AA D D NN O O TT AA TT II O O II UU RR II SS PP RR UU D D EE NN TT II Æ Æ XX XX II Die XX APRILIS A.D. MMIX
V. Svatý Tomáš Aquinský a II. vatikánský koncil P. ThLic. Damián JiĜí Škoda, CFSsS I. Introdukce 1. Zabývat se osobou sv. Tomáše a jeho uþením má stále velkou dĤležitost a je nesmírnČ aktuální. Protože jeho filosofii použila Církev, aby na rozumových základech stanovila smČrnice víry, aby prohloubila, bránila a organizovala Boží zjevení, ba dokonce aby formulovala svá dogmata. Proto se jedná o platnost teologie jako vČdy, samotných kĜesĢanských pravd obsažených v dogmatech a v neposlední ĜadČ hodnoty samotného Magisteria Církve. Proto se nejedná o pĜehnanou frázi, nebo pĜemrštČnou chválu svatého Tomáše, ale o velmi meditovanou a teologicky promyšlenou, Pia XI ve Studiorum ducem, kterou potom pĜevzal Pavel VI – „In Thoma onoradno majus quidam quam Thomae ipsius esistimatio veritur, id est Ecclesiae docentis auctoritas“. 2. ÚstĜedním bodem našeho zamyšlení bude pĜedevším II. Vatikánský koncil a svatý Tomáš Aquinský. I když by bylo velmi krásné se zamyslet nad encyklikou Aeterni Patris, Lva XIII, nebo také nad jednou z nejvČtších encyklik Jana Pavla II Fides et Ratio. Ale velmi krásné je i zamyšlení Pia XI v encyklice Studiorum ducem, protože tento církevní dokument nám mĤže pomoci nahlédnout sv. Tomáše pĜedevším jako svČtce. Protože u nČho se prolínalo to úžasné „spojení uþenosti se zbožností, vzdČlanosti se ctností, pravdy s láskou, které bylo u AndČlského uþitele opravu skuteþnČ jedineþné a proto mu bylo pĜisouzeno jméno Doctor comunis. 3. DĜíve než se dotkneme pĜímo uþení II. Vatikánského koncilu je dobré pĜipomenout nČkteré body z proslovu Jana XXIII na poþátku tohoto koncilu. NeboĢ interpretovat koncil bez pochopení, proþ byl svolán mĤže vést k jiným závČrĤm. „To co nejvíce tento ekumenický koncil zajímá je, aby (sacrum christiane docrine depositum) posvátné kĜesĢanské uþení bylo chránČno a vyuþováno úþinnČjší formou 35 . Toto uþení obsahuje celistvého þlovČka, složeného z duše a tČla a my máme na této zemi pĜikázání, jako poutníci smČĜovat do nebeské vlasti ...“ Papež Jan XXIII si byl tedy vČdom teologického vývoje, který nastal na poþátku 20 století. Ale pĜipomínal, že tato výjimeþná situace, která byla v teologii, byla pĜedevším také díky klidnému, hlubšímu a analitickému studiu bohatství tradice Církve, ale bylo zapotĜebí pĜenést je do mluvy dnešní doby a do situací a zpĤsobu života. 4. Papež se odvolával také na velké Ekumenické koncily, obzvláštČ na Tridentský a I Vatikánský koncil. „Ale naším úkolem není pouze stĜežit tento drahocenný poklad uþení – jak pokraþuje papež - ale neúnavnČ, bez báznČ pokraþovat v díle, které vyžaduje dnešní doba, pokraþujíc cestou, kterou Církev kráþí již 20 století“. Papež zdĤrazĖoval, že jedno je „depositum fidei“ a nČco jiného je zpĤsob, jakým je ohlašováno. Velký dĤraz byl tedy kladen na metodu, to je na formu, zpĤsob výkladu, který odpovídá uþení Církve. Proto byl tento koncil zamČĜen pĜedevším pastoraþnČ. Takže se chápe, že základní intencí II. Vatikánského koncilu bylo pĜedat již pevnČ vlastnČnou pravdu, ale jistČ a hluboce ji pĜedat tak, jak to vyžadovaly nové þasy.
