V Z L ET V Ě S T N Í K S O K O L S K É Ž U P Y P O D L I P N É H O. Nácviky skladeb pro XV. všesokolský slet začínají. Skladba Dávej a ber

VZLET VĚSTNÍK

JANA

SOKOLSKÉ

ŽUPY

PODLIPNÉHO

Nácviky skladeb pro XV. všesokolský slet začínají

Skladba “Dávej a ber” ROČNÍK

P K 17

4

ROK

2011

VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO

OBSAH: ČLÁNKY: Rok 2012 jako výzva (L. Novotný), Sokol republice - republika Sokolu (M. Provazníková), Zemřel významný činovník Zahraničního sokolstva Jan Waldauf (J. Čermák), Zamyšlení nad knihou, která se zabývá stavem dnešní společnosti (A. Hogenová), Přitažlivá síla kolektivů (V. Šilhán), Doc. PhDr. Hana Schneiderová, CSc.,vzpomínka na vzácnou osobnost (L. Jirsák, V. Šilhán) RŮZNÉ: Župní seminář (P. Čížkovský, D. Fischerová), Cvičení s posilovací gumou (Z internetu), Z našich jednot (S. Vršovice, S. Satalice, S. Kr. Vinohrady, S. Libeň, S. Hostivař), Pražské sokolské slavnosti, Zrcadlo župy, Prahou sokolskou a historickou, Z kroniky české a sokolské SOKOLÍK: Poznej naše vánoční zvyky a tradice, Zacvičte si s námi, Zahrajte si s námi (převzato z Internetu)

Skladba Dávej a ber (ukázky na úvodní straně) je určena starším žákům a žákyním. Je složená z svičení rytmické gymnastiky a z herních činností. Autory jsou J Sklenářová a M. Chlumský. Hudební doprovod: sestřih písní Dávej ber (Toffi), Básníci (V. Vávra a Zrada pana pána (Vondréřková, Neckář), Náčiní: létající talíč a stuha.

Sokolská župa Jana Podlipného, Vršovické nám. 111/2, 101 00 Praha 10-Vršovice telefon: 271 742 775 e-mail: [email protected] http://www.zupajanapodlipneho.cz Redakční rada: V. Šilhán - předseda, A. Hogenová, L. Kleinhampl, O. Mach, Š. Škapík, I. Antušek ml. Dopisující členové: L. Jirsák, J. Čajová. TISK: Tiskařské služby - Rudolf Valenta, tel.: 296 555 402

VZLET č. 4 / 2011

ROK 2012 jako výzva Luboš Novotný, starosta

Rok 2012, rok 150. výročí založení české organizované tělovýchovy – tělocviku – sportu (podle toho kdo z jaké teoretické školy pochází, i když veřejnosti je to naštěstí jasné), rok XV. všesokolského sletu, i když termín všesokolský je bohužel vlastně jen přáním a vůbec ne realitou i v samotném našem spolku. Jaký bude, co nám přinese? Obligátní otázky, které je nutné ihned odvrhnout a za které bychom se měli stydět. Správné by bylo co budeme dělat - a s kým? Co nás asi čeká? Přijímat jen negativní zprávy toho typu co se zase zdraží, kdo koho asi podvede, jak bude všechno těžší - není cestou dál. To, že sletová hromadná vystoupení předvede jen 10 000 cvičenců, je reálným stavem zájmu o tuto formu, která splácí dluhy svých vítězství na spartakiádách. Tehdy jsme z lenosti dopustili, aby byla co nejjednodušeji dosaženo co největší účasti, a proto byla stanovena povinnost pro školy a armádu, byla vyhlašována stranická usnesení, tvořeny vládní dokumenty. Tato povinnost vyvolala odpor, který byl umocněn i pohodlností mnohých. To vše se promítá i do dnešní doby a spolu s marketingovou neschopností učinit z této formy přitažlivou záležitost dává tento výsledek. I toto velmi malé množství cvičenců (ani ne 10% naší členské základny) stojí ovšem za námahu s touto akcí, i když pravé cíle tzv. sokolské všestrannosti jsou, ale úplně jinde. V tělocvičných jednotách více nežli jindy musí jít o vyváženost tělocvičných a sportovních aktivit s možnostmi jejich zajišťování, pod zorným úhlem zájmů veřejnosti. To je ta pravá politika, kterou každá sokolská tělocvičná jednota musí každodenně dělat. Existuje jen jedno hlavní měřítko naší úspěšnosti a to je množství lidí na našich hřištích a v našich tělocvičnách. Hned potom je množství našich tělocvičných jednot. Vše ostatní je druhotné. Neznamená to vůbec, že být první v soutěži je k odsouzení, že účastnit se mezinárodních akcí a soutěží je zbytečné, že kvalitní trénink a módní cvičení je druhořadý problém. Je to důležité, ale jen jako prostředek k hlavnímu poslání Sokola. Je logické, že tyto skutečnosti jdou proti sobě, střetávají se názory a zájmy – spíše lidé, ale vždy se musíme ptát, zvažovat, jaké budou asi důsledky a o co vlastně komu skutečně jde. Jsme svědky zásadní změny v tzv. „sportovním prostředí“, o které se mnoho nemluví a nepíše. Je to samozřejmé, neboť jde o hodně peněz. Byl legalizován profesionální sport, komerční sféra s ohromnou spotřebou, s nesmírnou mediální silou, která potřebuje čím dál více zdrojů. Jde sice o terciární sféru pro existenci jedinců a státu zbytnou, ale jako další podobné formy „občanské zábavy“ neznající míru svých nároků. Horší je, že požadavky na zajišťování materiálních i finančních potřeb jsou směrovány hlavně do veřejných rozpočtů, ať přímo nebo formou různých odpisů na daních apod. Zde se střetává obecná potřeba s mocí, pod jedním deštníkem nijak nevymezeného „veřejného zájmu“, „všeobecného prospěchu“, „reprezentace státu“ atd. Uvedené není prostým odmítnutím profesionálního sportu, neboť je nutné přiznat především jeho přínos ke zvyšování kvality tréninkového procesu a tím nabytí nových znalostí o vlivu zátěže na lidský organizmus. Ovšem přes i jiné příznivé skutečnosti je zde i řada jednoznačně špatných znaků této sféry, opakujících se mj. již z dob říše Římské. Je také skutečností, že drtivá část tohoto problému je jakoby mimo Českou obec sokolskou, ovšem ve skutečnosti tomu tak není. Jde o vnitřní zápas ve spolku samém a především o formulování tzv. státního zájmu na kterým by chtěl mnohý vydělat. Skutečný stav státní podpory ať přímými nebo nepřímými cestami, soukromému podnikatelskému sektoru v oblasti sportu je zatím známa jen úzkému okruhu lidí, kteří z toho pochopitelně těží. Dokončení na str. 7 2


15. prosinec 2011

Ročník PK17

ČLÁNKY

Sokol republice – republika Sokolu („PADESÁT LET – soubor vzpomínek a úvah o Masarykově republice“, Toronto 1968) Marie Provazníková

Mám psát co dala republika Sokolu a co Sokol dal republice… Co pak je to možné? Co pak je možno napsat, co dává srdce svému tělu a co tělo svému srdci? Vždyť jsou jedno, tak jako Sokol a Masarykova republika byly jedno. Dovede si někdo představit První republiku bez Sokola? Já ne. Pravda, opačně to bylo, Sokol byl před republikou, ale to byl jejím adventem, přípravou a očekáváním. Sokol měl nemalou zásluhu o osvobození a tedy o vznik republiky, ani ne tak početním zastoupením v odboji domácím a zahraničním (ačkoliv všude byli Sokolové prvními iniciátory a organizátory legií) jako spíše vlivem své ideje. Jak to řekl Masaryk: „Myšlenka sokolská, řád sokolský a kázeň staly se ideou vítězné armády“. Není tedy divu, že Sokol měl k mladičké republice poměr takřka otcovský a že samozřejmě se ujal její ochrany. Odzbrojil cizí pluky na našem území a udržel v revolučních dnech pořádek, který by nebyla mohla udržet policie a četnictvo, do nedávna císařsko-královské a proto nenáviděné. Když pak bylo zřejmo, že organizace vlastní armády si vyžádá delší doby, nabídla tehdy ještě Česká obec sokolská Národní radě utvořit dobrovolnické pluky Stráže svobody, ke kterým se 3

Číslo 4.

přidali studenti, střelci a Dělnické tělocvičné jednoty. Neváhala ani svolit k jejich užití v bojových akcích, když se ukázala potřeba na Slovensku, které muselo být dobýváno z maďarských rukou. Proti maďarskému vpádu na Slovensko již osvobozené vyslala ČOS deset tisíc mužů a vypsala vlastní odvody i výcvik ve zbrani. Pak teprve, po odražení Maďarů a po utvoření spolehlivé republikánské armády, považoval Sokol svůj osvobozovací úkol za skončena a vrátil se pokojně k své vlastní práci, do tělocvičen. Nebyl to úkol malý, vychovávat od negace k positivnímu postoji vůči státu, od bourání k budování; a bylo to naléhavě třeba v době, kdy rodící se demokratické zřízení prodělávalo své nezbytné dětské nemoci. Věren základní zásadě prozíravě stanovené zakladateli Sokola hned v prvním roce svého trvání – zásadě nepolitičnosti, Sokol nežádal za své nesporné zásluhy o osvobození žádné výsady, zejména ne jakoukoli formu účasti na vládě. To bylo štěstí pro Sokol i pro národ, protože ušetřilo Sokol malicherných a někdy ani ne dost čistých stranických sporů a zachovalo mu charakter jednotící síly v národě. Postavení nadstranického činitele založilo význam a váhu Sokola v národním životě a dalo mu několikrát možnost zasáhnout uklidňujícím způsobem do vzrušených stranických zápasů. Nejvýrazněji zapůsobila váha Sokola při VIII. sletu, který projevy láskyplné oddanosti statisíců účastníků prezidentu Osvoboditeli zmařil fašistický převrat chystaný právě na dny sletové. Podle svědectví Jana Herbena (T.G. Masaryk) „Sokolští dnové, jež se konaly v Praze od 3. června do 6. července, znamenaly velikou událost i v politickém životě. Dostal se ke slovu nepolitický živel, promluvil všecek pokrokový svět náš a jeho řeč byla jiná než onoho druhu lidí, který vedl národní politiku…. Sokolstvo představovalo armádu nadšených dobrovolníků, věrných revoluci…“ Jak to VZLET č. 4 / 2011


