MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Managment v kultuře
BRNĚNSKÁ ŢIVNOSTENSKÁ FOTOGRAFIE DO ROKU 1948 Magisterská diplomová práce
Autor práce: BcA. Bc. Kateřina Rusňáková Vedoucí práce: PhDr. Antonín Dufek, PhD
V Brně 2009
Děkuji PhDr. Antonínu Dufkovi, PhD. za odborné vedení mé magisterské diplomové práce, cenné podněty, připomínky a rady. Poděkování bych také ráda vyjádřila Mgr. Jiřímu Pátkovi, Markétě Syslové personálu knihovny Moravské galerie v Brně, Archivu města Brna a Moravskému zemskému archivu. A téţ bych ráda poděkovala svému tátovi Ing. Zdeňku Rusňákovi Csc.
2
Prohlašuji, ţe jsem Magisterskou diplomovou práci na téma „Brněnská ţivnostenská fotografie do roku 1948― vypracovala samostatně za pouţití podkladů, které jsem uvedla v poznámkách a seznamu literatury.
V Brně 2009
................... ..
3
OBSAH 1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
5
2. Ţivnostenská fotografie v Českých zemích do roku 1948 . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7
3. Brno v letech 1840 – 1918 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
10
3.1. Počátky fotografie v Brně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13
3.2. Kočovní fotografové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
15
3.3. První brněnské ateliéry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
17
3.4. Císařská jubilejní výstava v Brně v roce 1888 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
38
3.5. Fotografická výstava Brno 1910 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
39
3.6. Fotografické ateliery a fotografové v letech 1840 – 1918 . . . . . . . . . . . . . . . . . .
41
4. Brno mezi dvěma světovými válkami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 4.1. Společenstvo fotografů v Brně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 4.2. Fotografické školy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
49
4.3.Výstava soudobé kultury v Brně 1928 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
50
4.4. První celostátní výstava fotografů v Brně 1932 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
52
4.5. Brněnské meziválečné časopisy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 4.6. Fotografie na pohlednicích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 4.7. Autorské právo ve fotografii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 4.8. Neobrom – továrna na výrobu fotografického materiálu v Brně . . . . . . . . . . . . 60 4.9. Meziválečné brněnské ateliery . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 4.10. Fotografický obraz a technika v letech 1918 – 1938 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 5. Brno v letech 1939 -1948 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 5.1. Brněnské ateliery v době válečné a poválečné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 5.2. Foto – druţstvo, Nákupní a prodejní druţstvo fotografů v Brně . . . . . . . . . . . . 90 5.3. Fotografický obraz a technika v letech 1939 – 1948 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 6. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 7. Resumé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 7.1. Sumary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 7.2. Il Riasunto . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 8. Pouţitá literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 9. Seznam vyobrazených materiálů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101
4
1. Úvod Pro svou magisterskou diplomovou práci jsem se rozhodla zpracovat téma „Brněnské fotografické ateliery do 1948― Cílem mé práce bylo podat přehled brněnských fotografických portrétních ateliérů v době od zveřejnění vynálezu fotografie v roce 1839 do roku 1948, kdy byly ateliéry znárodněny. Vývoji brněnských fotografických ateliérů se věnovalo několik odborných prací. Mezi ně patří především práce Jitky Sedlářové, Začátky brněnské fotografie, Vlastivědný sborník moravský 1974, XXVI, č.2., a Antonína Dufka, K brněnské meziválečné fotografii, Biletám Moravské galerie v Brně, IL, 1993. Tyto se staly kostrou pro moji diplomovou práci. Vlastní text diplomové práce je rozdělen do čtyř částí. Samotná práce je rozdělena do několika kapitol a to podle období. Úvodní kapitola je věnována vzniku fotografie a příchodu tohoto vynálezu do Českých zemí. Další část je věnována období první světové války. Době, kdy fotografie hledala místo ve společnosti, kdy vznikaly první portrétní ateliery. Nyní se fotografie a její pouţívání stává nedílnou součástí kaţdodenního ţivota. Třetí část je vymezena obdobím mezi první a druhou světovou válkou. Tato meziválečná doba je charakteristická pro rozkvět fotografických ateliérů. Přestává se experimentovat s technikami vzniku fotografie a experimentuje se více s obsahem snímků. Poslední kapitola se zabývá dobou od začátku 2. světové války do roku 1948, kdy byly ateliery rušeny či slučovány ve prospěch druţstva. Základem pro vypracování mé práce bylo seznámení se s dochovanými materiály, které jsou částečně uloţeny ve fotografické sbírce, v knihovně Moravské galerie v Brně a v Archivu města Brna. V přípravách na tuto práci jsem se snaţila dohledat všechny osoby, které se v Brně ţivnostenskou fotografií zabývaly a k tomu shromáţdit další informace, které nám mohly danou dobu a osoby co moţná nejvíce představit. Nezřídka se mi stávalo, ţe jsem byla odkázána jen na nepatrné zmínky, které po sobě tito lidé zanechali. Proto si skutečný obraz doby můţeme často jen domýšlet. Po většině zůstaly jen zmínky v adresářích, na signovaných fotografiích či úředních zápisech. Po některých je těţké nalézt i signovanou fotografii.
5
Mezi další prameny patřilo studium denního tisku meziválečného období. Odborná literatura vztahující se k tomuto tématu se zabývá brněnskými ateliéry jen velmi okrajově a vyuţití těchto informací v mé práci bude z tohoto důvodu minimální. Text jsem se snaţila doplnit o fotografie patřící ke zmiňovaným ateliérům, abychom si mohli představit jejich práce, styl i dobu, ve které fotografové tvořili. Předloţená práce je pokusem o podání souhrnného obrazu brněnských fotografických ateliérů ve vymezené době. V práci pouze okrajově věnuji
pozornost amatérským
a uměleckým fotografům ţijícím v Brně v dané době. Jde o hrubý konstruktivní materiál, vhodný pro dlouhodobější studii, která by jej mohla doplnit o další informace..
6
2. Ţivnostenská fotografie v Českých zemích do roku 1948 Etapa dějin fotografie začíná před rokem 1839 a v následujících desetiletích ji čeká dlouhá cesta objevů. Prvním nejdůleţitějším vynálezem na této cestě je vynález daguerrotypie1. Tento postup objevil Francouz Louis Jacques Mandé Daguerre2, proto je po něm také pojmenován a byl zveřejněn na zasedání akademie věd začátkem roku 1839. Od tohoto roku se šíří po celé Evropě. Dělo se tak většinou prostřednictvím profesorů zabývajících se přírodními vědami. Tito vědci měli přirozeně o tento nový objev velký zájem. Zhotovování fotografií technikou daguerrotypie byl velmi náročný proces, který vyţadoval nejen znalosti chemických procesů, ale i dostatek finančních prostředků. „Kreslení světlem“, jak se mezi lidmi začalo říkat daguerrotypii, záhy propadli i mnozí malíři a portrétisté. Počátkem čtyřicátých let, ateliery3.
začínají vznikat ve světě stálé fotografické
U nás se tak děje nejprve v Praze, v Brně v té době pracují jen kočovní
fotografové. Velkou změnu přivedl vynález mokrého kolódiového procesu z roku 1851. Nový proces systému negativ/positiv, umoţňoval na rozdíl od daguerrotypie zhotovovat více fotografií. Tímto vynálezem se začala rozšiřovat fotografie mezi širší vrstvy obyvatelstva. K dalšímu masivnějšímu rozšíření fotografie přispěl vynález Francouze André Adolphe Eugéne Disderiho4 z roku 1854. Ten umoţňoval na jedinou fotografickou desku exponovat 8 aţ 12 snímků. Počátky ţivnostenských ateliérů v Čechách nejvíce ovlivnili dva praţští fotografové, jejichţ jméno a věhlas sahal za hranice Rakouska – Uherska. Byl to především Wilém Horn (1809 – 1891), který jako první ve střední Evropě, a pravděpodobně i ve světě, začal vydávat fotografický časopis Photographische Journal distribuovaný do všech částí monarchie. Dalším fotografickým ţivnostníkem, který ovlivnil vývoj ateliérové tvorby u nás byl František Fridrich. Po návratu z Ameriky vybudoval během krátké doby
1
Daguerrotypie je první v praxi pouţívaná fotografická technika s obrazem vytvořeným amalgamem stříbra. Stříbrná destička byla umístěna v kameře obscue, kde byla podle intenzity světla exponována od několika minut do několika hodin. Snímek byl po expozici vyvolán pomocí par rtuti a ustálen v thiosíranu sodném. Vzniklou daguerrotypii bylo potřeba zasklít, neboť sebemenší dotek mohl setřít amalgámovou vrstvičku a tím snímek znehodnotit. 2
Louis Jacques Mandé Daguerre (1787-1851) francouzský malíř a vynálezce. Společně s Josephem Nicéphotem Niepcem vyvinul první praktickou metodu fotografování – daguerrotypii. Metoda byla dokončena po Niepceově smrti a patentována v Paříţi v roce 1839. 3 První fotografický atelier vznikl v roce 1840 na střeše New Yorské univerzity díky americkému vynálezci a malíři Samuelu Inlay Breese Morse ( 1791 – 1872) 4 André Adolphe Eugéne Disderiho (1819 – 1889) francouzský fotograf – daguerrotypista , proslavil nepatentováním nového typu portrétů tzv. carte de visite - vizitky
7
prosperující atelier v Teplicích známý i za hranicemi země. Své pobočky a sklady měl nejen po celé Rakouské monarchii, ale i v mnoha dalších evropských zemích. Od počátku šedesátých let 19.století nastává velký rozmach fotografie. Jednou z příčin je zavedení nového ţivnostenského zákona, platného od 1.května 1860. Byl to první zákon platný stejně pro všechny země Habsburské monarchie. Zákon se týkal i fotografů a byl rozdělen na podnikání svobodné a koncesionářské. Svobodné podnikání, které se týkalo fotografů, umoţňovalo provozování řemesla kaţdému, kdo se přihlásil na příslušném úřadě. Kdeţto koncesionářské podnikání potřebovalo zvláštní úřední povolení. (To se týkalo pouze kočovných fotografů stejně jako ostatních kočovných ţivností). 17. prosince byl vydán tiskový zákon stanovující předkládat fotografie určené k prodeji a vystavení příslušnému policejnímu úřadu nejméně den před zveřejněním. Práce musely být označeny jménem autora fotografie. (Díky tiskovému zákonu začaly vznikat propracované reklamy atelieru na reversu). Sdruţování fotografů do společenstev bylo zákonem nařízeno o rok dříve a to 20. prosince 1859. Účelem společenstev bylo podporovat řemeslné zájmy fotografů. V Českých zemích první Společenstvo fotografů vzniklo roku 1885 v Praze. V Brně se tak stalo o několik desetiletí později, tedy v roce 1911. Sedmdesátá léta jsou v Evropě a Severní Americe ve znamení hospodářské krize, která se dotýká samozřejmě i mnoha fotografických ateliérů. V průběhu této ekonomické krize mnoho atelierů ukončí svůj provoz a pouze ty stabilnější a známější dokáţí přeţít. V osmdesátých letech devatenáctého století vznikají snahy o zařazení fotografie mezi řemeslnou činnost. Děje se tak díky tomu, ţe fotografie, jako způsob zachycení portrétu, je ţivnost, kterou můţe získat prakticky kdokoli. K rozšíření fotografických atelieru, ale i foto přístrojů mezi širší veřejnost, přispívá i fakt, ţe ceny fotografického vybavení a náročnost zhotovování fotografií klesá. Díky tomu se začínají prosazovat amatéři. Profesionálové přicházejí o zakázky a nemají zákonné prostředky, aby se ubránili této nové konkurenci. Prohlášením fotografie za ţivnost řemeslnou přichází aţ v podobě zákona č.226 ze dne 12.prosince 1911. Od té doby portrétní fotografii směl provozovat pouze ten, komu byl vydán ţivnostenský list před datem vztahujícím se ke dni 14. prosince 1911 a zároveň předloţil doklad o způsobilosti k provozování fotografické činnosti. Počátek dvacátého století je ve znamení expandování velkých prosperujících ateliérů do menších měst. Velké a často velmi známé ateliery s dobrým jménem svými nízkými cenami konkurovaly malým místním ateliérům. Zmíněná konkurence vedla ke vzniku 8
takzvaného minimálního ceníku sluţeb. Ceník vytvořený praţským Společenstvem fotografů vchází v platnost k 10.prosince 1918 a jsou v něm uvedeny doporučené ceny fotosluţeb, které musí být vyvěšeny v kaţdém atelieru. Ceník obsahoval následující údaje: 3 kusy vizitkové fotografie (5,5cm x 8,5cm) 10,-Kč, 6 kusů 12,-Kč a 12 kusů 26,-Kč. Cena jedné fotografie kabinetkového typu byla stanovena na 12,-Kč, tří na 22,-Kč, šesti na 36,-Kč a dvanácti na 60,-Kč. Pohlednice po 6 kusech se zhotovovaly za 20,-Kč, po 12 kusech za 35,-. Formát makart a budoár se za jeden kus prodával za 20,-Kč, 3ks 45,-Kč a 6ks 80,-Kč. Fotografie formátu 18x24 cm byla stanovena na 30,-Kč a následující zvětšeniny 30x40cm na 40,-Kč, 40x50cm na 60,-Kč, 50x60cm na 80,-Kč. Další formáty měly být přizpůsobeny těmto cenám.5 Do fotografické ţivnosti aţ do poloviny dvacátých let patřila pouze portrétní fotografie. Ostatní typy fotografií byly
povaţovány za svobodnou ţivnost. To se nelíbilo
ţivnostníkům, a proto se začínají bouřit. Ke změnám dochází v roce 1926, kdy začíná platit zákon o zřemeslnění fotografie v plném rozsahu.6 Dle tohoto zákona mohli ve fotografických atelierech pracovat pouze řádně vyučení lidé. Lidé s výučním listem směli v atelierech pracovat pouze jako laboranti a retušéři, samotnou fotografickou ţivnost provozovat nesměli. K provozování atelieru byli oprávněni pouze fotografové s učňovskou praxí a se sloţenou tovaryšskou zkouškou. Společenstva fotografů byla pověřena schvalováním nových fotografických ţivností v určitém místě, aby nově vzniklý podnik neohrozil jiţ stávající firmy. Stejným způsobem probíhalo ve třicátých a čtyřicátých letech udělování fotografických ţivností. S nástupem komunismu se pak všechno změnilo a došlo k rušení soukromých ateliérů. Ty buď přecházely dobrovolně do druţstev, anebo byly vyvlastňovány. Jen některé ateliery byly ponechány svým majitelům, aby s nimi doţili.
5
Kovaříková Naďa, Ţivnostenská fotografie v Kolíně od počátku do 50. let 20. stol. , Magisterská diplomová práce, Slezská univerzita v Opavě, ITF, 2003 6 Sbírka zákonů a nařízení státu Československého, zákon č.140 z 1.července 1926
9
3. Vývoj Brna v letech 1840 -1918 Počet obyvatelstva v druhé polovině devatenáctého století dynamicky rostl. Při prvním sčítání lidu na území Brna uskutečněného v roce 1857 zde ţilo 58 809 obyvatel. V roce 1880 82 660 obyvatel a o dvacet let později počet obyvatelstva stoupl na 109 361 a překročil tak hranici velkoměsta. Před první světovou válkou se počet obyvatelstva zvýšil na 125 737 a Brno se po Vídni, Praze, Terstu, Lvově a Štýrském Hradci stalo šestým největším městem Předlitavska. Dynamický růst populace plynul z rychlé industrializace města. Mnoho lidí do Brna přichází z venkova za prací. Brnu se v těchto letech říkalo předměstí Vídně. V osmdesátých letech byl při sčítání obyvatelstva zjišťován dorozumívací se jazyk, podle něhoţ se pak zjišťovala národnostní skladba obyvatelstva. Ta ze 70% vyzněla ve prospěch německých obyvatel. Údaje byly ovšem zkreslené, neboť značná část českého obyvatelstva ovládala vedle mateřského jazyka i němčinu, úřední jazyk v zemích Moravských a v Rakousko-Uherské monarchii. Němčinou se museli lidé dorozumívat v kaţdodenním ţivotě, ať uţ šlo o přímý či nepřímý tlak ze strany úřadů a zaměstnavatelů. „Některé brněnské osobnosti se například pokládaly za Slovany, a přitom téměř neuměly česky, zatím co početné dělnictvo na předměstích uvádělo jako obcovací jazyk němčinu, i kdyţ bylo etnicky a jazykově převáţně české. Dělníci ale pracovali většinou v německých průmyslových závodech, jejichž majitelé je nutili, aby se hlásili k německé národnosti, posílali děti do německých škol, přispívali do německých škol, přispívali na německé kulturní podniky a v továrnách mluvili jen německy―7 V šedesátých letech devatenáctého století dochází k postupnému rozdělování obyvatelstva na české a německé. Velký vliv na to má zakládání spolků pro české obyvatele. Je to zejména Filharmonický spolek Beseda brněnská8, Slovanský čtenářský spolek9, Tělocvičná jednota10. Členy českých skupin se stávali především továrníci, advokáti, vydavatelé novin, ţurnalisti a úředníci, neboť členství bylo nákladné a neumoţňovalo účast dělníků, rolníků a ţivnostníků. A tak se chudší vrstvy obyvatelstva sdruţovaly do táborových hnutí, jeţ se mohla konat po rakousko – uherském vyrovnání
7
Dřímal Jaroslav, Peša Václav, Dějiny města Brna II, Brno 1973, s 27 - 29 Filharmonický spolek Beseda brněnská byla zaloţena v roce 1860, je to nejdéle existující sbor v českých zemích. Prvním sbormistrem byl P.P.Křiţkovský a po něm Leoš Janáček 9 Slovanský čtenářský spolek zaloţený 1861 10 Tělocvičná jednota byla zaloţena 1862 jako protiváha německým tělovýchovným spolkům v Brně, od roku 1868spadá brněnský spolek pod Sokol. 8
10
a Prosincové ústavě11. Aţ do sedmdesátých let předminulého století nebylo výjimkou zvát moravské Němce na folklorní, kulturní akce, slavnosti, tábory a představení pořádané českými spolky. A dělo se tomu i naopak. Změna nastala aţ v letech 1873, kdy se podařilo brněnským Čechům zbudovat Besední dům. Zde našlo mnoho českých spolků útočiště. Toto místo se stalo hlavním místem národní konfrontace, shromaţdištěm a jevištěm nacionálních manifestací a demonstrací. Čeští vlastenci se ve svých manifestech snaţili získat většinu v Moravském zemském sněmu, zajištění českého školství a prosazení jazykové rovnoprávnosti na úřadech. Němci se snaţili poţadavky ignorovat, ale to se ukázalo ke konci století nereálné, protoţe bezkonfliktní souţití obou národů bylo vystřídáno vzájemnou nevraţivostí a separací. To vyvrcholilo počátkem října 1905, kdy byly do Brna na stejný den svolány dvě souběţné události. Němci svolaná porada poslanců všech německých stran Rakouska a Čechy svolaný sjezd k podpoře zřízení druhé české univerzity v Brně. V den konání se v Brně odehrála potyčka podobající se občanské válce vyvolaná obavami Čechů, ţe protestující němečtí studenti napadnou a vyplení Besední dům. Běsnění zastavil aţ oddíl vojáků s bodáky.12 Říjnové události v Brně nakonec vedly ke schválení tzv. Moravského vyrovnání13. To obsahovalo čtyři zemské zákony, které se týkaly nového volebního řádu do Moravského zemského sněmu, zemského zřízení, nového zákona na uţívání obou jazyků na úřadech a národnostních škol. Zákony fungovaly bez dalších národnostních konfliktů aţ do konce první světové války. Důleţitou roly ve vývoji Brna hrál jiţ v úvodu zmíněný průmysl. Především vlnařství se stalo největším nejen v Brně, ale i v celé Rakousko-Uherské monarchii. Za to si vyslouţilo město přízvisko pouţívané aţ do konce první světové války „rakouský Manchester―. K vývoji textilního průmyslu přispěl rychlý přechod od řemeslné a manufakturní výroby k masové tovární produkci. Velká konkurence mezi textilkami vedla majitele k rychlým inovacím vybavení a strojů. To podnítilo vznik dalšího průmyslového odvětví – strojírenství ve městě. Ferdinand Wannieck zaloţil v roce 1865 první strojírnu, která se zaměřila na technologii zpracovávání cukrové třtiny a dřeva. Koncem devatenáctého století se firma spojila s První brněnskou strojírenskou společností 11
Prosincovou ústavu z roku 1867 tvořilo 7 zákonů, vymezujících zákonodárnou pravomoc říšské rady, zahrnujících katalog základních práv občana, zřízení říšského soudu, nezávislost soudů, postavení císaře a vyrovnávací zákon. 12 Brno secesní, Sedláček Jan, vydavatelství Éra, str.18 13 Moravské vyrovnání je souhrnný název pro čtyři zemské zákony přijaté roku 1905 na Moravě. Účelem bylo vytvoření rovnoprávného postavení moravských Čechů a Němců v zemi a vyřešení národnostních rozporů mezi oběma stranami.
11
(1872) a začaly společně vyrábět parní stroje. Do první světové války vzniklo na území Brna mnoho dalších průmyslových odvětví např. elektrotechnická továrna (1887) či Neobrom - podnik na výrobu fotografických potřeb (1913), který zde setrval dalších několik desetiletí a hrál významnou roli ve fotografické branţi. K nedílné součásti historie Brna a česko-německých vztahů konce devatenáctého století patří zdejší architektura a urbanizmus. Mezi největší proměny města patří stavba tzv. okruţní třídy z větší části realizovaná v šedesátých aţ osmdesátých letech. Stavba započala roku 1859, kdy císař oficiálně dovolil zbořit hradby brněnské pevnosti. V průběhu následujících let proběhla v Brně rozsáhlá asanace, která změnila ráz Brna. Na nové podobě města se podíleli jak čeští, tak němečtí projektanti, kteří zajistili moravské metropoli
nepominutelné
místo
ve
středoevropské
architektuře
a
jejich
díla
zprostředkovala představu o architektonickém dění ve vzdálenějších evropských zemích.
