Ztracená křídla „Hej, Komui, co máme za misi?“ Sue se zašklebila na Allena, který seděl na opačné straně pohovky, Lenalee jim podala složku s informacemi. Dívka s hnědými vlasy s blond proužky je rychle otevřela a podívala se, kam vlastně pojedou. Jak Komui vysvětloval podrobnosti, její úsměv se proměnil z veselého na nucený. „Pojedete do jedné části Francie, kde se nachází jeden starý Cirkus. Je schovaný v lese a hemží se to tam Akumama, tak si dávejte pozor. Někde by tam měla být Innocence, tak jí zajistěte a přivezte ji. Důvěřuji vám třem,“Komui se zářivě usmál na Sue, Laviho, o kterém ani nevěděli, kdy se tam zjevil, a Allena. Dívka se jako na klíček zvedla a přešla ke dveřím. „Budeme se snažit, Komui-san,“ řekla s falešným úsměvem, když stála na prahu. Pak rychle zmizela do svého pokoje, ani nedala šanci Allenovi a Lavimu aby se zeptali co se děje. Normálně žertovala o všem a o všech a před cestou je pobavila pár žertíky s převleky, ale teď nic. Seděla u sebe v pokoji a v rukou opatrně svírala křišťálový pohár. Měla nepřítomný pohled. „Tak se tam zase vrátíme, co?“ zaznělo hořce a zároveň smutně do ticha. Ve vlaku se Sue občas zvedla, aby do kupé přišla dívka naprosto jiného vzhledu s havraními vlasy a svůdným pohledem. Samozřejmě, že to byla mladičká Exorcistka v jednom ze svých kostýmů. „Sue!“ Lavi protáhl každou hlásku a opřel se o sedadlo jako nadšené dítě. „Jak to že se umíš tak dobře převlékat?“ zeptal se na otázku, co ho už dlouho hlodala. Sue se jen ušklíbla a podívala se z okna. „Převleky používám, aby mohla získat peníze na zaplacení pohledávek mojí učitelky a taky…,“ na chvilku se odmlčela a podívala se na něj s milým úsměvem. „Aby mě nezabili ve městech kde je na ní už vypsaná odměna za její dluhy,“ řekla mu překvapivou odpověď. „Ta-takže z nouze ctnost?“ zeptal se rusovlasý mladík nervózně a dívka mu to jen odkývala. Allen se na ní jen obdivně podíval, byla na tom ještě hůř jak on. Jeho ještě nechtěli zabít. „Hej, jsme tady, dneska přespíme ve městě a zítra se půjdeme podívat do toho Cirkusu, co myslíte? Byla to dlouhá cesta vlakem,“ Sue se na oba kluky usmívala, ale její úsměv připadal Allenovi jako by něco schovával, ale nedokázal říct co. Tak jen souhlasil se spánkem. Kolem půlnoci malinko vrzli dveře a do pokoje bělovlasého chlapce padlo světlo z chodby, to však rychle zmizelo, když návštěvník jeho pokoje rychle zavřel dveře. Tichounké skoro neslyšné kroky přešli k jeho posteli. „Omlouvám se, ale musí to tak být, nechci, abyste se do toho s Lavim pletli,“ ozval se tichý šepot a mladík se malinko zamračil ve svém spánku. Na levé oko mu ukáplo malinko roztoku z jedovatého břečťanu. Dívka se smutně usmála a odešla, jeho oko se zhojí, tím si byla jistá, ale to co právě čeká ji, bude asi to nejtěžší, co kdy musela udělat. Allen se u snídaně ošíval a nemohl otevřít levé oko, jak ho měl napuchlé. Sue se k němu naklonila a pořádně si ho prohlédla. „Nevím, co jsi dělal, ale vypadá to jako nějaká vyrážka. Nepřišel si do kontaktu s jedovatým břečťanem?“ zeptala se ho, když něžně osahávala napuchlou pokožku. Dotek jejich studených rukou byl pro Allena dost příjemný a tak jí nechal. „Kde by tu přišel do kontaktu s jedovatým břečťanem?“ zeptal se Lavi a vzhlédnul od své snídaně. Sue pokrčila rameny. „Vím já, kam leze?“ drkla do Allena laškovně a usmála se na něj. Bělovlasý mladík malinko zčervenal, ale taky si kladl otázku, co se mu to vlastně stalo. „Tak pojďte vy dva,“ poplácala je až přehnaně veselá Sue po ramenou, ještě když jedli. Ona sama se svého jídla sotva dotkla. Allen se ani moc nedivil, zjistil, že dívka pořádně jí teprve když několik dní hladoví, asi nějaké návyky z dětství. Když mohla jíst, tak jedla jen tolik, aby si udržela tělesnou váhu. Dívka měla lehký krok a vypadala jako by šla navštívit staré známé, ne že půjde do bitky s Akumama. Lidé ve městě je varovali, ať do města nechodí, že se ještě nikdo nevrátil a taky z něj vychází podivné zvuky. Sue se tomu jen smála. Ani Lavi s Allenem nevěděli, co se s dívkou stalo,
