VZLET VĚSTNÍK
JANA
SOKOLSKÉ
ŽUPY
PODLIPNÉHO
60 let cimbálové muziky DOLINA Sokola Praha Vršovice
ROK
2014
3
R O Č N Í K P K 20
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
OBSAH: ČLÁNKY:Malá zamyšlení nad podzimními výročími (V. Šilhán), Masarykův humanitní ideál jako výzva dnešku (Vít Procházka), Československé legie v Rusku (převzaté), Zamyšlení k říjnovým výročím (J. Čajová), Památný den sokolstva v naší župě (V. Šilhán), Pražský klub sokolských seniorů (V. Šilhán) RŮZNÉ: Z našich jednot (S. Praha Vršovice soubory Dolina a Kyčera, házená, judo; S. Král. Vinohrady - sportovní gymnastky, florbal; S. Hostivař, S. Libeň), Malý kvíz, Náčelnictvo informuje - Plzeňské slavnosti pohybu Plzeň 2015, Zrcadlo župy, Z kroniky české a sokolské SOKOLÍK: Poznej blíže terakotovou armádu, Hrajeme sportovní hry - MOKKY, Zahrajte si s námi! (Z internetu připravil I. Antušek jun.)
Na obrázku z první strany je ing. Miroslav Maxa, primáš a jediný člen současného obsazení souboru Dolina, který byl u jejího počátku.
Sokolská župa Jana Podlipného, Vršovické nám. 111/2, 101 00 Praha 10-Vršovice telefon: 271 742 775 e-mail:
[email protected] http://www.zupajanapodlipneho.cz Redakční rada: V. Šilhán - předseda, I. Antušek ml., A. Hogenová, Z. Kubín, O. Mach, Š. Škapík, Dopisující členové: J. Čajová. TISK: Tiskařské služby - Rudolf Valenta, tel.: 296 555 402
VZLET č. 3 / 2014
Malá zamyšlení nad podzimními výročími (Uveřejněno před 10 lety)
Podzimní období je pro náš národ možno říci osudovým. Vznikem republiky v říjnu r. 1918 vyvrcholily touhy národa po národním sebeurčení. Zároveň však byla tato událost trnem v oku našich západních a jižních sousedů, kteří od věků toužili ovládnout střed Evropy a z jejichž područí jsme se tímto aktem po 300 letech nesvobody vymanili. Další pokus o tento cíl německy mluvících národů začal opět na podzim, v září r. 1938, mnichovskou zradou spojenců. O rok později, při 21. výročí vzniku republiky, když už byla Němci okupována celá naše vlast, vyjádřili nejodvážněji nespokojenost národa studenti, kteří tuto svoji odvahu zaplatili mnoha životy. Počátkem jejich utrpení byl 17. listopad 1939, kdy byli pozatýkáni a následně deportováni do koncentračních táborů. Devět jejich představitelů bylo ihned popraveno. Tento den je proto celým světem vnímán jako den studentů. A také proto v den 50. výročí tohoto dne v roce 1989 vyšli opět českoslovenští studenti do ulic v odporu proti další totalitě – tentokrát komunistické. To byl impuls, který rozhýbal celý stát, ale především Prahu k nevídaným demonstracím proti totalitě, což potom během několika dnů vedlo k jejímu pádu. Všechny tyto události byly především dílem lidí, kteří milují svoji vlast a svobodu. Byli mezi nimi vždy sokolové a to nemalým dílem. V té poslední události v listopadu 1989 sice sokolové neměli u sebe tu pravou sokolskou legitimaci, protože režim činnost Sokola zakázal, ale své sokolství a s ním spojené vlastenectví s touhou po svobodě nosili ve své duši, ve svém srdci. Od této poslední mezní události našeho národa, spojené s podzimním obdobím, uplynulo právě 25 let. A mně je často líto, že svoji lásku k rodné zemi, k rodnému jazyku, úctu ke své historii a tradicím, ale i hrdost ke své příslušnosti k Sokolu dovedeme projevit jen v těch krajně vyhrocených situacích, jakými byly jistě 28. říjen a 17. listopad. Proč se stydíme dát najevo své vlastenecké city třeba malým praporkem za okny svého bytu ve výročních dnech zmiňovaných událostí? Že je to formalita a navíc zneužívaná minulým režimem? Vždyť tak ale činí i jiné svobodné národy. Proč naše mládež tak málo využívá možnosti pochlubit se svojí příslušností k Sokolu např. jeho znakem na svém cvičebním úboru při jakýchkoliv veřejných vystoupeních? To není v jejich přirozenosti. Nejsou však k tomu vedeni ani rodiči (nemohou za to, vyrůstali v době, kdy se o Sokolu a jeho ideálech nesmělo mluvit), ale ani jejich cvičiteli a trenéry. A ti už za to mohou. I když většina z nich také vyrůstala v době totality, pak 25 let po obnově Sokola jistě měli anebo mohli mít desítky možností se seznámit s důvody, proč být na svůj spolek a potažmo i na svůj národ hrdý. A pokud TO „bude v nich“, neměl by snad být již problém TO předat svým svěřencům. Děti jsou vnímavé a já nepochybuji o tom, že se budou ptát, proč ten praporek, proč ten znak Sokola na mých prsou. A hned máme možnost jim o svých láskách k Sokolu i vlasti vyprávět. Potom nebude ani problém při dalším výchovném působení místo slov zákazu nevhodného chování říci: „To nemůžeš, jsi přece sokol!“ Tato slova jsem napsal před 10 lety do 6. čísla časopisu VZLET. Domnívám se, že na nich není třeba cokoliv měnit (pouze jsem zaměnil číslovku). S lítostí musím konstatovat, že život společenský a žel ani sokolský v naší vlasti příliš pokroku k národní a sokolské hrdosti neučinil. Přijde konečně nová generace? Vladimír Šilhán 2
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Ročník PK20
31. 10. 2014
ČLÁNKY Masarykův humanitní ideál jako výzva dnešku (úvaha nad knihou Ideály humanitní) 1. Úvod Údajně je rysem velkých osobností spojovat kontrasty. Pevný charakter (tedy takový, který svá stanoviska nepodřizuje módním vlnám) může být leda milován nebo zatracen. Neutrální postoj značí všední zaměnitelnost, nudný průměr. V českém povědomí milovat nějakou osobně cizí autoritu zavání nekritickým přístupem či dokonce idiotským nadšením. Naopak, někoho takového nenávidět asociuje s nevyléčitelnou zapšklostí a osudovým propadnutím vlastním mindrákům a frustracím. Proto dnes Češi lásku i nepřízeň skrývají, nechávají si je jen pro objekty důvěrně známé. Veřejná demonstrace citů budí nevýslovné pohoršení, neboť v očích masy vyjadřuje nevyzrálý pohled na svět. Rozhodujeme se pragmaticky, dle rozumových kalkulů, bez emocí, s mentalitou podnikových účetních. Přestože velké, názorově silné osobnosti nevymřely, obcházíme je po špičkách a v hloubi duše si myslíme, jak pohodlně by se v tom našem postkomunistickém ráji okamžité spotřeby bez nich žilo. O autoritách let minulých raději ani nemluvit. Dějiny se nám zcela vsákly do učebnic obecné školy plných povinných, ale spolu s tím unavujících a 3
Číslo 3.