řekl Jan Masaryk: „Právě v nepolitičnosti Sokola je jeho veliký význam“. Velký politický význam Sokola byl také v jeho vlivu na vytváření československé jednoty. Společná organizace, společné cvičitelské školy, mohutné zájezdy českých a moravských žup na Slovensko a navzájem Slováků na slety, především pak společný cíl a společná cesta k němu byly snad nejpevnějším tmelem obou částí republiky. Mám psát o účinku sletů s mnohamilionovými rozpočty na národní hospodářství malé země? Stačí zmínit se o VII. sletu, uspořádaném za rok a tři čtvrti po skončení zhoubné války, který probudil sebevědomí a činorodou vůli národa, vytrhl jej z poválečné skleslosti a odvrátil nebezpečí zkomunizování. A což IX. slet uprostřed světové hospodářské krize, který spolu s dalšími sociálními akcemi vytvářel pracovní příležitosti a ulehčoval obětem krize. Nejvýznamnější přínos Sokola byl ovšem v jeho vlastní činnosti, v tělesné a mravní výchově, která je neměřitelná. Viděli jsme však známky jejich výsledků v nádherných tělech cvičenců, v kázni a bezvadné souhře nejen sletových vystoupení, nýbrž i veškeré spolkové činnosti. Jak jinak mohly vzniknout zázračné vidiny sletů než uvědomělou součinnosti fyzicky a mravně zdravých, silných, vytrvalých a odolných jednotlivců? O vysoké úrovni sokolské tělesné výchovy svědčí zlaté a stříbrné medaile olympijských a jiných mezinárodních závodů, mistrovství světa a respekt ciziny projevený zastoupením a vlivem Československa v Mezinárodní tělocvičné federaci. V Praze pořádány cvičitelské školy pro americké Sokolstvo a pro rumunské cvičitelky, ženský tělocvik sokolský dával směr a náplň mezinárodním závodům. Doma byl sokolský tělocvik přijat armádou i školami, takže byl fakticky uznán za tělocvik národní. A co dala republika Sokolu? Všechno, protože mu dala svobodu. Ve svobodě, ve vlastním státě teprve se mohl Sokol plně rozvinout. Padly staré rakouské zákazy členství státních úředníků a studentů, místo byrokratických šikanů nastoupila upřímná spolupráce mezi Sokolem a armádou, Sokolem a školstvím, Sokolem a vládou, neboť jejich zájmy byly totožné. Národ oceňoval velký podíl Sokola na osvobození a přimykal se k němu stále pevněji. Za dva roky po válce se počet jednot proti předvá-lečnému stavu zdvojnásobil, počet členstva se skoro ztrojnásobil. Obojí pak rostlo stále a rovnoměrně, až koncem r. 1937 bylo v republice 3 360 sokolských jednot s 818 188 příslušníky, třetina z nich ve vlastní sokolovně. Sokolské slety se staly svátky celého národa bez rozdílu tříd, stran a směrů, při sletových průvodech se opakovalo, co již Neruda konstatoval: „ Ti, kteří šli, jásali nad těmi, kteří stáli, a ti, kteří stáli, jásali nad těmi, kteří šli. Národ zde i národ tam. Pojem obecenstva zmizel.“ Tak vracel jednotící vliv Sokola zpět svému zřídlu. Láska k národu se vracela láskou národa. Proto je tak těžko mluvit o tom, co kdo dal. Neboť co dal Sokol republice, dal sobě a co dala republika Sokolu, sobě dala. VZLET č. 4 / 2011

Zemřel významný činovník Zahraničního sokolstva Jan Waldauf Josef Čermák:13.09.2011

Ve čtvrtek, 8. září 2011, ve 3:20 odpoledne zemřel v torontské nemocnici Princess Margaret ve věku 82 let pozoruhodný sokol a stejně pozoruhodný člověk Jan Waldauf. Vyhýbal se pompě i velkým slovům a myslím, že by si přál, abychom byli střídmí i ve svém holdu jeho životu. Stručná životopisná črta (jejíž je Jan autorem) v jeho knize „Sokol malé dějiny velké myšlenky“ říká: „Jan Waldauf, narozen 8. dubna 1929 v Nových Hradech. Od roku 1948 v exilu, od roku 1949 v Kanadě. V Československu člen Tělocvičné jednoty Sokol České Budějovice II., člen dorostového odboru Sokolské župy Husovy, cvičil na X. všesokolském sletu v roce 1938 a na XI. sletu v roce 1948. V exilu vedoucí žactva exilové sokolské jednoty Ludwigsburg-Krabbenloch. V Kanadě činovnik Sokola Toronto, Sokolské župy Kanadské, Ustředí čs.sokolstva v zahraničí, Kanadské tělocvičné federace a Poradního sboru kanadské vlády pro tělovýchovu a sport.” I tak se to dá říct. I když to skoro nic neříká ani o tom, co Jan dělal, ani o tom, kdo jako člověk byl. Jan měl na příklad zcela jiný přístup k odkazu svého otce, také Jana, kterého miloval a obdivoval, než k svému vlastnímu. Bolelo ho, že jeho otec je skoro zapomenut. A bolelo právem: Jan k svému sokolování přišel prostřednictvím svého otce, člověka až do války (a mimo sokolování) skoro všedního. Ale když nacisté obsadili zbytek Československa, Jan otec našel sama sebe. Postavil se na odpor německé rozpínavosti. 3. září 1939 byl zatčen, zbytek války strávil v koncentrácích – naposled v Dachau – odkud se vrátil s podlomeným zdravím 22. května 1945 a o několik roků později zemřel. . A tak si myslím, že Jan ml. by mi – samozřejmě počítám s jeho svolením – dovolil, abych jeho život hodnotil nějak tak, jako on hodnotil život a dílo svého otce. Začněme třeba s obohacením jeho popisu vlastní kariéry: Byl jedním z nejmladších uprchlíků. Do Kanady připlul na lodi U.S.A.T LeRoy Etlinge, která přistála v Halifaxu 23. dubna 1949, jako jeden ze 113 pasažérů, mezi nimiž byli četní krajané. V Kanadě Jan pracoval jako zemědělský dělník, drvoštěp, špeditér a účetní. V roku 1963 se stal Comptrollorem u firmy Dunwoody and Company. V roce 1975 přešel k firmě Mitsui&Co (Canada) Ltd., odkud odešel do penze jako Vice-President. Za zmínku stojí i to, že po léta zastával funkci pokladníka Českého a Slovenského sdružení v Kanadě i Kanadského Fondu pro československé univerzity. Zmiňme se třeba i o tom, že byl hlavním organizátorem skvělých sletů Ustředí čs. sokolstva v zahraničí ve svobodném světě, včetně památných sletů ve Vídni a v Curychu. Ten curyšský v červenci 4