35
JAN XXIII, Proslov pĜi otevĜení Ekumenického koncilu II Vatikánského, 11 Ĝíjna 1962, þ. 5,1-5, pĜevzato z CDROM, Il Concilio Vaticano II e i concili : Quod Concilii Oecumenici maxime interest, hoc est, ut sacrum
christianae doctrinae depositum efficaciore ratione custodiatur atque proponatur.
212
AA D D NN O O TT AA TT II O O II UU RR II SS PP RR UU D D EE NN TT II Æ Æ XX XX II Die XX APRILIS A.D. MMIX II. Co doopravdy Ĝekl II. Vatikánský koncil vĤþi uþení sv. Tomáše Aquinského? 5. Poté co jsme se pouze velmi krátce dotkli úvodního projevu Jana XXIII, ve kterém nechtČl zrušit „depositum fidei“ a uþení kterého se dosáhlo pĜedtím. Proto jsou velmi nepravdivé a povrchní výklady II Vatikánského koncilu, které hovoĜí o tom, že se již upustilo od uþení sv. Tomáše Aquinského, nebo stavČt do protikladĤ pozice I Vatikánského koncilu a II Vatikánského koncilu. Podle tČchto interpretací by potom pojetí I Vatikánského koncilu bylo intelektualistické v pojetí Božího zjevení, kdežto pojetí II Vatikánského koncilu by bylo personalistické. I Vatikánský koncil by se odkazoval na scholastiku identifikovanou se sv. Tomášem Aquinským a II Vatikánský koncil by naopak odkazoval na filosofii personalistickou XX století. Nebo jak chtČl K. Rahner e jeho následovníci, podle níž „neoscholastika v posledních 150 letech byla snad posledním pokusem vést teologii prostĜednictvím jedné filosofie. Ale toto nyní není absolutnČ možné. A ve skuteþnosti, souþasná teologie ukazuje, že se již nevČnuje tomuto pokusu“ 36 . „Církevní teologie budoucnosti – píše ten stejný autor – se mĤžou klidnČ spolehnout se na rĤzné filosofie a v jistém smyslu rozdílné a cizí jedna k druhé, bez toho, že by v linii principĤ, byla možná nČjaká vyšší integrace ve filozofickém systému, který by bylo možné považovat za absolutní a který by byl jediný“ 37 . 6. Podobné soudy, který ohlašovaly, že už pĜišel konec tomistického hnutí, které je hájeno magisteriem papežĤ se nacházely þasto (a možná se ještČ mĤžou potkat dnes). Byly totiž rozšíĜeny na mnoze v rĤzných publikacích a teologických knihách po Koncilu. Jenom jako pĜíklad, si mĤžeme pĜipomenout, co se mohlo þíst v þísle, které bylo vydané Mezinárodní teologickou komisí a pĜeloženo do mnoha jazykĤ: „Kanonizace, která se stala 1879 ze strany Lva XIII, scholastiky – podle ducha a principĤ Tomáše Aquinského (spoleþnČ s 24 tezemi vyjádĜené v r. 1914), navzdory podnČtu historického vývoje, se ukazuje jako ojedinČlý pokus urþit nemČnné patrimonium“ 38 . Kdyby mČli pravdu tito teologové, jak máme chápat komentáĜ Jana Pavla II v tomto smČru ve své encyklice Fides et Ratio? 7. „Papež Lev XIII svou encyklikou Aetrni Patris uþinil krok historického dosahu pro život církve. Po více než jednom století neztratily mnohé výroky tohoto dokumentu nic na svém významu a to jak z praktického, tak z pedagogického hlediska; platí to pĜedevším o nesrovnatelné hodnotČ filozofie sv. Tomáš. Obnovení nauky „andČlského uþitele“ se jevilo papeži Lvu XIII. Jako nejlepší cesta k takovému zpĤsobu filozofování, jaký vyžadovala víra. Jaké šĢastné dĤsledky tato papežova výzva s sebou pĜinesla, je znám. Bádání o uþení sv. Tomáše a ostatních scholastických autorĤ zaznamenala nový rozkvČt. Historická studia