V tomto čísle nepřehlédněte: - slíbený rozhovor -213- bubny -215- Pohár rozhlasu -217- náš Libor Mach -219-
- pasování prvňáčků -223- výlety dříve -226- Frenštátské slavnosti -230- naposledy pan řediteli -234-
Slíbený rozhovor: Určitě už víte, že od prvního srpna budeme mít novou paní ředitelku. Protože paní RNDr. Zdeňka Murasová patří k našim pravidelným čtenářům, poskytla nám exkluzivní rozhovor: ? Kdy a kde jste začala působit ve škole? ! Po absolvování přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity jsem v roce 1989 nastoupila na ZŠ v Poličné u Valašského Meziříčí, kde jsem učila matematiku, chemii a zeměpis. Po mateřské dovolené jsem v roce 1991 zakotvila nastálo na ZŠ Tyršova ve Frenštátě p. R., kde jsem se dosud věnovala především výuce matematiky a chemie, ale také fyziky a informatiky. ? Jaká jste byla sama žákyně? ! V dětství jsem byla neposedné hyperaktivní dítě, ve škole s výborným prospěchem, což se mým rodičům alespoň kompenzovalo. ? Co Vás přivedlo k učitelování? ! Sen od první třídy to určitě
nebyl. Vyplynulo to jaksi ze situace, kam po maturitě a hlavně mě zajímaly přírodní vědy. ? Chtěla jste ředitelovat sama nebo Vás k tomu někdo navedl? ! Člověk si s touto myšlenkou občas pohrává, ale hlavním impulsem pro mé rozhodnutí byly pobídky mých přátel z pracovního prostředí. ? Jaké máte pocity z konkurzu, co na to vaše rodina? ! Smíšené. Členové rodiny mají doma často pocit, že jsou ve škole a vždy tvrdí, že role generála mi sedí. ? Stála jste hodně o místo ředitelky? ! Tak se to nedá říct, ale ráda dotahuji věci do konce. V takovýchto případech však člověk musí počítat i s druhou alternativou. ? Jak dlouho byste chtěla v této funkci setrvat? ! Nad tím jsem opravdu nepřemýšlela. Vždyť jsem ještě nezačala a už mám pomýšlet na odchod? ? Jaká byla reakce okolí na novou funkci? ! Někdy překvapivá, někdy rozpačitá, v okruhu svých blízkých, přátel a kolegů ve škole jsem cítila velkou podporu a následnou spokojenost. ? Budete ještě učit fyziku a chemii? ! Budu učit matematiku a jednu hodinu fyziky ve své současné třídě. ? Budeme moct jezdit na delší výlety? ! Stávající dvou až třídenní rozmezí se budu snažit zachovat. ? Zavedete razantní novoty (v rozvrhu, učitelích)? ! Žádnou reformu nechystám. ? Zavedete rákoskový režim? ! Někdy by byl potřeba, ale ani toho se obávat nemusíte. ? Chcete i nadále odebírat náš časopis? ! Samozřejmě. ? Co Vás napadlo, když jste dnes ráno přicházela ke školní budově ! Že se mi ta stoletá přítelkyně přibližuje čím dál víc a budu jí muset věnovat víc času a pozornosti. Že ve vzduchu jsou cítit prázdniny, jejichž pohodové prožití přeji všem čtenářům Druhého patra. Děkujeme za odpovědi a přejeme hodně úspěchů.
Jaké jsou ohlasy na volbu paní ředitelky? Byli jsme se zeptat také v 6.B, jak se smiřují s tím, že se jejich paní učitelka třídní stane ředitelkou: škoda, že paní učitelka odchází, nebude tady sranda je mi líto, že odchází, ale doufám, že když teď bude ředitelka, bude nám dávat častěji volno
Afričani u nás ve škole? Náš poslední Den dětí na této škole navštívili tři Afričani z Konga. Hned na začátku, ještě než se tělocvična naplnila, si to jeden Afričan mířil zrovna k nám! A rovnou si sedl mezi Niky a Ondru :-D. A pořád se posunoval na Niky, tím pádem Kika málem žuchla z lavičky! Potom nám předvedli, jak se u nich bubnuje a ještě k tomu zazpívali. Byla s nimi zábava, když vysvětlovali, jak to u nich v Africe bývá, jaké tam mají rituály, prostě celkově jak tam žijí. Ještě než začali hrát a zpívat, rozdali některým žákům malé bubny, které byly vyrobeny z kůže a srsti zvířat. Žáci si to vyzkoušeli a podali ostatním dál. Až jeden bubínek „došel“ k p. uč. Pavlasové, která to pořádně rozbalila a bubnovala jako o závod. Poté se konala soutěž. Na začátku vybrali pět žáků, kterým oblékli ty „africké sukně“a šátky, začali hrát a všichni se roztančili. Nejlepší tanečníci a tanečnice vyhráli cenu. V prvním kole dostal vítěz kazetu a písničkami, které Afričani už nazpívali. V kole druhém vyhrála vítězka přívěšek na krk. Ke konci vyzval jeden Afričan k tanci už zmíněnou p. uč. Pavlasovou. Ta to rozjela, jak se patří! Když už se neúprosně blížil konec, brali žáky za ruce, aby šli všichni tančit a ať si ten „slavný den“ parádně užijeme. Nikola Reková a Kristýna Štefková 9.C
Na skalách Lezli jste už někdy po skalách? Tak na tuto otázku by vám odpověděli v 9.B souhlasem. Součástí jejich výletu bylo mimo jiných (např. kanoistika) totiž i lezení po skalách. Vše proběhlo asi takto: nejdříve jsme si v kempu ve Vítkově – Podhradí sbalili malý baťůžek a pak se vydali na dlouhou cestu. Výšlap trval asi tři hodiny, ušli jsme kolem 12 kilometrů. S tím jsme ale museli počítat, protože školní výlet bez turistiky – to by nebyl výlet s naší paní učitelkou třídní. Přece jen jsme dorazili do Kružberku. Tam jsme se rozdělili na dvě skupiny. Ta první – samí kluci – šla na skály. No a ten zbytek se vydal poobědvat do nedaleké restaurace, v té skupince jsem byla i já. Jídlo nebylo špatné, a tak jsme měli plné žaludky. Jen naše peněženky se cítily o něco lehčí. Pak jsme odběhli na záchod se převléct z riflí do něčeho vhodnějšího na skály. Během toho se uklidnila děvčata, která říkala, že budou protestovat a že nikam nepůjdou. To už se vracela první skupina. Kluci nepřinášeli moc dobré zprávy: prý úplně na vrchol vylezli jen čtyři. To nás sice trochu rozhodilo, ale přece jen jsme se nenechali odradit. Nasadili jsme si sedáky (tj. bezpečnostní „kraťasy z popruhů“), rozdělili se do dvojic – jeden lezl po skále, druhý ho jistil – a už se šlo na věc. Budete se divit, ale druhá skupina složená téměř ze samých holek byla šikovnější než ta první. Dokonce jedna spolužačka (Hanka) ze srandy říkala, že se snad stane horolezkyní. Na skalách se mi velmi líbilo, i když jsem na nich nelezla poprvé:). Martina Durkošová 9.B
