V tomto čísle nepřehlédněte: Přespolní běh – 28 Sběr papíru – 30 Svátek zvířat – 33
Letěly husy – 37 Sběr kaštanů – 43 Zlatá přednostenka – 47
V sobotu ve škole aneb Kdo umí, umí! Už je to deset let. Deset let od vzniku našeho školního časopisu Druhé patro. Protože to jsou kulatiny, museli jsme to přece nějak oslavit. Proto Ondryáš pan učitel zabrouzdal v paměti a na oslavu, která se konala v sobotu 13. 10., pozval jak současné redaktory, tak i bývalé. Oslavovalo se v druhém patře ve třídě 7. C. Pozvaní byli pouze ti nejzasloužilejší redaktoři, tedy ti, kteří se na tvorbě podíleli nejvíce. Když už se zdálo, že jsme se sešli všichni (šestnáct redaktorů bývalých a jedna současná), p. uč. Ondryáš začal menším proslovem, kde redaktory přivítal na výročí. Poté přišla na řadu paní ředitelka Zdeňka Murasová, která časopisu popřála jen to nejlepší. Když paní ředitelka řekla vše, co měla na srdci, slova se ujal opět pan učitel. Ten měl pro redaktory připravený něco jako životopis časopisu. Současnou redaktorku zajímalo, jak časopis začínal a bývalé redaktory třeba to, jak časopis pokračoval a stárnul dále. Dá se čekat, že po takových informacích člověku i vyhládne. Ale i o to se pan učitel Ondryáš a ostatní pořadatelé postarali. K mání byly výborné chlebíčky, domácí preclíky a také to, co na žádné oslavě nesmí chybět. Dort. -25-
A dokonce dva! Jeden pro časopis upekli cukrářky cukrárny U Zvonu a ten druhý donesl bývalý žák školy a současně i bývalý redaktor časopisu Lukáš. Všichni redaktoři dostali diplom a časopis, ve kterém si každý našel svůj článek. Jak se vše téměř snědlo, kdo chtěl, šel napsat do počítačové učebny menší článeček o tomto dni a celkově. Některé články jsou uvedený níže. Oslava proběhla bez komplikací a všichni se znovu uvidíme za pět let, na patnácté narozeniny časopisu. Kamča Skurková 9. A
Pár vzpomínek na naše začátky Před deseti lety jsem chodil do sedmé třídy. Byl jsem známá firma, místo v první lavici mi většinou přidělili učitelé za trest… obvykle oprávněně . Nápad pana učitele Ondryáše vydávat školní časopis, tehdy jen pro dvě třídy na druhém podlaží, se mi zalíbil. Hned jsem se viděl jako velký šéfredaktor časopisu, s cigárem v puse a s nohama na stole. No, na šéfredaktora to nakonec nebylo a kouřit mi důrazně zakázali naši, ale i tak bylo příjemné přečíst si svůj vlastní článek v opravdovém časopise a zasmát se s kamarády tomu, co jsme vytvořili. O to větší mám radost, že Druhé patro dále vychází a těší se dobrému zdraví. Přeji všem, kdo se podílí na jeho tvorbě, hodně úspěchů do dalších let! Ondřej Pícha Malé, a přece světové Občas jsem párkrát napsal článek do školního časopisu. Někdo si řekne, že to je ztráta času, že články stejně vyjdou jen v nějakém bezvýznamném školním časopise mrňavého formátu. Jenže není časopis jako časopis. Jsou školní časopisy, jsou kvalitní školní časopisy, jsou úspěšné časopisy… A je Druhé patro, kvalitní a úspěšné, které 15. října oslaví přesně 10 let od svého založení. A je určitě dobré říct, že to je velice úspěšných deset let. Za tu dobu získalo nespočet ocenění (jak diplomových, tak i peněžních) a vypracovalo se minimálně mezi krajskou elitu. Jako redaktor jsem byl na několika vyhlášeních různých soutěží a vždy mě velice potěšilo, když se s Druhým patrem počítalo jako s jedním z favoritů. Je pěkné vědět (nebo si alespoň myslet), že mé články a má snaha něco časopisu přinesla a že jsem se -26-
mohl podílet na jeho vydávání. Snad za odměnu (nebo jako odškodné za probdělé večery, kdy se blížila uzávěrka a já neměl napsané články), jsem dostal propisku a tričko, které hrdě nosím nejen ve Frenštátě, kde už je náš časopis tak nějak v povědomí obyvatelstva, ale i za hranicemi okresu a kraje. A vždycky mě potěší, když jdu na vysoké škole po chodbě a skupinka studentů ze Španělska mě zastaví a zeptá se: „What is Druhé patro?“ Na takovou otázku vždy pohotově a bez zaváhání pravdivě odpovídám: „One of the best school magazines in the Czech Republic.“ :) Martin Ondryáš Poznámka redakce: protože naši redaktoři napsali samé dlouhé příspěvky, můžeme vybrat jen dva. Další, stejně dobré, najdete na webových stránkách časopisu. Tak teda pár otázek na začátek dějin Druhého patra: ? Jak vás napadlo založit časopis a za jakým účelem? ! V Lichnově jsem vydával časopis hodně let a když jsem přišel na Tyršovku, bylo mi líto nepokračovat. Jedním z důvodů bylo i to, že ve škole jsou šikovní žáci se skvělými nápady. ? Jak reagoval časopis Tyršovák na konkurenci? ! Nevím, to byste se museli zeptat jich, ale my jsme chtěli být lepší než oni a oni než my. Museli jsme se všichni více snažit a být lepší. ? Kolik žáků tvořilo první redakci? ! Nevím, jestli to byla přímo redakce, první ročník byla taková tlupa nadšenců. ? Jak vzniklo logo? ! Logo je dílem p. uč. Křištofa, staral se o grafiku. ? Co všechno se za těch 10 let změnilo? ! Změnil se celý svět i časopis. Je menší, stejné je to, že bez nadšenců by už dávno umřel. Stejné je i množství času, který každý měsíc sežere. Většina článků míří do časopisu emailem. Kvůli rozvrhu není čas na jakýkoliv kroužek, takže se jen tak potkáváme na chodbách nebo v hodinách. ? Který ročník se nejvíce vydařil? ! Když jsem tak listoval starými čísly, viděl bych to tak na 4.–5. ročník. Ale musím říct, že každé číslo je vydařené a je v něm co číst. ? Jak vidíte budoucnost časopisu?
