VZLET VĚSTNÍK
JANA
ROK
2014
SOKOLSKÉ
ŽUPY
PODLIPNÉHO
4
PF 2015 R O Č N Í K P K 20
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
OBSAH: ČLÁNKY: Na konec jedné etapy (V.Šilhán), Zamyšlení nad jedním výročím (V.Šilhán), Československé legie ve Francii, Italii a dalších zemích Dohody (převzaté), Trubači (Vladimír Richter, Vratislav Richter) RŮZNÉ: Odešel významný sokol (V.Šilhán), 28. říjen na Blaníku (L. Brandová), Župní seminář cvičitelek a cvičitelů Sokolské župy Jana Podlipného (Ivo Antušek ml., Dagmar Fischerová, Petr Čížkovský), Ze života jednot (S.Hostivař, S.Kbely, S.Libeň, S.Vršovice), Župní náčelnictvo informuje: Sokolské Brno 2015, Zrcadlo župy, Z kroniky české a sokolské SOKOLÍK: Oddílový výlet se sokolskou tématikou, Hrajeme sportovní hry - Spikebal, Na pomoc oddílovým vedoucím - Hry v místnosti (Výprava na severní pól, Utíkající místo) převzato z Internetu
Obrázek na čelní straně časopisu: župní náčelník br. Petr Čížkovský a župní náčelnice sestra Dana Fischerová s župním praporem při župní akademii, konané k 100. výročí úmrtí Jana Podlipného, jehož jméno naše župa nese
Sokolská župa Jana Podlipného, Vršovické nám. 111/2, 101 00 Praha 10-Vršovice telefon: 271 742 775 e-mail:
[email protected] http://www.zupajanapodlipneho.cz Redakční rada: V. Šilhán - předseda, I. Antušek ml., A. Hogenová, Z. Kubín, O. Mach, Š. Škapík, Dopisující členové: J. Čajová. TISK: Tiskařské služby - Rudolf Valenta, tel.: 296 555 402
VZLET č. 4 / 2014
Na konec jedné etapy Tak už tomu bude skoro 20 let. Na podzim roku 1995 jsem se zabýval myšlenkou obnovit vydávání časopisu tehdejší Středočeské župy Jana Podlipného. Na sekretariátu župy se objevil svázaný ročník župního časopisu VZLET ročník 1910 (zřejmě ho věnoval některý ze starých sokolů). Důkaz, že župní časopis existoval, i když následné ročníky jsem nedohledal. S výjimkou několika čísel prvorepublikových, které tehdejší starosta Sokola Královské Vinohrady br. Luděk Jirsák objevil v archivu jednoty. Tehdy jsem působil na pracovišti, které připravovalo pro tisk jistý celostátní časopis. Technika jeho přípravy pomocí počítače mne zajímala už i pro výše zmíněnou myšlenku vydávání sokolských regionálních časopisů. Na jejich pořízení nebylo (a ani nyní není) možno počítat s finančními prostředky, srovnatelnými s jinými tehdy vydávanými časopisy včetně ústřední sokolské tiskoviny, kterou byl tehdy Sokolský věstník – předchůdce časopisu Sokol. Na župním předsednictvu a následně i výboru byl nápad přijat s pochopením, u některých sokolů dokonce i s potěšením. Hned od počátku mi však bylo jasné, že ode mne bude žádána nejen příprava časopisu pro tisk, ale i příprava redakční . Je pravdou, že několik nadšenců slíbilo spolupracovat autorsky, ale na většinu příspěvků jsem někdy dlouho, někdy marně čekal. Takže první 2 čísla na konci roku 1995 vyšla (1. ročník), ale s minimem stránek (4x A4). Trvalo ještě několik let než se ustálil dnešní formát, počítajíc v to i dnešní počet stránek. I když jsem zprvu uvažoval o možnosti pravidelného měsíčního vydávání, minimální počet dodaných příspěvků ať již od spolupracovníků, kteří pomoc slíbili nebo od očekávaných dopisovatelů externích způsobil , že se v prvých letech roční počet čísel časopisu ustálil na čísle 6. Znamenalo to, že se z časopisu stal dvouměsíčník. Pokud nepočítám výdaje na provoz župního počítače, byly vždy jedinými náklady časopisu finanční prostředky na tisk. Původní záměr tisknout časopis prostřednictvím kopírky se ukázal být neschůdný. Tento způsob byl totiž nákladnější, než tisk profesionální tiskárnou. Protože hospodaření naší župy bylo od prvopočátku velmi úsporné, nebyl většinou problém i tento náklad do župního rozpočtu zahrnout. Slušná úroveň obsahová i grafická časem dovolila žádat i o určitý příspěvek Vzdělavatelský odbor ČOS, který částečně pokryl i pozdější rozšíření počtu stránek. S pocitem snad dobře vykonané téměř 20leté práce, ale i s vědomím, že každá činnost potřebuje „novou krev“, aby „nezkostnatěla”, jsem se rozhodl před časem hledat někoho, kdo by v této činnosti pokračoval. Ač se to zdá skoro jako zázrak, tak se mi to podařilo. Požádal jsem o převzetí této činnosti hlavního redaktora časopisu Sokol bratra Kubína, který s laskavostí souhlasil, přesto, že s vydáváním centrálního sokolského časopisu i dalších tiskovin ČOS má jistě starostí a práce „nad hlavu“. Oslovit právě bratra Kubína mi pomohla skutečnost, že je členem Sokola Hostivař, tedy i naší župy. Pomoci s tvorbou časopisu se však nevzdávám, a zavazuji se k ní, dokud mi to zdraví a věk dovolí. V. Šilhán
Předsednictvo Sokolské župy Jana Podlipného a redakce časopisu Vzlet přejí všem čtenářům tohoto župního časopisu mnoho zdraví, úspěchů v sokolské práci i spokojenosti v osobním životě 2
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Ročník PK20
31. 12. 2014
ČLÁNKY Odešel významný sokol Těsně před koncem roku, 29. prosince 2014, nás opustil po krátké nemoci sokol tělem i duší, bratr ing. Milan Volek. Byl jedním z prvních, kteří praktickými činy zahájili polistopadovou obnovu Sokola za podmínek, které nedávaly mnoho příležitostí k úspěchu v této činnosti. Stal se členem prvního výboru i předsednictva ČOS po listopadu 1989. Pracoval i v předsednictvu vzdělavatelského sboru. I když se vedení Sokola podařilo prosadit schválení restitučního zákona k navrácení sokolského nemovitého majetku (sokoloven i pozemků) původnímu sokolskému účelu, k vrácení obnovovaným sokolským jednotám nebyla vůle ze strany současných uživatelů, kterým byl svěřen do správy i užívání předcházejícím totalitním státním režimem. V mnoha případech bylo nutno použít soudního řešení, které nebylo vůbec jednoduché. Ale i tam, kde jednání byla vstřícnější, vyžadoval akt navrácení nesmírně mnoho administrativních i jiných organizačních úkonů. Nikdo nespočítá, kolik stovek hodin tehdy bratr Volek tomuto úkolu věnoval. Br. Milan Volek však nebyl jen činovníkem vrcholového vedení Sokola, věnoval všechny své síly obnově své domovské jednoty Sokola Strašnice a později i obnově župy, do které před únorem 1948 tato jednota patřila. Sokol Strašnice byl jeho zásluhou jednou z prvních obnovených sokolských jednot, i když v té době nebyly ještě zdaleka vyjasněné ani legislativní podmínky pro tuto obnovu. Se stejným 3
Číslo 4.
