Obraz faráře v českém filmu od roku 1948 do současnosti

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA

Diplomová práce

Obraz faráře v českém filmu od roku 1948 do současnosti Bc. Vojtěch Frýdl Katedra praktické teologie prof. ThDr Pavel Filipi Studijní program Teologie Studijní obor Křesťanská krizová a pastorační práce - diakonika

Praha 2015

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci s názvem Obraz faráře v českém filmu od roku 1948 do současnosti napsal samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů. Souhlasím s tím, aby práce byla zveřejněna pro účely výzkumu a soukromého studia.

V Praze dne 10.5.2015

Bc. Vojtěch Frýdl

Bibliografická citace Obraz faráře v českém filmu od roku 1948 do současnosti: Diplomová práce/Bc. Vojtěch Frýdl; vedoucí práce: prof. ThDr Pavel Filipi -- Praha 2015 – 90 str.

Anotace Diplomová práce s názvem Obraz faráře v českém filmu od roku 1948 do současnosti si klade za cíl zmapovat kinematografickou českou tvorbu, v níž se vyskytuje postava faráře a to s ohledem na jeho obraz, který je předkládán divákovi v jednotlivých historických obdobích. Tato práce hledá v české kinematografii filmy od roku 1948, v nichž se vyskytuje postava faráře, a ptá se po jeho vyobrazeních. Komentuje jednotlivé filmy v různých dobách, které jsou ohraničeny historicko-společenskými milníky, a zabývá se obecně filmovou tvorbou v těchto obdobích. Na konci každé z pěti kapitol nabízí malé shrnutí. Zaznamenává také rozdíl mezi vyobrazením faráře v době komunismu a po Sametové revoluci. Nedílnou součástí práce je chronologický, časově seřazený seznam filmů, v nichž se vyskytuje postava faráře.

Klíčová slova Film, Farář, Společenské uspořádání,

Summary The diploma thesis is called The image of the priest in the Czech film from the year 1948 to the present time. The aim of this diploma thesis is to analyze cinematographic czech works in which the figure of the priest is found.

With regard on priest image which is presented to spectator in each period. This diploma thesis looking in czech cinematography films from the year 1948 in which the priest is found. Diploma thesis asks for his representations. It comments each film during periods bounded by historical and social milestones. Generally deals with film art in these periods. In the end of each of the five chapters diploma thesis offers small conclusion. It records difference between portraying priest in the time of communism and after Velvet revolution. Integral part of diploma thesis is chronological list of films with the figure of priest according the date of the origin.

Keywords Film, Priest, Social arrangement

Poděkování Děkuji panu Filipimu za laskavé vedení této práce a všem přátelům, kteří se podíleli nápadem a radou. Z celého srdce děkuji dvěma ženám - Hance, která mě přiměla práci začít, a Lence, která mě přiměla ji dokončit.

Obsah Obsah ............................................................................................................. 7 Úvod............................................................................................................... 9 1. Převzetí moci komunisty až do roku 1960 ......................................... 13 1.1. Společenské uspořádání ................................................................... 13 1.2. Filmová tvorba ................................................................................. 14 1.3. K jednotlivým filmům ................................................................ 15 1.3.1. Prvotina po roce 1948 ................................................................ 15 1.3.2. Jan Hus a Vávrova trilogie......................................................... 17 1.3.3. Pohádka, která se hodila ............................................................ 19 1.3.4. O historii vážně i nevážně .......................................................... 20 1.4. Shrnutí .............................................................................................. 22 2. 70. léta ve znaku kritického podání a plasticity postav ........................... 24 2.1. Společenské uspořádání ................................................................... 24 2.2. Filmová tvorba ................................................................................. 24 2.3. K jednotlivým filmům ...................................................................... 26 2.3.1. Farář a venkov ........................................................................... 26 2.3.2. Farářovské komedie ................................................................... 31 2.3.3. Opět historie v podání Daňka a Vláčila ..................................... 34 2.4. Shrnutí .............................................................................................. 36 3. Po roce 1968 až k Sametové revoluci ...................................................... 39 3.1. Společenské poměry ........................................................................ 39 3.2. Filmová tvorba ................................................................................. 39 3.3. K jednotlivým filmům ...................................................................... 40 3.3.1. Vyrovnání s minulostí ................................................................ 40 3.3.2. Veselohry a komedie ................................................................. 42 3.3.3. Experiment pod vlivem Nové vlny ............................................ 45 3.3.4. Trocha historie ........................................................................... 46 3.4. Shrnutí .............................................................................................. 47 4. Po sametové revoluci k novému tisíciletí ................................................ 49 4.1. Společenské poměry ........................................................................ 49 4.2. Filmová tvorba ................................................................................. 49 4.3. K jednotlivým filmům ...................................................................... 50 4.3.1. Nově pojaté dějiny ..................................................................... 50 4.3.2. Boleslav Polívka jako farář ........................................................ 54 4.3.3. Melancholie a romantika ........................................................... 56 4.3.4. Okrajová témata ......................................................................... 57 4.4. Shrnutí .............................................................................................. 58 5. Nové tisíciletí ........................................................................................... 60 5.1. K jednotlivým filmům ...................................................................... 60

7

5.1.1. Farář a dilema ............................................................................ 60 5.1.2. Televizní filmy........................................................................... 63 5.1.3. Lehčí podání a jedna pohádka ................................................... 65 5.1.4. Trocha poezie ............................................................................. 67 5.1.5 Obrazy z historie ......................................................................... 68 5.1.6. Babovřesky aneb znovu Slunce seno... ...................................... 70 5.2. Shrnutí .............................................................................................. 71 Závěr ............................................................................................................ 73 Seznam literatury ......................................................................................... 76 Přílohy.......................................................................................................... 82

8

Úvod Víme, že praktická teologie se zabývá praxí církve ve všech jejích složkách. Jednou takovou složkou jsou i duchovní, faráři, kněží. Může být zajímavé, jak je tato pro pastoraci nezbytná postava představována v umění. V našem případě ve filmu. Film může přinášet reflexi určité skutečnosti a zároveň i obraz o oné skutečnosti

tvořit,

protože

je

v dnešní

době

snadno

dostupný

a konzumovatelný. Praktickou teologii by mělo zajímat, jaký obraz, jaké hodnoty a vlastnosti film šíří o postavě, která je pro pastoraci tak důležitá. Víme, že dnes kněz vstupuje do mnoha situací. Je to vězeňství, výchovné a vzdělávací instituce, zdravotnictví, vojenství, prostředí etnických menšin, prostředí drogově závislých, domovy pro seniory, komunity a jiné.1 Položme si otázku, nakolik se tato realita odrážela a odráží ve filmu. S vědomím, že právě katolický kněz je v českých filmech zobrazován nejčastěji, předkládáme pohled katolické církve. Trochu se s ním seznámíme, abychom i my více zostřili naší představu. Kněžství je fenomén, kterým se nutně musí zabývat církve. Podívejme se do dokumentů II. vatikánského koncilu. Je to právě tento koncil, který utvářel novodobou představu o kněžství v církvi. V Lumen gentium – Věroučné konstituci o církvi se ve třetí kapitole – Hierarchické

zřízení

církve,

zvláště

episkopát

–

se

setkáváme

se základní představou o službě biskupů a kněží v církvi s důrazem na biskupskou službu. V dokumentech II. vatikánského koncilu narazíme i na tři dekrety, které se vyjadřují k tématu a představě kněžství. O pastýřské službě

1

MARTÍNEK, Michael: Praktická teologie pro sociální pracovník. str. 78-174.

9

biskupů v církvi dále pak O službě a životě kněží a naposledy O výchově ke kněžství. Podívejme se blíže jen na jeden z těchto dokumentů. A to na Presbyterorum ordinis – o službě a životě kněží, který vyjadřuje základní směřování kněžství tak, jak mu rozumí katolická církev. V první kapitole mluví o smyslu a cíli kněžství. Ty spatřuje v rozšíření Boží slávy do celého světa, kterou mají hlásat svým celým životem všem lidem.2 V druhé kapitole hovoří o úkolech kněží. Stanovuje jich několik. Hlásat slovo. „Kněží jsou tedy povinni všem sdělovat pravdu evangelia.“3 Vysluhovat svátosti, „Křtem uvádějí lidi do Božího lidu, svátostí pokání smiřují hříšníky s Bohem a církví, svátostí nemocných ulehčují nemocným...“4 a především mají slavit eucharistii. Rovněž se mají stávat vůdci Božího lidu s důrazem na slabé, mládež, rodiny, nemocné a umírající, kterým je potřeba věnovat zvláštní péči. Dále mají napomínat a vést.5 Dekret zdůrazňuje požadavky na pokoru a poslušnost, chudobu a celibát, rozvoj vlastního duchovního života a studium.6 Je otázkou, nakolik tyto církevní dokumenty, vyhlášené od roku 1964 – 1965 II. vatikánským koncilem, ovlivnily a ovlivňují představu filmařů, kterou tito pak předkládají divákům ve svých filmech. Pro jiné práce mohou být zajímavé další otázky: Nakolik mohl obsah dokumentů proniknout do postavy kněze na filmovém plátně? Jak který režisér a jak která doba mohli vložit a otisknou do filmové produkce výše zmíněné? Dále je nutné myslet na to, že obrazy faráře ve filmu nejsou tak jasně formulované jako ty církevní. V každém filmu se odrážejí vnější vlivy, dají se vykládat především podle ideologického klíče. Jinými slovy, ve filmu se odráží doba, v níž byl natočen, záměr režiséra a scénáristy, který ne vždy v naší práci 2

Presbyterium ordinis. str. 307 – 310. PO str. 311. 4 PO str. 312 – 313. 5 PO str. 314 – 316. 6 PO str. 328 – 326. 3

10

reflektujeme, protože ho ne vždy známe. Celý film a následné vnímání obrazu, který je předkládán, je ovlivněn mnoha aspekty. Je třeba na to myslet. Film tedy není nic, co by bylo doslovné, jedná se spíše o možný úhel pohledu. Ten je třeba doplnit o všechny aspekty jeho vzniku, abychom mu rozuměli. V této práci chceme představit, jak je na postavu faráře ve filmu v jednotlivých údobích nazíráno. To může vést k začátku reflexe postavy faráře v církvi a pohledu na něj zvnějšku - třeba oborem, jako je praktická teologie. Naším cílem je obsáhnout filmy od roku 1948 po současnost a vytvořit seznam filmů, ve kterých se vyskytuje postava faráře. Dále chceme odpovědět na otázku, jaké obrazy o farářovi která doba tvoří. Nejvíce budeme hledat odpovědi na tyto otázky: Jaké typy postav faráře přinášejí jednotlivá údobí českého filmu od roku 1948 do současnosti? Jsou jednotlivé obrazy rozdílné? V čem? Existuje typický obraz pro dobu socialismu a pro dobu po listopadové revoluci? Jakým způsobem je farář představován a reflektován? Které vlastnosti mu jsou přiřazovány? O obraz faráře ve filmu se chceme zajímat zejména skrze samotný film. Hledáme filmy, ve kterých se farář vyskytuje, a chronologicky je řadíme podle data vzniku od roku 1948 po současnost. Seznámíme se s pozadím filmů a snad i s postavou faráře skrze dostupnou literaturu, novinové články a internetové zdroje. Domníváme se, že pro naši práci bude zajímavé období 70. let, kdy český film dozrál k mezinárodnímu uznání, a zároveň nastínit rozdíl v zobrazování faráře v době komunismu a po ní. Dále se domníváme, že zde může být dobře zachytitelná změna vnímání postavy faráře ve filmu, která přichází se změnou společenských poměrů. Předpokládáme, že v literatuře nebude příliš často téma faráře ve filmu zpracováno, proto budeme nuceni používat internet, články, kritiky a skládat naše puzzle.

11

Ve středu našeho zájmu jsou hrané filmy, které byly připravovány pro distribuci do kin. Není v našich silách obsáhnout v práci seriály, dokumentární filmy a další pořady. Pokud by se však objevil významný televizní film, pořad, či seriál, který vyobrazuje postavu faráře, zařadíme ho. Bereme na zřetel pouze postavy duchovních křesťanských denominací, jiné už nikoliv. Výrazem farář, duchovní, kněz, prelát, páter myslíme totéž – člověka, který je knězem, pastorem v křesťanské církvi, nebo se dá ve filmu usuzovat na to, že jím je. Používáme více výrazů kvůli tomu, aby se neopakoval stále tentýž pojem. Práce je dělena do pěti hlavních kapitol podle jednotlivých údobí, která jsou zvolena podle důležitých historických milníků. Vždy se krátce věnujeme společenským poměrům a situaci ve filmové tvorbě. Do kapitol řadíme filmy, které sem dobou vzniku patří. Filmy po zhlédnutí a prostudování pro nás dostupných zdrojů komentujeme a postavu faráře popisujeme vzhledem k době vzniku filmu. V příloze čtenář najde seznam všech zhlédnutých filmů, v nichž se s postavou faráře můžeme setkat.

12

1. Převzetí moci komunisty až do roku 1960 Nejdříve se seznámíme se společenským uspořádáním po roce 1948.

1.1. Společenské uspořádání Od února 1948 jsou u vlády komunisté. Prezidentem se stává Klement Gottwald, předsedou vlády je Antonín Zápotocký. Vedoucí úloha v politice, ale i ve společnosti, připadá KSČ – Komunistické straně Československa. Pro toto historické údobí jsou typické čistky ve straně, represivní opatření, politické procesy, pracovní tábory, změna tradičního hospodářství na kolektivizovaný systém a zestátňování podniků, bank a i filmového průmyslu (k tomu už došlo v roce 1945), orientace na Moskvu. Sílí vliv Sovětského svazu. Na hranicích je budována tzv. železná opona, důkaz informační blokády a ignorance lidských práv. Začala vznikat na československých hranicích, jak víme, již v roce 1948, ale skutečně neprostupnou se stala v roce 1952. Veřejnost se pod tlakem stranické propagandy připravuje na boj s imperialistickým nepřítelem na západě. „V kulturní sféře byl veden boj proti přežitkům buržoazního myšlení, individualismu a formalismu. Primitivní schematismus a propaganda měly přinést novou obsahovou náplň umění“7 Toto období lze označit za propad vědy, umění a kultury. Filmová tvorba je plně podřízena ideologickému diktátu. Až v druhé polovině 60. let dochází k uvolňování společenských poměrů. Vězení začali opouštět první političtí vězni, v roce 1962 zveřejnil Chruščov na XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu zprávu o Stalinových zločinech.8

7

PTÁČEK, Luboš: Panorama českého filmu. str. 96. ČORNEJ, Petr, a kolektiv autorů: Kdy, kde, proč a jak se to stalo v českých dějinách. str. 280. 8

13

1.2. Filmová tvorba Od roku 1948 je česká kinematografie a film díky výše zmíněnému historicko-společenskému vývoji a „vzhledem k svému masovému charakteru, k možnosti využít ho jako působivého propagandistického a společensky utvářejícího nástroje, pod přímou politickou kuratelou.“9 Filmu je určeno plout ve znaku jediné estetiky vystavěné na marxisticko-leninských základech. I film podléhá tezi, že „Poslání umění je v jeho přímé politické a výchovné funkci.“10 Pod taktovkou tohoto diktátu je zobrazována i postava kněze. Je třeba myslet na to, že hned po nástupu komunismu podlehl český film ideologii budovatelských filmů a všudypřítomnému schematismu. Postava kněze byla účelově představovaná a satirována jako postava „zpátečníka“, představitele pořádků, které jsou dávno překonány. Z osobnosti kněze si filmová tvorba tropila legraci jako z někoho, kdo celou společnost brzdí a parazituje na ní. Na straně druhé jsou kněží zobrazováni jako ti, kteří měli mít nové role určené vládnoucí politickou stranou, „v nichž by navenek šířili informace požadované komunistickou ideologií. Kněží měli přizpůsobovat pastorační činnost potřebám státu a v promluvách k věřícím například hovořit o žních, polních pracích, pracovní morálce. Měly se od nich požadovat projevy o míru, zdůraznění národní jednoty a zajištění výživy obyvatel.“11 Tedy jako ti, kteří nevystupují proti, ale jako ti, kteří tiše či otevřeně podporují nové pořádky. Nedá se jednoduše říci, že pokud do roku 1960 v nějakém filmu narazíme na postavu faráře, jde o satirovaného zpátečníka, který brání hladkému průběhu kolektivizace a nastolení nových pořádků. Musíme podotknout, že filmů v 60. letech, které by se dotýkaly náboženských témat, nebo by alespoň ukazovaly obrazy spojené s náboženstvím, je opravdu jen několik. 9

ŽALMAN, Jan: Umlčený film – kapitoly z bojů o lidskou tvář československého filmu. str. 68 10 ŽALMAN str. 68 11 HANUŠ, Jiří: Tradice českého katolicismu ve 20.stolet. str. 155-157.

14

1.3.K jednotlivým filmům Zaměřme se nyní na jednotlivé filmy. 1.3.1. Prvotina po roce 1948 K prvním ze snímků patří film z roku 1949 Divá Bára od režiséra Vladimíra Čecha na motivy povídky Boženy Němcové z roku 1856. Film vypráví o dívce, dceři obecního pastýře, která je obyčejnou bystrou a chytrou dívkou, ale svým okolím je vnímána jako bláznivá, čarodějnice, ta která se spolčila s ďáblem. Zloba jejích sousedů vyvrcholí a mladá Bára, kterou ztvárnila Vlasta Fialová, je ohrožena na životě. Naštěstí ji zachrání milovaný myslivec. V roli faráře se zde setkáváme s Jaroslavem Vojtou. Farář je strýcem Elišky, nejlepší kamarádky Báry, a úzce s Bárou komunikuje. On jediný má pro Báru pochopení. Bára naslouchá jeho vlídným slovům. Farář zde ani jednou neslouží mši a nevysluhuje žádné svátosti. Spíše vystupuje jako rádce Báry a Elišky, jako hodný a moudrý průvodce trampotami děvčat. Rovněž oplývá naprosto obyčejnými lidskými emocemi, jako je rozčilení. Rád šňupe tabák. Sbírá květiny a má ambici, že bude první, kdo systematicky sestaví přehled květeny kraje. Je přirozenou součástí obce – účastní se vesnické tancovačky a pije pivo. Dále zmiňme film z roku 1950 Slepice a kostelník, který režíroval Oldřich Lipský a Jan Strejček, na motivy divácky úspěšné divadelní hry Jana Zrotala Slepice a Pán Bůh. K filmu bohužel patří i ten fakt, že zde „ nejtrapnější výkon své kariéry předvedl po válce deptaný Vlasta Burian“12 v roli kostelníka, který je manipulován bohatým sedlákem k odporu vůči všeobecně přijímanému pokroku v kolektivizaci vesnice. Musíme říci, že V. Burian na nás v tomto

12

LIPŠANSKÝ, Postava faráře v českém filmu. In: http://revue.theofil.cz/revueclanek.php?clanek=335 [cit. 23.3.2015].

15

filmu působí tak, že je nám ho líto. Zdá se, že tak velký komik nemůže hrát ve filmech, kde je na prvním místě ideové sdělení a až pak komičnost. Farář je zde vykreslen asi takto: „Katolický duchovní se druží k pokrokové části obce a kostelníkovy pachty se sedlákem rázně zavrhuje: Starám sa, aby ludé měli z toho rája už neco tu na zemi.“13 Ve filmu je všudypřítomné moravské nářečí. Postava, která tu působí trapně a zpátečnicky, je kostelník nikoli kněz. Na druhou stranu postoje faráře přesně odpovídají skupině tzv. vlasteneckých duchovních, kteří na přelomu padesátých a šedesátých let představovali státem protěžovanou většinu. Jak uvádí historik Jiří Hanuš: „Stát se skrze ně pokoušel o vytvoření jakých si kontra či paratradic, přičemž používal dvou ideových triků: za prvé to byla mírová propaganda, za druhé akcent na sociální cítění věřících. Tyto údajně spojovací články mezi křesťanstvím a komunismem měly být využity k jasnému cíli: vytvoření národní katolické církve, která by eliminovala mezinárodní kontakty a postupně se změnila v dožívající ostrůvek minulosti.“14 Komunistická strana si uvědomovala vliv kněží na obyvatelstvo a hodlala ho využít k vlastnímu prospěchu. Navíc v roce 1950 se vztahy církve a státu nesly v duchu tzv. slibu věrnosti republice15. Byli k němu nuceni duchovní všech konfesí. Ve filmu je chování faráře dokladem podpory

13

SLINTÁK, Petr: ROTTOVÁ, Hana: Venkov v českém filmu 1945 – 1969. str. 237. SLINTÁK str. 237. 15 Ke slibu byli nuceni všichni duchovní všech konfesí bez výjimky, a též ve znamení doprovodných akcí, které byly organizovány většinou okresními národními výbory a měly za cíl přesvědčovací kampaň, jež by a) přinutila duchovní k vyjádření loajality státu, b) k vyjádření souhlasu se společenským, tj. socialistickým zřízením. 14

Slib duchovenské věrnosti Československé republice: Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věren Československé republice a jejímu lidově demokratickému zřízení, a že nepodniknu nic, co by bylo proti jejím zájmům, bezpečnosti a celistvosti. Budu jako občan lidově demokratického státu plnit svědomitě povinnosti, jež vyplývají z mého postavení, a vynasnažím se podle svých sil podporovat budovatelské úsilí směřující k blahu lidu. In: Getsemany. Z temna doby komunistické. http://www.getsemany.cz/node/2604 [cit. 23. 4. 2015].

