JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra klávesových nástrojů Klavírní pedagogika
Instruktivní klavírní dílo skladatelů spjatých s Ostravou Bakalářská práce
Autor práce: Mgr. Zora Gogelová Vedoucí práce: Mgr. Josefa Hloušková Oponent práce: prof. Jiří Doležel
Brno 2013
Bibliografický záznam GOGELOVÁ, Zora. Instruktivní klavírní dílo skladatelů spjatých s Ostravou [Instructive piano works of composers associated with Ostrava city]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra klávesových nástrojů, 2013. 58 s. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Josefa Hloušková.
Anotace Bakalářská práce „Instruktivní klavírní dílo skladatelů spjatých s Ostravou“ podává přehled skladatelů spjatých s Ostravou (za celé 20. století), v jejichž tvorbě se podařilo vyhledat instruktivní klavírní skladby. Seznamuje s těmito skladbami a posuzuje je z hlediska obtížnosti, stylu a možnosti využití ve výuce klavírní hry. Skladatelé jsou řazeni chronologicky podle roku narození s jejich stručným životopisem, vazba na Ostravsko je myšlena tak, že se zde narodili, žili, či profesně působili.
Annotation The bachelor thesis „Instructive piano works of composers associated with Ostrava city” gives an overview of composers associated with Ostrava (during the whole 20th century), in whose work
managed to be found the instructive piano
compositions. The thesis aims to make acquainted with these compositions and assess them in terms of difficulty, style and usage in teaching of piano play. The composers are arranged chronologically by year of birth with their brief biography. Their linkage to Ostrava is in sense, that they were born, lived or professionally worked here.
Klíčová slova instruktivní klavírní skladby, skladatelé spjatí s Ostravou, stručný životopis skladatelů, obtížnost skladeb, stručné hodnocení skladeb
Keywords instructive piano compositions, composers
associated
with Ostrava city, brief
biography of composers, difficulty of compositions, brief reviews of pieces
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 30. ledna 2013
Zora Gogelová
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala milé paní profesorce Mgr. Josefě Hlouškové za cenné rady během mého studia.
Obsah ÚVOD .................................................................................................................................................... 6 1.
POZNATKY Z LITERATURY ................................................................................................ 7
2. SKLADATELÉ SPJATÍ S OSTRAVOU A JEJICH INSTRUKTIVNÍ KLAVÍRNÍ SKLADBY ............................................................................................................................................ 9 2.1 SKLADATELÉ NAROZENÍ V LETECH 1880 -1918 ........................................................................ 9 2.1.1 Rudolf Wünsch................................................................................................................ 9 2.1.2 Vilém Petrželka ............................................................................................................ 10 2.1.3 Ervín Schulhoff ............................................................................................................. 12 2.1.4 František Míťa Hradil .................................................................................................. 14 2.1.5 Josef Schreiber ............................................................................................................. 15 2.1.6 Rudolf Kubín ................................................................................................................ 16 2.1.7 Július Kowalski ............................................................................................................ 17 2.1.8 František Vrána............................................................................................................ 19 2.2 SKLADATELÉ NAROZENÍ V LETECH 1919 - 1938 ..................................................................... 19 2.2.1 Miroslav Barvík ............................................................................................................ 19 2.2.2 Igor Vitaljevič Katajev ................................................................................................. 20 2.2.3 Otmar Mácha ............................................................................................................... 22 2.2.4 Ilja Hurník .................................................................................................................... 23 2.2.5 Harry Macourek ........................................................................................................... 26 2.2.6 Miroslav Klega ............................................................................................................. 26 2.2.7 Čestmír Gregor ............................................................................................................ 27 2.2.8 Jaromír Podešva .......................................................................................................... 29 2.2.9 Milan Salich ................................................................................................................. 30 2.2.10 Antonín Tučapský ......................................................................................................... 31 2.2.11 Vladimír Svatoš ............................................................................................................ 33 2.2.12 Josef Ceremuga ............................................................................................................ 33 2.2.13 Miloslav Pěnička .......................................................................................................... 34 2.3 SKLADATELÉ NAROZENÍ V LETECH 1939 - 1964 ..................................................................... 35 2.3.1 František Horký ............................................................................................................ 35 2.3.2 Eduard Dřízga .............................................................................................................. 36 2.3.3 Radovan Hudeček ......................................................................................................... 37 2.3.4 Jan Cron ....................................................................................................................... 38 2.3.5 Pavel Helebrand ........................................................................................................... 39 2.3.6 Jiří Hanousek ............................................................................................................... 40 2.3.7 Vít Kološ ....................................................................................................................... 40 2.3.8 Radim Linhart .............................................................................................................. 41 2.4 SKLADATELÉ NAROZENÍ V LETECH 1965 - 1985 ..................................................................... 42 2.4.1 Jan Meisl ...................................................................................................................... 42 2.4.2 Markéta Dvořáková ...................................................................................................... 43 2.4.3 Michaela Plachká ......................................................................................................... 44 2.4.4 Gabriela Hrubišová ...................................................................................................... 45 3.
NEJMLADŠÍ SKLADATELSKÁ GENERACE V OSTRAVĚ ........................................... 47 3.1 KLAVÍRNÍ SKLADBY VYTVOŘENÉ ŽÁKY ZUŠ ......................................................................... 47 3.1.1 Marek Kozák ................................................................................................................ 47
ZÁVĚR ................................................................................................................................................ 49 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE ............................................................................................... 50
Úvod Cílem mé bakalářské práce je představit instruktivní klavírní literaturu skladatelů spjatých s Ostravou. Někteří z těchto autorů dosáhli svým dílem celorepublikového významu (i oni však píší stále nové skladby), další mají význam spíše regionální a pak je tu generace mladá a nejmladší, jejíž drobné klavírní skladby jsem také chtěla poznat a sepsat. Pátrání ve slovnících mě přivedlo i ke jménům autorů – ostravských rodáků, kteří dnes žijí v zahraničí. První fáze mé práce spočívala v procházení literatury mapující hudební historii města Ostravy. Tak jsem postupně poznávala, kteří skladatelé se zde narodili nebo zde studovali, či zde profesně působili. Procházela jsem jejich klavírní díla a vyčlenila ty autory, kteří napsali instruktivní klavírní skladby. Skladatele jsem seřadila chronologicky – podle data narození a rozdělila do skupin podle historických předělů (rok 1918 konec 1. světové války, rok 1939 začátek 2. světové války, uvolnění ve společnosti před rokem 1968). U každé osobnosti uvádím krátký životopis, u autorů mladých i z toho důvodu, že ještě nejsou uvedeni v hudebních slovnících. Instruktivní klavírní skladby stručně popisuji a určuji jejich obtížnost. V mém seznamu se neobjevuje jméno Leoš Janáček. Tento skladatel se narodil ve vesnici Hukvaldy ležící 25 kilometrů na jih od Ostravy. V Ostravě ani nestudoval ani profesně nepůsobil, jen zde zemřel. S Ostravou je spojen zprostředkovaně tématy svých děl (např. mužské sbory Kantor Halfar, Maryčka Magdonova, Sedmdesát tisíc). Tato tři díla vytvořená na texty stejnojmenných básní Petra Bezruče jsou protestem proti útlaku sociálnímu a národnostnímu, dvěma základním konfliktům tehdejšího ostravského regionu. Dále je Janáček spojen s Ostravou přes své žáky, které vychoval na varhanické škole v Brně, a kteří pak působili jako učitelé hudby, ředitelé kůrů, dirigenti a organizátoři hudebního života (do Ostravy přišli: C. M. Hrazdira, Edvard Rund, Karel Budík, Eduard Marhula, Josef Černocký st., Antonín Hradil, Mirko Hanák).1 Ostrava je hrdá na rodáka ze svého kraje a pojmenovala po něm konzervatoř – „Janáčkova konzervatoř a Gymnázium Ostrava“, filharmonii – „Janáčkova filharmonie Ostrava“ i každoročně pořádaný hudební festival – „Janáčkův Máj“.
1
KUNDERA, Ludvík. Janáčkova varhanická škola, s. 98, též GREGOR, V. Hudební místopis Severomoravského kraje, s. 145, 148.
6
1. Poznatky z literatury Hudebnímu a zejména koncertnímu životu města Ostravy se věnuje kniha Umělecká hudba v Ostravě 1918-1938 autora Ivo Stolaříka. Popisuje například, že při bombardování Ostravy v srpnu 1944 byl i s celým majetkem úplně zničen cenný osobní archiv Josefa Schreibera…, za osvobozovacích bojů o město koncem dubna roku 1945 vyhořel bohatý rozhlasový archiv…, podařilo se shromáždit jen část pozůstalostí – Slezský hudební archiv získal v padesátých letech část pozůstalosti Rudolfa Wünsche…, v Archivu města Ostravy se nachází pozůstalost Františka Míti Hradila. Dále jsou zde uvedeny programy koncertů (i se jmény interpretů), které se v Ostravě v daném období uskutečnily a skladby, které byly nahrány v Českém rozhlase Ostrava. Dalším cenným pramenem k poznání hudební historie města Ostravy je sborník Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945. Z něj jsem čerpala informace o vývoji ostravské pobočky skladatelského svazu – o její činnosti a členech. Sborník dále obsahuje malé profily hudebních skladatelů a koncertních umělců Ostravska. Hlavní ostravské autory a jejich díla od roku 1918 představuje též sborník Ostravská hudební kultura od konce 19. století do současnosti, který vydala Ostravská univerzita – Pedagogická fakulta v roce 2011.2 Mnohé informace k hudebnímu životu v Ostravě se též nalézají pod heslem Ostrava ve Slovníku české hudební kultury editorů Jiřího Fukače a Jiřího Vysloužila. Životopisné údaje a soupisy děl jsou podrobně zachyceny v Československém hudebním slovníku osob a institucí (do data vydání) nebo v knize Čeští skladatelé současnosti kolektivu autorů. Na téma instruktivní klavírní literatura vzniká již více než dvacet let okolo desítky prací ročně v Metodickém centru na JAMU v Brně. Často se jedná o pedagogické analýzy dětských alb, ale práce se týkají všech problémů, které se v klavírní pedagogice mohou vyskytnout. O instruktivní klavírní literatuře píší své bakalářské a diplomové práce i studenti vysokých hudebních škol nebo studenti oboru Hudební výchova na pedagogických fakultách. Tématu určování obtížnosti klavírní literatury se v minulosti věnovali Kàan – Hoffmeistr a poté V. Kurz – R. Kurzová. Jejich kniha Postup při vyučování hře na klavír vyšla naposledy ve třetím vydání v roce 1936.3 V roce 1957 vyšla kniha 2
Kniha byla vydána díky finančním prostředkům z České grantové agentury v nákladu 300 kusů jako neprodejná publikace. 3 BÖHMOVÁ, Z., GRÜNFELDOVÁ, A. Postup při výběru klavírní literatury, s. 5.
7
Praktická methodika hry na klavír Emmy Doležalové, profesorky pražské konzervatoře, v níž autorka podává příklad pedagogického procesu, včetně výběru vhodné literatury. Věnuje se klavírní výuce od prvopočátků až do úrovně přijímací zkoušky na konzervatoř. Toto období dělí do šesti stupňů, které „v příznivém případě mohou odpovídat stejnému počtu roků studia.4 Jen žák mimořádně nadaný a pilný, který denně cvičí alespoň dvě až dvě a půl hodiny a na hodinách zřídka kdy dostává co opakovat, stačí prostudovat látku uvedenou v třetím stupni za pouhý rok.“5 V roce 1962 pak vyšla kniha Postup při výběru klavírní literatury od Zdeňky Böhmové a Arnoštky Grünfeldové, ve které autorky rozdělily skladby podle obtížnosti do 12 stupňů. Prvních šest je určeno pro základní hudební školy a dalších šest pro konzervatoře. V současné době mají učitelé základních uměleckých škol rozdělenou obtížnost skladeb nebo alb v učebních osnovách z roku 1981 po ročnících.
4 5
DOLEŽALOVÁ, E. Praktická methodika hry na klavír, s. 11. Tamtéž, s. 257.
8
2. Skladatelé spjatí s Ostravou a jejich instruktivní klavírní skladby 2.1 Skladatelé narození v letech 1880 -1918 2.1.1 Rudolf Wünsch * 2. 9. 1880 Zlonice (u Prahy) – 18. 7. 1955 Brno Od dětství hrál na housle, klavír a varhany. Na varhanním oddělení pražské konzervatoře byl žákem Josefa Kličky a Karla Steckera (1895-97). Státní zkoušku vykonal ze zpěvu, houslí, klavíru a varhan. Své vzdělání prohluboval účastí na odborných kurzech ve Vídni, v Praze, Berlíně, Würzburgu a Norimberku, externě absolvoval vysokoškolské oddělení vídeňské Akademie pro církevní hudbu a chorální zpěv (1917) aj. Vyučoval v Dalmácii, v Čechách a na polských pedagogických učilištích. V letech 1906-1930 byl profesorem učitelského ústavu v Ostravě. Dirigoval pěvecký spolek Záboj a Pěvecké sdružení slezských učitelů. V roce 1930 se přestěhoval do Brna, kde se stal profesorem ženského učitelského ústavu a lektorem filosofické fakulty. V letech 1948-49 učil hudebně teoretické předměty na konzervatoři. Některé ze svých skladeb vydal pod pseudonymem Štěpán Hlína, např. „Vánoční rapsódii“ (1942) nebo „Koncertní kus“ (1944). Vytvořil četné praktické učebnice a příručky. Naší mládeži Sedmero obrázků pro klavír na dvě ruce – jedno a dvoustránkové skladbičky bez názvů v romantickém stylu. Vhodné od 4. ročníku. Skočná – napsaná na způsob Smetanových raných polek, tempo Allegro vivace, tónina As dur, vhodné pro 2. cyklus ZUŠ. Náčrty – dvě dvoustránkové skladby salónního charakteru, první v tónině E dur, druhá v As dur. Pro 2. cyklus ZUŠ. Vzpomínky – věnováno slečně Máši Matějkové v Náchodě. Dvě dvoustránkové skladby ve formě ABA. První skladba má tempové označení Andante cantabile, díl A je v C dur, střední díl Un poco piú vivo v Des dur. Druhá skladba má označení Dolente, úvod je v d moll, střední díl v A dur se změnou tempa na Vivace scherzando, závěrečná část je v F dur. Noty jsou v Moravské zemské knihovně Brno, ovšem pouze k prezenčnímu studiu.
9
Klavírní etudy. Sešit 1 (1920?) – 10 jedno a dvoustránkových etud rozdílné obtížnosti. První etuda: v pravé ruce uvádí třítónový motiv střídavě v durovém a mollovém tónorodu. Pro 2. roč. Druhá etuda: pravá ruka se seznamuje s odtahy v terciích. Třetí etuda: cvičí plynulé navazování rukou ve stupnicových chodech. Čtvrtá etuda: řeší problém vzestupných a sestupných lomených tercií. Pro 3. roč. Pátá etuda: pravá ruka – různá vzdálenost 3. prstu k palci a dále vyrovnanost legatové hry 3., 4., 5. prstu na sousedních bílých klávesách. Pro 4. roč. Šestá etuda: vyrovnanost trojic prstů na sousedních bílých klávesách, ale v levé ruce. Sedmá etuda: kombinace stupnic v rozsahu oktávy a přenášení staccato akordů. Osmá etuda: pravá ruka legatový motiv v terciích, levá ruka doprovází stupnicí v rozsahu oktávy. Pro 5. roč. Devátá etuda: v pravé ruce je melodie v půlových notách hraných palcem coby první tón rozloženého čtyřhlasého akordu. Desátá etuda: levá ruka procvičuje rozklady čtyřhlasých akordů směrem dolů. Pro 2. cyklus. Domovina zpívá České a moravské písně pro klavír. Doplněk učiva Beyerovy školy – 34 lidových písní i s textem, které jsou zkomponovány pro veřejné provedení. Obtížnost postupně narůstá. Úvodní skladby zahraje žák 3. ročníku, závěrečné jsou pro 7. ročník. Písně můžeme využít i pro hru z listu v 2. cyklu. Úpravy jsou pestré po harmonické6 i stylizační stránce. Vyniká tak krása našich lidových písní, které jsou už dnes pro děti téměř neznámé a mohou je svou harmonickou a citovou náplní obohatit. Uvedené noty (vždy alespoň některé) se dají zapůjčit v hudebních odděleních velkých knihoven.