obyčejně se jen mile na lidi usmála a ujistila je, že budou v pořádku. A samozřejmě to jak byla neustále skvěle upravená, taky dodávalo na její důvěře. Vešli do opravdu temného lesa, Sue několik kroků před kluky, kteří se neustále rozhlíželi a čekali útok z jakékoliv strany. „V temném lese, Stojí veliký stan, Nebojte se, Přidejte se k nám.“ Ozval se najednou dost děsivý zpěv. „Sue! To není vtipné!“ vyjel na ní Lavi a dívka se rozesmála. Přestala zpívat, ale stále si broukala tu děsivou pouťovou melodii. Oba kluky to dost nervovalo. Po nějaké době, kdy už se Allen s Lavim divili, jak to že je nikdo nenapadl, vyšli na prosluněný plácek a oslepilo je světlo. „Mladá slečna se vrátila!“ ozval se nadšený výkřik a než se nadáli, Sue byla odtažena pryč. Ne že by se bránila. Chlapci aktivovali svou Innocence a chvilku se rozkoukávali. Pak jim spadla brada. Sue se smála v kroužku dětí a dospělých, kteří jí očividně dost dobře znali. „No tak to stačí, jsem zpátky, ale pracovně, no tak lidi, nechte toho,“ smála se a snažila se od sebe odstrkovat ruce, co jí hladili po vlasech a oblečení. „No tak dost!“ ozval se odkudsi ženský hlas a z obřího cirkusového stanu vyšla vysoká štíhlá žena, velmi podobná Exorcistce. Všichni jako na povel přestali a uvolnili uličku pro ženu. Ta přešla až k dívce, která na ní trpělivě čekala. „Tak naše mala zbloudilá hvězdička konečně dorazila domů? Vítám tě,“ usmála se žena na Sue a objala jí. Dívka měla chvilku zavřené oči, jako by se přemáhala, ale nakonec i ona objala starší ženu a vesele se usmála. „Jsem zpátky,“ řekla jen dívčí Exorcista a podívala se ženě do očí. „Ani si se nezměnila,“ prohlásila po chvíli s úsměvem. „Ale ty jsi vyrostla do krásy, ale zajímalo by mě, jestli i tvoje nadání se nezměnilo a jen rostlo,“ žena se stále usmívala, ale v tom co řekla, bylo i něco jiného, něco co kluci nedokázali podchytit. „Jistě že ano, bratře,“ řekla Sue s úsměvem a všichni kolem ztuhli. Allen i Lavi se snažili podívat na Sue, ale ostatní jim v tom překáželi. „Ale, ale, ale, jak dlouho už to víš, Suellenko?“ řekla žena a stále se na dívku usmívala, jen její ruce co měla na ramenou blondýnky, jí víc sevřeli. „Od začátku,“ byla temná odpověď. Allen pak nemohl říct co se dělo dál. Najednou bylo všude plno Akum a nikde žádní lidé. „Innocence! Aktivace!“ ozval se dívčí hlas. „Větrná smršť!“ V tu ránu se kluci nedokázali udržet na nohou, díky vichřici, co propukla. Akumy byly ničeny všude, a když se konečně po chvíli vítr utišil a prach usadil, mohli kluci spatřit Sue, jak stojí na jednom opěrném stožáru stanu a dívá se na ženu, co stála na špičce druhého. „Jak si jen mohla, sestřičko? Miloval jsem tě, zbavil jsem tě otce, co tě tak mučil. Jak si mě mohla opustit? A ani na mém pohřbu jsi neplakala! Jak můžeš být tak bezcitná?“ krásný obličej starší z žen se zkřivil v bezmezné nenávisti. „Protože já tě nenáviděla,“ byla jednoduchá zpěvná odpověď do Exorcistky. Její pohled byl upřený do nikam a její oči prázdné. „Ty nevděčná malá hnusná…“ Akuma ani nedokončila svou urážku a vzal na sebe svou pravou podobu zbraně druhého stupně. Allen a Lavi už se hotovili, že Sue pomohou, když je zastavilo jakési neviditelné pole. Allenovo oko už se zhojilo, samo od sebe, a ukázalo mu duši té jediné Akumy, co zbyla. „Tohle je moje síla, silové pole. Pokud nebudeš dostatečně rychlá, tak se udusíš, tvoji přátelé přijdou na řadu později. Tedy pokud mi neřekneš kde je ta Innocence. Pak vás možná ušetřím,“ prohodil démon nonšalantně a dívka se jen ušklíbla.
