V PEVNOSTI VINDOLANDA NA HADRIÁNOVĚ VALU BYLY OBJEVENY DALŠÍ STOVKY ŘÍMSKÝCH BOT

1

NOVÉ OBJEVY

V PEVNOSTI VINDOLANDA NA HADRIÁNOVĚ VALU BYLY OBJEVENY DALŠÍ STOVKY ŘÍMSKÝCH BOT. [Aezio, 17.10. 2016]

v Muzeu ve Vindolandě jsou již vystaveny stovky nalezených římských bot, jejichž celkový počet nyní přesahuje sedm tisíc - je to největší kolekce obuvi z celého římského světa

V římské pevnosti Vindolanda na Hadriánově valu v dnešní Velké Británii bylo během letní sezóny archeologického výzkumu objeveno přes 400 bot mužů, žen a dětí, takže celkových počet kusů nalezené římské obuvi již překročil číslo 7.000 exemplářů. Archeologové nalezli prakticky

2 všechny typy užívaných bot. Některé z objevených bot pravděpodobně náležely jediné osobě. Andrew Birley, CEO z Vindolanda Trust a vedoucí archeologického výzkumu, hovořil o „neuvěřitelném sčítání jedné komunity ve válce, jaké nemá obdoby. Množství bot je fantastické vzhledem k jejich velké rozlišnosti na tak malé lokalitě, jakou je Vindolanda, na níž se dochovalo více římských bot, než na kterémkoli jiném místě impéria“. Boty byly nalezeny v obranném příkopu, společně s keramikou a kostmi psa a kočky. Pevnost pomocných římských oddílů. Téměř před dvěma tisícovkami let římské vojsko zbudovalo jednu z nejmenších, ale nejlépe chráněných pevností v místě, zvaném Vindolanda1, které dnes UNESCO zařadilo do projektu „Hranice římského impéria“. Malá posádka několika stovek vojáků a jejich rodin byla chráněna řadou příkopů a věží, zatímco za hradbami zuřila válka mezi britskými kmeny a římskými vojenskými silami. Když byla válka ukončena (roku 212 po Kr.), pomocné oddíly a jejich rodinní příslušníci pevnost opustili a všechno to, co s sebou nemohli odnést, naházeli do příkopů. Tento

1 pozn. překl.: Vindolanda, pevnost římských pomocných oddílů (auxiliarii) v zázemí Hadriánova valu u dnešní vsi Bardon Mill, ležící u Stanegate, římské silnice, spojující River Tyne se Solway Firth, byla v počátcích jen provizorním polním opevněním s příkopem a sypaným valem, obloženým drny - to bylo kolem roku 85 po Kr. nahrazeno první malou dřevěnou pevnůstkou, kterou zbudovala První kohorta Tungriů. Od roku 95 po Kr. začala Devátá kohorta Batávů, smíšený oddíl pomocné pěchoty a jízdy v síle 1.000 mužů, stavět rozlehlejší pevnost s příkopy, valy, dřevěnou palisádou a věžemi, a tu dal kolem roku 100 po Kr. opravit místní velitel, Flavius Cerialis, prefekt Deváté kohorty Batávů, pravděpodobně syn legendárního Quinta Petilia Cerialise Rufa, který v létech 60-61 po Kr. jako legát Legio VIII Hispana zásadním způsobem přispěl k rozdrcení povstání icenské královny Budikky na jihu Británie. Flaviovo jméno známe díky jedné ze stovek dřevěných tabulek z Vindolandy, objevených roku 1970, na níž římská literátka Claudia Severa, manželka velitele blízké, leč nejmenované pevnosti na Hadriánově valu, Aelia Broccha, napsala pozvání na oslavu narozenin Sulpicii Lepidině, manželce Flavia Cerialise, velitele Vindolandy (tabulka 293). Roku 105 po Kr. odtud Devátá kohorta Batávů odešla a její pevnost byla zbořena, aby nemohla být využita místními kmeny jako opěrný bod. Do Vindolandy se pak vrátila germánská První kohorta Tungriů, která zbudovala novou, ještě rozlehlejší dřevěnou pevnost, kde zůstala až do výstavby kamenného Hadriánova valu kolem roku 122 po Kr. a pak byla převelena do pevnosti Vercovicium (Housesteads). Ve Vindolandě byly vždy přítomny pěší či jízdní pomocné oddíly (auxiliarii), tedy nikoli římské legie. Na počátku 3. stol. Po Kr. to byla Čtvrtá kohorta Galů, i když přese jméno jednotky do ní byli rekrutováni i místní, jak na to poukazuje nápis z nalezeného oltáře „CIVES GALLI / DE GALLIAE/ CONCORDES/ QUE BRITANNI - SVORNÍ GALŠTÍ OBČANÉ Z GALLIÍ A BRITOVÉ“. Strašlivé povstání místních kmenů z let 208-211 po Kr. donutilo císaře Septimia Severa (vyčerpán zemřel v Eboracum, dnešním Yorku, 4. února 211), aby se odebral do Británie a osobně se ujal velení. Ve Vindolandě byla zbořena stará pevnost a nahrazena kamennou, na jejím severu a severozápadě byly za hradbami vystavěny typické britské kruhové domy, které měly přijmout místní civilní venkovské obyvatelstvo, spolupracující s Římany - to se po pacifikaci povstání usídlilo západně od pevnosti v sousedním Vicus v době, kdy sem byla znovu převelena Čtvrtá kohorta Galů, pro níž byla dále rozšířena kamenná pevnost. Pevnost a sousední ves (Vicus) byla obývány asi do roku 285 po Kr., kdy byly znovu vyklizeny. Kolem roku 300 po Kr. byla pevnost znovu přestavěna, ale Vicus již nebyl osídlen, aby jeho blízkost neohrožovala obranu valů pevnosti. Kolem roku 370 po Kr. byla pevnost naposledy opravována, ale římské legie roku 410 po Kr. Británii vyklidily a stáhly se na kontinent (nejnovější numismatické rozbory ukazují, že římskoprovinciální správa fungovala ještě hluboko do pátého století a že v opuštěných táborech, z nichž vyrůstala mnohá raně středověká města, nadále působily někdejší vojenské špitály - valetudinaria - nyní již pro římskoprovinciální civilní obyvatelstvo, které se z důvodů bezpečnosti do vyklizených táborů z venkova stáhlo).