úsilím se začal věnovat i obnově župní sokolské struktury v Praze. Je dnes již málo známé, že na podzim roku 1990 při dosti liknavé snaze sokolského vedení o obnovu žup, se pokusil spolu s několika podobně nadšenými sokoly vytvořit pražskou župu, která byla (a možná dosud ještě je) na Ministerstvu vnitra registrována pod názvem Župa Marie Provazníkové. Ovšem v okamžiku, kdy se začaly obnovovat mimopražské tradiční župy, inicioval sám v lednu 1991 valnou hromadu zástupců obnovených jednot bývalé Středočeské župy Jana Podlipného. Na této valné hromadě bylo rozhodnuto župu pod historickým názvem zaregistrovat na Ministerstvu vnitra. Bratr Volek na ní také byl zvolen jejím prvním starostou. V této funkci pak pracoval ještě mnoho let a vybudoval organizační základy, kterými se řídí župa dodnes, i když nesmyslnou reorganizací na zač. 21. století byla její činnost omezena pouze na Prahu a ztratila svůj původní přívlastek Středočeská. Br. Milan Volek se nikdy nesmířil s násilnými organizačními zásahy do struktury Sokola, proběhlými na přelomu tisíciletí, což částečně utlumilo od této doby jeho činovnickou aktivitu. Zůstal však stále aktivním cvičencem, účastnil se všech Všesokolských sletů, které se po listopadových událostech uskutečnily. Zůstal věrný i své mateřské jednotě Sokolu Strašnice. Pokud jsem dosud uvedl přínos bratra Milana Volka Sokolu v polistopadovém období, nesmím opomenout ani jeho spoluúčast na úsilí o obnovu Sokola v krátkém období pražského jara roku 1968. Bratr Volek se účastnil snad všech aktivit, které tehdy k tomuto cíli proběhly a to nejen jako prostý člen. Byl povolán do hospodářsko-právní komise tehdejšího prozatímního vedení. Žel, zásah tzv. spřátelených armád učinilo tehdy konec nejen nadějím národa, ale i veškerým pokusům sokolským. Br. Milan Volek svými činy zůstane zapsán zlatým písmem v historii Sokola, ale i v srdcích a myslích nás všech, kdo s ním měli možnost spolupracovat. Vladimír Šilhán VZLET č. 4 / 2014
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Zamyšlení nad jedním výročím V lednu příštího roku uplyne čtvrt století od obnovení jednoho z nejstarších českých spolků Sokola. Stalo se tak spontánním shromážděním jeho ctitelů v lednu 1990, těch kteří znali náplň, ideový základ i praktický život Sokola před nástupem režimu, který jeho aktivity ba i vzpomínky na něj tlumil, jak jen mohl. Neboť Sokol byl spolek demokratický a svobodomyslný a tudíž pro totalitní vládnoucí systém krajně nebezpečný. Ono lednové shromáždění, konané v levém křídle tehdejšího Sjezdového paláce v holešovickém Parku kultury a oddechu bylo organizované jen co do místa a času konání. Přišel každý, kdo se o jeho konání dozvěděl a kdo toužil po obnově svého milovaného spolku. Přesto – nebo právě proto pozdější řádný sjezd Sokola prohlásil toto shromáždění sjezdem prvním. Dlužno při tom připomenout, že předúnorový Sokol pravidelné sjezdy ve svých stanovách neměl. Uskutečňovaly se pouze nepravidelně sjezdy Valné a to vždy, kdy si situace spolku vyžadovala k řešení vzniklých problémů širší členské shromáždění než poskytoval pravidelně konaný výbor – tehdy nejvyšší orgán spolku. Od vzpomínané události uběhne tedy zanedlouho 25 let a žel musím konstatovat, že očekávání většiny účastníků shromáždění k návratu k předúnorové podobě spolku co do počtu členstva i co do celospolečenského uznání – se nenaplnily. Příčin současného stavu je mnoho, vzpomenu jen některé, které považuji za určující. Základem předúnorového sokolského programu byl všeobecný tělocvik, umožňující rozvíjet všestrannou tělesnou zdatnost jednotlivců. Zároveň však Sokol propagoval a vedl cvičence i k naplňování hesla:“až na nejvyšší metu“, při čemž touto metou rozuměn byl vrchol individuálních možností každého jednotlivce, jak před mnoha lety na stránkách našeho časopisu osvětlil filozof profesor Machovec. Tato filozofie sokolského tělocviku zplodila i řadu vrcholových sokolských sportovců a kolektivů a to i bez finanční podpory státu, na kterou spoléhají současní vrcholoví sportovci. Naprostá většina členstva však za jedinou konfrontaci své výkonnosti považovala úspěchy v sokolských soutěžích, konaných v jednotách, župách až po přebory ČOS. Pro ně, ale i pro ty, kteří nedosahovali soutěžní výkonnosti, pak byla vrcholem celoročního snažení účast na hromadných skladbách Všesokolských sletů. Nebylo tedy žádným zázrakem, pakliže se na Strahovském stadionu představili sta tisíce sokolských cvičenců. Poúnorové postihy mnoha sokolských činovníků v důsledku jejich nesouhlasu s totalitním režimem jistě mnohde narušily standardní činnost sokolských jednot, tehdy všelijak přejmenovaných, aby se na Sokol zapomnělo. Řadoví cvičitelé však zůstali, cvičení je těšilo a proto i činnost, převážně konaná v sokolském duchu, probíhala v sokolovnách dále. Pro režim potom nebylo problémem, aby zneužil slávy Všesokolských sletů ke své propagaci tím, že nabídl cvičícím náhradu sletů ve formě Spartakiád. Přesto, že k dosažení žádaného efektu bylo mnoho účastníků k účasti nuceno různými pohrůžkami, je VZLET č. 4 / 2014
nutno konstatovat, že převážnou většinu cvičenců tvořili, zvláště na prvních Spartakiádách, bývalí (a v té době i duchem stále jsoucí) členové Sokola, milující tyto slavnosti, byť pod jiným názvem. Jednou z příčin současného postavení Sokola byl tedy dle mého názoru negativní postoj jeho polistopadového vedení k realizaci tehdy již organizačně i cvičebně připravené Spartakiády roku 1990 (Spartakiády se s určitými absencemi konaly vždy v letech s 0 nebo 5 na konci letopočtu). To popudilo zvláště lidí mladší, kteří již nezažili předúnorový Sokol tak, že mnozí z nich členství v Sokole odmítli. Sokolský tělocvik aktivně provozovali před listopadem a tak vytvořili novou organizaci – Asociaci sportu pro všechny. Ta se rovněž hlásí k myšlenkám Tyršovým a proto nebyla nikdy svými členy chápána jako opozice Sokola, ale pouze jako výraz nespokojenosti s některými činy jeho vedení. Troufám si říci, že by dnešní postavení Sokola ve společnosti bez tohoto nesmyslného rozkolu bylo podstatně silnější. Za další negativní vliv na současné postavení Sokola ve společnosti považují organizační rozdělení jeho členstva na ty, co svojí činností patří do odboru sportů a ty, kteří tvoří klasický základ sokolské činnosti, patřící pod dnešní Odbor všestrannosti, řízený náčelnictvem. Aniž bych chtěl snižovat mnohé úspěchy sokolských sportovců, vyplývající jistě z tvrdé tréninkové práce jak samotných sportovců, tak jejich trenérů, domnívám se, že toto rozdělení zapříčiňuje řadu problémů dnešního Sokola. A upřímně řečeno – ani z propagačního hlediska, které je činovníky tohoto odboru často zdůrazňováno, není veřejností u veleúspěšných sportovců nijak vnímána skutečnost, že jsou a byli vychováni právě Sokolem. Za negativa tohoto rozdělení Sokola považuji především skutečnost, že s cílem vychovat co nejvíce úspěšných sportovců se snaží sportovní oddíly získat do svých řad co nejvíce mládeže od nejútlejšího věku, které pak často vychovává převážně jednostranně (jistě jsou i výjimky) k co nejrychlejším úspěchům v daném sportovním odvětví. Za ještě horší však považuji skutečnost, že pokud se to nedaří a dítě neprojeví dostatečný talent nebo vytrvalost, oddíl se s ním rozloučí, aby mohl připravovat další vhodné jedince. Je ověřenou skutečností, že naprostá většina takto „odložených“ dětí se k pravidelné všestranné tělesné činnosti nevrací. Při tom z předúnorové sokolské praxe víme, že právě mnohé z dětí se schopnostmi pro výkonnostní sport, které z různých důvodů nemohly nebo nechtěly podstupovat náročnou výchovu pro vrcholový sport, tvořily základ cvičitelských sborů sokolské všestrannosti. I v tom tedy vidím dnešní příčinu neustále se snižujícího počtu cvičitelů, který je potažmo i příčinou ubývajícího počtu cvičící mládeže. V tomto stavu již velmi těžko získáváme cvičitele nové. To už není jen začarovaný kruh, ale spirála, která neúprosně spěje ke svému nejužšímu konci, znamenajícímu zánik pravidelného sokolského tělocviku v mnoha jednotách. Ovšem pravděpodobně nejpodstatnější vliv na neutěšený stav sokolské perspektivy jsou obecné 4
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
podmínky současného občanského života společnosti, která Sokolu své členstvo poskytuje. Oproti předúnorové době se mnohé změnilo. Začněme životní úrovní. Netvrdím, že průměrná životní úroveň je oproti poválečnému období horší. Žel okolní svět na západ od nás nám od té doby hodně utekl a vidina možného nutí mnoho lidí upřednostňovat ve stupnici životních hodnot blahobyt před zdravím a životem v přátelském kolektivu, které poskytoval a i dnes by mohl poskytovat Sokol. Obrovským tempem postoupil od předúnorové doby technický pokrok. Vznikají konkurenční tělocvičná centra pod různými názvy, ale také lépe technicky vybavená, která dávají klientům pocit pohodlnějšího dosažení požadovaného tělesného účinku, byť za něj musí víc zaplatit. Obce poskytují mládeži stále více prostředků k nezávaznému, časově neomezenému vyžití, včetně větší pestrosti činností (hříště, lezecké stěny, specializované prostory pro jízdu na „prknech“ nebo kolečkových bruslích, specializovaných bicyklech atd.) než může svými omezenými finančními prostředky nabídnout Sokol. Snad každá škola má tělocvičnu, o jejichž využití v mimoučební době pečuje - většinou i s placeným dozorem. Ten konají učitelé, kteří v minulosti byli „zásobárnou“ sokolských cvičitelských sborů. Pravidelná sokolská cvičení, vedená k dodržování kázně, dříve tolik veřejností ceněná, jsou mezi mládeži a kupodivu i mezi jejich rodiči stále méně populární. Všeobecný technický pokrok však také poskytuje obyvatelstvu cenově dostupnou příležitost k zábavě (televize, rozhlas, počítače apod.), která značně přetlačuje v myslích obyvatelstva vůli k péči o své zdraví formou tělocviku. Je to většinou i příčinou toho, že ani pro zdraví dětí nejsou rodiče ochotni vodit je do (a později je přesvědčovat o účelnosti) pravidelného tělocvičného cvičení. V neposlední řadě je příčinou neutěšeného stavu současného, ale pravděpodobně i budoucího stavu Sokola jeho finanční zabezpečení. Sokol ztratil svůj morální kredit, pro který byl v minulosti kdejaký podnikatel, počínaje těmi nejmenšími živnostníky až po renomované továrníky, ochoten se stát Sokolu mecenášem. Členské příspěvky členů, ani případný státní příspěvek převážně nestačí na zabezpečení provozu sokoloven, natož na jejich údržbu, která se většinou omezuje jen na více méně havarijní případy. Zvyšování členských příspěvků je dvojsečnou zbraní, protože může vést ke ztrátě členstva, která očekávaný zisk z členských příspěvků vyruší. Jediným potenciálním zdrojem finančního zabezpečení se tak zdají být granty z městských částí. Ne každé městské zastupitelstvo však bývá sokolům nakloněno. A co se stane se sokolovnou, pokud nedosáhne na jiné zdroje nebo pokud odejdou do ústraní ti, kteří se o její chod a financování doposud starají? Je nutné zastupitelstva přesvědčit, že dobře fungující sokolská jednota, ve které se scházejí občané všech kategorií a všeho věku, je vizitkou obce, že obohacuje její společenský život. V tom spočívá politický význam Sokola. Za tohoto, s hlediska původního sokolského programu, poměrně neutěšeného stavu stoupá 5
vzhledem k budoucnosti Sokola - význam oblasti sokolského programu známé jako vzdělavatelská činnost. Jejím úkolem je péče o původní sokolské ideje, zahrnující vzdělávání a výchovu k mravním a etickým hodnotám členstva i lidí mimo spolek. Během mnoha let své existence umožnil Sokol na svém „území“ vznik aktivit, které tyto úkoly jsou schopny při správném programovém a ideovém vedení vykonávat. Je to například činnost kulturních souborů: divadelních, hudebních, pěveckých ale i loutkohereckých, oslovujících i ty nejmenší sokolíky. Ze své zkušenosti vím, že tato tělesa vznikají a udržují se z vlastní iniciativy, vedeny láskou k danému odvětví, s finančním zabezpečením převážně z vlastních prostředků svých členů, které mnohdy mnohonásobně převyšují výši oddílových příspěvků ostatních sokolských oddílů. Další oblastí vzdělavatelského odboru je činnost společenská, všestranně využitelná nejen ke sbližování svých členů, ale i k propagaci Sokola a jeho myšlenek. Osvětlování i propagaci sokolských idejí umožňuje i klubová činnost s různým zaměřením, přirozeně pokud je vhodně programově vedená. Konečně i přednáškové a vzdělávací pořady uskutečněné v rámci programu Tyršova klubu mohou přispět k dalšímu životu sokolských myšlenek. Aby byl Sokol věrný ideálům svých zakladatelů není jistě nutné, aby každý sokol uměl základní myšlenky spolku citovat, je však nutné hledat cesty k jejich nenásilnému osvojení a uplatnění v každodenním konání - ideálně každým členem. Pokud se to podaří, můžeme přes všechna negativa současnosti, o kterých článek hovoří, věřit v jarou budoucnost Sokola.
