena na dobu pěti let. „Keplerova univerzita poskytuje studium ve vědách sociálních, ekonomických, právních, technických a přírodovědných, svým zaměřením není zásadně odlišná od naší univerzity, ani co do velikosti, a tak si můžeme být partnersky prospěšní,“ říká rektor Jihočeské univerzity prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc.: „Setkání v Linci a následný podpis smlouvy byly velmi příjemným potvrzením oboustranného zájmu o spolupráci. Uvědomujeme si, že spojeným vědeckým a pedagogickým úsilím můžeme připravit skutečně kvalitní studijní obor biologická chemie, který vyplní chybějící vzdělávací základnu v geografickém prostoru od Prahy na jih až po Vídeň. V současné době probíhají práce na přípravě akreditace tohoto oboru, který by se měl přednášet v angličtině a studovat jak v Českých Budějovicích tak v Linci. Budeme také usilovat o to, aby studenti po absolvování tohoto oboru získali diplomy z obou univerzit. Každoročně by mohlo být přijímáno 15-20 studentů. Věříme, že propojení biologie, úspěšné na naší biologické fakultě, s úspěšnou lineckou chemií bude interdisciplinárně velmi nosným studiem, o které budou mít zájem studenti z obou stran pomyslné hranice. Budeme se snažit, aby v roce 2007 mohli takto koncipovaný obor začít studovat první maturanti a maturantky.“ -hb-

Vztahy mezi univerzitami se začaly utvářet v roce 1990, kdy byla uzavřena smlouva o partnerství a spolupráci mezi Agronomickou fakultou a Univerzitou J. Keplera v Linci. V roce 1999 byla podepsána nová smlouva na pětileté období. Zatím poslední setkání reprezentací obou univerzit na půdě Jihočeské univerzity se uskutečnilo v listopadu 2004, kdy se jednání kromě vedení univerzity v čele s rektorem prof. V. Bůžkem zúčastnili také děkanka Zemědělské fakulty JU prof. M. Hrabánková a děkan Biologické fakulty JU prof. L. Grubhoffer, jejichž pracoviště s lineckou univerzitou dlouhodobě úspěšně spolupracují. Diskuze nad společnými projekty a prohlídka univerzity potvrdily vzájemné přání spolupráci zintenzivnit, včetně dobudování společného přeshraničního studijního oboru. Kooperační smlouvu o vědecké spolupráci a výměně podepsali v Linci rektoři obou univerzit – za Jihočeskou univerzitu prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc., za rakouskou stranu byla smlouva podepsána Univ. Prof. Dr. Rudolfem G. Ardeltem a prorektorem pro zahraniční vztahy Univ. Prof. Dr. DDr.h.c. Friedrichem Schneiderem. Spolupráce univerzit se týká těchto oblastí: výměna • vyučujících, vědeckých pracovníků a studentů (hostitelské přednášky, studijní pobyty, společné studijní programy), • studijních plánů, studijních materiálů, publikací a informací, spolupráce • týkající se vybraných vědeckých projektů, • při vědeckých zasedáních, seminářích apod., zvláštnímu zájmu se těší • příprava studijního programu biologická chemie, • spolupráce v oblasti hospodářských věd, především podnikové ekonomie a makroekonomie.

9/

OTÁZKY PRO... děkana Teologické fakulty Jihočeské univerzity

Dr. Jiřího Kašného, Th.D. Na Teologické fakultě Jihočeské univerzity nyní studuje kolem 800 studentů a dá se říci, že zájem o studium na ní má stabilně mírně vzrůstající tendenci; kromě studia teologických oborů se zaměřujete a v poslední době profilujete rozvíjení humanitních oborů, zvláště filozofie, antropologie a etiky. Jaký převažující směr teologická fakulta pod vaším vedením nabírá? Vstoupil jste nyní jako její děkan do druhého funkčního období, což je nesporným vyjádřením důvěry k vám a také závazkem… Děkuji za otázku a za hezkou příležitost mluvit o Teologické fakultě. Před třemi lety jsme několik měsíců diskutovali o poslání teologické fakulty a při té příležitosti jsme formulovali směr pedagogické a badatelské činnosti naší fakulty do oblasti teologie, filozofie a etiky, sociální a charitativní práce a pedagogiky volného času. Šlo nám o to, aby vyjmenovaná zaměření k sobě nepatřila jen náhodně nebo organizačně, ale aby tyto studijní programy a vědecká činnost mezi sebou komunikovaly a kladly si vzájemně otázky. V různých studijních oborech máme různé počty studentů a také vědecká činnost nejde v jednotlivých oborech stejně rychle kupředu, ale převažujícím směrem i do příštích let zůstane teologie a teologické souvislosti v etice, filozofii, pedagogice volného času a sociální a charitativní práci.

hovoří o všeobecně lidských a křesťanských hodnotách z teologického hlediska a také z odborného hlediska filozofie, výchovy, sociální práce. Studenti se učí samostatně kriticky myslet, budou to potřebovat v práci s lidmi, a jestli se během studia mění? Doufám, že to nejsou změny bezmyšlenkovité. Právní problematika, to je sféra vašeho přímého pedagogického vlivu na studenty, vedete Katedru církevního a civilního práva, přednášíte právo církevní. Civilní právo je vlivem okolností dynamického, často hektického způsobu života a stále nových tendencí prakticky neoddělitelnou součástí běžného žití. Je tomu tak i v právu církevním? Církevní právo v katolické církvi doznalo během dvacátého století značného zjednodušení. Je tomu také proto, že řada oblastí církevního života je regulována civilním právem, např. oblast majetkového a trestního práva je z velké části v církvi zcela dostatečně regulována civilním právem. Druhou snad ještě výraznější tendencí církevního práva během dvacátého století byl posun od jednotného formalismu k uznání odpovědnosti místních křesťanských společenství. Řada věcí byla dříve stanovena detailně a uniformně pro církev na celém světě, zatímco dnes je stanoven základní rámec a konkrétnosti záleží na místní církvi a tvořivosti jednotlivých lidí.

Absolventi vaší fakulty nacházejí široké uplatnění – pracují jako učitelé náboženství a etiky ve školách, působí v církvích i mimo ně jako odborníci v programech církevně náboženské tématiky, pracují jako sociální kurátoři, v charitě i jako humanitní pracovníci v armádě a na sociálních odborech městských úřadů, nebo jako vychovatelé. Jaký je profil studenta teologické fakulty, jací lidé k vám přicházejí a nakolik se pod vlivem pedagogického působení a církevního učení mohou změnit či mění? Domnívám se, že na naši fakultu přicházejí humanitně orientovaní mladí lidé, ale ne zřídka si o fakultě dělají obrázek až během prvního roku studia. Na adaptačním kurzu minulé září mi některé studentky a studenti řekli, že teologická fakulta byla jejich první nebo druhá volba, pro někoho to byla snad čtvrtá nebo pátá volba. Někteří studenti se po prvním roce z naší fakulty hlásí na fakultu, kam se nedostali napoprvé, jiní se u nás najdou, i když to nejdříve nebyla jejich první volba… Ve všech studijních oborech se

V roce 1999 akreditovala Teologická fakulta svůj první doktorský studijní obor - Systematická teologie a v roce 2002 druhý - Teologická antropologie a etika, které mohou být vyučovány také v němčině, loni jste akreditovali bakalářský studijní program Vychovatelství s oborem Pedagogika volného času. Úzce spolupracujete s Filozofickým ústavem Akademie věd ČR a s pražskými teologickými fakultami, s partnerskými institucemi v Německu, Rakousku,

10/

Nizozemí, spolupodílíte se na mezinárodním projektu „The Concept of God in Contemporary Europe“, který sdružuje řadu evropských teologických fakult... Co je podle vašeho názoru, pane děkane, nejvíce stěžejní, čemu se hodláte věnovat např. intenzivněji než doposud, a jaké má Teologická fakulta JU postavení v kontextu teologických fakult v ČR, potažmo v zahraničí? Úkolů je hodně a řada z nich jsou z nějakého hlediska stěžejní právě teď. Moc si cením, že mám tolik pracovitých kolegyň a kolegů, ale zároveň musíme hledat rychlejší cestu k velkým doktorátům a k habilitacím a víc času a energie věnovat bádání, přemýšlení a psaní. Pokračujeme ve strukturaci studijních oborů, čeká nás akreditace některých navazujících magisterských oborů a rozvíjení dvou doktorských studijních oborů. S tím souvisí přesunování těžiště z pedagogické činnosti k vědě a výzkumu. Administrativa fakulty funguje velmi dobře a kromě běžných věcí máme před sebou úkol vylepšit budovu, kde fakulta tradičně sídlí, vždyť se v této budově teologie studuje už dvě stě let. Naše Teologická fakulta je nejmladší mezi teologickými fakultami v ČR, tak je pochopitelné, že máme před sebou nejvíc práce, ale možná zase můžeme někdy trochu snadněji začínat s novými myšlenkami. Od začátku naší fakulty je naší jedinečnou příležitostí spolupráce s blízkými fakultami v Linci a v Pasově, které si velmi ceníme. -hb-

Historický ústav

Jihočeské univerzity

a nová fakulta – malé ohlédnutí

K důležitým mezníkům lemujícím vývoj a proměny zatím stále velmi mladé Jihočeské univerzity přibylo v minulých dnech další významné datum. V úterý 28. června nově zvolený Akademický senát Jihočeské univerzity na svém druhém, a zároveň i posledním, zasedání v akademickém roce 2004-2005, projednal a hlasováním (přesně v 17.27 hodin) i úspěšně završil dlouholeté úsilí vedení Jihočeské univerzity o vybudování humanitně zaměřené fakulty, jejíž absence ve svazku univerzity byla výrazně pociťována již při vzniku českobudějovického vysokého učení v roce 1991. Jednoznačný souhlas akademického senátu s předloženým návrhem rektora univerzity na zřízení Filozofické fakulty Jihočeské univerzity (pro hlasovalo 25 z 26 přítomných senátorů – jeden se zdržel), tak nejen uzavřel zhruba devítiměsíční komplikovaný legislativní proces

schvalování nové součásti univerzity, ale zároveň podstatným způsobem ovlivnil i existenci a další působení Historického ústavu Jihočeské univerzity, který se od 1. ledna 2006 stane jednou ze základních složek této nové fakulty. Celá věc je pro mě důležitá nejen z hlediska pracovníka - a v posledních třech letech i ředitele - Historického ústavu, ale též i z pohledu historika zabývajícího se též dějinami školství a vzdělanosti. Proto bych se chtěl v následujících větách pokusit o malou rekapitulaci uplynulých let.

Nejprve si dovolím nahlédnout tento krok prizmatem celouniverzitním. Když byla v roce 1991 na základě tehdejších dvou samostatných českobudějovických fakult - tj. pedagogické a zemědělské, resp. agronomické - ustavena Jihočeská univerzita, úspěšně se tak završila dlouhodobá snaha o vytvoření samostatné vícefakultní vysoké školy ve městě i v celém regionu. Rozhodnutím akademického senátu univerzity vznikla ještě v roce 1991 zdravotně sociální fakulta spolu s teologickou fakultou, navazující na v roce 1950 přerušenou tradici bohosloveckého studia ve městě. V témže roce pak byla ve spolupráci s ústavy akademie věd založena i fakulta biologická. V následujících letech se postupně součástí Jihočeské univerzity stal rovněž Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický ve Vodňanech, Ústav fyzikální biologie v Nových Hradech a nejnověji (v roce 2003) i českobudějovický historický ústav. Navíc byla v letech 1994-1998 ve svazku Jihočeské univerzity rovněž Fakulta managementu JU se sídlem v Jindřichově Hradci. Po jedenácti letech tak 1. ledna roku 2006 opět vznikne v Českých Budějovicích nová, v pořadí již šestá, fakulta, která však - pomineme-li dnes již téměř zapomenutou necelých pět desetiletí trvající existenci českobudějovického filozofického lycea v první polovině 19. století - nemá přímou a historicky blízkou návaznost na obdobnou vzdělávací instituci ať již přímo v krajském městě či regionu.

11/

Je proto celkem přirozené, že realizace tohoto kroku byla ze strany vedení univerzity oprávněně podmíněna splněním několika nezbytných podmínek, tj. v prvé řadě dosažením odpovídající kvalifikační struktury akademických pracovníků, kteří budou vyučovat na nové fakultě, dále vytvořením průkazného vědeckého profilu základních součástí budoucí fakulty a získáním řádné akreditace pro studijní programy a obory převážně neučitelského charakteru. Vzhledem k tomu, že se historický ústav již od počátku 90. let minulého století pod vedením jeho tehdejšího vedoucího prof. Václava Bůžka cílevědomě profiloval jako významné vědecko-pedagogické pracoviště, kde se vedle všestranně náročné pedagogické činnosti rozvíjela rovněž úspěšná grantová aktivita, bohatá publikační činnost i domácí a mezinárodní vědecká spolupráce, bylo záhy zřejmé, že právě toto pracoviště se stane jedním ze základních pilířů zamýšlené humanitní fakulty. Logickým vyústěním tohoto úsilí pak bylo vyčlenění historického ústavu ze struktury Pedagogické fakulty JU a jeho osamostatnění v rámci univerzity. Od 1. ledna 2003 se tak Historický ústav Jihočeské univerzity, coby plně akreditované vědecko-pedagogické pracoviště, stal zcela rovnocennou součástí univerzity. Nezpochybnitelné místo ústavu nejen v rámci univerzity, ale též i v kontextu ostatních českých univerzitních i neuniverzitních historických pracovišť bylo potvrzeno např. v roce 2004, kdy bylo v areálu univerzity ve Čtyřech Dvorech otevřeno Centrum raně novověkých studií - společné výzkumné a ediční pracoviště Historického ústavu Jihočeské univerzity a Historického ústavu Akademie věd České republiky, jehož jedinečnost a hlavní vědecké poslání spočívá především v kritickém edičním zpřístupňování pramenů k českým dějinám raného novověku. K prezentaci výsledků práce centra slouží společný ediční projekt obou ústavů, který nese název Prameny k českým dějinám 16.-18. století. Správnost nastoupené cesty potvrdilo rovněž získání výzkumného záměru v nejvyšší kategorii pro léta 2005-2009.

bude utvořeno nově bez vazeb ke stávajícím univerzitním strukturám. Zřízení filozofické fakulty mj. umožní nově koncipovat některé studijní obory napříč vědními disciplinami. V právě končícím akademickém roce historický ústav zajišťoval přípravu téměř 150 posluchačů tříletého bakalářského studia archivnictví a historie, pětiletého magisterského oboru kulturní historie a tříletého doktorského studijního programu české dějiny, navíc již od září t.r. zde začnou studovat i první posluchači tříleté bakalářské archeologie. Současně s tím se historický ústav též podílí na přípravě více něž 200 posluchačů magisterských studijních programů učitelství dějepisu a latiny pro základní a střední školy akreditovaných na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity. Bezprostředně po vzniku nové fakulty se její studijní nabídka rozšíří i o další připravované studijní obory. Z pohledu historického ústavu by již v roce 2006 měly být otevřeny či akreditovány např. navazující dvouleté magisterské obory historie, archivnictví a environmentální archeologie, na jehož zabezpečení se podílejí rovněž kolegové z Biologické fakulty JU, či bakalářský obor dějiny umění. Velmi slibně se ve směru přípravy společných studijních oborů rýsuje rovněž úzká spolupráce s kolegy z Teologické fakulty JU. Studijní nabídka nové fakulty bude pochopitelně rovněž rozšířena i o nově připravované studijní programy a obory budoucích ústavů bohemistiky a estetiky. Ačkoli za půl roku, 31. 12. 2005, přestane Historický ústav Jihočeské univerzity ve své současné podobě existovat, rozhodně to není důvod ke smutku. Vždyť současný ústav nejenže kontinuálně přejde do nové struktury jako její zakládající součást, ale zůstane rovněž zachována - doma i v zahraničí respektovaná - značka historický ústav (po 1. lednu 2006 bude nadále působit pod názvem Historický ústav Filozofické fakulty Jihočeské univerzity) a - last but not least nová fakulta do budoucna jistě vytvoří nezbytné a odpovídající odborné, prostorové, administrativní aj. zázemí pro další rozvoj všech jejích součástí, a tedy i historického ústavu.

Tyto skutečnosti mj. umožnily vedení Jihočeské univerzity, aby na podzim loňského roku, plně v souladu s přijatým Dlouhodobým záměrem rozvoje Jihočeské univerzity, přistoupilo k realizaci záměru vybudovat v Českých Budějovicích filozofickou fakultu. Zároveň bylo rozhodnuto, že krystalizačním jádrem nové fakulty se stane Historický ústav Jihočeské univerzity, k němuž se postupně přičlení další součásti - v první fázi se bude jednat o část katedry bohemistiky Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity a o pracoviště estetiky, které

12/

PhDr. Miroslav Novotný, CSc., ředitel Historického ústavu JU

Jihočeská univerzita má novou profesorku Prezident republiky Václav Klaus předal dne 25. dubna 2005 v pražském Karolinu jmenovací dekrety 67 novým vysokoškolským profesorkám a profesorům. Nejvyšší akademický titul na návrh Vědecké rady Jihočeské univerzity s účinností od 1. 5. 2005 převzala rovněž paní doc. MVDr. Iva Dyková, DrSc., z Biologické fakulty Jihočeské univerzity (obor Parazitologie).

Působení v zahraničí (uvedeny jsou jen významnější): Kuba, Itálie, Skotsko, NSR, USA, Španělsko, Tanzanie, Uganda, Keňa, Thajsko. Vyžádané přednášky na konferencích, kongresech a navštívených pracovištích: Německo, Irsko, Jižní Afrika, Mexiko a další. Stáže (delší): Velká Británie, Austrálie. V roce 2000 proběhlo na Biologické fakultě Jihočeské univerzity habilitační řízení v oboru Parazitologie. Přehled řešených grantových projektů - navrhovatelka/řešiteka Životní cykly a patogenita vybraných druhů myxosporeí cizopasících u ryb. GA ČSAV, 1991-1993. Sladkovodní ryby jako hostitelé patogenních a nepatogenních volně žijících améb. GA ČR, 1995-1997. Amébové infekce žaber ryb. Grantová agentura AV ČR A6022802, 1998-2000. Morfologická a molekulární identifikace volně žijících améb infikujících ryby. Grantová agentura AV ČR (IAA6022202), 2002-2005. Amfizoické améby rodu Paramoeba a jejich eukaryotičtí endobionti. Grantová agentura ČR 206/00/0265, 2000-2002.

foto archiv I. Dykové

Prof. MVDr. Iva Dyková, DrSc. Nar. roku 1942, absolvovala Vysokou školu veterinární v Brně, 1959-1965, • vědecká aspirantura v oboru epizootologie, zoohygiena a invazní choroby 1968-1971, • kandidátka veterinárních věd, obhajoba práce Podkožní filariózy jelení zvěře, 1971, • doktorka biologických věd (ČSAV), obhajoba disertační práce Histopatologie protozoárních infekcí ryb, 1989. Praxe od ukončení vysokoškolského studia: • 1965-1968 stipendistka v Parazitologickém ústavu ČSAV, • 1968-1971 aspirantka Parazitologického ústavu ČSAV, od 1972 - v Parazitologickém ústavu ČSAV, nyní AV ČR, • 1988-1993 externí pedagožka Katedry parazitologie a hydrobiologie Přírodovědecké fakulty UK Praha, • od 1. 4. 1999 částečný úvazek na Biologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

- spolunavrhovatelka/spoluřešitelka Trypanosomy cizopasící v rybách: druhová diversita, patogenita a možnost existence sexuálních procesů v životním cyklu. Navrhovatel: J. Lom, 1993-1995. Systematika rybích trypanosom. CEE/FSU/JP (The Royal Society), řešitel: W.C. Gibson, spoluřešitelé: J. Lom a I. Dyková, 2001-2002. Mikrosporidie cizopasící v rybách: kritická studie této skupiny, vycházející z výzkumu ultrastruktury a patogenity vybraných rodů a druhů. Grantová agentura ČR 524/98/0589, řešitel: J. Lom, 1998-2000. Anotace nejvýznamnějších publikací a výsledků za dobu vědecké činnosti: • Publikace z let 1980-1999 včetně monografie Lom J., Dyková I. (1992) Protozoan Parasites of Fishes, Elsevier Science Publishers, Amsterdam, 315pp. Výzkum protozoárních infekcí ryb zaměřený na histologicky detekovatelné změny tkání a orgánů hostitelů přispěl k poznání patogenity více než 70 druhů z šesti velkých systematických skupin, otevřel nové pohledy

13/

na jejich endogenní životní cykly a umožnil popsat i nové projevy buněčných a tkáňových reakcí hostitelů. Byla popsána patogeneza řady protozoárních infekcí a proměnlivost histopatologických obrazů. Výsledky studia umožnily formulovat obecné závěry. Charakter změn vyvolaných parazity závisí na druhu cizopasníka, jeho afinitě k některému z orgánů, a na stadiu jeho vývoje. Patogenitu druhu lze posuzovat jen na základě hodnocení změn v celém průběhu jeho endogenního vývoje. Proměnlivost histopatologických obrazů způsobená heterotermií hostitelů a vlivem teploty na cizopasníky často neumožňujě definovat patologické obrazy s takovou přesností jako u vyšších homoiothermních obratlovců. Tkáňové změny zůstávají základním kriteriem patogenity jednotlivých druhů cizopasných prvoků.

Tetramicra spp.) V druhém typu reakce rybího hostitele dominuje úloha makrofágů. Tento typ je charakteristický pro infekce působené druhy, které netvoří xenomy (např. infekce svaloviny druhy rodů Pleistophora, Kabatana nebo Heterosporis). • Ryby jako hostitelé patogenních a nepatogenních volně žijících améb (publikace z let 1994-2004): K volně žijícím amébám, které se běžně vyskytují v půdě i vodních zdrojích všech kontinentů patří i tzv. amfizoické druhy, schopné množit se ve vnějším prostředí i v orgánech obratlovců a bezobratlých, přežívat v nich nebo se stát parazity. Přítomnost améb v parenchymových orgánech ryb je sledována s cílem objasnit jejich patogenní potenciál. Amébová etiologie byla prokázána u žaberního onemocnění (AGD), které působí přímé ztráty v průmyslových chovech platýzů. Byla objasněna patogeneza onemocnění a charakterizován původce. Práce ovlivnila zaměření výzkumu AGD u lososů v klecových chovech na Tasmanii. Ze sladkovodních a mořských ryb bylo izolováno více než 400 kmenů améb. Z nich byly charakterizovány kmeny reprezentující rody Acanthamoeba, Naegleria, Cochliopodium, Vannella a Platyamoeba a popsány pro vědu dva nové druhy, Vexillifera expectata a Nuclearia pattersoni. Všechny izolované druhy je možno považovat za potenciální patogeny ryb. • Eukaryotičtí endosymbionti druhů rodu Neoparamoeba Page, 1987 (publikace z r. 2003): Ultrastrukturní studie endobiotických organismů nalezených v amébách rodu Neoparamoeba prokázala jejich podobnost s druhem Perkinsiella amoebae a podpořila hypotézu o jejich příbuznosti s kinetoplastidy. Získání sekvence SSU rDNA umožnilo specifikovat vztah těchto endosymbiontů ke kinetoplastidům. Byla zjištěna blízká příbuznost s druhem Ichthyobodo necator. Tři typy euglenozoidního SL RNA genu rozdělily morfologicky identické endobionty ve shodě s fylogenetickou pozicí hostitelských kmenů rodu Neoparamoeba.

• Diverzita tkáňových reakcí ryb při infekcích mikrosporidiemi (publikace z let 1980-2004 včetně kapitoly v knize Fish Diseases and Disorders): Srovnávací studium mikrosporeových infekcí umožnilo rozlišit dva základní typy reakcí rybích hostitelů. Stadium minimální hostitelské reakce, následované produktivním zánětem s tvorbou granulomů a posléze jejich involucí charakterizuje reakci rybích hostitelů na infekci druhy, které tvoří xenomy (např. Glugea nebo

14/

Ohlasy podle Web of Science od r. 1990: 848.

NOVÍ DOCENTI JIHOČESKÉ UNIVERZITY Na čtvrtém zasedání Vědecké rady Jihočeské univerzity 12. května 2005 byly předány další diplomy nově jmenovaným docentům Jihočeské univerzity, doc. RNDr. Jitce Klimešové, CSc., doc. RNDr. Jaroslavu Boháčovi, DrSc., doc. PhDr. Petru Fidlerovi, doc. PhDr. Bohumilu Jirouškovi, Dr. a doc. RNDr. Emilii Pecharové, CSc.

Doc. RNDr. Jitka Klimešová, CSc., z Botanického ústavu AV ČR, BF JU

• 1984-1993 vědeckým pracovníkem Ústavu krajinné ekologie Akademie věd ČR v Českých Budějovicích • od roku 1993 vědeckým pracovníkem Ústavu ekologie krajiny AV ČR v Českých Budějovicích. Doc. RNDr. Jaroslav Boháč, CSc., je nositelem několika zahraničních cen. Podílí se na výuce na ZF JU, kde rovněž vede diplomové práce a školí doktorandy.

Doc. PhDr. Petr Fidler

Doc. RNDr. Jitka Klimešová, CSc., byla s účinností od 1. března 2005 jmenována docentkou pro obor „Botanika” a obhájila habilitační práci na téma „Clonal growth architekture: towards understanding of function“. • narozena r. 1963 v Rýmařově, okr. Bruntál • absolvovala Přírodovědeckou fakultu UK (1987), v roce 1988 vykonala na téže fakultě rigorózní zkoušku • v letech 1989-1993 aspirantura na Botanickém ústavu ČSAV v Třeboni, v roce 1993 obhájila aspirantskou práci s názvem „Expanzivní klonální druhy rostlin v nepříznivých podmínkách“ • v letech 1993-1996 a 1996-2004 vědeckou pracovnicí Botanického ústavu AV ČR • od roku 2004 vedoucí vědeckou pracovnicí Botanického ústavu AV ČR v Třeboni, vedoucí Úseku ekologie rostlin Botanického ústavu AV ČR Doc. RNDr. Jitka Klimešová, CSc., se podílí na výuce některých předmětů a školení doktorandů na Přírodovědecké fakultě UK a Biologické fakultě JU.