„Tak to budu muset být prostě rychlá a vyřídit tě,“ pronesla s krutým úšklebkem. Akuma jí ten úšklebek vrátila a začala po ní pálit. „To je k ničemu,“ zasmála se dívka a schovala se za hradbu ze svých křídel. Ani jedna střela se k ní nedostala. Z hrdla Akumy se ozval nezařaditelný výkřik a vyrazil na dívku. Ta na nic nečekala a vystřelila do oblak. Její křídla vířila vzduch a protínala ho jako nemilosrdné nože. Ani pohled, kterým častovala Akumu, nebyl vřelý a plný lásky. Bylo v něm jen opovržení. „Nedívej se na mě z vrchu!“ vykřikl a natáhl po ní jeden spár. Dívka se chytila za hrdlo, tedy snažila se, vypadalo to jako by neviditelná bariéra bránila, aby se mohla dotknout svého těla od krku nahoru. Pomalu jí docházel vzduch. „Tak přeci jen to budu muset udělat,“ zašeptala a poprvé se na Akumu podívala. Pohled měla plný smutku a vřelé lásky. „Sbohem v zásvětí,“ zašeptala. „Invokace druhého stupně! Pták Noh!“ vykřikla a její křídla zmohutněla, teď měla opravdu úctyhodné rozpětí a některá pera se zbarvila zlatě. Na jejích rukou a nohou se objevil jakási hnědozlatý kožíšek a na obličeji se objevila ptačí karnevalová maska ve stejných barvách. „Hněv Babylonu!“ řekla jen a pak jedním mávnutím křídel propuklo peklo. Objevil se obří větrný vír, který v sobě uvěznil Akumu a postupně do sebe vtahoval i vybavení cirkusu. „Co se to děje!“ zařval Lavi na stejně zmateného Allena, který nemohl odpoutat oči od výjevu před sebou. Sue se vznášela jen několik stop od větrné stěny a nedalo se říct, jaký výraz měla v obličeji. Pak jen svěsila hlavu a vystřelila nahoru, k otevření větrného trychtýře. Spustila se do něj a zmizela jim z očí. Dívka se střemhlav vrhla do oka tornáda a přesně mířila na Akumu uvězněnou v něm. Jak rychle padala ke svému cíli, ukápla jí slza. Její bratr to zpozoroval a ztuhl na místě. Pusu dokořán. Vše skončilo, jak rychle to začalo. Větrná smrť se uklidnila a na místě kde byl dříve prokletý cirkus, byly nyní jen trosky. Nikde ani známka po Akumě a Allen se rozhlížel. Sue stála mezi troskami, křídla svěšená se válela v prachu a masku staženou na hruď. Celá se třásla a z očí jí padali slzy. Co však nejvíce překvapilo Allena, jeho levým prokletým okem viděl duši mladého kluka, co vypadal hodně podobně Sue, jak se před ní vznáší a mile se usmívá. „Děkuji,“ zaznělo do větru, když se duše mladíka rozplynula v nicotě. „Omlouvám se, omlouvám se, je mi to líto,“ šeptala dívka, když k ní Exorcisti došli. „Neměla jsem vám nic zatajovat, já … já vím kde je ta Innocence, pro kterou nás poslali, věděla jsem, že tu bude tolik démonů, a přesto jsem sabotovala tuhle misi,“ dostala ze sebe mezi vzlyky. Oba chlapci se na sebe jen podívali, Allen jí dal ruku na rameno a mile se na ní usmál. „Co tím myslíš, Sue? Přece jsi je všechny porazila,“ řekl jí, aby jí rozveselil. Dívka se rozvzlykala ještě víc, padla na kolena. „To já jsem nakapala výtažek z jedovatého břečťanu na tvé levé oko,“ řekla jim a Allen s Lavim byli dost překvapení. „C.. cože? Proč?