12
3.1. Počátky fotografie v Brně Fotografové – vědci, kteří se fotografií zabývali jiţ kolem roku 1840, nelze zdaleka povaţovat za fotografy „ţivnostníky―. Ale byli to oni, co se zaslouţili o začlenění fotografie do běţného ţivota. Proto následující část je věnována právě jim. Od roku 1839, kdy se do českých zemí dostala z Francie daguerrotypie, se stala tato metoda nejpouţívanější fotografickou technikou aţ do konce šedesátých let devatenáctého století. Zatímco se ve Francii objev daguerrotypie z vědeckých kruhů rozšířil mezi fotografy, kteří ve velkém počtu zřizovali fotografické komory a portrétní ateliéry v rámci nové podnikatelské činnosti, v Českých zemích daguerrotypie neměla takový společenský charakter a dlouhou dobu zůstávala v kabinetech vědců jako metoda vhodná pro vědecké účely. To nebyl ovšem jediný důvod. Zaloţení daguerrotypického ateliéru si ve čtyřicátých letech ţádalo velké finanční výdaje, neboť daguerrotypie byly velmi drahé a zákazníků, kteří by si je mohli pořídit, bylo málo. A tak se stalo, ţe byly u nás brány spíše jako unikát bez moţnosti širšího uplatnění. Podle červnového čísla časopisu Kwěty z roku 1840 vycházejícím v Brně, zhotovili první daguerrotypii úředník Musil a kněz církve evangelické Stählin jiţ na podzim roku 1839. Daguerrotypie se nedochovala a není známo, co na ní bylo znázorněno.14 Počátkem roku 1840 vychází v brněnském, německy psaném
kalendáři Jurendův
Vlastenecký poutník (Jurende´s Vaterländischer Pilger), poměrně podrobný popis o zhotovování daguerrotypie.15 V témţe roce do Brna přijíţdí vídeňský profesor fyziky Andrea von Ettingshausen16, který přiváţí z Vídně daguerrotypický přístroj vídeňského mechanika Michaela Ecklinga a do tajů daguerrotypie zasvěcuje profesora fyziky na zdejším filozofickém učilišti, premonstráta Bedřicha Franze (1796 – 1860).17 Jiţ o rok později noviny Moravia informují veřejnost o zhotovení několika daugerrotypických portrétů Bedřichem Franzem. Po tomto autorovi se zachovalo šest daguerrotypií s portréty z let 1841 – 1842, které jsou uloţeny v Moravské galerii v Brně. Franz je také autor nejstarší fotografie události nejen u nás, ale i ve světě. Daguerrotypie datovaná 10.června 1841 znázorňuje slavnost Boţího těla na Zelném trhu v Brně. 15
Sedlářová, Jitka, Začátky brněnské fotografie. Vlastivědný věstník moravský. 1974, XXVI, č.2, s.179 Scheufler, Pavel,První návod na zhotovení fotografie.[2005-2006] dostupné z < http://www.scheufler.cz/Chronologie-1839-1918/scheufler-8-p1.html> 16 Anderas von Ettingshausen (1796 – 1879), vídeňský fyzik, udrţoval styky i s litomyšlským fyzikem Ignácem Staškem, kterému v roce 1840 stejně jako Franzovy poskytl potřebné pomůcky k dagueroskopii. Staškův pohled na Starou poštu v Litomyšli je nejstarší zachovanou daguerrotypií u nás (3.6.1840) 17 Bedřich Franz působil v Brně v letech 1824 - 1842 15
13
V roce 1843 se Franz odstěhoval na univerzitu do Olomouce, kde se později stal rektorem. Jeho následníky se stali J.Musil, evangelický kněz H.Augustin Stählin, Anton Plutzar a profesor filozofické fakulty, augustiniána Filipa Gabriela.18
Ob.č. 1. Bedřich Franz, Slavnost Boţího těla v Brně, 10. června 1841, daguerrotypie
18
Sedlářová, Jitka, Začátky brněnské fotografie, Vlastivědný sborník moravský,1974, s.178
14
3.2. Kočovní fotografové Po několika letech, kdy fotografie byla v popředí vědeckého zájmu, se postupně stávala zájmem podnikatelským. V padesátých letech devatenáctého století začala fotografie významně konkurovat tzv. malířským portrétním miniaturám. Šiřiteli tohoto nového druhu portrétování se stávají především cestující fotografové. Cestující daguerrotypista neměl stálý atelier na jednom místě, ale cestoval od města k městu, přičemţ se svým podnikem zdrţel v jednom městě i několik měsíců. Pro zhotovování daguerrotypií pouţívali kameru obscuru, která nebyla pro zhotovení kvalitní fotografie příliš vhodná, neboť se skládala z velmi jednoduché optické soustavy bez moţnosti nastavení clony a zaostření. Provozování takovéto ţivnosti vyplývalo logicky z toho, ţe vysoká cena daguerrotypií neumoţňovala širší okruh zákazníků. V pozdějších obdobích byli kočovní fotografové terčem kritiky místních fotografů a byli jedním z hlavních důvodů zakládání ţivnostenských fotografických společenstev. V průběhu čtyřicátých a padesátých let se ani jeden z brněnských malířů nerozhodl věnovat fotografickému řemeslu. A tak se toto prázdné místo v ţivotech Brňanů snaţili vyplnit právě tito cestující fotografové. Jejich jména známe vesměs z místních novin Neuigkeiten des Brünner Tagesboten, ve kterých byly otištěny jejich inzerce. V roce 1851 přicházejí do Brna fotografové Weissbrod z Frankfurtu nad Mohanem a Blanket z Bruchsalu v Bádensku. Společně inzerují kolorované fotografické portréty. Padesátá léta jsou obdobím, kdy v českých zemích sice daguerrotypie přetrvává, ale zároveň přichází i nová talbotypie19. S touto technikou přichází téhoţ roku do Brna portrétista a fotograf Giulio Hofholzer, který si v ulici Novoveselská 14520 otvírá ateliér. O rok později přijíţdí do Brna další fotograf a především malíř známý malbou miniatur Heinrich Ferstler, který nabízí své sluţby v hotelu U bílého beránka na Cejlu. Do Brna se vrací ještě v roce 1860, ale uţ pouze jen jako fotograf.21 Od března do května 1854 se v Brně v hostinci U tří kohoutů zdrţuje daguerrotypista Jan Bubeník z Bratislavy. Bubeník kromě zhotovování portrétních snímků, se v Brně podílel pro zájemce na fotografické osvětě.
19
Téţ také kalotypie. Vynalezli ji roku 1835 Henry Fox Talbot je první fotografická technika, která pouţívá proces positiv- negativ. Od roku 1851 je kalotypie postupně nahrazována technikou mokrého kolódiového procesu. 20 dnešní Česká ulice 21 Sedlářová Jitka, Začátky brněnské fotografie, Vlastivědný sborník moravský, Ročník XXVI, 1972/2
15
V následujících letech vzrůstá zájem o fotografii. V důsledku nedostatku odborné literatury okolo fotografie vydávají brněnští knihkupci Buschak a Irrgang Martinovu Příručku fotografie. 22 Theodor Dvořák Navštívil Brno dvakrát a to poprvé v roce 1854 při návratu z Francie. V inzerci brněnských novin Neuigkeiten nabízel své fotografické portréty za cenu od dvou do pěti zlatých. V roce 1856 navštívil Brno podruhé, v té době jiţ své snímky nabízel v cenové relaci od jednoho do dvou zlatých.23 Josef Schinowski V padesátých letech devatenáctého století se k nám dostává z Ameriky stereoskopický přístroj, který poprvé do Brna přiváţí v roce 1855 právě Josef Schinowski. Při svém několikadenním pobytu se usazuje ve Spurného kavárně na Pekařské ulici. Zde zhotovuje své černobílé a dokonce i barevné stereoskopické snímky24. Mezi další kočovné fotografy, kteří své sluţby nabízeli v Brně, patří například vídeňský rodák Löwy a Josef Mändl, Gustav Wünsch nebo Schwoisr z Mnichova. O jejich návštěvě Brna se dozvídáme z dobových adresářů, kde jsou otištěny v inzerci jejich nabídky a místo působení. Většinou si pro svůj fotografický pobyt vybírali hotel Padowetz, pravděpodobně nejen pro jeho strategické umístění v centru města, ale i pro místnost vhodnou k fotografování, která byla v hotelu speciálně pro ně vytvořena.
22
Sedlářová Jitka, Začátky brněnské fotografie,Vlastivědný sborník Moravský, ročník XXVI, 1974/2 Viz. předchoví 24 Stereoskopie je technologie, která pomocí dvou snímků vyfotografovaných ve stejné vzdálenosti jako oči umoţňuje dvourozměrný vjem 23
16
3.3. První Brněnské fotoateliéry Adolf Schwöder Byl první fotograf, který více méně trvale působil v Brně. Narodil se 24.6. 1811 v rodině městského mědikovce. Původním povoláním byl komisionář. Fotografií se začal zabývat okolo roku 1845 a v Brně působil do roku 1855, kdy byl na čas povolán do Štýrského Hradce, aby zde zhotovil fotografické portréty. V šedesátých letech devatenáctého století se o fotografii a nové fotografické techniky začínají více zajímat mladí absolventi malířských škol. To vedlo ke sloučení technické stránky fotografie s uměleckým citem. V praxi to znamenalo, ţe fotografie byly dotvářeny malíři technikou kolorování. A tak se i Schwöder v šedesátých letech po návratu ze Štýrského Hradce spojil s malířem Johanem Trippem25. Pracovní spojení těchto dvou „umělců― je prvním známým příkladem v Českých zemích, kdy jsou fotografie doplňovány malíři. Největší pozornost Johann Tripp věnoval při kolorování obličeji. Tváře měly jemné pleťové tóny, oči byly výrazné a do vlasů se nanášel lesk. Pozadí mělo jemné okrové aţ našedivělé barvy.26 V roce 1862 se Schwöderův ateliér přestěhoval na ulici Sedlářskou a o tři roky později se umělecko – fotografický atelier stěhuje na ulici Kobliţnou. Dnes v těchto místech sídlí Česká Spořitelna. Svou fotografickou praxi ukončil Adolf Schwöder na začátku osmdesátých
let
v atelieru
na
ulici
Velká
Nová.27
Umírá
v roce
1882.
obr.č.2
25
Johann Tripp (1816 – 1865) malíř Viz. odkaz 27 Dnešní ulice Lidická 26
17
Johann Hayder Narodil se v Pešti roku 1818 a do Brna přišel z Vídně o 26 let později. První zmínku o tomto fotografovi můţeme naleznout v Adresáři z roku 1856.28 Atelier v té době sídlil na rohu Kapucínského náměstí a Zelného trhu. Mimo fotografování se Hayder věnoval i malbě portrétů a mino hlavní sezonu se stával i cestujícím fotografem. V šedesátých letech devatenáctého století svůj atelier přestěhoval do městského dvora zvaného Stadthof.29 V Moravské galerii v Brně jsou od něj uloţeny 2 fotografie.
obr.č.3
Rudolf Gaupmann (1815 – 1877) Ve Vídni – svém rodném městě vystudoval výtvarnou akademii – Akademie der bildenden Künste Wien. Zpočátku působil jako
portrétní malíř, litograf, fotograf a restaurátor.
Koncem padesátých let si otvírá atelier ve Vídni a počátkem let šedesátých i v Brně na dnešní ulici Veselá. Haierův brněnský atelier byl vyhlášen svojí vynikající tvorbou, ale neměl v Brně dlouhého trvání. Fotografickému řemeslu se zde začal učit např. Quido Trapp.30 Atelier pod vedením Gaupmanna končí v roce 1862. Po něm se jej ujímá Josef 28 29
Adressenbuch und Häuserschema, J.|A. Herlth. Brno 1856, str. 348, uloţenu v Archivu města Brna Sedlářová Jitka, Začátky brněnské fotografie, Vlastivědný sborník moravský, ročník XXVI, 1974/2, str. 179
30
Dufek Antonín, Fotografie pro kaţdého. Morava 1860 – 1890: Dějiny českého výtvarného umění III/2, 1870 – 1890, Praha 2001, s 306
18
Haier, který jej po čase přesouvá do zahradního domku na stejné adrese. Jméno Rudolfa Gaupmana se objevuje v adresáři naposledy roku 1870 a o několik let později roku 1877 umírá v Grazu. 31
obr.č.4
Josef Haier (1816 – 1891) Vídeňský rodák, který získal své malířské vzděláni na mnichovské akademii. V rove 1850 přichází do Brna, kde se na několik let usazuje. Svůj první zatím pouze malířský atelier si otevřel na Dominikánském náměstí v roce 1855. V následujících letech se začíná věnovat i fotografii. Po Rudolfu Gaupmanovy přebírá atelier na ulici Novoveselá.32 Ten mu po několika letech přestává vyhovovat, a tak se roku 1863 stěhuje do zahradního atelieru v témţe domě. V té době je jiţ jeho atelier zaměřený i na fotografický portrét. Následující rok je poţádán nemocným J. F. Trečkou, aby se na čas ujal vedení jeho fotografického atelieru u Měninské brány. O dva roky později Trečka umírá a vedení atelieru se ujímá vdova po Trečkovi. Roku 1865 zanechává Josef Haier malířské a fotografické praxe v Brně a stává se cestujícím fotografem. Firmu Josefa Haiera přebírá nově vznikající atelier Rafael. Josef Haier umírá roku 1891 v Mnichově.33
31
Anděl Jaroslav,Dufek Antonín, Schufler Pavel, Kouzlo staré fotografi, Katalog Moravské galerie v Brně, 1978 32 Dnešní ulice Česká 33 Červená Radana, Rodina Trappů v Brně. V kontextu doby a součastník.Disertační práce. Masarykova univerzita, Filosofická fakulta, Historický ústav, 2006
19
Leopold Quittner Narodil se roku 1827 v Galantě do známé umělecké rodiny Quittnerů, z níţ byl nejznámější portrétista Miska Quittner. Roku 1859 přichází do Brna, kde si v hotelu Padowec otvírá atelier
V brněnských novinách Neuigkeiten z téhoţ roku inzeruje,
ţe ovládá všechny druhy fotografie na kovu, papíru, skle, lnu i stereoskopii. V letech 1862 – 1864 sídlí jeho atelier na ulici Velká Pekařská. 1864 dostavěl svůj nový atelier na ulici Malá Pekařská34, avšak dlouho si jej neuţil. Téhoţ roku ho z finančních důvodů přenechal fotografce Julii von Kovács, ale po její smrti r.1867 jej dostává zpět. Poslední zmínky o něm jsou z roku 1870, kdy v Brně proběhlo sčítání lidu.35
obr.č.5
34 35
Dnešní ul. Kopečná Viz.odkaz 23
20
Atelier Julie von Kovács rozená Borry Byla první ţenou fotografkou v Brně. Zde se zdrţovala mezi lety 1861 – 1867. Svůj atelier měla v hostinci U černého orla. A od roku 1864- 1867 uţívala atelieru na ulici Kopečná, který z důvodu finanční tísně prodává Leopold Quitner. Nabízela fotografie na skle a papíře v ceně od 50 krejcarů do 50 zlatých. V roce 1867 se jí povolání a záliba ve fotografii staly osudnou. Pravděpodobný výbuch vznětlivých chemikálií jí zavinil popáleniny neslučitelné se ţivotem. Umírá ve svých 40 letech.
obr.č.6 V šedesátých letech devatenáctého století se v Brně objevuje mnoho nových fotografů, původně vyučených např. malíři, písmaři, lakýrníky. Pravděpodobně je k fotografii přivolala pověst o rychlém zbohatnutí. Brzy se ukázalo, ţe toto řemeslo je poměrně nákladné, pořizovací cena atelieru se pohybovala okolo 4500 zlatých) a rychlé zbohatnutí nereálné. Tato situace vedla k tomu, ţe mnoho fotografů si do svých ateliérů zřizovalo nebo přijímalo nové společníky.
21
Atelier Klatowsky & Hiss Ignác Klatowsky (1833 – 1866) se vyučil malířem písma a lakýrníkem. Svou písmomalířskou dílnu měl na ulici Kobliţná 32 do roku 1861, kdy ji přebudoval na fotografický atelier. Zabýval se jako většina fotografů té doby zhotovováním portrétů. Podle jeho fotografií můţeme usoudit, ţe byl jeden z nejnadanějších fotografů své doby. Portrétované
stavěl
do
jednoduchých
póz,
s romantickou
malovanou
krajinou
kombinovanou se sametovým závěsem. Byl jeden z mála brněnských fotografů, kteří se věnovali více umělecké hodnotě neţ technickému zpracování. Roku 1862 se spojuje s obchodníkem galanterie Eduardem Hissem (1825 – 1893). Oba společně působí do roku 1866, kdy se Klatowsky vrací zpět k písmomalířství. Klatowského spolupráce s Hissem neměla vliv na kvalitu fotografií v jejich společném atelieru. Klarowsky umírá téhoţ roku na choleru.36 Hiss s menšími přestávkami, kdy pobývá v Rakousku, se fotografii v Brně věnuje aţ do roku 1893. Místa svých brněnských atelierů často měnil. Jeden z nich se nalézal do roku 1890 na ulici Hřbitovní 19. V atelieru se snaţí vylepšovat technické zázemí, pořizuje si nové kulisy, vše pro to, aby šel s dobou.
obr.č.7
36
Sedlářová Jitka, Začátky brněnské fotografie, Vlastivědný sborníik moravský, ročník XXVI, 1974/2 s.183
22
Friedrich Terček (Friedrike Terischek) Narodil se ve Vídni. Na Moravu se dostal jako inspektor panských statků, kterému se jeho záliba ve fotografování stala v dalších letech i obţivou. Fotografii se nejprve věnoval ve svém bytě v Sedlářské ulici. Koncem roku 1861 otvírá nový fotografický prosklený atelier v zahradě vedle Měnínské brány. O dva roky později z důvodu Trečkovi nemoci převzal fotografickou praxi Josef Haier, který
atelier řídil aţ do března 1864, kdy
se vedení se ujímá Trečkova ţena Frederika. Ta nebyla ve fotografických pracích příliš sběhlá a o několik měsíců později přijímá asistenta, pravděpodobně jim byl Quido Trapp. Po manţelově smrti koncem roku 1864 se spojuje s fotografem J. von Czakánym. Toto spojení nemá dlouhé trvání a atelier je roku 1870 zrušen.37
obr.č.8
Atelier Hübner & Feja Tito dva fotografové přichází do Brna na podzim roku 1862 z Krakova. Svůj brněnský atelier si otevřeli na ulici Staroveselská č. 238 38. V brněnském deníku Neuigkeiten z konce téhoţ roku je o jejich atelieru a fotografickému umění věnován pochvalný článek. I přesto o dva roky později v Brně končí a atelier přenechávají jinému fotografovi.39 37
Červená Radana, Rodina Trappů v Brně. V kontextu doby a součastník.Disertační práce. Masarykova univerzita, Filosofická fakulta, Historický ústav, 2006 38 Dnešní Veselá ulice 39 Sedlářová Jitka, Začátky brněnské fotografie, Vlastivědný sborník moravský, ročník XXVI, 1974/2
23
Ferdinand A. Broţek Broţek se v Brně zdrţoval v šedesátých letech devatenáctého století. Svůj první atelier měl v hostinci U černého orla, kde byl zpočátku i ubytován. Svou úlohu fotografa bral velmi váţně. Na počátku roku 1863 odjíţdí do Paříţe a Londýna, aby se seznámil s pracemi nejznámějších zahraničních fotoateliérů. Po návratu si otevřel atelier na Zelném trhu č.p. 4, který vybavil novými přístroji. Zde sídlil do roku 1865. Podle dochovaných fotografií se nevěnoval jen portrétní ateliérové fotografii. Často se vydává do okolí Adamova a Blanska, kde fotografoval krajinu nejen klasickým foto přístrojem, ale i stereo fotoaparátem. Dalším Broţkovým tématem byla architektura. Byl prvním, který zachytil Brno na sérii vizitek. Z let 1862-5 jsou dochovány Broţkovy snímky kostela sv.Jakuba, Staré radnice, Špilberka a dalších významných míst Brna. V autorově díle se objevují i pokusy o reportáţní fotografii. V městském archivu v Brně je dochována fotografie z roku 1867, která znázorňuje všední den na náměstí Svobody s trhovkyněmi a se stojícím kostelem sv. Mikuláše či vyklízení vyhořelého Kounicova paláce. V roce 1867 opět mění sídlo svého atelieru a to na ulici Kobliţnou 31. Pravděpodobně pro nevýdělečnost přenechává atelier fotografovi Wildnerovi.40 Pro Broţka byl pobyt v Brně jen krátkou epizodou při jeho putování Evropou, naopak pro historii města byl důleţitou postavou, která jako první zachytila architekturu Brna.
obr.č.9
40
Bouček Jaroslav, Boučková Zdeňka, K počátkům fotografie na Moravě a ve Slezsku - první moravští fotografové. Uměleckohistorický sborník, Brno 1984
24
Antonín Mayssl Narodil se roku 1826 v hlavním městě Bukoviny v Černovicích jako syn Maxmiliána Mayssla, profesora matematiky. Základy malířství získal ve svém rodném městě, odkud po ukončení gymnázia odchází do Vídně. Zde studuje na polytechnickém institutu, kde se věnuje portrétům. V revolučním roce 1848 odchází do Brna. Zde se stává profesorem geometrie a kreslení na technice a od roku 1852 učitelem na vyšší reálné škole. Průběţně se stále vzdělává v malbě na Vídeňské akademii u profesora Waldmüllera. V roce 1862 se začíná zabývat fotografováním, především portréty. Fotografuje moravské poslance, šlechtice, burţoazii i příslušníky selského stavu. První atelier zřídil roku 1862 v Městském dvoře (tzv. Stadthof), kde mu při technických pracích pomáhá jeho bývalý ţák Josef Kunzfeld, budoucí známý brněnský fotograf. O rok později přijímá Mayssl ještě jednoho pomocníka Zdenko Manna. Tento fotografický atelier byl velmi oblíben a pravděpodobně i hodně vynášel, neboť před rokem 1867 si otevírá dva nové ateliery. Jeden pro letní sezonu na ulici Nová a druhý pro zimní na ulici Koliště. Jeho fotografický um a pohled na fotografovaný objekt byl do značné míry ovlivněn malířskou průpravou. Při fotografování portrétů se soustředil především na kompozici a zachycení co nejpřirozenějšího výrazu.41 1866 zachycuje na fotografii pruské vojáky v Brně. Snímek byl na tehdejší poměry velmi náročný. Zobrazuje skupinu několika desítek vojáků a koňů na pozadí s hradem Špilberk. Od sedmdesátých let Mayssl pozvolna opouští fotografování a věnuje se opět malbě. Své ateliery na ulici Koliště a Nová vyměňuje za studio na ul. Pilgramově 42. Další příčinou bylo pravděpodobně i to, ţe fotografie procházela v té době krizí. Za výstavu svých fotografií v Londýně byl v roce 1871 vyznamenám Vídeňskou fotografickou společností. Roku 1885 opouští Mayssl učitelské místo a téměř výhradně se věnuje malbě. Fotografií se zabývá pouze okrajově. I přesto se v roce 1888 se svým fotografickým atelierem účastní Císařské jubilejní výstavy.43 Umírá roku 1899. Během své fotografické praxe zhotovil přes 200 000 fotografií různých velikostí, muţů, ţen a dětí. Portrétované oblékal do různých kostýmů a stavěl je do naivních póz.
