Dne 3. ledna 2008 požádal šéfredaktor deníku Mladá fronta DNES okresního státního zástupce v Jihlavě JUDr. Arifa Salichova o poskytnutí informací k rozhodnutím v trestní věci obviněných ing. Petra Hurty a Jiřího Čunka. Dne 18. ledna 2008 okresní státní zástupce JUDr. Arif Salichov informace deníku Mladá fronta poskytnul. Stejnou informaci poskytl v následujících dnech i deníkům Právo a Hospodářské noviny., Vzhledem k tomu, že i přes urgence do dnešního dne nebyla poskytnutá informace zveřejněna, zveřejňuje Krajské státní zastupitelství v Brně po dohodě s dozorovým státním zástupcem JUDr. Arifem Salichovem následující informaci samo na informačním serveru justice: Pan Jiří Čunek byl stíhán policejním orgánem od 8.2.2007 pro trestný čin přijímání úplatku podle § 160 odst.1, 3 písm.b) trestního zákona spočívající v tom, že měl dne 11.2.2002 v kanceláři starosty v budově Městského úřadu Vsetín osobně převzít prostřednictvím M.H. od spoluobviněného Ing. P.H. finanční částku nejméně 497.000,- Kč, která pocházela z finančních prostředků společnosti H&B REAL kom. spol. a představovala neoprávněnou výhodu, na níž neměl Jiří Čunek nárok, a takto učinil v souvislosti s výkonem funkce jednatele ve společnosti Vsetínské byty, s.r.o., v níž zastupoval zájmy majoritního společnosti Město Vsetín, a to za realizovaný převod obchodního podílu právnické osoby Vsetínské byty, s.r.o., ke kterému bylo přistoupeno dle Smlouvy o převodu obchodního podílu, uzavřené mezi převodcem Městem Vsetín a nabyvatelem H&B REAL kom. spol. dne 23.10.2001, na základě které byl 51% obchodní podíl převodce úplatně převeden na společnost H&B REAL kom. spol. za znalcem vyčíslenou cenu 3.618.000,- Kč, jež byla pro město Vsetín se zřetelem k celkovým vysokým aktivům společnosti finančně nevýhodná, neboť hodnota 51% podílu na základním kapitálu společnosti činila nejméně částku 6.773.784,- Kč, když následně dne 14.2.2002 si z takto převzaté částky vložil v hotovosti na svůj soukromý účet částku 497.000,- Kč. Státní zástupce po doplnění dokazování, nařízeném nejvyšší státní zástupkyní, usnesením ze dne 13.11.2007 trestní stíhání Jiřího Čunka podle § 172 odst. 1 písm. a) tr. řádu zastavil, když dospěl k závěru, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vedlo. Vycházel přitom z následujícího: Trestní řád, ale i platná interní úprava státního zástupce zavazuje, aby před eventuálním podáním obžaloby pečlivě přezkoumal výsledky přípravného řízení a posoudil, zda dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud. Má-li státní zástupce podat obžalobu, musí dospět k závěru, že postavení obviněného před soud je důvodné a mít tedy sám přesvědčení o jeho vině. K tomuto přesvědčení zákonitě dochází na základě objektivního zjištění, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonem dané znaky skutkové podstaty trestného činu. V tomto konkrétním případě pak pachatel trestného činu přijímání úplatku podle § 160 odst. 1 trestního zákona naplní všechny znaky zákonem předpokládané tím, že slíbí nebo dá si slíbit úplatek a to v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu. Nestačí tedy k podání žaloby nižší nebo vyšší míra pravděpodobnosti, že úplatek byl slíben nebo dokonce přijat, tento akt pachatele musí být činěn prokazatelně v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu. Při hodnocení důkazní situace pro případnou úvahu o podání žaloby byl shledán jediný přímý důkaz, vázající se k převzetí úplatku, a to výpověď svědkyně MÚ. Pokud by tento důkaz byl jednoznačný, logický, měl oporu v dalších,
