v užším slova smyslu od smrti Alexandra až do našeho letopočtu (asi do roku 50) to jsou jenom 3 směry (Stoicismus, Epikúrejismus a Skepticismus

Helénistická filozofie - maturitní otázka ZSV www.studijni-svet.cz - Společenské vědy - http://zsv-maturita.cz

Otázka: Helénistická filozofie Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Teji

Helénistická filozofie – je to období od smrti Alexandra velikého (= 323 př.n.l.) – jsou 2 pojetí: – v užším slova smyslu od smrti Alexandra až do našeho letopočtu (asi do roku 50) – to jsou jenom 3 směry (Stoicismus, Epikúrejismus a Skepticismus – v širším slova smyslu tam řadíme i římskou filozofii (až do 5.stol.) – po rozpadu alexandrovy říše vznikly spousty samostatných států (největší Makedonie, Sýrie, Egypt atd.) – protože byla Alexandrova ríše obrovská → prolínání kultur → po zániku říše změna myšlení a vytváření nových myšlenkových proudů – lidé se cítí být kosmopolity (= světoobčany) – v akademii (Platón) i v lyceu (Aristotelés) se nic extra neděje – tito filozofové nejsou "in" – helenistická filozofie navazuje především na Sokrata (velmi málo na Platóna a Aristotela) – přizpívají k tomu i Sokratovské školy – aktivní je tedy hlavně praktická filozofie = etika (= jak žít) Stoická škola – patří do Helenistické filozofie ve vlastním slova smyslu (vznikla po smrti Alexandra Makedonského)

page 1 / 10


– byla velmi rozšířenou – hlavní představitelé jsou až z pozdějšího období: Seneca, Epiktétos (bývalý otrok) a Marcus Aurelius (filozof na trůně) Vývoj filozofie – vychází z Kynické školy – jejich ideálem je mudrc a heslem "poznej sám sebe" – říkají "řiď se svým rozumem, protože ten je ve shodě s přírodou a ve shodě s celým světovým řádem" – nemáme se nechat ovlivnit ničím vnějším (= přímo od Kyniků) – má nám být jedno jestli jsme chudí/bohatí, nemocní/zdraví atd. – Stoická filozofie se velice rozšířila – je ale společensky neudržitelné, aby celé masy žily podle stoické filozofie a kašlali na všechno ostatní (asi těžko může žít každý v sudu a kašlat na vše) – filozofie se tedy musela zmírnit – některé hodnoty mají přednost – důležité je zdraví, protože potom se můžu zabývat poznáním sám sebe atd. – přiznali tedy určitou hodnotu i okolním vlivům Nauka o státu: – tvrdí, že všichni lidé jsou si rovni (typický kosmopolitismus) – podstatné je, že máme rozum – můžeme poznávat světový řád, který je poznatelný rozumem – zvířata však rozum nemají – zvířata a rostliny však ne – lidé tedy mohou využívat zvířata a rostliny ke svému prospěchu – Stoikové jsou deterministé – vše je předem předurčeno – jak ale ospravedlnit proč se chovat mravně když je vše předem dáno a nezáleží na tom jak se chovám??? – v tom měli trošku mezeru a nějak to nedovedli vysvětlit (i když se to pokoušeli nějak vysvětlit, ale prostě to furt nesedělo) Epikurejská filozofie – hlavní představitel Epikúros – další zástupci: Lucretius a Horatius