41
Trnková Petra, Technický obraz na malířských štaflích, Společnost pro odbornou literaturu,Barrister a Principál, 2008, 978-80-87029-51-0 42 Dnešní Divadelní 43 Katalog Císařské jubilejní výstavy v Brně 1888, Moravská galerie v Brně KB 1888
25
Josef Kunzfeld Patřil mezi nejvýznamnější brněnské fotografy té doby. Narodil se 11.srpna 1842 ve Velkém Podolí u Mohelnice v rodině zdejšího rychtáře. Po absolvování školy v Šumperku odchází do Brna, kde na c.k. vyšší reálce absolvuje kurz pro učitele niţších reálek. Po studiu začíná pracovat ve Vídni jako chemik ve vojenských laboratořích raketového sboru. Počátkem šedesátých let se stává pomocníkem Antonína Mayssla, svého bývalého profesora z brněnské reálky. Po třech letech získávání fotografických zkušeností u Mayssla odchází do Prahy. Zde si k 1.srpnu 1865 zakládá fotografický atelier v dnešní Krocanově ulici na Starém městě. Za svého společníka si vybírá profesora vyšší německé reálky Laiznera. Po dvou letech ţivnost v Praze opouští, neboť jiţ v lednu téhoţ roku si v Brně zřizuje vlastní samostatný atelier. Ten mu brzy přestává vyhovovat svými malými prostory. Svůj nový atelier si otvírá v Kleinově zahradě na Karlově Kolišti 3, kde i bydlí.44 V osmdesátých letech zaţívá velké ekonomické a profesní úspěchy. Nasvědčuje tomu jeho zvolení do obecního zastupitelstva Města Brna v roce 1886 a do Obchodní a ţivnostenské komory v roce 1887. V roce 1886 byl oceněn stříbrnou medailí za fotografii udělovanou Moravským spolkem průmyslníků. O dva roky později se společně se dvěma brněnskými fotografy A. Maysslem a J.Wildnerem účastní Císařské jubilejní výstavy konané v Průmyslovém muzeu v Brně45. Na sklonku svého ţivota se vzdává své fotografické ţivnosti a o rok později 26. dubna 1915 umírá. Vedle portrétů se zabýval krajinářskou a místopisnou fotografií, někdy fotografoval i události v městě Brně. Pravděpodobně na základě zakázky městské brněnské rady dokumentoval architektonické proměny Brna především asanaci a následnou dostavbu tzv. velkého okruhu. V Archivu města Brna je dochována část kontaktů a dokonce i skleněných negativů z této zakázky. Fotografie mají široký úhel záběrů, jsou technicky propracované a je na nich vidět umělecký cit autora. Některé z fotografií jsou i kolorované.46
44
Anděl Jaroslav, Dufek Antonín, Scheufler Pavel:Kouzlo staré fotografie. Katalog výstavy Moravské galerie, Brno 1978 45 Katalog Císařské jubilejní výstavy v Brně 1888, Moravská galerie v Brně KB 1888 46 Halaš Antonín, Pohledy na Brno od daguerrotypie po současnost, Magisterská diplomová práce, Famu, 1980
26
obr.č.10
obr.č.11
27
obr.č12
obr.č.13
28
Jakub Wildner Svou ţivnost začíná v Brně v roce 1865 o čtyři roky později přebírá atelier po Ferdinandu A. Broţkovy na ulici Kobliţná 31. V průběhu dalších několika desetiletí atelier přestavuje a zvětšuje. Ten se stává stejně jako Kunzfeldův atelier jedním z nejrenomovanějších v Brně. O tom svědčí i fakt, ţe se společně s Kunzfeladem a Maysslem jako jediní brněnští fotografové účastní v roce 1888 Císařské jubilejní výstavy v Brně.47
obr.č.14
47
Viz odkaz 45
29
Quido Trapp Narodil se roku 1930 v Kašperských Horách. Po absolvování obecné školy se rodina odstěhovala do Prahy, kde navštěvoval gymnázium, posléze pokračoval ve vzdělání na technickém ústavu v oboru inţenýr ţelezničních staveb. Vyhlídky na místo inţenýra u ţeleznice bylo jiţ v době studia nepříznivé. Na podobná místa se hlásilo mnoho uchazečů, a proto odchází ze školy před dokončením studia a stává se podobně jako jeho bratr Mořic vychovatelem ve šlechtických rodinách. Jako vychovatel působil několik let. Naposledy u Adolfa von Poche48, v jehoţ rodině vyučoval oba syny. S nimi podnikal cesty po Evropě a je pravděpodobné, ţe jiţ v té době se zajímal o fotografii. Po ukončení sluţby u Adolfa von Poche si v Brně našel novou práci. Stal se pomocníkem v atelieru Rudolfa Gaupmanna na ulici Veselá. Zde pracoval později uţ jako vedoucí obchodu aţ do roku 1858, kdy atelier převzal Josef Haier. Poté chvíli působil u Fridricha Terčka, jeţ měl atelier u Měninské brány. V dubnu roku 1863 odchází na čas z Brna, aby získal další potřebné fotografické vzdělání k udělení ţivnostenské licence. Nejprve pracoval v Rajhradském klášteře jako fotograf pro benediktýny, pak se přesunul do nedalekých Ţidlochovic, kde byl zaměstnán pro majitele cukrovaru Juliua von Roberta.49 Po získání zkušeností a potřebného kapitálu si zakládá na Velkém náměstí 650 vlastní atelier. Jak je tomu i dnes, dům stál na jednom z nejrušnějších míst Brna. Atelier Quido Trappa zahájil svou činnost v 20.května 1864. Jiţ od počátku se firma těšila dobrému jménu a hojné návštěvě zákazníků. Zprvu měl ve firmě jednoho aţ dva zaměstnance, v pozdějších letech u něj pracovalo aţ 25 zaměstnanců51. Jako jeden z mála fotografů té doby se snaţil fotografie zvětšovat nikoliv kopírovat. Za tyto pokusy získal mnoho ocenění, jako například zlatou medaili v roce 1869 na Wittenberské výstavě. Jako jediný byl v roce 1873 na vídeňské Světové výstavě vyznamenán medailí za zásluhy. V roce 1880 opouští Quido Trapp svůj prosperující atelier na Velkém náměstí. Důvodem je pravděpodobně změna majitele pronajímaného domu. Svůj nový atelier otevřel nedaleko původního na ulici Kobliţná. V tomto domě před ním sídlili fotografové Schwoiser (1859) a Klatowski (1861) a posléze do roku 1867 Hiss. Tento atelier měl v pronájmu aţ do své smrti v roce 1889.
48
Adolf sv. pán von Poche působil na přelomu čtyřicátých a padesátých let 19stol jako krajský komisař zemského gubernia, V šedesátých letech se stal místodrţícím na Moravě. 49 Červená Radana, Rodina Trappů v Brně. V kontextu doby a součastník.Disertační práce. Masarykova univerzita, Filosofická fakulta, Historický ústav, 2006 50 Dnešní náměstí Svobody 51 Viz odkaz 49
30
Ve své tvorbě se věnoval především portrétování a to nejen zámoţnějších a významných občanů Brna, ale i prostých a nevýznamných. Fotografoval interiéry i exteriéry zámků, divadel, kostelů, sochy, továrny a automobily. Dochované jsou také snímky reprodukcí, významných listin, pečetí a nejrozmanitějších typů uměleckých děl. Za zmínku stojí jeho práce pro lékařské časopisy, kdy fotografoval nemocné, invalidy, blázny a mrtvé pro kriminalistické účely také zločince.
obr.č.15
obr.č.16
31
Josef Samuel Wagner a Julius Müller J.S.Wagner se narodil v Sedmihradsku roku 1825. Do Brna přichází z Vídně a otvírá si zde atelier okolo roku 1863 na ul. Velká Nová. Pravděpodobně finanční potíţe ho přinutily spojit se s jiným fotografem a to Juliusem Müllerem (*1822). Stávající Wagnerův atelier přestěhovali o několik domů dál do zahrady domu č.p. 76, v němţ Müller bydlel. Netrvalo dlouho a Wagner společný atelier r. 1866 opustil. Fotografickému řemeslu se jako pomocník věnoval ve firmě W. Hirsche aţ do své smrti v roce 1904. Müller atelier vedl ještě několik let, aţ ho nakonec v roce 1869 ruší.52
obr.č.17
52
Sedlářová Jitka, Začátky brněnské fotografie, Vlastivedný sborník moravský, XXVI,1974/2, str.189
32
J.B.Rottmayer Byl majitelem fotografických ateliérů ve Vídni, Štýrském Hradci a Lublani. Roku 1864 si otevírá pobočku vídeňského atelieru i v Brně. Pobočka se nacházela na ulici Velká Nová 9/10 a původně patřil nepříliš známému fotografovi Juliu Roskemu. Rottmayer, zde nabízel například kamejové šperky, které přivezl jako novinku z Vídně. Jako zajímavost o něm jsem nalezla, ţe v roce 1863 vyfotografoval lebku Ludwiga van Beethovena. Někdy koncem šedesátých let Rottmayer z neznámých důvodů přenechává atelier Emilianu Schneplovi. Schnepl přišel do Brna koncem padesátých let z ruské části Polska (Kaliště). Jak dlouho atelier provozoval, bohuţel není známo. Zemřel roku 1888.
obr.č.18
33
Atelier Carl Pietzner - Gotfried Hämmerle Narodil se 9.4.1853 ve Wrieznu nad Odrou ( Prusko). Svou fotografickou tvorbu začal ve svém rodném městě v atelieru Harnecker. Zde se naučil práci kopisty a retušéra, kterou se ţivil i v dalších městech jako je Petrohrad, Moskva či Berlín. Ve Varšavě se stal operátorem a vedoucím závodu. V roce 1877 převzal v Šanově atelier po H. Schneiderovi. Zanedlouho se stal jedním z nejvyhledávanějších fotografů v Teplicích. Zde si roku 1885 zakoupil dům zvaný Moritzburg, do kterého umístil i svůj atelier, z počátku pod názvem Fotografický umělecký ústav. Později byl atelier přejmenován na Umělecký ústav pro fotografii, (portrétní) malbu a světlotisk53. Atelier navštěvovaly všechny společenské vrstvy včetně lázeňských hostů z celé Evropy. Velká prosperita atelieru vedla k rozšíření filiálek po střední Evropě. Své pobočky zaloţil v Berlíně, Brémách, Brně, Děčíně, Duchcově, Františkových Lázních, Chebu, Karlových Varech, Mostě, Salcburku, Ostravě, Vídni . . . Okolo roku 1900 pracovalo asi v 17 pobočkách přes 300 lidí. Některé z filiálek se staly ve svém regionu velmi prestiţními.
Fotografovaly se zde známé osobnosti
a dokumentovaly místní události. V roce 1895 se stěhuje do Vídně, kde jiţ třetím rokem funguje jeden z jeho atelierů. Teplický atelier přenechává svému synovi. Ve Vídni se jeho fotografický závod stává jedním z nejznámějších ve svém oboru na přelomu století. Z Vídně řídil své fotografické království. Dále se pokoušel o investice i v jiných oblastech. Roku 1898 nechal například v Německu patentovat svou metodu plastické fotografie. Na její aplikaci zaloţil továrnu Plasto, k níţ patřila i továrna na porcelán a keramiku v Ledvicích u Bíliny. V továrně se vyráběly plakety, vázy a nástěnné talíře zdobené fotoplastickým dekorem podle Pieznerovy metody. Společnost se dále mj. zabývala fotografováním a prodejem fotografií.54 Za vrchol Pietznerova podnikání můţeme označit dobu okolo roku 1900, kdy se počet poboček začal pomalu sniţovat. Poté, co utrpěl v průběhu první světové války velké ztráty z důvodu neúspěšné finanční operaci a spekulaci, vzdal se vedení svých zbylých podniků. Do jejich čela postavil na jaře 1919 svého syna Carla Pietznera ml., který vedl ateliery spolu s Georgem Feyerem. Deprese a stáří dovedly Carla Pietznera st. roku 1924 k sebevraţdě.
53
Světlotisk je druh fotografické techniky pracující na tisku z plochy. Po nanesení světlo-citlivé ţelatiny se pomocí vody vykopíroval negativ, který měl velmi jemné zrno 54 Scheufler, Pavel,Carl Pietzner.[2005-2006] dostupné z < http://www.scheufler.cz/data-18391918/scheufler-fotograf.html?photographer_id=55>
34
V Brně poţádal o svou fotografickou ţivnost
8.2. 1890. Ateliér nechal zřídit
na Františkově Kolišti 9 a prokuristou zde ustanovil Gotfrieda Hämmerleho. Brněnský atelier
se
věnoval
nejen
portrétní
tvorbě,
ale
i
produkci
místopisných
kabinetek.V Pietznerově vlastnictví byl ateliér aţ do roku 1913. Působil tady například i Rudolf Koppitz.55 Po roce 1913 se majitelem stává prokurista Hämmerl, který atelier vedl i nadále pod starým jménem „Carl Pietzner―. Atelier Pietzner definitivně končí v roce 1925, kdy ho přebírá Vladimír Lehký.56
55
Rudolf Koppitz (1884 – 1936) český rodák, jeden z nejvýznamnějších představitelů vídeňské secese. V roce 1897 nastoupil v Bruntále do fotografického učení. Svou kariéru začínal v ateliérech u C. Pietznera v Opavě a Brně. V roce 1912 odchází do Vídně studovat grafickou školu. Zde se stává členem Wiener Camera Clubu. Ve své tvorbě se zachycoval snové krajiny, památky Vídně a především akty inspirované vídeňskou secesí. 56 56 Halaš Antonín, Pohledy na Brno od daguerrotypie po současnost, Magisterská diplomová práce, Famu, 1980
35
O mnoha fotografech působících před první světovou válkou v Brně nalezneme jen zlomek o jejich existenci ve městě. A to ve starých adresářích Brna nebo na dochovaných fotografiích, na jejichţ reversu jsou vytištěny i jejich adresy. Většinou to byli fotografové, jejichţ působení v Brně nemělo příliš dlouhé trvání nebo jejich tvorba byla průměrná a nezanechala nic, co by obohatilo historii fotografie doby, ve které v Brně vznikly. Dohledání více informací by jistě znamenalo mnoho let práce a nejistý výsledek. Mezi takové, u kterých jsme odkázáni na adresáře a dochované dobové fotografie, patří: Julius Roske, který působil v Brně před rokem 1864 v atelieru na ulici Velká Nová 9/10. Albín Palocsay fotograf maďarského původu pracující mezi lety 1898 – 1909 v Brně ve fotografickém atelieru na ulici Mundyho č.p.6. Strauss & Co. víděňská firma, která měla své filiálky v Budapešti a v Brně na Ferdinandově ulici 29, kde působila do r.1919. Akademický malíř Josef Ladislav Šichan (1847 – 1918) – Umělecký ústav malířský a fotografický na Šmerlingově třídě 9. Dle reversu fotografií nabízel malování portrétů dle „přírody― i předlohy, dále platinotypii a momentky dětí v jakémkoliv počasí. Atelier provozoval ve vlastním domě. Johann Baptista Gratzer (1830 – po roce? 1908), jenţ svůj fotografický ústav zaloţil v roce 1863 na ulici Nová 23. V roce 1908, kdy slaví 45 let existence svého ústavu, se stává nejstarším fungujícím atelierem na území Brna. Zdenko Mann nastupuje
1863 jako učeň k profesoru Antonímu Maysslovi. V jeho
sluţbách zůstává aţ do roku 1879, kdy si zakládá svůj ateliér v zahradním domku na Nové ulici 20. Dobrohost Klíč, Svatopluka Čecha 9, Ţidenice (pravděpodobně příbuzný rodiny Klíčů – Atelier Rafael), Fritz Tatzl Krapengasse 15, A. Wech Wawrastrasse 71, Josef Folner - Fotografický umělecký ústav Wawrova třída 35, Špiřík a Čech - Atelier pro moderní fotografii a malbu, Cejl 113 a Wilsonovo nám.5, R. Nedorost, ulice Nová 20, František Pompejus Ferdinandstrasse 25, Josef Czapka (Čapka) - Atelier pro moderní fotografie, zvětšování a tableau v uměleckém provedení ul. Nová 21, Otto Brandt, Johann Foltin, Wilhelm Hirsch, Max Leopold Fabian, Karel Aulehla, Charlotte Saxová a další.
36
obr.č.20
obr.č.21
37
3.4. Císařská jubilejní výstava v Brně v roce 1888 K výročí 40ti let panování císaře Františka Josefa I. uspořádalo Průmyslové muzeum v Brně a Moravský průmyslový spolek výstavu o rozvoji průmyslu v Markrabství moravském. Konala se
v prostorách nově přestavěného Moravského průmyslového
muzea. V pěti patrech byly instalovány výrobky čtyř set vystavovatelů moravského průmyslu, ţivnostníků různých oborů a profesí. Fotografickou ţivnost zastupovaly v polopatře Moravského průmyslového muzea čtyři ateliéry. Znojemská firma Albrecht a Hock a tři brněnští fotografové Josef Kunzfeld, Antonín Mayssl a J.Wildner.
38
3.5. Fotografická výstava Brno 1910 První samostatná odborná fotografická výstava v Brně se konala v červnu 1910 v zemské budově Luţáneckého parku. Podle pořadatelů – Společenstva fotografů moravských, měla dokázat, ţe moravští a slezští ţivnostenští fotografové se „ vždy snažili jít na výši s dobou, že nejnovějších výrobků a pomůcek fotografického průmyslu používali“57 Výstavy se zúčastnilo 28 ţivnostenských fotografů Moravy a Slezska. Z brněnských to byli Karel Aulehla, Josef Czapka, Leopold Max Fabian, (tehdejší předseda odborných fotografů) , Josef Folner, Vilém Hite, Josef Petrůj, Atelier Pietzner (Bohumír Hämmerle), František Pompejus, Atelier Rafael, Rudolf de Sandalo a Dobrohost Klíč – ze Ţidenic.58 Výstava nepřinesla ţádný zlom ve fotografii, prezentovány byly klasické portréty té doby bez inovace. Krom vystavujících ţivnostníků byly na výstavě představeny práce učňů a studentů Odborné průmyslové školy v Brně. V poslední místnosti výstavy byl ke zhlédnutí prototyp atelieru pro umělé světlo. Podle reakcí z dobového tisku se dovídáme, ţe výstava neměla velký úspěch. Například ve Fotografickém Obzoru vychází nepříliš pochvalná reakce. „ Protektorát místodržitele a čestného předsednictví zemského hejtmana dodávají výstavě jakéhosi oficiálního rázu slavnostního, obsah výstavy samé však jest více než průměrný. Především nápadnou je účast, pouze 25 fotografů. Postrádáme mezi nimi ty, kteří známi jsou nám jako nejschopnější. Zdá se, že nebylo mezi těmi, kteří ve své živnosti vidí více než pouhé řemeslo, mnoho nálady pro výstavu a že svůj nesouhlas dali najevo abstinencí.“59 Asi pravděpodobně pro neúspěch se další výstava fotografů z povolání konala aţ po první světové válce.