Opět se ukázalo, že v naší škole máme nejen dobré spisovatele a novináře, ale stejně dobré sportovce. Přesvědčilo nás o tom družstvo basketbalistů, které regionálním finále v Opavě obsadilo výborné 5. místo, na stejném místě skončilo v krajském kole v Ostravě i družstvo chlapců v odbíjené. Největším sportovním úspěchem tohoto roku je ale jasné vítězství mladších chlapců v krajském finále Poháru rozhlasu. Jak k tomu došlo? Úspěch se začal rodit v okrskovém kole na Záhuní, kterého se zúčastnila z naší školy čtyři družstva. Závodilo se za velmi těžkých podmínek – pršelo a byla značná zima. Do okresního kola postoupila družstva mladších žákyň a mladších žáků. Okresní kolo proběhlo v Novém Jičíně. Děvčata se umístila na 5. místě. Mladší žáci získali 4270 bodů a ze šesti družstev okresu postoupili do regionálního kola. Krajské finále proběhlo ve FrýdkuMístku. V běhu na 1000 metrů
zvítězil Radek Fajkus (3.10,5min), Radek Štromajer obsadil druhé místo v hodu kriketovým míčkem (67,7 metru), Tomáš Hopp skončil v hodu třetí (64,26 metrů), štafeta 4x60 metrů zvítězila za 32,02 sekundy. V kategorii mladších chlapců soutěžilo 8 družstev z celého kraje a naši závodníci dokázali zvítězit (získali 4579 bodů, na druhém místě skončili soutěžící z Frýdku-Místku s 4399 body). Kdo se přičinil o vítězství? Dominik Táborský, Radek Štromajer, Marek Topor, Radek Fajkus, Jan Blažek, Pavel Rajnoch, Petr Kadlec, Tomáš Hopp a Marek Mžik. Vítězové si přivezli diplom a velký pohár. Mistrovství republiky se organizuje jen ve starší kategorii, bude však vytvořeno celkové pořadí v rámci ČR, na které jsme velmi zvědaví. Jaroslava Káňová
Krajské finále Poháru rozhlasu V posledním květnovém dnu se konalo krajské finále Poháru rozhlasu. Jeli jsme autobusem s holkami ze Záhuní. Bylo oblačno, ale nepršelo. Dorazili jsme na místo, šli se do šaten převléknout a potom jsme si věci odešli dát na tribunu a čekali do 9 hodin, než se začalo. Poté se začalo běhat 60 m a házet kriketovým míčkem, pak se skákalo do výšky a do dálky a později běhaly dlouhé tratě. Já jsem šel skákat do výšky, ale jelikož jsem musel jít také běhat (to už se mělo skákat 140cm), tak jsem musel skočit první skok a pak jít běhat. Těch 1000 m jsem vyhrál, ale to už jsem neměl sílu skákat hodně vysoko, a tak jsem skočil 145 cm a když jsem se pokoušel skočit 150 cm, tak jsem shodil laťku a dopadl na ni. Narazil jsem si záda a nemohl jít běhat štafetu. Ale i tak jsme štafetu vyhráli. V ostatních disciplínách jsme byli druzí a třetí. Poté jsme
čekali na výsledky a dozvěděli jsme se, že jsme první. Dostali jsme pohár a diplom. Pak jsme se vyfotili a odjeli domů. Radek Fajkus 7. D
Proč čtu pravidelně Druhé patro? Abych mohla odpovědět na tuto otázku, musela jsem se chvilku zamyslet a zalistovat namátkou v několika číslech od těch prvních po to zatím poslední. Poprvé jsem si časopis koupila ze zvědavosti a zájmu, protože je třeba vědět, co nového se ve škole děje. A proč jej teď čtu pravidelně? Líbí se mi jeho vzestupná úroveň, zajímavé nápady, pěkné rozhovory (jako v 9. čísle s panem ředitelem)) a články, které jsou zábavné i poučné zároveň (třeba velmi zdařilé povídání o pohankovém mlýně). Také se mi líbí kreslené obrázky. Prostě – Druhé patro má šťávu a dobrou úroveň. Přeji celému týmu, ať se jim práce daří i v další padesátce. Zdeňka Vodrážková
Druhé patro je pro mne nenápadný školní časopis s nápaditým obsahem, který dokazuje známé české přísloví, že když se chce, tak všechno jde. Zajímavé články a nápady nemusí vznikat jenom z pera profesionálních novinářů a kdo ví, co přinese čas a jaké osobnosti ze školních dopisovatelů nakonec vyrostou. Možná by stálo za to trochu zvýšit počet výtisků, aby se rozšířil okruh čtenářů a případných sponzorů… S pozdravem Miluše Malantová (kronikářka města Frenštátu)
Rozhovor s panem učitelem Liborem Machem (nastoupil do naší školy v roce 1969 – tedy před 38 lety!)
? Jaký jste byl sám žák? ! Velmi snaživý, rád jsem studoval. ? Co Vás přivedlo k učitelování? ! Zájem o zeměpis, přírodopis, tělesnou výchovu a sport. Měli jsme učitelku zeměpisu, která byla velmi přísná, při hodině při sezení na židli musely být ruce za zády.
? Jak vzpomínáte na své učitelské začátky? ! Začínal jsem v ZŠ Rýmařov – měl jsem 21 let a vypadal velmi mladý. Školník si mě spletl s žákem a vynadal mi, ale pak se mi omluvil. Žáci byli ukáznění a respektovali
učitele. Na své začátky vzpomínám velmi rád. ? Co Vám ze školy bude chybět? ! Komunikace s hodnými a snaživými žáky. ? Po čem se Vám určitě nebude stýskat? ! Po drzých žácích. ? Co hodláte v důchodu dělat? ! Upravovat zahradu, opravovat dům. ? Je Vám líto, že ze školy odcházíte? ! Ani ne. ? Budete do školy chodit na návštěvu? ! Ano. ? Kdyby Vám nabídli místo ministra školství, co byste změnil?