1976 zvlášť chytne za srdce. Už proto, že byl společným dílem mnoha lidí, ale hlavně Jana Waldaufa a jeho ženy Vlasty, náčelníka a náčelnice Ústředí. Zpravodaj, časopis Čechů a Slováků ve Švýcarsku o tomto sletu napsal, že „se ho zúčastnily jednoty prakticky z celého světa: jednoty sdružené v Americké obci sokolské, australské, brazilské, kanadské; nejvíce však byly zastoupeny jednoty evropské: Basilej, Baden, Curych, Solothurn, Lucern a Winterthur s pobočkami v St.Gallen a v Thurgau. Cvičilo přes 800 sokolů a sokolek a slet zhlédlo více, než 6 000 diváků. Myslíme si, že žádná jiná exilová organizace, ba snad žádná jiná organizace vůbec by nedokázala ve své režii, za své peníze, odporována pouze nadšením jednotlivců, dokázat podobné.“ František Fiedler, SOS – Stručný Oznamovatel Sokola Pařížského - napsal: „Zásluhu o tento povzbuzující úspěch má…náčelnictvo Ústředí, bratr a sestra Waldaufovi, jehož dokonalá organizace se doplňovala s organizací curyšských.” Kapitolou pro sebe byl a zůstává Sokolský věstník, po soudu mnohých nejlepší sokolský časopis na světě. Jan ho redigoval několik desítek let. Zánik časopisu (Jan už nemohl a nikdo jiný neměl odvahu) byl pro mnoho sokolů málem osobní tragedií. Ale k tomu došlo až mnoho let po pádu komunizmu a obnově Sokola. Domníval jsem se, že po pádu komunizmu bude Jan Waldauf povolán do čela ČOS. Byl po mém soudu svým osudem výjimečně připraven vdechnout do potácející se organizace ducha jejích zakladatelů a vlastní věrnost sokolským ideálům. Nestalo se tak. Jan, který vždycky odmítal i jen zmínku o vhodnosti svojí osoby na funkci starosty, byl vývojem v hnutí, kterému dal tak velikou část svého života, těžce, ale ne smrtelně zasažen. A kdyby byl býval vtažen do zakalených vod listopadové české sokolské organizace, našel by čas a sílu napsat své dějiny „velké myšlenky”? Jan Waldauf byl současně jednoduchý i složitý člověk. Zahleděný do svého úkolu, i když laskavý a skoro hravý, dovedl vládnout pevnou rukou a tvrdě zasáhnout, když se mu zdálo, že se děje něco nepatřičného (jedna z torontských sester se mi svěřila, že se ho v mladším věku bála.) Poněvadž sám byl v každém směru ukázněný (nekouřil, nepil, cvičil, pochodoval, lyžoval a dřel – v zaměstnání, a ještě víc v Sokole), instinktivně očekával – alespoň v mladších letech – totéž od druhých. Měl dvě velké lásky: rodinu a Sokol. Většinou se skvěle snášely, už proto, že Vlasta byla rovněž od mládí sokolkou a spolu slavili triumfy na sletech v celé řadě zemí. Ale pochopitelně občas – v pozdějších letech – Janovo vášnivé soustředění na sokolstvo, jemuž obětoval nejen skoro všechen svůj čas, ale i peníze, vyvolal mezi oběma láskami určité napětí. Ale pro Jana i Vlastu to byla zkouška, kterou museli projít. A obstáli. Jan byl mírný, pokojný člověk, který se vyhýbal sporům. Měl k nim přímo fyzický odpor. Když v jedné krajanské organizaci několik lidí začalo monopolizovat skoro všechen čas ne právě vybíravými útoky na členy, kteří nesdíleli jejich ideologické ladění, Jan se s nimi nepral. Prostě přestal na schůze chodit. Přijal – se vzácnou noblesou, i když s pocitem hořkosti - i rozhodnutí výboru obnovené ČOS v listopadu 1995, jímž byla zrušena dosavadní ustanovení o členství zahraničních jednot 5

v ČOS a tím vyloučena možnost jejich členství v ČOS. Co nepřijal, byla věrolomnost a mravní otrlost některých sokolských funkcionářů v obnovené ČOS, které pranýřoval (ale zase s neuvěřitelnou noblesou) v korespondenci s přáteli, v poddání ČOS i v tisku. Nejtvrdší boj svedl o svůj život. Ten boj mu byl vyhlášen nečekaně: před méně než dvěma roky na šibřinkách v Torontě. Najednou jako by ztratil schopnost mluvit. V nemocnici zjistili, že měl slabou mozkovou mrtvici. A rakovinu na třech místech: na mozku, na plících, v břiše. Diagnóza nebyla dobrá. O pár dní později mi řekl, že je vyrovnán s tím, že tuhle bitvu nemůže vyhrát. A říkal to tak klidně, jako by mluvil o počasí. Jen jeho oči ztratily lesk. Při poslední procházce v High Parku jsme šli kolem květinového záhonu, ozářeného odpoledním sluncem. Jan se zastavil a řekl, tak nějak teskně, jako by se loučil: “To je krása!” Jan dal velkou část svého života Sokolu. Ale zbyla mu energie i na činnost méně viditelnou, méně historickou. Myslím, že mi v paměti nejdéle zůstane Jan dirigující před mší dopravu u kostela sv. Václava v Torontu, Jan organizující programy pro schůzky torontského klubu seniorů, Jan vedoucí kolem dušiček skupinku sokolů po torontských hřbitovech – každý rok jsme navštívili hroby několika Sokolů, kteří nás o pár kosmických vteřin předešli na druhý břeh. Včera se k nim připojil další, snad největší, Sokol své generace. (Redakčně zkráceno)

Zamyšlení nad knihou, která se zabývá stavem dnešní společnosti Václav Bělohradský je náš největší filosof v dnešní době, alespoň já jsem o tom přesvědčena. Napsal pozoruhodnou knihu s názvem „Společnost nevolnosti“. Vyšla v nakladatelství Slon v Praze v roce 2009. Popisuje změny, které se u nás staly za posledních dvacet let a není moc spokojený. Mluví o společnosti „šouflu“. Vybíráme z jeho myšlenek: „Vlády jmenují žháře hasičem jak dokazují různé antikrizové ekonomické rady, v nichž převažují vyznavači mystiky deregulovaných trhů, již je tato krize důsledkem.“ (s. 19). Následuje další myšlenka: „Podobně stvořené rady nejsou prvním krokem k řešení krize, ale jejím hlavním příznakem.“ (s. 19). Poznamenává, že to má tolik logiky jako bylo např. „humanitární bombardování“ v Jugoslavii. Jsou to tvrdá slova a my jsme velmi smutní. Všichni jsme doufali, že přijde spravedlnost a dobré vztahy mezi lidmi. Bělohradský mluví o „preventivní etiketizaci každé kritiky“, tzn. že se každá kritika zbanalizuje, zesměšní, prostě se znemožní. Stále opakuje: „Ve výchově je zdrojem autority přijetí odpovědnosti za svět.“ (s. 89). Kdyby znal Sokol a jeho ideu, jistě by pochopil, že tato odpovědnost se nachází v této organizaci, i když možná v dnešní době i s tímto tvrzením budˇme trochu opatrní. Na straně 106 se však Bělohradský rozepisuje obšírněji: „Po roce 1989 jsme my, evropští liberální intelektuálové svěřili lehkomyslně úkol položit na náš stůl předměty k popisu nejnebezpečnějším idiotům minulého století - ekonomům; zahaleni v umělé mlze svých VZLET č. 4 / 2011


matematických formulí nepopisují svět, ale arogantně přikazují, co má pro nás světem být.“ Ano, všechno se proměnilo na zájem trhu: vzdělání, kultura, sport, politika. A to není správné! Homo economicus není to, co člověk vždy potřebuje. Je nám zapotřebí přátel a laskavosti, nechceme, aby všechny mezilidské vztahy se proměnily na peníze. Masaryk tvrdil mnohokrát, že nejvyšší smysl života ve společnosti je smysl etický, nikoli ekonomický! Jak je možné, že jsme se nechali tak ošálit? Bělohradský pokračuje: „Čeští mainstreamoví novináři jdou ve šlépějích svých bolševických předchůdců - hájí rozum bez svědomí.“ (s. 183). Ale my, ve střední Evropě jsme vždy stáli o svědomí, ať to byl Chelčický, Hus, Komenský, Dobrovský, Havlíček, Masaryk, Patočka či Havel. A o to by nám mělo jít stále, alespoň mezi sokoly. „Nedovolují nám dospět!“ Tvrdí Bělohradský na s. 204. Proto máme tolik pokleslé zábavy v naší televizi. Proto je nutné pěstovat zdravého ducha ve zdravém těle, obojí aretovat kalokagathicky a hlavně: nebát se a nekrást! Anna Hogenová

Přitažlivá síla kolektivů Jak často to vidíme. Nějaký plácek mezi činžáky, školní hřiště, přístupné veřejnosti, ale i zastávky autobusů – obsazeno partami školáků – spíše těch, kterých věk překročil desítku. Sedíce, pokud je kde, ale i stojíce klábosí o všem možném i nemožném. U těch mladších občas, u starších velmi často v ruce cigáro, ne-li něco horšího. Na tom hřišti občas někdo hodí míčem nebo do něj kopne. Již mnohem méně je vidět alespoň trochu duchaplný souboj - to tehdy, když se sejde skupina se zájmem o nějaký sport – většinou jim je kopaná. Říkám zaplaťbůh – dělají alespoň trochu pro zdraví tělesné. S tím duchovnem je to ve většině případů horší. Společným jmenovatelem dětí, které jsem výše trochu charakterizoval, je nezájem rodičů o to, co jejich ratolesti v době mimoškolní dělají, protože oni přece „musí žít svůj život, vydělávat na své živobytí i živobytí těch, které zrodili (to v těch lepších případech)“ a v mnoha případech i věnovat veškerý denní čas na dosažení čím dál většího společenského postavení, a tím i mnohdy převažující touhy po stále větším finančním a hmotném zisku. Dítě proto bývá zátěží a starost o jeho výchovu nechť má škola. Nechci však zevšeobecňovat, jisté je, že je mnoho dětí s ušlechtilými koníčky, většinou individuálními, ale i dětí, jimž se rodiče plně věnují alespoň tak, že jim vyhledají a přesvědčí je o prospěšnosti navštěvovat různé zájmové kroužky nebo oddíly ať již sportovní, kulturní, technické, umělecké apod. Společným znakem většiny dětí, ať těch zanedbávaných nebo těch, které se podařilo přivést k nějaké ušlechtilejší zábavě je tendence prožívat vše radostné ale i méně radostné v partách. To není poznatek nový, to pochopili i zakladatelé skautingu, propagoval to prostřednictvím svých přitažlivých knížek i Jaroslav Foglar, ale pamětníci předúnorového Sokola si jistě vzpomenou, že podobná aktivita se děla i v mnoha sokolských jednotách. Většinou se takové kolektivy, party začaly vytvářet na letních táborech a pokud měly štěstí, že se mezi nimi našel vůdčí typ, případně, pokud jim organizátoři táborů byli schopni zajistit člověka, který těm partám byl VZLET č. 4 / 2011