2.1.2 Vilém Petrželka * 10. 9. 1889 Brno – 10. 1. 1967 Brno Vystudoval brněnskou varhanickou školu (1905-08), kde byl v kompozici žákem L. Janáčka a v klavíru M. Kuhlové. Po krátkém působení na hudební škole v Zábřehu nad Odrou7 a u Východočeské divadelní společnosti se stal učitelem hudební teorie na varhanické škole v Brně (1911-13). Své vzdělání doplnil ročním studiem u V. Nováka v Praze (1913-14), kde též soukromě studoval klavír u K. Hoffmeistra. Po návratu do Brna učil na hudební škole Besedy brněnské (1915-1919) a po zřízení 6
R.Wünsch je mj. tvůrcem 50 kadencí na varhany pro ústavy na vzdělávání učitelův. V roce 1908 zde přijímá na doporučení L. Janáčka místo ředitele. Škola dnes nese jeho jméno: ZUŠ Viléma Petrželky Ostrava – Hrabůvka. V Ostravě se také věnoval činnosti publikační a hudebně kritické v Ostravských listech. 7
10
konzervatoře v Brně byl zde jmenován profesorem skladby (1919-52). Od roku 1947 vyučoval skladbu na Janáčkově akademii múzických umění, kde působil do roku 1960. V padesátých letech přednášel též hudebně teoretické předměty na katedře hudební vědy filozofické fakulty brněnské univerzity. Svatební suita (1912) – věnování: příteli Josefu Novákovi k sňatku, 1912. Autorovo doporučení je tištěno v podtitulu: „Tyto příležitostné skladby v zdrobnělých formách psané lze užíti i jako instruktivní pro střední stupeň.“ Části: Pochod –
…
–
Svatební veselí – Nokturno. Suita se nachází v Moravské zemské knihovně Brno, ale jen k prezenčnímu studiu. Obtížnost odhaduji spíše pro 2. cyklus ZUŠ. Z dětského života op. 24 Hrst drobných skladbiček pro klavír (1931) – věnování: synáčku Ivanovi. Části: Ukolébavka – Ve veselé náladě – Zármutek – Kouzelník – Pan král – Princezna – Princ – Na ulici – Za míčem – V cirkusu. Dvoustránkové skladby, jen V cirkusu má šest stran. Skladby jsou vhodné pro veřejná vystoupení, rozvíjejí pianistické dovednosti. Pro 4. – 6. roč. Ukolébavka – její melodie plyne v kvartách, Zármutek můžeme zadat místo Schumannovy První ztráty, neboť má podobný výraz i obtížnost, v Kouzelníkovi se střídají chvíle napětí a radosti, Pan král je majestátní fanfárou, Princezna zase křehká a v překvapivém 5/4 taktu. Princ – ukazuje nám svou udatnost metrickými proměnami, v pravé ruce je třeba spojovat tóny melodie, která postupuje v sextách. Na ulici – nad trylkovou prodlevou v base se rozvíjí jednohlasá myšlenka. Celá „a“ část je nepřetržitý sled trylků v levé a pravé ruce na sebe navazujících. Za míčem – výstižná charakterizace dětské hry s míčem. Repetované staccato akordy v levé ruce a k tomu přírazy na lehkých dobách v pravé ruce, též stupnice v protipohybu, z toho vždy jedna ruka jen na bílých klávesách (koulení míče). V cirkusu – barvitá hudba plná děje, který nám autor objasňuje i slovy: najdeme tu téma Šašek, Zvěřinec, Na koni, Na provaze a závěrečnou přehlídku s označením Tempo di Marcia. Skladby jsou působivé hudebním vystižením námětu i kompozičním zpracováním. Popěvek – jednostránková skladba, která vyšla v albu Moravští skladatelé mládeži. Má tempové označení Con moto a výrazové označení semplice e cantabile. Cituplná skladbička, v níž melodie graduje z prostoty do vřelosti. Žák musí překonat prvotní obtíže se čtením notového zápisu. Od 5. roč.
11
Pět prostých skladeb op. 47 (1948) – skladby mají hustou strukturu, jsou plné posuvek a to žákům ztěžuje hudební představu. Nejsnazší je první skladba, má formu ABA, tempové označení Con moto, střední díl Meno mosso. Pro závěr 2. cyklu. Mladým pianistům op. 52 Drobné instruktivní skladby pro klavír (1952) – části: Slavnostní pochod – Dumka – Moravský taneček – Malá balada – Vesele do života. Slavnostní pochod cvičí spojování dvojhmatů, téma Dumky i Moravského tanečku upomíná na lidovou melodiku a v Malé baladě se pod smutnou melodií objevuje krátký motiv z šestnáctinových not, jakoby sčasovka, jak ji známe z děl L. Janáčka. Pro 4., 5. roč., Dumku lze hrát už ve 3. roč. Pět nálad pro klavír op. 55 (1954) – části: Vzrušená – Toužebná – Radostná – Zasněná – Slavnostní. Jedině skladby Vzrušená a Zasněná se mohou zadat žákům 2. cyklu, ve Vzrušené slyšíme názvuky Janáčka, Zasněná zaujme svou lyričností. Vilém Petrželka napsal i drobné klavírní skladbičky, které byly otištěny v Lidových novinách: Z karnevalu (otištěno 18. 2. 1923), U Severního moře (otištěno 23. 9. 1923), Radostná víra (otištěno 30. 3. 1924), Žertem (otištěno 5. 10. 1924), Larghetto (otištěno 23. 11. 1924), Vánoční (otištěno 25. 12. 1924), Cestou z karnevalu (otištěno 7. 3. 1926), Pastorale (otištěno 24. 12. 1927), Vít. Novákovi k šedesátce (otištěno 5. 12. 1930).8 Tyto skladby jsem nevyhledala a nestudovala.
2.1.3 Ervín Schulhoff * 8. 6. 1894 Praha – 18. 8. 1942 Wülzburg Studoval klavír na pražské konzervatoři, ve Vídni, v Lipsku (zde klavír u R. Teichmüllera a též skladbu, krátce i u M. Regera) a Kolíně nad Rýnem. Jako klavírista koncertoval po celé Evropě především se soudobou hudbou. Po 1. světové válce se usadil v Praze. Působil na pražské konzervatoři a v Osvobozeném divadle. V letech 1935-1938 byl zaměstnán jako koncertní klavírista a doprovazeč v Československém rozhlase Ostrava. Byl členem Levé fronty, spolupracoval s dělnickými agitkami, koncertoval v duu s J. Kalábem a v jazzovém duu s O. Letfusem.9 Po urychleném přestěhování do Brna v důsledku záboru Sudet a 8
FIRKUŠNÝ, Leoš. Vilém Petrželka: Život a dílo, s. 130. Za ostravského pobytu uskutečnil Schulhoff pozoruhodný technický čin tím, že spolu s O. Letfusem hrál jako Pražské piano-duo na dva klavíry na velkou vzdálenost. Letfus hrál v rozhlasovém studiu pražském a Schulhoff v ostravském. GREGOR, V. Skladatelská tvorba Ervína Schulhoffa v době jeho ostravského působení (1935-1938). In: Slezský sborník. Opava: Slezský ústav ČSAV, 1962, roč. 60, č. 3, s. 401. 9
12
opětovném návratu do Prahy stal se obětí nacistické perzekuce rasové i politické. Vydělával si – kryt K. B. Jirákem – úpravami různých skladeb pro rozhlas. Byl zatčen nacisty a zemřel v internačním táboře. Neun kleine Reigen op. 13 (1913) – v překladu devět malých tanců. První a druhý z nich vyšly v albu „Musica Bohemica Iudaica“ ve vydavatelství Editio Moravia. Oba tance mají délku jedné strany, první je ve 3/4 taktu a má charakter valčíku, obtížnost 2. cyklus. Druhý tanec je ve 4/4 taktu, má poskočný charakter, obtížnost 7. roč. a výše. Ironien op. 34 Pro čtyřruční klavír (1920) – věnování: Allen Cholerikern zugeeignet! Album obsahuje šest skladeb. Čtvrtou a pátou může pedagog zadat i vyšším ročníkům druhého cyklu. Čtvrtá má délku tří stran, pátá stran sedm. V ní hráč primu potřebuje výbušné prsty a hráč secondo musí být schopen vzít akordy v rozsahu nóny. Partita (1922) – má osm částí. Taneční rytmy jsou zde vloženy do koncertních skladeb, v rozsahu dvou až čtyř stran. Pro ZUŠ je celkovou obtížností přístupná jen poslední z nich s označením Shimmy-Jazz. Autor ji uvádí krátkým textem: joli tambour_ donne moi ta rose…V překladu: hezký bubeník _ daruj mi svou růži. Kabaretní nápěv, který je prokládán motivem znázorňujícím bubnování. Obtížné je neustálé přenášení paží z nízké polohy do vyšší a zpět. Vhodné až pro závěr 2. cyklu. Tato skladba je nahrána na LP desce Borisem Krajným. Pastorale (1923) z 2. suity pro klavír (1924) – zahrnuto v albu Čeští moderní skladatelé mládeži. Je lyrické, poklidné. Levá ruka má i rozpětí decimy. Pro vyšší ročníky 2. cyklu. „Ostinato“ Sechs familiäre Angelegenheiten. Lustige Klavierstücke für große und kleine Kinder (1923) – věnování: Meinem kleinen Sohn Peter. Části: -Papa- – Mama- – -da….da- – -hopp….hopp- – -a….a- – -trara-. Schulhoffův syn měl v tom roce jeden rok.10 Album je hudebním vyjádřením prožitků dospělého s ročním dítětem. Jedna ruka – většinou levá hraje jednotaktový nebo dvoutaktový doprovodný ostinátní motiv po celou dobu trvání skladby. Od 6. roč. Esquisses de jazz Sechs leichte Klavierstücke für die obere Mittelstufe (1927) – věnování: To my little friend Jim Clark. Části: Rag – Boston – Tango – Blues – 10
Petr Schulhoff se narodil 10. 7. 1922 v Berlíně. Je režisérem.
13
Charleston – Black Bottom. Jedná se o jedno a dvoustránkové skladby technicky přístupné od 5. roč. Žákům prvního cyklu je svými nároky dostupný jen Rag nebo Charleston, ostatní skladby svým tanečním jazzovým charakterem vyhovují spíše vyšším ročníkům 2. cyklu. Nahráno na LP desce Milošem Mikulou. Synkopická etuda č. 5 (1928) - z cyklu Hot music: deset synkopických etud pro klavír. Tato etuda se nalézá v albu Čeští moderní skladatelé mládeži. Citace z předmluvy Věry Jůzlové: „Tato etuda je stylizací slowfoxu. Charakteristický tečkovaný rytmus, tzv. shuffle-rhythm, při němž jsou všechny čtyři doby rovnoměrně akcentovány (fourbeatový rytmus neboli bounce), hraje pravá ruka, zatímco levá ruka ozvláštňuje celý průběh rytmickými posuny danými interpolovaným třídobým metrem.“ E. Schulhoff komponoval klavírní skladby už v raném věku. Např. Valse triste, Novelette, Schottische Weise (1909?), Skizzen op. 5, Das Bächlein im Walde (1910?), Irrlichter op. 6 (1910) a další. Jsou to pravděpodobně také skladby snazší – bylo mu 14 let, ale dle knihy Josefa Beka „Erwin Schulhoff. Leben und Werk“11 nejsou vydány tiskem. Schulhoffovy klavírní skladby u nás nahrál na CD u firmy Supraphon Tomáš Víšek.12
2.1.4 František Míťa Hradil * 8. 12. 1898 Vsetín – 6. 8. 1980 Ledeč nad Sázavou Vyšel z rodiny ředitele kůru a pedagoga Antonína Hradila, studoval v Ostravě učitelský ústav. Byl žákem Leoše Janáčka na mistrovské škole konzervatoře (192123). V Ostravě působil jako ředitel městské hudební školy a Masarykova ústavu hudby a zpěvu (1925-53), byl krátce zástupcem ředitele Vyšší hudebně pedagogické školy. V roce 1956 odešel do Prahy. Byl velmi aktivní organizátor hudebního života, popularizátor hudby, sbormistr Sokolského pěveckého sdružení a po něm dělnického sboru Dolu Hlubina, hudební kritik. Četná je také jeho literární práce hudební, metodická a osvětová. Pionýrská hudební knížka Klavírní cyklus pro mládež (1953)13 – notový materiál není v hudebních knihovnách.
11
http://www.musica.cz/skladatele/schulhoff-erwin.html [cit.2012-12-17] Viz prameny. 13 HRADIL., F. M. Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka. Paměti a dokumentace, s. 71. 12
14
Klavírní sonatina z vesmíru K poctě kosmonauta Gagarina (1961)14 – notový materiál není v hudebních knihovnách. Dle Československého hudebního slovníku osob a institucí napsal F. M. Hradil i tyto klavírní skladby: Moravské lidové písně (1922), Chlapec (1925, část vyšla v Lidových novinách), Deník (1925) a Pampelišky (1928).
2.1.5 Josef Schreiber * 25. 12. 1900 Hlavnice (u Opavy) – 5. 11. 1981 Ostrava Studoval skladbu na brněnské konzervatoři u J Kvapila a V. Petrželky (absolvoval 1924) a mistrovskou školu v Praze u J. B. Foerstra (1926-28). Od roku 1928 trvale působil v Ostravě. V třicátých letech dirigent pěveckých spolků Záboj a Lumír, agilní pracovník Kruhu přátel vážné hudby a Spolku pro komorní hudbu, přitom spolupracovník Jaroslava Vogela,15 hudební pedagog a kritik. Po 2. světové válce aktivní člen a krátce i předseda odbočky Svazu československých skladatelů, dramaturg opery Státního divadla za éry Zdeňka Chalabaly a pedagog. V letech 1949-1961 byl docentem na Ústavu pro hudební vědu a výchovu Univerzity Palackého v Olomouci, pak do roku 1970 profesor na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty v Ostravě. Upravovatel krajových lidových písní. Bohatá činnost přednášková a osvětová. Drobné skladby pro klavír (1924) – premiéra H.16 Heniková v r. 1924 v Brně. Notový materiál se nezachoval.17 Sonatina pro klavír (1936) – premiéra Z. Škovránková v r. 1936 v Ostravě. Notový materiál se nezachoval.18 Deset instruktivních skladeb pro klavír (1956) – premiéra v r. 1959 v Ostravě. Interpret není znám. Notový materiál se nezachoval.19
14
HRADIL, F. M. Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka. Paměti a dokumentace, s. 71. Jaroslav Vogel, dirigent operní a orchestrální a také hudební skladatel. V letech 1927 – 1943 byl šéfem opery dnešního Národního divadla moravskoslezského. 16 ADÁMKOVÁ HEIDROVÁ, Hana. Josef Schreiber, s. 153 – v knize je pravděpodobně chybně uvedená zkratka křestního jména. V té době studovala brněnskou konzervatoř klavíristka Ema Heniková (*18. 9. 1905 Přerov) později provdaná Lančíková, absolvovala v r. 1925. PETRŽELKA, I., MAJER, J. Konzervatoř Brno, s. 126. 17 ADÁMKOVÁ HEIDROVÁ, Hana. Josef Schreiber. Ostrava: Repronis, 2003. s. 153. 18 Tamtéž, s. 153. 19 Tamtéž, s. 153. 15
15
2.1.6 Rudolf Kubín * 10. 1. 1909 Ostrava – 11. 1. 1973 Ostrava Zásluhou hudebních pedagogů – Vladimíra Figara, Karla Patočky a Josefa Pozdiny poznal Rudolf Kubín již jako velmi mladý „vážnou hudbu“, základy teorie hudby a hru na violoncello. Mimořádný hudební a skladatelský talent se u něj projevil velmi brzy. V roce 1924 byl přijat na pražskou konzervatoř do violoncellové třídy J. Junka. Po odchodu z konzervatoře roku 1927 hrával v kavárnách a biografech, dva roky poté přijal místo violoncellisty v Symfonickém orchestru Československého rozhlasu v Praze, řízeném Otakarem Jeremiášem. Po šestiletém působení v tomto orchestru se v roce 1935 vrátil zpět do Ostravy. Prosadil zde založení pobočky Svazu československých skladatelů a stal se jejím prvním předsedou. Zasloužil se o založení Vyšší hudebně pedagogické školy (později Janáčkova konzervatoř v Ostravě) a byl jejím prvním ředitelem. Podpořil vznik Ostravského symfonického orchestru, vedl čtyřistačlenný Hornický umělecký soubor a jiné. Kubín má pro Ostravu a její kulturní rozvoj nepochybně velký význam, ať už jako rozhlasový režisér, skladatel, či organizátor zdejšího hudebního života. Malá suita (1927) – vyšla v Praze v časopise Rytmus.20 Noty jsem nestudovala. Jazz – Dancing (1931) – suita pro dva klavíry. Hráli ji E. Schulhoff a O. Letfus v Českém rozhlase Praha a Ostrava v letech 1931 – 1936.21 Noty se v ostravském rozhlasovém archívu nedochovaly. Jazzety pro klavír sólo (1940) – části Tobogan (jazzeta) – Ocean (blues-serenáda) – Automat (jazzeta) – Tingl-Tangl (foxtrot). Složeny v duchu písní Jaroslava Ježka, může je hrát již žák 2. cyklu. Skladba Automat existuje i v úpravě pro dva klavíry a skladba Ocean a Automat v úpravě pro klavír a orchestr pod názvem Humoresky pro klavír a orchestr.22 Valašský rok (1956) – cyklus klavírních skladeb. Části: Podzim – Léto – Moderato – Grave. Léto má podtitul „Hukvaldy, 3. 7. 1956 in memoriam L. Janáčka“. První provedení tohoto cyklu se uskutečnilo v roce 1958 na 5. přehlídce Svazu československých skladatelů (J. Kysela).23 Noty by se měly nacházet v ostravském 20
GREGOR, Vladimír. Rudolf Kubín. Obraz života a díla, s. 201. Tamtéž, s. 202. 22 Tamtéž, s. 202. 23 Tamtéž, s. 203. 21
16
muzeu, kde je uložena pozůstalost Rudolfa Kubína, ale pod svou signaturou nejsou. Neznám proto, jaká je obtížnost tohoto cyklu.