-27-
! Pokud budou šikovní redaktoři, nebojím se. Navíc jsme pozvali bývalé zasloužilé redaktory (i ty dobré budoucí) na oslavy 15 let časopisu – a to bude už za 5 let, v roce 2017. Toho bychom se mohli dožít. Pana učitele Petra Ondryáše se ptala Lucie Stupavská 9. A Co bych popřál(a) Druhému patru, kdyby byl... Kdybys byl tričko, přála bych ti, aby tě tvůj majitel považoval za nejlepší kousek ve svém šatníku a aby ti barva nevybledla ani po 15 vypráních. Kdybys byl žárovka, přála bych ti hodně elektrické energie a skvělý lustr nebo lampu, se kterou by sis rozuměl. Kdybys byl veterinář, přála bych ti hodně zákazníků, dobrou pověst a slušná zvířata, která nezdevastují čekárnu. Kdybys byl pes, přála bych ti hodné páníčky, kteří tě budou mít rádi a budou tě dobře živit a chodit s tebou ven. Kdybys byl dům, přeji ti, aby v tobě bydleli hodní lidé, kteří by ti pomohli k tvé jak vnější, tak i vnitřní kráse a ať je tam vždy čisto a uklizeno. Kdybys byl listem, přál bych ti slunce, které tě osvítí, rozveselí a na podzim lehký krásný volný pád. Kdybys byl myš, přála bych ti, aby tě nikdy nechytila kočka a abys měla dobrý útulný domov, kde by tě nikdo nechytal do pastí. Kdybys byl pouzdro, přála bych ti, abys měl v sobě jen ty nejkrásnější pastelky, aby ti nikdy nedopsal fix či propiska a aby v tobě člověk našel vždy to, co potřebuje. Kdybys byl dveře, přeju ti, abys byl z kvalitního dřeva a za tebou byl krásný pokoj. 9. A Přespolní běh V úterý 2. 10. jsem byla jako závodník na přespolním běhu. Sraz jsme měli u školy a všichni závodníci šli společně s paní učitelkou Lavičkovou na Horečky. Tam jsme se převlékli a prošli trať. Bylo to celkem v pohodě, ale jak přišel čas startu starších žaček, dostala jsem trému. Vyběhli jsme a tréma spadla. Ještě po vyběhnutí prvního velkého kopce jsem byla v pohodě s dechem a držela jsem se mezi prvními čtyřmi. Po vyběhnutí druhého kopce jsem už vůbec nemohla, -28-
byla jsem druhá. Asi na pět vteřin jsem se zastavila a mezitím mě stihla předběhnout jedna závodnice a já jsem byla nakonec třetí. Nevadí mi to, jsem ráda, že jsem se umístila tak dobře. Potom už to bylo v pohodě. Běželo se mi dobře. Ve čtvrtek 11. 10. jedeme do Frýdku na další kolo. Už se těším.
Lenka Gengelová 9. A
Já samozřejmě zaspal a kámoše potkal až na schodech na Horečky. Přišli jsme nahoru a nachystali věci. Zakopali jsme si a přišla tam ta nejhezčí holka. Byla malá, krásný obličej a měla moc pěknou postavu. Samozřejmě jsem si zjistil FCB a píšu si s ní, je z Jičína. Ale dost k ní. Když jsme dochystali věci, dostali jsme tabulky a šli na místo, a tam jsme měli kontrolovat. Jak jsme došli na místo, tam jsme posvačili, vytáhli balon a začali jsme si kopat, samozřejmě tam byla kaluž. Já stál před ní a měl ji za zády. Bartoš to kopl dál a já se otočil a spadl do kaluže. Pak jsme vzali balon a závodníci už běhali. V kategoriích běžců rozdělených podle věku a pohlaví většinou startovalo kolem sto závodníků, což bylo jako každý rok celkem dost. Všichni závodníci ZŠ Tyršova jsme se sešli před školou a odešli s paní učitelkou Lavičkovou, která nám poskytla všechny informace o závodě. Po schodech jsme byli samozřejmě všichni těžce mrtví. Když jsme se doplazili, p. učitelka nám řekla: „Tak, a máte po rozcvičce, aspoň jste se protáhli.“ Zatímco si ostatní závodníci „dovezli zadky“ až skoro na start, my smradlaví potem a unavení seděli před tamější hospodou a diskutovali s organizační třídou 9. A o tom, jak vypadá trať a dalších důležitých věcech. Přibližně po půlhodině jsme se navlékli do dresů a šli proběhnout trasu. Známe ji sice dobře, ale raději pro jistotu. Tyršováci jsou přece schopni zabloudit kdekoliv. Byla celkem velká zima, ale na to, že je říjen, nám počasí celkem přálo. -29-
První startovaly mladší dívky. Zabojovaly a Tyršovce dokázaly „vyběhnout“ 3. místo. Úžasně běželi i mladší kluci. Přes velkou konkurenci zvítězili! Jako třetí závod jsme konečně startovaly my! Velmi povzbuzoval pan trenér a bývalý učitel Libor Mach. Běžely jsme na domácí trase, takže to bylo velké plus. Proto jsme trať lemovanou kamarády, rodiči a 9. A proběhly jako nic. Já jsem sice závod běžela s podvrtnutým kotníkem a nalomeným zápěstím, ale šla jsem do boje. Věděla jsem, že to dokážu a zabojuji, jak jen budu moct. Je to přeci můj poslední přespolák! Tak ať zanecháme aspoň nějakou tu trofej. Celý závod jsme běžely s myšlenkou na zlato. Ano, starší žačky Tyršovky jsou zase první. Naši starší kluci doběhli čtvrtí, těsně o dva body. Všichni jsme se moc snažili. Je to fajn pocit stát v závěru na bedně, přebírat diplom, zlatý Barbora Jenčková 9. B pohár a dívat se fanouškům do foťáku… Sběr papíru Jako každý rok tak i letos se v naší škole sbíral papír. Sběru se mohl zúčastnit každý žák. Sbíraly se staré noviny, letáky, časopisy, kartony a tak. Někteří donesli sběru až nad hlavu, jiní zase nedonesli ani list papíru. Netuším, kolik se asi dohromady papíru nasbíralo, ale doufám, že toho bylo hodně. Ti, kteří nic nedonesli, si nemusí vytrhávat vlasy z hlavy, protože na jaře nás čeká zase jarní sběr papíru. Takže sběru zdar! Zuzana Vachalová 7. C Stal jsem se vzpěračem! ? Jaký byl začátek sběrové akce? Připravoval ses na ni nějak speciálně? ! Tak hodně jsem se těšil. Speciální příprava? Žádná! Bral jsem batoh, pití a šel jsem. ? Kolik kilogramů ti přibližně prošlo rukama? ! To nedokážu odhadnout. Na to, že se nasbíralo přes 22 tun! ? Nejzajímavější kus papíru, který jsi ve sběru viděl? -30-