16

socialistické ideologie. Je ale nutno dodat, že „Ve skutečnosti se však většina farářů takto nechovala, byla vůči režimu podezíravá a názorově zůstávala na straně konzervativní církevní hierarchie.“16 Což vedlo k tomu, že postava duchovního nebyla vyobrazována tak mírně a bezkonfliktně. Ve filmu Slepice a kostelník se tedy potkáváme s obrazem kněze, který vyjadřuje

souhlas

s komunistickým

režimem,

myšlenkami

socialismu

a kolektivizací. To celé je však velmi pochopitelné na pozadí roku 1950 a tzv. slibu věrnosti republice, kdy KSČ nechtěla proti církvi a kněžím vystupovat z vlastních politicko-ideologických záměrů tak příkře. Podotkněme jen, že úspěch taktického politikaření vůči církvím neměl takový úspěch, jak komunistický režim očekával, jelikož v roce 1951 už nebyl tak vstřícný a nenabízel církvi a duchovenstvu akt slibu, ale došlo k zabavování církevního majetku a rozpouštění klášterů a řádů. Tohoto tématu se okrajově dotýká film Noc nevěsty, který ale vznikl až v roce 1967. Možná můžeme říci, že film Slepice a kostelník spíše dobře zachycuje to, co si tehdejší režim v roce 1950 přál - a to jak v celém filmu, tak především v postavě faráře. 1.3.2. Jan Hus a Vávrova trilogie Samostatnou kapitolou v 60. letech je historická trilogie Otakara Vávry Jan Hus (1954), Jan Žižka (1955) a Proti všem (1957), která navazuje na historický film o husitství po bitvě u Lipan v roce 1434 Jan Roháč z Dubé z roku 1947 a jež vypráví události historicky předcházející. „Snad proto, že husité bojovali proti katolicismu, u nás tak rozšířenému, stali se vděčným zástupným symbolem bojových tradic nově vznikající politické elity.“17 „...husitská

16

SLINTÁK, Petr: ROTTOVÁ, Hana: Venkov v českém filmu 1945 – 1969. str. 239. LIPŠANSKÝ, Postava faráře v českém filmu. In: http://revue.theofil.cz/revueclanek.php?clanek=335 [cit. 23.3.2015]. 17

17

tematika byla po únoru 1948 politicky preferovaná.“18 Je však nutné podotknout, že „líčí husitství až nepřirozeně idealisticky a proti všem historickým faktům jako národní hnutí za správnou věc, jakoby za něco podobného, zač bojovala komunistická strana v té době.“19 Trilogie ohromuje spíše svojí velkolepostí – obrovskými bitvami, značným komparzem, výpravností a kulisami – než historickou fakticitou. Petr Čornej ve svém příspěvku v knize Film a dějiny shrnuje: Jan Hus a husité jsou zde pojatí jako „předchůdci komunistického úsilí o revoluční proměnu světa a vybudování sociálně spravedlivé společnosti.“20 Postav kněží je v celé trilogii hned několik. Samotným Janem Husem v podání Jana Štěpánka počínaje. Postava kněze Husa je zde podána jako postava bojovníka za pravdu, jehož slovo dokáže pohnout davy chudých. „Marxističtí

historikové

spatřovali

v betlémském

kazateli

reformátora zažehnuvšího plamen revoluční vzpoury.“

21

sociálního

Jiným příkladem

kněze je postava Jana Želivského, který byl vyobrazen jako „revoluční vůdce pražské

chudiny.“22

To

rovněž

vyhovovalo

tehdejším

ideologickým

a cenzurním tlakům. Na vrub dalších postav kněží ve filmu se přidejme k názoru Petra Čorneje: „Tvůrci husitské trilogie nemohli pominout Husovu kněžskou funkci. Kompenzovali ji však jiným, rafinovanějším způsobem. Sledujeme-li všechny tři filmy pozorně, zjistíme, že ostatní kněží, ať už katoličtí či husitští, působí jako pokrytečtí svatoušci, úlisní a falešní demagogové či fanatici, zneužívající křesťanskou víru. Filmy byly vítaným příspěvkem k soudobé ateistické kampani.“23 Srovnání výrazu kališnických a katolických

kněží

vypadají

husitští

hejtmani

mnohem

racionálněji

18

KOPAL, Petr, ed: Film a dějiny, Nakladatelství Lidové noviny. str. 85. LIPŠANSKÝ, Postava faráře v českém filmu. In: http://revue.theofil.cz/revueclanek.php?clanek=335 [cit. 13.3.2015]. 20 KOPAL str. 85. 21 KOPAL str. 88. 22 KOPAL str. 87. 23 KOPAL str. 88. 19

18

a střízlivěji.24 My jen doplníme náš dojem. Kněží, kteří zůstávají věrní katolické církvi a vrchnosti, jsou často představovaní jako úlisní a bohatí, sledující vlastní prospěch. Ti, kteří se ocitají na straně husitského hnutí, jsou často horliví, přímí a chudí, i když někdy působí šíleným dojmem. V trilogii je podle našeho soudu značně podporována bojová nálada chudých lidí proti katolické církvi a bohatým. Je zřejmé, že je zde silné rozdělení na „my a oni“. Celá trilogie je pod značným vlivem marxistické interpretace historie, neboť husitské hnutí je zde podáváno jako sociální jev.25 To vyhovovalo i tehdejší propagandě komunistické strany. Tyto nálady se v trilogii odrážejí. Jako příklad toho, jak se komunistický režim neštítil překrucovat historickou pravdu a jak nevhod mu bylo, že Jan Hus byl kněz, uveďme rozdílnost obsahů výpovědí Mistra Jana na skutečné hranici a na té filmové. Ve skutečnosti Hus umíral za Boží pravdu a ve filmu proto, že chtěl pro lid spravedlivý řád.26 1.3.3. Pohádka, která se hodila Zmiňme zde také jednu z pohádek, která je tradiční vánoční pohádkou i dnes. Hrátky s čertem z roku 1956 režiséra Josefa Macha na motivy stejnojmenné divadelní hry Jana Drdy. Zde vystupuje postava otce Scholastika, poustevníka, kterého můžeme zařadit do námi vymezené kategorie postavy faráře. Tato postava zde působí nanejvýš komicky a ztřeštěně. Je to líný poustevník, který je pyšný. Odsuzuje Káču a princeznu Dišperandu do pekla. Uznává jen svoji vlastní spravedlnost a domnívá se, že je svatý. „Poustevník je i zde bezcitný egoista.“27 Ve chvíli, kdy je princezně i Káče odpuštěno a jsou zachráněny před peklem, poustevník nesouhlasí a označí Boha za

24

KOPAL, Petr, ed: Film a dějiny. str. 89. KOPAL, Petr, ed: Film a dějiny. str.89. 26 KOPAL, Petr, ed: Film a dějiny. str.91. 27 Hrátky s čertem jako lidová hra, Rudé právo, 10.3.1982 25

19

nespravedlivého. On sám má propadnout peklu, ale potrestá ho statečný Martin, který ho přinutí pracovat. Z výuky českého jazyka na střední škole si pamatujeme, že skrytý podtext příběhu je boj Čechů s cizími, pekelnými – nacistickými - mocnostmi.28 Divadelní hra vznikla po atentátu na Heydricha v roce 1942 a lidé v ní viděli boj z nacisty. Není asi složité domyslet, jaký podtext měl tento pohádkový příběh přinášet lidem v roce 1956 - boj s třídním nepřítelem a imperialistickým zlem, představa o církvi ztělesněná v postavě otce Scholastika. V postavě loupežníka jsou zobrazeni ti, co by chtěli ostatní okrádat o společné dobro, v postavě Martina Kabáta se může ukrývat KSČ, která se vším zlým „zatočí“ a nakonec vše dobře rozsoudí a potrestá. Můžeme se jen domnívat, jestli to bylo opravdu takto zamýšleno. 1.3.4. O historii vážně i nevážně V roce 1950 na motivy Jiráskova historického románu vznikl film Temno v režii Karla Steklého. Příběh se odehrává v době pobělohorské a představuje osudy rodiny Machovců, jejíž členové se hlásí vyznáním k českým bratrům a jsou stíháni jezuitským řádem jako kacíři a šiřitelé bludů. Hlavní kněžskou postavou ve filmu je páter Koniáš, kterého ztvárnil Martin Růžek, a bratři jezuité. Pozorný divák si všimne, že postava Koniáše, ale i jiných jezuitů, působí přehnaně agresivně, poťouchle, při hledání kacířských knih v příbytcích někdy až šíleně nebo démonicky. Jezuité vystupují tvrdě a neoblomně. Jsou představeni jako ti, kteří pasou po nekalostech chudiny. Víme, že útlak ze strany jezuitů byl v té době v českých zemích realitou, ale obraz, jak je zde Koniáš představován, se zdá být přehnaný. Domníváme se, že je příliš poznamenaný

vnímáním

hodnot

dané

doby.

Nabízíme

pohled

na

problematickou postavu pátera Koniáše od filologa a kulturního historika 28

Hrátky s čertem jako lidová hra, Rudé právo, 10.3.1982

20

Martina Svatoše.29 Ve filmu se objevují i prvky již zmíněného socialistického diktátu. Zmiňme jeden příklad za všechny. V úplném závěru vybízí myslivec Machovec k násilné revoluci. Temno ve svém filmovém historickém ztvárnění odráží nejen dobu, ve které se příběh odráží, ale i dobu, ve které vzniká. To jsme již ale zmínili výše ve svém obecném principu. Posledním v řadě filmových snímků, které jsme zatím zmínili, je veselohra Karla Steklého z roku 1956 Dobrý voják Švejk na motivy stejnojmenného humoristického románu Jaroslava Haška z let 1921 - 1923. Film, kterýžto provázela neobvyklá propagace, „kdy před promítáním filmu vyhrávala na pardubické hlavní třídě vojenská hudba v dobových uniformách“30. Zde se potkáváme s postavou feldkuráta (dnes bychom řekli vojenského kaplana) Katze, kterého ztvárnil Miloš Kopecký. Katze ač kněz, tak v Boha nevěří. Je ustavičně „naložený v lihu“, má slabost pro dámy a karty. Nakonec v kartách prohraje i samotného Švejka. Pro tehdejší komunistický režim to byl naprosto nezávadný obraz kněze. Karikatura a absurdita, se kterou Jaroslav Hašek postavu vytvořil v roce 1921, se mohla naplno projevit o 35 let později i ve Steklého filmové adaptaci. 29

Z článku: Na Koniáše se nelze dívat z pohledu naší doby, Katolický týdeník, 2010/43 Antonín Koniáš, 21.10.2010, Autor: Jan Paulas. Z pohledu našeho systému hodnot máme někdy tendenci dívat se na něho jako na rozporuplnou osobnost. Odsuzujeme, že ve snaze spasit duše „kacířů“ a „hříšníků“ je psychicky terorizoval, odevzdával světské vrchnosti a žádal pro ně přísné tresty. Naproti tomu můžeme ocenit, že duchovní hodnoty nadřazoval hmotnému prospěchu a že z lásky k bližním se neváhal pro strádající i obětovat. Jeho smýšlení a jednání ovšem můžeme pochopit jen za předpokladu, že budeme mít na zřeteli dobu, v níž žil. Z dnešního pohledu byl fanatikem své víry, který se zcela ztotožnil s cíli i prostředky katolické reformace, ale myslím, že o správnosti svého jednání neměl pochybnosti, a proto byl naprosto integrální osobností. Jako rozporuplná či tragická postava našich dějin se může jevit pouze nám, klademe-li na jeho smýšlení a jednání měřítka dnešní humanity, dnešního pojetí svobody individua a náboženského vyznání. Takovýto ahistorický pohled na práci barokního misionáře je však stejně absurdní, jako kdybychom vypalování klášterů, zabíjení řeholníků a pálení rukopisných knih husity posuzovali z hlediska dnešní ochrany kulturního dědictví či současných lidských práv a svobod. 30 SKOPAL, Pavel: Naplánovaná kinematografie – Český filmový průmysl 1945 - 1960, Academia, 2012, str. 342

21

Toto je jediné vyobrazení vojenského kaplana, na které v této práci narazíme. Jiný český film, kde by se objevoval vojenský kaplan, jsme nenašli.

1.4. Shrnutí Od roku 1948 do roku 1960 jsme zmínili osm filmových adaptací, kde se výrazněji objevuje postava faráře. Pět z nich jsou filmy zasazené do historického vyobrazení českých dějin včetně švejkovské veselohry, vévodí jim, a to zejména svojí výpravností, Vávrova trilogie. Dále je to jedna pohádka, jedna adaptace romantické povídky a jeden film, který se zabývá aktuálním tématem své doby. Myslíme tím dílo Slepice a kostelník. U všech filmů, mimo Divé Báry, musíme konstatovat, že komunistický převrat a snaha o nastolení nových pořádků, prosazování socialistické ideologie doslova přes mrtvoly, boj KSČ s církví, jakožto hlavním soupeřem v boji o smýšlení lidí, cenzura v produkci umění, filmu a svobody slova způsobila, že nenajdeme ve filmové tvorbě příliš mnoho obrazů kněze. A pokud ano, můžeme říci, že buď odkazují do starých časů, kde jsou často představeni historicky nepravdivě, anebo jsou karikováni a zesměšňováni. Jiná zobrazení jsou použita k ideologické propagandě nastoleného režimu. Nesetkáme se s věrohodným a plastickým vyobrazením kněze, a to jak po stránce profesní, tak ani lidské. Jinak můžeme smýšlet o postavě faráře ve filmu Divá Bára. Je zde sice upozaděn význam kněžství, protože stejně by mohla vystupovat třeba postava obecního učitele, ale zato je zde kněz vyobrazen lidsky a vlídně a bez nánosu marxistické ideologie.

22

První poválečná léta v české kinematografii hodnotí Jan Žalman takto: „Československá hraná tvorba jako by měla dvě tváře: na jedné straně žije částečně z toho, co měla připraveno za okupace, a vyčkávajíc, co bude dál.“31 Dodejme ještě, že se dají najít i snímky, ve kterých se postava faráře objevuje, ale není ničím zajímavá a ani se ve filmu „neohřeje“. Je zde spíše jako kulisa, která se zjeví na pár sekund a opět zmizí. Takovým filmem jsou např. Psohlavci.

31

ŽALMAN, Umlčený film – kapitoly z bojů o lidskou tvář československého filmu. str. 67.

23

2. 70. léta ve znaku kritického podání a plasticity postav Opět se nejdříve podívejme na společenské uspořádání těchto let.

2.1. Společenské uspořádání Již počátek 60. let se ve světové kinematografii stává dobou hledání nových možností vyjádření. Filmaři se začínají obracet k niterním existenciálním tématům. Tento trend se pozvolna prosazuje i v českých podmínkách.32 Druhá polovina 60. let v socialistickém Československu je ve znamení uvolňování společenských poměrů. Zejména od roku 1957 s nástupem prezidenta Novotného do úřadu je uvolnění zřetelné. Novotný se snaží hospodářskou krizi řešit změnou společenského smýšlení. Přelom 60. a 70. let se vyznačuje uvolněním cenzury, vznikem filmů, knih a kultury, které přinášejí nový, čerstvý pohled na svět, rozbíjí se dosavadní izolace země, televize přináší zpravodajství i ze zahraničí, dochází k částečnému otevření hovorů o zločinech let minulých a ozývá se stále více hlasů volajících po spravedlnosti. Tento trend trvá až do jara 1968, kdy přichází nová reforma socialismu a společenských poměrů v Československé republice v čele s Alexandrem Dubčekem – Pražské jaro.33 Vpád armád Varšavské smlouvy v srpnu 1968 tento pozitivní vývoj zastavil.

2.2. Filmová tvorba Slinták hodnotí vývoj asi tímto způsobem. Během 60. let se ve filmové produkci objevila řada filmů obsahující řadu náboženských motivů. Můžeme 32

KOPAL, Petr, ed: Film a dějiny. str. 99. ČORNEJ, Petr, a kolektiv autorů: Kdy, kde, proč a jak se to stalo v českých dějinách. str. 389. 33

24

říci, že měly spíše jen funkci dokreslující atmosféru, a to zejména venkova. Mnohé filmy obsahují drobnější religiózní prvky. Můžeme vidět visící „svaté“ obrazy v příbytcích, zapálené svíce u soch svatých, záběry jednotlivých náboženských obřadů – svatby, křty, pohřby – které působí věrohodně a uctivě. Často si můžeme povšimnout náhrobků, křížů, budov far a kostelů či jiné náboženské symboliky. V záběrech kameramanů se objevují venkovské sakrální stavby – boží muka, kříže v polích. „Po letech upozaďování existence církevních struktur nebylo tabu ani zobrazení kněží.“34 K jisté změně dochází v 1. polovině 70. let, kdy se postava kněze nezobrazuje již pouze pod diktátem komunistické ideologie a všudypřítomného schematismu, ale objevuje se snaha ztvárnit faráře plastičtěji. Farář vystupuje jako člověk s charakterovými vlastnostmi a nejen nutně jako nositel ideologie. Rovněž se můžeme setkat s nesatirizujícím podáním. Za povšimnutí stojí zejména postava kněze ve filmu Králíci ve vysoké trávě, Farářův konec a Neschovávejte se, když prší. Pro toto období českého filmu je typický pojem „Nová vlna“. Pod ním se skrývá řada mladých režisérů, kteří ukončili svá studia na FAMU a společenskopolitický vývoj jim umožnil tvořit filmy způsobem zatím v Československu nevídaným a zabývat se tématy, která zatím nemohla spatřit světlo světa.35

34 35

SLINTÁK, Petr: ROTTOVÁ, Hana: Venkov v českém filmu 1945 – 1969.str. 269. HAMES, Peter (2008): Československá Nová Vlna.

25

2.3. K jednotlivým filmům 2.3.1. Farář a venkov Prvním filmem, který zde zmíníme, je počin režiséra Václava Gajera Králíci ve vysoké trávě z roku 1961. Sledujeme zde obraz hodnotově rozbourané vesnice. Hlavním hrdinou je desetiletý chlapec Martin, syn zbožných rodičů, který je díky dennímu ministrování v kostele v kontaktu se slovy o lásce, odpuštění a spravedlnosti, které však ostře kontrastují s jeho všední realitou. Je nucen pomáhat otci krást materiál z místního JZD, vidí kamaráda, jak vědomě hřeší a pak přistupuje ke svátostem, je křivě obviňován a skutečný pachatel bezpráví profituje. To vše ho uvádí do hodnotového a emocionálního zmatku. Jedinou postavou, která je schopna ho hodnotově, spirituálně a výchovně orientovat, je kněz Hornof. Toho ztvárnil herec Václav Lohninský. Duchovní vyučuje náboženství pomocí soutěživých kvízů, což je v hlubokém kontrastu s tehdy běžně zobrazovaným dogmatickým klerikalismem ve výchově. Nemá sklon ke znásilňování duší a těší se důvěře dětí. Pro Martina představuje jedinou autoritu, která mu dodává jistoty. „Králíci ve vysoké trávě po dlouhé době prezentovali postavu kněze, jež se vymykala dosavadním šablonám. Duchovní pastýř obce zde byl na poměrně velkorysé narativní ploše zobrazen jako jedinec důvěryhodný a přirozeně jednající. Budovatelský narativ tedy v případě tohoto filmu alespoň částečně ustoupil narativu reformě-kritickému.“36 Dalším filmem, kde narážíme na postavu kněze, je Ďáblova past z roku 1961 od Františka Vláčila, „který vycházel – velmi volně – z baladické historické prózy Alfreda Technika Mlýn na ponorné řece, která v roce 1956

36

SLINTÁK, Petr: ROTTOVÁ, Hana: Venkov v českém filmu 1945 – 1969. str. 275.

