V České republice se k dítěti a rodině vztahují zejména tyto právní normy:

OBSAH PŘÍLOH PŘÍLOHY K TEORETICKÉ ČÁSTI Postavení dítěte v minulosti.......................................................................................................2 Rodina a dítě z pohledu práva...................................................................................................2 Vývoj sociálně-právní ochrany dětí na našem území.................................................................4 Z historie ústavní výchovy.........................................................................................................4 Ústavní výchova ........................................................................................................................5 Vládní resorty zajišťující výkonu ústavní nebo ochranné výchovy...........................................6 Ochranná výchova .....................................................................................................................6 Sociálně patologické jevy ..........................................................................................................7 Zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy .................................................................7 Dětský domov ...........................................................................................................................8 Dětský domov se školou ...........................................................................................................9 Výchovný ústav .........................................................................................................................9 Středisko výchovné péče ...........................................................................................................9 Pracovníci DDÚ ......................................................................................................................10 PŘÍLOHY K VÝZKUMNÉ ČÁSTI Pobyt dítěte v zařízení, ve kterém byl prováděn výzkum .......................................................11 Popis zařízení, ve kterém byl prováděn výzkum .....................................................................13 Pracovní náplně některých pracovníků zařízení ......................................................................18 Dotazníky pro děti ...................................................................................................................22 Dotazníky kurátorům ...............................................................................................................24 Kazuistiky Daniel...........................................................................................................................25 Lucie ............................................................................................................................29 Michal ..........................................................................................................................33 Patrik ...........................................................................................................................40 Viktorie.........................................................................................................................42 David ...........................................................................................................................45 Martina ........................................................................................................................49 Nikola ..........................................................................................................................54 Roman ..........................................................................................................................61 Vít ................................................................................................................................68 Interpretace dotazníků Daniel ..........................................................................................................................75 Roman .........................................................................................................................77 Nikola ..........................................................................................................................78 Viktorie ........................................................................................................................80 Vít ................................................................................................................................81 David ...........................................................................................................................83 Lucie ............................................................................................................................85 Michal ..........................................................................................................................87 1

PŘÍLOHY Příloha č. 1- k teoretické části Postavení dítěte v minulosti Naše současná společnost je k dětem přátelská, chrání je. Bohuţel se setkáváme i s násilím páchaným na dětech. Násilí se objevovalo jiţ u přírodních národů, i kdyţ v jiných podobách. Děti byly obětovány boţstvu na usmíření, získání přízně. I v antickém světě bylo dítě bezprávným subjektem. O tom svědčí shazování nechtěných nebo nemocných dětí z Taygetské skály v antickém Řecku. Moc otce ve starověkém Římě se nazývala patria poteras (právo otce nad ţivotem a smrtí svých dětí, nad jejich prodejem a podobně). Toto právo končí vydáním Ediktu milánského, jímţ bylo za státní náboţenství uznáno křesťanství. Římským zákonem z roku 374 bylo povaţováno zabití dítěte za vraţdu. Pojetí lidských obětí je pod vlivem Starého zákona mění a v v křesťanském světě jsou povaţovány za ohavnost. Od pravěku po středověk měli lidé k narozenému dítěti takový vztah, jako mají dnes lidé k dítěti počatému. K zabití novorozence se stavěli podobně jako dnešní společnost k umělému přerušení těhotenství. „Od zahubení dítěte ze studu, hanby a strachu před společenským zavrţením se přešlo k odkládání dětí do nalezinců“. Útulky pro odloţené děti byly zřizovány v klášterech. Pro zajištění anonymity rodičů byla vytvořena torna (otáčedlo ve vratech nebo zdech útulků). Od 16. století je popisován nový model dětství – láskyplná rodinná výchova a vedení k disciplíně ve škole. 2. polovina 18. století je ovlivněna osvícenstvím, které přinášelo pokrokové myšlenky ve prospěch dítěte. Vzrůstal počet nemanţelských a odloţených dětí. V industriální společnosti docházelo k hromadnému zneuţívání dětí k práci. Aţ na konci 19. století byla výdělečná práce dětí zakázána. Špeciánová (2003) Rodina a dítě z pohledu práva V České republice se k dítěti a rodině vztahují zejména tyto právní normy: -

Ústava ČR

-

Listina základních práv a svobod

-

Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině

-

Zákon č.359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů

2

-

Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeţe)

-

Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů

-

zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů

-

Občanský zákoník č. 40/1964 Sb.

-

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád Pozornost dětem a rodině je věnována v Listině základních práv a svobod.

Rodičovství a rodinu dává pod záštitu zákona a dětem a mladistvým zaručuje zvláštní ochranu. Právní normy proto respektují jeden z principů fungování rodiny, a to právo, ale i povinnost rodičů společně pečovat o děti a, pokud je třeba, poţadovat pomoc. Jakékoliv zasahování do soukromí a rodinného ţivota je moţné teprve tehdy, kdyţ rodiče nebo osoby odpovědné za výchovu dětí o to poţádají, příp. se o ně nemohou nebo nechtějí starat. Podle Listiny základních práv a svobod ochrana dítěte zajišťuje dítěti právo na ţivot, jeho příznivý vývoj, na rodičovskou péči a ţivot v rodině, na jeho identitu, svobodu myšlení, svědomí a náboţenství, na vzdělání, zaměstnání. Zahrnuje také ochranu dítěte před jakýmkoliv tělesným či duševním násilím, zanedbáváním, zneuţíváním nebo vykořisťováním. Deklarace práv dítěte (Charta práv dítěte) mimo jiné říká, ţe „ţe dítě pro svou tělesnou a duševní nezralost potřebuje zvláštní záruky, péči a zvláštní právní ochranu před narozením i po něm“ a ţe „lidstvo je povinno dát dětem to nejlepší, co jim můţe dát“. V zásadách přisuzuje dítěti práva bez výjimky. Zásada 6: „Dítě potřebuje k plnému a harmonickému vývoji své osobnosti lásku a porozumění. Pokud je to moţné, má vyrůstat v péči svých rodičů, kteří jsou za ně odpovědni, a v ovzduší přízně, morálního i materiálního zabezpečení; dítě v útlém věku můţe být odloučeno od své matky pouze za výjimečných okolností. Společnost i úřady jsou povinny poskytovat zvláštní péči dětem bez rodičů a dětem bez přiměřených prostředků k ţivotu. Finanční podpora státu a jiná pomoc dětem z početných rodin je ţádoucí.“ Úmluva o právech dítěte prohlašuje rodinu za základní jednotku společnosti a přirozené prostředí pro růst a blaho všech svých členů a zejména dětí. Rodina musí mít nárok na potřebnou ochranu a takovou pomoc, aby mohla beze zbytku plnit svou úlohu 3

ve společnosti. Dítě musí v zájmu plného a harmonického rozvoje osobnosti vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění. Dále se v Úmluvě smluvní státy zavazují k respektování práv, svobod a potřeb dětí, také se zavazují respektovat odpovědnost, práva a povinnosti rodičů nebo členů širší rodiny nebo obce, zákonných zástupců nebo jiných osob právně odpovědných za dítě. Vývoj sociálně-právní ochrany dětí na našem území. Roku 1863 byl vydán říšský zákon domovský č. 105 říšského zákoníku (povinnost obce postarat se o kaţdého obyvatele a jeho rodinu). Byl to počátek veřejné správy ve prospěch sociálně potřebných osob. Na něj navázal zákon chudinský pro Čechy z roku 1868. V těchto zákonech byla obsaţená péče o chudé, léčení v nemocnicích, péče o chudé děti, náprava zanedbaných dětí a podobně. „Osiřelé nebo opuštěné děti směřovaly do pěstounské péče nebo pobývaly v sirotčincích, dětských domovech, azylech a útulcích.“ Zákonem z roku 1901 byla chudinská péče přesunuta na vyšší útvary veřejné správy. Rozvíjela se činnost dobrovolných organizací, které se zabývaly péčí o mládeţ. Od roku 1904 se začaly formovat tzv. okresní komise pro péči o mládeţ, které přejímaly patronaci nad potřebnými dětmi, staraly se o sbírky na děti a o jejich stravování. Doba po první světové válce byla charakteristická vysokým počtem válečných sirotků. Ochrana dětí byla předmětem státního zájmu nově vzniklé republiky. Rozvoj péče o děti byl přerušen rokem 1938. V 50. letech 20. století sociálně právní ochrana spořívala pouze ve výkonu hromadného poručenství a opatrovnictví. Pokud bylo nutné umístit dítě mimo původní rodinu, umísťovaly se děti zásadně do kolektivní péče, „pokud se nevyskytla rodina, která by skýtala záruku, ţe dítě bude vychováváno k lásce k lidově demokratickému státu“. Zákonem o rodině z roku 1963 byly upraveny zásahy státní moci do rodinných vztahů ze strany soudů a národních výborů. V roce 1969 bylo zřízeno Ministerstvo práce a sociálních věcí, do jehoţ působnosti byla začleněna sociálně - právní ochrana dětí. Špeciánová (2003) Z historie ústavní výchovy Patrně nejstarší známý útulek opuštěné mládeţe byl zřízen v roce 335 v Cařihradě. V Miláně roku 787 byl zaloţen první nalezinec. Koncem 12. století byl v Římě zřízen první nalezinec s tzv. tornem (otáčivá schránka ve zdi kláštera, do které se odkládaly děti). „Dobročinné ústavy zřizované při středověkých klášterech nepřijímaly jen děti opuštěné a nalezené, ale 4

všechny osoby, jimţ bylo nutno poskytnout milosrdnou ochranu, tedy i nemocné, neduţivé, stářím sešlé atd. Teprve postupně – zvláště v období po reformaci - se vyčleňují samostatné nalezince, sirotčince a dětské ústavy.“ I přes snahu děti zachránit jich v ústavech daleko více umíralo, neţ přeţívalo. Ani jejich další osud nebyl příliš lákavý. „V londýnském nalezinci mělo jen kaţdé šesté dítě naději, ţe se doţije šesti let svého věku.“ V praţském nalezinci zaloţeném v roce 1789 se úmrtnost pohybovala mezi 50 aţ 70%. Příčinou byly nemoci, infekce, slabost, špatná výţiva atd. Obrat přinesla v polovině 19. století hygiena. Dříve děti v ústavech také strádaly duševně. I v tomto směru došlo ke zlepšení. Objevil se nový pojem „hospitalismus“, tj. „nemocniční nemoc, onemocnění z pobytu v nemocnici, v širším pojetí pak nemoc z duševního strádání za pobytu mimo rodinu a mimo lásku mateřskou“. Diskuse mezi německými pediatry Pfaundlerem a Schlossmannem (20. léta 20. století) o důsledcích ústavních pobytů na vývoj dětí přinesla zjištění, ţe „vzdor vší péči nejsou ústavní děti tak vyspělé jako děti vyrůstající ve vlastních nebo pěstounských rodinách.“ Ke konci 40. let 20. století prováděl studie prof. Spitz v Denveru v Coloradu. Jeho výzkumy ukázaly, ţe „dětem bez mateřské péče hrozí kromě všech dosud známých nebezpečí zdravotních ještě nové nebezpečí duševní – opoţdění duševního vývoje“. „Představil matky se zločinnou minulostí, často slabomyslně, s nejrůznějšími duševními úchylkami jako lepší vychovatelky neţ odborný zdravotnický personál moderního dětského ústavu“. Tím přispěl k dalekosáhlým reformám ústavů. Nastal velký zájem o duševní potřeby malých dětí, vytvořily se nové formy náhradní péče o děti. V našich podmínkách existovaly kojenecké ústavy, dětské domovy, zvláštní školy internátní (pro děti, které chodily do zvláštní školy při ústavu) a dětské domovy se zvýšenou výchovnou péčí. Matějček, Z., Langmeier (1981) Jak uvádí Koluchová (1987), projevovaly se přibliţně od 60. let 20. st. dvě hlavní tendence v souvislosti s dětmi, které jsou vychovávány mimo vlastní rodinu. Zaprvé je to zvýšení zájmu zainteresovaných odborníků, týmová spolupráce a vědecké zkoumání dané problematiky. Vedle toho se projevovaly „snahy o zlepšení celkové situace v ústavních zařízeních, jejich diferenciace a hlavně vznik nových forem péče o tyto děti, budovaných na principu rodinné výchovy pod vlivem poznatků o psychické deprivaci a o významu rodiny pro utváření osobnosti dítěte“. Koluchová (1987)

5

Ústavní výchova Podle § 46 zákona č. 94/1963, o rodině můţe soud nařídit ústavní výchovu v případě, ţe „je výchova dítěte váţně ohroţena nebo váţně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo jestliţe z jiných závaţných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit“. Pokud dítě nemůţe zůstat v rodině, je druhou moţností svěření dítěte do péče zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc. Pokud je to nutné, můţe soud takto postupovat i v případě, ţe tomuto opatření nepředcházela výchovná opatření. Ze závaţných důvodů můţe být ústavní výchova prodlouţena aţ o jeden rok po dosaţení zletilosti. Ústavní výchova jako druh výchovného opatření končí rozhodnutím soudu nebo dosaţením zletilosti.1

Vládní resorty zajišťující výkon ústavní nebo ochranné výchovy V České republice spadají zařízení, které zajišťují výkon ústavní výchovy, pod tři ministerstva. Kojenecké ústavy, kde jsou umístěny děti do jednoho roku, a dětské domovy pro děti od jednoho do tří let, spadají pod Ministerstvo zdravotnictví České republiky. Pod Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky spadají diagnostické ústavy, dětské domovy, dětské domovy se školou a výchovné ústavy. Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky je nadřízeným orgánem pro ústavy sociální péče (ÚSP), jejichţ klienty jsou tělesně nebo mentálně postiţené děti nebo dospělé osoby.

Ochranná výchova

Ochrannou

výchovu

můţe

uloţit

soud

podle

§22

zákona

č.

218/2003

Sb.

O odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeţe). Ochranná výchova je přísnější alternativou ústavní výchově. Výkon ochranné výchovy není moţný v kterémkoli dětském domově se školou nebo výchovném ústavu. Pro tyto děti jsou v některých zařízeních zvláštní oddělení. Ochrannou výchovu můţe soud uloţit pouze podle zákona č. 218/2003 Sb., pokud „o výchovu mladistvého není náleţitě 1

Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině

6

postaráno a nedostatek řádné výchovy nelze odstranit v jeho vlastní rodině nebo v rodině, v níţ ţije, dosavadní výchova mladistvého byla zanedbána, nebo prostředí, v němţ mladistvý ţije, neposkytuje záruku jeho náleţité výchovy, a nepostačuje uloţení ústavní výchovy podle zákona o rodině“.2 Nezletilým bývá ukládána ochranná výchova vzhledem k jejich velmi problémovému chování s prvky agresivity, a zejména pro páchání trestné činnosti.

Sociálně patologické jevy Sociálně patologickými jevy rozumíme společensky neţádoucí nebo nebezpečné skutečnosti, jako je nezaměstnanost, chudoba, vandalismus, šikana, kriminalita, prostituce, gamblerství, zneuţívání drog a podobně. V předcházení sociálně patologických jevů je důleţitá prevence, kterou provádí například sociální pracovníci městských úřadů, policie, nestátní organizace. Vzhledem k tomu, ţe děti tráví velmi mnoho času jiţ od raného dětství ve školských zařízeních, je třeba, aby se i tento resort angaţoval v jejich prevenci. Pilař (2003) uvádí, ţe „základním principem strategie prevence sociálně patologických jevů je výchova dětí a mládeţe ke zdravému ţivotnímu stylu, k osvojení pozitivního sociální chování a rozvoji osobnosti na všech úrovních vzdělávacího systému“. Pilař (2003) K základním nástrojům řadí „školní vzdělávací programy v mateřských školách, základních školách, minimální preventivní programy na školách a ve školských zařízeních, systematické vzdělávání pedagogů v problematice prevence“. Pilař (2003) Dle Miňhové spočívá prevence delikventního chování mladistvých především „v pevném rodinném zázemí, láskyplné a důsledné výchově a v jednotné socializační strategii všech institucí, které formují osobnost dítěte“. Miňhová (1994)

Zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy Výkon ústavní nebo ochranné výchovy upravuje zákon č. 109/2002 Sb. Tento zákon uvádí následující zařízení pro výkon ústavní výchovy (dále jen ÚV) nebo ochranné výchovy (dále jen OV) : diagnostický ústav, dětský domov, dětský domov se školou, výchovný ústav. Školským zařízením pro preventivně výchovnou péči je středisko výchovné péče. V těchto 2

zákon č.218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeţe).

7

zařízeních se nacházejí děti ve věku od 3 do 18 let (pokud není pobyt prodlouţen na základě dohody). V souladu s výše zmíněným zákonem musí být ve všech zařízeních „zajištěno základní právo kaţdého dítěte na výchovu a vzdělávání v návaznosti na ústavní principy a mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiţ je Česká republika vázána, vytvářeny podmínky podporující sebedůvěru dítěte, rozvíjející citovou stránku jeho osobnosti a umoţňující aktivní účast dítěte ve společnosti. S dítětem musí být zacházeno v zájmu plného a harmonického rozvoje jeho osobnosti s ohledem na potřeby osoby jeho věku“. Dětem je poskytováno plné přímé zaopatření, a to na stravování, ubytování a ošacení, učební potřeby, na zdravotní péči a podobně. 3 Děti mohou být přijímány na základě ÚV, OV nebo usnesení o předběţném opatření, do dětského diagnostického ústavu také na základě dohody s osobami odpovědnými za výchovu. V České republice v současné době existuje 14 diagnostických ústavů (průměr 38 dětí /1 DÚ), 150 dětských domovů (35 dětí /1 DD), 29 dětských domovů se školou (35 dětí /1 DDŠ) a 34 výchovných ústavů (42 dětí / 1 VÚ). 4

Dětský domov Dětský domov (dále jen DD) je koedukované zařízení (pro chlapce i dívky), které zajišťuje péči o děti bez závaţných poruch chování. Jedná se o děti ve věku zpravidla od 3 do 18 let, na základě dohody můţe být pobyt prodlouţen max. do věku 26 let (s ohledem na studium dítěte). DD plní zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. Základní organizační jednotkou je rodinná skupina, kterou tvoří maximálně 8 dětí. Sourozenci se zařazují do stejné rodinné skupiny (ze zdravotních nebo výchovných důvodů mohou být zařazeni do různých skupin).5 Denní reţim by se měl co nejvíce přiblíţit reţimu běţné rodiny. K ukončení pobytu dítěte můţe dojít na základě soudního rozhodnutí o zrušení ÚV,

3

Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů 4 http://www.msmt.cz/socialni-programy/system-skolskych-zarizeni-pro-vykon-ustavni-vychovy, staţeno dne 13.2.2009 5 Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů

8

dále dosaţením zletilosti nebo přemístěním dítěte do jiného typu zařízení. Zřizovateli dětských domovů jsou převáţně kraje. Dětský domov se školou Zřizovatelem dětských domovů se školou (dříve dětský výchovný ústav) je MŠMT. Dětský domov se školou (dále jen DDŠ) zajišťuje péči o děti s nařízenou ústavní výchovou, které mají závaţné poruchy chování, nebo které pro svou přechodnou nebo trvalou duševní poruchu vyţadují výchovně léčebnou péči. Dále jde o děti s uloţenou ochrannou výchovou. Dolní hranice umísťovaných dětí je zpravidla 6 let, pobyt v DDŠ končí splněním povinné školní docházky. Pokud dítěti není zrušena ústavní nebo ochranná výchova, je přemístěno do výchovného ústavu. Rodinné skupiny tvoří nejméně 5 a nejvíce 8 dětí. DDŠ mohou být koedukované. (viz zákon č. 109/2002 Sb.) Výchovný ústav Výchovné ústavy (dále jen VÚ) zřizuje MŠMT. Tato zařízení pečují o děti s ukončenou povinnou školní docházkou se závaţnými poruchami chování, u nichţ byla nařízena ÚV nebo uloţena OV. Ve vztahu k dětem plní zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. Zřizují se odděleně pro děti s nařízenou ústavní výchovou a uloţenou ochrannou výchovou, popřípadě jako výchovný ústav nebo výchovná skupina pro dívky, které jsou nezletilými matkami a jejich děti, nebo pro děti vyţadující výchovně léčebnou péči. Do VÚ můţe být umístěno i dítě starší 12 let s nařízenou ÚV nebo uloţenou OV, v jehoţ chování se projevují tak závaţné poruchy, ţe nemůţe být umístěno v dětském domově se školou. Základní organizační jednotkou je výchovná skupina s nejvíce 8 dětmi.6 Středisko výchovné péče Středisko výchovné péče (dále jen SVP) je školským zařízením pro preventivně výchovnou péči. Jak jiţ z názvu vyplývá, jeho účelem je „předcházet vzniku a rozvoji negativních projevů chování dítěte nebo narušení jeho zdravého vývoje, zmírňovat nebo odstraňovat příčiny nebo důsledky jiţ vzniklých poruch chování a přispívat ke zdravému osobnostnímu

6

Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů

9

vývoji dítěte“.7 Preventivně výchovná péče je poskytována na základě ţádosti osob odpovědných za výchovu formou ambulantních sluţeb, celodenních sluţeb nebo internátních sluţeb (zpravidla osmitýdenní pobyt). Pobyt dítěte v SVP můţe nařídit i soud.