! No tak asi natištěné občanky. Našlo se tam i cédečko! Ale to mezi papír nějak nepatří! ? Jaké byly největší výhody a nevýhody? ! Nemuseli jsme se učit. Nevýhoda asi to, že jsme se vraceli později domů! Ale to mi vůbec nevadilo. ? Co jste dostali za odměnu? ! Tak p. uč Maňasová, Kociánova nám kupovaly nějakou tu sváču a bylo to zdarma, tak neber to. Jinak myslím, že dostaneme PIZZU. Děkujeme Zbyňkovi Kedroňovi za rozhovor Jak se chystám na sběr (den před začátkem sběru)? - sbírám všude, kde se dá; se sběrem jsem na tom celkem dobře; nezačal jsem s ním; připravuji se, mám to naskládané u babiček, dědečků, tety, doma, u maminčiné kamarádky; nebudu sbírat; už se to chystáme balit, máme toho celkem hodně, bohužel to asi nevyhraju; máme plný sklep; no, přinesu, nebojte se, mám už 20 kg; máme asi 3 balíčky, ale ještě sbíráme; sběru máme dost, ale nevím, kdo ho sem 6. C doveze Co se dál dělo se sběrem? Jistě jste si všimli velkých kontejnerů. Tam se papír skladoval. Kontejnery se pak odvezly do sběrného dvora firmou ORC group. Papír byl odvezen na pobočku v Šenově u Nového Jičína. Zde se papír roztřídil do jednotlivých kategorií a to na karton, noviny a časopisy, skartaci a tzv. smíšený papír. Vybral se materiál, který do papíru nepatří (PE folie, igelit, provázky a všechny další nečistoty). Dále se papír v jednotlivých druzích nahrnul na dopravník, který postupně podával do lisu a vytvořil balíky o hmotnosti 400–500 kg. Takto byl papír připraven k druhotnému zpracování a expedici do různých papíren u nás i v zahraničí. Martina Vachalová 7. C
-31-
Proč jsem donesl/a sběr: Sběr jsem dala, protože maminka každý rok sbírá doma časopisy, papíry a jiné; protože byla sběrová akce; protože se to dělá a chtěl jsem podpořit školu; protože taťka pracuje na poště a zbytky, co mu zbyly, mi zabaloval; protože jsme neměli místo ve sklepě; nedonesla jsem sběr, protože jsem to mamce řekla na poslední chvíli, ale druhý den mi Kiki řekla, že mi její mamka dala 20 kg. Mám štěstí. Proč jsem nedonesl/a sběr: Neměli jsme; protože donesl brácha a doma nic nezbylo; protože jsme ho nesbírali; zapomněl jsem; nechtělo se mi tahat autobusem 5 kilo; nemáme papír aji se mi nechtělo; naši nebyli doma; mamka neměla ve středu a ve čtvrtek čas a v pátek byl sběr jen do 12. hodin; žádný jsem neměl; protože nikdo nebyl doma a neměl jsem to s kým nachystat a sestra by mi asi nepomohla; protože jsem o tom nevěděl nic a přišel jsem pozdě; protože není za to cena a nemám čas; protože jsem měla málo času a naši stejně nečtou letáky, noviny atd.; vůbec jsme doma neměli papír (máme ho jen na topení a máme ho jen trochu. 6. B
Den v pravěku Dne 17. 10. 2012 se v 6. B uskutečnil den v pravěku. Celé vyučování bylo v duchu pravěku. Bylo to velmi zajímavé. Zjistili jsme, že i v matematice nebo v českém jazyce se dá probírat pravěk. První hodinu byl dějepis, probrali jsme počátky umění a paní učitelka nám popřála hezký den v pravěku. Někdo to pochopil až čtvrtou hodinu. V anglickém jazyce jsme si přeložili některá slovíčka do angličtiny (třeba mamut, jeskyně a další). V matematice jsme počítali příklady a vyšla nám zašifrovaná slova z pravěku. Když jsme v tělocviku házeli míčkem, byla to vlastně příprava na lov mamuta. V českém jazyce jsme hledali ve skrývačkách slova z pravěku. Ve výtvarné výchově jsme se proměnili v pravěké malíře. Kreslili jsme obrázek z lovu. Všem se povedl. Někdo měl povedenější obrázek než někdo jiný. Bylo to zajímavé. Druhý den ráno jsme ve slohu k obrázkům napsali příběh. Helena Greineckerová 6. B Den v pravěku se povedl. -32-
Den zvířat Začalo to jednoho časného rána. Lovec Zub si trošku přivstal. Podle pohybu kamínků na zemi poznal, že se blíží velké stádo mamutů. Než odešel, vzal několik šípů a velké kopí. Ještě před odchodem si pro jistotu vzal pazourkovou dýku. A pak odešel směrem k velkým pláním. Po přibližně hodinové chůzi došel k pláním. A byl ohromen. Viděl dva obrovské mamuty, kteří se společně procházeli po pláních. Rychle vytáhl šíp. Čas jako by se najednou zpomalil. Napínal luk. Pomalu přemýšlel. Mamut měl pod nohou ránu, která se každým krokem malinkato rozšiřovala. A koukl se na druhého mamuta... POČKAT! Kde je?! Najednou uslyšel hlasitý dupot a zatroubení. Rychle uhnul a hleděl přímo na obrovského mamuta. Pomyslel si: Je se mnou konec. Měl rozdrcenou nohu a mamut se přibližoval. A najednou se kolem něho prohnal šedý stín. Ostrohřbet. Vůdce vlčí smečky. Celý kmen mu tak říkal, protože měl na dotek pichlavou srst, hlavně v oblasti hřbetu. Ostrohřbet skočil mamutovi na krk a zabil ho. Zub si podruhé pomyslel: Je se mnou konec. Ale Ostrohřbet se zdál klidný. Jenom seděl a jedl. Po asi hodinovém zírání na sebe si Zub vzal kousek masa. Ostrohřbet si mu lehl k nohám a nechal se hladit. To bylo asi první přátelství mezi zvířetem a člověkem. A tak to bylo pořád. Ovce se postavila do cesty smrtelné ráně. Buvol ochránil chlapce před znepřáteleným kmenem. Kůň ochránil zraněného lovce před hladovým Smilodonem. A víte proč? Protože pouto mezi člověkem a přírodou je nekonečné. Stačí si toho pouta jen všimnout. Filip Vašek 6. A
Máte domácího mazlíčka? Nevíte, co mu koupit na Den zvířat? Domácích mazlíčků je moc, ale většinou jsou to psi nebo kočky. Pro takové mazlíčky je hlavní to, že je nevyhodíte na ulici nebo nenecháte sedět v klecích, když je venku zima. -33-