26

získala druhou cenu v literární soutěži Mladá fronta.“37 Jedná se o příběh „z 18. století o svobodných mlynářích, kteří bojují o své právo a víru s panskými sousedy i nedůvěřivým farářem.“38 „V jeho fabuli se dramaticky promítal kardinální filosofický a ideologický spor té doby: víra – nebo rozum?“39 Víru, možná spíše dogmatické myšlení, zastupuje kněz, rozum a vědecké bádání zase mlynář, který studuje přírodu. Je to vyprávění o konfliktu, „jemuž podobný bychom v historické tvorbě předešlých let marně hledali.“40 Hlavní postavy filmu, kněz i mlynář, jsou spíše zástupci ideje než postavami z masa a kostí. Podívejme se na kněze. Historicky v době 18. století vystupovali jezuité proti kacířství, to už jsme zmiňovali u filmu Temno, za které mohl být pokládán i zájem o přírodní vědy, a hlásali vládu církve nad myšlením lidí. Přesně tak se chová kněz ve filmu. Ale celá věc se dá chápat i asociativně vzhledem k době vzniku filmu. Mohli bychom zde vidět „zrcadlo nastavené společnosti hledající cestu z politické ortodoxie a doktrinářství.“41 Film z jiného soudku je Procesí k panence z roku 1961 od režiséra Vojtěcha Jasného. Tento film je karikaturou na náboženský život na vsi. Náboženský akt procesí se promění ve fraškovitou politickou agitku toho, jak obyvatelé venkova ještě stále nepřijali modernější kolektivní uspořádaní společnosti. Náboženské projevy vesničanů tu jsou tolerovány jako „pozůstatek vesnického folklóru“42. Tento sociologicko-kulturní pohled pěkně rozpracovává Slinták (str. 258 – 268). Rovněž je tento film běžně v literatuře označován za konec

37

KOPAL, Petr, ed: Film a dějiny. str. 183. PTÁČEK, Luboš: Panorama českého filmu. str. 322. 39 ŽALMAN, Umlčený film – kapitoly z bojů o lidskou tvář československého filmu. str. 241. 40 ŽALMAN str. 242. 41 ŽALMAN str. 241. 42 ŽALMAN str. 71. 38

27

ateistické kampaně43, kterou lze vysledovat v české kinematografii již od převzetí moci komunisty v roce 1948. Zmíníme zde také film Neschovávejte se, když prší z roku 1962 od režiséra Zbyňka Brynycha. Tento film velmi pěkně zachycuje kulturní aspekty venkova 60. a 70 let minulého století na příběhu dvou kulturně protikladných postavučitelky a faráře. Oba se snaží kulturně podnítit apatický život vesnice v pohraničí. Oba to dělají svým způsobem. Kněz je zde zachycen jako svérázná postava. Po kraji se prohání na motocyklu a jako jediný ve vsi vlastní televizor. V kostele má zvukovou aparaturu, kterou sem vábí mládež. Prohlášením „Jsem farářem, protože nejsem ve Svazarmu“ jako by zdůvodňoval, že i náležitě (vlastenecky) reformovaný duchovní může být platným členem socialistické společnosti.“44 Tato narážka Petra Slintáka nás přivádí k myšlence na Mírové hnutí katolického duchovenstva, které stojí za to aspoň zmínit.45 Nicméně nezůstávejme na pochybách, že i zde jsou znatelné filmové hranice pro aktivitu kněze. Pomyslný zápas se soudružkou učitelkou kněz prohrává a jeho jediné aktivity končí pod střechou kostela. Nicméně pojetí svérázného kněze, kterého ztvárnil Miroslav Horníček, působí v kontextu filmové poválečné tvorby ojediněle. Film Noc nevěsty od režiséra Karla Kachyni z roku 1967 je pokládán za jeden z umělecky nejpřesvědčivějších pohledů na tragické období kolektivizace padesátých let na české vesnici. Kachyňa zde vytvořil filmový obraz básnické prózy Jana Procházky Svatá noc. K vyjádření hlavní myšlenky můžeme použít těchto slov: „Osudové setkání starého s novým a všemi 43

KOPAL, Petr, ed: Film a dějiny. str.88. SLINTÁK, Petr: ROTTOVÁ, Hana: Venkov v českém filmu 1945 – 1969. str. 270. 45 Mírové hnutí katolického duchovenstva sdružovalo od roku 1951 duchovní, kteří prokazovali svůj kladný poměr k socialistické republice a byli ochotni spolupracovat s komunistickým aparátem. Hnutí zůstalo nepočetnou skupinou. In. SLINTÁK, str. 270. 44

28

komplikovanými vazbami, jak se na vesnici utvářely v okamžiku, kdy osobní sobectví, víra, mýty, tradice a citové vztahy byly vyšinuty z vyježděných kolejí.“46 Hned na začátku podává obraz vynuceného odebírání živého majetku a vstupování do družstva. „Palčivé téma je tu zobrazeno jako ostrý střet dvou fanaticky chápaných „ideologií". Tu komunistickou představuje předseda družstva Picin, tu náboženskou zastupuje jeptiška, dcera bohatého statkáře, zvaná Slečna, která se po rozpuštění svého řádu vrací na rodný statek právě v den, kdy si její otec bere život.“47 Jen pro kontext příběhu doplníme, že sedlák páchá sebevraždu na protest proti právě probíhajícímu odevzdávání majetku do družstva, což vystihuje bezvýchodnost celé události. Jeptiška vyvolá o štědrovečerní noci svým náboženským fanatismem davovou hysterii, která přeroste v živelný odpor proti nucenému zakládání JZD v podobě procesí na půlnoční mši. Bláhová a marná vzpoura si vyžádá svou krvavou daň. Na straně Picina je totiž moc a síla, na straně Slečny zase pravda. „Autorům nešlo o „soud", ale o vystižení vnitřních příčin konání obou stran.“48 Postava kněze zde nejlépe vynikne v kontrastu postavy řádové sestry. Kněz (Josef Kemr) se dostává do konfliktu s řádovou sestrou (Jana Brejchová). Ta i přesto, že její klášter byl rozpuštěn, dodržuje na statku, který převzala po svém otci, všechny náboženské rituály a život v askezi – spí na pryčně, drží půst, pravidelně se modlí. Vnímáme v tom jistou oddanost, ale později stále větší fanatičnost. Přesvědčí kněze, aby uspořádal v místním kostele půlnoční mši podle křesťanských zvyklostí. Navíc se vytvoří tradiční procesí vesničanů, které má jak náboženský, tak i, a to zejména ze strany sedláků, politickorevoluční charakter. Celá tato situace působí vyzývavě a revolučně. „Farář, i vzhledem k větší míře zodpovědnosti, se naproti tomu chová opatrnicky a nařízení úřadů ctí víc než církevní dogmata. Jeho polemika s řeholnicí jako 46

FRANCL, Gustav, Hledání ztracených pravd. „Film a doba“ 13, 1967, č. 11, 605. Noc nevěsty, http://www.fdb.cz/film/noc-nevesty/popis-obsah/14375 [cit. 12.2.2015]. 48 Noc nevěsty http://www.fdb.cz/film/noc-nevesty/popis-obsah/14375 [cit. 12.2.2015]. 47

29

by odkazovala k vnitrocírkevní otázce odpovídající míry spolupráce s režimem. Zatímco řeholnice je zastánkyně otevřeného odporu, farář upřednostňuje taktickou smířlivost.“49 Ač ne na velikém prostoru je nám tady postava faráře představena jako postava bez vnitřního zápalu, která jedná opatrně, aby nedošlo ke konfliktu s úřady světskými i církevními. Dalo by se říci, že je to milovník zaběhnutého řádu, který nehodlá riskovat. Musíme však říci, že v motivech jednání faráře i řeholnice lze nalézt jak klady, tak zápory a celou expresi těchto dvou postav lze relativizovat. Ve filmu Všichni dobří rodáci režiséra Vojtěcha Jasného z roku 1968 se setkáváme s poetickým obrazem záměrné likvidace tradičních sedláků na venkově po roce 1948.50 Tento film je pokládán v české kinematografii za jeden z nejlepších obrazů venkovské společnosti v poválečných letech. S postavou kněze se zde setkáváme pouze okrajově. Je to spíše jen epizodní postava. Mohli bychom říci, že je zde zaznamenáno to, jak se zacházelo s politicky nepřizpůsobivými faráři. Kněz je zde zatčen a odvezen. „Orgány strany si byly v letech 1948 – 1953 (období, ve kterém se film odehrává) vědomy, že církev je díky své struktuře a funkčnosti jedním z jejich nejstabilnějších protivníků, proto tyto orgány přistoupily k politice tvrdé represe, která měla strukturu církevní organizace zcela zničit.“51 Poté se koná demonstrace v čele s jiným knězem. Zde nelze o knězi mnoho říci. Jeho obraz přesně zapadá do dobového uspořádání tehdejšího venkova. O tom, jak bylo zacházeno s kněžími, kteří se nepodvolili komunistickému diktátu, hovoří blíže Jiří Hanuš.52

49

SLINTÁK, Petr: ROTTOVÁ, Hana: Venkov v českém filmu 1945 – 1969. str. 328. SLINTÁK, Petr: ROTTOVÁ, Hana. str. 409-412. 51 HANUŠ, Jiří: Tradice českého katolicismu ve 20.století. str. 136. 52 HANUŠ str. 136-155. 50

30

2.3.2. Farářovské komedie Rozmarné léto natočil Jiří Menzel v roce 1967 podle humoristického románu Vladislava Vančury. Byla to pátá Vančurova kniha, která vyšla v roce 1926 s ilustracemi Josefa Čapka. Jedná se o idylický, půvabný humor, za nímž se skrývá něco velmi neidylického: „... mrtvá stojatost života, smíření se s málem, vnitřní prázdnota, povážlivá morálka, nuda.53 Klidný život na malém městě se trojce starších mužů - majiteli říční plovárny, majorovi ve výslužbě a katolickému knězi abbé Rochovi (František Řehák) - promění ve chvíli, kdy do města přijíždí dvojice komediantů - kouzelník a jeho mladá pomocnice. Všichni tři pánové se do mladé artistky zamilují, ale výsledek je u všech stejný: „Z prázdnoty srdce nelze vykřesat opravdovost lásky.“54 Děj jistě není třeba více připomínat, předpokládáme, že je všem notoricky znám. Připomeňme jen ještě, že Menzelův filmový počin byl dobovou filmovou kritikou označován jako dokonalý film, který prolomil iluzi (stejně jako Markéta Lazarová ve stejném roce), že Vančura je nefilmovatelný55. Postava kněze je zde podána věrně humoristickému konceptu Vančury jako Don Juan, který dokáže vzletně promlouvat velké řeči o svých orlích dovednostech, ale pak nakonec poskakuje jako vrabec. Zapadá do trojice hlavních hrdinů. Doplatí nejhůře na své milostné spády s mladou artistkou, kdy mu je při šarvátce natrženo ucho, které je nutné zašít tak, aby skandál nevyšel najevo. Operace se ujme plavčík. Použije vlasec a rybářský háček. Postava kněze je naprosto humoristická a poplatná vančurovskému humoru.

53

ŽALMAN, Umlčený film – kapitoly z bojů o lidskou tvář československého filmu. str. 218. 54 ŽALMAN str. 217 55 Menzelo Rozmarné léto, Lidové noviny, 18.4.1968, str. 5, nebo Rozmarné léto – aktuální, Mladá fronta, 18.4.1968, str. 2

31

Další z komedií v českém filmu je Farářův konec od režiséra Evalda Schroma z roku 1968 podle scénáře Josefa Škvoreckého. Oproti filmům Návrat ztraceného syna 1966 a Každý den odvahu 1964 ze Schromovy tvůrčí dílny před rokem 1968 se zde potkáváme s tragikomickým až absurdním, groteskním, fraškovitým humorem. „Od pohledu na morálku jednotlivce se přesouvá k morálce mocenské struktury.„56 To, co se ve filmu odehrává, není místně ani časově konkretizováno. Jednoduché vyjádření děje se nabízí ve větě – Jak by se líbilo kostelníkovi farářovat. Na první pohled by se dalo říci, že se jedná o jednoduchou polemiku s tradiční představou o vesnických vzdělancích, panu faráři a panu učiteli. Zahraniční kritika nacházela ve filmu především spor mezi světskou a duchovní mocí.57 Jedná se spíše o obraz zevšeobecnění jednání mocných vůči těm, kteří se jim znelíbí. Střet duchovní vyspělosti s mocenskou nadřazeností. Možná šlo i o problém vnucovat návody druhým na to, jak mají žít. „Schromovou snahou bylo povýšit kulisy zábavné frašky na podobenství o lidské nedokonalosti a marné snaze uniknout osudu.“58 To vše ve fraškovitém ladění zahaleném v meditativně symbolické náladě. Václav Vondra komentuje: „Farář nemá vysvěcení, ale za to v sobě nosí až biblicky prostou lásku k lidem, schopnost odpouštět a zbavovat je pocitu samoty. Kantor má na své učitelství posvěcení, ale v podstatě je daleko větším podvodníkem než falešný farář. Je to žvanil, který rád řeční, jemuž jdou všechna suchopárná slova jen od plic, ale nikdy od srdce. K svému povolání se nehodí, a když je závist na farářovy úspěchy větší než jeho strach a opatrnost, končí jako sprostý udavač. Je to konflikt lásky s vlažností, touhy s přízemností, opravdovosti s falší a předstíráním.“59 Zápas vnitřní čistoty s pokušením.

56

Farářův konec, Zemědělské Noviny Jan Jaro 1990 SLINTÁK, Petr: ROTTOVÁ, Hana: Venkov v českém filmu 1945 – 1960 str. 354. 58 DENEMARKOVÁ, Radka: Evald Schrom – sám sobě nepřítelem, str. 78. 59 časopis Film 8.5.1969 57

32

J. Škvorecký psal role přímo pro Brodského a Brejchovou na základě přátelského slibu. Navíc se Škvorecký nikdy netajil tím, že inspirací k námětu mu byla skutečná událost, o které se dočetl v roce 1950 v novinách. Brodský pojednal postavu falešného kněze v obrysech laskavosti, přejícnosti a mírnosti, která neustoupí žádnému nátlaku. Film je nabitý podobenstvími, podtexty a symboly – komedianti jsou zde symbolem všeho pomíjejícího. Film obsahuje novozákonní obrazy = vjezd na oslátku, pastýř Jan, prostoduché zázraky, které za zázraky prohlašují přihlížející lidé okolo. Majka by v biblických textech byla Máří Magdaléna, dialog faráře a učitele přirovnáme pokušení Páně na poušti, farář je zrazen Judou stejně jako Ježíš Jidášem. Závěrečná scéna, kde visí farář za ruce na trámu společně s dvěma padouchy, je přirovnáním k ukřižování a smrti Krista. V centru děje stojí postava kostelníka, který se stal farářem, a vesnického učitele. Divák pochopí, že tyto dvě postavy jsou protihráči. Samozvaný farář představuje biblicky prostou lásku k lidem, schopnost odpouštět a vnímat nedokonalosti prohřešky lidí se širokým srdcem. Zároveň je to však podvodník, který nemá právoplatný glejt na to, aby mohl být farářem. Podle právních norem farářem nemůže být, ale naprosto je jím celým srdcem, i když bez požehnání úřadů. Postava učitele představuje žvanila, který rád žvaní, přesvědčuje lidi o své pravdě a zejména o tom, že by se měli mít rádi. Je to pokrytec, který je na své pozici právoplatně, nikoli však srdcem. Je to udavač, který závidí farářovi úspěchy při působení mezi lidmi. Celé kouzlo ironického humoru tkví v tom, že Škvorecký převrátil úlohy hlavních postav. „Nositelem pochybovačného rozumu učinil falešného zástupce církve, kdežto roli jeho dogmatického protivníka svěřil navenek bezúhonnému prvnímu muži ve vsi.“60

60

ŽALMAN: Umlčený film – kapitoly z bojů o lidskou tvář československého filmu. str. 226.

33

Film může mít mnohé výpovědi. Není důležitá legitimita, ale upřímnost pohnutek. Lze ho rovněž chápat jako obraz střetu světské a duchovní moci. Dychtivá touha vesničanů po knězi může nastolovat téma duchovní vyprahlosti. „Farářův konec je film, který hodnověrně odráží hodnotový i fyzický stav venkova v 60. letech.“61 2.3.3. Opět historie v podání Daňka a Vláčila V roce 1963 vzniká historický film, v této kapitole již druhý, režiséra Oldřicha Daňka Spanilá jízda. Děj se odehrává v letech 1427 – 1430. Opět se tedy ocitáme v době husitské. Po šesti letech od posledního filmu Vávrovy trilogie se opět někdo odvážil vstoupit do této nesnadné historie českých zemí. Tématem filmu je pomsta a myšlenka přesvědčování bez použití zbraní.62 Téma pomsty je rozpracované v podobě touhy Ondřeje Keřského z Římovic, který se chce pomstít Eschweileru z Hohenbachu za to, že při vpádu křižáckých vojsk do Čech vypálil jeho tvrz a odvedl mu nevěstu. Každý stojí na

jedné

straně

vojenského

konfliktu

znepřátelených

stran.

Téma

přesvědčování bez násilí se rovněž nese celým dějem. Husitské vojsko v čele s kněžími vyráží do Německa ne pro to, aby plenilo a drancovalo, ale aby bylo slyšeno jejich přesvědčení, které mají hlásat právě kněží. Ve filmu si lze povšimnout dvou kontrastujících kněžských postav. První z nich je arcibiskup winchesterský Henry of Beaufort, který vede nesmiřitelný boj s husity v čele křižáckého vojska. Druhým je Jíra, husitský kněz, který přesvědčuje argumenty o správnosti husitské věci. Jeden působí povýšeně a nesmiřitelně a druhý je odhodlaný ideolog, který nepřestává kázat ani v nejvypjatější situaci, přestože ví, že zemře.63

61

SLINTÁK, Petr: ROTTOVÁ, Hana: Venkov v českém filmu 1945 – 1960. str. 343. KOPAL, Petr, ed: Film a dějiny. str. 101. 63 KOPAL, Petr, ed: Film a dějiny. str. 99-106. 62

34

Dalšími dvěma historickými filmy z roku 1967 jsou Údolí včel a Markéta Lazarová režiséra Františka Vláčila, který je považován za „klasika duchovního filmu“64. O Vláčilových filmech jako o spirituálních a mystických pojednává Blažejovský ve své práci Spiritualita ve filmu. Oba filmy jsou vysoce ceněny jako skvosty české kinematografie především pro své umělecké zpracování, které bylo do té doby na české filmové scéně nevídané. Údolí včel vypráví o touze českého zemana žijícího za zdmi chladného kláštera na severu po živém tepajícím životě. Svou touhu uskuteční. Prchne na svou rodnou tvrz Vlkov. Je však pronásledován přítelem Arminem, který ho chce přivést zpět na správnou cestu. Pokud se nevrhneme do diskuzí o tom, jestli oba hlavní hrdinové Ondřej a Armin jsou anebo nejsou kněží, protože nikde není výslovně řečeno, že ano65, tak s postavou kněze se potkáváme pouze v podobě kněží v klášteře na severu, a ti působí zcela dogmaticky a chladně. Navíc jsou pouze postavami dokreslující prostředí a atmosféru kláštera. Mnohem zajímavější je postava kněze Plázia na Vlkově, což je epizodní postava, ale má více prostoru a dostává se navíc do přímého kontaktu s hlavními postavami, s Ondřejem a Arminem. Plázius je zde ukázán jako venkovský kněz, který se stará o svěřený kostel, přimlouvá se za děti a je zpovědníkem nevlastní matky, později nevěsty Ondřeje. Dostává se do myšlenkového sporu s Arminem o vidění víry a o posuzování Ondřejových zásnub s nevlastní matkou. Plázius vystupuje smířlivě, nedogmaticky. Je zde, na rozdíl od Armina, zástupcem klidného a přívětivého přijetí lidských slabostí a nedostatků. Jediná chvíle, kdy Plázia vidíme jednat v hněvu, je chvíle po vraždě nevěsty Ondřeje. Odsuzuje tento čin, ale stále nabízí vrahovi, Arminovi, smíření. Vybízí ho k lítosti. 64

BLAŽEJOVSKÝ, Jaromír: Spiritualita ve filmu, Disertační práce, Masarykova univerzita, Filosofická fakulta, Ústav filmu a audiovizuální kultury, Brno 2006, str. 163. 65 Do řad Německých rytířů se dostávali jak šlechtici, tak i kněží. Řád byl založen roku 1190 jako špitální bratrstvo ve Svaté zemi německými kupci. In: http://www.nemeckyrad.cz/ [cit. 15.4.2015].