Pracovníci v DDÚ V diagnostickém ústavu můţeme pracovníky rozdělit na pedagogické a nepedagogické. Podle zákona č.109/2002 Sb. vykonává pedagogický pracovník vyučovací, výchovnou, pedagogicko-psychologickou činnost nebo speciálně pedagogickou činnost. Podmínkou je vysokoškolské vzdělání, nejlépe v oboru speciální pedagogika nebo vychovatelství. Pedagogičtí pracovníci musí mít osvědčení o psychické způsobilosti.8 Děti jsou v DDÚ rozdělovány do výchovných skupin. Vychovatelé (muţi i ţeny) zajišťují výchovnou práci s dětmi. Ve spolupráci s dalšími odborníky stanovují a aplikují účinné diagnostické a výchovné metody a postupy. Zaměřují se na komplexní výchovnou, vzdělávací, diagnostickou a preventivní činnost s ohledem na celkový rozvoj osobnosti dítěte, jeho socializaci, resocializaci a reedukaci. Za vychovatelský úsek má zodpovědnost vedoucí vychovatel, který koordinuje práci denních vychovatelů, podílí se na přímé výchovné práci s dětmi. Asistenti pedagoga zajišťují doplňkovou výchovně-vzdělávací práci dětmi dle aktuálních potřeb. V době vyučování se dětem věnují učitelé – speciální pedagogové. Etoped9 v rámci své pracovní náplně provádí činnosti i poradenství v oblasti nápravných, edukačních a reedukačních postupů, prevence poruch chování a podobně. Psycholog provádí individuální i skupinová psychologická vyšetření dětí, komplexní psychologickou diagnostiku, poradenství při řešení problémů ve vývoji a vzdělávání dětí. Alinče, Tomší (2003) Mezi nepedagogické pracovníky se řadí sociální pečovatelé, kteří zajišťují noční dozor u dětí, dále sociální pracovnice, hospodářka, ekonomka a další podpůrný personál.10 7

8

9

Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů Etopedie-obor speciální pedagogiky zaměřený na výchovu a vzdělání obtíţně vychovatelné mládeţe (Hartl, P., Hartlová, H., Psychologický slovník. Portál. Praha. 2000, str. 146)

10

Aby mohl DDÚ jako organizace dobře plnit svůj účel, měli by jeho pracovníci „dbát o vzájemné přizpůsobení vylaďování funkce“ Musil (2004) zařízení „s podmínkami jeho naplnění (tedy se zdroji, pracovními postupy, klienty, infrastrukturou) a díky tomu vytvářet a udrţovat fungující pracovní komplex“. Musil (2004) Je důleţité, aby lidé sledovali společný cíl a dokázali se vzájemně doplňovat. Díky společným představám „o hodnotách, cílech a způsobech práce s klienty a tom, jak je třeba jednat ve vzájemných vztazích a ve styku s jinými lidmi“ Musil (2004) (kolektivní vědomí) mohou pracovníci předvídat své reakce a vzájemně se doplňovat.

PŘÍLOHY K VÝZKUMNÉ ČÁSTI

Pobyt dítěte v zařízení, ve kterém byl prováděn výzkum Dítě na diagnostický pobyt fyzicky přijímá sociální pracovnice DDÚ. Dítě přichází v doprovodu rodiče, sociální pracovnice, kurátora pro mládeţ nebo soudního vykonavatele. Soc. pracovnice poskytuje základní informace v souvislosti s pobytem, zjišťuje důleţité skutečnosti týkající se dítěte a jeho rodiny, přebírá potřebné materiály. Dítěte se ujímá pedagogický pracovník, který jej podrobně poučí o chodu zařízení, o právech a povinnostech, které se ho dotýkají. Po příchodu do vyučování je dítě zařazeno do příslušné třídy, jsou mu poskytnuty učebnice a pomůcky potřebné pro výuku. Po skončení vyučování se zapojuje do odpolední činnosti skupiny. Nové dítě vychovatel představí skupině. Do skupiny jsou děti zařazeny s ohledem na zachování sourozeneckých vazeb, přítomnost věkově či zájmově blízkých dětí ve skupině, volné kapacity skupiny. Skupinový vychovatel odpovídá za vedení povinné pedagogické dokumentace na úseku mimoškolní činnosti a vedení programu rozvoje osobnosti, vede evidenci hospodaření s finančními prostředky dítěte. Děti tráví dopoledne ve škole, odpoledne potom při skupinových aktivitách. Organizace výchovných a zájmových činností je vedena dle týdenních plánů výchovné skupiny (na jejich

11

vytváření se podílejí i děti). Mimoškolní činnosti (tématické, sebepoznávací skupiny, výtvarné činnosti) vede etopedka a psycholoţka. Součástí pobytu jsou pravidelné celoústavní komunity (1x týdně), kterých se účastní všechny děti a pedagogičtí pracovníci. Moţná je zájmová činnost mimo zařízení (např. aerobic). Zejména o hlavních prázdninách jezdí děti na několikadenní pobyty mimo zařízení. V zimě se účastní ozdravných pobytů na horách. Součástí vyučování bývají exkurze, besedy (např. s policií), návštěvy divadelních představení, školní výlety. Vychovatel má moţnost povolit dětem volnou vycházku. Vychází přitom z psychické vyzrálosti dítěte a jeho schopnosti bezproblémové realizace vycházky. Omezení vycházky či zákaz vycházky je jedna z forem opatření ve výchově. V zařízení je pozornost věnována prevenci sociálně patologických jevů. Pro příslušný školní rok je zpracováván Minimální preventivní program, který je kaţdoročně evaluován a je součástí celoročního plánu akcí zařízení. Vychází ze Strategie prevence sociálně patologických jevů dětí a mládeţe v působnosti MŠMT ČR. V této oblasti zařízení spolupracuje například s psychiatrickými léčebnami nebo poradnami zabývajícími se danou tématikou. Prevence sociálně patologických jevů probíhá v průběhu školních i mimoškolních činností, zahrnuje snahu o předcházení či minimalizování jevů jako kouření, útěky (a následná trestná činnost), zneuţívání alkoholu a jiných OPL, přinášení těchto látek do zařízení, úmyslné sebepoškozování, slovní i fyzická agrese vůči ostatním dětem nebo dospělým, svévolné ničení majetku, projevy rasismu, xenofobie, intolerance, projevy šikany, ostatní závislosti (gamblerství…). Za útěk je povaţováno opuštění budovy bez vědomí pedagogického pracovníka, opuštění skupiny během pobytu mimo zařízení, nevrácení se z pobytu u rodičů bez řádné omluvy, nevrácení se z individuální vycházky. Rodiče si mohou poţádat o povolení pobytu dětí v rodině. Tento pobyt můţe být realizován pouze se souhlasem ředitele zařízení a OSPOD. Další kontakt s rodiči je moţný prostřednictvím návštěv (s moţností opuštění budovy DDÚ), telefonátů, e-mailové pošty, listovních nebo balíkových zásilek. Dětem je poskytováno plné zaopatření – stravování, ubytování, ošacení, učební potřeby, úhrada nákladů na zdravotní péči, léčiva apod., kapesné, osobní dary. Mohou jim být také 12

hrazeny náklady na dopravu k osobám odpovědným za výchovu, potřeby na vyuţití volného času, kulturní, uměleckou a sportovní činnost a podobně. Dokumentaci o úhradě nákladů na péči o děti v zařízení ze strany osob odpovědných za výchovu vede hospodářka. Na základě jejích podkladů vydá ředitel zařízení rozhodnutí o výši příspěvku. Pobyt dítěte trvá zpravidla 8 týdnů. O typu zařízení, do kterého bude dítě umístěno, rozhoduje porada pedagogických pracovníků, konkrétní zařízení doporučuje etopedkakoordinátorka, která vede evidenci volných míst v jednotlivých zařízeních a nejlépe zná prostředí konkrétního zařízení (počet dětí, dostupnost školy apod.). Konkrétní zařízení je také konzultováno s pracovníkem OSPOD, který má dítě v péči. Zvaţuje se zejména typ zařízení (DD, DDŠ), další sourozenci v ústavním zařízení, vzdálenost od místa bydliště rodičů. Rozhodnutí o přemístění vydává ředitel podle správního řádu. Do příslušného zařízení je předávána závěrečná komplexní diagnostická zpráva. Její součástí je osobní, rodinná a sociální anamnéza (zpracovává soc. pracovnice), zpráva vychovatele (skup. vychovatel), školy (třídní učitelka), zpráva psychologa a etopedická zpráva s doporučeními pro další práci s dítětem. Dítě má právo obracet se se ţádostmi, stíţnostmi a návrhy na ředitele či pedagogické pracovníky DDÚ. Na tyto ţádosti, stíţnosti a návrhy jsou příslušní pracovníci povinni odpovědět písemně do 30 dnů. Písemný dotaz i písemná odpověď je zaloţena do osobního spisu dítěte. Předání odpovědi se děje vţdy podpisem kopie dítětem, příp. svědkem. Dítě můţe takto komunikovat i se zaměstnancem OSPOD, České školní inspekce, MŠMT a podobně, a to bez přítomnosti dalších osob, nebo písemně. Popis zařízení, ve kterém byl prováděn výzkum Informace budou čerpány z vnitřního řádu zařízení a osobních spisů zaměstnanců. Jedná se o dětský diagnostický ústav, který funguje od roku 2004. V předchozích letech slouţilo zařízení jako Dětský výchovný ústav (později přejmenovaný na DDŠ) pro dívky. V roce 2004 došlo ke změně názvu i funkce na DDÚ. V témţe roce započala kompletní rekonstrukce celého objektu a přilehlého pozemku, pracoviště bylo dočasně přesunuto na jiné místo, v roce 2006 byl objekt zkolaudován a uveden do provozu.

13

Kapacita zařízení je 24 dětí (12 dívek a 12 chlapců). Děti jsou rozděleny do tří výchovných skupin. Zařízení plní veškeré funkce stanovené zákonem č. 109/2002 Sb.11 V rámci plnění svých funkcí spolupracuje DDÚ zejména s orgány sociálně právní ochrany dětí, se zdravotnickými zařízeními, soudy, státním zastupitelstvím, policií, MŠMT a podobně. DDÚ čítá tři budovy – škola (tři třídy, sborovna, tělocvična, výtvarná pracovna), internát (ubytování dětí – 11 loţnic, z toho 1 jednolůţkový, 10 dvou aţ třílůţkových, sluţebna vychovatelů, klubovny výchovných skupin, počítačová učebna, kuchyň, jídelna, pracovna vedoucí vychovatelky), administrativní budova (kancelář ředitele, zástupce ředitele, sociálních pracovnic, psycholoţek, etopeda, hospodářky, ekonomky). V základní škole se vyučují ţáci podle školních vzdělávacích programů pro základní školu, základní školu praktickou, popř. speciální. Děti jsou rozděleny do tří tříd podle ročníků a šk. vzdělávacích programů. Ročníky jsou spojené. Zjištěná úroveň znalostí u dítěte je součástí závěrečné zprávy. Školní jídelna zajišťuje stravování dětí v plném rozsahu 5x denně. Tento DDÚ má dvě detašovaná pracoviště – střediska výchovné péče. DDÚ přijímá děti ze svého územního obvodu, umísťuje je do své sítě dětských domovů (21) nebo dětských domovů se školou (3). V případě zájmu dítěte je moţné ţádat jiný DDÚ o umístění dětí do jeho sítě (volná místa pro sourozeneckou skupinu, bydliště rodičů apod.) Děti se přemísťují na základě rozhodnutí ředitele správním řízením. DDÚ funguje také jako záchytné zařízení pro děti s nařízenou ÚV, OV nebo předběţným opatřením, které jsou na útěku z jiných zařízení. Spolupráce s rodiči (osobami odpovědnými za výchovu). Spolupráce s rodiči začíná jiţ sjednáváním termínu přijetí dítěte, pokud jej sami přivezou na diagnostický pobyt. Potřebné informace sděluje rodičům sociální pracovnice DDÚ. Zjišťuje také skutečnosti potřebné pro práci s dítětem (zdravotní stav, projevy chování apod.). Rodiče mají moţnost pohovoru s ředitelem zařízení, psychologem, etopedem, vychovateli, učiteli. Navzájem se informují o problémech dítěte, o představách o dalším vývoji, rodiče jsou 11

Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů

14

seznámeni s cíly, úkoly, poţadavky a metodami práce DDÚ, s chováním a výsledky dítěte. Rodičům je umoţněno seznámení s prostředím, ve kterém je dítě umístěno (prohlídka DDÚ). Naopak rodiče jsou ţádáni o spolupráci během pobytu svých dětí, zhodnocení pobytů dětí v rodině apod. Kontrolní činnost Chod zařízení je kontrolován nadřízeným orgánem (MŠMT), Českou školní inspekcí, NKÚ. Jednou za čtvrt roku provádí pracovníci Okresního státního zastupitelství prověrku v rámci dozoru nad dodrţováním právních předpisů při výkonu ústavní a ochranné výchovy. Soustřeďují se na to, zda zařízení vede povinnou dokumentaci, zda jsou dodrţovány právní předpisy o přijímání a umísťování dětí a povolování jejich pobytu mimo zařízení, zda jsou dodrţovány právní předpisy o právech a povinnostech dítěte umístěného v zařízení a zejména, zda způsob výkonu ÚV nebo OV neohroţuje nebo nenarušuje splnění účelu této náhradní výchovné péče. Kontrolují, zda zařízení neprodleně odesílá příslušným orgánům a pověřeným právnickým nebo fyzickým osobám ţádosti, stíţnosti nebo návrhy dítěte, zda jsou uplatňovány a dodrţovány právní předpisy při realizaci opatření ve výchově a zda rozhodnutí a postupy ředitele zařízení odpovídají zákonům a jiným právním předpisům. Státní zástupci přezkoumávají vnitřní řád, roční plán výchovné a vzdělávací činnosti, týdenní programy výchovně vzdělávací činnosti, knihu pošty, knihu denní evidence zařízení, knihu úředních návštěv, knihu ostatních návštěv a zejména osobní dokumentaci umístěných dětí.

Supervize Od roku 2007 probíhá v zařízení supervize – týmová, případová, přímá (supervizor se účastní komunit, popř. porad pedagogických pracovníků, následně probíhá reflexe). Pracovníci DDÚ Pracovní zařazení

Vzdělání

Pracovní náplň

Další vzdělávání

ředitel (statutární orgán)

VŠ obor řízení a vedení Psychoterapeutický sebezkušenostní výcvik speciální organizace v rozsahu 500 hodin pedagogika, „Ostrov rodiny“ VŠ obor psychologie 15

jednooborová , PhDr.

Ericksonovská hypnoterapie I, II (pro děti) semináře Hand test a Lüscherova klinická diagnostika supervizní výcvik tandemy – komunitní principy řízení spolupracuje s UP Olomouc, vzdělávací a lektorskou činnost.

zástupkyně ředitele, etopedka koordinátor -ka

VŠ obor Individuální a speciální skupinová pedagogika práce s dětmi, zajišťování koordinační funkce DDÚ

provádí

Psychoterapeutický sebezkušenostní výcvik v rozsahu 500 hodin 3 roky studia psychologie celoţivotního vzdělávání

v rámci

Psychosociální výcvik v rozsahu 125 a 150 hodin Pravidelné vzdělávací semináře FDD ČR12 Externí spolupracovník UP Olomouc

etoped

VŠ obor Individ. a Výcvik v rodinné terapii speciální skup. práce pedagogika s dětmi, spolupráce s kompetentní mi orgány

2 psycholoţky

VŠ jednooborová psychologie. Mgr.; PhDr.

Individuální a skupinová práce s dětmi, spolupráce s kompetentní mi orgány

Odborné semináře testových metod „Test stromu“, Hand test, Lüscherova klinická diagnostika Psychoterapeutický výcvik v gestalt terapii (probíhá) Výcvik – krizová intervence (probíhá)

vedoucí vychovatelka

VŠ obor Zodpovědnost Psychoterapeutický sebezkušenostní výcvik speciální za vych. úsek, v rozsahu 500 hodin pedagogika koordinace práce denních Psychosociální výcvik vychovatelů, výchovná práce s dětmi

6 vychovate-

VŠ speciální Zajišťují pedagogika, přímou

12

Psychoterapeutický sebezkušenostní výcvik

Federace dětských domovů ČR

16

lů

aplikovaná tělesná výchova (5), SŠ

výchovnou v rozsahu 500 hodin (2vychovatelé) práci s dětmi Psychosociální výcvik (2 vychovatelé) v plném rozsahu

4 učitelky

VŠ obor Vzdělávací speciální práce s dětmi, pedagogika chod školy v plném rozsahu

3 asistenti SŠ, pedagoga kvalifikační studium „Asistent pedagoga“

doplňková výchovněvzdělávací práce s dětmi dle aktuálních potřeb

sociální pečovatelé (dvě ţeny, dva muţi)

Zajišťují péči o děti v nočních hodinách

SŠ, kvalifikační kurz „Asistent pedagoga“

2 sociální VŠ obor pracovnice spec. pedagogika, SŠ

vedení osobních spisů, spolupráce s kompetentní mi orgány, zdravotní péče

Semináře - sociální patologie, sociálně patologické skupiny a sociálně patologické jevy Seminář - drogové závislosti Kurz - neverbální techniky Kurz - muzikoterapie Kurz pro sociální pracovníky SVP a zařízení pro výkon ÚV a OV

Dalšími pracovníky jsou ekonomka, hospodářka, vedoucí šk. jídelny, kuchařky, uklízečka, údrţbář. Vzdělávání pracovníků probíhá také v zařízení prostřednictvím metodických sdruţení v rámci Bálintovské skupiny.