Ale kdybyste je chtěli potěšit i jinak, tak myslím, že každé zvíře potěší, když se mu budete víc věnovat, hrát si s ním, když mu koupíte nějaké to kokino nebo třeba nový pelíšek. Pokud máte nějaké jiné zvíře, jako je třeba křeček nebo morče, těm můžete pořídit třeba hračku do jejich klícky. Ale myslím, že každé zvíře nejvíc potěší, když jim nějakým způsobem dokážete, jak moc ho máte rádi. Můj pes je třeba nejradši, když ho drbu na bříšku nebo když si lehnu vedle něj, obejmu ho a on v klidu leží, protože ví, že vedle něj leží někdo, kdo ho má opravdu rád. Sára Síbková 8. C
O jaká zvířata se starají naši učitelé? Pan učitel Ladislav Gróf ? Pane učiteli, máte doma nějaké zvíře? ! Ano, mám psa jménem Ben. ? A měl jste nějaká zvířata, když jste byl malý? ! Ano, měli jsme rybičky a ještě jiného psa, který se jmenoval Miky. ? Máte nějaké vysněné zvíře, které si třeba nemůžete pořídit domů? ! No, když jsem chodil do školy, rodiče mi slíbili slona, když budu mít vyznamenání. Jenže já jsem to vyznamenání měl a slona jsem stejně nedostal. ? Nějaké zvíře, které byste nikdy nechtěl mít? ! Blechy. (smích) ? A existuje třeba zvíře, které vás něčím fascinuje? ! Fascinují mě žirafy. Jejich dlouhý krk a velký rozhled. Pan bývalý ředitel Vít Mazal ? Pane učiteli, máte nějaké zvíře? ! Doma zvíře nemám. ? Proč? A chtěl byste nějaké? ! Ani bych zvíře nechtěl, protože se o něho musím starat a to už se mi moc nechce. ? A měl jste zvíře jako dítě? ! Ano. To jsme mívali loveckého psa Dana a byl to můj velký kámoš. Například když jsem přijel autobusem ze školy, pes mi šel naproti a často mi nosíval tašku domů. Paní učitelka Irena Částečková ? Paní učitelko, máte doma nějaké zvíře nebo měla jste? -34-
! Teď už nemám, ale měla jsem čtyři psy rasy čau-čau. ? A měla jste je nějak pojmenované? ! Ano, jmenovali se Zara, Bára, Janitor a Jack. Paní učitelka Jaroslava Káňová ? Paní učitelko, máte doma zvířata? ! Ano mám. Máme pět krav, čtyři telata a jednoho psa. Loni nám zemřela kočka. Dole pod námi v domě bydlí syn, který má jedenáct slepic. ? To je zajímavé! Máte je nějak pojmenované? ! No, dříve jsme je pojmenovávali, pes se jmenoval Tonička, kočka Baruška, ale pak ta ostatní zvířata šla na jatka a pak když jim dáte jméno, tak si k nim vytvoříte takový vztah a mně jich bylo pak líto, takže jména nedávám. ? A předtím jste měla nějaké zvířata? ! Ano, mívala jsem před pěti lety býky. To tedy bylo! Například mi o půlnoci volala policie, že nám utekli býci. Bylo o tom strašně moc příhod! Paní učitelka Renata Straková ? Paní učitelko, máte doma zvířata? ! No, my máme dvě kočky. Jedna se jmenuje Minda a druhá se jmenuje Běláska Kráska. Běláska Kráska je dcera Mindy. ? A jako malá jste zvířata neměla? ! Ne, neměli, protože jsem měla alergii. ? A máte nějaké své vysněné zvíře, které si třeba nemůžete mít? ! Ano, chtěla bych kočkopsa, ale je drahý, stojí něco kolem dvaceti tisíc korun. ? Vážně? Takové zvíře opravdu existuje? Odkud jste se o něm dozvěděla? ! Ano, opravdu existuje. Dozvěděla jsem se o něm z televize. Všem učitelům děkujeme za rozhovory! Lucie Syrovatková a Barbora Štarhová 8. C
-35-
Máte doma mazlíčka? Většina z nás má doma domácího mazlíčka. Napadlo nás, že bychom mohli udělat takový menší zvířecí dotazník: 2. B: ? Máš nějakého domácího mazlíčka-zvířátko? ! Psa (9x), kočku (5x), papouška, králíka (4x), křečka (3x), ovce, pískomila, myš (1x), nemám (3x) ? Jak se jmenuje? ! Forest, Vanesa, Vyskyna, Tabu, Dora, Rikinka, Sesí, Majda, Eliška, Gerita, Písk, Lorinka, Zuzana, Chloupek, Matylda, Líza, Tlapka, Frigo, Bona, Ron, Ťapka, … ? Staráš se o něj ty nebo rodiče? ! Všichni (9x), já (3x), sourozenci (3x), rodiče (2x), strýc (1x) ? Jaké jiné zvíře byste si rádi pořídili? ! Psa (5x), koně (4x), ryby (2x), kočku, žirafu, čivavu, alexandra, kočku, lva, opice, chameleona, slon (1x) 6. C: ? Máš nějakého domácího mazlíčka-zvířátko? ! Psa (14x), kočku (11x), králíka (5x), ryby (5x), křečka (4x), andulku, činčilu, slepice, morče (2x), papouška, krůtu, husu, kozu, krávu, fretku, andulku (1x), nemám (3x) ? Jak se jmenuje? ! Žofka, Eny, Sára, Brix, Mikeš, Agneska, Dagy, Merlin, Čert, Žozefa, Fidorka, Max, Modroočko, Punťa Betina, Míša Bambule, Artavas, Monty, Bobišek, Mourek, Ferda, Šmudla, … ? Staráš se o něj ty nebo rodiče? ! Já (14x), všichni (10x), rodiče (9x), babička (3x), sourozenci (2x) ? Jaké jiné zvíře byste si rádi pořídili? ! Psa (4x), opičku, koně, kočku, žirafu (2x), kosatku, kozu, tygra, šneka, pavouka, anakondu, pandu, papouška, chameleona, tučňáka (1x) 9. A: ? Máš nějakého domácího mazlíčka-zvířátko? -36-
! Psa (5x), morče (2x), ryby, pavouka, kočku, andulku, králíka (1x), nemám (6x) ? Jak se jmenuje? ! Snížek, Džango, Cassidy, Brit, Sára, Nella, Emil, Monty, Rita, Mini, Wendy, Bobik, Pepa, Jim ? Staráš se o něj ty nebo rodiče? ! Já (7x), rodiče (6x), sourozenci (1x), všichni (1x) ? Jaké jiné zvíře byste si rádi pořídili? ! Psa (5x), zebru, slona, opice, koně (2x), lamu, lenochoda, leoparda, delfína, žirafu, prase, tygra, křečka, hada, chameleona (1x) Proč byste chtěli mít zrovna toto zvíře? psa: měl bych se s kým mazlit; super společník; kočku mít nemůžeme opici: je s ní sranda; rozuměly bychom si; můžu ji oblékat žirafu: byla by můj dalekohled; jezdil bych na ní do školy, do obchodů kozu: budeme ji pást a běhat s ní kosatku: nejlepší a nejinteligentnější savec na planetě, je to největší přítel člověka (pro mne). To je všechno. Snad jste si tam někteří našli svého mazlíčka. Tak se Zuzana Vachalová 7. C o něj dobře starejte a mějte ho rádi.
