V tomto čísle nepřehlédněte: Naše Zuzana 132 Projekty ve škole 137 Sladká exkurze 139

V tomto čísle nepřehlédněte: Sněhuláčci na cestách – 122 Lyžování se Sluníčkem – 124 Naše průšvihy – 126

Naše Zuzana – 132 Projekty ve škole – 137 Sladká exkurze – 139

Jedna koule, druhá, třetí, pojďte stavět s námi děti! Má čtyři knoflíky. Místo nosu mrkvičku a v ruce metličku. Kolem krku šálu mu dej a uvidíš, hned mu bude hej! anonym, 6. B

Kdo to přišel? Je to on, sněhulák velký jako hrom. Co má rád? No mrkvičku, dáme mu jí trošičku, Příští rok k nám přijde zase, přijď, budeme mít další hit. Lukáš 6. B

Sněhulák, huhulák, stojí na kopečku. Hledí dlouze do oblak, hledá další vločku. Má nos jako mrkvičku a rendlík na svou hlavičku.

Znám jednoho sněhuláka, kulatého panďuláka. Kdyby bylo teplo, asi by ho kleplo. Agáta 7. B

Venda 6. C

-121-

Haiku Haiku je básnický útvar, původně z Japonska, který má 17 slabik ve třech verších (5-7-5), rýmuje se první verš se třetím. Začalo sněžit. Ředitel školy náhle začal se těšit. Matěj P., Michal

Havrani letí do teplých krajin na jih a pak se vrátí. Ondřej S.

Havrani letí a černé vrány sedí tiše bez hnutí. Aneta, Marie

Sněžilo hodně a zima byla temná já šel jsem ladně. Jana, Barča

Sova si lítá Ta dlouhá noc už končí nad horou svítá. Matěj P., Michal

Na jaře je klid vánek či skřivánkův zpěv a sluneční svit. Aneta, Marie

Sněhuláčci na cestách (podle 2. A) Sněhuláci šli po cestě. Jeden řekl, půjdeme do školy. Šli do školy, dívali se oknem a řekli si, tady je teplo. Půjdeme pryč, řekl jeden sněhulák. Pak šli domů a vyprávěli ostatním. Venda Kocourová -122-

Sněhuláci šli do kina. Vedoucí se jmenoval Olaf. Řekli si, že se půjdou podívat na ledové království. Moc je to bavilo a pak se dívali na Sněhovou královnu, taky je to bavilo. Pak šli domů a vyprávěli o tom ostatním. Rozálie Škorňová

Jednoho zimního dne se sněhuláci rozhodli, že se budou učit jako děti a postaví si školu. V té škole je učila paní sněhuláčice. Pak se sněhuláci začali učit. A když zazvonilo na poslední hodinu, sněhuláci se moc Tereza Mikošková těšili domů. Byl jeden severní pól a tam měli hrozně hezký sníh, bylo to zvláštní. Bylo tam osm sněhuláků a ti si řekli, že je to tam nebaví a že to chtějí zkusit jinde. Rozhodli se, že půjdou za tím dlouhým nosem a dorazili do města. Zjistili ale, že je tam moc horko a tak se vrátili na severní pól a zjistili, že je jim na pólu stejně nejlépe. Gvenda Timea Hubálková Byla zima, padal sníh a děti stavěly malé sněhuláky. Jednou se sněhuláci rozhodli, že půjdou do města podívat se, jak to tam asi může vypadat. Sněhuláček Míša zavolal na své kamarády. Honzo! Jakube! Peťo! Filipe! Dane! Sněhuláci se ho zeptali. Co se stalo, Míšo? Když já bych chtěl jít do města. Jenom nemůžu otevřít konzervu. Aha, tak tys nás volal jenom proto, abychom ti otevřeli konzervu. Ne, chtěl bych jít s vámi do města. Proč, Míšo? Ptá se Honza. Protože se sám bojím. Tak my s tebou půjdeme do města, jo. Vydali se do města. Jedno auto chtělo sněhuláky zajet, ale nakonec zatočilo doleva. Jezdila tam auta a Míša -123-

řekl, že se bojí a že se vrátí domů. Honza řekl, tak půjdeme domů. Tak jo, řekli sněhuláčci. Nebuď smutný, Míšo, buď rád, že jsi živý. Tak jo, jdeme domů, tam budeme v bezpečí. Doma si hráli a byli šťastní. Rachel Lipková

Jak jsem přežil zimu? Zimu jsem prožil dobře. Sice bylo málo sněhu a na Vánoce nebyl žádný, ale přežil jsem i nástrahy zimy – led, rampouchy. Ondřej Polách 8. B

Mohlo by být víc sněhu a hlavně dřív. Nefungovala sjezdovka, takže Benjamin Janák 8. B jsem si nezalyžoval. Líbily se mi ty mrazy, které bohužel trvaly jenom chvíli, takže na rybníku byl led jenom chvíli a moc jsme toho nenabruslili. Ale aspoň napadlo dost sněhu. Jan Juračák 8. B Byla dobrá, že bylo víc sněhu než loni a že jsme byli víckrát lyžovat. Jenže na nejlepší sjezdovku jsme měli jet na jarní prázdniny, ale to asi nevyjde. Eliška Tvarůžková 8. B Lyžování se Sluníčkem Také letos se předškoláci a někteří žáci prvého stupně vydali lyžovat na Bílou. Týden na lyžích utekl rychle, proto jsme se zeptali v MŠ Markova, jaké to bylo. ? Co jste se na lyžařském výcviku naučili nového? Maruška – nejmladší účastník: Padat a vstávat, jezdit na velkém kopci až dolů, úplně až tam dolů. Michal: Nějaké oblouky, byly asi takové, jeli jsme z vrchu, udělali takovou mističku a potom rovně, měli jsme ruku v bok. Šimon: Slalom, postavit a jet na kotvě. Ondra: Dělat slalom, jezdit na velké sjezdovce. -124-