17

Pracovní náplně některých pracovníků zařízení (Alinče, Tomší 2003) psycholog - samostatně provádí náročné kontaktní činnosti zaměřené na jedince a skupiny se zvýšeným rizikem školní neúspěšnosti nebo vzniku problémů v osobním a soc. vývoji -

samostatně provádí individuální a skupinová psychologická vyšetření dětí provádí komplexní psychologickou diagnostiku a náročné psychologické poradenství při řešení problémů ve vývoji a vzdělávání dětí ve škole v rodině vede individuální a skupinovou terapii zpracovává psychologické hodnocení dětí vede a vyhodnocuje komplexní psychologickou dokumentaci účastní se porad ped. pracovníků a komunitních setkání zajišťuje vypracování posudků pro potřeby PČR, OPD, soudů aj. provádí rozbory krizových situací a podílí se na jejich řešení účastní se dle potřeby řešení problémů s rodiči dětí spolupracuje se skupinovými vychovateli při tvorbě a vyhodnocování individuálních výchovných plánů dětí dle potřeby se účastní převozu dětí (záchyt, vyšetření, přemístění apod.) spolupracuje s psychiatrem v případě potřeby plní další úkoly dle pokynů ředitele

vychovatel - samostatně zajišťuje výchovné a vzdělávací činnosti při uplatnění speciálně pedagogických postupů - plně řídí a organizuje činnost svěřené skupiny, zodpovídá za odbornou úroveň výchovné a převýchovné práce, zodpovídá za výchovné výsledky své skupiny, sleduje a hodnotí chování a jednání dětí v zařízení i mimo něj - spolupracuje s učiteli, psychologem a soc. pracovnicí při spec. pedagogické diagnostice a následném výběru forem a metod resocializace - při své činnosti se řídí plánem práce, právními a pracovními předpisy, vnitřním řádem a pokyny zástupce a vedoucího organizace - zodpovídá za vedení pedagogické dokumentace výchovné skupiny - je povinen se řádně připravovat na svou výchovnou práci - je povinen účastnit se dle pokynů všech akcí pořádaných ústavem v rámci své přímé i nepřímé povinnosti - zúčastňuje se pedagogických rad, porad ped. pracovníků, provozních porad, komunitních setkání a dle potřeby vyjíţdí na pracovní cesty, - hodnotí děti, předkládá návrhy na výchovná opatření - zodpovídá za svěřený majetek, prostory a materiál včetně spolupráce při inventurách - dbá průběţně o svůj odborný růst - spolupracuje s učiteli při přípravě na vyučování - podle pokynů vedení zařízení plní i další úkoly k zabezpečení všestranné péče o děti

18

speciální pedagog (etoped koordinátor) Zástupce statutárního orgánu -

-

tvorba zásadních koncepcí systému speciálně pedagogických preventivních a poradenských sluţeb ve školství a sestavování prognóz včetně případného poskytování nejnáročnějších speciálně pedagogických sluţeb (speciálně pedagogická diagnostika, tvorba a uplatňování nových speciálně pedagogických metod) stanovuje diagnostické a výchovné postupy při výkonu náhradní výchovné péče a asistenční vzdělávání a výchovné práce s adolescenty, spojená s řešením problémů osob v krizových a mezních ţivotních situacích ve spolupráci s odborníky z jiných odvětví provádění komplexní etopedické diagnostiky a náročných nápravných, reedukačních a kompenzačních činností s dětmi a mládeţí se zdravotním postiţením (dětí s výraznými poruchami chování, vztahů a přizpůsobení) v nepřítomnosti vedoucího organizace jej zastupuje v plném rozsahu (dle zákona) v rámci svých pravomocí řeší běţné provozní záleţitosti spolupodílí se na koncepci a rozvoji zařízení kontroluje pedagogickou dokumentaci a další předepsanou dokumentaci, podřízené pracovníky a o kontrolní činnosti vede vlastní hospitační záznamy spolurozhoduje o finančním ohodnocení svých podřízených vede evidenci pracovní doby svěřeného úseku dle potřeby se účastní pracovních cest uplatňuje individuální přístup k dětem spojený s aplikací nových, netradičních a speciálně pedagogických metod zajišťuje výchovné poradenství a koordinuje rozmisťování dětí kontroluje a zajišťuje dodrţování vnitřního řádu a ostatních předpisů podílí se na organizaci a průběhu inventarizace majetku spolupracuje s učiteli, psychologem a soc. pracovnicí při spec. pedagogické diagnostice a následném výběru forem a metod resocializace je povinen účastnit se dle pokynů všech akcí pořádaných ústavem v rámci své přímé i nepřímé povinnosti zúčastňuje se pedagogických rad, provozních porad , vede pravidelné porady pedagogických pracovníků zodpovídá za svěřený majetek, prostory a materiál dbá průběţně o svůj odborný růst podle pokynů vedení zařízení plní i další úkoly k zabezpečení všestranné péče o děti

speciální pedagog (etoped) -

stanovuje diagnostické a výchovné postupy při výkonu náhradní výchovné péče a asistenční vzdělávání a výchovné práce s adolescenty, spojená s řešením problémů osob v krizových a mezních ţivotních situacích ve spolupráci s odborníky z jiných odvětví provádí poradenskou a konzultační činnost s rodiči zpracovává závěrečnou zprávu z etopedického hlediska 19

-

je zodpovědný za kompletaci závěrečných zpráv z diagnostického pobytu dle potřeby vypracovává posudky dětí vyţádané soudy, OSPOD atd. dle potřeby se účastní pracovních cest uplatňuje individuální přístup k dětem spojený s aplikací nových, netradičních a speciálně pedagogických metod účastní se komunitních setkání podle potřeb se podílí na pedagogické činnosti ve skupině spolupracuje s učiteli, psychologem a soc. pracovnicí při spec. pedagogické diagnostice a následném výběru forem a metod resocializace je povinen účastnit se dle pokynů všech akcí pořádaných ústavem v rámci své přímé i nepřímé povinnosti zúčastňuje se pedagogických rad, provozních porad , porad pedagogických pracovníků zodpovídá za svěřený majetek, prostory a materiál dbá průběţně o svůj odborný růst podle pokynů vedení zařízení plní i další úkoly k zabezpečení všestranné péče o děti

učitel -

komplexní výchovně vzdělávací činnost ve všeobecně vzdělávacích předmětech a individuální přístup k ţákům spojený s aplikací nových, netradičních a speciálně pedagogických metod výuky plně řídí a organizuje vyučovací proces ve svěřené třídě a ve vyučovací hodině, odpovídá za odbornou úroveň výuky při své činnosti se řídí schválenými osnovami, učebním plánem, rozvrhem hodin a dozorů, vnitřním řádem zařízení, pracovními a právními předpisy, pravidly BOZP a PO a pokyny nadřízených pracovníků spolupracuje se skupinovým vychovatelem – vzájemné hospitace, kapesné, prospěch, kázeň a hodnocení řádně a svědomitě vede předepsanou a poţadovanou dokumentaci je povinen řádně a svědomitě se připravovat na kaţdou vyučovací hodinu, včetně zastupování seznamuje se s dosavadním ţivotem ţáků, sleduje jejich vývoj a na základě vlastních poznatků určuje další postupy, metody a formy práce podle pokynů nadřízeného je povinen se účastnit všech akcí pořádaných zařízením v rámci přímé i nepřímé pracovní povinnosti zodpovídá za přidělené a svěřené sbírky, prostory a materiál, včetně provedení inventarizace dbá na řádné poučení ţáků a dodrţování pokynů a předpisů BOZP a PO při preferenci vzdělávací sloţky zajišťuje a upevňuje i rozvoj návyků kulturních, hygienických a společenských, upevňuje kladné morální vlastnosti, spolupracuje s rodiči a se všemi sloţkami, které se na výchově a vzdělávání ţáků podílejí je povinen se účastnit třídních schůzek, pedagogických rad, komunitních setkání a provozních porad v případě nutnosti vyjíţdí na pracovní cesty podle pokynů nadřízených pracovníků plní i další úkoly k zabezpečení všestranné péče o ţáky 20

sociální pracovnice -

provádí samostatný výkon náročných specializovaných agend v péči o občany a skupiny v nepříznivé sociální situaci

-

zajišťuje sociálně právní poradenství poskytování soustavné sociální pomoci v přímém styku s občany, kteří se dostali do nepříznivé sociální situace zajišťuje sociálně právní záleţitosti dětí a vede jejich osobní spisy, zabezpečuje komplexnost dokumentace zajišťuje administrativní stránku přijímání, přemístění a propouštění dětí zprostředkovává styk s úřady, OPD, soudy, PČR a zákonnými zástupci připravuje podklady pro rozhodnutí soudu, podmíněné propuštění dětí, pro zrušení nebo prodlouţení ústavní výchovy, udrţuje styk s prostředím, do kterého děti odešly a sleduje jejich další vývoj zajišťuje dopravu dětí z útěku, doprovod k soudnímu jednání, vyšetřování, k lékaři atd. píše hlášení, dopisy, vede zdravotní dokumentaci, zdravotní záznamy, sleduje zdravotní stav dětí atd. zajišťuje dozor a péči o nemocné v dopoledních hodinách, doplňuje podle potřeby léky, zodpovídá za správné podávání léků (expirační doba) vede evidenci úrazů, hlášení o úrazu vede knihu úředních i ostatních návštěv, evidenci útěků zajišťuje inventarizaci svěřených prostředků a v případě potřeby plní i další úkoly a nařízení podle pokynů vedení zařízení dodrţuje předpisy BOZP a PO dle potřeby se účastní pracovních cest

-

vedoucí vychovatel -

řídí a koordinuje a kontroluje úsek výchovy mimo vyučování (včetně pobytů a akcí mimo DDÚ) vypracovává rozpis sluţeb vychovatelů a asistentů zpracovává kapesné dětí vede agendu BOZP vypracovává CPPŠ, koordinuje činnost metodického sdruţení a stravovací komise samostatně zajišťuje výchovné a vzdělávací činnosti při uplatnění speciálně pedagogických postupů stanovuje diagnostické a výchovné postupy při výkonu náhradní výchovné péče spolupracuje s učiteli, psychologem, etopedem a soc. pracovnicí při spec. pedagogické diagnostice a následném výběru forem a metod resocializace při své činnosti se řídí plánem práce, právními a pracovními předpisy, vnitřním řádem a pokyny zástupce a vedoucího organizace je povinen se řádně připravovat na svou práci 21

-

je povinen účastnit se dle pokynů všech akcí pořádaných ústavem v rámci své přímé i nepřímé povinnosti zúčastňuje se pedagogických rad, porad ped. pracovníků, provozních porad, komunitních setkání a dle potřeby vyjíţdí na pracovní cesty, hodnotí děti, předkládá návrhy na výchovná opatření zodpovídá za svěřený majetek, prostory a materiál včetně spolupráce při inventurách dbá průběţně o svůj odborný růst spolupracuje s učiteli při přípravě na vyučování podle pokynů vedení zařízení plní i další úkoly k zabezpečení všestranné péče o děti

Dotazníky pro děti: 1) Jak vzpomínáš na pobyt v DDÚ? Pomohl ti v něčem? Pokud ano, v čem? 2) Jaká činnost ti v DDÚ vyhovovala nejvíce a jaká nejméně? 3) Která činnost v DDÚ tě nejvíce ovlivnila (rozhovory s psycholoţkou, etopedem, komunita, pobyty, škola, odpolední činnosti s vychovateli…)? 4) Jak se díváš na své chování před umístěním do DDÚ? Zdálo se ti v pořádku nebo si uvědomuješ, ţe nebylo úplně dobré? 5) Jak se díváš na svůj ţivot po diagnostickém pobytu? Máš pocit, ţe se tvé chování změnilo? 6)

Co říkají o tvém současném chování a jednání rodiče, příbuzní, učitelé, sociální pracovník (kurátor)?

7)

Opakovaly se některé důvody, pro které jsi byl/a umístěna do DDÚ, po tvém návratu do rodiny? Jaké? Proč si myslíš, ţe to tak bylo?

8)

Změnil/a jsi po svém návratu do rodiny školu? Pokud ano, tak z jakého důvodu? Kdo to navrhoval? Daří se ti v ní lépe, neţ v předchozí?

9)

Pokud jsi ukončil/a povinnou školní docházku, co studuješ (učební obor, střední školu…)? Daří se ti lépe/hůře neţ na základní škole?

10)

Myslíš si, ţe jsi změnila svůj pohled na některé z témat, jako jsou drogy, sex, trestná činnost, plnění povinností? V čem se tvé názory změnily?

11)

Změnil/a jsi po návratu domů své přátele, kamarády známé? Pokud ano, z jakého důvodu? V čem se liší od předešlých kamarádů?

12) Co pro tebe bylo nejtěţší při návratu domů, do školy, mezi kamarády? 13) Došlo k nějaké změně vztahů mezi tebou a tvými nejbliţšími (rodiče, sourozenci, další příbuzní)? Co konkrétně se změnilo (trávíte spolu více času, chovají se k tobě jinak, více tě kontrolují nebo ti více věří...)? 22

14) Pomáhala ti při návratu domů tvoje rodina? Kdo a jakým způsobem? 15) Kdo nebo co (mimo rodiny) ti nejvíce pomohlo vyrovnat se s návratem do původního prostředí? Jakým způsobem? 16) Dával ti někdo z tvého okolí najevo, ţe jsi byl/a v DDÚ (a bylo to pro tebe bylo nepříjemné – vysmíval se ti někdo, dával tě jako „odstrašující příklad“ apod.)? Jak jsi to vnímal/a? Jak ses s tím vyrovnal/a? 17) Napadá tě něco, co by mohlo pomoci dalším dětem do budoucna ve snazším návratu domů? 18) Dokáţeš si představit, jak by ses choval/a ty k dětem, které se vrátily z DDÚ, popřípadě z jiného podobného zařízení (PL,SVP, dětský domov, výchovný ústav)? 19) Následovala nějaká další opatření (např. soudní dohled), popřípadě absolvoval/a jsi nějaký denní pobyt (SVP, PL atd.)? 20) Docházíš k nějakému odborníkovi (psycholog, terapeut, psychiatr)? Jak často a z jakých důvodů? Na čí doporučení? 21) Myslíš, ţe by mohlo dojít k tvému opětovnému umístění do DDÚ nebo jiného podobného zařízení? Hrozilo takové umístění? Z jakých důvodů? 22) Pokud k umístění došlo, jak vnímáš svou součastnou situaci? 23) Jsi v kontaktu s někým z DDÚ (dospělí, děti)? 24) Jak se díváš na opatření, která předcházela diagnostickému pobytu (spolupráce s kurátorem, psychologem, SVP, PL…)? 25) Za co by ses pochválil/a v době před diagnostickým pobytem a za co teď? 26) A naopak, za co by ses pokáral/a (co si myslíš, ţe je na tvém jednání špatné)? 27) Jak si představuješ, ţe se bude tvůj ţivot vyvíjet v budoucnosti? A jak by sis to přál/a?

Dotazník kurátorům 1. Jak dlouho pracujete s tímto dítětem? 2. Souhlasil/a jste s jeho propuštěním zpět do rodiny, popř. proč? 3. Jaká byla další opatření (soudní dohled, spolupráce s dalšími odborníky) před umístěním? Jaká po propuštění do rodiny? 4. Jak hodnotíte spolupráci s dítětem před umístěním a po návratu z diagnostického pobytu?

23

5. Jak hodnotíte spolupráci s rodiči (osobami odpovědnými za výchovu) před a po návratu? 6. Jak hodnotíte spolupráci s DDÚ? Co Vám schází, popř. co byste uvítal/a ze strany DDÚ? 7. Jak, podle Vašeho názoru, vypadalo sociální fungování dítěte v době jednoho roku po ukončení diagnostického pobytu? (situace v rodině, ve škole, trestná činnost…) 8. Jak vypadá nyní (pokud je to jiţ více neţ rok)? 9. Pokud nastaly potíţe, jaká opatření byla pouţita na upravení stavu? 10. Zvaţoval/a jste moţnost opětovného umístění do DDÚ, popř. do jiného ústavního zařízení? 11. Pokud by dítě do jednoho roku po ukončení diagnostického pobytu opět umístěno, jak se v zařízení projevovalo, popř. projevuje? 12. Zjistil/a jste v souvislosti s pobytem nějaké nové skutečnosti, týkající se dítěte, které mají význam pro Vaši další práci s tímto dítětem? 13. Byl viditelný posun v jednání dítěte po absolvovaném pobytu – pozitivní nebo negativní?

24

Kazuistiky 1. Daniel, 12 let 5. třída, 6. rokem školní docházky Bratr 18 let, student gymnázia Důvody: Daniel odmítal chodit do školy, byl vulgární vůči matce, agresivní (ničení majetku), nerespektoval matku, toulal se, vyhroţoval sebevraţdou, nevyzpytatelné reakce. Poprvé byl Daniel do DDÚ přijat v jedenácti letech. Daniel bydlel s matkou a jejím přítelem v bytě 2+1. Otec měl o výchovu syna zájem. Oba rodiče pracovali.V Danielových šesti letech byla schválena dohoda rodičů a Daniel byl svěřen do péče matky. Na její návrh byla chlapci o pět let později nařízena ústavní výchova. Důvodem bylo jeho vulgární a agresivní chování vůči matce, ničení vybavení bytu, odmítání školní docházky. Chlapec byl přijat na diagnostický pobyt do DDÚ. Po třech týdnech se matka (na nátlak syna) rozhodla vzít svůj návrh zpět. Daniel uvedl, ţe je v ústavu nespokojený, šikanovaný, dramatizoval svůj zdravotní stav a snaţil se matkou manipulovat. Jeho chování během prvního krátkého pobytu bylo totoţné s druhým (viz níţe).

Daniel byl tedy předán zpět do péče matky. Prázdniny trávil střídavě u obou rodičů. V této době neměli matka ani otec k jeho chování připomínky. Daniel těţce nesl, ţe má opakovat ročník, proto ho matka přihlásila na jinou školu. Škole sdělila, ţe její syn opakuje ročník, protoţe nemohl být klasifikován pro velký počet neomluvených hodin. Školu Danovi změnila, aby se cítil lépe, ţádala učitele, aby před spoluţáky nemluvil o tom, proč opakuje. Dále uvedla, ţe je citlivý na své příjmení a ţádala učitele o uţívání křestního jména. V prvních týdnech školního roku se chlapec jevil jako klidný, aţ pasivní, nehlásil se, úkoly plnil s lhostejností, bez jakéhokoli nadšení a zájmu. Později se začaly objevovat jednodenní absence, často byl omlouván, ţe je nemocný. Po Vánocích uţ do školy nechodil 25

vůbec. To byl jeden z důvodů, proč byl umístěn na dvouměsíční pobyt do psychiatrické léčebny. V době pobytu byl zcela nekritický, jeho spolupráce byla pouze formální. Potvrdila se extrémní manipulace ve vztahu k matce – vyhroţování sebevraţdou, aby dosáhl svého apod. Otec situaci bagatelizoval, čímţ posiloval synovu nespolupráci. Po návratu z léčebny do školy opět nenastoupil. Matka byla bezradná a souhlasila s opětovným nařízením ústavní výchovy. OSPOD podalo návrh na nařízení ústavní výchovy, protoţe ţádná dosavadní opatření nevedla k nápravě chlapcova jednání – Daniel stále nerespektoval matku, manipuloval s ní, vyhroţoval sebepoškozením, byl agresivní, ničil zařízení bytu, odmítal plnit povinnou školní docházku, měl finanční nároky, které matka nebyla schopna uspokojovat. Matka byla i nadále ve výchově velmi slabá a nedůsledná, kritiku své výchovy nesla těţce. Pokud mu v něčem nevyhověla matka, prosazoval, ţe chce bát v péči otce a naopak.

ÚV byla nařízena,

vzhledem k nutnosti situaci řešit okamţitě bylo vydáno předběţné opatření, na základě kterého byl Daniel přijat na diagnostický pobyt (po přibliţně 10 měsících od prvního pobytu).

Druhý pobyt v DDÚ Přestoţe Daniel prostředí zařízení jiţ znal, choval se v prvních dnech vystrašeně, brečel a bylo mu smutno. Měl velice silnou citovou vazbu na matku. Kolektivem dětí byl přijat docela dobře. Do práce výchovné skupiny se zapojoval dle nálady. Občas se bavil tím, ţe si vyhlédl slabší dítě, dělal mu naschvály a vţdy se bránil, ţe on za nic nemůţe. Autoritu vychovatele respektoval celkem dobře a na pochvalu reagoval bez emocí, nebyla pro něj důleţitá. Neustále posunoval „hranice“, zkoušel, kam aţ můţe. Byl umíněný a nejraději by si dělal, co chce. Různé podvody nebyly výjimkou. Na zátěţové situace reagoval agresivně, nedokázal se ovládat, vyţadoval okamţité uspokojení svých potřeb. Dokázal se chovat účelově v případě, ţe se mu jednalo o výhodu. Dopustil se jednoho útěku – nevrátil se z vycházky, utekl společně s jednou dívkou, na útěku byl dva dny. Dvakrát mu bylo uděleno výchovné opatření za hrubé porušení vnitřního řádu. Daniel se nedokázal sám zabavit a aktivity nabízené vychovatelem náleţitě okomentoval, neţ se do nich zapojil. Nebyl sportovně nadaný a kromě fotbalu ho ţádný sport nezajímal. Upřednostňoval hru na počítači a někdy si kreslil, ale většinou se nudil. 26