2.1.7 Július Kowalski * 24. 2. 1912 Ostrava – 2. 6. 2003 Bratislava Používal i pseudonym Alexander Dominik. V letech 1926 až 1929 navštěvoval Hudební školu Matice české v Moravské Ostravě (hra na housle u Julia Remeše). Poté až do roku 1933 studoval na konzervatoři v Praze skladbu u Rudolfa Karla, dirigování u Pavla Dědečka a hru na housle u Rudolfa Reissiga. Dále pokračoval ve studiu skladby na Mistrovské škole pražské konzervatoře u Josefa Suka a ve studiu dirigování u Václava Talicha. V letech 1935 až 1936 navštěvoval výuku skladby u Aloise Háby a v letech 1939 až 1940 završil studium dirigování u Clemense Krause v Salzburgu a Berlíně. Působil v Salzburgu, Bělehradě a od roku 1945 na Slovensku (v letech 1957 až 1979 byl ředitelem Lidové školy umění na Štefánikově ulici v Bratislavě, tato škola navázala družbu s Lidovou školou umění v Ostravě, kde začínal svá hudební studia). Z říše bábik (1932) – album obsahuje 5 skladeb: Hra bábik – Medved’ Teddy – Tanček španielskej seňority – Starý král’ – Pochod olovených vojačikov. Hra bábik má v dílu „a“ charakter hravého tanečku, který je uvedený předehrou. Střední „b“ díl vyjadřuje možná přehazování míče – akordy v pravé ruce se přelévají zleva doprava a zpět. Levá ruka hraje v této skladbě staccato nebo má odtahy. Medveď Teddy si jde svou kolébavou chůzí, levá ruka odtahy v dvojhmatech, pravá nese téma v akordech. Tanček španielskej seňority – v Tempo di valse, nejsnazší skladba z alba. Starý kráľ má jen tři řádky, ale hudební průběh se odehrává ve třech vrstvách. Pochod olovených vojačikov – forma a-b-a, nejprve úsečné pochodování vyjádřené staccato akordy, střední díl je kontrastní, vytvořený ze čtyřtaktových motivů, které je třeba vždy vyklenout a ztišit. Vyjadřuje to snad vlající prapory. Pro 3., 4. roč. Pät malých prednesových skladbičiek (1935) – uvedeny v soupise díla,24 ale nenalezeny v českých hudebních knihovnách Detské hry (1964) – uvedeny v soupise díla, ale nenalezeny v českých hudebních knihovnách.
24
http://www.hc.sk/src/osobnost.php?oid=444 [cit. 2012-10-15]
17
Desať štúdií pre klavír (1967) – skladby dobře pianisticky napsané, tzn., jdou dobře do rukou a bohatě rozeznívají klavír. Nemají názvy, ale vzbuzují obrazné představy. Autor v notách uvádí: pro 6. ročník. Může je hrát i žák ve druhém cyklu. Mami, zahrám ti na klavíri (1975) – 10 skladeb v rozsahu jedné až tří stran procvičujících elementární pianistické problémy – staccato v obou rukách, odtahy, melodii nad doprovodem, střídání legata a staccata v jedné ruce, nezávislost rukou, pedál ve valčíku atd. Vhodné k veřejnému provedení. Pro 1. – 3. roč. Lze je doporučit i jako hru z listu pro žáky 4., 5. roč. Kl’udný odpočinok – skladba je uvedená v Albu pre mládež II. Melodie zpívá nad klidným ostinátním doprovodem, od poloviny skladby se tento zpěv přenese do levé ruky. Pro 2. roč. KOMORNÍ SKLADBY S KLAVÍREM: Noty těchto komorních skladeb jsou v Národní knihovně v Praze. Některé se najdou i v jiných hudebních knihovnách v České republice. Malá detská suita pre sľáčiky a klavír (1977) – obsazení: housle, viola, violoncello, kontrabas, klavír. Části: Preludium – Air – Danse – Intermezzo – Marcia. Klavírní part je pro 7. ročník. Malá suita pre začiatočnikov (1978) – housle a klavír. Části: Pochod – Melódia Starý tanec – Téma a variace – Radostná nálada. Klavírní part je pro 4., 5. roč. Tercetto č. 1 (1967) – pre dvoje husieľ a klavír. Pre mládež. Sonatína pre dvoje huslí, violoncello a klavír (1970) Trio – inštruktívna komorní skladba pre klavír, husle a violoncello Následující díla jsem nestudovala a z názvu není jasné, zda jsou přístupná i pro žáky ZUŠ: Scény z rozprávok (1958) – suita pre klavírne kvinteto. Sedem skíc (1966) – suita pre sľáčikový orchester a 4ručný klavír. Hudba (1973) – pre sľáčiky a 4ručný klavír.
18
2.1.8 František Vrána * 14. 11. 1914 Bystřice pod Hostýnem – 16. 5. 1975 Praha Studoval na konzervatoři v Brně varhanní hru u J. Treglera a J. Holuba, kompozici u V. Petrželky (1929-34), na mistrovské škole pražské konzervatoře u V. Nováka a J. Suka (1936) a klavír u V. Kurze (1936-38). Od roku 1939 působil v ostravském rozhlase jako klavírista, nástupce E. Schulhoffa (do 1945), v poválečném období přešel do rozhlasu v Praze, kde se postupně zaměřil na hudební režii. Napsal na padesát skladeb komorních, symfonických a vokálních. Vystupoval rovněž jako koncertní klavírista a doprovazeč. Melodie – jednostránková skladba s označením Dolce – andante v albu Skladatelé dětem. Pravá ruka hraje kantilénu, levá má doprovod stále v osminových hodnotách – figurované akordy. Pro 3. až 4. ročník.
2.2 Skladatelé narození v letech 1919 - 1938 2.2.1 Miroslav Barvík * 14. 9. 1919 Lužice (u Hodonína) – 2. 3. 1998 Brno Po maturitě v roce 1937 studoval na brněnské konzervatoři skladbu u V. Kaprála a dirigování u Q. Arnoldiho, absolvoval v roce 1942. Současně na Masarykově univerzitě studoval hudební vědu a estetiku, před válkou u Vl. Helferta, po válce u J. Racka, B. Štědroně a M. Nováka. V letech 1942-44 byl ve skladbě soukromým žákem Vítězslava Nováka, po osvobození navštěvoval ještě mistrovskou kompoziční školu v Praze u J. Řídkého. V letech 1942-45 pracoval jako učitel hudební teorie, klavíru a dirigování na Masarykově ústavu hudby F. M. Hradila v Ostravě. Po válce se stal kulturním referentem v Brušperku, oblastním inspektorem hudebních škol, tajemníkem brněnské konzervatoře a sbormistrem dělnického pěveckého sboru při Okresním výboru Komunistické strany v Králově Poli. Od roku 1949 učil politickou výchovu, kulturní dějiny a teoretické předměty na pražské konzervatoři – až do roku 1966 a externě učil opět na brněnské konzervatoři a jiných školách. V roce 1966 byl jmenován uměleckým ředitelem Státní opery Brno (dnes Janáčkovo divadlo). Později byl z této funkce odvolán. Rozsáhlou kapitolu Barvíkovy tvůrčí činnosti tvoří publikační aktivity v tisku, rozhlase a televizi.
19
Slovácká sonatina pro klavír op. 14 (1941) – je uvedena v knize Čeští skladatelé současnosti, ale nevím, zda vyšla tiskem, v českých hudebních knihovnách není k dispozici. Sonatiny (1944) – jsou jmenovány v Československém hudebním slovníku osob a institucí, ale notový materiál není dostupný v hudebních knihovnách. V Českém rozhlase Ostrava je nahrála klavíristka Věra Čanová.25 Ukolébavka (1947) – je též uvedena v Československém hudebním slovníku osob a institucí, ale notový materiál není dostupný v hudebních knihovnách. Čtyři skladbičky pro klavír na dvě ruce (1944) – skladby mají tempová označení: Velmi prostě a volně – Živě rytmicky – (Intermezzo) Allegro moderato, poco rubato – (Tanec) Moderato. Skladby mi připadají těžké pro sluchovou představu, hlavně první z nich je sledem disonancí a ani nejsou posluchačsky vděčné. Pro 2. cyklus. Katka 10 polyfonních skladbiček pro nižší ročníky LŠU (lidových škol umění tzn. dnešních ZUŠ). Části: Písnička pro Katku – Hra na honěnou – Smutná princezna – Rozpočitadlo – Mamince k svátku – Slepice snesla vajíčko – Starodávný taneček – Závody – Ukolébavka pro Katku – Slavnostní fanfáry a pochod. Většinou jednostránkové skladby. Album je opatřeno předmluvou od autora, ve které doporučuje: „seznámit se nejprve dobře s partem každé ruky zvlášť a i při hře oběma rukama dohromady stále sledovat melodii každé ruky. Nechat podle potřeby vyniknout tu, jindy onu, potřetí obě. Tedy v duchu si jaksi stále zpívat dvojhlasně. Komu se to podaří, ten si může říci, že má – samostatné ruce.“ Skladbičky se většinou pohybují po bílých klávesách. Autor také doporučuje transponovat např. č. 3 (Smutná princezna) do as moll, č. 5 (Mamince k svátku) do Cis dur.
2.2.2 Igor Vitaljevič Katajev * 18. 2. 1922 Vjatka (u Moskvy) Léta dospívání prožil v armádě jako přímý účastník bojů 2. světové války. Po jejím skončení začal studovat na moskevské konzervatoři hru na klavír (dva roky u Neuhause, pak u Oborina), později vystudoval i skladbu na Akademii Gněsiných (Čugajev). Velký vliv na něj mělo seznámení se s tvorbou a pedagogikou Dmitrije Šostakoviče. Již koncem svých studií vystupoval se sólisty Moskevské filharmonie
25
HRADIL, František Míťa. Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka, s. 206.
20
doma i za hranicemi (Pikajzen, Barinova, Vedernikov, aj.). Několik let studoval v Číně a Vietnamu historii i současnost východoasijské hudby. Byl sólistou orchestru Čínské opery v Pekingu. Je autorem 3 oper, 5 baletů, 2 symfonií a 4 oratorií. Mnoho skladeb napsal i pro dětské sbory a sólisty. Od roku 1992 do roku 2007 byl pedagogem na ostravské konzervatoři, kde vyučoval skladbu, improvizaci a také se věnoval korepetici. Pět dětských skladeb: Smutný kraj – Pochod – Klid – Na vesnici (Tanec kohouta a slepic) – Toccata. Toto album začal skladatel psát v roce 1961 v Moskvě a dokončil v roce 1998 v Ostravě. Zatím existuje jen jako rukopis, k dispozici je u autora. Skladby jsou většinou dvoustránkové. Smutný kraj – začíná zlověstnými pp akordy v hluboké poloze. Zlo tušené se zkonkretizuje v děsivém momentu setkání s vlkem. Po vrcholném akordu sff se ozve prostý hlásek kukačky, který celou situaci odlehčí a z hrůzy nás vysvobodí. V originále zní název skladby Ugrómyj kraj. Při osobním setkání skladatel mluvil o rozsáhlých pásech lesů nad Moskvou, ve kterých není nic, jen hladoví vlci a medvědi. Skladbu nazval Smutný kraj, ale možná jen proto, že si nevybavil české slovo zachmuřený nebo nevlídný, jak zní slovníkový překlad tohoto pojmu. Celá první strana je vystavěna z jednoho motivu – ten se opakuje, rozvíjí, přidávají se k němu další vrstvy. V harmonii najdeme centrální akordy, tóny, ke kterým se vše vrací. Nedá se tedy říct, že hudba není tonálně ukotvená. Pochod – skladba se více blíží charakteru instruktivních skladeb – jsou tu stupnice, staccata, odtahy, písnička v pravé ruce. Autor pracuje s jedním motivem, který opakuje a rozvíjí dál. Klid je impresionistická nálada, hudba nikam nespěchá, jako by říkala, čas je věčný a vesmír nekonečný. Je ale sešněrovaná pravidelným rytmem. Úvodní pokládané souzvuky jsou pp, podruhé dokonce ppp. Tanec kohouta a slepic – skladba začíná úvodem – kohoutím zakokrháním, přípravou k tanci. Poté začne vlastní tanec v tempu moderato na ruský nápěv. Tato melodie se po chvíli změní na polyfonní dvojhlas kohoutího motivu s kvokáním slepic. Hudba se zrychluje, z tance se stává rej. Skladba je náročnější po rytmické stránce, neboť je zde mnoho akcentů a často se mění takt, jsou tu i velké dynamické kontrasty. Toccata – celá je v triolách, úhoz staccato.
21
Skladby jsou vytvořeny motivickou prací na poli rozšířené tonality. Pro 4. roč., 5. roč.. Toccata od 6. roč.
2.2.3 Otmar Mácha * 2. 10. 1922 Ostrava – 14. 12. 2006 Praha Po maturitě na gymnáziu v Ostravě (1941) studoval skladbu u Františka Míti Hradila na Městském ústavu hudby a zpěvu v Ostravě, na pražské konzervatoři (1943-45) a na její mistrovské škole (1945-48) u Jaroslava Řídkého. Poté pracoval jako hudební režisér, dále jako ústřední dramaturg hudebního vysílání Československého rozhlasu v Praze. Od roku 1962 byl skladatelem ve svobodném povolání. Malý dudáček – skladba z alba Nejmladším pianistům (viz Prameny). Lydická tónina. V levé ruce většinou jen stále stejná kvinta v půlových notách, v pravé ruce melodie v pětiprstové poloze. Pro 1. roč. Klavírní vlastivěda 10 skladbiček pro klavír ve snadném slohu (1969) – části: Svatý Václave – Středověký tanec – Husitská píseň – Modlitba českých bratří – Obrozenecký pochod – Valašská halekačka – Chodský tanec – Slovácký cimbál – Žalov – Pražské zvony. Jednoduše upravené vzácné hudební památky z českých dějin a charakteristická hudba z několika oblastí České republiky. Album, nad kterým si můžeme s dítětem přiblížit historii svého národa a krásy své vlasti. Pro 1. – 3. roč. Klavírní zeměpis 10 drobných klavírních skladbiček ve snadném slohu pro klavír čtyřručně (1984) – rukopis. Části: Tatranské štíty (vytištěno v 2. díle Nové klavírní školy)26 – Kremelský zvon – Tančící kobra (vytištěno ve 3. díle) – Vysoká hora Fudži (vytištěno v 1. díle) – Tichý oceán (vytištěno ve 4. díle) – Kauboj Bill – Pobřeží slonoviny (vytištěno v 2. díle) – Tanec Basků – Všude dobře, doma nejlíp. Tonální hudba. Každá skladbička zpracovává jeden pianistický prvek hudebně odpovídající názvu skladby. Primo i secondo jsou po stránce obtížnosti rovnocenné – pro 1. – 3. roč. Album je uvedeno v katalogu půjčovny Čs. rozhlasu pod číslem 07569. Malé dějiny hudby pro malé pianisty (1999) – 10 skladeb hlavně z české hudební historie ve snadné úpravě pro klavír. Upravil Otmar Mácha. Věnování: vnukovi
26
JANŽUROVÁ, Z., BOROVÁ, M. Nová klavírní škola. 1. – 4. díl. Praha: Panton, 1993 – 2001.
22
Otmárkovi. Části: Seikilova píseň – Gregoriánský chorál – Hospodine, pomiluj ny – Czaldy waldy – Ktož jsú boží bojovníci – Žákovská koleda z 15. století – Ukolébavka J. A. Komenského – Český menuet – Hej, Slované – Kde domov můj. V albu je u každé skladby vytištěna i obrazová reprodukce z období jejího vzniku. Připraví-li si učitel krátký historický výklad k danému tématu, obohatí to oba, učitele i žáka. Pro 1. – 3. roč.
2.2.4 Ilja Hurník * 25. 11. 1922 Ostrava Hudebně se začal vzdělávat v Ostravě, kde se učil hře na klavír (B. Mazenauerová 1930-35) a kompozici (F. M. Hradil 1937-38).27 Před okupací pohraničí v roce 1938 odešla jeho rodina do Prahy. Zde studoval klavírní hru u V. Kurze, mistrovskou školu konzervatoře absolvoval u I. Štěpánové (1945-48), u níž pokračoval ještě na AMU (1948-52); v kompozici byl žákem V. Nováka (1941-44). Od dětských let se rozvíjely jeho hudební schopnosti dvojím směrem: interpretačním (první veřejný klavírní koncert v Ostravě 1942) a skladatelským (v jedenácti letech první vydané skladby). Jako koncertní klavírista vynikl svým podáním Janáčka a Debussyho (gramofonové nahrávky). V šedesátých letech začal úspěšně prosazovat na koncertní pódium čtyřruční klavírní hru (s P. Štěpánem a pak s J. Hurníkovou). Významná je Hurníkova činnost pedagogická na pražské konzervatoři (1970-1988). V letech 19741979 působil také na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Je spoluautorem (s Petrem Ebenem) české verze Orffovy školy a oblíbený je též jeho osmideskový komplet „Umění poslouchat hudbu“. Hurníkův literární talent se realizuje v knížkách povídkového a fejetonového rázu, jež čerpají náměty zpravidla z hudební tématiky. Je také autorem barevných „Notýsků“ (svižné a vtipné texty), kterých vydal již osm. Své vzpomínky pak zachytil v knihách „Dětství ve Slezsku“ a „Závěrečná zpráva“. První melodie (1931) – části: Jarní večer – Brouček – Rej skřítků – Květinka – Sirotek žaluje – V myšlenkách – Jitro – Vánoční nálada – Pochod. Pedagogický rozbor tohoto alba vypracovala jako svou závěrečnou práci v Metodickém centru na JAMU v Brně Blanka Kovaříková.