bezobsažných faktů. Minulost pro nás neskýtá naléhavá poučení a vzory. Ztrácíme žitý vztah s tradicí předků, existujeme pouze nyní, včerejšek vnímáme jako mrtvý pojem. Jsme stromem s vysychajícími kořeny. Ne, co hůř, jsme bez kořenů. Nutné je poukázat na další problém, který se v souvislosti s mizející reflexí dějin nabízí – dobrovolný izolacionismus, vytrácení schopnosti myslet v evropském a globálním přesahu. Přitom právě nyní je historický a mezinárodní kontext našeho poznání důležitější než kdy jindy. Integrující se Evropa a postupující globalizace nedovolují omezený pohyb v přítomném čase. Náš stav si dovolím označit za krizi. Krize, jak známo, nemusí předpovídat definitivní zánik. Při uvědomění si její vážnosti, pokud přestaneme sedět s rukama v klíně, můžeme z ní stále vyjít se vztyčenou hlavou a posilněni. Na začátek postačí, když se po vzoru ostatních společností ohlédneme do dřívějších etap našeho dějinného vývoje a pokusíme se z nich čerpat adekvátní inspiraci proti nedostatkům, bez jejichž překonání zdá se naše důstojné přežití nemožné. Součástí tohoto ohlédnutí by měl být nepochybně Tomáš Garrigue Masaryk, ať už po stránce svého politického působení, díla nebo mýtu, jenž se kolem Masaryka ještě za jeho života utvořil. Byl to jeho ideál humanitní, který napomohl konstituovat moderní československý (resp. český) stát. 2. Ideál humanitní Ideály humanitní vznikly jako přednáška pro neakademickou veřejnost roku 1901. V tištěné podobě byly publikovány téhož roku v časopisu Čas. Kniha, z níž jsem čerpal pro úvahu podklady, byla rozšířena o dvě další Masarykovy přednášky – Problém malého národa z roku 1905 a Demokratismus v politice z roku 1912. Obě díla mají politicky dokreslit a aktualizovat Masarykův filozofický rámec. VZLET č. 3 / 2014
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Nejdříve je nutná otázka. Byl Masaryk filozof? Nezávisle na dosaženém formálním vzdělání „prezidenta - osvoboditele“ se nedaří nalézt odpověď, jež by se nerozcházela s encyklopedickým tvrzením, podle kterého o Masarykově filozofickém poslání nelze mít pochyb. V Ideálech humanitních se Masaryk od filozofie v konvenčním pojetí odklání. Ovlivněn politickou a novinářskou praxí zprostředkovává svou filozofii srozumitelně a v poměru k všeobecné situaci na přelomu 19. a 20. století s nepředstíranou naléhavostí. Text by mohl být v klidu zhodnocen coby národní manifest nebo zevrubnější komentář denního tisku. Co je ideál humanitní? Stručně ideál člověčenství, lidskosti, humanity. Masaryk k němu vzhlíží s nadějí, že modernímu člověku poskytne totéž, co jeho středověkému předchůdci křesťanství. Historické podloží humanitismu dal postupný celospolečenský proces počínaje reformací (v českých zemích reprezentovanou husitským hnutím), nástupem kapitalismu, rozvojem vzdělanosti, oslavou antiky a uměleckým rozmachem přes americkou a francouzskou revoluci garantující člověku – občanu základní práva po Masarykovu současnost, kdy probíhá emancipace národů a tříd. Ideál humanitní se vykazuje přirozeností, vyrůstá z přirozeného náboženství, práva, morálky, společenského stavu a neposledně z přirozené filozofie. Přirozený je v něm totéž co čistý, obecný, zdravý, souznívající s přírodou nebo dokonalý. Zjevně zde prosvítá Platónova teorie idejí. Jako měl Platón svou říši dokonalých předobrazů skutečnosti (idejí), má ji i Masaryk. Také on věří, že vezdejšímu světu náleží ideální vzor, který chce prostřednictvím svého učení objevit a sdílet s ostatními. Zároveň v reformaci, buržoazních revolucích a šíření univerzálních výsad sleduje důkaz, že je tento vzor blízko svému naplnění. (Škodolibost nedovolí opomenout též podobnost státotvorných aktivit Masaryka a Platóna. Masarykem spoluzaložená první republika se po Mnichovu 38 rozplynula jako dávno před ní Platónovy experimenty s ideálním státem.) Rok 1901, kdy Masaryk uvádí Ideály humanitní před veřejností, se nese v duchu bouřlivých nálad. Sebevědomí národů a tříd eskaluje, industrializace odvála starý řád a nový se usadil v nejistotách. Lidé, vzdáleni někdejší venkovské existenci s kostelem jako zhmotnělým symbolem morálky děděné z generace na generaci, hledají v bobtnajících městech s továrními komíny namísto kostelních věží identitu, která by jim definovala smysl jejich životů ztrácejících se v nekončící dřině hromadné výroby. Kdo nahradí Boha? Nejhlasitěji se vnucovaly světonázory stavící právě na národní a třídní příslušnosti. Náboženství Boha bylo rázem vytlačováno náboženstvím národa a třídy. Ideologie z toho vzešlé (nacionalismus a socialismus) ovlivní tvář 20. století. Od dnešních politických činitelů (pravicových i levicových) častokrát slýcháme, že se Masaryk negativně vymezoval vůči přehnanému vlastenectví a že jeho smýšlení bylo internacionální (viz VZLET č. 3 / 2014
reprezentanti levice). Není to pravda. Za Masarykovým kosmopolitismem (zkomoleným na internacionalismus) se skrývá ideál humanitní transponovaný do mezinárodních vztahů na bázi přiznání stejné mravní hodnoty všem národům („každý národ je stejně oprávněn usilovat o člověčenství“). Aspirace národů na větší míru autonomie Masaryk neodmítá (Jak absurdní by to u prvního prezidenta samostatného Československa bylo!) a považuje národy za přirozenou součást lidstva. Nesouhlasí však s identifikací ve smyslu nacionálním za cenu automatické nenávisti k cizím národnostním prvkům a nekritického vyzdvihování vlastního národa. Slova o Masarykově zavržení socialismu (viz reprezentanti pravice) jsou rovněž nepravdivá. Masaryk socialismus chápe jako reakci dělníků na nelidské pracovní podmínky v sílícím průmyslovém sektoru. Pro tento prvotní cíl (přiznání ohleduplnosti k člověku) pokládá podstatu socialismu za humanitní. Socialistické směřování je dvojího druhu – křesťanské a sekulární. Dříve vznikl socialismus křesťanský a promítl se do programu křesťanskodemokratických stran. Později začal získávat stoupence socialismus sekulární, poznamenaný vizemi Karla Marxe a Bedřicha Engelse. Filozofickým zdrojem Marxova a Engelsova socialismu je historický materialismus, někdy též nazývaný jako ekonomický. Charakterizuje ho určení průmyslové výroby a ekonomiky vůbec jako úhelného kamene společnosti. Zbytek (sem patří umění, filozofie, náboženství atd.) v historickém materialismu představuje pouhý odlesk hospodářského systému. Včetně morálky. Ta pro čtenáře – socialisty Engelse a Marxe vylučuje všeobecnou platnost vzhledem k tomu, že různé třídy mají různé zájmy, a tedy i neslučitelné vnímání toho, co je a není správné. Sekulární socialismus zpochybňuje jednotu morálky. Oproti tomu humanitní dimenze socialismu mravní roztříštěnost nepřipouští. Třídy, chtějí-li se dohodnout, musí se v jednání prolnout na týchž principech, mimo které je zlepšení existenčních podmínek dělnictva, jež socialismus reprezentuje, nemyslitelné. Bylo by nespravedlivé ideál humanitní posuzovat převážně v rovině politiky, i když se takový přístup samovolně nabízí kvůli Masarykově nejzdůrazňovanějšímu angažmá, účasti na budování novodobé české (a slovenské) státnosti. Hodnocení národních a dělnických tužeb humanitní optikou ne náhodou vězí ve shodné nadpolitické podstatě. Tou je morální apel, jejž lze vystopovat napříč celým Masarykovým životem. Poskytnout obyčejnému, z novot svého věku zmatenému poutníku návod pro rozhodování na poněkud nepřehledné křižovatce ducha. Zní to sice velkolepě, ve skutečnosti se však nehraje o nic většího, než se mravně nevzdálit jeden druhému. Mravní sounáležitost závisí na lásce. Láska v humanitismu je soustředěna konkrétně. Není láskou pokryteckou. Před milováním lidstva velí milovat nejbližší členy rodiny. Obsah lásky humanitní musí být účinný. Účinnost se projevuje v drobné práci, ne v hrdinských činech za každou cenu. I drobná práce odporuje zlu, je-li osvobozena od strachu a nepodílí se na zneužití svěřené moci. 4
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Veliké zlo, které jen konstatuje zařazení Ideálů humanitních do etické literatury, Masaryk spatřuje ve ztrátě osobního úsudku a v životu na cizí svědomí. 3. Závěr Je dosud místo v našem světě a naší době pro ideál humanitní? A nejde jen o překonané morálkaření, planou rétoriku bez praktického dopadu? Ideálem můžeme nazvat vzor, k němuž jsme dospěli a od kterého si slibujeme odstranění nepravostí, jež nám brání v uplatnění našich snů. Masarykův sen dřímá v srdci i rozumu člověka. Mezi staré a nové, zaniklé a ještě vznikající vkládá spojnici lidství bez přívlastků. Prozřetelně se obává, že nové identity vzešlé z třídního a národního vymezení vyústí v tragédii nedorozumění, neuchováme-li si identitu přirozenou, lidskou. Následná desetiletí vývoje obavy z Masarykova snu oživila. Z morálky, všeobecného a na okolnostech nezávislého zákona člověka byla vypreparována morálka jednostranná, účelová, jejímž posláním se stalo obhájit jindy neobhajitelná příkoří. Právě se vracíme na začátek, do roku 1901. Opět stojíme na rozcestí, rozhlížíme se. A pokud se chceme vyvarovat opakování těch samých chyb, nezapomeňme si přibalit ideál humanitní na cestu s sebou. Vít Procházka (převzato z Internetu)
Československé legie v Rusku (pokračování z minulého čísla)
V předválečném Rusku žilo na 100 000 Čechů a Slováků, kteří působili především jako zemědělci, obchodníci, průmyslníci, inženýři a učitelé. Žili roztroušeni ve velkých městech a souvislejší venkovské zemědělské osídlení se vytvořilo pouze ve Volyňské gubernii a na Kavkaze. V létě 1914 kyjevští Češi založili „Radu Čechů v Rusku“ a požádali cara o založení samostatné vojenské jednotky, což jim bylo obratem povoleno. Tak vznikla 12. srpna „Česká družina“ v síle necelého tisíce mužů (z toho 16 Slováků). Na den patrona Českého království sv. Václava 28. září 1914 (podle gregoriánského kalendáře 11. října) přísahali v Kyjevě první čeští dobrovolníci na prapor s vyšitou svatováclavskou korunou. Česká družina rozdělená na poloroty a čety byla přidělena jednotkám 3. armády a prováděla průzkumnou činnost. Rozvědčíci získávali zajatce i cenné informace a mnozí z nich obdrželi vysoká ruská vyznamenání. Úspěchy při činnosti družiny vedly v lednu 1915 k povolení náboru nejen krajanů, ale v operčním prostoru 3. armády i dobrovolníků ze zajatců. Na východní frontě se totiž tisíce Čechů a Slováků při vhodné příležitosti vzdávali a na ruskou stranu přecházely i ucelené jednotky, jako na podzim 1914 část pražského 28. pěšího pluku a na jaře 1915 mladoboleslavského 36. pěšího pluku. Družina byla postupně rozšířena v lednu 1916 na Československý střelecký pluk a po povolení obecného náboru ze zajatců mohla vzniknout v květnu 1916 Československá střelecká brigáda o dvou plucích. 5