57
Katalok k výstavě : Fotografická výstava Brno 1910 Ţidenice patřili pod Brno aţ od roku 1919 59 Fotografický Obzor, 1910, str. 121 58
39
obr.č.22
obr.č.23
40
3.6. Fotografické ateliery a fotografové v letech 1840 – 1918 Ač fotografii bývá přisuzován velký společenský význam, nebyla fotografická ţivnost zárukou vysokého společenského postavení. Do jaké skupiny společnosti patřily, záviselo stejně jako u jiných ţivnostníků na úspěšnosti v jejich profesi. Fotografické ateliery byly ve druhé polovině devatenáctého století zřizovány většinou na atraktivních místech v centrech měst, kudy chodily davy lidí. V Brně to byly ulice kolem náměstí Svobody. Dalším takovým místem byla ulice Lidická v blízkosti Luţáneckého parku, který byl velmi oblíbeným místem brněnských obyvatel pro nedělní procházky. Ateliérové domy byly stavěny tak, aby pojaly všechny místnosti potřebné pro chod ţivnosti a postupně se přizpůsobovaly práci v kaţdém ročním období. Často v ateliérových domech byl umístěn i byt majitele. Důleţitým východiskem pro zbudování atelieru bylo světlo. V dobách, kdy ještě neexistovala elektřina bylo denní světlo jediným zdrojem. Proto se ateliery nejčastěji zřizovaly v nejvyšších patrech domů a v zahradních domcích s velkými
okny
a prosklenými střechami. Atelier se skládal z několika místností. Vstupovalo se do tzv. přijímacího salonku, který byl nezbytností všech provozoven. Šatna slouţila pro převlékání a upravování zákazníků před samotným focením. Velká prosvětlená místnost byla přizpůsobena k portrétování a byla vybavena různými rekvizitami, které doplňovaly fotografie. V těsné blízkosti se nacházela temná komora. Ta byla co nejblíţe z důvodu nutnosti rychlého vyvolání snímků. Další části tvořily retušérna a kopírna negativů, sklad a místnost, ve které se kolorovaly a rámovaly fotografie do finální podoby. Většina fotoateliérů ve druhé polovině devatenáctého století byla existenčně závislá na ateliérové portrétní fotografii. Vznikaly zde portréty různých typů. Největší zájem byl o miniaturní vizitky, ale zhotovovaly se i fotografie v ţivotní velikosti. Vizitky, později kabinetky, byly oblíbené pro svou finanční dostupnost, která vyhovovala širokému spektru zákazníků. Vzhled snímků odpovídal módní vlně dané doby. První portréty (po poprsí), byly foceny na čistém pozadí a jako jedinou dekorací bývaly náhrdelníky či límečky. Portréty celých postav na tom byly opačně. Portrétovaní se stavěli do jednoduchých póz s romantickou malovanou krajinou na pozadí a dále se vyuţívaly interiérové dekorace, jako jsou ţidle, stolky, květiny, zřasené sametové závěsy či antické sloupy. Podle dekorací na fotografiích můţeme určovat, v jaké době snímek vzniknul. Biedermeierovský nábytek se uplatňoval na fotografiích v šedesátých letech, romantické motivy a přírodní dekorace v letech sedmdesátých a osmdesátých. 41
Kromě portrétování jednotlivců pro osobní účely se zhotovovaly módní snímky např. herců, zájmových spolků, skupin či představitelů různých organizací. Čistě obchodním artiklem se začaly stávat inscenované kabinetky, které slouţily k pobavení a neměly ţádné vysoké umělecké ambice. Objevovaly se i různé obměny vizitek a kabinetek jako např. Viktoria či Makart či Buduár. Popularita některých trvala jen krátkou dobu, neboť byly nahrazeny dalšími modernějšími a populárnějšími typy. Pro studium dobových fotografií jsou velmi důleţité kartony, na které se fotografie, jeţ byly zhotovovány na velmi tenký papír, lepily. Podle typografické úpravy můţeme zařadit nedatované fotografie, neboť vzhled kartonu stejně tak i fotografií podléhal módní vlně. Fotografové si podkladové kartony objednávali u výrobců, kteří na revers nechali vyrazit či vytisknout poţadovaný text a ten byl pak doplněn i o dodavatelskou firmu. V počátcích se na reversu objevuje třeba jen jméno autora. V pozdějších letech z kartonů můţeme získat i další údaje o fotografech jako místo jejich působení či změny adres. Někteří fotografové si nechávali na zadní stranu natisknout oboustrannou zmenšeninu medaile či ocenění, které získali. (např. Carl Pietzner) Podle inzerátů z osmdesátých let devatenáctého století víme, ţe jedním z další úkolů atelierů bylo fotografování interiérů, exteriérů a krajiny. Bylo to hlavně díky vynálezu suchého procesu. Ten nahradil mokrý kolodiový proces, při kterém musely emulze aplikované na negativní deskový materiál po celou dobu výroby fotografie zůstat vlhké. V opačném případě rychle klesala citlivost pouţitého kolodia. Proto tento proces příliš neumoţňoval fotografovat mino atelier. Suchý fotografický proces umoţňoval přenášet fotografické desky a nepotřeboval rychlé vyvolání. Také vývoj fotografických přístrojů usnadnil práci v plenéru. Dříve velké a těţké aparáty vyţadovaly dobrou fyzickou kondici. Fotografické zavazadlo krajináře mělo mnohdy přes 30kg a muselo mít s sebou krom aparátu i komoru na rychlé vyvolání. Nejvíce se takto dokumentoval rozvoj techniky a průmyslu. Jednalo se o stavby, mostů, ţeleznic, nádraţí, vodovodů a dalších technických výdobytků doby. V případě fotografování dělníků byly snímky aranţované a dokládaly určitou akci. Fotografie sedmdesátých let se nedokázala vyrovnat se základním problémem a to barvou. Oproti obrazu byly fotografie smutné, šedé a bezvýrazné. K pouţívání barevné fotografie bylo ještě daleko (ač první barevný snímek pořídil ze třech dílčích záběrů a třech různých filtrů r.1868 Louis Ducous du Hauron), a tak se fotografové všemoţně snaţili uspokojit potřeby zákazníků. Koncem šedesátých let např. přichází s kolorovanými fotografiemi, na jejichţ zhotovování si najímají nebo berou za společníky malíře. V devadesátých letech 42
devatenáctého století postupně ustupuje obliba v nekonečnou ostrost snímku. Fotografové si „hrají― s neostrostí a pokoušejí se do fotografie vnést náladu. Postupně se opouští i od retuší méně zdařilých snímků, aţ nakonec na počátku dvacátého století se s nimi skoro vůbec nesetkáváme. Dalším mezníkem je konec devatenáctého století, kdy přichází symbolismus a ve fotografii vzniká první fotografický směr piktorialismus. Ten přikládá největší význam v obraze světlu, a fotografové čím dál tím víc pracují se světlem a stínem a dodávají portrétům atmosféru. Typické pro fotografii z přelomu devatenáctého a dvacátého století je uţívání ušlechtilých tisků (olejotisk, bromotisk, gumotisk, bromoolejotisk, autochrom aj.) Tento směr přetrvává ve fotografii aţ do první světové války. Většiny atelierů aţ na výjimky (např. František Drikol) se dotýká jen okrajově a je především výsadou amatérských fotografů.
43
4. Brno mezi dvěma světovými válkami Dalším významným obdobím v historii Brna byla meziválečná dvacátá a třicátá léta minulého století. Zánik Rakouské monarchie a vznik samostatného Československa v roce 1918 byl mezníkem v ţivotě Brňanů. Na konci roku 1918 se na jednání městské rady v Brně objevil návrh na vytvoření tzv. Velkého Brna. Návrh spočíval v připojení 23 okolních obcí k městu. Po několika měsíčním sporu s německými radními, jeţ měli strach ze ztráty hlasovacího práva, se návrh podařilo prosadit. Zákonem z 16. dubna 1919 bylo vytvořeno Velké Brno60. To znamenalo, ţe se k vnitřnímu městu čítající 130 000 obyvatel přidalo dalších 80 000 z připojených obcí, které se staly brněnským předměstím. Největším z nich bylo Královo Pole Ţidenice. Ta čítala i nejvíce obyvatel díky velkým továrnám na svém území. Nové Brno se za první republiky rozrostlo na 306 000 obyvatel. Územní rozsah zůstal nezměněn aţ do druhé světové války.61 Brno jako druhé největší město Československa se stalo důleţitým centrem průmyslové výroby, státní a veřejné správy a také kultury. Brněnský textilní průmysl zůstal významným odvětvím, i kdyţ se potýkal s mnoha potíţemi souvisejícími s rozpadem monarchie a hospodářskou krizí. Koncem dvacátých let textilní průmysl předstihl kovoprůmysl zastoupený zejména Zbrojovkou a Královopolskou strojírnou. Nejdynamičtěji se v Brně rozvíjel stavební ruch. Během let 1918 – 1938 vyrostlo ve městě přes 10 000 nových obytných domů a veřejných budov hlavně v severní části, Masarykově čtvrti a některých předměstích. Na budování „nového― Brna se podílelo mnoho významných architektů jako byl Bohuslav Fuchs, Jindřich Kumpošt, Jan Víšek, Vladimír Karlík a další. Styky s vůdčími osobami soudobé světové architektury jako byl Walter Gropius, Le Corbusier, Adolf Loos, Mies van der Rohe znamenal odklon od dekorativní architektury dvacátých let. Brněnské stavitelství začalo budovat ve znamení funkcionalismu a konstruktivismu. Nové pojetí architektury se těţce prosazovalo u obyvatel města. Změna nastala aţ s výstavbou městských obytných bytů a veřejných budov. Nové rodinné domy, především vlastní domy architektů, se staly experimentem technických a výtvarných myšlenek s ohledem na funkčnost stavby.
60
Součástí Velkého Brna bylo vnitřní město, Juliánov, Ţidenice, Husovice, Maloměřice, Obřany, Královo Pole, Sečkovice, Mediánky, Komín, Jundrov, Ţabovřesky, Kamenný Mlýn, Kohoutovice, Lískovec, Bohunice, Horní Heršpice, Komárov, Černovice, a Slatina. 61 Dřímal Jaroslav, Peši Václav, Dějiny města Brna II, nakladatelství Blok 1973
44
Vznik samostatné Československé republiky, znamenal také mnoho pro rozvoj školství. Před první světovou válkou byla v Brně převaha německých škol. Tento stav se po první světové válce změnil. Do českých škol se hlásilo více ţáků, a tak bylo otevřeno více škol českých a naopak ty německé byly zredukovány. Úbytek německých ţáků pokračoval po celou dobu trvání První republiky a byl jedním z charakteristických znaků úbytku německého obyvatelstva. K největším změnám došlo ve vysokoškolském sektoru. Do konce války byly v Brně dvě vysoké technické školy, německá a česká. Druhá česká vysoká škola – Masarykova univerzita, byla zaloţena v roce 1919. Lékařská a právnická fakulta začaly fungovat jiţ v roce 1919, přírodovědecká a filozofická fakulta aţ o dva roky později. V Brně byly za první republiky zaloţeny ještě dvě vysoké školy. Vysoká škola zemědělská 1918 a Vysoká škola pedagogických studií. Se třemi českými a jednou německou vysokou školou se Brno stalo městem vysokých škol. Brno se v meziválečných letech stalo také významným kulturním centrem. Mladá generace zde vytvořila výrazné skupiny jako byl
Devětsil či Literární skupina. Kulturní dění
se točilo kolem novin Rovnost, Lidových novin a časopisu Index62. Na poli výtvarném zaujaly významné místo dvě umělecké skupiny. Klub výtvarných umělců Aleš63 a avantgardní Skupina výtvarných umělců v Brně64. Obě byly velmi činné a jen nepatrný počet brněnských umělců nepatřil do ţádné ze jmenovaných. Také pro hudbu a divadlo jsou léta 1918 – 1938 velmi příznivá. Vzniká několik hudebních spolků. Z osobností hudebního ţivota byl nejvýznamnější aţ do své smrti r. 1928 Leoš Janáček, jenţ v těchto letech zkomponoval čtyři nové opery, z nichţ byly tři ještě za jeho ţivota uvedeny. Ač nebyl Janáček za svého ţivota povaţován za pedagogickou autoritu, vychoval mnoho kvalitních dirigentů a skladatelů, jako byl například Jan Kunc, Václav Kaprál, Jaroslav Kvapil, Břetislav Bakala a další. V rámci kulturního ţivota v Brně bych tuto část uzavřela divadlem, které se stalo významným kulturním centrem Brňanů. Kromě opery, činohry a baletu byly zavedeny
62
Časopis Index vycházel v Brně v letech 1929 – 1939, věnoval se tehdejším kulturním a společenským otázkám. Hlavními přispěvateli byli filozof Josef Ludvík. Fischer, malíř Jaroslav Král, Jiří Mahen, architekt Jan Vaněk, a Bedřich Václavek (Gabrielová, Bohuslava, Marčák Bohumi, Kapitoly z dějin brněnských časopisů, Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií a Nakladatelství GEORGETOWN ve spolupráci s Moravskou galerií v Brně, Brno 1999 63 Klub výtvarných umělců Aleš, zaloţen r. 1919, odnoţ praţské stejnojmenné skupiny, byl organizátorem výtvarného ţivota v Brně 64 Skupina výtvarných umělců v Brně, zaloţen 1922, mezi významné členy patřil : František Foltýn, Josef Kubíček, Antonín Procházka, Emil Fila a mnoho dalších.
45
symfonické koncerty operního orchestru. Na prknech divadla se vystřídalo mnoho vynikajících herců, divadelních představení a koncertů. Všechny tyto výše jmenované aspekty se odrazily v práci brněnských profesionálních fotografů. Ti se od roku 1926, kdy byl schválen nový ţivnostenský zákon, mohli věnovat nejen portrétní, ale i reklamní a exteriérové fotografii díky ţivnosti.
46
4.1. Společenstvo fotografů v Brně Ţivnostenská společenstva měla ve své podstatě tento účel: „Účelem živnostenských společenstev bylo pěstovat ducha pospolitého, udržovat a zvelebovat čest stavu, podporovat humanistické, hospodářské a vzdělávací zájmy svých členů. Společenstva podléhala živnostenským úřadům, které byly totožné s příslušnými úřady politické správy. Stanovy a rozsah působnosti schvaloval vždy zemský policejní úřad.“ 65 Zpočátku nebyli fotografové zařazeni do ţádného společenstva. První změna přišla roku 1864, kdy byli prohlášeni za členy svobodných ţivností knihařů, linkovačů a pouzdrařů. A druhá změna: „Podle městského archivu se Společenstvo knihařů, linkovačů, pouzdrařů a fotografů osamostatnilo zákonem z roku 1883, a podle zemského archivu byly stanovy vlastního Společenstva knihařů, rastrířů a fotografů místodržitelstvím schváleny 2. října 1887.“66 Fotografie pravděpodobně spadala do knihařských spolků proto, ţe vzniklé snímky byly převáţně řazeny do alb a jen z malé části byly věšeny na zdi jako obrazy. Úplné osamostatnění brněnských fotografů přichází ve stejném roce 1911 jako zřemeslnění fotografie. Brněnští fotografové si své společenstvo zakládají pod názvem: „Společenstvo fotografů
pro
obvod
Obchodní
a
ţivnostenské
komory
v Brně―
(Photographen – Gennossen – Schaft für den Sprengel des Handles Geewerbekammer in Brünn). Tento brněnský obvod zahrnoval zhruba polovinu Moravy se severní hranicí u Prostějova a Svitav. Z dopisu Bohumila Drápala adresovanému Společenstvu fotografů k 35. výročí spolku se dovídáme, ţe první řádná valná hromada společenstva se konala v dubnu roku 1912. Byla doprovázena mnoha neshodami vzniklými z napjatých česko – německých vztahů. Fotografové s českou národností se domnívali, ţe němečtí kolegové budou chtít zaujmout všechna volená místa, a proto se snaţili na schůzi pozvat co nejvíce kolegů i z těch nejmenších vesniček. Na schůzi nakonec přijelo 2x víc Čechů, a tak Němci bojkotovali veškeré hlasování. Nakonec byl zvolen dočasným komisařem společenstva němec Rudolf de Sandalo, který tuto funkci zastával aţ do roku 1918.67 Po Sandalovi přebírá agendu společenstva František Racek, který hned svolává valnou hromadu. Na ní je zvolen
65
Společenstvo fotografů pro obvod obchodní a ţivnostenské komory v Brně, G532, k1. MZA Petra Trnková, Josef Kunzfeld – Fotograf Brna (Ţivnostenská fotografie na přelomu 19 a 20. století) 67 Dopis B.Drápala k 35. výročí společenstva, Společenstvo fotografů pro obvod obchodní a ţivnostenské komory v Brně, G532, k6. MZA 66
47
předsedou a jak píše Bohumil Drápala ve svém dopisu „. . .a od té doby začalo vlastně teprve fungovat společenstvo fotografů v Brně. . .“68 Racek funkci předsedy společenstva vykonával aţ do roku 1930. Na valných hromadách pod jeho vedením se například probíralo: jak prosadit plné zřemeslnění fotografie, o zavedení nedělního klidu v atelierech, o nedodrţování dohodnutých ceníků sluţeb či zřízení samostatné učňovské školy pro fotografy. Ta nakonec zásluhou Racka byla zaloţena v roce 1921. Zajímavým dokladem o úspěšnosti brněnských fotografických ateliérů dvacátých let bylo stanovení poplatků v rámci Společenstva fotografů, který byl odvozen od daňových povinností a to takto: Atelier Rafael 2000 Kčs, Atelier Pietzner 1160 Kčs, Atelier de Sandalo 920 Kčs, Atelier Petrůj 240 Kčs, Atelier Ballon 200 Kčs, Atelier Racek 100 Kčs a ostatní ateliery měly ročně platit ještě míň.69 V roce 1930 na post předsedy nastupuje s velkými plány Vladimír Lehký. Ve spolupráci se svými kolegy ze společenstva uspořádal
v roce 1932 „První celostátní výstavu
fotografů z povolání―. O činnosti Společenstva fotografů v Brně za druhé světové války se mi nepodařilo sehnat ţádné informace. Domnívám se, ţe funkci převzal některý z německých členů společenstva. Po válce se předsedou stal Karel Podlipný, spoluzakladatel Foto – druţstva. Tyto dvě organizace fungovaly dva roky souběţně, aţ se v roce 1948 spojily v druţstvo fotografů.
68
Viz. předchozí Společenstvo fotografů pro obvod obchodní a ţivnostenské komory v Brně, G532, k.6. MZA, zápisy ze schůzí 69
48
4.2. Fotografické vzdělávání Jak jiţ víme z předchozích kapitol, fotografie patřila aţ do roku 1911 mezi povolání svobodná, které mimo jiné nevyţadovalo při výkonu práce předkládat výuční list. Fotografové devatenáctého století získávali své zkušenosti buď z fotografických příruček, anebo jako pomocníci u zkušených fotografů. Změna přišla v roce 1911, kdy se portrétní fotografie stala ţivností řemeslnou. Od tohoto data směl provozovat fotografii pouze ten, komu byl vydán ţivnostenský list a kdo poţádal o doklad způsobilosti. Počínaje tímto rokem byla fotografie jako učňovský obor vyučována dohromady s jinými příbuznými obory, typografickým a knihařským. Po ukončení školy absolvovali učni praxi ve fotografickém atelieru. Zřízení samostatné odborné školy pro fotografy se Společenstvu fotografů v Brně povedlo aţ v roce 1921. O zaloţení školy se zaslouţil především František Racek – v té době předseda společenstva, Josef Petrůj - fotograf a Cyril Hýlek – předseda společenstva typografů. Pedagogové a odborníci na fotografii se skládali převáţně z členů Společenstva fotografů. Studium, stejně jako ostatní učňovské obory, bylo tříleté a věk učňů se pohyboval mezi 15 – 18 lety. Výuka probíhala jak formou praktických příprav v závodech, tak i teoretickou a praktickou výukou ve škole. Forma výuky se prakticky aţ do dnešní doby nezměnila. V roce 1924 byla v Brně zaloţena Škola uměleckých řemesel. Vznik školy byl podmíněn obavou, ţe drobná ţivnostenská výroba neobstojí na trhu, nebude - li dbát na výtvarnou kvalitu a reklamu. Škola byla rozdělena na dva stupně. Po absolvování dvouleté přípravky, ve které ţáci získali technické zkušenosti, si mohli zvolit mezi devíti obory pokračujícího studia. Jako samostatný obor se fotografie vyučovala na škole aţ od padesátých let, kdy na školu nastoupil jako profesor fotografie Karel Otto Hrubý70. Obě tyto školy vychovaly mnoho ateliérových a uměleckých fotografů a stále existují.
70
Karel Otto Hrubý (1916 Vídeň – 1998 Semolín) významný český fotograf a pedagog
49
4.3. Výstava soudobé kultury v Brně 1928 Výstava byla uspořádaná v květnu 1928 pod záštitou T.G.Masaryka. Koncepce výstavy se soustředila na oslavu úspěchů deseti let trvání Československé republiky v nejrůznějších sférách. Výstavba Brněnského výstaviště71 byla započata o několik let dříve, její dokončení a slavnostní otevření se konalo v rámci zahájení této výstavy. Na stavbě areálu se podíleli nejvýznamnější českoslovenští architekti. Stalo se symbolem završení vztahu Brna s bývalou Rakousko – Uherskou metropolí, Vídní, které trvalo po několik desetiletí. Výstava představila několik expozic, které poukazovaly na aktivity, jenţ teprve desetiletá republika dosáhla. Další části expozice zahrnovaly část reklamní, prodejní a zábavní. Stavba brněnského výstaviště s moderními stavbami představovala pro mnoho fotografů velkou výzvu. V mnoha publikacích z té doby můţeme naleznout nepřeberné mnoţství fotografií interiérů a exteriérů výstaviště. Mezi brněnské ţivnostenské fotografy, kteří v hojné míře pořizovali snímky tohoto místa, jsou například Rudolf de Sandalo, Vladimír Lehký. Avšak nejvýznamnějším bezesporu je Jaromír Funke.72 Samotné zastoupení fotografie na výstavě nebylo příliš velké. Fotografie neměla svoji vlastní expozici. Prezentace se odehrávala pouze v duchu vědecké fotografe a filmu. Fotografie jako taková spíše doplňovala jiné expozice, především architekturu, bydlení a prodejní expozice. Trend reklamní fotografie stoupal právě s výstavou soudobého umění v Brně. Fotografie se stala vyhledávanou formou uţité grafiky, kterou jsme mohli naleznout nejen na reklamních plakátech obchodů, průmyslových firem,
ale i na
pozvánkách do divadel, kin či sportovních klubů. Ve fotografickém časopisu Foto Universum byl otištěn článek reagující na nezastoupení fotografie na výstavě: „Fotografie na brněnské jubilejní výstavě soudobé kultury nebude zastoupena, jak by toho význam fotografie ve všech oborech lidského vědění zasluhoval. Nedostatek místa jest toho příčinou, proč nebylo možno vystavovat fotografii, její vývoj a její upotřebení ve vědě a v denním životě. Výstava taková by byla velmi rozsáhlá a nákladná a odborné svazy, kterým by uspořádání takové výstavy příslušelo, nebyly by měly k dispozici dostatek peněz, aby ji přiměřeně vybavily. Zůstane tedy výstava fotografie 71
BVV, o stavbě výstaviště rozhodl Moravský zemský výbor v r. 1923. Práce na něm začali na tzv. Bauerově rampě v r.1927, (architekti, Josef Kalousek, Bohuslav Fuchs) 72 Jaromír Funke (1896 – 1945), nejvýznamnější český fotograf první poloviny 20. století, představitel avantgardní fotografie.
50
zbožným přáním do budoucnosti, doufáme však, že se jednoho dne přece splní. Bude tu ovšem zapotřebí svorné spolupráce organizací amatérských i organizací fotografů z povolání, vysokých škol průmyslu a obchodu.“73 Fotografové, ale pouze profesionální, se své výstavy dočkali aţ o několik let později v roce 1932.