27
Dne 30. května 1936 nahrál 13letý Hurník své první skladby (Jarní večer, Potůček, Aleškova písnička aj.) v Českém rozhlase Ostrava. STOLAŘÍK, Ivo. Umělecká hudba v Ostravě 1918-1938, s. 149. Nahrávka se však nedochovala.
23
Motivy z dětství (1934) – věnováno paní profesorce Erně Grünfeldové. Části: Aleškova písnička – V krinolině – Potůček – Touha – Fanfáry. Pro 4. – 5. roč. Letní sonatina (1937) – věnováno paní Boženě Mazenauerové-Lískové. Věty: Pozdrav skřivánkovi (A-dur) – Pole usíná (G dur) – Poslední snop (A dur). Pro velmi nadané žáky od 7. ročníku. Sonatina in C (1951) – věnováno Zuzance Korteové. Věty: Allegretto semplice (C dur) – Andantino (F dur) – Allegro scherzando (C dur). Bohatství harmonických změn. Pro talentované žáky 7. roč., 2. cyklu. Kousky (1965) – věnováno paní Miluši Kárové. Části: Valčík – Koníček o třech nožkách – Slavík – Vánek – Písnička – Vrabeček – Mraveniště – Pohlazení – Na trubku – Rozzlobený pochod. Pro 3., 4. ročník. Písničky pro klapky (1969) – části: Bez konce – Sólo a sbor – Po špičkách – V postýlce – Dlouhá cesta – Polka – Tesklivý valčík – Sousedská – Vlnící se obilí – Chlapci a děvčata. Jednostránkové skladby, pro 2., 3. ročník. V záhlaví každé skladby jsou pedagogické rady k interpretaci. Voršilská ulička (1976) – části: Prapory vlají – Veselý listonoš – Děravá bačkůrka – Divná písnička – Pavoučí menuet – Velký pes, malý pes – Záclonky v okně – Hodinky a hodiny – V hudební škole. Čtyř až sedmiřádkové skladbičky, pro 1. ročník. Džezík Snadné skladby pro klavír (1977) – šest skladeb v rozsahu jedné až dvou stran. Pro 3., 4. ročník. Etudy (1987) – části: Stupnice – Pět prstů – Tercie – Tečkované rytmy – Trylky – Ozdoby – Oktávy – Akordické rozklady – Komplementární rytmy – Dvojhlas – Arpeggia v pravé ruce – Arpeggia v levé ruce – Prodleva – Repetované tóny – Přírazy – Akordy – Unisono – Bitonalita – Skoky. Jedno až třístránkové skladby. Od 4. ročníku. Voršilská ulička 2. sešit (vydáno 1994) – je o něco těžší než první sešit. Části: Vrabec zobe – Prvňáček – Ladič – Prastarý dům – Taneček pro Sv. Voršilku – Sobota - Na kolečkových bruslích – Stmívá se – Ospalý děda – Pan učitel se zlobí – Pendlovky s kukačkou – Jeptišky – Hoří! – Chlapík. Pro 2. až 3. ročník.
24
ČTYŘRUČNÍ SKLADBY: Tance pro čtyři ruce Domácí hudba (1963) – části: Charleston – Ragtime – The Negro Lullaby – Habanera – Cake walk. Jsou nahrány na desce Supraphonu 0 49 9885 v interpretaci Jitky a Věroslava Němcových. Pro 2. cyklus. Valčíky (1971) – čtyři skladby. Není zde plynulá nosná valčíková melodika. Pro 5., 6. ročník. Škola čtyřruční hry (vydáno 1981) – začíná patnáctistránkovým úvodem, ve kterém autor probírá jednotlivé aspekty čtyřruční hry. Po něm následuje patnáct etud procvičujících určité náročné momenty vyskytující se při čtyřruční hře: Zkřížené ruce – Echo – Cantus firmus – Fuga – Akordy ve staccatu – Akordy v legátu – Arpeggia – Dvě proti třem – Repetované tóny – Motorický rytmus – Rubato – Neklidné rytmy – Drobné pauzy – Tečkovaný rytmus – Pro šest rukou. Před některými etudami je navíc jedno i více cvičení, připravujících hráče na daný problém. Od 7. roč. Etudy vyšly nahrané na gramodesce u Supraphonu v interpretaci Ilji a Jany Hurníkových. Na obalu desky píše Jaroslav Holeček: „…Etudy však přerůstají čistý didaktický záměr, neboť jsou myšleny jako prokompovaný, myšlenkově uzavřený cyklus.“ Innocenza (1992) – části:
Idylla – Valse – Capriccio – Pastorale – Marcia.
Přednesové skladby, nebudují až tolik klavírní techniku. Idylla – houpavý 6/8 takt, Valse – nenáročný, Capriccio – part primu vyžaduje zběhlost, Pastorale – nejsnazší z cyklu, Marcia – nejtěžší z toho cyklu, primární je rytmus. Pastorale pro 4. roč., ostatní skladby od 5. roč. ŠESTIRUČNÍ SKLADBY: Šest rukou u jednoho klavíru (2005?) – věnováno Jitce, Martě a Věroslavu Němcovým. Čtyři skladby. Nejsou melodické a ke studiu dětem ne tolik vhodné. KOMORNÍ SKLADBY: Concertino pro klavír a smyčcový orchestr – skladba má tři věty: Allegro risoluto – Allegretto – Vivace. Pro velmi nadané žáky ZUŠ od 7. ročníku.
25
2.2.5 Harry Macourek * 11. 4. 1923 Banská Hodruša (okres Žiar nad Hronom) – 13. 1. 1992 Praha Od dětství hrál na klavír a varhany, základům hudební teorie se učil u J. Schreibra v Ostravě. Na pražské konzervatoři studoval v letech 1942-47 dirigování u M. Doležila a P. Dědečka. Zároveň studoval soukromě kompozici u V. Nováka. Působil jako skladatel a dramaturg Divadla satiry, korepetitor a dirigent Velké opery 5. května, sbormistr opery Národního divadla, umělecký vedoucí Souboru J. Fučíka, dirigent a sbormistr Čs. státního souboru písní a tanců. Poté byl vedoucím redaktorem malých hudebních žánrů a později ústředním dramaturgem hudebního vysílání Čs. rozhlasu v Praze, vyučoval též skladebné předměty na Lidové konzervatoři. Na konci dlouhé třídy op. 65 Cyklus malých klavírních skladeb (1981) – části: Holub Václav – Ukolébavka pro Jelítko – Papírnické blues – Serenáda z budky – Tango paní popelnice – Pralinková Barborka – O plynových lampách, které už nejsou – Vrabčí snídaně – Střecha pláče – Nebe v kaluži. Dvoustránkové skladby s jazzovými harmoniemi, rytmy, i polyfonií. Pro 3. – 5. roč.
2.2.6 Miroslav Klega * 6. 3. 1926 Ostrava – 25. 6. 1993 Ostrava Vlastním jménem Alexej Klega. Navštěvoval gymnázium v Ostravě – Přívoze. V té době založil studentský orchestr, pro který psal skladby a tehdy se začal podepisovat Miroslav Klega, dále založil s D. Šajtarem divadlo mladých Kytice, mládežnický časopis Nástup a uměleckou revue Číslo. Svá studia skladby začal za války – v roce 1944 na pražské konzervatoři u pedagogů Jaroslava Křičky, Karla Hoffmeistera a Emila Hlobila, dále navštěvoval dirigentskou třídu Václava Talicha. V době uzavření konzervatoře se vzdělával soukromě u Jaroslava Křičky. Roku 1946 přešel na bratislavskou konzervatoř, kde studoval skladbu u Eugena Suchoně a Jána Cikkera. Po absolutoriu působil dva roky jako redaktor pro vážnou hudbu ve Slovenském rozhlase v Bratislavě. V roce 1952 se na pozvání Rudolfa Kubína vrátil z Bratislavy zpět do Ostravy, kde se podílel na organizaci a obohacení ostravského kulturního života. Založil spolu s R. Kubínem, V. Musilem, F. M. Hradilem a Z. Přecechtělem ostravskou pobočku Svazu československých skladatelů a stal se jejím tajemníkem. V letech 1953-55 vyučoval na konzervatoři skladbu a hudebně teoretické předměty,
26
dále působil jako dramaturg v opeře. V roce 1965 odjel na půlroční stáž do Darmstadtu ke K. H. Stockhausenovi, B. Madernovi a P. Boulezovi. Po návratu zpět, v roce 1967, se stal ředitelem konzervatoře. O šest let později, v období normalizačního procesu, byl však z této funkce odvolán. Nesmělo se o něm mnoho mluvit a jeho hudba nebyla prováděna, přestože se jeho skladby hrály po celém světě – Berlín, Brusel, Londýn, New York, Sarajevo – a sklízely velký úspěch. Univerzita v Cambridgi mu v roce 1972 udělila Zlatou medaili za zásluhy o evropskou hudbu. Po výpovědi na konzervatoři se stal v roce 1973 hudebním režisérem a v roce 1976 redaktorem vážné hudby Československého rozhlasu v Ostravě. Zde působil až do roku 1986, kdy odešel do penze. Zbojnické nápady Sedm drobností pro klavír na dvě ruce (1953) – části: Verbovať nás idú – Zabili Janíčka – Milý môj mi ušiel so zbojníkmi – Fujeru mám pokaženú – Ej bratia, vínka nalievajte – Hajuškej chlapček, ty zbojník! – Tancovala bysom hoc´aj s čertom!
28
Zachycení autorových prožitků ze slovenských lidových písní.
Písně jsou zde naznačeny v melodice, rytmice i harmonii. Skladby jsou emocionálně jednoznačné, výrazné, v rozsahu 1 – 2 stran. Vyžadují výbušnost prstů pro virtuózní stupnicové výplně a rychlost pohybů paží ve skocích, také schopnost silné hry pravým malíčkem, neboť pravá ruka má melodickou linii často v oktávách a to mnohdy i s vnitřní harmonickou výplní. Pro 7. roč., 2. cyklus ZUŠ. Miroslav Klega napsal pro klavír i Suitu bagatellu (1948) a Nocturno (1958), noty nejsou vydány.
2.2.7 Čestmír Gregor * 14. 5. 1926 Brno – 2. 3. 2011 Praha První základy hudebního vzdělání získal u svého otce, skladatele a publicisty Josefa Gregora. Po maturitě na gymnáziu v roce 1945 studoval dva roky kompozici na brněnské konzervatoři, v letech 1950-54 pokračoval ve studiu stejného oboru na Janáčkově akademii múzických umění u Jaroslava Kvapila. Po ukončení studia odešel na Ostravsko, kde se po sňatku usídlil v Novém Jičíně. Tam se věnoval skladatelské činnosti a současně byl tvůrčím tajemníkem ostravské pobočky SČS. Koncem roku 1959 přijal místo vedoucího hudebního vysílání v Československém 28
První provedení Josef Kysela Ostrava. ČERNUŠÁK, Gracian, Bohumír ŠŤEDROŇ a Zdenko NOVÁČEK. Československý hudební slovník osob a institucí, svazek prvý, A-L. s. 668. Cyklus je i nahrán na CD (Jaromír Zubíček) s názvem Czech piano works. Vydal Stylton v roce 2005.
27
rozhlase Ostrava. Současně se věnoval hudební kritice a publicistice, nejprve v brněnském, pak v ostravském tisku (Revue, Červený květ), a též v ústředním odborném tisku (Hudební rozhledy, Opus musicum).
V této době, v letech 1965-
1967, se ještě vzdělával u Jana Kapra. Po odchodu z rozhlasu v roce 1972 se opět začal věnovat výhradně komponování a o čtyři roky později se z Ostravy přestěhoval do Prahy. Skladatel Čestmír Gregor má pro Ostravu velký význam, a to především tím, že věnoval svou pozornost ostravským skladatelům a jejich tvorbě – ať už jako rozhlasový pracovník nebo hudební kritik. Muzikantský popelec (1962) – části: Variace na veselou písničku – Tulákova písnička – Říkadla – Písnička z pouti. Dvoustránkové skladby, jen Variace na veselou písničku (Nepudu domů) je třístránková. Celým albem prochází jedna myšlenka – za téma skladby je vzat prostý nápěv. Skladatel jej ale staví tu do kontrastu s disonancemi, tu ho zpracovává v různých klavírních technikách. Výsledkem jsou vtipné, technicky založené skladby s rozšířenou tonalitou. Pro 5. – 7. roč. Vyhrávanky (1968) - části: Rozpočítánky – Neoránky – Zadřímánky – Nečesánky – Zpěvánky – Svolávanky. Většinou dvoustránkové skladby. První dvě vyžadují staccato u kláves, aby hra byla plynulá, třetí má zahuštěné akordy, ruce jsou upoutány do čtyřhlasu. Nečesánky mají trochu jazzové drzosti – synkopy. Zpěvánky – z jednotaktového klidného motivu vyroste velká vášeň a pak se vrátí klid. Svolávanky potřebují vyrovnaný rychlý úhoz v levé, pravá k tomu hraje signální motiv. Střední díl je fanfára, závěr graduje pětitaktovým stupnicovým chodem. Pro 5. – 7. roč. Hudbánky (1993) – věnováno Klaudii a Isabele. Části: Belinčina výzkumná cesta – Kalhoty na špendlíku – Klepátko – Našli jsme dudy – Pochodem okolo Brkoslavic – Ježíškův zvoneček – Kdo to zaplatí? – Zapletené ruce – Ticho, zde se přemýšlí – Ťukatýna. Pro 1. – 2. roč. Jedna ruka má vždy ostinátní doprovod na jednom tónu, druhá ruka hraje melodii, která je podložena textem. Ostinátní doprovod v jedné ruce usnadňuje dětem čtení z not, dovoluje potlačit vnímání jedné ruky a soustředit se na přednes melodie, ale zase jsou tu větší nároky na koordinaci pohybů rukou.
28
2.2.8 Jaromír Podešva * 8. 3. 1927 Brno – 9. 11. 2000 Brno Pocházel z rodiny brněnského houslaře Jana Podešvy, kde měl od dětství příležitost k účasti na rodinném muzicírování (tehdy již hrál na klavír, housle a violu). Po maturitě na reálném gymnáziu v Brně-Židenicích v roce 1948 absolvoval jednoroční abiturientský kurz na brněnské konzervatoři (1946-47), poté, v letech 1947-51 studoval skladbu u Jaroslava Kvapila na JAMU a u tohoto pedagoga pokračoval na brněnské akademii v tříleté aspirantuře. V letech 1956-59 působil jako tvůrčí tajemník Svazu československých skladatelů v Praze a později byl v Brně předsedou tamní svazové pobočky. Od roku 1969 vyučoval na ostravské konzervatoři skladbu a hudební teorii (do roku 1990). Osmiměsíční studijní pobyt – na stipendium UNESCO – v zemích západní Evropy a v USA (1960-61) významně ovlivnil Podešvův kompoziční styl. Poznal zde mj. skladby tehdy nejvlivnějších západoevropských skladatelů K. H. Stockhausena, P. Bouleze a A. Honeggera a studoval u H. Dutilleuxe a A. Coplanda. Své poznatky zveřejnil v popularizačně zaměřené knize „Současná hudba na Západě“ (Panton 1963). Vlastní skladatelskou praxí ověřené kompoziční principy zobecnil v hudebně teoretických spisech „Možnosti kadence v dvanáctitónovém poli“ (Panton 1974) a „Úvod do studia skladby“. Rhapsodietty (1955) – 5 skladeb. První (Allegro non troppo, passionato) má širokou fakturu – střídají se v ní oktávy unisono se čtyřhlasými akordy. Je bez předznamenání, ale končí v Des dur, délka 2 strany. Čtvrtá (Andante quieto) také nemá předznamenání, ale končí v As dur. Má poetický charakter, rozsah dvou stran. Obě může zvládnout i žák na konci 2. cyklu. Klavír říká říkadla 7 instruktivních skladeb pro klavír podle veršů Josefa Kainara. (1964) – části: Holič – Vlak – Fotbalisté – Za nádražím – Ryby – Kůň a žáby – Vysvědčení. V albu jsou i jemné ilustrace od Jana Mehla. To přispívá k větší oblíbenosti těchto skladeb, protože hudba je lehce disonantní. Pro 2. – 4. roč. Pozůstalost Jaromíra Podešvy se nachází v hudebním oddělení Moravského zemského muzea v Brně. Jsou zde uchovávány ještě další drobné klavírní skladby, které ovšem nebyly vydány tiskem – např. Miluščina abeceda (1948), což je 24 skladbiček na písmena abecedy. V době, kdy píšu tuto práci je ale studovna Oddělení
29
dějin hudby Moravského zemského muzea v rekonstrukci, předpokládaná doba jejího zprovoznění je únor 2013.
2.2.9 Milan Salich * 19. 5. 1927 Polanka nad Odrou – 5. 1. 1993 Praha Je synem akademické malířky, grafičky a sběratelky folklóru Heleny Salichové, z jejíchž písňových sbírek čerpal i Leoš Janáček (Slezské lidové písně ze sbírky Heleny Salichové z r. 1918). Hudebního vzdělání se mu dostalo v Městském ústavu hudby a zpěvu v Ostravě (1941-45) a u J. Schreibera (skladba). Ve studiu skladby pokračoval na konzervatořích v Brně (1945-47) u Th. Schaefra a V. Petrželky a v Praze ve třídě E. Hlobila (1947-51).