Československé legie ve Francii, Italii a dalších zemích Dohody Česká krajanská kolonie ve Francii před první světovou válkou čítala až 10000 osob a to převážně dělníků, řemeslníků, číšníků, kuchařů, zahradníků a příslušníků svobodných povolání. Krátce po vypuknutí války se 22. srpna na 300 českých sokolů přihlásilo v Paříži dobrovolně ke službě ve francouzské armádě. Jako cizinci však nemohli sloužit ve francouzské armádě a tak byli v Bayonne zařazeni do 1.roty praporu C 2 pochodového pluku Cizinecká legie. Díky svému sokolskému pozdravu byli brzy nazýváni „Compagnie Nazdar!. Po ukončení výcviku složila rota „Nazdar“ v Bayonne 12. října 1914 slavnostní přísahu na červenou korouhev s českým, stříbrně vyšívaným lvem. Na frontu do Champagne dojela rota „Nazdar“ 23. října a v sestavě Marocké divize prožila v zákopech celkem klidné období až do dubna 1915, kdy byla divize přesunuta k Arrasu. Zde 9. května zaútočila na kótu 140 na hřebenu Falais de Vimy. Rota „Nazdar“ byla nasazena v první linii na pravém křídle celého armádního sboru a utrpěla těžké ztráty. Padlo 42 dobrovolníků a kolem 100 jich bylo zraněnoZbylí Čechoslováci byli postupně soustředěni do 2. čety 1. roty praporu A a byli nasazeni v Champagni a poté na Sommě, kde četa utrpěla další těžké ztráty a zanikla. V polovině války bojovalo v různých VZLET č. 4 / 2014
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
jednotkách Cizinecké legie ve Francii 130 Čechů, 29 jich působilo jako tlumočníci, 30 jich bojovalo na soluňské frontě v Řecku a více než 150 se ocitlo v africkém Alžírsku a Maroku. Štefánikem vybraných 9 dobrovolníků prodělalo letecký výcvik a sloužilo u stíhacích, bombardovacích i zvědných jednotek. Do roku 1918 prošlo Cizineckou legií přibližně 600 čs. dobrovolníků, z nichž zhruba 200 padlo a na 300 bylo zraněno. Koncem roku 1917 se podařilo ve Francii soustředit na 10 000 čs. dobrovolníků z celého světa. Přes 2 500 jich připlulo z USA, převoz 1 600 legionářů z Ruska projednal s ruskou vládou T.G. Masaryk, přijela rota zajatců z Rumunska, přišli čeští důstojníci ze srbské armády a rakousko-uherští zajatci ze Srbska a Itálie. Dekretem z 19. prosince 1917 francouzská vláda povolila organizaci autonomní čs. armády a zabezpečila její výstroj, výzbroj a činnost. V Cognaku byl 12. ledna 1918 vytvořen 21. čs. střelecký pluk a v Jamacu v květnu 22. čs. střelecký pluk, čímž vznikla Československá střelecká brigáda ve Francii, Čs. dobrovolníci obdrželi francouzské světlomodré stejnokroje doplněné stojatým límcem s tmavomodrými výložkami s číslem pluku, písmeny ČS na náramenících a tmavomodré barety. Na závěr výcviku se 30. června 1918 konala v Damey před francouzským prezidentem Poincaré slavnostní přísaha a předání praporu. Dle francouzských zvyklostí byla brigáda nejprve odeslána na klidnější úsek fronty v Alsasku. V září byla brigáda odvelena do Champagně a počátkem října do Argonne u Vouziers na řece Aisne. Zde se 21. čs. střelecký pluk zapojil od 20. října do těžkých obranných bojů o vesnici Terron, 22. čs. střelecký pluk byl zasazen do protiútoků s cílem dobýt nevysokou kótu 153 severně od vesnice Chestres. Po těžkých bojích byly vyčerpané československé jednotky v noci na 31. října vystřídány francouzskými pluky a brigáda odešla na odpočinek. Po ukončení války byl v Cognacu ještě postaven 23. a 24. čs. střelecký pluk a od 19. prosince 1918 začaly jednotky nově zformované 5. čs. střelecké divize odjíždět přes Itálii v 18 vlakových soupravách do Československa. Velkolepé uvítání však nebylo zakončením jejich válečné činnosti, neboť jednotky byly přesunuty do bojů na Těšínsku a na Slovensku Československé legie v Itálii, Československý vojenský odboj v Itálii vznikl nejpozději a jeho rozvoj byl poměrně pomalý. V Itálii nebyly větší skupiny krajanů, kteří by akci podpořili, a Itálie sama do války vstoupila až v květnu 1915. V italských zajateckých táborech se poté sice nalézalo množství českých a slovenských zajatců, ale byli rozptýleni po mnoha táborech. Teprve na počátku roku 1917 byli soustředěni v táboře Santa Maria Capua Vetere u Neapole. Tam byl 17. ledna 1917 založen Čs. dobrovolnický sbor, v jehož čele stál sokolský náčelník J. Čapek, který vedl tělovýchovný a vojenský výcvik. V létě byli Češi a Slováci přesunuti do Paduly u Salerma a v říjnu měl sbor již na 4 000 mužů. Jednotlivci české a slovenské národnosti z řad přeběhlíků sloužili u zpravodajské služby italské armády již v letech 1916-1917. Jejich nasazení bylo VZLET č. 4 / 2014
vždy vázáno na iniciativy a rozvahu příslušných italských zpravodajských důstojníků. Od září 1917 vznikaly při štábech italských armád z dobrovolníků z řad zajatců čs. výzvědné oddíly, jejichž riskantních výzvědných, sabotážních a agitačních akcí si italské vedení vysoce cenilo. V polovině roku 1918 již na celé italské frontě působilo v devíti výzvědných rotách kolem 1 600 vyzvědčíků, kteří byli 25. září 1918 formálně včleněni do 39. čs. pluku – výzvědného. Dlouhou dobu se italská vláda bránila vzniku jednotek tvořených bývalými vojáky habsburské monarchie, a teprve po porážce Italů u Caporetta v říjnu 1917 učinila italská politická elita ústupek a rozhodla o využití zajatých Čechů a Slováků v pracovních oddílech mimo válečné operace. Jednalo se o 9 500 mužů v italských stejnokrojích beze zbraní, soustředěných v 7 praporech. Zvýšená aktivita gen. M. R. Štefánika přiměla 21.dubna 1918 italskou vládu k podepsání dohody o zřízení samostatného čs. Vojska v Itálii, jehož velitelem byl jmenován gen. A. Graziani. Díky okamžitému přílivu tisíců dobrovolníků z řad zajatců, vznikla ve Folignu 6. čs. Střelecká divize o dvou střeleckých brigádách, složená z 31.,32.,33., a 34. čs. Střeleckého pluku. Divize obdržela uniformy alpských střelců s kloboukem se sokolím perem. Včetně italských velitelů rot, praporů, brigád, štábních důstojníků a příslušníků týlových jednotek čítala kolem 12 000 lidí. Před pomníkem krále Viktora Emanuela II. v Římě složili legionáři 24. května přísahu a z rukou italského předsedy vlády V. E. Organda obdrželi bojový prapor. Jako první zasáhl v červnu 1918 do bojů na Piavě 1. prapor 33. čs. Střeleckého pluku, který v důsledku chyb sousedních italských velitelů utrpěl značné ztráty u Santa Dony a Fossalta. Po dokončení výcviku se divize v polovině srpna přesunula na Monte Alttisimo, kde obsadila úsek od Gardského jezera k městečku Brentonico. Svůj největší boj svedla 21. září 1918 o kótu Doss Alto. Italští legionáři drží smutné prvenství v počtu popravených. Pokud byl některý legionář zajat a poznán, neunikl rychlému vojenskému soudu a poté šibenici nebo zastřelení. V průběhu války takto přišlo o život přinejmenším 47 italských legionářů, většinou z výzvědných rot. Po skončení první světové války byla 17. listopadu 1918 v Padově divize reorganizována na Československý armádní sbor o 20 000 mužích, složený ze 6. a 7. čs. střelecké divize, jehož velení převzal gen. L. Piccione. Všechny pluky dostaly 8. prosince v Padově své prapory a složily přísahu. Od 15. prosince do 26. prosince byl sbor přepravován v 73 transportech do vlasti. Bojová cesta však pro legionáře nekončila, neboť před sebou měli boje o celistvost Československé republiky na Těšínsku proti Polsku a na Slovensku proti maďarské armádě. Čeští dobrovolníci v dalších zemích Dohody. Srbsko. Před válkou žilo a pracovalo na území Srbska množství Čechů. Někteří z nich po vypuknutí války vstoupili do srbské armády a zúčastnili se těžkých bojů s postupující rakousko-uherskou armádou. V létě 1915 vstoupily desítky čs. zajatců do srbského 1. dobrovolnického pluku, ale pokusy 6
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
o vytvoření samostatných čs. jednotek na území Srbska se nezdařily. Velká Británie. Zde vytvořili Češi a Slováci v srpnu 1914 v rámci krajanských spolků Českou legii pro službu v britské armádě. Žádost 105 Čechů, ochotných vstoupit do britské armády, však byla zamítnuta a proto část z nich se rozhodla vstoupit do české jednotky francouzské Cizinecké legie. Teprve v srpnu 1916 byli první čs. dobrovolníci přijati ke službě v pracovních praporech a od října téhož roku i v pozemních bojových jednotkách britské armády. Převzato z publikace Československé obce legionářské, nazvané Československé legie 1914-1920, vydané v r. 2013
Župní seminář cvičitelek a cvičitelů Sokolské župy Jana Podlipného V neděli 9. 11. 2014 se v T. J. Sokol Hostivař uskutečnil župní seminář cvičitelek a cvičitelů Sokolské župy Jana Podlipného. Po přátelském uvítání starostou župy a hostivařského Sokola bratrem Bartákem, župním náčelníkem bratrem Čížkovským a župní náčelnicí sestrou Fischerovou byl v 9:00 hodin seminář zahájen rozcvičkou pod vedením sestry Libichové. Cvičitelky a cvičitelé naší župy se během dopoledního programu seznámili s regeneračním
28. říjen na Blaníku 28. říjen oslavují sokolové nejen ve svých městech, ale i na různých místech České republiky. Netradiční, ale velmi emotivní je oslava zrodu první samostatné republiky na památném Blaníku. Nejinak tomu bylo i letos, kdy se opět společně sešli členové Sokola z celé republiky právě na této hoře. Setkání zorganizovala tradičně župa Blanická spolu s komisí turistiky České obce sokolské. Všichni účastníci jako odměnu za výstup obdrželi pamětní list a drobný dárek.