Štěpán: Naučil jsem se novou pizzu, to je takové brzdění. ? Co se vám líbilo, nelíbilo? Maruška: Líbilo se mi, jak tam lyžovali kluci, a svačinka byla dobrá. Michal: Všechno se mi líbilo. Nelíbilo se mi, že mě pokaždé tak bolely nohy. Šimon: Všechno se mi líbilo. Ondra: Nelíbilo se mi, že jsem padal na velké sjezdovce. Štěpán: Jak jsem jezdil na lanovce, se mi líbilo, ale nelíbilo se mi, jak mě tlačily lyžáky. ? Chtěli byste zimu pořád? Maruška: Jo, protože, ať už je léto zpátky. Michal: Jo, aby byl pořád sníh. Šimon: Ne, protože se v zimě nedá jíst zmrzlina. Ondra: Ano, abych mohl lyžovat. Štěpán: Jo, to by jsme jeli znova na lyžák. Za zapsání odpovědí děkujeme paní učitelce Kateřině Balážové

Jak jsem spokojen s vysvědčením? jsem spokojen až na, to, že jsem ho nedostal kvůli nemoci byl jsem s vízem spokojený kromě těch čtverek z Matematiky a Zeměpisu mohlo to být lepší, kdybych na začátku pořádně zabral vysvědčení bylo docela fajné až na tu dvojku z češtiny s vysvědčením jsem byl spokojen a taky nespokojen kvůli čtverce s vysvědčením jsem byl spokojený až na tu blbou čtverku bylo to hrozné, čekal jsem něco lepšího, ale tak budiž jsem rád, protože jsem dostal vyznamenání, ze kterého mám radost já nebýt spokojen s vysvědčení, bylo totiž velice drsně známkované já jsem byla se svým vysvědčením velmi hodně příjemně spokojená já jsem se svým vysvědčením nebyl ani trochu spokojen. Škoda. 8. C

-125-

Co bych chtěl za vysvědčení a co jsem dostal? Už uplynulo pololetí a všichni žáci naší školy dostali ocenění za svou píli v podobě vysvědčení. Jestli bylo vysvědčení výstavní či nikoli, pořád si za svou práci zasloužíme odměnu. Co si děti přály za vysvědčení a co nakonec dostaly? A byly spokojené, nebo ne? Musím přiznat, že někteří jsou ohledně odměn docela nároční. Posuďte sami: chtěla jsem knížku. Dostala jsem knížku Deník Mimoňky. přál jsem si lego CITI polární dobrodružství. Dostal jsem sto korun od babičky, jsem spokojený. já bych chtěl svůj počítač. Dostal jsem za vysvědčení výlet do Mc' Donalds. přála bych si dva psy. Přála jsem si dva psy, ale dostala jsem jenom jednoho psa. A dostanu tři plyšáky, dva Angry Birds a lva. za vysvědčení bych si dala Lego friend. Dostala jsem Lego friends 3. D a 400 korun. Průšvihy Každý člověk se dostane někdy do drobných či větších životních průšvihů – malérů, problémů. Některé nemusí být na první pohled vidět. Proto může mít člověk tendenci zakrývat, nezveřejňovat problém, mnohdy nás dokonce baví jakési obranné mechanismy, prvky chování, které umožňují průšvih skrýt – mlžíme, tváříme se jako by nic, pak malér vytěsňujeme, máme snahu jej vymazat z vědomí. Ale nejde to. Máme nepříjemné emoce, pocity nepohody. Co s tím? Jak to asi dopadne? Milé žákyně a žáci, svoje trable vždycky řešte. Vše, co vás v životě potká, má vést k vlastnímu pochopení a rozvoji člověka. Člověk je, až na výjimky, vybaven k tomu, aby zvládal překážky. Je vybaven energií, schopností komunikovat. Je důležité se k průšvihu postavit. Neřešený průšvih nás, ať chceme či ne, trápí, pronásleduje a my jen čekáme… Je to nefér. Přemýšlejte o tom, co se stalo, nejednejte ukvapeně, hledejte řešení, poraďte se, svěřte se. Postavte se k průšvihu zpříma, řekněte, co se stalo, a nabídněte řešení k nápravě. Upevníte si tak svoje sebevědomí. Marta Pavelcová, školní psycholožka

-126-

1. B Největší průšvih v mém životě: Dovolila jsem, aby kamarádka šla po vyučování ke mně domů, i když na ni čekali rodiče. A ti ji potom hledali. Včera jsem utekla ze školy po vyučování a maminka nevěděla, kde jsem. Měla jsem na ni čekat před školou a já jsem si šla hrát. Paní učitelka musela obvolat různé rodiče, jestli někdo neví, kde jsem. A pak mě našli a já jsem dostala hrozně vynadané. Rozbila jsem mamince skleněnou sněhovou vločku, ale přiznala jsem se. Lítal jsem s bráchou po bytě, až spadlo rádio a rozbilo se. Schoval jsem se rodičům a bavil se tím, že mě nemohli najít. A oni byli nešťastní, kde jsem. Vylila jsem na psa čaj s medem a pak jsem ho musela vykoupat. Rozbil jsem kamenem okno v obýváku. Mamka to musela zaplatit, ale chyběly jí 4 koruny a já jsem jí je dal. Maminka mi dávala ovoce, abych byla zdravá, a já jsem ho zahrabávala do písku, ať ho nemusím jíst. Tajně beru mamince doma bonbóny a mamince lžu, že jsem si vzal jenom jeden. Maminka mi řekla, ať sedím na břehu, když jsme byli u moře, protože si chtěla zaplavat. A já jsem to nevydržela a i přes zákaz jsem tam vlezla za ní. Ale měla jsem plavky! Neposlechl jsem mamku. Měl jsem si čistit zuby a já jsem si je nečistil a mamince jsem lhal, že už je mám čisté. 9. A Nemám asi žádný průšvih, protože jsem svatá a průšvihy nejsou na mém denním pořádku Můj největší průšvih byl, že jsem si zapomněla napsat domácí úkol do mého oblíbeného předmětu matematiky. Můj největší průšvih byl, když jsme s bráchou jako malí rozbili gauč. Dostali jsme vařechou. Jednou mi ujely nervy a já byla na rodiče trošku sprostá, a tak mi za to taťka dal facku. -127-

