Václav Michalík Soused Kavan Chodím tiše po domě ve své osobě a jezdím na procházky Ostravou tahat za provázky prášky mě sráží únavou
Pan Kavan pracuje ve fabrice má teplé oči a stejně naivní červené líce v padesáti letech dělníka roky krade fabrika
Vašku, taky chodíš pro rohlíky do města když obchod je na pár kroků jsme dva nájemníci z jednoho těsta ať je nám do tolika roků
Chodím tahat za provázky nejsem pupek světa nemocný a unavený
Slza v levém oku Přilétla naproti dívenka v autobuse a její nohy lehounce dotkly se mých
pohlédla mi do očí vlasy měla rusé a mi by kudlu do srdce pích.
Mít slzy v obou očích není chlap kdo tak brečí jednu slzu v levém oku Bože daruj mi lásku, už dlouho tu klečím a slza k slze stéká do potoku
Zase si říkám nežiji pro lásku snad jen pro úsměv stačí v očích hezky se to čte a srdce povyskočí. ___ Vzdychla v únoru, já nahoru a ty dolů po schodech v poliklinice a jak v životě taky se potácíš opilá od pohledů mladíků s brašnami pod paží jsi jako laň, ale ne zteplá zatím pýcha tvé oči někam unáší a ňadra chtěla by spočinout významně na dlaních pak promnou oči smích v kolotoči
štěstí jde vstříc tomu kdo hledá něhu a cestu si k tobě klestí líbajíc tvé stopy v blátě rozbředlého sněhu.
Holywood Nepořádek,otevřená rtěnka, ztuhlý zadek v trenkách na zemi podprsenka v šálku s lógrem nedopitá káva i tak se ráno vstává. Ale Holywood je nepořádná krása až bolí hlava Se vzpomínkou mizí i léková únava Tisíce očí a tváří tichem v úžasu Zní ruce v aplausu Chtěl bych tam mít aspoň ruku a v ní zvědavé oko a pozorovat filmy se Stalonem, Srepovou a Mutiovou na široko. ruku v ruce s Dustinem Hoffmanem říkat jsem taky cvok, s Rain Manem běhat před kamerou pak vzít šek a nohy na ramena víte – domov je brána otevřená tisíce kilometrů mořských vln přeplouvám vzpomínek pln vám budu vyprávět doma.
Malování a milování Je jen od věčnosti vzpomínání na to co bylo je a bude trochu krajíce tvrdého chleba se solí zbude a z toho milování je jen zoufalý pohled, podívání, že koncem léta bylo milování obírat věčně zahalenou ženu ve vaně mám pro nás připravenou Radoxovou pěnu tváří v tvář pro tu mužnou změnu opravdu? Radši maluj jako jsou veselé obrázky na orloji kde apoštolský strejda v kutně zahalený s plnovousem stojí prstem kývne na pozdrav abys Boha prý měl rád za to všechno co mám byl ještě radši a vesele věřil se slzami v očích.
Tóny flétny Když jsem si penízky ukládal a knížku se jménem ukládal tatínek mi marně vykládal abych si jako heslo „ Flétna „ dal Neposlechl jsem, napsal jsem Zátopek Ten veselý Emil,život je běh na dlouhé tratě
Někdo je bronzový, jiný stříbrný a já doufám se svým vkladem barvě zlaté. Za to pro Vás pískám na flétnu noty dlouhé a krátké forte piano když nechvějí se přitom prsty moc, mám vyhráno vaše uši, ať jako zajíčkům se napřímí když vylezou zpod teplé peřiny vaše oči ať připomenou sklopenými víčky pěkně hrál a vaše srdce ať přidá do kroku písničkou Jaromíra Vejvody Škoda lásky.
O kávě Rád bych si známými zašel na panáka Alkoholu se ale vyhýbám Proto tedy jako v pětihvězdičkového koňaka Dobrého dadáka si dám
Kdyby se prckové měli počítat Antabus by mi sestřičky píchali Tolik kávy až do sedliny vylízat Nejsem moc pomalý
Se všemi lidmi na světě Přicinknu si jednou malou skleničku Tisíce mám už v bříšku káv
Recepty na turka a preso mám ve svém malíčku Buď tedy z toho Vašku zdráv.
Někdy mě trochu pobolívá břicho Tak si jen věštím z kávové sedliny Poslouchám přitom bolestné ticho Piju moc, z domku však nejsem kávoman jediný.