Na pražské Akademii múzických umění
absolvoval skladbu roku 1956 u Jaroslava Řídkého a Václava Dobiáše, důležitá zde byla také spolupráce s Vladimírem Sommerem. Podle vzoru své matky sbíral lidové písně svého rodného kraje. Pracoval jako hudební režisér v Československé televizi. 10 instruktivních skladeb pro klavír – své dcerušce Helence. Jedno a dvoustránkové skladby bez názvů. Téměř všechny mají vedle svého tempového označení ještě označení výrazové. Najdeme zde slova semplice, pensieroso, burlesco, scherzoso, poco malinconico, burlescamente, giocoso, amabile, vigoroso. Album lze využít nejen k nácviku skladeb, ale též k tomu, že skladby přehraje učitel žákovi a uvědomují si společně, jaký výraz slyší. Pěstovat schopnost citlivě rozlišovat emocionální odstíny v hudbě je důležité pro kvalitu žákovy interpretace. Pro 3. – 5. roč. První sonáta op. 8 (1958) – věnována klavíristovi Pavlu Štěpánovi. Má tři věty: první věta je ve stručné sonátové formě; druhá věta přináší prudký kontrast – intermezzo s náznakem smutečního pochodu; třetí věta je technicky velmi obtížné rondo se sonátovými prvky. Trvání cca 11 minut. V předmluvě ruského vydání29 je doporučena pro 7. ročník dětských hudebních škol nebo 1. ročník hudebních učilišť. V našich ZUŠ by ji zahráli jen velmi nadaní žáci v druhém cyklu. Moravská suita (1962) – je uvedena v Československém slovníku osob a institucí, ale v českých hudebních knihovnách není.
29
In: Detskije pjesy kompozitorov Čechoslovakii, část 1. Moskva: Muzyka, 1973.
30
2.2.10 Antonín Tučapský * 27. 3. 1928 Opatovice u Vyškova Po maturitě na Učitelském ústavu ve Valašském Meziříčí začal studovat hudební výchovu a hudební vědu na Masarykově univerzitě v Brně. Své vzdělání ještě rozšířil na Janáčkově akademii múzických umění (obor řízení sboru) a soukromým studiem skladby u J. Kunce. Učitelskou kariéru zahájil na pedagogických školách v Kroměříži a v Novém Jičíně, později působil v Ostravě na Pedagogické fakultě, kde získal doktorát a úspěšně se habilitoval. Byl členem Pěveckého sdružení moravských učitelů, v letech 1964 až 1973 jeho dirigentem. Stal se také sbormistrem Dětského sboru Československého rozhlasu v Ostravě. V roce 1970 byl přinucen z kádrových důvodů opustit Pedagogickou fakultu a navíc dostal zákaz působení ve školství a kultuře. Poslední dva roky ve své vlasti pracoval jako skladník u Pozemních staveb na pracovišti Praha-Kyje. Po sňatku s Angličankou (která byla zřejmě hlavním důvodem, proč počátkem sedmdesátých let neprošel kádrovým sítem) mu bylo roku 1975 povoleno vystěhování do Velké Británie. Zde až do roku 1996 působil jako profesor hudebně-teoretických předmětů a kompozice na Trinity College of Music v Londýně. V Anglii se příležitostně uplatňoval i jako dirigent významných sborových těles – London Chorale a Philharmonia Chorus London, ale převládla u něj činnost skladatelská. Je prvním Čechem, který byl jmenován členem Královské hudební akademie. Partita semplice (1972) – části: Burlesca – Tristezza – Scherzino – Pastorale – Toccata. Noty jsou k zapůjčení v knihovně JAMU v Brně. Skladby mají 2 – 4 strany a rozvíjejí žákovu techniku. Burleska je v novoklasickém duchu, cvičí pětiprstovou techniku. Tristezza je jako zlý den, na jehož konci se objeví světlo. Scherzino – pravá ruka dvojhmaty staccato, levá ostinátní figury v šestnáctinách. Pastorale arpeggio akordy hrané ve fortissimu rozeznívají klavír, toto vyzvánění je proloženo smutným zpěvem snad vodní žínky, vše se ještě jednou opakuje a přichází fráze smíření. Scherzino pro 5. roč., ostatní skladby od 6. roč. Dvě skladbičky (1975) – rukopis. Noty nevlastním ani nejsou dostupné v českých hudebních knihovnách. Informace tedy cituji z www.antonintucapsky.com. Skladby vznikly v Praze. Názvy: Pomalý valčík – Scherzino.
31
Moods and Motions (1975) – 12 částí: Pussy’s Song – Slow Waltz – A May Shover – The Concertina – A Sketch – Melancholy – Hide~and~seek – Let’s Skip – A Little Dance – Trumpet At Twilight – The Hurdy~gurdy. Noty jsou k zapůjčení v knihovně JAMU v Brně. Tématem úvodní skladby je píseň Kočka leze dírou. Skladby jsou vhodné pro veřejná vystoupení, nemají zahuštěnou strukturu a přispívají k rozvoji klavírní techniky. Od 4. roč. Toccata e Canzone (1993) – pro klavír a varhany. Autor v předmluvě říká: „Jde o dvě velmi rozdílné věty. V Toccatě klavír dominuje, ale v Canzone se varhany ujímají vedení. Nějaký mimohudební plán zde není. Jen jsem se pokusil uchopit pravý charakter těchto dvou rozdílných klávesových nástrojů.“ Durata ca 10´. Od 7. roč. Preludes (2004-2006) – 24 preludií ve dvou sešitech. Pro více pokročilé pianisty (konzervatoristy).
Noty vydalo Goodmusic v Londýně. Lze si je objednat na
www.goodmusic.com. Vlastním jen 1. sešit těchto Preludií, pro žáky od 6. roč. výše je přístupné druhé preludium – s tempovým označením Largo a třetí – s tempovým označením Allegro moderato, střední díl Lento. Let us play 20 klavírních skladbiček ve dvou sešitech (2009) – první sešit: Tara’s song – Sorrow – Caprice – Mazurka – Sunny day – Streamlet – Minuet – Motion – Outing – Dialogue. Skladby o délce 5 – 10 řádků. Kopie rukopisu. Druhý sešit: 10 dvoustránkových skladeb bez názvů, jen číslovaných. Kopie rukopisu. Album je poměrně nové, v českých hudebních knihovnách není k dispozici. První sešit: 4., 5. roč., druhý sešit: od 6. roč. ČTYŘRUČNÍ SKLADBY: Venkovské scény (1986) – části: Ranní procházka – Procesí – Veselice – Tichá řeka – Dětská hra – Sluníčko zapadá. Skladby jsou v tonálním stylu a rozvíjejí základní techniku, party nejsou komplikované mnohostí problémů, snadněji se čtou. Zvláštností je 5/4 takt ve skladbě Procesí a 6/4 takt ve skladbě Tichá řeka. Primo pro 3., 4. roč., secondo pro 4., 5. roč. i vzhledem k tomu, že musí brát pedál. KOMORNÍ SKLADBY: Mini trio – pro housle, klavír a violoncello. Trvání 10 minut. Klavírní part je vhodný pro 2. roč., jen v části Intermezzo pro 3. roč.
32
2.2.11 Vladimír Svatoš * 19. 11. 1928 Mladá Vožice (u Tábora) – 15. 10. 2011 Ostrava V roce 1947, po získání všeobecného středoškolského vzdělání, začal studovat na pražské konzervatoři hru na varhany u J. B. Krajse a od roku 1951 také skladbu u Fr. Píchy. Zároveň v letech 1949-53 studoval na Akademii múzických umění v Praze hru na varhany u J. Reinbergra a poté vystudoval obor kompozice na JAMU v Brně u V. Petrželky (1953-58). V roce 1954 se Vladimír Svatoš usadil v Ostravě. Na ostravské konzervatoři vyučoval nejprve hudebně-teoretické předměty a od roku 1965 i hru na varhany. V ostravském Divadle hudby vytvářel cenné hudební pořady. Bagately Cyklus 6 klavírních skladeb pro děti – části: Rozpočitadlo – Popěvek – Humoreska – Taneček – Uspávanka – Scherzino. Skladby jsou položeny jen ve střední a vyšší poloze klavíru. Typickým znakem je bohatě artikulovaná pravá ruka, kdy správná délka a intenzita tónu rozhoduje o výrazu. Levá ruka je psaná v akordech kladených za sebou, aniž by byly figurovány. Harmonie je zahuštěná. Žádná pasážová technika. Album existuje pouze v rukopise, je k dispozici v knihovně Janáčkovy konzervatoře v Ostravě. Od 5. ročníku. Jarní nálady Cyklus klavírních skladeb (1953) – části: Radostná – Posmutnělá – Roztoužená – Taneční. Album je v rukopise, je nahráno v ČRO Hedvikou Stonavskou.30 Jsou to lyrické skladby v rozsahu dvou až čtyř stran. Slyšíme v nich vliv Vítězslava Nováka. Vhodné od 6. roč. (Taneční) výše. Vladimír Svatoš napsal i další klavírní skladby, které jsou možná vhodné i pro žáky ZUŠ (Capriccietta, Humoreska, Sonatina F dur aj.), ale žádná z nich dosud nevyšla tiskem. V současnosti probíhá řízení, jehož výsledkem bude snad převzetí pozůstalosti V. Svatoše do sbírkového fondu Slezského muzea v Opavě. Po vyřízení právních náležitostí bude zahájena práce na setřídění a evidenci převzatého materiálu. Teprve poté bude zpřístupněn pro badatele.
2.2.12 Josef Ceremuga * 14. 6. 1930 Ostrava – 6. 5. 2005 Praha Studoval na reálném gymnáziu v Ostravě (maturoval 1949), současně se učil hrát na housle na Janáčkově hudební škole ve Vítkovicích (1941-49). Po maturitě byl přijat 30
HRADIL, František Míťa. Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka, s. 207.
33
na AMU v Praze, kde studoval skladbu u Jaroslava Řídkého a Václava Dobiáše. Zároveň navštěvoval oddělení čtvrttónové skladby u Aloise Háby. V roce 1967 dosáhl docentury, v letech 1969-74 byl děkanem FAMU. V letech 1974-76 pracoval v Čs. rozhlase a v letech 1977-80 ve vydavatelství Panton. Dále byl profesorem skladby a děkanem na hudební fakultě AMU. Dětské melodie Přednesové klavírní skladbičky (1969) – album má 2 díly, v každém z nich je 10 skladeb. První díl: Prostá melodie – Malé cvičení – Taneček – Vláček – Smutná krajina – Hra – Sen – Panenky v lese – Touha – Medvědí tanec. Vhodné pro 2. a 3. ročník. Druhý díl: Na lesním chodníčku – Jízda na koníčkovi – O závod – Píseň – Pierot – Preludium – Smutná panenka – Baletní scénka – Žert – Malé rondo. Vhodné pro 3. a 4. ročník. Jsou to přednesové skladbičky a to je v tomto případě kladem i záporem současně. Kladem proto, že jsou hudebně zajímavé a záporem, že dá dětem více práce zapamatovat si je. Zdá se mi, že je to neprávem opomíjené album. Hračky 1. díl – album je uvedeno v českých učebních osnovách pro ZUŠ jako přednesové album pro 1. roč. V českých hudebních knihovnách ale není.
2.2.13 Miloslav Pěnička * 16. 4. 1935 Ostrava Studoval skladbu na pražské konzervatoři v letech 1953 až 1958 u Emila Hlobila. Po dvouleté vojenské službě pokračoval ve studiu u téhož profesora na Akademii múzických umění. Absolvoval v roce 1964. V dubnu téhož roku se oženil s australskou houslistkou Janet Harvey a s manželkou přesídlil do Austrálie. Po čtyři roky pracoval jako archivář v ABC’s Music Library. V roce 1968 vyučoval na St. George School of Music v Sydney. Poté vyučoval hudbu na střední škole v Abbotsleigh (Sydney). Kuličky (1962) – 6 skladeb, které vznikly za studií. První provedení 29. 10. 1962 Český Těšín. Nevydány.31 Alba, o kterých budu dále psát, nejsou k zapůjčení v českých hudebních knihovnách ani
já
sama
je
nevlastním.
Informace
31
cituji
z této
internetové
adresy:
ČERNUŠÁK, Gracian, Bohumír ŠTĚDROŇ a Zdenko NOVÁČEK. Československý hudební slovník osob a institucí, svazek druhý, M – Ž, s. 275.
34
http://www.australianmusiccentre.com.au/product/id/10731. U každého alba jsou zde i jedna nebo dvě notové ukázky. Sonatina (1989) – trvání 10 minut, střední obtížnost, je vydána v rukopisné podobě. Kookaburra’s friends (1990) – věnování: To Sarah from Dad on 10th birthday. Trvání 25 minut, střední obtížnost, stupeň 2. – 6. (v Austrálii), v tonálním stylu. Části: Kookaburra’s greeting – Goanna – Kangaroos – Lyrebird – Magpies – Wombat – Possum’s polka – Wedge-tailed eagle – Turtles – Echidna – Fruit bats – Koala – Crow – Platypuses playing – Dingo – Noisy miners. Jedná se o endemické živočichy, tedy takové, kteří jsou původem z oblasti australského kontinentu. Skladby Kookaburra’s greeting a Goanna jsou pro 5. roč. Musings (1996) – trvání 9 minut, střední obtížnost, stupeň 4. – 5. Překlad slova musings je snad „přemítání“. Cyklus má 6 částí: Caloroso – Dolce – Adagio – Semplice – Sostenuto – Cantabile. Skladba Caloroso je pro 6. roč. Waratah and others (2000) – věnování: To Sandra from Bob. Snadné, stupeň 3. – 6. A collection of 20 short pieces inspired by NSW native plants, each between 30sec. and 2 min. duration.32 Části:
Waratah (Telopea speciosissima) – Pig face
(Carpobrotus glaucescens) – další názvy se dají zjistit na výše uvedené internetové adrese. Vedle názvu skladby, vlastně jména rostliny, je uvedeno i její latinské pojmenování. Díky tomu se dá, např. ve Wikipedii, ihned zjistit, jak rostlina vypadá, a tak si pomoci i k pochopení skladby. Telopea speciosissima je rozchodník, v Austrálii dorůstá až 4 metrů výšky. Carpobrotus glaucescens je druh kaktusu. Obtížnost skladby Waratah je pro náš 6. roč., interpretace vyžaduje rubato, skladba Pig face je pro 5. roč.
2.3 Skladatelé narození v letech 1939 - 1964 2.3.1 František Horký * 1943 Praha Od šesti let hrál na klavír, později i na kytaru. Maturoval na báňské průmyslovce a pak pracoval více než 11 let na Ostravsku jako horník. Od sedmdesátých let začal hrát jako profesionální hudebník a od těch dob se datuje jeho spolupráce
32
Překlad: cyklus 20 krátkých skladeb inspirovaných endemickými rostlinami z Nového Jižního Walesu, každá mezi 30 sekundami až 2 minutami.
35
s ostravským rozhlasovým orchestrem. Je autorem a aranžérem písniček pro děti i pro řadu známých interpretů. V roce 1979 začal studovat obor skladba na ostravské konzervatoři. Absolvoval v roce 1986 u Milana Báchorka. Po 25 letech působení na severu Moravy se vrátil do Prahy, kde pracoval jako aranžér a upravovatel skladeb při natáčení a to v různých vydavatelstvích. V roce 1990 založil oddělení populární hudby na ZUŠ Praha 9, kde působil 10 let ve funkci zástupce ředitele. Ode všeho trochu Cyklus jazzových skladeb pro klavír (2000) – části: Díky S. Joplinovi – Bluesové nálady - Preludium in blue – Spirituál – Boom Boogie – Waltz in blue – Nejcennější z mých ztrát (píseň z repertoáru M. Rottrové) – Melody rock – Preludium deště – Už to jede. Od 6. roč. výše. Hezké prázdniny Jazzové kousky pro začínající klavíristy (2002) – části: Líným krokem – A klusem! – Pink-boogie – Malý rag – Budem si hvízdat – Černošská uspávanka – Šlapeme dál – Sedmkrát v týdnu – Malé blues – Hezké prázdniny – Je mi veselo – Zvony, zvonky, zvonečky – Blues z pravé ruky – Blues z levé ruky – Zkus to na tři – Naučte mě tančit blues – Smutek v koutku dušičky – Rytmus pro tátu. Pro 3. – 5. roč. Laškování s blues Cyklus jazzových skladeb (vydáno 2003) – části: Dixie Piano – Waltz Cocktail – Blues Cocktail – Přidej špetku boogie – Ještě jednou – Jazzové pohlazení – Trochu jinak – Laškování s blues – Utajené blues. Od 7. roč. Krabička vzpomínek 10 poetických skladbiček pro začínající klavíristy (2004) – části: Jen po špičkách – Kouzelné zrcátko – Vánoční dárek – Korálky – Pohlednice od moře – Můj talisman – Přání – Panenky z porcelánu – Na dobrou noc – Slzy na krajíčku. Pro 1. – 3. ročník.