schopen připravovat celoroční program, ale především také (a k tomu směřuje i toto dnešní mé pojednání) pokud si samy našly nebo měly to štěstí, že jim někdo poskytl přístřešek pro zimní období, udržovaly svoji zájmovou činnost celoročně. Jistě jsou i dnes takové, ale jde o skutečně vzácné případy. Současný bezútěšný stav mimoškolního využití času dětí a mládeže by neměl být lhostejný sokolským činovníkům na všech úrovních. Přiznejme si, že při sportovních a tělocvičných aktivitách není většinou čas na jakoukoliv výchovu k mravním a etickým hodnotám. Potom má tato činnost obdobný účinek jako školní výuka. Odborná výuka je většinou dobrá nebo alespoň postačující, působení na charakterové vlastnosti svěřenců naprosto nedostačující. Je zcela zřejmé, že jedinou náhradou může být působení kolektivů, scházejících se mimo hlavní zájmovou činnost, která daného jedince do Sokola přivedla. Ovšem jen tehdy pokud se má onen kolektiv kde scházet, má schopné vedení a určitý program, do kterého lze nenápadně „vtělit“ programově (nikoliv tématicky) i určité prvky mravních a etických zásad. Co může Sokol pro splnění tohoto cíle udělat? 1. Pochopit jeho důležitost a to nejen z pohledu cíle spolku, ale především i z posice celonárodního. Vždyť jde o výchovu budoucí generace, našich následníků a Sokol se vždy honosil tím, že jeho cíle jsou státotvorné. 2. Za předpokladu splnění úkolu v bodě 1 věnovat pozornost výběru a přípravě vedoucích kolektivů, působících mimo hlavní směry činnosti spolku. Jejich kvalita je předpokladem životnosti těchto kolektivů. Zde by měla pomoci jistě i Ústřední škola ČOS. 3. Zabezpečit vhodnou místnost pro tuto činnost ať již v budově sokolovny nebo i v jiných domech (vzpomeňme klubovny, které si skautíci sháněli a upravovali a když se v nich chovali slušně, býval nájem minimální). V sokolovnách jsou často nepoužité prostory, zablokované různým harampádím mnohdy léta nevyužívaným a často i nevyužitelným. Využijme i skutečnosti, že je pozornost státní podpory v současné době směrovaná na oblast mládeže (ale také seniorů) a využijme této skutečnosti k získání finanční podpory. Může se stát, že z prostředků jednot nebude nutno na případný nájem a vybavení těchto místnosti věnovat ani korunu. Ovšem přípravě žádostí o granty se při tom jistě nevyhneme. Ale nestojí cíl, o kterém píši za onu práci, námahu a čas tomu věnovaný? V předchozím odstavci jsem se zmínil o určitém trendu poskytovat státní finanční podpory více do oblasti péče o mládež a seniory. Je bohužel skutečností, že Sokol věnuje velmi málo pozorností svým členům, kteří ukončili svoji aktivní tělocvičnou činnost. Často však i tito senioři touží vyjít ze sevření čtyř stěn domova a setkávat se se svými vrstevníky ať již jen při trošce kávy nebo i při jiné zájmové činnosti odpovídající jejich věku. Naskýtá se otázka, zda by i pro ně nebyla výhodná klubovna, byť třeba společná se zájmovými oddíly mládeže? Sdruženými prostředky pro činnost mládeže a seniorů jistě lze pořídit více. Pokud by se nám podařilo přivést k určité méně náročné činnosti i seniory, odpočívající u televizorů, nebo i jinak strádající, jsem přesvědčený, že se to projeví na zlepšené činnosti každé jednoty, která tuto příležitost nezahodí. Jak? O tom bych si dovolil zauvažovat v příštím článku někdy po Novém roce. Vladimír Šilhán 6


Doc. PhDr. Hana Schneiderová, CSc. Vzpomínka na vzácnou osobnost Na sklonku života probírám památky, které jsem nastřádal v době svého působení ve vinohradském Sokole. Některé s vděčnou a tichou vzpomínkou odkládám. Jednu však nemohu mlčky odložit. Je to úmrtní oznámení vzácné osobnosti, náčelnice Hany Schneiderové. Doc. PhDr. Hana Schneiderová, CSc. opustila ve věku 77 let naše řady v plné tvůrčí práci, zasvěcené Tyršovu odkazu. Vysoký věk mi brání podrobně popsat její činnost a zásluhy, mohu se jen velmi krátce zmínit o tom, co utkvělo v mé paměti. Sestra Hana Schneiderová měla zvláštní schopnost rozpoznat věrohodnost slov a skutků a zaujmout k nim rozvážné a rozhodné stanovisko. S manželi Schneiderovými jsem se setkal v době, kdy sokolská vinohradská jednota po 17. listopadu 1989 stála před rozhodnutím ucházet se o převzetí tělovýchovného areálu v Riegrových sadech. Tento účelný a překrásný areál vybudovali dřívější představitelé vinohradského Sokola po dlouholetém vyčerpávajícím jednání a s vynaložením značně vysoké investice. Rozhodování bylo krajně obtížné. Obnovená jednota neměla k disposici žádné finanční prostředky a také chyběl potřebný cvičitelský sbor, který by mohl po čtyřicetileté vnucené přestávce převzít technické vedení odpovídající požadavkům nové doby. V této situaci nabídli svou pomoc manželé Schneiderovi. Přesvědčili cvičitelský sbor TJ Bohemians, který úspěšně vedl tělovýchovu v areálu v Riegrových sadech po dobu uplynulých čtyřiceti let, aby se spojil s nově vzniklým cvičitelským sborem obnovené T. J. Sokola Vinohrady, která požadovala navrácení svého těžce získaného majetku. K sloučení došlo se souhlasem obou stran. Manželé Schneiderovi prokázali prozíravý způsob řešení v tak významném odvětví, jakým je tělovýchovná činnost. Na Vinohradech se uskutečnilo plynulé pokračování tělovýchovy bez jakéhokoliv přerušení. Příklad hodný následování. K tomu slouží dodat, že sestra Schneiderová získala ve vinohradském Sokole svým klidným, přátelským a rozhodným vystupováním vážnost, úctu a všeobecnou oblibu. Její odchod nemilosrdně zasáhl všechny, kteří ji znali a měli rádi. Luděk Jirsák.

Také já bych se rád připojil ve vzpomínce na Hanu Schneiderovou z pohledu pamětníka obnovené Středočeské župy Jana Podlipného. Na doporučení vinohradských sokolů zastávala sestra Schneiderová posici župní náčelnice až do doby reorganizace župního uspořádání. Funkci konala s obrovskou pečlivostí a s odborným nadhledem. Župní cvičitelské srazy se konaly dvakrát do roka a jen ti, kdo tyto srazy připravují umí asi posoudit, jak náročná práce jim předchází. Sokolská myšlenka jí byla vlastní, byla to srdeční záležitost. Vzpomínám, jak na jedné valné hromadě jednoty se kterýsi člen pokusil zaútočit na vedení pro mladší generaci typickými argumenty o archaičnosti sokolských ideálů. Setra Hana klidným, ale přesvědčivým hlasem dokázala všechny přednesené argumenty vyvrátit. Diskuse skončila, aniž se kdo pokusil oponovat. Tak přesvědčivě dokázala hájit sokolské zásady. Vladimír Šilhán 7

Dokončení úvodníku br. starosty ze str.2 Podpora malým tělocvičným jednotám, dostavba tělocvičen pro všechny školy, udržování plavecké gramotnosti je na okraji zájmu politických a ekonomických elit a rádi jí odsouvají na obce a města. Je logické, že finančních zdrojů bude vždy nedostatek, a proto když dostane jeden hodně, nemůže dostat druhý dost. Je nutné dobře vykládat, co je skutečně záležitostí veřejného zájmu, neboť veřejný není skupinový a soukromé podnikatelské záměry mají mít zásadně jiné formy podpory. Činnost malých tělocvičných jednot, sportovních kroužků, dobrovolných trenérů a cvičitelů musí být prioritou státu a je třeba o to svést politický boj i na úrovni obcí, měst i krajů. Těžká doba, která nás čeká je výzvou a může přispět i k aktivizaci členstva. Jednoty se musí zbavit výdajů, které se v dobách relativní hojnosti rozmnožily. Bude třeba se vrátit k formám nepeněžních plnění závazků, k tvorbě hodnot vlastní prací členstva. Mnohé opravy, úklidy, administrativa apod. mohou být vykonávány jako součást plnění oddílových povinností pro celou tělocvičnou jednotu, jako náhrada potřeby stále zvyšování oddílových příspěvků. Odměny cvičitelům a trenérům i činovníkům mohou být kompenzovány sníženými finančními příspěvky pro rodinné příslušníky a podobných cest je mnoho. Je nepochybné, že mnozí občané budou velmi pečlivě zvažovat, zda si budou moci dovolit navštěvovat naše tělocvičny a hřiště. Zde je nutné vytvářet místní „sportovní sociální politiku“ pro tuto vrstvu obyvatel a s pomocí obecních zastupitelstev vyrovnávat náklady na provoz našich zařízení. Znamená to ovšem především detailně znát provozní náklady, kolik korun stojí hodina tělocvičny v zimě, kolik v létě apod. Zkušenosti župy jsou ovšem takové, že mnohé tělocvičné jednoty tyto znalosti nemají, neboť je vlastně moc nepotřebovaly. Některé jednoty bohužel neznají provozní náklady jednotlivých oddílů nebo do nich úmyslně nejsou započítávány náklady na provoz celé jednoty. Nyní je situace jiná, bez těchto znalostí, tohoto přístupu, nemůže jednota přežít příští dva – tři roky. Sledujeme-li situaci v celé České obci sokolské nemůžeme přehlédnout, že velká část nemovitého majetku se ze spolku vytrácí. Majetek je převáděn na obce, části se i prodávají jednotlivcům. Zatím se to netýká tělocvičných jednot v naší župě, i když určité pokusy zde byly. K tomu lze říci: lze chápat, že nároky na spravování jsou obrovské a je výhodné mít na starosti jen otázky cvičení a sportování. Také mnohé studie i zahraniční zkušenosti vedou k myšlenkám zbavit se majetkové zátěže a zabývat se jen „tělocvikem“, převést nemovitý majetek na obce. Má to ovšem druhou stránku, kdy vlastník majetku je ten, kdo určuje co se bude v daném místě dít a za jakých podmínek. Může to být dobře i úplně špatně. Dobře v tom, že je o starost méně, náklady bude tzv. hradit někdo jiný (i když jde o veřejné prostředky, tvořené ze všech našich kapes), špatně třeba v tom, že úřad bude rozhodovat, co se bude kde dělat i podle přání těch, kdo momentálně je u moci. Pokud by šlo o případné prodeje, je postup neměnný. U nás vždy půjde VZLET č. 4 / 2011