Na místo samé pod Velký Blaník jsme se dopravili společně 2 autobusy – členové pražského třížupí a župy Barákovy, téměř všichni ve středním a seniorském věku. Počasí bylo přívětivé i když z rána bylo mlhavo. Všichni jsme se těšili na výstup lesní cestou pod korunami podzimem zbarvených stromů. Před polednem nás počasí mile překvapilo, a proto byl výhled z rozhledny, kam všichni postupně vystoupali, do všech světových stran velmi pěkný. Slavnostní zahájení a celé setkání na vrcholu Blaníku bylo dobře připravené a vítaným zpestřením bylo již tradiční vystoupení sokolek z Dobříše, které přímo na prostranství před rozhlednou zacvičily pod vedením sestry Jany Pinkové vtipnou parodii na skladbu „Poupata“ a byli odměněni bouřlivým potleskem. Výstup na Blaník byl nejen turistickým výšlapem o svátečním dnu, ale také přátelským setkáním sokolů, kteří se sem již tradičně každým rokem vracejí. Naše výprava za odměnu poobědvala ve vyhlášené restau-raci v nedaleké Kondraci a zakončila tento den v pivovaru v Kácově. Opět jsme strávili pohodový den v přátelské atmosféře a obohaceni o sokolská přátelská setkání jsme se vraceli do svých domovů.
Lenka Brandová
7
cvičením ZdrTV (ses. Libichová), s teorií a praxí sebeobrany (br. Petrásek a br. Kyba), s Roppeskippingem - cvičení se švihadly (cvičitelé Sokola Libeň), s automasáží (ses. Míková) a s netradiční kolektivní hrou Indiaka (br. Čížkovský) – jejíž pravidla najdete v třetím čísle Vzletu roku 2013. Po polední pauze následovaly informace ze župy a ČOS (ses. Fischerová a br. Čížkovský) a odpolední program. Odpoledne se cvičitelky a cvičitelé seznámili s teorií i praxí SMS - spirálním mobilizačním systémem - pod vedením sester Procházkové a Šarochové. Většinu také zaujalo cvičení RD a PD zejména s ohledem na jejich věkové zvláštnosti pod vedením ses. Otáhalové, která mj. také v této lektorské hodině seznámila přítomné cvičitele s technikou řeči a zpěvem v Sokole v uvedených věkových kategoriích. Ocenění za dlouholetou cvičitelskou práci obdržely sestry Víchová z T.J. Sokol Praha Vršovice, Peštová z T. J. Sokol Kr. Vinohrady a Blahunková z T. J. Sokol Libeň, která ze zdravotních důvodů ukončila práci náčelnice jednoty a bratr Mirek Pešta z Královských Vinohrad. Všechny cvičitelky a cvičitelé dostali na závěr osvědčení, které bude využito při prodlužování cvičitelských průkazů. Župní sraz byl župním náčelnictvem hodnocen jako velmi zdařilý. Poděkování patří rovněž hostivařskému Sokolu, který se již po několikáté výborně osvědčil v roli pořadatelské jednoty.
Petr Čížkovský - náčelník vlajkonoš župy J. Podlipného Ivo Antušek ml.,aDagmar Fischerová, Petr Čížkovský VZLET č. 4 / 2014
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Trubači Čím to začalo? Vinohradská sokolovna se v roce 1946 otevřela cvičencům. A bratr Beda Papež dal dohromady skupinu deseti, jedenáctiletých kluků, které začal učit hrát na fanfárky. Prohlédněme si archiv jednoho z trubačů - Vráti Richtera. Z té doby je skupina devíti trubačů ve cvičebních krojích. S bratrem Papežem stojí na střeše nad dorostovým sálem.
Zvuk trubky provázel žáky vinohradského Sokola na výletech. Z roku 1947 je fotografie skupinky mladších žáků u vstupu do vinohradské sokolovny. Někteří v battle dresech, Vráťa Richter s polnicí, což je menší obdoba fanfárky. Jdou na výlet do Břežan.
Jiná fotografie z osobního alba. Letní sokolský tábor v Plané nad Lužnicí, na Soukeníku, rok 1947. Malá postavička u stožáru, Vráťa upřesňuje: trubač, nastoupené družstvo a vztyčování státní vlajky. Byla to snad znělka ze zpěvníku sokolského táborníka se slovy : „ Vlaj a duj prapore náš, věrnou stráž v nás vlasti máš…“ ? To už si nepamatuje.
Stejně tak se trubkou ohlašoval budíček. Kdo chtěl, mohl si při tom s melodií zazpívat: “Vstávej, vstávej, lenochu ospalý, vstávej, vstávej, už je ráno“. A trubkou končil denní program. Snímání vlajky a nakonec i večerka: „Zapad den, slunce svit vymizel z údolí, z temen hor….“. Táž melodie a tatáž slova, která znějí na skautských táborech dodnes. Znějí dodnes i sokolům? Při slavnostních příležitostech fanfárky trubačů měly navázány praporce. Na jedné straně nápis Žáci Sokol Vinohrady, letící sokol na straně druhé. A trubači měli bílé praporečnické rukavice.
Repertoár pro čtyřhlasé fanfáry? Byly převzaty z materiálů prvorepublikové československé armády. Při jakých příležitostech vinohradští trubači vystupovali? Při zahájení chodeckých závodů na Žižkově vystoupilo 10 trubačů. Při žákovské besídce vystoupilo 8 trubačů. Některá jména uvízlá v paměti: Řehák, Šťastný, Smejkal, Mrázek, Havel, Navrátil, Ševčík, Zeman. Další fotografie jsou z roku 1948. Lze je snadno datovat: tři ze skupiny osmi trubačů mají nad domovenkou trojúhelník slibu dorostu. Vráťa Richter slib dorostu skládal 18. ledna 1948. Tento rok znamenal výrazné navýšení počtu trubačů. Při mistrovství ČSR nováčků ve vzpírání jich bylo již 15.
Pak přišel XI. Všesokolský slet. „Vysoko nad stadionem rozepjal svá mohutná křídla sokolí. A nad Strahovským stadionem zazněla sletová znělka, ohlašující, že největší svátek Sokolstva a celého národa zahájil… “
Těmi tečkami končí popisek v novinách pod fotografií trubače, žáka tělocvičné organisace Sokol na Královských Vinohradech, jenž fanfárou zahájil XI. Všesokolský slet, dny sletu sokolského žactva. Bylo to odpoledne v sobotu 19. června 1948. „Na programu toho dne bylo po vztyčení státní vlajky cvičení nižšího stupně žactva, hry žákyň, společné cvičení žáků a žákyň středního stupně, vystoupení táborníků, prostná žákyň, prostná starších žáků vyššího stupně.“ Oficiální fotografie trubače Vráti Richtera, která se objevila v denním tisku, byla uložena v archivu Československé obce sokolské pod číslem 672/MZ. A Vráťa na památku dostal stříbrný prsten se sedícím sokolem, pod ním číslice XI. Z trubačského sboru Sokola Vinohrady se stal po sletu trubačský sbor Československé obce sokolské. Změnila se vlaječka na fanfárkách.