Doc. RNDr. Jaroslav Boháč, DrSc., z Ústavu ekologie krajiny AV ČR, ZF JU

Doc. RNDr. Jaroslav Boháč, CSc., byl s účinností od 1. března 2005 jmenován docentem pro obor „Aplikovaná a krajinná ekologie” a obhájil habilitační práci na téma „Drabčíkovití brouci (Coleoptera, Staphylinidae) jako bioindikátory antropogenních změn“. • narozen r. 1952 • 1977-1978 laborantem Entomologického oddělení Národního muzea v Praze • 1978-1980 působil na Ústavu krajinné ekologie ČSAV v Průhonicích u Prahy • 1981-1984 vědeckým pracovníkem Ústavu evoluční morfologie a ekologie živočichů ruské AV v Moskvě

z Institutu pro Kulturní dějiny Univerzity v Innsbrucku Doc. PhDr. Petr Fidler byl se účinností od 1. dubna 2005 jmenován docentem pro obor „České dějiny“ a obhájil habilitační práci na téma „Architektur des Seicento. Baumeister, Architekten und Bauten des Wiener Hofkreises“. • narozen r. 1946 v Brně • absolvoval dějiny umění na Masarykově univerzitě v Brně • po absolvování studia pracoval v památkových ústavech v Bratislavě a v Brně • 1974-1980 interní aspirant na Uměnovědném ústavě Slovenské Akademie věd v Bratislavě • od roku 1983 asistentem na ústavu dějin umění Univerzity v Innsbrucku • 1990 se habilitoval na Univerzitě Innsbruck • 1997 se habilitoval na Univerzitě ve Vídni – na téže univerzitě pravidelně přednáší a vede semináře.

Doc. PhDr. Bohumil Jiroušek, Dr., z Historického ústavu JU

Doc. PhDr. Bohumil Jiroušek, Dr., byl se účinností od 1. dubna 2005 jmenován docentem pro obor „České dějiny“ a obhájil habilitační práci na téma „Josef Macek. Mezi historií a politikou“. • narozen r. 1972 v Benešově • 1990-1995 absolvoval obor český jazyk, literatura - dějepis na Pedagogické fakultě JU • 1995-1998 interním doktorandem HÚ JU, kde roku 1998 obhájil disertační práci na téma „Josef Klik a české dějepisectví“ • 2003 vykonal rigorózní zkoušku a obhájil rigorózní práci na téma „Antonín Rezek (studie o životě a díle)“ • od roku 1998 odborným asistentem na HÚ JU, od roku 1999 vědecký pracovník tamtéž • od roku 2000 vědeckým pracovníkem Výzkumného centra pro dějiny vědy.

15/

Doc. RNDr. Emilie Pecharová, CSc., ze Zemědělské fakulty JU

Doc. RNDr. Emilie Pecharová, CSc., byla s účinností od 1. května 2005 jmenována docentkou pro obor „Aplikovaná a krajinná ekologie” a obhájila habilitační práci na téma „Vybrané aspekty obnovy funkce krajiny narušené povrchovou těžbou hnědého uhlí“. • narozena r. 1956 v Praze • absolvovala Přírodovědeckou fakultu UK (1981), v roce 1982 vykonala na téže fakultě rigorózní zkoušku • aspirantura na Botanickém ústavu AV ČR (1995) • 1981-1987 působila na Přírodovědecké fakultě UK v Praze • v r. 1988 zaměstnána na úřadu města v Českých Budějovicích • od roku 1989 působí jako odborná asistentka na katedře ekologie ZF JU Doc. RNDr. Emilie Pecharová, CSc., je garantkou několika předmětů na ZF JU (např. botaniky, aplikované ekologie, krajinné ekologie). Na stejné fakultě vedla 53 diplomových prací.

Vzácný dar Seminární knihovně Historického ústavu JU Již od května 2004 je v provozu v budově Rektorátu JU (druhé patro, č. dv. 202 a, b) v prostorách univerzitního a akademického kampusu ve Čtyřech Dvorech Seminární knihovna Historického ústavu Jihočeské univerzity. Korpus shromážděné odborné literatury a vědeckých časopisů až do poloviny letošního roku čítal přibližně 500 svazků. K výraznému rozšíření knihovního fondu především o starší zahraniční literaturu došlo na přelomu června a července 2005. Část rozsáhlé soukromé knihovny, která zahrnuje zhruba 1.000 svazků, daroval Seminární knihovně Historického ústavu prof. PhDr. František Šmahel, DrSc. Její kostru tvoří především hůře dostupná zahraniční literatura a odborné časopisy, zejména z anglosaských a románských zemí. Většina darovaných titulů se dotýká dějin raného novověku, ovšem čtenáři mohou v rozsáhlém soupisu objevit i práce k dalším historickým obdobím. Seznam literatury lze nalézt na internetových stránkách Historického ústavu (www.hu.jcu.cz). Rostislav Smíšek, správce knihovny

Reprezentace podnikatelů jižních Čech ocenila výsledky a směřování Jihočeské univerzity 27. června 2005 se v Aule Jihočeské univerzity uskutečnilo Společenské setkání zástupců Jihočeské univerzity s podnikatelskou reprezentací jižních Čech. Pozvání přijal také hejtman Jihočeského kraje RNDr. Jan Zahradník a statutární náměstek primátora Českých Budějovic Mgr. Juraj Thoma a náměstkové primátora. Podnikatelská veřejnost byla zastoupena velmi reprezentativně. Přáním hostitele bylo blíže seznámit podnikatelskou veřejnost s aktuálním děním na Jihočeské univerzitě a poskytnout prostor k diskuzi o tématech, která by mohla být do budoucna pro obě strany inspirativní a přínosná. Rektor Jihočeské univerzity prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc., seznámil přítomné hosty s vědeckým, výzkumným a pedagogickým směřováním a dosaženými výsledky Jihočeské univerzity, informoval také o současném postavení Jihočeské univerzity v rámci veřejnoprávních vysokých škol v ČR. Představil koncepci rozvoje univerzity v dlouhodobějším horizontu (mj. vznik filozofické fakulty, transformace zemědělské fakulty /oddělení ekonomických a technologických oborů/ apod.), informoval o naplánované stavební činnosti (mj. celouniverzitní knihovna, pavilon filozofické fakulty, aula), hovořil o stabilně vysokém zájmu o studium na JU i o kvalifikační struktuře akademických pracovníků. V části věnované vědě a výzkumu představil i letos dokončený podnikatelský inkubátor Centra biologických technologií Ústavu fyzikální biologie JU v Nových Hradech podporující inovace biologických technologií v příhraničním česko-rakousko-bavorském prostoru. Byly prezentovány příklady prestižních světových výzkumných projektů, na kterých se některé součásti Jihočeské univerzity také podílejí (mj. výzkumná ekologická stanice v tropickém pralese na ostrově Papua-Nová Guinea, účast na budování české polární stanice v Antarktidě, objev nového typu bakterií, zásadního pro fungování oceánů, spolupráce na archeoekologickém výzkumu v Abúsíru v Egyptě, účast na záchraně ohrožených druhů jeseterů a jiných „prehistorických“ ryb v Kaspickém moři a v Číně, a podobně). Zmíněna byla rovněž vynikající spolupráce pracovišť JU s jednotlivými ústavy Akademie věd ČR. Prezentace univerzity v podání rektora JU prof. V. Bůžka se setkala s velkým zájmem a ohlasem,

16/

přítomní hosté ocenili věcnost a otevřenost, díky nimž mohli celkem podrobně nahlédnout do života akademického prostředí univerzity. Hejtman Jihočeského kraje J. Zahradník i statutární náměstek primátora J. Thoma vyzdvihli význam Jihočeské univerzity v rámci kraje a města a identifikovali se také s koncepcí jejího rozvoje. Možnosti spolupráce na některých projektech jsou rozjednány, jako první se profiluje projekt technologického inkubátoru spolupracujících subjektů, jimiž jsou Jihočeská univerzita, Statutární město České Budějovice, Jihočeský kraj a Jihočeská hospodářská komora.

Provoz probíhal v původních prostorách s velmi nepatrnou obměnou gastrotechniky: „Zajímavostí je, že veškeré používané varné kotle byly až do současné doby vytápěny parou. Opotřebovanost v čase se projevila jak na veškerých sítích, na zdravotní a elektrické instalaci, tak i vzduchotechnice, chladícím zařízení a podobně. V současnosti je třeba respektovat rovněž nové hygienické předpisy a předpisy EU, týkající se přípravy jídel. I proto je nová technologie menzy tak zásadní,“ doplňuje ředitel KaM Ing. František Vrtiška.

Společenskou část programu uzavřel koncert Smyčcového kvintetu Jihočeské komorní filharmonie a sólistky opery Jihočeského divadla paní Kateřiny Hájovské. Velké poděkování patří partnerovi této společenské akce, jímž byly Českobudějovické pozemní stavby, s.r.o.

-hbVeškeré používané varné kotle byly dosud vytápěny parou foto archiv KaM JU

K jakým změnám dojde u stravování?

Menza JU prochází náročnou rekonstrukcí výsledkem bude moderní a efektivní provoz V polovině května t. r. byla na Jihočeské univerzitě zahájena dlouhodobě připravovaná akce - rekonstrukce technologie menzy. „Jde o první rekonstrukci tohoto objektu od roku 1968 a je třeba říci, že si objekt menzy tuto zásadní úpravu po stránce stavební i gastronomické rozhodně zaslouží,“ říká ředitel Kolejí a menz (KaM) JU Ing. František Vrtiška: „Provoz tehdy stravovacího zařízení Zemědělské fakulty VŠZ Praha byl zahájen v roce 1968. Byla to menza s plánovanou kapacitou přípravy 1 300 hlavních jídel denně a s počtem 400 stravovacích míst. Je až neuvěřitelné, že od zahájení provozu do současnosti bylo v naší menze vydáno 13 199 000 jídel. Na přípravě tohoto počtu se podílelo v průměru 20 pracovnic, svou stopu zde zanechali čtyři vedoucí, zatím poslední vedoucí paní Helena Mouchová tuto činnost vykonává již od roku 1996.“

„V prvé řadě bude zvýšena kapacita na 2 400 jídel denně. Zlepší se výdej jídel, zvýšíme sortiment a rozšíříme dobu výdeje. Výdej bude kombinovaný - objednávkový i bezobjednávkový. Zde chci připomenout, že téměř všechny menzy veřejnoprávních vysokých škol již přešly na bezobjednávkový systém. Ten je ovšem založen na zásadě výhody pro toho, kdo přijde dříve. Na pozdě příchozího již obvykle nezbývá jeho oblíbené jídlo. Ve snaze odstranit tento neduh bychom rádi zvolili způsob kombinovaný. Na neobjednané jídlo si zajde ten, kdo se nebude chtít objednáváním zabývat. Chceme rozšířit také o sortiment studené kuchyně v návaznosti na výdejny v Boreckého 27 (Vltava) a v Kněžské ulici (Teologická fakulta). Student bude mít volbu kam jít na snídani nebo na oběd podle místa ubytování, popřípadě momentální výuky,“ doplnil ředitel Ing. František Vrtiška. Termín opravy byl naplánován tak, aby minimalizoval změny dotýkající se velkého počtu strávníků, tedy na začátek letního zkouškového období přes letní prázdniny. Náhradní stravování bylo zajištěno v přízemí rekonstruovaného objektu a v jídelnách Akademie věd a v jídelně Teologické fakulty v Kněžské ulici. Dílo v hodnotě 40,5 mil. Kč zahrnující opláštění objektu i vnitřní rekonstrukci by mělo být uvedeno do provozu v polovině září 2005. -hb-

17/

NOVÝ CENÍK KOLEJNÉHO Studenti Ceník vychází z „Pravidel pro poskytování dotací na ubytování a stravování studentů a na ubytovací stipendia na rok 2005“, která 25. 11. 2004 vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. K reformě ubytování dochází po téměř dvouleté diskuzi v Radě vysokých škol na základě podnětu studentské komory RVŠ. Podle těchto pravidel byly stanoveny podmínky pro poskytnutí dotací: 1/ na období leden – září 2005 včetně – nedochází k podstatným změnám, 2/ říjen – prosinec 2005 – bude realizována reforma ubytování. Jak bude vypadat nový ceník kolejného platný od 1. 10. 2005? Od 1. 10. 2005 již nebude ze státního rozpočtu poskytována dotace na ubytování, která činila 991,- Kč na studenta a měsíc. O tuto částku bude navýšeno kolejné. Dotace na ubytování, poskytovaná do 30. 9. 2005 ubytovacímu zařízení vysoké školy, bude od 1. 10. 2005 vyplácena formou stipendia přímo studentům. Na kolejích Jihočeské univerzity nebyly poplatky za ubytování z důvodů inflačních vlivů, organizačních změn ani jiných nárůstů zvyšovány od 1. 9. 1999. (K nepatrnému navýšení došlo pouze od 1. 5. 2004 v souvislosti s platností zákona „O přidané hodnotě“, kdy byla ubytovací činnost zařazena do oblasti zdaňovaných činností se sazbou 5%, do té doby ubytovací činnost zdaňována nebyla.) Kolejné v ubytovacích zařízeních Jihočeské univerzity je stabilně jedno z nejnižších v republice a vedení Kolejí a menz JU činí veškerá opatření pro to, aby navýšenou část kolejného nezvyšovalo nad finanční objem poskytované dotace v roce 2004. Navýšená část kolejného bude kompenzována stipendiem. Předpokládaná částka hrazená z vlastních prostředků je asi 350,- Kč měsíčně, což je rozdíl mezi nárůstem kolejného a stipendiem na ubytování. Stávající počet lůžek určených k ubytování studentů na Jihočeské univerzitě je 2 220. Tabulka: první sloupec - stávající cena, druhý sloupec - cena od 1. 10. 2005

-hb-

prodlužující si standardní dobu studia zaplatí více Dne 31. 1. 2005 vyhlásilo MŠMT podle § 58 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů základ pro stanovení poplatků spojených se studiem ve výši 2 764,- Kč. (Tato částka je oproti předcházejícímu ak. roku navýšena o 203 koruny z původních 2 561,- Kč.) Studenti, kteří studují v bakalářském nebo magisterském studijním programu déle, než je standardní doba studia zvětšená o jeden rok, zaplatí (v souladu s § 58 odst. 3 zákona v platném znění a článkem 13 Statutu JU) poplatek za studium, který činí nejméně 1 200,- Kč za každý další započatý měsíc studia (v předchozím ak. roce šlo o částku 650,- Kč). Do rozhodné doby pro vyměření poplatku se započítává také celá doba předchozího studia v bakalářských a magisterských studijních programech, které nebylo řádně ukončeno podle § 45 odst. 3 nebo § 46 odst. 3 zákona a ve kterém byl student zapsán ke dni 1. ledna 1999 nebo kdykoliv později, a to na základě evidence studia v celostátní matrice studentů vysokých škol ČR. Studenti, kteří již absolvovali bakalářský nebo magisterský studijní program a studují v dalším bakalářském nebo magisterském programu, zaplatí (v souladu s § 58 odst. 3 zákona v platném znění a článkem 13 Statutu JU) roční poplatek za studium, který činí 2 760,- Kč za každý započatý akademický rok studia (v předchozím roce to bylo 2 560,- Kč). Výše a splatnost těchto poplatků je určena výměrem, který vydává děkan příslušné fakulty nebo ředitel ústavu a který je doručen studentovi. Student může poplatek uhradit: a) složením hotovosti v pokladně příslušné součásti JU, b) složenkou, c) převodem z účtu. K 31. 10. 2004 evidovala Jihočeská univerzita celkem 181 platících studentů za studium delší než je standardní doba bakalářského nebo magisterského studijního programu zvětšená o jeden rok. Podle sdělení Střediska informačních systémů JU je tento počet platících studentů poměrně konstantní a bez zvyšující se tendence. Poplatek za úkony spojené s přijímacím řízením konaným v roce 2006 ke studiu ve studijním programu pro akademický rok 2006/07 je (v souladu s § 58 odst. 3 zákona v platném znění a článkem 13 Statutu JU) stanoven jednotně pro všechny fakulty a ústavy Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ve výši 500,-

18/

Kč. Výše a splatnost tohoto poplatku je určena opatřením děkana nebo ředitele ústavu, student může poplatek uhradit: a) složením hotovosti v pokladně příslušné součásti JU, b) složenkou, c) převodem z účtu.

Jihočeská univerzita v číslech – AKTUÁLNĚ V akademickém roce 2004/2005 studovalo na Jihočeské univerzitě 8 505 studentů a studentek (dalších 319 mělo studium přerušené). Kolik studentek a studentů bylo na jednotlivých součástech JU:

FINANČNÍ ZÁTĚŽ PRO UNIVERZITU „Studenti, kteří standardní dobu překročí o více než dvanáct měsíců jsou pro univerzitu finanční zátěží,“ říká prorektor pro studium prof. RNDr. Zdeněk Brandl, CSc.: „Současné právní normy umožňují studentovi studovat v každém studijním programu o jeden rok déle a tak se vyrovnat s problémy, které mu případně vznikly v průběhu standardní doby studia. Univerzita dokonce na tyto studenty v posledních letech dostává dotaci – ovšem jsou započteni do celkového limitovaného počtu studentů, na které stát univerzitě finanční prostředky poskytuje. Proto ani tito studenti nejsou škole ku prospěchu. Jestliže dnes často až polovina studentů v ročníku neukončí studium v předepsané standardní době, ale prodlužuje jej o semestr nebo dva, znamená to, že fakulta může pravidelně přijímat do každého prvého ročníku jen 85 % limitovaného počtu studentů u tříletých a jen 80 % u navazujících dvouletých programů, má-li dodržet celkový limit. Pokud ho nedodrží, dostane na nadpočetné studenty jen částečnou nebo žádnou dotaci. Studenti, kteří standardní dobu překročí o více než dvanáct měsíců (nebo už dříve někde neúspěšně studovali a překročí součtem „vyčerpaných“ dob tuto mez), jsou ovšem pro univerzitu finanční zátěží. Univerzita na ně od státu místo obvyklých zhruba 30 až 70 tisíc Kč ročně (podle oboru studia) nedostane nic. Dosavadní poplatek necelých sedm tisíc za rok byl tedy jen směšným zlomkem chybějící částky. Tu zdaleka nenaplní ani letošních dvanáct tisíc, ale snad spíše pobídnou liknavé studenty k rychlejšímu dokončení studijních povinností. Podstatně tolerantnější je vysokoškolský zákon ke studentovi, který studuje druhý studijní program poté, kdy už jiný stejné úrovně (typu programu) dokončil. Protože takové studium může v řadě případů být i pro společnost užitečné, zákon přímo stanoví horní mez poplatku, který je mnohem nižší než poplatek při protahování studia.“ -hb-

• Biologická fakulta – 638 • Pedagogická fakulta – 2 947 • Teologická fakulta – 799 • Zemědělská fakulta – 2 433 • Zdravotně sociální fakulta – 1 529 • Historický ústav – 137 • Ústav fyzikální biologie – 20 • Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický - 2 V roce 2005 absolvovalo Jihočeskou univerzitu 1 216 studentů: rozdělení podle typu studijního programu: • bakalářské studium - 411 studentů a studentek • magisterské navazující studium - 191 studentů a studentek • magisterské studium - 577 studentů a studentek • doktorské studium - 37 studentů a studentek K přijímacím zkouškám ke studiu v akademickém roce 2005/2006 se dostavilo 8 830 uchazečů: • přijímací zkoušky úspěšně složilo 6 544 uchazečů • přijímací zkoušky nesložilo 2 286 uchazečů • ke studiu bylo přijato 3 784 uchazečů • ke studiu se zatím zapsalo 3 564 studentů Počet studentů Jihočeské univerzity vzrostl za poslední čtyři roky o 35 %. (zdroj MIS)

19/

Výzkumné záměry

– mimořádný úspěch Jihočeské univerzity II. Jihočeská univerzita 1/2005 informovala o úspěchu JU na poli výzkumných záměrů (VZ). Z devíti podaných projektů reflektujících základní badatelský profil jednotlivých součástí univerzity získalo šest státní dotaci na následujících 5-7 let (67% úspěšnost, 3. místo na pomyslném žebříčku v rámci ČR). V prvním čísle 2005 se představil výzkumný záměr historického ústavu (100% úspěšnost) a částečně také výzkumné záměry katedry bohemistiky a biologické fakulty. Nyní přinášíme informace o výzkumném záměru Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického „Biologické, environmentální a chovatelské aspekty v rybářství“ řešitele doc. Ing. Otomara Linharta, DrSc.

úrovně mezinárodně uznávaného VÚRH JU se snižováním institucionálního financování VÚRH JU (klasická úměra v české kotlině). Institucionální podpora v podobě „starého“výzkumného záměru v roce 2003 pokrývala svým rozsahem pouze 33% institucionálních funkcí organizace.

VÝZKUMNÝ ZÁMĚR VE VÚRH JU Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický (VÚRH), s tradicí rybářského výzkumu po dobu bezmála 85 let, byl v roce 1996 přičleněn jako vysokoškolský ústav k Jihočeské univerzitě. Přičleněním VÚRH JU k Jihočeské univerzitě se rozšířilo spektrum vědeckého zaměření univerzity o dlouhodobý, aktuální a mezinárodně uznávaný výzkum v oblastech akvakultury. Pracoviště se svým publikačním průměrem a ohlasem v science citation index (SCI) blíží k obvyklým hodnotám u podobných pracovišť v západní Evropě a nevymyká se ani úrovni dosahované v rámci biologických pracovišť AV ČR. Celkově bylo za období 1998 - 2003 publikováno 62 impaktovaných prací. Ohlas v SCI v letech 1998 -2003 se přiblížil sumární hodnotě 560 citačních odkazů bez autocitací. Závěr loňského roku, označovaný mnohými rektory za 11. září vědy a výzkumu v ČR, byl pro VÚRH JU naopak velmi pozitivní. Podařilo se tzv. za pět minut dvanáct odstartovat další etapu transformace ústavu z ryze vývojově-aplikačního rybářského ústavu na ústav s cíleným rybářským výzkumem univerzitního charakteru s vlastním doktorským studiem. Ústav vedle akreditace doktorského studia rybářství získal výzkumný záměr pod názvem „Biologické, environmentální a chovatelské aspekty v rybářství“ s objemem financí 14 mil. Kč pro rok 2005. Bez financí to nejde Při přípravě financování výzkumného záměru a tím i financování VÚRH JU na období let 2005 - 2011 jsme stáli před úkolem obrátit nepříznivý trend v podobě zvyšování vědecké

Další finanční zdroje pokrývala organizace z grantů, výzkumných zakázek a vedlejší hospodářské činnosti. Základní chod VÚRH JU včetně platů vědecko-výzkumných pracovníků byl zabezpečen z jiných, především krátkodobých zdrojů. Stav roku 2003 jsme považovali za neudržitelný, vedoucí k odlivu schopných pracovníků do konsolidovanějších a méně kampaňovitých jednotek. Bylo zřejmé, že bude nutné od roku 2005 do roku 2011 v prvé etapě tzn. do roku 2007 stabilizovat klíčové pracovníky, spolu s růstem osobních nákladů, režií a investic vzhledem k zamýšlenému „dofinancování“ basálního chodu organizace. Jiné řešení než zvyšování institucionálních prostředků by vedlo ke snižování vědeckého potenciálu s fenoménem nám dobře známým, k tzv. „shánění peněz“ s extrémním papírováním. Dlouhodobě se fenomén „papírování“ již odrazil v některých laboratořích VÚRH JU v jejich nízké publikační úrovni. V další etapě tzn. od roku 2008 již lze počítat se zvýšením počtu zaměstnanců z přibližně 42 přepočtených osob z roku 2004 na 50 přepočtených osob v roce 2011, a to v kategorii vědecko-výzkumných pracovníků. Stav pracovníků ústavu bude ve skutečnosti navýšený o dalších 10 - 15 doktorandů. Ústav této velikosti tzn. okolo 60 osob vzhledem k počtu současného technického, dělnického, administrativního aparátu, knihovny a rozsahem chovatelských struktur představuje

20/

podle ekonomicko-organizačních odborníků dobrý potenciál ve zvýšení „produkce“ ve vědecké činnosti s cílem přiblížení badatelských podmínek k standardu v rámci EU. Při plánované velikosti ústavu nárůst doktorandů a vědeckých pracovníků nepřináší s sebou nutnost výrazného nárůstu nákladů podpůrných útvarů a administrativy, které se již projevují u systémů větších velikostí. Ústav co do počtu pracovníků patří mezi menší ústavy, ale co do rozsahu majetku a experimentálních podmínek, především experimentálních rybníčků, spíše k ústavům středním. Doplnění stavu pracovníků ústavu o doktorandy a od roku 2008 o další vědecko-výzkumné pracovníky tak výrazně zvýší efektivitu využití majetku a zabezpečujících složek. Tradiční široká VÚRH JU

experimentální

základna

Všechna tři vědecko-výzkumná oddělení ústavu (Akvakultury a hydrobiologie, Šlechtění a genetiky ryb, Vodní toxikologie a nemocí ryb) mají své pracovny a většinu laboratoří a akvarijních místností v hlavní budově VÚRH JU dislokované ve Vodňanech. Další experimentální provozy a laboratoře jsou umístěny na dvou dalších pracovištích v okruhu do 1 km od hlavní budovy ústavu. Celkem ústav využívá 8 laboratoří, 4 akvarijní místnosti, experimentální základnu pro reprodukci, genetiku a šlechtění ryb o ploše 300 m2 a experimentální základnu pro řízené chovy o ploše 200 m2, včetně recirkulačních systémů s mechanickou a biologickou filtrací vody s kontinuálním měřením a regulací základních hydrochemických parametrů. Chovatelská a experimentální základna zahrnuje sumárně na 220 akvárií o celkovém objemu 5000 litrů vody, 32 bazénů o celkovém objemu 100 tis. litrů vody, 70 experimentálních rybníčků o výměře 0,01 - 0,3 ha a 7 rybníků o ploše od 1,5 do 6 ha. Pro vědecké účely disponuje VÚRH JU dostatečným množstvím experimentálních ryb jednotlivých druhů, plemen a linií. V rámci dohody o společném pracovišti reprodukčního, fyziologického a genetického výzkumu ryb jsou 4 laboratoře využívány společně s Ústavem živočišné fyziologie a genetiky AV ČR (ÚŽFG AV ČR). Součástí budovy je jedna audiovizuální posluchárna (zasedací místnost) s kapacitou 50 míst, která je rovněž využívána pro výuku studentů rybářského oboru Zemědělské fakulty JU. Ze specializovaných laboratoří je možné vyzdvihnout: (i) laboratoř fyziologie reprodukce ryb k analýze pohybu spermií ryb, zmrazování buněk, měření osmotické úrovně atd.; (ii) dvě dobře vybavené laboratoře s mikroskopickou analýzou obrazu; (iii) laboratoř s fluorescenčním mikroskopem; (iv) laboratoř pro studium chování raků se zařízením pro současné sledování

a počítačové vyhodnocování; (v) laboratoř průtokové cytometrie pro měření úrovně ploidie; (vi) akreditovanou laboratoř vodní toxikologie; (vii) laboratoř hydrochemicko-analytickou. Ve všech laboratořích a na experimentálních pracovištích pracují studenti doktorských a magisterských oborů. Laboratoře a infrastrukturu experimentálních objektů předpokládáme rozšířit v prvních letech výzkumného záměru o laboratoř molekulární biologie, konfokální mikroskopie a buněčných kultur. Co je předmětem a obsahem výzkumného záměru Předmětem VZ je naplňování cíleného vědeckého výzkumu v oblastech biologických, environmentálních a chovatelských aspektů akvakultur při zachování biodiverzity hydrocenóz. Zvláště pak půjde o výzkum biologického charakteru (modelové druhy ryb a raků), ochrany vodního prostředí (měření úrovně polutantů) nebo prakticky orientovaný výzkum v rybářství (hospodářsky významné druhy ryb) včetně výzkumu kvality a bezpečnosti potravin. Široce definované oblasti poznání výzkumného záměru VÚRH JU jsou soustředěny: 1) do výzkumu biologických aspektů akvakultury a hydrocenóz související s molekulární, genetickou, hematologickou a reprodukční úrovní polyploidních a monosexních populací ryb, dědičností znaků ryb, úrovní endokrinních procesů reprodukce ryb, včetně zmrazování gamet a embryí se sledováním rozvoje astakofauny v ČR, 2) do celospolečensky významného výzkumu environmentálních aspektů akvakultury a hydrocenóz s monitoringem vlivů cizorodých látek zatěžujících vodní prostředí na rybí organismus, určení stupně kontaminace ryb a dalších složek vodních ekosystémů cizorodými látkami s prevencí a eliminací zdravotních rizik v chovech ryb, 3) do chovatelského výzkumu v akvakultuře a hydrocenózách se zaměřením na intenzivní chovy ryb s hodnocením vlivu predátorů na rybniční akvakulturu, posuzování vlastností kvality rybího masa s ohledem na způsob výživy a exploataci rybniční akvakultury. Výzkumný záměr je členěn do 3 okruhů s 15 dílčími cíli: Okruh I: Biologické aspekty akvakultury a hydrocenóz 1. Hodnocení molekulárních, cytogenetických, cytometrických, hematologických a reprodukčních aspektů hybridních diploidně polyploidních komplexů vybraných rodů ryb (odpovědný Ing. Martin Flajšhans). 2. Poznání genetických, biologických, fyziologických a reprodukčních aspektů

21/

polyploidních a monosexních populací ryb (odpovědný Ing. Martin Flajšhans). 3. Ověření molekulárních, kvantitativně genetických, selekčních a reprodukčních metod u ryb pro šlechtitelskou praxi (odpovědný Ing. Martin Kocour). 4. Detailní analýza spermií u modelových druhů ryb s určením kompetice mlíčáků molekulárními márkry, zmrazování spermií a embryí ryb (odpovědný doc. Ing. Otomar Linhart, DrSc.). 5. Ověření vlivu endokrinní úrovně na gametogenezi a kvalitu gamet při řízeném rozmnožování ryb včetně strategie oplození (odpovědný doc. Ing. Otomar Linhart, DrSc.). 6. Zajištění trvale udržitelného rozvoje astakofauny v České republice (odpovědný Ing. Pavel Kozák, Ph.D.).