Po Únorové revoluci odstoupil car Mikuláš II. A moci v Rusku se chopila Prozatímní vláda, která připravila na léto 1917 tzv. Kerenského ofenzivu. V červnu se tak poprvé všechna tři čs. střelecké pluky soustředily jako celek pod vedením plukovníka Trojanova v prostoru západně od Tarnopolu. Zde u městečka Zborov svedli naši vojáci 2. července 1917 úspěšnou bitvu, v níž se jim po šestihodinovém boji podařilo prolomit všechny tři pásma rakouskouherské obrany do hloubky 5,5km a zajmout přes 3300 mužů včetně 66 důstojníků. Průlomu však ruské velení nedokázalo využít, neboť většina sousedních demoralizovaných ruských útvarů při útoku neuspěla. Následná protiofenziva Ústředních mocností vedla k totálnímu zhroucení ruské fronty a čs. brigáda byla nucena s velkými ztrátami ustupovat do centra Ukrajiny. Vítězství u Zborova bylo nejen v Rusku, ale i v zahraničí využito propagačně a politicky. Prozatímní vláda povolila neomezený nábor a emisaři se rozjeli do dalších zajateckých táborů a tak do konce roku 1917 měly čs. jednotky již téměř 40 000 mužů. V říjnu 1917 vznikl Československý armádní sbor se dvěmi divizemi, dvěmi dělostřeleckými brigádami a dalšími speciálními a týlovými oddíly. Po říjnové bolševické revoluci se naší legionáři podle směrnice T. G. Masaryka, který v té době dlel v Rusku, snažili dodržovat neutralitu a nezasahovat do vnitřních ruských sporů. Československé jednotky v Rusku se staly 5. ledna 1918 součástí Československé armády ve Francii a byly podřízeny velení Dohody. Po uzavření brestlitevského míru bylo rozhodnuto přepravit Čs. armádní sbor na západní frontu do Francie, kde bude pokračovat v boji. Nejkratší cesta vedla přes Murmansk nebo Archangelsk, ale tímto směrem se podařilo odjet jen prvním třem ešalonům. Ostatní legionáři museli v březnu 1918 u Kyjeva a Bachmače svést ústupové boje s postupujícími německými oddíly, aby mohli nasednout do vlaků a vypravit se na cestu přes Sibiř do Vladivostoku. Na konci dubna 1918 se na nátlak Německa přeprava československých transportů prakticky zastavila. Na železnici dostaly přednost transporty německých a rakousko-uherských zajatců, repatriovaných z ruských zajateckých táborů. Sovětská vláda měla v úmyslu Čs. armádní sbor, roztažený po celé délce Transsibiřské magistrály, zařadit do Rudé armády nebo odzbrojit a internovat. Čs. vojáci se těmto pokusům vzepřeli a proti bolševické vládě povstali pod heslem „Vlastním pořádkem do Vladivostoku!“. Legionáři obsadili železniční stanice a úseky trati, na kterých se právě nacházeli a v průběhu několika týdnů porazili špatně organizované
VZLET č. 3 / 2014
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
bolševické oddíly a ovládli střední Povolží, Ural, střední Sibiř, okolí Bajkalu a Vladivostok. Po třech měsících bojů se 31. srpna 1918 celá Transsibiřská magistrála od Volhy až po Tichý oceán ocitla v československých rukou. Čechoslováci při tom na celém osvobozeném území poskytli rusům pomoc při obnově ústavního pořádku, ekonomiky a hospodářství. Zásluhou Čechoslováků bylo zablokováno obrovské množství (500 000 až 1 000 000) německých, rakouských a maďarských zajatců v ruských zajateckých táborech na Sibiři a v Kazachstánu. Spolu s příchodem americké armády do Francie to byl rozhodující moment, kterým se poměr sil v první světové válce definitivně změnil ve prospěch Dohody. Tyto úspěchy přinesly mezinárodní uznání čs. samostatnosti na Rakousko-Uhersku a uznání Československé národní rady v Paříži jako oficiální představitelky vznikajícího státu. Ubezpečované neuváženými sliby spojenců o brzké pomoci, se čs. části vrátily k předtím již opuštěné Volze s úmyslem vytvořit protiněmeckou frontu na linii Povolží. Společně s ruskou armádou gen. Kapela se jim podařilo dobýt Simbirsk a Kazaň. Bolševici naopak s vědomím blahosklonné německé neutrality na západě vrhli všechny své síly proti Čechoslovákům. V říjnu 1918 se Povolžská fronta zhroutila a ruské a čs. jednotky byly nuceny ustoupit o více než 300 km na východ. V noci na 18. listopad provedli v Omsku ruští důstojníci převrat a jako diktátora nastolili admirála A. Kolčaka, jehož tvrdé vládnutí vyvolalo všeobecný odpor. To, spolu se zprávami o konci první světové války a o vzniku samostatného Československa, vedlo k odklonu čs. vojáků od ruských problémů. Čs. pluky postupně předaly své pozice na frontě ruské armádě a byly staženy do týlu. Počínaje únorem 1919 čs. jednotky postupně převzaly strážní službu na úsecích Transsibiřské magistrály. Do podzimu 1919 podnikaly operace proti bolševickým partyzánům, kteří se snažili narušovat provoz na magistrále. Po zhroucení ruské protibolševické východní fronty byla Kolčakova vláda svržena povstáním tzv. Politického středu, které však k dalšímu boji s bolševiky už nemělo sílu. V ustupujícím čs. vojsku převážilo původní stanovisko nezasahovat do vnitřních ruských záležitostí a tak bylo 7. února 1920 uzavřeno se sovětskou vládou příměří, čímž byla zajištěna bezproblémová evakuace do Vladivostoku. Admirál Kolčak, který byl vydán vládě Politického středu, se nakonec dostal do rukou bolševiků a byl 7. února 1920 popraven. Od prosince 1919 do 2. září 1920 bylo z Vladivostoku vypraveno 42 lodních transportů, kterými bylo z Ruska do vlasti přepraveno celkem 72 644 osob, z toho 53 455 vojínů a poddůstojníků, 3 004 důstojníků, 4 914 invalidů, 1 726 žen a 717 dětí.
Zamyšlení k říjnovým výročím V období kolem 28. října se i sokolové logicky zamýšlí nad významnými mezníky historie našeho státu. Jedním z nich je bezesporu mobilizace československé armády na obranu republiky v r. 1938. Otázka, zda jsme se měli tehdy bránit či nikoliv, je kladena dodnes. Jistě stojí za to, seznámit se s postoji osobností, na nichž závisel osud naší země v oněch kritických okamžicích. V projevu ke skupině československých generálů, kteří při své návštěvě na Pražském Hradě dne 29. 9. 1938 žádali ozbrojený odpor proti Hitlerovi, řekl tehdejší československý prezident Edvard Beneš mimo jiné: „Já nejsem jen vrchním velitelem armády, jsem také prezidentem a politickým exponentem národa jako celku. Já nemohu brát v úvahu jen to, co cítí lid a armáda. Já musím vidět celou naši situaci vnitřní i mezinárodní, všecky složky toho, oč nyní jde, všechny důsledky, které by naše eventuální kroky měly za následek. Především se mýlíte, že by se Anglie a Francie k nám připojily, půjdeme-li do války sami. Dle mých zpráv a dle toho, co sám vidím ve Francii a v Anglii, dnes obě tyto země do války kvůli českým Němcům nepůjdou a vůči nám budou postupovat jako vůči viníkům války, půjdeme-li do ní sami. Řekli mi to opětovně ústně i písemně, úředně a multivativně už dne 21. září, a vše, co od té doby podnikly, toto jejich rozhodnutí jen zesílilo. Nedělám si o tom žádných iluzí. Je faktem, že nás ve věci našich smíšených krajů definitivně opustily už před zářijovou krizí a že Francie své smlouvy nyní už nesplní. Vidíte přece, že i Polsko nám nyní poslalo své ultimátum. Bylo by ode mne lehkomyslné, kdybych chtěl vést národ na jatka v této chvíli v izolované válce. Ale pamatujte na to, co vám nyní říkám: Ano, je to hrozné, čeho se na nás obě tyto země dopustily. To, co nyní přichází, je však jen začátek velké evropské tragédie. Válka – veliká válka evropská – přijde, dojde k velkým rozvratům a revolucím. Nechtějí nyní bojovat společně s námi a za lepších okolností; budou musit bojovat těžce a za nás, až my bojovat nebudeme moci. Dostanou všichni těžkou odplatu. Já sám musím postupovat tak, abych zachránil stát aspoň do nejbližší války. Připravujte se na ni, budeme v ní hrát ještě svou roli…“ (zvýraznila redakce) Otištěno v: Edvard Beneš: Mnichovské dny, s. 341-2, zahrnuto do Odkaz Edvarda Beneše 2004, (knižnice SEB, sv. 30) Jeho slova následující události plně potvrdily. Jak dějiny ukazují, válka skutečně nevyhnutelně vznikla. Přinesla mnoho utrpení, mezi jinými i tragické události, týkající se našich vysokoškolských studentů, jejichž výročí si brzy17. listopadu připomeneme. To již od nich uplyne 75 let. J. Čajová
Převzato z dokumentu: Československé legie 1914-1920, vydaného ČOL v r. 2013 VZLET č. 3 / 2014
Řešení kvízu ze str. 12
Petr Čížkovský - náčelník
vlajkonoš župy J. 13m,14o, Podlipného15n 1e, 2i. 3d, 4a, 5f, 6j, 7c, 8h,a 9g, 10b,11k, 12l, 6
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Památný den sokolstva 2014 v naší župě Předsednictvo sokolské župy Jana Podlipného rozhodlo na návrh župního Vzdělavatelského odboru uskutečnit pietní vzpomínku u sokolské hrobky, která se nachází v areálu strašnického krematoria. Dne 8. října v dopoledních hodinách se tato vzpomínka uskutečnila za účasti sokolů a sokolek v krojích nebo s jiným sokolským označením (šátečky žen). Sokolští praporečníci naší a Barákovy župy ozdobili událost sokolskými prapory. Kytice na památník položili náčelnice ČOS a Sokola Kr. Vinohrady sestra Lenka Kocmichová, starosta naší župy br. Barták, za župu Barákovu pak tajemnice Lenka Brandová. Kytice věnovali i přítomní zástupci Svazu bojovníků za svobodu. Poté br. Barták připomněl v krátkém projevu tragické události, kterými bylo inspirováno rozhodnutí o vzniku Památného dne. Následovala představení sokolů, kteří v hrobce navždy odpočívají. Jejich jména a stručný nástin jejich sokolské činnosti přečetli zástupci župního VO sestra Jitka Viktorinová a br. Vladimír Šilhán. V. Šilhán