! Hlavní prázdniny by trvaly tři měsíce – od poloviny června do poloviny září (důvod: horko). ? Na jaké zájmy a koníčky Vám zbyl čas? ! Volejbal, vnoučata. ? Být žákem naší školy, jaký sport by Vás oslovil? ! Volejbal, fotbal. ? Jak se rozloučíte s žáky? ! Na chodbě u sborovny. ? Co Vás napadlo, když jste dnes ráno přicházel ke školní budově? ! Za 10 dnů. (poznámka redakce – tyto odpovědi poskytl pan učitel v polovině června)
Další úspěch žáků naší školy ČSOP - Skalka v Kunčicích pod Ondřejníkem vyhlásila 11. ročník výtvarné a literární soutěže na téma „Živá voda“ Kdo byli naši úspěšní? V kategorii kolektivní práce 1.A třída (Voda základ života). Ve IV. kategorii zvítězila Kamila Přadková z 6.C (Zlaté rybky), na druhém místě se umístila Sandra Potůčková ze 6.C (Tůňka s měsícem).
Blahopřejeme k pěkným diplomům a hodnotným cenám! Co se mi podařilo v tomto školním roce (6.C): naučil jsem se trochu jezdit s autem, trefit ze vzduchovky cíl vzdálený 10 metrů (Lukáš) ve fotbale jsem vstřelil nějaké góly (Petr) povedl se mi výlet, protože tam byla sranda, povedly se mi známky v prvním pololetí (Jakub) našla jsem a chytila splašeného koně na jízdárně (Aneta) reprezentoval jsem školu v krajském kole Poháru rozhlasu a my vyhráli! A teď jsem v novinách (konečně.-)) (Marek) zničit si všechny známky ve škole (Květa)
našla jsem si nové kamarádky, se kterými je legrace a jsou úplně boží (Magda) získala jsem druhé místo v soutěži Živá voda. Nepovedlo – zapomněla jsem si sešit do zeměpisu (Sandra) ve fotbale jsem přihrál na gól a porazili jsme Sedlnice 4:3 (Mirek) nasbírala jsem více než 250 pohledů a vyhrála soutěž Živá voda (Kamila) konečně jsem dostal jedničku ze zeměpisu (Milan) sem tam jsem nasbíral dobré známky (David) nepovedlo se mi nic (jen smůla) (Monika) podařilo se mi naučit se hodně o Řecku, Římě a Egyptě, dějepis se stal mým oblíbeným předmětem (Radmil) 6. B: vyhrál jsem školní kolo v anglické konverzaci, po dlouhém čekání a plánování se mi podařilo přemluvit taťku, ať můžu mít novou hru na počítač (Filip) zlepšil jsem si hodně známek, v kraji jsme získali Pohár rozhlasu, doma víc pomáhám mamince a tatínkovi (Petr) vychytal jsem první nulu ve fotbale, vyhráli jsme v Sedlnici 4:0, moc jsem si nezachytal, protože na mne neletěla skoro žádná střela (Michal) letos jsem si postavil letadlo na gumičkový pohon s vrtulí a rozpětím křídel 210 centimetrů. Hodil jsem ho z Javorníku směrem na Štramberskou trúbu. Ze začátku letělo hodně nízko, asi po čtyřech sekundách se vzneslo do obrovské výšky asi 250 metrů, za 3-5 minut jsme viděli, jak proletělo kolem Štramberské trúby. Našli jsme ho až druhý den v poli asi kilometr za trúbou bez vrtule (Daniel) našel jsem kočku, která čekala koťata a teď nám běhají po bytě. Vypěstoval jsem krásné stromečky, zlepšil se v českém jazyce a budu mít jedničku z chování (Matěj) povedlo se mi dostat ze zkoušek na kytaru jedničku (Lukáš) 9. třídy: ve škole se mi povedlo to, že jsem se dostala na střední školu. Doma se mi povedlo vybojovat si respekt. Na sobě se mi povedlo, že mám piercing v pupíku. Povedlo se mi získat nové kamarády. Myslím si, že za tento rok se mi toho povede ještě hodně!!!!!!!!!!!!! Ivana
jsem rad ze jsem prolezl zakladni skolu jen s dutkou tridniho ucitele, 13 poznamkama v ZK, jeden kantor mi akorat pohrozil návrhem na uspokojive chovani. A to nepocitam zapisy v tridni knize. O známkách nemluvim radsi. To jsou takove ty klukoviny :-D Honza tak asi nejlepší pro mě je to, že jsem se dostala na střední školu. To asi pro každého deváťáka. Důležité je to, že jsem na tu školu narazila. Je to přesně škola pro mě. Takže asi to je nejdůležitější. Potom jsem ráda, že jsem udělala žlutý pásek v taekwondu. Potom jsou to nějaké osobní rekordy v atletice. To je asi tak vše. Adéla tak asi za tento školní rok se mi povedlo udělat přijímací a talentové zkoušky, které byly docela dost těžké. Přijímací zkoušky se skládaly ze tří testů - ČJ, CH, D - kultura a talentové - nákres štokrle na ní konev a hadra. Potom ornament a modelovaní z hlíny. Když jsem dostala výsledky, které řekly, že jsem přijatá, tak jsem byla strašně ráda a konečně se mi od osmé třídy splnil můj veliký sen. Pavla
Pohádkový dědeček mi nabídl, že bude mým sponzorem na tři týdny (nedá ale víc než 3 miliony korun) 6.B: jel bych na dovolenou na Antarktidu, koupil bych si člun, velkou loď, ponorku, ubytoval bych se v luxusním sněhovém hotelu s bohatým jídelníčkem z mořských jídel (Petr) koupil bych si auto za milion a za zbytek bych ho vytunil (Lukáš) chtěl bych se podíval na jeden zápas Chelsea Arsenal, na zahradě bych postavil stadion Barcelony (Michal) zazávodil bych si ve formuli 1, skočil padákem, potápěl se v ponorce, létal v letadle a vrtulníku. Do budoucna bych si koupil zlatou rakev, počítač, motokáru, čtyřkolku (Daniel) cestovat do Egypta, Tunisu, na Floridu, Korsiku, potápět se, objednal bych si apartmá (velice luxusní) a budu jíst jenom jídla, která mám rád (hranolky, párek v rohlíku, špagety, bramborový salát a kuřecí řízek) (Lukáš)
Kdybych měl(a) možnost strávit část prázdnin v jiné době, kterou bych si vybral(a)? Chtěla bych se podívat do doby spáchání atentátu na Reinharda Heydricha. Zajímá mě, jak byl předem připravený a promyšlený. Mohla bych třeba cestovat tramvají, která zastavila opodál... Přesunula bych se na Havaj. Je mi jedno, do jakého století, akorát by to nesmělo být v období druhé světové války. Když už Havaj, tak „havaj“. Mě osobně doby válek nezajímají a jsem ráda, že žiji v této době. Ale když už bych si měla vybrat, tak chci do doby, jako je ve hře Mafia. Myslím, že je to kolem roku 1914. Fascinují mě ta stará auta a prostě celé to město. No, chtěla bych se podívat (objevit) Ameriku před Kolumbem – takže rok 1491. Chtěla bych si šlápnout na půdu Ameriky nepošpiněnou nikým jiným než zvířaty a domorodci – byl by to super pocit! Chtěla bych žít ve středověku. Nikde nebyla auta, továrny a nebylo ani moc lidí. Mělo to samozřejmě