Okruh II: Environmentální aspekty akvakultury a hydrocenóz 1. Sledování vlivů vybraných skupin cizorodých látek zatěžujících vodní prostředí na rybí organismus (odpovědný Ing. Tomáš Randák). 2. Hodnocení kontaminace ryb a dalších složek vodních ekosystémů cizorodými látkami (odpovědná MVDr. Veronika Piačková, Ph.D.). 3. Zlepšení prevence a eliminace zdravotních rizik v chovech ryb (odpovědný Ing. Vladimír Žlábek, Ph.D.). 4. Hodnocení toxicity látek a odpadů pro vodní organismy (odpovědná Ing. Jana Máchová).

Okruh III: Chovatelské aspekty akvakultury a hydrocenóz 1. Dosažení hormonálně a teplotně indukované řízené reprodukce u významných druhů ryb (odpovědný Ing. Jan Kouřil, Ph.D.). 2. Zlepšení intenzivních chovů ryb při využití recirkulačních systémů (odpovědný Ing. Jan Kouřil, Ph.D.). 3. Ověření nových technologických postupů v akvakulturních chovech reofilních druhů ryb (odpovědný Ing. Tomáš Policar, Ph.D.). 4. Hodnocení rybniční akvakultury a souvisejících environmentálních aspektů v interakci s produkčními cíli (odpovědný doc. RNDr. Zdeněk Adámek, CSc.). Hodnocení technologických vlastností rybího masa a zpracování ryb (odpovědný doc. Ing. František Vácha, CSc.). Předpokládanými výstupy všech 3 okruhů s 15 dílčími cíli budou lektorsky posuzované rešerše a původní publikace v impaktovaných časopisech s rybářským a příbuzným zaměřením s IF od 0,2 do 1,4 (J. Fish Biology, Aquaculture, Aquaculture Research, J. Appl. Ichthyol., Aquat. Living Resources, Aquaculture International, Fish Physiology and Biochemistry, Aquatic Toxicology, Bull. Environ. Contam. Tox., Environ. Toxicol. Chem.), biologických zahraničních časopisech s IF od 1,0 do 3,5 (Cell Biology Int., Theriogenology, Cryobiology aj.) a tuzemských impaktovaných časopisech zemědělského, veterinárního a biologického zaměření s IF od 0,1 do 0,5 (Cz. Journal of Animal Science, Folia Zoologica, Acta Veterinaria, Vet. Med). Předpokladem v publikační činnosti je dosáhnout sumárně za pět let řešení výzkumného záměru vyššího sumárního IF faktoru, jakož i vyšší citovanosti publikovaných prací než byla dosahovaná v letech 1999 - 2003. Za prokázání dosažených výsledků cílů výzkumného záměru se považuje publikování výsledků formou impaktovaných publikací odpovídající charakterem danému oboru. Předpokládá se dosažení impaktované publikace minimálně jednou za dva roky u každého cíle. Již dnes musí všichni klíčoví pracovníci výzkumného záměru prokazovat každoroční publikační aktivitu v časopisech s IF vyšším než 0,5. doc. Ing. Otomar Linhart, DrSc., odpovědný řešitel výzkumného záměru VÚRH JU ředitel VÚRH JU ve Vodňanech

22/

„Summer Studies in the Czech Republic“ pro studenty z USA (1. – 31. 7. 2005) Po celý červenec probíhá na Jihočeské univerzitě péčí Biologické fakulty mezinárodní letní škola „Summer Studies in the Czech Republic“ pro studenty z univerzit státu Georgia. U zrodu myšlenky na pořádání letního semestru studentů z různých univerzit tohoto amerického státu v Českých Budějovicích stály těsné pracovní kontakty, které děkana BF prof. Libora Grubhoffera a zdejší laboratoř pojí s prof. J. Oliverem z Univerzity jižní Georgie (Georgia Southern University, GSU) v rámci společného výzkumu klíšťat a klíšťaty přenášených infekčních nákaz. Prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc., děkan BF JU přibližuje systém studijních pobytů georgijských univerzit i konkrétní program, který pracovníci Jihočeské univerzity – Biologické fakulty pro studenty z univerzit státu Georgia na červenec 2005 v Českých Budějovicích připravili.

naší Jihočeské univerzity. Velice si považuji této příležitosti, je to pro nás výzva a zároveň investice do budoucnosti. Když se zahájení této události přiblížilo na dosah, začaly se pochopitelně vynořovat i pochybnosti o naší připravenosti a obavy, abychom nezklamali. Máme bohaté zkušenosti s pořádáním mezinárodních konferencí a workshopů, ale ty jsou většinou krátkodobou (3-4 denní) záležitostí. V tomto případě se jedná o maratónskou trať, protože délka našich budějovických „Summer Studies“ je přesně jeden měsíc, a to už je doba dostatečně dlouhá na to, aby se vynořila celá řádka problémů. Doufejme, že se nám společně s americkými kolegy učiteli a studenty podaří vyhnout krizovým situacím, a že potřebné štěstí bude stát při nás.

Je v Americe běžnou vysokoškolskou praxí vyjíždět za poznáním na studijní pobyty do zahraničí? Většina georgijských univerzit je sdružena v „Univerzitním systému státu Georgia“ (University System of Georgia), který zastřešuje některé jejich aktivity včetně zahraničních. To je velmi praktické řešení, které mj. sleduje, aby stát Georgia a jeho vláda měli potřebnou kontrolu nad účelným využíváním státní finanční dotace. Dalším důvodem k tomuto uspořádání může být i jisté ochranné zastřešení před dopadem konkurence univerzitních obrů, jakými jsou například známé školy University of Georgia nebo Georgia Institute of Technology. Zásada georgijského univerzitního systému je, aby celá pětina jejich studentů během univerzitního studia vycestovala a strávila alespoň několik týdnů nebo raději měsíců studiem v zahraničí. Nutno říci, že se jim to příliš nedaří a podobně jako my nejsme spokojeni s počty našich studentů vyjíždějících za studiem do zahraničí v rámci programu Socrates, tak i američtí kolegové mají v tomto směru daleko ke spokojenosti. Znamená to tedy, že letní pobyt na Jihočeské univerzitě je vítaným přispěním do systému studijních pobytů mladých Američanů? Ano, jedna z forem jak tuto situaci napravit jsou letní semestry pořádané pro georgijské studenty na zahraničních univerzitách, včetně

Co přesně letní semestr budějovických „Summer Studies“ dvaceti americkým studentům nabízí? Studenti jsou rozděleni do čtyř menších skupin s tématickým zaměřením na tyto okruhy: • Biologie (Životní prostředí, Výživa a potraviny) • Zdraví lidí (Zdravý životní styl, Infekční nemoci) • Počítače (Počítačové informační systémy) • Evropská unie (Úvod do studia EU, Životní prostředí v Evropě)

23/

Přednášky a semináře vedou čtyři američtí lektoři a kolegové z JU, výuka se odehrává v nových posluchárnách Biologické fakulty JU po všechny červencové pondělky a středy. Každé pondělí máme v rozvrhu kromě odborných lekcí také setkání s hostem (poslanec/senátor PČR, poslanec Evropského parlamentu, hejtman, členové městského a krajského zastupitelstva, atd.). Právě tato setkání mají přiblížit americkým studentům současnost a minulost našeho regionu, jeho kulturně historické tradice, střetávání kultur v tomto exponovaném středoevropském regionu a podobně. Pro ostatní pracovní dny jsou naplánovány exkurze tématicky zaměřené k výukovým blokům, zejména k biologii a biotechnologiím. V rámci odborných exkurzí se seznámí studenti s fermentačními technologiemi známých jihočeských pivovarů, s výrobou sýrů, chleba a pečiva, lihu a moravských vín. Víkendy jsou určeny k individuálním aktivitám a také k zajímavým poznávacím pobytům ve Vídni, moravské Lednici a v Praze. Jedno téma je spojující a společné všem - Evropská unie a rozšiřování znalostí o ní. Budou studenti hodnoceni? Na závěr letního semestru na JU obdrží studenti příslušné kredity a také certifikát o absolvování „EU Studies“. A to má značnou váhu pro studenty, americký stát Georgia je totiž v unii severoamerických států jakýmsi referenčním partnerem pro EU, severoamerické instituce pro spolupráci se státy EU jsou soustředěny právě v Georgii, ta je tedy státem určeným k zastupování USA v záležitostech Evropy a americko-evropských vztahů. Přejme si, aby všechno klaplo a aby byly úspěšně položeny základy tradice letních semestrů studentů z Georgie na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. -hb-

Jihočeská univerzita uspořádala konferenci k Roku Adalberta Stiftera U příležitosti oslav 200. výročí narození Adalberta Stiftera - spisovatele, malíře a pedagoga - je po celý rok 2005 v řadě kulturních institucí jižních Čech, Horního Rakouska a Bavorska připraveno více než 60 životopisných, historických a tématicky zaměřených akcí, seminářů a výstav, včetně kulturních projektů současných umělců.

v Horním Rakousku, v klášteře Kremsmünster. Posledních dvacet let života strávil v Linci. Jako hornorakouský zemský školní inspektor usiloval o reformu vzdělání na základních školách, jako zemský konzervátor formoval památkovou péči. Založením Hornorakouského uměleckého spolku položil jako sběratel a kritik umění základní kámen dnešní Zemské galerie. Byl významným spisovatelem na rozhraní moderní literatury. Děj jeho povídek a románů se často odehrává na Šumavě a v alpském předhůří. Také Jihočeská univerzita se k aktivitám pořádaným u příležitosti „Stifterova roku“ připojila – Katedra bohemistiky v čele s prof. PaedDr. Vladimírem Papouškem, CSc., prorektorem pro zahraniční vztahy, koncem dubna uspořádala ve spolupráci s Evropským informačním centrem a Krajským úřadem v Českých Budějovicích jednodenní mezinárodní konferenci „Život a dílo Adalberta Stiftera“, na kterou přizvala odborníky z Česka a německy hovořících zemí. Pozvání přijal také rektor partnerské Universität Passau Prof. Dr. Walter Schweitzer. „Osobnost Adalberta Stiftera je jakýmsi symbolem pro integritu a spolupráci regionů Horních Rakous, Dolních Bavor a českého prostoru, veškeré akce k Roku Adalberta Stiftera vnímám zejména v rovině politické a společenské,“ uvedl na konferenci rektor Jihočeské univerzity prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc. Tento názor sdílí také rektor pasovské univerzity Prof. Dr. Walter Schweitzer: upřímný zájem a přání více nadregionálně spolupracovat potvrdil i ve svých slovech při zahájení akce. Příspěvky přednesené na sympoziu vyvolaly bohatou odbornou diskuzi: • Prof. Dr. Václav Bůžek „Region v historiografickém diskursu“ • Dr. Peter Becher „Stifters aufenthalte in Lackenhäser (Rosenbergergut)“ • Prof. Dr. Dalibor Tureček „ Adalbert Stifter jako problém i výzva dějin národní literatury“ • Doc. Dr. Hana Šmahelová „Dílo Adalberta Stiftera v souvislostech českých literárních dějin“ • Doc. Dr. Alena Jaklová „Onomaziologické funkce pojmenování barev ve Stifterově povídce Bergkristall“ • Dr. Václav Maidl „Adalbert Stifter jako jazykový klasik i novátor“

Spisovatel, malíř a pedagog A. Stifter se narodil v roce 1805 v Horní Plané, v dětství byl úzce spjat s rodnou Šumavou. Gymnázium studoval

24/

-hb-

Ústav fyzikální biologie Jihočeské univerzity v systému elitních mezinárodních aktivit financovaných v rámci Evropské unie - „Researchers in Europe“ V roce 2002 se Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích rozrostla o velmi dynamicky se rozvíjející vysokoškolský vědecký ústav sídlící v Nových Hradech - Ústav fyzikální biologie Jihočeské univerzity (ÚFB JU). Profiluje se jako pracoviště výzkumu a vývoje, schopné konkurence s obdobnými pracovišti v Evropě i ve světě. Zaměřuje se na výzkum přírodních systémů fyzikálními, matematickými, biologickými, chemickými a dalšími exaktními metodami s cílem dosáhnout maximální přesnosti a objektivity při popisu měření na všech úrovních struktury, organizace a regulace živých systémů. Souběžné s tím ÚFB aktivně podporuje možnosti využití svých výzkumných výsledků v praxi, především využití nově vyvinutých přístrojů, technik a materiálů. Koncem března t. r. byla dokončena výstavba biologického inkubátoru podpořená projektem Evropské unie Phare. Posílil se tak přenos vědeckého výzkumu do praxe, objekt bude sloužit rozvoji inovací malého a středního podnikání v příhraničním česko-rakousko-bavorském prostoru. Ústav fyzikální biologie realizuje doktorský studijní program v oboru Biofyzika a ve spolupráci s Biologickou a Pedagogickou fakultou JU také studium bakalářské (Biofyzika, Výpočetní technika, Měřící a výpočetní technika) a magisterské (Biofyzika a Aplikovaná měřící a výpočetní technika).

Pro tento rok se pracovníci ÚFB, s ohledem na ohlas a úspěch, s jakými se setkaly i jejich prázdninové aktivity pro studenty, jako jsou Letní akademické kurzy (LAK, pořádané od roku 2001, určené studentům středních škol přírodovědného zaměření) a Schola Ludus (od roku 2002, pro studenty a absolventy přírodovědných a technických vysokých škol), rozhodli nabídku podobných aktivit rozšířit a podat jako projekt k výzvě „Researchers in Europe“ (Vědci v Evropě), vyhlášené v rámci 6. Rámcového programu Evropské unie. Výsledkem bylo úspěšné zařazení podaného projektu do systému elitních mezinárodních aktivit financovaných Evropskou unií. -hb-

Program Evropské unie „RESEARCHERS IN EUROPE“ Evropa pociťuje trvalé zaostávání ve výzkumu a přenosu jeho výsledků do praxe. Program „Vědci v Evropě“ je jednou z inciativ, jíž se Evropská unie snaží tento trend zvrátit. Cílem programu je: 1/ zlepšit a zvýšit porozumění veřejnosti k tomu, co vědci přinášejí společnosti v inovacích, vytváření pracovních míst, konkurenceschopnosti a ekonomickém růstu, 2/ přilákat více mladých lidí ke kariéře ve výzkumu a vývoji a tím přispět ke zvýšení počtu vědců v Evropě 3/ přispět k celkové atraktivitě Evropské unie jako referenční oblasti pro vědecké talenty z celého světa a zvýšit povědomí o jejím potenciálu zaměstnavatele ve vědách a technologiích. Více viz • Researches in Europe 2005 http://europa.eu.int/comm/research/ researchersineurope/index_en.htm • Kalenář akcí financovaných EU http://europa.eu.int/comm/research/ researchersineurope/calendar/calendar_ en.cfm • Projekt ÚFB Nové Hrady http://europa.eu.int/comm/research/ researchersineurope/events/article_2363_ en.htm

25/

Projekt „Scouting for European Scientific Talents“ na Nových Hradech RNDr. Dalibor Štys, CSc., ředitel ÚFB JU: Ústav fyzikální biologie Jihočeské univerzity se spolupracujícími ústavy Akademie věd České republiky (Ústav ekologie krajiny, Ústav molekulární biologie rostlin, Mikrobiologický ústav v Třeboni) a občanským sdružením Novohradská Univerzitní kolej, pořádal v posledních čtyřech letech prázdninové pobyty pro středoškolské a vysokoškolské studenty, připravil výstavu o historii fyzikálního výzkumu a pořádal pravidelné dny otevřených dveří a prohlídky výzkumných pracovišť. Letos se možnosti těchto pravidelných prezentací rozšířily díky výstavbě demonstrační haly v technologickém inkubátoru. Proto jsme se odvážili podat tyto naše aktivity jako projekt k výzvě „Researchers in Europe“ vyhlášené v rámci 6. Rámcového programu Evropské unie. Do projektu jsme přihlásili tyto aktivity: Letní školy pro středoškoláky a vysokoškoláky „Schola ludus“: Tak jako v předchozích letech se budou konat v průběhu července. Budou zahájeny týdenní sérií exkurzí na akademická pracoviště v Jižních Čechách a v blízkém Rakousku, pak budou následovat dva až tři týdny práce na jednotlivých výzkumných projektech. Podvečerní přednášky budou zajišťovat jednak naši přednášející, přijedou i zástupci firem, které se zabývají přenosem technologií a zástupci českých technologických firem, které se úspěšně prosadily na světovém trhu. Přednášky budou otevřeny veřejnosti. V letošním roce, ještě před tím, než jsme zahájili jakoukoliv propagaci, jsme měli přihlášeno 20 vysokoškoláků a 15 středoškoláků od Princetonu přes Rakousko a Lotyšsko až po Novosibirsk. Včetně Čechů a Slováků. Takže v létě k našim 20 studentům přibude dalších asi padesát, čímž se ocitáme na hranici naší současné kapacity. Science and Technology Youth Club: Z průběhu letních škol vyplynula jedna důležitá zkušenost – najdou se talenty, které již na střední škole jsou schopny samostatně pracovat ne velmi zajímavých projektech. Nemáme žádnou reprezentativní statistiku kolik jich vlastně je, ale z každého ročníku jsme byli schopni vybrat 5-10 studentů, s nimiž mělo smysl dál pokračovat. Zájem Jihočechů o naše letní školy je logicky menší než studentů z jiných částí republiky – kdo by také jezdil na prázdniny kousek od domova. Jenomže pouze s nimi je možné dlouhodobě pracovat. Takže jsme se rozhodli, také povzbuzeni

zájmem reálného gymnázia z Lince, rozběhnout činnost S&T Y klubu, který nám umožní oslovit talentované v regionu tak, aby od nás neodcházeli a spolupracovali s námi. Hlavními tématy, kterými se budeme zabývat, jsou biofyzikální technologie a technologie udržitelného rozvoje. Hlavními lákadly budou internet, programování webových stránek, vlastní internetové rádio a outdoorové sporty jako jachting a lyžování. Výstava Evropský výzkumný prostor jako historická entita a soudobý vůdce: Tato výstava se bude skládat ze tří částí: historické, která prostřednictvím osobnosti Jiřího Františka Augusta von Buquoy de Lonquéval, prvního obyvatele zámku v Nových Hradech, prezentuje Evropu přelomu 18. a 19. století jako zdroj logických přístupů, které přírodověda využívá dodnes. Zdůrazněna bude též společenská úloha přírodovědců při technologickém a společenském vývoji. Ve druhé části bude interaktivní demonstrace řešení pohybových rovnic, které byly poprvé objeveny hrabětem von Buquoy, poté ještě několikrát nezávisle a nakonec italským vědcem Levi-Civittou, jehož řešení využil Albert Einstein při formulaci teorie relativity. Třetí částí bude filmový šot, který shrnuje vědecké a technologické aktivity probíhající v současnosti v technologickém regionu Novohradsko-Třeboňsko a jejich širší souvislosti. Výstava a demonstrace „Komplexní využití obnovitelné energie a vědci při práci“: Technologický inkubátor v sobě zahrnuje i demonstrační halu s balkónem, díky němuž mohou návštěvníci sledovat funkci speciálních slunečních kolektorů i řasového bioreaktoru nové koncepce. V demonstrační hale bude umístěna prezentace „Vznik a osud energie v přírodě“ a na počítačové obrazovce budou vidět výsledky sběru energie sluneční energie z instalací v Nových Hradech a Třeboni. Příležitostně v průběhu odběrů a analýz mohou návštěvníci vidět i vědce při práci. Právě v tom je naše instalace výjimečná i v kontextu celého projektu. Městské prohlídky Nových Hradů: Novými Hrady každoročně projde několik tisíc návštěvníků. Řada z nich je takových, které bychom rádi získali jako nové zaměstnance našeho výzkumného centra. Obě výstavy proto budou součástí celoměstských prohlídek a z existujícího zájmu se zdá celkem zřejmé, že většina návštěvníků se bude chtít do Zámku a technologického centra podívat.

26/

Publikační aktivity Historického ústavu JU

Kromě vědeckých studií jednotlivých pracovníků, které jsou hojně publikovány v zahraničních i domácích odborných časopisech a sbornících, se Historický ústav JU snaží na „vědecký trh“ vstoupit i ucelenými edičními podniky, jejich prostřednictvím se lze podílet na směřování historické vědy. Jestliže v komunitě historiků si tyto ediční počiny již získaly své renomé, bylo by snad dobré – i kvůli snaze o užší spolupráci mezi jednotlivými součástmi univerzity – je představit i v prostředí akademické obce naší almae mater. Již od počátku devadesátých let minulého století existuje ediční řada Opera historica. Zatím vyšlo deset sborníků, v nichž se zpravidla objevily příspěvky z mezinárodních sympozií, které HÚ JU pořádá každé tři roky v Českém Krumlově. Publikace, které přinášejí studie v českém, německém, anglickém či italském jazyce, se vyjadřují k důležitým tématickým a metodologickým otázkám raně novověkých dějin – jednotlivá čísla se tak například zabývala šlechtickými rezidencemi a dvory v době renesance a baroka, slavnostmi na šlechtických dvorech i ve městech či tématy historické antropologie. Zatím poslední číslo se věnovalo vztahu šlechty a dvora habsburských císařů v raném novověku.

Historického ústavu JU a řešitelů výzkumného záměru – jsou publikovány v rámci řady Monographia historica. O roku 2000, kdy světlo světa spatřila kniha Josefa Hrdličky o civilizační roli stravování na aristokratických dvorech v raném novověku, vyšly další čtyři svazky. Jednotlivé monografie se týkaly testamentární praxe, dějin smrti či osobních pramenů v raném novověku. Naposledy svou knihu o šlechtě v 19. století představil Zdeněk Bezecný, ještě v průběhu léta pak vyjde kniha Zdeňka Vybírala o komunikačních schématech raně novověké šlechtické společnosti. O tom, že vydávané tituly mají svůj ohlas ve vědeckých kruzích, svědčí kromě četných recenzí i ocenění, kterých se jim dostalo (Cena rektora JU za prestižní vědeckou publikaci, Cena Josefa Pekaře Sdružení historiků České republiky za nejlepší knihu autora do 35 let).