73
Foto Universum, Výstava soudobé kultury v Brně, fotografický rádce, ročník V, 1928, str. 134
51
4.4. První celostátní výstava fotografů z povolání v Brně 1932 Výstava byla uspořádaná Společenstvem fotografů v Brně jakoţto první tohoto druhu v historii Československého státu. Konala se od 27. srpna do 11. září roku 1932 na brněnském výstavišti pod záštitou Karla Tomáše – tehdejšího starosty Brna. O organizační stránku akce se staral Vladimír Lehký, v té době předseda Společenstva fotografů v Brně, Fränze Grubnerová, Jan Lauschmann, František Ballon a krátce před svou smrtí i Rudolf de Sandalo st.74 Organizátoři chtěli prostřednictvím této výstavy
ukázat veřejnosti, ţe ţivnostenská
fotografie se jiţ vymanila ze zavedených stereotypů portrétní předválečné fotografie a ţe svou tvorbou, novými invencemi a technikou můţe uspokojit i nejnáročnějšího zákazníka. U příleţitosti této výstavy vyšel katalog s česko – německým textem75 a s fotografií na obálce od Františka Drtikola, nejznámějšího českého fotografa – profesionála. Text uvnitř tohoto katalogu se snaţil veřejnosti fotografii představit a upoutat své budoucí zákazníky například touto myšlenkou: „Dárek je projevem přátelství a lásky. Jen přátelství a láska se dává srdečně a jen přátelství a láska se přijímají bez pocitu chudoby. Nejvhodnějším a nejkrásnějším dárkem je jistě fotografie. Neboť dárek má zachytit duši toho, kdo daroval a může ji lépe zachytit co jiného než fotografie, ze které mluví ten, kdo svoje přátelství a lásku potvrzuje dárkem.“76 Na výstavy bylo presentováno okolo tři sta osmdesáti
fotografií od šedesáti osmi
fotografů z celé Československé republiky. Z toho bylo čtyřicet jedna Čechů a dvacet sedm Němců. Mezi ty nejlepší vystavovatele, kteří byli oceněni zlatou medailí, patřily firmy F. Balkony v Brně, Balzara v Praze, J. Čámského v Praze, F. Drtikola, J. Hilgera v Ţelezném Brodě, R. Kügera v Liberci, V. Lehlého v Brně a E. Synka z Mělníka. Z brněnských fotografů se dále výstavy zúčastnili Karel Podlipný, Eugen Urban, Zdenek Minačík, Karel Stoklas, Atelier Camillo, Evţen Petrůj, Oskar Oberowicz a Bohumil Sedláček.
74
Katalog k První celostátní výstavě fotografů z povolání 1932, AmB Viz. předchozí 76 Viz. předchozí 75
52
K této výstavě se velmi pozitivně vyjádřil i článek otištěný v časopise Foto – Noviny „Celková hodnota všech obrazů pečlivě soudcovským sborem vybrána jest daleko nad průměr obvyklých ateliérových prací a někteří vystavovatelé podali vynikající ukázky fotografické portrétní tvorby. Potěšitelným zjevem byla snaha všech, zbavit se tradiční retuše, která u některých portrétů tolik poškozovala charakteristiku fotografovaných.“ 77 Autor článku se dále pozastavoval nad pracemi několika ateliérů (mezi nimi i at. Evţena Petrůje), jejichţ díla vynikala svým osobitým charakterem nad ostatními. Všímal si i toho, ţe na výstavě nebyla zastoupena pouze portrétní fotografie, ale i fotografie krajin a zátiší. „Takové obrazy nejsou sice doménou fotografů amatérů a sem tam nějaký takový obraz vynikající hodnoty dobře na výstavě působil, přesto soudím, že hlavní činností ateliérů jest přece jen krásný a dokonalý portrét a v něm by měli vynikati.78 Výstava také obsahovala retrospektivní výstavu strojů a fotografických procesů z počátku vzniku fotografie, na které se podíleli Dr. Ing. Jaroslav Bouček a Dr.Ing. Lauschman. Předměty do expozice zapůjčilo Průmyslové muzeum v Brně, Vysoká škola technická v Brně, a firma Wachtl. Další podobná výstava tohoto druhu se měla konat v Brně ke stému výročí vynálezu fotografie v roce 1939. Nakonec se však konala v Praze v Umělecko průmyslovém muzeu.79
77
Foto –Noviny, ročník XIII, str. 168 Foto –Noviny, ročník XIII, str. 168 79 Kolektiv autorů, Stol let české fotografie, Umělecko průmyslové muzeum v Praze, říjen – prosinec 1939 78
53
4.5. Brněnské meziválečné časopisy V Brně v meziválečných letech vycházelo několik časopisů, které věnovaly velkou pozornost obrazové příloze. Takovým byl například časopis Salon80, Měsíc nebo Index. Pro časopis Salon byla nejlepším a nejzajímavějším obdobím brněnská léta 1922 – 1932, poté
vedení přebralo praţské vydavatelství a kvalita měsíčníku klesla. Původním
majitelem, zakladatelem a tvůrčí osobností byl Bohuslav Kilián81. Snaţil se ze Salonu vytvořit reprezentační měsíčník soudobého umění a společenského ţivota. Nezávislé postavení časopisu se mu několik let dařilo budovat, ale nakonec byl nucen v roce 1931 z časopisu odejít. O rok později přešel časopis do praţského vydavatelství, kde ztratil nezávislé postavení v oblasti literatury, divadla a výtvarného umění. Jiţ od počátku měla v Salonu dominantní postavení výtvarná tvorba. V literární části se objevovaly reportáţe od Rudolfa Těsnohlídka o Demänovských jeskyních, příspěvky Lva Blatného, recenze na brněnská i mimo brněnská divadelní představení, na které byl kladen velký důraz. Důleţitou součástí typografie časopisu byly nejen ilustrace, ale i fotografie. Fotografie slouţila jako obrazová příloha společenských rubrik, sportu, povídkám a básním. Velká pozornost se věnovala také portrétům známých osobností. Hned v prvním čísle časopisu byl vytištěn portrét Leoše Janáčka z atelieru Rafael. Počet fotografií i jejich umělecká a technická kvalita se postupně zvyšoval. V časopise byly zastoupeny snad všechny druhy fotografické produkce, umělecké, dokumentární, reportáţní a reklamní. Vedle fotografií předních českých fotografů – profesionálů i amatérů, tu byly publikovány i průměrné komerční ateliérové práce. Uměleckou fotografii reprezentovala díla především mimobrněnských fotografů Františka Drtikola, Jana Lauschmanna82, Václava Jírů83, Ladislava Sitenského.84
80
Salon – Společnost, sport, divadlo, móda, výtvarné umění. Vycházel v letech 1922 – 1943, jako měsíčník. Svou podobu si získal pod vedením šéfredaktora, Bohuslava Kiliana, který drţel nezávislost měsíčníku aţ do svého odchodu v roce 1932. 81 JUDr. Bohuslav Kilián (1892 – 1942) nezávislý novinář, vydavatel časopisu Salon, posléze Měsíc 82 Jan Lauschmann (1901 – 1991), fotograf amatér, jeden z nejvýznamnějších představitelů meziválečné avantgardy, jeden z nejvýznamnějších odborníků na fotografickou chemii a materiály, od roku 1925 působil v brněnském fotografickém podniku na výrobu foto papírů Neobrom 83 Václav Jírů (1919 – 19180), český fotograf a redaktor 84 Ladislav Sitenský (1919 ) je významný český fotograf. Ve svých fotografických cyklech zachytil boje na západní frontě za druhé světové války, jichţ se účastnil jako příslušník československé zahraniční armády. Dalšími stěţejními tématy jeho tvorby jsou krajina a Praha. Je drţitelem mnoha vysokých vojenských vyznamenání a prestiţních uměleckých ocenění.
54
Na přelomu dvacátých a třicátých let začala stoupat společenská funkce časopisu. Dokumentární a reportáţní fotografie doprovázela cestopisné črty, články o moderní a historické architektuře a hlavně společenské rubriky. Z historického hlediska byly nejhodnotnější portréty významných osobností. Na fotografiích jsme mohli vidět snad téměř všechny významné osobnosti tehdejšího kulturního ţivota. Výtvarné pojetí snímků se postupem let změnilo. Od naaranţovaných portrétů z brněnských ateliérů de Sandalo, Rafael, Lehký, se přešlo k civilním momentkám např. od Drtikola. Reportáţní fotografii v Salonu zastupovala práce Karla Hájka85, Václava Jírů a
z brněnských
fotografů
např.
Lisa
Mahlerová
(soubor
z Americké
cesty)
a Fränz Grubnerová ( Palestina). Fotoreportáţe tvořily v časopise sérii snímků dokreslujících příslušné vyprávění. Byly svědectvím doby, jejího ţivotního stylu a celkové atmosféry nejen v Českých zemích, ale i ve světě. Nedílnou součástí časopisu byly i reklamy a inzeráty především na oděvy, nábytek a uţité umění. Zpočátku vycházely jako kresby, postupem času byly nahrazeny fotografiemi. S komerční tvorbou známých či méně známých atelierů zde byly reprodukovány reklamní fotografie Františka Drtikola či brněnského fotografa Vladimíra Lehkého. Mezi další meziválečné časopisy, které věnovaly velkou pozornost i fotografické obrazové příloze, patří i časopis Měsíc86. Zde se ale uplatňovaly především fotografie umělecké, například od členů Fotoskupiny pěti87. Fotografie ve dvacátých a třicátých letech vstupovala v čím dál větší míře do novin, časopisů a reklam. V tomto druhu médií se uplatňovali hlavně umělečtí fotografové. Klasičtí portrétní, ateliérový fotografové nepronikali do těchto sfér takřka vůbec. Z brněnských fotografů vlastnících atelier přispívali do tisku jen někteří. Atelier Rafael přispíval portréty, fotoateliér de Sandalo, Lehký a Petrůj se zabývaly architekturou, Fränze Grubnerová společně s Lisou Mahlerovou fotografovaly společenský ţivot v Brně, reportáţe ze zahraničních cest. Z atelieru Karla Stoklase se občas objeví fotografie ze společenské události či módní.88 85
Karel Hájek (1900 – 1978), významný český novinářský fotograf, Měsíc – společenská a kulturní revue (1931 – 1941). Majitel a odpovědný redaktor JUDr. Bohuslav Kilián 87 Fotoskupina pěti ( f5) 1933 – 1936, členové: Němec Bohumil, Nohel Jaroslav, Povolný František, Táborský Hugo, Kamenický Josef 88 Gabrielová Bronislava, Marčák Bohumil, Kapitoly z dějin brněnských časopisů, Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií a Nakladatelství GEORGETOWN ve spolupráci s Moravskou galerií v Brně, Brno 1999 86
55
Fotografické časopisy a noviny, jenţ vycházely za první republiky, byly z velké části určeny
amatérským
fotografům.
K nejznámějším
patřil
Fotografický
obzor,
Foto Universum a Fotografické noviny. Zmíněná periodika se věnovala především novinkám v oblasti fotografických technik, přístrojů a postupů. V meziválečných letech začaly tyto časopisy vycházet s kvalitní obrazovou přílohou, především ve Fotografickém Obzoru. Aţ na brněnského amatéra Jana Lauschmanna se v nich neobjevily snímky od jiných fotografů působících v Brně.
obr.č.24
56
4.6. Fotografie na pohlednicích K fotografii ţivnostenské, jakoţ i umělecké, patří neodmyslitelně často opomíjené pohlednice. Pohlednice zastávaly místo především v dokumentaci krajiny, architektury a lidí. Vedle toho, jsou dokladem autorské práce, polygrafického průmyslu, obchodní a nakladatelské činnosti. První pohlednice je datována roku 1879, kdy německý knihkupec dal vytisknout na korespondenční lístek fotografii z vojenského ţivota. V českých zemích se pohlednice rozšiřovala aţ v devadesátých letech devatenáctého století. Fotografie z počátku slouţila pouze jako předloha pro pohlednice a tiskla se technikou litografie. Avšak výroba byla velmi zdlouhavá a nákladná a zanikla uţ před první světovou válkou. Její místo zaujal světlotisk, který byl méně nákladný, časově nenáročný, ale bylo moţné zhotovovat pouze černobílé pohlednice, takřka nerozeznatelné od fotografie. Koncem devadesátých let se pro výrobu pohlednic začíná pouţívat knihtisk a jeho černobílé tisky jsou ručně kolorovány. Nejdokonalejší technikou pro výrobu pohlednic byl hlubotisk. Ten se pouţíval jiţ před první světovou válkou, ale největšího rozšíření dosáhl aţ ve třicátých letech dvacátého století. Jeho kvalita spočívala v tom, ţe při zvětšování nebyl patrný téměř ţádný rastr. Nevýhoda naopak spočívala v jednobarevnosti tisku, většinou v odstínech hnědé, zelené či modré. Zvrat ve vydávání pohlednic přišel po první světové válce, kdy továrny na výrobu fotografických papírů začaly na trh dodávat tzv. vyvolávací papír (bromostříbrný). Této nové moţnosti vyuţili někteří ţivnostenští fotografové a začali s vydáváním pohlednic ze svého okolí. Co se týče brněnských ateliérů nepodařilo se mi nalézt ţádnou signovanou a s jistotou zařaditelnou
pohlednici.
U
barevných
místopisných
litografií
z osmdesátých
a devadesátých let 19.stol. se můţeme domnívat, ţe jich mnoho vzniklo podle fotografií Josefa Kunzfelda. Bohuţel ani v meziválečných letech neuváděli autoři snímků své jméno. Jen ojediněle známe autory, především ze strany profesionálů, kteří na základě objednávky zhotovovali portréty na papír určený k pohlednicovému zpracování. Hlavním objektem pohlednicových snímků v ţivnostenských atelierech byly děti. Prostřednictvím nich byly informovány vzdálenější rodiny např. o jejich narození.
57
Pohlednice byly snad nejrozšířenějším druhem snímků, který se dostal i tam, kam jiné fotografie ne. Vedle své hlavní funkce jsou ukázkou soudobé fotografie, ale za určitých podmínek se mohly stát šiřitelem kýče a nevkusu.89
89
Kolektiv autorů, Aktuálnost československé meziválečné fotografie, Dům umění města Brna, 1979, Arnošt Pustka, Nástup fotografie ve výrobě pohlednic po prvé světové válce, str. 16 - 21
58
4.7. Autorské právo ve fotografii V souvislosti s velkým průmyslovým rozvojem, který přišel v 19. století se objevily také nové moţnosti rozšiřování a zneuţívání uměleckých děl. První zákony, jenţ vyšly v platnost v roce 1846, se týkaly hudby, divadelních představení a například i literárních děl. Fotografie na svůj první zákon musela počkat ještě několik desetiletí. Do roku 1895 se na fotografii v podstatě nevztahoval ţádný autorský zákon. Pokud chtěl fotograf prodávat své snímky (např. jako pohlednice nebo obrázky krajin, událostí), musel se den před prodejem nahlásit na příslušném policejním komisařství, jaké fotografie bude prodávat a za kolik. Změna přišla v roce 31. prosince 1895, kdy vstoupil v platnost zákon 197/1895 o právu původcovském k dílům literárním uměleckým a fotografickým90. Zákon byl první, který se týkal práva fotografie na autorství, chránil díla vzniklá v Rakousko – Uherské monarchii a to i díla cizinců a díla vzniklá mimo území monarchie, jejichţ autorem byl rakouský občan. Další zákon, který se týkal fotografického díla, vznikl v roce 1926, jeho podkladem byl zákon z roku 1895. Zákon ze dne 24. prosince 1926 byl uveřejněn ve sbírce zákonů a nařízení státu Československého části 105 o původském právu k dílům literárním, uměleckým a fotografickým. Stejně jako předchozí ochraňoval díla vydaná na území Československa bez ohledu na státní příslušnost autora a díla, jeţ vznikla Československým autorům v jiných státech. Nově pak chránil díla cizinců podle mezistátních smluv. Autorům zákon přiznal dílo uveřejnit, rozmnoţit a veřejně vystavit. Dále pak stanovil právo fotografa na vlastnění fotografie toho, kdo byl na snímku zvěčněn91. Tento zákon dále umoţňoval zařadit do fotografické ţivnosti také i fotografování krajin, architektury, coţ znamenalo zřemeslnění fotografie v plném rozsahu. Do té doby v rámci fotografické ţivnosti bylo moţné zhotovovat jen fotografické portréty. Další zákony vztahující se k autorskému právu do roku 1948 jsem nenalezla.
90
Olga Pitelová ,Vývoj a ochrana autorských práv v oblasti kultury, Diplomová práce Masarykova universita, 2007 převzato Adámek, K.V.: O právu autorském. Brno: Moravská akciová knihtiskárna, 1898 91 Löwenbach, J.: Autorskoprávní abeceda. Praha: Orbis, 1948
59
4.8. Neobrom – továrna na výrobu fotografického materiálu v Brně Nezbytností pro práci všech fotografů, profesionálů i amatérů, byl fotografický materiál. Ten si zpočátku vyráběl kaţdý fotograf sám. S vývojem fotografie, vynálezy nových fotografických procesů a s rozvojem chemického průmyslu se výroby fotografického materiálu ujalo několik zahraničních firem, které se snaţily uspokojit zájem ze strany veřejnosti o toto medium. Vzrůstající poptávku amatérských fotografů po přístrojích a materiálu se snaţila vyhovět například firma Kodak. Prvním takovýmto podnikem v českých zemích byl brněnský Neobrom, který se snaţil zaujmout volné místo na trhu. Podnik na výrobu fotografického materiálu Neobrom, zaloţil roku 1913 Josef Lakomý. Jeho malá firma v Brně původně vyráběla cídidla, pasty a jiné chemické přípravky. Malá výrobna dobře prosperovala, a proto se se svým společníkem F. Benešem rozhodli v roce 1908 postavit chemickou továrnu na výrobu fotografického papíru. Roku 1914 spustila továrna nacházející se v Husovicích u řeky Svitavy svůj provoz. Podnik byl prvním svého druhu v českých zemích. „Továrna Neobrom vyráběla původně pouze papír bromostříbrný a plynový ve čtyřech různých gradacích, dále papír negativní a röntgenový a teprve po převratu bylo přikročeno k výrobě stažitelných filmů . . . později bylo zřízeno zvláštní oddělení pro výrobu chemikálií a to jak vývojek v patronkách i koncentrovaných roztocích, tak také ustalovacích solí . . . „92 Továrna se snaţila v polovině dvacátých let exportovat svůj materiál především do Švédska, Rakouska, Polska, Jugoslávie a Holandska. V této době zaměstnávala průměrně šedesát dělníků a osm úředníků. Na počátku roku 1925 zřídila firma vlastní chemickou vědeckou laboratoř, kde byl provozován výzkum, zkoušky a kontroly. Vedením této laboratoře byl pověřen Dr. Ing Jan Lauschmann, který zde působil ve funkci vedoucího provozu a nakonec technického ředitele aţ do roku 1951. Továrna Neobrom vyráběla fotografický materiál aţ do konce devadesátých let dvacátého století, kdy podobně jako mnoho jiných továren v České Republice zanikla v konkurzním řízení roku 2003.
92
„NEOBROM―, továrna na fotografické papíry spol. s.r.o. v Brně, Foto –noviny, 1926, roč. VII. Str92
60
4.9. Meziválečné brněnské ateliery Několik ateliérů, které jsem zařadila do této kapitoly, existovalo jiţ před první světovou válkou. Důvodem, proč jsou v této kapitole zařazeny i ateliery, které vznikly před rokem 1918 je ten, ţe jejich tvorba přesáhla rámec první světové války a mnohé z nich své nejvýraznější a nejúspěšnější období zaţívaly právě v poválečných letech. V prvních letech samostatného Československého státu pracovalo v Brně kolem třiceti fotografů, ale jen někteří ve své tvorbě překročili práh svých ateliérů a začali fotografovat podle nových trendů. A především jim a okolnostem, které vedly k novému pojetí fotografie, se budu v následující části věnovat. Atelier Rafael ( rodina Klíčů ) Atelier Rafael byl jedním z nejznámějších a nejdéle existujících ateliérů v Brně, jehoţ vlastnictví bylo předáváno v rodině z generace na generaci. Fotografický umělecký ústav zaloţil jiţ roku 1864 Karel Klíč se svým otcem Karlem Klíčem st.
93
na tehdejší Rudolfské ulici 2694. Atelier se zabýval nejen zhotovováním
fotografických portrétů, ale i olejomalbou a litografií. Atelier prospíval velmi dobře jiţ od svého zaloţení a jeho další rozkvět ještě podpořilo časté fotografování vojáků v době Rakousko – Pruské války (1866). Díky úspěchům na poli fotografickém, které následovaly v dalších letech, si nechala rodina Klíčů postavit dům, upravený speciálně k účelům fotografie. V té době v atelieru pracovala celá rodina včetně nevlastních bratrů Karla Klíče. Roku 1866 Karel Klíč odchází z Brna, pravděpodobně protoţe mu Brno nenabízelo prostor pro jeho tvůrčí ambice. Po několika letech, které strávil v Pešti se na dalších dvacet let usadil ve Vídni, kde si zaloţil rodinu. V hlavním městě monarchie se Karel Klíč jiţ nevěnoval ateliérové portrétní fotografii, avšak fotografie a její rozmnoţování byla nadále v popředí jeho zájmů. V roce 1878 vynalezl heliogravuru95 a o dvanáct let později hlubotisk96.