Jednou jsem tetě rozbil akvárko, že jsem do něho spadl a všechny rybičky umřely a pak jsem to chtěl vysát. Můj největší průšvih byl, když jsem jednou přišel ze školy asi o čtyři hodiny později. Rozbil jsem nábytek, který byl cenný, Dostal jsem třídní důtku. Spadl mi klíč do sněhu a já jsem ho dosud zatím nenašla. Můj největší průšvih byl asi ten, že jsem nechal nezamknuté maminčino kolo u obchodu. Jakmile jsem se vrátil, už tam nebylo. Největší průšvih jsem měla, když jsem si chystala pití z ovoce a zapomněla jsem chytnout nádobu od mixéru. Dostala jsem pětku z přírodopisu a nechtěla jsem, ať to mamka zjistí a potom našla tu písemku na stole. + 4 deváťáci žádný průšvih nenapsali…

Můj víkend V sobotu odpoledne jsem jel s tátou a bráchou Kubou na lyže. Lyžovali jsme na Opálené a pak jsme šli na oběd. Jezdili jsme na skokáncích a můj taťka vyskočil metr do vzduchu. Já jsem taky skákal a to se mí líbilo nejvíc. Později jsem si hrál s legem a postavil lego město. V městečku byli policajti, hasiči, nemocnice, pošta, obchody, železniční stanice a letiště. Nakonec jsem šel k babičce, kde jsem si hrál Matěj Vondráček 4. A s bratrancem a sestřenicemi. Ráno, v sobotu 14. 2. 2015, jsem vstal velice rád, jelikož mě a náš celý florbalový tým čekal zápas, na který jsem se nemohl dočkat. Bylo to úžasné, protože vyhrávat je super. Sice jsme ještě nevyhráli všechno, protože jsme třetí, ale i to stačí na postup do vyššího stupně. Beny Rašovský 4. A

Jeli jsme do Itálie. Byla jsme tam s maminkou, tatínkem, sestřičkou, prastrejdou a tetou a s prabratranci. Byla jsem tam vlastně od středy až do neděle, ale lyžovali jsme jenom čtvrtek, pátek a sobotu. Oslavovali jsme i šesté narozeniny prabratrance Kuby. A oslava byla senzační! -128-

V neděli jsme se v Linci (to je rakouské město) rozdělili a přijeli jsme domů asi o půl sedmé. Návštěva Itálie byla boží. Doporučuji se tam Klárka Klímová 4. A vypravit. Nejdříve ke mně přišla kamarádka Klárka Machynová i s jejím psem Niki. Já jsem oblékla svého psa Edu a šly jsme na procházku. Jelikož bydlí kousek ode mě, přivedla pak svoji mladší sestru Barču a šly jsme si hrát ven. Nejdřív jsme se koulovaly a pak jsme si šly vyrobit zvířátka ze sněhu. Já jsem vyrobila kočkokrálíka, neboli kočku s krátkým ocasem. Pak jsme se ale šly ohřát dovnitř. Natálie Frantová 4. A

Minulý týden jsme vyjeli bruslit do Rožnova. Kluziště ještě nebylo otevřené, a tak jsme šli do blízkého bufetu na skvělý čaj a pak jsem si šla s taťkou zahrát stolní fotbal. Kluziště se otevřelo a začalo se tam scházet lidí jako mravenců na mraveništi. Jinak bruslilo se mi moc pěkně. Moc se mi tam líbilo a bylo to fakt úžasné. Vrátili jsme se v sedm hodin a tak skončil náš příběh. Vojtěch Gajdušek 4. A

Mrkvoun ve škole (očima žáků 5. C) Když jsme tam přišli a viděli pana Mrkvičku, začali jsme se smát (vypadal srandovně). Takovou obří mrkev jsem ještě neviděla. Bylo to prima. Na konci jsme se na něj vrhli a dělali různé ksichty. Dobré: byla mrkev, která byla hezky plyšová, byla pěkná i ta mrkvová píšťalka. – Špatné: při soutěžích vyhrávali nejvíce ti z prvních řad a nevěřím, že by ovoce tak rychle účinkovalo. Naučila jsem se hodně, např. kolik má vitamínů jablko, hruška, banán nebo -129-

k čemu jsou platné. Bylo to super a hodně jsem se naučila. A líbilo se mi, že jsme se nemuseli učit. Ve zdravé výživě to bylo zajímavé. Byli tam dva chlapi, co představovali ovoce a zeleninu. Byl tam maskot, který byl převlečený za mrkev. Byly tam různé soutěže. Soutěžilo se o pití, pexeso, obal, jablko. Překvapilo mě, že vyrobili z mrkve píšťalku a dokonce pískala. To mě hodně překvapilo. Bylo to dobré. Líbilo se mi to, protože jsem se dobře bavila a byly tam i dobré scénky. Ale u té mrkve byl vidět obličej toho pána, který v té mrkvi byl. A bylo i dobré to povídání o třech druzích zeleniny a ovoce. Bylo to srandovní. Oni nás dobře rozesmáli. Byla tam velikánská mrkev s velikýma očima. Byl to ale maskot. Měl tam svého kamaráda Matyáše, který byl taky srandovní. Naučili nás spoustu věcí o zelenině a ovoci. My jsme dostávali odměny za otázky, to se mi strašně líbilo. Byl to suprový den. Šli jsme tam na první a druhou hodinu. Byl tam nějaký pán, který se nám představil, a pak jsme mu museli pomoct zavolat mrkvičku. Najednou přišla obrovská mrkev, byl to chlap převlečený v kostýmu obrovské mrkve. Učili nás, jaké vitamíny jsou ve vodě a v tuku. Bavili jsme se o různém ovoci a zelenině. Říkali nám, co tam jsou za vitamíny a k čemu jsou dobré. Pak se ptali na různé otázky za různé odměny. Hrozně se mi líbila mrkvová píšťalka, kterou vyrobili.