o to, aby byl z prodeje co největší výnos, takřka bez ohledu na kupce. Velmi těžko lze přát vše nejlepší do období, které nebude příjemné a pro mnohé bude i osobně velmi těžké. Proto bude zapotřebí, znovu se vrátit k myšlen-

kám skutečné spolkové činnosti, kdy členové stojí při sobě, starají se jeden o druhého, a méně o sebe samotného, a věnují svojí mysl méně propagované materiální pomíjivosti, ale lépe přirozenějšímu hledání radosti ve mnohých věcech všedních.

Župní seminář V neděli 6.listopadu 2011 se uskutečnil pravidelný seminář župy J. Podlipného, který je otevřený pro všechny cvičitele župy a zároveň je seminářem doškolovacím. Tentokrát jsme navštívili další sokolovnu naší župy. Sraz se uskutečnil v Sokole Hostivař. Sraz byl velice úspěšný díky tomu, že jsme měli opravdu vynikající lektory. Náplň byla rozmanitá, a tak si každý přišel na své.

800 m - finále

VZLET č. 4 / 2011

Po skončení semináře se uskutečnilo setkání náčelnic a náčelníků tělocvičných jednot župy. Na tomto setkání byli účastníci informováni o dění v ČOS, hlavně pak o přípravách oslav 150. výročí založení Sokola i o stavu připravovaného XV. všesokolského sletu. Vždyť právě tato část oslav je věcí náčelnického sboru a na něm bude záviset jeho úspěch. Sraz se všem účastníkům velice líbil. Náčelnice: D. Fischerová, náčelník: P. Čížkovský

Cíl

8


Na pomoc cvičitelům Cvičení s posilovací gumou 1. Cvik pro posilování šikmých břišních svalů a rukou Tento cvik vám pomůže posílit břišní krajinu, ruce i šíjové svaly. Postavte se vzpřímeně a nohy mírně rozkročte. Uchopte posilovací gumu, mějte lokty propnuté a rozpažte tak, abyste gumu měli zhruba 25 centimetrů před sebou.Rozpažujte pomalu. Nezapomeňte, že cviky s gymnastickou gumou se provádějí tahem, nikoliv švihem. V rozpaženém stavu pak pomalu otáčejte trupem doprava a doleva. Při povolování se vždy nadechneme, při natažení provedeme výdech.

2. Cvik pro posílení zádových svalů Pro posilování zádových svalů je posilovací guma ideální, protože si cvičením s touto pomůckou neničíte páteř. Postavte se na podložku vzpřímeně a gymnastickou gumu uchopte tak, abyste každý její konec drželi v dlaních nad hlavou. S nádechem gumu roztáhněte do upažení, tah vedeme za krkem a zády. V této pozici chvíli vydržte, poté povolte. Při povolování se vždy nadechneme, při natažení provedeme výdech.

ji chvíli tak 5 až 10 centimetrů nad zemí – a opět nohu zvedněte.

4. Cvik pro posilování stehen Postavte se vzpřímeně na podložku, mírně rozkročte, ruce nechte svěšené. Svažte pás a natáhněte si jej na kotníky. Poté se snažte tahem, nikoliv rychlým kmitem, jednou nohou posilovací gumu natáhnout pohybem do strany. Tam a zpět. Cvik je poměrně náročný, za krátkou chvíli ucítíte vnější stranu svých stehen. Cvik opakujte v sériích, vždy pravou i levou nohu. Jestliže máte problém udržet rovnováhu a přepadáváte, ruce rozpažte nebo je dejte v bok.

4. Cvik pro posilování bicepsů Postavte se vzpřímeně na podložku, mírně rozkročte, ruce nechte svěšené. Svažte pás a natáhněte si jej na kotníky. Poté se snažte tahem, nikoliv rychlým kmitem, jednou nohou posilovací gumu natáhnout pohybem do strany. Tam a zpět.

3. Cvik pro posílení břišních svalů a zpevnění hýždí Tento zajímavý cvik ocení zejména ti, kteří mají sedavou práci. Popisovaný cvik umožní zpevňovat břicho a zároveň hýždě. Přitom je velmi jednoduchý. Lehněte si na podložku a opřete se o lokty. Jednu nohu nechte volně ležet, druhou nohu pokrčte v koleni. Uchopte posilovací gumu, za nataženou nohu zachytíme gumu a zvedneme nohu. Zvedejte a pokládejte nohu na podložku. Stejný cvik opakujte i s druhou nohou. Pro zvýšení účinnosti tohoto cviku nemusíte pokládat nohu hned na podložku, nechejte 9

(pokračování) Převzato z http://cvicim-doma.cz/category/cviceni-s-gumou/ VZLET č. 4 / 2011


Z našich jednot 13. Magistrátní turnaj v šermu v T.J. Sokol Praha Vršovice První říjnový den proběhl Magistrátní turnaj v šermu fleretem. Na domácí půdě jsme měli zastoupení jen v ženské "seniorsko-juniorské" kategorii. Úspěšně jsme se probojovaly do druhého kola a skončily těsně před branami eliminace. Naše žačky bojovaly mezi seniorkami jako lvice.

převzato z: www.sermuj.cz

V T.J. Sokol Satalice se konal druhý ročník turnaje ve stolním tenise Dne 19. 11. 2011 se konal v satalické sokolovně turnaj ve stolním tenise. Na turnaji se sešlo 25 hráčů ve věku od 15 do xx let. Hrálo se ve čtyřech základních skupinách. Z každé skupiny postoupili 2 nejlepší hráči do finálového pavouka. Několik dvojic se zapojilo i do turnaje ve čtyřhře. Tentokrát nás nenavštívil žádný nezvaný host (na zloděje jsme si dali pozor) a v klidné a přátelské atmosféře turnaj ve 14 hod dospěl ke svému konci. Ve dvouhře se umístili na 1. místě Vojtěch Kopřiva, na 2. místě Lukáš Kryštof a na 3. místě Ivan Mojžíš. Ve čtyřhře bylo umístění následující: 1. místo Vojtěch Kopřiva a David Soumar, 2. místo Pavel Pivák a Petr Vydra a 3. místo Kristýna a Marek Mlčochovi.

převzato z: http://www.sokolsatalice.klenot.cz

Cvičenci oddílu silového trojboje z T.J. Sokol Praha Vršovice získali 3. místo v národní lize družstev dne 1. 10. 2011

Na obrázku zleva jsou cvičenci Limon, Bachan, Kadlec a Šafář VZLET č. 4 / 2011

Dne 1.10. se v Sokolově konal další ročník Národní ligy družstev v silovém trojboji. Sestavili jsme jedno družstvo ve složení Šafář, Limon, Kadlec, Bachan. Obsadili jsme velmi pěkné 3. místo z 9ti soutěžících družstev a M. Šafář získal ocenění za nejlepší individuální výkon v pozvedu.

převzato z: http://sokol-vrsovice.webnode.cz 10

NA POMOC CVIČITELŮM VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO

Cvičenky z oddílu moderní gymnastiky z T.J. Sokol Královské Vinohrady získaly 4 poháry na Revent Cupu 6. 11. 2011 Dne 6. 11. 2011 se v T.J. Sokol Královské Vinohrady konal první ročník poháru Revent Cup. Poháru se zúčastnilo přes 30 společných skladeb. Naše závodnice vybojovaly několik medailí a získaly 4 poháry.

převzato z: http://kuk.cz/gymnastika/

Mažoretky z T.J. Sokol Prosek postoupily do celostátního finále Dne 29. 10. 2011 se v Žarošicích konala kvalifikace soutěže SAM 2011. Této soutěže se zúčastnily také mažoretky oddílu Exploze Praha z T.J. Sokol Prosek. Všech šest soutěžících ve velké konkurenci vybojovalo postup do celostátního finále. Kromě toho získaly dívky v barevné uniformě a vysokých botách 5 medailí (3x zlato, 1x stříbro, 1x bronz). A to by bylo, abychom do jara nezamakaly a neukázaly, že to umíme ještě líp, říkají mažoretky.

převzato http://www.showteam.estranky.cz/

Judisté z T.J. Sokol Žižkov II. získali medaile na Přeboru České republiky mladších žáků a žákyň Dne 12. 11. 2011 se v Litoměřicích konal Přebor České republiky mladších žáků a žákyň. Z T.J. Sokol Žižkov II. se zúčastnilo 8 judistů a v pořadí klubů se umístili na 4. místě. Adam Bydžovský se stal přeborníkem pro rok 2011. Adam obhájil svá umístění na kvalifikačních turnají a 5ti ippony si zaručil prvenství v celé ČR v mladších žácích do 42 kg. Adam hladce a rychle proplouval turnajem. Až na jeden zápas Adam všechna utkání vyhrál na svou osobní techniku. Dvojnásobný přeborník ČR v mladších žácích bude od ledna 2012 srovnávat své síly se soupeři ve starších žácích. Ve váze do 46 kg bojoval o medailové pozice Achmed Mouzaev a získal 3. místo. Jonáš Michal do 55 kg obsadil 7. místo. převzato z: http://www.judo-zizkov.cz 11