Pražský klub sokolských seniorů (PKSS) pokračuje. I po prázdninách pokračovaly pravidelné klubové pondělky (1x za měsíc) Pražského klubu sokolských seniorů v libeňské sokolovně. V září se uskutečnila beseda s bratrem Janem Trunčíkem pod názvem: „Sokolské mezinárodní setkávání v Oetzu a jeho historie“, doplněná promítáním fotodokumentace od počátků těchto setkávání až po setkání letošní. Beseda ukázala, že jsme si pro ní vybrali opravdu člověka nejzasvěcenějšího, protože se bratr Jan účastnil snad všech těchto setkání, včetně toho prvního, na jehož vzniku se podílel. V dalším, říjnovém pořadu promluvila členka předsednictva vzdělavatelského odboru ČOS sestra Jarina Žitná na téma „Antická kultura a Sokol – odkaz starověkého Řecka v díle Miroslava Tyrše“. Obě setkání byla s velkou pozorností vyslechnuta zcela naplněnou zasedací místností župy Barákovy, která klubu tuto propůjčila . Za zapůjčení místnosti patří župě Barákově díky. Přednášky jsou přístupny přirozeně i jejím členům, kteří jsou naopak vřele vítáni. Vítáni jsou i jiní mimopražští sokolové. Chtěl bych při této příležitosti odpovědět na občas se vyskytující názor, že by některé z témat těchto besed, uskutečněných rámci PKSS mohly zajímat i mnohé mladší sokoly. VO ČOS již před časem vyhlásil program, který nazval Tyršův klub (TK). Pod tímto názvem byl zamýšlen program besed a přednášek, určených pro sokoly všech ročníků narození, pořádaných v kterékoliv župě či jednotě. Při tom nic nebrání tomu, aby se besedy či přednášky, které se v jednom či druhém programu budou líbit, uskutečnily i na jiných místech, ať již pro kluby seniorů nebo v rámci programu Tyršova klubu. Příkladem může být skutečnost, že říjnová přednáška sestry Jariny Žitné se uskuteční znovu po ukončení podzimního zasedání Sboru vzdělavatelů žup dne 22.11.2014 ve 13,30 v zasedací místnosti Tyršova klubu v Tyršově domě. Přednáška bude otevřená, t.j. přístupná všem sokolům. Společným jmenovatelem obou programů (TK i klubů seniorů) by mělo být milé společenské prostředí, které při tom vytvoříme. Tomu jistě přispěje i možnost občerstvení a posezení s přáteli. Takovouto atmosféru prožíváme od dubna již každý měsíc při besedách PKSS v libeňské sokolovně. Nepatrná finanční částka jako dobrovolný příspěvek na činnost klubu, které účastníci jistě rádi poskytnou, jsou většinou schopné pokrýt nejnutnější náklady pořadatelům. Vítané jsou jistě i kulinářské dary, které některé sestry přinášejí. Možná, že i některá z účastněných jednot nebo zastřešujících žup na tyto akce vzdělávacího i společenského charakteru nějakým příspěvkem ať materielním nebo finančním také časem přispěje. Příspěvek se určitě všem vrátí jiným způsobem např. vzdělanější, informovanější a spokojenější členskou základnou. Závěrem zveme k účasti na dalším klubovém setkání s přednáškou bratra Dr. O. Macha na téma „Sokol, legie a Československo“, která se uskuteční 24.11.2014 od 17:30 tradičně v zasedací místnosti župy Barákovy v libeňské sokolovně v 17:30 hodin. Rezervace nutná. Vladimír Šilhán, Lenka Brandová 7
VZLET č. 3 / 2014
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Z našich jednot Oslavy cimbálových muzik ve vršovickém Sokole Dolina Praha oslavila 60 let trvání. Před 60 lety několik milovníků lidových písní, kteří se setkávali v Praze-Zahradním Městě v tenisovém oddílu, se začali scházet u olympijského reprezentanta Dr. Stanislava Otáhala, rodáka z Valašského Vsetína, ke společnému hraní pro vlastní potěšení.Valašský taneční kroužek „Krušpánek“ potřeboval doprovod pro svá vystoupení a tak začala spolupráce i název Dolina-Praha. Muzika pak hrály písně z jižní Moravy, Slovenskai z Čech. Hrávala širokému okruhu posluchačů, milovníkům folkloru, na různých estrádách, plesech – zvláště moravských, na schůzích i setkáních všeho druhu, zahraničním turistům, oficiálním státním hostům, také v rozhlase a televizi, na folklorních festivalech, na zájezdech do zahraničí, na sokolských národních přehlídkách. Repertoár byl rozmanitý od folklóru po koncertní a operetní melodie. Na oslavě 60 let trvání souboru obdržel primáš muziky ing. Miroslav Maxa, jediný člen, který byl u jejího počátku, pohár a všichni muzikanti i zpěváci, současní i ti přítomní, kteří kdy s muzikou hráli a zpívali, medaile. Program byl přizpůsoben od začátků muziky po současnost, v podání cimbálového souboru a poté jako muzika s harmonikou. Hosté také uslyšeli ukázku nahrávky muziky z roku 1978 z Československého rozhlasu. Všem přítomným byla rozdána publikace k 60 letům souboru a bylo poskytnuto pohoštění. S gratulací přišel další člen Sokola Vršovice – soubor Kyčera s pásmem valašských a lidových písní a pěvecký sbor Slováckého krůžku, který svými dvěma vystoupeními s velmi kvalitním programem přispěl k dobré pohodě a krásné oslavě 60ti let, za což jim všichni přítomní a hlavně oslavenci děkovali. Na ukončení si všichni muzikanti zahráli, všichni zpěváci i hosté zazpívali. Oslava se vydařila, těšíme se z dalších produkcí muziky Doliny ve vršovickém Sokole. Cimbálová muzika Kyčera oslavila 15 let. Před 15 lety se scházeli studenti z pražských vysokých škol, aby společně nacvičili hudební doprovod valašským folklorním tanečním souborům Vonička a Krušpánek v Praze, ale také se vytvořil a rozšířil repertoár muziky o melodie Slovácka nebo i sousedního Slovenska. Za dobu trvání muziky se obměnilo složení souboru, který je v současnosti členem Sokola Vršovice i Folklorního sdružení ČR. Každou první středu v měsíci pořádá Kyčera „Besedy u cimbálu v klubovně sokolovny, na které muzikanti srdečně zvou všechny příznivce folkloru. Vystupuje též v programu Setkání – jarní, podzimní a vánoční Sokola Praha Vršovice. Aktivity souboru jsou rozsáhlé od účinkování na Moravském plese v Praze, MFF Buchlovice, MFF Vsetínský kopec, Mělnický vrkoč, reprezentační plesy FOS apod. Muzika byla s tanečními soubory na zájezdech ve Francii, Srbsku, Maďarsku i Anglii. Na oslavě byly promítnuty fotografie vždy z pětiletého cyklu působení muziky s vyprávěním tehdejších i současných muzikantů. Ve vestibulu sokolovny byla uspořádána i výstava fotografií v časovém sledu účinkování celých 15ti let. (Další obrázky - zadní strana časopisu)
Tichá vzpomínka. V létě nás opustil ing. Luboš Pípal, violista, kontráš našich obou muzik Dolina a Kyčera. Rozloučili jsme se s ním v Uherském Hradišti. Koncem léta zemřela zpěvačka Doliny Jarmila Jirsáková, která v souboru působila od roku 2000. Za svou činnost obdržela pamětní list od Folklorního sdružení ČR. Odchodu obou zesnulých je nám líto, budou nám v našich sokolských produkcích chybět. Jitka Viktorínova – Sokol Vršovice VZLET č. 3 / 2014
8
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Starší žáci házenkáři z T.J. Sokol Praha Vršovice se zúčastnili 1. ročníku turnaje s názvem Házenkářský festival 2014 Předposlední prázdninový týden se starší žáci mořili se zvyšováním fyzičky na soustředění v Železném Brodě. Po pěti dnech naplněných běháním, posilováním a podobnými kratochvílemi bylo soustředění zakončeno v Lovosicích na 1. ročníku turnaje s názvem Házenkářský festival 2014. Kromě nás se v kategorii starších žáků účastnila dvě mužstva Dukly Praha, Náchod, Bělá pod Bezdězem, Liberec a domácí tým z Lovosic. V sobotu ráno byl v hale Chemik našim prvním soupeřem celek Dukla II. I když podle soupisky to spíš vypadalo na tým Dukla 1,5. Zpočátku až do poločasu jsme dokázali držet krok a po přestávce jsme nastupovali se ztrátou jediného gólu. Ovšem v druhém poločase se ukázaly všechny staré neduhy: pomalé vracení z útoku do obrany, pomalý přechod do útoku, nedůrazné bránění, slabá střelba. Výsledek tomu nakonec odpovídal: 17:11 pro Duklu. Po 1,5 hodinovém odpočinku se proti nám na hřišti postavil druhý tým – Náchod. A situace se v bledě-modrém opakovala. Pomalý přechod do útoku, ještě pomalejší vracení do obrany. Nedůrazná střelba zv-láště z křídel pak byla jen smutným vrcholem, na jehož konci byla druhá prohra, tentokráte jen o dva góly 11:9, protože Náchod toho na hřišti také moc nepředvedl. Třetím soupeřem v sobotní části turnaje byla Bělá pod Bezdězem. Tým, který byl bezpochyby k poražení. Aspoň jsme si to před zápasem mysleli. Leč na hřišti bylo všechno jinak. Střelba z pravého křídla takřka okamžitě poté, co obdrželo přihrávku, a opět nedůrazná a pomalá obrana nás stála další body. Jako by se kluci pořád šetřili na to, co přijde. Výsledek: 15:7 pro Bělou. Posledním soupeřem bylo první družstvo pražské Dukly, favorit celého turnaje. A přestože byla Dukla od počátku lepší a přehrávala nás, byl to z naší strany nejlepší sobotní výkon. Občas byly k vidění už i pěk-né a vypracované akce, nejen hra na náhodu. 27:9 je konečné skóre tohoto mače. Sobota byla zakončena večerním povedeným ohňostrojem, který pořadatelé turnaje pro účastníky připravili. Druhý den nás čekala již jen dvě mužstva, a jak jsme doufali, snad i nějaké body. Leč doufali jsme marně. Nutno ovšem přiznat, že se na tom výraznou měrou podepsalo rozhodnutí rozhodčích v prvním zápase, když nesprávně vyloučili naši brankářskou jedničku Matyáše Zábranského a kvůli červené kartě nesměl chytat ani v dalším zápase. Pepa Müller s naraženou nohou, ani Vašek Brdek jej totiž nedokázali stoprocentně nahradit. V prvním zápase, který jsme výjimečně sehráli ve Sportovní hale Přívoz, jsme se utkali s týmem Liberce. Po našem rychlém dvoubrankovém vedení se pak až do onoho zmiňovaného vyloučení, které celý zápas poznamenalo, hrála vyrovnaná házená. Ovšem naši kluci si z předchozího dne příliš ponaučení nevzali. „Hořela“ opět zvláště pravá strana. A to jak v obraně, tak v útoku. Než se naše křídlo po nepovedené (protože málo prudké) ráně stačilo vrátit zpátky, byl soupeř v útoku, ze kterého po Matyášově vyloučení většinou skóroval. Zápas pak skončil naší další prohrou, tentokráte 29:16. K poslednímu zápasu jsme se vrátili do haly Chemik, kde proti nám stál domácí tým Lovosic, který byl také k poražení. Na hřišti to však vypadalo jinak. Kluci se sice snažili, ale s přibývajícími minutami jim docházely síly a na žádný zvrat v zápase to nevypadalo. Když se k tomu přičte výše uvedená charakteristi-ka činnosti naší pravé strany, vyloučení a nepřesnosti v rozehrávce, vyjde prohra 12:16. Sice jsme skončili poslední, ale šlo jen o přátelský turnaj. Pokud kluci budou do zápasů dávat to, co dali do souboje s Duklou I, a budou mít aspoň 3–4 hráče na střídání, aby si mohli odpočinout, budou výs-ledky diametrálně odlišné.