-130-

A co se líbilo 3. D ve firmě Ovocentrum ve Valašském Meziříčí? mně se líbilo tropické ovoce a ovocný špíz. Kráječ na jablka z jednoho jablka udělal spirálu. Markéta nejvíce se mi líbilo, jak jsme navštívili Kubíka a on řekl: „Pijte mě.“ Katka líbily se mi sklady se zeleninou a taky medvěd. Šimon zaujalo mě tropické ovoce, jako mango a pitahaya. Dostali jsme dobrý domácí mošt. Měli tam hodně zajímavých ovocí a zeleniny. Mikuláš v ovocném centru se mi všechno líbilo. Hlavně jezení. Bylo to fajn. Beáta

Které ovoce je v 3. D to nejoblíbenější? Jasným vítězem jsou jahody před mandarinkou, pitahayou, litchi. V kategorii zelenina se stal jasným vítězem meloun před mrkví, okurkou a rajčetem. Neoblíbeným ovocem je kokos, mezi zeleninou zvítězil zázvor, na dalších místech je třeba paprika, květák, brokolice, chilli papriky.

Co by bylo, kdyby… Na chodbách nebyl dozor? Pokaždé, když zazvoní na přestávku, na chodbu v přízemí se vyrojí plno dětí, které pobíhají sem a tam. Představa, že by tam nebyl dozor, mě celkem děsí. Děti by pobíhaly po chodbě nebezpečnou rychlostí jako na dálnici. Nikdo by nedbal na omezenou rychlost a srážky by byly na denním pořádku. Na rozích chodeb by nesměla chybět zrcadla, abychom viděli, jestli někdo taky neběží z druhé strany rohu. Jedna z věcí, která by tam neměla být v žádném případě, by byl radar. Neukazoval by nic jiného, jen slovo zpomal!!! Jednoduše by to byl naprostý chaos. Nezbyl by ani žádný čas na sváču. Dovádět na chodbě je přece mnohem zajímavější. Naštěstí, nebo možná na neštěstí, je u nás na chodbě dozor. Pokaždé když ale zazvoní, do všech jako by uhodil blesk a během pár vteřin jsou ve svojí třídě. Jana Cibulcová -131-

Zuzana Naše škola se může chlubit i velmi nadanými žáky. Mezi ně patří Zuzana Vachalová z 9. C, která měla nejlepší výsledky z českého jazyka v testech společnosti Scio v rámci projektu Stonožka, a tudíž skončila na prvním místě žebříčku celého Moravskoslezského kraje! Zuzka se pravidelně účastní také mnoha olympiád a soutěží, kde obsazuje první místa. Není proto divu, že její pololetní vysvědčení neneslo jinou známku než jedničku. Položila jsem Zuzce pár otázek. ? Jaká byla tvá první reakce, když si zjistila, že jsi první v chemické olympiádě? Byla jsi na sebe určitě pyšná. ! Myslím, že jsem řekla "cože". Ale byla jsem překvapená. Po dopsání testu jsem měla pocit, že jsem to napsala dobře, ale až tak dobře zase ne. ? Všimla jsem si, že se účastníš skoro všech olympiád. Chodíš dobrovolně? ! Chodím dobrovolně. Násilím by mě to asi odradilo se vůbec zúčastnit. ? A jaký je tvůj oblíbený předmět? ! Nemám úplně oblíbený předmět, většina je takových neutrálních. Ale mám ráda angličtinu nebo i výtvarku. ? Jak často se učíš? ! Já se učím, jenom když píšeme písemku. A rozhodně se neučím každý den několik hodin, jak všem tvrdí můj bratr. ? A poslední otázka. Těšíš se na střední? ! Celkem jo, ale i ne. Budu si muset zvyknout na jiné spolužáky a učitele. A sotva jsme si zvykli na sebe tady, musíme se zase rozdělit. Radka Vašendová

Další otázky vymysleli Patráci (sdružení redaktorů Druhého patra): ? Kde bereš ty vědomosti? ! Nevím, prostě se to ve mně někde bere. ? Jaký je to pocit být na tolika olympiádách a většinu z nich vyhrát? -132-

! Asi bych měla být úplně šťastná, že se mi tak daří, ale nějak to neprožívám. Vůbec mi nepřijde, že bych měla být lepší než někdo jiný, jenom jsem měla víc štěstí. ? Jak trávíš volný čas? ! Různě. Někdy si čtu, spím, dívám se na televizi. Nic speciálního neprovozuji. ? Není ti líto těch, kteří skončili za tebou? ! Není. Nevím, proč mě neporazí. Podle mě to není zas tak těžké. Děkujeme za rozhovor a samozřejmě přejeme mnoho dalších úspěchů!

