V tomto čísle nepřehlédněte: Atomový týden – 123 Vysvědčení – 126 Sněhové „radosti“ – 128
Praotec Čech nebyl první – 134 Jak nás vidí zvířata – 137 Počátky her – 140
Pojďte si zobnout! Už jste si všimli nového krmítka pro ptáčky? Vyrobil ho pan školník a veškerou potravu zajišťuje váš oblíbený časopis Druhé patro. Ten zatím obstaral 5 kg slunečnice a dvě lojové koule. Krmítko se nachází v blízkosti vstupu na školní hřiště a nejlepší výhled na ně je ze třídy 6. A. První návštěvnicí krmítka byla sýkorka, zřejmě jí chutnalo, tak pozvala i další tři sýkorky a kosa. Dávali přednost slunečnici. Věděli jste například, že tělíčko malého ptáčka ztratí přes mrazivou noc skoro pětinu své hmotnosti? I proto jsou důležitá krmítka, zvlášť v krutých mrazech jako jsou letos. Navíc malí pěvci musí jíst každý den. Jak říká spisovatel František Nepil – postavte si před okno krmítko. Je to lepší než televize, ale až přijde duben, většinou už jich na krmítku tolik neuvidíme. Taková sýkorka spotřebuje za rok až půl kila housenek a larev, což je v podstatě 15 000 housenek (za den to může být i 500 hmyzích škůdců). No tak, nezapomeňme na malé ptáčky. Lucie Stupavská
-121-
ZIMA Bez toho, aniž bych se ráno podívala z okna a viděla krajinu pokrytou bílou šlehačku, si neumím den představit. Ty stromy namrzlé od sněhu mi připomínají nanuky. Nadechnu se a chlad mě začne štípat do nosu. Cítím vodu z roztátého sněhu na silnicích. I když je zima studená a rozhodně ne suchá, mám vždy žízeň. Proto neodolám a musím ochutnat ten sníh. Začne se mi přilepovat k jazyku. Typická chuť zimy je pořádný řízek a bramborový salát. Nesnáším, když mi ruka přimrzne k zábradlí. To by se jeden „picl“. Žaneta Stránská 8. B
Zima je krásná a ledová. Když padají vločky z nebe, tak to vypadá, jak kdyby padalo peří. A když ho ochutnám, tak necítím nic. Když ho vezmu do ruky, tak se rozpustí jako zmrzlina. A když se nadechnu, tak cítím svěží vánek, jak mi prochází celým tělem. Rebeka Fuksová 8. B
Když se blíží zima, tak cítím tu svěžest vzduchu a okurku v něm. Začíná sněžit a já na své ještě z léta opálené kůži cítím, jak mi jemné a studené vločky ochlazují zčervenalou tvář. Vždy, když udělám z jemného sněhu pevnou kuličku, tak mi pod rukáv ukápne již ve vodu rozpuštěný průhledný sníh. Příjemně to zastudí. Jen se kouknu směrem k nebi, uvidím ty vznášející se bílé vločky, co mi dávají ledové polibky na odhalenou tvář. Otevřu ústa a na jazyku ucítím svěží chuť. Kristýna Babincová 8. B
Všude je bílo, jako když se podíváte do kelímku s vanilkovou zmrzlinou. Nic nejde cítit a když se pořádně nadechnete, do nosu vám vletí sněhové vločky. Když zkusíte olíznout sníh, neucítíte žádnou chuť, chutná nijak a trnou vám zuby. Bez rukavic štípou ruce. Když se zaposloucháte, slyšíte vítr, který si hraje s vločkami jako na podzim s listím. Dominik Pokorný 8. B Když otevřu okno, vidím krásně bíle sněhové vločky padat na auta, která jsou pod tenkou vrstvou sněhu. Všude je bílo a já slyším ze střechy padat sníh a rampouchy, taky slyším, jak lidé nemůžou nastartovat auta a seškrabují námrazu a sníh z oken. Vyjdu ven a hned -122-
cítím, že je tam tak deset pod nulou a mrznou mi prsty. Za chvíli dostanu sněhovou koulí do obličeje a hned ochutnám planou chuť sněhu. Jak dělám další kouli, tak už mám úplně zmrzlé prsty. Taková je zima. David Zrubek 8. B
Atomový týden Atomový týden proběhl poklidně, pointa spočívala v tom, že jsme se bavili o atomových bombách, o výrobě atomové energie, o důsledcích atomového výbuchu atd. Popudem byl jaderný útok na Hirošimu a Nagasaki. Do atomového projektu se zařadila většina předmětů: D, ČJ, M, Ch, VV, Z, AJ, F. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavých věcí. Tento projekt, jako většina podobných, proběhl již v minulých letech. Učitelé se shodli, že letos jim příprava nezabrala mnoho času, jelikož materiály měli z předešlých let a letos jen dolaďovali drobnosti. Ale také se většina shodla, že když materiály sháněli poprvé, zabralo jim to opravdu hodně času. Nedivte se, ono to opravdu asi není jen tak. V dějepise se projekt týkal Nagasaki a Hirošimy. P. uč. Ondryášová si musela přečíst různé informace, abychom byli pravdivě informováni a věděli jsme i zajímavosti, naskenovat různé obrázky, jelikož všechny na internetu nenajdeme, a abychom viděli, jak to vypadalo, musí se vybrat dobré video a jelikož jej p. uč. měla na kazetě, musela jej přehrát na DVD. To, jak jsme zjistili, nefungovalo a p. uč. jej musela přehrávat znovu. Do literatury musela najít vhodnou ukázku a vymyslet téma do slohu. V matematice bylo nutné vymyslet různé příklady týkající se právě probíraného učiva. To měla na starosti p. uč. Bartošová, která dostala zadané letopočty a k nim vymýšlela příklady. V chemii měla p. uč. Maňasová připravenou prezentaci s videoklipy o jaderné elektrárně, kterou měla z minulých let, jen ji musela předělat do jiného programu. Určitě byste neřekli, že se dá jaderný projekt realizovat i ve výtvarné výchově. P. uč. Bartošová našla materiály o ozářené dívce s jeřáby (podle pověsti mělo platit, že pokud jich z papíru složí tisíc, uzdraví se). V zeměpise loni p. uč. Parmová vymyslela tabulku plaveb a letů do -123-