převzato z: http://www.hazenasokolvrsovice.eu/2014/08/hazenkarsky-festival-2014-starsi-zaci/ 9
VZLET č. 3 / 2014
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Muži házenkáři z T.J. Sokol Praha Vršovice se stali vítězi 62. ročníku tradičního turnaje v Libčicích 24. 8. 2014 Tým mužů se 24. 8. 2014 zúčastnil 62. ročníku tradičního turnaje v Libčicích nad Vltavou. Turnaj, který se konal na venkovním hřišti, proběhl i přes nepřízeň počasí, a náš celek postupně změřil síly s domácími Libčicemi n. Vltavou, Libercem a Náchodem. S konečnou bilancí dvou výher a jedné prohry se tým Vršovic stal vítězem 62. ročníku tohoto turnaje. Výsledky jsou následující: Vršovice : Libčice 23:13 , Vršovice: Liberec 15:16 a Vršovice : Náchod 23:8.
převzato z: http://www.hazenasokolvrsovice.eu/2014/08/pripravny-turnaj-muzu/
Moderní gymnastky z T.J. Sokol Královské Vinohrady představily svůj oddíl a jednotu na festivalu Sporťáček 2014 dne 6. 9. Už po čtvrté jsme se zúčastnili akce “Sporťáček”, kde jsme představili náš oddíl a prezentovali jako jediní naši jednotu. Na pražském Hammru v Braníku za nádherného letního počasí si první zářijovou sobotu užily stovky dětí a s nimi i naše gymnastky. Festival Sporťáček se zaměřuje čistě na sport. Snaží se představit veškeré dostupné sportovní disciplíny. Návštěvník dostane informace od sportovních svazů a oddílů, které jsou doplněné o důležité informace odborníků ze sportovní branže. Přináší sporty pro děti s hendikepem. Je to atraktivní forma prezentace na zajímavém místě s bohatým doprovodným programem.
převzato z: http://gymnastika.kuk.cz/ index.php?id=840 VZLET č. 3 / 2014
10
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Florbalisti z T.J. Sokol Královské Vinohrady získali stříbro na turnaji Czech Open 14. - 17. 8. 2014 v Praze Muži „B“ před sezonou ukázali, že rozhodně nepatří do starého železa a probojovali se na letním turnaji Czech Open do finále, kde podlehli ostravskému MVILu až na nájezdy. Turnaj se konal v několika pražských sportovních halách mimojiné i ve vinohradské sokolovně. Krasojízdu turnajem až do nedělního boje o zlato předvedla pod vedením Viktora Vondry vinohradská Benfika. Bojovala nejen se svými soupeři, ale i se střevní chřipkou, která sužovala až na tři hráče celý tým a Filipa Mikeše poslal dokonce v sobotu sanitkou do nemocnice. Několikrát to také vypadalo, že se s tur-najem rozloučí předčasně tolik utkání dovedených do nájezdové loterie snad ani žádný jiný tým letos neměl! Sokolové se připravovali na trestná střílení ve vyřazovacích bojích hned čtyřikrát, ale jak se říká – třikrát a dost. Napočtvrté se jim štěstí na svou stranu naklonit nepodařilo a museli se sklonit před Ostravou po výsledku 3:4. Základní skupinu zvládlo SKV s přehledem. Soupeřům nastřílelo celkem šestnáct branek během tří zápasů, inkasovalo pouze 3 a postupovalo do play-off z prvního místa. Sobotní den zahájili muži v 10:30 a hrozilo první vyřazení od týmu z Rokycan. Srovnání skóre na 2:2 vteřinu před kon-cem znamenalo pro Vinohrady první nájezdy. V tu chvíli asi ještě nikdo netušil, kolik jich budou muset ještě absolvovat. Rozhodující nájezd proměnil Matěj Špaček a poslal SKV do 1/16 finále. Jak se posléze ukázalo, proti týmu extraligového Liberce startujícího pod názvem FBC Black musely rozhodovat taktéž nájezdy. Vedení 1:0 Sokolové neudrželi a jednadvacet vteřin před koncem druhé poloviny bylo srovnáno. Tentokrát se prosadil pouze jeden jediný hráč a naštěstí pro SKV to nebyl nikdo jiný než Jonáš Sigl! Osmifinálovým soupeřem byl norský tým Oslo Allstars a i tentokrát rozhodovaly nájezdy! SKV však v tomto utkání poprvé prohrávalo a díky srovnání z hole Petra Hartmana pouhých 13 vteřin před koncem zápasu se posléze mohlo radovat z postupu do čtvrtfinále. Nájezdovým exekutorem se opět stal mladík Matěj Špaček. Čtvrtý zápas v sobotní den sliboval další pořádnou bitvu – Vinohrady čelily finskému týmu Hervannan Pallohurjat. I v tomto zápase Vinohrady prohrávaly, ne však dlouho. Z první branky v utkání, která padla až ve 25. minutě, se Finové radovali pouhých 26 vteřin a o deset minut později poslal seveřany domů Michal Vlk. Vinohrady se tak musely připravit na nedělní semifinálové utkání od devíti hodin. Kdo by čekal vyrovnané utkání o postup do finále, mohl být možná zklamán. Zápas proti prvoligovému soupeři ze Znojma bylo zcela v režii SKV. V soupeřově brance skončily dva projektily Michala Vlka a jeden Štěpána Tůmy. Jirka Buchta za svá záda nepustil ani jeden soupeřův pokus a mohl se radovat ze druhé odchytané nuly v letošním turnaji. Do devátého a posledního utkání ve čtyřech dnech zbývalo 6 ho-din. SKV začátek finálového utkání proti 1. MVIL Ostrava zcela prospalo. Během pěti minut prohrávalo 0:3 a vypadalo to na jasnou záležitost. K vyrovnání však zavelel Honza Řeřicha a SKV se oklepalo. Svou „troškou do mlýna“ přispěl o několik minut později Michal Vlk a power-play Vinohrad využil pouhé 4(!) vteřiny před koncem utkání Matěj Špaček. Čtvrté nájezdy však pro Sokoly nedopadly podle jejich předs-tav a museli se spokojit se druhým místem. I tak ale Vinohrady slaví velký úspěch – dva ročníky po sobě měly mužstvo ve finále Czech Open! Nejen stříbrnou medaili, ale i ocenění za nejlepšího hráče turnaje si odnesl vinohradský Honza Řeřicha! A konečné statistiky Vinohrad? 9 utkání, 31 přesných zásahů, 12 obdržených branek a 4 série nájezdů. Sestava SKV na Czech Open: Buchta, Záhora – Chvátal, Mikeš F., Mikeš M., Nigrin, Řeřicha, Sigl (C), Stavjaňa, Záň, Hartman, Kytka, Pecha, Špaček, Tůma, Vlk, Zima. Trenér Viktor Vondra.