2.3.2 Eduard Dřízga * 15. 3. 1944 Ostrava Po ukončení základní školy byl přijat na ostravskou konzervatoř do klavírní třídy Josefa Kysely. Jelikož se projevil jako mimořádný skladatelský talent a na konzervatoři se skladba nevyučovala, odešel po maturitě na Akademii múzických umění v Praze. Studoval zde ve třídách Václava Dobiáše a Karla Janečka. Šíře jeho hudebních zájmů jej zavedla do dirigentských tříd Josefa Veselky, Jindřicha Rohana, Bohumíra Lišky a Aloise Klímy. Během svého působení v Praze vystupoval také v poetické vinárně Viola jako skladatel, klavírista a improvizátor s předními 36
pražskými herci a básníky. Krátce byl i klavíristou a uměleckým vedoucím Československého souboru písní a tanců. Své kompoziční studium na AMU završil v roce 1968 a o tři roky později, tedy v roce 1971, ukončil studium dirigování. Vedle hudebních oborů vystudoval psychologii na Karlově univerzitě v Praze. V letech 1971-1984 působil na ostravské konzervatoři jako profesor klavírního a hudebněteoretického oddělení. Neméně významná je jeho praxe redaktora a hudebního režiséra v Českém rozhlase a Československé televizi v Ostravě, kde působil v letech 1972-1987. V práci režiséra Československé televize pokračoval jako externí pracovník do roku 1992 a později též přednášel na Ostravské univerzitě hudební psychologii. Šest dvouhlasých kánonických invencí Pro klavír nebo cembalo (1965) – napsány v neobarokním stylu, nevydány. V katalogu půjčovny Čs. rozhlasu jsou pod číslem 01324-6. Tři česká ronda Pro klavír na čtyři ruce (1980) – první rondo s tempovým označením Allegro non troppo je v 3/8 taktu, má 13 stran (party jsou napsány pod sebou) a hravý charakter. Druhé rondo v tempu Andante con moto je v 3/4 taktu, má délku 5 stran, melodie připomíná smutnou slovenskou lidovou píseň. Třetí rondo v tempu Allegro assai začíná v 2/4 taktu, ale metrum se často střídá, rozsah 12 stran, v melodice poznáváme lidové nápěvy. Rukopis. Autor ronda nahrál spolu s Rudolfem Bernatíkem v Českém rozhlase Ostrava. Jsou přístupná i pro nadané žáky 2. cyklu.
2.3.3 Radovan Hudeček * 1945 Ostrava Absolvoval klavír (Čanová) a skladbu (Klega) na ostravské konzervatoři v roce 1965. Stejné obory pak studoval na JAMU v Brně. V roce 1969 odjel do Švédska, kde dnes vyučuje na katedře muzikologie na univerzitě v Uppsale. Věnuje se také přednáškové činnosti ve Švédsku i v zahraničí. V roce 2001 dostal od Královské švédské akademie cenu Pedagog roku. Pianomusic 1. díl (1966) – autor album uvádí slovy: „je zde 20 malých programních kusů včetně dvou čtyřručních skladeb a tři nová aranžmá švédských lidových písní.“ V tonálním stylu, někdy s jazzovými prvky. Pro 3. – 5. roč.
37
Färger Klavírní svita (1966) – v českém překladu „barvy“. Části: Šedá – Červená – Žlutá. Jsou to jednostránkové skladby v tonálním stylu s jazzovými prvky. Šedá Je pro 7. roč. a výše, Červená pro 5. roč., Žlutá pro 4. roč. Pianofantasi (1968) – šest stran, jazzový charakter, tempové označení Allegro deciso. Pro 2. cyklus ZUŠ. Radovan Hudeček se věnuje i komponování snadných klavírních trií a úpravám skladeb hudebních klasiků pro klavírní trio. Vytvořil též učebnici určenou k jazzové improvizaci – Jazz improvisation (1997), což jsou melodie opatřené akordovými značkami.33
2.3.4 Jan Cron * 20. 8. 1960 Ostrava Po ukončení studia na gymnáziu nastoupil v roce 1979 na ostravskou konzervatoř do třídy Alexandra Dědiny na obor kytara. Během studia konzultoval hudební repertoár u prof. Štěpána Raka. Následovaly koncerty sólové, komorní i účinkování v žánrově odlišných sestavách. Zároveň měla veřejnost možnost seznámit se s tvorbou mladého hudebníka prostřednictvím jeho spolupráce s ostravským rozhlasem. Následně se uplatnil i v ostravském televizním studiu jako autor scénické hudby a hudební režisér. Souběžně s touto činností působil jako pedagog a komponoval skladby pro žáky hudebních škol. Pět přednesových etud – tempová označení: Tranquillo – Comodo – Cantabile – Placido – Cantabile. Tyto etudy učí krásnému přednesu melodie nad plynoucí měkkou levou rukou, která hraje buď bas a přiznávky nebo rozložené akordy. Etuda č. 1 procvičuje rytmus 3:2 a 2:3. Na začátku prvního taktu je chybně vytištěn křížek v levé ruce – má být u tónu f. Etuda č. 2 – obsahuje přechod z dvojic osmin na osminové trioly a zpět. Etuda č. 3 – levá ruka hraje basovou oktávu a po ní tři přiznávkové akordy. Melodie je často v oktávách. Čtvrtá a pátá etuda jsou obdobně založeny. Celkově lze říci líbivá melodika, tonální styl. Nejsou zde složité modulace, s žáky si lze na nich procvičit harmonický rozbor. Pro 2. cyklus.
33
Viz http://www.musicddmarad.c.se/e - musik.html [cit. 15. 12 2012]
38
2.3.5 Pavel Helebrand * 25. 10. 1960 Opava Působí jako hudební skladatel, autor, inscenátor (případně i producent) hudebnědramatických projektů. Vystudoval obory skladba (u J. Podešvy) a kytara na konzervatoři v Ostravě, kterou absolvoval v roce 1986. Brzy poté navázal spolupráci s ostravským Divadlem loutek, kde byl několik let v angažmá jako tzv. „herecmuzikant“ a současně skládal hudbu k většině inscenací. Dosud napsal hudbu asi k devadesáti divadelním inscenacím pro děti i dospělé. Spolupracuje s divadly na mnoha místech české republiky i v zahraničí. Současně nikdy neopustil své původní povolání a stále se věnuje i volné skladatelské tvorbě (Svity pro sólové violoncello 1999). Nejvýrazněji se Helebrandovo hudební a divadelní cítění uplatňuje v jeho autorských projektech, ke kterým si píše hudbu i texty a podílí se na jejich scénické realizaci. Dva z nich – zpěvohra „Jesličky svatého Františka“ (1997, vyšlo na CD) a muzikál „Čarodějnice z Babí hůry“ (2002) – byly napsány pro Dětské operní studio při Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. V roce 2001 měl premiéru hudebně – dramatický projekt „Evangelium podle houslí“ – inspirované moravskou lidovou hudbou a středověkým chrámovým divadlem. Vrabci letí do světa Dětská svita pro klavír a zpěv – části: Vrabci letí do světa – V Africe – V Japonsku – Vrabčí rumba – Závěr. Zpěvní part je jen místy, může ho zpívat i více dětí nebo dokonce sám klavírista. V tonálním stylu. Zapsáno v notačním programu. Nevydáno. Pro 5. roč. O vláčku Náklaďáčku – věnováno slečně Katce Krautové za první provedení. Části: Vláček jede – Tiše, vláček spí – Honzík spravuje vláček – Souboj s vysavačem – Hlášení nádražního rozhlasu – Vláček spěchá. Je to klavírní svita, ve které je každá skladbička uvedena několika verši a hudba pak znázorňuje obsah básně. V tonálním stylu. Zapsáno v notačním programu. Nevydáno. Pro 3. roč. Zasněžená písnička – čtyřruční skladba. Vznikla v době, kdy autor vyučoval v ZUŠ Ostrava – Mariánské Hory (asi před 20 lety). Žáci si ale noty odnesli a kopii autor nemá. Byl to rukopis.
39
2.3.6 Jiří Hanousek * 2. 4. 1961 Ostrava Na ostravské konzervatoři vystudoval hru na violoncello u Ivana Měrky a Jana Hališky a kompozici u Jaromíra Podešvy (1976-1982). Ve studiu hry na violoncello pak pokračoval na pražské AMU ve třídě Miloše Sádla (1982-86). V roce 1986 začal vyučovat na ostravské konzervatoři, kde působí dodnes. Od roku 2002 rovněž vyučuje hru na violoncello na Institutu pro umělecká studia Ostravské univerzity. Jako violoncellista získal mnohá ocenění na různých soutěžích. Jeho největším soutěžním úspěchem je druhá cena na Mezinárodní soutěži Pražské jaro v roce 1989. V letech 1987-91 byl sólistou Moravské filharmonie Olomouc, od r. 1991 je sólistou Janáčkovy filharmonie Ostrava (koncertní mistr od r. 1986). S pianistou Pavlem Kašparem (Paul Kaspar) založil Duo Moravia, s nímž absolvoval mnoho koncertů doma i v zahraničí a nahrál mj. sonáty pro violoncello a klavír Bohuslava Martinů a pořídil první nahrávku kompletního díla pro violoncello a klavír Bohuslava Foerstra. Stříbrák Cyklus instruktivních skladeb pro klavír na texty drobných lyrických próz španělského básníka Juana Ramóna Jiméneze z knihy „Stříbrák a já“. Určeno pro vyšší ročníky ZUŠ (1980) – části: Stříbrák34 – Bělásci – Před bouří – Holčička – Kanárek létá – Říjnové odpoledne – Smrt Stříbráka – Oslík. Autor cyklus vytvořil během svých studií skladby na konzervatoři. Jsou to jednostránkové skladby. Text příběhu je před každou skladbou uveden. Bratr Jiřího – Petr k nim namaloval obrázky, ty se ovšem ztratily na soutěži Generace. Cyklus existuje jen v rukopise, je k dispozici u autora, je nahrán v Českém rozhlase Ostrava Irenou Gregorczykovou. Rytmika je tradiční, nejsou tu agogické výstřelky, ale hudba postupuje v neustálých disonancích. Člověk se do nich musí zaposlouchat, zvyknout si na ně. Myslím, že při veřejném provádění těchto skladeb je třeba přečíst příběhy, aby se posluchač naladil na stejnou strunu s autorem. Hudba zde totiž vyjadřuje pocit z textu.
2.3.7 Vít Kološ * 18. 1. 1962 Ostrava Na ostravské konzervatoři vystudoval hru na klavír a současně i skladbu u Jaromíra Podešvy. Na pražské AMU pokračoval ve studiu skladby a klavíru (1983-1990). Po absolutoriu se stal klavíristou ve svobodném povolání, roku 2000 založil komorní 34
Stříbrák je oslík.
40
seskupení Trio Amadeus. Jako nadaný skladatel se projevil již na konzervatoři, kterou absolvoval svým vlastním klavírním koncertem, který provedl s Janáčkovou filharmonií Ostrava. Jeho „Fantasie pro klavír Hommage à Radegast“, věnovaná Rudolfu Firkušnému, získala cenu Generace 1988 a zazněla v Maďarsku a v Austrálii. Svoji pedagogickou činnost zahájil v letech 1989-1991 na ostravské konzervatoři. Dále vyučoval na pedagogické fakultě Ostravské univerzity (1994-95) a pražské Konzervatoři Jaroslava Ježka (1997-98). V letech 1991-92 byl pedagogem Musicschool of Seydisfjördue (Island), v roce 1994 dával mistrovské kurzy v katedrální škole v Perthu (Bunbury, Austrálie). V letech 1996-97 vyučoval na Victorian College of the Arts v Melbourne (Austrálie). Od ledna 2003 až do současnosti působí jako pedagog (Nesna Musikskolen, Nesna Hogskolen) i koncertní umělec (Trio Nesna) v Norsku. Melancholietty (1986) – druhá z nich – s tempovým označením Molto moderato, con intimissimo sentimento – je dostupná žákům 2. cyklu. Má tři strany, jazzovou harmonii. Rukopis, k dispozici u autora. The Last Day in Iceland (1992) – věnováno Šárce. Rozsah tři strany. Tónina gis moll, melancholická nálada, jazzová harmonie. V levé ruce jsou stále akordické figurace, pravá má melodii většinou v sextách, před závěrem hraje chromatickou stupnici v terciích, jak ji známe z Chopinovy Etudy gis moll op. 25., ovšem v klidném tempu (skladba má tempové označení Slow tempo). Rukopis, k dispozici u autora. Pro 2. cyklus.
2.3.8 Radim Linhart * 6. 7. 1963 Ostrava Již v době vysokoškolských studií na Vysokém učení technickém začal pravidelně účinkovat
v divadle
Večerní
Brno
a
v brněnském
studiu
tehdejšího
Československého rozhlasu. Základní prezenční vojenskou službu nastoupil u Armádního uměleckého souboru jako pianista a hudbě již zůstal věrný. Dnes působí jako sólový hráč nebo doprovodný hudebník v rozličných souborech a orchestrech (Metropolitan Jazz Band, Jazz Revue, X – tet, Bohemia Big Band, Orchestr Felixe Slováčka aj.). Je i vyhledávaným studiovým hudebníkem a aranžérem.35
35
Ovládá též pět světových jazyků a je držitelem světového rekordu zapsaného v Guinessově knize rekordů v kategorii Pianista s největším repertoárem s počtem 3210 skladeb. (www.fdb.cz)
41
Slavné melodie v lehké úpravě pro klavír 3. díl – obsahuje výběr 30 světových i českých melodií různého žánru i stylu (ragtime, romantický klavír, populární hudba, rock, populární klasické skladby). Jsou to melodie, které ale dnešní děti neznají, tak je ani nemusí lákat. Vybrané skladby se dají zvládnout už po třech letech výuky, obtížnost je tedy pro 4. a vyšší ročníky. K albu je přiložené instruktážní CD, na kterém jsou všechny skladby nahrány Radimem Linhartem. Slavné melodie v lehké úpravě pro klavír 4. díl – výběr 30 světových a českých melodií různého žánru i stylu. Platí totéž, co je napsáno u 3. dílu. Čtyřruční klavírní skladby I. V jazzovém stylu. Části: Opice na schodech – Olinka má ráda pejsky – Tanec tučňáků – Překvapení – Vrány – Buddy a Betty – Dračí jízda – Kaktus – Vichřice – Kocour není doma. U skladeb je napsáno, zda hrát způsobem „swingy“, tedy dvě osminy za sebou tak, že první je delší a druhá kratší (čtvrťová a osminová nota v triole) nebo způsobem „latin“, tedy dvě osminy za sebou stejnoměrně. Úvodní čtyři skladby 4. roč., další od 6. roč. výše. Album tanců Jazzový čtyřruční klavír. Části: Polka – Mazurka – Valčík – Rock’n’roll – Salsa – Bossa-nova – Waltz – Foxtrot – Tango – Cha-cha. Oddychové album. Primo od 3. roč., secondo je akordickou hrou a nutností pedalizovat náročnější. Album je vytištěno, ale zatím ne u oficiálního vydavatele.
2.4 Skladatelé narození v letech 1965 - 1985 2.4.1 Jan Meisl * 4. 10. 1974 Kyjov Absolvoval hru na bajan na brněnské konzervatoři, ve studiu pak pokračoval na Akademii Gněsiných v Moskvě. Zde též studoval skladbu. Stejný obor absolvoval i na AMU v Praze u Juraje Filase. Během studií se stal laureátem mnoha mezinárodních soutěží. Poté koncertoval v řadě evropských zemí i ve Spojených státech amerických. Od roku 1993 působil jako člen komorního tria Bajan Trio Meisl, ve kterém vystupoval společně s Liborem Meislem (housle) a Ondřejem Gilligem (kytara). Je autorem více než stovky děl různých žánrů – písní, komorních a orchestrálních skladeb, scénických představení a hudby pro film. Ve své tvorbě je inspirován především moravským folklórem, jazzovou a rockovou hudbou. V roce 2003 nahrál své debutové CD Broukařská jízda. V letech 2000-2003 vyučoval na
42
Janáčkově konzervatoři v Ostravě hru na akordeon, bajan, kompozici a hudební teorii. Od roku 2007 je volným umělcem v Německu a České republice. The Beetledrive op. 11 (2008) – první verze je napsána pro bajan. Je to devět etud většinou dvoustránkových. Každá z nich je založená na rytmicky ostinátní figuře v jedné ruce, do které vpadává druhá ruka se svým rytmem. Autor je nahrál na své CD Broukařská jízda36 v první verzi pro bajan. Ke vzniku skladeb v bookletu říká: „Napsal jsem je pro své žáky na konzervatoři v Ostravě z potřeby rozšíření instruktivní literatury. Tak vznikly miniatury řešící jednotlivé technické problémy blízkým a přístupným hudebním jazykem.“ Zvukově vyznívají lépe na bajan než na klavír. Melodika a rytmus jsou někdy rockové, jindy „balkánské“ – najdeme zde etudu v 7/8 i v 9/8 taktu. Technicky jsou velmi náročné – skoky, koordinace rukou, repetované čtyřhlasé akordy. Z alba lze vybrat jedinou etudu – číslo 4. Procvičuje repetované tóny v pravé ruce. Obtížnost 7. roč. – 2. cyklus.
2.4.2 Markéta Dvořáková * 28. 4. 1977 Opava Studovala na Janáčkově konzervatoři v Ostravě kompozici u Jana Grossmanna (1992-93), Edvarda Schiffauera (1993-98) a klavír u Zdeňka Pěčka (1995-99). Na Janáčkově Akademii múzických umění v Brně byla v kompoziční třídě Leoše Faltuse, absolvovala v roce 2003, na téže škole absolovovala v letech 2004 - 2009 doktorandské studium kompozice u Iva Medka se zaměřením na multimediální projekty. Pedagogicky působí na Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě. Účastnila se mnoha mezinárodních skladatelských kurzů. Její skladby získaly ocenění
v několika
ročnících
skladatelské
soutěže
Generace.