VZLET č. 4 / 2011


V T.J. Sokol Královské Vinohrady se konal Oblastní závod TeamGym Junior Open Dne 13. 11. 2011 se ve vinohradské sokolovně konal Oblastní závod TeamGym Junior Open. Soutěžilo se ve třech kategoriích a v několika disciplínách. Byly to podiová skladba, akrobacie a trampolína. Z naší župy se závodu zúčastnili cvičenci a cvičenky z T.J. Sokol Královské Vinohrady a z T.J. Sokol Praha Vršo-vice.

převzato z: www.sokol.cz

V T.J. Sokol Libeň mají nový oddíl s názvem Ropeskipping V libeňském Sokole se objevil nový sport Rope skipping. Česky je to skákáni přes švihadlo. V Rope skippingu cvičenci a cvičenky neskáčí sólo. Ať už dva skokani s jedním dlouhým švihadlem nebo tři a více v Double-dutch (na obr.), spolupráce dá skákání nový rozměr. Je to jako tanec v páru. Zaskákej si se mnou a já ti řeknu, jaký jsi člo-věk. Jestli umíš komunikovat, jestli se umíš přizpůsobit, jestli umíš vést a určovat rytmus. Zjistím, jestli se na tebe mohu spolehnout v tom, že sebereš sílu a vyskočíš. Je to volnostylový soutěžní i nesoutěžní sport. Skáče se za pomoci hudby. Skoky jdou mnoha způsoby na sebe napojovat, lze měnit rychlost skákání. Cílem je mít dokonalou kontrolu nad svým tělem a nad švihadlem a neudělat chybu. S postupem tréninku se triky stávají dokonalejší a sestavy se stávají opravdovým vyjádřením skokanovy osobnosti. V Libni si můžete zaskákat každé pondělí od 19 do 20 hodin v Srncově sále ve 2. patře. S sebou je nutné mít pohodlné boty a oblečení, ručník a pití. Při skákání se pěkně cvičenec či cvičenka zahřeje. Sport je určen pro věkové kategorie dorostenky (15 - 17 let), dorostenci (15 - 17 let), muži (18 - 40 let), ženy (18 - 40 let). Není to zadarmo. Členové Sokola zaplatí 40 Kč, ostatní 60 Kč. převzato z: www.sokol-liben.cz a z internetu

T.J. Sokol Královské Vinohrady má internetovou televizi Díky aktivitě několika členů vinohradského Sokola vznikl projekt internetové televize SKV. Jedná se o videa umístěná na stránkách You Tube. Jsou tam videa oddílu florbalu z jednotlivých zápasů včetně rozhovorů s některými hráči. Internetovou televizi naleznete na adrese: http://www.youtube.com/user/tvskv/.

převzato z: http://www.skvflorbal.cz VZLET č. 4 / 2011

12


Vánoční zpívání pod lipou Sokola Hostivař V sobotu 10. prosince uskutečnila hostivařská sokolská jednota již II. ročník vánočního setkání se zpěvem koled a vánočním povídáním o vánočních a předvánočních zvycích a pranostikách. Koledy se nejen zpívaly, ale byly doprovázeny několika hudebníky s kytarou, dvěmi dechy a bubnem, vyprávěnky byly doprovázeny skutečnými ukázkami vánočních zvyků. Jako příklad: jablíčko, které se má rozřezat podle počtu účastníků štědrovečerního večera, bylo skutečně rozřezáno a dílky rozdány, Lucie měla na sobě pověstný zobák, apod. V pravý okamžik byly zapáleny svíčky a to

štafetovitě zapalováním od první zapálené svíčky přes nejbližší sousedy. Bylo zabezpečeno i občerstvení. Každý si mohl za malý peníz zakoupit báječný chléb s pravým škvarkovým sádlem i další dobrůtky. Nechybělo přirozeně i něco pro zahřátí. (především tedy dobrý čaj). Moderátorkou a organizátorkou večera byla - kdo jiný než - Petra Šikýřová. Všichni účastníci, včetně mnoha dětí se náramně bavili, takže celou hodinu vydrželi v už dosti chladném podvečeru sledovat, ale také se aktivně účastnit hlavně zpíváním tohoto krásného setkání. V. Šilhán

80 let od položení základního kamene v T.J. Sokol Hostivař Dne 21. 10. 2011 se v T.J. Sokol Hostivař slavilo 80 let od položení základního kamene. Od 18:30 hodin vystoupily sokolské oddíly. Ve 20 hodin herci z divadla Lázně Toušeň předvedli hru s názvem Poprask na Laguně. Z divadelního představení Poprask na Laguně

převzato z: www.tjhostivar.net 13

VZLET č. 4 / 2011


Vánoční setkání při koledách v T.J. Vršovice Jako každý rok i letos se 10. prosince konalo ve vršovické sokolovně. Jako hosté vystupovaly děti z dětského folklorního souboru Vonička z Čestlic za hudebního doprovodu mladých sokolských muzikantů vršovického souboru Kyčera. Vršovické soubory Dolina a Kyčera pracují převážně s valašským folklórem tak jako dětský soubor Vonička. Také koledy dětí pocházely z valašského prostředí. Zaujali zvláště malí tanečníci v krojích, i chlapi s valašskými klobouky. Muzika Dolina připravila koledy s hudebním doprovodem, vedeným Lubošem Kryčerem, všichni

přítomní si zazpívali koledy, k čemuž jim pomohly připravené texty. Mladá cimbálová muzika Kyčera připravila pásmo z valašských koled a lidových písní pod vedením Jirky Šilhana. Hořící svíčky a připravené pohoštění – jablíčka, mandarinky a cukroví navodily vánoční náladu. Je velmi prospěšné udržovat tradice, v nichž se setkávají jak mladí, tak starší při přátelském posezení. Ve vršovickém Sokole se to zatím daří. Jitka Viktorinová

Vzpomínka na sebeobětování studenta Jana Palacha, který se na protest proti okupaci naši vlasti zeměmi t.zv. Varšavské smlouvy upálil na Václavském náměstí v lednu 1969, se jako každoročně uskuteční péčí obecně prospěšné společnosti Janua u jeho hrobu ve dnech výročí tohoto hrdinského činu. Vzpomínka se bude konat na Olšanských hřbitovech v sobotu dne 14. ledna 2012 od 11 hod.

VZLET č. 4 / 2011

14


Pražské sokolské slavnosti 2012 Vedení pražského třížupí se rozhodlo uskutečnit Pražské sokolské slavnosti 2012 v rámci oslav 150. výročí založení Sokola ve dnech 11. – 13. května. Dohodlo následující program a jeho organizační zabezpečení: Pátek 11. 5. večer : slavnostní zahájení: v historickém sále Sokola Pražského. Zabezpečuje ž. Scheinerova. Program: slavnostní projevy, sportovní a kulturní vystoupení za přítomnosti významných hostů veřejného a společenského života Sobota 12. 12. celý den. Sportovní a kulturní ukázky činnosti Sokola v prostorách Tyršova domu a Michnova paláce, prohlídky areálu TD. Zabezpečuje ž. Podbělohorská. Odpoledne se uskuteční koncert hudby Hradní stráže a Policie České republiky ve Valdštejnské zahradě pod patronací místopředsedy Senátu p. P. Pitharta. Zajišťuje župa J. Podlipného. Neděle 13. 12. Tělovýchovná slavnost v sokolovně Sokola Kr. Vinohrady s ukázkami všech skladeb, připravených pro XV. všesokolský slet (kromě skladby folklorní). Zabezpečuje ž. Jana Podlipného

ZRCADLO éUPY

Říjnovou schůzi předsednictva vedl za omluveného starostu místostarosta br. Barták. Vzpomněl úmrtí význačného činovníka naší župy a ČOS br. Jiřího Žižky. Byl projednán stav navrácení pozemku Sokola Žižkov II. a odsouhlasen dopis starosty br. Novotného starostce ČOS k této záležitosti. Předsednictvo projednalo i návrh řešení navrácení pozemku Sokolu Hloubětín (1/3 patří státu a má o něj zájem Slavoj Hloubětín). Bude vyvoláno správní řízení. Br. Barták zhodnotil s kritickými připomínkami průběh Sletové štafety. Br. Müller doporučil zakoupení státních dluhopisů. Schůzka starostů a hospodářů T.J. byla stanovena na 14.11. Z tohoto důvodu se zasedání župního výboru posunulo na 21. 11. Dne 6.11.2011 se uskuteční v sokolovně T.J. Hostivař cvičitelský sraz. Pokyny byly uvedeny na župních webových stránkách. Byl schválen návrh na udělení župní bronzové medaile ses. Haně Frauenterkové z T.J. Sokol Hostivař. Ses. Viktorinová informovala o plánovaném zájezdu do Mělníka dne 23.10.2011, kde bude probíhat vzpomínková akce na umučené sokoly. Br. Šplíchal podrobně informoval o zasedání Předsednictva ČOS.