Husy letí!!! S pokračujícím podzimem odlétají husí hejna směrem za sluncem. Mizí jedno husí V za druhým. Jihočeské husy táhnou přes Francii, Španělsko a Itálii k jezerům v Alžírsku a Tunisku. Moravské husy letí nad střední Evropou a míří do stejných zimovišť v severní Africe jako jihočeské husy. Husy domácí se chovaly hlavně na vesnici, také v domcích ve městech, kde měli lidé zahrádky. Dříve jich bylo všude plno. Husa domácí je náchylná na prochladnutí, hlavně malá housátka. Obvykle se husy vodily na pastvu, vyháněly a pásly je vesnické děti. Pokud byly husy v ohradě, krmily se kopřivami. Husy potřebují vodu, patří mezi vodní ptactvo. Mají rády šrot, uvařené brambory, kukuřici, zrní, trávu. -37-
O čem by si mohla povídat husa domácí s husou divokou? Když jednou husa zobala zrní, přiletěla k ní husa divoká a povídá: „Budeme si povídat?“ Husa domácí na to: „Dobře. A o čem?“ „No třeba co děláš přes den.“ Husa domácí: „Já ráno vstanu, nazobu se a s ostatními husami jdu k rybníku. Jdeme si zaplavat a vylovíme si pár ryb. Potom je večer a my jdeme po pěšince na dvůr. A co ty?“ „No vždy na podzim odlétám do teplých krajin. Musíme uletět mnoho kilometrů za den. Z té výšky vidíme pole, louky, rybníky, domy, města a lesy. Je to moc krásně z té výšky vidět.“ „Taky bych to chtěla vidět,“ povídá husa domácí. „Až doletíme na určité místo, přečkáme tam zimu a na jaře se vracíme zpátky.“ „Jé, já už musím letět zítra do teplých krajin!“ „Tak ahoj!!!“ „Ahoj,“ říká husa divoká. Husa domácí jí mává a volá: „Uvidíme se na jaře!“ Karolína Blablová 5. B
Za statkem na rybníku plavaly domácí husy. Byly krásně bílé a zobáky měly oranžové. Každou chvíli se některá potopila pod hladinu, aby vytáhla něco k snědku. Z dálky bylo slyšet kejhání divokých hus, které každý rok tudy létaly na jih. Tentokrát však jedna husa přistála nečekaně na hladině rybníka mezi domácími husami. „Dobrý den,“ zakejhala zdvořile ta divoká husa. „Můžu si tady u vás prosím odpočinout? Jsem strašně unavená.“ „Dobrý den,“ odpověděly husy domácí. „Odkud letíte?“ zeptaly se. „Až z jižních Čech,“ odpověděla. „Myslím ale, že až do Afriky nedoletím. Mám bolavé křídlo.“ Jedna z domácích hus té divoké nabídla, že může zůstat s nimi na statku. „Náš hospodář je hodný a jistě nebude proti.“ „A my jsme také rády, že budeme mít novou přítelkyni,“ řekla domácí husa. „Bude mi velkým potěšením, mockrát vám všem děkuji,“ poděkovala divoká husa. „Snad se uzdravím a příští rok zase vezmu já vás na výlet do teplých krajů.“ A tak všechny husy byly rády, že mají novou kamarádku. Václav Steklík 5. B Potkají se dvě husy, husa divoká a husa domácí. Husa divoká přistane na dvorku a tam potká husu domácí. „Co tady děláš? Všichni už -38-
odlétají a ty jsi ještě tady,“ říká husa divoká. „Ale já tady bydlím, nikam letět nemusím.“ „A ty tady přežiješ? Vždyť je tu velká zima.“ „Mně zima moc nevadí, dostávám každý den najíst a napít, mám se tu dobře.“ „Jo, tak to u nás je to jiné. My si musíme potravu i pití hledat samy!“ „Tak to se moc nemáš, ale aspoň se nebojíš, že tě v zimě zabijí a sní tě.“ „A to jsme na tom docela stejně. Mne sice nedají hned na pekáč, ale zabije mne lovec a ponese mě v hubě uslintaný pes.“ „A kam vlastně letíš?“ „Já letím hodně, hodně daleko, tam, kde ani nevíš, že to existuje.“ „A kdy se vrátíš?“ „Na jaře.“ „A poletíš zase tou stejnou cestou?“ „Jasně, na jaře se tady znovu potkáme. Doufám, že tě nedají na pekáč.“ „Ahoj!“ „Ahoj!“ Viktorie Štefková 5. B Můj rotvajler Ve svých čtrnácti jsem začala cvičit našeho psa - rotvajlera, což není zrovna typické plemeno pro začátečnici, jako jsem já. Byl ještě štěně, když jsem s ním začala chodit na cvičák do Psí školy Arky. Na Arku si ale nemůžeme stěžovat. Byli na nás od začátku milí, Brita si oblíbili a mně dávali rady, jak ho zvládat. Všechno bylo super. Cvičili jsme, procházky se staly každodenní nutností a dokonce se ukázalo, že Brit je tak trochu talent na naučení se povelů a triků za krátký čas. Jenže začala puberta. Jak jeho, tak moje. Nastalo celkem krizové období a mně už se na ten cvičák tolik nechtělo. Ještě ke všemu s velkým psem, který si začíná vytvářet a chránit teritorium. Ano, bylo to celkem těžké odtrhovat rotvajlera z rvačky (chvála Bohu, že jsme mu nechali ten ocas). Zkuste pochopit, jak jsem se cítila. Jako malá holka, co nezvládá svého psa a nemá co s ním vycházet vůbec z baráku. Po nějaké době jsem už i na procházky chodila nerada, párkrát jsem sice ještě zkusila zabojovat, ale nemyslela jsem to úplně vážně. Tohle období pro mě bylo hodně těžké, ještě když se do toho zamíchaly pubertální problémy každé holky právě v tomhle věku. Puchýře na rukách, pár zničených kusů oblečení, mrznutí v zimě na cvičáku, vyhýbání se ostatním psům, tuny pamlsků, míčků, všelijakých hraček, -39-