Japonska, což bylo náročné na čas. V angličtině a ve fyzice to tak akční, jako například v dějepise nebo matematice nebylo, ve fyzice jsme se dozvěděli něco málo o jaderných bombách, ale v podstatě to nebylo o moc jiné než v chemii, tady nebyla zapotřebí nějaká zvláštní příprava, stejně jako v angličtině, kde p. uč. Šmírová dostala před hodinou text od p. uč. Ondryáše a ten jsme měli během asi 10 min. přeložit do angličtiny. Pak už se jen musí naplánovat týden, ve kterém to celé proběhne, abychom v tom týdnu měli také výtvarku, protože ta je jen jednou za 14 dnů, a domluvit se s ostatními kolegy (i tak se stane, že někdo zapomene). Většina učitelů se tedy do projektu pustila s vervou a shodli se na tom, že příprava zabere spoustu času, někteří to však pojali jen povrchně, což některým z nás (žáků) bylo líto. Katka Žingorová
Poslední okamžiky – zahlédl jsem výbuch atomové bomby Mě by napadlo, že v tu chvíli tam chci být se svýma nejbližšíma. Že jsem tolik věcí neudělala a nezažila. Mrzelo by mě všechno, co jsem komu provedla. Že tak často jsem nenavštěvovala babičku a zbytek mojí rodiny. Asi bych chtěla ještě naposled rychle zavolat někomu nejbližšímu a říct mu to, co jsem měla na srdci. Klára Asi bych myslela na to, co dělá mamka s taťkou a že bych chtěla být s nimi. Pak by mi možná bylo líto toho, že umřu tak brzo, aniž bych Katka stihla to, co jsem měla v plánu. Myslel bych na to, že bych byl nejraději s rodinou, kamarády, … a na to, že nemusím do školy. Roman Myslím, že bych myslela na svoji rodinu. Měla bych pocit beznaděje a jen doufala, že umřu já a ne má rodina. Myslím, že by mi slzy stékaly po tváři a já myslela, co budu dělat, když přežiju. Myslím, že v té situaci by mi došlo, co znamená milovat. Andrea První z myšlenek by asi byla, jak se zachránit. Když bych zjistila, že to asi nepůjde, myslela bych na rodinu, na nejhezčí zážitky, co jsem s nimi zažila. Potom by mě asi mrzelo to, co jsem nezkusila, i když mě k tomu přemlouvali, nebo to, co jsem měla v plánu udělat. Chtěla bych asi být se svou rodinou. Míša Myslel bych na smrt, na to, jak jsem život celkem promarnil. Asi by mě nejvíc strašilo to, že již nikdy neuvidím svoji rodinu, přátele, kamarády, … jediné, co bych dělal je, že bych s panikou zdrhal. Emil -124-
Myslel bych na rodinu, co zrovna dělají, myslel bych na to, že jsem se s nimi nerozloučil. Potom bych si sedl a čekal, co se stane. Pak bych šel na houby, kdybych byl v lese. Lukáš G. Co mám dělat? Seběhnout dolů nebo zůstat nahoře? Schovat se nebo se dívat na zkázu? V hlavě by se mi honila určitě spousta otázek. David Myslel bych asi na rodinu a asi by se mi promítl život před očima a v poslední řadě bych se snažil věřit, že to přežiju. Marek Šel bych do hospody, dal bych si panáka a pořádně bych se ožral. Jarek
Olympiáda dětí a mládeže - Horečky Bylo nás pět Ve čtvrtek 2. 2. – den před pololetními prázdninami – nás přišlo do třídy jen pět. Nemohli jsme tomuhle počtu uvěřit, ještě se nám to nestalo. První hodinu nás čekala chemie, paní učitelka sepsala všechny chybějící žáky a poté jsme se dívali na videa pořadu Discovery. Všichni jsme seděli v prvních lavicích a za námi celá třída prázdná, židličky byly nahoře. V dalších dvou hodinách jsme zůstali s paní učitelkou třídní a sledovali jsme videa. To ticho o přestávkách bylo opravdu neuvěřitelné. O půl jedenácté jsme se vydali na můstky a šli jsme „jako třída“ podpořit naši skokanku Míšu Rajnochovou, která skákala opravdu dobře. Pak jsme se vrátili zpátky a po chvilce šli na oběd. Tento den utekl rychle, ale byl opravdu dobrý, neučili jsme se, zasmáli se a vyhnuli se recitaci a písemce z chemie. Myslím, že by nebylo špatné, kdyby v každé třídě bylo tak málo žáků. Dobře, 5 je možná opravdu málo, ale tak těch 10 by šlo… Učitel by měl na všechny více času a učivo bychom lépe chápali. Také by byly třeba lepší vztahy mezi žáky a ve třídě by byl klid. Po pololetních prázdninách se však nemocní žáci uzdraví a vše se vrátí do starých kolejí a písemka z chemie a recitace nás asi nemine. Nikola Španihelová
-125-
Proč? Ve čtvrtek jsme se vydali na Horečky fandit našim skokanům. Byla celkem slušná zima (nějakých 14 stupňů pod nulou) a my se snažili povzbuzovat ze všech sil, aby skokanům bylo tepleji. Náhle jsme si všimli nevelké skupinky ze Záhuní, kde byl s transparentem také jeden náš spolužák z 8. A. Snažili jsme se přijít na to, proč fandil zrovna Záhuní. Protože tím mrazem mu zmrzl mozek a když viděl své kámoše z vedlejší školy, tak si myslel, že už k nim patří. Záhuňáci ho podplatili, aby jim dělal reklamu. Chtěl si vyzkoušet, jaké to je držet transparent, protože to nikdy neviděl a nedržel. Asi se chtěl zviditelnit nebo chtěl chodit na Záhuní a mamka ho poslala na Tyršovku. Z velkého mrazu se nakazil velmi nakažlivou nemocí tzv. Záhuňka obecná. Nevím, asi chce, abych ho zamknul v kanále. Chtěl být zajímavý a předvádět se asi před holkama ze Záhuní.