Valentýnské zámky na mostech 14. února se slaví svátek zamilovaných. Ve Frenštátě žije jeden muž s křestním jménem Valentýn (v Česku 85) a 3 Valentinové (v Česku 324). Jedním ze symbolů tohoto svátku jsou zámky zamilovaných, které můžete najít nejčastěji na mostech. Jak se líbí (nelíbí) 8. C? LÍBÍ: je to dobré a líbí se mi to, protože je to zajímavé a když tam ten zámek dají a pak odhodí klíč, cítí se, že jsou něčím spojeni a patří k sobě. Kdyby se jejich vztah rozpadl, může si dotyčná osoba vybít vztek a zámek otevřít nářadím, protože klíč odhodili. Osoba si vybije vztek a uklidní se. Je to dobrý způsob, jak zapomenout nebo si dokázat, že patří k sobě. podle mě je to dobré a myslím si, že na tom není nic špatného. Most je potom hezčí a zajímavější. myslím si, že klíče házet do vody nebo je dát na most je dobré, protože vypadá to hodně zajímavě a prostě to vypadá hezky. Bože, je to tak boží! Vypadá to naprosto úžasně. Sama mám jeden zámek, ale už nevím, kde to bylo ☺ Mělo by to být na každém mostě. myslím si, že je to k ničemu, ale nechápu, proč to někomu vadí. Ať udělaj nějakej plot určený k těm zámkům a je to. je to hrozně super, vypadá to úplně drsně. Asi to nepomůže k tomu, aby spolu byli napořád, ale je to hrozně hezké☺ -133-

je to roztomilé, vypadá to pěkně, ale připadá mi to zbytečné. Ať si lidi řeknou, že se mají rádi a ne aby se tím museli nějak chlubit Ale je mi to jedno, ať si to klidně dělají. NELÍBÍ: celkem to vadí, protože to vadí tomu zábradlí a potom je to rezavé vypadá to ošklivě, mělo by to být trestné zámky mi vadí, je to pěkně divné dávat tam zámky. Ničemu to nepomáhá. Lidé je tam dávají a myslí si, že to upevní jejich přátelství. Já ho tam nikdy nedám. mně to nevadí, ale když se rozejdou, tak tam ten zámek jejich lásky pořád bude. Je to celkem zbytečné a ničí to mosty. myslím si, že je to na nic! Ať si to zamknou doma na plot nebo ať udělají místo, kde se to má zamykat. zabírá to hodně místa a myslím si, že jsou to vyhozené peníze, A stejně se většina párů rozejde a je konec. je to zbytečnost! Podle mě to vůbec takhle nemuselo být, si můžou dát kytku a stačí. A v dnešní době se stejnak rozejdou, takže zbytečně vyhozené peníze. je to zbytečné. Koupí si zámek, který jen zamknou na most. Zabírá to jen místo a brzy to stejně dá někdo pryč. A k tomu většina vztahů nevydrží navždy. (číselné údaje o četnosti jmen pochází ze stránky www.kdejsme.cz) Eliška navštívila naši školu Čtyřletá Eliška Němcová se narodila předčasně s mozkovou obrnou. Má ochrnutou levou polovinu těla, takže ještě nemůže dělat své vlastní samostatné krůčky. Chodí do školky v Novém Jíčíně, kde si hraje s dětmi s různým postižením, cvičí a učí se chodit. Tam se taky naučila znakovat základní barvy. Ale kromě znakování také občas mluví. Dokáže říct členy rodiny a své jméno. Tento rok jede Eliška do lázní v Klimkovicích, kde si bude zlepšovat motoriku a stabilitu. Jenomže takový pobyt v lázních není levný, tak se sbírají víčka pro Elišku, které se potom vymění ve sběru a Eliščini rodiče za ně dostanou peníze. Za kilo víček (cca 480 víček) dostanou -134-

zhruba 5 korun. Což není moc, ale do sběru víček se zapojuje naše škola, Záhuní, ale i školky z okolí. I vy můžete pomoci Elišce k jejím prvním opravdovým krůčkům. Sběr víček není náročný a rozzáříte tvář malé Elišky i jejich rodičů. Aneta Havlová

Kdo je pro mě vzorem? můj strejda je pro mě vzorem, protože má rád všechny, stará se o rodinu, má rád děti a když je někomu nejhůř, tak ho třeba utiší a všechno vysvětluje a je hodný. Saskie 7. B Johan Sebastian Bach – vzor ve hře na klavír, inspirace, má velice hezkou hudbu. Patrik 7. B Paul Pogba je pro mě osobnost, protože už jako malý hrával za slavný klub Juventus a v 17–18 letech hrál za reprezentaci Francie. Tomáš 7. B já beru za osobnost svou tetu Eriku. Je spravedlivá a umí rozesmát, je férová. Karolína B. 7. B moje mamka, protože mi vždycky ve -135-

všech věcech pomůže a má mě ráda. I když se na mě někdy zlobí, vím, že to myslí dobře a chce, aby ze mne něco bylo. Karolína Š. 7. B moje teta vždy myslí pozitivně. Chci s ní jet na výlety, protože kolem ní je jenom pozitivní energie a cítím se s ní moc dobře. Umí mi poradit, jak zvednout náladu. Tina 7. B můj dědeček mi vždycky všechno vysvětlí, vypráví srandovní příběhy, co se stalo třeba jemu nebo jeho kamarádům. Dobře se s ním povídá. Agáta 7. B Steve Jobs, zakladatel firmy Apple. Ondřej 7. B Cristiano Ronaldo je nejlepší hráč planety ve fotbale. Já hraju fotbal a on mě inspiruje do budoucnosti. Martin 6. B Conie Talbot je americká 14letá zpěvačka. Chtěla bych umět zpívat jako ona! Je fakt boží. Anonym z 6. B Bára Špotáková, protože bych chtěla být jako ona, vyhrát titul Atlet roku. Denisa 6. B taťka, protože umí vykládat vtipy tak, aby byly opravdu vtipné (tak, že se tomu lidé smějí). Tereza 6. C moje nejmilejší osoba je moje babička, protože je s ní sranda. Je to nejlepší babička na světě. Umí se smát, umí říkat vtipy a dělá hlouposti. Je prostě stejná jako já. Kika 6. C