Samostatné vědecké monografie k období raného novověku – zejména z dílny pracovníků

Zpřístupňování historických pramenů je úkolem další ediční řady, kterou Historický ústav JU spustil ve spolupráci s Historickým ústavem Akademie věd České republiky, a to jako hlavní náplň společného pracoviště – Centra raně novověkých studií. Ediční podnik nese název Prameny k českým dějinám 16.-18. století (Documenta res gestas Bohemicas saeculorum XVI.-XVIII. illustrantia) a je rozdělen do dvou řad. V první jsou zpřístupňovány písemnosti, jež odrážejí zvláště „veřejný život“ společnosti českých zemí v raném novověku. Odpovědnost za uvedenou řadu převzalo oddělení dějin raného novověku Historického ústavu Akademie věd. Do druhé řady společného edičního projektu přináležejí písemnosti, v nichž se zrcadlí

27/

především „soukromý život“ lidí v hierarchicky uspořádané společnosti (osobní korespondence, deníky, paměti, testamenty, svatební smlouvy, pozůstalostní inventáře, výslechy a další). Za zpřístupňování uvedených typů pramenů převzalo vědecké záruky oddělení dějin středověku a raného novověku Historického ústavu JU. První svazek se věnuje španělské korespondenci Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic a jeho manželky Polyxeny. Jejich pečlivou kritickou edici s patřičnou úvodní studií připravil Pavel Marek. Kvůli závažnosti editovaného materiálu se rozhodl pro trojjazyčné vydání – kromě češtiny jsou tak dokumenty zpřístupněny i v jazyce originálu a v němčině. Zatímco předchozí ediční podniky se věnovaly období raného novověku, poslední zmíněný zaměřuje svou pozornost zejména na dějiny 19. století. Jde o řadu Historia culturae, která od roku 2002 představila již pět monografických i sborníkových publikací. Ty se věnují zejména významným osobnostem kulturního života (Antonín Rezek, Čenek Zíbrt, Aloys Skoumal). Na jejích stránkách jsou také publikovány výsledky každoročních vědeckých setkání v Kostelci nad Vltavou. A na závěr ještě jedna nejnovější aktualita. Snaha spolupodílet se na určování směru, jakým by se měla ubírat historická věda, spolu náměty a výzvami kolegyň a kolegů z jiných pracovišť měly velký vliv na rozhodnutí rozšířit publikační platformu Historického ústavu JU o vědecký časopis se zaměřením na raný novověk. Jeho první číslo by se mělo objevit na začátku příštího roku – v té době ho také rádi představíme akademické obci Jihočeské univerzity na stránkách tohoto časopisu. PhDr. Miroslav Novotný, CSc., PhDr. Pavel Král, Ph.D., Historický ústav JU

Nově jmenovaná profesorka

Jana Králová z FF UK již pátým rokem přednáší na katedře romanistiky PF JU

1. května 2005 předal prezident republiky Václav Klaus na slavnostním shromáždění dekrety nově jmenovaným vysokoškolským profesorům. Velkého ocenění se dostalo pražské romanistice, když mezi jmenovanými byli tři její zástupci: profesor Bohumil Zavadil, profesorka Jana Králová a profesorka Sylva Hamplová, všichni tři pro obor lingvistika konkrétního jazyka – románské jazyky. Tato pocta částečně dopadá i na naši univerzitu, protože profesorka Králová přednáší od roku 2000 také na katedře romanistiky Pedagogické fakulty

JU a od roku 2004 je členkou Vědecké rady JU v Českých Budějovicích. Profesorka Králová vystudovala obor španělština - čeština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ihned po ukončení studia v roce 1974 nastoupila svou akademickou dráhu jako asistentka a od roku 1979 jako odborná asistentka na katedře tlumočnictví a překladatelství (nyní Ústav translatologie). V roce 1990 byla jmenována docentkou pro obor španělský jazyk a r. 2003 habilitována pro obor španělský jazyk a srovnávací jazykověda. Od roku 1991 je zástupkyní ředitelky Ústavu translatologie FF UK, vedoucí semináře teorie a didaktiky překladu. Od roku 2003 také zastává funkci proděkanky Filozofické fakulty UK pro studijní záležitosti. Z jejího působení v zahraničí jmenujme alespoň přednáškové pobyty na španělských univerzitách v Cáceres, Madridu, Las Palmas a Valladolidu.

Profesorka Jana Králová

foto archiv PF JU

Za sebou má také bohatou publikační činnost a je pravidelně zvána na mezinárodní konference u nás i v zahraničí. Je řešitelkou či spoluřešitelkou několika významných grantových projektů. Nesmíme zapomenout ani na její činnost pedagogickou. Kromě přednášek v rámci oboru překladatelství a tlumočnictví v Praze a španělštiny na naší univerzitě je i garantkou vybraných předmětů oboru španělština na univerzitě v Prešově, školitelkou doktorandů v programu translatologie a v neposlední řadě autorkou či spoluautorkou řady učebnic španělského jazyka. Jejím posledním počinem na tomto poli jsou učebnice FIESTA 1-3, které získaly doložku MŠMT jako učebnice pro střední a jazykové školy. Na závěr chci profesorce Králové za celou katedru romanistiky poděkovat za podporu, kterou nám už tolik let poskytuje, poblahopřát ke jmenování a popřát mnoho úspěchů v další práci. Mgr. Hana Hrubá Katedra romanistiky PF JU

28/

S Institutem pro hospodářskou etiku a regionální rozvoj JU na exkurzi v Horním Rakousku V polovině dubna t. r. uspořádal Institut pro hospodářskou etiku a regionální rozvoj (celoškolské pracoviště Jihočeské univerzity) pod vedením jejího ředitele Prof. Helmuta Renöckla exkurzi do Horního Rakouska. Účastníky exkurze byli starostové obcí a měst Jihočeského kraje a pedagogové Jihočeské univerzity. Výjezd byl zaměřen na regionálně a podnikatelsky zajímavá místa s cílem navázat přeshraniční kontakty a spolupráci s významnými osobnostmi podílejícími se na úspěšném místním rozvoji. Na exkurzi opakovaně zaznělo, že hospodářsky a kulturně prosperující jižní Čechy jsou v zájmu samotných Horních Rakous. V Linci účastníky exkurze pozdravil hornorakouský zemský hejtman Dr. Pühringer. S členem hornorakouské zemské vlády, zemským radou Dr. Josefem Stockingerem, zodpovědným za resort zemědělství a venkova, starostové hovořili o konceptu a realizaci regionálního rozvoje venkova, o technologických propojeních, o výzkumu a rozvoji infrastruktury, umisťování podniků a o místní politice Horních Rakous v kontextu Evropské unie. Další zastávkou v Linci bylo Technocentrum, kde se účastníci exkurze setkali s Mag. Manfredem Ederem, jednatelem Technologické zemské společnosti a s hornorakouským radou Viktorem Siglem, zodpovědným za hospodářství, práci, mládež a vzdělávání. Zde informoval rektor Jihočeské univerzity prof. Václav Bůžek o vzrůstající kooperaci univerzit tří regionů: jižních Čech, Horních Rakous a Východního Bavorska. Účastníci exkurze si prohlédli i některá inovační centra ve venkovských a městských regionech, jako je Softwarový park Hagenberg v EUREGIO Böhmerwald-Šumava-Bayrischer Wald, kde pracují výzkumné ústavy výpočetní techniky linecké Univerzity ve spolupráci s Vysokou školou informatiky a s řadou podniků, které se zabývají informatikou. V krátké době tu vzniklo 800 moderních pracovních míst. Zde se účastníci výjezdu setkali s Prof. Dr. Brunem Buchbergerem a manažerem Euregio Wilhelmem Patri, MAS.

dosavadních zkušeností se zde usadily globálně působící vůdčí podniky, které zaměstnávají síť dodavatelských podniků a nabízejí dobré šance pro dodávky i z blízkých regionů, ke kterým patří i jižní Čechy. Další zastávka proběhla ve vzdělávacím domě „SPES“ ve Schlierbachu. Účastníci exkurze byli seznámeni se základními iniciativami, regionálním propojením zemědělských, ekonomických, ekologických a kulturních inovací na venkově. Na konkrétním příkladu vesnice Steinbach an der Steyr bylo zřejmé, jak se po zavření velkého podniku z obce stalo umírající a chátrající místo, ale angažovaností místních osobností a skupin a souborem opatření se tato obec stala evropským modelem obnovy venkova. Účastníci byli osobně informováni inspirátorem tohoto velkého projektu, starostou Ing. Sieghartsleitnerem o nutných duševních a praktických opatřeních pro takový rozvoj. Byla navštívena také dvě místa ležící v oblasti Mühlviertl, která jsou příkladem zdařilého regionálního vývoje. Tento region leží v bezprostřední blízkosti hranic a má podobné topografické poměry jako jižní Čechy. Oblast „Mühlviertel-Alm“ se skládá z deseti obcí okolo městečka Unterweissenbach, v posledních deseti letech se z problémového regionu rozvinula v modelový region vyznamenávaný na evropské úrovni. V klášteře a vzdělávacím centru Schlägl opat Mag. Martin Felhofer a prior Mag. Lukas Dikany poskytli informace o spirituální, kulturní a ekonomické funkci kláštera v regionu „Horní Mühlviertel“. Exkurzi zhodnotili její účastníci jako náročnou, ale velmi podnětnou studijní cestu. Její hlavní přínos spočíval v navázání kontaktů a získání řady impulsů pro konkrétní spolupráci, včetně motivace k dalším aktivitám. Univ. Prof. Dr. Helmut Renöckl, Mgr. Martin Bílek Institut pro etiku hospodářství a regionální rozvoj JU

V regionu Steyr byla navštívena továrna na výrobu motorů BMW (tam se ročně vyrábí cca 750 000 motorů) a TIC (Technologické a inovační centrum). Ve Steyru se podařilo zvládnout těžkou krizi zastaralého průmyslu a na základě

29/

Česká recepce

HISPANOAMERICKÉ

literatury po roce 1945 26. 4. 2005 proběhla na Katedře romanistiky PF JU přednáška doc. PhDr. Hedviky Vydrové z Ústavu románských studií FF UK v Praze, nazvaná „Česká recepce hispanoamerické literatury po roce 1945“. Akci zorganizovala jihočeská pobočka Kruhu moderních filologů ve spolupráci s katedrou. Přednášející nejprve stručně shrnula výskyt a zaměření českých překladů děl hispanoamerických autorů počátku XX. století a zaměřila se na některá výjimečná díla: romány „María“ Kolumbijce J. Isaacse (překlad 1908), „Vír“ Kolumbijce J. Eustacia Rivery (překlad „Zelené peklo“, 1930) a „Doňa Barbara“ Venezuelana R. Gallegose (překlad 1936), na eseje „Triptych“ Mexičana A. Reyese (překlad 1937). Období od roku 1945 do současnosti rozdělila doc. Vydrová do tří bloků, u kterých nejprve vysvětlila historické a kulturní souvislosti. První blok, vymezený od roku 1945 do konce 50. let 20. století, prezentoval zájem o autory, kteří kritizovali latinskoamerickou realitu. Tehdy se prováděl výběr děl vhodných pro danou dobu i na úkor umělecké kvality. V té době se hojně objevovaly překlady v jazykové spolupráci, přebásňování obsahů děl. Z překladů prózy uveďme např. dílo „Výheň“ Mexičana M. Magdalena (překlad 1946), „Kůň a jeho stín“ Uruguayce E. Amorima (překlad 1950) a nová vydání dříve přeložených děl. Poprvé se intenzivně překládá hispanoamerická poezie: např. Chilana P. Nerudy, Kubánců N. Guilléna či J. Martího. Druhý blok, zahrnující období 60. let minulého století, je charakterizován tvůrčí explozí všech oblastí umění, kdy se recepce hispanoamerické literatury systematizuje a dochází k uvolnění ideologických tlaků. Českému čtenáři jsou hojně představovány nové proudy a tendence hispanoamerické literatury (fantastická literatura, magický realismus, nový hispanoamerický román, avantgarda, atd.) v tvorbě autorů, Kubánce A. Carpentiera, Argentinců J. Cortázara aj. L. Borgese, Mexičanů C. Fuentese aj. Rulfa, Peruánce M. Vargase Llosy. U hispanoamerických básníků byla představována i jiná podoba jejich tvorby (např. milostná poezie P. Nerudy). V posledním období, vymezeném 70.- 80. léty 20. století v důsledku historického vývoje se vedle cenzury objevují také seznamy zakázaných děl a překladatelů (existují překlady vydané bez jména překladatele či autora doslovu nebo překlady vydané pod krycími jmény), ustaly překlady M. Vargase Llosy, C. Fuentese, J. L. Borgese a dalších, které byly vydávány později od 90. let.

Systematizace latinskoamerické recepce se stává otázkou profesionálních iberoamerikanistů a hispanistů, poprvé se začínají v českém překladu objevovat památky předkolumbovských kultur a díla, která spadají do koloniálního období. Doc. Vydrová, která má osobní zkušenosti s literárními překlady z hispanoamerické literatury, seznámila posluchače s nejvýraznějšími překladatelskými osobnostmi i nakladatelstvími. Tato zajímavá přednáška byla určena nejen studentům katedry romanistiky, ale i ostatním zájemcům. Byla jim poutavou formou přiblížena hispanoamerická literatura v českém prostředí, kde má umělecký překlad tradici a je vysoce prestižní záležitostí. Při přednášce se nepodařilo zcela vyčerpat její obsahovou stránku, proto pro další akademický rok zamýšlíme zorganizovat přednášku o české recepci hispanoamerické literarury od 90. let 20. století do současnosti.

30/

PhDr. Helena Zbudilová, Ph.D. Katedra romanistiky PF JU

Geomorfologie ´05

o 6. mezinárodním geomorfologickém semináři Ve dnech 25. – 27. dubna proběhl v Nových Hradech v konferenčním centru Ústavu fyzikální biologie Jihočeské univerzity mezinárodní geomorfologický seminář „Geomorfologie ´05“. Šlo již o šestý ročník mezinárodních pracovních, geomorfologických seminářů, kterého se zúčastnilo 40 odborníků z Čech, Slovenska a Polska. Spolupořadatelem šestého ročníku se spolu s Českou asociací geomorfologů stala Katedra geografie Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity a Jihočeská pobočka ČGS. Seminář probíhal v Nových Hradech, které leží na úpatí Novohradských hor, jež byly v posledních sedmi letech předmětem intenzivního badatelského zájmu pracovníků kateder geografie a biologie Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity. V programu semináře bylo pět tématických sekcí. První sekce byla věnována antropogenní geomorfologii. Druhá sekce řešila problémy morfostrukturní a tektonické. Příspěvkově nejvíce byla zastoupena sekce třetí, která se zabývala problematikou fluviální geomorfologie. Do sekce čtvrté, která řešila problematiku svahových procesů, byla také zařazena problematika eolických procesů, různé formy zvětrávání a aplikace GIS. Velice zajímavé příspěvky byly v poslední páté sekci, která se zabývala problematikou glaciálních a periglaciálních procesů a kvartérních sedimentů. Exkurze byla směřována na Kraví horu, jednu z nejzajímavějších lokalit Novohradských hor. Obrovským obohacením pro všechny účastníky exkurze byla potom jistě přítomnost pana profesora Jaromíra Demka. Mgr. Jiří Rypl Katedra geografie PF JU

EU, kandidátských zemí (Rumunsko, Bulharsko a nově Turecko) a také zástupci „starých“ členů EU (Rakousko, Itálie, Španělsko a Německo). Projekt pod akronymem CHANNEL byl předložen v roce 2003 Evropské komisi v Bruselu a zahájen 15. 11. 2004. Koordinátorem je budapeštská Korvínova univerzita, ústav ekologického zemědělství. Vývoj zemědělské politiky v EU a dopad společné zemědělské politiky na nové země se odráží v podpoře rozvoje venkovského prostoru, mimoprodukčních funkcí a také ekologického zemědělství, jako modelu spojujícím produkční a environmentální i další mimoprodukční funkce. Tím se ekologické zemědělství stává příkladem multifunkčního managementu krajiny. Ekologické zemědělství v kandidátských resp. nových zemích EU se vyznačuje rozdílným stupněm vývoje, formami organizace, úrovní legislativy, ekonomickým rámcem a odlišným kulturním zázemím. Hlavním úkolem projektu je sběr a analýza informací o ekologickém zemědělství v kandidátských a nových zemích EU a otevření diskuze na různých úrovních vedoucích k zahájení harmonizačního a equalizačního procesu v ekologickém zemědělství. Základním nástrojem, který má pomoci splnit tyto úkoly je vytvoření interaktivní centrální databanky a současně i internetové stránky projektu s diskusním fórem (http://www.channel.uni-corvinus.hu). Kromě všeobecně základní informace o ekologickém zemědělství v jednotlivých zemích zahrnuje databáze 6 problémových okruhů (Ochrana rostlin, Ekologické osivo a sadba, Chov zvířat v ekologickém zemědělství, Agrotechnika, Regulace plevelů a Udržení půdní úrodnosti). V rámci projektu se připravují další společné aktivity a projekty (vzdělávání a výzkum na vysokých školách i transfer nových poznatků do praxe).

Mezinárodní workshop CHANNEL nejenom o ekologickém zemědělství V době prvního výročí vstupu ČR do EU se v prvním májovém týdnu 2005 konal v českobudějovickém hotelu Zvon workshop s oficiálním názvem „Otevřený komunikační kanál mezi kandidátskými zeměmi a EU v ekologickém zemědělství“. Garantem a organizátorem akce byla Zemědělská fakulta Jihočeské univerzity. Projektu 6. Rámcového programu se účastní přes 30 zástupců deseti „nových“ členských zemí

31/

prof. Ing. Jan Moudrý, CSc., Ing. Jana Kalinová, Ph.D. Zemědělská fakulta JU

„SUMMER SCHOOL ON MOLECULAR VECTOR BIOLOGY“ o přenosu infekčních nákaz krev sajícími členovci Biologická fakulta Jihočeské univerzity uspořádala ve dnech 20. - 24. června 2005 první ročník mezinárodní „Letní školy molekulární vektorové biologie“ („Summer School on Molecular Vector Biology“) o přenosu infekčních nákaz krev sajícími členovci, způsobujícími mj. malárii, lymskou boreliózu nebo klíšťovou encefalitidu. Na mezinárodní kurz pro vybrané studenty a mladé badatele z bývalého Československa, Rakouska a Anglie přijelo 38 účastníků. K přednášení a vedení praktických cvičení přijali pozvání renomovaní odborníci z USA (M. Edwards, B. Luft, F. Noriega, J. Velenzuela), z Rakouska (I. Livey), ze Slovenska (M. Derdáková), M. Bilej z Prahy. Přednášky vedli také pracovníci z pořadatelské Biologické fakulty a Parazitologického ústavu Akademie věd ČR v Českých Budějovicích. Využili rovněž jedinečné příležitosti, že se ve stejném termínu v areálu biologických ústavů a univerzity konal druhý mezinárodní kurz elektronové mikroskopie EMBO, a zařadili do programu i tři přednášky předních světových odborníků z oblasti využití elektronové mikroskopie při studiu biologického materiálu (G. Grifith, H. Schwarz, P. Webster). Vektorová biologie je součástí moderního odvětví biologie infekčních nákaz přenášených krev sajícími členovci (jako jsou klíšťata, komáři, mouchy tsetse, krev sající ploštice atd.), která prodělává velmi bouřlivý vývoj v souvislosti s rostoucím zdravotnickým významem tzv. ´emerging infectious diseases´. Vektorová biologie studuje vektory – přenašeče infekčních nákaz i přenášené patogeny, (tedy) původce infekčních onemocnění lidí a zvířat, a také jejich vzájemné vztahy na úrovni celých organismů, buněk a jednotlivých molekul. Právě hlubší poznání mechanismů přenosu patogenů vektory na molekulové úrovni je předpokladem úspěšné prevence a k ochraně před zákeřnými infekčními nemocemi přenášenými krev sajícími členovci jako je malárie, leishmanióza, lymská borelióza a klíšťová encefalitida. Význam tohoto zkoumání podtrhuje skutečnost, že jde o velmi závažná témata dotýkající se zdraví lidí na celém světě, ať již v podobě nečekaně se objevujících infekcí (emerging diseases), ale bohužel také v podobě hrozby případného teroristickeho zneužiti patogenů či jejich přenašečů.

O poznatcích z prvního ročníku konference s děkanem Biologické fakulty Jihočeské univerzity prof. RNDr. Liborem Grubhofferem, CSc.: Jak první probíhal?

ročník

mezinárodní

konference

Letošní letní škola vektorové biologie měla charakter pracovního setkání /´workshopu´, na kterém přednášející/ prezentovali nejnovější poznatky jednak v rámci ´review´(přehledných sdělení) a jednak v jejich ´research seminars´ (výsledky vlastní badatelské práce). V obou typech prezentací, a také v nástěnkových sděleních zúčastněných studentů a mladých badatelů se objevilo to nejnovější, co současná věda o vektorech infekčních nákaz představuje. Vždyť zde byl tento obor zastoupen jeho předními světovými představiteli (B. Luft, J. Valenzuela, F. Noriega a další).

Ian Livey a Benjamine Luft, autoři vakcíny proti lymské borelióze v Č. Krumlově foto L. Grubhoffer

Co konference přinesla z hlediska nových poznatků ve vědě? Z celého podniku jsem si odnesl dva zásadní poznatky. Ten první je, řekněme, k obecnému dění a trendům na světové špici rozvoje vědy v současné postgenomické éře. Je více než jasné, že v několika posledních

32/

letech došlo k obrovskému technologickému průlomu v molekulárně biologické vědě a biotechnologiích. Příjemný pocit jakéhosi vnitřního uspokojení z dobře se vyvíjející situace, který nás zde v poslední době opanoval, že totiž už také umíme všechno to co ve špičkových západních laboratořích, tj. identifikovat jakýkoliv gen včetně jeho primární sekvence, zaklonovat jej, připravit odpovídající funkční rekombinantní protein a ten dále studovat, se ukázal jako pocit falešný. Ostatně tak je to v životě pokaždé, když si náhodou začne člověk myslet, že teď už jsme opravdu dobří. Obrovský pokrok laboratorních technologií, to je ten hlavní poznatek z letošní školy. Schopnost tomuto pokroku stačit, zúčastnit se jeho uskutečňování aktivně, to je patrně ta největší výzva pro nás v další fázi našeho závodu o dostižení světové špičky v biomedicínských tématech. Ten zmíněný průlom v laboratorních technologiích totiž znamená, že zatímco my jsme zde technicky schopni studovat jednotlivé geny a jimi kódované bílkoviny, špičková pracoviště jako jsou EMBL v Heidelbergu, N.I.H. v americké Bethesdě, či Imperial College v Londýně, ale mnoho dalších univerzitních či vládních institucí na západě studují v jeden okamžik samy nebo v konsorciích celé baterie genů a jejich produktů včetně příslušných regulačních faktorů. Za tím vším je kvalitativně nová forma technologického ´know-how´ postgenomické (proteomické) éry vývoje zavádějící široce čipové technologie (microarrays), a to vše na bázi nanotechnologií. Můžete uvést výzkumu?

konkrétní

příklad

v dosti komplikovaném administrativním řízení, potom v roce 2010 by se měla objevit na trhu. Jsem velice rád, že také naše pracoviště rozvíjí spolupráci s oběma jmenovanými autory vakcíny již od roku 1998 a že jsme se také mohli podílet na zajímavém testování účinnosti kandidátních vakcín v laboratorních podmínkách. Byli účastníci s průběhem konference na biologické fakultě v Českých Budějovicích spokojeni? Zdá se, že jak účastníkům, tak rovněž vyučujícím a přednášejícím se první ročník letní školy vektorové biologie v Českých Budějovicích velmi líbil, všechno nasvědčuje tomu, že se po všech stránkách vydařil, a tak bychom rozhodně chtěli pokračovat v započaté tradici a pokusit se získat prostředky na uspořádání druhého ročníku za 3 roky na začátku léta 2008. Ostatně v našem případě se jedná o kurs, který si vzal vzor v tom velmi prestižním mezinárodním kursu ´Biology of Disease vectors´, jehož koordinátorem je již od roku 1989 profesor Barry Beaty. Jeho laskavostí jsme mohli tento kurs pořádat v Českých Budějovicích v roce 2001 s americkými partnery. Když jsem se mu před několika dny pochlubil s naším počinem, měl z programu a průběhu naší letní školy velkou radost. Sdělil mi, že stejnou myšlenku měli kolegové v Brazílii a popřál nám mnoho zdaru do dalšího konání.

takového

Dobrým příkladem je výzkum vakcín proti původcům infekčních nákaz. Zatímco my se v této oblasti soustředíme na individuální výběr a práci s jedním či několika málo antigeny patogena indukující imunitní ochranu člověka či jiného hostitele, Jesus Valenzuela z USA představil fungující koncept studia ´vakcinomu´, tedy celé množiny veškerých molekul patogena, které v případě proniknutí do organismu člověka či zvířete provokují k odpovědi jeho imunitní systém. Druhý poznatek z naší letní školy s tím dosti souvisí a je zcela konkrétní. Mezi badatelskými hvězdami, které přijaly pozvání učit a přednášet letos v létě v Českých Budějovicích, byli rovněž dva mimořádně významní hosté, autoři středoevropské vakcíny proti lymské borelióze, Ian Livey (Biomedicínské výzkumné centrum firmy Baxter BioScience) a Benjamine Luft (profesor a přednosta kliniky Statní univerzity New York, Stonybrook v USA). V poslední době byly dokončeny preklinické zkoušky této vakcíny a jejich úspěch umožnil přistoupit v říjnu letošního roku ke klinickému testování na dobrovolnících. Pokud se vše bude dobře vyvíjet a vakcína bude schválena

První ročník Letní školy molekulární vektorové biologie se uskutečnil díky finanční podpoře rozvojového projektu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (37-168) a materiálně technické pomoci Biologické fakulty JU a Parazitologického ústavu Akademie věd ČR v Českých Budějovicích. -hb-

33/

O PERSPEKTIVÁCH ANTROPOLOGIE NA JU:

„Antropologie jako příležitost k mezioborovým setkáním“ 26. května 2005 se na Teologické fakultě Jihočeské univerzity uskutečnilo pracovní sympozium „Mnoho antropologií, jeden člověk“ s podtitulem Vypovídá rozmanitost antropologií o člověku něco podstatného, nebo lidskou podstatu spíše zakrývá? Cílem setkání bylo zmapovat antropologické přístupy na JU a současně přispět k obeznámenosti jednotlivých antropologických oborů mezi sebou. Za značného zájmu studentů a kolegů s příspěvkem vystoupili prof. Jan Zrzavý (evoluční biologie člověka, BF), Dr. Jaromír Beneš (člověk v environmentální archeologii, BF), prof. Václav Bůžek (historická antropologie, HU), Dr. Vít Erban (kulturní antropologie, TF), Dr. Mireia Ryšková (biblická antropologie, TF), Mgr. Rudolf Svoboda (teologická antropologie, TF), Dr. Tomáš Machula a Mgr. Petr Urban (filosofická antropologie, TF). Závěrem proběhla diskuze o perspektivách antropologie na JU, ze které vyplynulo několik následujících bodů: 1/ Nemá význam pokoušet se zastřešovat rozmanitost antropologií pod jedinou integrální antropologickou disciplínu – vzájemná inspirativnost je dána rozmanitostí úhlů pohledu. 2/ Mezioborová setkání podobného druhu odhalují velmi zajímavé a nečekané souvislosti. Na základě konkrétních témat se mohou setkávat a protínat i značně vzdálené antropologické obory. 3/ Tyto mezioborové souvislosti jsou velmi podnětné pro studium. Proto je třeba zajišťovat, aby studenti měli šanci zapisovat si předměty i z jiných fakult. Technické či jiné obtíže jdou proti smyslu a poslání univerzity a je třeba jim čelit a upozorňovat na ně. 4/ Lze uvažovat o podobných setkáních v následujících letech, patrně již na základě konkrétních antropologických témat. Tato setkání by mohla ukázat, nakolik je mezioborový přístup nosný pro založení nového studijního oboru. Tyto semináře začnou již v následujícím semestru a organizačně je bude zajišťovat Katedra filosofie a religionistiky TF JU. Pro zimní a letní semestr roku 2005/06 se plánují mezioborová univerzitní setkání na téma „Člověk a rituál“. Uvedené téma bude každý

měsíc nahlédnuto cca 45 minutovým příspěvkem různého oboru a následovat bude neformální a tvůrčí diskuze mezi ostatními účastníky semináře. Setkání budou přístupná pedagogům i studentům a (pokud se osvědčí) stanou se součástí nabídky výběrových seminářů pro studenty všech fakult od roku 2006/07. Zájemci o přednesení příspěvku z libovolného oboru se mohou již předběžně kontaktovat na adrese [email protected]. PhDr. Vít Erban, Katedra filosofie a religionistiky TF JU

„Lokální moc“ rozhovor s

PhDr. Josefem Hrdličkou, Ph.D. o mezinárodním projektu Pane doktore, na konci května jste se vrátil z Rumunska. To není asi právě obvyklý cíl vědeckých cest českých historiků? To skutečně není. Setkání v rumunském Szatmáru ale bylo rozloučením se s mezinárodním německo-česko-maďarským projektem Frühneuzeitliche Institutionen in ihrem sozialen Kontext. Praktiken lokaler Politik, Justiz und Verwaltung im internationalen Vergleich. V Szatmáru jsme se sešli proto, že v tomto městě v raném novověku sídlil komitát, uherská samosprávní jednotka. Program se ale příliš nelišil od předchozích setkání. Tentokrát se soustředil především na diskuse nad předloženými texty, které by měly být publikovány, i nad některými teoretickými problémy souvisejícími s vymezením panství jako formy lokální vlády v raném novověku. Zmínil jste, že projekt byl mezinárodní. Kdo se na něm podílel, co bylo jeho předmětem a jak dlouho trval? Na tříletém projektu, který probíhal v letech 2002 až 2004, se podíleli historičky a historikové z univerzit v Bielefeldu, Kasselu, Českých Budějovic a Miskolce. Za Historický ústav Jihočeské univerzity se ho účastnil prof. PhDr. Václav Bůžek, já a dva tehdejší studenti magisterského studia Václav Pražák a Lukáš Faktor; Václav Pražák přitom v současné době pokračuje v doktorandském studiu na Historickém ústavu. Kromě asi deseti „kmenových“ účastníků byli na jednotlivá diskusní setkání, po dvou každý rok, zváni ještě další odborníci především z Německa a z Rakouska. Tématem výzkumu byla lokální moc, tedy zejména fungování městských rad, soudů či vrchnostenských kanceláří, význam různých sociálních vztahů a způsobů komunikace v jejich rozhodování a podobné otázky, které ale byly řešené v mezinárodním srovnání.

34/

Komu se podařilo dát takovou mezinárodní skupinu historiček a historiků dohromady a jak bylo zajištěno financování projektu? Iniciátorem projektu byl doc. Stefan Brakensiek z univerzity v Bielefeldu, jemuž se podařilo do projektu zapojit zajímavé lidi, kteří se sice do té doby až na výjimky osobně neznali, ale přesto je spojoval zájem o poznání různých témat spjatých s dějinami mocenských vztahů ve městech i na šlechtických panstvích v 16. až 18. století. Finanční zajištění bylo hrazeno soukromou nadací Volkswagen-Stiftung, S jakými výstupy projektu se budou moci seznámit ostatní historikové? Kromě jednotlivých studií publikovaných jako časopisecké studie se připravuje vydání sborníku z mezinárodní konference, jež za účasti badatelů z devíti zemí se uskutečnila v dubnu 2004 v německém Kasselu a byla věnována tématu lokální moci. Co Vám osobně dala práce na mezinárodním projektu? Přínos projektu byl několikerý. Především to byla možnost pravidelně diskutovat vlastní poznatky a názory se stejně starými, ale i s renomovanými kolegy ze zahraničí. Některé teoretické diskuse například o povaze klientelismu, technikách prosazování psaných norem, konsensu či naopak různých formách konfliktů ve venkovské společnosti nebo ve městech, které ale vycházely ze znalosti konkrétních zkoumaných lokalit, byly mimořádné a českém prostředí jen zřídka vídané. Opomenout samozřejmě nelze ani další přínos, kterým byla možnost poznat univerzity a kvalitně vybavené knihovny na univerzitách v Kasselu a v Bielefeldu. rozhovor vedl Mgr. Zdeněk Bezecný, Ph.D. Historický ústav JU

MEZINÁRODNÍ KOLOKVIUM ČESKÝCH A NĚMECKÝCH HISPANISTŮ NA PF JU Ve dnech 10. - 12. 6. 2005 proběhlo na Pedagogické fakultě JU druhé mezinárodní kolokvium českých a německých hispanistů nazvané Herencia cultural hispánica, ayer y hoy, en Bohemia y Alemania. Setkání odborníků, věnované hispánskému kulturnímu dědictví, organizovala Katedra romanistiky PF JU (H. Zbudilová a Ó. García) ve spolupráci s hostujícím profesorem K. Pörtlem a za finanční podpory Španělského velvyslanectví v Praze a německé Nadace Herder. První kontakty hispanistů obou zemí byly navázány již v červnu 2002 během mezinárodní konference La literatura espaňola de los siglos XVI-XVIII en las bibliotecas de Bohemia, Moravia y Eslovaquia, která proběhla v Českém Krumlově. Kolokvium navázalo na první akci stejného druhu, která se uskutečnila v květnu 2003 na Překladatelské a tlumočnické fakultě Mohučské Univerzity v Germersheimu. Po slavnostním zahájení, kterého se zúčastnili prof. RNDr. M. Papáček, CSc., děkan PF JU, a doc. PhDr. Jitka Radimská, Dr., vedoucí katedry romanistiky PF JU, následovaly čtyři jednací bloky. Akce probíhala dva dny a postupně zde vystoupilo čtrnáct přednášejících. Diskusi moderovali K. Pörtl a Ó. García. První jednací blok zahájil svým příspěvkem Los estudios sobre la variedad cubana en español por hispanistas alemanes y checos Matthias Perl z Mohučské univerzity, následovaly příspěvky Jany Králové (Univerzita Karlova v Praze) nazvaný El hispanismo alemán en „Iberoamericana Pragensia“ a Susanne Klengel z Mohučské univerzity, která prezentovala příspěvek Berlín después del Muro, visto por los escritores latinoamericanos. Jednání druhého bloku zahájila Susanne Klengel z Univerzity v Potsdamu příspěvkem nazvaným El colorido global y la glocalización. Další dva příspěvky, věnované španělské literární recepci, přednesli Helena Zbudilová (PF JU) Adaptaciones checas del tema donquijotesco en el ámbito de la literatura infantil y juvenil a Óscar García (PF JU) El héroe español a principios del siglo XXI según Pérez-Reverte. Také třetí jednací blok obsahoval tři příspěvky: Vladimír Holan y Clara Janés, el secreto de la palabra poética, přednesený Hedvikou Vydrovou (Univerzita Karlova), El viaje por España del

35/

barón Lev z Rožmitálu en compañía del patricio Gabriel Tetzel de Nuremberg (1465/67) Dietricha Briesemeistera (Univerzita v Jeně) a Rinconete y Cortadillo en Bohemia y Alemania Marín Araceli (Mohučská univerzita). Do tohoto bloku byl v programu původně zařazen také příspěvek Dietera Hubera, nazvaný Portugal, Brazil – two countries, two cultures, two languages?, který však nebyl prezentován pro nepřítomnost přednášejícího.

ROZHOVOR

Poslední blok jednání zahájil Dieter Ingenschay z univerzity v Berlíně svým příspěvkem La crítica del Quijote en España y Alemania – transferencias y divergencias. Následovaly příspěvky: Los españoles entre Bohemia y Bavaria. Primera mitad del siglo XVII Josefa Forbelského (Univerzita Karlova) a Juan Caramuel y Lobkovitz Miroslavy Aurové a Hany Hrubé (PF JU).

Nadace Herder prostřednictvím Německého akademického střediska pro výměnné pobyty (DAAD) nabízí speciální výměnný program týkající se pobytů vysokoškolských odborníků jako hostujících profesorů. Tento program je určen zemím východní Evropy a běží již po dobu pěti let. Vysokoškolští vyučující tak mohou být na těchto univerzitách zapojeni do výuky i výzkumu.

s hispanistou Klausem Pörtlem, hostujícím profesorem na Katedře romanistiky PF JU Pane profesore, jakým způsobem se dostane německý vysokoškolský profesor-hispanista na naši univerzitu v Českých Budějovicích?

Všechny prezentované příspěvky vyjdou ve sborníku Opera Romanica 7. Na kolokviu panovala příjemná tvůrčí atmosféra a probíhala živá diskuse k jednotlivým příspěvkům. Tématika kolokvia byla různorodá, zahrnovala příspěvky o hispánském kulturním dědictví nahlíženém z perspektivy historické, lingvistické a literární. Kolokvium bylo dalším významným krokem pro prohloubení kontaktů mezi různými vysokoškolskými hispanistickými centry. Organizátoři kolokvia chtějí i v příštích letech pokračovat v tradici recipročních hispanistických jednání na mezinárodní úrovni. PhDr. Helena Zbudilová, Ph.D. Katedra romanistiky PF JU

Profesor Klaus Pörtl

foto archiv K. Pörtla

Může tedy přijet jakýkoliv německý profesor, pokud je oboustranný zájem? Je třeba vědět následující. V rámci zmíněného programu Nadace Herder financuje pouze vysokoškolské profesory v důchodu, protože tak chce využít jejich profesní i životní zkušenosti a znalosti. Počítá se také s tím, že tito profesoři disponují volným časem. Jste hispanista, který již dříve navázal vztahy s Katedrou romanistiky PF JU? Ano. Abych upřesnil, mou specializací je španělská a portugalská kultura, historie a literatura, tedy iberoromanistika, která zahrnuje Pyrenejský poloostrov a všechny země Latinské Ameriky. Znám členy katedry romanistiky, protože jsem se zúčastnil mezinárodní konference hispanistů, kterou katedra zorganizovala před čtyřmi lety. Další příležitostí pro společné setkání bylo Kolokvium českých a německých hispanistů na naší fakultě Univerzity v Mohuči v roce 2003.

36/

Letos připravujeme v pořadí druhé kolokvium, zde v Českých Budějovicích (červen 2005). Jak jste se stal hispanistou? Jedná se o náhodu nebo byl některý z Vašich předků hispanista? Ne, nikdo z rodiny hispanista nebyl. Jde o čirou náhodu, že jsem zvolil tuto kariéru. Jeden z mých starších bratrů studoval matematiku a rozhodl se naučit španělsky. Jako středoškolák jsem si vzal jeho učebnici španělštiny a jazyk mě zaujal natolik, že jsem svá univerzitní studia v Mnichově završil doktorátem ze španělského a portugalského jazyka a literatury. Předtím jsem strávil dva roky jako oficiální stipendista německé vlády v Madridu. Brzy mi nabídli místo oficiálního lektora na Navarské univerzitě v Pamploně, kde jsem čtyři roky vyučoval němčinu. Současně jsem připravoval habilitační práci. V Pamploně jsem se seznámil s profesorem Rheinfelderem, který v té době pobýval na této univerzitě jako hostující profesor. Stal se mým školitelem. Má habilitace se týkala dosud neznámých rukopisů španělského básníka Zlatého věku Damiána Corneja, které jsem objevil v kolegiátu v Roncesvalles. Vydal jsem kritickou edici všech existujících Cornejových rukopisů i těch, které jsem našel v dalších knihovnách. Jak jste se vrátil na univerzitu do Německa? Fakulta lingvistiky a aplikovaných věd Univerzity v Mohuči se sídlem v Germersheimu, která je světově proslulá jako prestižní pracoviště, jež vychovává překladatele a tlumočníky, mi nabídla spolupráci. Nejdříve se mnou uzavřeli pracovní smlouvu jako s vysokoškolským asistentem Katedry hispanistiky a lusitanistiky. Po získání habilitace na této univerzitě mi nabídli místo doživotního profesora a od roku 1990 jsem se stal vedoucím zmíněné katedry. Kromě toho jsem v období let 1985-1990 získal další funkce, byl jsem děkanem fakulty a prorektorem.

Pro dosažení jisté dokonalosti je zcela nezbytné pobývat delší dobu v dané zemi. Pracoval jsem více než 6 let ve Španělsku, 1 rok v Portugalsku a opakovaně jsem pobýval na různých univerzitách v Latinské Americe, např. v Mexiku, Venezuele, Kolumbii, Ekvádoru a v Chile, kde jsem přednášel a vedl monografické semináře. Co vyučujete na Jihočeské univerzitě? V tomto letním semestru jsem nabídl přibližně čtyřiceti studentům různé semináře o španělském a latinskoamerickém divadle 20. století, o kterém pojednává moje nedávno vydaná kniha Panorámica del teatro español y latinoamericano del siglo XX (Frankfurt: Lang 2004), a také jsem studenty seznámil teoreticky i prakticky s mistrovskou filmovou tvorbou Luise Buñuela a Carlose Saury. Studenti se Vám zdají být dostatečně jazykově vybavení, abyste mohl učit ve španělštině? Je třeba říci, že znalosti španělštiny a motivace českých studentů jsou výborné. Domlouval jsem se s nimi pouze španělsky, protože bohužel neumím česky. Vaši studenti mají stejně vysokou úroveň španělštiny jako studenti naší fakulty Univerzity v Mohuči, kde připravujeme profesionální překladatele a tlumočníky. Myslím si, že Češi získali velmi solidní přípravu, co se týká španělštiny. Kdyby se naskytla příležitost zopakovat svůj pobyt na Jihočeské univerzitě, využil byste ji? Pokud by se tato možnost objevila, ano, rád předám českým studentům své znalosti z oblasti španělské a hispanoamerické literatury a kultury. Pane profesore, děkuji Vám mnohokrát za rozhovor a přeji Vám hezký zbytek pobytu v Českých Budějovicích.

Existují národní a mezinárodní asociace hispanistů, jež mohou mladému hispanistovi pomoci při budování kariéry? Ano, existují. Velmi mi pomohlo, že jsem byl členem Národní i Mezinárodní asociace hispanistů. V obou organizacích jsem po několik období zastával místo pokladníka, a tak jsem automaticky patřil do řídícího výboru, což mi usnadnilo získat kontakty s hispanisty z celého světa. Ale za nejdůležitější považuji národní a mezinárodní kongresy, které pravidelně tyto asociace pořádají. Co nám můžete doporučit, abychom zdokonalili své znalosti cizího jazyka, kultury a literatury španělsky hovořících zemí?

37/

rozhovor vedla PhDr. Helena Zbudilová, Ph.D. Katedra romanistiky PF JU

Jaká byla „KONFERENCE O VÝCHOVĚ A VOLNÉM ČASE“ NA TEOLOGICKÉ FAKULTĚ JU Začátkem června 2005 pořádala Teologická fakulta JU setkání odborníků s mezinárodní účastí (ČR, SR, SRN) s názvem Konference o výchově a volném čase. Tato skutečnost jistě vyprovokovala u řady lidí důležité otázky, jako například: Proč zrovna toto téma a proč zrovna na teologické fakultě? Považuji za prospěšné, abychom se takto ptali, a následující řádky by měly čtenářům usnadnit nalézt odpověď.

jeho uspořádání v lidském životě), tak i z hlediska pedagogiky (např. uplatnění alternativních pedagogických metod). To předpokládá vytvoření výzkumných pracovišť, které se budou touto tématikou zabývat. Vzhledem k jejich nutnému interdisciplinárnímu pojetí, může být jejich zřizování účelné jak na pedagogických, tak i na filozofických nebo teologických fakultách. Pedagogika volného času na teologické fakultě

Výchova a volný čas Záměr svolat konferenci o pedagogice volného času vznikl v září 2004, kdy jsem pozval k neformálnímu setkání odborníky z několika českých univerzit, kteří se zabývají pedagogikou volného času. Pozvaní kolegové a kolegyně z Prahy, Brna, Hradce Králové a Ostravy uvítali moji iniciativu, protože jsou přesvědčeni, že se v postavení pedagogiky volného času v českém akademickém prostředí musí něco změnit. Zásadní změna, po které voláme, je uznání pedagogiky volného času jako plnohodnotné pedagogické disciplíny. V tomto smyslu vyznívají také závěry konference, které jsou publikovány na webových stránkách Teologické fakulty JU. Volný čas patří podle OECD mezi 24 sociálních indikátorů životní kvality. Je tedy pochopitelné, že se stává stále více předmětem zkoumání společenských věd. Mezi obory, které se zabývají volným časem, patří od roku 1945 také pedagogika. Výzkum volného času se však rozvinul zejména v 70. a 80. létech 20. stol. V roce 1993 vydalo Světové sdružení pro rekreaci a volný čas (WLRA) Chartu výchovy pro volný čas (International Charter for Leisure Education). Cílem pedagogiky volného času – tak jak ji chápeme ve středoevropském prostoru – je pomoci člověku (mladému člověku, kterého vychováváme, příp. dospělému klientovi), aby v časových úsecích života, které mu umožňují svobodnou volbu činností, této svobody kvalifikovaně využíval, a tak dosáhl „relativní autonomie ve společnosti“ (Opaschowski). V konkurenci komerčně zaměřených nabídek zbývá takto chápané „výchově pro volný čas“ poměrně málo prostoru. Přesto tento prostor existuje, a to zejména v oblasti práce s dětmi a s mládeží. Jeho pedagogické využití ovšem není reálné, dokud se nezvýší kvalifikační úroveň pracovníků. Zvýšení kvalifikační úrovně nemůže přitom probíhat pouze na úrovni praktických dovedností. Kvalifikovaný pedagog volného času musí mít tématiku volného času zvládnutou jak z hlediska humanitních věd (např. otázky času a

Od poloviny 90. let existuje na Teologické fakultě JU studijní obor „pedagogika volného času“. Tento studijní obor byl zaveden na základě předpokladu, že společenská poptávka po kvalifikovaných odbornících pro výchovu ve volném čase kontinuálně poroste, tak jak tomu bylo např. v SRN. Důvody k realizaci tohoto oboru právě na Teologické fakultě JU jsou následující: 1/ pokud považujeme za cíl pedagogiky volného času pomoc člověku k svobodnému a hodnotnému utváření vlastního života, předpokládá to určitý pohled na člověka a jeho pořadí hodnot; vzhledem k tomu, že židovskokřesťanská tradice nabízí pohled na člověka zakořeněný v evropské kultuře, je užitečné, když se s ním studenti oboru „pedagog volného času“ konfrontují, a k tomu jim dává příležitost studium na teologické fakultě; 2/ řadu volnočasových aktivit nabízejí církevní organizace nebo křesťansky zaměřená občanská sdružení; tyto instituce mají svoje specifika, která vycházejí z jejich programu a způsobu práce; absolventi teologické fakulty se dokážou v této oblasti orientovat, kriticky ji hodnotit a ovlivňovat kvalitu nabízených aktivit, a to i z hlediska uvedených specifických vlastností; 3/ křesťanství obrací pozornost člověka na druhého („bližního“), a proto je řada křesťanů právě svou vírou motivována k práci v pedagogické a sociální oblasti; studium na teologické fakultě jim pomáhá tuto motivaci kultivovat a upevňovat. Tyto myšlenky mohou posloužit jak k pochopení záměrů konference, tak i k pochopení záměrů teologické fakulty; mohou se stát podnětem k diskusím a k jasnějšímu vymezení místa pedagogických oborů na naší univerzitě.

38/

Mgr. Michal Kaplánek, Th.D. vedoucí Katedry pedagogiky TF JU

Závěry Konference o výchově a volném čase

(České Budějovice, 2. - 3. června 2005) Ve dnech 2.- 3. června se na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v rámci Konference o výchově a volném čase sešli odborníci, kteří se zabývají pedagogikou volného času a příbuznými obory.

ekonomickou, personální a organizačně realizační stránku; • požádáme MŠMT, aby ve spolupráci s odbornými pracovišti zpracovalo popis situace v pedagogice volného času, včetně stavu a perspektiv studijního oboru, přehled aktuálních výzkumů z této oblasti i přehled existujících deficitů s návrhy na jejich řešení. Účastníci konference vyjádřili rozhodnutí:

• setkat se v roce 2006 na další konferenci

Účastníci diskutovali o následujících otázkách:

• působení mezi dětmi a mládeží ve volném

čase, • profesní příprava pracovníků ve volném čase, • vztah pedagogiky volného času k sociální pedagogice, sociální práci a jiným příbuzným oborům, • výhledy pedagogiky volného času. Shromáždění pedagogové z vysokých a vyšších odborných škol, studenti a zástupci dalších institucí se shodli na následujících postojích, na jejichž základě chtějí dále rozvíjet pedagogiku volného času a usilovat o její společenské uznání:

• při výchově ve volném čase hrají významnou

roli vztahy mezi účastníky výchovně vzdělávacího procesu; na tento aspekt je nutné se zaměřit i při profesní přípravě pedagogů volného času; • profesní příprava pedagogů volného času je specifickou kvalifikací, která nemůže být zcela nahrazena pedagogickou přípravou učitelů; doporučujeme, aby se na tuto skutečnost bral zřetel při budoucích legislativních úpravách; • podle současné legislativy mohou absolventi vysokoškolského učitelského studia vykonávat bez dalšího dodatečného vzdělání funkci vychovatele nebo pedagoga volného času; tento stav považujeme za nevyhovující; • doporučujeme do pregraduální přípravy učitelů zařadit i problematiku výchovy ve volném čase; • pedagogiku volného času chápeme jako vědecký obor, který je v rovnocenném postavení vůči ostatním pedagogickým vědám; • vztah pedagogiky volného času a sociální pedagogiky je komplementární, obě disciplíny se doplňují a studující, kteří jeden z těchto oborů studují, potřebují mít také dostatečné znalosti z druhého oboru; totéž platí ve vztahu pedagogiky volného času a speciální pedagogiky. Účastníci konference se dohodli na následujících konkrétních krocích:

• pod gescí MŠMT a MPSV a ve spolupráci

s dalšími ministerstvy (pro místní rozvoj, zdravotnictví, vnitra, financí) budeme pomáhat rozvíjet jednotlivé aspekty pedagogiky volného času, a to zejména její sociální, axiologickou,

k některé ze závažných otázek oboru; • připravit vznik organizace sdružující vzdělavatele pedagogů volného času; • svěřit tuto přípravu pracovní skupině při Teologické fakultě Jihočeské univerzity.

Účastníci Konference o výchově a volném čase, 3. 6. 2005

Z kolokvia

o výpočetní technice Dne 2. června proběhlo poslední jarní setkání z cyklu pravidelných měsíčních kolokvií o výpočetní technice, organizovaných katedrou informatiky Pedagogické fakulty. Výpočetní technika je v současnosti jedním z rychle se rozvíjejících oborů a naše pracoviště musí umět rychle reagovat na změny, promítnout je do své pedagogické práce. Tato monotematicky zaměřená setkání si kladou za cíl zvýšení vzájemné informovanosti členů katedry o posledním vývoji a trendech v různých oblastech rozvoje a užití technologií, a to jak z pohledu koncepčního, tak aplikačního. Na jaře letošního roku proběhla setkání nad těmito tématy:

• Technické a organizační aspekty webcastingu

jako jedné z forem distančního vzdělávání • Kontinuita a nové trendy v programování a jeho výuce • Princip mobilních systémů a postupy jejich implementace do výuky • Technologie WiFi bezdrátového přenosu dat a její omezení Setkání jsou otevřená veřejnosti, jsme proto rádi, že na každé z dosud uskutečněných setkání si naši studenti našli cestu a účastní se nejen jako posluchači či diskutéři, ale i v roli přednášejících. Těší nás i zájem ze strany učitelů středních škol. Pokud patříte mezi zájemce o výpočetní techniku nebo vás pouze osloví některý z názvů příštích kolokvií, jste srdečně zváni. Informace o

39/

termínech a náplni těchto vědeckých seminářů, které budou opět pravidelně probíhat v zimním semestru, jsou zveřejňovány na webových stránkách katedry informatiky. PaedDr. Jiří Vaníček, Ph.D. Katedra informatiky PF JU

Světový kongres

Společnosti pro vědy a umění

získává konkrétní podobu Předchozí číslo Jihočeské univerzity přineslo první informace týkající se Světového kongresu Společnosti pro vědy a umění 2006, který se péčí Jihočeské univerzity uskuteční ve dnech 25. - 30. června 2006 v Českých Budějovicích (viz OTÁZKY PRO... prorektora pro zahraniční vztahy JU prof. PaedDr. Vladimíra Papouška, CSc.). Kongres, jehož tématem bude „Česká kultura v nadnárodních kontextech“ se bude konat ve spolupráci se Statutárním městem České Budějovice a Jihočeským krajem. Členové ustanoveného výboru kongresu v čele s prof. PaedDr. Vladimírem Papouškem, CSc., vedou intenzivní jednání o zabezpečení akce, na kterou, podle posledních informací, přijede zhruba 500 členů SVU z celého světa. Konkrétnější obrysy již má také pracovní verze programu. Kromě zajištění ubytování a prostor pro jednotlivé sekce panelových diskuzí bude pro účastníky kongresu připraven pestrý kulturní program organizovaný v rámci jižních Čech.