page 2 / 10


Epikúros –(341-270 př.n.l.) – působil v Athénách u vojska (absolvoval dvouletou školu) – stal se učitelem filozofie na různých místech, ale nakonec skončil v Athénách – v Athénách koupil zahradu a v ní založil filozofickou školu (Epikúrovy zahrady) – vyučoval vlastní filozofii – do jeho školy měli přístup i otroci, ženy atd. (všichni si jsou přece rovni) – měl spostu příznivců – jeho filozofie byla velice rozšířená a i dlouho rozšířená Negativní ohlasy – měl i několik svých pomlouvačů – byl obviněn jedním svým žákem z obžérství, filozofické nekompetence a zhýralého sexuálního života – z obžérství asi proto, že vycházel z Kyrénské školy (hedonismus) → s hedonismem samotným, ale nemá jeho filozofie nic společného – jinak je ale ve většině zdrojů dobře popisován (jako skromný, dobrý atd.) – dochovaly se nám jeho teze které se žáci učili nazpaměť – ve 40 tezích je shrnut soubor jeho učení – jeho teze byly dokonce vytesány do základů jedné zdi v Malé Asii (kus zdi se i dochoval!) Z čeho vycházel a jeho učení – jeho učitel byl Démokrytos (= atomista) → Epikúros přijal kompletně celou atomistickou filozofii – vadil mu však ten determinismus (že atomy se pohybují po daných drahách atd.) → zavedl odchylku z dráhy atomů – vše je tedy základně dáno, ale malé bezvýznamné děje jsou dány náhodně – existuje tedy i náhoda – vycházel z Kyrénské školy, ale není vůbec hedonista – "Musíme usilovat o slast a blaženost, ale pouze pomocí rozumu!" – "ukojit musím pouze ty potřeby, které jsou nutné pro obnovu života, ale už ne si vybírat, nebo jíst více než je potřeba atd." – je tedy vlastně asketa – když se budeme řídit rozumem dojdeme k vyváženému klidu ducha = ataraxia

page 3 / 10


– podle něj nezažíváme žádné neutrální stavy – buďto prožíváme stavy bolesti (snažíme se jim vyhnout) nebo stavy slasti (usilujeme o ně) – neexistuje žádný "neutřální stav" – "neutrální" stav nazývá katastémická slast Epikůros a zákony – jeho heslem bylo žij skrytě – zabýval se ústavami (došel k závěru, že z politiky nemůže vzejít nic dobrého) – zabýval se zákony → podle něj: jsme si zákony vynalezli my sami – pro svůj prospěch – lidé dodržují zákony, protože mají obavu z trestu, ze sankcí – podle Epikůra neexistuje žádné svědomí (žádný vnitřní hlas, který říká co je dobré a co špatné) – svědomí je jen nepříjemná obava, že se příjde na to, co jsme špatně udělali – Epikůros tedy co se týče zákonů smýšlí jako Sofisté (oponují Sokratés, Platón a Aristotelés – tvrdí, že stát vzniká z přirozenosti) – Epikůros smýšlí velice egoisticky – podle něj je i přátelství motivováno jenom egoisticky (pak to zmírnil, jenom na prvnotní impulz přátelství) – když někomu pomůžu, tak z toho mám alespoň dobrý pocit Teologie – bůh je podle Epikůra nepoznatelný, nezasahuje do dění ve světě, jsou mu cizí všechny lidské pocity – je to blažená bytost, pro člověka nedosažitelný mravní ideál – podle epikůra je potřeba se nebát ani boha ani smrti – podle Epikůra nemusíme mít z boha vůbec strach, protože do dění vůbec nezasahuje (úplně nový názor ve filozofii náboženství! = bůh do dění nezasahuje!) – dokud žijeme, nemáme se smrti obávat a až zemřeme nemůžeme se jí obávat Skepticismus – má svůj počátek v antice, ale provází nás celými dějinami – existuje několik škol:

page 4 / 10


Pyrhónská skepse – zakladatel Pyrhón z Elidy – založil tu školu kolem roku 300 př.n.l. O pyrhónovi – jsou to informace typu "jedna paní povídala" (není to vůbec jisté) – tvrdí se o něm že byl ke všemu naprosto lhostejný – například se prý ani nevyhýbal vozům na ulici – účastnil se jednoho válečného tažení Alexandra Velikého → setkal se s indickými askety Náčrt pyrhonský – jediné dochované dílo – napsal ho Sextus Empiricus – je to shrnutí pyrhónské filozofie Filozofie samotná – každý člověk by si měl položit 3 otázky – 1. jaké věci ve skutečnosti jsou – 2. jaký postoj k nim zaujímáme – 3. co z tohoto postoje vyplývá – skeptik na tyto otázky odpoví: – nelze zjistit, jaké věci ve skutečnosti jsou (nemůžeme rozhodnout co je pravdivé a co je nepravdivé) – ke každému tvrzení můžu uvést opačné tvrzení a nemám žádné stanovisko, podle kterého bych mohl rozhodnout co je a co není pravdivé – když nemůžeme říct o věci jestli je to pravda nebo nepravda, nemáme o nich nic tvrdit → mám zaujmout stanovisko lhostejnosti – hlásají epoché = zdržení se úsudku