Dne 21.11.2011 se uskutečnil podzimní výbor župy, schůzi řídil starosta br. Novotný, přítomno 22 vyslanců (40 pozvaných). Volba komisí, zapisovatele a ověřovatelů: mandátová komise: br. Šilhán, Sixta, návrhová komise: br. Barták, Pilous, ses. Viktorinová, zapisovatel: br. Šilhán, ověřovatelé zápisu: br. Novotný, Sixta Projev starosty: - vzpomněl úmrtí ses. Břízové, ses. Kubíčkové a br. Žižky, vyzval k uctění povstáním - připomněl, že v době finančních problémů, způsobených především uzavřením zdrojů ze SAZKY, je nutno se opřít o obecní zastupitelstva - zabýval se rovněž kauzou bývalého starosty ČOS Bernarda, který přes nesporné zásluhy o chod organizace, měl svým působením v představenstvu SAZKy nemalý podíl na nynější situaci ve financování spolku. Odpovědnost by měli nést všichni, kdo bývalému starostovi cestu do čela ČOS i do vrcholných orgánů SAZKy umožnili - kritizoval velmi laxní přístup členů ke koupi jubilejních známek, založeném na dobrovolnosti - konstatoval, že odhadované náklady na zabezpečení XV. Všesokolského sletu (37 mil. Kč) jsou neadekvátně vysoké vzhledem k očekávanému počtu členů, kteří se na slet připravují - zdůraznil nutnost návratu k nepeněžním způsobům plnění členských povinností (brigády, možnost odpracovat část příspěvků apod.) - poukázal na nutnost zavádění principů sociál. politiky pro rodiny s více dětmi i rodiny sociálně slabé a vytváření výhod pro aktivní členy (cvičitele, trenéry, činovníky) - zdůraznil nutnost i radikálních řešení jako neprovozování ztrátových oddílů - ocenil dobrou úroveň župního setkání cvičitelů - domnívá se, že Sletová štafeta nesplnila smysl této akce

15

- kritizoval, že jen mizivá část jednot usiluje o prostředky na investiční činnost, i když ví, že s tím je nesmírná práce - vyzval též k intenzivnější činnosti ve prospěch systému odměňování cvičitelů, trenérů a činovníků - na závěr vyzval k podpoře našeho nejdůležitějšího úkolu v příštím roce, kterým budou Pražské sokolské slavnosti. O členské základně a odběru známek informovala ses. Bartová (podle stavu členstva k 1.1.2011 si dosud 300 členů nezakoupilo členskou známku, jubilejních známek bylo zatím prodáno 1258. Zprávu o hospodaření a návrh rozpočtu na rok 2012 přednesl hospodář br. Müller: župa podala žádost o grant na MHMP na částku 400t Kč. Pokud částku obdržíme, budeme muset navýšit o 270t Kč. Zprávu o činnosti odboru všestrannosti přednesl náčelník br. Čížkovský, konstatoval, že činnost uskutečňuje jen několik jednot. Župa nacvičuje všechny sletové skladby (kromě skladby folklorní), členové OV z různých jednot se účastnili řady významných akcí: gymnaestráda Lausanne, podzimní cvičitelský sraz v Sokole Hostivař, sletová štafeta, Běh Karlínem a dalších. Zprávu o činnosti vzdělavatelského odboru - přednesla ses. Viktorinová: byla vyhodnocena výtvarná soutěž, účastníci obdrželi diplom a nejlepší v každé kategorii malé dárky. Účastníci byli jen ze tří jednot: St. Město, Vysočany a Libuš, VO župy připravuje podobnou soutěž v předsletovém období pro celou Prahu. Vzdělavatelka připomněla, že VO bude garantem sletového průvodu a žádá pomoc při jeho přípravě. Připomněla také úspěchy provedení Prodané nevěsty, jehož se účastní i několik členů naší župy. Zprávu stavební komise přednesl br. Viktorin: stavební komise se od minulého výboru sešla 3x, řešil se i problém S. Žižkov II versus ČOS, bylo by potřebné, aby se členem komise stal někdo s právnickým vzděláním - vyzývá jednoty, aby takového člena hledaly. Zprávu kontrolní komise přednesl br. Friš. Kontrolu provedla předsedkyně ses. Capouchová, neshledala žádné závady. Br. starosta Novotný předal bronz. medaili ČOS br. Pilzovi Br. Barták přednesl návrhy na udělení medailí ČOS (předem projednány a schváleny předsednictvem): stříbrné medaile — bratru Jiřímu Sixtovi a in memoriam sestře B. Břízové a sestře D. Kubíčkové, zlatou medaili - bratru Vladimíru Šilhánovi. Byl schválen návrh předsednictva, aby praporečníkem župy po zesnulém br. Fišerovi se stal na br. Čížkovský. V rozpravě vystoupili: - br. Čížkovský (otázka dalšího působení br. Bernarda v ČOS (odpověď br. Šplíchala: br. Bernard zůstává nadále předsedou SSS - odmítl se vzdát, bude až do následujících voleb) - br. Šplíchal informoval o činnosti vedení v uplynulém období - ses. Bartová informovala o stavu objednávek a dodávek sletového náčiní a úborů - br. Uhlíř, starosta Sokola Královské Vinohrady přislíbil pronájem haly své jednoty pro uskutečnění tělovýchovné části Pražských sokolských slavností v květnu 2012. Návrh usnesení přednesl br. Barták - usnesení bylo schváleno

VZLET č. 4 / 2011


Prahou sokolskou a historickou (Dokončení)

Od nuselské sokolovny zamíříme směrem k Vltavě do vyšehradské sokolovny blízko železničního mostu. Vlastní sokolovna je moderní budova postavená v letech 1926–1933. Vyšehradští sokolové dokázali ušetřit 1 300 000 Kč, a za tyto peníze postavili sokolovnu. Stavěl ji František Roith, žák Josefa Zítka. Jsou v ní dvě tělocvičny a kompletní zázemí. Naše putování zakončíme v sokolovně Sokola Pražského. Budova se nachází na rohu Sokolské a Žitné ulice. Je nejstarší sokolovnou v celé naší vlasti. Na průčelí je deska osvětlující její historii. Byla vybudována v roce 1863 v rekordním čase osmi měsíců. Finančně ji zajišťoval Jindřich Fügner. Na její výstavbu obětoval svoje nemalé jmění. Dvacet let tu bydlel Dr. Miroslav Tyrš. Bohužel byla za minulého režimu necitlivě přestavěna, původní zůstala jen Fügnerova tělocvična. Svého času to byla největší tělocvična na světě. Tato sokolovna je kolébkou celého sokolského hnutí. Zde v Sokolské ulici končí naše dnešní putování Prahou sokolskou a historickou. Možná, že někteří z vás, kdo přijedete v příštím roce na slet, se budete vracet do svých domovů vlakem z Hlavního nádraží. Pozor, ono se vždy nejmenovalo Hlavní a také jím procházely dějiny. V roce 1871 zde bylo vybudováno nádraží Praha

císaře Františka Josefa. V letech 1900-1901 bylo přestavěno v secesním slohu do nynější podoby. Po vzniku republiky dostalo nádraží jméno Wilsonovo na památku amerického presidenta Woodrowa Wilsona. Tento americký president byl přítelem prof. Masaryka a má zásluhu na uznání nově vytvořené Československé republiky. Na Wilsonovo nádraží se vrátil do Prahy prezident Masaryk v roce 1918, v roce 1945 z exilu prezident Beneš. Po okupaci za protektorátu, kdy nic nesmělo připomínat naši republiku, byl název změněn na Praha hlavní nádraží. Po osvobození v roce 1945 se na tři roky vrátilo jméno Wilsonovo, ale s nástupem komunistického režimu bylo toto jméno vymazáno a vrátil se protektorátní název Hlavní nádraží. Za návštěvy amerického prezidenta Bushe v listopadu 1990 se dostalo do názvu nádraží opět Wilsonovo jméno. S úctou se musíme obdivovat práci našich otců, dědů a pradědů, kteří za neskonale primitivnějších technických podmínek to všechno dokázali. Byl to výsledek pracovní kázně, výborných organizačních schopností a hlavně zájmu a nadšení pro sokolskou myšlenku všech, kteří se na budování těchto sokolských budov podíleli. Musíme se také s úctou poklonit před památkou všech, kteří obětovali za vlast to nejcennější, svůj život. Podržme v paměti jejich odkaz a předejme ho i našim potomkům. Otakar Mach, I.Antušek

Z kroniky české a sokolské 1. 12. 1946 narodil se český historik, zabívající se Přemyslovci, Josef Žemlička 2. 12. 1886 narodil se v Hradci Králové básník Jaroslav Durych 7. 12. 1856 narodil se v Sudoměřicích u Tábora významný architekt a stavitel Josef Fanta. Díla m.j. Hlavní nádraží, dům Hlaholu 8. 12. 1896 založen svaz Českoslovanského sokolstva 9. 12. 1871 zemřel slavný malíř Josef Mánes 17. 12. 1861 požádal J. Grégr c.k. místodržitelství o povolení založit v Praze český tělocvičný spolek 18. 12. 1831 narodil se Dr. J. Grégr, spoluzakladatel Sokola 25. 12. 1261 pražská korunovace Přemysla Otakara II. a Kunhuty Haličské 1. 1. 1862 narodil se Dr. Jindřich Vaníček, jeden z nejvýznačnějších náčelníků ČOS 1. 1. 1942 zemřel Jaroslav Ježek, hudební skladatel a klavírista 11. 1. 1932 zemřel Dr. Josef Scheiner, dlouholetý starosta ČOS 11. 1. 1862 narodil se Emil Kolben, vynálezce a podnikatel VZLET č. 4 / 2011