“ dostal ze sebe Allen po šoku. „Protože jsem nechtěla, abyste začali likvidovat ty lidi, které jsem znala od útlého dětství, chtěla jsem… chtěla jsem, aby se přeměnili v Akumy a…,“ došla jí slova, teď jen seděla a dívala se před sebe. „Naše rodina byla nejlepšími akrobaty u cirkusu jací, kdy byli,“ začala šeptem povídat, po chvilce ticha, oba kluci se na sebe jen podívali se zvednutým obočím a přidřepli si k ní. „Rodina Salyor byla pověstná svými překvapivými akrobatickými kousky,“ pronesla s něžným úsměvem na rtech. Lavi se zamyslel. „To je pravda, do téhle cirkusové rodiny se nemohl přiženit jen tak někdo, musel prokázat, že je opravdový akrobat aby mohl přijmout jejich příjmení. Ale před několika lety veškeré zmínky o téhle rodině zmizely,“ pronesl zamyšleně a podrbal se na bradě. „To protože já jsem jediná přeživší z téhle rodiny,“ řekla Sue trochu trpce. „Celým jménem jsem Suellen Salyor, nejmladší následovnice akrobatické rodiny Salyor. Měla jsem kdysi bratra Damiána, moje dvojče, který byl ještě nadanější akrobat jak já. Nikdy nespadl z hrazdy a nikdy ho rodiče nemuseli kárat. Ale on si z toho nic nedělal, nikdy nebyl namyšlený, vždy se o mě staral, ať
jsem provedla jakoukoliv hloupost,“ vyprávěla jim vřele, bylo vidět, jak moc bratra miluje. Allen se zamyslel. „Neřekla si té Akumě bratře?“ zeptal se a taky pár dalších věcí, co ta Akuma řekla, ho trápilo. Jak by tahle dívka mohla být bez srdce. Sue se postavila a usmála se na oba. „To bysme asi měli probrat někde jinde než v těhle lesích, ne?“ řekla jim a rychle vyrazila do hotelu, kde byli ubytováni. Jakmile dorazili do vesnice, všechny ujistila, že nebezpečí nehrozí a temný cirkus je zničen. Pak se ztratila do svého pokoje a kluci na ni čekali v jídelně, vypadala to jako by se dívka vyhýbala vysvětlení. Vyšla z pokoje, až když byla zase perfektně upravená, vítr jí totiž příšerně pocuchal vlasy. Sedla si naproti chlapcům a vydechla. „Ano, tak Akuma co na sobě měla kůži mojí matky, v sobě držela duši mého bratra,“ řekla jim naprosto klidně a kluci se neubránili úžasu. „Jak si to mohla vědět?“ dostal ze sebe Lavi a naklonil se k ní, jestli taky nemá prokleté oko jako Allen. Sue se jen zaklonila a plácla ho přes ruku, když jí chtěl zadržet. „Protože jsem viděla, jak se to stalo a taky matka byla fixována na bratra, stejně jako na mě. A navíc nikdo kdo mě dobře zná, mi neříká Suellenko!“ naštvaně pronesla, opravdu nesnášela, když jí tak říkali. „Tedy nikdo mi tak neříkal kromě bratra,“ zase se objevil ten něžný pohled v jejích očích. „Jak jsem kdysi řekla, nikdy nespadl z hrazdy, což byl nástroj, který pro nás rodiče vybrali. Věc, se kterou budem vystupovat,“ řekla trochu nepřítomně a podepřela si bradu. Vypadala poněkud smutně a ztraceně ve vzpomínkách. „Rodiče na nás byli tvrdí, pokud šlo o trénink, tehdy jsem byla hroznej uplakánek a slaboučká holčička, co se stále schovávala za máminu sukni,“ řekla jim s úsměvem a kluci si nedovedli představit jak tahle