Změnil se ale i politický systém, změnila se rétorika sokolského tisku. Změnil se i úbor, již neměli na sobě sokolské červené košile a garibaldiovské čepičky. Sokolský žákovský trubačský sbor fanfárami zahájil mistrovství světa v odbíjené mužů a VZLET č. 4 / 2014
8
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
mistrovství Evropy žen. Jak uvádí týdeník československé obce sokolské Ruch, č.36, ročník IV ze září 1949, vedoucího sovětské delegace uvítal ministr Kopecký spolu se starostou ČOS dr. Truhlářem. Vzorný pochod sovětské delegace je dáván za příklad našim representantům. Ruch číslo 50 z prosince 1949 přináší informace z II. Všeodborového sjezdu. Cituji z tisku: „…přišla jej pozdravit stočlenná delegace Československé obce sokolské v čele s náčelníkem dr. Truhlářem. Předseda vlády a ÚRO bratr Antonín Zápotocký se s bratrem Truhlářem ve zřejmém pohnutí dlouze objali. A za jásavých zvuků trubek žákovského sboru trubačů ČOS vystoupil bratr Truhlář na řečnickou tribunu. Mimo jiné sdělil, že socialismus je práce. Tak chtěl Lenin, chce generalissimus Stalin a dobrý náš bratr president Gottwald.“ Informace pro ty mladší: Antonín Zápotocký i Klement Gottwald byli po roce 1948 nejen vrcholnými stranickými a státními představiteli, ale zároveň i členy Československé obce sokolské. Komunisté měli po roce 1945 vnitrostranický příkaz infiltrovat organisaci Sokol, takže po únoru 1948 mohli mezi členy Sokola jako sokolové dělat kádrové čistky. Na oplátku odboráři navštívili vinohradskou sokolovnu. Promluvil k nim ve funkci generálního tajemníka ČOS bratr Josef Špirk. Oblečen v civilu. Jak je patrno, tradiční sokolský kroj už nebyl in. Za zaznamenání stojí i slavnostní večer ve Smetanově síni. Vzdělavatel ČOS bratr dr. Julius Dolanský, v civilu, připomenul sedmdesáté narozeniny velkého učitele národů soudruha Josefa Vissarionoviče Stalina. Julius Dolanský, původním jménem do roku 1945 Julius Heidenreich, byl do roku 1952, to je do roku zrušení organisace Sokol, jeho členem. Byl ale rovněž členem ČSSD, později KSČ, poslancem Národního shromáždění za KSČ, nositelem Řádu Vítězného února, Řádu práce a Řádu republiky. Zde asi končí historie vinohradských trubačů. Na tomto shromáždění ti, kteří troubili fanfáry, tvoří na podiu s řadou dalších cvičenců pouhou stafáž. Bratr Beda Papež opustil řady Sokola, jednu z vlaječek dal do opatrování rodičům Vráti Richtera, ze Sokola po sletu při “čistkách” vyhozených. A Vráťa Richter v Sokole rovněž skončil. A jeho nejbližší budoucnost? Jako synovi z živnostenské rodiny mu hrozilo, že jej soudruzi umístí do dolů.
Fanfárky, fanfáry a truba Předchozí text se týkal trubačského sboru. Je však na místě dodat trochu teorie. Fanfárka, ale rovněž polnice, je nátrubkový žesťový nástroj vydávající alikvotní tóny. Abychom byli v informaci úplní, do skupiny nástrojů vydávajících pouze alikvotní tóny patří i nástroje ze zvířecích rohů: z dlouhorohého skotu, z antilopy, sloního klu (olifant), ze dřeva: alpský roh, pastýřská trumpeta, z bronzu: salpinx, buccina, z mosazi: lovecké rohy, přirozené lesní rohy, poštovské trubky,klariny. Alikvotní tóny: teoreticky nejhlubší tón nástroje, který se povětšině vůbec neozve, pak oktáva, následují kvinta,kvarta, tercie, tercie, malá tercie, další tóny jdou po sekundách. Notový zápis bývá v C Dur, takže jde o tóny(G), g,c1,e1,g1,b1, c2,d2,e2,fis2,g2. Skutečně znějící tóny jsou samozřejmě odvislé od délky nástroje. V jakém rozsahu hráč může hrát závisí na jeho kvalitách, na nátrubku i na mensuře nástroje, to 9
je na průměru trubek. Nicméně signály a fanfáry končí nejvyšším tónem c2. Fanfárka je nástroj pro slavnostní příležitosti. Pochody při přehlídkách, vítání státníků apod. Hraje sólo, více nástrojů hraje unisono či ve vícehlasu, obvykle ve čtyřhlasu. Na fanfárce bývá připevněna vlaječka se znakem, erbem, symbolem s nápisem, s ozdobným lemem a střapci. Polnice může zahrát totéž, co fanfárka. Ovšem používá se, či používala se, především k předávání povelů jednotlivým složkám vojska. Cvičební řád pro pěchotu P-I-1 z roku 1934 obsahuje povely-signály. Signál určí, pro jakou jednotku je určen a jaký úkon je požadován. Obrat vpravo, vlevo, vpřed, vzad, palba, ústup apod. A také budíček, večerka, nástup k jídlu, ke krmení koní. Skladby pro fanfárové trubky prvorepublikové armády jsou obsaženy v příloze 6 k čl. 141 Sm70, autorské právo vyhrazeno MNO. Tyto fanfáry hrál i trubačský sbor žáků Sokola Královské Vinohrady. Jsou to čtyřhlasy, při větším počtu hráčů hraje jeden hlas vždy skupina několika hráčů. Část alikvotních tónů tvoří tóny kvintakordu: g, c1,e1,g1, c2. A tyto tóny tvoří melodii a doprovodné hlasy uvedených fanfár. Pokud hráč ujede nátiskem a zahraje jiný tón, neruší to, pokud ovšem nezahraje tón b1. Poštovský panáček je skladba složená z alikvotních tónů, které tvoří zároveň kvintakord: g,c1,e1,g1. Durový kvintakord v C Dur je c,e,g,c. Máme-li k disposici trubače schopného zatroubit poštovského panáčka, lze jeho melodii začínající tónem e1 doprovodit zpěvem. Já do lesa nepojedu začíná notou c1. A píseň Neviděli jste tu dvě panenky začíná notou g1. Takže c-e-g. Samozřejmě, že obě písničky je nutné zazpívat, či zahrát na nástroj s možností hrát v celém rozsahu všech tónů oktávy. Nikoliv jen s alikvotními tóny. A nakonec malý exkurs do historie. Zvuk trubky je slyšet na velkou vzdálenost. Cid, hrdina španělských bájí, žádal o pomoc byv napaden přesilou Maurů. Zadul na olifant. Olifant krále Jana Sobieského byl ve sbírce Českého muzea hudby do té doby, než byl ukraden. Byl to nádherně vyřezávaný sloní kel. Maďarský král Matyáš Korvín ve svém vojsku měl jednotku hrajících na pastýřské trouby. Byly to trumpety zhotovené z podélně rozštípnuté větve, vydlabané uvnitř tak, aby se konicky rozšiřovaly. Obě poloviny se pak slepily k sobě a ovinuly kůží či kůrou. Signály těchto trumpet bylo prý slyšet na vzdálenost až 15 km. Fanfáry v době renesance a baroka se hrály na klariny. Byly to nástroje s tepaným a gravírovaným roztrubem, měly užší mensuru než dnešní fanfárky a bylo na ně možno hrát všechny tóny oktávy, neboť na to hráli trubači špičkových kvalit, kteří zahráli i alikvotní tóny jsoucí po sekundách. Dnešní hráč k tomu potřebuje trubku s ventily. A pokud lovci na koních pronásledovali zvěř, byli svoláváni zvukem parforsního rohu. I dnes ukončení lovu se předává zvukem borlice, slavnostní výhřad zvěře je provázen zvukem konsorcia borlic. Vladimír Richter, Vratislav Richter Sokol Praha Král. Vinohrady VZLET č. 4 / 2014
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Z našich jednot V T.J. Sokol Kbely se konala oslava 60 let Jiřího Kačmaříka V sobotu 4. října 2014 se uskutečnila na hřišti v hospodě velká a mimořádná oslava k příležitosti životního jubilea 60 let Jiřího Kačmaříka, předsedy oddílu, hráče a organizátora mnoha turnajů mládeže. Slavnostní večer byl oficiálně zahájen powerpointovou prezentací s mnoha historickými i dobovými fotografiemi a pokračoval předáním dortu, dárku a zazpíváním oslavného chorálu na počest předsedy v provedení mládežnického ansámblu. Součástí příjemného večera bylo oficiální předání funkce, nebo lépe řečeno předsednické pochodně, dobrovolnému hasiči ze Záryb, dlouholetému aktivnímu hráči (prakticky odchovanci Kbel) Vaškovi Podskalskému. Jirka ve výboru zůstává i nadále jako organizační pracovník, ale starosti předal na mladší bedra! V zástupu gratulantů byli jak současní, tak i bývalí hráči Sokola Kbely, rodiče mládeže i mládež samotná, ve velkolepém, avšak stále komorním prostředí. Kdo se nemohl dostavit osobně, poslal alespoň gratulaci na dálku. Poté následovala volná zábava, při které se jedlo, pilo, hodovalo a tancovalo. I zpívalo.
převzato z:http://www.phkbely.cz/index.php/ze-zivota-klubu/97-60-let-jiriho-kacmarika
V T.J. Sokol Kbely se konal Memoriál Jany Vudmaskové Oddíl pozemního hokeje Sokola Kbely uspořádal v sobotu 11. 10. třetí ročník turnaje přípravek o putovní pohár "MemoriáluJany Vudmaskové". Turnaje se zúčastnilo rekordních 14 družstev rozdělených do 4 skupin. Hrálo se 12 minut za příjemného hokejového počasí. Všechna družstva dostala nějakou tu sladkost, vyhlášení hráči jednotlivých družstev sportovní láhev s logem pořadatele, první tři medaile a poháry. Poháru se zúčastnila tato družstva: Hostivař chlapci, Bohemians mix, Sokol Kbely B, Litice modří, Hradec B, Bohemians dívky, Mnichovice A, Hostivař dívky, Bohemians chlapci, Sokol Kbely A, Litice žlutí, Mnichovice B, Hradec A a RSC. Druhé místo v turnaji získalo družstvo Sokola Kbely B a vyhlášeným hráčem se stal Š. Škarda. Sokol Kbely A obsadil 13. místo a vyhlášenou hráčkou se stala K. Pazlerová. http://www.phkbely.cz/index.php/tymy/pripravka-a-benjaminci/98-memorial-jany-vudmaskove VZLET č. 4 / 2014
10
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
T.J. Sokol Libeň uspořádal 34. ročník dobrodružné výzvědné hry Vyzvědači Oddíly Jilm a Veverky uspořádaly 8. 11. 2014 34. ročník dobrodružné výzvědné hry Vyzvědači ve staroměstských uličkách. Hra spočívá v tom, že na území vašich protivníků leží odpovědi na otázky, které je třeba vypátrat – od lehkých (kolik lamp je ve Stříbrné uličce?) až po obtížné (Pan Vozobule chodil každý den na procházku se svými psy...). Samozřejmě vás nikdo nesmí na cizím území chytit. Kromě toho je třeba vypátrat soupeřovu vlajku a uhájit před nalezením vlastní. Hra trvala 3 hodiny a začínalo se ve 14:00 u kostela sv. Martina ve zdi na Praze 1. Tradiční hry ve staroměstských uličkách se zúčastnilo celkem 28 hráčů, rozdělených do 3 družin. Zvítězila družina Modrá (433 bodů) před Zelenou (267 bodů) a Žlutou (247 bodů). Převzato z: http://www.sokol-liben.cz/akce/2383-xxxiv-vyzvedaci/ a z: http://www.sokol-liben.cz/dokument/7059-12-vysledky-34-vyzvedacu/
V T.J. Sokol Hostivař se 11. 11. 2014 konal Martinský lampiónový průvod V úterý 11. listopadu, na den Svatého Martina se před Švehlovou Sokolovnou v Hostivaři konal tradiční Lampionový průvod. Zúčastnilo se ho přes 230 dětí a přiližně stejně tolik rodičů. Pro účastníky byl připraven ohňostroj, krátký průvod v okolí sokolovny se spoustou strašidel a lesních bytostí a navštívil nás i Sv. Martin se svou bílou kobylkou.