vybavení, vodítek, depky a probrečené chvíle. Taky jsem se nejedenou styděla, když něco provedl nebo chtěl napadnout psa. Tím vším jsem prošla. Přesto musím Britovi poděkovat. Kvůli němu jsem se musela naučit ovládat se a soustředit ve chvílích, kdy bych se dřív nesoustředila. Jasně, že by bylo lehčí začít řvát, hystericky brečet nebo ho klidně pustit. V miliardě případů jsem měla sto chutí ho klidně kopnout nebo lisknout, ale prostě jsem nemohla. Tenhle kurz sebeovládání jsme nepociťovali jen my s Britem, ale nějak to vycítila i mamka. Začala mi kupovat časopisy a knížky. A já začala číst. Puberta je složité období plné rozmýšlení a uvažování, ale nakonec to nebyly ty knížky, kdo mě přiměly nad tím uvažovat. Myslím, že to nebyla ani láska, kterou ke psům od malička chovám, ale úžasné a zkušené vedoucí Arky a Brit samotný. Uvědomila jsem si, že mi vlastně Brit neuvěřitelně přirostl k srdci, ale kdyby nebyla Arka, tak bych to nedala, to vám říkám na rovinu. Pomohly mi uvědomit si, kdo je šéf v týmu Kiki X Brit. Možná to zní takhle blbě, říkáte si, nána blbá, jasně, že jsem šéf! Ale vážně to tak lehké není pro začátečnici s temperamentním psem. Nemůžu říct, že jsme už dokonale sehraní a že bychom vyhrávali soutěže a složili zkoušky. Stačí mi, že vím, jak se k němu chovat, a hlavně vím, že musím být pořád stoprocentně klidná, protože on to fakt všechno cítí. Kdybych tak věděla, co všechno s ním prožiju, když se naší fence narodil jako první. Taťka mě ráno vzbudil, já jsem utíkala dolů do koše a tam uviděla tu malou černou fazoli, která byla tak ošklivá, až byla roztomilá. Byl první a my jsme věděli, že bude prostě náš :). Teď už můžu říct, že už ho znám, vím, jaké má reakce a už hlavně vím, jak na něj. Vážně to všechno nebylo lehké, ale nelituju toho. Je to můj Briteček a já ho zbožňuju! Kristýna Martináková 9. A
Zvířata a školáci Je všeobecně známo, jaký význam má blízký vztah se zvířetem pro starší osamělé lidi, pro něž jsou zvířata mnohdy jedinou živou bytostí, se kterou za celý den promluví. Zvíře je důvodem, proč uvařit, jít ven, je důvodem pro navázání hovoru…. pro nemocného může mít kontakt se zvířetem terapeutické účinky. -40-
Zvíře, dnes nejčastěji pes, přináší do rodiny radost, změnu a někdy i vzrušení. Zvíře v rodinném systému může ale znamenat daleko více. Může nahradit člena rodiny, který odešel, dítě, které vylétlo z hnízda, může být náhradou za toho, kdo není a nebyl. Může být prostředníkem mezi rozhádanými nebo obtížně komunikujícími lidmi. Může být komunikačním uzlem, skrze který se probírají různá pozitivní či negativní sdělení na různých komunikačních rovinách. Prostřednictvím psa se můžeme smiřovat, ale můžeme i druhého zastrašovat, vyhrožovat nebo i vydírat. Děti se učí trpělivosti při výchově štěněte, mění své postoje ke zvířatům i lidem, mění negativní návyky, učí se dochvilnosti a přesnosti. Zvířata pomáhají rozvíjet osobnost člověka, odhalovat jeho silné a slabé stránky. Právě přes zvíře může člověk zjistit určité své přednosti, svoji lidskost. Zvíře se podílí na vývoji a formování emocionálních projevů, neverbální komunikace. Školák se může naučit zvládání životních pravidel, zodpovědnosti i omezení. Přítomnost zvířete či jeho zvládání objevuje skryté schopnosti a dává prostor pro sebepoznání a sebehodnocení. Zprostředkovaně může vést ke zlepšování vztahů k lidem. Marta Pavelcová, školní psycholožka Podzimní vyprávění Podzim na mne působí velmi příjemně. Listy jsou zbarvené a to se mi líbí ze všeho nejvíc, ale zase už je chladněji a více fouká. I vítr se dá využít třeba na pouštění draků a když už jsme u toho pouštění, tak to je na podzimu taky to dobré. Když jsme šli jednou kolem louky, viděli jsme různé typy draků. Pouštěli jsme je i my, drak nám lítal, takže nás to moc bavilo. Podzim mám ráda, ale už se zase těším na léto ☺. Jana Strnadlová 7. A
Ježek Já jsem ježek. Když se blíží zima, tak si na podzim dělám zásoby jídla. Bydlím v noře, anebo přespávám zimu pod listím. Celou zimu prospím,
-41-
takže nic neslyším ani nevnímám. Nejraději mám kaštany, žaludy, nějaké plody a podobně. A vždy se těším, až začne jaro. Natálie Heřmánková 6. B
O kaštanu Jednou jsem tak visel na stromě a ucítil jsem takové houpání s větví a najednou jsem byl na zemi. Vzaly mě nějaké děcka do košíku a nesly mě až ke svému domu. V domě mě vysypaly a co to vidím – spoustu dalších kaštanů. Nevěděl jsem, co bude, ale za chvíli jsem to zjistil, udělali ze mě kaštanového medvěda. Mělo to jednu výhodu, protože mě dali k oknu, takže jsem všechno viděl. Daniel Romanovský 6. B
Kaštan Jsem kaštan. Visím na stromě ve slupce a netrpělivě čekám, kdy foukne vítr a shodí mě na zem. Čekám, čekám, až konečně přišel vítr, spadl jsem na zem. Slupka se rozbila a já jsem se vykutálel ven. Konečně vidím, jaký je svět, konečně vidím slunce a doopravdický život a né jen tmu. Ale už se i trochu začínám bát, vidím pouhá kola od auta a jak jedno míří přímo na mě! Bojím se a konečně jsem se odhodlal odkutálet do lesa, který byl blízko cesty. V lese se mi líbí, bude se mi tam líbit tak dlouho, dokud mě nesní nějaké lesní zvíře. Eliška Tvarůžková 6. B O hřibu Jednou jsem si tak seděl u spadlého stromu a najednou jsem uslyšel praskání větví. Kouknu se doleva, kouknu se doprava, před sebe, a znovu do leva a co nevidím, bílou botu mířící přesně na můj obličej. To ale bolelo a k tomu mám zlomenou nohu a poničený klobouk. Ani se neobtěžoval alespoň mne zvednout na pařez. Jen jsem tak ležel a pomalu jsem se rozkládal. Najednou mne uviděl medvěd a povídá: „Co se ti to stalo, hřibe?“ A já jsem odpověděl: „Ale, někdo mne kopnul a já tu tak ležím.“ A medvěd na to: „A jakým směrem šel?“ Ukázal jsem mu cestu a medvěd se za ním rozběhl. Ondra Polách 6. B