35

Žalman tvrdí: „Údolí včel, nejspirituálnější ze všech Vláčilových děl, je dodnes jediným českým filmem, v němž se odrazil vliv bergmanovského vidění: jeho severská ponurost, jeho sklon k iracionalitě, jeho mysticismus.“66 Musíme si uvědomit, že Vláčil zde nechce vyprávět historii nebo posilovat paměť národa, ale kritizuje duchovní a politický stav společnosti pomocí historického filmu.67 K tomu i používá postavy. Včetně postavy otce Plázia, který představuje jeden z myšlenkových proudů, který Vláčil vpouští do diskuze. O hloubce tohoto filmu se zmiňují i dobová periodika68 Markéta Lazarová je film mladší než Údolí včel. Byla natočena na motivy Vančurova románu, který vypráví o temném středověku a o souboji dvou znepřátelených rodů loupeživých rytířů. Mezi nimi se ocitá milostný příběh dvou členů těchto rodů. Některé filmové motivy jsou převzaty z Obrazů dějin národa českého například postava mnicha Bernarda (Vladimír Menšík).69 Ta je sice pouze epizodní postavou ve filmu, ale musíme ji zmínit. Bratr Bernard miluje svojí ovečku, putuje s ní krajem a připlete se do sváru dvou znepřátelených rodů. Domníváme se, že postava spíše působí jako tulák a ne jako duchovní. Byli bychom ochotní připustit výraz z prostředí východní církve jurodiví70.

2.4. Shrnutí V této kapitole jsme zmínili deset filmů. Mluvili jsme se o čtyřech historických filmech, z nichž tři mají jednoho režiséra - Františka Vláčila. 66

ŽALMAN: Umlčený film – kapitoly z bojů o lidskou tvář československého filmu. str. 248. 67 ŽALMAN: Umlčený film – kapitoly z bojů o lidskou tvář československého filmu. str. 250. 68 Údolí včel, Mladá fronta str. 2, 31.5.1968 69 ŽALMAN: Umlčený film – kapitoly z bojů o lidskou tvář československého filmu. str. 242. 70 Jurodivý – „blázen pro Krista“ často nadaný prorockým darem. Blíže např: http://www.rozhlas.cz/regina/slova/_zprava/149509, [cit. 6.4.2015] .

36

Noc nevěsty a Všichni dobří rodáci jsou filmy, které se vyrovnávají s nedávnou historií, komunistickým převratem a zaváděním nových společenských systémů. Filmy agitační najdeme tři, mezi nimi vyčnívá Procesí k panence, které přímo útočí na náboženské zvyky na venkově. Neschovávejte se, když prší a Králíci ve vysoké trávě nepůsobí tolik agresivně jako výše zmiňované. Poslední kategorií jsou veselohry Farářův konec a Rozmarné léto. O filmech od roku 1961 do roku 1969, ve kterých se setkáváme s postavou kněze, můžeme říci následující: Setkáváme se s více filmovými ztvárněními venkova, zejména venkova počátku 60. let. Mohla by nás napadnout otázka: Proč tolik venkova? Odpověď nám podává Jan Žalman: „Rolnický venkov s jeho

staletími

stvrzeným

sociálním

a

životním

systémem,

s jeho

hospodářským individualismem a lpěním na půdě, právě tak s jeho mravním i duchovním „konzervatismem“, byl poválečným převratem nejhlouběji zasažen ve svém společenském vědomí, jako největší složka národa měl nejvíc co ztratit, a už tím se logicky nabízel jako ideální sféra pro výzkum, jakými cestami a za jakou cenu byl uskutečněn přechod k novému společenskému řádu.“71 Musíme myslet na to, že i na rovině filmové tvorby docházelo k vyrovnání se s minulostí československého státu. Ale to jsme již zmiňovali výše. Dále trvá, že filmová tvorba, ve které se potkáváme s postavou kněze, se stává z velké části z historických témat. Je však zřejmé, že kněz již není představován jen v rámci schematismu komunistické ideologie, jak tomu bylo v minulé kapitole, ale že je to postava, sice často epizodní, ale reálná, mnohdy představující nějaký filosofický myšlenkový proud, který je zasazen do historické epochy, ale promlouvá živě k divákovi. To bezesporu souvisí se situací společnosti do roku 1968, která byla zmíněna v úvodu této kapitoly.

71

ŽALMAN: Umlčený film – kapitoly z bojů o lidskou tvář československého filmu. str. 72.

37

Můžeme si všimnout mizející tendence kněze pošpinit, zesměšnit, či tuto postavu dokonce použít k šíření politických nebo ideologických myšlenek. Kněz je představován různorodě a barvitě. V historických filmech, komediích, ale i ve snímcích, které se vyrovnávají s nedávnou minulostí. Povzbudivé je, že postavy faráře se dočkáme i ve filmech, které ve své době byly ceněny pro své novátorské a neotřelé umělecké ztvárnění.

38

3. Po roce 1968 až k Sametové revoluci 3.1. Společenské poměry V srpnu 1968 vpadly do Československa armády států Varšavské smlouvy a uvolňování socialistických otěží skončilo. V dubnu 1969 stanul ve vedení KSČ Gustav Husák. Celé nové vedení strany si vytyčilo za cíl konsolidaci společnosti a normalizaci poměrů v socialistickém Československu. V praxi šlo o návrat k vládě „pevné ruky“ na všech úrovních. I přesto se objevují nejrůznější uskupení, která volala po svobodě a demokracii a která se snaží o narušování komunistických struktur. Vznikla Charta 77 a jiné takzvané disidentské aktivity. Na přelomu 80. a 90. let se většina evropských komunistických států otřásá v základech. V listopadu 1989 studentská demonstrace

vyvolává

vlnu

protestů

a

změn,

které

vyústily

v

návrat demokratického zřízení do Československa.72

3.2. Filmová tvorba Kinematografie se přirozeně dostala do zorného pole Husákovy vlády. Film je zcela jistě dobrý prostředek k ovlivňování veřejného mínění a nyní měl pomoci znovu nastolit ztracený pořádek. Došlo k opětovnému posílení cenzury. Ve filmech došlo opět k návratu schematismu a zvýraznění témat, která KSČ nevadila.

72

ČORNEJ, Petr, a kolektiv autorů: Kdy, kde, proč a jak se to stalo v českých dějinách. str. 389.

39

3.3. K jednotlivým filmům 3.3.1. Vyrovnání s minulostí V této kapitole jako první zmíníme film Kladivo na čarodějnice režiséra Otakara Vávry z roku 1969. Snímek si bere za základ stejnojmenný román Václava Kaplického doplněný o studium dobových svědeckých pramenů o procesech proti čarodějnicím ve Velkých Losinách a Šumperku.73 Film

je

zaměřen

dokumentaristicky.

Žalman

používá

výraz

„quasidokument“74. Režisér přiznává, že film zaměřil tak, že popisuje mechaniku soudních procesů.75 Není zde tedy zachycen velkolepý historický příběh. Cílem je „demaskovat metody justiční svévole.“76 Je asi jasné, s jakým pozadím o tomto můžeme přemýšlet. Procesy 50. a 60. let 20. století jsou nasnadě.77 Tím je jasné, že se již nedařilo dusit kritiku politických procesů tak jako dříve. Celá zápletka filmu spočívá v tom, že jedna z vesničanek ukryje hostii pod šátek a chce jí použít pro nemocnou krávu. To je označeno za čarodějnictví. Na pozvání hraběnky přichází inkvizitor Boblig a rozjíždí se tak celá mašinérie procesů, která polyká jednoho nevinného člověka za druhým. Nakonec i lidsky čistý a neposkvrněný kněz děkan Lautner (Ello Romančík), který se odváží veřejně pranýřovat inkvizitorovu činnost, se stává prestižní obětí, protože na správnost procesů nesmí padnout ani stín podezření. Celá postava děkana Lautnera je chápána jako obraz člověka, který se snaží bojovat proti zlému a nespravedlnosti, který k tomu hodlá použít všechny své možnosti v postavení kněze, ale která je tak jako tak naprosto ve vleku událostí, jež ho nakonec semelou. S podobným obrazem kněze, avšak ne tak 73

ŽALMAN: Umlčený film – kapitoly z bojů o lidskou tvář československého filmu. str. 251. 74 ŽALMAN str. 251. 75 S Otakarem Vávrou o historickém filmu Kladivo na Čarodějnice, Rudé právo 22.1.1970. 76 ŽALMAN str. 252. 77 ŽALMAN str. 253.

40

aktivním, se setkáváme o 35 let později v televizním filmu In nomine patris, kterému se budeme věnovat později a ve kterém je nemožnost bránit se proti soukolí nespravedlnosti ještě mnohem výraznější. Další film s ponurou atmosférou je Smuteční slavnost z roku 1969 od režiséra Zdenka Syrového na motivy stejnojmenné novely Evy Kantůrkové. Patří ke třem reformně kritickým filmovým dílům z venkovského prostředí, které jsme výše zmínili i my (Noc nevěsty, Všichni dobří rodáci a Smuteční slavnost) a které kriticky reflektují nedávnou historii. Je zde naprosto zpochybněn obraz bezproblémové kolektivizace a socialistické skutečnosti.78 Také se můžeme dočíst, že film: „Zůstane patrně vrcholem filmových výpovědí o českém venkově a jeho měnící se tváři od padesátých let.“79 Nutno podotknout, že film po svém dokončení koncem roku 1969 putoval rovnou do trezoru a český divák se s ním shledal až začátkem května 1990 v pražském kině Blaník.80 Film vypráví o sedlákovi, který přišel o svůj grunt a dožívá v malé místnosti neznámo kde. Pečuje o něj jeho žena. Sedlák zemře a žena se navzdory místním úřadům rozhodne vypravit svému muži pohřeb z jejich bývalého statku, ze kterého se stala ruina. To se jí podaří. Celý pohřeb a průvod s rakví se stává tichou demonstrací proti nastolenému režimu. „Demonstrativní uskutečnění pohřbu podle starých pořádků je posledním tragickým vzdorem navozujícím problematiku humanity na úkor političnosti.“81 Farář je zde zobrazen jako pochybující postava82. Matyldě, ženě zemřelého sedláka, tradiční pohřeb nedoporučuje. Má obavy z reakce politických zástupců kraje. Napomíná Matyldu, aby byla pokornější. Divák za tím však vytuší strach 78

SLINTÁK, Petr: ROTTOVÁ, Hana: Venkov v českém filmu 1945 – 1960. str. 90. Svobodné slovo, Balada o lidské důstojnosti, Eva Hepnerová, 4.5.1990. 80 Zlo ve jménu zla, Mladá fronta, 8.5.1990. 81 SLINTÁK str. 178. 82 SLINTÁK str. 330. 79

41

ze situace, která může nastat. Opatrný farář se však v druhé polovině děje zařadí do průvodu s rakví, který sám ze své pozice musí vést. Nakonec v něm zvítězí smysl pro jeho povolání a vede obřad. Tím se přidružuje k tichému protestu proti politickým mocipánům stejně jako všichni ostatní. Je tedy postavou, u které zaznamenáváme velkou vnitřní proměnu. Nejdřív se smuteční slavnosti ze strachu účastnit nechce, posléze však sám zůstává poslušný a věrný svému poslání a pohřební obřad vede.

3.3.2. Veselohry a komedie Zmíníme se zde o veselohře s historickým motivem, kterých je v české kinematografii více než dost, abychom se později k vážnému tématu opět vrátili. Na okraj zmíníme film Slasti Otce vlasti od režiséra Karla Steklého z roku 1969. Na okraj proto, že se zde s kněžskou postavou setkáváme, ale jen velmi zřídka. Jedná se o žebravého mnicha na hostině v Itálii a o biskupa Jana IV. z Dražic83, který se divákovi objeví třikrát. Obě postavy jsou zasazeny do komediálního žánru. A však postava biskupa působí vážně a úctyhodně. Je představena se všemi svými atributy. Není zde snaha tuto postavu nějak zesměšňovat. Ba co více, je pojat vždy jako státotvorník a jako morální usměrňovatel mladého kralevice84. Ve filmu Noc na Karlštejně, jež zmíníme za chvíli, rovněž moc vtipu kolem postavy biskupa děláno není, přestože jde o komediálně laděný žánr. Nicméně více neřekneme, protože jde opravdu o postavy okrajové. V roce 1970 se divákovo oko může pobavit další filmovou veselohrou z Rudolfínské doby Svatby Pana Voka opět od režiséra Karla Steklého. Film vypráví o slavném českém šlechtici Petru Vokovi z Rožmberka, tedy

83 84

PATOČKA, Luboš: Panorama českého filmu. str. 119. PATOČKA str. 119.

42

především o jedné krátké etapě jeho života, kdy se oženil se šlechtičnou Kateřinou z Ludanic. „Nejde tu o historii, nejde o filosofický pohled na život. Je to rozverná podívaná.“85 Postav kněží a páterů je zde hned několik, i když jenom epizodních. Můžeme se zde setkat s osobním zpovědníkem císaře Rudolfa, který přijímá úplatky od Petra Voka. Ten se od něj dozvídá vše, co potřebuje ke svým pletichám u císařského dvora. Dále je tu postava kněze, která pomůže Petru Vokovi uspořádat 12 svateb, při nichž se mocný Rožmberk zbaví svého froucimoru, aby se mohl sám oženit. Třetí kněžskou postavou je kardinál vyslaný papežským stolcem do Prahy k císaři. Nešťastnou náhodou a úskoky Petra Voka se stane, že kardinál dostane při vjezdu do Prahy pořádný výprask. Posledním představitelem kněžstva je v závěru filmu mladý mnich, který je sváděn, a divák může jen domyslet, jestli i sveden mladičkou manželkou Petra Voka Kateřinou z Ludanic. Ve filmu jsou postavy prelátu postavami okrajovými. Působí směšně. Jejich počínání je v rozporu s tím, jak by duchovní měl jednat – jsou úplatní, moci chtiví, podléhají ženským svodům. Obraz kněze je zde tedy zařazen do žánru filmové veselohry a má diváka především pobavit. V roce 1973 vznikl pod režijní taktovkou Zdeňka Podskalského hudební komediální film Noc na Karlštejně podle předlohy Vrchlického divadelní hry. Děj je notoricky známý. Mladá královna přes králův zákaz pobytu žen na Karlštejně pronikne v přestrojení za páže na hrad za svým královským manželem. To samé podnikne Alena, děvče, které je zamilované do jednoho člena posádky. Přes dobrodružství, jež obě ženy podstoupí, vše dobře dopadne a obě skončí v náruči svých vyvolených. Ne úplně mimo počínání dívek stojí postava biskupa Arnošta z Pardubic (Karel Höger). Zde je biskup představen jako moudrý rádce, obratný a lstivý politik, flexibilní člověk, který si ví rady 85

Svatby pana Voka, Rudé právo, 8.4.1971.

43

v každé situaci. Ten, který má pochopení pro ženská srdce, kterým se stýská po milovaných mužích. Posledním v řadě komediálních filmů do roku 1989, kde se setkáváme s postavou kněze, je film Zdeňka trošky Slunce, seno, jahody z roku 1983. Tento snímek je první ze série, kterou ještě doplňují filmy Slunce, seno a pár facek z roku 1989 a Slunce, seno, erotika z roku 1991. O celé třídílné sérii pojednáme již teď a dále jen uvedeme dataci filmů. Jedná se o komedie v takzvaném žánru „crazy – komedií“. Obsahují množství groteskních zápletek vyhrocených až do výrazových krajností.86 První díl představuje „žabomyší spory obyvatel Hoštic“87, druhý pak je vystaven na „dvou známých, ač ne zrovna lichotivých lidských vlastnostech, že totiž nejvíc se řehtáme ze zlomyslnosti a dále, že nás tuze rozesměje, když z velkého filmového plátna naplno znějí slova, za něž doma děti káráme.“88 Poslední díl „lze charakterizovat jako pouhý sled skečů a vtipů“89 na téma erotika. Jak vidíme, není to právě lichotivé hodnocení. O nízkém hodnocení kvality filmů hovoří články v periodikách.90 Nicméně proti jsou statistiky návštěvnosti a tržeb, kdy se např. Slunce seno erotika dostalo na šesté místo za období let 1991 a 1996.91

86

PATOČKA, Luboš: Panorama českého filmu, str. 298. PATOČKA str. 298. 88 MIŠKOVÁ,Věra: Taškařice na našem venkově, Rudé právo, 30.6.1989. 89 HALADA, Andrej: Český film devadesátých let, Nakladatelství Lidové noviny 1997, Praha, str. 80. 90 MIŠKOVÁ,Věra, Taškařice na našem venkově, Rudé právo, 30.6.1989, nebo JAROŠ,Jan, Facky a co dál?, Lidové Noviny 23.11.1990 – „Slunce seno erotika vypovídá o zmatcích doby těsně porevolučních, kdy se filmaři tak říkajíc „utrhli ze řetězu“ a nebyli schopni soustředit se na serioznější výpověď. Je paradoxní, že v okamžiku, kdy bylo možné bez zábran vyslovit všechna tabuizovaná témata, se Troška vrhá na to nejpokleslejší – na značně hrubozrné erotické žertování.“ 91 HALADA, Andrej: Český film devadesátých let, str. 224. 87

44

Ve všech třech dílech se setkáváme s postavou vesnického faráře Otíka, oklopeného místními drbnami a vystaveného vždy vulgárním vtípkům. Postava faráře je zde karikaturou bez nároku na autenticitu. 3.3.3. Experiment pod vlivem Nové vlny Film Valérie a týden divů režiséra Jaromila Jireše, natočený v roce 1970, na počátku normalizačního období, vznikl jako adaptace románu Vítězslava Nezvala z roku 1935.92 Nezval (1900 – 1958) byl básník, prozaik, představitel avantgardní poezie, poetismu a surrealismu v první polovině 20. století.93 Jeho román Valerie a týden divů je označován za „román hrůzy“ nebo za „černý román“, který spojuje prvky strašidelného vyprávění s upírskými motivy spolu s fantastikou, pohádkovostí, erotickým nádechem. Evokuje strach a hrůzu, ale také průnik snu s každodenním životem, fantastické vize a sny.94 Režisér filmu se v poetismu a surrealismu inspiroval, protože jako styl dělá ze života zábavní podnik, karneval, přehlídku citů, představ a jiné.95 Film tedy reprezentuje doznívání experimentální atmosféry české „Nové vlny“ šedesátých let. Proto se ve filmu spíše než s realistickými obrazy setkáme s experimentem a asociacemi. Stírá se zde hranice mezi snem a skutečností (stejně jako v Nezvalově textu), takže mnohdy nevíme, jestli se vše Valérii (Jaroslava Schallerová) zdá jako sen, nebo má tak bujnou fantazii. Nejedná se však o reakční film – to znamená, že by dění reagovalo na politické události normalizačního období. Spíše ukazuje svými novými prvky na odkaz

92

SENDLEROVÁ, Lucie: Kontrasty, variace a princip snu ve filmu Valerie a týden divů. str. 5 . 93 Vítězslav Nezval. Životopis. In: http://www.spisovatele.cz/vitezslav-nezval#cv [cit. 28.4.2015] 94 SENDLEROVÁ. str. 11. 95 HAMES, Peter (2008): Československá Nová Vlna. str. 225.