O své osobní věci pečoval přiměřeně chlapci jeho věku a o svůj zevnějšek se staral pečlivě, zejména o vlasy. Často se stávalo, ţe nejedl, byl docela vybíravý. Daniel udrţoval pravidelný telefonický kontakt se svou rodinou, zejména matkou. Téměř vţdy ji citově vydíral tím, ţe se rozplakal a křičel do telefonu, chtěl vědět, kdy ho přijede navštívit, byl plačtivý aţ hysterický. Občas také vyhroţoval útěkem, byl agresivní a křičel, ţe nechce do „pasťáku“. Po rozhovoru i návštěvách matky, byl velice rozrušený aţ agresivní. Škola v DDÚ V prostředí školy se Daniel nesnaţil kontaktovat nové spoluţáky a navázat s nimi vztah, k dospělým se choval s respektem. Po uplynutí adaptačního období se trochu zklidnil, ale nijak výrazně se jeho postoje nezměnily. Ve vyučovacích hodinách byl tichý, líný, pohodlný, minimálně se projevoval, chyběla mu jakákoli aktivita. Bylo nutné jej vtahovat do činností, motivovat ho k práci, průběţně kontrolovat. Pokud se uvolil něco dělat, jeho pracovní tempo bylo „hlemýţdí“. Zdálo se, ţe hraje o čas, aby nebyl dále zaměstnáván. Snaţil se být „neviditelný“, neupozorňoval na sebe. V průběhu pobytu se Daniel dostával čím dál častěji do konfliktů se spoluţáky, kteří si stěţovali, ţe je obtěţuje. Nejvýrazněji se to projevilo na školním výletě, kdy chlapci odmítali být s ním na pokoji. Dan se stavěl do role neviňátka a „chudáčka“, usiloval o to, aby se ho dospělí zastali a zachránili ho. Chyba však byla evidentně na jeho straně. Chtěl by být protěţován, omlouván a utěšován na úkor ostatních dětí. V kontaktu se projevoval sobecky a rozmazleně. Pokud nebylo vše tak, jak si vykonstruoval a představoval, dokázal se chovat hrubě a vulgárně nejen ke spoluţákům, ale i dospělým. Bylo obtíţné najít přístup k Danielovi, protoţe vyzkoušení všech metod, motivací a postupů se u Daniela zcela minulo účinkem. Chyběl mu reálný náhled na svou osobu a ţivotní situaci, ke škole a vzdělávání neměl ţádný vztah. Ze zprávy psychologa Z psychologického vyšetření vyplynulo, ţe aktuální intelektové schopnosti neverbální se pohybují v pásmu horšího průměru. Jevilo se, ţe na celkovém osobnostním obraze se negativně promítala nedostatečně pevná (důsledná) výchova. Daniel nebyl zvyklý zpracovávat („ustát“) své afekty nelibosti spojené s vykonáváním vůle výchovné autority. Byl uvyklý na to, ţe pod náporem jeho 27

vzdoru (nechuti) daná povinnost nebo úkol neobstojí (autorita ustoupí) a on nebyl veden k vyhovění, a naopak takto jeho svévole rostla a tím i vzdorovitost a zpupnost – celkově nechuť se něčemu podřizovat. Pro uspokojení svých přání se nebránil různým manipulacím, afektivním výbuchům, které mohly být i silně dramatické nebo i agresivní povahy, přičemţ se projevoval jako necitlivý vůči druhým, zvýšeně egoistický. Velmi by potřeboval pevný, důsledný reţim. Učit se přizpůsobovat, respektovat určité hranice, pravidla. Také se učit zvládat své afektové rozpoloţení, kontrolovat své potřeby a přání a tímto posilovat svou frustrační toleranci a vytrvalost. Osobnostně silně uzavřený, nepřístupný, do oblasti introverze orientovaný hoch. Nevyzrálý, víceméně stále dětský, otevřený „všem“ vlivům z vnějšku. Se sníţenou ochotou se omezovat. Scházel mu řád a koordinace psychické energie. Projevoval neurčitost, povrchnost a neochotu na sobě pracovat. Citově se jevil jako sebestředný, plošší, snad aţ méně citlivý. Vykazoval tendence k náladovosti, popudlivosti aţ snazší výbušnosti, kdy pod povrchem probleskovala skrývaná (neuvědomovaná) úzkostnost. Mohl se hůře orientovat sám v sobě, propadat se do aktuálních afektových rozpoloţení a cítit převaţující zlost z vlastní „bezradnosti“. Pracoval se sníţenou sebekontrolou. „Pod povrchem“ se otevíraly otázky po uspokojení citových potřeb, vytyčení hranic, které obvykle přinášejí jistou míru bezpečí a struktury. K výchovným problémům mohl přispět příliš volný výchovný styl, vrcholící s přicházející pubertou a ztrátou přirozené autority matky. Z etopedické zprávy Po tomto druhém pobytu byl Daniel umístěn do dětského domova se školou s těmito doporučeními: umoţnit pravidelný kontakt s rodiči, společně vytvořit jednotný výchovný tlak, zejména matce vracet její přirozenou autoritu. Zvolit pevnější a důslednější výchovný přístup, stanovit hranice a i přes jeho snahy prosadit svou, trvat na jejich dodrţení. Pracovat na útlumu manipulativního chování (vyhroţování, afektivní výbuchy). Rozvíjet prosociální vlastnosti jako empatie a spolupráce, zviditelňovat pochvalou pokroky v této oblasti. Posilovat jeho frustrační toleranci, vést jej k dotaţení většiny věcí aţ do konce. Posilovat jeho

28

schopnost reflektovat svoji situaci, chování, nejprve zvenčí, později vést k sebereflexi. Podporovat jej ve smysluplném trávení volného času.

2. Lucie, 14 let 8. třída Bratr 13 let, v péči matky Důvody: problémy ve škole (nedostatečná příprava, velmi časté absence), nerespektování matky jako výchovné autority, toulky mimo domov (i přes noc) Na základě dohody rodičů byla nezl. Lucie svěřena do výchovy matce (tři roky před umístěním), která má v péči ještě syna (13 let). Rodina obývala pronajatý byt o velikosti 3+1. Matka měla dvě zaměstnání, snaţila se finančně zabezpečit rodinu. Otcové dětí výţivné neplatili. V době sociálního šetření byla domácnost matky shledána v pořádku, s výjimkou pokoje Lucie. Matka uvedla, ţe i přes pokyny matky si pokoj neuklízí. Na návrh matky nezletilé bylo zahájeno řízení o nařízení ústavní výchovy. Zhruba před rokem začaly problémy s chováním dcery – pozdní příchody domů, vzdorovitost, problémy se školou (nedostatečná příprava, absence), toulky i přes noc, špatná komunikace s matkou. Od konce 2. pololetí do školy prakticky nedocházela. Matce nebylo známo, kde tráví Lucie volný čas, s kým se stýká. V době letních prázdnin Lucka odcizila matce nějaké peníze a vybrala z jejího účtu částku 2.000,- Kč. Při pohovoru se sociální pracovnicí uvedla, ţe opravdu matku nerespektuje, nechce s ní být doma, chce chodit ven za kamarády. Lucie navštěvovala 8. třídu. Na vyučování se vůbec nepřipravovala, došlo ke zhoršení prospěchu, na pololetním vysvědčení obdrţela sníţenou známku z chování za neomluvené absence, opakované pozdní příchody do školy a porušování školního řádu. Škola měla podezření, ţe Lucie poţívá OPL, kouřila. Ve vyučování často vyrušovala, při komunikaci se spoluţáky měla opakované záchvaty vzteku. Pohybově je velmi zdatná a temperamentní. Matka se na dceru pravidelně informovala, zjišťovala, jestli je ve škole apod. Matka sama se doţadovala nařízení ústavní výchovy, neboť nebyla schopna chování dcery usměrnit. Aby byla situace řešena rychle, bylo vydáno předběţné opatření, na základě kterého byla Lucie přijata na pobyt do DDÚ. Před zahájením prvního jednání vzala matka

29

svůj návrh zpět, měla za to, ţe bude v současné době jiţ schopna další výchovu své dcery zvládnout. Nebránila se nařízení soudního dohledu nad výchovou. Nutno zmínit, ţe do výchovy zasahoval otec matky - dědeček nezletilé. Činil tak silou jakési své autority (rodinu finančně podporoval…). V podstatě určoval i matce, co má dělat. Nebylo rozhodující, co řekla matka, ale co řekl dědeček, a to i v souvislosti s výchovou Lucie. Je moţné, ţe i toto mělo vliv na ztrátu respektu Lucie k matce.

Pobyt v DDÚ Lucie se adaptovala na nové prostředí bez větších problémů. Do kolektivu ostatních dětí se začlenila velmi dobře a rychle díky své přirozené autoritě. S dodrţováním povinností a pravidel stanovených vnitřním řádem neměla ţádné potíţe. Do odpoledních činností se zapojovala často s nadšením a aktivitou. Přidělenou práci plnila pečlivě a spolehlivě. Autoritu vychovatel respektovala. Nejevil se výraznější rozdíl mezi muţskou a ţenskou autoritou. Pokud s něčím nesouhlasila, byla schopná vyjádřit svůj názor (slušně), ale dokázala se s danou situací smířit. V kolektivu dětí byla Lucka dominantní. Velmi často se snaţila řešit konfliktní situace ostatních dětí. Ne vţdy bylo toto její snaţení kolektivem dětí přijato a respektováno. Především mezi dívkami nebylo pro Lucii lehké se prosadit. Zátěţové situace řešila přiměřeným způsobem. Byla schopná velmi rozumně uvaţovat a řešit daný problém. Občas se dostávala do úzkostných stavů daných samotným pobytem v DDÚ. Během pobytu udrţovala kontakt se svojí rodinou, kde byla její situace dosti sloţitá a neujasněná. Postupem času však začala jezdit na víkendové pobyty domů a tento stav a poměry v rodině se zlepšovaly. Škola v DDÚ Po příchodu se Lucka rychle zapojila do práce, reţim vyučování a školy ihned akceptovala. K dospělým se chovala slušně a s respektem. V hodinách byla tichá, klidná, k zadaným úkolům přistupovala aktivně a vţdy se je snaţila dokončit. Dokázala pracovat samostatně, bylo zřejmé, ţe je navyklá pravidelné školní práci a má poměrně dobrý základ 30

znalostí a vědomostí z dřívějších ročníků. Dobře spolupracovala, byla vstřícná, snaţivá a ochotná. Dokázala se nadchnout pro nové věci. Bavily ji výchovy, byla velmi šikovná a manuálně zručná. Ráda se učila a poté i praktikovala netradiční výtvarné techniky, podílela se na vymalování internátu. Zápisy si psala, sešity i pomůcky měla vţdy v pořádku, automaticky si chystala věci na následující vyučovací hodinu. Na výuku se pravidelně připravovala. Záleţelo jí na pěkných známkách. Autoritu učitelky uznávala bez výhrad. Přestávky trávila ve třídě. Do nového kolektivu dětí okamţitě zapadla, byla kamarádská, společenská, oblíbená. Zajímalo ji dění a vztahy mezi spoluţáky vůbec. Zátěţové situace zvládala s nadhledem a rozumně. Díky své empatii a soucitu měla pozitivní vliv na ostatní děti, chápala jejich problémy a ve vypjatých momentech jim dokázala domluvit či pomoci a tím zklidnit mnohdy vyhrocenou atmosféru ve třídě nebo na chodbě. Na akcích mimo DDÚ se chovala bezproblémově, byla příjemná, milá a projevovala zájem o vše kolem sebe. Lucie je samostatná, a v rámci moţností i spolehlivá a zodpovědná dívka. Za celou dobu pobytu byla v rámci školy bez problémů. Při výjimečném drobném nedorozumění stačila mírná domluva. Svými vyspělými morálními postoji a nekonfliktní povahou výrazně vyčnívala nad ostatními ţáky.

Ze zprávy psychologa Tělesná vyspělost odpovídá věku, spolupracuje, je ochotná, otevřená – celkově komunikačně dobře nastavená a motivovaná. Aktuální intelektové schopnosti neverbální se pohybují v pásmu horní hranice průměru. Osobnostně dispozičně extrovertně orientovaná, komunikativní, otevřená, společenská. Otevřeně se zajímá, reaguje. Aktivně se seznamuje s druhými lidmi. Je konvenční, velmi jí záleţí na dobrém dojmu. Ráda se drţí s ostatními, cení si společenské uznání. Projevuje tendence k vyšší míře „závislosti“ na druhých. V projevu je obvykle mírná, jemná, milá, často se orientuje podle okolního dění. Dosti dbá na svůj zevnějšek. Je diplomatická, moţná někdy aţ do určité míry submisivní v projevu. Jeví se, ţe vnitřně se více zaměřuje na otázku: do jaké míry můţe projevit sebe sama a zároveň se nevystavovat riziku odmítnutí (kritiky) okolí. Hůře se přímo prosazuje nebo přímočaře sděluje svá přání, ale zároveň také potřebuje a přeje si pozitivní akceptaci druhých. Můţe mít určité potíţe 31

s asertivním prosazováním se, (např. říkáním „ne“ apod.), můţe se dostávat do vnitřních konfliktů – střetů zájmů: („já versus okolí“), coţ jí můţe způsobovat napětí a stavy nepohody. V zátěţi projevuje únikové strategie. Můţe být méně stálá, proměnlivá, coţ je ale také nutné spatřit ve věkovém kontextu. Nerada se dostává do přímých střetů. Raději se podvolí, přizpůsobí, svůj nesouhlas skryje v sobě (neventiluje), ale při větší míře zátěţe můţe potlačované napětí vyjít více impulzivně na povrch, coţ můţe být pro okolí překvapivě „náhlé“, nepochopené. V běţném kontaktu druţná, hovorná vstřícná, víceméně poddajná. Bez problémů se přizpůsobí. Nemá velké nároky, umí být samostatná, převzít zodpovědnost. Obvykle klidná, mírná. Je velmi ráda ve společnosti druhých, zejména vrstevníků, ráda vzbuzuje pozornost. Sociálně zdatná, umí s druhými tzv. vyjít, být pozorná k lidem, ochotná ke spolupráci, komunikaci. Pod povrchem se otevírá prostor výrazných emocí, napětí a nejistoty. Dominuje střet dvou proudů sil - snahy po expanzi (projevu), ale zároveň obavy (strachu) a z toho vyplývající napětí. Lze sledovat obrazy hromadění afektů, ostýchavost (potlačení), směřující aţ k vnitřním konfliktům. Dále pak signály sníţené sebejistoty, pocity slabosti v kontaktu s vnějším světem, ostýchavost, potlačení vitality. Lucie je velmi vnímavá, pozorná a vstřícná. Velmi jí záleţí na harmonických mezilidských vztazích. Projevuje silnou citovou vazbu vůči rodině. Zřejmě by potřebovala větší prostor pro svůj individuální rozvoj a zároveň více stability, důslednosti a bezpodmínečného přijetí. Etopedická zpráva Předběţné opatření bylo nařízeno na podnět městského úřadu (OSPOD), se souhlasem matky. Podle všeho jsou výchovné problémy na pozadí odcizení mezi matkou a dcerou, s nastupující pubertou začala Lucie upřednostňovat partu kamarádů. Doporučení -

ve výchově vyuţívat především pozitivní motivaci, popsat Lucii

konkrétní výhody, které můţe svou snahou získat. Důslednost v odměňování popř. dodrţení negativních následků, snaţit se být především čitelný ve svých očekáváních i poţadavcích. Celá rodina by se měla snaţit společně učit vycházet si více vstříc, zajímat se o potřeby a touhy druhých členů v rodině. Vyjadřovat si různými způsoby vzájemný respekt, a to i přesto, ţe nemusím v zásadě souhlasit se všemi názory. Raději neţ konfrontaci hledat cesty 32

k vzájemným dohodám, v opačném případě hrozí další zablokování komunikace. Vytvářet prostor, aby mohlo být vše nenásilně prodiskutováno, pracovat na odstranění všech příčin, které brzdí otevřenost. Hledat aktivity, do kterých by se mohla zapojit celá rodina, náplň volit tak, aby mohly být všechny strany spokojené. Společné činnosti by mohly vylepšovat rodinné klima, být cestou k tomu, aby se členové rodiny učili spolupracovat. Pravidelně si informovat na prospěch a chování u třídní učitelky, domluvit se na způsobu komunikace v rámci mimořádných situací. Projevovat přiměřený zájem o plnění školních povinností (pozor, aby nebyl vnímán spíše jako projev nedůvěry). Spolupracovat se školním psychologem nebo poradkyní, pomáhat nenásilně Lucii i staronovému kolektivu přijmout novou situaci. Nabídnout asistenci při výhledovém výběru vhodné školy, reálně posoudit nejlepší moţnosti. Podporovat Lucii ve smysluplném trávení volného času, umoţnit jí vykonávat krouţky podle jejích preferencí. Poskytnout i prostor pro trávení volného času podle svých představ, postupně v tomto směru zohledňovat i její věk. Během pobytu v DDÚ se uskutečnilo několik sezení s rodinou, podle všeho se podařilo částečně urovnat vztahy mezi matkou a dcerou. V kaţdém případě bylo doporučeno pokračovat v rodinné terapii, nejlépe vyhledat odborníka poblíţ místa bydliště. Prognóza dalšího vývoje byla velmi těţce odhadnutelná. Pokud by rodina nepokračovala v rodinné terapii nebo by ztratila motivaci, byla moţnost opětovného nastolení problému velmi pravděpodobná. Po návratu do rodiny byl DDÚ kontaktován prarodiči Lucie, kteří vyjádřili obavy, ţe situace v rodině se opět zhoršuje. Byla domluvena společná schůzka v zařízení. V současné době je Lucka opět na diagnostickém pobytu.

3. Michal, 15 let 9. třída Sestra 12 let, péči matky

33

Odůvodnění: závaţné výchovné problémy - nerespektování rodičů ani jiné autority, absence ve škole, agresivita, protiprávní jednání, podezření ze zneuţívání návykových látek

Manţelství rodičů Michala bylo rozvedeno 8 let před příchodem Michala do DDÚ. Michal byl svěřen do výchovy otci, jeho sestra do péče matky. Rodiče se tak dohodli, soud jejich dohodu schválil. Oba rodiče jsou zaměstnáni, otec je upoután na invalidní vozík. Před třemi lety poţádala matka o svěření syna do své péče, neboť si to přál. Nechtěl uţ ţít u otce, odmítal dodrţovat dohodnutá pravidla. Od té doby Michal bydlel střídavě u matky, otce i u prarodičů, nikde ale nebyl spokojený, protoţe všude musel respektovat určitý reţim. Matka hodnotila pobyt svého syna v její domácnosti jako problémový. Nerespektoval její pokyny, dělal si, co chtěl, ubliţoval sestře, zhoršil se jeho prospěch, docházka i chování ve škole. Byl hrubý, stýkal se s partou nevhodných kamarádů, domů vracel se pozdě večer. O návštěvy otce neměl zájem, byl za ním jen několikrát. Otec tedy sepsal pravidla, která měla přispět ke klidnému souţití otce a syna. Rodiče odmítli nabízený pobyt Michala ve středisku sociální prevence, chtěli mu dát ještě šanci. S Michalem byl na OSPOD proveden pohovor, chlapec si uvědomoval váţnost situace, pobyt v SSP odmítal. Před umístěním chlapec bydlel opět u matky. K tomu ji donutil tak, ţe se denně zdrţoval v okolí bydliště, plival na mladší děti, v nočních hodinách sedával s kamarády na schodech, kouřili, provokovali, byli hluční, sousedé si stěţovali. Odmítal se vrátit k otci, chtěl spát venku, vyhroţoval, ţe skočí pod auto. Etoped SSP vedl s Michalem pohovor, byla sepsána dohoda mezi matkou a synem. Michal souhlasil. Zároveň byl upozorněn, ţe při nedodrţování této dohody bude umístěn na léčení do PL. Své chování však nezměnil, naopak problémy se vyostřily. Rodiče se začali syna obávat, projevoval se agresivně. Na ambulantní návštěvu střediska výchovné péče odmítl jet. Rodiče se tedy dostavili na OSPOD s tím, ţe ţádají urychlené umístění Michala do DDÚ, protoţe si s ním neví rady, obávají se jej. Michala se obávala i jeho sestra. Nezletilý si natočil na mobil, jak s partou vhazují do oken kamínky, bláto, buší na okna suterénních bytů, kopou do dveří. Chlubil se záběry v mobilu sestře. Matka při kontrole jeho mobilu viděla, jak v posilovně provádí Michal sexuální praktiky s nezletilým chlapcem, coţ si sám natočil. Proto se rodiče obávali o dceru. Matka reagovala výbušně, pohrozila, ţe jej zbije a odebrala mu mobil. Michal však ihned záběry vymazal a popřel jí, ţe by tam něco takového bylo. Řekl matce, ţe jestli se jej dotkne, tak na ni vytáhne nůţ.

34

Přijetí nezletilého do dětské PL nebo do SSP bylo nemoţné z důvodu jeho robustní postavy a moţnosti ohroţení dětí i personálu. Michal byl ţákem 9. ročníku základní školy. Dle třídní učitelky se do kolektivu zařadil bez problémů, měl sklony se předvádět. Při vyrušování ho stačilo napomenout. K vyučujícím se choval vţdy slušně. Na poţádání pomohl, měl příjemné vystupování. Michalovo „druhé já“ bylo líné, nezodpovědné. Michal měl rád kolektiv, ale ve své podstatě byl introvert. Pokud bylo třeba, choval se podle společenských pravidel. Kdyţ došlo ke konfliktu, schovával se do sebe, mlčel nebo lhal. Kvůli nadváze byl terčem posměchu. Byl citově velmi závislý na obou rodičích, trpěl problémy, které se během let nastřádaly – neuměl se s nimi vypořádat, a proto dělal naschvály a vzpoury. Jeho schopnosti byly lepší neţ školní výsledky. Rodiče uvádějí, ţe Michal přestal chodit do školy, odcizil spoluţákovi mobilní telefon, učitelka u něj našla marihuanu. Rodiče jednali se školou o svých krocích v řešení situace syna. V předchozí škole se dostával do konfliktu se spoluţáky Rómy, na druhé straně s jinými kamarádil. Měnil s nimi mobilní telefony, vodil je domů, „kšeftoval“, začal doma lhát a podvádět. Otec musel uhradit drobné dluhy.

Pobyt v DDÚ S adaptací na kolektiv dětí a na pravidla si Michal během 14 adaptačních dnů zvykal pomaleji, ale nakonec se mu to povedlo docela dobře. S autoritou dospělého se taktéţ seznamoval pozvolna a kaţdého si „oťukával“ a zkoušel, co si ke kterému můţe dovolit. Ve skupině dětí si po nějaké době našel svoje místo. Protoţe byl V DDÚ delší dobu, neţ je obvyklé, měl ve skupině, i kdyţ se to tak nezdálo, dominantní postavení. Rád si prosazoval mezi ostatními svoje zájmy a téměř ho nezajímaly zájmy druhých dětí. K ostatním dětem byl netolerantní, rád poukazoval na chyby a nedostatky jiných. Více se kamarádil s děvčaty. Vodil se s nimi za ruce. Byl jejich zpovědník. K některým uměl být galantní, k jiným se choval nevhodně a vulgárně. Konflikty aktivně nevyhledával. Jestliţe se ovšem do nějakého dostal, vţdy z něj chtěl vyjít jako vítěz, a proto se k tomu nebál pouţít jakékoliv způsoby – podvod, leţ. Jestliţe mu nebylo vyhověno, nechtěl, aby se ani ostatní děti měly dobře a tak na ně záměrně něco poţaloval nebo jen tak utrousil nějakou poznámku. V tomto směru byl závistivý a nepřejícný.