převzato z: http://www.skvflorbal.cz/detail_clanku/stribrny_czech_open_pro_benfiku 11
VZLET č. 3 / 2014
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Judisté z T.J. Sokol Praha Vršovice se o prázdninách soustředili Letos se konala, stejně, jako každý rok, různá letní soustředění. Letos jsme se po šesti letech vrátili do jihočeských Vodňan, kde předposlední týden prázdnin trénovali vršovičtí závodníci od žactva až po dospělé. Během těch několika dní jsme zdokonalovali techniky, prali se a hráli hry nejen mezi vršovickými, ale též s judisty z Týna nad Vltavou a dalších českých oddílů, ale na pár dní se přijeli podívat také závodníci z Rakouska. Následující týden bylo soustředění určeno pouze pro dospělé, kteří se bohužel letos sešli jen ve skromném počtu. Soustředění se konalo v loděnici TJ Slovan v Litoměřicích a na programu byla kondice, hry, kolo, plavání a střelba ze vzduchovky. V době od 23. – 30.8 zahájilo podzimní přípravu v Louňovicích pod Blaníkem šedesát pět nejmladších vršovických judistů. Soustředění bylo velice náročné, vždyť děti musely každé ráno absolvovat rozcvičku od 7:00 hod., po snídani úklid, který byl každý den bodovaný. Pak ná-sledoval dopolední blok juda a rozvoj všeobecných schopností a dovedností. Odpoledne následovaly dal-ší sportovní aktivity, které byly vedeny zábavnou formou tak, aby se děti především bavily. "Počasí nám sice tentokrát nevyšlo, přesto si myslím, že si to děti užily. Přesto děkuji všem dětem za snaživost a nadšení, které dávaly do plnění jednotlivých disciplín. Doufám, že se příští rok opět sejdeme a budeme si společně užívat prázdnin," řekl trenér Jaroslav Banszel. Kromě soustředění se také někteří judisté účástnili mezinárodních soutěží. V sobotu 12.7 nastoupil v ruském Tyumenu na Grand Slamu Jaromír Ježek opět ve váze do 73 kg. V prvním utkání porazil závodníka z Kazachstánu, ve druhém utkání si poradil s nasazeným Orujovem (AZE). Ve čtvrtfinále i v následném boji oprav prohrál, ale i tak získal cenné 7. místo!
převzato z: http://www.judovrsovice.cz/clanky/v_lete_jsme_se_opet_soustredili.html, http://www.judovrsovice.cz/ clanky/jeza_opet_boduje.html VZLET č. 3 / 2014
12
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Dětský den před Švehlovou sokolovnou Před budovou Sokola Hostivař bylo ve čtvrtek 18. září 2014 odpoledne hodně rušno. Každý, kdo si chtěl trochu zasportovat, zasoutěžit nebo třeba vidět umění kouzelníka Pavla Dolejška se totiž zúčastnil Dětského dne na oslavu začátku školního roku. Děti byly nadšené z krásných kostýmů cirkusových postav a zvířátek a ochotně plnily úkoly na celkem deseti soutěžních stanovištích. Milovníci hudby a tance se následně mohli přiučit swingu. Zahrála také kapela Silent Scream. Mateřské centrum Frydolínek a T.J. Sokol Hostivař společně se Sborem dobrovolných hasičů z Horních Měcholup a zástupci městské části Prahy 15 připravili pro malé návštěvníky nejen soutěže, malé občerstvení, ale také ukázky hasičské techniky. Celou akci moderoval Jiří Antoš a díky patří především všem ostatním dobrovolníkům, kteří nám pomohli dětský den úspěšně zvládnout. Petra Šikýřová
Libeňská cvičební neděle Aerobik Show 2014 (11. ročník) se uskuteční v neděli 23.11.2014 od 9:00 do 15:00 v sokolovně T.J. Sokol Praha – Libeň, Zenklova 37, Praha 8 – Libeň. Akce je tradičně otevřena veškerým zájemcům z řad cvičící veřejnosti, členům ČOS i jiných organizací, cvičitelům a trenérům. Je opět zařazena do systému doškolování České obce sokolské. Každý účastník obdrží osvědčení o účasti, které lze uplatnit pro prodloužení platnosti cvičitelské kvalifikace. Na programu jsou: Aerobic Class (klasická hodina aerobiku)m, BOSU® (cvičení na balančním nářadí), Kamagon Ball® (posilovací náčiní) , Dance Class (taneční hodina), Powerjoga, Relaxační hodina Vyplněnou přihlášku zašlete do 20.11. na adresu
[email protected] či zašlete pomocí SMS na 604 958 108. Na všechny účastníky se těší cvičitelé Sokola Libeň. Podrobnosti na www.sokol-liben.cz a www.sokol.cz
Malý kvíz Přiřaďte písmeno k číslu, pod kterým se nachází otázka 01 - Jak se jmenuje sokolská jednota, patřící do naší župy ve které se nachází největší sokolovna? 02 - Znáte příjmení významného činnovníka naší župy, který byl zakladatelem sokolské rytmiky? 03 - Jaký je název hromadné skladby ČOS pro dorost, ženy a muže, která byla předvedena na 14. světové gymnaestrádě 2011 ve švýcarském Lausanne a na XV. Všesokolském sletu v roce 2012 v Praze? 04 - Jakým jednoslovním názvem označujeme lidskou společenskou činnost. vykonávanou obvykle pro zábavu, relaxaci a potěchu? 05 - Jaký je jiný název pro představu či myšlenku? 06 - Znáte název pražské čtvti ve které se nachází ulice Jana Podlipného? 07 - Jaké je jméno a příjmení prvního náčelníka Sokola? 08 - Jaké je příjmení jednoho z nejlepších judistů ČR současnosti? Jeho mateřskou jednotou je Sokol Praha Vršovice? 09 - Jaká je zkratka pro titul doktor filozofie? 10 - Jaké je jméno a příjmení autora sokolského pochodu V Nový život? 11 - Jak se jmenuje tvůrce sokolských sonetů, basník, grafik, malíř a místonáčelník libeňského Sokola? 13
12 - Znáte název sokolské jednoty naší župy, ve které se každoročně koná běh jedním pražským sadem? 13 - Jak se jmenuje jedna z cimbálových muzik při T.J. Sokol Praha Vršovice? 14 - Znáte název sokolské jednoty naší župy, ve které se nachází divadélko Frydolín? 15 - Jméno a příjmení bývalého tajemníka naší župy po kterém je pojmenován memoriál konající se každé jaro v T.J. Sokol Praha Vršovice. a - hra b - Josef Suk c - Miroslav Tyrš d - Kontrasty e - Sokol Praha Královské Vinohrady f - idea g - PhDr h - Ježek i - Očenášek j - Libeň k - Hlaváček l - Sokol Karlín m - Dolina n - Vláďa Straka o - Sokol Hostivař Autor kvizu: I. Antušek jun
Řešení kvízu: najdete na str. 6 VZLET č. 3 / 2014
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
éUPNÕ N¡»ELNICTVO INFORMUJE Plzeňské slavnosti pohybu Plzeň 2015 27. června 2015 Sokolská župa Plzeňská srdečně zve na Plzeňské slavnosti pohybu v rámci akce Plzeň 2015 – Evropské hlavní město kultury (EHMK) Je to vyjmečná událost nejen pro město Plzeň, ale i na celostátní a evropské úrovni. Zároveň je to vynikající a skvělá příležitost pro náš spolek – ČOS.
Do akce EHMK Plzeò 2015 jsou zapojeni nejen profesionální spolky, ale i další kulturní a umìlecká tìlesa, soubory a výtvarníci. Kromì hudebních souborù, kterým bude dán nejvìtší prostor, pøedstaví se èinohra, alternativní formy divadla, pantomima, èi nový cirkus, výtvarné spolky apod.