45

modernistického a avantgardního hnutí meziválečného období, jehož centrem byla skupina Devětsil, ve které se sdružovalo mnoho umělců včetně Nezvala. 96 Zaměříme se zde na postavu Tchoře (Jiří Prýmek). Ta je velmi proměnlivá. V jednu chvíli v něm rozpoznáme Konstábla, misionáře, upíra i otce Valerie. Režisér ve filmu pracuje s asociacemi – jedna osoba zobrazuje více postav, které se rychle střídají pomocí střihu a záběru. Máme tak pochopit, že vše, co se ve filmu odehrává, je produktem nevědomí dospívající Valérie.97 Podle Lucie Sendlerové reprezentuje postava Tchoře transformujícího se v biskupa, postava Babičky (Helena Anýžová) a otce Graciána (Jan Klusák) katolickou církev jako zesměšněnou autoritu a cíleně proti katolické církvi prostřednictvím těchto postav útočí. Babička Valérie zastupuje katolickou morálku – přísnou, akurátní, upjatou. Biskup transformovaný z Tchoře se vydává za sluhu božího, misionáře. Jeho kázání, i přesto, že je určené pannám, má erotický podtext. Otec Gracián má úchylné zalíbení v bičování druhých pro jejich „spásu“ (Babička se do poloviny těla nahá nechá bičovat pro potěšení otce Graciána). Setkáme se i s jeho vyprávěním o záchraně mladé černošky, která byla převrácena na víru znásilněním během násilné misionářské výpravy do zemí třetího světa. Nakonec se otec Gracián pokusí znásilnit také Valérii a obvinit ji z čarodějnictví.98 Postava faráře zde má projevy šílence. Je použita ke kritice církve.

3.3.4. Trocha historie Putování Jana Amose, další historické filmové vyprávění režiséra Otakara Vávry z roku 1983, představuje postavu biskupa Jednoty českobratrské Jana Amose Komenského. Zachycuje události po bitvě na Bílé hoře a následné

96

SENDLEROVÁ, Lucie: Kontrasty, variace a princip snu ve filmu Valerie a týden divů, str. 5 97 SENDLEROVÁ str. 30. 98 SENDLEROVÁ str. 33.

46

strasti a putování. Při zhlédnutí tohoto filmu jsme měli dojem, že je zde více představen jako člověk odolný a ušlechtilý, ale již méně jako hluboce věřící křesťan. V roce vzniku filmu bylo ještě stále nepřípustné zobrazovat kněze jako nositele pokroku, což se podle nás podepsalo i na kvalitě vyobrazení této postavy. Naprosto sekundovou záležitostí je film Smrt krásných srnců z roku 1986, kde se postava faráře jen mihne ve scénce, v níž se farář vyděsí před tak moderním strojem, jako je vysavač. Jiným příkladem je film Elixíry ďábla z roku 1972, který pochází z československé a východoněmecké spolupráce. Zde se postav kněží objevuje hned několik, sama hlavní postava je mnich. Jedná se o film, kde hlavní roli hraje fantazie. Ale film je z velké části pod německým vlivem (režisér, herci), proto se mu více nevěnujeme.

3.4. Shrnutí „Jelikož míra objektivity i formální originality filmové produkce vždy odpovídala vývoji v celé kinematografii a potažmo i ve společnosti, násilná reorganizace a tvůrčí čistka proběhnuvší na podzim roku 1969 ukončila i směřování tvorby k důkladnější kritičnosti a estetickému novátorství. Od začátku 70. let filmy opět vyznačovaly obsahovým schematizmem kráčející ruku v ruce s režijní jalovostí“99 Výjimkou jsou filmy Kladivo na čarodějnice a Smuteční slavnost, jejichž scénáře vznikaly ještě před vpádem vojsk Varšavské smlouvy a pod vlivem „Nové vlny“ let 60. Farář je zde zachycován jako postava uvažující, která bojuje za spravedlnost, anebo jako ten, který nakonec udělá to, co se od něj očekává, i když má zpočátku výhrady. V těchto filmech zaznamenáváme jistou autenticitu postav faráře. 99

SLINTÁK, Petr: ROTTOVÁ, Hana: Venkov v českém filmu 1945 – 1960. str. 429.

47

Ve filmech, které jsou označovány za kvalitní, kritický a věrohodný obraz venkova té doby, se objevuje postava faráře. V minulé kapitole jsme zmínili Noc nevěsty, Všichni dobří rodáci a zde Smuteční slavnost. Tvůrci těchto snímků si zřejmě uvědomovali, že kněžské postavy byly od nepaměti přirozenou součástí prostředí, o kterém jejich filmy vyprávějí. Avšak po otočení společenského kormidla v roce 1968 se tento trend zřejmě mění. Komedie tématiky.

100

v 80.

letech

představují

možnost

úniku

z normalizační

To můžeme i v náznacích číst v dobových periodikách, například:

„Kdo se chce prostě pobavit, kdo se chce zasmát a kdo si chce dvě hodiny dobře odpočinout, tomu mohu Svatby pana Voka vřele doporučit. A tohle znamená v dnešní době, kdy si rozhodně nemůžeme naříkat na nedostatek vzruchu, společenský vklad nikoli k zahození.“101 Jako by se lidé po vpádu vojsk Varšavské smlouvy potřebovali odreagovat u „trhlých“ komedií. K lehčím snímkům lze zařadit i Noc na Karlštejně a Slasti Otce vlasti. Zde se nesetkáváme s tak nevěrohodným obrazem kněze, třeba jako v komedii Svatby pana Voka. Jsou to spíše postavy, ze kterých si autor tropí žerty, a jsou karikaturou kněžství. Ve snímku Valerie a týden divů je postava kněze použita ke kritice církve, učení a dogmatické morálky. Trend divácky nenáročných komedií pokračuje až do revolučního roku 1989 a ještě i několik málo let poté. Projevem tohoto je třídílná série Slunce, seno..., kterou mnozí považují za obraz pokleslosti české kinematografie a společnosti.

100 101

PATOČKA, Luboš: Panorama českého filmu. str. 294. Svatby pana Voka, Rudé právo, 8.4.1971.

48

4. Po sametové revoluci k novému tisíciletí 4.1. Společenské poměry Změnu politického režimu provázelo nadšení nejširších vrstev. Novým prezidentem se 29. prosince 1989 stal Václav Havel. Zavládla vytoužená demokracie. K 1. lednu 1993 se Československo rozdělilo na dva samostatné státy Českou a Slovenskou republiku.102 Docházelo k otvírání témat starých křivd, vyrovnávání se s minulostí. Byla zde zřejmá snaha se začlenit ke státům západní Evropy. Nový prostor demokracie nabízel i církevním kruhům nová uplatnění. Otevíraly se nové církevní organizace, které měly sloužit společnosti. Vytoužená svoboda zavládla i v umění.

4.2. Filmová tvorba Uvažujeme-li o české kinematografii po listopadu 1989, musíme především myslet na to, že „Rok 1991 byl bodem nula novodobé historie české filmové distribuce. Byl rokem, kdy reálně v českém filmovém prostředí vznikla konkurence.“103 To mělo důsledky pro tvorbu. Například od této doby je filmová nabídka spjata s návštěvností kin a tržbou za promítání filmů.104 Porevoluční dekáda je obecně považována za období hledání nových cest, ustalování distributorů na trhu a přeměny české kinoscény.105 Je to doba hledání velkých témat, ale i experimentování. Vznikají kousky zdařilé, ale i méně povedené. Podívejme se na některé z nich blíže. 102

ČORNEJ, Petr, a kolektiv autorů: Kdy, kde, proč a jak se to stalo v českých dějinách. str. 418 – 425. 103 DANIELIS, Aleš: Česká filmová distribuce po roce 1989, Iluminace 2007. ročník 19. str. 58. 104 DANIELIS str. 53. 105 DANIELIS str. 53 - 55.

49

Filmů, kde se objevuje postava faráře, v tomto období najdeme dost. Již v minulé kapitole jsme se věnovali Troškově trilogii Slunce seno... Zde tedy jen zmíníme další dva díly: Slunce, seno a pár facek z roku 1989 a Slunce seno erotika z roku 1991, který byl prvním komerčním filmem v nezávislé distribuční nabídce.106

4.3. K jednotlivým filmům 4.3.1. Nově pojaté dějiny Film, který jistě patří do této kapitoly, je historický film Řád z roku 1994, debut režiséra Petra Hviždě, který „zpracoval otázku střetu jedince s mocí a konflikt svědomí se strnulými dogmaty“.107 Příběh zasazený do konce 18. století vypráví dilema tří hlavních postav: kněze, matky představené a vojenského poručíka. Do kláštera se schová vojenský zběh, souboj o jeho vydání, či nevydání svádí již tři zmíněné postavy. Dvě z nich reprezentují církev a poručík pak armádu. Snímek je hodnocen kladně, nicméně nejvíce mu je vytýkáno, že ve vypjatých scénách chybí dramatičnost.108 Podívejme se blíže na postavu kněze, kterého zde ztvárnil Jan Tříska. Vzhled herce – přísná a strhaná tvář, přímé držení těla – odpovídá představě askety ovládajícího své vášně. Postava není příliš psychologizovaná, ve filmu jakoby spíše pronáší promluvy a napomenutí k ostatním postavám. Plně vyjadřuje ideu, kterou mu režisér přisoudil, a to – pevně věří v řád a doufá, že jeho dodržování znamená bezpečí. Kněz zde působí důstojně, spíše jako filozof, který střeží bezpečí, myšlenky a atmosféru kláštera, ve kterém se film odehrává. Stejně jako další dvě hlavní postavy – abatyše a poručík – řeší 106

DANIELIS, Aleš: Česká filmová distribuce po roce 1989. str. 63. HALADA, Andrej: Český film devadesátých let . str. 102. 108 PATOČKA, Luboš: Panorama českého filmu. str. 332. 107

50

otázku, co se zběhem?109 Jeho odpovědí se nakonec stává biblický verš ze synoptických evangelií „ Co je císařovo, odevzdejte císaři a co je Boží, Bohu.“110 Působí stroze a pevně, věren svému přesvědčení, spíše jako filozof, který je nade vším. Jediná emoce, která ho polidšťuje, je strach o osud kláštera v době jejich rušení. Jiným obrazem kněze je farář ve filmu Pevnost z roku 1994 režisérky Drahomíry Vihanové, která se v díle pokusila navázat na poetiku Nové vlny, avšak divácky neúspěšně.111 Vihanová si vzala ke ztvárnění námět významného disidentského spisovatele a signatáře Charty 77 Alexandra Klimenta. Scénář vznikl už v 60. letech112, ale až teď byl zfilmován. Evald je intelektuál, který má zakázáno vykonávat profesi. Přichází do vesnice, aby měřil zásoby vody. Bydlí v maringotce nedaleko pevnosti, tu obývají vojáci. Film je zasazen dějově do období po normalizaci. „Snímek prostupuje pesimismus vůči schopnosti člověka vzdorovat svým vlastním „hadům,“ pevnostem, do nichž uzavírá sám sebe. Zatímco hrdina nemá naději, příběh jeho zoufalého a umanutého hledání ji nabízí. Režisérka totiž svým vyprávěním s trýznivou naléhavostí vyzývá diváky ke zteči na pevnost vlastní pohodlnosti a sebeuspokojení.“113 Je to „analýza konfliktu mezi despotickou, strnulou mocí a jedincem toužícím po svobodě“114, která přináší téma odcizení, samota, odevzdanost, sny.115 Evald nakonec proniká do pevnosti a zjišťuje, že vojáci nehlídají nic, že je prázdná a že fungují jen na základě absurdních

109

KYZLINKOVÁ Renata: Postava faráře a zobrazení církve v českém filmu 90. let. str. 16 – 20. 110 Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: český ekumenický překlad. Marek 12:17 111 PTÁČEK, Luboš: Panorama českého filmu. str. 154. 112 HAMES, Peter (2008): Československá Nová Vlna. str. 289. 113 PROKOPOVÁ, Alena: Pevnost jako výzva, Lidové noviny 25.11.1994. 114 COWIE, Peter: Variety International Film Guide, 1995 Londýn, str. 143 In: HAMES, str. 288. 115 HAMES, Peter (2008): Československá Nová Vlna. str. 287.

51

rozkazů. Za své poznání platí životem. Naproti této bezvýchodnosti stojí postava faráře s kostelem, farou a varhany, které filmem znějí. Postavu faráře ztvárnil Lubor Tokoš. Ve filmu sledujeme záběry, ve kterých je farářovo prostředí laděno klidně, čistě, diváka přepadá pocit bezpečí. Hned v úvodu nabídne Evaldovi úkryt před bouří na faře. Dále dává odpovědi na Evaldovo hledání po smyslu jeho bytí. To však Evaldovi nestačí. U faráře v kostele vždy najde trochu klidu. Jednou farář navštíví Evalda i v maringotce. Nakonec ho pohřbí na hřbitově kostela. Farář je zde jakýmsi nositelem moudrosti a vhledu do života. Je spíše filosofem, moudrým a klidným starcem. Dalším, v této práci již několikátým historickým filmem, je snímek z roku 1994 V erbu lvice režiséra Ludvíka Ráži. Tento film je výsledkem přeměny financování české kinematografie, která již nebyla závislá jen na státních penězích a osvobodila se od interpretace dějin vládnoucí ideologie. Historická látka je však nadále finančně náročnou. Filmaři měli možnost soustředit se na příležitostná témata spojená s nějakým výročím a hledat finanční prostředky u zainteresovaných stran.116 V roce 1995 došlo ke svatořečení Zdislavy z Lemberka. „Snímek postrádal přirozenost a věrohodnost, byl ilustrací teze o člověku, který se dokázal obětovat pro druhé.“117 Dílo prošlo kiny bez většího zájmu diváků.118 S postavou kněze se zde setkáváme v podání Martina Růžka jako převora Gotharda a Josefa Kemra jako bláznivého františkána. Jsou to postavy od sebe odlišné. Gothard působí moudře a střízlivě, jako rádce a spolupracovník Zdislavy, františkán naopak jako jurodiví119. Obě postavy jsou okrajové.

116

PTÁČEK, Luboš: Panorama českého filmu. str. 331-332. HALADA, Andrej: Český film devadesátých let. str. 185. 118 PTÁČEK, Luboš: Panorama českého filmu. str. 332. 119 komentář již na straně 32 u filmu Markéta Lazarová. 117

52

Dalším filmem režiséra Vladimíra Michálka je snímek z roku 1998 Je třeba zabít Sekala. Film získal Českého lva za rok 1998. Jedná se o silný příběh „o nenávisti, pomstě a zradě“120. Ptáček uvádí, že jde o tradiční westernový motiv,121 kdy „neznámý“ Jura Baran přichází do vesnice a postupně je událostmi a radou starších sedláků dohnán do konfliktu s hlavní zápornou postavou, tyranem celé obce, Sekalem. Příběh se odehrává za 2. světové války, ale to je pouze naznačeno několika málo zmínkami. Vedlejší, avšak důležitou postavou, je páter Flóra ztvárněný Jiřím Bartoškou. Důležitou proto, že právě on vyzrazením zpovědního tajemství dopomůže k tomu, aby se dva hlavní rivalové setkali ve smrtelném boji. Téma zpovědi se táhne jako nitka celým filmem. Zejména v rozhovorech mezi páterem Flórou a evangelickým Jurou Baranem. Páter Flóra je postavou tragickou, nemá možnost se rozhodnout správně. Buď vyzradí zpovědní tajemství a tím dodá impulz Baranovi k tomu, aby se utkal se Sekalem, nebo vše, co o Sekalovi ví ze zpovědi, smlčí, ale tím jeho tiranskou nadvládu nad vesnicí nezmění. Ve filmu je naznačeno, že on sám si je toho vědom. Odjíždí ke zpovědi do Olomouce. Flóra je taky představen jako jediná osoba, která je schopná se otevřeně a laskavě bavit s Baranem, který je evangelík. „Tolerantní farář nehodnotí Barana prvotně z pohledu vyznání, ale jako člověka.“122 Rozpor mezi katolictvím a protestantstvím je obsažen v celém filmu. Rovněž tak vnitřní rozpor pátera Flóry, který si přeje smrt Sekala, ke které i sám dopomůže, jak jsme již zmiňovali. Páter Flóra je postavou, která působí důstojně, vlídně, lidsky. Jsou představeny jeho nedostatky a rozpory. Je to člověk, který vchází do dialogu s člověkem sobě odlišným. Přehodnocuje své postoje. Přichází jako první.

120

PTÁČEK, Luboš: Panorama českého filmu. str. 206. PTÁČEK, Luboš: Panorama českého filmu. str. 206. 122 KYZLINKOVÁ Renata: Postava faráře a zobrazení církve v českém filmu 90. let. str. 34. 121

53

Snaží se o dialog. Je si vědom svých nedostatků. Můžeme říci, že je to rozvinutý a bohatý obraz faráře, který odpovídá své době. 4.3.2. Boleslav Polívka jako farář Film, na který nesmíme jistě zapomenout, je Zapomenuté světlo režiséra Vladimíra Michálka z roku 1996. Film je natočen na motivy stejnojmenné prózy Jakuba Demla, kterou upravila česko-americká scénáristka Milena Jelínek. Jedná se zde spíše o rozvinutí některých Demlových obrazů. Deml sám byl katolický kněz a básník. Osu příběhu tvoří dvě linie: snaha venkovského faráře zachránit chátrající kostel a jeho nenaplněná láska k umírající ženě. Filmové ztvárnění je oproti knižnímu podání posunuto o 50 let vpřed. Odehrává se tedy v roce 1987. Do popředí se dostává i politická situace toho období. Postava kněze Holého, kterou zde ztvárnil Boleslav Polívka, je oceňovaná v mnoha článcích123 tehdejšího tisku. Obraz kněze je zde podáván lidsky, všedně a střízlivě. „Farář Holý chodí v sutaně i džínech, občas zapochybuje o svých možnostech božího vyslance na zemi a místo evangelia káže vlastní sny. Když je třeba spravit střechu kostela, neváhá se zapojit do rumové pijatiky s místními proletáři a jednou použije i sprosté slovo.“124 Ve filmu se dozvíme, že Holý má výuční list automechanika, zamiluje se do umírající sousedky, vlepí facku úředníkovi, navštěvuje hospodu, v domácnosti uklízí. Musí se vyrovnávat s pocitem, že je zapomenut světem, svými nadřízenými a možná i Bohem. To vše nám kněze představuje jako obyčejného člověka. Zároveň ho můžeme nazvat donkichotskou postavou – žena, kterou miluje, zemře, kostel mu shoří, setkává se s nepochopením vlastních církevních nadřízených, kteří 123

SPÁČILOVÁ, Mirka: Zapomenuté světlo neoslní, ale stydět se nemusí. Mladá Fronta 21.12.1996., Světlo v přízračné minulosti, Lidové noviny, 20.12.1996., JENÍKOVÁ, Eva: Český film Zapomenuté světlo přichází do kin pod stromeček. Svobodné slovo, 21.12.1996. 124 SPÁČILOVÁ, Mirka: Zapomenuté světlo neoslní, ale stydět se nemusí. Mladá Fronta 21.12.1996., Světlo v přízračné minulosti, Lidové noviny, 20.12.1996.

54

kolaborují s komunistickým režimem. Postava kněze Holého zde není jedinou kněžskou postavou. Najdeme zde dvě další. Ty však nemůžeme zařadit do stejné kategorie jako faráře Holého. Jsou to postavy, které jsou opačně laděné k postavě hlavní. Kolaborují s režimem v uskupení Pacem in terris.125 Postava kněze je zde nevšedním a hlubokým filmovým obrazem, který je ojedinělý svou plasticitou a psychologií. Zároveň se film vyrovnává s politickou situací nedávné doby, kam patří i existence sdružení Pacem in terris. V české kinematografii není mnoho snímků, kde by byla postava kněze představena tak lidsky a obyčejně jako zde. Druhým filmem, ve kterém si Bolek Polívka zahrál faráře, je komedie ... ani smrt nebere z roku 1996 od režiséra Miroslava Balajky. Film úsměvnými gagy přibližuje rozpor mezi vesnickým a městským způsobem života. Jednou z mnoha postav, které jsou spíše jednodušeji podané, je i místní vesnický evangelický farář. Tato postava ztvárněná Polívkou představující především rodinou semknutost, ve srovnání s jeho druhou postavou faráře v Zapomenutém světle, působí velmi odlehčeně, vystupuje jako bodrý venkovan. Je to vůbec první postava faráře ve filmech, které zde zmiňujeme, která je farářem protestantským, mimo film Putování Jana Amose. Můžeme si povšimnout, že faráři sekunduje aktivní učitel (Ondřej Havelka). Opět tu máme dvojici farář x učitel. Film je recenzenty hodnocen jako „kategorie promarněných šancí“126.