3 odpad byl brzy zasypán, když byla budována nová pevnost a sousední městečko, a vše se pod zásypem bez přístupu kyslíku dochovalo. V letošním roce 2016 archeologové prováděli výzkum příkopu a objevili neuvěřitelné bohatství: mezi sutí byly i kostřičky psa a kočky, keramika, kůže a 421 římských bot. „Máme zde všechy typy bot, od módních pantoflí pro ženy, přes vojenské boty, až po dětské botičky, sandály a domácí obuv“ řekl Birley. „Boty jsou dobře dochované a představují celou populaci pevnosti, což je ohromující“. Římské boty, podobné dnešnímu Predator Instinct od firmy Adidas. Poklad nalezených bot také dokládá styl a kvalitu římské obuvi k roku 212 po Kr. A jedna z nich připomíná všem proslulé fotbalistické boty Predator Instinct od firmy Adidas. Sonya Galloway, Communication Manager z Vindolanda Trust konstatovala, že „popularita této zvláštní boty velmi zviditelnila celou kolekci. Je to veliká výhoda, že mnoho z nich náleželo ke každodennímu životu posádky a jejích rodinných příslušníků, a my je můžeme spojit s naším dnešním životním stylem. Skutečnost, že jsou boty tak dobře dochované a že je jim téměř dva tisíce let, je prostě mimořádná!“. „Tato římská bota byla určena k domácímu nošení, aby se do domu nevnášelo bahno“, dodal Birley. „Byla pohodlná a ohebná, a její podobnost s Predatorem dokazuje, že i když Římané nehráli fotbal v dnešním slova smyslu, dobrý design jim nebyl neznámý“. Příkop je součástí pevnosti ze 3. stol. po Kr. „Byla to doba válek, a boty, které sahaly od dětských botiček a chlapeckých bot, až k obuvi pro muže a ženy, nám dokazují, že posádka žila uvnitř pevnosti i se svými rodinami“2. ([Aezio], Scoperte centinaia di scarpe nel forte romano di Vindolanda, v: „Il Fatto Storico. Il primo quotidiano di Storia e Archeologia“ ze 17.10. 2016, https://ilfattostorico.com/2016/10/17/scoperte-centinaiadi-scarpe-nel-forte-romano-di-vindolanda/, přel. fjh; předkládané texty jsou nekomerčním studijním materiálem Centro di Storia della Chiesa Carlo-Simone e Versilia Dublanc při Římskokatolické farnosti v Nové Bystřici, Vídeňská 8, 378 33 Nová Bystřice, zaměřeným k rozšíření obzorů účastníků jeho přednáškových programů, křesťanských pedagogů, studentů a zájemců o církevní dějiny. Autorská práva

náleží autorům samým či svrchu uvedeným institucím, nakladatelstvím a redakcím).