byť nepřímých důkazech a samozřejmě bylo zjištěno, že na něj navazuje prokazatelná souvislost s obstaráním věci obecného zájmu, byla by na místě úvaha o podání obžaloby. Tento důkaz však zůstal ve světle celého provedeného dokazování zcela osamocený bez podpory důkazů dalších, logiky věci a rozhodně i ve vlastní vnitřní rozpornosti. Naopak, ostatní skutková zjištění svědčila pro závěr, že část skutku, spočívající v převzetí úplatku se nestala, přičemž další část skutku, spočívající v motivaci obstarání věci obecného zájmu, neexistuje vůbec a není ji o co opřít. Jak bylo shora uvedeno, trestného činu příjímání úplatku podle § 160 trestního řádu se dopouští ten, kdo v souvislosti s obstarání věci obecného zájmu přijme nebo si dá slíbit úplatek. V dané věci měl být úplatek Jiřím Čunkem přijat v souvislosti s proklamovaným finančním zvýhodněním firmy HB Real městem Vsetín při převodu majetkového podílu města na ni. Od počátku trestního stíhání se dovozovalo zvýhodnění firmy při zmiňovaném převodu v tom, že celá transakce byla pro město nevýhodná a podle znaleckých posudků mohlo a mělo město prodat svůj majetkový podíl ve společnosti Vsetínské byty za mnohonásobně vyšší cenu než tu, kterou požadovalo a byla mu skutečně také zaplacena. Z tohoto finančního rozdílu, který byl hodnocen pro město jako ztráta, bylo pak dovozováno, že Jiří Čunek jako starosta města Vsetín a jednatel společnosti Vsetínské byty, svým vlivem zařídil nízkou cenu převodu a zvýhodnil tak společnost HB Real o mnoho milionů Kč. Tímto způsobem bylo vedeno celé vyšetřování před jeho odnětím nejvyšší státní zástupkyní v dozoru OSZ Přerov a přikázání OSZ Jihlava. Policejní orgán při prokazování skutkové podstaty trestného činu úplatkářství ze strany Jiřího Čunka, kde měl obstarat či pokusil se obstarat obecný zájem, se spokojil přibráním znalců z oboru ekonomiky a oceňování podniků a dokazoval, že tržní hodnota převedeného obchodního podílu městem na HB Real byla výrazně vyšší než ta, která byla podkladem kupní ceny. Toto konstatování samo o sobě mohlo být závažnou indicií pro úplatkářství, pokud by současně policejní orgán intenzivně ověřoval, zda Jiří Čunek buď z titulu funkce starosty nebo jednatele Vsetínských bytů takovéto pro město nevýhodné rozhodnutí sám vydal a pokud rozhodovali jiní, pokusil se je ovlivnit nebo je dokonce úspěšně ovlivnil. Policejní orgán i dozorový státní zástupce přitom zcela přehlédli, že podmínky pro vznik obchodní společnosti Vsetínské byty, mechanismus fungování této společnosti, stejně jako i obchodní cíl, kterým bylo nakoupit byty od správce konkursní podstaty a následně je prodat současným nájemníkům, včetně podmínek převodu majetkového podílu městem na HB Real, byly závazně stanoveny již v roce 1999 Usnesením zastupitelstva města Vsetín. O tom, proč vznikne společnost Vsetínské byty, kdo do ní vstoupí a s jakým majetkovým podílem, za jakou cenu budou byty prodávány a za jakou cenu nakonec město prodá svému společníku i vlastní majetkový podíl ve společnosti, bylo rozhodnuto předem. Rozhodnuto bylo Usnesením zastupitelstva, které bylo samozřejmě veřejně publikováno ještě dříve, než sama společnost Vsetínské byty vznikla. V odůvodnění tohoto postupu zastupitelé města Vsetín konstatovali, že po krachu největšího vsetínského podniku Zbrojovka Vsetín je nebezpečí, že byty Zbrojovky, spadnuvších do konkursní podstaty, by mohly být odkoupeny spekulanty a ti pak by byty i s nájemníky mohli rozprodávat za spekulativní ceny. Bytový fond úpadkové Zbrojovky činil přitom více než 10% bytového fondu města Vsetín a