Sokolská župa Plzeňská se do projektu EHMK přihlásila s myšlenkou propojit kulturu s pohybovými aktivitami pod názvem „Plzeňské slavnosti pohybu“, při kterých se sportovní aktivity, se zapojením široké veřejnosti, budou kombinovat s návštěvou kulturních programů. Usilujeme o to, aby se Plzeňské slavnosti pohybu staly propagací sportu pro všechny od rekreačních forem a aktivit až po vrcholový sport. Chceme veřejnosti přiblížit a ukázat nejen naší činnost, ale i zdravý životní styl. Sokolové mají mimořádnou možnost představit se veřejnosti se svými aktivitami a spojit tradice s dneškem. Součástí našeho setkání bude nejen účast v pódiových a stadiónových skladbách, ale i návštěva bohatého kulturního programu, který bude souběžně probíhat v různých částech města Plzně. Program a další informace najdete na župních webových stránkách (www.zupajanapodlipneho.cz) Vedení naší župy s aktivní účastí na této významné akci roku 2015 počítá
ZRCADLO éUPY Na zářijové schůzi předsednictva župy blahopřál župní starosta br. Barták starostovi Sokola Praha Vršovice br. Pilousovi k jeho 75. narozeninám a předal mu stříbrnou župní medaili za jeho dlouholetou činnost pro Sokol. Předsednictvo župy projednalo žádost o schválení směny pozemku mezi T.J. Sokol Praha Vršovice a MČ Praha 10. Žádost byla řádně zdůvodněna a předsednictvo župy navrhovanou směnu odsouhlasilo a doporučilo ke schválení ČOS, Inventarizace nemovitého majetku sokolských jednot, která měla termín odevzdání 30. května 2014, nebyla úplná - chyběly T.J. Sokol Dolní Chabry a T.J. Sokol Kbely. T.J. Sokol Dolní Chabry odevzdala Inventarizaci dodatečně, T.J. Sokol Kbely se rozhodla, že inventarizaci nemovitého majetku zpracovávat nebude. T.J. Sokol Kbely proto nebude mít centrálně pojištěn majetek a nemůže žádat o státní dotaci MŠMT na opravy a provoz TVZ. Průzkum komunikačních kanálů, organizovaný předsednictvem ČOS k posouzení dovednosti a informovanosti sokolských žup a jednot nebyl dle sdělení ČOS uspokojivě splněn. Bylo proto rozhodnuto uspořádat 2. kolo Stávající pojistná smlouva č. 001394225 zůstává v platnosti do 31.12.201. ČOS sjedná smlouvu s novým pojistitelem, která bude platit od 1.1.2015 V letošním roce přidělil MHMP grant pražským jednotám na odměny cvičitelům a trenérům a na nákup nářadí. V současné době jsou zasílány smlouvy na tyto prostředky jednotám Do dnešního dne vyplnily a odeslaly návrh zápisu do polkového rejstříku jednoty: Čakovice. Dubeč, Hostivař, Karlín,Kobylisy II, Libeň, Libuš a Satalice. Název „Sokol“ - je chráněn ochrannou známkou, může ho používat jen organizace, která je začleněna v ČOS. Starosta župy br. Barták seznámil členy předsednictva s nástupem ses Parisové jako účetní. Br. Čížkovský navštívil spolu s dalšími sokoly Sokol Paříž. Přijetí pařížskými sokoly bylo velice přátelské a milé. Pražští sokolové na oplátku slíbili pomoc při opravě jejich sokolovny, která se uskuteční formou brigády v říjnu. Vzdělavatel župy br. Šilhán připomněl, že se pražští senioři scházejí 1x měsíčně v prostorách libeňské sokolovny. Na setkání VZLET č. 3 / 2014
zástupců pražského třížupí, na počátku října, by měli předložit plán finančních nákladů na svou činnost. Na říjnovém zasedání předsednictva župy starosta župy br. Barták blahopřál br. Kačmaříkovi k jeho 60. narozeninám a předal mu stříbrnou župní medaili za jeho dlouholetou činnost pro Sokol. Návrh zápisu do spolkového rejstříu již také odevzdala tělocvičná jednot Praha Vršovice, podklady dodaly též TJ. Dolní Chabry, Prosek a Vinoř, kterým návrh vypracuje sekretariát župy. Finanční prostředky z dotace MŠMT již byly odeslány tělocvičným jednotám, které vrátily sekretariátu podepsané smlouvy. Dosud tak však neučinily T.J. Kobylisy II a Vysočany . Školení cvičitelů III. a IV. třídy Pražského třížupí organizuje naše župa. Je přihlášeno padesát účastníků Památný den Sokolstva byl uctěn dne 8. října pietní akcí naší župy u sokolské hrobky v areálu krematoria v Praze Strašnicích. Promluvil starosta župy br. Barták Na říjnovém předsednictvu byla projednána i příprava zasedání Výboru župy dne 10. listopadu 2014. Zprávy připraví náčelnictvo, odbor sportu a vzdělavatelé, hospodář župy předloží plnění rozpočtu za rok 2014 a návrh rozpočtu na rok 2015 Předsednictvo odsouhlasilo ušití historického kroje praporečníkovi župy br. Čížkovskému, Kroj zůstane majetkem župy. V kulturním domě v Bzenci se začátkem října uskutečnila přehlídka sokolských folklorních souborů . Naši župu reprezentoval soubor „Kyčera“ z T.J. Praha Vršovice. Závod v plavání „O pohár starostů pražských žup“ se uskuteční v pátek dne 7. listopadu 2014 v Tyršově domě. Dne 9. listopadu 2014 se uskuteční cvičitelský sraz župy v sokolovně T.J. Hostivař Dne 28. listopadu 2014 se uskuteční župní akademie v sokolovně T.J. Libeň. Soutěže TGJ, MTGJ Pražského třížupí se uskuteční v sokolovnách T.J. Praha Vršovice a a T.J. Praha Královské Vinohrady V roce 2015 se župa zúčastní tří velkých akcí celostátního významu: Sokolské Brno (5.-7.6.2015), Plzeňské slavnosti pohybu (červen 2015) a Gymnaestráda ve Finsku (červenec 2015).
14
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Z kroniky ËeskÈ a sokolskÈ 1. 10. 1539 se narodil Petr Vok z Rožmberka 1. 10. 1924 předsednictvo ČOS vzalo na vědomí, že pražské župy se ustavily jako volné sdružení pro postup při řešení společných zájmů 6. 10. 1289 narodil se Václav III., poslední přemyslovský král 6. 10. 1944 Československý armádní sbor překročil u Dukly hranice ČSR 11. 10. 1984 Ve Stockholmu byla udělena Nobelova cena za literaturu básníku Jaroslavu Seifertovi. 16. 10. 1239 zemřel moravský markrabě Přemysl, bratr krále Václava I. 16. 10. 1889 v Praze se narodil spisovatel a tajemník ČOS Jan Pelikán 25. 10. 1959 byla udělena Nobelova cena českému vědci Jaroslavu Heyrovskému za objev a rozpracování polarografické metody 27. 10. 1929 ve volbách do Národního shromáždní bylo zvoleno ze sokolských řad 67 poslanců a 32 senátorů 1. 11. 1349 korunovace Anny Falcké českou královnou 5. 11. 1414 v Kostnici začal tzv. Kostnický koncil, na jehož konci stálo obvinění Mistra Jana Husa z kacířství 9. 11. 1884 se konal pohřeb zakladatele Sokola Dr. Miroslava Tyrše za účasti 90 jednot 17. 11. 1939 obsadili nacisti české vysoké školy, pozatýkali studentské předáky a 9 z nich popravili. 4 200 vysokoškoláků poslali do koncentračních táborů 17. 11. 1989 studenti zahájili “sametovou revoluci”, kterou skončil více než 40 letý totalitní režim v naší zemi pod vládou KSČ
21. 11. 1344 Jan Lucemburský společně se synem Karlem položil základní kámen ke stavbě Svatovítské katedrály 21. 11. 1344 Arnošt z Pardubic jmenován pražským arcibiskupem 3. 12. 1884 se konala ustavující schůze Středočeské župy 6.-8.12.1924 se konal 7. valný sjezd ČOS. M.j. se zabýval výchovou k vlastenectví, úctě a posílení občanského sebevědomí 9. 12. 1939 pro nesouhlas žup výbor ČOS nepřijal návrh na nové župní rozdělení 12. 12. 1914 první čeští zajatci zařazeni do československého vojska na Rusi 14. 12. 1854 se ve Vídni narodil vynikající malíř a profesor na pražské akademii Vojtěch Hynais, m.j. autor podobizny JUDr. Jana Podlipného a opony Národního divadla v Praze 17. 12. 1989 se konalo na výzvu ve sdělovacích prostředcích v zasedací síni Městské knihovny v Praze první shromáždění sokolů po skončení totality. Významný projev zde přednesl filozof Milan Machovec 18. 12. 1914 odjíždí Tomáš Garrigue Masaryk za hranice bojovat za českou nezávislost 21. 12. 1834 se uskutečnila v pražském Stavovském divadle premiéra hry J. K. Tyla Fidlovačka. Poprvé zde zazněla píseň Kde domov můj s hudbou Fr. Škroupa 24. 12. 1889 zemřel v Praze první náčelník a starosta Sokola Pražského br. Fr. Čížek 25. 12. 1829 se narodil Emanuel Tonner, politik, publicista a pedagog, jeden ze zakladatelů Sokola (navrhl jeho název).
120 let od založení Středočeské župy Sdružování sokolských jednot do žup má svůj počátek v předminulém století. Myšlenku vyslovil již Dr. Miroslav Tyrš v časopise Sokol roku 1871. Tehdy však ještě nebyla realizována pro odpor rakouských úřadů, které se sdružování sokolů obávaly. První župy však vznikly až po tragické smrti autora myšlenky v roce 1884. Byly to župa Tyršova se sídlem v Kolíně, župa Východočeská se sídlem v Hradci Králové a župa Středočeská se sídlem v Praze. Ustavující valná hromada Středočeské župy se konala dne 8. prosince 1884. Zúčastnili se jí delegáti jedenácti sokolských jednot (Beroun, Benešov, Brandýs nad Labem, Braník, Holešovice, Karlín, Kladno, Libeň, Smíchov, Záběhlice a Žižkov). Valná
hromada zvolila župní výbor v čele se starostou, kterým se stal smíchovský obchodník Petr F. Krejčí. Od svého založení procházela župa střídavě obdobími úspěchů i krizí. Nejtěžší období pomohl překonat jednatel a cvičitel Sokola Smíchov Karel Vaníček, budoucí náčelník ČOS. Pomohlo mu v tom i vydávání župního Věstníku, rozesílaného zdarma do všech jednot. Ve funkci starosty Středočeské župy postupně br. Krejčího vystřídali žižkovský lékař MUDr. Jan Zelenka, Emanuel Pech z Vyšehradu, František Mašek ze Sokola Žižkov, Otakar Hermann, František Líska z Královských Vinohrad a další. Dle článku Marka Krejčího: 110 let Středočeské župy (Sokolský Věstník č.1/95)