125

Temnou stránku církevních dějin představovaly podle Jiřího Rejmunda Tretery kolaborantské organizace jako například sdružení katolického duchovenstva Pacem in terris založené roku 1971. „Ne všichni, kdo se do Pacem in terris přihlásili, byli prospěcháři a kariéristé. Snad bychom nalezli i takové, kteří byli tak trestuhodně naivní, že doufali v ústupky mocných. Je potvrzeno, že častým motivem vstupu byl strach těch, kteří byli osobně vydíráni. Běžný případ: kostel byl na spadnutí, farář nedostal státní příspěvek na opravu, hrozilo mu trestní stíhání, po vstupu do Pacem in terris dostal státní příspěvek. Roku 1982 byla Svatým Stolcem účast kněží ve sdružení Pacem in terris zakázána.“ In: TRETERA, Jiří Rajmund:Církevní právo. str. 49. 126 ŠTAUDOVÁ, Lucie: Přirozenosti zbavené Obyčeje Balajky a Rychlíka. Telegraf. 5.2.1996.

55

4.3.3. Melancholie a romantika V roce 1997 Juraj Jakubisko posílá do kin film s názvem Nejasná zpráva o konci světa. Tento snímek „vypráví alegorický příběh o vesnici na konci světa. Film je působivou baladou, která vychází z Jakubiskových vzpomínek na dětství.“127 Potkáváme se zde s postavou pravoslavného popa, která je naprosto neseriózní. Pop je viděn v situacích, kdy svádí ženu, žije s ní, má s ní děti. Jelikož je Jakubisko, stejně jako Jireš, (film Valérie a týden divů)128 představitel již zmíněné „Nové vlny“, jedná se nejspíš o alegorii, fantazii nebo symboliku. Z filmu se ovšem nedozvíme, zda se jedná o výsměch pravoslavné církvi nebo jen pouhou fantazii. V roce 1997 přichází do kin film režiséra Ivana Vojnára Cesta pustým lesem. Ve filmu zaujmou krásné záběry šumavské krajiny, ale vyprávění bylo až příliš volné.129 Černobílé vyprávění o lidech v šumavském pohraničí nezaujalo ani diváky. Postava kněze je zde epizodní. Působí tvrdě a nepřístupně, což se hodí do nehostinné mrazivé přírody. Projevuje se netrpělivě a vzdáleně od příběhů jednotlivých postav. Jako by se stal doplňkem mrazivého, introvertního, lyrického vyprávění. Film Kuře melancholik z roku 1999 režiséra Jaroslava Brabce je inspirovaný jak literárně, tak obrazově stejnojmennou povídkou Josefa Karla Šlejhara (1864 – 1914), autora naturalistických a symbolických próz. 130 Na Šlejharově tvorbě se podepsalo jeho nelehké dětství. Jako chlapec netrpěl

127

HAMES, Peter (2008): Československá Nová Vlna. str. 288. kapitola 3.3.3. Experiment pod vlivem Nové vlny 129 PTÁČEK, Luboš: Panorama českého filmu. str. 210. 130 Josef Karel Šlejhar: http://www.spisovatele.cz/josef-karel-slejhar [cit.dne 29.4.2015 ]. 128

56

ekonomickou deprivací, ale zato psychickou. Jeho otec se projevoval násilnicky vůči matce, což se podepsalo na Šlejharově citlivé povaze. Děj filmu se odehrává v první polovině 20. století.131 Hlavním hrdinou je malý chlapec Lojzík, kterému blesk zabil matku Marii. Do té doby ideálně prožívaný život na venkově se pro malého chlapce stává hororem. Otec Lojzíka se po smrti manželky snaží znovu plnohodnotně žít. Později se znovu ožení s bývalou přítelkyní Rózou, která ovšem poté, co potratí, začne nenávidět Lojzíka a dává mu za vinu smrt nenarozeného dítěte. Otec se stará o Rózu a zapomíná na Lojzíka, pro kterého se jediným přítelem stává malé kuřátko. Róza chlapce šikanuje, otec je častěji opilý, starý dobrák čeledín je Rózou vyhozen ze statku, takže nikdo nepozná, že je Lojzík vážně nemocný. Nakonec celý statek shoří a Lojzík zemře opuštěný pouze s kuřátkem v náručí. Farář se v tomto filmu vyskytuje sporadicky. Na začátku filmu slouží bohoslužbu čelem k oltáři. Do kostela přichází Marie se svou sestrou, ostatní ženy a muži jsou v černém. Pohrdavým pohledem dávají dvěma ženám najevo, aby odešly. Farář je nezúčastněný, nevnímá děj v kostele. Ve druhé scéně kněz oddává Marii s otcem Lojzíka. Zaslechneme zde od kněze pouze „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“ Třetí scéna s farářem se odehrává při pohřbu Marie, kde ho vidíme pouze z dálky. Farář je ve filmu přítomný, ale jakoby zdálky, nezúčastněně, bez důležitější role či působení. 4.3.4. Okrajová témata I zde zmíníme filmy, kde se postava kněze objevuje jen minimálně. Jedním jsou Černí baroni z roku 1992 od režiséra Zdenka Sirového. Zde se postava kněze nečekaně objevuje ve vojenské uniformě. Jako člena PTP

131

Kuře melancholik, Koncepce filmu: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1006851494kure-melancholik/29836414276/829-koncepce-filmu/ [cit. 20.4.2015].

57

sborů132. Ve filmu se jedná o kratičkou scénu, kdy tři kněží v uniformě cvičí hru na smyčcové nástroje na vojenskou estrádu, a pak o samotné vystoupení na vojenské zábavě. Je to nezvyklý obraz faráře v českém filmu a stojí tedy za zmínku. V roce 1992 bylo již možné zobrazovat realitu z 60. let, kde kněží byli perzekuováni např. v PTP sborech. Film Fany režiséra Karla Kachyni z roku 1995 jen zmíníme. Postava faráře se zde objevuje opravdu jen sporadicky, mihne se zde ve dvou mini scénách. Na začátku při odjezdu a později po vykradení kostela. Mnohem zásadnější pro film je postava kostelníka (Miroslav Donutil), který někdy zdánlivě vystupuje jako kněz, a divák by jeho roli mohl zaměnit s kněžskou postavou, jíž se vyjádřením blíží. Podobnost můžeme vidět ve filmu Farářův konec ze 70. let, anebo Slepice a kostelník z let šedesátých.

4.4. Shrnutí Po revoluci vznikají komerční snímky. U některých se potvrzuje, že to nejsou filmy s vnitřní diskuzí – Slunce seno... . Ty předkládají karikovaný obraz faráře. Objevují se i takové snímky, které opět používají postavu kněze ke kritice církevních kruhů. Sem patří Nejasná zpráva o konci světa. Některé snímky zachycují faráře neúplně se snahou o komično, i když je na nich zajímavé to, že se věnují i jiným denominacím než jen katolické. Sem patří ...ani smrt nebere, Fany. Jiné jsou vážné, melancholicky laděné, ale farář je v nich pouze okrajovou figurou – Cesta pustým lesem, Kuře melancholik.

132

Pomocné technické prapory (PTP) byly útvary Československé armády, které v letech 1950 – 1954 fungovaly pro internaci a převýchovu tzv. politicky nespolehlivých osob, podléhajících tehdejšímu branému zákonu. In: LOUČ, Michal: Pomocné technické prapory. http://www.politictivezni.cz/pomocne-technicke-prapory.html [cit. 15.3.2015]

58

Pak je tu dlouhá řada snímků historických a těch, co reagují na nedávnou historii českého národa. Mnohé z nich jsou snímky myšlenkově hluboké. Najdou se i takové, které jsou celé věnované postavě faráře – Zapomenuté světlo. Farář je zde představen jako postava lidská, uvažující, chybující, často je nositelem autority, anebo nějakého dilematu.

59

5. Nové tisíciletí V této kapitole nebudeme přibližovat dobu ani pozadí filmové tvorby. Vnímáme tuto dobu jako pro nás aktuální a domníváme se, že od ní máme ještě příliš malý odstup. Omezíme se tedy pouze na popsání jednotlivých filmů.

5.1. K jednotlivým filmům 5.1.1. Farář a dilema Film z roku 2000 Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba od již jednou zmiňované režisérky Drahomíry Vihanové, se kterou jsme se již setkali v minulé kapitole u filmu Pevnost, vypráví o dvou studentech, kteří se setkávají s Imrem z romské komunity na Slovensku. Ten zabije svoji manželku, protože je mu nevěrná. Jakub se na celou událost dívá očima zvykového práva romské komunity. To znamená, že kryje Imra a nechce, aby byl odsouzený společenským právním systémem. Protože romská komunita se řídí vlastními zákony, podle kterých byl Imra odsouzený ke „snížení“ – trestem mu bude jeho vlastní svědomí a vyloučení z vlastního společenství. Na straně druhé stojí Petr, který vše řeší standardními zákonnými postupy – nahlásí vše policii a očekává spravedlivé rozhodnutí soudu. Při odlišných pohledech na pravdu se přátelství Petra a Jakuba rozchází. Během dalšího příběhu však oba přemýšlejí o svém postoji a bilancují, zdali je pravda to, co je vidět na první pohled. Ve filmu se potkáváme s dvěma postavami duchovních. Řeckokatolický kněz, který je součástí romské komunity. Je představen jako velmi tradičně pojatá postava kněze. Objevuje se především u pohřbu zavražděné Eržiky a křtu dítěte. Katolický kněz je zachycen u obřadů Bílé soboty, kde se s ním setkává Jakub a pak s ním rozmlouvá o své křivé výpovědi, o otázce odpuštění a viny. Dále je farář představen jako silná autorita, která má moc rozsoudit

60

bitku dvou mužů v hospodě. Zmínku o filmu můžeme nalézt v oborové práci Renaty Kyzlinkové Postava faráře a zobrazení církve v českém filmu 90. let.133 Postavy obou duchovních jsou představeny se vší vážností jako důležitá a nezbytná součást prostředí a komunity, kteří vysluhují svátosti, bohoslužebně slaví a mají vhled do morálních otázek člověka. Snímek můžeme volně zařadit do pomyslné řady filmů, která může mít svůj začátek v roce 1994 u filmu Pevnost, Zapomenuté světlo, Je třeba zabít Sekala a která pokračuje přes In nomine Patris, Herberta v ringu a končí v roce 2013 filmem Cyril a Metoděj – Apoštolové Slovanů, kde je kněz představen se vší vážností jako lidská bytost, která hraje důležitou úlohu ve společnosti a má svůj morální kredit. Film Želary z roku 2003 režiséra Ondřeje Trojana vznikl na motivy autobiografické novely Jozova Hanule (vydaná roku 2002 v nakladatelství Paseka) spisovatelky Květy Legátové (vlastním jménem Věry Hofmanové).134 Příběh se odehrává za druhé světové války, ve 40. letech 20. století. Hlavní hrdinka zdravotní sestra Eliška (Anna Geislerová) je spolu se svým partnerem, lékařem Richardem (Ivan Trojan), a kamarádem zapojena do odboje proti nacistům. Z důvodu ochrany svého života je nucená ze dne na den utéct a žít se změněnou identitou, novým jménem – Hana - a mužem Jozou (György Cserhalmi), kterému zachránila život darováním krve, do pohraniční vesnice Želary. Název vesnice je pouze fiktivní, ve skutečnosti neexistuje. Aby ji vesnice přijala, musí si Jozu vzít za muže. Ze sňatku z rozumu se nakonec vyvine jak pro Hanu, tak pro Jozu silný milostný vztah. Po skončení války a příchodu Rusů Joza umírá na následky zranění. Hana zlomená ze smrti Jozy se vrací zpět do Brna, kde dostuduje medicínu.

133 134

KYZLINKOVÁ, Renata: Postava faráře a zobrazení církve v českém filmu 90. let. Novela Jozova Hanule: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jozova_Hanule [cit. 28.4.2015]

61

Postava římskokatolického faráře (Miroslav Donutil) se ve filmu objevuje několikrát. Kněz je zobrazen velmi lidsky jako součást vesnice, života lidí, morální autorita, která ovšem nesoudí ani nehodnotí, spíše udobřuje, hledá, kde je možné pomoci a jak, řeší etická dilemata a posuzuje je podle míry vzniklého dobra ne pro sebe, ale pro ty, na kterých mu záleží. Zmíníme několik momentů, kde farář ve filmu vystupuje a kde se ukazuje jeho charakter a témata, která jako farář řeší. Farář přemlouvá řídícího školy, aby netrestal chlapce, který je z celé školy považován za nejvíce problémového, tím, že by prohřešky nahlásil jeho otčímovi. Farář ví, stejně jako řídící, že má chlapec velmi těžké dětství, protože žije s matkou a jejím novým manželem. To je alkoholik, chlapce nenávidí a tvrdě trestá. Farář na rozdíl od řídícího hledá smírnější cestu, než jsou fyzické tresty a trestání chlapce pro ukojení agrese otčíma či ješitnosti řídícího. Hledá cestu vlídnosti a porozumění a s tímto apeluje na morálku řídícího. Jeho svědomí ovšem není tak citlivé jako to farářovo. Později, poté co si řídící stěžuje chlapcově otčímovi, i když ví, co chlapce čeká, přichází alibisticky za knězem a žádá ho o rozhřešení. Ptá se kněze, jestli je větší surovec on nebo otčím. Kněz ho nehodnotí, mlčí a přijímá řídícího i s jeho negativy. Pro přijetí Hany do vesnice Želary je nutný církevní sňatek s Jozou. Joza proto žádá faráře o pomoc s registrací Hany a následně domlouvá svatbu. Farář podstupuje podvod. Ví, že se jedná pouze o svatbu účelovou, aby nebyla Hana objevená gestapem a byla přijatá vesnicí. Farář si klade otázku, co je větší zlo, jestli vědomě porušit církevní nařízení – sňatek musí být dobrovolný, kdežto Hana dobrovolnost předstírá, anebo, udat Elišku alias Hanu s vědomím, že půjde na jistou smrt? Volí život Hany. Svůj čin svěřuje Bohu a modlí se za jejich manželství. Kněz je v tomto případě postaven do podobného dilematu, jako kněz ve filmu Řád. Ovšem s tím rozdílem, že kněz ve filmu Řád se vzdává zodpovědnosti za život zběha tím, že říká: „Co patří císaři, dejme císaři, já se

62

budu modlit za to, aby byla duše zběha spasená.“ Ví, že císařští vojáci zběha popraví. Tímto navenek prohlašuje, že v životě po smrti vnímá větší hodnotu, ale zároveň je cítit, že má strach o sebe sama a z případného trestu za nevydání zběha. Život je pro kněze z filmu Želary přednější než zákon, ctí ho i přesto, že sám sebe uvádí do nebezpečí. Později je kněz velmi překvapený pozitivním vývojem vztahu mezi Jozou a Hanou. Ve filmu Želary kněz jedná podle principu epikie. Jak řekl Aristoteles: „Epikie je opravou zákona tam, kde tento pro svou povšechnost nedostačuje.“135 Některé situace slušného člověka nutí, aby obešel nebo pozměnil platné normy a za tuto změnu přijal odpovědnost. To je podstatou nejen "nové morálky", nýbrž i epikie, "zapomenuté ctnosti".136 Dalším případem je situace, kdy malá holčička mluví s farářem o pověře morény. Ptá se faráře, zda Bůh ví všechno a zda má farář čisté myšlenky. Ten říká, že ano, že Bůh ví všechno a že ví, které jeho myšlenky jsou zlé a které nikoliv. Kněz zde naráží na svou lidskou nedokonalost a na Boží svrchovanost a milosrdenství. Konec faráře je tragický. Je omylem zastřelen ruskými vojáky, když je vyrušen z modlitby hlasitým křikem a jde se podívat, co se děje. I zde je zobrazeno, že farář je ve filmu součástí dění, není ukrytý za zdmi kostela a nevysluhuje pouze svátosti. 5.1.2. Televizní filmy In nomine patris z roku 2004 režiséra Jaromíra Polišenského není film, který by prošel českými kiny, je to film televizní, ale postava faráře je v něm natolik důležitá, že ho nemůžeme nezmínit. Navíc se zabývá událostí z české historie, která je dodnes opředena otázkami. Jedná se o osud faráře Josefa

135

LÉDL, Josef: Nic než láska?: optio fundamentalis jako kritérium v situační etice. In: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/8001133302/?lang=cs, str. 51 136 VIRT, Gunter. Zapomenuta ctnost epikie.

63

Toufara137 a o tzv. číhošťský zázrak, který se odehrál 11. 12. 1949 ve vesnici Číhošť. Tragické události spojené s osudem faráře Toufara inspirovaly k natočení filmu. „Základem jsou skutečné Toufarovy osudy, zbývající dění, které ústřední linii obtáčí, má být již fiktivní. Běžný divák šev mezi fikcí a skutečností ale asi stěží postřehne a bude celý příběh považovat za celou realitu.“138 Hlavní roli faráře Toufara si zahrál přední český herec Viktor Preiss. Film je podáván střízlivě a s nadhledem. „Střídmě, často dominujícím zpola udiveným zrakem, je pojednán farář Toufar. Ačkoliv je farář ústřední figurou, je jakoby zatlačován do pozadí svou naprostou trpností. Viktor Preiss jej nijak nemonumentalizuje, kněz promlouvá tiše, zjevně zneklidněn údajným zázrakem. Při brutálních výsleších hledá sílu v modlitbách, podoben dávným mučedníkům se halí do netečnosti, odmítaje cokoli přiznat – takže se už nedozvíme, že ve skutečnosti podlehl mučení a podepsal doznání.“139 Josef Toufar podlehl zraněním z výslechu a 25. 2. 1950 umírá. Byl pohřben do společného hrobu na ďáblickém hřbitově v Praze140, což se už ve filmu nedovíme. „Tvůrci vyhmátli dopad všudypřítomného strachu, který křiví lidské povahy. Chlad zimních scenérií i setmělost venkovského kostelíka účinně přispívají k výsledné podobě vyprávění.“141 A i podobě postavy faráře Toufara, jak je představována v tomto filmu. Mučedník, který je naprostým trpitelem, bez šance ovlivnit svůj osud. Jen pro doplnění připomeneme, že v dnešní době se odehrává snaha o proces blahořečení faráře Toufara vedená katolickou církví.142 137

O Josefu Toufarovi více informací na: http://www.joseftoufar.cz/ [cit. 28.4.2015]. JAROŠ, Jan: Bože, odpusť nám naše viny. Reflex č. 47/2004. 139 JAROŠ, Jan: Bože, odpusť nám naše viny. Reflex č. 47/2004. 140 DOLEŽAL, Miloslav: Jako bychom dnes zemřít měli, Nová tiskárna, Pelhřimov 2012. 141 JAROŠ, Jan: Bože, odpusť nám naše viny. Reflex č. 47/2004. 142 Parlamentní listy: Duka promluvil v Číhošti. Myslí si, že kněz Toufar bude blahořečen. In: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Duka-promluvil-v-Cihosti-Mysli-si-zeknez-Toufar-bude-blahorecen-363110 [cit. 29.4.2015]. 138

64

Film Herbert v ringu z roku 2009 od režiséra Schmidta je sice nejkratší film, který v této práci komentujeme, má jen 50 min, ale je jedním z mála, kde je farář hlavní postavou. Proto ho nechceme vynechat. Jedná se o film v produkci České televize, který nebyl promítaný v kinech, ale opět pouze v televizi. Vypráví o mladém knězi, jenž je vyslán do výchovného ústavu pro chlapce. Zde se ocitá v roli kněze vychovatele. Celý film se potýká s nezájmem chlapců o svoji osobu a o poselství evangelia, které jim kněz přináší. Chce k mladistvým najít cestu. Ta se mu nakonec ukáže v tom, co nejvíc zavrhuje, a to jsou boxerské zápasy chlapců pořádané v ústavu zástupcem ředitelky. Režisér přibližuje základní myšlenku filmu těmito slovy: „Herberta do nápravného zařízení přivedla také trochu pýcha. Zpočátku měl asi představu, že když si oblékne džíny a tričko a bude se chovat uvolněně, všechno půjde samo. Nakonec i on musí projít 'cestou kříže', aby sám sebe našel.“143 Film nám předkládá postavu kněze jako člověka vyvíjejícího se, hledajícího, člověka, který má poslání, pro které hledá sílu a oporu ve víře v Boha. Je to postava chybující, je to postava lidská. Domníváme se, že je to jeden z nejstřízlivějších filmových pohledů na kněze v současné době. Navíc představuje jedno z mnoha pastoračních témat, a to je působení mezi mládeží. 5.1.3. Lehčí podání a jedna pohádka Rebelové Filipa Renče z roku 2001 jsou muzikálovým filmem vyprávějící o lásce z konce 70. let - maturantky Terezy a kluka, co utekl z vojny. Jejich lásku však přerušila normalizace. Jedná se o film lehký, divácky vítaný.