-42-
Kaštany, sem! Nedávno se v naší škole pořádala sběrová akce. Shromažďovaly se jak kaštany, tak i žaludy. A protože tento sběr měla na starosti paní učitelka Gemrotová, rozhodla jsem se položit několik otázek právě jí. ? Jak a kdy vás napadlo zorganizovat takovou sběrovou akci? ! Napadlo mě to v loni. Doporučil mi to pan učitel Ondryáš, nechali jsme se inspirovat soutěží mladých talentů v rámci republiky – oživené kaštany. ? Pokolikáté to teda už probíhá? ! Podruhé s tím, že loni se to tak nevyhodnocovalo, letos to bylo v takovém širším formátu. ? Zapojila jste se taky do sběru? ! Ne, já jsem sbírala jenom trošičku a to jsem nechala známým. Zapojila jsem se jenom do sběru papíru. ? Sbírají spíš rodiče, nebo děti? ! Velcí žáci už sami, ale menší – u těch se zapojila i celá rodina. ? Která třída je podle vás nejaktivnější? ! Já si myslím, že se všichni snažili, jak mohli. ? Zapojil se do sběru i někdo z druhého stupně? ! Pár dětí jo, ale strašně málo, dokonce i paní kuchařky něco přinesly. Snad se ti starší žáci připojí příští rok. Možná to pro ně bude taková výzva. ? Proč se lesní plody sbírají? ! Kvůli mrazivému počasí se zvířata velmi těžko dostávají ke kvalitní potravě, a tak jsou slabá, nemocná, hynou. Je tedy velmi důležité doplňovat potravu do krmelců. Tím zvířatům pomůžeme, aby zvládly mráz v pořádku. -43-
? Co se stane s odevzdanými kaštany a žaludy? ! Vyberou si je myslivci a odvezou do lesa zvířatům. Celkem se tedy za obě kola nasbíralo 1315 kg kaštanů a žaludů. Nejúspěšnější třídou ve sbírání byla 2. B. Paní učitelce Gemrotové děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších pěkných sběrových akcí a aktivních žáků. Adéla Romanovská 9. A Nejstarší vzpomínka, na kterou si vzpomenu? Moje nejstarší vzpomínka je na to, když jsem viděla první sníh. Byli jsme u babičky na Slovensku a věřte, že toho sněhu nebylo málo. Nasněžilo něco přes metr a sněžilo dál. Taťka mi pomáhal dělat sněhuláka a strejda dělal iglú ve tvaru želvy, do kterého jsem pak vlezla. Ruce se mi třásly zimou, ale i tak mě to uvnitř bavilo. Pak mě zavolal taťka, že mi chce něco ukázat. Vylezla jsem, taťka mě zvedl a hodil do sněhu. Ztuhla jsem. Připadala jsem si jako obří nanuk… Adriana Kušnírová 8. A Moje nejstarší vzpomínka je ze dvou let. Jezdil jsem po obýváku na malém odrážedle. Jezdil a jezdil a narážel do věcí, až jsem narazil do sušáku s prádlem, který se na mě sesypal. Naneštěstí mi roztrhl nejoblíbenější tričko s tygříkem a rozšířil mi jizvu pod pravým okem. Nemohl jsem se odtamtud dostat. Přišla sestra a začala se mi smát. Nechtěla mě vytáhnout ven. Zachránil mě až můj taťka, který mi pak opravil i rozbitou motorku. Jan Lavička 8. A
Byly mi asi tři roky. Strýc s tetou měli svatbu na krásném zámku s ještě krásnější zahradou. Byla tam velká spousta nádherných květin a průchody pod velkými popínavými a přesně sestříhanými keři. Cesty byly ze štěrku. Měla jsem na sobě bělorůžové šaty a s maminkou jsme se procházely celou tou nádhernou zahradou. Nejlepší bylo, že se kolem nás volně procházeli pávi. To je jedna z mých nejstarších a také nejhezčích vzpomínek. Eliška Káňová 8. A -44-
Ve 3 letech při bobování jsem si zlomila ruku, v nemocnici bylo strašně moc lidí. Nikola Petrová 8. B Otevírala jsem skřínku, která vrzala, pes ji zase tlapkou zavíral. Daniela Dostálková 8. B Jakub Závodný: můj oblíbený dudlík jsem hodil slípkám na hraní Maminka mi musela nechat volný gauč a přinést do pokoje i židle, aby mohli mí plyšáci sedět. Pak jsem byla spokojená. Petra Klimánková 8. B Ondřej Balcárek: učil jsem se jezdit na kole, sestra tvrdila, že kolo drží, ale já jsem jel z kopce sám Po cestě do školky jsem potkala psa, ten mi vyrval z ruky mého oblíbeného plyšáka a rozkousal ho. Už jsem si do školky hračky nenosila. Denisa Hucovičová 8. B Jednou, ještě jako malá, jsem měla ve svém pokojíčku postavený domeček. Byl to normální stůl, přes něj byl přehozený fialový závěs a byl dlouhý až na zem. Když jsem si tam šla hrát, nikdo mě neviděl. Rozhodla jsem se toho využít. Vzala jsem manikúrní nůžky a k tomu si vedle sebe postavila malou vaničku, ve které jsem vždycky myla panenky. Začala jsem s tím, co jsem měla v plánu udělat. Nůžkami jsem si ostříhala svoje dlouhé vlasy. Když bylo hotovo, dala jsem si na hlavu tu vaničku a šla jsem do obýváku. Byla jsem přesvědčená, že si toho ani maminka, ani babička nevšimnou. Sedla jsem si na gauč a dívala se na televizi. Pořád jsem měla tu vaničku na hlavě. Maminka vstala, sundala mi z hlavy tu vaničku a začala křičet. Běhala jsem po obýváku a křičela taky. Bála jsem se, že mi něco udělá. Nakonec zasáhla babička. A co bylo dál? To si raději nepamatuju… Sára Síbková 8. C