také své nevýhody – nebyli lékaři a lidé umírali třeba i na angínu. Cesta do města by trvala třeba pět hodin na koni, ale všude bylo čisto, vzduch byl daleko lepší. Osmnácté století – rozmluvila bych Marii Terezii její nápad se školní docházkou. Chtěl bych navštívit starověký Egypt, podívat se, jak stavěli pyramidy, jak „vyráběli“ mumie. Zajímali by mě i egyptští vojáci, kteří měli zbraně ve tvaru srpu a zakopávali se do písku. Chtěl bych se podívat do druhé světové války a chtěl bych být jeden z vojáků. Vybral bych si dobu krále Artuše, protože byli silní rytíři. Chtěla bych se podívat do Ameriky, Chicaga začátkem 20. století, kdy byla vyhlášena prohibice. Kdy podsvětí ovládal Al Capone, rozrůstal se černý trh, mafiáni se stříleli a tak... No protože o tomhle jsme se neučili, chtěla bych se dozvědět víc. (9.B)
Pasování prvňáčků (pro Druhé patro napsali žáci 1. třídy) Byli jsme v knihovně a byli tam také maminky a tatínkové. Byli jsme pasovaní na čtenáře a dostali průkazky do knihovny, abychom si mohli půjčit knížky. Bylo to dobré. Anetka Zátopková
Přišli jsme do knihovny, posadili se a začala hrát hudba. Pak přišel král a královna. Vylosovali jsme si čísla a pak nás pasovali na čtenáře. Potom jsme šli do dětského oddělení a vybrali si knihy. Sára Večerková
Na pasování jsem byl úplně rozechvělý. Pan král a paní královna mne pasoval na čtenáře. Mně se to úplně líbilo. Martin Vašenda
Přišli jsme do knihovny, kde byl král a královna a jejich pomocníci Číslo a Znaménko. Potom jsme mluvili do televize a pak dostali průkazku. Předtím jsme četli básničky a byli pasováni na čtenáře. Radka Vašendová
Školní výlet 6.C a 7.C Dne 30. - 31. května jsme jeli na školní výlet. Cesta rychle utekla a byli jsme na naší první zastávce ve SLOUPSKÝCH JESKYNÍCH. Sedli jsme si na lavičky, pan učitel koupil lístky, potom nás vyfotil a šli jsme do jeskyně. Tam jsme počkali na paní průvodkyni, která nás pustila do jeskyně. Vždycky nám k tomu něco řekla, viděli jsme krápníky, dvě propasti a také netopýry! Vyšli jsme z jeskyně a vrátili se kolem lesa zpátky k autobusu. Mohli jsme si něco koupit na památku. Druhá zastávka byla ROZHLEDNA VESELICE. Pan řidič nám zastavil v Podvrší a dál k rozhledně jsme šli po svých. U rozhledny jsme 15 minut čekali na správce a potom hurá nahoru. Kluci tam běhali několikrát a šli jsme zpátky. Třetí zastávka byla PROPAST MACOCHA, podívali jsme se dolů a šli se podívat blíž na propast. Pak jsme nakupovali suvenýry. Čtvrtá zastávka a poslední ve středu byla MLÝN RUDICE. Přišel starý pán
a jmenoval se děda Eda. Vyprávěl různé historky, třeba že se tam oběsila kozenka (koza). Podívali jsme se do mlýna. Potom jsme šli do lesa a tam bylo Rudické propadání. Šli jsme po zelené značce do kempu Olšovec. Magda, Petr a já jsme šli vpředu, ale museli jsme čekat, neboť zelená značka skončila a byla tam cesta. A ještě 2 km a byli jsme v kempu. Dostali jsme klíče od chatky a s holkami jsme si zašli na pizzu a pak jsem se různě bavili. Byla tam diskotéka, tak někdo šel a někdo nešel. Ráno jsme se vzbudily a šly se umýt a uklidit chatku. Pan učitel se podíval do chatky, jestli je všechno v pořádku, zamkl a odevzdal klíče. První zastávka dne byla ZÁMEK LYSICE. Měli jsme čas, proto jsme šli do obchodu. Před zámkem jsme krmili kačeny a labutě. V zámku jsme museli obout papuče, ať jim nezničíme parkety. Druhá zastávka dne byla JESKYNĚ RUDKA A ROZHLEDNA čekali jsme 10 minut než nás tam pustili, pak jsme šli do jeskyně, kde byly pískovcové sochy. V Kunštátě jsme měli 45 minut rozchod a potom HURÁ DOMŮ=). BYL TO HEZKÝ VÝLET. Hana Parmová 6.C
Náš výlet – 7. A Na výlet jsme jeli na Bílou – Mezivodí do Ondrášova dvora. Ráno byl sraz na zastávce a jeli jsme busem na Ráztoku. Lanovka nás vyvezla na Pustevny a pak jsme šli přes Martiňák na Bílou. Při cestě byla sranda. Dorazili jsme na chaty, šli se ubytovat, uložit si věci a pak hned na večeři. Byl guláš. Po večeři jsme se šli okoupat do bazénu, ale byla zima. Bylo tam i hřiště, hráli jsme míčové hry. Ráno po snídani jsme se sbalili a šli se podívat na rozhlednu a do míst, kde lyžovala 7.D. Po obědě jsme sedli do autobusu jeli do Rožnova a pak do Frenštátu. Tam na mě čekali rodiče a všem jsem vyprávěla historky z výletu. Byla sranda, na další výlet se těším už teď. Patrika Vránová 7.A
Stalo se na výletě 6.B: Na výletě v Dobrošově paní průvodkyně vylezla na okno a paní učitelka si ji spletla s žákem a zakřičela na ni, ať sleze. Na výletě po večerce všichni spali a paní učitelka si venku povídala s paní učitelkou Gráfovou a my čtyři jsme se museli moc snažit, aby nás neviděla
7. A:
Na Pustevnách Honza skákal z betonové zídky. Chtěl dopadnout jako Superman, ale skončil jako chroust, ležel na krovkách a mával ručičkama, nožičkama. Dominik u bazénu stříkl vodou po Lence takovou silou, že se Lenka skutálela do kopřiv. Petra se šla mýt, pustila teplou vodu, z té se stala po chvíli vařící. Něco prasklo, Petra rychle upalovala (jak zajíc) ze sprchového koutu
a najednou křáp! a všude byla voda.
Upadlo
topení
7. D: Marek chodil večer jen v trenýrkách, protože mu holky schovaly tričko. Jirka měl na spaní krásné pyžamo – bylo s medvídkem Pú. Verča se v noci vzbudila a nečekaně začala skákat a zpívat „Žaludy jedou“. Ve dvě hodiny ráno dostali sedmáci hlad a vrhli se na své zásoby řízků a bonbóny. Martin si doplňoval mezery ve vzdělání a v časopise studoval velmi pečlivě článek o první návštěvě u gynekologa.