93
Karel Klíč ml. – 31.5.1841 Hostinné – 16.11. 1926 Vídeň, zakladatel fotoateliéru Rafael v Brně vynálezce heliogravury a hlubotisku. Jako jeden z mála českých fotografů té doby se stává v roce 1861 čestným členem Photographische Gesellschaft in Sien. Mezi další členy patřil z řad českých fotografů Jindřich Eckert (1833 – 1905), jeden z nejvýznamnějších fotografů 19. stol. Podílel se na činnostifotografických organizací a časopisů. Věnoval se portrétní fotografii tak i místopisné, které je přisuzována velká hodnota Jakub Husník (1837 – 1916) český malíř, grafik, fotograf a vynálezce, Karel Klíč st. (1812 – 1886) chemik a ředitel papíren 94 Dnešní ul.Česká 95 Heliogravura – grafická technika tisku z hloubky nahrazující ruční rytí fotochemickým procesem 96 Hlubotisk - grafická technika tisku z hloubky
61
V devadesátých letech na čas opustil Vídeň a přestěhoval se do Anglie, kde se stal společníkem grafického závodu. Po šesti letech se vrátil do Vídně a zde v roce 1926 zemřel.97 Po odchodu Klíče vedení atelieru přebral jeho otec, který vedl atelier aţ do své smrti v roce 1886. Po té se vedení firmy nakrátko ujala manţelka Julie Klíčová a v roce 1892 převzal ţivnost Klíčův syn z druhého manţelství. Ten doplnil název firmy na C.k Dvorní umělecký ústav pro fotografii, malbu a světlotisk a přestěhoval firmu na ulici Nová 498. Atelieru Rafael, jenţ byl jako jediný český fotografický atelier v Brně (před rokem 1902), se dařilo stále velmi dobře. Díky tomu si během let zařídili další filiálky ve městech Prostějov, Kroměříţ, Vyškov a Rosice. Po rozšíření o nové pobočky se stal Atelier Rafael jedním z nejvýznamnějších fotografických podniků nejen na Moravě, ale i v Čechách. O tom, ţe jméno Atelier Rafael překročilo hranice Moravy svědčí i kauza, která se odehrála okolo roku 1907. Atelier Rafael v Brně se dostal do sporu se stejnojmenným atelierem v Kolíně. Klíč nesouhlasil, aby kolínský atelier nesl stejný název, proto podal stíţnost Obchodní a ţivnostenské komoře. Ta rozhodla ve prospěch Klíče a kolínský atelier byl nucen přejmenovat se na atelier Rafaela.99 Před první světovou válkou se Atelier Rafael zabýval, aţ na drobné výjimky, výhradně portrétní fotografií, kde dosáhl vysoké kvality snímků. Ve svém fotografickém závodě si vyráběli vlastní fotografický papír nanášením emulzí. Fotografické papíry vyráběné ve velkém v továrnách nedosahovaly zatím kvality potřebné pro velké renomované ateliery. ,,Z technických dat možno uvést, že závod pracoval do roku 1890 na mokrých kolódiových deskách a do roku 1896 na papíru, jenž si sami vyráběli stříbřením.“100 V prvním čísle Fotografického obzoru101 z roku 1910 jsem nalezla fotografii pořízenou J.Klíčem. Snímek, na němţ je sedící dáma v parku Luţánky ( vznikl podle datace 24.dubna
97
www.scheufler.cz/Fotografove/Klic-Klietsch-Karel/scheufler-fotograf.html?photographer_id=107 Dnešní Lidická 99 Atelier Rafaela (dříve Rafael) byl zaloţen 2.4.1906 v Kolíně Bohumilou Bloudilovou. B. Bloudilová započala svou fotografickou kariéru u kolínského fotografa Františka Krátkého, kde působila jako retušérka. Po zřízení svého atelieru se stala jednou z nejuznávanějších fotografů v Kolíně. Jako retušérka působila v tomto atelieru sestra Josefa Sudka, Boţena. 100 V.Albrecht , 25 let ve sluţbách černobílého umění, Praha, 1930 101 Fotografický obzor, 1893 ho začal vydávat Klub fotografů amatérů v Praze, v oběhách názvů vycházel aţ do letošního roku. 98
62
1908), byl vytištěn trojbarevně podle vynálezu profesora PhDr. Vladimíra Nováka102 a byl prvním otištěným autochromem103 v českém fotografickém časopise. Po první světové válce se vedení firmy ujal další člen klanu Klíč, Jaroslav. Vnuk Karla Klíče staršího. Jaroslav se snaţil vyhovět novým poţadavkům doby, a tak k atelieru zřídil ještě zvětšovací ústav pro fotografy z povolání. Ten poskytoval sluţby jak profesionálům, kteří neměli svůj vlastní atelier, tak stále častěji fotoamatérům. Ti se s narůstajícím zájmem věnovali fotografii, ale byli vesměs odkázáni na pomoc profesionálních ateliérů. Atelier po první světové válce nadále patřil k nejuznávanějším v Brně. V meziválečných letech zůstával věrný portrétní fotografii, ale díky novému ţivnostenskému zákonu, o kterém jsem se jiţ v úvodu zmiňovala, se věnoval i fotografováním krajin, interiérů a exteriérů. Atelier definitivně zanikl po Jaroslavově smrti někdy kolem roku 1948. Atelier Rafael v Brně existoval neuvěřitelných 84 let a stal se nejdéle fungujícím fotografickým ústavem v Brně.
obr.č. 25
102
Vladimír Novák (1869 – 1944) profesor obecné a technické fyziky na České vysoké škole technické v Brně 103 raný proces barevné fotografie patentovaný r.1903 bratry Lumierovými a komerčně vyráběný v letech 1907 - 1935
63
Obr. č. 26
Obr.č. 27
64
obr.č. 28
obr.č. 29
65
Atelier de Sandalo (Fotografická rodina de Sandalo) Na přelomu devatenáctého a dvacátého století se v Brně usadila německá fotografická rodina de Sandalo, která v Brně zaujímala po více jak třicet let významné postavení mezi ţivnostenskými fotografy. Rudolf de Sandalo starší se narodil v Praze roku 1869. Do Brna se společně s manţelkou Annou Huberovou dostal přes Halič a Slezsko okolo roku 1902. Měli spolu tři děti, Bianku, Rudolfa a Elgu. Přesné datum zaloţení firmy není známo, ale pravděpodobně to bylo před rokem 1902, kdy záznamy rodiny poprvé můţeme objevit v městském adresáři. Fotografický atelier si Rudolf de Sandalo st. zřídil na ulici Na Hradbách 8
104
.
Na stejné adrese se nacházel i byt rodiny. Rudolf de Sandalo st. se zabýval především dokumentací městských stavebních projektů např. stavba brněnské ţeleznice, výstavby velkého okruhu apod. Jeho největší přínos byl v dokumentaci brněnské architektury. V dvacátých letech 20.stol. zaţilo Brno obrovský stavební rozkvět. V těchto letech spolupracoval Sandalo s nejvýznamnějšími brněnskými architekty jako např. Bohuslavem Fuchsem nebo Arnoštem Wiesnerem. Nebylo výjimkou, ţe v rámci dokumentace těchto stavebních projektů se ve svých fotografiích zaměřoval i na dělníky při práci.105 Portrétních fotografií se zabýval pravděpodobně pouze okrajově, jen pro zachování fotografické ţivnosti, neboť ta dovolovala pouze fotografii portrétní. Snímky architektury se aţ do roku 1926 nepokládaly za věc spadající do ţivnosti. V roce 1911 se stal Rudolf de Sandalo st. díky převaze brněnských německých fotografů předsedou nově zřízeného Společenstva fotografů v Brně. V této funkci setrval aţ do roku 1918, kdy ho vystřídal Čech, František Racek.106 Jeho syn Rudolf de Sandalo ml. pracoval zpočátku u něj jako technik. O jeho v působení v Brně toho není moc známo. Podle kartotéky domovského práva, která vydávala pasy, často opouštěl Brno a Československo buď z důvodů učňovství, anebo ţe rád cestoval. Po smrti svého otce v roce 1932 Rudolf de Sandalo ml. opustil Brno natrvalo. Usadil se v Praze, kde si zaloţil ateliery na ulici Jilská 4 a Kaprova 12. S rodným městem však vazby nepřetrhal. I nadále se do Brna vracel fotografovat zakázky pro zdejší architekty. V roce 1940 z Prahy odešel a natrvalo se usadil v Berlíně, kde v roce 1960 zemřel.107 Novým majitelem atelieru se stal Karel Podlipný. 104
Dnešní Roosveltova Halaš, Antonín, Pohledy na Brno od daguerrotypie po současnost, Katedra fotografie, Famu 1980, 106 Společenstvo fotografů pro obchodní a ţivnostenskou komoru v Brně,K 10, AmB 107 Anděl Jaroslav, nová vize avantgardní architektury, Nakladatelství Slovart, 2005, ISBN 80-7209-624-9 105
66
Fotografický atelier rodiny Sandalo byl jeden z nejvýznamnějších v Brně počátku dvacátého století. Avantgardní fotografie nejen brněnské architektury, které v tomto atelieru vznikly, jsou pro svou kvalitu a výjimečnost ceněny po celém světě.
obr.č. 30
67
obr.č.31
obr.č. 33
obr.č.32
obr.č.34
68
Obr.č. 36
obr.č.37
69
Atelier Racek (majitel František Racek) František Racek se narodil v roce 1876. Vyučil se v Atelieru Šichan a v Atelieru Pietzner, který vedl Gotfried Hämmerle. Mezi lety 1896 – 1903 cestoval po Evropě a snaţil se vydělávat fotografováním. Na svém putování napříč Evropou navštívil Salcburk, Basilej, Paříţ, Barcelonu, ale dostal se i za hranice Evropy, do Tunisu. Po návratu z fotografického putování se vrátil do Brna, kde si k 1.6.1903 zaloţil atelier v Králově Poli na Palackého třídě 53 (Královo pole k Brnu patřilo aţ od roku 1919). V atelieru spolupracoval s Bohumilem Drápalem. Po osamostatnění Československa se stal předsedou Společenstva fotografů. V této funkci působil aţ do roku 1930.108 Během těchto let se zaslouţil o zaloţení samostatné učňovské školy.Ve své profesionální tvorbě se jako mnozí jiní věnoval klasické portrétní fotografii. Racek zemřel v roce 1932.
obr.č. 37
Foto Drápal ( majitel Bohumír Drápal) Svůj první atelier si otevřel v roce 1910 v Králově Poli. Společně s Ateliérem Rafael, Atelierem Šimáček a Pavlus v Husovicích, Františkem Rackem v Králově Poli a Ladislavem Šimečkem, Vilibaldem Sobolem – ti bez vlastní provozovny, patřili k jediným českým fotografům.
108
Dufek Antonín, K brněnské meziválečné fotografii, Buletin Moravské galerie v Brně, 1998, str 148
70
Podobně jako mnoho fotografů působících v Brně ve dvacátých a třicátých letech minulého století i on se věnoval fotografování nově vyrůstající brněnské funkcionalistické architektury. Své fotografie publikoval ve společenském časopisu Salon. V jeho V. ročníku můţeme od něj nalézt několik fotografií interiéru Městské spořitelny v Brně Králově Poli od architekta Jindřicha Kumpošta109.
Atelier Lehký ( majitel Vladimír Lehký a Pavla Lehká) Patřil k nejvýraznějším zástupcům nové generace brněnských fotografů – profesionálů v meziválečném období. Narodil se v Brně 1891. Svou fotografickou ţivnost ohlásil na úřadě k 30.11.1918. Vladimír Lehký za dobu svého působení na poli ţivnostenské fotografie vystřídal několik ateliérů po Brně. Svá sídla měl na Jakubském náměstí 3, Kolišti 9, Francouzské a Masarykově ulici. Roku 1925 přebírá po Bohumíru Hämmerlem atelier Pietzner na Kolišti. Podle článku Foto – Novin z roku 1932, byl jeho atelier jeden z největších co do rozlohy v celém Československu. 110 Ve své tvorbě se věnoval portrétní fotografii a především moderní architektuře, která v Brně zaţívala obrovský růst. K jeho nejvýznamnějším zakázkám patří dokumentace staveb brněnských bazénů. Lehký fotografoval při různých slavnostech skupinové portréty významných osob brněnského politického ţivota první republiky, dokumentoval příjezd T.G. Masaryka v roce 1921111 do Brna či portrétoval členy národního divadla v Brně.112 Koncem dvacátých let spolupracoval
s Josefem Petrůjem na jedné z prvních
fotografických knih věnované Brnu. Kniha, obrazová broţura, vychází v roce 1927 pod názvem Brno roku 1927 v obrazech.113
Koncepce knihy spíš směřovala k prezentaci
úspěšných brněnských firem a továren, neţ k představení historického a moderního města. Budovy továren byly hlavními motivy fotografických snímků. Přesto byly fotografie pouţity jako doplňující materiál. V roce 1923 se stal pravidelným obrazovým přispěvatelem do nově vzniklého společenského časopisu Salon.
109
Jindřich Kumpošt (1891 – 1968), brněnský meziválečný architekt, 1920 se stává hlavním architektem města brna z tohoto místa iniciuje moderní orientaci brněnského stavitelství. Mezi jeho nejvýznamnější stavby patří : kavárna Savoy, nájemní domy na ul. Nerudova a celní a vlastní dům na ulici Barvičova 110 Foto –Noviny, 1932, roř.XIII, str.168 111 Album 3O fotografií Vl. Lehkého , Archiv města Brna 112 Sbírka 35 fotografií českých divadelních herců 1920-21 AmB 113 Brno roku 1927 v obrazech, Vyšla nákladem Vladislava Orla, Praha 13 – Vršovice, 1927, MG, C 16024
71
V roce 1930 se stal po F.Rackovi předsedou Společenstva fotografů v Brně.114 Za svého působení se zaslouţil o pestřejší činnost společenstva, která spočívala ve vzdělávacích kurzech a pořádání výstav. Mezi jeho největší počin v oblasti výstavnictví bylo uspořádání První celostátní výstavy fotografů v Brně 1932, která měla velký ohlas v celém Československu. Jako ţivnostenský fotograf byl činný především ve dvacátých a třicátých letech 20. století. Lehkého tvorbu můţeme nalézt v mnoha publikacích dobových i současných knih o meziválečné architektuře. Lehký umírá v roce 1944 ve svém atelieru při leteckém náletu na Brno. Po jeho smrti se vedení ujala ţena Pavla, která přesunula atelier na ulici Křenovou 5 a vedla jej aţ do roku 1948, kdy byl znárodněn.115
Obr.č.38
114 115
obr.č. 39
Zápisy ze schůzí Společenstva fotografů v Brně, K10, Archiv města Brna Viz. předchozí
72
Obr.č. 40
obr.č. 41
Atelier Petrůj ( majitelé Josef Petrůj a Evţen Petrůj) Zakladatelem tohoto atelieru byl Josef Petrůj narozený v Brně roku 1881. Vyučil se typografem a kaligrafem, ale této profesi se po vyučení příliš dlouho nevěnoval. Fotografickou ţivnost, atelier a prodejnu fotografických potřeb si zřídil na ulici Česká 4 k 5.10. 1907. V počátcích své tvorby si poléval skleněné desky sám. Fotografoval především architekturu. Byl dlouholetým předsedou školského výboru Společenstva fotografů v Brně. Svou aktivní činnost skončil v roce 1931, kdy předal atelier svému synovi. Jeho následník a syn v jedné osobě, Evţen Petrůj, se narodil v Brně roku 1905. Počátkem dvacátých let navštěvoval mnichovskou Höhere Fachschule für Phototechnik, kde získal především technické znalosti v oboru fotografie. Tento technický charakter školy se zdál být zároveň i určující pro budoucí postoj Petrůje mladšího k preciznímu přístupu k práci. Po ukončení školy v Mnichově roku 1924 získával svou fotografickou praxi v mnoha atelierech Čech a Moravy. Do Brna se vrátil koncem dvacátých let a začal pracovat u svého otce. Pravděpodobně pro přístup k práci se roku 1931 osamostatnil a zaloţil si vlastní atelier, taktéţ na ulici Česká. V roce 1932 zemřel jeho otec. Atelier byl odkázán Evţenovi, ale ten z důvodů mnoha zakázek pověřil správou obou atelierů svého zástupce. Zakázky, které Petrůj ml.
73
zpracovával, byly většinou architektonického rázu. Po zemřelém Rudolfu de Sandalo st. (1932)
převzal
v polovině
třicátých
let zakázky
na
dokumentaci
architektury
pro brněnského architekta Fuchse.116 Portrétní fotografii se věnoval jen okrajově po návratu do Brna a to pravděpodobně jen ve spojitosti s dekorací výloh jejich atelieru. Jejich rodinný archiv byl koncem čtyřicátých let bohuţel poté, co byl odstěhován do sklepa budovy v jejich fotoateliéru, který zaplavila voda z prasklého potrubí, zničen. Podařilo se zachránit pouze několik kusů negativů. Přehled o jeho tvorbě si můţeme udělat z dobových časopisů či fotografií zhotovených pro Bohuslava Fuchse.117
Obr. č. 42
obr.č.43
obr.č.44
116
Halaš Antonín, Pohled na Brno od daguerrotypie po současnost, magisterský diplomová práce Katedra fotografie FAMU Praha 1980 117 Viz. odkaz 116
74
Atelier Stoklas ( majitel Karel Stoklas) Atelier sídlil na ulici Česká 16. Jeho působnost se soustředila na dokumentaci nově vznikající brněnské architektury. Především fotografoval vznikající Brněnské výstaviště ještě před zahájením výstavy Soudobé kultury v roce 1928. Byl členem Společenstva fotografů v Brně a od roku 1945 členem Foto druţstva. Stoklasův ţivnostenský archiv bohuţel za druhé světové války vyhořel a další informace o Stoklasovi a jeho ţivnosti se mi nepodařilo nalézt.118
Obr.č. 45
118
obr. č. 46
Viz. odkaz 116
75
Atelier Wirwas (majitel Leopold Wirwas ) Narodil se roku 1900 v Brně. Fotografický atelier si zřídil na ulici Běhounská 17. Společně s atelierem provozoval i obchod s fotografickými potřebami, příručkami a knihami o fotografii. Jako přesnější označení své ţivnosti uvedl „ fotografování krajinek―.119 Atelier Faden (majitel Michael Faden, Terezie Fadenová) Michael Faden patřil mezi brněnské německé fotografy, kteří v Brně zůstali i po rozpadu monarchie. Narodil se roku 1865. Působil na ulici Nová 103 později Praţská 13. Kdyţ Michael Faden 9.5.1936 zemřel, atelier dál vedla jeho ţena Terezie a to do roku 1938.120 Atelier Ballon ( majitel František Ballon ) František Ballon se narodil v Brně roku 1885. Původně se vyučil malířem dekoratérem, ale své fotografické znalosti získal ve známém brněnském atelieru Rafael. V roce 1905 se stal vedoucím vyškovské filiálky právě tohoto ateliéru. Roku 1916 se vrací zpět do Brna, kde se ujal vedení brněnské pobočky vídeňského atelieru Strauss a spol. Po první světové válce začal František Ballon spolupracovat s Vladimírem Lehkým, avšak pouze do roku 1919, kdy se Ballon osamostatnil a svůj ateliér si otevřel v Podivíně. Zde pracoval do roku 1930, tehdy se vrítil do Brna, kde o dva roky později zemřel. 121
obr. č. 49 119
Archiv města Brna, inv. č. VI a 73 BOUČEK, Jaroslav & BOUČKOVÁ, Zdeňka (1985): K počátkům fotografie na Moravě a ve Slezsku. První moravští fotografové. In: Uměleckohistorický sborník, s. 41--49. Brno: Nakladatelství Blok. 121 Dufek Antonín, K brněnské meziválečné fotografii, Buletin Moravské galerie v Brně, 1993 120
76
Atelier Grubnerová & Mahlerévá (majitelky Fränze Grubnerová a Lisa (Alice) Mahlerová ) Tento atelier patřil ve třicátých letech k nejmodernějším v Brně. Byl pravděpodobně zaloţen Lisou Mahlerovou okolo roku 1927122 a nacházel se na ulici U solnice 5123. Ke spojení s Fränze Grubnerovou došlo pravděpodobně v roce 1929124. Ve svém ateliéru, který nebyl jiţ tradičním portrétním ateliérem, vytvářely kvalitní fotografie. Technické a umělecké provedení fotografií bylo ve srovnání s jinými brněnskými ateliéry nadprůměrné. Ve své tvorbě se věnovaly především fotografováním portrétů dětí, herců Národního divadla v Brně, módě a společenskému ţivotu ve městě. Jejich portréty dokázaly dokonale vystihnout a podtrhnout individualitu fotografovaného. Od roku 1929 patřily k nejčastějším přispěvatelkám z oblasti fotografie do společenského časopisu Salon. Lisa Mahelová se narodila 6. června 1902 v zámoţné ţidovské rodině bankéře a stavitele Wienera. Po studiích na německém gymnáziu v Brně a mnichovské akademii se pravděpodobně v roce 1926 vdala za Aloise Mahlera. Ještě téhoţ roku bylo manţelství rozvedeno. Brzy na to se prostřednictvím fotografování seznámila s hercem Národního divadla v Brně Oldřichem Novým, kterého natolik okouzlila, ţe si ji o osm let později v červnu 1936 vzal. Od roku 1934 pobývali oba v Praze, kde se Lisa snaţila více méně bez úspěchu prosadit mezi praţskými fotografy. Ke konci druhé světové války byla z důvodů své ţidovské národnosti odvedena do Terezína a její muţ do Hagiborgu. Oba se po skončení války vrátili z koncentračních táborů ţiví. U Lisy, ale došlo k vypuknutí schizofrenie. S touto psychickou nemocí bojovala aţ do roku 1967.125
122
První zmínka o tomto atelieru je v Adresáři města Brna – rubrice fotografové z Roku 1927 Dnešní ulice Solniční 124 V časopisu Salon z roku 1929 jsou jiţ otištěny fotografie z jejich atelieru 125 Frais Josef, Jiras Pavel,Oldřich Nový – Obrazový ţivotopis, nakl. Formát, 2000, 123
77
Obr.č.50
obr.č. 51
Fränze Grubnerová Narodila se 1. ledna 1901 v Brně. Byla vůdčí osobností atelieru Grubnerová & Mahlerová. Od roku 1927 často publikovala v časopisu Salon hlavně dětské portréty a aranţovanou fotografii. Dalo by se říci, ţe její fotografie byly ve třicátých letech povaţovány za ty nejlepší, co brněnské ateliery mohly nabídnout veřejnosti. V roce 1934 následovala Mahlerová svého manţela do Prahy a Grubnerová se stala jedinou majitelkou atelieru. U příleţitosti odchodu Mahlerové z atelieru uspořádaly fotografky v Brně samostatnou výstavu, která byla ve městě první tohoto druhu.126 Za druhé světové války byla z důvodu svého ţidovského původu s celou svou rodinou deportována do koncentračních táborů, kde ztratila svého muţe a bratra. Po válce se opět vrátila ke své profesi, stala se členkou Foto – druţstva a svůj atelier vedla aţ do roku 1948. V roce 1949 odešla s dětmi do Izraele.127 Mezi nejzajímavější soubory, které jsem měla moţnost shlédnout v časopisu Salon, mě nejvíce zaujal soubor od Fränze Gruberové z Jubilejní výstavy psů 1930, konané na brněnském výstavišti. Dále pak reportáţ z cesty po Palestině128. Od Lisy Mahlerové mě zaujal soubor s názvem „Z americké cesty―. Tyto soubory se svými záběry a náměty vymykají standardu fotografií v časopisu Salon.