☺ Smajlíci slaví 30 let od svého vzniku. Jistě je znáte a kdo by je taky neznal? Je to virtuální vyjadřování nálad a pocitů (jako např. :-* líbající, :D rozesmátý), které se většinou píší dvojtečkou, pomlčkou a nějakými uvozovkami… Smajlíka vymyslel v roce 1982 profesor Scott Fahlman z Carnegie Mellon University v Pittsburgu. Poslal totiž první email, ke kterému doplnil několika znaky svoje pocity. Nejprve se tento způsob popisu nálad uchytil mezi spolupracovníky univerzity, ale později prošel -45-
bouřlivým rozšířením po celém světě a smajlíci byli vidět všude. Vypracování několika možností přitom trvalo Scottu Fahlmanovi asi deset minut! :), a proto se také Scottu někdy říká „otec smajlík“. Tito smajlíci se používají skoro všude: na Facebooku, Skype, Twitter, Email atd. Někteří dospělí i děti si život bez smajlíků vůbec nedokážou představit. Zeptala jsem se několika lidí z naší školy, které smajlíky nejčastěji používají: 5. A: Marie Malíková :-P 8. C: Olin Machander :P 5. A: Denisa Skoupilová všechny učitel Petr Ondryáš :-) 7. A: Aneta Havlová :D 7. A: Sebastian Kellermann :* 8. B: Lidka Kovářová :D 7. A: Monika Boháčová :) Jana Horáková 7. A 8. B: Táňa Balcárová :D Rekordní skok z výšky 39 kilometrů Jaké by to bylo, kdybych na místě Felixe Baumgartnera byl(a) já? Sedím ve vesmíru a dívám se na Zemi. Cítím dobrodružství a nadšení, zároveň mám celkem strach a obavy, co se stane, jestli vůbec přežiju. Jsem Lucka Holušová 8. C fascinovaná okolím... Takže už můžu. Všechno je připraveno. Tam dole na mě čeká pár lidí. Mám speciální oblečení a budu skákat z vesmíru na naši modrou planetu. Co když se netrefím a spadnu do vody nebo co kdyby se něco pokazilo??? Lidé si mě budou pamatovat. Sedím si tady a dívám se dolů. Ještě před pár lety by nikoho nenapadlo, že to dokážu. Ale já to zvládnu, skočím! Jdu na to jedna, dva, tři skáču! Lucka Syrovatková 8. C
Nejspíš by se mi honilo hlavou, co moje rodina, kdybych se zranila? Jak by na tom byla? Co by říkali mi kamarádi? Můj kluk, s kterým mám hodně úžasných zážitků, jo, všechno tohle by se mi honilo hlavou… a ještě, že si musím věřit, že nejsem žádná omáčka! :-D Taky by se mi honily samé špatné věci. Nejspíš bych se nechala žduchnout a už bych letěla dolů nebo nevím, jak bych se jinak odhodlala skočit. Věřím, že Felix musel mít hrozné pocity, když se chystal skočit. Tohle není sranda, skočit z 39 km výšky dolů. Michaela Juračáková 8. C -46-
O přátelství a lásce... Je to už dlouho, co se hrnec potkal s pokličkou. Poklička se snažila navázat vztah, ale hrnec to ze začátku odmítal – bál se. Ale když se to opakovalo, postupně si na sebe zvykli a spřátelili se. Potkávají se každý den kolem deseti hodin. Jenže na jejich přátelství žárlil sporák. Jednou, když se znovu potkali a povídal si, začal sporák přidávat teplotu. Tu teplotu nevydrželo dno hrnce a tím pádem hrnec zemřel. Poklička dlouho truchlila a nakonec se rozhodla, že neopustí zásuvku a zůstane tam. Dnes nikdo neví, kde skončila. Aneta Havlová 7. A
Končí nám hodina a už se nemůžu dočkat, až budu doma, ale musím jít ještě na obědy. Jak nás učitelka odvedla do šatny, já viděla tu frontu a říkám si: „Ach jo, co budu dělat, vždyť ta fronta je dlouhá tak, že budu doma až za dvě hodiny." Vůbec jsem nevěděla, jak se to mohlo stát, že tam bylo tolik lidí, nikdy jich tam tolik nebylo. Musela jsem se prostě zabavit, jenže já nevěděla jak. Nezbývalo mi nic, než abych se nudila. Po několika minutách dozor v šatnách pustil všechny žáky, co čekali na oběd, tak jsem se radovala jako malé dítě, ale neuvědomila jsem si, že nahoře na obědech bude pořád stejná fronta. Tak jsem tam stejně skoro hodinu čekala, než jsem byla na řadě. Pavlína Rudelová 7. A Zlatá přednostenka se vrací! Máte podobně smutnou zkušenost jako Pavlína? Máme řešení! Sice jen na týden, ale zato pro dva a přímo k okénku! Zlatá přednostenka se vrací! Kamila pro vás připravila pár otázek. K odpovědím vás dovede buď zdravý (selský) rozum nebo počítačový vyhledávač. Odpovědi napište na lísteček, připište své jméno a třídu a doneste do 16. listopadu 2012 Kamile Skurkové do 9. A třídy. Vítěz bude vylosován. Nečekejte na obědech, když nemusíte ☺ Otázky: 1. V kolika letech ohluchl W. A. Mozart? 2. Čeho se člověk nikdy nedožije? 3. Vyslovíš-li mne, zabiješ mne. Kdo jsem? -47-
Požádali nás lesníci,
Komiks
4. Který měsíc má 28 dní? 5. Tři muži se potápějí v bazénu. Když vylezou z bazénu, jen dva z nich mají mokré vlasy. Proč? 6. Patří to tobě, ale tví přátelé to používají více než ty. Co je to?
Vítězové soutěže
abychom jim pomohli.
se zblízka seznámí se zvířátky!
Na vydání 102. čísla Druhého patra se podíleli: Lucie Stupavská (vedoucí vydání), Kamila Skurková, Adéla Romanovská, Markéta Petrová, Markéta Petrová, Zuzana Vachalová, Martina Vachalová, Lucie Syrovatková, Barbora Štarhová, Jana Horáková, Aneta Havlová, Jana Strnadlová, Žaneta Stránská Obrázky kreslili: An h Tranová, Tomáš Wolf, Kristýna Kociánová, Monika Lančová, Dominik Galko, Sara Rebecca Concu Fotografie: Adéla Romanovská (str. 31, 33, 41, 43), Petr Ondryáš (str. 25, 26, 30, 31, 35, 36), Jaroslava Káňová (str. 29), Radek Ondryáš (str. 38), Kristýna Martináková (str. 39) (Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš Komiks: Dominik Bražina e-mail:
[email protected] http://www.zstyrfren.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 2. 11. 2012
-48-