8.C: „Můj největší zážitek byl ten, jak se Buny smál a prděl v kostele“. „Kolem výběhu lvů ve Dvoře Králové jsem kolem klece napočítal asi pět mrtvých ptáčků.“ 9.C: „Mi se líbilo skoro všechno. Akorát v té ZOO to byla celkem nuda. A v Ratibořicích jsem byla tak unavená, že jsem tam málem omdlela. Byl to nejlepší výlet!!!“ „Nejvíce se mi líbilo asi když jsem spala. Nejhorší bylo, jak sme lozyli do schodu. Až mi bude 50 a spomenu si na vylet z 9. uvidím jenom schody.“
Výlety dříve: Můj dědeček (narozen 1946): v osmé třídě jeli na dvoudenní výlet do Prahy, spali ve velké tělocvičně. Děda dostal 100 korun kapesného. Když jsem se ho ptala, co si za to koupil, řekl mi: „cigarety a štamprlu“. A co měli na svačinu? Chleba s paštikou nebo řízkem. Moje babička (narozena 1948): nejdelší výlet byl třídenní a to v 9. třídě. Byli u Máchova jezera a v Prachovských skalách. Kapesné měli 100 korun a kupovali si suvenýry, sladkosti a pití. Na svačinu měli chleba a vajíčka natvrdo. Spali v chatkách. Můj pradědeček (narozen 1934): vše to bylo ještě za druhé světové války. Nejezdili na výlety, protože na to nebyly peníze a pradědeček jezdit nemohl, protože od 6,5 roku do 14 sloužil u sedláků a ti ho do školy pustili jednou za dva měsíce, protože se musel starat o 14 krav, 12 prasat, 4 koně. Spal ve chlévě. Ptala se Květa Pustějovská 6.C
Bummmmm!!! To si tak jednou vesele vykračuju. To jsem šel zrovna ze školy. (A kdo by si taky vesele nevykračoval, když jde ze školy?) Bylo to ve čtvrtek, po pohybovkách. Před pekárnou jsem potkal kluky, kteří šli vyzkoušet trenažér, který trenažíroval náraz v autě při rychlosti 30 km/h. Moc práce jim nedalo mě přemluvit, abych ho taky vyzkoušel (když jsem pro každou šílenost, tak proč
ne?). Klec trenažéru, ve které se sedělo, byla umístěna na šikmé rampě takového autíčka, no, trochu většího autíčka. Odhodili jsme „bágly“ na lavičku a šli si to zkusit. Poté, co jsme se vyšplhali nahoru, jsme se usadili a pán, co to tam měl na starost, nám řekl základní instrukce, jako je držet hubu, dát si pozor na mobily, abychom je nerozmixovali, pak zkontroloval, jestli jsme dobře připoutaní a pak jsme se rozjeli. Nemohli jsme jet více než tři metry, ale i tak jsme nabrali tu správnou rychlost (30 km/h) a už měl přijít náraz. Zavřeli jsme pusy, zacvakli zuby a fyzicky i psychicky se připravili na náraz. Ale abych řekl pravdu, cuklo to jenom trošku. No, trošku, asi tak: Kdybychom nebyli připoutaní, absolvovali bychom úspěšně kurs létání tak na pět metrů :) Martin Ondryáš 8. C
Fejeton Byl krásný slunečný den a já jsem po vyučování čekala na autobus. Jelikož jsem se nudila, napadlo mě, že bych si mohla jít koupit nějaký časopis. A tak jsem šla do trafiky, ovšem měla jsem málo peněz, tak jsem si vzala jen noviny. Šla jsem zpátky na autobusovou zastávku, sedla si a otevřela noviny. Okamžitě mě zaujal článek s obrovským titulkem: VYNALEZEN ZÁZRAČNÝ PAPÍR. Vůbec jsem nevěděla, co si pod tímto nadpisem mám představit. A tak jsem se s chutí pustila do čtení. Za pár minut jsem už byla chytřejší. Byl vynalezen papír, na který když něco napíšete, za 24hodin to zmizí. Nemohla jsem tomu vůbec věřit, tím pádem jsem o tom přemýšlela a co se stalo? No samozřejmě mi ujel autobus. Tak jsem musela čekat na další. Přišla jsem domů a hodila noviny na stůl. S touto novinkou určitě uspěji, říkala jsem si cestou na zahradu za rodinou. Ovšem opak byl pravdou! Když jsem jim radostně vykládala tuto novinku, koukali na mě, jako na blázna. Tak jsem si tiše zamumlala, že tomu asi nerozumí. Čím dál jsem o tom přemýšlela, tím se mi to víc líbilo. Tak jsem se rozhodla, že zajdu za ředitelem naší školy. A jelikož když si něco zamanu, jdu si za tím stůj co stůj. Vydala jsem se tam, hned na začátku další přestávky. A tak jsem to celé povyprávěla panu řediteli. Řekla jsem mu i to, že je to pro žáky velice lákavá představa. No řekněte, nelíbilo by se vám, kdyby vaše žákovská knížka prošla „vymazáním“? Myslím, že všem by se to určitě hodilo! Zkuste si to představit. Ráno ve škole jste dostali 5 ze zkoušení, doma byste řekli, že žákovskou nemáte a ráno by byl váš štít opět čistý! Hmm, to by byl život, co? Ale zpět do reality, ihned jak jsem skončila a chtěla slyšet jeho názor, měla jsem pocit, jako kdybych byla praštěná. Ani pan ředitel mi neuvěřil! A já ho začala přesvědčovat, dokonce jsem mu řekla i to, že mu ty noviny donesu osobně ukázat. Druhý den jsem šla opět za panem ředitelem. Otevřela noviny a článek nikde … Nikola Reková 9.C
„Tajemná“ povolání Zeptali jsme se ve 4.B, co dělá takový tajemník? Tajemník tají věci, které už každý ví; neprozrazuje tajemství; tají dokumenty z úřadu; na úřadě dělá tajného agenta, ochranku Co dělá pedagog? Pedagog vyšetřuje šílence; mluví a něco dělá s dětmi; léčí lidi a píchá
injekce; pedagoguje; chytá dogy; chytá psy do útulku; učí děti vyslovovat Co dělá rolník? Rolník roluje roládu; roní slzy; orá brambory; vyrábí rolničky; peče rohlíky; dělá na poli hrudky a dívá se na rolnice; jí spoustu tvrdých rohlíků; předvádí představení s rolničkami.