Převzato z: http://www.sokolhostivar.cz/2014/10/lampionovy-pruvod-11-11-2014/ 11
VZLET č. 4 / 2014
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Mistrovství ČR ve sportovní gymnastice kategorie juniorky „C“ a ženy „C“ Prémiéra Mistrovství ČR ve sportovní gymnastice kategorie juniorky „C“ a ženy „C“ proběhla v Praze v gymnastické tělocvičně Na Balkáně, patřící T.J. Sokol Žižkov II v sobotu 1. 11. 2014. V kategorii juniorky „C“ závodilo 26 gymnastek. V kategorii ženy “C” závodila také jediná vršovická závodnice Monika Vojáčková. Její výsledek byl velmi příjemným překvapením, protože to byl Monči první závod, který absolvovala od velmi vážného zranění kolene. S druhou nejvyšší známku na kladině (9,10 b.) a třetí nejvyšší známkou na prostných (9.80 b.), poukázala na své gymnastikcé kvality. Bohužel však známka na bradlech Moniku posunula na celkové 5. místo. s počem 37.20 body. Moc gratulujeme ke krásnému úspěchu!
Převzato z: http://gymnastikavrsovice.cz/1-mcr-jednotlivkyn-juniorky-c-zeny-c/
T.J. Sokol Vršovice získal první místo na XXXIII. mezinárodní veteraniádě ve sportovní gymnastice15. 11. 2014 v Liberci Mužská sportovní gymnastika měla opět svůj svátek. Ve specializované tělocvičně ve Sportparku v Liberci se uskutečnil společný krajský přebor Libereckého kraje, Ústeckého kraje a Královéhradeckého kraje v povinných sestavách a odpoledne patřilo Mezinárodní veteraniádě. Na mezinárodní veteraniádu přijelo 17 borců z Německa (5), Slovenska (1), Chorvatska (1) , Ruska (1) a Česka (9). Nejstarším účastníkem byl Luboš Kopecký ročník 1934. Je úžasné sledovat výkony veteránů, jejich nasazení a elán. Chorvat jel 800 km autem na tento závod a Rus přiletěl až z Jekatěrinburgu. Veteráni jsou rozděleni do kategorií dle věku. Od toho se odvíjí počet cviků a počet nářadí, které musí absolvovat. Některé výkony byly velmi obtížné. Objevovala se salta, veletoče, přemety, štaldry a další hodnotné cviky. Velké gratulace patří Josefu Biňovcovi z oddílu sportovní gymnastiky T.J. Sokol Praha Vršovice, který vybojoval úžasné první místo v kategorii 55 – 59 let. převzato z: http://gymnastikavrsovice.cz/vysledky-krajsky-prebor-xxxiii-mezinarodni-veteraniada/ VZLET č. 4 / 2014
12
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Cvičenky a cvičenci oddílu sportovní gymnastiky z T.J. Sokol Vršovice byli úspěšní na závodu Písecký Šplhavec 2014 V sobotu 25.10. proběhla v Písku Velká cena Olympijského šplhu na laně bez přírazu nohou. A jako každý rok byl tento závod opět ve znamení rekordů. Závodu se účastnila početná skupina z oddílu sportovní gymnastiky T.J. Sokol Praha Vršovice. V kategorii mužů na 8 m se umístil nejlépe 5. Filip Šmejkal s nejlepším časem 7,63 s, dále pak 15. Michal Vopelka, kterému se příprava na závod vydařila a překonal v Písku svůj osobní rekord v čase 11,56 s. A s časem 14,19 s se na 23. místě umístil vršovický závodník Jan Čermák. V kategorii žen se na 4,5 m umístila jako druhá Marcela Moláčková s časem 7,62 s, za nepřekonatelnou závodnicí Veronikou Szábovou ze Sokola Poděbrady. Jako 4. se časem 7,9 s umístila Monika Bohmová, která si splnila potřebnou kvalifikaci na MČR. Podrobnější reportáž ze závodů i s výslednými časy všech závodníků naleznete na http://www.svetsplhu.cz/ news/pisecky-splhavec-2014/, kde mimo jiné naleznete i podrobné informace o tomto sportu. převzato z: http://gymnastikavrsovice.cz/vysledkyzavodu-pisecky-splhavec-2014/
Judistky a judisti z T.J. Sokol Praha Vršovice na MČR mužů a žen v Jičíně 8. 11. 2014 Týden po dorostenecké republice následoval pro většinu závodníků vrchol sezóny: Mistrovství České republiky mužů a žen. Konalo se ve známé hale v Jičíně, naproti vyhlášené jičínské aleji. Hned ze začátku to bylo zajímavé, neboť oba bratři Polívkové museli vyběhávat, aby měli váhu. Přesný opak čekal Ježka, který startoval v hmotnostní kategorii do 90 kg - také se musel snažit, aby navážil, ale z druhé strany. Nejprve muži. V hmotnostní kategorii do 66 kilogramů startovali Zava a Polí-vkáči. Do 73 kilogramů jsme měli také tři zástupce: Davida Moravce, Káju Musila a Štěpána Vaněčka. David to měl rozjeté nadějně, nicméně zápas nedotáhl do vítězného konce a skončil v prvním kole, stejně jako Štěpán. Kája první dvě kola s přehledem vyhrál, pak ho ale čekal David Volek z USK. Zápas byl vyrovnaný, rozhodčí však přiřkli - dle vršovických nespravedlivě - vítězství borci z USK. V hmotnostní kategorie do 81 kilogramů startoval Jaroušek Musil. Tři utkání, tři boje o každý bod, ale nakonec tři vítězství na ippon vynesly Jarouška na stupínek nejvyšší pro mistrovský titul. V "devadesátce" nastoupil Honza Kučera a překvapení Jaromír Ježek. Ženská část týmu. Hned v nejlehčí hmotnostní kategorii do 48 kilogramů se prala vršovická Vendulka Čistá. Měla pouze jednu soupeřku, se kterou se utkala na dva vítězné zápasy. Nebylo však třeba třetího utkání, oba dva zvládla Vendy na jedničku (nebo spíš na ippon) a získala tak titul Mistryně ČR. Dokonce čtyři závodnice starovaly ve váze do 52 kg, včetně naší Lízy Gerasimenko. Ta potvrdila svou suverenitu, předvedla i krásnou učimatu. Dohromady tři ippony jí přinesly další titul. Lucka Chytrá měla v hmotnostní kategorii do 57 kilogramů také tři soupeřky. První zápas vyhrála suverénně, ale ten druhý proti Elee De Gansové byl oříšek. Lucka dostala nejen diplom za druhé místo na MČR, ale i zvláštní ocenění "za heroický výkon a příkladnou morálku". První místo tak získaly naše judistky Elizaveta Gerasimenko, Tereza Patočková, Vendula Čistá a a náš judista Jaromír Musil. převzato z: http://www.judovrsovice.cz/clanky/ctyri_tituly_a_jeden_heroicky_vykon_z_mcr_muzu_a_zen.html upraveno redakcí 13
VZLET č. 4 / 2014
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
éUPNÕ N¡»ELNICTVO INFORMUJE Sokolské Brno 2015 Milé sestry, vážení bratři! Sokolská župa Jana Máchala si Vás dovoluje pozvat na setkání malých i velkých sportovců a přátel pohybu. Stalo se tradicí, že v období mezi slety připravujeme sportovní sokolské setkání pro všechny věkové kategorie našich členů – Sokolské Brno. Bude tomu tak i v následujícím roce v termínu 5. – 7. června 2015. Současně oslavíme 25 let od znovuobnovení České obce sokolské. Potěší nás váš zájem zúčastnit se s vlastními pódiovými nebo stadiónovými skladbami. Přivítáme všechny, kteří se s chutí zapojí do nácviku nových skladeb vytvořených pro Sokolské Brno 2015. Vzdělavatelský odbor župy připraví pro účastníky kulturní část programu, odbory sportu brněnských žup zorganizují soutěže. Součástí akce bude také Olympijský šplh v Olympii spolu s doprovodným programem. Neméně srdečně zveme i ty, kteří se jako diváci zúčastní programů připravených pro zábavu a potěšení, jakož i pro důstojnou prezentaci Sokola. NAZDAR! Za přípravný výbor Lída Ryšavá, starostka župy Jana Máchala Přehled skladeb * Předškolní děti: skladba: „Cukrárna“, autorka: Dana Uzlová, hudba: Inka Rybářová , náčiní: žlutá vařečka * Mladší žactvo 6-8 let: skladba: „Autíčko“, autorka: Eliška Šrubařová, hudba: dětský aerobic * Žáci 8-12 let: skladba: „Indiáni“, autorka: Daniela Kurečková, hudba: střihová, náčiní: tyč „oštěp“ * Žákyně 9-15 let: skladba: „S úsměvem“, autorky: Květa a Radka Daňkovi, hudba: střihová, náčiní: fandítka * Dorostenky a mladší ženy: skladba: „Jsme kočky“, autorka: Jana Sklenářová, hudba: střihová, skupina Elán, náčiní: pompóny * Ženy: skladba: „Pro radost“: autorka: Marie Frantová , hudba: střihová, náčiní: stuhy * Muži: skladba: „Sportuj s námi“, autoři: Zdena a Petr Šafářovi, hudba: střihová, náčiní: stuhy * Věrná garda skladba: „Waldemariána“, autorka: Jarina Žitná, hudba: střihová, náčiní: „treková“ hůl * WG 2015: skladba: „Zimní sen“, autoři: Hana Bučková, Jiří Pracný, Dagmara a Tomáš Kratochvílovi, hudba: světové swingové melodie, náčiní: šála * WG 2015: skladba: „Společně v pohybu“, autoři: Helena Peerová, Anna Jurčíčková, hudba: skladby skupiny Queen