35

Před vychovatelem se snaţil být slušný a hodný. Téměř nikdy neodmítl jakýkoliv poţadavek. Uměl poprosit, poděkovat. S delší dobou pobytu se občas snaţil diskutovat a zpochybňovat vychovatelovo rozhodnutí. Radil mu, jak by problém měl vyřešit. Nedělal rozdíl mezi muţskou a ţenskou autoritou, spíše se snaţil vyuţít aktuální situace. Velice těţce snášel kritiku od vychovatele a téměř nikdy ji nepřijal. Michalovo chování se zdálo účelové. Věděl, jak by se měl správně chovat a tak se také před vychovatelem choval. Jestliţe se na zařízení řešil nějaký problém, podle Michalových slov on o ničem nikdy nevěděl, do ničeho nebyl zapletený nebo si vţdy našel nějakou zaručenou výmluvu. Ovšem na základě výpovědi jiných dětí o situaci téměř vţdy věděl a často byl jejím iniciátorem. Jevil se jako tzv. „šedá eminence“. Téměř vţdy stál opodál, jestliţe byl přímo konfrontován s nějakou situací, tak se vymlouval, lhal, jen aby si o něm vychovatel nemyslel nic špatného. Trestem pro Michala byla omezená moţnost vycházek. Odměnou pro něj byl právě jiţ zmíněný samostatný pohyb. Měl poměrně silnou vůli a dokázal se motivovat i k dlouhodobějším cílům. Dokázal si situaci promyslet, rozvrhnout, stanovit cíl a také si za tímto cílem jít. Nebyl rád, kdyţ mu někdo jeho plány narušil. V tomto případě byl drzý, nepříjemný a odmítal vše, co mu bylo nabízeno jako alternativa. Do odpolední činnosti se Michal zapojoval rád a s chutí. Nedělal mu problém ţádný sport. Byl schopný spolupracovat s ostatními dětmi, ale pouze do takové míry, aby to pro něj bylo výhodné. Byl individualista a málokdy udělal něco pro druhé jen tak, aniţ by z toho nečekal nějaký profit. Někdy se snaţil vymyslet program i pro ostatní děti, ale muselo být po jeho, jinak byl naštvaný. Byl soutěţivý typ a nerad se nudil. Přípravě do vyučování se věnoval aktivně a poctivě. V této oblasti byl velice spolehlivý a nebyla potřeba zásadní kontrola. Hygiena byla na úrovni věku. Někdy bylo potřeba upozornit na častější výměnu oblečení, ale postupně nebyl v této oblasti ţádný problém. Na úklidy kolem sebe si Michal zvykal pozvolna. Zpočátku byl nutný dohled, ale také v této oblasti se zlepšil. Svoji práci odváděl poměrně rychle a kvalitně. Ke konci pobytu ale na druhou stranu bylo nutné kontrolovat, zda Michal svoji práci nepřenechává jiných, mladším chlapcům. Kontakt s rodinou měl velmi častý. Téměř kaţdý den mobilním telefonem volal s matkou. Matka ho pravidelně jezdila navštěvovat a také vţdy, kdy to bylo moţné, jezdil na

36

domů na dovolenky. Také Michal, kdyţ měl celodenní vycházku, jezdil za matkou. S otcem byl v kontaktu taktéţ, ale ne tak často, jako s matkou. Škola v DDÚ Michal se po příchodu velmi rychle zapojil do výuky i do kolektivu ostatních dětí. Ve vyučování spolupracoval s učitelem, zadané úkoly jak ve výuce, tak i domácí plnil a často vyţadoval i úkoly navíc. Měl zaţité pracovní návyky i pravidelný reţim. Občas se u něj projevila lenost, tehdy splnil pouze to nejnutnější, ale i tehdy dbal na správnost a úplnost úkolu. Naukové předměty zvládal bez potíţí, jeho nadání se pohybovalo v lepším průměru, proto na něj musely být kladeny poţadavky přiměřené jeho nadání. Při dobré motivaci pracoval dobře a rád, jinak byl velmi pohodlný aţ líný a své povinnosti měl tendence stále odkládat a oddalovat. Mezi ostatními dětmi byl oblíbený a on sám měl kolektiv rád, i kdyţ ve své podstatě byl spíše introvert. O přestávkách veselý, druţný, rád se zapojoval do činností svých vrstevníků. Postupem doby zaujal mezi dětmi postavení tzv. „šedé eminence“ – o všem věděl, ve všem měl prsty, ale současně nebyl při „lumpárnách“ postiţitelný. Tato situace vycházela jak z jeho vyšší inteligence (mezi ostatními dětmi), tak i z délky pobytu v zařízení. Snaţil se zalíbit dospělým a spoluţáky vyuţíval k vyřizování pro něj nepříjemných věcí. V osobním kontaktu byl velmi slušný, ochotný a vstřícný. Reagoval na domluvu, dokázal domýšlet důsledky svého jednání. Byl cílevědomý a svým cílům – i vzdáleným, dokázal přizpůsobit své chování, samozřejmě v rámci daných pravidel. Ze zprávy psychologa Pubertální chlapec ve věku 15 let a 10 měsíců, tělesná vyspělost odpovídá věku. Silnější tělesné konstituce (nadváha). Aktuální intelektové schopnosti neverbální se pohybují v pásmu průměru. V samostatné práci snaţivý, motivovaný uspět. Během psychologického vyšetření navazuje kontakt opatrně, rezervovaně s patrnou nedůvěrou. V rozhovoru málo spontánních projevů, je méněmluvný, odpovídá často pouze na kladené otázky. V průběhu času se více otevírá. Působí dojmem, ţe je neustále ve

37

střehu. Velice se snaţí o kontrolu svých projevů. Důvodem můţe být Michalova aktuální situace, kdy je šetřen PČR. Jedná se o chlapce, který se v běţném kontaktu jeví jako nenápadný, klidný a tichý. Autoritu respektuje. Dokáţe se přizpůsobit skutečnosti, umí se ovládat a rozváţně jednat. Michal je dosti uzavřený, raději se drţí v pozadí. Preferuje jednání s určitým odstupem, zejména v prostředí, s lidmi, kteří mu nejsou příliš známí. Zdá se, ţe na celkovém osobnostním vývoji se negativně promítá nejednotný výchovný přístup. Na chlapce mělo patrně i vliv častější střídání pobytu u rodičů. Jeho seberegulační mechanismy jsou na velmi dobré úrovni, umí se dobře kontrolovat, ovládat projevy svých citů navenek. Je zvýšeně nedůvěřivý, nerad se otvírá a přímo sděluje své myšlenky, pocity nebo pohnutky, coţ někdy můţe způsobovat jisté potíţe k Michalovi „blíţe proniknout“. A zdá se, ţe hoch, se situací, kdy by se měl druhým více „otevřít“ spíše obává. Raději zůstává na formální, „bezpečné“ úrovni. Avšak zdá se, ţe se někdy v kontaktu s druhými lidmi nebrání pouţít nepravdivých tvrzení. Není rozcitlivělý, ale vnímavě sleduje okolní prostředí a umí přizpůsobit své chování okolnostem. Jeví se jako emočně stálý, nemá příliš velké nároky, raději spoléhá sám na sebe. Umí se zhostit zodpovědnosti. Dokáţe jednat spolehlivě a citově ukázněně. Disponuje relativně dobrými volními vlastnostmi. V zátěţi se projevuje jako relativně vytrvalý a odolný. Na pozadí psychologického obrazu se objevují pocity nedostačivosti, určité sklíčenosti, sebenejistoty a nedůvěry vůči okolí. Snaha se určitým způsobem jakoby „skrýt“ před druhými lidmi, nebo alespoň „neukazovat se takovým, jakým pod povrchem je“. V osobnostním profilu se objevuje zesílená touha po kontrole, moci dění kolem sebe určitým způsobem řídit, ovládat k vlastnímu účelu. Ale jeví se, ţe spíše méně afektivně zúčastněně. Hand test poukazuje na určitou nastavenost jednat agresivním způsobem. Při střetu zájmu můţe jednat i více útočnějším způsobem. V kolektivu se projevoval jako člen, který spíše rád zůstane v pozadí dění, netouţí být „hvězdou“ kolektivu, která je ihned vidět, ale jeví se, ţe se spíše staví do role tzv. „šedé eminence“. Existuje vysoká pravděpodobnost, ţe se hoch ve svém „běţném prostředí“ chová dosti jiným způsobem neţ v DDÚ. Ví, jak se má chovat, dokáţe se relativně flexibilně přizpůsobovat danému prostředí.

38

Ve skupině vrstevníků se pohybuje velice rád. Dokáţe se uvolnit, pobavit vtipně ostatní. Rád se směje, celkově je otevřený zábavě. Láká ho dobrodruţství, „silné záţitky“. Umí se rázně a cele vloţit do různých aktivit. Pozornost a akceptace od vrstevníků ho těší. Touţí po sebeprosazení, ale je také pravděpodobné, ţe v důsledku svého zevnějšku (nadváhy) se můţe někdy ocitat v roli méně „atraktivního člena“ kolektivu a můţe mít tudíţ „zúţené“ pole moţností pro sebeprosazení, nebo získání výhod, coţ se můţe týkat i příleţitostí navazování kontaktů, přiměřených jeho věku, např. s opačným pohlavím apod. Etopedická zpráva Michal byl přijat na základě předběţného opatření, hlavními důvody jeho nařízení bylo agresivní chování vůči matce, podezření z trestné činnosti a celkově nerespektování rodičů. Rodiče jiţ dříve měli snahu zhoršené Michalovo chování řešit ve spolupráci s odborníky, Michal však odmítal jakkoli spolupracovat. Po příchodu se Michal choval klidně, vypadalo to, ţe nastalá situace ho zaskočila. Zpočátku nebyla na jeho straně ţádná výrazná aktivita ke komunikaci, na vyzvání však ochotně spolupracoval. V projevu byl zdrţenlivý, místy aţ nedůvěřivý a ostraţitý. Odpovídal na dané otázky jen to nejnutnější, „co musel“. Drţel si svůj odstup, zkoušel, aby na sebe neprozradil zbytečně příliš mnoho informací. Postupem času se plně začlenil do kolektivu dětí, nevystupoval příliš dominantně, spíše se drţel v pozadí, ale neznamenalo to, ţe byl na okraji kolektivu. Snaţil se pouze o to, aby nebyl příliš „nápadný“. Velmi dlouho trvalo, neţ alespoň částečně pochopil, ţe zapírání, zkreslování faktů a drobné lţi a podvody k ničemu nevedou. K tomuto chování Michal inklinuje a třeba občasné kontroly a ověření informací a jednání Michala. Ţádných závaţných přestupků se Michal během pobytu v našem zařízení nedopustil, pokud nebylo jeho chování vhodné, stačilo upozornění či domluva. Šlo však o chování, které bychom více přičítali pubertálnímu věku Michala. Samostatné vycházky často vyuţíval k návštěvě matky, vracel se včas a v pořádku, podobně jako z pobytů doma. Matka se zařízením velmi dobře spolupracovala, zajímala se o chlapce. Michal o matce mluvil pěkně, zdálo se, ţe svého dřívějšího, nevhodného chování k ní litoval. S otcem měl Michal vztah poněkud chladnější, byla mezi nimi drobná nedorozumění. Otec se o chlapce taktéţ zajímal, syna v zařízení také navštívil. Michal je schopen reálného pohledu na danou situaci a uvědomit si nevhodnost a závaţnost svého dřívějšího chování. Zdá se také, ţe se z nařízení předběţného opatření i 39

poučil a bude mít zájem své jednání udrţet v normách běţného prosociálního chování. Rizikem zůstává Michalova určitá vnitřní nejistota a emoční labilita a také tendence nejednat přímo a otevřeně – uchylovat se ke zkreslování věcí, „mlţení“, lţím. Toto rizikové chování zdá se být důsledkem nejednotných výchovných přístupů matky a otce, rozvodu obou rodičů a ne zcela přehledné situace po rozvodu rodičů (časté střídání péče o Michala, pobyt u prarodičů). Michal potřebuje stabilní citové zázemí s jasnými a pevně danými pravidly. Je třeba jej zapojit do smysluplných volnočasových aktivit, zajímat se o jeho trávení volného času a zároveň mu projevovat dostatek pozornosti a citu. Během diagnostického pobytu bylo zahájeno proti Michalovi trestní stíhání ve věci podezření z pohlavního zneuţívání. I přes výše uvedená rizika se jeví, ţe nařízení ústavní výchovy v Michalově případě není nutné. Osobnost chlapce není natolik narušena, nevhodné vzorce chování nejsou fixovány tak, aby při vhodném vedení nemohly být eliminovány do přijatelných mezí. Chlapec si nyní plně uvědomuje nevhodnost svého chování, stydí se za své projevy vůči matce i otci. Záleţí mu na návratu zpět do rodiny.

4. Patrik, 14 let 9. třída Bratři 5 a 11 let. Důvody umístění: nerespektování rodičů, útěky z domova, značná neomluvená absence, vyšetřován PČR (krádeţ v supermarketu, krádeţ peněz v domácnosti kamarádů, neoprávněné drţení platební karty) Patrik se narodil z druhovského poměru, v šesti letech byl svěřen do péče matky. Chlapec bydlel s matkou, jejím druhem a jejich společnými dětmi (5 a 11 let). Problémové jednání se u Patrika objevilo půl roku před umístěním do DDÚ. V té době začal po přestěhování navštěvovat novou školu, do které odmítal chodit, nelíbilo se mu tam. Dopustil se dvou útěků z domova, v jednom případě byl zadrţen policií 300 km od domova na nádraţí, byla u něj nalezena platební karta (podezření z TČ neoprávněného drţení

40

platební karty). Útěky, neplnění školní docházky a krádeţ řešila s Patrikem kurátorka pro mládeţ. Byl poučen o moţných následcích svého jednání. Byla zvaţována moţnost pobytu v SVP a přestupu na jinou školu, na coţ však matka neměla peníze. Navíc se obávala, ţe by stejně do školy nechodil. Patrik ji nerespektoval, dělal si, co chtěl. Po dalším několikadenním opuštění domova poţádala matka o nařízení předběţného opatření, soud ţádosti vyhověl. Patrik byl po zadrţení během dalšího útěku předán do zařízení. Pobyt v DDÚ Patrik v DDÚ fyzicky pobyl jen několik dní, dopustil se devíti útěků, některé byly několikaměsíční. Byla mu nařízena ústavní výchova. Od počátku se odmítal smířit s novým prostředím, po dvou dnech utekl ze společné vycházky. Bylo s ním nutné řešit několik závaţnější přestupků, při jednom z útěků páčil a vykopl dveře do zadního traktu, tím způsobil DDÚ škodu v řádu několika tisíc. Otevřeně odmítal respektovat výchovné pracovníky, ukradl ze sluţebny klíče od školy, sebepoškozoval se řezáním na předloktí. Ve škole, kde jsou větší nároky na kázeň, se často dostával do konfliktů s autoritou učitele, odmítal se přizpůsobit obecně přijímaným pravidlům. V osobních rozhovorech mluvil o zkušenosti s OPL, sám sebe prezentoval jako pravidelného kuřáka marihuany, coţ následně potvrdily i orientační testy na THC. Na útěcích uskutečňuje rizikové pohlavní styky, provedené testy (ţloutenka, syfilis, HIV) byly negativní. Byl v telefonickém kontaktu s matkou, strýcem a sestřenicí, nikdo jej v průběhu pobytu nebyl v DDÚ navštívit. Z důvodů útěků nemohla být diagnostika ukončena. Patrik se pohyboval se v závadové společnosti. ÚV v takové podobě jako dosud neplnila svůj účel. Hlavní důvod umístění – neplnění povinné školní docházky pominulo, proto byla Patrikovi ústavní výchova soudem zrušena.

41

5. Viktorie, 14 let, 9. třída Sourozenci: bratr, sestra, oba zletilí Důvody umístění: záškoláctví, nerespektování tety, v jejíţ péči byla, kouření, podezření na zneuţívání dalších návykových látek. Viktorie má dva zletilé sourozence. Po smrti matky (před 6 lety, matka zemřela na zhoubné onemocnění) byla nejprve v péči svého otce. Po šesti letech souţití navštívila svou tetu (sestru matky) s tím, ţe se jí u otce nelíbí, vadí jí, ţe chodí domů podnapilý a křičí. Teta projevila zájem převzít neteř do výchovy, otec s tímto souhlasil. Sám sdělil, ţe ne zcela zvládá péči o dceru, Viktorka je navyklá velké volnosti, má s ní výchovné problémy, nedokáţe ji donutit chodit do školy, má podezření na zneuţívání návykových látek (marihuany). Viktorie byla tedy svěřena do péče tety. Jiţ o půl roku později teta nezletilé připouštěla podobné výchovné problémy, jako měla dívka u otce. Přidala se rovněţ drzost, odmlouvání, nerespektování tety, nevhodné chování i vůči ostatním členům rodiny, několikadenní toulání, nevhodná parta kamarádů. Viktorie projevila přání bydlet u své sestry. Prostřední v její rodině ale nebylo pro nezletilou vhodné, protoţe sestra měla dříve problémy s drogami a její současný přítel ji občas fyzicky napadal. Také její finanční situace nebyla dobrá, navíc očekávala narození druhého dítěte. Protoţe dívka odmítala být dále u tety, otce a u sestry nebyly vhodné podmínky, bylo nařízeno předběţné opatření a Viktorie byla přijata do DDÚ. Pře umístěním nezletilá navštěvovala 9. třídu základní školy. Dle sdělení třídní učitelky její chování při vyučování nevybočovalo z normálu, dívka byla citlivá, milá, upřímná, lehkomyslná. Prospěch neměla dobrý, na konci osmé třídy skládala reparát. Na plnění školních povinností příliš nedbala. Objevovalo se záškoláctví. Spolupráce se rodinou byla dobrá, otec i teta se o Viktorii zajímali. Pobyt v DDÚ Viktorie se po příchodu do DDÚ téměř okamţitě zapojila do kolektivu dětí, adaptační období proběhlo bez problémů. Potkala se tu s chlapce, které znala z místa bydliště, to jí mohlo příchod usnadnit. Byla komunikativní, vstřícná, slušná, dobře spolupracovala. Takové chování jí vydrţelo v podstatě celý pobyt. Hodnocení dostávala většinou spíše lepší. Motivací i odměnou jí byly zejména volné vycházky. Jen několikrát se stalo, ţe se dopustila menší lţi a podvodu. Byla kuřačka. 42

Občas bylo těţké ji zapojit do nějakých společných aktivit, her, nakonec ale za to byla vděčná. Raději pomáhala s organizací, neţ soutěţila. Autoritu respektovala, k vychovatelům (muţům) byla občas více familierní. Viktorie byla ráda ve společnosti vychovatelů, vyprávěla si s nimi o své minulosti, byla zvědavá na jejich názor. Mezi dětmi byla oblíbená, kamarádila zejména se staršími děvčaty. Velmi oblíbená byla mezi chlapci, sama byla také ráda v jejich společnosti. Své oblíbenosti dokázala také patřičně vyuţít (občas si s nimi pohrávala jako „kočka s myší“). Nedá se říct, ţe by byla intrikánka. Hygienické návyky měla zaţité, občas bylo potřeba přimět ji uklidit si pokoj, skříň. Jinak jí velmi záleţelo na svém vzhledu. Ráda chodila upravená. Z dovolenek z domu jezdila vţdy řádně namalovaná. Po celou dobu pobytu udrţovala telefonický kontakt s rodinou, zejména s otcem a sestrou. Občas také s babičkou, tetou. Na návštěvy jezdil nejčastěji otec, k tomu také jezdila na víkendové pobyty. Viktorie byla ráda ve společnosti vychovatelů, vyprávěla si s nimi o své minulosti, byla zvědavá na jejich názor. Škola v DDÚ Viktorka se do školní činnosti zapojila celkem dobře. Byla to pohodová dívka, se kterou se dalo rozumě domluvit. Dobře spolupracovala, byla ochotná, veselá, milá. Bylo znát, ţe je navyklá školní práci. Kdyţ chtěla, byla pečlivá, snaţivá, povinnosti si plnila. Její znalosti měly jisté mezery, základy však byly dobré. Učivo si snadno osvojovala, dobře si pamatovala. V porovnání s většinou ostatních dětí byla úplně na jiné úrovni znalostí, dovedností. Ostatním pomáhala, radila. Své věci si většinou udrţovala v pořádku. Zápisy v sešitech byly úhledné. Měla velmi ráda výtvarnou výchovu, pěkně kreslila, byla manuálně zručná. Podílela se na výzdobách školy, ochotně pomáhala. O přestávkách většinou zůstávala ve třídě, bavila se s dětmi, kreslila si nebo psala dopisy. Ze zprávy psychologa Pubertální dívka, kontakt navazuje nenuceně, „svěţe“ a spontánně. V rozhovoru bodrá, lidová a milá. Matka zemřela, dívka ţila u otce, později byla v péči tety. Úroveň spolupráce je velmi dobrá, pracuje bez diskusí, ráda si povídá. 43