Společnost pro vědy a umění (SVU) je mezinárodně uznávanou organizací, sdružující osobnosti z celého světa - vědce, výtvarné umělce, spisovatele, právníky či obchodníky, kteří se zajímají o Českou a Slovenskou republiku, jejich historii, obyvatele, kulturu, mentalitu národa a podobně.

Smyslem organizace SVU je pozvednout a podporovat českou a slovenskou kulturu ve světovém měřítku, koordinovat a podporovat práci svých členů, pečovat o kooperaci mezi vědci, umělci a ostatními profesionály s kulturními institucemi v České republice, na Slovensku a v zahraničí. V neposlední řadě jde o podporu zachování českého a slovenského kulturního dědictví v mezinárodním rozsahu. Příští číslo Jihočeské univerzity přinese informace mj. o plánované náplni kongresu z hlediska jednotlivých pracovních sekcí. -hb-

Mezinárodní konferenci o bioindikátorech stavu životního prostředí zorganizovala ZF JU Zemědělská fakulta Jihočeské univerzity ve dnech 6. - 10. 6. 2005 pořádala v Praze mezinárodní konferenci o bioindikátorech (International Conference on Environmental Bioindicators). Mezinárodního sympozia se zúčastnili kolegové z deseti zemí Severní Ameriky, Evropy a Asie. Hlavním tématem bylo využití bioindikátorů pro sledování znečištění vody, ovzduší a půdy. Zvláštní pozornost byla věnována bioindikátorům radioaktivního znečištění a bioindikátorům změny biodiverzity. Bioindikátory slouží k získání rychlé biologické informace o změnách životního prostředí s minimální ztrátou času. V aplikované ekologii jsou velmi populární takzvané biologické výstražné systémy pro kontrolu znečištění prostředí. Byly demonstrovány příklady studií využívající bioindikátory pro monitorování dlouhodobých změn prostředí a změn na úrovni krajiny. Jedno diskusní dopoledne bylo věnováno bioindikátorům změn ve velkých měřítcích (large scale monitoring) - pracovníci a studenti Zemědělské fakulty prezentovali své výsledky využívající bioindikátory pro monitorování vlivu Jaderné elektrárny Temelín na životní prostředí. Během konference proběhlo zasedání Komise pro bioindikátory Mezinárodního svazu biologických věd (IUBS) a byl rovněž představen nový časopis Environmental Bioindicators vydávaný vydavatelstvím Taylor & Francis. Příští konference se bude konat v USA (Washington D.C.) v roce 2006.

40/

doc. Dr. Jaroslav Boháč, DrSc., Zemědělská fakulta JU

PŘEDSTAVUJEME VÁM... Oddělení vodní toxikologie a nemocí ryb VÚRH JU Vodňany Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický ve Vodňanech (VÚRH JU) je výzkumným ústavem Jihočeské univerzity. Jedním z jeho odborných pracovišť je Oddělení vodní toxikologie a nemocí ryb. Výzkumná činnost Oddělení vodní toxikologie a nemocí ryb je zaměřena do oblasti řešení problematiky zatížení vodního prostředí cizorodými látkami, ochrany zdraví ryb a uplatňování léčebných postupů v rybářství. Oddělení se podílí na řešení řady výzkumných projektů. Spolu s dalšími výzkumnými odděleními ústavu participuje na řešení výzkumného záměru „Biologické, environmentální a chovatelské aspekty v rybářství“ financovaného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Výzkumná činnost spojená s řešením výzkumného záměru v okruhu „Environmentálních aspektů akvakultury a hydrocenóz“ je zaměřena do oblasti sledování vlivu vybraných skupin cizorodých látek zatěžujících vodní prostředí na rybí organismus, hodnocení kontaminace ryb a dalších složek vodních ekosystémů cizorodými látkami, dále na zlepšení prevence a eliminace zdravotních rizik v chovech ryb, hodnocení toxicity látek a odpadů pro vodní organismy a studium a hodnocení technologických vlastností rybího masa a zpracování ryb. Cílem dalšího řešeného projektu „Harmonizace s EU v uplatňování principů farmakovigilance v akvakulturních chovech v ČR“, podporovaného Ministerstvem zemědělství ČR, je zajistit řešení potřeb veterinární praxe v chovech ryb v souladu s pravidly pro používání léčebných a pomocných přípravků platnými v EU, dát k dispozici registrované preparáty s ověřenou farmakovigilancí a zavést jednotné zásady provádění léčebných, preventivních a pomocných zákroků v chovech ryb. Projekt „Ochrana chovů kapra obecného před onemocněním způsobeným koi herpesvirem (KHV)“, financovaný Ministerstvem zemědělství ČR, je zaměřen na sledování nákazové situace v chovech kaprů obecných a koi kaprů ve světě, zejména v Evropě, a po ověření účinnosti metody PCR pro diagnostiku KHV také na monitoring chovů v ČR. Výsledky získané v průběhu řešení projektu budou poskytnuty Státní veterinární správě ČR jako podklady pro případné zavedení legislativních opatření na zabránění zavlečení a rozšíření nákazy KHV na území ČR (v souladu s předpisy EU). Dalším řešeným projektem je „Studium vlivu dusitanů na ryby s cílem minimalizovat jejich negativní účinky“ (Interní grantová agentura Jihočeské univerzity

v Českých Budějovicích). Zvýšené koncentrace dusitanů ve vodě způsobují problémy a významné ztráty v intenzivních chovech ryb. Uvedený projekt je zaměřen na studium vlivu dusitanů na zdravotní stav ryb a na vliv kvality vody a dalších faktorů na jejich toxicitu. Cílem tohoto projektu je snaha o minimalizaci škodlivých účinků dusitanů. V rámci projektu „Labe IV“, jehož zadavatelem je Ministerstvo životního prostředí ČR a koordinátorem Výzkumný ústav vodohospodářský TGM Praha, je pomocí stanovování vybraných biochemických markerů hodnocena úroveň zatížení české části toku Labe z hlediska vlivu různých skupin polutantů na ryby. Dále jsou prováděny chemické analýzy obsahu cizorodých látek v tkáních ryb. Výzkum je také zaměřen na odhalování a identifikaci významných zdrojů znečištění řeky Labe. Pracovníci oddělení také spolupracují na řešení projektu PROTENCH, zabývajícím se intenzivním a trvale udržitelným chovem lína obecného (Evropský fond v rámci 6. Rámcového programu EU přidělovaný Komisí evropské unie) a na řešení projektu „Vývoj nových technologií odchovu hospodářsky významných říčních druhů ryby a raků ohrožených degradací přírodního prostředí“ podporovaného Ministerstvem zemědělství ČR, v rámci kterého se zabývají problematikou intenzifikace chovu minoritních druhů lososovitých ryb.

Součástí oddělení je toxikologická laboratoř, ve které jsou prováděna ekotoxikologická hodnocení látek, přípravků a odpadů. Vybavení laboratoře umožňuje provádět testy toxicity na třech úrovních: na úrovni buněk („in vitro“) - na rybích tkáňových kulturách, na úrovni organismů a na úrovni společenstev. Testy

41/

prováděné na rybích tkáňových kulturách slouží pro teoretické objasňování účinků toxických agens. Jejich výhodou je vysoká citlivost a reprodukovatelnost, nevýhodou je, že nemohou suplovat enzymaticko-imunitní systém živého organismu. Akutní testy toxicity jsou prováděny především na akvarijních rybách, podle potřeb praxe je však možno použít i jiné druhy ryb, jako např. pstruha duhového, kapra obecného. Vedle testů akutní toxicity na rybách se zde provádějí také testy prolongované (doba trvání testu 2 – 4 týdny), testy chronické toxicity (doba trvání testu 3 měsíce) a reziduální studie. Při těchto testech se obvykle jako pokusné organismy využívají pstruh duhový nebo kapr obecný a sledují se zde dlouhodobé účinky testovaných látek a přípravků. Těmito testy se obvykle hodnotí účinky látek, u kterých se předpokládá cílená aplikace do vodního prostředí, nebo existuje potenciální nebezpečí, že jimi bude vodní prostředí kontaminováno. Testy toxicity na úrovni společenstev se provádějí na pokusných rybníčcích. Tyto poloprovozní testy na úrovni biocenóz mají nejvyšší vypovídací schopnost, protože postihují účinky testované látky na vodní prostředí jako celek. Výsledky těchto testů jsou podkladem pro další řízení, kterým se poté schvaluje možnost použití látky nebo přípravku do vodního prostředí. Pro testy akutní toxicity na rybách, dafniích, řasách a hořčici bílé má toxikologická laboratoř uděleno osvědčení o akreditaci Českým institutem pro akreditaci (ČIA). Veterinární lékaři oddělení provádějí pro chovatele hospodářsky významných i akvarijních druhů ryb parazitologická, patologická a hematologická vyšetření. Vyšetření se provádějí podle potřeb a požadavků chovatelů (preventivní kontroly, vyšetření při výskytu onemocnění nebo v případech havarijních úhynů ryb). Na základě výsledků vyšetření jsou chovatelům navrhována preventivní a terapeutická opatření. Oddělení vodní toxikologie a nemocí ryb VÚRH JU se zabývá rovněž hydrochemií – provádí rozbory pitných, povrchových a odpadních vod, provádí také poradenskou a konzultační činnost (v oblasti nemocí ryb, používání chemických látek a léčiv v rybářství, hodnocení ekotoxicity látek ve vodním prostředí, hodnocení zátěží vodního prostředí cizorodými látkami apod.), výuku studentů v oboru Rybářství na Zemědělské fakultě Jihočeské univerzity a na Vyšší odborné škole vodního hospodářství a ekologie při Střední rybářské škole ve Vodňanech a rovněž spravuje sedmihektarový účelový pstruhový revír využívaný především k experimentálním a chovatelským účelům. Na části revíru je provozován také sportovní rybolov.

O literatuře

s evolučním biologem a autorem několika knih

Janem Zrzavým Kromě vědecké práce a přednášení na Biologické fakultě JU se prof. RNDr. Jan Zrzavý, CSc., věnuje také literatuře, za knihu Jak se dělá evoluce – Od sobeckého genu k rozmanitosti života (Z. Zrzavý, D. Storch, S. Mihulka, nakl. Paseka, Praha, 2004) byl nominován na letošní výroční cenu Magnesia Litera v kategorii naučná literatura. Kniha je velmi pozitivně hodnocena za nadhled, vtip, lehkost a zpřístupnění vědeckých poznatků: „...esejistickou formou se snaží předvést biologii jako stále se proměňující a atraktivní obor, který prostřednictvím poznání minulého vývoje přispívá k pochopení současného obrazu přírody a kultury…“ Zanedlouho po této knize vyšla další, rovněž skvěle hodnocená Proč se lidé zabíjejí /homicida a genocida (Triton, 2004). Je pro vás psaní tohoto typu literatury protipólem k vědeckému bádání a psaní „strohých“ odborných statí? Trochu určitě ano. Jako mnohý mladistvý intelektuál jsem prošel fází naivistních pokusů o literární tvorbu (tedy psát básničky mě ani nenapadlo, ale jinak snad všechno), a i když jsem toho zavčasu rozumně zanechal, když jsem zjistil, že jsem opravdu mizerný fabulátor, něco mi zůstalo. Jakoukoli činností si vždycky cosi kompenzujeme, takže stejně dobře se můžete ptát, jsou-li pro mě strohé a přísné vědecké články (nota bene v mezinárodní vědecké angličtině, což je velmi amúzický jazyk) protipólem k volné a nezodpovědné stylizaci populárních textů. Patrně ano.

Ing. Tomáš Randák vedoucí oddělení Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický JU

42/

Kdy jste napsal první věc (mimo vědeckého pojednání), o které jste byl přesvědčen že „to je ono“? Z představy, že je to ono, vás vždycky vyvedou reakce čtenářstva. Nejde o to, že rozhořčeně nesouhlasí, to mě vždycky spíš potěší, koneckonců proto píšu tak, jak píšu. Problém je, že oni často vůbec nepochopí, o co šlo, a to pak autor zpytuje svědomí, aby zjistil, kdo je tady ten blb. Jinak moje popularizační činnost začala na počátku 90. let na stránkách časopisu Vesmír a i knížky vznikají zčásti na základě textů z tohoto časopisu (a zkušeností s nimi). A jakmile si člověka všimnou, začnou se ozývat noviny, rozhlas, občas i televize a už to běží samospádem. Výsledkem je, že teď už píšu skoro výhradně na objednávku, s pevnými časovými a prostorovými limity, takže ta původní radostná kreativita se poněkud vytrácí. Což není nic zvláštního, právě takto se s věkem vyvíjí úplně všechno.

Jak (i v obecnější rovině) pohlížíte na termín popularizace vědy? Nebylo to dlouhou dobu považováno, či dosud je, za cosi „snižujícího kredit opravdového vědce“, byť všichni víme, že se bez základního a poněkud zjednodušeného zpřístupnění poznatků a náležité propagace prostě nedostaneme dál? Těžko říct. To povídání o snižování kreditu sice slýchávám, ale obvykle jako výmluvu, proč se někdo popularizací nezabývá. Nikdy nikdo, kdo to dělá, si nestěžoval, že by kvůli tomu ztratil dobrou pověst. Představa, že učenec něco populárně zjednoduší a kolegové ho pak kvůli tomu pomlouvají, je lichá. Kdo nepochopí, že různé druhy čtenářstva vyžadují různé žánry, ten populární časopisy obvykle ani nečte, nemluvě o tom, že k dispozici bývají šťavnatější témata k pomluvám. To se málo ví – vědci se vzájemně nepomlouvají kvůli vědě o nic víc než instalatéři kvůli trubkám. Další známá výmluva je, že učenec nemůže popularizovat, protože musí dělat vědu, aby měl impakty a citační ohlasy, za které je hodnocen. Vždycky je pak dobré se podívat, jakých výjimečných publikačních výsledků dotyčný dosahuje, když se nerozptyluje. Ale aby nedošlo k omylu, popularizace není povinná, často dostávám k recenzi velmi nepovzbudivé

pokusy různých kolegů a nerad bych se dožil chvíle, kdy bude něco takového plodit každý. Nepsat populární články je něco jako netančit ve folklorním souboru: je jistě škoda, když se člověk vyhýbá tvorbě hodnot, ale v principu se to smí. Pod pojmem „popularizace vědy“ se ovšem směšuje několik různých věcí – trochu volněji formulované učebnice (třeba zrovna Jak se dělá evoluce), zprávy o novinkách (např. internetové stránky ScienceWorld a OSEL), propagace úspěchů našeho výzkumu i eseje na vědecká témata (Papuánské /polo/pravdy Vojtěcha Novotného). Tvrzení, že je u nás popularizace vědy málo, které člověk často slýchá z úst různých činovníků, se obvykle týká právě propagace úspěchů. Té je opravdu málo, částečně proto, že čeští vědci zase nijak závratně úspěšní nejsou, částečně proto, že to je aktivita čistě novinářská, jenže novináře to nezajímá, dokud se výzkumník sám neozve s nějakou senzační story o léčení rakoviny. Představa, že popularizace je vlastně reklama, a to zadarmo, pak nutně vede k frustracím. Vědec čeká se svým objevem, až někdo přijde, a nikdo nechodí. Co nám opravdu chybí, jsou profesionální popularizátoři, nejspíš specializovaní novináři s vědeckým vzděláním, jaké v mém oboru evoluční biologie ve světě představují třeba Matt Ridley (Červená královna, Původ ctnosti, Genom) nebo Robert Wright (Morální zvíře, Více než nic). U nás popularizují takřka výhradně vědci, tedy amatéři – anebo novináři, kteří dostali na triko vědu v sobotních přílohách, protože o grilování už píše někdo zkušenější. Že by se o tuto problematiku zajímali blíže, se zdá jenom vzácně. Co sám čtete (kromě studijní literatury) a jakou četbu byste doporučil mladým lidem – vysokoškolákům, o nichž se obecně ví, že moc nečtou? Výhoda popularizační činnosti tkví i v tom, že všechno je studijní literatura, cokoliv člověk přečte, to může někde použít, asi jako když herci kradou grimasy každému, koho potkají. Nejvíc ze všeho čtu různé knížky o moderní historii a příbuzných oborech. Což se nakonec v Zabíjení opravdu hodilo. Doporučovat něco mladým lidem si netroufám, hlavně proto, že si ještě pamatuju, jak nedůstojně působí na mládež prudiví starci rozčilující se, že se nám naše mládež nevěnuje ani lesní moudrosti, ani národní hrdosti, ba ani prostným cvičením na všelikých sletech. Je tedy pravda, že mládež moc nečte, ale stejně jako v případě jiných podobných úpadků i tady platí, že svět se kvůli tomu nezboří. Mně vadí, když někdo nedokáže napsat složitější větu, což ho nutí k vyslovování spíše jednodušších myšlenek, ale třeba mu ta prostota vyhovuje. -hb-

43/

Předseda AV ČR prof. V. Pačes navštívil ústavy AV ČR a Jihočeskou univerzitu

5. května 2005 navštívil nově zvolený předseda Akademie věd České republiky prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc., ústavy Akademie věd sídlící v Českých Budějovicích a v Nových Hradech. Při této příležitosti se rovněž setkal s rektorem Jihočeské univerzity prof. PhDr. Václavem Bůžkem, CSc., a členy vedení Jihočeské univerzity. Rektor JU prof. V. Bůžek představil novému předsedovi AV ČR Jihočeskou univerzitu, charakterizoval její výzkumné směřování a perspektivy dalšího rozvoje. Současně velmi ocenil dosavadní spolupráci pracovišť Jihočeské univerzity s jednotlivými ústavy Akademie věd v přírodovědně i společenskovědně zaměřených oblastech. Také předseda AV ČR prof. V. Pačes úzké vědecké propojení subjektů hodnotí velmi pozitivně, další prohlubování konkrétní spolupráce považuje z hlediska rozvoje vědy za velmi podstatné. Spolupracující ústavy Akademie věd ČR s Jihočeskou univerzitou: Hydrobiologický ústav / Entomologický ústav Ústav molekulární biologie rostlin Parazitologický ústav / Ústav půdní biologie Ústav ekologie krajiny / Mikrobiologický ústav, detašované pracoviště v Třeboni / Botanický ústav v Průhonicích, detašované pracoviště v Třeboni / Ústav živočišné fyziologie a genetiky Historický ústav „Jednou z významných charakteristik vědecké, výzkumné a pedagogické činnosti Jihočeské univerzity, jimiž se v mnoha ohledech odlišuje od některých dalších vysokých škol v České republice, je úzká konkrétní spolupráce s ústavy Akademie věd ČR. Zvláště biologická a částečně i zemědělská fakulta využívají takové spolupráce s Entomologickým, Hydrobiologickým, Parazitologickým ústavem, Ústavem ekologie krajiny, Ústavem molekulární biologie rostlin, Ústavem půdní biologie Akademie věd ČR, které jsou umístěny přímo v univerzitním a akademickém kampusu ve Čtyřech Dvorech. Úzké vědecké vazby k univerzitě mají rovněž pracoviště Mikrobiologického ústavu Akademie věd v Třeboni a Botanického ústavu Akademie věd v Průhonicích. Vznikla také vědecká spolupráce mezi Historickým ústavem JU a Historickým ústavem Akademie věd ČR v Praze; jejím výsledkem je zřízení společného badatelského Centra raně novověkých studií v Českých Budějovicích. Propojením vědeckých kapacit

akademických ústavů a univerzitních součástí vznikla v Českých Budějovicích mimořádně silná vědecká základna přírodovědně a částečně i společenskovědně zaměřeného základního výzkumu, která může nabídnout řadu teoretických i aplikovaných výstupů podnikatelské veřejnosti v regionu, týkajících se inkubačních center, biotechnologií, obnovy lidských zdrojů, trvale udržitelného rozvoje krajiny i jejích kulturních hodnot a podobně.“ Rektor JU prof. V. Bůžek – „Bilance a perspektivy Jihočeské univerzity“, podzim 2004 -hb-

Letní škola slovanských studií se v Českých Budějovicích uskuteční

již po čtrnácté

Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity bude ve dnech 22. srpna - 9. září 2005 v Českých Budějovicích tradičně pořádat letos již 14. ročník mezinárodní „Letní školy slovanských studií“ (Summer School of Slavonic Studies). Letní školu slovanských studií (LŠSS) zajišťují učitelé katedry bohemistiky Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Škola je určena pro zahraniční studenty slavisty nebo bohemisty, pro lektory, asistenty, překladatele, ale i pro ostatní zájemce o český jazyk. Výuka se skládá z pěti vyučovacích hodin denně, věnovaných praktickým jazykovým kurzům, odborným přednáškám, kulturně historickým a poznávacím exkurzím. Přednášky probíhají v češtině a jsou věnovány tématům z jazykovědy, literární vědy, z kulturní historie českých dějin a etnografie. Z přednášek 14. ročníku: • doc. PhDr. Alena Jaklová, CSc.: Čeština jako národní jazyk • doc. PaedDr. Radko Chodura, CSc.: Jihočeská architektura v kontextu s Evropou • doc. PaedDr. Bohumila Junková, CSc.: Teorie funkčních stylů • doc. PaedDr. Michal Bauer, Ph.D.: Nejvýznamnější současní čeští autoři • doc. PaedDr. Radko Chodura, CSc.: Sakrální architektura v Českých Budějovicích • PhDr. Helena Pavličíková, CSc.: První rok v Evropské unii - veřejné mínění v české společnosti • PhDr. František Krejča: Jihočeské lidové zvyky a obyčeje • prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc.: Rezidence šlechty na jihu Čech v 16. a 17. století Do programu budou zařazeny zájezdy do historicky a kulturně zajímavých míst

44/

jižních Čech. Současnou kulturu přiblíží účastníkům letní školy nabídka aktuálních filmových a divadelních představení, koncerty nebo výstavy. Součástí programu je nabídka sportovních akcí. Odkaz na www stránky PF JU: • Letní škola slovanských studií http://www.pf.jcu.cz/stud/prog/lsss/ • Program 14. ročníku LŠSS http://www.pf.jcu.cz/stud/prog/lsss/program.phtml Loňský 13. ročník mezinárodní Letní školy slovanských studií na Jihočeské univerzitě probíhal ve dnech 23. 8. - 10. 9. 2004. Do Českých Budějovic přijelo 43 zahraničních účastníků, převážně studentů vysokých škol (z Bulharska, Chorvatska, Norska, Polska, Rakouska, Rumunska, Ruska, Slovinska, Německa a Ukrajiny, v posledních letech pravidelně přijíždí také Japonky a studenti ze Švýcarska a Skotska). V rámci reciproční výměny MŠMT to bylo 26 stipendistů a 17 samoplátců – převážně studentů, a také překladatelé a tlumočníci. Kromě výuky, organizované jako letos (denně pět vyučovacích hodin věnovaných praktickým jazykovým kurzům, odborným přednáškám a poznávacím exkurzím), byly do programu zahrnuty výlety (návštěva Českého Krumlova, Zlaté Koruny, Nových Hradů, Orlíku, Zvíkova, Červené Lhoty ap.), byla připravena nabídka kulturních programů a sportovního vyžití. Ubytování na kolejích a stravování bylo rovněž zajištěno. Z přednášek 13. ročníku: Čeština jako národní jazyk, Teorie funkčních stylů, Mediální obraz vstupu České republiky do EU, Nejvýznamnější současní čeští autoři, Vývoj stavebních slohů od gotiky do secese v Č. Budějovicích, Šlechta v raně novověkých jižních Čechách a její rezidence, Objevy nástěnného malířství v Dominikánském klášteře v Českých Budějovicích, Jihočeské lidové zvyky a obyčeje. -hb-

Výuka religionistiky na teologických fakultách v České republice

Komunikace mezi jednotlivými religionistickými pracovišti na filozofických a humanitně zaměřených fakultách, která se v poslední době slibně rozvíjí formou pravidelných konferencí pořádaných Central European Religious Studies (CERES), se může stát inspirací pro teologické fakulty v České republice. Proto ve snaze o rozvoj spolupráce mezi jednotlivými akademickými pracovišti se Katedra filosofie a religionistiky Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích rozhodla uspořádat 9. 11. 2005 pracovní seminář na téma: „Výuka religionistiky na teologických fakultách v České republice“. Záměrem pracovního setkání bude nastínit postavení religionistických studií na jednotlivých teologických fakultách v České republice s ohledem na metodologická východiska vědy o náboženství. Mezi zajímavé otázky, které na toto téma vyvstávají, lze zařadit problematiku metodologických předpokladů v oblasti výzkumu jednotlivých náboženství, komparaci dosažených výsledků a v neposlední řadě také jejich využití ve výukovém procesu. Během pracovního semináře se představí jednotlivá vědecká pracoviště z českých teologických fakult, jejichž pracovníci se zabývají různými tématy z oblasti vědy o náboženství (Katedra religionistiky Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy, Katedra religionistiky Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy, Katedra filosofie a religionistiky Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých a Katedra systematické teologie Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci). Některé z nich jsou také garanty religionistických oborů nebo humanitních studijních oborů z části tvořených religionistickým blokem. Předpokládaným výsledkem pracovního semináře bude shrnutí jednotlivých přístupů k postavení religionistiky na teologických fakultách v České republice jakožto vědecké disciplíny a studijního oboru, společně s představením možností interdisciplinární komunikace mezi religionistikou a jednotlivými teologickými vědami. Pracovní seminář se tak stane součástí rozvoje religionistických studií na TF JU.

V souvislosti s postupným rozvojem akademických pracovišť v České republice, která se zabývají tématy z oblasti vědy o náboženství, přetrvává v odborných debatách otázka vztahu religionistiky a teologie. Snaha o reflexi historického vývoje religionistiky a budování prostoru pro její svébytný vědecký výzkum se doplňuje o konkrétní zkušenosti vycházející ze současného vývoje vědy o náboženství ve středoevropském měřítku.