2 Pozn. překl.: to je největší přínos nálezů z Vindolandy, velmi dlouho se soudilo, že v táborech žili pouze legionáři či auxiliarii, a jejich případné manželky a děti byly odkázány na sousední Vicus (i Canabae). Dnes je tato představa pod tlakem množství nálezů již opuštěna, krom Vindolandy a severošpanělského Luga, jsou to i porýnské tábory, v nichž ve třetím století žili vojáci společně se svými rodinnými příslušníky. Ženy, jak to ukázal výzkum v Lugu, zřejmě vykonávaly přímo v táborech i řadu služeb, praly, vařily a šily. Jakkoli je to pro nás jen těžko představitelné z hlediska táborové vojenské disciplíny, nezapomínaly přitom ani na péči o svou krásu, krom stovek nálezů jehlic do vlasů, spon, hřebínků, zrcadel, pochází z Vindolandy i pozoruhodný nález ženské paruky, jejíž fotografii naleznete v závěru toho dokumentu. Jedním slovem řečeno: Římané byli přece jen lidštější, než jak je tradičně vykresluje zakořeněné klišé jisté kinematografie.

4

Vindolanda Charitable Trust (10.10.2016) http://www.vindolanda.com/_blog/press-releases/post/if-the-shoe

If the shoe fits. Sonya GALLOWAY, The Vindolanda Trust, 01434 344277 [email protected], www.vindolanda.com 1,800 years ago the Roman army built one of its smallest but most heavily defended forts at the site of Vindolanda, which is now a part of the Frontiers of The Roman Empire World Heritage Site. The small garrison of a few hundred soldiers and their families took shelter behind a series of large ditches and ramparts, while outside the walls a war was raging between the northern British Tribes and Roman forces. Once the war was over (c AD 212) the troops and their dependants pulled out of the fort, and anything that they could not carry with them on the march was tossed into the defensive ditches. The rubbish in the ditches was then quickly sealed when a new Roman town and fort was built at the site, preserving the rubbish in an oxygen free environment where the normal ravages of time, rust and decay, crawled to a halt. In 2016, the Vindolanda archaeologists excavated the ditch and discovered an incredible time capsule of life and conflict, and amongst the debris were

5 dog and cat skeletons, pottery, leather and 421 Roman shoes. Visitors who were lucky enough to come to Vindolanda this summer watched in amazement as shoe after shoe was found in the ditch, each one a window into the life of type of person who might have once worn it. Baby boots, small children’s shoes, teenagers, ladies and men’s boots, bath clogs, both indoor and outdoor shoes. What has been uncovered conceivably represents more than one shoe for every person who lived inside the fort at Vindolanda at that time. Dr Andrew Birley, the Vindolanda Trust’s CEO and Director of excavations was thrilled with what he calls ‘an unbelievable and unparalleled demographic census of a community in conflict from two millennia away from today. The volume of footwear is fantastic as is its sheer diversity even for a site like Vindolanda which has produced more Roman shoes than any other place from the Roman Empire’. The shoe hoard also gives an indication of fashion and affluence of the occupants in AD 212 with some very stylish and well-made shoes, both adults and children’s, a fact which has captured the imagination of football fans with one child’s shoe in particular being likened to a modern Adidas Predator boot. Sonya Galloway, The Vindolanda Trusts Communication Manager noted that ‘the popularity of just one of the shoes has given great exposure to our collection here. It is one of the great assets of Vindolanda’s Designated collection that many of the artefacts are everyday items, things that we can directly connect with, it is the fact that they are so well preserved and almost 2000 years old which is simply extraordinary’. The shoes are now being conserved on site with a specifically re-adapted building to cope with the quantity of finds. The Trust’s Curator Barbara Birley noted ‘the volume of footwear has presented some challenges for our lab but with the help of dedicated volunteers we have created a specific space for the shoe conservation and the process is now well underway’ Barbara went on to say ‘The Vindolanda Trust is committed to the excavation, preservation and public display of its finds although each shoe costs between £80 and £100 to conserve. Finding so many shoes this year has resulted in significant additional costs for the laboratory’. In light of the cost associated with the shoe hoard the Trust has launched a fundraising campaign asking for support from the public to ‘conserve a shoe’. Dr Andrew Birley commented the Trust does not receive any external funding towards the excavation programme and we exist as a result of visitors to the site and through the support of our volunteers and Friends of Vindolanda. This year has been exceptional and we hope 421 generous people will come forward and donate £80 to help us specifically with the cost of conserving these shoes’. All those who conserve a shoe will receive a numbered Certificate of Conservation full details of how to conserve a shoe can be found on the Vindolanda website.www.vindolanda.com/conserve-a-shoe