15. 1. 1897 vyšlo první číslo Sokolského věstníku 16. 1. 1897 narodil se Josef Skupa, český loutkař 21. 1. 1862 zemřela v Praze jedna z největších českých spisovatelek Božena Němcová 1. 2. 1892 narodila se spisovatelka M. Majerová 7. 2. 1862 zemřel František Škroup, hudební skladatel, autor hudby naší státní hymny 16. 2. 1862 konala se ustavující valná hromada Sokola Pražského 22. 2. 1937 zemřela Renata Tyršová-Fügnerová 25. 2. 1927 zemřel J. Hiller, první vzdělavatel ČOS 6. 3. 1 912 narodil se Bořivoj Zeman, filmový scenárista a režisér 9. 3. 1737 narodl se Josef Mysliveček, významný hudební skladatel 22.3. 1892 narodil se Karel Poláček, prozaik a novinář (zahynul v koncentračním táboře) 23. 3. 1887 narodil se Josef Čapek, malíř, grafik a spisovatel (zahynul v koncen. táboře) 28. 3. 1592 narodil se v Uh. Brodě, Jan Amos Komenský, pedagog, filozof, spisovatel, teolog, nazývaný též „učitel národů“ 29. 3. 1832 narodil se Julius Mařák, malíř a grafik 29. 3. 1902 narodil se Martin Frič, filmový režisér a scenárista (zemřel 26.8.1968) 16


S O K O L Õ K Župy Jana Podlipného Příloha časopisu VZLET

PRO DĚTI A MLÁDEŽ

Poznej naše vánoční zvyky a tradice Vánoce (z něm. Weihnachten svaté noci) jsou v křesťanské tradici oslavou narození Ježíše Krista. Všeobecně se Vánoce v církvi slaví od 7. století. V Česku je však za vrchol Vánoc považován Štědrý den, 24. prosinec, coby předvečer samotné slavnosti. Do Vánoc je někdy zahrnována i doba adventní, která Vánocům předchází. K Vánocům se pojí nejrůznější tradice, k nimž se řadí vánoční stromek, jesličky (betlém), vánoční dárky, které nosí Ježíšek, či vánoční cukroví; některé z těchto tradic pocházejí již z předkřesťanských dob a souvisí s oslavou slunovratu, který na tyto dny též připadá. V současné době se však původní náboženský význam Vánoc vytrácí a Vánoce se považují i za jeden z nejvýznamnějších občanských svátků. 24. prosince bývá tradicí, že se schází celá rodina na slavnostní večeři. Samotná večeře se tradičně skládala z rybí polévky, bramborového salátu s kaprem a během její konzumace se dodržovaly jisté zvyklosti: mohlo se tak připravit o talíř více pro nečekanou návštěvu, případně položit pod talíř minci či šupinu. Od štědrovečerní tabule se obvykle směla vzdalovat pouze hospodyně. Po večeři bývá zvykem rozbalovat vánoční dárky, které dětem v českých zemích přináší Ježíšek. Štědrý den tradičně vrcholí půlnoční mší, na které se zpívají koledy a začíná samotná církevní oslava narození Krista. Se Štědrým večerem se pojí i řada lidových zvyků: lití olova, pouštění ořechových lodiček, házení střevícem či třesení bezem. Dříve bylo tradicí, že se nohy stolu obtáčely řetězem, aby se rodina i v příštím roce udržela pohromadě a místo ubrusu se pokládala plachta k setí obilí, aby byla zajištěna úroda i na další rok. Zlaté prasátko je velmi starou tradici obestřenou dodnes tajemstvím. Zjeví se tomu, kdo se od ranního kuropění do východu první hvězdy na Štědrý den postí. Půst brali lidé velmi vážně. Děti “hlídalo” zlaté prasátko a nepříliš laskavé vánoční bytosti, např. svatý Šprech, jež by nezbedníkovi provrtal bříško, aby se přesvědčil, že je prázdné, a také Lucky. Prase bylo uctíváno už v předkřesťanské době a to jako symbol slunce o zimním slunovratu - zlatý sluneční kotouč se ujímá vlády. Je známo, že již v dávných dobách rodiče pouštěli zrcátkem dětem zlatá prasátka na zeď za odměnu, že vydržely půst. Jiné zlaté prasátko není možné nikde v žádných pramenech najít. Příprava vánočního cukroví je také součástí Vánoc. Původ cukroví sahá pravděpodobně až do dob pohanství, kdy se připravovalo obřadní pečivo o zimním slunovratu. Původními tvary jsou měsíčky a kolečka s medem – připomínaly bohyni Měsíc (Luna) a boha Slunce. Dnes se peče mnoho druhů cukroví a hospodyňky se předhánějí v jejich počtech i zdobení – to se ale s původní symbolikou neslučuje. Podle tradice nesmí chybět jidáše, betlémské hvězdičky, milostě, minoritský perník nebo biskupský chlebíček a i dnes tradiční vánočky a záviny. Další z tradic je pití vánočního čaje. Jako vánoční čaj se vařil vývar z mladých borovicových ratolestí. Byl to velký zdroj vitamínu C. Purpura a františek je další neopomenutelnou součástí vánoc. Purpura je směs voňavých bylin, např. levandule, skořice a hřebíčku a drtě voňavých dřevin, které se teplem rozvoní. Podobné vůně pocházejí z dob Keltů, kteří jako první vůně pálili na ohni voňavé jehličí. František je kužel z rozemletého hnědého uhlí s přidanou vůní kadidla. Tyto dva hlavní voňavé atributy jsou dnes obohaceny o různé vonné oleje a vonné tyčinky. Neodmyslitelnou součástí vánoc jsou také koledy. Koledy jsou lidové písně, původně skládané lidem k obřadům zimního slunovratu. Později díky církvi se skládaly koledy jako písně opěvující Ježíše, pastýře, pouť tří králů, koledníky, ale jsou to i přání hospodářům s žádostí o kolední výslužku. Převzato z Internetu 17

VZLET č. 4 / 2011


Zacvičte si s námi ! Milé děti, máme pro vás další cviky na protažení vašeho těla. CVIK Č. 24 Ze vzporu dřepmo snaha o napnutí nohou do vzporu stojmo. Opatrně s malým počtem opakování kvůli postoji s hlavou dolů.

CVIK Č. 25 Základní poloha: stoj rozkročný, ruce v bok. Dřep únožný levou, celé chodidlo skrčené nohy na zemi (protažení přitahovačů stehna napjaté nohy a lýtkového svalu skrčené nohy). Zpět do stoje rozkročného a opačně.

CVIK Č. 26 Základní poloha: stoj rozkročný čelný, ruce v bok. Půlobratem vlevo stoj rozkročný bočný a přenosem na levou podřep zánožný pravou. Pravá je na celém chodidle. Snaha o protlačení pánve vpřed a dolů (protažení ohybačů kyčelního kloubu.). Zpět do základní polohy a opačně.

Na pomoc oddílovým vedoucím

Zahrajte si s námi ! Hry v místnosti

Z jednoho co nejvíc Počet hráčů: libovolný Pomůcky: tužka a papír pro hráče Doba trvání: do 30 minut Hráči jsou vyzbrojeni papírem a tužkou. Dohodnou se na nějakém delším slově, které si zapíší na svůj list papíru. Z jeho písmen se pak každý snaží utvořit co největší počet slov. Smí se tvořit slova, skládající se výhradně z písmen, z nichž se dané slovo skládá, a to i co do počtu. Obsahuje-li dané slovo jedno A, nesmí se v žádném novém slově vyskytovat A dvakrát. Smí se tvořit jen podstatná jména, nikoli vlastní, v prvním pádě jednotného čísla. (Háčky a čárky se nesmí přidávat ani ubírat). Každé utvořené slovo musí mít alespoň tři písmena. U zkušených hráčů může hru kdykoli ukončit kterýkoli hráč tak, že řekne "DOST". Všichni si spočítají utvořená slova. Ten, který jich má nejvíc, začne pomalu číst svůj seznam. Je samozřejmé, že mnoho ze čtených slov mají ve svých seznamech i jiní hráči. V takovém případě vzkřiknou "Mám!" a přečte svůj seznam slov další hráč, opět se vyškrtají slova, společná u dvou nebo více hráčů a takto se postupně vystřídají všichni. Vyhrává ten, kterému zbylo nejvíc nepřeškrtnutých slov. Ukázka: Dáno je slovo SAMOOBSLUHA. Tvořená slova o nejméně 4 písmenech: Obloha, album, bluma, halas, halma, houba, losos, laso, moula, ohlas, sloha, sobol, aula, basa, hlas, husa, lama, louh, maso, mlha, molo, mula, obal, osma.

* Zmatkovací

CVIK Č. 29 Základní poloha: stoj rozkročný. S výdechem otočit hlavu vlevo a s vdechem otočit hlavu zpět. S dalším výdechem otočit hlavu vpravo a s vdechem otočit hlavu zpět.

Počet hráčů: libovolný Pomůcky: lístečky s úkoly Doba trvání: do 20 minut Soutěžícím se rozdají lístečky s úkoly, které musí plnit. Např.: Vyzuj co nejvíce hráčů! nikdo se nesmí zouvat! - vynes co nejvíce židlí! - polib co nejvíce partnerů! - nikdo nesmí vynášet židle! - nikdo se nesmí líbat! atd. Na znamení se všichni dají do toho úkolu, který dostali a snaží se ho co nejlépe plnit. Převzato z http://hra.webz.cz/

VZLET č. 4 / 2011

18

V Z L ET V Ě S T N Í K S O K O L S K É Ž U P Y P O D L I P N É H O. Nácviky skladeb pro XV. všesokolský slet začínají. Skladba Dávej a ber

Recommend Documents