45/

Mgr. Martin Klapetek, Katedra filosofie a religionistiky Teologická fakulta JU

Několik slov ke studentům

prvního ročníku

oboru radiologický asistent (a nejen k nim) „Doslova před několika dny skončil letní semestr a v čerstvé paměti mám výsledky zkoušek. Nejde o statistické výsledky typu prospěl – neprospěl. Před očima mi znovu probíhají tváře a vyvolávají z paměti dojmy, které ve mně zanechaly odpovědi vašich kolegů. Dá se říci, že jejich znalosti jsou obrazem jejich zralosti. Pozoroval jsem je prizmatem jejich staršího spolupracovníka. Očima lékaře, který s nimi dennodenně spolupracuje. Tandem lékař – radiologický asistent se vzájemně ve své práci doplňuje, musí si proto rozumět. Musí používat stejnou terminologii, specificky odbornou i obecně česky srozumitelnou. Na postavení a nenahraditelné místo radiologického asistenta v diagnostickém tandemu zobrazovacích metod se po tři roky připravujete i vy. Vracím se k vám znovu tímto textem, který byl podkladem úvodní přednášky pro 1. ročník studentů ZSF JU v Bechyni v září roku 2003. Podstatnou část proslovu nebylo zapotřebí měnit. Co umíte a neumíte? Předpokládáme u vás školní znalosti nezbytné pro absolvování střední školy a složení maturitní zkoušky. To znamená v prvé řadě číst, psát a počítat. Upozorňuji, že to vše spisovnou češtinou a gramaticky správně. Totéž platí o středoškolských znalostech v biologii, fyzice (neplést si třeba volty s watty), chemii a dalších vědách, jako jsou třeba základy filozofie. V průběhu bakalářského studia se vaše znalosti nebudou již příliš rozšiřovat, ale především prohlubovat. Jako příklad lze uvést zaměření na fyziku v široké souvislosti s ionizujícím zářením. Dostatek podnětů dostanete v průběhu vysokoškolského studia především k rozvíjení své osobnosti a to zvláště v rozšiřování etické stránky svého budoucího navýsost humánního - a humanitního - povolání. Zůstane však pouze na vás samotných, jak je individuálně použijete. Co neumíte? Neumíte se učit. Mám pocit, že si neuvědomujete svůj handicap na startu svého zařazení do života dospělých. Jako dospělí a sami za sebe odpovídající jedinci vstupujete do světa vysokoškoláků, v němž nebudete neustále kontrolováni, ale v němž za své výsledky nesete nakonec sami plnou odpovědnost. Od prvních kroků na vysoké škole si kladete sami na sebe požadavky co se chcete naučit, co chcete znát, jak si zjistíte odpovědi na své

otázky a jak je nastudujete – z primárních zdrojů v časopisech, z učebnic, z pokusů v rámci praktik, z přednášek. Samostatně se rozhodnete pro spolupráci s odbornou knihovnou, pro výběr vhodného pramene z učebnic a odborných textů v nejrůznějších jazycích nebo pro elektronicky dostupné zdroje. Je takový vtip. Víte, jak psychologové vybírají studenty k vhodnému studiu na vysoké škole? Pokud se studenti v odpovědi na výzvu, aby se naučili zpaměti telefonní seznam, nezeptají proč? – ale – do kdy?, jde o adepty vhodné ke studiu medicínských oborů. Pokud se vám budou zdát požadavky na zapamatování množství nových pojmů přehnané, vzpomenete si na tento vtip. Půjde však o podobnost jen náhodnou. A jen v počátečních semestrech studia. Jednak se v průběhu vývoje vědy pojmy mění, vznikají nové. Jednak bude vaše komunikace s nemocnými vyžadovat zásady jednání s živými lidmi, řešení jejich problémů a s jejich účastí. K výhodám odborného jazyka jako způsobu dorozumívání patří, že řada pojmů zůstává v paměti v podobě základních signálů, které pomáhají rychlou orientací účelně spustit systém adekvátních odpovědí charakteru účelově správné reakce a dalších činností. Systém studia ve vámi zvoleném oboru se bude v průběhu semestrů stále více přibližovat účelu jak řešit komplexně problémy každodenní praxe. Systém je znám jako PBL – problem-based learning – problémově orientovaná výuka. V malých skupinách a pak samostatně budete řešit konkrétní problémy. Jako příklady lze uvést odlišný přístup k diagnostické či léčebné péči u nemluvňat od přístupu k obtížně pohyblivým seniorům. Základem k řešení je právě znalost jak na slovní signály reagovat, jak nacházet a volit správné odpovědi. Zkoušky jsou v průběhu studia a v životě vůbec jen okamžikem. Přesto přesvědčivě prokáží, jak jste schopni v průběhu dalšího života neustále – celoživotně - doplňovat své znalosti v souladu s vývojem zdravotní péče ve světě. Donedávna docházelo k zásadní změně a pohledu na fyziologické poznatky, které vedly ke změně zdravotní péče, jednou za 20 až 25 let, tedy dvakrát až třikrát v průběhu života či vykonávané praxe ve zdravotnictví. Koncem minulého století se vývoj vědy a začleňování vědeckých poznatků do praxe zrychlil a k zásadním změnám dochází zhruba v desetiletých obdobích. Vaše každodenní přítomnost na přednáškách nebude kontrolována, nebudete průběžným zkoušením nuceni připravovat se ze dne na den. Zkoušky vašich znalostí jsou závěrečné a prokáží, zda jste připraveni odpovědně pomáhat zdravotně

46/

postiženým anebo ne. Zkoušky jsou tradiční. Probíhají ústně. Nespornou výhodu proto mají výřeční lidé, s bohatou slovní zásobou. Nezbytnou podmínkou je ovšem správně užívat terminologii odborných výrazů. Máte nedostatky v jazycích – většinou se jen primitivně vyznáte v základech latiny. Odborná terminologie vychází z latiny, i když s českým gramatickým zpracováním. Do názvosloví se stále více dostávají termíny anglické, dokonce i s jejich zkratkami. Angličtina je latinou současné doby. Ale ani tu nezvládáte na konverzační úrovni evropsky vzdělaného zdravotníka schopného debatovat jak s odborníky – lékaři tak s laiky – nemocnými. Přitom úroveň vašich znalostí, jejímž dokladem je závěrečnou promoční ceremonií získaný titul bakalář, musí odpovídat úrovni radiologických asistentů kdekoli na světě. Zaručit tuto úroveň – a dokumentovat ji bakalářským stupněm univerzitní akademické hodnosti, titulu – je povinností vysoké školy, kterou jste si ke studiu vybrali a otázkou prestiže jejich absolventů i učitelů a v neposlední řadě i státu.“ prof. MUDr. Stanislav Tůma, CSc., Katedra radiologie a toxikologie ZSF JU

Obejdeme se bez

GENDERU?

Pojem gender a vše, co s ním souvisí, se pomalu ale jistě začíná prosazovat i v českém prostředí. Spolu s vývojem společnosti se vyvíjí a utváří i postavení žen ve společnosti. Bohužel zdaleka ne všechny změny se dostatečně rychle odrážejí v našem chování, myšlení a vyjadřování. Stereotypní názory a představy brzdí a negativně ovlivňují plynulý vývoj rovnoprávných vztahů ve společnosti. K tomu je nutno dodat, že existuje značný rozdíl mezi stavem věcí v České republice a stavem v zemích západní Evropy (př.: Německo, Rakousko, Velká Británie) či USA a Austrálii. V těchto a dalších zemích bylo provedeno mnoho cenných výzkumů, které se týkají rovnoprávného postavení žen ve společnosti a významně přispívají k řešení této problematiky.

VITA MORSQUE ET LIBRORUM HISTORIA Ve dnech 21. - 24. září se v Českých Budějovicích bude konat mezinárodní seminář k výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven Vita morsque et librorum historia. Seminář, již třetí v řadě, pořádá Pedagogická fakulta (organizace se ujala Katedra romanistiky) a Národní knihovna, ve spolupráci s Jihočeskou vědeckou knihovnou, Knihovnou Národního muzea, Francouzským ústavem pro výzkum ve společenských vědách, pod záštitou primátora města České Budějovice doc. RNDr. Miroslava Tettera, CSc. Seminář proběhne v jednacím sále zastupitelstva českobudějovické radnice po slavnostním zahájení v klášteře ve Zlaté Koruně. Své příspěvky týkající se zejména prezentace života a smrti ve starých tiscích přednesou badatelé specializovaní na výzkum knižních fondů, historii, literaturu a reálie z Česka, Slovenska, Francie, Španělska a Německa. Podrobnější informace o semináři a program lze získat na webových stránkách Pedagogické fakulty. Miroslava Aurová Katedra romanistiky PF JU

Genderově korektní jazyk, který je předmětem zkoumání genderové lingvistiky, se stal velmi aktuálním tématem, zejména v západoevropských zemích a anglicky mluvících zemích Spojeného království a severoamerického kontinentu. Snahy o zrovnoprávnění a zviditelnění žen prošly během posledních desetiletí složitým vývojem. Výsledky zkoumání feministických lingvistek zaznamenaly pozornost a uznání ze stran odborné i široké veřejnosti a v některých zemích byly hojně aplikovány i do praxe v podobě různých nařízení, metodických příruček a směrnic. Právě problematice genderově korektního jazyka jsem věnovala svou bakalářskou práci. Od samého začátku zkoumání se potvrzovalo,

47/

že nejde o pouze teoretický problém. Pojmy jako Non-Discriminatory / Gender-Fair / Anti-Sexist / Gender-Neutral Language, der nicht-sexistische Sprachgebrauch, das geschlechtergerechte Formulieren nebo sprachliche Gleichbehandlung von Frauen und Männern jsou v anglicky a německy hovořících zemích naprosto běžné. České prostředí však zatím zůstává vůči tendencím genderově korektního používání jazyka rezistentní. Tato skutečnost se projevuje nejen ve způsobu používání českého jazyka, ale negativně ovlivňuje i vyjadřování se v cizím jazyce. Ve své práci jsem zkoumala, jak aktuální je problematika genderově korektního vyjadřování na anglicky a německy mluvících univerzitách. Celkem jsem podrobila zkoumání čtrnáct anglicky a devět německy hovořících univerzit a zároveň jsem navázala kontakt se zahraničními školskými institucemi, ministerstvy a velvyslanectvími. Odpovědi kontaktovaných osob, přinášejí zajímavý pohled na tuto problematiku, jak z pohledu běžných uživatelů a uživatelek, tak i z pohledu odbornic a odborníků. V anglicky a německy hovořících zemích je běžnou praxí dodržování zásad genderově korektního vyjadřování, a to nejen na univerzitách. Hojně jsou vydávána nařízení, směrnice, metodické příručky (Guides, Guidelines, Richtlinien, Lietlinien apod.), které definují hlavní problémy a body v nichž se často chybuje a uvádí množství genderově korektních alternativ k sexistickým výrazům a formulacím. Tyto materiály mají metodický charakter a v žádném případě neusilují o omezování svobody projevu, desexizaci nebo jiné násilné upravování jazyka. Sexistický jazyk diskriminuje a uráží jedno či druhé pohlaví (převážně však ženy). Nadměrné používání generického maskulina staví ženy do nerovnoprávné pozice a ignoruje jejich přítomnost a podíl. Genderově korektní jazyk pomáhá odbourávat předsudky a stereotypy. Instituce, které jednají s veřejností si v žádném případě nemohou dovolit používat jazyk, který kohokoliv a jakýmkoliv způsobem diskriminuje nebo uráží. Studující anglického a německého jazyka a všichni, kdo vyjíždějí do zahraničí za studiem, za prací nebo na dovolenou by si měli být vědomi toho, že se v zahraničí projevují aktivní snahy o používání nesexistického jazyka. Nejen školské instituce, ale i úřady a větší firmy dodržují v rámci antidiskriminační politiky i zásady genderově korektního vyjadřování. Neznalost či ignorace směrnic pro používání nesexistického jazyka může mít negativní dopady. V důsledku sexistického používání jazyka může dojít k nepříjemným nedorozuměním, která mohou

značně zkomplikovat naše jednání. Při náboru nových pracujících ze zahraničí berou podniky velký zřetel na komunikační schopnosti uchazeček a uchazečů. Studující na anglicky a německy hovořících univerzitách se mnohou nezřídka setkat i s horším ohodnocením, pokud se nevyjadřují v souladu se zásadami genderově korektního vyjadřování. Znalost a aktivní používání genderově korektního jazyka posouvá studující cizího jazyka na vyšší jazykovou úroveň. Velkou výhodou oproti Česku je to, že na každé univerzitě je studujícím a vyučujícím k dispozici alespoň jedna osoba nebo přímo celé oddělení, které se zabývá postavením žen. Tyto osoby nebo týmy provádí výzkumnou a poradenskou činnost a realizují různé projekty. Co se týče jazyka, nabízí některé univerzity studujícím speciální kurzy a přednášky. Z vlastní zkušenosti vím, že se problematice genderové korektnosti při výuce cizích jazyků v Česku příliš pozornosti nevěnuje. Důležitým prvkem pro efektivní používání genderově korektního jazyka je snaha vyjadřovat se nesexisticky. S tímto bodem souvisí velká míra sebekritiky a jazykového uvědomění, což má pozitivní vliv na senzitivní používání jazyka a kultivovaný projev. Proto by sami studující měli projevit aktivní snahu. Na internetu je dostupné množství cenných a přínosných materiálů, které upozorňují na nejčastější chyby, poskytují korektní alternativy a motivují k používání genderově korektního jazyka. Do vyhledávače stačí jen zadat hesla jako např.: Non-Discriminatory / Gender Inclusive / Gender-Fair Language či sprachliche Gleichbehandlung von Frauen und Männern. S postupným vyrovnáváním se západním zemím Evropy bychom se měli zamýšlet i nad naším způsobem vyjadřování. Lidé, kteří aktivně mluví cizí jazykem, snaží se o sebezdokonalování a přichází do častého kontaktu s rodilými mluvčími si uvědomují, jak je důležité rozpoznávat diskriminační formy jazyka a vyhýbat se jim. V České republice se zatím situace výrazně nemění. Stále zde přežívají předsudky a projevy sexismu, diskriminace pohlaví. Výuka cizích jazyků a větší míra kritiky sexistického vyjadřování by však mohly výrazně pomoci zlepšit situaci. Současné postavení žen ve společnosti je natolik jasné, že jej nelze přehlížet. Musí být vyvinuto velké úsilí, aby bylo dosaženo skutečné rovnoprávnosti žen a mužů ve všech oblastech našeho života.

48/

Bc. Pavla Paclíková, DiS. absolventka Pedagogické fakulty JU (2005)

Prof. Zdeněk Veselovský:

abychom na sebe nebyli příliš namyšlení.

Zvířata nás udržují ve skromnosti

Jak to myslíte, že i práce se zvířaty je korektivem našeho chování?

Prof. RNDr. Zdeněk Veselovský, DrSc., nar. 1928 v Jaroměři, významný mezinárodně uznávaný přírodovědec, pedagog, popularizátor zoologie, autor více než stovky původních vědeckých prací, autor 35 knih a několika učebnic. V letech 1959-88 pracoval jako ředitel pražské zoologické zahrady. Na Jihočeské univerzitě – Biologické fakultě působí od roku 1993 jako profesor zoologie. Právě vyšla jeho zatím poslední, velmi rozsáhlá kniha „Etologie“ o biologii chování zvířat.

Zvířata vás udržují ve skromnosti, když si například myslíte, že o nějakém druhu zvířat už všechno víte, vzápětí vás některý jedinec přesvědčí, že tomu tak není. Když jsem například v Berlíně na exkurzi ukazoval studentům mývaly v koruně stromů, vysvětloval jsem, jak mají ohromný smysl pro rovnováhu a že nikdy nespadnou. Okamžitě jsem byl potrestán, spadl jeden, druhý, třetí… samozřejmě za velkého hlaholu studentů. Zvířata jsou osobnosti a také mají řadu vlastností lepších než máme my. Jednou z nich například u vyšších savců je, že dbají na své tradice. Jste se svými studenty spokojen? Jak se v průběhu let podle vašeho názoru změnili, mimo to že mají obecně širší přístup k informacím, sbírají zkušenosti v zahraničí...

S hrabáčem kapským

foto archiv Z. Veselovského

Pane profesore, co vám práce pedagoga přináší, není vám někdy líto, že v době, kdy předáváte své poznatky a zkušenosti studentům, se nevěnujete například vlastním výzkumům nebo psaní? Nebo by měla být pedagogická činnost jakousi povinností vědce předávat vědomosti a zkušenosti dál? Jako pedagog jsem začínal a s pedagogickou činností jsem vlastně nikdy neskončil, i když jsem třicet roků pracoval jako ředitel pražské zoologické zahrady, i tehdy jsem přednášel na přírodovědecké fakultě UK, vedl diplomové práce a podobně. K výuce v Budějovicích mne roku 1993 pozval děkan Biologické fakulty JU profesor Blažka, s nímž jsem studoval. Měl jsem radost ze vzájemného setkání a snažil jsem se všemi silami pomoci biologickou fakultu vybudovat a dosáhnout jejího uznání. Rád předávám studentům své zkušenosti a velmi si jich vážím, protože většinu svých názorů říkají otevřeně. Práce s mladými lidmi, a platí to i o práci se zvířaty, je jakýsi korektiv, který umožňuje,

Většinou se změnili, mají ohromné možnosti co se týká přístupu k informacím, internetu a podobně. Ke své nevýhodě se změnili v tom, že málo čtou beletrii. Osobně si myslím, že by každý vědecký pracovník měl mít základní znalosti o ostatní kultuře jako je hudba, výtvarné umění, literatura. Snažil jsem se ve svých základních přednáškách upozorňovat i na význam zoologických znalostí v umění. Mrzelo mne, že například velemloci podnítili Karla Čapka k románu Válka s mloky a nikdo od tohoto vynikajícího spisovatele nic nečetl. Dnešní studenti jsou daleko specializovanější, umějí perfektně využívat počítač, statistiku, ale některým z nich chybí pohled z hlediska kulturního zázemí a rozhledu. Znám přitom spoustu vynikajících vědců, o nichž vím, že milují hudbu a literaturu. Mám strach z jakéhokoli zužování zorného pole, vědec přece také musí zůstat člověkem. Při písemném projevu chybí jak znalost bohatství českého jazyka tak i její gramatiky. Už se také nedivím, že největší skupinou obratlovců jsou ribi a největším lidoopem je goryla. Bohužel v českém národě znalosti přírodních věd nejsou obecně uznávány za významné, vezměte si například filmy již z první republiky, když režisér hledal nějakou žertovnou figuru, zpravidla mu pro ten účel posloužil učitel přírodopisu... Myslíte si, že tento stereotyp vnímání přírodovědce, nebo vědeckého pracovníka obecně u společnosti přetrvává? Ano, stereotyp zůstává, a je to podle mého názoru tragédie, která nám zbyla z obrození, lidé se obrodili divadlem a četbou knih, to se postavilo na piedestal, a přírodní vědy jakoby do kultury nepatřily. Všimněte si, že i v televizních

49/

soutěžích populární či druhořadí zpěváci požívají daleko významnějšího postavení… Vaše vědecká a pedagogická činnost je svým zaměřením těsně provázána, jaké máte krom toho koníčky, co vás zajímá? Nemohl bych být především bez vážné hudby a také literatury a výtvarného umění. Generace mých rodičů i prostých lidí mnohem více četla, měli dobré znalosti o umění. Co se mé profese týká, zoologie byla a je mým koníčkem od mládí, už jako gymnazista jsem prolézal velmi bohatou východočeskou krajinu protkanou řekami Úpou, Metují a Labem, kde jsem pozoroval zejména ptáky. To mne provází po celý život.

rád, že jsem se během svého života dožil jejich reintrodukce do Číny a Mongolska, tam jich například dnes žije v rezervacích přes 80 a dobře se rozmnožují. Dnes čítá stav těchto koní přes 3 000 kusů na celém světě. S jakými pocity dnes procházíte pražskou zoologickou zahradou, domníváte se, že byste ji, dejme tomu po revoluci, vedl a směroval jinak? Pražská zoologická zahrada se za mého vedení stala z provinční zoo celosvětově uznávanou institucí a to zejména díky výchovné a chovatelské, ale i vědecké práci, i díky svému přírodnímu areálu... Dnes je situace jiná především v tom, že mají neskonale velkorysejší finanční podporu města Prahy než v době mého působení. Probíhá velká výstavba nových moderních expozic, mám jen trochu obavu, aby se nezhlédla v příkladu některých komerčně vedených zahraničních zoologických zahrad. Je to komerční záležitost ve snaze přivést do zoo návštěvníky? Jak to v tomto směru vypadá v zahraničí? Ano, je to kvůli návštěvnosti, a v zahraničí je to běžné. Kromě vynikajících zahrad v Evropě i zámoří se bohužel zneužívá atraktivnost zvířat v některých soukromých zoologických zahradách v pouťové atrakce...

Po třicet let jste vedl a formoval pražskou zoologickou zahradu, tehdy jste se věnoval zejména odborné činnosti spojené s chovem zvířat v lidské péči a především jste se významně zasadil o záchranu ohrožených druhů živočichů, například když v roce 1959 pod vaším vedením svolala pražská zoo mezinárodní sympozium na záchranu koně Převalského a dala tak impuls k obdobným akcím u dalších ohrožených druhů živočichů. Jak to tehdy probíhalo? Za své znalosti ze zoologie vděčím zejména zoologické zahradě, kde jsem se denně setkával se zvířaty. Co se týká koně Převalského, jeho osud je pevně spojen s mým životem, to je takový můj životní příběh. Zoologické zahrada v Praze měla jedny z největších chovatelských úspěchů s tímto druhem. Známá německá zooložka E. Mohrová zjistila, že počet koní v zoologických zahradách na celém světě klesl koncem padesátých let na posledních 56 zvířat. V přírodě byl tento druh zcela vyhuben. Společně s ní svolala pražská zoo mezinárodní sympozium na záchranu tohoto koně s účastí odborníků jak z východu tak ze západu. Tehdy jsme byli také pověřeni vedením plemenné knihy těchto divokých koní. Jsem moc

Provozování zoologických zahrad – to je velká popularizace zoologie, ale na druhou stranu: zvířata žijí v uzavřeném prostoru, vně svých původních kořenů, netrápí se? Asi řeknete, že jde o mýtus... To je skutečně omyl. Nezáleží například na velikosti výběhu pro zvířata, ale na tom, jak je výběh vybaven, aby se tam zvířata cítila dobře. V zahradách také není izolace, jsou tam přeci výběhy, kde jsou společně třeba žirafy, zebry, pštrosi, takovéto prostředí dokáže nahradit prostředí volné přírody. Každé zvíře musíme především umět zaměstnat. O týrání se dá mluvit například tam, kde se chová jen jedno zvíře, třeba takový vlk, přitom právě vlk je zvíře společenské. Problém proč se lidé na podmínky v zoo mohou dívat jako na týrání může vycházet z minulých let, když se v zoo dělaly mříže, ale dnes tam jsou příkopy, sklo..., ale zvířatům je to v podstatě jedno, když se zvíře dostane ven, tak se pak stejně snaží dostat se zpátky dovnitř, zlatá svoboda je v tomto případě největší omyl lidí... Byl jsem mnohokrát v zahraničí a studoval jsem jejich chování v přírodě všech světadílů, abych poznal co zvířata potřebují: musí se především zaměstnávat, musíte se o ně starat tak, aby nedostala jen nažrat, oni musí vyvinout určitou námahu, energii, hledat potravu, zabavit se...