Potopa Ve středu byli žáci 8. A a 8. B ve velkém ohrožení. Ve čtvrté hodině k nim začalo promlouvat umyvadlo a zvláštně bublat. Nikdo si z toho nic nedělal, dokud do umyvadla nezačala téct zespodu kalná voda. Paní učitelka angličtiny neváhala a okamžitě to běžela oznámit. Hladina vody ale stoupala výš a výš. Patrik neváhal a vrhl se pro odpadkový koš, aby ho zachránil. Voda se ale stále hrnula výš a výš. Každý ve třídě si začal věšet batohy na háčky, aby nepřišel o své věci. Nemohli jsme nic dělat, jen sledovat, jak se hladina stále zvyšuje. Skoro už voda vytékala, když do třídy vešel pan školník. Všichni byli rádi až na skupinku lidí, která plánovala vzrušující evakuaci. Jejich představy, jak skáčeme z oken dolů do obrovských nafouklých matrací -136-

od hasičů, byly skvělé. Všechno se ale naštěstí vyřešilo a voda začala pomalu odtékat. Pan školník nás zachránil. Co bychom si bez něj ve Jana Cibulcová škole počali. Projekt Moje aktovka Týden jsme v 6. B vážili aktovku a zjišťovali, kdy je nejtěžší a kdy nejlehčí. A pak jsme si vypočítali, kolik kilogramů průměrně v týdnu nosíme na zádech. Nejlehčí aktovku měli žáci 6. B v úterý a ve čtvrtek a nejlehčí vážila 3,4 kg. Nejtěžší aktovku měli v pondělí a ve středu a měla 7,95 kg. Tento projekt se objevil i v českém jazyce a výtvarné výchově. V českém jazyce jsme psali, co by moje aktovka řekla, kdyby mohla mluvit. A ve výtvarné výchově jsme aktovku malovali. Ahoj, jsem aktovka od Soni. Má mě celkem krátkou dobu. Mé barvy jsou růžová a černá. Tyto barvy jsou moje oblíbené, a proto si myslím, že mi sluší. Ráno jdeme se Soňou do školy a přijdeme vždycky pozdě a to mě štve. Příště budu radši nastavovat budík já, abychom vstaly včas a brzo. Nemám ráda středy a pátky, protože musím nosit tělocvik a to není v mé oblibě. Po tělocviku musím být ihned vypraná, abych hezky voněla a byla nachystaná na další den. Mám moc ráda cestování, cestuji jenom po Evropě. Ale moc se netěším na léto, to jsem totiž schovaná ve skříni. Chtěla bych si užít aspoň trochu sluníčka. Ale tak nic jiného v popisu práce nemám, než chodit se Soňou do školy, celkem mě to baví. Nejradši mám angličtinu. Soňa Vargová 6. B Jmenuji se Kersi a jsem celá bílá s modročernými vzory. Mám čtyři velké kapsy na zip, v té největší mám učebnice a věci do školy. V druhé středně velké mám svačinu, pití, mobil a průkazku, do menší dávám rozbité věcičky. A do nejmenší dávám čip do jídelny. Jsem trochu starší aktovka a trochu větší. Mám ráda, když nosím těžké věci. Nesnáším, když se uvnitř mě něco rozlije nebo když smrdím starou svačinou. Jsem ráda aktovkou. M. Blažková 6. C

-137-

Atomový týden u nás? My, jakožto 9. B, a stejně jako ostatní deváťáci, jsme prožili jeden tematický týden. A to atomový. Zrovna jsme se v dějepisu začali učit o Hirošimě a Nagasaki. A u tohohle tématu jsme nezůstali jenom v dějepise, ale po zbytek týdne jsme se k němu měli aspoň trochu přiblížit v každé hodině. Ve fyzice, chemii a i v češtině, kde jsme psali různé povídání. Ve výtvarce jsme zase měli za úkol nakreslit atomové „hřiby“, což, jak si myslím, si užil každý z nás. Když ale bylo navrženo, že bychom v tělocviku skákali a dělali různé skopičiny, jako atomovky, bylo nám to zamítnuto. Přestože tahle událost v historii nebyla moc veselá, osobně myslím, že to byl skvělý nápad a tematické týdny nebo dny bychom měli dělat častěji. Radka Vašendová 9. B Během atomového týdne jsme se v každém předmětu něco dozvěděli o atomovém výbuchu, jeho následcích a podobně. Ve výtvarné výchově jsme malovali barvami nebo kreslili suchými pastely hřib výbuchu. V angličtině jsme překládali český text o letci do angličtiny. V zeměpise nás čekal pracovní list na známky. Dějepis nám osvětlil události v Hirošimě a Nagasaki. O tomto tématu jsme si povídali i v dalších předmětech, jako třeba v chemii, fyzice a jiných. Dozvěděli jsme se poměrně hodně nových informací, které byly opravdu poučné, a i když se celý týden probíralo poměrně chmurné téma, byla to změna a dělali jsme zase něco jiného. Aneta Havlová 9. A V češtině jsme řešili otázku, co by nám proběhlo hlavou, kdybychom byli na Velkém Javorníku a v údolí viděli vyrůstat velký atomový hřib. kdybych věděl, že za chvíli umřu, pomyslel bych, co jsem za život nestihl a taky na to, jak asi skončí můj oblíbený seriál Naruto. A taky na rodinu. ještě ne! Tolik jsme toho chtěla stihnout. Studovat, cestovat, číst, mít rodinu… Rodina! Ani se nestačím rozloučit kdyby se mi něco takového stalo, tak bych nejspíš myslel na svoje nejlepší okamžiky v životě. Na to, že bych měl umřít, bych nemyslel, protože to patří ke koloběhu života. ani nevím, na co bych myslela. Asi na rodinu a na to, co jsem v životě prožila. V mé hlavě jsou krásné vzpomínky na krásné chvíle s kamarády a rodinou. -138-

moje poslední myšlenka by byla „a sakra“. vyděsilo by mě to. V hlavě by mi proběhlo moc myšlenek a vzpomínek. Všechno, co se mi v životě stalo, bych jakoby zase viděla před očima. Myslela bych jenom na ty dobré věci a zážitky a na všechny lidi, co jsme v životě poznala. Všechno by úplně zmizelo a já bych jenom přemýšlela nad celým životem, jaký byl.