Aktuální intelektové schopnosti neverbální se pohybují v pásmu lepšího průměru. Osobnostně se projevila jako společensky přitaţlivá, flexibilní, ţivelná a lehkováţná. Ráda se směje, ráda vyhledává a navazuje kontakty. Dokáţe se aktivně vloţit do interpersonální komunikace, jednat extrovertně, se zájmem o vnější svět. Chovat se do jisté míry směle, společensky a otevřeně. Reagovat přátelsky, spontánně impulzivně. Obvykle se ráda drţí s ostatními, cení si jejich uznání a pozitivních vazeb. Běţně radostná a vitální, ale méně vyzrálá, překáţkám se raději vyhne. V zátěţi je více netrpělivá a méně vytrvalá, snadno se vzdává. Pracuje se sníţeným sebevědomým a slabými volními vlastnostmi. Vnitřně si nevěří, potřebuje povzbuzení a pozitivní vedení. Často začíná s dobrým úmyslem, avšak většinou schází síla k dotahování věcí do zdárného konce. Dokáţe jednat průbojně, ale není důsledná. Ráda se rozhoduje po svém. Je lehkováţná a shovívavá. V osobnosti se objevuje neurotický terén; zvýšená úzkostná nastavenost pro různé obavy a strachy. Můţe být výrazněji plná obav, náladová, anxiózně sebenejistá a tím do jisté míry také více ovlivnitelná. Emoční oblast je pubertálně rozjitřená, nestabilní a citlivá. Na podkladě barevné citové mapy se pod povrchem objevuje smutek po matce a touha po ní, určité pocity nedostačivosti a pocity omezení. Z etopedické zprávy Viktorie byla umístěna z důvodů nerespektování výchovných autorit, toulání, podvodů, záškoláctví, styku se závadovou partou. Během pobytu s neí nebylo nutné řešit závaţnějsí výchovné problémy, přesto je patrné, ţe na zvýšený doheld ze strany dospělých není zvyklá. Několikrát se pokusila prosadit svou za cenu lţí a podvodů. Toto chování se po vysvětlení a upozornění objevovalo jiţ méně. V kolektivu dětí byla Viktorka oblíbená a to hlavně u chlapců, v jejichţ přítomnosti trávila svůj volný čas nejvíce. Ráda mluvila o svých zkušenostech z domu, evidentně inklinuje ke společnosti mladých dospělých, zmiňovala se o příteli, který má údajně kolem třiceti let. Za dobu pobytu se nedopustila ţádného útěku. Na půdě DDÚ se uskutečnilo setkání tety a Viktorie (za přítomnosti etopeda a psycholoţky), které probíhalo ve vstřícné atmosféře, nicméně teta uţ nechtěla mít neteř ve

44

své péči. Podobná schůzka byla nabídnuta i jejímu otci, ke kterému chtěla jít Viktorie raději, ovšem otec této moţnosti nevyuţil. Výchovné problémy na pozadí právě probíhající puberty, v původní rodině nebyl podle všeho uplatňován dohled, tak se naučila trávit většinu svého času ve skupině kamarádů. Je přitahována k „dospěláckému“ trávení volného času, upřednostňuje zábavu a v tu chvíli zapomíná na povinnosti a dohody. V průběhu pobytu patřilo její chování k velmi dobrým, podle všeho motivované snahou o zrušení předběţného opatření a návratu do rodiny. Zátěţovou situací by pro ni bylo eventuelní nařízení ÚV a umístění v některém ze zařízení. V tomto případě by se s největší pravděpodobností uvaţovalo o dětském domově. Prognóza do budoucna se jeví spíše jako nejistá, bude velmi záleţet, jak se jí podaří smířit s novou situací. Rizikem se zdají být její zkušenosti ze světa dospělých, které vyhledává a sníţená volní schopnost odolávat „svodům“. Viktorie byla po zrušení předběţného opatření předána do péče otce.

6. David – 14 let 8. ročník Sourozenci – 19 let, 11 let. Důvody: absolutní nerespektování matčiny autority, toulání, váţné výchovné problémy ve škole, negativní vliv na mladšího bratra. Rodiče Davida se rozvedli v chlapcových sedmi letech. Všechny tři děti byly svěřeny do péče matky. Otec o Davida zájem neprojevoval, nestýkali se. Rozsudkem soudu byl nad výchovou Davida stanoven dohled s odůvodněním, ţe se u chlapce projevily výrazné problémy s chováním ve škole i v domácím prostředí (rok před diagnostickým pobytem). V tomto období také chlapec pobýval tři měsíce v psychiatrické léčebně. Návrh na PO podala k soudu matka nezletilého, která uvedla, ţe si s výchovou syna neví rady, jeho problémy se vyhrotily, syn nechodí domů, nerespektuje ji, odcizil jí platební

45

kartu, ze které vybral peníze (podala na něj trestní oznámení). Rovněţ jí byly známy Davidovy problémy ve škole. David navštěvoval 8. ročník, v 5. ročníku byl přeřazen do zvláštní školy. Dle vyjádření školy byl značně neukázněný, ke spoluţákům i spoluţačkám se choval hrubě, sprostě. V 5. ročníku byl trestán ředitelskou důtkou pro fyzické napadení spoluţáka. Opakovaně byl trestán třídní i ředitelskou důtkou a sníţenou známkou z chování za neplnění školních povinností, taktéţ za podvody se ţákovskou kníţkou, nevhodné chování ke spoluţákům i vyučujícím, podvody, poškození školního nábytku. Učitelé vyčerpali všechny prostředky, které by mohly vést ke zlepšení jeho chování. Vlídné domluvy byly neúspěšné, tresty měly efekt mizivý a krátkodobý. Na napomenutí reagoval hrubě aţ vulgárně. David se přidával k problémovým ţákům, vychloubal se svými negativními činy, obdivoval hrubou sílu, toulal se mimo domov. Rád se prosazoval do vedoucího postavení v kolektivu, slabší jedinci se mu přizpůsobovali, někdy moţná i ze strachu. K těm, kteří mu pochlebovali, se choval velkoryse. Rád sportoval, hrál fotbal, jezdil na skateboardu, na u-rampě se však scházeli mladiství kuřáci. První pobyt v DDÚ Škola Po svém příchodu do DDÚ se David rychle přizpůsobil chodu i řádu školy. Adaptoval se bez větších problémů na nové podmínky. I kdyţ byl zpočátku málomluvný a spíše pozorující, postupně se vřadil do kolektivu. Ve školní práci se nějakou dobu „rozkoukával“, zvykal si na nové způsoby práce a jiné přístupy. Působil trochu odmítavým, „otráveným“ dojmem. Práci se ale nebránil, snaţil se zapojit, plnil zadané úkoly a míval v pořádku pomůcky i domácí přípravu. Ve vztahu k dospělým byl rezervovaný, ale slušný. Po uplynutí adaptačního období se Davidovo chování nijak výrazně nezměnilo. Kázeňské problémy nemíval, ve vyučování ani o přestávkách. Do kolektivu se zapojil, ale spíš vlaţně, během pobytu s nikým nenavázal vřelejší přátelství. Konflikty nemíval. Ve vlastní školní práci měl David výkyvy: někdy se projevoval jako trochu liknavý, měl problémy v soustředění a neochotně se pouštěl do práce. Jindy byl aktivní, samostatný, dobře motivovaný, se zájmem o dobré výsledky. Největším problémem byl nedostatek trpělivosti a vůle „poprat se“ s obtíţemi. Kdyţ mu něco nešlo, projevoval se neuroticky – nejdříve začmáral problémovou pasáţ v sešitě, posléze odloţil tuţku a zrezignoval. Někdy 46

pomohla osobní asistence, podpora, povzbuzení, někdy mu vydrţel tento odmítavý postoj aţ do konce hodiny. Mimo vlastní vyučování byl David ochotný, choval se rozumně a klidně. Rád sportoval, hrál PC hry, zajímal se o motorky a auta, pomáhal při mimoškolní práci. Závěr: David se v podmínkách zařízení choval zcela v normě. Jeho vztah k dospělým i vrstevníkům byl adekvátní věku. Měl vytvořený vztah ke školní práci, respektoval autoritu. Bylo by vhodné dohlíţet na vhodné mimoškolní zájmy a trávení volného času, vytvořit adekvátní profesní orientaci. Ze zprávy psychologa Chlapec ve věku 14 let, tělesná vyspělost neodpovídá věku, vypadá starší. Sociální kontakt navazuje bez obtíţí, je klidný, spontánně sdílný. Aktuální intelektové schopnosti neverbální se pohybují v pásmu horšího podprůměru. Při samostatné práci je ochotný, soustředěný, avšak má sklony se při neúspěchu brzy vzdávat. V rozhovoru otevřený, sdílný. Pracovní tempo má pomalejší. Pozitivně reaguje na pochvalu. Pozornost mírně kolísavá. V kolektivu vrstevníků je komunikativní, kamarádský, rád se pohybuje ve společnosti ostatních dětí. Osobnostně spíše introvertovaný chlapec, jedná individualisticky, je uzavřenější do sebe, rád se rozhoduje po svém, s vysokým pudovým napětím, které můţe ústit do vnitřního zmatku. Moţné skony k úzkostnému proţívání. Emočně nestálejší – překáţky jej snadněji rozruší, má sklon se předčasněji vzdát. David je samostatný, dobromyslný, ochotný ke spolupráci, pozorný k lidem, důvěřivý, umí se ovládat, ví, jak se má chovat. Na vývoji se negativně odráţí nekvalitní výchovné prostředí, které se jeví jako málo emočně podnětné a stimulující, bez pocitu zázemí, bezpečí, absence vřelých vztahů. Zdá se, ţe vztahy v rodině jsou povrchní, bez pevných emočních vazeb. Aspirace projevuje malé, s niţší motivací pro školní přípravu. Postojově nevyzrálý a neucelený, orientovaný spíše na rodinné vztahy, s částečným sebenáhledem. V budoucnosti by chtěl být truhlář.

47

David byl po pěti týdnech pobytu v DDÚ předán do péče otce, který se vyjadřoval ve smyslu „matka je neschopná, nezvládla tě, ale já to dokáţu“. Pobyt u otce byl realizován na základě prodluţovaných dovolenek – do nabytí právní moci rozhodnutí soudu. Ještě neţ byl vyřazen z evidence DDÚ (pět měsíců poté) byl do DDÚ opět přijat – přivezen otcem z útěku. David uváděl, ţe si s otcem rozumí, ale přesto ho neposlouchá. Opakovaně, i na několik dní utíkal za svými původními kamarády. Společně navštěvovali zábavy, kde kouřili a pili alkohol. Do školy chodil jen občas. Proto byl otec nucen přivézt syna zpět do DDÚ. Druhý pobyt v DDÚ Od počátku opakovaného pobytu David spoléhal na to, ţe se zase brzy vrátí k otci. Na dobrém chování mu příliš nezáleţelo, snaţil se prosadit svou a dělat si, co chce. Kdyţ mu bylo naznačeno, ţe tomu tak nemusí být, jeho chování se mírně zlepšilo. V průběhu pobytu opakovaně porušil pravidla. Povinnosti plnil výběrově a podle nálady. Kvůli drzosti a nerespektování vychovatele mu musela být uloţena dvě negativní opatření ve výchově. Větší problémy měl s respektováním ţenské autority. Dvakrát si zakouřil na budově, při odhalení zapíral, podváděl. V dětském kolektivu se snaţil prosadit, předváděl se a snaţil se na sebe poutat

pozornost.

Patřil

spíše

k

dominantním

dětem,

přátele

vyhledával

mezi

problémovějšími vrstevníky. Opakovaně zbil mladšího chlapce, který ho údajně provokoval. S otcem udrţoval nepravidelný telefonický kontakt, jednou ho byl otec navštívit. Zdálo se, ţe Davidovi chybělo stabilní rodinné prostředí s citem, ale přitom s pevnou a důslednou výchovou. David nekriticky podléhal vlivu svých přátel a nebyl ochoten vyvinout úsilí ke zmírnění problémů. Jeho výchovné problémy by se daly charakterizovat jako středně závaţné, které si pravděpodobně budou vyţadovat intervenci třetí strany. Po předchozím selhání u matky selhal i u otce. Riziko, ţe se budou podobné problémy opakovat, bylo vysoké. I před upozornění na moţná úskalí převzal po tříměsíčním pobytu Davida do péče opět otec. To uţ měl David ukončenou povinnou školní docházku. Vzhledem k tomu, ţe zlepšení chování bylo jen krátkodobé a vzrůstající výchovné problémy bylo třeba řešit, byl umístěn jiţ do diagnostického ústavu pro mládeţ – po 5 měsících. Jednalo se o výchovné problémy typu útěků z domova, narůstajícího poţívání alkoholu, marihuany, experiment s pervitinem, drobných krádeţí, nerespektování otce, odmítání učiliště a podobně. 48

7. Martina, 13 let 8. třída Důvody umístění: školní absence, dlouhodobé závaţné výchovné problémy, nerespektování matky jako autority (vulgarita, vydírání), toulky mimo domov, útěky, zneuţívání OPL Dva zletilí nevlastní sourozenci. Rozsudkem OS byla Martina ve čtyřech letech svěřena do péče matky, otci bylo stanoveno výţivné. Dívka ţila s matkou, otec je navštěvoval. Sourozence měla jen nevlastní, byli v kontaktu. Usnesení o předběţném opatření bylo vydáno na návrh OSPOD, matka měla s nezletilou dlouhodobé závaţné výchovné problémy, výchovu naprosto nezvládala. Martina se dopouštěla opakovaně i několikadenních odchodů z domova, zdrţovala se neznámo kde. Při kontaktu s matkou bývala drzá, vulgární, matku uráţela a vydírala. Na péči o domácnost se nepodílela, matku o svých aktivitách neinformovala, často lhala. Volný čas trávila po barech a nočních podnicích, rozvíjelo se u ní experimentování s návykovými látkami (marihuana, pervitin). Matka byla zcela psychicky vyčerpaná a výchovně bezradná, spolupráce s kurátorem byla rovněţ neúčinná. Po materiální stránce bylo o dívku postaráno. Rodiče jí kupovali nákladné oblečení, ačkoliv jejich finanční situace nebyla nejlepší. Martina byla před příchodem do DDÚ hospitalizována v DPL, kam byla převezena z JIP FN. Důvodem byl nastupující odvykací stav po zneuţití psychotropních látek. Hospitalizace pokračovala i po přijetí do DDÚ z důvodu nařízených znaleckých posudků z oboru pedopsychiatrie a dětské psychologie. Byla zahájena intenzivní terapeutická práce na závislosti nezletilé ve spolupráci s její rodinou. Ze závěrů psychologického vyšetření vyplývá, ţe osobnost dívky se vyvíjí disharmonicky, kořeny tkví v selhávající výchově v rodině. Otcův vliv je minimální, matky si Martina neváţí, není pro ni autoritou ani vzorem. Dívka je nezdrţenlivá, s problematickým vztahem k autoritám, nekritická k sobě i okolí, s plošší emotivitou. Ve vyučování se vyskytly menší výchovné problémy. Bylo nutné korigovat verbálně vulgární projevy vůči spoluţákům a nevhodné aţ vyzývavé chování k chlapcům. Postupně došlo ke zlepšení a plnému přizpůsobení novému kolektivu. Ve zprávě z kmenové školy se uvádí, ţe Martina bývala uzavřená, ke spoluţákům se chovala nadřazeně. Ve vyučování působila klidně, reagovala, dokázala pracovat samostatně. K učitelům se chovala slušně. Menší problémy s chováním a porušováním ŠŘ se objevily jiţ 49

v niţších ročnících. S rodiči byly řešeny pozdní příchody do školy, časté absence. Bylo zde podezření na zneuţívání návykových látek, mívala výkyvy v chování, bývala drzá, někdy jakoby mimo. Mladší spoluţačce odcizila mobilní telefon, ke krádeţi se přiznala. Martina je inteligentní, vnímavá dívka, učivo chápe a reaguje.

Pobyt v DDÚ Po přijetí byla Martina velice klidná a ihned se zapojila do práce výchovné skupiny. Kolektivem dětí byla přijata dobře, vnímaly ji jako kamarádku, i kdyţ o to moc nestála. Veškerou pozornost soustředila na sebe a dokonce dávala najevo, ţe kamarádit se s romskými děvčaty nechce, také měla s jednou dívkou fyzický střet. Někdy se zdálo, ţe se kolektivu straní, byla spíš samotářská. Autoritu vychovatele respektovala. Ve škole byla šikovná, měla dobré teoretické znalosti a školní práce jí nečinila potíţe. Několikrát za ni byla veřejně pochválena, pochvalu přijímala pozitivně. Zátěţové situace zvládala dobře. Pokud šlo o různé výhody, jako mimořádnou vycházku, o tu Martina velmi stála, ale uţ méně byla ochotná pro ni něco udělat. Byla „lenivá“ a udělala vţdy jen to, co musela. Stále se snaţila prosazovat své zájmy, někdy byla aţ nepříjemná, jak si vycházku vynucovala. Byla kuřačka a také měla zkušenosti s drogami, zejména marihuanou. Jednou se stalo, ţe si na společném výletě zakouřila. Hned svého činu litovala a snaţila se jej odčinit, ukázalo se, ţe se opět jedná o účelové jednání. Nejednou se stalo, ţe se vrátila z vycházky později. Vţdy měla nachystaný arsenál výmluv, proč nemohla přijít včas. Na druhé straně byla Martina ochotná, pokud byla poţádána vychovatelem o práci navíc, nikdy neodmítla. Ráda trávila volný čas na pokoji, kde se učila, poslouchala hudbu nebo si zpívala. Zpěv patřil mezi její koníčky, doma chodila na hodiny zpěvu. Ze sportu upřednostňovala kolo, jiné aktivity ji nezajímaly. Ve svých osobních věcech měla pořádek a dbala také o svůj zevnějšek. Se svou matkou udrţovala pravidelný telefonický kontakt, většinou to byla Martina, která volala. Se svým otcem telefonovala jen dvakrát. Několikrát měla také návštěvu matky, jednou otce. Z jediného víkendového pobytu doma se vrátila pozdě. Škola v DDÚ

50

Po příchodu se rychle zapojila do práce, reţim vyučování a školy vůbec ihned akceptovala. K dospělým se chovala slušně a s respektem. V hodinách byla ukázněná a pracovitá, velmi dobře se s ní spolupracovalo. Bylo znát, ţe je navyklá pravidelné školní práci. Dokázala pracovat samostatně, zadané úkoly vţdy úspěšně dokončila a na poměry DDÚ dosahovala vynikajících výsledků. Pomáhala spoluţákům, kteří něco neuměli. Nové učivo většinou bez obtíţí chápala a téměř okamţitě je i prakticky aplikovala. Myslela logicky a uměla dávat věci do souvislostí. Pokud se jí však něco nedařilo, hledala pro sebe výmluvy a omluvy. Vynikala i ve výchovách, krásně a ráda zpívala a malovala. Zápisy si psala i sama, sešity si vedla vzorně. Pomůcky mívala v pořádku. Na výuku se pravidelně připravovala, domácí úkoly nosila. Záleţelo jí na pěkných známkách. Autoritu učitele respektovala, avšak někdy jednala s určitým přehlíţením skoro aţ s despektem – toto šlo velmi jednoduše usměrnit domluvou nebo napomenutím. Přestávky trávila ve své třídě, kde poslouchala taneční hudbu. Z pohledu zvenčí nebylo příliš jasné její postavení v kolektivu, na jednu stranu byla nekonfliktní a kamarádská, na druhou dokázala intrikovat a popichovat ostatní a byla určitou „šedou eminencí“ nespočetných rozmíšek. Také se občas nad ostatní děti povyšovala a myslela si, ţe je někdo „lepší“ neţ oni a snad očekávala i nějaké výhody ze strany dospělých. Ráda „mudrovala“ o svém ţivotě. S oblibou o čemkoliv diskutovala a strhávala tím na sebe pozornost. Martina byla chytrá, samostatná a v rámci moţností i zodpovědná a spolehlivá dívka. Při výjimečném drobném nedorozumění se osvědčily běţné pedagogické metody a postupy. Za celou dobu v rámci školy bez problémů. Ze zprávy psychologa Pubertální dívka, tělesná vyspělost neodpovídá věku, vypadá a působí jako mnohem starší dívka, na čemţ si zakládá. Přichází z detoxikačního pobytu v PL. Aktuální intelektové schopnosti neverbální se pohybují v pásmu vyššího průměru. V samostatné práci spolehlivá, pečlivá, motivovaná uspět. Osobnostně extrovertně disponovaná dívka, smělá, s dobrou sebedůvěrou. V dojmu působí klidně, ukázněně a přizpůsobivě. Velmi dbá na dobrý, uhlazený zevnějšek. V projevu konformní, kontrolovaná. Ráda se seznamuje s lidmi, je aktivní, společenská, velice ráda v centru dění. V hovoru ambiciózní, cílevědomé plány, místy aţ neadekvátně vůči svým skutečným schopnostem. Shovívavá k sobě, bagatelizující své přestupky vůči běţným pravidlům. 51