50/

V této oblasti je před námi ještě hodně práce. K tomu je potřeba velkého poznání toho co nám příroda dovolí...

jistě potěšitelné, ale zároveň i velmi zavazující. Osobně mám velkou radost, že řada mých žáků dosáhla jak u nás, tak i v zahraničí velkého vědeckého uznání. Které zvíře je vám nejbližší? Mám rád všechna zvířata, ale za nejkrásnější považuji velké kočky, jako je tygr, lev, levhart. Všechny své vědecké hodnosti jsem ale získal na vrubozobých ptácích, kachnách a husách, těmi jsem se k podivení mnoha lidí profesně nejvíc zaobíral. Máte tři dospělé děti, jdou ve vašich stopách? Děti vyrůstaly v zoo, pro ně hrát si s malým tygrem byla samozřejmost, tak jako pro ostatní děti dalších pracovníků tam, a pokud vím, tak ani jedno nešlo profesně stejným směrem jako rodič. Ani já si nemyslím, že děti musí pokračovat v tom, co rodiče začali. Dcera je lékařka, starší syn je chemickým technologem v NSR a mladší syn jako geolog pracuje a žije v Norsku, v rodině tedy zůstaly přírodní vědy. -hb-

Velké úsilí jste věnoval popularizaci zoologie a etologie. Byl jste dlouholetým členem redakčních rad časopisů Živa a Vesmír, spolupracoval jste s rozhlasem a televizí na pořadech o zvířatech, jste autorem více než 110 původních vědeckých prací, autorem učebnic... Ještě v době bývalého Československa jste se stal hlavním propagátorem nové biologické disciplíny etologie obratlovců, která byla vaší zásluhou zavedena i do studijních programů našich vysokých škol. Právě vydaná velmi výpravná kniha Etologie (Biologie chování zvířat) je vaší 35. knihou, z nichž 15 bylo přeloženo do zahraničí. Předpokládám, že již přemýšlíte o další knize? Myslím, že jsem pro popularizaci zoologie udělal hodně, mám radost, že jsem zatím žádnou svou knihu neobjevil v antikvariátu, že se jich lidé nezbavují. Mám moc pěkné ohlasy především mladých lidí, těm jsem také vždycky osobně odpovídal na jejich krásné dopisy... Jsem rád, že se mi podařilo dostat etologii do škol..., no a co se týká dalšího psaní – chci něco napsat ještě o zoologických zahradách... Procestoval jste prakticky celý svět na přednáškách, kongresech, stážích, prováděl jste výzkumy… Jakou vážnost a kredit má v mezinárodním měřítku česká zoologie? Myslím si, že v současné době má česká zoologie ve světě dobrý kredit a zejména v některých oborech je vysoce ceněna, což je

Prof. Dr. Hynek Burda: Jedinečná Etologie (část recenze pro Vesmír)

Ještě předtím, než „Etologie“ Zdeňka Veselovského vyšla, ba ještě předtím než jsem dostal rukopis k recenzi; tedy již před pár lety, když mně autor o svém zámyslu knihu napsat vyprávěl, bylo mi jasné, že to bude kniha jedinečná. A to hned ze tří důvodů respektive v trojím slova smyslu: 1) specifická a osobitá, 2) vynikající, 3) jediná a ojedinělá. Profesora Veselovského a jeho knihy není třeba čtenářům Vesmíru představovat. Zoologům již vůbec ne. Mnoho z nás, českých (a jistě i slovenských) zoologů, příslušníků několika generací se již v dětském či mladistvém věku rozhodlo věnovat se zoologii právě pod vlivem (ano byla to pro nás takřka droga) knížek a další popularizační činnosti Veselovského. A když jsme se ve studentském věku začali zajímat o chování zvířat, bylo to zase díky Veselovskému, který ukázal, že jde o významnou vědeckou oblast, v níž se lze i akademicky profilovat. Veselovského knížky o chování zvířat byly pro nás zároveň jedinými učebními texty. A pokud někteří mladší kolegové se s mým názorem na vtištění (imprinting, Prägung) zájmu o zvířata a jejich chování Zdeňkem Veselovským ve svém osobním případě neztotožňují, pak ale nechť si uvědomí, že třeba jejich rodiče, učitelé, gymnasiální a

51/

vysokoškolští profesoři, kterým vděčí (pokud tedy vděčí) za to, že se rozhodli pro studium zoologie neřkuli chování zvířat – ať již v proto, že je tito k tomuto zájmu vedli či proto, že jim jej nezprotivili – byli sami v jistém slova smyslu odchovanci Veselovského. Zhruba 40 let poté, co nás Veselovský seznamoval s chováním zvířat v knize „Praobyčejná zvířata“ (1964), 30 let po knize „Vždyť jsou to jen zvířata“ (1974), 13 let po knize „Chováme se jako zvířata“ (1992) nyní vychází „Etologie“. Tak jako každá další v sérii jmenovaných knih stavěla sice na knize předchozí, ale nebyla jejím pouhým opakováním, tak i ta nejnovější v řadě je knihou novou, originální. Již jsme si zvykli na obsahovou kvalitu, informativnost, čtivost a ilustrativní výpravnost Veselovského knih a Etologie rozhodně nevybočuje z řady a nezklame naše očekávání. Osobité kresby Jana Dungela, který ilustroval již předchozí autorovy knihy „Chováme se jako zvířata“ a „Obecná ornitologie“, dodávají knize chrakteristický a nezaměnitelný ráz. Bohatý a pečlivý výběr fotografií neilustruje jen zvířata, ale dokumentuje přímo jejich chování. Byť kniha vychází a mnohé přebírá z knihy „Chováme se jako zvířata“ a je neméně čtivá a i zasvěcenému laikovi srozumitelná, je obsahově náročnější a, byť ne koncipovaná coby učebnice, je i jako učebnice doporučeníhodná. Myslím, že věda o chování zvířat by si zasloužila být taky vědecky pojmenována a proto vítám úvodní definici Zdeňka Veselovského: „Etologie neboli biologie chování živočichů je poměrně mladý obor biologických věd. Jejím posláním je studium zvířecího chování pomocí biologických metod“. Veselovský, byť zůstává věren lorenzovské tradici resp. definici se ale v této knize začíná od svého velkého vzoru a učitele emancipovat a pojem etologie rozšiřuje. Je velkou škodou, že je ve světě osamocen – klasičtí etologové zůstali etology a sociobiologií opovrhují, přitom se však k etologii nedovedli programově - to je titulem učebnice – přihlásit. Sociobiologové zatracují resp. zapomínají na klasickou etologii, kterou ovšem potřebují coby zdroj empirických důkazů pro své teorie, přitom se ale združují v etologickych společnostech a přednášejí na etologických kongresech. Je na čase najít společného jmenovatele resp. společné jméno. Tak jako ty minulé, ani tato nejnovější Veselovského kniha by neměla chybět v knihovně každého česko-slovenského zoologa a milovníka zvířat a přírody.

KNIHOVNIČKA

JIHOČESKÉ UNIVERZITY (1) Jan Zrzavý:

„Proč se lidé zabíjejí?“ Úryvek z knihy ...Tvrdý egoismus očividně není jediný způsob, jak dlouhodobě úspěšně fungovat. Jde-li o kooperaci a altruismus mezi blízce příbuznými jedinci, není to žádná záhada, protože ve hře jsou tu společné geny. Ale ono to tak často není. Kooperují totiž i jedinci zcela nepříbuzní, často dokonce jedinci různých druhů, třeba člověk a jeho domestikanti. Máme sice dojem, že vztah člověk-prase příliš kooperativní není, ale to jenom proto, že zapomínáme, jak strašlivou energii člověk investuje do množení prasečích genů. Následkem toho je dnes nesrovnatelně víc prasat, která dokážou úspěšně parazitovat na lidském sklonu jíst vepřové, než prasat živořících bez lidské asistence v lesích (neboť divoké a domácí prase jsou dvě ekologické strategie téhož druhu). Soutěž, v níž vyhráli úspěšní adepti domestikace nad neúspěšnými, se ničím zásadním neliší od soutěže probíhající mezi jedinci jiných druhů v lesích či mořích. Tak jako lední medvěd s huňatým kožichem porazil v konkurenci medvěda, který měl řídký kožich a zmrznul, i kůň, který nekope, pěkně červený kanár a skalára, která žere granule, zanechali relativně víc potomků, a tím zvítězili nad svými konkurenty, kteří kopali, byli nenápadně hnědaví či vyžadovali živou potravu. Někteří domestikanti jsou úspěšní proto, že ve svůj prospěch zneužívají lidskou potřebu jíst, oblékat se či transportovat těžké předměty, zatímco ostatní využívají či spíše zneužívají naši vnitřní potřebu mít doma něco pěkného a závislého – podobně jako to dělají i adoptované děti. Kočka domácí byla trefně charakterizována jako zvíře, které krmíme jenom proto, že když dostane nažrat, tváří se spokojeně. Podstatě domestikace vůbec nejlíp porozumíme, budeme-li domácí zvířata a pěstované rostliny považovat za extrémní synantropy (tedy za analogii potkanů či švábů) spíše než za naše otroky. (To vůbec nezpochybňuje, že podmínky, v nichž jsou domácí zvířata držena, bývají strašlivé, jenže, jak už jsme si řekli, osobní štěstí a neštěstí jedinců v evoluci nehrají vůbec žádnou roli.) Člověk-kočka či člověk-prase nejsou jediné kooperující páry pozůstávající z jedinců několika druhů. Za zmínku stojí třeba specializované druhy ryb-čističů živící se kožními a žaberními parazity velkých ryb (které se spořádaně nechají čističem vykurýrovat, aniž by posléze spořádaly čističe samého). Takováto spolupráce se oběma

52/

totálně nepříbuzným hráčům musí nějak vyplácet, jinak by totiž nekooperující jedinci vyhráli, ryby by po očištění požraly své čističe, lidé by vyhnali psy, koně i skaláry a prasata by se během těch dlouhých staletí, kdy byla volně pasena v dubových lesích, dávno rozutekla. Také uvnitř lidské společnosti by mělo být něco, co drží nepříbuzné jedince pohromadě a ponouká je ke spolupráci i k příležitostnému sebeobětování ve prospěch geneticky nepříbuzných bližních. Fakt, že těsně spolupracovat dokážou i ryby, naznačuje, že motorem kooperace nemusí být vzájemná dohoda, ani morálka, ba ani náboženství, nýbrž i něco jiného, a tak zkusme hledat analogicky „živočišné“ důvody i pro spolupráci v lidských společnostech. Ne vznik, nýbrž stabilita kooperativního chování vyžaduje vysvětlení; vzniknout a pak hned zase zaniknout může téměř cokoli. Protože jsme konvenčně přesvědčeni, že omezíme-li individuální sobectví, společnost bude harmoničtější a lepší, předpokládáme, že více vzájemného altruismu by skupinu mohlo upevnit a posílit, a to je také nejjednodušší vysvětlení existence našich kooperativních nutkání. Výhody spolupráce jsou zjevné: populací se šíří mírné, málo riskantní interakce řádných občanů a zločinnost se stává minoritní strategií vhodnou jen pro opravdu tvrdá individua. Různé „mírné, málo riskantní interakce řádných občanů“ se ovšem mohou navzájem dosti lišit; neexistuje jediný, za všech okolností platný způsob, jak být řádným občanem. Způsoby, jak může společnost mírumilovně a bez rizika rozdělovat nedostatkové zdroje (a ve stabilní, nerostoucí populaci je vždycky nějaký zdroj v nedostatku, jinak by populace rostla), jsou v zásadě dva. Lze to činit na základě vzájemné reciprocity (tedy vlastně korupce), nebo na základě protekcionismu genetického („je to můj bratr“) či sociálního („je to můj starý kamarád“). Odstraníme-li korupci i protekci zároveň, budou se nedostatkové zdroje rozdělovat otevřeným konfliktem (protože nějak se rozdělovat musí), konfliktem společensky destruktivním na rozdíl od korupce i protekce, které společnost posilují a zpřehledňují a umožňují v ní žít, byť každá jinak. Každý řádný občan je buď korupčník, anebo protekcionista; nejčastěji je v různé míře obojí, respektive v různých kontextech někdy to a jindy ono; právě proto řádný občan není a nemusí být hrubý, necivilizovaný rváč. Protekce vede k upevňování lokálních vztahů mezi důvěrně známými jedinci; korupce posiluje globální síť recipročního altruismu, jejíž účastníci se ani nemusejí osobně znát. Právě o to, zda preferujeme korupční či protekční vztahy, jde koneckonců ve volbách – konzervativce lákají malé a přehledné society, v nichž lze spoléhat na osobní mezilidské vazby (rodina, obec, farnost), kdežto liberálové

sní o otevřené společnosti založené na volných hrách vzájemné reciprocity. Třetí pól tradičního politologického trojúhelníku, totiž socialismus, je pak toliko marnou snahou o globální rozšíření protekčních vztahů i tam, kde se lidé osobně neznají a nemohou odhadnout, jak nadějná je návratnost eventuální kooperativní akce („všichni lidé jsou bratři!“ – právě že nejsou); jako vážně míněný pokus o autoregulaci lidské společnosti to nestojí za řeč.

V principu si jistě lze představit, že společnost řádných občanů, založená na kooperaci a občasném altruismu, bude konkurenčně úspěšnější než sousední společnosti nekooperujících sobců vysilující se vnitřními rozbroji. Bohužel, takové uspořádání bude velmi nestabilní kvůli jedincům, kteří přijatá pravidla hry přestanou respektovat a začnou zneužívat vzájemnou loajalitu spoluobčanů, a takoví jedinci se zákonitě musí dřív nebo později objevit. Pouze ve společnosti, kde jsou lidé ochotni si pomáhat, mohou prosperovat podvodníci; kdyby lidé nedávali peníze na povodňovou pomoc, nechodili by jiní lidé s falešnými kasičkami. Bude-li podvodníků příliš mnoho, celý systém vzájemné pomoci se samozřejmě zhroutí zpátky k čirému egoismu, neboť občan ochotný přispět natrefí častěji na podvodníka než na poctivce, začne si dávat pozor, a přispívat pochopitelně přestane. Proto není divu, jak jsme posedlí neustálým průzkumem sociálních vztahů, v nichž jsme se ocitli; lidé prakticky nedělají nic jiného, než že zkoumají mravy, chování a motivace svých bližních. Teprve opakujeme-li nějakou hru se známými partnery, začne se vyplácet selektivní kooperace s ostatními hráči: víme, s kým hrajeme, jak hrál minule, jak podvádí a jak může být podveden, víme, jak na něj. I v situacích, kdy jsou

53/

nedostatek potravy nebo drsné klima závažnými faktory přežití či nepřežití jedince, bývá klíčovým kritériem jeho úspěšnosti právě dobrá schopnost sociální manipulace; i v době hladomoru umírá pouze někdo, a to nikoli na absolutní nedostatek potravin, nýbrž na selhání v sociální konkurenci. Ti druzí mu všechno snědli.

I my, kdo žijeme ve vlídném prostředí, kde celkem ničím nestrádáme a nic nás příliš neohrožuje, se pořád něčím zabýváme, pořád máme nač myslet, pořád můžeme být velmi úspěšní i velmi neúspěšní. Naše úspěšnost je především úspěšností v sociálních vztazích a ta nejvíc ze všeho závisí na efektivitě našeho rozhodování, zda spolupracovat či ne, a pokud ano, tak kdy a s kým. Je jistě lepší spolupracovat než dělat všechno sám, ale je ještě lepší, když se mnou všichni spolupracují a já jim za to nemusím platit žádnou protihodnotou, a úplně nejhorší je ocitnout se v roli jedince nezištně nabízejícího spolupráci, za niž mu nikdo neplatí. V situaci, kdy nevíme, jak se zachovají protihráči, narůstá náš sklon chovat se přímočaře sobecky. Když lidé vybili poslední stádo mamutů nebo když vypásli obecní pastvinu až na podloží, poškodili tím i sebe, ale kdyby to neudělali oni, nýbrž někdo jiný, byli by na tom ještě hůř. Lidé bohužel nebyli a nejsou schopni domluvit se na globální spolupráci, neboť lidstvo je jednotka poněkud příliš bezbřehá a neprůhledná. Naše sobectví tak může být prostým důsledkem ostražitosti a opatrnosti, zvláště v situaci personálně nepřehledné; a naopak společnost, v níž se dokážeme nějak rozumně vyznat (vědomě či podvědomě), je nutnou podmínkou rozvinutí našich kooperativních či dokonce altruistických nutkání.

Aby snad nedošlo k omylu: zde demonstrovaný evoluční přístup k lidskému chování ukazuje, že určitá úroveň mírové spolupráce mezi nepříbuznými jedinci je přirozená a očekávatelná, čímž rozhodně nepopírá existenci morálních pravidel. Jen se neomezuje na jejich uznání, nýbrž se táže, kde se morálka vzala a k čemu je dobrá. Aby se morálka mohla rozšířit a udržet, musí svým nositelům přinášet nějaké výhody, byť se morální lidé odjakživa považují za nešťastníky vykořisťované nemorálním okolím; kdyby tomu tak opravdu bylo, morálka by se dávno ztratila ze světa. Takové úvahy vnímají jako svatokrádežné dokonce i ti z nás, kdo morálku nepovažují za soubor pravidel seslaných na nebohé lidstvo Hospodinem na hoře Sinaj. Morálku chceme vidět jako věc absolutní, a tedy vlastně principiálně nevysvětlitelnou. Nechceme slyšet, že morální chování je za určitých okolností zcela spontánní, účelné, adaptivní, protože morálka má být výsledkem našeho tvrdého úsilí i násilí, jehož se sami na sobě dopouštíme. Z tajemných důvodů lidem vadí, dozvědí-li se, že jsou na ně jejich bližní hodní proto, že se jim to vlastně vyplácí, ačkoli takovýto základ morálky je nesrovnatelně spolehlivější než mravnost založená na vyslechnutém kázání. Nese-li mravnost výhody, mohu bližnímu apriorně spíše důvěřovat, i když si samozřejmě nemohu být úplně jist, nenarazil-li jsem na blázna, který jedná proti svým vlastním zájmům. Naopak, kdyby byla morálka opravdu založena pouze na kázáních a hodinách občanské výchovy, bylo by velmi vhodné chovat se k bližním s vyhraněnou předběžnou opatrností – protože co kdyby oni to kázání nevyslechli?

54/

Goethe-Zentrum na startu

Evropské informační centrum Jihočeské univerzity

V EIC JU se ve druhém čtvrtletí roku 2005 podle informací vedoucí centra PhDr. Ivany Šamalíkové uskutečnily mj. tyto akce: Dny slovenské kultury / výstava spojená s vernisáží „ Noční krásné Budějovice“ / Den Evropy – pásmo přednášek o EU / Konference k 200. výročí narození A. Stiftera – Katedra bohemistiky / Rozvoj spolupráce mezi ČR a Zambií – prezentace Zdravotně sociální fakulty • Z významných návštěv: Ladislav Ballek, velvyslanec SR / europoslanec MUDr. Jaroslav Zvěřina / Univ. Doz. Franz Schausberger, předseda komise pro ústavní otázky a správu výboru regionů EU • EIC JU registruje počet dotazů o EU především z řad studentů JU, prohloubila se spolupráce s fakultami JU, především s PF, TF, ZSF (konference, přednášky), rozšířila se spolupráce s Institutem pro evropskou politiku Europeum, 1. března 2005 otevřeno Goethe-Zentrum

Britské centrum EIC JU

• 991 zaregistrovaných členů / anglická knihovna zvýšila knihovní fond na 12 363 materiálů / mezinárodní jazykové cambridgeské zkoušky skládalo v červnu 234 kandidátů / spolupráce s Britskou radou v Praze / zvýšil se počet jazykových kurzů, které jsou zaplněny do prosince 2005 • Z významných návštěv: Chris Scott Barrett (University of Cambridge, ESOL Development Manager Central & Eastern Europe) / Mandy Johnson (kulturní atašé Velké Británie, ředitelka British Council) / Meic Stephens ( welšský spisovatel, emeritní profesor University of Glamorgan

Goethe-Zentrum EIC JU

• Otevřeno 1. března 2005 jako součást EIC JU • Z činnosti: výstava o německém jazyce „Herzliche Grüße“ / výstava fotografií „Weltsprache Fußball“ spojená s jazykovou soutěží / byly zahájeny jazykové kurzy zaměřené na přípravu ke zkouškám Zertifikat Deutsch a Zentrale Mittelstufenprüfung / rozvíjí se spolupráce s Goethe-Institutem Praha • Významné návštěvy: kulturní atašé Velvyslanectví Spolkové republiky Německo Valentin Gescher / ředitel Goethe Institut Praha Dr. Stephan Nobbe aj.

Jsem velice ráda, že se nám 1. března 2005 po dlouhých vyjednáváních podařilo oficiálně otevřít v Českých Budějovicích Goethe-Zentrum. Toto centrum je regionální obdobou Goethe-Institutu, kulturního institutu Spolkové republiky Německo, jehož cílem je podpora výuky německého jazyka ve světě a zprostředkovávání aktuálních informací z kulturního, společenského a politického dění v SRN. Již první velká akce našeho centra, únorová výstava o německém jazyce „Herzliche Grüße“, kterou si prohlédlo cca 5 500 návštěvníků, nám potvrdila, že založení Goethe-Zentra v našem regionu má své opodstatnění. Díky zmíněnému velkému zájmu veřejnosti jsme v červnu ve spolupráci s naší „mateřskou organizací“ uspořádali další výstavu, tentokrát s názvem „Weltsprache Fußball“. Jedná se o výstavu nevšedních fotografií, která je již tradičně doplněna jazykovou soutěží. Do tohoto projektu jsme zapojili i studenty místního Gymnázia olympijských nadějí, pro které je kombinace cizího jazyka a sportu jako stvořená. Výhledově připravujeme projekt s pracovním názvem „Dny německé kultury“. Tyto dny plánujeme na začátek října tohoto roku. Nabídneme výstavy, koncerty, divadelní vystoupení, workshopy a semináře, diskusní pořady, zkrátka pestré ukázky z německého kulturního života. Goethe-Zentrum ale není pouze organizátorem podobných akcí, neméně důležitá je i každodenní poradenská činnost. Lidé si k nám pomalu (i přes klikaté cestičky a zapadlé dvorky) hledají cestu, v prvních měsících existence centra nás navštívilo zhruba 470 zájemců o naše služby. Nejčastějšími návštěvníky jsou studenti a učitelé německého jazyka, kteří se zajímají především o jazykové a metodické poradenství, výukové materiály a jazykové zkoušky. Zájemci o zkoušky Zertifikat Deutsch a Zentrale Mittelstufenprüfung, které proběhnou v našem centru koncem června 2005, měli možnost navštěvovat intenzivní přípravný kurz vedený rodilým mluvčím. Často k nám rovněž přicházejí cizinci dlouhodobě žijící v České republice, neboť vítají možnost přečíst si aktuální německý tisk. Ještě bych ráda upozornila na naše webové stránky www.goethezentrum.cz, kde si každý může najít tu část naší činnosti, která je pro něj zajímavá. Přála bych si, aby Goethe-Zentrum svou existencí přispívalo k rozšíření zájmu o německý jazyk a zároveň aby ještě více pootevřelo okénko vzájemného poznávání evropských kultur. Mgr. Lenka Hůlková vedoucí Goethe-Zentra

55/

Jak dopadlo mezinárodní finále Alpské ligy v podvodním hokeji? V sobotu 25. června 2005 se pod záštitou rektora Jihočeské univerzity prof. PhDr. Václava Bůžka, CSc., konal v krytém bazénu českobudějovické plovárny historicky první mezinárodní finálový turnaj Alpské ligy v podvodním hokeji. Finálového turnaje se zúčastnily týmy z Maďarska, Slovinska, Jugoslávie, Chorvatska, Itálie, Německa a Francie. Českou republiku reprezentoval českobudějovický oddíl Serrasalmus složený převážně ze studentů Jihočeské univerzity.

1980 každý sudý rok) a Mistrovství Evropy (od r. 1985 každý lichý rok). Kromě toho se pořádá řada mezinárodních akcí v Evropě, zejména ve Velké Británii, Slovinsku, Francii a Holandsku. Jedním z těchto dílčích turnajů je i Alpská liga, jejíž finále se odehrálo 25. června 2005 v Českých Budějovicích. Rádi bychom poděkovali vstřícnému postoji vedení českobudějovické plovárny, Rektorátu Jihočeské univerzity a také našim hlavním sponzorům 1.JVS a.s. a ČSAD JIHOTRANS, a.s. České Budějovice, bez jejichž pomoci by nebylo možné tuto akci uspořádat. Radomír Mužík za českobudějovický oddíl podvodního hokeje Serrasalmus, Milan Říha za Biologickou fakultu JU Více informací na www.uwh.wz.cz

Mezinárodní finále Alpské ligy v podvodním hokeji, oddíl podvodního hokeje Serrasalmus foto J. Peterka

Turnaj byl zahájen schůzkou kapitánů v 9:30, od 10:30 začala vlastní klání. Celodenní turnaj probíhal v poklidném, ale plynulém tempu. Po utkání ve dvou základních skupinách, kde se hrálo systémem každý s každým, začaly kolem třetí hodiny odpolední boje o první místo. Nejúspěšnějším týmem se nakonec stal PH Kranj ze Slovinska, který v českobudějovickém bazénu nenašel přemožitele. Na druhém místě se umístil další slovinský tým PH Ljubljana a na třetím místě pak Piranha Pécs z Maďarska. Za úspěch lze považovat čtvrté místo smíšeného družstva Francie a českobudějovického oddílu Serrasalmus 2. Ostatní oddíly se umístily následovně: 5. místo Budapest 1, 6. místo Serrasalmus 1, 7. - 8. místo PH Ljubljana 2 a Budapest 2. Podvodní hokej (Underwater Hockey) vznikl roku 1954 ve Velké Británii a je registrován u Mezinárodní potápěčské federace (C.M.A.S). Ve světě patří k dynamicky se rozvíjejícím sportům. V současné době tvoří špičku tohoto sportu týmy Jižní Afriky, Austrálie, Kanady, Nizozemí, Velké Británie, Francie a Slovinska. Mezi nejvyšší soutěže patří Mistrovství světa (konané od roku

56/

PRONÁJEM UBYTOVÁNÍ A KONFERENČNÍCH PROSTOR V LETNÍCH MĚSÍCÍCH

Koleje a menzy Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích • Studentská 800/15, 370 05 České Budějovice

UBYTOVÁNÍ V době od července do září nabízíme ubytování o celkové kapacitě až 2000 lůžek: • ve vysokoškolských kolejích K1, K2 a K3 - dvoulůžkové pokoje se společným sociálním zařízením, na pokoji teplá a studená voda, chladnička; • Kolej K4 - buňkový systém po dvou dvoulůžkových pokojích s vlastním sociálním zařízením, chladnička; • Kolej K5 - v bezprostřední blízkosti Výstaviště, dvoulůžkové a třílůžkové pokoje s vlastním sociálním zařízením, chladnička; • v hostelu Bobík - celoročně, pro jednotlivce, bezbariérová úprava, jedno až třílůžkové pokoje, komfortně zařízené, vlastní sociální zařízení. Ubytování je vhodné zejména pro akce s velkým počtem účastníků, ale i skupiny a jednotlivci jsou vítáni.

Ceny jsou smluvní za pokoj a noc vč. 5 % DPH. Platby v hotovosti zásadně předem. Kromě ceníkové ceny za ubytování je u ubytovaných osob vybírán poplatek za rekreační pobyt dle platné vyhlášky města Českých Budějovic ve výši 15,- Kč za den (jednotně pro tuzemce i cizince). • Poskytované slevy: Režijní cena: 20 % studentům Jihočeské univerzity (po prokázání se průkazem o studiu). Držitelům karet ITIC, ISIC, GO25, EURO>26, FIYTO a IYHF po předložení průkazu a účastníkům hnutí Karta mládeže. Slevy neplatí v hostelu Bobík. Kontaktujte nás: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Koleje a menzy paní Jana Porhanslová , Studentská 800/15 • 370 05 České Budějovice tel. 387 774 201, fax 387 774 202

KONFERENČNÍ PROSTORY Nabízíme pronájem velkého sálu Auly JU po celý rok. Reprezentativní prostory vhodné pro konání konferencí, přednášek, prezentací, valných hromad i koncertů. Uspořádání se stoly o kapacitě 180 osob, za příplatek prázdný sál nebo pouze židle (až 300 míst). Možnost zajištění šatny a občerstvení, audio-vizuální techniky, tlumočnického zařízení. Cena pronájmu sálu: 3 200,- Kč za 4 hodiny, za každou další hodinu 800,- Kč, ceny jsou smluvní, včetně DPH. Nabízíme pronájem zasedací místnosti v budově Bobíku po celý rok o kapacitě 40 osob. K dispozici kuchyňka, šatna. Cena pronájmu sálu: 460,- Kč za 4 hodiny, za každou další hodinu 115,- Kč, ceny jsou smluvní, včetně DPH. Kontaktujte nás: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Koleje a menzy Ing. Jozef Balažovič, Studentská 800/15 • 370 05 České Budějovice tel. 387 774 004

57/

A5_sirka_student_4C.qxd 6/29/05 12:32 PM Stránka 2

����

���������

������

���������

���������������

���������������������������������������������������������������������������������������������������� ��������������� ������������������������������������������������������������������������������������������ ������������������������������� �����������������������������������������������������

�����������

������������� �������

���� ���������������������