Je večer rozjímání Jak jsem na tom s láskou, k pousmání a bídně, říct to mohu celkem klidně protože jsem v zajetí laskavých tablet, které tvář dokreslují nehybnou maskou. Co takhle usmát se na ženu, jen vlídný pohled ale úsměv? Bojím se že bych se rozdal a neměl za to nic chci jim to říct protože mám zkušenost,že by se ty včely slétly jako kolem krále. Ale pak si šly svou cestou dále. Tak jsem to jednou trošičku poznal. Pro vás chtěl bych být plastickým chirurgem a vymodelovat či poopravit přírodu nebo dietní chyby, nebyly by to jen plané reklamní sliby. Kadeřníkem, vždyť je to umění stříhat kadeře vlasů, barvit a slyšet jejich šumění když padají jako lístky na zem schizofrenní myšlení se nemění
pro vás jsem snad i blázen. Být pekařem a dát Vám do mlsných jazýčků Ochutnat hnědou krémovou špičku. Jak chutnalo Vám dívko, slečno, paní? Dejte mi na líčka sladkou hubičku. Dám si za ni ještě malou skleničku nápoje lásky A je ze mě krejčí, ušiju Vám svatební šaty a budu trochu závidět Sebe jako ženicha a toho pravého radši nevidět. Všechna povolání pro Vás vyzkoušet malíř, poeta, služebník. Napsal jsem jen pár řádků Žiju v malé garsonce s cigaretou a kávou už pár hezkých pátků. Tak dobrou noc.
Vzpomínka Vzkaz kamarád Michal Poprvé jsme se potkali na kulturním vystoupení před čtrnácti lety.Četli jsme básničky a já hrál na flétnu. Růži, kterou mi dali jsem zanesl mamince do nemocnice. Od té doby asi na mne myslel, protože mi pomohl k práci. Rodiče tenkrát měli velkou radost.Roznášeli jsme spolu v Michálkovicích kde bydlel, noviny.Každou sobotu jsme po posledním Rudém Právu (po poslední schránce) popíjeli teplý čaj a coca-colu na Rotundě, popřáli si pěkný víkend a naschle, ahoj.
Tak to chodilo 5 nebo 6 let. Pak nám dali invalidní důchod,asi proto, že těch nachozených kilometrů byly stovky, možná vlakem do Paříže a zpátky. Párkrát jsme si vlezli do vlasů, ale jak už to u hypercitlivých kamarádů bývá, já nebo on nabídnul přátelskou ruku a v ní ustrašené odpuštění s přáníčkem „už se nezlob“. Bral jsem tenkrát Lepouš, jak tomu tatínek říkal, a nechodil na kontrolu bílých krvinek (KO) a ty? Nevím, ale dnes večer je mi dobře. Vzpomínám na Tebe u šálku kávy s Marií Rottrovou a Petrem Mukem. Ahoj a dobrou noc (Zemánku) Míšo. Vašek. P.S: Jestli se tu někdy objevíš a přečteš si to, tak můžeš něco připsat.
Newyorčan V Newyorku se narodil psí mámě malý yorkšír. Psal jsem tam příbuzné MMSku a ona mi zprávou o štěňátku udělala velkou radost.Že si ho můžu vzít k sobě, až si našetřím na zpáteční letenku do Ameriky. Psí maminka – fenečka,ale nějak vycítila, že to bude možná za 30 let a možná taky pozděj. Tak svého malého Newyorčana vypravila sama na roh 71 ulice ,zaštěkala a psím jazykem mu přibližně vysvětlila cestu přes oceán až do Evropy, do Česka na Moravu, kde ho v Ostravě čeká strejda Vašek,pro kterého bude canisterapií a ze své schizofrenie se vyléčí,
když páni doktoři selhali (s elektřinou,magnety i tabletami). Do vody se Yorkovi nechtělo, přeplaval dvě vlny a měl toho dost. Najednou se objevili úhořici. O takových psal Ota Pavel Zlatí úhoři. Ovinuli ho kolem svých tělíček a plavali s ním přes oceán do sladkých evropských vod. Až ho vylodili, dali mu na cestu pár ulovených rybek a malý Newyorčan Evropan se vydal poštovním vagonem z francouzského pobřeží přes přestupní stanici v Mnichově Pendolínem až do Ostravy. Plánek měl schovaný v kabátku,který mu psí maminka dala na cestu, aby mu nebyla zima. Bylo ráno a já jel zrovna do Mens Sany na počítače učit se jazyk Basic. Na Svinovských mostech se potulovalo štěňátko s mapou v tlapkách a koukalo po lidech, že jsou jiní než v Americe,rychlejší a tlustí, stále něco shání, až se jim dělají vrásky.Vystoupil jsem z autobusu poznal ho. Malého Newyorkšíra, teď už ostraváka ostříleného dlouhou cestou s úhoři přes Atlantik. Poznal mě podle MMS zprávy s fotkou, kterou jsem tam do New Yorku příbuzné poslal. Teď bude můj, bude mě léčit ze schizofrenie,tahat za ponožky a spát se mnou v posteli. Nebudu už kouřit,abych mu mohl kupovat v Tescu nejlepší granule a závidět sousedovi, že jednoho už má. Holt, kde nepomůžou doktoři,tam musí nastoupit příroda. Dobrou noc, pejsku.