Vyhlídkový let v traktoru Můj otec se již delší dobu zabývá sportovním létáním. Dokud jsem byla ještě malá, chodila jsem občas s taťkou a dědou na letiště a navštívila jsem několik leteckých dnů, srazů historických letadel, ale vyhlídkový let mě nijak moc nelákal. S narůstajícím věkem jsem změnila názor a chtěla se v letadle svézt. Jenže jsem zjistila, že to není až tak jednoduché, jak jsem si představovala. Jednou se zhoršilo počasí, podruhé došlo na letišti palivo, kterým se letadla plní, potřetí foukal silný vítr a když tohle všechno bylo v pohodě, nebyl čas. Nakonec to dopadlo tak, že letiště Frýdlant n. O., kde jsou můj děda s tátou členové aeroklubu, uzavřeli kvůli sporům o pozemky. Po delší pauze, kdy se vůbec létání na tomto letišti neprovozovalo, členové frýdlantského aeroklubu přemístili svá letadla na několik okolních letišť. Např. Hranice, Krnov, Mošnov a letadlo, se kterým létá taťka s dědou přemístili do Dolního Benešova u Opavy, na letiště Zábřeh. Jelikož je to kolem 70 km, jezdili tam o hodně méně. Až jsme se jednou konečně domluvili, měla jsem zrovna prázdniny a velkou radost, že pojedu s nimi, protože tam jezdili většinou během týdne, kdy jsem byla ve škole. Všechno vypadalo slibně i počasí tentokrát nezklamalo. Všichni vesele létali a já čekala, až budu na řadě. Ovšem při jednom z kontrolních letů praskla při přistání tátovi na podvozku pneumatika. Dopadlo to tak, že jsem se nakonec svezla jen v traktoru, který odtahoval letu již neschopné (ani pojíždění) letadlo z letištní plochy do hangáru (nebo spíše vlekl, protože splasklá pneumatika se nechtěla ani za nic otáčet. a každou chvíli se musela polévat vodou, aby prý nezačala hořet). Probíhalo to tak, že
můj otec musel nést dva plné kbelíky vody a se zlostným pohledem, každou chvíli pneumatiku polévat. Toto se odehrálo na podzim a než se podařilo koupit a vyměnit podvozkové kolo, byla zima a už se nelétalo. Nakonec jsem svůj první let absolvovala až za rok. Počasí nebylo vůbec ideální, byla mlha, silný vítr a turbulence. Dokonce jsem si všimla, že si otec nenápadně připravil igelitku, ze které předtím vysypal všechny věci do auta. Nakonec jsme s taťkou letěli přes město Opava do Hradce nad Moravicí, kde je hezký zámek. I když to s letadlem házelo, tlouklo a mlátilo, stihla jsem nafotit pár vydařených fotek. Moc se mi to líbilo a táta byl pyšný, že i přes velkou nepřízeň povětrnostních podmínek jsem svůj první let zvládla na jedničku. Nikola Reková 9.C
A drž mi místo! Tuto kouzelnou větičku je možné slyšet už koncem června a stále častěji v srpnu. Zeptali jsme se v 6.C, která místa jsou ve třídě ta nejžádanější a proč. nejlepší místo se mi zdá v první lavici, protože můžete kecat s učitelem nejlepší místo je ve třetí lavici u katedry, protože je tam okno a topení a můžete si dát aktovku ke zdi poslední lavice u okna, protože zezadu vás nikdo neotravuje poslední lavice vzadu, můžu si dobře schovat taháky a dobře opisovat nejlepší lavice je u okna, protože je tam výhled je mi to celkem jedno, ale nesmí to být v žádném případě v prostřední řadě a taky to nesmí být v první lavici, takže od druhé lavice dozadu v krajních lavicích úplně vzadu, protože když si šuškáme, tak to nejde slyšet celkovým vítězem je poslední lavice v krajní řadě (u okna) Které místo ve třídě je to úplně nejhorší? nejhorší u učitele v první lavici u okna v první lavici u učitele – nemám to tam ráda! nejhorší místo je tam, kde se učitel nejvíc dívá nejhorší lavice je v prostřední řadě uprostřed – tam učitel nejlíp vidí všechny první lavice – u prvních lavic někdo pořád stojí prostřední řada první lavice, protože jsem na ráně nechtěla bych sedět v první lavici uprostřed, protože tam pořád postávají učitelé a dívají se, co píšem nejméně oblíbená je prostřední řada a její první lavice
Frenštátské slavnosti Frenštát slaví své 625. narozeniny, a tak mě p. uč. Ondryášová povolala do komentátorské pozice. Nejprve se mi nechtělo na náměstí jít, i když je to od nás jen dvě minuty pomalé chůze, ale neodolala jsem kouzlu šermířského souboje a na oslavy se přece jen vydala. Přišla jsem na náměstí Míru v půl šesté a tři minuty. Šermířský turnaj právě skončil, protože se vůbec nejelo podle plánu. Šla jsem tedy omrknout stánky. Nejvíc mě překvapil obchod se železem. Byly z něj totiž ukuty růže, stojany na svíčky a vonné tyčinky a dokonce i klepadla na dveře. Pak jsem došla k mincovně, kde novodobý rytíř bez brnění razil mince z hliníku. Byl tam ovšem ještě jeden peníz, pravděpodobně z mosazi. „Je to dukát, skoro pravý, na kterém je Karel IV.,“ informoval mě prodávající, „bude to jeden zlatý a pět stříbrných.“ Nejdřív jsem nechápala, ale pak mi to docvaklo. 25,U kašny byli dva koně, koza a oslík. Koně jsem pohladila, asi jsou na to zvyklí, ale jakmile jsem natáhla ruku k oslovi, hned se ode mě odvrátil. To víte, jsem zvyklá na Iáčka z Medvídka Pú, který mluví, a proto nevím, jak se má k oslům chovat. Příště se pojistím a donesu si s sebou jablko, to myslím zabere. Mezi tím vším ještě „vojáci“ stříleli naslepo z děl. Málem se mi roztříštil bubínek, kladívko, kovadlinka a třmínek, čili střední ucho. Mimochodem, z přírodopisu mám za dva, ale tohle vím. Prostě strašné rány. Při prvním výstřelu mi ruce instinktivně vyletěly k uším. Rozhodla jsem se, že při příští salvě si uši nebudu zacpávat a zkusím, jaké to bylo ve válce u děla. Bum! Tak tohle jsem ustála, i když jsem se musela hodně ovládat, aby mé dvě horní končetiny zůstaly dole. Při další ráně to už ale nešlo; hned po sobě následovaly čtyři výbuchy. Asi se vyjádřím německy. Eine groβe Katastrophe. Viděla jsem ještě úsměvné vystoupení kroužku rytířů z Brna. Poté už mi moje ušní bubínky přikazovaly jít domů. Na tohle jen tak nezapomenu. Kamila Žihlová 8.B
Slavnosti byly dobré. Byla jsem tam s kamarádkou a dívaly jsme se na šermíře. Program měli pěkně udělaný. Začalo nás to bavit a seděly jsme tam skoro tři hodiny. Skončili šermíři a střílelo se z děl – byly to fakt velké rány. Polovina lidí se lekla. Celý den byl velmi příjemný. Sabina Žurovcová 7. A
Líbil se mi odpolední program, ale i dopoledne to bylo zajímavé, třeba jak Gábik šermoval s nějakým klukem. Odpoledne hrála pěkná muzika, zajímaví byli sokolníci, držela jsem na ruce sovu. Celý den se pořadatelům povedl. Lenka Bartošová 7.A
Tak na shledanou... 9. B První školní den jsem ani z daleka netušili, jaký z nás bude skvělý kolektiv. Paní učitelka Vetešníková, která nás měla první tři roky, nás zocelila fyzicky a pan učitel Král (4. – 5. třída) zase psychicky. Takže bez nadsázky můžeme tvrdit, že na prvním stupni jsme měli pořádnou průpravu do toho dalšího=) Na druhém stupni jsme „chytli“ tu nejlepší třídní učitelku, paní učitelku Machovou=) Prožili jsem dobré i zlé, hádky, usmiřování a hlavně hodně smíchu a radosti☺ Jsme si plně vědomi, že jsme u většiny (ne všech:-P)učitelů nepatřili zrovna mezi nejoblíbenější třídy, a proto budeme chápat radost a štěstí v jejich očích, když se s námi budou na konci roku loučit=) Chtěli bychom jim všem poděkovat a hlavně naší paní učitelce Machové (Irči, Megy:-)), že to s námi přežili. Loučí se s vámi 9.B (nebo taky cvokárna=), budeme na vás vzpomínat a doufáme, že vy taky (hlavně v tom dobrém, je-li to vůbec možné:-)…
A kam se chystáme?
