Ostravou na „vuzku“ a dovolená s „partyju“ Dobrý den dámy a pánové, v první části Vám zkusím přiblížit Ostravu a bariery. Zkraje zabrousím trochu do historie. V době mého úrazu se architektonické a dopravní bariéry v podstatě neřešily. Proč taky? Vždyť například na žádost zda se vozíčkáři z tehdejšího Sovětského svazu zúčastní šachového turnaje, přišla odpověď – velmi volně přeloženo: „u nas paraplegikov net“. Nakonec i u nás převládala snaha nás separovat, kupodivu ne zatajoval.
Uplynulo třicet pět let, doba se naštěstí změnila a (obr. 2) k takovým řešením již nedochází a Ostrava v porovnání s jinými městy si v odstraňování stavebních a dopravních bariér nevede špatně. V posledních létech se v Ostravě zdařila řada projektů (obr. 3): o 2008 zpracován Generel bezbariérových tras na území města Ostravy (Ing. arch. Laub) o 2009 - 2016? zpracovány podrobné generely bezbariérových tras všech 23 městských obvodů (UHAaSŘ) o 2009 zpracována Metodika a řešení pro stavby občanské vybavenosti Statutárního města Ostravy (VŠB - TUO) o 2014 bezbariérovost, přístupnost je součástí Integrovaného plánu mobility Ostrava o 2011 - 2015 zpracována Metodika a řešení zejména pro stavby pochozích komunikací, zastávek a terminálů MHD (UHAaSŘ) o 2015 započato hodnocení objektů (UHAaSŘ) dle celostátní Metodiky kategorizace přístupnosti objektů (POV za podpory MMR) Potřeba vzniku jednotné Metodiky kategorizace přístupnosti objektů z uživatelského hlediska vyšla i z faktu, že hodnocení bezbariérovosti podle stávající platné legislativy by většinu objektů zařadilo do skupiny nepřístupných, ačkoliv mohou být pro některé skupiny osob s omezenou schopností pohybu relativně přístupné.
Čím se může Ostrava pochlubit je například městský stadión (obr. 4), lávka přes řeku Ostravici u Nové radnice (obr. 5), podchod pod Stodolní (obr. 6), svinovský terminál (obr. 7), dokonce lze narazit i mimo nákupní centra (obr. 8) na bezbariérové WC. Navíce dokonale čistá.
Ukázka (obr. 9) z městské památkové zóny, kdy i památkáři alespoň v některých případech ustoupí a povolí nájezdovou rampu.
V MHD přibývají přístupné nástupiště (obr. 10), zvyšuje se počet nízkopodlažních vozidel, což má za následek obrovský nárůst přepravy osob odkázaných na ortopedický vozík a rodičů s kočárky. (obr.11) Z těchto důvodů se řeší problematika s přepravou počtu vozíčkářů a rodičů s kočárky. Stávající vozový park je však v ČR homologován pouze na jedno přepravní místo ve vozidle.
Bohužel i na nových stavbách lze nalézt nedostatky, takže místo mluvení o nedodržování platné legislativy v oblasti bezbariérového užívání staveb Vás, raději seznámím s několika případy, na které při svých toulkách Ostravou narazím:
(obr.12) někdo asi zapomněl na dveře (obr.13) opravdu schod (obr.14) myslel to někdo vážně (obr.15) nástupiště bez nájezdu (obr.16) bezbariérový obrubník bez nástupiště (obr.17) přechod odnikud nikam (obr.18) vyhrazené místo nebo výsměch (obr.19) zvonek na který nedosáhnete (obr.20) při pohledu na tento obrázek, si vzpomenu na historku z Útvaru hlavního architekta: Jeden kolega přišel do práce před šestou hodinou ranní a než započal pracovní den, zamířil si to na bezbariérové WC. Zde objevil ošuntělou osobu, jak v umývadle provádí ranní očistu. Za ním na topení viselo rozvěšené prádlo a deka na zemi nesla známky přespání. „Co to zde provádíte a jak jste se sem dostal?“ pronesl zvýšeným hlasem. Pan bezdomovec se v klidu otočil a řekl: „Nemudruj a skoč pro mýdlo! Došlo“!
(obr.21) Druhá část by měla pojednávat o možnosti strávení dovolené na vozíku. Já ji již řadu let trávím s partou „vozmenů a zdravoušů“ a velkou zásluhu na tom má jedna výjimečná osoba. Představa jeho dovolené je nabrat hordu kámošů a známých vozíčkářů i nevozíčkářů a (obr. 22) vyrazit do míst, kde by se normálně nedostali, tahat se a dřít se až do vyčerpání. Vede zde turistická trasa? Vede. (obr.23) Projel zde traktor? Projel. My projdeme také. Nezapomenutelné zážitky. Přitom se jedná o velmi nesourodou „bandu“ (obr 24) zahrnující jak rozmanité zdravotní postižení, tak různé pracovní pozice a obory. Účastní se i smečka pejsků. Takto cestuje třeba náš nový pejsek. (obr. 25) Zachráněn z kotce, ale svým způsobem také postižen, dle mého názoru takový psí autista. Ani po roce se nenechá pohladit ani pomazlit. Kdoví co prožil?