Continental – můj budoucí zaměstnavatel? Žáci devátých tříd se byli podívat v Continentalu, kde pracují skoro tři tisíce zaměstnanců. Jak to tam vypadá? jsou tam lidi a stroje. Stroje jsou uspořádány v linkách a buňkách a všechny stroje jsou propojené. Firma je rozdělená na dvě části. Ondřej H. továrna je celkem velká a má obrovský sklad, který se rozléhá do výšky 9 metrů. Každopádně je dobře zabezpečená, když vstupujete do výrobny, musíte projít zkouškou na vodivost, abyste při styku s něčím nezpůsobili zkrat. Uličky mezi výrobními procesy jsou malé a výroba je skoro zcela automatizovaná. Tomáš W. je to několik velkých hal, ve kterých je plno strojů a u každého někdo něco dělá. Je tam hrozně moc lidí a řád. Všichni musí mít speciální oblečení. Mají tam velký hezký bufet a pěknou zasedačku s velkými obrazovkami a celá je v černooranžové a bílé barvě. továrna je velká, spíš vyšší než širší, je tam velký sklad, kde jezdí samé vozíky a pobíhají tam pracovníci jako malé myši. Pak velké výrobny, kde pracují tucty lidí. Sladká exkurze Taky máte rádi dorty a zákusky? A co marcipán? A ta vůně. Už se vám sbíhají sliny? Mně teda jo. A víte, jak se vlastně takové zákusky dělají? Zajímalo nás to, a proto jsme se vydali do výrobny zákusků cukrárny U Zvonu. Když jsme vstupovali do dveří výrobny, obklopila nás sladká vůně a hned jsme věděli, že jsme na správném místě. Nejdříve nám paní cukrářka ukázala, kde pečou korpusy, -139-

chladící místnost a prostě vybavení výrobny. Potom ale přišla mnohem zajímavější část. Přišla na řadu ochutnávka čerstvých zákusků. Při prvním kousnutí mi zešílely chuťové pohárky. Bylo to vynikající. Následoval kurz „Jak vymodelovat z marcipánu kočičku“. I když v mém případě bych to spíš nazvala „Jak nemodelovat marcipánovou kočičku“. Paní cukrářka nám rozdala marcipán a společně jsme tvořili marcipánové kočky. Bylo to super. Většina marcipánu nám ještě zbyla a my jsme si ho mohli sníst nebo odnést domů. Strašně se mi tam líbilo. Když jsem pak svou kočku donesla domů ukázat rodičům, už to nebyla ta „krásná“ kočka, ale spíše přejetá kočka. Když se pan učitel ptal, kolik cukru asi týdně spotřebují, paní cukrářka nám řekla, že přibližně 50 až 60 kg. Takže ještě pár takových sladkých exkurzí a těch 50 až 60 kg navíc budu mít i já. Zuzana Vachalová Když nám pan učitel oznámil, že půjdeme navštívit a prozkoumat cukrárnu U Zvonu, sešlo se nás nečekaně víc než obvykle. Kdo by si taky nechal ujít už jen tu nádhernou vůni trubiček, která se linula od dveří? Paní cukrářka, byť trochu překvapená naším počtem, nám rychle všechno ukázala a vysvětlila a nezapomněla na skvělou ochutnávku. Mezi námi, nenápadně jsem si vzala jeden zákusek navíc. Když pak přišla chvíle, kdy nám byl rozdán marcipán a my měli za úkol vymodelovat kočičku, všichni byli maximálně nadšení. Přišlo mi to jako skvělá zábava i přesto, že polovinu marcipánu jsem snědla ještě předtím. Když jsem jako malá pracovala s modelínou, můj největší výkon byly žížaly. A ve výtvarce nenakreslím ani kroužek. Ovšem moje marcipánová kočička, s nepřiměřeně malou hlavou, mamku doma moc potěšila. Paní cukrářce za tohle moc děkuju. Po zodpovězení otázek dala pár rad budoucím cukrářům, a jelikož jsme všichni měli břicha plné sladkostí, šli jsme zpátky pěšky. Radka Vašendová

-140-

Do výrobny jsme přišli v době, kdy vše bylo dopečeno, uklizeno. Naší průvodkyní byla paní Lenka Koutná, jednatelka společnosti. ? Zajímalo nás, jak vypadá všední obyčejný den ve výrobně. ! Vše záleží na tom, kolik máme na daný den objednávek, často pracovní den začíná už ve čtyři hodiny ráno. Připraví se těsto, vše se upeče, udělají se krémy, zdobí se a chystá. Když je vše hotové, rozváží se to do cukráren, zákusky by v nich měly stačit na odpoledne, ráno a dopoledne dalšího dne. Pak se rozváží čerstvé zboží. Výjimkou je pařížský dort, ten se peče odpoledne, stejně tak se vaří i pařížská šlehačka, která musí do druhého dne uzrát, aby šla pěkně ušlehat. A ráno se z obou částí tvoří celek – pařížský dort. Doba rozvozu záleží na množství zakázek, někdy od jedné do půl třetí je vše v cukrárně, kde si můžete koupit zákusky vyrobené ten den dopoledne. ? Mění se nějak sortiment? ! Základ sortimentu musí zůstat indiáni, stejný, větrníky, pařížský dort, na to si zákazníci zvykli. Třeba větrníky děláme tak, jak se dělají odedávna, vaříme si odpalované těsto, jak se to vždycky dělalo, tomu zůstáváme věrní. Občas vyzkoušíme i něco nového, úspěšný je třeba Trio Brazil, který pečeme každý den. Ale například mrkvový zákusek si našel jen omezený počet příznivců, takže ho pečeme pouze občas, většinou na objednání. ? Na čem závisí množství vyrobených zákusků? ! Pečeme pro naše dvě cukrárny, jedna ve Frenštátě nad dolním kostelem, druhá v Rožnově, zásobujeme i další odběratele. Ti si objednají určité množství a to upečeme. Každý den například pečeme -141-