Jeví se, ţe na osobnostním profilu se negativně promítá volná (benevolentní) výchova. Jak sama Martina uvádí, „s mámou jsem spíš jako kamarádka, byla bych ráda, kdybychom byli všichni víc spolu, aby si rodiče na mě našli víc času“. Martina je samostatná, působí starším dojmem, neţ ve skutečnosti je. Ale vnitřně je to stále 13-tiletá dívka, nevyzrálá, sebestředná, nejistá, potřebující výchovné vedení a podporu. Jeví se, ţe systém superega není dokončen a řádně ukotven. Někdy bylo moţné vypozorovat tendence k vyšší míře lehkováţnosti, nespolehlivosti a samolibému, aţ suverénnímu jednání. Zdá se jako by její postoj k povinnostem byl pouze formální a vnitřně ne zcela proţíván. Můţe do jisté míry klamat svým kultivovaným (zjevem) působením, ale vnitřně hůře chápe souvislosti, je nestálá, snadno se vzdává. V emoční sféře se objevuje plochost, povrchnost. Patrně je uvyklá, ţe situace kolem se „vţdy nějak urovná“ a ona nemusí nést skutečné břímě důsledků svých činů. Spoléhá na svou pověst „slušné, chytré dívky“ a pod povrchem touţí po neřízeném, volném „dospělém“ ţivotu, bez omezení a povinností. Martina „se hledá“, ocitá se v náročném období, ve kterém se jí otevírají různé moţnosti. Její experimenty s halucinogeny mohou být i z jisté části prostředkem „volání po rodičích“.(?) Z etopedické zprávy Výchovné problémy na pozadí puberty a moţná nevhodného výchovného stylu, zdá se, ţe matka je k ní příliš benevolentní a nedůsledná. Doporučeno: ve výchově vyuţívat především pozitivní motivaci, nastínit jí jaké výhody můţe získat svými snahami. Předloţit jí poţadavky a seznámit ji s následky jejich ne/dodrţování, poté důsledně splnit to, co bylo dříve jasně avizováno. Vést ji k ţivotu podle pravidel a obecně přijímaných norem, sama se nerada přizpůsobuje a podřizuje někomu jinému. Na svůj věk se zdá být značně urychlený vývoj směrem k dospělosti, snaţit se ji trošku přibrzdit a směřovat k ţivotnímu stylu odpovídajícímu jejímu věku. Rozvíjet sociální dovednosti, zejména schopnost empatie a spolupráce, v kolektivu se často neohlíţela na ostatní, chtěla mít nadřazené postavení. Pravděpodobně je nadměrně povzbuzována k rozvoji individuality, nezapomenout i na potřebu umět se přizpůsobit ostatním.

52

Uplatňovat větší, ale přiměřený dohled nad trávením volného času (hledala si kamarády spíše mezi problémovými dětmi). Prospělo by jí, kdyby měla kamarádky mezi stejně starými děvčaty, vypadá i chová se jako starší, dříve se pohybovala v závadové partě starších dětí. Učit ji kriticky pohlíţet na své chování a domýšlet důsledky, často byla k sobě shovívavá, své přestupky omlouvala. Nejprve jí pohled na její chování přijatelně vysvětlovat, později ji přivést k tomu, aby začala chování reflektovat sama. Ovlivňovat její vstřícné postoje k experimentování s OPL, ráda se rozpovídala o svých zkušenostech s marihuanou. Poučit ji o následcích dlouhodobého zneuţívaní na organismus, příleţitostně provést orientační testy na THC a pervitin. Podporovat ji nadále ve smysluplném trávení volného času, umoţnit navštěvovat krouţek zpěvu, ve kterém vyniká. V průběhu pobytu v DDÚ bylo její chování velmi účelové, pravidlům se přizpůsobovala jen na oko a před vychovateli. Za zády, kdyţ měla pocit, ţe ji nikdo nevidí, si ráda prosadila svoji představu, někdy i za cenu lţí a podvodů. Matka by měla zvolit pevnější a důslednější výchovný přístup, dosavadní výchovný přístup se zdá být příliš volný. V případě, ţe dojde k snahám o prosazení svého a matka s tím nesouhlasí, neměla by ustupovat, ale snaţit se v této konfrontaci obstát. Po dobu pobytu rodiče s pracovníky DDÚ příliš nespolupracovali, prosazovali své názory, Martinu omlouvali, chyby hledali jinde (učitelé, ostatní děti...) Rodiče, kurátor i případné zařízení by měli vystupovat jednotně, právě nejednotný postoj jí umoţňuje proplouvat bez hlubších změn. Na ţádost rodičů bylo soudem zrušeno PO (přes výhrady DDÚ i kurátora), z dosavadního průběhu můţe nabýt pocitu, ţe jí všechno projde. Je moţné, ţe se z dosavadních zkušeností nepoučí a problémové chování se bude v budoucnu opakovat. Doporučujeme, aby matka i s dcerou navštěvovaly nějakou terapii, jejich vztah před umístěním byl značně narušený a do budoucna rizikový. Na ţádost rodičů bylo zrušeno předběţné opatření, byl stanoven dohled nad výchovou a Martina byla předána zpět do péče matky. Půl roku po propuštění vydal OSPOD návrh na vydání předběţného opatření s odůvodněním, ţe výchovné problémy s nezletilou dlouhodobě přetrvávají, matka její výchovu jiţ naprosto nezvládá. Martina nerespektovala autoritu ţádného z rodičů, opakovaně 53

se dopouštěla pozdních příchodů domů (často aţ nad ránem), případně několik dní vůbec nebývala doma. Opakovala se neomluvená absence ve škole. Martina opět zneuţívala návykové látky (pervitin, marihuana, kouření, alkohol). Své jednání povaţovala za legitimní a oprávněné. Chovala se vulgárně a hrubě vůči matce, poţadovala peníze, vynucovala si je výhrůţkami. Přiznala se ke krádeţi elektroniky z bytu otce (bylo hlášeno policii). Rodiče přiznali, ţe se jim situace vymkla z rukou a souhlasili s nařízením předběţného opatření a s předáním Martiny do DDŠ. Při zadrţení policií a následném převozu do DDŠ měla Martina pozitivní testy na pervitin a marihuanu, uţívání těchto látek a způsob jejího ţivota se viditelně odrazil na jejím vzhledu. 8. Nikola, 13 let 7. třída Sestra 10 let. Odůvodnění: dle sdělení Nikoly ji rodiče nepřiměřeně fyzicky trestali, poţívali alkoholické nápoje, křičeli na sebe i na ni - odmítala se vrátit domů. Nikola se pokusila v r. 2006 o demonstrativní sebevraţdu. Stupňovaly se problémy ve škole. Nikola pocházela z úplné rodiny. Před umístěním telefonovala na Linku bezpečí, uvedla, ţe utekla z domova, nachází se u své kamarádky a v ţádném případě se nechce vrátit domů, neboť rodiče ji nadměrně fyzicky trestají. Dále uvedla, ţe odcizila zboţí v obchodě, byla zadrţena ostrahou a předána městské policii. Při předávání rodičům utekla ke kamarádce, neboť se bála reakce a potrestání z jejich strany. Byla kontaktována Policie ČR, Nikola byla na základě své ţádosti a se souhlasem rodičů umístěna v zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc, kde se nacházela do doby vydání předběţného opatření. Rodiče s předběţným opatřením souhlasili. Nikola při pohovoru uvedla, ţe má na těle modřiny, rodiče ji doma bijí, poţívají alkohol i vícekrát v týdnu, potom jsou nervózní, křičí na sebe i na ni. Půl roku před těmito událostmi se Nikola pokusila o demonstrativní sebevraţdu. Byla hospitalizována v nemocnici na dětské psychiatrii. Z tohoto důvodu a také z důvodu konfliktů v rodině dále pokračovala v návštěvách psychologa. Dle sdělení třídní učitelky se na sebe Nikola snaţila strhnout pozornost (nekázeň, vyrušování v hodinách), byla v opozici vůči autoritám, měla manipulativní sklony, nerespektovala pravidla, byla vulgární, často lhala. Měla problémy s kouřením (svévolné 54

opuštění školy za účelem kouření – třídní důtka). V kolektivu dětí nebyla příliš oblíbená (provokovala spoluţáky, ţalovala na ně...). Snaţila se o zapojení do kolektivu, ale nedařilo se jí to. Ve většině případů si to způsobovala sama. Měla tendence stavět se do role oběti. Dosaţené známky neodpovídaly jejím schopnostem – byla líná učit se, chyběla příprava na vyučování, často zapomínala věci, nedodělávala zápisy atd. Skončila s trénováním společenského tance a aerobiku (údajně na příkaz rodičů). Pobyt v DDÚ Nikola se během krátké doby v novém prostředí velmi dobře zorientovala. Zpočátku se jevila jako nekonfliktní a snaţila se vyjít vstříc poţadavkům vychovatele a dá se říct, ţe autoritu vychovatele respektovala a nepřekračovala hranice slušného chování. Po uplynutí dvoutýdenního adaptačního období, kdy se opravdu snaţila mít dobré hodnocení, se u ní objevily první konflikty s ostatními dětmi, vulgárními výrazy nešetřila. Neustále byla bez dovolení vychovatele na pokojích chlapců a dokonce neměla ani zábrany chodit za nimi do sprchy. Tento zvýšený zájem o chlapce byl hlavním zdrojem negativního hodnocení jejího chování. Postupem času se Nikola stala u ostatních dětí neoblíbenou. To se promítlo i na komunitě, kdy ji děti daly najevo, ţe ji nemají rády. Mrzelo ji to, ale byla nepoučitelná a navíc na kritiku reagovala hlučným komentářem a nesouhlasem. Odmítala připustit, ţe něco dělá špatně. Vţdy měla po ruce nějakou výmluvu a vinu svalovala na druhé. V komunikaci byla manipulativní, často lhala a podváděla, ve snaze získat pro sebe co nejvíce výhod. Tuto, pro ni nepříznivou situaci, chtěla řešit útěkem, v tomto případě se jednalo pouze o pokus. Útěk, který trval pouze jedno odpoledne, měla poté z druhého patra budovy internátu. Jednalo se zřejmě o demonstrativní útěk, aby na sebe upoutala pozornost. Za toto hrubé porušení vnitřního řádu, jí bylo uděleno výchovné opatření. Nikolu velmi často navštěvovali rodiče, sestra a babička, a také jí často volali. Jednalo se o kontrolu chování. Dá se říct, ţe je v podstatě nic jiného nezajímalo. Vţdy se snaţili jí domlouvat, aby se chovala slušně a „nezlobila“, protoţe chtějí, aby se vrátila zpět domů. Zdálo se, ţe je to Nikole jedno a vedlo to jen k tomu, ţe se její chování po návštěvách rodiny zhoršilo. Dokonce jednou matce do telefonu řekla, ţe nechce, aby jí volala a telefon jí poloţila. Toto negativní období trvalo téměř po celou dobu jejího pobytu v našem zařízení. Nikola byla sportovně zdatná, bavilo jí hrát míčové hry, zejména přehazovanou a ráda jezdila na kole. S přípravou do školy neměla větší potíţe, občas byla potřeba ji pozitivně 55

motivovat, ale bylo vidět, ţe je navyklá na pravidelnou školní práci. Dokázala se sama zabavit, věnovala se kreslení nebo si četla. V dodrţování hygienických návyků měla jisté mezery, ostatní děvčata si na ni stěţovala. V jídelně se chovala velmi hlučně. Neustále na sebe upozorňovala tím, ţe pokřikovala zejména na chlapce a měla nevhodné poznámky na adresu některých dětí. Spolupráce

s rodiči

byla

komplikovaná,

neboť

velmi

často

manipulovali

s informacemi, které nezískali od pracovníků našeho zařízení a tím škodili práci vychovatelů. Např. se jednalo o volnou vycházku Nikoly, o které nikdo nevěděl, rodiče tvrdili, ţe je vše domluvené s vedením ústavu. Nebyla to pravda - rodiče lhali. Škola v DDÚ Po příchodu působila suverénním a siláckým dojmem, byla halasná, okamţitě se kontaktovala s ostatními dětmi, ale její chování jim neimponovalo, proto Nikola zpočátku neměla u nás kamarády. V průběhu adaptace se zklidnila a do nového kolektivu zapadla. Do školní práce se zapojila s nechutí. Reţim vyučování a školy akceptovala, autoritu respektovala, k dospělým se chovala slušně. V hodinách se jevila jako líná, pohodlná, snaţila se na sebe neupozorňovat, bylo potřeba ji nutit do práce, zadané úkoly školní i domácí plnila jen částečně, neustále hledala omluvy, výmluvy a důvody, proč nemohla úkol splnit či se naučit, proč zadané neudělala nebo nedokončila. Občas se uchýlila i ke lţi. Nebyla schopná samostatné práce, potřebovala pomoc a dohled. Více neţ učení ji zajímalo, co se děje ve třídě, reagovala na věci, které se jí netýkaly, ráda napomínala a poučovala ostatní spoluţáky. Učební pomůcky měla v nepořádku, neustále něco zapomínala. Nebyla schopna se pravidelně připravovat, potíţe měla zejména v naukových předmětech, unikaly jí souvislosti. Pokud se někdy impulsivně snaţila o zlepšení, dlouho jí nadšení a elán nevydrţely, pohodlnost vţdy zvítězila. Nikola dosahovala spíše podprůměrných výsledků, moc jí nezajímalo, jaké dostává známky. Přestávky trávila nejvíce na chodbách, ráda kontaktovala chlapce a snaţila se jim zalíbit, dívky vnímala jako konkurenci, menší děti přehlíţela. Dospělým často nabízela pomoc, do všeho se hrnula, ale její snaha vţdy brzy ochabla. Nikola chodí do školy jen nerada, záleţí jí více na společenském dění neţ na učení. V poslední době se zlepšila v chování, je méně sebestředná, ztišila se, uvědomila si, ţe se nemusí vše točit kolem ní. Pro školní práci musí neustále motivována a důsledně kontrolována. Drobné kázeňské přestupky byly řešitelné běţnými pedagogickými metodami. 56

Ze zprávy psychologa Jedná o dívku, která působí mnohem starším dojmem. Jeví se, ţe na celkovém osobnostním vývoji se negativně promítl nedůsledný výchovný přístup. Aktuální intelektové schopnosti neverbální se pohybují v pásmu průměru. K psychologickému vyšetření zpočátku přistupuje nedůvěřivě a s mírnými obavami. I přes svou otevřenost a spontánní vystupování raději „klouţe po povrchu“, snaţí se vyhýbat přímému jednání. Často se pokouší unikat prostřednictvím výmluv, zdá se, ţe něco skrývá. Projevuje tendence k manipulativní komunikaci s okolním světem. V rozhovoru se nebojí uţívat obhroublejší výrazy. V chování působí vůči lidem nedůvěřivým, místy sociálně neobratným (rozpačitým), dojmem, nerada se otevírá, přesto je velmi společenská; ráda se baví, směje. Mezilidský kontakt aktivně s oblibou vyhledává. Extravertně orientovaná dívka, ráda se pohybuje ve společnosti druhých lidí. Zřejmě hůře snáší samotu a můţe mít potíţe se sama zabavit. Disponuje „ţivým“ temperamentovým nastavením. V běţném kontaktu je bodrá, rychlá, rázná, nebojí se. S oblibou vyhledává nové dojmy. Dobrodruţství a tzv. „akce“ ji silně přitahují, avšak jeví se jako zvýšeně ovlivnitelná druhými, coţ signalizuje riziko, ţe se patrně snáze se nechá strhnout k předem méně uváţenému jednání. Dokáţe být dosti svéhlavá a „ţivelná“ – plná energie a síly. V osobnostním profilu se objevuje neurotický terén, kdy je dívka zřejmě citlivější k různým obavám a strachům. Můţe se častěji cítit v napětí a vnitřním neklidu, který se můţe promítat do její komunikace s okolím. Mohl by posilovat i sebenejistotu, pochyby, různé strachy. Vnitřně se zdá, ţe operuje se sníţeným osobním sebevědomím. Je nejistá, hledá oporu, snadno se nechá vyvést autoritou z rovnováhy. V zátěţových situacích nevyhledává přímé střety, raději se „diplomaticky“ vyhne. Projevuje i určité obavy (nízkou sebedůvěru) v sociálních situacích. Na pozadí se objevují pocity nedostačivosti a nestability, nedůvěry ve své schopnosti, i určité obavy ze zodpovědnosti. Jeví se, ţe se neobává uţívat lţivých tvrzení, coţ by mohlo souviset i s jejími obavami jednat přímo. Citově se jeví jako méně zralá, spíše stále infantilní a méně stálá. Překáţky ji snadněji rozčílí. Můţe být proměnlivá v postojích a zájmech. Má tendence předčasně se vzdávat. Je náročná na city a pozornost, u ostatních hledá pomoc a soucit.

57

Citlivá na mínění ostatních, coţ lze i vzhledem k jejímu věku předpokládat. Vykazovala sníţené ovládání pudového a citového ţivota - tendence k drzosti, tvrdohlavosti, umíněnosti. Spontánní, „ţivá“, „bezstarostná“, ráda se směje. Umí být nápomocná. Ví, jak se má chovat, přesto někdy dokáţe být „klackovitá“, zpupná a rychleji jedná, neţ přemýšlí, čehoţ později i lituje. Projevuje horší přizpůsobivost – zvýšené tendence nejednat přímo, tzv. se „vykrucovat“, hledat mezery kudy můţe uniknout a dosáhnout svých cílů. Je moţné, ţe není uvyklá na důsledný výchovný přístup, kterého by bylo v jejím případě zřejmě zapotřebí. V kolektivu dětí v DDÚ se často ocitala v konfliktních situacích, jelikoţ se jeví, ţe Nikola pouţívá „nešťastné“ strategie jednání. Její chování lze v mnoha případech druhými „přečíst“ jako provokaci, přestoţe sama, jak se zdá, velice touţí po kontaktu, zájmu druhých lidí. Na pozadí dění se zdá, ţe dívka touţí po dominantní pozici ve skupině. Dokáţe být průbojná, rozhodovat se po svém a nepoddajná. Někdy můţe inklinovat k uzavření se do sebe, odtaţení se, přesto po většinou je ochotná ke spolupráci, ráda se připojí. Je neformální a vstřícná. Z etopedické zprávy Výchovné problémy se utvářely podle všeho na pozadí nevhodně zvoleného výchovného přístupu rodičů. Tento by měl být podle doporučení přehodnocen a změněn. Ve škole a při zájmové mimoškolní činnosti, by měla být dospělými posilována schopnost spolupracovat. Nikola by se měla naučit dosahovat společných cílů s ostatními dětmi. Soustředit se na zdravou otevřenou komunikaci, neumoţnit Nikole manipulovat se svým okolím. Informace od Nikoly by si měli dospělí ověřovat, měl by se tím zúţit prostor, aby mohla lhát a podvádět. Tímto způsobem by pro sebe neměla dosahovat výhody. Naopak, pokud tohoto nebude při dosahování svých cílů vyuţívat, měla by být za své správné počínání přiměřeně odměněna. Nikole by měly být vštěpovány společenské a morální principy, od vnější kontroly by měla být postupně vedena k zvnitřňování a samoregulaci. Naučit a rozvíjet schopnosti reflexe vlastních postojů a chování. Stavět se dá i na celkem pozitivním přístupu k vychovatelům, pomáhaly pravidelné rozhovory nevedené v konfrontačním tónu.