ZRCADLO éUPY Na podzimním zasedání župního výboru konstatoval ve svém projevu starosta br. Barták, že úroveň župy klesá. Snižuje se počet jejích členů a neroste nábor nových. V r. 2012 jsme měli 8 215 členů, 2013 8 079 členů, 2014 už jen 7 996 členů. Pokles je trvalý a varovný. Je nutné zaměřit se na předškolní děti, připravit vhodné programy pro oblíbená cvičení rodičů a dětí a motivovat je tak, aby pokračovali v žactvu i v dospělých. Musí se začít v jednotách lákavou nabídkou, změnit organizační i finanční zvyklosti, pak se zvýší i členská základna. - Magistrát HMP zvýšil v rozpočtu částku na dotace na 2 %. Dotací z MŠMT Sokol moc nezískal. Náš problém jsou zejména opravy budov. Cestou je spolupráce s místními zastupitelstvy městských částí. - Letos končí předsednictví naší župy v pražském třížupí, lze říci, že se vedení župy úkolu zhostilo se ctí - Registrace jednot podle nového Občanského zákoníku je nezbytná! Pokud jednota registraci nemá jakoby neexistovala, nemůže vůbec žádat např. o dotace - Jak se pozná Sokol? Těžko, jen pokud má na sobě historický kroj. Mnohaletá diskuse dosud nedospěla k žádnému zřetelnému označení člena ČOS na veřejnosti. - Pojištění majetku Sokola je centrální a platilo do 9. září 2014. 5. srpna 2014 byl vypracován dodatek ke smlouvě, která tak platí do 31. prosince 2014. -- Župní rozpočet na letošní rok se plní dle předpokladů a zřejmě i v závěru se od plánu neodchýlí. - MŠMT požaduje jako podmínku žádostí o dotace navýšení členského příspěvku dospělých na 500,-Kč/rok. Bude na programu podzimního výboru ČOS. Náčelníci župy se pravidelně scházejí, bohužel některé jednoty nespolupracují. Pořádají se župní přebory, soutěže, např. v plavání o pohár starostů, v ročním hodnocení žup jsme na předních místech. - Na školení nových cvičitelů přišlo 40 účastníků
VZLET č. 4 / 2014
- Problém nedostatku cvičitelů i cvičenců ve všech jednotách je časový. Cvičitel se odpoledne obtížně uvolňuje ze svých povinností, děti mají dlouho školu + další kroužky. - Proběhly vzpomínkové akce, pořádané náčelnictvem: k výročí úmrtí Jana Podlipného a ke 120. výročí založení župy Středočeské, jejíž je župa Jana Podlipného pokračovatelem Také Vzdělavatelský odbor župy se pravidelně schází 1x za měsíc - 8. října župa připomněla Památný den sokolstva pietním shromážděním u hrobu sokolů před strašnickým krematoriem - Každé poslední pondělí v měsíci pořádá VO župy večer Klubu pražských sokolských seniorů v libeňské sokolovně, vždy se zajímavou přednáškou. Druhé dvě pražské župy zatím nejeví zájem, spíše se zúčastňuje a na organizaci podílí župa Barákova. - Podobně jako v náčelnictvu ani v oblasti vzdělavatelské některé jednoty nespolupracují. Návrh rozpočtu na r. 2015 představil hospodář br. Müller - informoval, že podle nového Občanského zákoníku nemůže neregistrovaná jednota mít vlastní účet - očekávané dotace teď budou směrovány na opravy a provoz sokoloven, ne na nářadí a vybavení - jednoty se příště budou zřejmě pojišťovat samy, pojistka se obvykle vyplatí - důležité jsou odměny pro cvičitele, nutno počítat v rozpočtu Z diskuse: - br. Richter se připojuje ke kritice prezentace sokolů, zvláště mládeže na veřejnosti, stačila by třeba vtipná kšiltovka a pod. - ses. Fischerová - propagaci musí dělat jednota na konkrétní akce - br. Šplíchal kritizuje nejasnost pojmu „branná příprava“ v zákoně, což souvisí i s možným uplatněním v sokolském cvičení (přitáhlo by dospívající mládež) - br. Syrový konstatoval, že propagace a marketing ČOS není na úrovni, není stanovena žádná strategie Sokola
14
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Z kroniky ËeskÈ a sokolskÈ 1. 1. 2000 začalo fungovat 14 nových samosprávných krajů ČR 6. 1. 1850 narodil se dramatický spisovatel Ladislav Stroupežnický (napsal např. hry: Naši furianti, Zvíkovský rarášek, Paní mincmistrová) 7. 1. 1990 počátek obnovy Sokola - shromáždění sokolů v bývalém Veletržním paláci 9. 1. 1820 narodil se hudební skladatel Pavel Křižkovský 9. 1. 1890 narodil se spisovatel a novinář Karel Čapek (divad. hry Matka, RUR atd.) 10. 1. 1055 v Chrudimi zemřel kníže Břetislav I. 11. 1. 1875 narodila se herečka Terezie Brzková představitelka první filmové babičky ve filmovém zpracování “Babičky” B. Němcové 26. 1. 1600 vstoupil poprvé do Prahy velký německý astronom Jan Kepler 28. 1. 1890 narodil se Dr. Juráj Slávik, významný představiel předválečného i exilového Sokola 28. 1. 1930 zemřela operní pěvkyně Ema Destinová 5. 2. 1820 narodila se ve Vídni spisovatelkaBožena Němcová (Babička, pohádky aj.) 10. 2. 1860 narodil se Karel Vaníček, sokolský písmák 10. 2. 1975 v Praze uveden do provozu tehdejší největší obchodní dům v Československu – OD Kotva 14. 2. 1140 zemřel kníže Soběslav I. 15. 2. 1865 konaly se první šibřinky Sokola Pražského
21. 2. 1860 narodil se spisovatel Karel Matěj Čapek - Chod 22. 2. 1900 zemřel Dr. Tomáš Černý, jeden ze starostů Sokola Pražského 24. 2. 1830 v Praze se narodila spisovatelka Karolina Světlá 24. 2. 1925 Byla Národním shromážděním vyhlášena ústavní listina, rámcový zákon budoucího státního zřízení ČSR 1. 3. 1925 narodil se Emanuel Vlček, český paleoantropolog 4. 3. 1820 se narodil Dr. Eduard Grégr, jeden ze zakladatelů Sokola 4. 3. 1880 zemřel v Praze význačný český politik Karel Sladkovský 7. 3. 1850 se v Hodoníně narodil Tomáš Garrigue Masaryk, český filozof, sociolog, pedagog, politik a státník, zakladatel a první prezident Československé republiky 12. 3. 1930 zemřel v Praze spisovatel Alois Jirásek 15. 3. 1940 vyvrcholila povodeň na českých řekách; v Praze stoupla voda až k vrcholům mostních oblouků 19. 3. 1845 se narodila Klemeňa Hanušová, první sokolská cvičitelka 19. 3. 1940 zemřel v Praze spisovatel Adolf Wenig 25. 3. 1420 bitva u Sudoměře - první větší vítězné střetnutí husitů s panským vojskem 29. 3. 1900 se v Prostějově narodil básník Jiří Wolker 29. 3. 1990 Československá socialistická republika se transformovala v ČSFR 31. 3. 1980 zemřel básník a překladatel Vladimír Holan
Božena Němcová Božena Němcová, vl. jménem Barbora Panklová se narodila 4.2.1820 ve Vídni. Byla spolu s K.H.Borovským, J.K.Tylem a K.J.Erbenem v popředí české literatury ve 40. a 50. letech 19.století. Byla dcerou české služky a panského kočího, rakouského Němce. Němcová neměla žádné zvláštní vzdělání. Do školy chodila v České Skalici.V dětství na ní měla velký vliv její babička Magdalena Novotná, která byla tkadlenou. Jako sedmnáctiletá byla pod nátlakem své matky provdána za Josefa Němce, který byl úředníkem finanční stráže a byl dvakrát starší než Němcová. Manželé se téměř každý rok stěhovali. Během těchto přesunů se jim narodily čtyři děti.
Manželství Němcové nebylo šťastné, Němec byl často unavený a nepříjemný. Když rodina konečně zakotvila v Praze, začala se Němcová scházet s představiteli tehdejší české kultury. Začala psát a uveřejňovat básně v časopisech. Vlastenectví manželům Němcovým přinášelo nemalé problémy, tajná policie je stále sledovala. V roce 1850 byl její manžel přeložen do Uher a Němcová se vrátila do Prahy. Manžela v Uhrách navštívila asi třikrát a využila těchto návštěv ke shromažďování materiálů, ze kterých potom psala pohádky. Z malých honorářů za její literární činnost se jí i dětem žilo bídně. Božena Němcová zemřela v lednu 1862. Stěžejní díla: Národní báchorky a pověsti, Slovenské pohádky, Babička, Divá Bára, Dobrý člověk, Pan učitel, Pohorská vesnice, V zámku a podzámčí.
Klemeňa Hanušová (19. 3. 1845 – 7. 10. 1918) Klementýna (Klemeňa) Hanušová, byla česká učitelka tělocviku a odborná spisovatelka. Cvičila se v mládí v ústavu Jana Malypetra v Praze a v ústavu Miroslava Tyrše. Roku 1869 se podílela s pomocí M. Tyrše na zřízení Tělocvičného spolku paní a dívek pražských. Tento spolek vedla a mimo to řídila opakovací běhy
pro učitelky tělesné výchovy na obecných školách. Roku 1877 převzala vyučování tělocviku na ústavu vzdělání učitelek u sv. Anny v Praze. Roku 1885 zařídila cvičení ortopedická pro dívky, 1887 cvičení útlých dítek, 1889 zavedla hry na volném vzduchu. Byla to také první sokolská cvičitelka. Je autorkou děl Cvičení prostná, Dětský tělocvik, Hry míčem, Cvičení nářaďová, Domácí tělocvik pro dívky chybného vzrůstu, Hry tělocvičné.