větrníky, na zítřek si jich zrovna někdo objednal 110, další objednávky jsou z cukráren, takže jich upečeme třeba i několik stovek za den. ? Co kdybychom si chtěli objednat dort a vzpomněli si na poslední chvíli? ! Pokud byste chtěli obyčejný nepotahovaný dort, dalo by se to stihnout, ale když se chystá na víkend třeba 15 dortů, je potřebné si jej objednat aspoň tři dny dopředu. Na dort musíte umíchat těsto, upéct korpus, nechat jej vychladnout, uvařit krém, naplnit, několik hodin nechat ztuhnout, udělat ozdoby z marcipánu, dort potáhnout a nechat znovu vychladnout, není to práce na jeden den. ? Kolísá množství zákusků i během roku? ! Máme sedm stálých zaměstnanců a až sedm brigádníků, kteří nám pomáhají hlavně při pečení koláčů, preclíky pečeme třeba 2x týdně a je to 500–600 kusů. Náročné pro nás jsou třeba Velikonoce, Vánoce, Den dětí, konec školního roku, to bychom se bez pomocníků neobešli. ? Kde zákusky pečete? ! Teď jste v naší hlavní výrobně na Bezručově ulici. Malou výrobničku máme dole v cukrárně U Zvonu, ta je tam proto, aby to pěkně v okolí vonělo a přitahovalo zákazníky. Pečou se tam hlavně preclíky, ale i část zákusků. Když se ty vůně smíchají, je to cítit až na náměstí. ? V jakých pecích se pečou zákusky a dorty? ! Používáme čtyři elektrické pece značky Retigo, jsou v provozu každý den od časného rána až do odpoledne. ? Co je největší problém? ! Nejtěžší je sehnat šikovné cukrářky. Přestože každým rokem opouští hotelovou školu několik vyučených cukrářů, většina se této práci dál nechce věnovat a často raději zamíří třeba do Continentalu. ? Jak poznáme, že by nás tato práce bavila? -142-

! Až budete mít 15 let, můžete přijít na brigádu a zkusíte, jestli by vás ta práce bavila. Já jsem třeba vystudovala stavební průmyslovku a teď už skoro 15 let peču zákusky a dorty. Možná časem přijdete na to, co vás bude bavit. Od paní Koutné jsme se třeba dozvěděli, jaký zákusek má nejraději (medovníkovou kuličku), co jí udělá radost (když doveze zákusky do cukrárny a lidé už stojí u auta a vyhlíží ty své oblíbené). My jsme zjistili, že má určitě učitelské nadání (pod jejím vedením vznikla smečka velmi dobrých a celkem hezkých koček z holandského marcipánu). Víme také, že nám jejich zákusky chutnaly (přímo se po nich zaprášilo) a jejich dort jsme měli na oslavách 10 let Druhého patra. Neradi jsme výrobnu opouštěli, ale máme pro vás dobrou radu – pokud budete chtít vědět, jak to tam voní, projděte se z náměstí k dolnímu kostelu, tam to voní úplně stejně… Děkujeme za pěknou exkurzi a přejeme vše dobré do dalších 15 let… Co nového v Africe u Rosaline? Guinea byla minulé měsíce ochromena epidemií eboly, která znemožnila na podzim vycestovat českému koordinátorovi na jeho pravidelnou návštěvu adoptovaných dětí. Focení a vybírání materiálů od dětí se ujali guinejští koordinátoři. I pro ty však situace nebyla jednoduchá, jelikož byl z bezpečnostních důvodů nakonec posunut začátek školního roku, aby se zabránilo shromažďování většího počtu lidí. Mnohé děti tak byly navíc mimo své trvalé bydliště u příbuzných apod. Nyní se však již situace v Guineji zklidnila, školní rok byl zahájen a proběhne v celé délce, ztracený čas bude kompenzován zkrácením prázdnin, školní výuka bude probíhat až do srpna a o sobotách. Občanské sdružení Pro-contact Co nového s naší tělocvičnou? Zastupitelstvo města Frenštátu schválilo finanční prostředky ve výši jednoho milionu korun na opravu podlahy ve velké tělocvičně. -143-

Stavěli mě osm let,

Komiks

Bude provedena částečná renovace stávajících parket s doplněním o parkety nové v nezbytném rozsahu tak, jako se prováděla obnova v malé tělocvičně. Co se bude dít dál? Připraví se rozpočet, který bude předmětem výběrového řízení. Vyhlásí se výběrové řízení a s vítězem se sepíše smlouva. A pak už se začne pracovat. Držme palce ☺

Vloni mi darovali sovu,

cvičí se ve mně od roku 1965.

letos celý milion!

Na vydání 126. čísla Druhého patra se podíleli: Zuzana Vachalová, Martina Vachalová, Jana Horáková, Aneta Havlová, Jana Cibulcová, Michaela Žingorová, Kristýna Biolková, Radka Vašendová Obrázky kreslili: Tomáš Wolf, Natálie Malíková, Jakub Juřík, Sabina Konvičková, Natálie Heřmánková Fotografie: Karel Šindler (str. 122, 139-142), Marie Veselá (str. 135), MŠ Markova (str. 125), Pro-contact (str. 143), Dana Friedlová (str. 130), Petr Ondryáš (str. 124, 125, 133) (Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš Komiks: Kristýna Kociánová e-mail: [email protected]

http://www.zstyrfren.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm

-144-

Vydáno 3. 3. 2015