holka, by mohla být taková, jak se líčí. „Nemohla jsem vystupovat bez záchranné sítě, bratr už od svých 7 let vystupoval bez ní. Já jsem v té době zvládla sotva jednoduché salto. Ale to, že nikdy nespadl, bylo to, co způsobilo jeho smrt. Protože i pták musí jednou dosednout na zem,“ podívala se na ně, její pohled byl vážný. „Bratr zemřel, když spadl z hrazdy u našeho společného čísla, v té době už jsem byla dostatečně dobrá, cvičila jsem každý den bez přestávky. Ale to je mimo, co jsem chtěla říct. Tehdy mu uklouzla ruka, když se chytal po přeskoku z hrazdy na hrazdu, padl na zem a srazil si vaz. Byl mrtví na místě,“ mluvila o tom dost věcně a bylo vidět, že jí to dost mrzí. Potřásla hlavou. „Kdysi jsem mu slíbila, že nebudu brečet a vždy se zvednu a budu se snažit dotknout oblohy. Tak jsem nebrečela. Nebrečela jsem ani, když jsem narazila na maminku, jak upisuje svou duši Earlovi ani, když jí zabila Akuma. Byla jsem silná a přetvařovala jsem se. Protože svého bratra miluji,“ dodala a oči se jí zase leskly. Otřela si tváře. „Když se pak naskytla možnost odejít a trénovat se svou Innocence, tak jsem to vzala, nechtěla jsem, aby učitelku zabili ty Akumi co se u nás usazovaly. I když po pár letech s ní si říkám, že to bylo to nejhloupější rozhodnutí, co jsem učinila,“ usmívala se, ale v ruce drtila vidličku. „A ta Innocence, ta je tady,“ vytáhla na stůl dva křišťálové poháry. „Tohle jsme dostali při našem narození společně se zlatou nití, ze které je má Innocence, nikdy se nerozbili i když jsou z nejjemnějšího křišťálu, jen když bratr umřel, jeho pohár se změnil z průzračného na naprosto černý,“ objížděla prsem po obvodu černého poháru a ten vydával podivný zvuk. „Kde si je vzala?“ divil se Allen a vzal si druhý pohár do ruky, byli na něm vidět krystalky soli, jako by ho někdo naplnil slanou vodou a nechal odpařit. „Celou dobu jsem je měla u sebe,“ řekla jim se smíchem, pro ni to bylo opravdu veselé, jen kluci se začali rozčilovat, proč tedy museli jet takovou dálku, když si mohli užívat pohodlí na Velitelství. Sue se jen smála a připadalo jí to velmi veselé. Jednu část příběhu jejího života jim ale zatajila. Nikdy nikomu neřekla, že ač bratr byl proměněn v Akumu, stále se o ni jaksi staral. Zabil otce, který jí bil, když jen trochu spletla své číslo a který jí zavíral do temného malého kumbálu. Takhle si vypěstovala strach z malých a temných míst.
Nikdy nikomu neřekla, že spala s proměněným bratrem v jedné posteli a to taky bylo jediný čas, kdy byla opravdu v teple. Její krevní oběh nemohl její dlouhé a křehké končetiny dostatečně zahřívat. Vždy je měla ledové, ale když byl nablízku on i když v matčině těle, bylo jí teplo. Milovala svého bratra a on miloval jí. Nikdy nenechal žádného jiného kluka k ní přiblížit. Nikdy nikomu neřekla, že jde dál, jen proto, aby splnila jeho a její sen. Dotknout se oblohy a nastavit křídla slunci. Proto se stala Exorcistkou, aby se dotkla oblohy a pomohla ostatním duším, které věznil Earl.