dostala mocný podnČt a následovalo znovuobjevení bohatství stĜedovČkých filozofĤ, jež bylo do té doby témČĜ neznámé, a vznikly nové tomistické školy. Za pomoci historické metody udČlalo velké pokroky poznání díla sv. Tomáše; þetní vČdci odvážnČ vnesli do diskusí o filozofických nebo teologických problémech té doby tomistickou tradici. NevlivnČjší katoliþtí teologové tohoto (20) století, jejích reflexím a bádání za mnohé vdČþí 2. vatikánský koncil, jsou syny této obnovy tomistické filozofie. Církev tak mČl ve 20. století k dispozici silnou skupinu filozofĤ, kteĜí byli vychováni ve škole „andČlského uþitele“ 39 36
K. RAHNER, Schriften zur Teologie, Benzinger Verlag, Zürich Einsiedeln Köln 1972, str. 80-81 K. RAHNER, Schriften zur Teologie, IX, 1972 – 2, str. 151. 38 W.KERN, Pluralismo filosofico e pluralismo teologico, in Pluralismo, unità della fede e pluralismo teologico, Dehoniane, Bologna 1974, str. 232. 39 JAN PAVEL II, Encyklika, Fides et Ratio,Bell, Praha 1999, str.61-62 37
213
AA D D NN O O TT AA TT II O O II UU RR II SS PP RR UU D D EE NN TT II Æ Æ XX XX II Die XX APRILIS A.D. MMIX 8. Není tedy ojedinČlým pokusem papeže Lva XIII, jak chtČl Ĝíci W. Kern, a také není pravdou, že by II. Vatikánský koncil vložil tichý závoj na sv. Tomáše, jestliže právČ ti teologové, kteĜí byli formováni ve škole AndČlského uþitele patĜili k tČm nevlivnČjším v minulém století a jímž za mnoho vdČþí II. Vatikánský koncil. Proto mĤžeme spoleþnČ s Pavlem VI tvrdit, že právČ II. Vatikánský koncil representuje jeden z nejvČtších momentĤ historie thomismu, protože pĜi nČm Církev slavnostnČ ukázala s jakou pĜízní posuzuje toto uþení: „Církev v tČchto staletích (to je od 13 století dále) uznala jako trvalou hodnotu a dĤležitost uþení sv. Tomáše Aquinského, pĜedevším v nČkolika velmi dĤležitých chvílích, jako bČhem koncilĤ Florentského, Tridentského a Vatikánského I, pĜi kodifikaci Církevního práva a pĜi II. Vatikánském koncilu... 40 e pokraþuje tentýž papež, dále „ten stejný koncil dvakrát doporuþil katolickým školám sv. Tomáše... A to bylo, kdy poprvé nČjaký Ekumenický koncil doporuþil teologa a tím je právČ sv. Tomáš“ 41 . NejdĤležitČjším faktem v historii Církve, není tedy to, co se dČlo pĜi koncilních diskuzích (i když to také v urþitém smyslu pomáhá pochopit situaci), ale co Ĝíkají koncilní dekrety. Proto uþiníme malou analýzy textĤ, kde se hovoĜí o uþení sv. Tomáše, abychom mohli lépe pochopit její smysl. III. Optatam totius – Decretum de institutione sacerdotali 9. V Optatam totius, které bylo vyhlášeno 28. Ĝíjna 1965, je sv. Tomáš jmenován v páté þásti: Úprava církevních studií v þ. 16, kde se hovoĜí o teologických studiích, pĜesnČji Ĝeþeno o studiu dogmatické teologie: „Potom se mají bohoslovci uþit hloubČji pronikat do tajemství spásy pomocí spekulace pod vedením svatého Tomáše a objevovat jejich vzájemnou souvislost, aby se dospČlo k jejich dosažitelnČ nejlepšímu objasnČní” 42 . Proto dosvČdþuje koncil, že mimo pozitivní teologii, existuje a musí existovat v Církvi jako doplĖující þást jedné jediné teologie také teologie spekulativní a ta musí být studována, ne v napodobení toho, co udČlal sv. Tomáš, tak jak to chtČl v pĜi koncilní diskusi Kard. Leger a ani ne následujíc