126
K výstavě fotografií z atelieru Gruberová – Mahlerová v Brně IWCE. Měsíc 1934, č.8. s.37 Dufek Antonín, K brněnské meziválečné fotografii, Buletin Moravské galerie 1993, str. 144 128 Časopis Salon 1929 127
78
Obr.č. 52
obr.č. 53
Obr.č. 54
Obr.č. 55
79
Orth and Company ( majitel Herbert Orth) Německý fotograf Herbert Orth společně s Robertem Güntherem zaloţili v roce 1935 v Brně fotografickou firmu. Firma se zaměřovala na architekturu města i okolí, které nejen ţe zhotovovala fotografie, ale i je vydávala. Stanoviště firmy bylo na ulici Josefa Hybeše. Firma působila pod Orthem aţ do roku 1944, kdy byl nucen jako Němec odejít na frontu a do Brna se jiţ nevrátil. Správcem atelieru je aţ do roku 1948 Jaroslav Špiřík. Archiv této firmy měl pravděpodobně podobný osud jako mnoho dalších archivů, které skončily zničené na nějakém nevhodném místě. Vyplývá to z faktu, ţe je dochováno jen velmi malé mnoţství fotografií. Několik je jich uloţeno v Archivu města Brna. Mezi nejzajímavější patří reprodukce v zeleném tónu a vysoké technické kvalitě. Kaţdá reprodukce je opatřena jménem fotografované budovy nebo místa, kterou zachycuje. Dále krátkým informačním textem v německém jazyce a nechybí ani datace. Námětem na fotografiích jsou známé stavby a pohledy na město Brno (Městské divadlo, Dominikánské náměstí, Zelný trh a Minoritský kostel). Asi mezi nejzajímavější fotografie patří pohledy na Špilberk zhotovené před a v průběhu okupace města fašisty. Toto portfolio z roku 1942 – 1944 čítá 31 fotografií a je uloţeno v Univerzitní knihovně v Brně.129
Obr.č. 56
129
obr.č. 57
Antonín Halaš, Pohledy na Brno od daguerrotypie po Současnost,Diplomová práce, Katedra FAMU 1980
80
Atelier Camillo Atelier, jehoţ vlastníkem byl
Němec Camillo Pokorný, se nacházel na ulici
Františkánská 1. Jeho majitel patřil mezi významné brněnské portrétní fotografy. Své fotografie publikoval v časopisu Salon. Jako jeden z mála brněnských fotografů se zúčastnil První celostátní výstavy fotografů z povolání v roce 1932, kde získal stříbrnou medaili za celkovou kolekci.130
Obr.č. 58
130
obr.č. 59
První celostátní výstava fotografů z povolání, katalog, 1932, AmB H215
81
Otto Stibor Je další německý fotograf působící v Brně během 2 sv. války. V době protektorátu působil jako fotograf pro Městskou radnici. Fotografie uloţené v univerzitní knihovně jsou z roku 1939 a jsou věnovány tehdejšímu starostovi Oskaru Judexovi. Nejtypičtějším snímkem je pohled na Novou radnici, na které je vyvěšen hákový kříţ. V Moravské galerii v Brně jsou uloţeny tři jeho fotografie s vesnickými náměty – německými kroji.
Obr.č.60
obr.č.61
Atelier Šimáček a Pavlus (majitelé Otta Šimáček a Filip Pavlus - Husovice) Atelier byl zaloţen před první světovou válkou a byl jeden ze tří českých ateliérů, které v Brně v té době působily. Jeho majitelé se podíleli na zaloţení Společenstva fotografů v Brně.
82
Foto - studio (majitel Karel Podlipný) První atelier Karla Podlipného se nacházel na ulici Rašínova 2. Z něj Podlipný odešel pravděpodobně po roce 1932 do bývalého atelieru rodiny de Sandalo na ulici Na hradbách 8, který se uvolnil po odchodu Rudolfa de Sandala do Prahy. Ve své tvorbě se věnoval portrétní fotografii, která byla občas publikována v časopisu Salon. V roce 1932 se zúčastnil „První celostátní výstavy fotografů z povolání―, na které získal
stříbrnou medaili za celkovou kolekci.
131
V polovině čtyřicátých let se stal
předsedou Foto – druţstva.132
obr.č. 62 Oskar Oberowiez, Pekařská 16; Zdeněk Minařík, Husova 6; Eugen Urban, Nová 17; Bohumil Sedláček, Veveří 6. Tito tři fotografové patřili mezi účastníky První výstavy fotografů z povolání v Brně v roce 1932. Ladislav Šimeček - bez vlastní provozovny, Vilibald Sobol – bez vlastní provozovny133, Jaroslav Kunze, Královo pole - Palackého 37, František Joachman - Cejl 107, Josef Mráz - Ţabovřesky - Ţerotínovo nám. 1, Rudolf Sehnal - Husovice - Palackého 15, František Mačenka - Líšeň - Zábranská 3, Oldřich Plvaňa - Ţidenice - Komenského 26, Bohumír Karger - Jakubská 4, Josef Podmela - Jesuitská 9, Václav Krejčí -Sečkovice 131
Katalok k První celostátní výstavě fotografů z povolání v Brně 1932 Foto – druţstvo K 10 , Spolky 19/1 Zápisy o schůzkách představenstva a dozorčí rady Foto – druţstva, nákupního a prodejního druţstva fotografů v Brně 133 Dopis Drálala , Společenstvo fotografů pro obchodní a ţivnostenskou komoru v Brně, MZK 132
83
Severní 39, Boţena Bonatovská - Komárovské nábř.4, František Fojt - Ţabovřesky Pod tabulkou 10, Jan Kolář - Královo Pole - Metodějova 5, Otakar Čada - Přadlácká 8, Hubert Brázdil - Lidická 47, Emil Štrych - Polní 151, Jaroslav Kunc - Lidická 44, Josef Bouška - Ţidenice - Dobrovského 44, Karel Dokoupil - Křenová 26, Josef Tingl Sirotčí 23 (dnešní Grohova), Ferdinand Pfenig - Praţská 20, František Linhart Na rybníčku 4, Josef Hrbek - Královo Pole - Rostislavovo nám.5, Valerie Poláková Kounicova 29, Rudolf Roub - Česká 6, Josef Čech - Vranovská 36, Oldřich Gruna Lidická 45, Norbert Pollak - Česká 6, Vladimír Stodůlka - Křenová 45, Tomáš Čvaňhal Veselá 7, František Svítil - Lidická 23, Emilie Michálková (vdova po Michálkovi) Jánská 5 Pasáţ Alfa, Jan Štefek - Křenová 58,
Vladimír Josífek - Pekařská 44,
Bohumil Kilián - Křiţová 45, Emil Chott - Masarykova 15, Otakar Dostál - Křenová 88, František Skácel - Nám. Svobody 21,
Karel Fišer - Jugoslávská 99; Erik Steiner -
Jánská 16, Foto Motal – majitel Julius Motal - Jánská 9,
Evţen Urban - Orlí 8,
Vilém Klaška - Královo Pole, Palackého 41, Otakar Dočkal - Purkyňova 39, Oldřich Grůna - Praţská 23, Adolf Rossi - C.I.P., Bulharská 61, Photograph Hentschel, Fabrikagasse 18,134 Willhelm Hermann – Johanessgase 12.135
134 135
Zadní strana fotografie, Archiv města Brna, inv. č. 35 Archiv města Brna, inv.č. VI a 69
84
4.10. Fotografický obraz a technika v letech 1918 – 1938 Období mezi dvěma světovými válkami přineslo významné změny v samotném postavení fotografie, k čemuţ přispěla celková změna sociálních, ekonomických a kulturních podmínek. Vznikala nová fotografická odvětví jako například módní fotografie, fotografická reklama či foto – ţurnalizmus uplatňující se zejména ve velkých obrazových časopisech. Prudký technický rozvoj vedl k výraznému zjednodušení původně náročného fotografování. Velké deskové fotoaparáty byly vystřídány menšími a lehčími středního formátu či kinofilmu se světelnějšími objektivy. K ulehčení fotografování přispěly i nové citlivé filmy, které se uplatnily především v reportáţní fotografii. Fotokomory byly ve dvacátých letech plně elektrizované. To umoţňovalo přechod z náročného manuálního zvětšování na mechanizovaný postup. Fotograf – ţivnostník, uţ nebyl odkázán pouze na portrétní fotografii v rámci svého atelieru, jak tomu bylo v předešlých desetiletích. Otevřely se mu nepřeberné moţnosti v podobě výše zmíněných fotografických odvětví. A tak vedle tradičních ateliérových fotografů
se začíná vyvíjet nový typ fotografa
profesionála. Portrétní fotografie v prvních poválečných letech se takřka nelišila v námětech a provedení od snímků z dob předválečných. Ale postupně se kýčovité, bezduché řemeslné podobizny vytrácely. Přestaly se pouţívat malované dekorativní pozadí a drapérie. Portrétované osoby byly stavěny před čistá bílá pozadí, anebo byly umisťovány do pro ně přirozených prostředí. To se většinou týkalo lidí z vyšších vrstev, kteří byli fotografováni například před svými domy a auty. Vytratilo se pouţívání ušlechtilých tisků, jenţ bylo příznačné pro předválečné piktorialistické období. Místo toho se fotografové zaměřovali na mimiku, gesta, pózy, detail obličeje, pouţívalo se umělé osvětlení a fotografové se snaţili co nejpřesněji vystihnout charakter portrétovaného. Módní fotografie se začala uplatňovat v Českých zemích od poloviny dvacátých let v souvislosti se vznikem společenských časopisů. Ty prostřednictvím módních fotografií informovaly své odběratele o nových trendech z oblasti odívání. Zpočátku se v módních fotografiích uplatňovalo pouhé popisné zobrazení šatů. V pozdějších letech se fotografové snaţili vnést originalitu do snímků pomocí dramatických osvětleních, aranţmá po vzoru starých obrazů a kombinací ţivých modelů s figurínami.
Tomuto odvětví se v Brně
85
věnovaly především dvě fotografky Lisa Mahlerová, Fränce Grubnerová či Atelier Camillo. Mezi další obory, které se v Československu koncem dvacátých let uplatnily, je uţitá a reportáţní fotografie. V rámci fotografických ţivností se objevovala jen zřídka. Uţitá fotografie se stala doménou především avantgardních umělců, kteří prostřednictvím kompozic či koláţí tvořili vynikající reklamy. Pro rozvoj reportáţní fotografie bylo důleţité, ţe na trh se uváděly nové citlivější filmy, světelnější objektivy a pohotovější přístroje, jako byl například Rolleiflex na formát 6x6 a Leica – první kinofilm. Dalo by se říct, ţe tento ţánr našel nejvíce příznivců v amatérských fotografech, kteří tvořili rozsáhlé sociální dokumenty. Jiţ v těchto meziválečných letech začal být patrný trend, který přetrval do dnešních dnů, kdy všichni vlastníme obrovské mnoţství rodinných fotografií, ale jen málo kdo má kvalitní fotografický portrét.
86
5. Brno v letech 1939 -1948 Koncem třicátých let se začala početná německá komunita přiklánět k ideologii Adolfa Hitlera. Docházelo k protičeským aktivitám, které vyústily 13. března zapálením české celnice v Pohořelicích a 14. března se snaţily vyvolat puč v Brně. O den později byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava a Němci se stali opět privilegovanou vrstvou ve městě. V průběhu druhé světové války docházelo z jejich strany k četným represím, popravování českých vězňů v Kounicových kolejích a především deportace početného ţidovského obyvatelstva do koncentračních táborů. I přesto ve městě ţilo mnoho slušných lidí německé národnosti, kteří se všemoţně snaţili pomoct utlačovanému českému obyvatelstvu. Okupace Československa – Brna v roce 1939, vedla k převzetí správy města německými úředníky, vysoké školy byly uzavřeny, zastavila se stavební činnost a celý kulturní ţivot, který byl v plném proudu utlumen. České obyvatelstvo spadalo pod protektorátní úřady, jejichţ pravomoc sahala tak daleko, kam byli nacisté ochotni připustit. V dalších letech obyvatelé města procházeli neustálým pronásledováním, zatýkáním a popravami. Od srpna do prosince 1944 se Brno stalo terčem leteckých útoků, které zničily některé továrny, ţeleznice, ale i obytné čtvrti jako jsou Ţidenice, Komárov atd. Kulturní ţivot během okupace procházel několika etapami. V počátcích fašisté tolerovali Brňanům pořádat národní slavnost, poutě, koncerty, aby zbudili zdání českých obyvatel v autonomii vývoje jejich kultury. Ještě v roce 1940 vycházelo velké mnoţství titulů české literatury a to jak poezie a prózy, ale i odbornou literaturu z literárních a kulturních dějin. Zvrat přišel po jednačtyřicátém roce, kdy se snaţili přinutit Čechy k respektování německé nadvlády. Proto začali stále více omezovat kulturní ţivot aţ jej v létě 1944 zcela zlikvidovali. Bylo zakázáno veškeré vydávání knih a jiných tiskovin, které neslouţily pro propagaci fašismu. Byla zavřena všechna profesionální i ochotnická divadla, muzea. Nebyly povoleny ţádné koncerty, výstavy ani sportovní činnost. Po osvobození Brna v dubnu 1945 nastaly krušné chvíle pro Němce. Před druhou světovou válkou ţilo v Brně skoro 60 tisíc Němců. Po skončení války jich bylo jen 25 000 (někteří se během války odstěhovali, jiní byli nuceně nasazeni Hitlerem na východní frontu). Těch zbylých několik desítek tisíc, co ve zde zůstalo, bylo nakonec násilně odsunuto. Důvodem byl především nedostatek bytů. Jediné rychlé řešení jak vyřešit bytovou krizi, bylo německé nepřátele vystěhovat.
87
Během 2. sv. války byla v Brně zničena a poškozena téměř polovina všech obytných domů (14 000). Značně bylo poškozeno mnoho továren, komunikací, celá infrastruktura města, ale i parky. Poválečná obnova města se zaměřila především na výstavbu nových bytů, které se ujali brněnští meziváleční architekti, jako byl například Bohuslav Fuchs. Opravy si vyţádala celá infrastruktura města a průmyslové podniky. V říjnu 1948 byl vydán dekret pro znárodnění bank, průmyslu a závodů s více jak 500 zaměstnanci. V Brně se to týkalo okolo 48% velkých průmyslových podniků. Střední a malé podniky, řemeslné a obchodní ţivnosti byly naopak podporovány. Proto bylo v roce 1946 v Brně přes 22 000 soukromých ţivností. K podstatným změnám dochází po vítězném únoru 1948, kdy jsou znárodňovány i malé podniky, obchody a velkoobchod, ţivnostníci jsou nuceni vstupovat do druţstev. Nástup komunismu přinesl pro Brno na mnoho let stagnaci v mnoha odvětvích průmyslu, stavebnictví a v celém kulturním ţivotě.
88
5.1. Brněnské ateliery v době válečné a poválečné Udělování fotografických ţivností od třicátých let aţ do roku 1948 probíhalo v závislosti na ţivnostenském zákonu z roku 1926. Ten stanovil, ţe fotografický atelier můţe provozovat pouze fotograf s několikaletou praxí a sloţenou tovaryšskou zkouškou. Povolení provozovat fotografickou ţivnost vydávalo Společenstvo fotografů v Brně. V případě dostatečného pokrytí ateliery v Brně mohlo společenstvo otevření dalšího atelieru zamítnout. Podle těchto regulí se fotografickou ţivností v Brně zabývalo k 1.lednu 1939 devadesát šest fotografů, z toho padesát dva Čechů a čtyřicet čtyři Němců. Během druhé světové války počet fotografů klesl a to na padesát jedna Čechů a dvacet devět Němců. Pravděpodobně jeden z hlavních důvodů poklesu fotografických ţivností v Brně za války byl zákaz provozování ţidovských ţivností v protektorátu a následné deportace do koncentračních táborů. A k 1.lednu 1946 napočítalo Společenstvo fotografů pouze padesát šest Čechů a čtrnáct národních správců.136 Národní správce pověřil stát, aby vedli ţivnosti pole: „Dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945 o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů.―
137
Fotografické ţivnosti, které spadaly pod tento dekret, byly spravovány pod stejným názvem svých původních majitelů. Mezi ně patřily ateliery: Basslt Viktor - Kříţová 15, Buchelt Karel - Lidická 81, Drásal Josef - Křenová 6, Fleischinger Jan - Kříţová 29, Handl Alois - Jakubské nám. 3, Kraushaar Hugo - Ţabovřesky, Orlet Bruno - Křenová 52, Orth a spol -
Hybešova 22, Pokorný Camilo - Masarykova 37, Bauer Rudolf -
Jakubské nám. 3, Sklepovský Leo - Eisenhowerowa 36, Sobotka Hugo - Ţidenice, Tobiáš Karel - Lidická 47, Wirwas Leopold - Běhounská 17.138 Po roce 1948 měli majitelé fotografických ţivností moţnost zapojit se do socialistického sektoru a nadále tak působit v podniku. V opačném případě byli donuceni se své ţivnosti vzdát.
136
Statistický přehled členů společenstva fotografů v Brně,Naše řemeslo, 1946 str.6 AmB Benešovy dekrety, http://www.psp.cz/docs/laws/dek/51945.html 138 Adresář zemského hlavního města Brna 1948, AmB 137
89
5.2. Foto – druţstvo, nákupní a prodejní druţstvo v Brně K zaloţení Foto – druţstva v Brně vedl nedostatek materiálů a pomalé dodávky od velkoobchodů a podniků po druhé světové válce. Zřizovatelé druţstva měli představu, ţe druţstvo bude distribuovat potřebný materiál a pomůcky fotoateliérům nejen v Brně, ale v dalších městech českých a moravských. Druţstvo bylo zřízeno na pokladě zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř.z. o výdělkových hospodářských společenstev.139 Na druhé schůzi budoucích členů druţstva, konané 19.10.1945 v restauraci U Polénků na České ulici 29, bylo odhlasováno jeho zaloţení. Bylo usneseno: Název druţstva: Nákupní výrobní a prodejní druţstvo fotografů v Brně, zapsané společenstvo s ručením omezením. Předmět podnikání: nakupovat, vyrábět a prodávat fotografické potřeby všeho druhu a provádět veškeré fotografické práce. Obvod a správní rok: obvod působnosti bude Československo. Správní rok se bude počítat od zaloţení do 31.12.1945 a pak od 1.1.do 31.12. kaţdého roku. Předsedou se ke dni 30.10.1945 stává Karel Podlipný, místopředsedou Jaroslav Špičák, dále Zdeněk Minařík, Bohumil Drapala, Emil Štrych, Karel Stoklas, Jan Čára, František Hrbek, Ferfinand Pfenig. Dozorčí rada se skládala z Ondřeje Knikla, Josefa Menšíka, Pavly Lehlé. Zapisovatel Jindřich Polák. Ověřovatel Josef Podmela. Členy druţstva se mohli stát fotografové, náměstkové a národní správci, kteří provozovali fotografickou ţivnost na podkladě ţivnostenského řádu. Další podmínkou pro přijetí bylo sloţení členského podílu v jakékoli výši. V rámci druţstva měli členové moţnost nakupovat za výhodné ceny fotografický materiál. Druţstvo se po dobu svého trvání snaţilo uspokojit potřeby svých členů, ale jeho krátká existence v rámci poválečného období neumoţnila dosáhnout všech svých vytčených cílů. Poslední zápis ze schůze Foto – druţstva se vztahuje ke dni 16.12.1948. Schůze se účastní i zmocněnec národního podniku Chemodroga soudrah Vl. Sarga. Dle zápisu ze schůze druţstva zde vysvětluje důvody znárodnění. A to takto:― Foto-družstvo bylo znárodněno, tj. veškerá podstata a činnost. Netýká se to však činnosti, kdyby družstvo nějakou provozovalo. O tomto bodě se právě ve vládě jedná a v dohledné době vyjde nařízení, jimž
139
Stanovv druţstva společenstva fotografů v Brně
90
se odlučují živnosti řemeslné od činnosti obchodní. Družstvo provozovalo pouze činnost obchodní, která je znárodněna.“ 140 K roku 1946 bylo na území Čech, Moravy a Slezska okolo tisícovky fotografických ţivností (nepočítaje fotografy – obchodníky). Brněnské Foto - druţstvo během čtyř let své existence přijalo 255 členů z celé České republiky, z toho brněnských ateliérů bylo ke stovce. Seznam všech brněnských členů Foto – druţstva a míst působení v letech 1945 -1948 Karel Podlipný, Na hradbách 8, Jaroslav Kunze - Královo pole, Palackého 37, Evţen Petrůj - Česká 31, František Joachman - Cejl 107, Josef Mráz - Ţabovřesky, Ţerotínovo nám. 1, Rudolf Sehnal - Husovice, Palackého 15, František Mačenka - Líšeň, Zábranská 3, Oldřich Plvaňa - Ţidenice Komenského 26, Bohumír Karger - Jakubská 4, Josef Podmela Jesuitská 9, Václav Krejčí - Sečkovice, Severní 39, Boţena Bonatovská Komárovské nábř.4, František Fojt - Ţabovřesky, Pod tabulkou 10, Jan Kolář Královo Pole, Metodějova 5, Otakar Čada - Přadlácká 8, Hubert Brázdil - Lidická 47, Jaroslav Špiřík - Maloměřice, V úzkých 15, Emil Štrych - Polní 151, Jaroslav Kunc Lidická 44, Josef Bouška - Ţidenice, Dobrovského 44, Karel Dokoupil - Křenová 26, Josef Tingl - Sirotčí 23 (dnešní Grohova), Bohumír Drápala - Ţabovřesky, Rumunská 44, Ferdinand Pfenig - Praţská 20, František Linhart - Na rybníčku 4, Karel Stoklas - Česká16, Josef Hrbek - Královo Pole, Rostislavovo nám.5, Valerie Poláková - Kounicova 29, Bohuslav Sedláček - Veveří 6, Rudolf Roub - Česká 6, Zdeněk Minařík - Husova 6, Josef Čech - Vranovská 36, Oldřich Gruna - Lidická 45, Pavla Lehká - Francouzská 5, Norbert Pollak - Česká 6, Vladimír Stodůlka - Křenová 45, Tomáš Čvaňhal - Veselá 7, František Svítil - Lidická 23, Emilie Michálková (vdova po Michálkovy) Jánská 5 Pasáţ Alfa, Jan Štefek - Křenová 58, Vladimír Josífek - Pekařská 44, Bohumil Kilián - Kříţová 45, Emil Chott - Masarykova 15, Otakar Dostál - Křenová 88, František Skácel Nám. Svobody 21, Karel Fišer - Jugoslávská 99, Fränce Grubnerová - Starobrněnská 7, Erik Steiner - Jánská 16, Julius Motal - Jánská 9, Evţen Urban - Orlí 8, Vilém Klaška Královo Pole, Palackého 41, Otakar Dočkal - Purkyňova 39, Oldřich Grůna - Praţská 23.