v bytech bydleli především dělníci ze Zbrojovky, kteří přišli o práci. Je přirozené, že si nemohli dovolit kupovat střechu nad hlavou za tržní cenu. Zastupitelé města proto zcela osvíceně rozhodli o vzniku obchodní společnosti, která by od správce konkursní podstaty všechny tyto byty odkoupila (42 milionů Kč) a následně pak měla za povinnost a podmínek, které závazně stanovilo město, je prodat těm, kteří v nich bydlí. Město mělo celkem 3 podmínky. 1/ Aby celá transakce se nedotkla jejího rozpočtu, neboť 42 milionů Kč na odkoupení bytů nebylo možné z městské pokladny uvolnit. Bylo tedy třeba zajistit finančně silného a současně důvěryhodného partnera, který tak vysokou částku bude ochoten zajistit a v nové společnosti ponese riziko její návratnosti s případným ziskem až v letech budoucích. Samo město se rozhodlo ponechat si ve společnosti Vsetínské byty majoritní podíl 51% a ten ohodnotilo symbolicky finanční částkou 51.000,- Kč, kterou jako svůj vklad do společnosti vložilo. 2/ V odůvodnění svého usnesení město závazně stanovilo, že mu nejde o zisk v této transakci, nýbrž sociální pomoc občanům. Proto jednotlivé byty musí strategický partner prodat nájemníkům za nejnižší možnou cenu, tj. zůstatkovou cenu bytů, navýšenou pouze o náklady, spojené s převody bytů a samozřejmě i náklady společnosti Vsetínské byty na tuto transakci (tato cena byla stanovena na 1963,- Kč za 1 m2). 3/ Třetí podmínka pak směřovala vůči strategickému partneru a v ní se město Vsetín zavázalo, že po uskutečnění prodeje bytů mu odprodá svůj 51% majetkový podíl ve Vsetínských bytech za cenu, rovnající se původnímu vkladu města, tj. 51.000,- Kč. Město Vsetín, kde celou transakci připravoval odbor správy majetku města a jeho materiály schvalovala rada, která je pak předkládala ke konečnému rozhodnutí zastupitelům města, si bylo vědomo toho, že podle obchodního zákoníku může převést svůj majetkový podíl v obchodní společnosti i bezúplatně, popř. za 1 Kč, v tomto případě zvolilo symbolických 51.000,- Kč. Činilo tak zjevně při vědomí, že převodní částka vlastního majetkového podílu se bude rozpočítávat do nákladů hodnoty jednotlivých bytů, které budou prodávány nájemníkům. Jinými slovy, čím více bude za svůj 51% podíl chtít, tím více vytáhne z peněženek nájemníků. Proto od počátku neuvažovalo o tržní ceně svého obchodního podílu a prodej chtělo realizovat za cenu fakticky symbolickou, která by nenavyšovala i tak poměrně vysokou cenu bytů, jež museli nájemníci zaplatit. Zde je třeba podotknout, že v té době prodávalo Město Vsetín své byty za cenu 1.700,- Kč za 1 m2. Ze shora uvedených důvodů byl proto státní zástupce, dozorující kauzu Čunek, ihned po přikázání věci, povinen zmiňované skutečnosti vyhodnotit a adekvátně na ně procesně reagovat. Zaměřil tedy vyšetřování na to, co pod vlivem mediální vřavy v celé věci unikalo pozornosti nejen médií, ale i bohužel orgánů činných v trestním řízení. Byl tedy povinen fakticky respektovat skutečnost, že částka, kterou si město v závazné smlouvě řeklo za svůj majetkový podíl, je jeho věcí a není ničím trestným, pokud je tato suma nižší, než jaká odpovídá tržní hodnotě podílu. Důvod byl vysvětlen shora. Všechny znalecké posudky, které byly proto v průběhu dlouhého vyšetřování vyžádány a zpracovány v původním i následném přípravném řízení, nebyly v konečné fázi pro zavinění údajných pachatelů rozhodné. Ohodnocovaly tržně něco, co tržně nemuselo být a z jasných důvodů také nemohlo být prodáno.