15
VZLET č. 4 / 2014
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Záběry z župní akademie
Záběry z župního semináře cvičitelek a cvičitelů
Vzpomínka na bratra Milana Volka
VZLET č. 4 / 2014
Vzpomínka na bratra Milana Volka
16
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
S O K O L Õ K Župy Jana Podlipného Příloha časopisu VZLET
PRO DĚTI A MLÁDEŽ
Oddílový výlet se sokolskou tématikou ! Oddílový výlet se sokolskou tématikou zahájíme v ulici Jindřicha Plachty č.p. 1810 (na mapě č.1), kam se dostaneme tramvajemi č. 7, 10, 14 a 16 do zastávky Zborovská. Pak se vydáme Zborovskou ulicí jižním směrem a druhou ulici se dáme vlevo až se dostaneme do ulice Jindřicha Plachty. V domě číslo orientační 3 žil František Pecháček (15. 2. 1896 3. 2. 1944) se svojí chotí. Byl to sokolský cvičitel a vychovatel, ve 30. letech také organizátor letních táborů a zimních kurzů pro mládež. Je také autorem několika odborných prací z oboru tělesné výchovy. Podle vyprávění pamětníků byl krásný tělem a vznešený duchem. Právě jeho sokolské tělo se stalo předlohou pro řadu výtvarných prací. Stál modelem akademickému sochaři Kodetovi pro sochu sokolského borce, akademický sochař Šejnost si Pecháčka vybral jako živou předlohu k přebornické medaili ČOS a výtvarník Španiel na jubilejní svatováclavský dukát. Mezi vůbec nejvýznamnější Pecháčkovy počiny je autorství několika hromadných skladeb pro muže, mezi nimž se nejvíce vyjímá vítězná skladba na mezinárodní gymnastické soutěži v Paříži v roce 1937 a sletová skladba nazvaná Přísaha republice uvedená na X. Všesokolském sletu v Praze jen dva měsíce před mnichovským diktátem. Tehdy na ploše strahovského stadionu předvedlo 30.000 mužů svá prostná cvičení zakončená velmi sugestivní přísahou republice. Hned na počátku druhé světové války se František Pecháček zapojil do protinacistického odboje. Stal se zemským velitelem sokolské odbojové organizace Jindra. Byl však zatčen a zemřel v koncentračním táboře Mathausen. Od domu, kde žil František Pecháček a na kterém je umístěna i jeho pamětní deska se vydáme ulicí Jindřicha Plachty západním směrem až dojdeme na zastávku tramvají Anděl v nádražní ulici. Tramvajemi č. 12 a 20 pojedeme do zastávky Újezd, kde vystoupíme. Po levé stra-ně v parku se nachází sokolovna T.J. Sokol Kampa (na mapě č. 2). Tato sokolovna je zajímavá tím, že do ní chodil i první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který byl členem Sokola již od svých 13 let. Pokračujeme ulicí Újezd severním směrem až dorazíme k budově č.p. 450. Je to Tyršův dům (na mapě č. 3). Stavba Tyršova domu započala, když 30. dubna 1921 od pražské obce ruiny Michnova paláce zakoupila Česká obec sokolská, která zde zahájila další přestavby a dostavby. Ve vypsané soutěži na přestavbu paláce zvítězil návrh architekta Františka Krásného. Byly dostavěny šatny a tělocvična, bývalá jízdárna byla zvýšena a přebudována na velkou sokolskou ubytovnu. Touto poslední další náročnou přestavbou a dostavbou byl někdejší barokní palác přestavěn na moderní tělovýchovné a společenské zařízení, ve kterém se také nacházela výstavní síň, kuchyně, jídelna, mnoho kanceláří a i velká tělocvična vybavená šatnami a umývárnami. Pod tělocvičnou se nalézá 20 metrů dlouhý bazén. V roce 1926 v průběhu VIII. Všesokolského sletu byla na prvním nádvoří odhalena socha dr. Miroslava Tyrše, kterou vytvořil sochař Ladislav Šaloun. V roce 2002 byl, jako mnoho jiných malostranských objektů, těžce poškozen ničivou povodní na Vltavě. Od Tyršova domu pokračujeme severním směrem až dorazíme na Malaostránské náměstí. Dáme se vpravo a přejdeme řeku Vltavu přes Karlův most až dojdeme na Křížovnické náměstí. Pokračujeme vpravo jižním směrem. Kousek za Novotného lávkou se dáme vlevo do šikmé ulice, která se jmenuje Karolíny Světlé. Touto ulicí pokračujeme jihovýchodním směrem až dorazíme k domu č.p. 286 (na mapě č. 4). Zde žila Karolína Světlá. (24. února 1830 Praha – 7. září 1899 Praha). Byla to česká spisovatelka, představitelka generace májovců. Je považována za zakladatelku českého vesnického románu. Také se podílela na vzniku Sokola. 1. června 1862, u příležitosti svěcení praporu pražského Sokola, zatloukla Karolina Světlá první a poslední hřeb, kterými prapor připevnila k žerdi, a pronesla svůj první veřejný projev: “Bratři, kdykoli za ním budete kráčet a on zašumí nad vašimi hlavami, vzpomeňte si, že jsme vám v něm darovali poklad, na němž ta nejmenší poskvrnka je potupou pro nás a hanbou pro celý národ. Žádáme si od vás, byste se vždy zastali“. Ulicí Karoliny Světlé pokračujeme dále až dorazíme do Bartolomějské ulice. Pokračujeme východním směrem až dojdeme k domu č.p. 309 a č.o. 13 (na mapě č. 5). Zde žil JUDr. Jan Podlipný (24. srpna 1848, Hněvčeves – 19. března 1914, Praha). Byl to pražský advokát, starosta města Prahy (1897– 1900) a poslanec českého zemského sněmu za mladočeskou stranu a první starosta ČOS (1889–1906). Je po něm pojmenována naše župa. Odtud dojdeme na zastávku tramvají Národní Třída, kde náš výlet ukončíme. 17
VZLET č. 4 / 2014
Hrajeme sportovní hry Milé děti, víte jak se správně hrají sportovní hry? Seznámíme Vás se základními pravidly něterých sportovních her. 9. DÍL - SPIKEBAL
Spikeball - høištì pøevzato z: http://usaspikeball.com/official-rules a z: http://www.netradicnisporty.cz/spikeball/spikeball-set/ Pokračování příště
Spikeball je týmový sport. Abychom si tuto hru mohli zahrát potřebujeme míč a trampolínku (Spikebal set). Tuto soupravu možno koupit např. na internetové adrese: http://www.netradicnisporty.cz/spikeball/spikeball-set/. Hraji dva týmy o dvou hráčích. Soupeřící týmy se řadí naproti sobě se sítí Spikeball ve středu. Cílem dvojice je maximálně třetím úderem odrazit míček od trampolínky. Spoluhráči si mohou mezi sebou dvakrát nahrát. Jakmile je míček podáván, hráči se mohou pohybovat kdekoli chtějí. Poté hraje stejným způsobem druhá dvojice. Hra je nekontaktní, týmy si nesmí vzájemně ve hře překážet. Je zahájena podáním, které by nemělo odskočit od trampolínky výš než je natažená ruka protihráče. Hrát se smí jakoukoliv částí těla. Míček se od trampolínky musí odrazit mimo trampolínku. Pokud by dopadl na ni, považuje se to za chybu hráče, který takto míček zahrál. Bodování: Vítězí dvojice, která první získá 21 bodů. Musí vyhrát o dva body. Po 11 bodech se mění strany. Pokud se bránící hráč snaží zahrát míč, když na něj nepřišla řada ztrácí tým jeden bod. Pokud hráče zasáhne výstřel ze sítě a pak míč udeří jejich spoluhráče, ztrácí tým bod. V případě, že hráče zasáhne výstřel ze sítě a pak míč sám udeří, ztrácí tým také bod. Pokud některý hráč přijde do kontaktu se sadou Spikebal a bude to mít vliv na trajektorii míče, ztrácí tým bod. V opačném případě (trajektorie míče se nezmění) se hraje dál. Body se také zaznamenávají: Když míč zpětně nezasáhne síť po třech podáních. Míč se dotkne země nebo okraje klipů trampolínky. Kontakt s míčem: Míčem musíte udeřit. Nesmíte míč chytit do ruky nebo míčem hodit. Hráči se v hodu střídají. Přestupky: Bránící hráči se musí dostat z cesty útočícím hráčům. Jestliže bránící hráč je v cestě míči od utočícího hráče, útočící hráč se musí bránit a přehrát bod. Musí to být legitimní, aby se útočící hráč mohl bránit.
Na pomoc oddílovým vedoucím Zahrajte si s námi ! Hry v místnosti
Výprava na severní pól Počet hráčů: libovolný Pomůcky: žádné Doba trvání: do 1 hodiny Jeden z hráčů je námořníkem, ostatní sedí v kruhu. Námořník přistoupí k některému hráči a řekne : "Jedu na severní pól, chceš něco poslat Eskymákům ?" Oslovený musí jmenovat nějakou věc, která je v místnosti a začíná stejným písmenem jako jeho jméno. Námořník tuto věc vezme, obejde s ní přístav (tj. kruh) a ptá se dalšího. Kdo si nic nevymyslí, stává se námořníkem a musí převzít všechny dary a chodit s nimi dál kolem kruhu. Když námořník obejde všechny hráče, položí hromadu věcí na zem a volá : "Haló, Eskymáci, to vám posílá Evropa!" Na to se všichni hráči vrhnou k hromadě věcí a každý se snaží co nejrychleji zmocnit své věci a dát ji na původní místo. Kdo byl poslední, bude v příštím kole námořníkem.
Utíkající místo Počet hráčů: libovolný Pomůcky: žádné Doba trvání: do 30 minut Židle jsou sestaveny do kruhu. Na všech kromě jedné, sedí hráči. Jeden hráč stojí uprostřed. Začne hru tak, že se snaží posadit na prázdné místo, ale všichni hráči, rychle si přesedají doleva a brání tím, aby se na volné místo dostal. Místo stále střednímu utíká. Podaří-li se mu, aby si sedl, jde na jeho místo jeho soused vlevo. Převzato z http://hra.webz.cz/