143

KOVÁČOVÁ, Iveta. Herbert v ringu. Modli se a boxuj!: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10169245852-herbert-v-ringu/20851212018/2994modli-se-a-boxuj/ [cit. 23.4.2015]

65

Farář je strýčkem hlavního hrdiny. Je postavou epizodní. Nikterak výraznou. Spíše působí jako „uklidňovač“ rozjařené lásky mladých lidí, který má vždy pochopení pro jejich starosti. Dalším z mnoha filmů, kde je farář jen okrajovou postavou, je Medvídek z roku 2007 režiséra Jiřího Hřebejka. Jedná se o film založený na dialozích postav. Zabývá se tématem manželství a partnerských vztahů. Představuje životní epizody tří manželských párů v těžkých i komediálně pojatých scénách. Farář je zde představen ve vlídném tónu. Je zachycen jako kamarád obyčejných lidí, kteří prožívají těžkosti svých životů. Je tu zachycena i jeho klasická role – křtí děti. Jinak je bez většího výrazu. Dalším příkladem filmu, kde se setkáváme s postavou faráře, je film Kuličky - debut režisérky Olgy Dabrowské z roku 2008. Zprávu, kterou vysílá tento film, bychom mohli formulovat takto: Ženy jsou uzurpátorky, které svou láskou dokážou muže pěkně potýrat a nezřídka i utýrat. Film je rozdělen do čtyř příběhů. My se zaměříme na příběh v pořadí třetí, Mravní imperativ, kde se setkáváme hned se třemi postavami faráře. Když se dostane mladá žena ve své touze po manželství a rodičovství na víkendové „spolčo“ katolické komunity, rozhodne se, že svede kněze. To se povede a dostáváme se k tomu, jak na tuto skutečnost reagují jiné postavy ve filmu - členové společenství, které působí ve filmu naivně, zpovědník svedeného kněze Járy a samotný kněz Jára. Společenství volá hned svému biskupovi, od kterého se dozví, že má Járovi odpustit. Zpovědník pošle Járu za pokání na Vysočinu do rodiny evangelického faráře Řehoře. Zde má pochopit, jaký je smysl celibátu. Jára se rozhoduje, kde je teď jeho místo. Má zůstat knězem anebo se stát partnerem ženy?

66

Jára se nakonec rozhodne zříci se celibátu se slovy: „Možná jsem byl špatným knězem, nesmím být špatným mužem.“ Jeho postava působí nejdříve trochu trapně. Ale nakonec se ukáže docela velký psychologický vývoj této osoby, kdy ze sebe shodí kněžství a přehodnotí své postoje k církvi a ke kněžství. Zde by se nabízelo více a lépe rozpracovat téma celibátu a ukončení kněžské služby v katolické církvi. Zato další dva faráři jsou vlastně bez jakéhokoli vývoje. Zpovědník trvá na tom, že Jára má zůstat knězem a evangelický farář Řehoř je spíš postavou směšnou. Je zde ukázán jako figurka, která chce především klid a je v moci vlastní ženy. Připomeňme jen, že je to druhý protestantský farář, kterého v této práci zmiňujeme. Film s lehčí, pohádkovou tématikou je Anděl Páně z roku 2005 v režii Jiřího Stracha. Tady bychom mohli být na vážkách, zda se zde objevuje postava kněze. Domníváme se, že anděl Petronel, který je za trest poslán na zem obracet hříšníky, se za žebravého mnicha považovat může. Jsou zde obsaženy i scény, kdy ho jiné postavy oslovují „otče“. Toto oslovení přísluší duchovním. Jedná se o pohádkový příběh na motivy vyprávění Boženy Němcové. Petronel jako žebravý mnich zde vystupuje ztřeštěně, zmateně a tvrdohlavě, ale vše se v dobré obrátí a stane se z něj pokorný anděl, který důvěřuje v přímluvu svatých a který je ochoten se nakonec i obětovat pro druhé.

5.1.4. Trocha poezie Máj z roku 2008, který režíroval F. A. Vrabec je film, který si za předlohu bere známou báseň K. H. Máchy. Příběh je prostý, všem dobře známý z povinné četby ve školách. „Vilém, vyhnaný otcem a zpustlý v obávaného loupežníka, miluje Jarmilu a v žárlivosti zabije svého soka v lásce, shodou okolností svého otce. Všichni skončí špatně.“144 Pokud bychom chápali 144

Máj, Houser, č 392/08

67

Máchovu báseň jako paralelu na krajinu a svět, ve kterém tvořil, dalo by se říci, že Vrabcův film je paralelou na báseň. S postavou faráře se setkáváme v podání Vladimíra Jarovského. Je zde podáván, stejně jako další postavy v lyricko-poetickém rytmu. Chápeme ho jako moudrého člověka, který nabádá k odpuštění a modlí se za hříchy všech ostatních. Jeho důležitá poloha je v reflexi věčnosti. Společně s katem (Jan Tříska) nastoluje otázku bytí po smrti. Domníváme se, že to není nic, co by farářovi neslušelo.

5.1.5 Obrazy z historie V roce 2008 přišel do kin dvouhodinový historický velkofilm Bathory, který režíroval Juraj Jakubisko. Vypráví o hraběnce Alžbětě Bathoryové, která byla uherskou šlechtičnou z přelomu 16. a 17. století a legendy o ní praví, že byla největší vražedkyní mladých panen. Koupala se prý v jejich krvi, aby byla věčně mladá.145 Jakubisko však vytvořil legendu novou. Představuje Bathory jako oběť politických intrik mocných šlechticů a církve. Ve filmu vystupuje hned několik kněžských postav. Nejvýraznější z nich je katolický mnich Petr (Boleslav Polívka) se svým novicem a protestantský kazatel Ponický. Mnich Petr zapisuje kroniku a vypráví celý příběh. Je vyslán církví se svým novicem, aby vyšetřili úmrtí na panství hraběnky a přinesli důkazy o jí páchaných zvěrstvech. Zde pro znalce filmu a románů připomeneme podobnost k postavám ze známého románu Umberta Eca Jméno růže a jeho filmové ztvárnění, kde si hlavní roli františkánského mnicha zahrál Sean Connery. Mnich Petr se svým novicem, působí v historickém filmu spíše jako figurky pro pobavení. Je to „komická dvojce mnichů zeměměřičů“(Srov. Všeho je hodně a přeci to nestačí, Lidové noviny, 8. 7. 2008). Postava protestantského pastora Ponického je celý děj jednoznačně v poloze odpůrce 145

Alžběta Báthory: http://www.panovnici.cz/alzbeta-bathory [cit. 2.5.2015]

68

hraběnky. Od obou občas uslyšíme biblický verš nebo modlitbu. Musíme však říci, že jeden působí jako odpůrce a druhý jako vyšetřovatel. Bratr Petr projde během děje filmu největší změnou. Od toho, kdo má nalézt důkazy proti hraběnce, se stává jejím důvěrníkem a přítelem. V roce 2010 přichází nový film v česko-německo-rakouské koprodukci Habermannův mlýn od režiséra Juraje Herze. Ten vypráví příběh podnikatele Habrmanna, který je skutečnou historickou postavou. Rovněž přichází s tématem divokého odsunu Němců po 2. světové válce z českého území. S knězem se zde setkáváme jen ve čtyřech scénách – při svatebním obřadu, při křtu dítěte, při rozhovoru s velitelem německých jednotek SS a při nástupu německých obyvatel do vlaku, kdy přihlíží násilí, které se na nich děje. Nejzajímavější je scéna s německým velitelem, kdy kněz radí esesákovi Kozlowskému, jak se dostat do Argentiny. Což je narážka na katolické struktury, které pomáhaly válečným zločincům k útěku před spravedlností. V nedávné době se v českých kinech objevila historická freska koprodukci česko-slovensko-srbsko-slovinsko-ruské vyprávějící o době 9. stol. šíření křesťanství na Velké Moravě. Film Cyril a Metoděj – Apoštolové Slovanů z roku 2013 od režiséra Petra Nikolaeva vypráví o cestě bratrů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu a o hlásání křesťanství na tomto území. Zachycuje politické dění v této části Evropy, vliv mocných osobností toho věku a propukající konflikt mezi východním a západním křesťanstvím. K postavám kněží, kterých je ve filmu dlouhá řada, můžeme říci asi toto: Cyril a Metoděj jsou ve filmu bez jakýchkoli špatných vlastností. Jsou plní nadšení pro věc hlásání vzdělanosti a křesťanství, za to kněží západní, a to zejména němečtí, jsou představeni jako mocichtiví a intrikující. Nakolik tento

69

obraz odpovídá historické skutečnosti, si nedovolujeme zde soudit. Řekli bychom spíše, že se drží známé legendy o dvou svatých bratří.

5.1.6. Babovřesky aneb znovu Slunce seno... Ve stejném roce 2013 se v českých kinech promítal první díl trilogie Zdeňka Trošky Babovřesky, na nějž navázaly další dva díly Babovřesky II 2014 a Babovřesky III 2015. Je to jeden z divácky nejúspěšnějších českých filmů v historii.146 Trilogie vypráví peripetie české vesnice Babovřesky. Celá trilogie se velmi nápadně podobá trilogii Slunce seno ..., ale co se týče postavy faráře, není zde tak okrajová a domníváme se, že ani tak absurdní. Farář je v celé trilogii ústřední postavou. Nicméně už jen příjmení faráře (Šoustal) vyjadřuje jisté zesměšnění. V prvním díle přijíždí mladý farář do vesnice a svou bezprostředností a sportovním zjevem pobuřuje starousedlice, které byly zvyklé na starého pana faráře. Ve druhém díle je farář již oblíbenou postavou místních. A z důvodu přílišné „lásky“ k lidem, jak tvrdí vikář, objevující se ve filmu, je přeložen do jiné farnosti. Na konci dílu se dozvíme, že farář opustí kněžskou službu. V tomto díle se setkáváme již se zmíněnou postavou vikáře a biskupa. Ve třetím díle přijíždí do vsi nový farář. Film je nabitý vtipy, ztřeštěnými scénami a absurdními situacemi. Farář Petr je v obou dílech vykreslen jako mladý sportovec, který má blízko k lidem. Je představen v situacích, které mají spíše pobavit, než v situacích, na které jsme u kněží zvyklí (bohoslužby, svátosti). Je otázkou, zdali chtěl autor kněžství tímto karikovat, anebo ho přiblížit lidem. Vikář je ve druhém díle představován jako umravňující autorita, pro kterou je služba církvi důležitější než láska k lidem. Tím se odlišuje od faráře Petr, který působí velmi lidově. Postava biskupa se objevuje jen krátce, při rozhovoru s vikářem o osudu faráře 146

Ana tn.cz/ČTK. Žebříček nejvíc navštěvovaných filmů roku 2013. Vedou Troškovy Babovřesky: http://tn.nova.cz/clanek/zpravy/film/zebricek-nejvic-navstevovanych-filmuroku-2013-vedou-troskovy-babovresky.html [cit. 14.3.2015]

70

Petra. Biskup plave v bazénu, na dosah ruky má mísu ovoce a skleničku vína. Působí hédonisticky a odděleně od starostí obyčejných lidí. Najdeme i jiné filmy, ve kterých se můžeme setkat s postavou kněze, ale jejich role je jen epizodní a nepříliš výrazná, a proto je jen zmíníme. Patří mezi ně: Andělské oči, Dědictví aneb kurva se neříká, Hlídač č. 47, Kameňák 4, Andělská tvář.

5.2. Shrnutí V této kapitole se setkáváme s filmy, jejichž žánr nás provází celou prací. Jsou to komedie, které představují kněze v absurdních a komických situacích. Zde jich je méně. Na mysli máme zejména Babovřesky, které se podobají trilogie Slunce seno z 90. let. Obraz faráře je zde však o něco uvěřitelnější než v Slunce seno... K lehčím oddychovým tématům patří i pohádka Anděl Páně. Jiné filmy, kde je farář opět spíše epizodní postavou, představují kněze jako rádce, dobráka (Rebelové), jako někoho, kdo je blízko lidem (Medvídek), či nastolují zajímavou otázku ohledně celibátu (Kuličky). Ani obraz faráře jako toho, kdo přemítá o životě a smrti není filmu cizí (Máj). Filmy, které si berou ke zpracování historickou látku (Báthory, Habrmannův mlýn), se buď úloze kněze v daném příběhu příliš nevěnují, nebo z něj spíše dělají figurku ve službách scénáristy. Jiné filmy s historickou tématikou (In nomine patris, Cyril a Metoděj – Apoštolové Slovanů) předkládají poměrně hodnověrný obraz faráře, i když je někdy příliš vidět snaha představit kněze bez nedokonalostí. Filmy, kde je farář představen jako nositel morálky, filosofického nadhledu, jako ten, kdo vykonává obřady, řeší dilemata, která přináší život, vyvíjí se, hledá oporu v modlitbě a víře ve vztahu k Bohu a přitom je zachyceno jeho

71

základní bohoslužebné konání, jsme v této kapitole zmínili jen tři (Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba, Želary, Herbert v ringu)

72

Závěr Naším cílem bylo představit postavu faráře ve filmu v jednotlivých údobích od roku 1948 do současnosti. Nebylo snadné tuto postavu ve filmech najít. Někdy je až příliš epizodní, a proto jsme strávili hodně času sledováním a hledáním filmů. Nakonec se povedlo. Zmiňujeme 59 českých filmů, kde se objevuje farář. Jsou to role hlavní, výrazné i vedlejší, epizodní. Seznam filmů, který byl rovněž naším cílem, uvádíme v přílohách, je řazen chronologicky podle roku distribuce filmu. Dále jsme pátrali po tom, jaké obrazy o farářovi která doba tvoří. Výstupy za každé údobí shrnujeme průběžně v textu. Zde je nyní také shrneme. Od roku 1948 až do druhé poloviny 60. let se ve filmu setkáváme s farářem, který je pod vlivem uměleckého schematismu a vyhovuje propagandě komunismu. Rovněž je pod vlivem boje komunistického aparátu s církví, o vliv na obyvatelstvo, takže často vystupuje jako zpátečník nebo jako ten, kdo souhlasí s myšlenkami nově nastoleného režimu. Důležité pro toto období jsou filmy historické, kde se ukazuje, že pokroucenost obrazu historických postav kněží je veliká. Obraz faráře podléhal propagandě. Doba do roku 1968 přináší velké uvolnění ve společnosti, a tedy i ve filmu. Farář může být zobrazován častěji. Mnohé filmy vstupují do diskuze s dobou minulou, anebo s nastoleným režimem. Důležitým tématem ve filmu je venkov a vyrovnávání se s kolektivizací na začátku 60. let. Zde je farář zobrazován mnohdy jako přirozená součást komunity. Stále se potkáváme s filmy agitačními, ale již není postava faráře zobrazována tak ostře negativně jako v předchozí dekádě. Vznikly významné filmové počiny, které byly oceňovány i v zahraničí. Autory mnohých snímků jsou režiséři, kteří se řadí k takzvané „Nové vlně“.

73

Následující doba, kterou jsme vymezili vpádem vojsk Varšavské smlouvy na území ČSSR a sametovou revolucí, přináší opět otočení společenského kormidla. Filmová tvorba ztratila svoji hloubku a začala produkovat komedie, u kterých se mohl divák bavit a farář je často karikován a zesměšňován. Jen v začátcích tohoto období vznikaly filmy, které se ještě dají přiřadit k období minulému a přinášejí obraz faráře jako osoby rozumné, integrované, která je součástí společnosti, v níž žije. Po sametové revoluci se český film vyrovnává se změnou financování. Vznikaly snímky rozdílné kvality. V některých je farář představován jako nositel důležitého postoje či dilematu. Jinde zas jako postava s velkým sociálním cítěním. Vznikly ale i velmi hluboké obrazy faráře, kterým je zasvěcen celý film Do roku 2015 se setkáváme s více filmy, kde je postava faráře epizodní postavou. Některé filmy však přinášejí zajímavá témata. Dovolujeme si zařadit i dva filmy z televizní produkce, protože jsou věnovány postavě faráře. V době komunismu, mimo několika málo snímků, byl farář zobrazován pod diktátem uměleckého schematismu. Byl takový, jakého ho komunismus ve filmu potřeboval. Jen několik málo režisérů dokázalo využít dobu a přijít s nezvyklým pojetím kněze. Po sametové revoluci se obraz faráře začíná měnit. Mnohá vyobrazení jsou plastičtější. Zaznamenávají faráře jako někoho, kdo řeší nějaké morální dilema, je aktivní ve společnosti. Také jsou ve filmu tematizované některé křivdy, které byly na kněžích v době komunismu spáchané. Ve filmech se setkáváme s nejširším spektrem vyobrazení kněze: zpátečník, pedagog, popleta, karikatura, filosof, myslitel, vychovatel, dogmatik, šílenec a mnoho dalších. Tato práce je jedna z prvních zabývající se obrazem kněze v českém filmu. Při našem studiu jsme našli pouze jednu práci, která by se týkala přímo našeho

74

tématu, a to oborovou práci od Renaty Kyzlinkové. Jinak jsme museli skládat útržky. Jsme si vědomi, že se jedná pouze o nástin tohoto tématu. Bylo by dobré se jednotlivým filmům věnovat zvlášť či po jednotlivých údobích. To by celé téma prohloubilo. Rovněž se zde nabízí možnost podobným způsobem zpracovat seriálovou scénu či porovnat některé z církevních dokumentů, které hovoří o pojetí faráře, s filmovou tvorbou. Rovněž by mohlo být zajímavé věnovat se srovnání filmu a skutečnosti, které by se týkalo působení nemocničních, vojenských kaplanů anebo farářů pracujících s mládeží nebo jinou skupinou pro pastoraci zajímavou.