Než však vrazíte na dovolenou nastává největší problém vybrat lokalitu a přijatelné ubytování (obr.26). Důvod?
Téměř 65% hotelů, penzionů neuvádí pravdivé informace o bezbariérovosti Provozovatelé nemají příliš velký zájem bariéry odstraňovat V ČR chybí jednotná koncepce pro odstraňování bariér v cestovním ruchu Problém ubytování více vozíčkářů. Cena
Mám vyzkoušené, (obr. 27) že nejlepší je vše si zajistit osobně a nechat poslat aktuální fotografie koupelny s toaletami, pokoje, nechat jsi změřit výšku postele, popřípadě doporučit jaké překážky odstranit. Může se totiž stát, že údajně je vše bezbariérové a nakonec zjistíte, že sprchový kout s odtokem vyměnili za sprchovou vaničku s dvaceticentimetrovým okrajem, protože špatně odtékala voda, anebo (obr. 28) nájezdová rampa je narychlo spíchnutá z fošen a sklon připomíná spíše skluzavku. Nejhorší na tom všem je, že ubytovatel je přesvědčen, že vše je stále bezbariérové, ale vám se dovolená mění v noční můru. Je třeba si uvědomit, (obr. 29) že více dnů je lépe strávit v odpovídajícím bezbariérovém prostředí a ochotu kamarádů raději využít na cesty za krásami přírody a památek. A věřte, stojí to za to. Nám se podařilo navštívit lokality, o kterých mě ani ve snu nenapadlo, že se tam někdy podívám. Například:
Pustevny (obr.30) Lysá Hora (obr.31)
Zde mě před vrcholem potkala porucha na elektrickém vozíku. Prostě do kopce odmítal jet. Pouze z kopečka. Smiřoval jsem se, že po více jak 35 letech nedosáhnu na vrchol již ani v létě, ale vzápětí se za mou ozvalo: „Vole, budeš tam, i kdybych tě měl odnést na hřbetě“. A byl jsem tam.
Český Krumlov (obr.32) po Vltavě na raftu (obr.33) Německo v korunách stromů (obr.34) Prachovské skály (obr.35)
Tady nastal problém s parkováním, neboť počet turistů konkuruje počtu stromů. Když se nám na prvním parkovišti podařilo zaparkovat a chtěli vysedat, bylo nám arogantně hlídačem parkoviště sděleno, že auto, které táhlo elektrické vozíky v přívěsu, zde parkovat nemůže, protože zabírá dvě místa. Dosud jsem neviděl tak rozohněného vedoucího stavby s vysokoškolským profesorem, kteří chtěli dotyčnou osobu umlátit umělou nohou, bleskurychle poskytnutou našim kamarádem s přezdívkou Skipy. Tomu totiž chybí ruka a noha, takže občas skáče jako klokan. Na dalším parkovišti jsme narazili na úplně jiný přístup. Zastavili kolonu, umožnili bezpečný průjezd i parkování, vše s úsměvem a navíc od nás nechtěli ani poplatek.
Lázně Poděbrady (obr. 36) České Švýcarsko (obr. 37)
Z velké části by toto nebylo možné (obr. 38) bez tohoto přítele, kamaráda, člověka s velikým srdcem. Díky Tome!!! Co se týče přepravy, řeší se (obr. 39) auty narvanými k prasknutí a přívěsnými vozíky. Ovšem pokud se týče cestování z Ostravy do Prahy, doporučuji vlak, nejlépe LEO. (obr. 40) Dostatek místa pro dva vozíčkáře i dva doprovody, není třeba čekat a zajišťovat plošiny a velmi příznivá cena. Na úplný závěr si zavzpomínám na cestu vlakem před dvaceti léty na svatbu bratrance. Mířil jsem do Plzně s přestupem v Praze. Přepravu jsem objednával tři měsíce předem a plošina u bezbariérového vozu vlakové soupravy mě měla naložit, nebo vyložit osmkrát. Fungovala pouze jednou. Například z Prahy do Plzně mě měli naložit do mezinárodního rychlíku do Bruselu, jedoucí přes Plzeň. Průvodčí měl pro mě dvě zprávy. Dobrou a špatnou. Plošina funguje, bohužel nemá od ní klíče. Co teď? Nikdo, kdo by pozdě večer pomohl. Najednou se objevila skupinka silně podnapilých skinů hovořící německy. Myšlenkami mi proběhl
tehdejší TV šot, že skini nemají rádi zdravotně postižené. To už mě jeden oslovil: ”Hilfe?”, já kývnul a než jsem se nadechl, byl jsem ve vlaku i se svým těžkým elektrickým vozíkem. Během jízdy vlakvedoucí našel klíče od plošiny, do chodu se jí však nikomu uvést nepodařilo. V Plzni mne sundali bratranci s kamarády, neboť němečtí skini omámení alkoholem usnuli. (obr. 41)
Toť z mé strany vše. Pokud se chcete na cokoliv zeptat, máte možnost. Děkuji za pozornost. Mirek Filipčík