6

7

dřevěná tabulka č. 291 z Vindolandy, z doby kolem roku 100 po Kr., na níž je napsán list Sulpicie Lepidiny, manželky velitele Vindolandy, Flavia Cerialise, určený Claudii Seveře, manželce Aelia Broccha, velitele blízké, žel nejmenované pevnosti; dole vidíme na mapě místa, zmíněná v objevené korespondenci tabulek z Vindolandy

8

některé z římských bot, objevený při archeologickém výzkumu příkopu pevnosti roku 2016

9

proslulá fotbalistická bota Predator Instinct od firmy Adidas

podobná římská bota z počátku třetího století byla určena pro domácí nošení a měla zabránit tomu, aby se do domu vnášelo zvenčí bláto

10

římští legionáři sice fotbal v dnešní podobě neznali, ale milovali hru, zvanou Harpastum (i Harpustum), podobnou ragby, které se rozšířilo v Anglii až v 19. století

11

12

letecké fotografie Vindolandy

13

14

15

jezdec římských pomocných oddílů (auxiliarii) 1. stol. po Kr. (Adam Hook) a jeho výzbroj a výstroj

16

jezdec římských pomocných oddílů (auxiliarii) 1. stol. po Kr. (Jeff Burn)

17

ve Vindolandě sloužila v létech 95-105 po Kr Devátá kohorta Batávů, najímaných v oblasti, kterou vidíme na této mapce; ze stejného prostoru, z okolí dnešního Tongeren, pocházeli i Tungrové, kteří před nimi Vindolandu zakládali: oba kmeny, známé svou bojovností, byly nasazovány především na severu Británie proti divokým Piktům

18

Batávové si svou děsivou pověst vysloužili pod velením Tacitova tchána Gnaea Iulia Agricoly roku 83 po Kr. v bitvě u Mons Graupius na nejzazším severu Británie proti Kaledoncům (zde vidíme Cohors I Batavorum)

19

Batávové zde v první linii sami dokázali zadržet zběsilý lavinovitý útok barbarů, zahnat je na útěk a zmasakrovat, aniž by za nimi stojící legie vůbec zasáhly do boje

20

batávský auxiliarius z bitvy Cohors I Batavorum u Mons Graupius (Graham Sumner)

21

přestože například v severním Španělsku se i ve vysokohorském terénu zdařilo přesně lokalizovat tábory a místa bitev římské Astursko-Kantábrijské války, dovršené Augustem, ve Skotsku posud nebylo Tacitem dobře popsané bojiště u Mons Graupius nalezeno a můžeme jen rekonstruovat hlavní směry Agricolova tažení z let 80-84 po Kr.

22

batávský jízdní auxiliarius (Pablo Outeiral)

23

velké množství archeologických nálezů činí VINDOLANDA MUSEUM svrchovaně přitažlivým

24

25

26

27

legionářská zbroj lorica segmentata

28

29

zcela mimořádný nález: hřeben z přilby důstojníka, centuriona či decuriona

30

další výjimečný nález, kožený potah římského sedla; dole vidíme jeho rekonstrukci

31

římské sedlo (Peter Connolly)

32

na přítomnost žen v táboře Vindolanda poukazuje i tato nalezená ženská paruka

33

PŘÁTELÉ, naše dokumenty ve formátu pdf si můžete již nyní díky Městské knihovně v Nové Bystřici sami pročítat a stahovat na stránkách: http://www.novabystrice.cz/mesicni-zpravodaj-novobystrickych-obcanu/ms-3168/p1=3168 otevřete-li rubriku PAULÁNI, objeví se:

„SOPHIE - vzdělávací program Slavatovské akademie Jindřichohradeckého vikariátu“ http://www.novabystrice.cz/sophie-vzdelavaci-program-slavatovske-akademie-jindrichohradeckehovikariatu/ms-8015/p1=8015 kde naleznete všechny nové příspěvky

Město, které již s nevšední ušlechtilostí opravilo 90 % kaplí a křížů na Novobystřicku a do samotného středu svého krásného náměstí právě umístilo tyto nádherné jesličky, vám s adventním časem přináší i požehnání tak potřebných široce přístupných informací o nejnovějších výsledcích zahraničního bádání