Jsem vysvědčení v 8. B Slyšelo jsem mnoho slov, kterým jsem vůbec nerozumělo. A vůbec mi to nevadí. Timi Já vysvědčení jsem dorazilo domů a holčička mě položila na určitou skříňku na chodbě. Po této události dorazil nějaký chlápek, chytl mě do ruky, podíval se na mne a zařval: „TO JE HOROR!“ Pak jsem asi za dvě hodiny šel přes tu otřesnou zimu k jinému chlápkovi, ten se podíval a se zavřenou pusou mě znovu položil. Lucie Před chvíli jsem se mělo úplně perfektně. Bylo jsem uschováno v oranžové složce. Bylo jsem pochváleno, že jsem nádherně otisklé, rovné. Ten státní znak se mi velice líbí. Dokonce mi řekli, že jsme hezké, ale mohl bych být i hezčí (nevím, co si pod tím představovali), protože jsem totálně nádherný kus papíru. A pak to přišlo, pokrčil jsem se. Ale majitelka tvrdila, že to nejde vidět. Bylo to velké asi tři milimetry. Je to hrůza, jsem znehodnocen. Asi to nepřežiju. POMOC! Jsem vysvědčení a je dost divné, že se o mně (kusu papíru) baví celá rodina. Moje majitelka mě mačkala až do příchodu domů v sešitě matematiky. Není schopná si mě vážit a donést si na mne složku. A to -126-
jsem tak pěkné. Teda aspoň co jsem se vidělo v odraze brýlí paní učitelky Pavlasové. Největší noční můrou je ten pohled rodičů, když se na mne podívali. Ten úsměv! Nepochopím, proč já jsem tak důležité, vždyť vážím jen jedenáct Žaneta jedniček a čtyři dvojky. V rodině mě přijali dobře, bylo o mne dobře postaráno. Žák mě dal rodičům, kteří říkali, že je to na osmou třídu dobré, protože vyznamenání v osmé třídě moc lidí nemělo. Za odměnu jsem bylo vystaveno na čestném místě, aspoň do té doby, než se vrátím do školy. Jaroslav Jaké to bylo s vysvědčením? (3. B) Donesla jsem domů pololetní vysvědčení. Měla jsem pocit, že budu řvát na všecky strany: „Já jsem blbec, já jsem takový blbec!“ Ale když jsem přišla domů, tak to bylo jiné, než jsem předpokládala. Všichni mě pochválili, až jsem se rozbrečela. Markéta Bylo to, že jsem domů přinesla vysvědčení a myslela jsem, že něco dostanu. Ale potom jsme nic nedostala a byla jsem zklamaná a smutná. Ale mě pochválili. Terezie Š. Cítila jsem se super a maminka, strejda a teta mě pochválili. Byla jsem tak šťastná, že mě pochválili. Tereza H. Přišla jsem domů, učila jsem se a přišla mamka. Řekla: „Ukaž mi vysvědčení.“ Podívala se a řekla, že to může být lepší. Potom jsme objednali dvě pizzy a potom přišli bratranci a sestřenice se strýcem. Bratranec ukázal vysvědčení a měl tři dvojky. A mamka řekla, že mám to samé vysvědčení a že ji tělocvik nezajímá. Amálie Maminka mě pochválila a byla ráda, že nemám žádné škaredé známky. Já jsem byla šťastná z brášky, protože měl samé jedničky. Maminka ho pochválila. Kamila Dopis od Rosaline Conakry, prosinec 2011 Drazí rodiče, píši tento krátký dopis jako poděkování, ale nejprve přijměte mé nejupřímnější a milé pozdravy. Drazí žáci a profesoři, velmi vám děkuji za dopis z října. V Guinejské republice skončily tříměsíční prázdniny -127-
a všichni žáci z Conakry se vrátili do školy. Během prázdnin jsem navštívila rodiče v Bamako, hlavním městě Mali. Když jsem byla v Bamaku, navštěvovala jsem dvouměsíční prázdninové kurzy těchto předmětů: fyziky, chemie, francouzština a matematika. Nyní píšeme stále písemné práce, protože ministr školství zvolil kompozice z důvodu nedostatečné úrovně mnoha žáků. V Guineji jsou dvě období: období sucha a dešťů. Období dešťů: hodně prší a je čerstvý vzduch, když se blíží deště, staré listy stromů mění barvu a období sucha: je velké horko a teplota stoupá, mnoho zvířat umírá žízní. V listopadu, prosinci a lednu bude zima. Budu chodit do školy 10 měsíců, protože jsem ve zkouškovém ročníku a střední školy chodí do školy 9 měsíců. Chodím do školy od pondělí do soboty, od pondělí do pátku od 8 do 16.30 hod., to znamená, že jsem ve škole od 8 do 14 hod. a když ostatní žáci odejdou domů, zkouškový ročník zůstává na hodiny opakování, žáci si 30 min. odpočinou a pokračují ve vyučování od 14.30 do 16.30 hod. a v sobotu od 8 do 12 hod. Zbývá mi sedm let studia, dá-li Bůh. Brzy budou vánoce, přeji vám všem dobré a veselé Vánoce. Hodně zdraví, všechny vás zdravím, jsem ráda, že jste si mne vybrali k adopci, zdravím vás mí rodiče a přátelé. Ať Bůh bdí nad vámi, mám vás všechny ráda. Na shledanou. Bye! Bye! Rosaline Bongono
Jsem sněhová vločka Narodila jsem se v oblacích nad Ruskem, ale s rodiči jsem se přestěhovala do Čech. Vítr nás ale shodil na zem. Chvíli, asi dvě hodiny, jsme letěly dolů, až jsem zůstala na okně v nějaké škole a dívám se do jedné z tříd. Je to tam zajímavé, je tam hodně stolů a židlí, všude sedí děti. Někteří jsou divní, ale ostatní mi připadají dobří. Je super, že jsem zůstala na okně školy, aspoň se něco přiučím. Přestávky jsou tu ale šílené, no co, aspoň je to sranda. Celé to v té škole je bláznivá komedie. Co se to děje? Otvírají okno, dělají ze mne kuličku. Bože! Oni se se mnou chystají hodit. I ostatní mají kuličky. -128-
Cože, oni se mnou hodili, já letím! Au au au, rozplácla jsem se na tabuli – to bolí. No to je konec, teď je ze mne sračka. Fuj, to je život. No a to Pavlína Mertová 6. A jsou ty jejich přestávky. Jsem sněhová vločka, objevila jsem se v mracích. Teď padám dolů a vítr se mnou háže tak silně, že jsem se přicucla na okno. Vidím tam nějaké žáky, kteří něco píšou, a já se jim snažím zamávat, ale oni mě nevidí a do té doby, než se na mne podívají, tak se roztopím. Mávám a mávám, ale nikdo mě nevidí. Ale už je pozdě, protože se roztápím a už je ze mne kapička vody. Veronika Horáčiková 6. A