page 5 / 10


– z toho nám vypline vnitřní klid = ataraxia – své doměnky podporujý tropy – tropus - příklad jak ukázat věci jako protichůdné Příklady – příklad: táž věc se různým tvorům jeví rozdílně – člověk vidí barevně, pes černobíle – táž věc se jeví rozdílně i různým lidem (barvoslepí nevidí stejně jako většina) – táž věc se může jevit rozdílně i jednomu jednotlivci! (budu mít jiné názory a hodnoty, když budu zdravý nebo nemocný) – rozdílnost i mezi národy – různé národy mají různé zákony, různé mýty, různé mravy – všechny tyto názory jsou ale v rozporu s jejich epoché – zdržení se úsudku! – skeptikové odpovídají, že oni nic netvrdí, protože to nemusí být pravda – nevznášejí nárok na pravdivost (nestojí si za tím, jen nám to předkládají na zamyšlení) Akademická skepse – Akademie = Platónova škola – 268 př.n.l. – Arkesilaos → zavedl výuku skepticismu – soustředil se především na etiku, ale svoje učení začal kritikou stoicismu – celé učení leželo na kritice stoické filozofie – nelíbila se jim kataleptická představa (= uchopující) – je to převdivá představa (je schopna uchopit pravdu) – skeptikové tvrdí, že nemůžeme říct, že nějaká představa je pravdivá – nedá se to nijak dokázat (stoikové tvrdí, že to tak prostě je a basta) podstata × jev – poznání o skutečnosti můžeme mít pouze pravděpodobné – pravděpodobnost leží na tom, že se s ostatními shodneme že tamto je židle (pravděpodobně to tak bude) – vše tedy můžeme brát jen pravděpodobně a ne pravdivě

page 6 / 10


– souvisí to s tím, že poznáváme jenom jevy (svět se každému nějak jeví, ale každému se může jevit jinak) – jsme tedy schopni dobrat se k jednotlivým jevům, ale nemůžeme se dobrat k podstatě, protože ta je ještě nad jevem a my ani neumíme určit komu se jev zdá pravdivě – abychom poznali podstatu museli bychom vyskočit z vlastního těla, protože už jen přítomnost ve vlastním těle nám zkresluje pohled – vnímáme tedy jak se nám věci jeví, ale nedostaneme se nikdy k jejich podstatě Novoplatónismus – po Arkesilaosově Skepticismu se na přelomu letopočtu do akademie zpět vrací dogmatismus (= rozpracovávání Platónových myšlenek) Eudóros – komentoval dialog Tímaios (Platónův dialog pojednávající o stvoření světa – Platón ale zdůrazňuje že jde jen o Mýtus) – parafrázuje Platónovy názory o stvoření a uvádí to jako fakt (svět byl stvořen demiurgem podle pravzorů = idejí a je obdařen světovou duší ze které vznikají jednotlivé duše) – tento Eudórův komentář ovlivnil nejenom novoplatónismus, ale i celou středověkou filozofii – Eudóros se tváří, že Platón tvrdí o stvoření světa výše řečené → celý středověk jsme měli zkreslenou představu o Platónovi Filón – někdy bývá označován také za eklektika (vyběrač a spojovač nauk) – spojuje židovskou nauku s filozofií – tvrdí, že bůh stvoří látku a uspořádává jí tak, že jí dá svého syna (logos) → logos uspořádá látku podle pravzorů (= idejí) – o idejích říká, že jsou to boží myšlenky → počátkem novoplatónismu se dostáváme do filozofie náboženství Plotínos (205-269 n.l.) – zakladatel novoplatónismus (někdy za zakladatele bývá považován Ammonios Sakkas = Plotínův učitel)