Je
členkou
skladatelského sdružení Hudbaby (CD HUDBABY, LOTOS, 2003; CD "Čekám Tě!", Radioservis, a. s. 2009)) a souboru Ensemble Marijan, zaměřujícího se na improvizovanou hudbu a multimediální projekty (další členové jsou Ivo Medek a Jan Kavan). Dále je členkou občanského sdružení Multi-Art, které se zaměřuje na uvádění děl mladých autorů a podporování a vytváření akcí multimediálního charakteru. Od roku 2003 je M. Dvořáková členkou týmu lektorů projektu „Slyšet jinak", zaměřujícímu se na rozvíjení kreativity u dětí školního věku. Projekt volně navazuje na rakouský projekt „Klangnetze" a probíhá ve spolupráci Uměleckého
36
Vydal Stylton v roce 1993. K zapůjčení je např. v Moravské zemské knihovně Brno.
43
centra Univerzity Palackého v Olomouci a Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Bígl Cyklus pěti skladbiček (1998) – části: Kočka Matěj – Slepice – Babička vypravuje – Na procházce – Ukolébavka. Skladby líčí denní příhody, které zažilo štěně bígla – nejdříve potká kočku Matěje, pak uvidí slepice, poslouchá, jak babička vypravuje, jdou na procházku a večer spát.37 Většinou dvoustránkové skladby. Vzorové instruktivní album s hudbou 20. století. Moderní melodika, rozšířená tonalita. Skladby mají název, tak vyvolávají v žácích obraznou představu, která pomáhá určit, jak hrát. Tématika je z dětského světa: u babičky na venkově. Skladby jsou charakterově odlišné. Kočka Matěj – má kočičí vláčnost a v díle b zase mrštnost, díl a je tedy legato, díl b staccato. Slepice – slyšíme tu triolu na jednom tónu a po ní kvartu, hlas kohouta a do toho polyfonní podklad kvokajících slepic. Babička vypravuje – coldamente, snivý valčík z pohádky, vřelost babiččina vyprávění. Na procházce – comodo, lietamente, šťastné štěně radostně pobíhá a poznává svět, je zde mnoho synkop. Ukolébavka – teneramente, něžné houpání. Pro 4., 5. ročník.
2.4.3 Michaela Plachká * 8. 5. 1981 Opava Po maturitě na opavském gymnáziu v roce 1999 byla přijata do kompoziční třídy Edvarda Schiffauera na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Studium ukončila v roce 2003. Dále vystudovala obor skladba na Akademii múzických umění v Praze ve třídě Juraje Filase, (absolvovala 2008). V roce 2005 získala 1. cenu na skladatelské soutěži Generace za skladbu „Němím“ (melodram pro komorní soubor, recitátorku a recitátora). Věnuje se též výtvarné tvorbě. Kupka: Katedrála (2007) – na titulní straně jsou verše: Modlit se mohu i smutkem, ale klesnout jen do radosti (Z. Volf). Skladba je v rukopise, k dispozici je u autorky, též i její nahrávka ve formátu mp3. Hlavní je zde vytvořit atmosféru. Autorka si pohrává s jedním repetovaným tónem – rozezní jej a nechá doznívat v prostoru. Provádění vyžaduje sál s dobrou akustikou. Jednotlivé hudební události jsou oddělovány cesurami, tichem, rytmus tedy nemusí být úplně přesný. Monumentální
37
Popis alba ve vydavatelství Talacko Editions .
44
akordy, které se tu objevují, jsou v ppp, tak je katedrála stále v jemnosvitu. Nacházíme tu i ozvláštňující tóny paličkami, glissando hrané klíčem na nejnižší struně. Skladba má 5 stran. Není to instruktivní skladba, která by budovala klavírní techniku, je to umělecké dílo představující jeden z nových způsobů komponování ve 20. století. V tom tkví její instruktivnost.
Žáci ZUŠ by asi nezvládli její
nastudování, ale mohou vidět tento notový zápis. A pokud jim ho učitel zahraje, někteří jsou schopni slyšené i napodobit.
2.4.4 Gabriela Hrubišová * 3. 9. 1983 Bílovec Vyrůstala ve Fulneku ve skladatelské rodině – její dědeček, otec i strýc se věnovali kompozici, matka jí byla učitelkou klavíru na základní umělecké škole. V roce 1998 byla přijata na Janáčkovu konzervatoř. Studovala skladbu ve třídě Edvarda Schiffauera a klavír u Moniky Tugendliebové. Jistou dobu ji vyučoval také Lukáš Michel. Kvůli nemoci několikrát studium přerušila. Později pokračovala ve svém dalším vzdělávání v Praze, tentokrát se zaměřením na jazzový klavír. První klavírní skladbičky začala psát již ve třech letech. Pro klavírní soutěž Prague Junior Note napsala znělku, která vychází z lidové písně „Ráda, ráda, můj zlatej Honzíčku“, má jazzový nádech. Touto znělkou autorka soutěž až do svých šestnácti let otevírala. Na skladatelské soutěži Generace 2001 byly oceněny třetím místem její „Arabesky pro čtyřruční klavír“. Tato třívětá skladba je rytmicky náročnější a je určena spíše pro konzervatoristy.38 Gabriela Hrubišová vyučovala na Základní umělecké škole ve Fulneku, poté začala učit soukromě v Praze. Pracovala také pro nahrávací studio. V lese (1999) – třístránková skladba, která získala zlaté pásmo v Národní skladatelské soutěži žáků ZUŠ. Byla pak zadána jako jedna z povinných skladeb pro 3. kategorii (do 17 let) na soutěži Pro Bohemia 2009. Vyšla z tohoto důvodu jako příloha časopisu Talent v listopadu 2008. Má formu a-b-a. Levá ruka má v prvním díle ostinátní doprovod, pravá ruka nad ním tvoří atmosféru repetovanými tóny s crescendem a decrescendem. Díl b je v živějším tempu, má měnící se metrum, dynamiku mf až f. Pravá ruka v něm hraje dlouhou pasáž s trylky. Hudba tu snad vyjadřuje bzučení včel nebo hukot stromů v bouři. Skladba má sugestivní náladu a rozvíjí i technickou dovednost pravé ruky (lomené oktávy, trylky). Od 6. roč.
38
Osobní komunikace s autorkou dne 19. 12. 2012.
45
Tři kapričátka – dle emailové komunikace s autorkou jsou přístupná pro žáky ZUŠ, čerpala v nich ze svých vzpomínek na dětství a z lidových písní. Noty jsem ale neobdržela, nemohu je tedy více popsat.
46
3. Nejmladší skladatelská generace v Ostravě Mládež může své skladatelské schopnosti rozvíjet v hodinách předmětu Úvod do skladebných nauk. V Ostravě má tato výuka nejdelší tradici v ZUŠ E. Marhuly v Mariánských Horách. Z celé řady pedagogů, kteří zde skladbu vyučovali, jmenuji hlavně Vladimíra Studničku a zejména Jana Grossmanna, který se zasloužil též o to, že byl tento předmět zařazen do osnov tehdejších Lidových škol umění. Na škole působil také Pavel Helebrand, Čeněk Kavečka a Igor Katajev. V současné době se zde mladým skladatelům věnuje Olga Šmídová.
3.1 Klavírní skladby vytvořené žáky ZUŠ Žáci ZUŠ píší skladby na své technické úrovni, tak jsou samozřejmě přístupné i pro jejich „spolužáky“. Nejlepší práce se mohou zúčastnit Národní skladatelské soutěže ZUŠ, kterou vyhlašuje každé tři roky Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Vítězné skladby bývají otištěny v Almanachu, který vydává ZUŠ Vladislava Vančury Háj ve Slezsku. Z něj je možno se s těmito dílky seznámit. Almanachy z roku 2005, 2008 a 2011 se nacházejí i v knihovně Metodického centra na JAMU v Brně. Zde je též uložen sborník Malí skladatelé malým klavíristům, což jsou oceněné práce z Tvůrčí soutěže žáků LŠU Severomoravského kraje v letech 1985 – 1989.
3.1.1 Marek Kozák * 8. 6. 1993 Frýdek – Místek Od čtyř let hrál na klavír v ZUŠ Brušperk (Jiřina Řezánková). Od devíti let studoval i varhany a to v ZUŠ Frýdek – Místek (Martina Zelová). Současně docházel na hodiny kompozice (Petr Hanousek). V roce 2008 nastoupil ke studiu na Janáčkovu konzervatoř do oborů klavír (Monika Tugendliebová) a varhany (Martina Zelová). Po čtyřech letech se stal studentem AMU v Praze v oboru klavír (Ivan Klánský). Jeho největší dosavadní soutěžní úspěchy jsou 1. cena na Mezinárodní soutěži mladých varhaníků v Opavě spolu s cenou za improvizaci v roce 2008, 1. cena na soutěžní přehlídce konzervatoří v Pardubicích v roce 2010 a titul absolutního vítěze na Brněnské klavírní soutěži v roce 2011. Třikrát pro klavír (2005) – části: Scherzino – Variace – Allegro. Skladba Scherzino získala Zlaté pásmo v národní skladatelské soutěži žáků ZUŠ v Hradci nad Moravicí 47
v roce 2005. Byla též jednou z povinných skladeb na soutěži Pro Bohemia v roce 2009 v druhé kategorii (do 14 let). Vyšla proto i jako příloha časopisu Talent v říjnu 2008. Uplatnění najde u žáků od 5. roč. Variace mají za téma 15taktovou melodii. Ta je poté zharmonizována v pěti variacích, přičemž je obměňována jak melodie, tak harmonie a též charakter. Pravá ruka má i akordy v rozsahu nóny. Od 5. roč. Skladba Allegro má harmonicky překvapivá místa a jazzovou průbojnost. Pro 2. cyklus.
48
Závěr Během posledních měsíců jsem se s dotazem na dětské klavírní skladby obrátila i na další ostravské skladatele – Milana Báchorka, Jana Grossmanna a Edvarda Schiffauera, odpověděli, že klavírní skladby pro děti zatím nenapsali. Do této práce mohl být zahrnut též Jiří Matys, který působil v Ostravě v letech 1962-196739 - byl členem ostravské odbočky Svazu československých skladatelů40 a na popud učitelů LŠU Ostrava 1 napsal v roce 1963 suitu pro klavír „Obrázky ze zimy“. Dílo je této škole věnováno.41 V souvislosti se zpracováváním daného tématu se mi podařilo získat i skladby dosud nepublikované. Zamýšlím-li se nad skladbami, které jsem pro tuto práci poznávala, uvědomuji si, že pro instruktivní literaturu je důležité, aby nejen vytvářela pianistické dovednosti, ale aby též vyvolávala v dítěti kladnou emoční odezvu. Hudba 20. století byla mnohdy úplně nebo částečně nelibozvučná. Pokud učitel zadává žákovi skladbu s disonancemi, měl by mu ji zahrát celou a v patřičném tempu, aby se ukázalo, že disonance nejsou samoúčelné a že z nich vzniká hezký zvukový obraz. Také by měl s žákem projít notový zápis, neboť ten bývá plný posuvek a obtížné čtení notového zápisu děti odrazuje. Jestliže není hudba 20. století tak pevně svázána s tóninou, jak tomu bylo dříve, jestliže nevychází z tradičních kadenčních harmonických spojů, je také po hmatové stránce něčím úplně novým. To jsou specifika, která díla z 20. století vnášejí do pedagogovy práce. Na druhou stranu se skladby často opírají o mimohudební představu a to vede žáka ke správnému způsobu hry a přináší to osvěžení do jeho studia. Řadu skladeb vzniklých v posledních třiceti letech by bylo možné použít při výuce a zařadit do školních vzdělávacích plánů.
39
SEHNAL, J., VYSLOUŽIL, J. Dějiny hudby na Moravě, s. 251. GREGOR, V. Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945, s. 33. 41 MATYS, J. Obrázky ze zimy. Předmluva k 2. vyd. Praha: Panton, 1971. 40
49
Použité informační zdroje Prameny – notové materiály ALBUM PRE MLÁDEŽ II. 6. vyd. Bratislava: Opus, 1985. Almanach vítězných prací skladatelské soutěže žáků ZUŠ 2005. Základní umělecká škola Háj ve Slezsku ve spolupráci s nakladatelstvím Ritornel, editor sborníku Petr Hanousek, 2005. Almanach vítězných prací skladatelské soutěže žáků ZUŠ 2008. Základní umělecká škola Vladislava Vančury Háj ve Slezsku, editor sborníku Petr Hanousek, 2008. Almanach vítězných prací skladatelské soutěže žáků ZUŠ 2011. Základní umělecká škola Vladislava Vančury Háj ve Slezsku, editor sborníku Petr Hanousek, 2011. BARVÍK, Miroslav. Čtyři skladbičky pro klavír na dvě ruce. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1947. BARVÍK, Miroslav. Katka. 1. vyd. Praha: Editio Supraphon, 1972. CEREMUGA, Josef. Dětské melodie. 1. vyd. Praha: Panton, 1978. CRON, Jan. Pět přednesových etud. Ostrava – Mariánské Hory: Montanex, 2008. ISBN: 978 – 80 – 7225 – 258 – 9. ČEŠTÍ MODERNÍ SKLADATELÉ MLÁDEŽI. 1. vyd. Editio Praga a.s., 1999. ISMN M – 2600 – 0207 – 4. DŘÍZGA, Eduard. Tři česká ronda [notový zápis]. Vratimov: 1980. Kopie rukopisu. DVOŘÁKOVÁ, Markéta. Bígl. Ostrava: Ritornel, 1999. ISMN M- 66053- 028-3. GREGOR, Čestmír. Hudbánky.Uherské Hradiště: Nakladatelství Uher, 1993. ISBN: 80 – 901386 – 5 – 9. GREGOR, Čestmír. Muzikantský popelec. 1. vyd. Praha – Bratislava: Editio Supraphon, 1968. GREGOR, Čestmír. Vyhrávanky. 1. vyd. Praha: Editio Supraphon, 1974. HANOUSEK, Jiří. Stříbrák [notový zápis]. [b.m.]: 1980. Kopie rukopisu. HELEBRAND, Pavel. O vláčku Náklaďáčku [notový zápis]. Notační program – získáno mailem. HELEBRAND, Pavel. Vrabci letí do světa [notový zápis]. Notační program – získáno mailem. HORKÝ, František. Hezké prázdniny. 1. vyd. Praha: Amos Editio, 2002. ISMN M – 66057 – 027 – 2.
50
HORKÝ, František. Laškování s blues. 1. vyd. Praha: Editio Bärenreiter, 2003. ISMN M – 2601 – 0242 – 2. HORKÝ, František. Krabička vzpomínek. 1. vyd. Praha: Amos Editio, 2004. ISMN M – 66057 – 036 – 4. HORKÝ, František. Ode všeho trochu. Ostrava: Ritornel, 2001. ISMN M - 66053 – 087 – 0. HRUBIŠOVÁ, Gabriela. V lese. Talent. [příloha časopisu]. Ostrava: Sdružení pro umění a výchovu Talent. 11. ročník. Listopad 2008. ISSN 1212-3676. HUDEČEK, Radovan. Färger. Uppsala: Editio Marad, 2001. HUDEČEK, Radovan. Jazz improvisation. Uppsala: Editio Marad, 2001. HUDEČEK, Radovan. Pianofantasi. Uppsala: Editio Marad, 1997. HUDEČEK, Radovan. Pianomusik. Uppsala: Editio Marad, 1991. HURNÍK, Ilja. Concertino pro klavír a smyčcový orchestr. 1. vyd. Praha: Panton, 1985. HURNÍK, Ilja. Čtyřruční hra. 2. vyd. Praha: Supraphon, 1985. HURNÍK, Ilja. Džezík. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1979. HURNÍK, Ilja. Etudy. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1988. HURNÍK, Ilja. Innocenza. 1. vyd. Praha: Bärenreiter Editio Supraphon, 1993. ISBN: 80-7058-301-0. HURNÍK, Ilja. Kousky. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965. HURNÍK, Ilja. Letní sonatina. Praha: Edition Sádlo, 1937. HURNÍK, Ilja. Motivy z dětství. 3. vyd. Praha: Supraphon, 1973. HURNÍK, Ilja. Písničky pro klapky. 1. vyd. Praha: Panton, 1970. HURNÍK, Ilja. První melodie. Praha: Editio Supraphon, 1971. HURNÍK, Ilja. Sonatina. 1. vyd. Praha: SNKLHU, 1957. HURNÍK, Ilja. Šest rukou u jednoho klavíru. 1. vyd. Praha: Amos Editio, 2005. M66057-043-2. HURNÍK, Ilja. Tance pro čtyři ruce (Domácí hudba). Praha – Mainz: Panton International, 2002. ISMN M – 2050 – 0737 – 9. HURNÍK, Ilja. Valčíky. 1. vyd. Praha: Amos Editio, 2000. ISMN M-66057-000-5. HURNÍK, Ilja. Voršilská ulička 2. sešit. Uherské Hradiště: Nakladatelství Uher, 1994. HURNÍK, Ilja. Voršilská ulička. 1. vyd. Praha: Panton, 1978.