Jsem sněhová vločka, která právě padá z nebe. Aáá, au, připlácla jsem se na sklo jakési školy. Přes okno vidím nějaké roboty, kteří chodí. Když něco zaslechnu, tak i mluví. Je to divné, chvíli řvou, lítají a pak delší dobu jsou ticho a ani se nehnou. Chtěla jsem se jich zeptat, proč to dělají, ale nějak se mi to nepovedlo. Řvala jsem, ječela, vyváděla, ale nic. Škoda. Po dlouhé chvíli jsem se odlepila a letěla na další školu. Tam to bylo podobné, tak jsem pokračovala do nekonečna. Moc se mi to líbí. Jana Strnadlová 6. A Jsem sněhová vločka a pomalinku padám. Připlácla jsem se na okno. Hned za oknem jsou děti a tamten chlapeček se šťourá v nose. Proč se na mě tak divně dívají? Možná obdivují mou krásu. Tamta holčička zase kreslí, třeba kreslí mne. Ach ne, ten kluk chce otevřít okno, ale když ho otevře, tak se roztopím a umřu. Musím se odlepit. Jupí a už letím pryč. Pavlína Rudelová 6. A
Proč bych nechtěl být sněhulák? (3. B) protože stojí v mrazu, není oblečený a nemůže chodit. Dominik chtěla bych, protože bych byla ze sněhu a děti by mě oblékaly do šátků, rukavic a čepic a měli by ze mne radost. Tereza H. nechtěla bych být sněhulákem, protože by mě nebavilo se jenom dívat na děti, jak si hrajou. Byla by to velká nuda. Některé děti by mě zbořily. Kamila -129-
protože bych se narodila jednou za rok a jednou za rok roztála. Kdyby nebyl sníh, tak by mne nepostavili. Lucie byl bych ze sněhu a nemusel bych se učit. Nos bych měl z mrkve. Bylo by to pro mne úžasné. Lukáš
Moje cesta do školy – když napadlo hodně moc sněhu Otevřela jsem dveře, když tu nastalo hrozné ticho. Za chvíli se ale všem do obličejů rozehnala strašná vánice. Sníh se valil ze všech stran. Rychle jsme nasedli do auta, kde jsme se snažili zateplit. Cesty byly zavalené sněhem, takže jsme se snažili dojet aspoň do školy. Nakonec Sofie Zahradníková 6. C se vše podařilo. Sníh mě překvapil, ale zase na druhou stranu se mi to líbí. Když jsem vstávala, měli jsme celé zasněžené okno. Taťka říkal, že v šest hodin šel vyhazovat sníh, ale moc to tak nevypadalo. Na chodníku a ve vjezdu byly velké závěje. U cesty nám nasněžila tak velká kopa sněhu, že to skoro přesahuje sousedův plot. Když jsme s babičkou vycházely ven, nemohly jsme otevřít hlavní dveře. Taťka sníh musel rychle odházet, abychom se dostaly ven. Na naší zahradě jsme měli sněhu až skoro po pás. Ani bránu jsme nemohli otevřít, bylo tam tolik sněhu, že jsme vypadali jako vyhrnovači. Skoro jsme nemohli dojet do města, protože tam byly velké závěje sněhu. Už se těším, až si tu kopu, co nám napadala před naši bránu, zvětším a budu na ní jezdit na lopatě nebo na bobech. Sabina Konvičková 6. C
Ráno mě sníh velmi zaskočil, když jsem zapadl do sněhu až nad kolena. Než jsem došel na zastávku, už jsem měl dost. Sněhu bylo tolik, že jsem se málem nevyhrabal. Na zastávce už ho tolik nebylo, ale dostat se tam nebylo lehké. Autobus měl zpoždění. Martin Bordovský 6. C Ráno jsem vstal asi o půl šesté, protože jsem musel odhazovat sníh. Posnídal jsem, oblékl se a šel ven. Musel jsem odhazovat asi 50 cm nového sněhu. Když jsme dojeli na parkoviště u tátovy práce, bylo na parkovišti hodně sněhu, a tak jsme tam vjeli, ale asi v půlce parkoviště -130-
se nám zaseklo auto. Dalších 10 minut jsme zkoušeli na parkovišti zaparkovat. Nakonec se nám to povedlo. Pavel Pajlík 6. C Nechtělo se mi moc vstávat. Posnídala jsem, vyčistila si zuby a oblékla si bundu. Vyšla jsem ze dveří a uviděla velkou hromadu sněhu a hned jsem do ní skočila. Babička mi řekla, že už do nich nemám skákat. Šla jsem do školy bez žádného skákání. Kiki Šenkýřová 2. B
Spala jsem a taťka mě vzbudil a snesl mě dolů. Pila jsem kakao a potom jsme se oblékli a šli. Otevřela jsem dveře a vkročila jsem do sněhu a měla jsem ho až po kolena. Došli jsme k autu a taťka ometal auto a pár minut odhazoval sníh před autem. Anna Marie Měrková 2. B
Probudil jsem se dobře a pak jsem šel ven do školy, ale sníh padal šikmo a přímo do pusy. Bylo hodně sněhu, bylo to asi po boty a pak jsem šel a šel a pak jsem šel do pekárny koupit svačinu a pak jsem byl Tom Marišek 2. B u školy. Dnes ráno musela mamka odhazovat sníh a musela zavolat do práce, že přijde později. Já jsem se divila, že můžu spát tak dlouho. Oblékla jsem se a jely jsme do školy. Lidé všude odhazovali a odhrnovali sníh. Mamka nám říkala, že můžeme jít odpoledne ven odhrnovat sníh, že přijede v sobotu návštěva. Já však budu u kamarádky. Naty Ličková 2. B
Dneska ráno jsem šla do školy. Musela jsem se brodit sněhem. Když jsem šla, byla jsem úplně promočená. Pod stromem na mne spadl sníh a na chodníku jsem spadla. Přišla jsem konečně do školy. Anežka Dudková 2. B
Vyšla jsem ven a lekla se, ale po chvilce jsem se vzpamatovala. Šla jsem a ten sníh mi byl až po kozačky. A tak mě to baví se brodit, možná proto, že jsem Brodská. Tatínek to měl lehčí, protože je vysoký, takže mu byl sníh po boty. A ten vítr mě odfoukl až do sněhu. Eli Brodská 2. B
-131-
V naší třídě mi chybí… Většina tříd má hodiny, ale my ne, je to taková velká záhada, proč jsme je vůbec nedostali. A proto se vždy ptáme Ondřeje Sladkého nebo někoho, kdo hodinky nosí na ruce, ale spíš Ondry. Ten nám to vždy řekne. Jelikož jsme my do třídy nedostali hodiny, tak by měly být něčím výjimečné, třeba tím, že by začaly zvonit vždy na přestávku a na hodinu, na přestávku by zvonily krátce a na hodinu dlouze, zvuk by byl stejný, jako nám zvoní normální zvonek ve škole. Taky by tam mohly být ještě jedny ručičky a ty by ukazovaly měsíce, ty by tam byly napsané zkratkou (Le, Ún, Bř, Du, Kvě, Červen, Červenec, Sr, Zá, Ří, Li, Pr). Naše hodiny by měly být kulaté s červeným rámem a černými ručičkami a čísly. Visely by nad naší tabulí přesně uprostřed a byly by na baterky. Čísla by byla pouze na těch hlavních (12, 3, 6 a 9). Tikaly by potichu, že by je nebylo vůbec slyšet. Jana Horáková 6. A