page 7 / 10


– je nejvýznamější představitel novoplatónismu – dochoval se nám jeho životopis – k filozofii se dostal v 28 letech – 10 let studoval filozofii – až takřka ve 40-ti letech začal přednášet a psát vlastní spisy – byl mravně velmi na výši (lidé mu naprosto důvěřovali) – byl obdivovatelem Platóna a chtěl založit Platónopolis (podle platónovy Ústavy) – napsal 54 spisů – ty jeho žák Porfyrios po 9 do různých okruhů – Porfyrios je také komentátorem Plotínova díla (měl pocit, že Plotínovo nesrozumitelné dílo je třeba vysvětlit) Plotínova filozofie – vychází nejvíce z Platóna a také trošku z Aristotela – jedná se o filozofii náboženství – základem všeho je Jedno – o tom Jednom můžeme vypovídat vesměs jen negativně (můžeme říkat jen co není – Jedno stojí mimo všechny protiklady, mimo jakoukoliv uchopitelnost – není to ani jsoucno, ani nejsoucno, není ani v klidu, ani v pohybu, ani v prostoru, ani v čase – je nedělitelné – je jenom jedno (je "samozavršené") – je příčinou všeho – Jedno tvoří svět stupňovitě – proces tvoření je emanace (svět vlastně nevzniká, ale vlastně sám emanuje = vyvěrá, vytryskává) – jednotliviny z látky jsou spojeny se ZLEM (náš svět je ZLO) → teodiceia (o spravedlnosti boha) – ospravedlnění boha který je DOBRÝ a boha jako stvořitele světa ve kterém je ZLO

page 8 / 10


– v průběhu emanace jedno v každé sféře ztrácí něco ze sebe – nejvyšším cílem člověka je setkat se s Jedním (pomocí naší duše) – je ovlivněn východními náboženstvími – s jedním se můžeme setkat ponořením se do sebe sama, pomocí extáze, pomocí mystiky – sám tvrdí, že se s tím Jedním několikrát setkal skrze svoji duši (duše je to božské co je v nás) – hříchy pácháme protože máme tělo co je z látky a ta je spojena se zlem Porfyrios – psal komentáře k Plotínovi (viz výše) – napsal komentář k Aristotelově Kategoriím (spis Logika – Kategorie = 10 nejvyšších pojmů) – v komentáři se zabývá, jestli obecné existuje reálně (jako Platónovy ideje) – nebo jestli obecné je jenom jako pojem (Aristotelovy myšlenky) – tímto komentářem položil základ středověkému sporu realismus × nominalismus – tedy protiklady: člověk neexistuje, jediné co existuje jsou nějaké ideje člověka × člověk je reálný a obecniny jsou nereálné (tvrdil Aristotelés) Eklekticismus – eklekticismus provází celou historii filozofie – jde o vybýrání cizích myšlenek a jejich třídění do systémů – mnohdy je ale zvlášť eklekticismus uváděn u Helénismu – proto ho zde máme Boethius – spojuje novoplatónismus a stoicismus a je ovlivněn také aristotelem – chtěl přeložit celé platónovo a aristotelovo dílo do latiny (nečekaně se mu to nepovedlo – přeložil jen část) – slavý spis Útěcha z filozofie – dílo co napsal ve vězení před svojí smrtí – nakonec je popraven křesťanským králem pro své názory – vede dialog s paní Filozofií a paní Moudrostí a těší se, že po smrti dojde blaženosti

page 9 / 10


Cicero – mimojiné významný řečník a spisovatel – vstřebává myšlenky z různých škola (skepticismus, stoicismus) – nejdůležitější je pro něj Skeptická filozofie – popularizuje skeptické myšlenky pro lid (mravní ponaučení, rady atd.) – dílo O povinnostech _______________________________________________ Více materiálů na Studijni-svet.cz

page 10 / 10 Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)

v užším slova smyslu od smrti Alexandra až do našeho letopočtu (asi do roku 50) to jsou jenom 3 směry (Stoicismus, Epikúrejismus a Skepticismus

Recommend Documents