51
JANŽUROVÁ, Zdena a Milada BOROVÁ. Nová klavírní škola. 1. – 4. díl. Praha: Panton, 1993 – 2001. KATAJEV, Igor Vitaljevič. Pět dětských skladeb [notový zápis]. Ostrava: 1998. Kopie rukopisu. KLEGA, Miroslav. Zbojnické nápady. 1. vyd. Praha: SNKLHU, 1956. KOLOŠ, Vít. Melancholietta č. 2 [notový zápis]. [b.m.],1986. Kopie rukopisu. KOLOŠ, Vít. The Last Day in Iceland [notový zápis]. Seydisfjőrdur (Iceland), 16 Aug 1992. Kopie rukopisu. KOWALSKI, Július. 10 štúdií pre klavír. 1. vyd. Praha – Bratislava: Štátne hudobné vydavateľstvo, 1967. KOWALSKI, Július. Malá detská suita pre smyčce a klavír. 2. vyd. Bratislava: Slovenský hudobný fond, 1980. KOWALSKI, Július. Malá suita pre začiatočníkov. 1. vyd. Bratislava: Opus, 1978. KOWALSKI, Július. Mami, zahrám ti na klavíri. 1. vyd. Bratislava: Slovenský hudobný fond, 1978. KOWALSKI, Július. Z ríše bábik. 2. vyd. Bratislava: Opus, 1982. KOZÁK, Marek. Třikrát pro klavír. Brušperk: Lašské společenství, o. s., 2005. ISMN M – 9004012 – 0 – 5. KUBÍN, Rudolf. Jazzety. Praha: Fr. Kudelík, 1940. LINHART, Radim. Album tanců [notový zápis]. [b.m.], [2012]. Kopie zápisu notačního programu. LINHART, Radim. Čtyřruční klavírní skladby 1. Brno: Lynx, 2011. ISBN: 978 – 80 – 86787 – 52 – 7. MACOUREK, Harry. Na konci dlouhé třídy. 1. vyd. Praha: Panton, 1985. MÁCHA, Otmar. Klavírní vlastivěda. 1. vyd. Praha: Panton, 1970. MÁCHA, Otmar. Klavírní zeměpis [notový zápis]. [b.m.], 1984. Kopie zápisu notačního programu. MÁCHA, Otmar. Malé dějiny hudby pro malé pianisty. 1. vyd. Praha:
Editio
NOVEM, 1999. Malí skladatelé malým klavíristům – sborníček oceněných prací z Tvůrčí soutěže žáků LŠU Severomoravského kraje v letech 1985 – 89. Olomouc: Kabinet hudební výchovy Krajského pedagogického ústavu Olomouc, 1989. MATYS, Jiří. Obrázky ze zimy. 2. vyd. Praha: Panton, 1971. MORAVŠTÍ SKLADATELÉ MLÁDEŽI. Brno: Oldřich Pazdírek, 1936. 52
MUSICA BOHEMICA IUDAICA. Brno: Editio Moravia, 1995. NEJMLADŠÍM PIANISTŮM. 1. vyd. Praha: Panton, 1959. PETRŽELKA, Vilém. Mladým pianistům op. 52. 1. vyd. Praha: SNKLHU, 1954. PETRŽELKA, Vilém. Pět nálad pro klavír op. 55. 1. vyd. Praha: Panton, 1975. PETRŽELKA, Vilém. Pět prostých skladeb op. 47. 1. vyd. Praha: SNKLHU, 1959. PETRŽELKA, Vilém. Svatební suita. Brno: Barvič & Novotný, 1912. PETRŽELKA, Vilém. Z dětského života op. 24. 1. vyd. Praha: Panton, 1980. PLACHKÁ, Michaela. Kupka: Katedrála [notový zápis]. Vídeň: 2007. Kopie rukopisu. PODEŠVA, Jaromír. Klavír říká říkadla. 1. vyd. Praha – Bratislava: Panton, 1964. PODEŠVA, Jaromír. Rhapsodietty. Praha: Český hudební fond, 1956. SALICH Milan. První sonáta op. 8. 1. vyd. Praha: Panton, 1967. SALICH, Milan. 10 instruktivních skladeb pro klavír. 1. vyd. Praha: Panton, 1972. SALICH, Milan. První sonáta op. 8. In: Detskije pjesy kompozitorov Čechoslovakii, část 1. Moskva: Muzyka, 1973. SCHULHOFF, Ervín. Esquisses de jazz. Wien – Leipzig: Universal – Edition, 1928. SCHULHOFF, Ervín. Ironien op. 34. Mainz: Schott’s Sőhne, 1993. SCHULHOFF, Ervín. Ostinato: Sechs familiäre Angelegenheiten. Wien: Universal – Edition, 1925. SCHULHOFF, Ervín. Partita. Wien: Universal – Edition, [c1925]. SKLADATELÉ DĚTEM. 1. vyd. Praha: SNKLHU, 1958. SLAVNÉ MELODIE V LEHKÉ ÚPRAVĚ PRO KLAVÍR 3. DÍL. 1. vyd. Cheb: G&W spol. s r. o., 2007. ISMN M – 706509 – 64 – 8. SLAVNÉ MELODIE VE SNADNÉ ÚPRAVĚ PRO KLAVÍR 4. DÍL. Cheb: G&W spol. s r. o., [2007]. [b.ISMN] SVATOŠ, Vladimír. Bagately [notový zápis]. [b.m.], [b.r.]. Rukopis. SVATOŠ, Vladimír. Jarní nálady [notový zápis]. [b.m.], 1953. Kopie rukopisu. TUČAPSKÝ, Antonín. Let us Play [notový zápis]. London: 2009. Kopie rukopisu. TUČAPSKÝ, Antonín. Mini – trio. 1. vyd. Ostrava: Ritornel, 2002. ISMN M 66053 – 105 – 1. TUČAPSKÝ, Antonín. Moods and Motion. Toronto: E. C. Kerby Ltd., 1982. TUČAPSKÝ, Antonín. Partita semplice. Toronto: E. C. Kerby Ltd., 1980. TUČAPSKÝ, Antonín. Preludes Book 1. London: Goodmusic, 2006.
53
TUČAPSKÝ, Antonín. Toccata e Canzone [notový zápis]. London, 1993. Kopie rukopisu. TUČAPSKÝ, Antonín. Venkovské scény. 1. vyd. Ostrava: Ritornel, 2002. ISMN M – 66053 – 104 – 4. WÜNSCH, Rudolf. Domovina zpívá: české a moravské písně pro klavír: s textem. Praha: Melantrich, 1942. WÜNSCH, Rudolf. Klavírní etudy. Sešit 1. Ostrava: Perout. WÜNSCH, Rudolf. Náčrty. Zlatá Praha. [1893?],[č. 3]. Praha: J. Otto. Příloha časopisu. WÜNSCH, Rudolf. Naší mládeži: sedmero obrázků pro klavír na 2 ruce. Náchod: nakladatelství B. Chrastiny, 1903. WÜNSCH, Rudolf. Skočná. 2. vyd. Praha: F. A. Urbánek a synové. WÜNSCH, Rudolf. Vzpomínky. Zlatá Praha. [b. r.], roč. XII, č. 9. Praha: J. Otto. Hudební příloha časopisu.
Prameny – zvukové nosiče HURNÍK, Ilja et al. Etudy na čtyři ruce [LP]. Praha: Panton, 1982. Nahrál Jana Hurníková, Ilja Hurník. KLEGA, Miroslav. Czech piano works [CD]. Ostrava: Stylton, 2005. RS 5149 205. Nahrál Jaromír Zubíček. MEISL, Jan et al. Broukařská jízda [CD]. Ostrava: Stylton, 1993. Nahrál Jan Meisl. SCHULHOFF, Ervín. Jazz a vážná hudba III: Ervín Schulhoff [1 LP]. Praha: Supraphon, 1970. Klavír – Miloš Mikula. SCHULHOFF, Ervín. Esquisses de jazz. In: Jazz a vážná hudba VI: Klavírní skladby [2 LP]. Praha: Supraphon, 1975. Klavír – Boris Krajný. SCHULHOFF, Ervín. Jazz inspired piano works [CD]. Praha: Supraphon, p1993. Nahrál Tomáš Víšek. SCHULHOFF, Ervín. Sonatas and Suites for Piano [CD]. Praha: Supraphon, 1996. Nahrál Tomáš Víšek.
Literatura BODEČKOVÁ, Andrea. Klavírní hudba ostravských skladatelů od roku 1950 (její využití v pedagogické praxi). Ostrava: Pedagogická fakulta Ostravské univerzity, 2008. Diplomová práce na katedře hudební výchovy – sbormistrovství. Vedoucí práce Jaromír Zubíček.
54
BÖHMOVÁ, Zdeňka a Arnoštka GRÜNFELDOVÁ. Methodika elementární hry na klavír. 2. vyd. Praha: SNKLHU, 1957. BÖHMOVÁ, Zdeňka a Arnoštka GRÜNFELDOVÁ. Postup při výběru klavírní literatury. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1962. ČERNUŠÁK, Gracian, Bohumír ŠTĚDROŇ a Zdenko NOVÁČEK. Československý hudební slovník osob a institucí, svazek prvý, A – L. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963. ČERNUŠÁK, Gracian, Bohumír ŠTĚDROŇ a Zdenko NOVÁČEK. Československý hudební slovník osob a institucí, svazek druhý, M – Ž. 1. vyd. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1965. DOLEŽALOVÁ, Emma.
Praktická methodika hry na klavír. 1. vyd. Praha:
SNKLHU, 1957. Děti dětem: sborník. Ostrava: ZUŠ E. Marhuly Ostrava-Mariánské Hory, 1998. FIRKUŠNÝ, Leoš. Vilém Petrželka: Život a dílo. 1. vyd. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1946. FUKAČ, Jiří, Jiří VYSLOUŽIL, Petr MACEK (eds). Slovník české hudební kultury. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1997. ISBN: 80 – 7058 – 462 – 9. GREGOR, Vladimír. Hudební místopis Severomoravského kraje. 1. vyd. Ostrava: Profil, 1987. GREGOR, Vladimír. Rudolf Kubín. Obraz života a díla. 1. vyd. Ostrava: Profil, 1975. GREGOR, Vladimír. Skladatelská tvorba Ervína Schulhoffa v době jeho ostravského působení (1935 – 1938). In: Slezský sborník. Opava: Slezský ústav ČSAV, 1962, roč. 60, č. 3. HRADIL, František Míťa. Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka. 1. vyd. Ostrava: Profil, 1981. Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945: sborník. 1. vyd. Ostrava: Profil, 1984. KOLEKTIV AUTORŮ. Čeští skladatelé současnosti. 1. vyd. Praha: Panton, 1985. KOLEKTIV AUTORŮ. Ostravská hudební kultura od konce 19. století do současnosti. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita – pedagogická fakulta, 2010. ISBN: 978-80-7368-776-2. KUNDERA, Ludvík. Janáčkova varhanická škola. 1. vyd. Olomouc: Velehrad, 1948.
55
NÁHLÁ, Silvie. Osobnost Igora Vitaljeviče Katajeva. Praha: Akademie múzických umění, 2011. Magisterská práce na katedře klávesových nástrojů. Vedoucí práce Ivo Kahánek. NAVRÁTIL, Miloš. Nástin vývoje evropské hudby 20. století. Ostrava: Montanex, spol. s r.o., 1996. ISBN: 80-85300-26-5. PETRŽELKA, Ivan. Vilém Petrželka. Z jeho životních osudů neznámých a zapomínaných. Brno: Šimon Ryšavý, 2005. ISBN: 80-7354-026-6. PETRŽELKA, Ivan a Jiří MAJER. Konzervatoř Brno 1919-1969: Sborník k padesátému výročí trvání první moravské odborně umělecké školy. Brno: Blok, 1969. SEHNAL, Jiří a Jiří VYSLOUŽIL. Dějiny hudby na Moravě: Vlastivěda moravská, nová řada, svazek 12. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2001. ISBN 80-7275021-6. STOLAŘÍK, Ivo. Umělecká hudba v Ostravě 1918-1938. 1. vyd. Šenov u Ostravy: Tilia, 1997. ISBN: 80-902075-5-3. ŠTEVOVE, Petra. Klavír v tvorbě soudobých ostravských skladatelů. Ostrava: Pedagogická fakulta Ostravské univerzity, 2009. Diplomová práce na katedře hudební výchovy. Vedoucí diplomové práce Šárka Zedníčková. Ministerstvo školství České socialistické republiky (MŠ ČSR). Učební osnovy hry na klavír pro přípravné studium a I. stupeň základního studia na lidových školách umění. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982. Schváleno výnosem MŠ ČSR pod čj. 20 876/80-35 z r. 1980 a čj. 11 393/81-35 z r. 1981.
Internetové zdroje BÁCHOREK, Milan. RE: klavír. skladby pro děti [elektronická pošta]. Message to: Zora Gogelová. 25 Nov 2012 [cit. 2012-12-30]. Osobní komunikace. Ceremuga Josef. In: Hudební e-knihkupectví [online]. [cit. 2012-11-15] Dostupný z: http://www.hudebni-knihkupectvi.cz/domaci-publikace/josef-ceremuga/ Český hudební slovník osob a institucí [online]. Brno: Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, Centrum hudební lexikografie, ©2008 [cit. 2012-11-03]. Dostupný z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/. Např. Hanousek, Kološ, Linhart, Meisl. GROSSMANN, Jan. RE: dotaz na klavír. skladby [elektronická pošta]. Message to: Zora Gogelová. 05 Nov 2012 [cit. 2012-12-30]. Osobní komunikace.
56
Hudební informační středisko o.p.s.: Musica. Databáze skladeb a skladatelů. [online]. Praha. ©2011 [cit. 2012-12-17]. Dostupný z: http://www.musica.cz/. Např. Ceremuga, Dvořáková, Hanousek, Katajev, Kološ, Mácha, Matys, Meisl, Pěnička, Plachká, Schulhoff. Helebrand Pavel. In: Opava [online]. © 2009-2011 [cit. 2012-12-28]. Dostupný z: http://www.opa.cz/helebrand.html HORKÝ, František. RE: prosba o info z životopisu [elektronická pošta]. Message to: Zora Gogelová.19 Oct 2012 [cit. 2012-12-30]. Osobní komunikace. HRUBIŠOVÁ, Gabriela. In: Gabriela Hrubišová - Nettopyrek [online]. © 2013 [cit. 2013-01-02]. Dostupný z: http://www.hrubisova.4fan.cz/neco-o-me/ Hudeček Radovan. In: Music, Dance, Design Marad HB [online]. Uppsala: MDD Marad HB. [cit. 2012-12-28]. Dostupný z: http://www.musicddmarad.c.se/index.html Hurník Ilja. In: Knihovnička.net [online]. © 2009 Twitter Icon [cit. 2012-12-15]. Dostupný z: http://www.knihovnicka.net/autor/1192-hurnik-ilja/zivotopis-biografie/ Hurník Ilja. In: Slovník české literatury po roce 1945 [online]. Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR. © 2006-2011 [cit. 2012-12-13]. Dostupný z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=39 Katajev Igor Vitaljevič. In: Sborové studio Permoník [online]. © 2010 [cit. 2012-1215]. Dostupný z: http://www.permonik.com/index.php?option=com_content&view=article&id=59%3 Ahudba-3-tisicileti&catid=34&Itemid=2&lang=cs KORBIČKA, Michael. Antonín Tučapský [online].
© 2011 [cit. 2012-12-30].
Dostupný z: http://www.antonintucapsky.com/literatura-a-prameny/ Kowalski Július. [cit. 2012-10-15]. In: Hudobné centrum [online]. © 2007 [cit. 201211-10]. Dostupný z: http://www.hc.sk/src/osobnost.php?oid=444 Kozák Marek. In: RADIO PROGLAS [online]. © 2012 [cit. 2012-12-15]. Dostupný z: http://hudba.proglas.cz/detail-clanku/marek-kozak-hraje-liszta.html Linhart Radim. In: Filmová databáze s.r.o (FDb.cz) [online]. ©2003-2012 [cit. 2012-12-29]. Dostupný z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/265647-radimlinhart.html MEISL, Jan. Jan Meisl [online]. © 2007 [cit. 2012-12-15]. Dostupný z: http://www.janmeisl.com/default.asp
57
PĚNIČKA, Miloslav. In: Australian Music Centre [online]. Sydney: Australian Music Centre. ©2009 [cit. 2012-12-29]. ABN 52-001-250-595. Dostupný z: http://australianmusiccentre.com.au/artist/penicka-miloslav PIVODA, Ondřej. RE: J. Podešva [elektronická pošta]. Message to: Zora Gogelová. 13 Dec 2012 [cit. 2012-12-30]. Osobní komunikace. Salich Milan. In: Knihovna Havířov [online]. © 2008 [cit. 2012-12-10] Dostupný z: http://www.knih-havirov.cz/cz/osobnosti-regionu/detail-743.html SCHIFFAUER, Edvard. RE: klavírní skladbičky [elektronická pošta]. Message to: Zora Gogelová. 07 Dec 2012 [cit. 2012-12-30]. Osobní komunikace. TUČAPSKÝ, Antonín. Antonín Tučapský [online], 27. 11. 2009 [cit. 2012-12-29]. Dostupný z www: http://antonintucapsky.harra.net/cz.htm Wikipedia: the free encyklopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001 [cit. 2013-01-05]. Dostupný z www: http://cs.wikipedia.org/wiki/ Např. Barvík, Helebrand, Pěnička, Schulhoff, Tučapský, Vrána.
58