Rozhovor s paní učitelkou Vodrážkovou ? Jak dlouho učíte v téhle škole? ! Od září 1976. ? Učila jste někde předtím? ! Po ukončení studia jsem nastoupila ve Frenštátě p. R. na tzv. zvláštní školu. Učila jsem tam jeden rok a mám na tu dobu hezké vzpomínky. Od dalšího září až do dneška jsem na naší škole. ? Změnili se od té doby žáci nějakým způsobem? ! Dnes jsou často průbojnější, sebevědomější, ale zároveň někdy méně samostatní a pohodlnější, spousta věcí se jim totiž „přinese až pod nos“. Někteří se snaží upozornit na sebe aspoň zlobením, když to neumějí jinak. Ale většina našich žáků jsou bezvadné děti. A podobně tomu bylo i před třiceti lety. ? Co vše se od té doby ve škole změnilo? ! Změn bylo ve škole opravdu hodně. Měnily se třeba počty žáků ve třídách, ty dosahovaly běžně čtyřiceti. Nebyly k dispozici dnešní pomůcky a „ulehčovadla“ (internet, kopírky, mobily, …), žáci i učitelé -132-
si museli spoustu věcí opisovat ručně, vyhledávat, vyrábět. Přesto se to všechno nějak stihlo, dokonce i ve větším klidu a pohodě. ? Je nějaká třída, na kterou nezapomenete? ! Určitě nezapomenu na žádnou „svoji“ třídu, kde jsem byla třídní, ty vždycky víc přirostou k srdci. Na ty kázeňsky nejhorší se také nedá zapomenout. Nechci žádnou třídu konkrétně jmenovat, ale v některých pro mne bylo učení opravdu potěšením. A žáci to většinou poznají. ? Chtěla jste být vždycky učitelka? ! Ano, myslím, že vždycky jsem chtěla být učitelkou. Žádná kadeřnice, letuška, herečka. Když už jsem uměla číst a psát, rodiče mi koupili dětskou tabuli a já jsem doma „učila“ své kamarádky. Těžko říct, jestli se jim tehdy to hraní na školu líbilo. ? Proč učíte zrovna češtinu a dějepis? ! Čeština – to bylo naprosto jasné, tam jsem neměla při výběru žádné pochyby. Myslím, že mě hodně ovlivnila na základní škole moje češtinářka – paní učitelka Chalupová. A dějepis, ten prostě byl s češtinou v kombinaci. ? Baví vás více učit čeština nebo dějepis? ! Jak už jsem řekla, češtinu mám ráda odjakživa. Vždycky mě bavila skladba, přispívá k logickému myšlení. No a samozřejmě literatura – ta má obrovské možnosti ovlivňovat čtenáře. Nikdy jsem se nesmířila s tím, že v 7. a 8. ročníku je ošizena její výuka o 1 hodinu týdně. A dějepis? Ten mě ještě na základní a střední škole moc nebavil. Zaujal mě až na vysoké a o něco později už jsem věděla, že to vůbec není nudný nebo zbytečný předmět. ? Je vám líto, že už neučíte češtinu? ! Někdy velice, ale tak to chodí, nic netrvá věčně. ? Když teď budete v práci jen někdy, co budete dělat? ! Budu si všeho více užívat. Jak učení, tak snad i věcí, na které předtím nebyl čas. ? Máte ráda čtení? Jaká je vaše oblíbená knížka, kterou byste ostatním doporučila? ! Dřív jsem četla opravdu hodně. Líbily se mi knížky Jacka Londona, Karla Čapka, Wilbura Smitha, ráda jsem četla detektivky. Z tak velkého množství skvělých knížek je nemožné vybrat jednu. Ale pokud mohu něco poradit, řeknu: „Čtěte.“ Zkoušejte různé autory, různé žánry. A nikdy nepovažujte četbu za ztracený čas. Děkujeme za rozhovor. Nikola Španihelová, Kristýna Kampová
-133-
Třída hrdinů Zdravím, opět pro vás mám článeček o 9. B. Znáte ty takzvané hrdiny, ty kluky, co se vydávají za největší machry a dělají spoustu problémů, ale když se mají ke svým činům přiznat, tak hrají mrtvého brouka? Pokud ne, tak zaskočte k nám do 9. B, tam pár takových hrdinů máme. Naše třída je totiž učitelskému sboru trnem v oku, to kvůli častým případům, kdy je to u nás vzhůru nohama. Několik expertů se tak moc snaží předvést, že to končí dírami ve zdi, zničenými květinami a dalším podobným ničením. Dokonce k nám poslali i psycholožku, avšak záhy se ukázalo, že se spolu nedokážeme dohodnout i na naprosto jednoduchých věcech. Jediné, v co doufám, je, že učitelé budou natolik spravedliví, aby kvůli "hrdinům" nemuseli za jejich činy pykat druzí. Kristýna Maková 9. B
Puberta Puberta teď s námi šije, to zas budou roky. Nic nás nebaví, nic nám nejde snad to přejde brzy.
Neměli jsme vůbec zdání, co je to facebook. A že počítač jsme neměli? To nám bylo fuk!
Je to s námi velmi špatné, hlavně ve škole, že? Doktora nám nevolejte, vždyť ten nepomůže!
Teď jen u počítače sedíme, místo toho, abychom šli ven. S kámoši přes počítač mluvíme a tak vypadá téměř každý náš den.
Aspoň na chvíli vrátit se do těch dětských let. S kamarády ven projít se, a u počítače pořád nesedět.
Kamila Skurková
Praotec Čech tady nebyl první??? (druhý díl) Kdysi dávno žila v opuštěné maličké zemi obrovská parta veverek. Byla to chudá země a nebyl tam dostatek jídla. Veverky měly obrovský hlad, v jejich zemi už bylo málo stromů a většinou už byly staré, nerostly na nich oříšky ani jiná potrava. Jednoho dne se proto hlavní -134-
vůdce party veverčák Tom rozhodl, že se přestěhují a hned večer to ostatním oznámil. Všichni si sbalili pár svých věcí a ráno před svítáním odešli. Cesta byla pro všechny náročná. Chvíli šli lesem a skákali ze stromu na strom, chvíli po louce. Chvílemi si udělali odpočinkovou přestávku. Za celý den namáhavého putování nenašli místo vhodné pro bydlení s dostatkem jídla. Večer si proto v jednom lese vyhlídli obrovský strom a řekli si, že na něm přespí. Usnuli se západem slunce. Druhý den opět pokračovali v cestě a s sebou si ze stromu nasbírali trochu oříšků. Kolem oběda došli k velkému kopci. „Pokusíme se vylézt až na vrchol!“ zakřičela jedna čiperná veverka. Všichni souhlasili. Při stoupání na vrchol se kolem nich začaly objevovat stromy a lesy. Začali se radovat a skákat po stromech. Našli spousty oříšků a vhodné potravy. Poté radostně pokračovali v cestě. Když vyšli z lesa, uviděli jakousi louku, blízko které byly lesy a šlo z ní vidět široko daleko na celou krajinu. Všichni byli nadšení. „Tolik potravy!“ křičeli. „A všude v lese rostou krásné, mohutné javory, na kterých můžeme přespávat a hrát na hoňku!“ říkala malá veveřátka. „Ano, a proto tuhle horu pojmenujeme Javorník. Tohle je to pravé místo pro život, které bude ode dneška naším domovem.“ Nikola Španihelová 9. A