Nicméně je třeba konstatovat, že důkladným vyhodnocením všech znaleckých posudků bylo zjištěno, že původní znalecký posudek opatřený Městem Vsetín v době prodeje obchodního podílu byl co do ocenění obchodního podílu správný. K tomu, aby byl vyjasněn podíl Jiřího Čunka na celé, pro HB Real údajně výhodné transakci, bylo třeba zaměřit dále vyšetřování kromě jiného na zjištění, zda jakýmkoliv nezákonným či alespoň profesně a lidsky nepřijatelným způsobem, intervenoval ve prospěch jakékoliv výhody v celé transakci pro HB Real. To se mohlo dít tím, že HB Real byla nezákonným nebo alespoň netransparentním způsobem zvýhodněna při hledání strategického partnera a vstupu do společnosti Vsetínské byty. Dále to mohlo být tím, že v samém počátku celé akce, ještě před rozhodnutím zastupitelstva z roku 1999, svým vlivem zajistil, aby majetkový podíl města ve Vsetínských bytech byl co nejnižší, v tomto případě tedy 51.000,- Kč a následný profit z jeho pozdějšího převodu byl pro strategického partnera tudíž co nejvyšší. I když věc neměla zásadní význam, přesto bylo pro úplnost zkoumáno, zda Jiří Čunek neovlivňoval znalce, který stanovil později skutečnou cenu, za kterou byl majetkový podíl města převeden. Město Vsetín totiž oproti původní smlouvě vyjednalo pro Město Vsetím výhodnější podmínky, a to prodej obchodního podílu za částku 3.618.000,- Kč podle opatřeného znaleckého posudku na cenu obchodního podílu. Bylo proto provedeno rozsáhlé šetření, spojené se svědeckými výslechy, jehož výsledkem bylo zjištění, zda Jiří Čunek či druhý partner Ing. P.H. neovlivňovali zastupitele města v jejich shora popsané rozhodovací činnosti. Byli slyšeni správní úředníci města Vsetín, kteří se od roku 1999 do roku 2001 transakcí zabývali, stejně jako většina radních a zastupitelů města. Vyjadřovali se k tomu, zda je Jiří Čunek nějak neovlivňoval v rozhodování o Vsetínských bytech, zda neslyšeli, že by snad ovlivňoval některého z jejich kolegů, popř. zda ve věci nevyvíjel jinou podezřelou aktivitu, která by ve svém výsledku mohla být hodnocena jako snaha obstarat věc obecného zájmu. Odpovědi slyšených osob byly jednotvárně stejné. Jiří Čunek nikoho neovlivňoval, neboť způsob, který zvolilo město k řešení velmi nebezpečně vyhlížející bytové situace nájemníků bytových domů Zbrojovky Vsetín, vycházel ze zdravého rozumu každého funkcionáře města a pocitu odpovědnosti před voliči. Slyšení poukazovali na to, že tato mimořádně veřejně sledovaná akce prakticky neměla kritiky a oponenty, přičemž zastupitelé napříč politickým spektrem města Vsetín se na ní hladce dohodli. Navíc tato transakce byla předmětem několika následných kontrol a trvalé přísné kontroly veřejnosti. Bylo zjištěno, že Jiří Čunek jako starosta a statutární zástupce společnosti Vsetínské byty zajišťoval procedurálně chod města a obchodní společnosti a využil v rámci rozhodovací činnosti o Vsetínských bytech pouze svého vlastního hlasu člena rady a zastupitele Města Vsetín. Bylo tedy najisto provedeným vyšetřováním dokázáno, že Jiří Čunek neobstaral a ani se nepokusil obstarat věc obecného zájmu, jak má na mysli ustanovení § 160 trestního zákona. Jelikož