140
K 10 , Spolky 19/1 Zápisy o schůzkách představenstva a dozorčí rady Foto – druţstva, nákupního a prodejního druţstva fotografů v Brně z 16.12.1948
91
5.3. Fotografický obraz a technika v letech 1939 – 1948 Konec třicátých let a celá čtyřicátá léta byla do značné míry ovlivněna válečným děním. Velký rozvoj zaţil v oblasti fotografie fotoţurnalismu, kde dominovaly především reportáţe. Ty představovaly hlavní zdroj obrazových informací, které postupně začaly převaţovat nad psaným a mluveným slovem. Velký vliv na to měl i technický pokrok v oblasti tiskařských technik. Hlubotisk umoţňoval tisknout fotografie v netradičních komposicích a toho vyuţívali mnohé obrazové časopisy, jako byl například u nás Pestrý týden. Ve výtvarné fotografii přetrvával vliv meziválečné avantgardy a to především v surrealistické fotografii, kterou z brněnských fotografů zastupoval Vilém Reichmann svým vynikajícím souborem „Raněné Město― . V tomto období ateliérová portrétní fotografie nezaznamenala příliš mnoho změn oproti létům minulým. Ţivnostenští fotografové se vrátili k ateliérové činnosti, kde své zákazníky zachycovali na tzv. psychologických portrétech. Po roce 1948 došlo k přerušení kontinuity vývoje ze západním světem ve všech oblastech fotografie.
92
6. Závěr Předloţená diplomová práce „Brněnská živnostenská fotografie do roku 1948“ je rozdělena do třech historických období. První zahrnuje dobu od vynálezu fotografie do konce první světové války. Následující druhé období je vymezeno léty 1919 aţ 1938, tj. období první republiky. A poslední období se zabývá léty 1939 aţ 1948. Kaţdé toto období je následně rozděleno na část, která popisuje historii města, sociální a především národnostní sloţení obyvatel Brna. Ve druhé části se práce zaměřuje na vlastní archivní vyhledávání dokladů o jednotlivých osobách fotografů a jejich fotoateliérů. Spolu s popisem jejich ţivností se zmiňuji například o tenkrát pouţívaných fotografických technikách, pouţívaném fotomateriálu, zhotovovaných fotografiích, postupném sdruţování fotografů a konaných společných výstav. Pro dokreslení daných obdobích doplňuji text o kapitoly, které například souvisí s prací kočovných fotografů, popisem meziválečných foto-časopisů, tvorbou pohlednic, autorským právem, výrobou fotomateriálu v Brně -
Neobrom, vzděláváním fotografů
a vznikem Foto- druţstva. Ţivnostenská fotografie podléhala stejným zákonům jako kaţdé vznikající nové řemeslo. Podléhala poptávce a nabídce v podnikání technickému vývoji a historickým souvislostem ve svém okolí, aţ po zobrazování vývoje města Brna, práce jejich architektů a uměleckého ţivota ţijících umělců. Cílem mé práce bylo podat přehled Brněnských fotografických portrétních ateliérů v době od zveřejnění vynálezu fotografie v roce 1839 do roku 1948, kdy byly ateliéry znárodněny. Cíl, který jsem si vytkla před zahájením této diplomové práce, byl splněn vytvořením základního souboru jmen ţivnostenských fotografů v Brně a to vyhledáváním archivních dokladů v časopisech, výstavních katalozích, adresářích a v odborných publikacích. Byl vytvořen základ pro poznání ţivnostenské fotografie v Brně během jejího vývoje aţ do roku 1948, kdy s nástupem socialismu byly ţivnosti zrušeny a nastal čas kolektivního vlastnictví. Uvědomuji si, ţe tato diplomová práce nepředstavuje úplný pohled na ţivnostenskou fotografii v Brně, ale mohla by poslouţit dalším studentům a badatelům.
93
7. Resumé Ve své práci na téma „Brněnská ţivnostenská fotografie do roku 1948― se zabývám jejich mapováním a zařazuji je do kontextu s dobou, ve které existovaly. Rámcově jsem práci rozdělila na tři části. Do první části jsem zahrnula období od roku 1840 do roku 1918. Nejprve jsem stručně popsala historii Brna a sociální, jazykové i kulturní poměry ve městě. V oblasti ţivnostenské fotografie jsem popsala počátky fotografie v Brně, pobyt a práce kočovných fotografů. Dále jsem v práci představila fotografické ateliery, fotografy působící v Brně a jejich tvorbu. Všímám si také dvou výstav, které v těchto letech byly v Brně uskutečněny a to Císařské jubilejní výstavy 1888 a následující Fotografické výstavy v Brně 1911. V závěru první část se věnuji technice a kompozici těchto dobových fotografií. V druhé části popisuji vývoj v oblasti fotografické tvorby po první světové válce do roku 1938. Představuji zde nové meziválečné fotografické ateliery. Dále se věnuji kulturnímu a společenskému ţivotu odehrávajícímu se v Brně a majícímu vliv na fotografy a jejich tvorbu. Díky pokroku techniky se fotografováním začali zabývat mimo profesionálů také amatéři. Vznikaly amatérské spolky, fotografické časopisy, ale také se fotografie stává tvůrčím nástrojem mnoha umělců. Do poslední části zahrnuji období 1939 – 1948. Válečná léta druhé světové války a následující poválečná léta přinesla ţivnostenské fotografii ztrátu svého postavení na trhu. Po únoru 1948 se z fotografických ţivností stává jedno velké Druţstvo fotografů a jejich tvorba je v podstatě odkázána jen na tzv. pasovou fotografii. Kaţdé období, které představuji v této práci je doprovázeno nejzajímavějšími snímky některých zmiňovaných fotografů.
94
7.1Resume The base of my diploma work with theme „ Photographic ateliers in territory of city Brno till the year 1948― consist from the mapping of existing scene in sequence of the time period. The paper work is framed to three structure sections. First section, the time period since 1840 till 1918 includes brief history of the city Brno together with its social, language and cultural background. The field of first commercial photographers is described followed with work of mobile migratory photographers. Also photographic ateliers and local photographers and their work are presented in this first section. There is also focus on two expositions from this time period and description of technique and composition of those day photographs. Second section brings the development of photographic formation after 1st world war till 1938. New „between wars ateliers‖ are presented with description of influence on photographers work brought by cultural and social life in Brno. Thanks to the technical progress, photography came also to the hands of amateurs. Amateurs clubs are being formed, photographic journals are published and the photography becomes a new tool to many of artists. Last section includes time period 1939 – 1948. The war years brought to commercial photography the lost of the stand on the market. February of the year 1948 means the collectivization of private commercial photography. Established state corporation ―Collective of photographers‖ produce only works and art known as the ―belt photography‖. Each section that is being presented is completed with the most attractive photographs.
95
7.2. Il Riasunto Nella mia tesi di laurea sul tema „Gli studi fotografici di Brno fino al 1948― di cui sto rilevando la loro cartografia e il loro inserimento nel contesto del periodo in cui esistevano. La cornice del racconto é divisa in tre parti. Nella prima parte ha racchiuso il periodo dal 1840 al 1918. Per primo ho brevemente descritto la storia di Brno ció significa i rapporti sociali, linguistici e culturali nella cittá. Nel campo della fotografia artigianale ho usato le caratteristiche dell’avvio della fotografia presentata a Brno, lo stazionamento e il lavoro dei fotografi nomadi. Ho proseguito con la presentazione dei fotografi del luogo, loro lavoro e gli studi fotografici di Brno. Nel 1888 e 1911 a Brno sono state inaugurate due mostre fotografiche, „La mostra Imperiale giubilare― e „La mostra fotografica di Brno.― La fine della prima parte dedico alla tecnica e composizione, prsente in questa fase della fotografia. Nella seconda parte descrivo l’evoluzione nel campo della fotografia dopo la prima guerra mondiale, fino a 1938. Qui presento i nuovi studi fotografici nel periodo di guerra. Sto dedicando una parte, influenzando
alla vita culturale e sociale
svolgente a Brno, che sta
i fotografi e la loro creazione.
Grazie allo sviluppo della tecnologia hanno cominciato oltre ai professionisti occuparsene anche gli amatori. Nascono congregazioni amatoriali, le riviste fotografiche ma soprattutto, la fotografia diventa lo strumento della creativitá dei molti artisti. Nell’ultima parte includo il periodo dal 1939 al 1948. Gli anni della seconda guerra mondiale e gli anni dopoguerra, ha apportato alla fotografia artigianale la perdita della posizione sul mercato. Dopo il Febbraio 1948 sta diventando il mestiere fotografico artigianale „Una grande cooperazione dei fotografi― e la loro creazione é vivere alla marcede, cosí detta „Fotografia passiva.― Potete accertarvi, e vedere che ogni periodo rappresentato nella mia tesi di laurea é accompagnato dalle riprese piú belle e piú emozionanti dai fotografi sopraindicati.
96
8. Pouţitá literatura Knihy Anděl Jaroslav – Nová vize, avantgardní architektura v avantgardní fotograf i, Nakladatelství Slovart, 2005, ISBN 80-7209-624-9 Anděl Jaroslav, Nová vize avantgardní architektury, Nakladatelství Slovart, 2005, ISBN 80-7209-624-9 Albrecht Vladimír. 25 let ve službách černobílé fotografie, 1930, ( Národní knihovna v Paze) Adámek, K.V.: O právu autorském. Brno: Moravská akciová knihtiskárna, 1898 Anděl Jaroslav, Vybrané kapitoly z dějin fotografie. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost, 1978 Birgus Vladimír, Informatorium, Historie fotografie, Mladá fronta , Praha
1984 Anděl Jaroslav,Dufek Antonín, Schufler Pavel, Kouzlo staré fotografi, Katalog Moravské galerie v Brně, 1978 Bouček Jaroslav, Boučková Zdeňka, K počátkům fotografie na Moravě a ve Slezsku, 1985 První moravští fotografové, Uměleckohistorický sborník, s. 41—49, Brno, Nakladatelství Blok. Červená Radana, Rodina Trappů v Brně, V kontextu doby a současníků, Filozofický fakulta Masarykovy univerzity, Dufek Antonín, K brněnské meziválečné fotografii, Buletin Moravské galerie 1993 Dufek Antonín, Kouzlo staré fotografie, katalog, Moravská galerie v Brně, 1978, Dufek Antonín, Morava 1860–1890. In: Dějiny českého výtvarného umění 1780/1890, III. díl / II, s. 304–310. Praha, Academia, 2001 Dufek Antonín, Fotografie 30. let. In: Dějiny českého výtvarného umění 1890/1938, IV. díl / II, s. 322–353. Praha, Academia, 2001 Dufek Antonín, Fotografie pro každého. Morava 1860 – 1890: Dějiny českého výtvarného umění III/2, 1870 – 1890, Praha 2001, s 306 Gabrielová Bronislava, Marčák Bohumil, Kapitoly z dějin brněnských časopisů, Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií a Nakladatelství GEORGETOWN ve spolupráci s Moravskou galerií v Brně, Brno 1999 Halaš Antonín, Pohled na Brno od daguerrotypie po současnost, Magisterský diplomová práce, Katedra fotografie FAMU Praha 1980
97
Kudělková L, Kudělka Z, Chatrný, O nové Brno. Brněnská architektura 1919-1938, Brno 2000 Kolektiv autorů, Aktuálnost československé meziválečné fotografie, Dům umění města Brna, 1979, Arnošt Pustka, Nástup fotografie ve výrobě pohlednic po prvé světové válce Kovaříková Naďa, Ţivnostenská fotografie v Kolíně od počátku do 50. let 20. stol. , Magisterská diplomová práce, Slezská univerzita v Opavě, ITF, 2003 Koţíšek Alois, Hlavní zemské město Brno, Nakladatelství Emila Štolce, Praha, 1928, (knihovna Moravské galerie v Brně) Kolektiv autorů a spolupracovníků z redakce Jaroslava Dřímala a Václava Peši, Dějiny města Brna II, nakladatelství Blok, 1973 Löwenbach J, Autorskoprávní abeceda, Praha, Orbis, 1948 Mrázková Daniela, Příběh fotografie, Mladá fronta Praha 1985 Pitelová Olga ,Vývoj a ochrana autorských práv v oblasti kultury, Diplomová práce Masarykova universita, 2007 Riedl Dušan, Samek Bohumil, Moderní architektura v Brně 1900 – 1965, Brno 1967 Sedláček Jan, Brno secesní, vydavatelství Éra, 2005 Scheufler Pavel, Galerie c. k. Fotografů, Praha, Grada, 1981 Skopec Rudolf, Dějiny fotografie v obrazech 1890 – 1945, Praha, Orbis, 1963 Souček Ludvík, Speciální fotografické techniky, Praha, Orbis 1967 Trnková Petra, Josef Kunzfeld (Živnostenská fotografie na přelomu 19. a 20. století), Magisterská diplomová práce, Filosofická fakulta Masarykovy univerzity, 2001 Vogelová Pavlína, Brněnská meziválečná fotografie: křižovatka v kulturním spektru města, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 2006 Katalogy Dufek Antonín, Česká fotografie 1918–1938. Brno, Moravská galerie v Brně, katalog výstavy, 1981 Fabian L.M., Fotografická výstava Brno 1910, vlastním nákladem výkonného výboru, tiskem V.Burkarta v Brně 1910, AmB H 1056 Kolektiv autorů, Sto let české fotografie 1839 – 1939, výstavní výbor, Umělecko průmyslové muzeum V Praze, 1939, knihovna Moravské galerir Kolektiv autorů, První celostátní výstava fotografů z povolání V Brně 1932, Brno 1932, AmB
98
Kolektiv autorů, Výstava soudobé kultury v Československu, Brno 1928, Brno, katalog výstavy, 1928 Kolektiv autorů, Sto let české fotografie. Katalog výstavy, 26. 10.–31. 12. 1939, Praha, Uměleckoprůmyslové muzeum Časopisy Časopis Měsíc, K výstavě fotografií z atelieru Gruberová – Mahlerová v Brně, IWCE, 1934, č.8. s.37 Časopis Salon, 1927 - 1934 Sedlářová, Jitka. Začátky brněnské fotografie, Vlastivědný slovník moravský, ročník XXVI ,r.1974/2, str. 178 – 191 FotoUniversum – fotografický rádce vydáván od roku 1923, majitel R. Vejvoda, odbornýredaktor V. Fanferlík ročník V, 1928, str. 134 Foto – Noviny, Zájezd fotografů z povolání na I. celostátní výstavu fotografickou v Brně vyd. Vladimír Albrecht. Red. Robert, A. Šimon od zaloţení. Praha, 1932, XIII, č. 10, s. 188–190. Průmyslník Josef Lakomý z Brna mrtev, 1933, XIV., s. 203–203. Web Birgus Vladimír, Nejstarší český fotografický časopis přestal vycházet [online] 2008, dostupné
z
HYPERLINK
http://www.photorevue.com/phprs/view.php?cisloclanku=2009020001 Scheufler, Pavel.[online] 2005, dostupné z HYPERLIK http://www.scheufler.cz/Fotografove/Rafael/scheufler-fotograf.html?photographer_id=106 Scheufler, Pavel,První návod na zhotovení fotografie.[2005-2006] dostupné z < http://www.scheufler.cz/Chronologie-1839-1918/scheufler-8-p1.html> Scheufler, Pavel,Carl Pietzner.[2005-2006] dostupné z < http://www.scheufler.cz/data1839-1918/scheufler-fotograf.html?photographer_id=55>
99
Archiv města Brna, K 10, Spolky 19/1 Zápisy o schůzích představenstva a dozorčí rady Foto–druţstva, nákupního a prodejního druţstva fotografů v Brně Katalog císařské jubilejní výstavy v Brně 1888, vydala výstavní komise, pořadatelé: Průmyslové muzeum a Moravský průmyslový spolek, Moravská galerie v Brně, KB 1888 Adresz – buch von Brünn und dem Vorte 1850 – 1919, AmB Adressen von Gross – Brünn. Verlag von Fridrich Irrgang, Brno 1921 – 1934, AmB S558 Telefoní seznam Brna, 1946 - 48 Lehký, Vladimír, Prezident Masaryk v Brně 16. a 17. 9 1921, album fotografií, XVIIa 251 Lehký, Vladimír, Sbírka 35 fotografií českých divadelních herců, 1920-21, XXVč.30 Adressenbuch und Häuserschema, J.|A. Herlth. Brno 1856, str. 348, uloţenu v Archivu města Brna Moravský zemský archiv Sbírka zákonů a nařízení státu Československého, zákon č.140 z 1.července 1926 Společenstvo fotografů pro obchodní a ţivnostenskou komoru v Brně G532, k6. MZA Dopis B.Drápala k 35. výročí společenstva, Společenstvo fotografů pro obvod obchodní a ţivnostenské komory v Brně, G532, k6. MZA
Moravská galerie v Brně Katalog Císařské jubilejní výstavy v Brně 1888, Moravská galerie v Brně KB 1888 Sbírka fotografií
100
Seznam vyobrazených materiálů 1) Franz Bedřich, Slavnost boţího těla, 10. 6. 1841, daguerrotypie, Moravská galerie v Brně (dále uţ jen MG) 2) Schvöder Adolf „ţena― 1858, MG, in.č. 2334 3) Hayer Johann, „starý muţ s hůlkou― nedat. MG, in.č. 45277 4) Gaupman Rudolf, „kněz―, nedat, MG, in.č. 1286 5) Quitner Leopold, „muţ opřený o ant. sloup― nedat., MG, iv.č. 1809 6) Kovací Julie von, „portrét mladé dívky―, nedat, MG, in.č. 1449 7)Klatowsky a Hiss „mladá slečna― nedat, MG in.č. 4885 8)Terischek Fridrike, „muţ v bílém obleku― nedat, MG, in. č. 2394 9) Broţek Ferdinand, „bryčka― cc60.léta, MG, in.č. 1223 10) Kunzfeld Josef, „ dva muţi hrající karty― 1873, MG, 1492 11) Kunzfeld Josef, „mladá slečna―, nedat, kolorováno, MG, 1491 12) Kunzfelf Josef, „pohled na starou radnici― 1907, Archiv města Brna 13) Kunzfeld Josef, „vnitroblok― 1908, Archiv města Brna 14) Wildner Jakub, nedat, MG, 4739 15) Trapp Quido, „mladá slečna― reverz –zobrazené vyznamenání, nedat, MG 5889 16) Trapp Quido, „rušení krámků na náměstí Svobody, repro. AmB 17) Wagner J.S. a Müller J., „muţ opřený o ţidli, kolorováno, nedat in.č. 1594 18) Rottmayer J.B., sedící muţ― nedat MG, in.č. 1870 19) Pietzner Carl, „mladá slečna―, nedat ‚MG 21) Šichan J.L., „mladá dívka― nedat, in.č. 2385 22) Velký výkonný výbor. Katalog fotografické výstavy Brno 1910 23) Rudolf de Sandalo, Park Luţánky, Katalog fotografické výstavy Brno 1910 24) Titulní strana časopisu salon, foto Grubnerová – Mahlerová, 1930/5 25)Atelier Rafael, „ţena s dítětem―, 30.6.1880, MG 1821 26) Atelier Rafael, „kočka―, 1888, MG 4736 27) Atelier Rafael, „ţena s dítětem―, nedatMG, in.č. 4923 28) Atelier Rafael, „socha―, nedat, MG 4742 29) Atelier Rafael, první autochrom v českých časopisech, V. Hovák, Fotografický obzor 1910 30)Atelier de Sandalo, „ţena s mašlí― nedatMG, in.č. 6168 31) Atelier de Sandalo, schodiště ředitelství (Wiesner, Fuchs), Salon 1930 32) Atelier de Sandalo, Lázně, Salon 1931 101
33) Atelier de Sandalo, schodiště obytného druţstevního domu v Brně, Salon 1930 34) Atelier de Sandalo, vila St. Brno, (Wiesner), Salon 1931 35) Rudolf Sandlo ml., ul. Jánská, AmB, VII 8 24 36) Rudolf Sandlo ml, Brno, AmB 37)Atelier Racek, „muţ―, nedat, MG 4527 38) Lehký Vl., vlastní atelier, Koliště 9, Brno v obrazech 1927 39) Lehký Vl, „stará synagoga― Brno v Obrazech 1927 40) Lehký Vl, starosta Brna K. Tomeš, katalog k první výstavě fotografů z povolání, 1932 41) Lehký Vl, sportovkyně. katalog k první výstavě fotografů z povolání, 1932 42) Petrůj Josef, ul. Česká, Brno v obrazech 1927 43) Petrůj Josef, Brno v obrazech 1927 44) Petrůj Evţen, portrét ţeny, Salon 1930/9 45) Atelier Stoklas, Dr. A. Piccard – slavný dobyvatel stratosféry, Salon ? 46) Atelier Stoklas, Ferdinand Vach, dirigent souboru moravských učitelů Salon č.1 47) Atelier Stoklas, výstaviště, Salon 1930/5 48) Atelier Stoklas, výstaviště, 1930/5 49) Ballon František, pohled na Petrov, katalog k první výstavě fotografů z povolání v Brně, 1932 50) Grubnerová – Mahlerová, Oldřich Nový, Salon 1929 51) Mahlerová Lisa, Z americké cesty, Salon1933 52) Grubnerová F., ţeny a psy, Salon 1929 53) Grubnerová F., ţeny a psy, Salon 1929 54) Grubnerová F., „dítě― Salon 1932 55) Grubnerová F., Palestina, Salon 1930 56) Orth Comp. „městské zátiší― AmB IV b 25 57) Orth Comp. „městské zátiší― AmB IV b 26 58) Foto Camillo, „portrét― katalog k první výstavě fotografů z povolání 1932 59) Foto Camillo, „masopustní kostým― Salon 1928/ 2 60) Stibor Otto, Vesnický kroj, 1942, MG in.č.? 61) Stibor Otto, Vesnický kroj, 1942, MG in.č. ? 62) Podlipný Karel, katalog k první výstavě fotografů z povolání, 1932
102