Daleko na severu, v zemi vodky, sněhu a věčného ledu, v Rusku žil vlk Olaf se svým kmenem, vedle jejich osady sídlil jeho bratr Vladimír. V té době byl nedostatek potravy a v kraji řádili Vlkojedi, mocný kmen králíků, kteří byli závislí na vlčí krvi. Olaf s Vladimírem se proto rozhodli svou rodnou zem opustit a vydat se na západ. Cesta jim trvala několik týdnů. Během pochodu se k nim přidaly další vlčí kmeny, které odcházely ze země, aby našly potravu někde jinde. Až dorazili do Polska, velice bohaté země na úrodnou půdu a dostatek potravy. Vladimír se v Polsku rozhodl usadit, jeho bratr se ale nechtěl s bratrem dělit o půdu, a tak se vydal ještě dál. Až se svým kmenem dorazili k Vltavě. Kolem ní byla úrodná pole a lesy, navíc v kraji nebyly žádné osady, a tak se zde Olaf usadil a s kmenem vybudoval osadu. Později shromáždil lid kolem „Velkého zeleného kopce“ a pronesl řeč k lidu: „Zde budeme žít v této zemi, která poskytuje tolik potravy a je jenom -135-
naše a bude se jmenovat po mně – Olafova zem“. A tak se Olaf stal králem a vybudoval velkou říši. Jan Michna 9. A
Žraví kamarádi II. Je tady pokračování článku žraví kamarádi. V předminulém díle jste se mohli dočíst, které spotřebiče kdo používá nejčastěji a jestli bychom se bez „žroutů energie“ obešli. A teď jsme se pokusili zjistit, kolik elektřiny je za tím, když se rozsvítí celá škola. Trvalo to docela dlouho, spočítala jsem všechna světla ve škole, sčítala jsem a násobila a tady je výsledek: celkový výkon světel je 35 400 W. Je to hodně nebo málo? A to jsem nezmínila počítače ve třídách, kabinetech, dataprojektory, CD přehrávače, televize, videa, varné konvice, mikrovlnky (nepoužívají se celý den), které by spotřebu zvedly ještě více. Úplně stranou zůstala i školní kuchyně, tam je na elektřinu skoro vše (můžete si najít článek o naší exkurzi do školní kuchyně v 8. čísle 8. ročníku – je i na internetu). Vraťme se zpátky k matematice: výkon jednoho bloku atomové elektrárny Dukovany je 440 MW (mají tam čtyři bloky). Vzala jsem výkon jednoho bloku elektrárny (440 000 000 W), vydělila jej spotřebou školy (35 400 W) a zjistila, že hodinový výkon jednoho bloku z Dukovan bychom spotřebovávali 12 429 hodin. Během jednoho školního dne se svítí asi 6 hodin (od osmi do dvou odpoledne), takže bychom svítili 2071 školních dnů. Pokud má školní rok asi 190 dní, vystačilo by nám 440 000 000 W na skoro 11 let. Tedy pokud jsem někde ve výpočtech neudělala chybu ☺ Netušila jsem, že "výroba energie" je taková vysoká, ale když si vezmeme, že musí stačit pro domácnosti, školy, firmy, zdravotnická zařízení a vše ostatní, tak je to možná i málo... Myslím, že bychom si jí měli vážit a šetřit s ní, protože to stojí peníze a v poslední době se částky zvedají. A proto by se měl každý z nás zamyslet, jestli spotřebuje opravdu poslední watt, který za vysoké náklady dostává, nebo by měl k spotřebě energie přistupovat střídměji.. Nikola Španihelová
-136-
Jak nás vidí zvířata? Panda Ach, ti hrozní tvorové, oni snad skoro nespí ani nejí a přitom vypadají jako by jedli ještě více než já, vždyť já jsem taková štíhlá a to jím skoro pořád. Nechápu, že je baví pořád nás chodit pozorovat a proplétat se houštím a tohle vydrží dělat celé hodiny a ani na chvilku neusnou. My pandy potřebujeme spát každou chvíli nebo aspoň ležet a jíst naše nejoblíbenější jídlo bambus a listy blahovičníku. Mimochodem to jejich jídlo není nic moc, jí z nějakých nesmyslných věcí a potřebujou k tomu nějaké nástroje. Tuhle mi kamarádka říkala, že ti zvláštní tvorové, kteří chodí po dvou, bydlí v něčem, co se podobá krabicím. Proč raději nespí ve větvích stromů na čerstvém vzduchu? A vrchol všeho je to, jak se nazývají? Prý lidi, pch! Míša Dobiášová 9. C Pavouk Já se jmenuji pavouk Pepa a bydlím v pražské ZOO jménem Trója. Každý den vstávám ze své pavučiny a sotva otevřu oko po oku, už na mě civí víc očí, než mám já. Co to je za mimozemšťany, říkám si a snažím se nevšímat si jich. Jenže to nejde. Ty obrovské bílé bulvy s černými tečkami mě znervózňují tak, že když mi přijde krmení, nedokážu ho ani ulovit. Jsou divní, mají jenom čtyři něco jakoby nohy, jenže chodí po dvou, srst nemají skoro žádnou. Mají na sobě navěšené jenom nějaké hadry, které jim vůbec nesluší. A vůbec jsou to nejdivnější tvorové, které jsem kdy viděl. David Sobota 9. C Tučňák Co je? Zase nový den? A sakra… Zase se musím dívat na ty nahé kůže, které se mi posmívají, že se kolíbám sem tam a neumím chodit. A co mám jako dělat? Raději se podívejte, madam, na sebe. Máte drápy dlouhé jako někdo… Na zobáku máte červenou linku, která má znázorňovat jako co? Možná vy se mi smějete, že jsem slizký a neumím chodit, ale vy? Máte na sobě -137-
kusy hadrů, přitom ani nechápu proč! Jaké by bylo, kdybych měl já drápy červené a dlouhé jako tady madam. Možná bych vám připadal ještě vtipnější. Ano, je to mrzuté. Ale aspoň nenosím ty hrozné nudle na hlavě v ruce nějakou tašku a na krku lano nebo co to je. Andrea Kociánová 9. C