jde o zákonný znak skutkové podstaty trestných činů úplatkářství, kde souvislost mezi převzatou peněžní částkou a takovýmto jednáním musí být prokázána, nebyly naplněny všechny zákonné znaky trestného činu úplatkářství podle § 160 odst. 1 tr. řádu. Zatímco v prvém případě zastavení trestního stíhání opřel státní zástupce svoje rozhodnutí zastavit trestní stíhání především o vyhodnocení všech důkazů, které měly osvětlit převzetí či nepřevzetí finanční částky ve výši 500.000,- Kč dne 11.2.2002 Jiřím Čunkem v jeho kanceláři starosty, po zrušení tohoto zastavovacího usnesení doplnil přípravné řízení o další důkazy, které ve svém závěru nejenom posílily tuto jeho původní úvahu, nýbrž současně i zcela vyvrátily podezření, že Jiří Čunek ovlivňoval při shora
popisované transakci ty subjekty, které rozhodovaly a tak se pokusil ovlivnit nebo dokonce ovlivnil jako starosta a jednatel Vsetínských bytů obecní zájem. V průběhu doplňovaného vyšetřování byla vedena rozsáhlá veřejná i odborná debata o tom, zda státní zástupce je či není oprávněn při značných pochybnostech o spáchání trestného činu trestní stíhání zastavit, zda musí podat obžalobu a unést hrozící riziko vynesení zprošťujícího rozsudku soudem. Opakovaně bylo zdůrazňováno, že obviněný má právo na očištění fakticky pouze v důsledku rozhodnutí soudu. Nemohu než označit takovýto výklad za demagogický, neboť jím by státní zástupce porušoval zákon a zpronevěřil se nezávislému výkonu svých kompetencí. Podání žaloby je aktem, v němž státní zástupce vyjadřuje výrazně vyšší míru pravděpodobnosti spáchání trestného činu, než která je dána v okamžiku obvinění pachatele. Lidově řečeno, před revolucí ten, kdo byl obžalován, byl také téměř bez výhrady odsouzen. Postavení státního zástupce se výrazně změnilo a jeho odpovědnost za zákonnost přípravného řízení se promítá i do rozhodovacích kompetencí po skončení přípravného řízení. Není pouhou loutkou, nebo dle sloganu jednoho z bývalých ministrů spravedlnosti „pošťákem mezi policí a státním zástupcem“. Za výsledky práce policie, kterou dozoruje, nese plnou odpovědnost a tu musí ustát při veřejně prováděném dokazování před soudem. Musí mít tedy alespoň minimální víru v úspěšnost podávané žaloby, podloženou přesvědčením o symptomech viny pachatele, nacházejících se v trestním spise. Jen tehdy si může dovolit v celé nahotě předstoupit před veřejnost s obžalobou a připustit, aby byla integrita předpokládaného pachatele, včetně všech citlivých údajů o jeho osobnosti, projednána veřejně před soudem. V tomto případě jsem již při prvém zastavení trestního stíhání vyhodnotil jednoznačně v kontextu všech prováděných důkazů výpověď očité svědkyně za nevěrohodnou. Můj úsudek následně jenom podepřely důkazy, provedené v doplnění vyšetřování a nakonec osvětlily i fakt, že pachatel část skutkové podstaty vůbec nenaplnil, když se takového jednání ani dopustit nemohl. Proto jsem rozhodl nezávisle na vůli kohokoliv podle svého svědomí, po skutkovém a právním zhodnocení věci o zastavení trestního stíhání. Svůj postup považuji a vždy budu považovat za právně zcela relevantní, z pohledu státního zástupce čestný a správný.