Vojtěch Hynais (14. 12. 1854 Vídeň – 22. 8. 1925 Praha) Byl významný český malíř, autor současné opony Národního divadla. Jeho otec byl velkým vlastencem a děti sám doma učil česky, než aby je posílal do německých škol. Hynais studoval umění ve Vídni, Benátkách a Paříži (kde pracoval hlavně jako dekoratér), spolupracoval se slavnou porcelánkou v Sevres, udržoval úzké kontakty s A. Chittussim a V. Brožíkem. Je také autorem portrétu JUDr. Jana Podlipného. Po požáru Národního divadla roku 1881 byl vyzván, aby pro ně vytvořil novou oponu. V roce 1883 se oženil s malířkou Augustou Voiri-novou, se kterou měl syna Jiřího a dceru Annu (rovněž malířku). V roce 1893 byla Hynaisovi nabídnuta profesura na pražské Akademii, kterou přijal, a od této doby žil trvale v Praze. Funkci rektora Akademie zastával s přestávkami mezi lety 1894-1902. Zemřel roku 1925. Je pohřben na Vyšehradském Slavíně. 15
VZLET č. 3 / 2014
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Památný den sokolstva naší župy
Oslavy cimbálových muzik ve vršovickém Sokole
VZLET č. 3 / 2014
16
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
S O K O L Õ K Župy Jana Podlipného Příloha časopisu VZLET
PRO DĚTI A MLÁDEŽ
Poznej blíže terakotovou armádu ! V březnu 1974 se rolníci při kopání studny poblíž čínského města Si-an v provincii Šen-si v místě, nazvaném Lishan propadli do starověké chodby. Její stěny se začaly hroutit a oni stáli obklíčeni terakotovými vojáky v plné zbroji. Archeologové během několika hodin naleziště zapečetili. Znovu zasypali vykopané jámy a celé dva roky se nikdo nesměl k nalezišti přiblížit. Samotná císařova hrobka nebyla dodnes odkryta, archeologové se ji zdráhají odkrýt, aby zůstala nepoškozena. Mauzoleum prvního císaře dynastie Čchin ze 3. století př. n. l., známé také pod názvem Terakotová armáda, patří mezi největší a nejbohatší mauzolea na celém světě. Hrobka má unikátní konstrukci. Celková plocha areálu zabírá 46 km2. Průzkumy potvrdily, že součástí hrobky je pod zemí pohřbená armáda více než 8 000 terakotových válečníků z období kolem roku 220 př. n. l. Rozmístěná je celkem ve třech podzemních koridorech. Sochy, původně barevné, jsou vyrobené z hlíny. Turistům jsou dnes zpřístupněny všechny tři jámy, tedy první a největší s terakotovými válečníky, a pak také druhá a třetí, které jsou stále z velké části neodkryté. Nižší turistickou atraktivitu těchto dvou jam vyrovnává několik zasklených vystavených soch lučištníka a důstojníků různých hodností, které si turisté mohou prohlédnout zblízka. Lze také zhlédnout videoprojekci o průběhu vykopávek. V muzeu města Si-an je umístěno 2 500 miniatur válečníků objevených v roce 1965. Vzhledem k obrovskému historickému významu byla hrobka Prvního císaře v roce 1987 zařazena na seznam světového dědictví UNESCO. Budoucnost armády je ale i po dvou tisících letech nejistá: průmyslem znečištěné ovzduší i vlhkost přinášená návštěvníky terakotové sochy narušuje a tak místní úředníci rozhodli o zasypání částí výkopů, aby byly sochy zachovány i pro další generace. Bylo objeveno, že v hrobce jsou pohřbeni budovatelé hrobky a ještě dalších 500 osob doprovázejících zemřelého císaře. Součástí hrobky je jáma s dvěma velkými, malovanými bronzovými vozy císaře a stáj, která znázorňuje chov koní. Vozy, tažené koňmi symbolizují poslední cestu Prvního císaře – věřil, že po smrti ho odvezou mraky ke Slunci, aby se stal středem vesmíru. Kočáry byly malovány modří, která časem zešedla. Vzory maleb tvořily mraky, draci a ptáci fénixové, doplněné geometrickými ornamenty. Nejznámější částí mauzolea jsou tři podzemní jámy, ve kterých se nalézá vojsko čítající 8 000 lučištníků, pěšáků, kušníků, vozatajů, jezdců a generálů, sestavených do geometricky přesných regimentů (čtvrtá jáma je prázdná, zřejmě nebyla dokončená). Bojovníci jsou vyrobeni z terakotové hlíny ve velikosti na svoji dobu nadživotní – 166 - 187 cm. Sochy dosahují váhy 100 - 300 kg. Jejich výzbroj byla pravá, vyrobená ze dřeva a bronzu, dřevěné části se ale nedochovaly. V takovém množství soch se nenajdou dvě stejné – každá je unikátní. Typy tváří všech válečníků zobrazují jen 10 z 10 516 znaků čínského písma. Jejich význam dodnes odmítají oficiální průvodci vysvětlit. Skryté poselství deseti typů tváří v jednoduchém překladu znamená: Pozorně si prohlédni vojáky v chodbách a rozlušti skryté tajemství Slunce a Boha, tajemství, jež sahá až do počátku času. Sochy v sobě ukrývají také mnoho skrytých významů a symboliky – např. poloha rukou, účes, výzbroj. Všichni válečníci i s těmi identickými uniformami mají individuální obličejové rysy. Jejich celkový emocionální výraz dokazuje hrdinského ducha dinastie Qin. Rozdílné přilby a účesy válečníků prokazují, zda jsou důstojníky různých hodností nebo obyčejnými vojáky. Zřejmě nejznámější a nejpůsobivější pohled na armádu je v první, největší hale. Toto 230 metrů dlouhé a 62 metrů široké naleziště obsahuje na ploše 14 260 m2 hlavní formaci armády se zhruba šesti tisíci vojáky a padesáti válečnými vozy. Dva originální vojáky z terakotové armády prvního čínského císaře Čchina si můžete prohlédnout na unikátní výstavě Poklady staré Číny v Císařské konírně Pražského hradu od 8. srpna 2014 do 9. listopadu 2014 denně od 10 hodin do 18 hodin. Více o výstavě včetně ceníku vstupného zde: http://www.kulturanahrade.cz/cs/vystavy/program/program/poklady-stare-ciny-496.shtml . převzato z internetu 17
VZLET č. 3 / 2014
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Hrajeme sportovní hry Milé děti, víte jak se správně hrají sportovní hry? Seznámíme Vás se základními pravidly něterých sportovních her. 8. DÍL - MÖLKKY (MOLKKY)
Mölkky (molkky) je původně finská hra, která pochází z oblasti Päijänne Tavastia z jižní části Finska. Tato hra až velmi nápadně připomíná známou ruskou hru GORODKI nebo (ve Finsku známou starou hru pod jménem kyykkä = házení kořenem stromu). V každém případě při hře Mölkky není vyžadována vysoká fyzická kondice, jako je to při její starší alternativě (kyykkä), a je vhodná pro každého bez rozdílu věku, pohlaví a fyzické zdatnosti. Hra Mölkky nevyžaduje speciální nářadí, samozřejmě mimo několika dřevěných kolíků, a úspěch ve hře je založený jen na zkušenostech a jak to už bývá také na sportovním štěstí. V roce 2001 byla založená Finská Mölkky asociace na podporu popularity a znalosti Mölkky. První mistrovství Finska bylo zorganizované už v roce 1997 v Lahti. Abychom si tuto hru mohli zahrát potřebujeme hrací sadu Mölkky, kterou můžete koupit např. zde: http://www.molkky.cz/products/hraci-sada-molkky/ Základní pravidla: Hraje se na hřišti 4 x12 m. Hřiště má dvě části - zónu pro odhod (cca 2 x 4 m), kde je povoleno stát jen hráči, který právě hází, druhou částí je hrací pole (cca 10 x 4 m). V hracím poli se smí pohybovat jen rozhodčí. Na hřišti je hrací sada Mölkky vyznačena (položena) jen odhodová čára. Vhodným povrchem hřiště může být tráva nebo hlinitopísčitý povrch. Princip hry: hrají proti sobě nejméně dva hráči/ družstva. Ti se snaží házecím kolíkem srazit mölkky. Není vždy výhodné srazit co největší počet mölekk, o strategii rozhoduje počet získaných bodů svých i soupeře a rozestavení mölekk. Utkání se hraje na počet kol, není-li pořadatelem předem provedena úprava. Kolo končí, jakmile jeden hráč/družstvo dosáhne rovných 50 bodů. VZLET č. 3 / 2014
Základní postavení mölekk (obr. č. 1): mölkky se staví v podélné ose hřiště ve vzdálenosti 3 – 4 metrů od odhodové čáry. Počet hráčů: Při hře jednotlivců je minimální počet hráčů dva. Maximální počet hráčů není stanoven. Optimální jsou čtyři hráči. Pokud jich hraje více, hra se protahuje a ztrácí na zajímavosti. U hry družstev není rovněž počet hráčů stanoven. Družstva mohou být dvou a vícečlenná, ideálním počtem jsou dva hráči v jednom družstvu. Do hry na jednom hřišti se může zapojit různý počet družstev, optimální počet jsou rovněž čtyři družstva. Způsob odhodu házecího kolíku: Házecí kolík se hází z území pro odhod spodním obloukem, je možné házet kolík ve vertikální i horizontální poloze a navíc házecí kolík může také vertikálně i horizontálně rotovat. Házecí kolík musí opustit ruku házejícího v úrovni pasu a níže. Odhod nad úrovní pasu není povolen. Přešlap: Přešlápne-li hráč "odhodovou čáru" do prostoru hracího pole, je potrestán následovně: a) má-li 37 bodů a více, snižuje se počet bodů na 25. b) má-li méně než 37 bodů, v této sérii se hráči nahrané body nezapočítávají. Počítání bodů: Body se počítají za každou sraženou mölkku, která leží po celé délce na zemi. Je-li sražena jedna mölkka, započítá se počet bodů v hodnotě číslice na sražené mölce. Jsou-li sraženy dvě a více mölkky, započítá se házejícímu hráči počet bodů rovnající se počtu sražených mölekk. Příklad: hráč srazí 3 mölkky – zapíší se do protokolu 3 body. Hra "mölkky" vyžaduje při soutěžích na každém hřišti jednoho rozhodčího.
hrací pole a postavení kùlù molkky převzato z: http://www.caspv.cz/download/sites/molkkyrs-2010-1250.pdf, http://www.molkky.cz/pravidla/ Pokračování příště
Zahrajte si s námi ! Hry v místnosti
Dvanáct měsíců Počet hráčů: libovolný, větší Pomůcky: žádné Doba trvání: do 1 hodiny Hra je určena pro větší počet hráčů a je to rovněž hra seznamovací. Jeden z hráčů se ujme vedení a vyzve ostatní, aby se rozdělili do skupin podle měsíců svého narození. Tyto skupinky se pak domluví a předvádějí sporty, lidové zvyky, polní práce nebo hry, typické pro jednotlivé měsíce. Vyhrává skupina, jejíž improvizovaný výstup byl nejvtipnější. Úkol lze výrazně ztížit požadavkem provést své vystoupení pantomimicky. Převzato z http://hra.webz.cz/ 18