75

Seznam literatury BLAŽEJOVSKÝ, Jaromír: Spiritualita ve filmu, Disertační práce, Masarykova univerzita, Filosofická fakulta, Ústav filmu a audiovizuální kultury, Brno 2006 COWIE, Peter: Variety International Film Guide, 1995 Londýn ČORNEJ, Petr, a kolektiv autorů: Kdy, kde, proč a jak se to stalo v českých dějinách, Readers Digest Výběr, Praha 2001 ČESKÝ HRANÝ FILM V. 1971 - 1980, Národní filmový archiv, Praha 2007 ČESKÝ HRANÝ FILM VI. 1981 - 1993, Národní filmový archiv, Praha 2010 DOLEŽAL, Miloslav: Jako bychom dnes zemřít měli, Nová tiskárna, Pelhřimov 2012 DANIELIS, Aleš: Česká filmová distribuce po roce 1989, Iluminace 2007 ročník 19 DEML, Jakub: Zapomenuté světlo, JOTA a ARCA Jimfa, Brno 1991 DENEMARKOVÁ, Radka: Evald Schrom – sám sobě nepřítelem HALADA, Andrej: Český film devadesátých let, Nakladatelství Lidové noviny 1997, Praha HAMES, Peter (2008): Československá Nová Vlna. Pohořelice: KMa, s.r.o. HANUŠ, Jiří: Tradice českého katolicismu ve 20. století, CDK Praha 2005 KOPAL, Petr, ed: Film a dějiny, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2004 KYZLINKOVÁ, Renata: Postava faráře a zobrazení církve v českém filmu 90. let, Univerzita Palackého Olomouc, FF katedra teorie a dějin dramatických umění, 2005 LÉDL, Josef: Nic než láska?: optio fundamentalis jako kritérium v situační etice. Diplomová práce. Evangelická teologická fakulta, Praha 2009 LIPČANSKÝ, Jan: Na obranu katolíků, Jan Lipčanský 2008

76

MARTINEK, Michael, Praktická teologie pro sociální pracovníky, Jabok 2010 MONACO, James: Jak číst film – svět filmů, médií a multimédií, 2004 Albatros, PTÁČEK, Luboš: Panorama českého filmu, Rubico, 2000 SENDLEROVÁ, Lucie: Kontrasty, variace a princip snu ve filmu Valerie a týden divů, Bakalářská práce Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav filmu a audiovizuální kultury, Brno 2010 SKOPAL, Pavel: Naplánovaná kinematografie – Český filmový průmysl 1945 - 1960, Academia, 2012 SLINTÁK, Petr: ROTTOVÁ, Hana: Venkov v českém filmu 1945 – 1969, Academia, 2013, Praha ŠKVORECKÝ, Josef: Farářův konec Kruh, 1969, Hradec Králové TECLOVÁ, Lenka: Romány J.K.Šlejhara. Bakalářská práce, Masarykova univerzita, Brno, 2010 TRETERA, Jiří Rajmund: Církevní právo, Nakladatelství Jan Krigl, Praha 1993 VIRT, Gunter: Zapomenutá ctnost epikie. Přeložila L. Švancarova. Teologický sbornik 2/1995. Brno: CDK ŽALMAN, Jan: Umlčený film – kapitoly z bojů o lidskou tvář československého filmu, Národní filmový archiv, Praha 1993 Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: český ekumenický překlad, 6. přepracované vydání, Praha: Biblická společnost, 1992 Dokumenty II. Vatikánského koncilu – Lumen gentium LG - Presbyterorum ordinis PO Články FRANCL, Gustav, Hledání ztracených pravd. „Film a doba“ 13, 1967,

77

HEPNEROVÁ, Eva, Balada o lidské důstojnosti, Svobodné slovo, 4.5.1990 JAROŠ, Jan, Facky a co dál?, Lidové Noviny 23.11.1990 JAROŠ, Jan, Bože, odpusť nám naše viny, Reflex č. 47/2004 JELÍNKOVÁ, Eva, Český film Zapomenuté světlo přichází do kin pod stromeček, Svobodné slovo, 21.12.1996 KOVÁČOVÁ, Iveta. Herbert v ringu. Modli se a boxuj!: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10169245852-herbert-vringu/20851212018/2994-modli-se-a-boxuj/ LIPŠANSKÝ, Postava faráře v českém filmu. In: http://revue.theofil.cz/revueclanek.php?clanek=335 LOUČ, Michal: Pomocné technické prapory. http://www.politictivezni.cz/pomocne-technicke-prapory.html MÍŠKOVÁ,Věra, Taškařice na našem venkově, Rudé právo, 30.6.1989 MÍŠKOVÁ,Věra, Na pískovišti to všechno začíná, Právo 30.4.2008 NOVOTNÝ, Michal, Jurodivý, http://www.rozhlas.cz/regina/slova/_zprava/149509 PAULUS, Jan, Na Koniáše se nelze dívat z pohledu naší doby, Katolický týdeník, 2010/43, 21.10.2010, http://www.katyd.cz/clanky/na-koniase-se-nelzedivat-ocima-dnesni-doby.html PROKOPOVÁ, Alena: Pevnost jako výzva, Lidové noviny 25.11.1994 SPÁČILOVÁ, Mirka, Zapomenuté světlo neoslní, ale stydět se nemusí, Mladá Fronta 21.12.1996, ŠTAUDOVÁ, Lucie, Přirozenosti zbavené obyčeje Balajky a Rychlíka, , Telegraf 5.2.1996 Menzelovo Rozmarné léto, Lidové noviny, 18.4.1968, s. 5 Rozmarné léto – aktuální, Mladá fronta, 18.4.1968, str. 2

78

Farářův konec, Zemědělské Noviny, 1990 Farářův konec, časopis Film, 8.5.1969, Václav Vondra S Otakarem Vávrou o historickém filmu Kladivo na Čarodějnice, Rudé právo 22.1. 1970 Údolí včel, str. 2, 31.5.1968, Mladá fronta Hrátky s čertem jako lidová hra, Rudé právo, 10.3.1982 Svatby pana Voka, Rudé právo, 8.4.1971 Zlo ve jménu zla, Mladá fronta, 8.5.1990 Světlo v přízračné minulosti, Lidové noviny, 20.12.1996, Režisérka Vihanová se filmem Pevnost ptá jak žít? Mladá fronta 24.11.1994 Máj, Houser, č 392/08 Všeho je hodně a přeci to nestačí, Lidové noviny, 8.7.2008

Internetové zdroje Česká televize, ceskatelevize.cz, Noc nevěsty, http://www.fdb.cz/film/nocnevesty/popis-obsah/14375

79

Česká televize, ceskatelevize.cz, Kuře melancholik, http://www.ceskatelevize.cz/porady/1006851494-kuremelancholik/29836414276/829-koncepce-filmu/ Getsemany, getsemany.cz, Z temna doby komunistické. http://www.getsemany.cz/node/2604

http://www.nemeckyrad.cz/

http://www.fdb.cz/

http://www.csfd.cz/ TN.CZ, Žebříček nejvíc navštěvovaných filmů roku 2013. Vedou Troškovy Babovřesky,http://tn.nova.cz/clanek/zpravy/film/zebricek-nejvicnavstevovanych-filmu-roku-2013-vedou-troskovy-babovresky.html Osobnosti.cz, Vítězslav Nezval, http://www.spisovatele.cz/vitezslav-nezval#cv Osobnosti.cz, Alžběta Báthory, http://www.panovnici.cz/alzbeta-bathory Osobnosti.cz, Josef Karel Šlejhar, http://www.spisovatele.cz/josef-karel-slejhar

Wikipedia, http://cs.wikipedia.org/wiki/Jozova_Hanule

http://www.joseftoufar.cz/

80

Parlamentni listy, parlamentnilisty.cz, Duka promluvil v Číhošti. Myslí si, že Toufar bude blahořečen, http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Dukapromluvil-v-Cihosti-Mysli-si-ze-knez-Toufar-bude-blahorecen-363110

81

Přílohy Filmotéka¨- filmy jsou řazené chronologicky podle let vzniku. 1949 Divá Bára Režie: Vladimír Čech V roli vesnického faráře Jaroslav Vojta Obsah: Na motivy povídky Boženy Němcové vznikl film, který vypráví o dívce, která svým důvtipem a odvahou přivádí ostatní lidi do varu a to až tak, že ji ohrozí na životě. 1950 Temno Režie: Karel Steklý V roli bratrů jezuitů Zdeněk Bittl, Martin Růžek jako páter Koniáš Obsah: Vypráví o osudech rodiny Machovců, českých bratrů, kteří se musí vypořádat s pronásledováním pátera Koniáše a bratrů Jezuitů. 1950 Slepice a kostelník Režie: Oldřich Lipský, Jan Strejček Ve vedlejší roli faráře Bohumil Machník. Obsah: Prostoduchý kostelník Kodýtek se nechá bohatým sedlákem zaplést do aktivit proti jednotnému zemědělskému družstvu, ale jeho machinace ztroskotají. 1954 Jan Hus Režie: Otakar Vávra V hlavní roli Jana Husa Zdeněk Štěpánek. Ve vedlejších rolích ostatních prelátů např: Bedřich Kaven, František Smolík, Vladimír Řepa, František Kreuzmann, Radovan Lukavský a jiní. Obsah: Film patří do známé husitské trilogie, vypráví osud Mistra Jana Husa přes kázání v Betlémské kapli až po jeho upálení. 1955 Jan Žižka Režie: Otakar Vávra V rolích duchovních: Obsah: Film vypráví o rozhodnutí Jana Žižky postavit se do čela husitského vojska, sílící vzpouře husitů, o jejich prvním vítězství v bitvě u Sudoměře a vyhlášení křížové výpravy proti Čechám císařem Zikmundem.

82

1956 Dobrý voják Švejk Režie: Karel Steklý Postavu kněze ztvárnil Miloš Kopecký – feldkurát Katz Obsah: Film zachycuje Švejkovo putování přes policejní stanici, blázinec, vězení, služby vojenskému knězi Katzovi až po službu poručíkovi Lukášovi. 1956 Hrátky s Čertem Režie: Josef Mach V roli otce Scholastika František Smolík Obsah: Jedná se o komediálně pohádkový příběh, kde voják Martin Kabát zachraňuje Káču a princeznu Dišperandu ze samotného pekla. Stačí přitom napravit i otce Scholastika a loupežníka. 1957 Proti všem Režie: Otakar Vávra V roli kněží: Bedřich Karen, Miroslav Doležal, Václav Voska, František Horák Obsah: Jde o poslední díl husitské trilogie. Vypráví o budování města Tábora a o bitvě na Vítkově. 1961 Králíci ve vysoké trávě Režie: Václav Gajer Ve vedlejší roli faráře Václav Lohninský Obsah: Film vypráví o boji mezi komunistickou ideologií a křesťanskou tradiční vírou na venkově očima chlapce. 1961 Procesí k panence Režie: Vojtěch Jasný Obsah: Komediálním způsobem popisuje komunistickou agitaci v polovině minulého století na vesnici, která se brání komunistickému kolektivizmu. 1961 Ďáblova past Režie: František Vláčil V roli kněze Miroslav Macháček, v roli biskupa Bedřich Karen Obsah: O Mlynáři, který vždy zkoumal tajemné bohatství přírody, se roznese, že se spolčil s ďáblem. Místní vrchnost a kněz se rozhodnou ho odstranit. 1962 Neschovávejte se, když prší Režie: Zdeněk Brynych Ve vedlejší roli kněze Miroslav Horníček

83

Obsah: Mladá učitelka přichází do odloučené pohraniční obce a hodlá zde pozdvihnout život a kulturu v socialistickém duchu. Mimo jiné se zde potkává se svérázným představeným místní farnosti. 1963 Spanilá jízda Režie: Oldřich Daněk V celém filmu se objevuje hned několik postav kněží. Nejvíce preferovaný je asi kněz Prokop, kterého ztvárnil Martin Růžek. Obsah: Mladému zemanovi vypálí křižácká vojska tvrz a odvedou nevěstu. Přidává se k husitům, aby se mohl pomstít. 1967 Údolí včel Režie: František Vláčil V roli Německých rytířů Petr Čapek a Jan Kačer, jako vesnický farář Obsah: Ondřej, český zeman, prchá před životem v klášteře Německých rytířů pronásledován přítelem rytířem Arminem. Po dramatických událostech na rodném sídle se vrací zpět na sever. 1967 Markéta Lazarová Režie: František Vláčil V roli potulného mnicha Vladimír Menšík Obsah: Hlavní hrdinkou je dívka předurčená klášteru, ale přinucena stát se milenkou násilnického mladíka. 1967 Noc nevěsty Režie: Karel Kachyňa V roli vesnického faráře Josef Kemr Obsah: Řádová sestra vracející se na konci 50. let 19. stol. na rodný statek z rozpuštěného kláštera rozpoutá díky svému náboženskému cítění a rozbouřeným emocím kvůli násilné kolektivizaci venkova nešťastné události, které vyvrcholí při štědrovečerní bohoslužbě. 1967 Rozmarné léto Režie: Jiří Menzl V roli abbé Rocha František Řehák Obsah: Do poklidného života tří filosofujících přátel vpadne krásná Anna, která všechny tři okamžitě poblouzní. Ale žádná těžkost nemůže být pro tři filosofy nakonec tak těžká. 1968 Farářův konec Režie: Evald Schrom V hlavní roli podvodného faráře Vlastimil Brodský

84

Obsah: Kostelník, který touží být knězem, se shodou náhod dostává ke svému vytouženému řemeslu. Jeho odvážné kousky motivované pravou touhou po konání dobra ho ale přivedou k tragickému konci. 1968 Všichni dobří rodáci Režie: Vojtěch Jasný Obsah: Film zachycuje osudy obyvatel jedné moravské vesnice od roku 1945. Vypráví především o názorovém rozdělení vesnice v roce 1948. 1969 Slasti Otce vlasti Režie: Karel Steklý Největší prostor je věnován biskupu, který Karla IV vítá v Praze, objevuje se několikrát. Kněz v počátku filmu – vyučuje mladého kralevice a mnich na hostině žebrá. Obsah: Zábavné vyprávění o osudech mladého Karla IV. 1969 Smuteční slavnost Režie:Zdenek Sirový V roli faráře Vladimír Huber Obsah: Vdova si prosadí pohřeb svého manžela v tradiční okázalé formě navzdory pochybnostem místního faráře a odporu úřadům. 1969 Kladivo na čarodějnice Režie: Otakar Vávra V roli kněží: děkan Kryštof Alois Lautner – Elo Romančík, inkvizitor Boblig – Vladimír Šmeral, Obsah: Strhující vyprávění o čarodějnických procesech. 1970 Valerie a týden divů Režie: Jaromil Jireš Obsah: Snivý symbolický film o dospívající dívce. 1970 Svatby pana Voka Režie: Karel Steklý Páter Ignác, oddávající kněz, Kardinál, mladý mnich v závěru, Obsah: Dobrodružství slavného Rožmberka. 1972 Elixíry ďábla Režie: Ralf Kirsten Ve filmu vystupují mniši a biskup. Obsah: Mladý mnich poznává svět a zjišťuje, že být mnichem není jediná cesta.

85

1973 Noc na Karlštejně Režie: Zdeněk Podskalský V roli Arnošta z Pardubic Karel Höger Láska v pohádkových příbězích přemáhá všechny nástrahy. 1979 Pan Vok odchází Režie: Karel Steklý Setkáme se zde s okrajovou postavou kardinála, mnicha a představeného kláštera. Obsah: Starý Petr Vok uzavírá svůj život. 1983 Putování Jana Amose Režie: Otakar Vávra Zachycuje dramatický život biskupa Jednoty bratrské Jana Amose Komenského. 1983 Slunce, seno, jahody 1989 Slunce, seno a pár facek 1991 Slunce, seno, erotika Režie: Zdeněk Troška V karikované roli kněze na vsi Luděk Kopřiva Obsah: Všechny tři díly zachycují komediální formou život na jihočeské vsi a příběhy jejích obyvatel. 1994 Řád Režie: Petr Hvižď V roli kněze Jan Tříska Obsah: Střet tří řádů, tří světů vykrystalizuje v tragické vyústění. 1994 Pevnost Režie: Drahomíra Vihanová V okrajové roli kněze Lubor Tokoš Obsah: Příběh o měřiči vody, který působí v přísně utajovaném vojenském prostoru. 1994 V erbu Lvice Režie: Ludvík Ráža Kněz: Obsah: Vypráví o životě a charitativním působení Zdislavy z Lemberka v Podještědí.

86

1995 Fany Režie: Karel Kachyňa V roli kostelníka Miroslav Donutil Obsah: Problematické soužití dvou sester - energické primářky a slaboduché Fany. 1996 Zapomenuté světlo Režie: Vladimír Michálek V hlavní roli vesnického faráře Boleslav Polívka Obsah: Farář se potkává s vlastní bezmocí při záchraně života milované Marjánky a stejně tak v boji se socialistickým režimem při záchraně kostela. 1996 ...ani smrt nebere Režie: Miroslav Balajka V roli evangelického faráře Boleslav Polívka Obsah: O střetu vesnického a městského života a o znovunalezení ztracené lásky. 1997 Nejasná zpráva o konci světa Režie: Juraj Jakubisko Jeden z mála filmů, kde se setkáváme s pravoslavným popem Obsah: Film vypráví o jedné horské vsi a osudech obyvatel. 1997 Cesta pustým lesem Režie: Ivan Vojnár V roli faráře Karel Pospíšil Obsah: Vyprávění o marnosti lidského bytí v roce 1913 v malé vesničce na Šumavě. 1998 Je třeba zabít Sekala Režie: Vladimír Michálek V roli kněze Jiří Bartoška Obsah: Uprchlík Jura Baran se dostává do střetu se samozvaným pánem nad vsí, Sekalem. 1999 Kuře melancholik Režie: Jaroslav Brabec S postavou kněze se setkává okrajově. Obsah: Malý chlapec vyrůstá s násilnickým otcem. 2000 Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba Režie: Drahomíra Vihanová

87

Vystupují zde dva kněží – římsko a řeckokatolického ritu. Oba jsou součástí komunity. Obsah: Dva studenti filosofické fakulty na vlastní kůži zažívají střet dvou pohledů na spravedlnost a právo. 2001 Rebelové Režie: Filip Renč V roli kněze František Němec Obsah: Mladý kluk, který utíká z vojny, a čerstvá maturantka se do sebe zamilují, ale dějiny jim nejsou nakloněny. 2001 Andělská tvář Režie: Zdeněk Troška V takřka nepatrné roli kněze Jan Přeučil Obsah: Mladá nezkušená dívka se stává důležitou postavou v osudu dvou bratrů. 2003 Želary Režije: Ondřej Trojan V roli katolického kněze se setkáváme s Miroslavem Donutilem. Obsah: Mladá žena je okolnostmi donucena schovat se před gestapem do horské vesnice a prožít milostný vztah, který nechtěla. 2004 In nomine Patris Režie: Jaromír Polišenský V roli Faráře Toufara Viktor Preiss Obsah: Drama o osudech Faráře Toufara a o Číhošťském zázraku. 2005 Anděl Páně Režie: Jiří Strach V roli potulného žebravého mnicha Ivan Trojan Obsah: Nezbedný anděl je poslán za trest na zem v podobě chudého mnicha, aby obrátil aspoň jednoho hříšníka. 2006 Kameňák 4 Režie: Zdeněk Troška S postavou kněze se setkáváme v krátké epizodě při obřadu pohřbu staré dámy. 2007 Medvídek Režie: Jan Hřebejk Farář zde vystupuje jako kamarád jednoho z hlavních hrdinů.

88

Obsah: Film pojednává o různých manželstvích a důvodech jejich rozpadů a zvratů. 2008 Kuličky Režie: Olga Dabrowská V povídce Morální imperativ se setkáváme s katolickým knězem Járou, který se zaplete do románku s půvabnou ženou, jeho zpovědníkem a protestantským farářem Řehořem. 2008 Máj Režie: František Antonín Brabec Faráře v poetickém nádechu celého filmu si zahrál Vladimír Jarovský Obsah: Jedná se o poetické filmové zpracování známé básně K. H. Máchy 2008 Bathory Režie: Juraj Jakubisko Setkáváme se zde s postavou katolických mnichů a protestanského pastora. Obsah: Vypráví dramatický život hraběnky Alžběty Bathoryové a přináší nový pohled na legendy, které se o této historické postavě tradují. 2008 Hlídač č. 47 Režie: Filip Renč S knězem se setkáváme v okrajové roli, která spíše doplňuje pozadí, nepromlouvá do děje. Obsah: Vysloužilec z 1. světové války přijíždí na vesnici a doufá, že zas bude žít, ale vše dostane jiný tragický směr. 2009 Herbert v ringu Režie: Otakáro Maria Schmidt V roli kněze Jiří Havelka Obsah: Mladý kněz Herbert přichází do ústavu pro mladé delikventy. Potkává se s naprostou komunikační barierou. Tu prolomí až zápas v ringu... 2010 Habermannův mlýn Režie: Juraj Herz Setkáváme se pro příběh s okrajovou postavou katolického kněze. Obsah: Volné filmové zpracování osudů podnikatele Habrmanna. 2013 Cyril a Metoděj – Apoštolové Slovanů Režie: Petr Nikolaev V roli duchovních Roman Zach, Ondřej Novák, Kajetán Písařovic Obsah: Film líčí počátky šíření křesťanství v 9. stol. na Velké Moravě.

89

2013 Babovřesky Režie: Zdeněk Troška V roli kněze Lukáš Langmajer Obsah: Peripetie jedné vesnice, jednoho kněze a starosty. 2014 Babovřesky 2 Režie: Zdeněk Troška V roli kněze Lukáš Langmajer 2015 Babovřesky 3 Režie: Zdeněk Troška

90