Adamcová Iveta (Gedemec, Ivi) – Přírodovědné lyceum, Nový Jičín Badač Lukáš (Žmolek, Bady, Šulí oko, Oko, Vypatlané víčko nebo Špatně prokrvené, Špatně vylezlé….to by se tady nevlezlo:o)) - Lesnická škola, Frýdek-Místek Bartošík Honza (Juzy, Džuzy, Joe, Ječmen) - Autotronik, Kopřivnice
Bausová Iveta (Ajventura ,Ivi, Baumax) - Zdravotnické lyceum, Nový Jičín Biedermannová Hanka (Haní, Němec, Bidr) - Oděvní škola, Frýdek-Místek Blažková Monika (Mony, koní dupa-promiň Mony:-)) - Cestovní ruch, Rožnov p. R. Černoch Jirka (Čié, Jička, Klíča )- Autotronik, Kopřivnice Durkošová Martina (Mrťa, Durky) -Jazykové gymnázium, Frýdlant n. O. Fusek Vašek (Spící muž, Fousek, Vený) - Slaboproud, Frýdek-Místek Habrnálová Adéla (Aduš, Mravenííí, Mravenec) - Zdravotnické lyceum, Nový Jičín Jati Patrik (Jatrik Pati) - Mechanik elektrotechniky, Rožnov p. R. Jiříček Ondra (Vydra) - Technické lyceum, Valašské Meziříčí Kaděrková Šárka (Mama) - Obchodní akademie, Kopřivnice Kociánová Pavla (Póla) - Umělecká škola, Praha Konvička Honza (Starý) - Strojnictví, Kopřivnice Konvička Tomáš (Mladý, Silvestr Stalone, Kony, Štěkloun) - Mechanik elektrotechniky, Rožnov p. R. Křístková Markéta (Marki, Křístkule kule) - Stavební škola, Frýdek-Místek Melichařík Radek (Meldos, Dys) - Informatika a řemesla, Rožnov p. R. Potůček Tomáš (Potok, Útok) - Kuchař a číšník, Frenštát p. R. Procházka Milan (Mili) - Elektrotechnik, Frenštát p. R. Škapa Marek (Beran, Zovec, Béďa) - Elektrotechnik, Frenštát p. R. Švidrnoch Vladan (Vlado, Vláďa, Banán, Šlaušek bány) - Elektrotechnik, Frenštát p. R. Tichý Martin (Píny, Vypalenec, Mícinka) - Elektrikář, Frenštát p. R. Valchařová Ivona (Valchy kde máš prachy, Ivi) - Oděvní škola, FrýdekMístek Závodný Tomáš (Zavy, Tymyjánek, Tymy) - Elektrotechnik, Frenštát p. R. Závorka Jirka (Šplhoun) - Elektrotechnické počítačové systémy, Frenštát
9.C Naše třída 9.C byla, je a vždycky bude dobrý kolektiv. Všichni se tam mají rádi, nikdo se s nikým nebije, žádná sprostá slova zde neuslyšíte. Všichni se dobře učí a mají rádi učitele. Učitelé mají rádi všechny žáky. Třída je vždy uklizená, tabule vždy čistá, lavice srovnané, židličky zasunuté, kytky zalité, no prostě je všechno tak, jak má být. Alča ráda koníčky, Tonda dělá srandičky. Anička se ráda směje, Lenka zase hezky pěje. Danka, ta má chytrou hlavu, Libor se nenaučil dobrým mravům. Kahy má rád motorky, Pavel zase hezké holky. Mája kreslí hezké šaty, Čeča má rád dnešní hity. Martin jezdí s tarktorem, Gábik straší s kokosem.
Kača psy miluje, Jindra průšvihů lituje. Fudji ten je sportovec, Péťa zase svalovec. Ivča ta se parádí, Katka s Pegi vyvádí. David zručné ruce má, Ondra nerad vnímá. Kika zase sportuje, Nikča ráda bowling hraje. Naše třídní nás má ráda, Lucka hledá kamaráda. Honza záliby střídá – tohle je teda naše třída
Co by se dalo dělat v posledních školních dnech? V pondělí jít na aquapark, v úterý jet na kolech do Rožnova na koupaliště, ve středu autobusem do Jičína na koupaliště. Ve čtvrtek se jen tak projít do města, třeba na zmrzku a v pátek by byl závěrečný ples nebo diskotéka. Jít se podívat do toho muzea. Třeba jít na jízdárnu, na náměstí, k vodě... prostě kam bychom chtěli, anebo zůstat doma. Mohli bychom jít na exkurzi do muzea nebo do ředitelny. Nebo na film do kina. Vydali bychom se do Tiché na travertinovou kaskádu nebo do lomu. Mohli bychom se jet podívat do nějakého města, tam bychom měli 5 hodin rozchod a pak bychom jeli zpátky. Druhý den k večeru bychom zašli na hřbitov a vyvolávali bychom duchy. Třetí den bychom jeli někam na diskotéku a vrátili se až ráno. A tam bychom si dělali, co chceme, nikdo by nám nic nezakazoval. Poslední den ve škole bychom pouštěli petardy a opékali špekáčky. Mohli bychom jít do Tarzanie nebo někam na kolech. Nic bychom nedělali, jenom kecali. Mohli bychom jít do potoka na ryby, do lesa hrát schovku, na rybník pozorovat vodu, hrát fotbal do Tiché na kluzák, podívat se na tichavskou školu a nebýt pořád ve Frenštátě! (7.A)
Vysvědčení Už je tady konec roku, a tak natahuju ruku. Učitel mi předá papír, já jsem z něho celý fakír. Tohle dobré není, je to totiž vysvědčení. Až to uvidí mí rodiče, tak to bude k nevíře.