Mamba černá Jsou tak ubozí a arogantní, jak si mohou vůbec dovolit něco takové říct, jako třeba to, že jsme odporní a slizcí. Slizcí jsou slimáci a občas i lidé vypadají jako ti plži, když jsou upatlaní od sladké tekutiny nebo zaschlé omáčky na bradě. Mají mnoho hrozných vlastností a málokdy dokážou demonstrovat se svou dobrou vlastností. Lidé nejenže jsou slepí, ale také sobečtí a cítí se nadřazeně. Zavřou mě do malé místnosti a pak mi tisknou ošklivé obličeje na sklo, nebo když paní učitelky jdou krásným vzorem svým dětem a opouští můj pavilon se slovy: „To je odporná havěť.“ Všichni jsou stejní, jedním pohybem bych je mohla zabít a trvalo by to jenom minutu, než se jed dopraví do jejich tukem obalených srdíček. Ještěže mě krmí. Když je tak sleduji, vypadá to, že se brzy navzájem povraždí. Drahoslava Máchová 9. C
Zvířata na Skype? (6. A) Letošní zima byla zajímavá. Chvilku sníh, chvilku bez sněhu, chvilku mrazy, chvilku teplo. Žákům 6. A se podařilo dostat na Skype, na zvířecí konferenci, která se týkala, jak jinak, počasí vrabec: Haló, je tam někdo? Dobrý den, tady vrabec Tereza, stále tady mrznu, protože je tu děsná zima, -21°C, ale naštěstí jsem před dvěma dny objevila domeček (krmítko), má super stříšku. No a proto nejsem mokrá, ale to není to nejlepší, každý den mi tam dávají kupu zrní (mňamky), a dokonce jsem našla i nové kámoše. Jo a volám z mé budky (jen pro zajímavost). A jestli chcete, tak mi kupte křeslo s LCD, budu velmi šťastná. Takže, díky. Čauki, vrabec Tereza. Tereza Mičulková morče: Jsem morče, hlásím se z akvárka ve Frenštátě. Mám se dobře, celý den si ležím v pilinách ve svém proskleném domečku. Mám tu teplo, 25 stupňů plus, zima je super, v bytě máme vytopeno. Na jídlo -138-
seno, jablka. Nic mi nechybí, z akvárka se dívám do okna. Všude bílo. Krásný pohled, ale jak se kouknu na teploměr venku, hrůza -40. Mám rád zimu. A tahle je obzvlášť vydařená. Protože se mně nechce chodit po bytě, můžu mít svůj netbook zaplý 12 hodin denně. A dokonce mi zaplatili internet v mobilu. Boží! Pavlína Mertová křeček: Jsem doma v akvárku a hrozně se nudím, doufám, že si se mnou už konečně někdo začne hrát. Ještě k tomu je tady strašná zima, protože se rozbilo topení. No konečně někdo přišel. Je to moje panička Lucka, asi mi jde dát jídlo, tak já na chvilku končím čau. (Za pět minut) Už jsem tady zase, Lucka mi dala jen vodu a vzala si učení a odešla asi do školy. Jdu se podívat na internet, víte o tom, že tam jsou nové super písničky o křečcích? Jejda, někde se mi ztratila sluchátka a nahlas to nemůžu pustit (ještě aby to někdo slyšel) no tak nic, no! Ááá, už je tady Lucka. To byl fofr, už je pryč. (Za dvě hodiny) Lucka přišla jako sněhulák, asi byla s někým venku. Radši si dám čepičku, protože právě otevírá okno. Budu muset končit, protože se chystá mne někde vzít, tak ahoj. Budu tady zase zítra, jak Lucka bude ve škole. Daniela Skřehotová
veverka Lucka: Prosím pomozte mi, je mi moc zima, když skočím na větev, udělám salto a spadnu na zem. Oříšky mi zmrzly a kožíšek se namočil. Naštěstí vedle jedné zahrady bydlí holčička, která mi dává staré oříšky. Jinak mě tu nic netěší. Kdybyste mi tu poslali víc tepla, Lucka Kalmusová měla bych se líp. Ahoj. kočka: Jejda, co já si tady v zimě počnu bez myší? Je tady až -17 stupňů a nic ze země nevylézá. Zima je pro mne nejhorší období v roce, protože jen těžko sháním potravu. A taky venku, když si chci odpočinout a najdu něco na spaní, tak si lehnu, a za pár minut je mi obrovská zima. Proto vždy uteču k nějakému domu a tam se schovám, dokud se to nezlepší. Píšu z jednoho domu v Beskydech, konkrétně z Frenštátu pod Radhoštěm. Ale musím končit, protože jde domovník. Tak čau :-D Matěj Pitucha tučňák: Celkem mi nevadí zima, protože jsem tučňák ze severního pólu a v zoo se mi daří dobře. Učím se lítat, vždy skočím ze skály do vody, ale moc mi to nejde. Spíše mi jde více karate, už mám černý Jan Šandor pásek. -139-
labuť Jessi: Ahoj, hlásí se labuť Jessi. Jsem na zamrzlém potoku, kolem mne se prohání lidi na jezdících botách. Zkoušela jsem to taky, ale vůbec mi to nešlo, flákla jsem sebou při první příležitosti. Vidím odsud tolik zmrzlých věcí, asi si koupím topení, ať je mi více teplo. Kolem mne dělají sochy z ledu a je to moc hezké, přijďte se taky Jana Strnadlová podívat a uvidíte. Těším se na vás, ahoj Jessi.
PČ se Sevou a Legem Většina z nás pracovala se Sevou, ale Lego si své stavitele také našlo. Já jsem stavěl ze Sevy a musím se přiznat, že mě to moc bavilo. Některé dílky nechtěly zapadnout do druhých. Bylo to tím, že stavebnice byla novější, tudíž méně používaná. Ale moc nám to nevadilo. Někdo stavěl podle návodu a někdo podle vlastní fantazie. Kdo stavěl podle vlastní fantazie, si toho mohl vymyslet stovky a ten kdo stavěl podle návodu, si mohl vybrat z pěti předmětů. Já stavěl nejprve podle návodu, ale potom mi začaly docházet díly, a tak jsem zapojil svůj mozek a fantazii. Z mého přemýšlení nakonec vznikl dragster, který si u paní učitelky vysloužil jedničku. Jiří Kubica 4. C
Stavěli jsme po skupinách ze stavebnice Lego a Seva. Všichni si navzájem brali kostky, takže jsem nemohla postavit autobus, ale postavila jsem jenom žirafu. Ti, co stavěli z lega, stavěli většinou domy. Ze Sevy byla většinou auta. Překvapilo mě, že jsme stavěli v PČ. Byla to velká legrace. Hanka Bialková 4. C
Neznámé počátky slavných her - Vybíjená Vybíjenou hráli lidé už v pravěku, kdy obalili kámen mamutí kůží. Hrálo se na ohraničeném území. Když byl někdo vybitý, byl bez večeře a naopak ten, kdo vyhrál, měl právo sníst tolik, kolik bude chtít. Ve středověku se tento sport zdokonalil. Hrálo se s dřevěnou koulí zabalenou do látky. Poražený (ten, co byl vybit jako první) byl připoután na den na pranýř. Tato hra se hrála vždy v pondělí, středu a pátek odpoledne.