uþení všech uþitelĤ Církve jak výchovních tak západních, jak navrhoval Patriarcha Maxim IV, ale pod vedením sv. Tomáše „Santo Thomaso magistro”. A protože by bylo absurdní pĜedepsat prohloubení pozitivní teologie na bázi spekulativní teologie sv. Tomáše, jestli by mezi obČma nebyla kontinuita a harmonie a tím je také jasné, že celá teologie sv. Tomáše je uznána, preferována a doporuþena jako ta, která nejlépe vysvČtluje, prohlubuje, chrání a Ĝídí celý fakt zjevení a uþení Církve. Tím také II. Vatikánský koncil podtrhl již nČkolikrát vyslovenou myšlenku a kterou Lev XIII ve své encyklice Aeterni Patris formuloval takto: „právČ tím, že sv. Tomáš mČl ve velké úctČ Svaté (církevní) Otce (a tím spíše inspirované autory – Písmo Svaté) a od všech jak se zdá zdČdil ducha vČdČní, ducha poznání“. 10. Dalším dĤležitým bodem je poznámka þ. 36 k tomuto koncilnímu textu, která slouží jako urþitý zpĤsob komentáĜe k textu. Na jedné stranČ – aby se pĜedešlo klasické námitce, podle které urþité pĜedepsání jako je toto, brání svobodnému vČdeckému bádání – jsou citována slova Pia XII pĜi slavnostní Ĝeþi k alumnĤm – posluchaþĤm semináĜĤ: „ZávodČní (…) v hledání a šíĜení pravdy není doporuþováním
PAOLO VI, Lumen Ecclesiae, Lettera Pontificia al Maestro Generale dell’Ordine Domenicano — l’Angelico Dottore San Tommaso d’Aquino “luminare della Chiesa e del mondo intero”, 5 dicembre 1974, Insegnamenti di Paolo VI, 3, þ. 14 41 PAOLO VI, Lumen Ecclesiae, þ. 24 42 II VATIKANSKÝ KONCIL, Optatam totius, þ. 16, «einde ad mysteria salutis integre quantum fieri potest illustranda, ea ope speculationis, S. Thoma magistro, intimius penetrare eorumque nexum perspicere alumni addiscant». 40
214
AA D D NN O O TT AA TT II O O II UU RR II SS PP RR UU D D EE NN TT II Æ Æ XX XX II Die XX APRILIS A.D. MMIX nauky sv. Tomáše maĜeno, spíše se tím povzbuzuje a bezpeþnČ Ĝídí.“ 43 ; a na druhé stranČ se vysvČtlují zásluhy tohoto uþení a proto ospravedlnČní tohoto pĜedpisu, slovy pronesené papežem Pavlem VI pĜi jeho proslovu na papežské univerzitČ GregoriánČ roku 1964, v kterém jasnČ zaznívají ta slova mnohých svých pĜedchĤdcĤ na stolci PetrovČ: „ProfesoĜi (…) aĢ s úctou naslouchají hlasu církevních uþitelĤ, mezi kterými zaujímá pĜední místo svatý Tomáš Akvinský. NeboĢ tak veliká je síla génia AndČlského uþitele, tak upĜímná láska k pravdČ a tak velká moudrost, když zkoumá nejvyšší pravdy, když je vykládá a dokonale uvádí v jednotu, že je jeho nauka nejen velice úþinný nástroj k zabezpeþení základĤ víry, ale i k zajištČní plodného a zdravého pokroku.“ 44 11. Co se týká filozofického studia, v þísle 15 dokumentu Optatam totius, není sv. Tomáš pĜímo jmenován. Komise nevidČla jako vhodné pĜijmout pĜání mnoha koncilních otcĤ, kteĜí žádali výslovné zmínČní AndČlského uþitele také v tomto bodČ dokumentu. Ale pokusme se dobĜe podívat zda ve slovech, které oznaþují, na jakých základech mají pĜijmout seminaristé – klerici filosofickou formaci. I když chybí výslovnČ jméno, jestli nicménČ res, to je, jestli je v podstatČ doporuþena jeho filosofie. Dokument se vyjadĜuje takto: „Filozofické obory se mají pĜednášet tak, aby vedly bohoslovce pĜedevším k dĤkladnému a ucelenému poznání þlovČka, svČta a Boha. PĜitom je tĜeba opírat