Doma bude zase mela, mamka bude lítat jak divoká včela. Otec bude pochodovat od dveří k oknu „Panebože, já z tohohle zcvoknu!“ A tak tohle vysvědčení vážně dobré není. Lukáš Muras 5.B
Je pátek 29. června 8.30 a já vycházím ze školy s vysvědčením ze školy. Přijdu domů, praštím sebou do postele a budu mít příjemný pocit ze dvou měsíců prázdnin. Zajdeme si na nanuk a budem chodit po potoce. Pokud budu mít dobré známky, budu se těšit domů. Pokud bude hezky, půjdu na aquapark. Ten den si už budu užívat v Itálii, koupat se v moři, opalovat se na pláži, budeme nakupovat a tak různě, co se dělá na dovolené. Vysvědčení mi ani nebude chybět... Doma ukážu vysvědčení rodičům, převleču se a půjdu ven. Pak do kina a potom půjdu spát. Zajedu navštívit babičky (ať zbohatnu), pak na celý den na aquapark nebo kopat s kámošema. V pekárně si koupím Ice tea a půjdu s kamarády na náměstí a pak domů. Doma si dám sprchu a půjdu na PC. S mamkou zajdeme do restaurace na smažený sýr s hranolkami a kečupem. Doma si budu chvilku prohlížet vysvědčení a někdy během dne mi přijde gratulační SMS od babičky, tak jí napíšu, co jsem měl. (6.C)
Jistě jste si všimli, že Druhé patro má už pět let a každý ročník končí stejně – pan ředitel přeje našim čtenářům a redaktorům pěkné prázdniny. Stejné je to i letos.
Těšíme se na prázdniny ? Milé děti, děvčata a chlapci, čtenáři časopisu Druhé patro! V tomto školním roce nás opět, kromě jiného, provázel časopis Druhé patro a každý měsíc nám poskytoval zajímavé informace, reportáže, žákovské práce, další zajímavosti a zprávy. K posledním zprávám patří i tato radostná. Končí školní rok 2006/2007.
Všichni se určitě těšíte na prázdniny a já doufám, že vám poslední školní vysvědčení v tomto školním roce krásné prázdniny nepokazí. Věřím, že budete odcházet na prázdniny s dobrým pocitem a očekáváním nových, zajímavých a nezapomenutelných zážitků. Drtivá většina z vás ukázala, že jste byli šikovní a úspěšní, a že jste úspěšně reprezentovali naši školu. Rád vám všem, kteří jste se zúčastnili všech možných soutěží, touto cestou děkuji a vám, kteří jste získali diplomy, ocenění a poháry, blahopřeji. Těší mne, že tento školní rok byl na vaše velmi dobrá umístění a úspěchy v soutěžích velmi úrodný. V těchto dnech probíhají, tak jako každým rokem, závěrečné práce spojené s koncem školního roku. Interiér budovy se bude připravovat na řemeslnické práce, které budou probíhat v době prázdnin. Budou se vyměňovat okna na jihovýchodní straně budovy, bude se provádět částečná rekonstrukce elektroinstalací ve druhém patře budovy, budou zrekonstruovány chlapecké a dívčí záchody u tělocvičny a u dílen, bude zrekonstruována šatna školní družiny a to, co bude potřeba, bude vymalováno a natřeno. Je toho hodně, co se musí stihnout během prázdnin, aby vás škola přivítala v novém školním roce opět krásnější. Jen bych si přál, kdybyste si těchto zlepšení více vážili a také bych si přál, abyste svým přístupem k majetku, vybavení a budově jako takové více dokazovali, že jste slušní, ohleduplní, zkrátka dobře vychovaní. O některých z vás si to bohužel nemohu myslet a to mě hodně trápí. Přeji vám, abyste prázdniny prožili aktivně, spokojeně a podle vašich představ, abyste si odpočinuli a načerpali nové síly. Přitom dbejte na své zdraví a bezpečnost tak, abyste mohli plni odhodlání a nové energie zahájit příští a určitě úspěšný školní rok. Přeji také hodně spokojenosti a úspěchů našim současným deváťákům a třinácti páťákům, kteří naši školu opouštějí a přecházejí na střední školy. Věřím, že mnozí z nich najdou cestu do své Tyršovky, aby se pochlubili se svými dojmy ze středních škol a zavzpomínali na léta strávená v lavicích u nás ve škole. V závěru mi dovolte, abych poděkoval Vám, kteří jste se v tomto školním roce podíleli na tvorbě zajímavého a originálního časopisu Druhé patro. Myslím si, že si za tuto činnost zasloužíte všichni pochvalu, vždyť váš časopis sklidil v tomto školním roce nemálo úspěchů. Stejně tak děkuji panu učiteli Ondryášovi a panu učiteli Křištofovi, bez jejichž významné pomoci by časopis nevycházel. Přeji vašemu (našemu) časopisu hodně úspěchů a dostatek těch, kteří do časopisu přispívají a podílejí se na jeho tvorbě. Ještě jednou nám všem přeji krásné a slunečné prázdniny plné radosti a příjemných zážitků. Ve Frenštátě pod Radhoštěm dne 24. 5. 2007 Mgr. Vít Mazal, ředitel školy
Děkujeme všem, kteří nám kdy přispěli. Ať už nápadem, vtipným článkem, nebo namalovali pěkný obrázek. Čas nám pěkně utekl. Uběhlo pět let a máme tu padesátku – padesát čísel vašeho oblíbeného časopisu. Současně našim deváťákům přejeme, ať se v životě neztratí a nezapomenou cestu zpátky k naší školičce.
Milý pane řediteli, místo žáků …
…a abyste nezapomněl,
…budete prozatím učit králíky …
…po prázdninách malý dárek pro váš!
Toto číslo připravovali pod vedením Mgr. Petra Ondryáše a Mgr. Marka Křištofa členové redakční rady kroužku Počítače a psaní. Obrázky kreslili: Monika Břuchanská, Veronika Hanzelková, Lidka Chudějová, Lukáš Muras, Aneta Krupová, Lucie Štefková, Daniel Stiborek Komiks: Nikola Dudková Fotografie: P. Novotná, M. Křištof a další e-mail:
[email protected] http://www.zstyrfren.edunet.cz/DP.htm Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 22. 6. 2007