-140-
V přítomnosti se už hraje jen pro zábavu. Nikdo už není bez večeře, nebo připoutaný. Hrají ji malé děti i dospělí. Nejdelší zápas se hrál dvě hodiny 36 minut a 26 vteřin. Vítězný tým vyhrál 20 000,a titul Mistr České republiky. Tuto hru ale hrají lidé po celém světě, s výjimkou Antarktidy. Hráči si díky této hře zdokonalují mrštnost, chytání míče, sílu v rukou, ale i v nohou. Ten tým, který vyhraje titul mistra světa, se rozdělí na půl, vítězná půlka se opět dělí, a to tak dlouho, až zůstanou pouze dva hráči. Ti hrají mezi sebou. Výherce pak pojede na dovolenou na měsíc na Rádži s celou svou rodinou a třemi kamarády, získá nové auto Ford Mustang GT, nový dům s bazénem, vířivkou, saunou a sportovním hřištěm. V budoucnosti se tato hra přestane hrát kvůli lenosti lidí a bude se hrát jen na PC, PS, PSP. Lidé by dokonce mohli být tak líní, že by je mohli přestat hráti na svých zařízeních. Dominik Štefek 8.C
Ovečky Historie této deskové hry je nejasná. Vznik je popsán v bájích a pokaždé je objevitelem někdo jiný. Vybereme tedy jeden a to O babičce Vlastičce. Tato dáma žila asi v 17. století našeho letopočtu. Vlastička pekla buchtu a na těsto jí napadaly rozinky. Její vnučka začala rozinky různě přemisťovat. Ke hře se připojila babička. Později vzaly papír a nakreslily plán hry. Vnučka hru ukázala ve škole a babička ji prodávala s buchtami. Tak se hra rozšířila, až se stala slavnou deskovou hrou tehdejší doby. Hra se od 17. století nezměnila. Princip zůstává stejný, akorát kresby postaviček jsou větších velikostí a barevně. Největší postavička ovečky je vysoká asi 3 metry. Hra však není tak známá. Děti znají hru jen od svých babiček a její budoucnost není jistá. V zahraničí hra existuje na podobném principu. Například v Číně je ale namísto oveček faraón a vlka nahradil ďábel. Hra posiluje logiku a komunikaci s protihráči. Jedno dítě v Austrálii hrálo hru pouze pět minut. Dokázalo předvídat myšlení protihráče a jeho následné tahy. V Africe tato hra posiluje i bojovou taktiku. Díky této hře se kmeny naučily pochopit taktiku boje. Doktoři tuto hru doporučují každému. -141-
Jak bylo řečeno, budoucnost je nejistá. Lidé na ni časem zapomenou. Tato hra by mohla být volně dostupná na internetu. Nejmenovala by se Ovečky, ale Slabší, padni! Pokud chcete, aby se hra v budoucnosti hrála, neváhejte a naučte ji kamarády. Budoucnost závisí na vás! Zuzana Piskořová 8.C
Pojďme si zahrát! Proč nemůžeme v zimě hrát golf? Golf je typický letní sport. Co by se asi stalo, kdybychom jej hráli v zimě? Těžko říct. Záleží na tom, jestli jsme v nějakém parku nebo doma. V parku by to vypadalo asi takhle: Přijeli bychom, vytáhli golfové hole a šli na místo, kde budeme hrát. Než bychom se nadáli, míček by přimrzl ke golfové holi. A doma? To by bylo mnohem horší. Ještě než bychom je vytáhli, už by byly přimrzlé v nosiči. No, co dodat? Golf se v zimě prostě hrát nedá. Aneta Havlová 6. A
Valentýn Pro někoho komerční přeslazený svátek, pro jiného nejromantičtější den v roce. Každý ho vnímá jinak, ale asi každému se tento den – 14. únor – spojuje se srdíčky, růžovou a červenou barvou a se spoustou párů vodících se po ulici za ruce. I na naší škole je spousta lidí, kteří tento svátek milují, jelikož jsou právě zamilovaní a protože nám bylo jasné, že budete zvědaví na to, jak u nich Valentýn probíhá, vyzpovídali jsme pro vás dva Anonymy. Jsi zamilovaný/á? Anonym1: Ano jsem. Anonym2: Já taky. Jak jsi strávil/a Valentýna? Anonym1: Hezky, byl to super den. Anonym2: Se svým protějškem samozřejmě. Byl/a jsi s tím, koho miluješ? Anonym1: Ano, byl/a a měli jsme se hezky. Anonym2: Já jsem taky byl/a se svým miláčkem. Jaký máš na Valentýna názor? -142-
Anonym1: Moc ho nemusím, podle mě by si lidé měli prokazovat lásku po celý rok a ne jenom na Valentýna… Anonym2: Dobrý, sice je to moc přechválené, ale stejně je to fajn svátek. Jak vidíte, názorů je na naší škole na tento svátek opravdu spousta. Doufáme, že vy jste tento den strávili přesně podle svých představ, ať už ho slavíte, anebo je to pro vás jen dalším dnem v roce. Kristýna Kampová
Co mi zlepší náladu, když přijdu ze školy? Zeptali jsme se žáků od čtvrté do deváté třídy. Nejvíce hlasů získal počítač, druhé místo patří domácím mazlíčkům. Třetí skončilo dobré jídlo, těsně pod stupni vítězů skončila oblíbená hudba. Co nás zaujalo z dalších odpovědí? Rodina; lehnu si do postele; napíšu si úkoly; když nemáme úkol; jdu ven; projedu se na kole; když nemáme úkol; krásná SMS; návštěva kamarádky; jdu do kroužku. Kamila Skurková
SBĚR PLASTOVÝCH VÍČEK Od listopadu 2011 se naše škola zapojila do soutěže „NAKRMTE PLASTOŽROUTA 2011/2012“. Tuto soutěž vyhlásila společnost JELÍNEK TRADING s.r.o. ze Zlína, která se mimo jiné zabývá zpracováním plastových víček z PET lahví. U nás ve škole se víčka pravidelně vybírají ve čtvrtek v kabinetě přírodopisu o velké přestávce. Mezi nejaktivnější kolektivy patří třídy prvního stupně a to: 1. C, 1. D, 2. A, 2. C, 3. B, 4. A, 4. B. Uzávěrka soutěže je 30. 5. 2012. Takže: Hurá… Víčka od „petek“, do školy doneste ve čtvrtek. Co si přečtete příště? co si pamatujeme a co zapomínáme jaká byla Olympiáda 1. stupně voda měla svůj svátek jaké jsou nejčtenější knížky -143-
Zlatá přednostenka se vrací! Chceš získat pro sebe a jednu svou kamarádku (jednoho kamaráda) na týden Zlatou přednostenku, která vás posune na obědech přímo k okénku? Bude to chtít trochu štěstí (při losování) a trochu práce s hledáním. Co budeme chtít tentokrát? Jistě jste si pozorně přečetli toto číslo Druhého patra a nebude problém vybrat si tři články, které vás zaujaly. Napíšete na lísteček název článku, jeho autora a stručně vysvětlíte, co se vám na článku líbilo (u všech tří článků). Připíšete své jméno a třídu a doneste Kamile Skurkové do 8. A. Zlatou přednostenku získáte nejen vy, ale i autor vítězného článku! Čas máte do 16. března 2012
Zima u krmítka Školní krmítko
Komiks
Běžné krmítko
Druhé patro – to se nám líbí!“
Na vydání 96. čísla Druhého patra se podíleli: Kristýna Kampová, Kamila Skurková, Lucie Stupavská, Nikola Španihelová, Adéla Romanovská, Katka Žingorová Obrázky kreslili: Adéla Romanovská, Tomáš Wolf, Kristýna Kociánová, Monika Lančová Komiks: Dominik Bražina Fotografie: Petr Ondryáš (str. 121, 125, 126, 132, 140), Pro-Contact (str. 128) (Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš e-mail:
[email protected], http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát p. R. Vydáno 2. 3. 2012 Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. -144-