se o stále platné filozofické dČdictví, ale také mít na zĜeteli filozofické zkoumání novČjší doby, zvláštČ to, které má vČtší vliv ve vlastním národČ“ 45 . KonkrétnČ je zapotĜebí stanovit, jestli „stále platné filozofické dČdictví“, je tou samou vČcí jako filosofie sv. Tomáše Aquinského vzata ve smyslu, jak byla stále pĜedepisována od papežĤ Lva XIII až po Pavla VI. Je dobré vČdČt, že posvátná Kongregace pro katolické studium a výchovu, která byla požádána, aby vysvČtlila, co rozumČl koncil pod pojmem „stále platného filozofického dČdictví“. Tato posvátná Kongregace odpovČdČla: „vychází z koncilních dokumentĤ, že pojem vyjadĜuje hlavní principy filosofie sv. Tomáše“ 46 . 12. Posvátná Kongregace k tomu také dává jasné vyjádĜení, že podobná otázka mohla být ušetĜena, protože sám koncil v poznámce 29, pĜesnČ vyjádĜil co tím chtČl Ĝíci. Tato poznámka odkazuje na stránky Encykliky Humani Generis, (12.8.1950: AAS 42 (1950), 571-575), kde se hovoĜí výslovnČ o filozofii sv. Tomáše a mezi jiným se také cituje CIC vzhledem k vyuþování v semináĜích. Nakonec je také jasné, že koncil chtČl také v tomto bodČ shromáždit zralé plody Ĝádného magisteria. A proto nechat stranou fakt, že když doporuþil a pĜedepsal teologii sv. Tomáše, nemĤže také a s velkým dĤrazem nedoporuþit jeho filozofii.
43
Pius XII., Ĝeþ k alumnĤm semináĜĤ, 24.6.1939: AAS 31 (1939), 247 Pavel VI., proslov na papežské univerzitČ GregoriánČ, 12.3.1964: AAS 56 (1964), 365; Srov. také proslov pĜi 6. mezinárodním tomistickém sjezdu, 10.9.1965: AAS 57 (1965), 788-792.)) 45 II VATIKANSKÝ KONCIL, Optatam totius, n. 15. «Philosophicae disciplinae ita tradantur ut alumni imprimis ad solidam et cohaerentem hominis, mundi et Dei cognitionem acquirendam manuducantur, innixi patrimonio philosophico perenniter valido, ratione quoque habita philosophicarum investigationum progredientis aetatis». 46 CONGREGAZIONE DEI SEMINARI, 20. prosince 1965, “Seminarium”, 1966, str. 65. Oficiální vyjádĜení: «Quaesitum fuit quid proprie et in concreto significent verba ‘patrimonio philosophico perenniter valido’ quae leguntur in n. 15 Decreti Conciliaris ‘Optatam totius’ de institutione sacerdotali. Respondetur relatorum verborum significatione inveniri in Litteris Encyclicis Humani generis diei 12 augusti 1950 (AAS, XLII, 1950, pp. 571575), quae indicantur in nota ad eadem verba. Constat in super e documentis Sacrosancti Concilii, in patrimonio philosophico perenniter valido Commissionem de Seminariis, de Studiis et de Educatione Cattolica ‘S. Thomae principia significari intellexisse’». 44
215
AA D D NN O O TT AA TT II O O II UU RR II SS PP RR UU D D EE NN TT II Æ Æ XX XX II Die XX APRILIS A.D. MMIX IV. Gravissimus educationis 13. ZámČr II. Vatikánského Koncilu, aby nebylo uþení sv. Tomáše vyhrazeno pouze klerikĤm, ale otevĜeno také laikĤm, je stálé pĜání magisteria církve, jak se mĤže vidČt u papežĤ, kteĜí pĜedcházeli koncilu. Koncil pĜijal a vznesl také tuto naléhavost, jak to vysvČtluje papež Pavel VI v jednom svém proslovu: koncil hovoĜil o sv. Tomáši jako o trvalém uþiteli.., zvláštČ pro Katolické univerzity (Gravissimus educationis, 10), jejíchž úkolem je intelektuální formace laikĤ. Ale co pĜesnČ Ĝíká tento dokument v þísle 10: „Stejnou mČrou vČnuje církev vytrvalou péþi i vysokým školám, pĜedevším univerzitám a fakultám. Ve školách podléhajících jejímu vedení se pĜirozenČ snaží o to, aby se jednotlivé obory pČstovaly podle vlastních zásad a metod a se svobodou nezbytnou pro vČdecké bádání, aby tak docházely ke stále hlubšímu poznání a pĜi peþlivém sledování nových problémĤ a výzkumĤ souþasnosti aby se dalo hloubČji pochopit, jak se rozum a víra scházejí v jediné pravdČ. Vzorem jsou pĜitom církevní uþitelé, pĜedevším svatý Tomáš Akvinský 47 . 14. K tomuto textu je jako jednoduchá poznámka projev Pavla VI k 6. mezinárodnímu tomistickému kongresu, (10.9.1965: AAS 57 (1965), 788-792). Toto odvolání, i když bylo uþinČno velmi všeobecnou formou, je velmi dĤležité. PrávČ proto, že tento proslov papeže pĜipomíná, že Církev si váží všech uþitelĤ Církve, ale dává preferenci svatému Tomáši Aquinskému a to pĜedevším z dĤvodu harmonické shody, kterou dokázal nastolit mezi vírou a rozumem. A v dopisu Lumen Ecclesiae v þísle 24, sám Pavel VI vysvČtluje smysl vyslovené citace sv. Tomáše v tomto dekretu, odstraĖujíc každou pochybnost, kterou má pro svoji funkþnost a velkou dĤležitost. V. Konkluse 15. Na konci tohoto krátkého zamyšlení se mĤžeme zeptat. Jak je možné, že od II. Vatikánského koncilu se zmČnila orientace, jak Ĝíkají nČkteĜí autoĜi, v tématice, metodČ, terminologii, tedy v teologii totálnČ odlišné od té, kterou je teologie sv. Tomáše? Ale tito komentátoĜi asi zapomnČli, že teologie vrcholné scholastiky a obzvláštČ sv. Tomáše Aquinského, mČla jako oporu a plnČ závisela na Písmu Svatém a na Tradici. Možná také plnČ nepochopili slova Pia XII, který velmi krásnČ shrnul myšlení svých pĜedchĤdcĤ v encyklice Mystici Corporis: „JistČ víte, drazí bratĜi, s jak krásnými a záĜivými myšlenkami tyto argumenty zpracovávaly uþitelé scholastické teologie a zvláštČ andČlský a všeobecný Uþitel (sv. Tomáš); je vám urþitČ bezpochyby známé, že argumenty od nČho pojednané jsou vČrnČ ve shodČ s principy svatých OtcĤ, kteĜí mimo jiné znovu nepĜinášeli ve svých komentáĜích a pracích nic jiného než jazyk Svatých Písem“. 16. Není tedy žádný div, že když chtČl koncil znovu propagovat a vrátit se zvláštním zpĤsobem k pramenĤm, našel spoleþenství s tČmi, jakou jsou svatý Tomáš, kteĜí byli velmi proniknuti a napojeni stejnými prameny. Staþí si pouze pĜipomenout to, co o tomto Ĝíkal Lev XIII, jehož jsme již dvakrát citovali v této otázce. Tím se jasnČ vysvČtluje, že svatý Tomáš je v jasném souzvuku a harmonii s II. Vatikánským koncilem a se všemi papeži jak pĜed ním, tak i po nČm.
47
II. VATIKANSKÝ KONCIL, Gravissimus educationis n. 10: «Altioris ordinis pariter scholas, praesertim Universitates et Facultates Ecclesia sedula prosequitur cura. Quin etiam in iis quae ab ipsa dependent, organica ratione intendit ut singulae disciplinae propriis principiis, propria methodo atque propria inquisitionis scientificae libertate ita excolantur, ut profundior in dies earum intelligentia obtineatur et, novis progredientis aetatis quaestionibus ac investigationibus accuratissime consideratis, altius perspiciatur quomodo fides et ratio in unum verum conspirent, Ecclesiae Doctorum, praesertim S. Thomae Aquinatis vestigia premendo».
216