58

Kultivovat odolnost vůči vztahovým zátěţovým situacím, schopnost vybírat si při konfliktu konstruktivní řešení. Útěk z DDÚ byl takovým příkladem nestandardního řešení. Měla by být pokračováno v sexuální výchově, především se zaměřit na odpovědné partnerství, poskytnutí informací o antikoncepci a pohlavně přenosných nemocech. Ve škole se zaměřovat především na budování motivace, upevňování systematického přístupu ke škole. Důraz by měl být kladen především na proţitek. Měly by se aktivně zapojit do mimoškolní zájmové činnosti, krouţky vybírat podle její preference (v DDÚ – především sport). Spolupráce DDÚ s rodiči byla poměrně sloţitá, nepřijímali naše postřehy, odmítali naše doporučení. Svými postoji umoţňovali Nikole oddalování potřeby změny. Rodina by měla být povzbuzována k řešení situace, nejvhodnější se jeví práce s celou rodinou. Pozornost věnovat především zlepšení rodinných vztahů a vhodným strategiím komunikace mezi jednotlivými členy. Výchovný styl rodičů by měl být průhlednější, uplatňovat především jednotný přístup a důslednost. Nikole by měli oni sami být osobním příkladem. Místo příkazů a zákazů se smaţit o pozitivní motivaci. Důleţitý je zvolit i přiměřený dohled nad Nikolou, je potřeba se taktně zajímat o to, jakým způsobem tráví volný čas. Příliš velký tlak můţe vyvolat snahu o únikové tendence. Zájem rodičů o kontakt s Nikolou byl obrovský, téměř kaţdý den jí telefonovali, pravidelně ji chodili navštěvovat. Bylo by dobré trvat na ambulantní spolupráci s odborníky. Pokud nedojde ke změně výchovného přístupu rodičů, je pravděpodobnost opakování výchovných problémů velká. Pokud Nikola selţe a opětovně bude nařízeno PO, bude umístěna do DDŠ – zařízení pro děti, které vyţadují intenzivnější péči. Rodiče projevovali velký zájem o to, aby se Nikola vrátila do rodiny. Soud jejich ţádosti vyhověl a Nikola byla předána zpět do péče rodičů s výše uvedenými doporučeními.

Druhý pobyt v DDÚ (po sedmi měsících) Odůvodnění: opakované útěky z domova, odmítání vrátit se k rodičům, nerespektování autorit (rodiče, učitelé, sociální pracovnice) 59

Na druhý diagnostický pobyt do DDÚ Olomouc – Svatý Kopeček byla Nikola umístěna na základě předběţného opatření po sedmi měsících. Návrh podalo OPSOD, rodiče s umístěním souhlasili. Důvodem byl útěk Nikoly ze školy, kde zanechala dopis, ţe se k rodičům vrátit nechce. Po zadrţení policií a předání matce Nikola opět utekla. V době vydání PO se zdrţovala dívka stále na útěku. Nikola přestala respektovat rodiče, pedagogy i sociální pracovníky OSPOD. Nikole bylo zrušeno předběţné opatření a umoţněn návrat do rodiny i přes to, ţe pracovníci DDÚ toto nedoporučovali a byly vysloveny obavy dalšího vývoje. Rodiče bohuţel nedbali ţádných doporučení – své partnerské rozpory nemají vyřešeny, pokračovaly jejich hádky a trval jejich benevolentní výchovný přístup k Nikole. Nevhodné vzorce chování Nikoly se tak jen dále prohloubily. Nerespektování rodičů a útěky z domu pokračovaly. Matka se snaţila řešit situaci pobytem Nikoly v PL (Nikola tam byla asi 5 dní, potom byl pobyt na ţádost matky ukončen). Dívka má nyní jiţ zkušenosti s marihuanou a alkoholem, je kuřačka. Jiné OPL popírá, předčasně zahájila pohlavní ţivot (matka podala trestní oznámení). V průběhu druhé pobytu se Nikola od počátku projevovala podobně jako při prvním pobytu. Na jednu stranu dokázala krátkodobě dobře spolupracovat, byla ochotná a slušná. Reţim a pravidelné plnění povinností se však ukazovaly pro Nikolu jako zátěţ, kterou nebyla schopna dlouhodoběji zvládat. Zátěţové situace často řešila únikem – vymlouvala se, podváděla a lhala, hledala viníka v okolí, měla tendence k manipulaci – vyhroţovala sebepoškozováním nebo se dopouštěla útěků. Ze zařízení měla dva útěky, z jednoho se vrátila sama. Taktéţ utekla matce, kdyţ ji vzala na gynekologické vyšetření (ta se snaţila její útěk po nějakou dobu krýt). V kolektivu dětí nebyla oblíbená, těţko si hledala své místo, neboť se projevovala jako velmi sebestředná. I mezi dětmi si vymýšlela a lhala. Bylo ji moţné motivovat a zabavit sportovními hrami, také se ráda zapojovala do výtvarných aktivit. Sama si však se svým volným časem příliš rady nevěděla. Dle psychologického vyšetření - lehkováţná, málo zodpovědná a velmi shovívavá k sobě, s nevyváţeným sebevědomím, emočně nestálá. Komunikativní, hovorná, aktivní, otevřená, vzdorovitá, pocity instability, vzhledem k svému věku nevyzrálá, infantilní (dětsky naivní), z toho vyplývající i schopnost úrovně sebenáhledu a sebekritického myšlení. 60

Ve školní práci měla střídavé úspěchy. Těšily ji dobré známky, dokázala se na hodiny i dobře připravit, ale měla nedostatky v minulém učivu. Chyběla pevná vůle k tomu, aby si učivo doplnila a mohla tak dosahovat trvalejších a častějších úspěchů. Prospěchově průměrná. Dobrou školní práci ji kazilo její chování o přestávkách – neustálé slovní přestřelky s ostatními dětmi, především s dívkami. Nikola se jevila jako citově labilní, pubertální dívka, která potřebovala citlivý, ale velmi důsledný, jednotný výchovný přístup. Osvědčila se kladná motivace, opakovaná kritika vedla k zatvrzelosti a negativismu. Doporučeno bylo ověřování informací, které pramení od Nikoly. Je nutná citlivá, nicméně soustavná konfrontace jejího chování s důsledky tohoto chování, aby byla vedena k zodpovědnosti za své činy a nehledala viníky za svou situaci jinde. Přístup k Nikole vyţadoval trpělivost a neustálé opakování, bylo vysoce pravděpodobné, ţe u Nikoly bude docházet k selhání (např. útěky) Kontakt s rodinou bylo doporučeno ve spolupráci se sociální pracovnicí regulovat. Matka má tendence Nikolu vědomě omlouvat a krýt ji, nechá sebou manipulovat. Vést Nikolu i rodiče k případnému návratu domů (ZÚV) po dokončení povinné školní docházky, za předpokladu předchozí úspěšné spolupráce (bez útěků, dodrţování pravidel,…). Nikola byla umístěna do dětského domova se školou. 9. Roman, 14 let 6. třída, 8. rokem školní docházky Sourozenci: 3 bratři jiţ zletilí. Důvody: zejména neplnění povinné školní docházky Roman bydlel s rodiči, jeho starší bratři jiţ ţili samostatně. Otec chlapce byl nezaměstnaný, matka měla v péči dvě vnoučata předškolního věku, vnuk měl těţké mentální postiţení. Rodina pobírala dávky v hmotné nouzi. Spis rodiny byl na odboru sociálním a zdravotním zaloţen v roce narození nejstaršího dítěte v souvislosti se špatnou bytovou situací rodiny. Vztahy v rodině nebyly příliš 61

uspořádané, rodiče často měnili bydliště. Matka v minulosti 2x pobývala ve výkonu trestu odnětí svobody, o děti se staral otec. Rodinné prostředí se dalo hodnotit jako nepodnětné, výchovná péče nebyla na dostatečné úrovni. Tři starší bratři měli váţné problémy se školní docházkou, objevovala se u nich i trestná činnost majetkového charakteru a u nejstaršího syna i drogová závislost. Později byl také ve VTOS. Ve svých osmi letech se Roman dopustil se svými příbuznými (nezl. dětmi) loupeţe (násilím se zmocnili mobilního telefonu). Od té doby nebyla jiná trestná činnost, ani přestupky hlášeny. Ani škola neměla na chlapcovo chování ţádné stíţnosti. Problémy se školní docházkou byly oznámeny rok před umístěním do DDÚ, kdy vzhledem k velmi vysoké absenci nebyl Roman hodnocen a musel 6. ročník opakovat. Absence byla omluvena matkou i lékařkou, vzniklo však podezření na skryté záškoláctví, neboť chlapec byl několikrát spatřen během nemoci venku nebo v herně. Matka přislíbila nápravu. V novém šk. roce však ke zlepšení nedošlo. Roman do školy odmítal chodit, rodiče přiznali, ţe je vůbec neposlouchá, je „hubatý“ a agresivní. Jednou matka volala na OSPOD, ţe ji syn bije. Na ţádost rodičů byl domluven pobyt v SVP, kam však chlapec odmítal nastoupit. Matka vše omlouvala nemocí. Roman stále odmítal do školy chodit. Rodiče vše sváděli na špatné kamarády. Roman opakovaně sliboval, ţe do školy chodit bude, ale nikdy to nesplnil. Rodiče se doţadovali umístění syna do výchovného zařízení, nakonec na OPSOD k sepsání ţádosti nepřišli. Bylo proti nim vedeno trestní stíhání pro ohroţování mravní výchovy mládeţe, proto souhlasili, ţe pokud se situace nezlepší, bude Roman umístěn do DDÚ na základě předběţného opatření. Dle kurátorky pro mládeţ mělo na chlapcův vývoj vliv nevhodné rodinné prostředí, nedůsledná výchova, vliv starších bratrů i nevhodných kamarádů. Vzhledem k vysoké absenci nebylo moţné objektivně hodnotit chlapcovo chování ve škole. Spolupráce rodičů se školou byla naprosto nefunkční. Pobyt v DDÚ Adaptace Romana na nové prostředí probíhala těţce a s nemalými problémy. Při příjmu byl vystrašený a udivený. I v následujících dnech se choval zamlkle, špatně komunikoval, velmi silně se upínal na kaţdodenní návštěvy rodiny. Ta za ním jezdila a přiváţela zásoby jídla, nápojů a ošacení. Toto všechno kontrastovalo s potvrzením o hmotné nouzi, které matka neprodleně dodala.

62

Roman si postupně začal zvykat. Často si kladl podmínky a nedovedl se přizpůsobit programu skupiny. Autoritu vychovatele respektoval s tím, ţe poţadavky na sebe kladené se snaţil diskutováním eliminovat nebo zcela zrušit. Mezi muţskými a ţenskými pedagogickými pracovníky nečinil rozdíly. Pravidla a povinnosti stanovené vnitřním řádem řešil tak, ţe se pokoušel vzbudit dojem, ţe je respektuje, neţ aby tak činil doopravdy. V několika doloţených případech se podílel na negativních projevech v chování skupiny starších chlapců. Do skupinové činnosti se zapojoval s výhradami. Stále jakoby stál stranou. Přidělenou práci se často snaţil obejít. Někdy i tím, ţe ji za slib materiální odměny předal některému z mladších chlapců. Osobní hygiena byla u Romana na dobré úrovni. Pouţíval vlastní značkovou kosmetiku a osobní prádlo si nechával prát doma. Na svém pokoji si naopak příliš pořádek neudrţoval. Vţdy chodil v upraveném oblečení, které velmi často a rád střídal. Toto vzbuzovalo mezi ostatními chlapci závist - došlo i krádeţím jeho věcí. Pravidla stolování měl zaţitá. Na pochvalu reagoval nepříliš výrazně, spíš samozřejmě. Výtku se snaţil mnohdy sáhodlouhou diskuzí otupit nebo přímo obrátit proti někomu jinému. Zátěţovou situací byl pro Romana samotný pobyt v ústavu a určitá nejistota, která z toho vyplývala. Zjevně se ocitl v prostředí, na které nebyl připraven. Na důvody svého umístění neměl jasný náhled. Mezi dětmi nebyl příliš oblíben. Na jedné straně se choval odtaţitě a tvrdil, ţe ho kolektiv nezajímá, na druhé straně se snaţil získat postavení, o kterém si myslel, ţe mu náleţí. Prostředky, které k tomu vyuţíval, byly spíše zákulisního charakteru. Konfliktů se občas účastnil, ale většinou stál v pozadí. Během pobytu si nenašel bliţšího kamaráda. O děvčata, alespoň navenek, jevil menší zájem neţ ony o něj. Ve svém osobním volnu hrál Roman velmi rád fotbal, ve kterém se snaţil dominovat. Ostatní sportovní a pohybové aktivity jej příliš nepřitahovaly. Rád sledoval sportovní pořady v televizi. Jeho kontakt s rodinou byl velmi častý a nadstandardní. Během pobytu se návštěvy rodičů ustálily na frekvenci jedna aţ dvě týdně. Pravidelně jezdil na víkendové pobyty domů. Roman se během pobytu v DDÚ choval většinou tak, aby vzbudil zdání, ţe je zcela bezproblémový. Nebylo to však pravda. Škola v DDÚ 63

Roman byl po příchodu tichý, aţ příliš slušný, tvářil se zodpovědně, skoro úsluţně, nesnaţil se o navázání kontaktu s novými spoluţáky, dával ostentativně najevo, ţe k nám nepatří a vůbec si nedovede zdůvodnit, proč se tu vyskytl. Autoritu respektoval, stejně jako reţim školy a vyučování. V průběhu adaptačního období vyplynulo, ţe Roman není zvyklý pravidelně chodit do školy a ţe nepochopil princip školní práce. Pořád dokola se diví tomu, ţe se v hodinách něco probírá, pak se to zkouší a měl by se do vyučování pravidelně připravovat. Postupně se naučil dodrţovat určitá pravidla a částečně se přizpůsobil podmínkám. V jednotlivých vyučovacích hodinách vítězila Romanova lenost, byl pohodlný, ale celkem ukázněný. Nerad na sebe upozorňoval. Do školní práce musel být neustále vtahován a nucen. Pořád se snaţil získat pro sebe nějaké výhody a výjimky, rád se pouštěl do diskuzí, které nesouvisely s probíraným učivem. Velkou překáţkou a brzdou v práci s Romanem byly jeho nedostatky ve znalostech a vědomostech nejen předcházejících ročníků. Měl malou slovní zásobu, nebyl schopen samostatně pracovat, protoţe neznal význam slov a pojmů, těţko se orientoval téměř ve všech předmětech. Byl-li akční a zapojil se do práce, tvářil se „mudrlantsky“, spoustou otázek, často nesmyslných a nelogických, se snaţil dobrat jádra problému. To se mu nedařilo. Úspěšný byl pouze v jednoduchých a jednoznačných úkonech jako je sčítání a odčítání, ostatní matematické operace zvládal pouze pod přímým dohledem a s výraznou pomocí. Ztrácel se v angličtině, nebyl schopen pochopit a akceptovat, ţe slova se jinak píší a jinak čtou, naučil se mechanicky pár slovíček, ale neuměl je pouţít. V češtině nerozuměl čtenému novému textu, chyboval v základních gramatických jevech. Naukové předměty ho celkem zajímaly, ale výkony měl podprůměrné. Rád poslouchal sám sebe, avšak vzhledem k neznalostem a mezerám v učivu málokdy hovořil k tématu probíraného. Nezabodoval ani v hudební, výtvarné a tělesné výchově, protoţe nebyl schopen překonat lenost a pohodlnost. Přestávky trávil ve třídě, kde se snaţil prezentovat svou osobu, rád se povyšoval nad ostatní děti, chlubil se značkovým oblečením, ukazoval se v lepším světle a stál o obdiv. Někdy se zdálo, ţe je šedou eminencí, ţe stojí za všemi vztahovými potíţemi v kolektivu. Rád děti ponoukal a popouzel. Stále se srovnával s ostatními, poukazoval na jejich výhody a chtěl by je mít také. Stál by o stejné ohledy jako děti, které uţívají psychiatrické léky a je jim tolerována únava a ospalost, záviděl dívkám, ţe občas pouţívají dekorativní kosmetiku, svou sebelásku a sebestřednost dováděl k absurditě. Jeho ţivotní filozofií bylo „kdyţ oni, tak já taky a lépe a víc“. 64

Roman byl zvyklý na neustálou pozornost a péči maminky, která jej stále omlouvala, a zdálo se, ţe i zvýhodňovala před ostatními sourozenci. Stejné postoje Roman očekával od ostatního světa. Neuvědomoval si, ţe člověk mívá i povinnosti. To se odráţelo i v jeho přístupu k povinné školní docházce. Vzhledem k dosahovaným výsledkům, postoji ke školní práci a rozumovým schopnostem by stálo za zváţení přeřazení Romana do základní školy praktické.

Ze zprávy psychologa Pubertální, romský hoch, tělesná vyspělost odpovídá věku. Kontakt navázal rychle, bez obav. Jeví se, ţe se rád staví „do dobrého světla“, chtěl by působit dobrým dojmem. Záleţí mu na dobrém mínění, věnuje zvýšenou péči svému vzhledu. Úroveň sebenáhledu a sebekritického myšlení je na velmi nízké úrovni. Aktuální intelektové schopnosti neverbální se pohybují v pásmu podprůměru. Tempo práce je velmi pomalé. S otevřeně projevovanými tendencemi k úniku, vyhnutí se překáţce. Jeví se, ţe hoch není zvyklý pracovat pod určitým vedením. Často uniká formou diskuse o podruţných záleţitostech, odbíháním z rozhovoru. Zdá se, ţe ve jménu uspokojení vlastních zájmů se nebrání uţití i lţivých tvrzení. Verbální projev poukazuje na sníţené kognitivní schopnosti, globálně hůře chápe souvislosti. Těţko snáší umístnění v DDÚ, přivykl si pravděpodobně pouze formálně. Osobnostně extrovertně orientovaný, druţný, mluvný, iniciativní ve společenském styku. V kontaktu vstřícný, účastný a velmi flexibilní, velice slušný, se silnou snahou se zalíbit. Projevující se jako relativně sociálně smělý, asertivní, aţ vzdorovitý, se snahou zaujímat v kolektivu vedoucí nebo nějakým způsobem výjimečné postavení – těší ho, kdyţ je společensky oblíbený, těţko snáší neúspěch, nebo sníţený nezájem o svou osobu. Obvykle nejedná přímo, ale spíše s jistou dávkou sociální rafinovanosti. Často u něho převáţí sklony k pasivitě aţ lenosti. Jeví se, ţe Roman je více uvyklý na situace, kdy se „věci kolem něho zařizují“ a on sám neprojevuje vyšší míru aktivity. Dokáţe být i dosti kritický, roztrpčený, trvat na svých poţadavcích, nechápat, proč „vţdy“ nemůţe dostat to, co aktuálně poţaduje. Emočně se jeví jako méně stabilní, více sebestředný a nevyzrálý. Na frustraci reaguje obvykle emotivně, snadno rozrušitelný, spíše se vyhýbající zodpovědnosti, snadno se vzdává. 65

Můţe být proměnlivý ve svých postojích, zájmech. Rád na sebe poutá pozornost, touţí po obdivu a sebeprezentaci. Můţe být netrpělivý, doţadující se a nekritický, pokud nejsou uspokojena jeho přání. Z rodinného prostředí zřejmě uvyklý na opečovávání, hýčkání a velký prostor pro sebevyjádření. V běţném kontaktu pravděpodobně vitální, hovorný, veselý, milý a společenský. Shovívavý k sobě, avšak náročný na okolí, méně spolehlivý, frivolní, nestálý, méně dbalý závazků vůči druhým lidem. Pocity omezení jej mohou více zneklidňovat, spíše inklinuje k svévolnému rozhodování, jednání. Projevuje nízkou motivaci pro školní práci, vytrvalou činnost. Velice touţí po obdivu a sociální akceptaci druhých. V zátěţi zřejmě rychleji popudlivý, víceméně obecně očekává náklonnost a pozornost. Sám sebou méně jistý, méně vytrvalý. Z etopedické zprávy Roman v prvních dnech snášel prostředí zařízení velmi těţce, byl smutný, plačtivý, odmítal jídlo, téměř nekomunikoval. On, ale hlavně jeho rodiče nebyli schopni pochopit, ţe chod našeho zařízení se řídí určitými pravidly, která bude nutno v budoucnu dodrţovat. Postupně, při stálém, soustavném opakování těchto pravidel, začal Roman „fungovat“ běţným způsobem. Roman dokázal být slušný, ochotný a snaţivý. S řešením některých záleţitostí se setkal viditelně poprvé – např. úklid, ale také pravidelný program dne, vyuţití času k volnočasovým aktivitám. Je zřejmé, ţe Roman pochází z rodiny, kde platí specifická hierarchie ţivotních hodnot. Matka zaujímá k Romanovi místy aţ nezdravě ochranitelský postoj, Roman je hýčkán, coţ u něj vede k vědomí, ţe můţe cokoli. Zpočátku si Roman těţko hledat místo v kolektivu, sám se do něj ani moc nechtěl zapojit. Ale i zde se situace postupně změnila, Roman si našel kamarády, začal se zapojovat i do kolektivních činností – rád a dobře hraje fotbal. Je však znát, ţe tyto aktivity koná jen formálně, lépe mu sedí role organizátora či jakéhosi „bosse“ – má tendence manipulovat s ostatními tak, aby si prosadil svou, často se projevuje velmi sebestředně. Některé děti k němu však vzhlíţí, Roman se vyčleňuje svou, někdy aţ přehnanou péčí o svůj zevnějšek (má aţ nadbytek velmi nákladného značkového oblečení), disponuje často daleko větší částkou peněz, neţ je u dětí jeho věku běţné. Pokud Roman „získá prostor“ má tendence unikat ze svých povinností, vymlouvat se, svádět vinu na druhé či vyuţívat ostatní k tomu, aby plnili nepříjemné povinnosti za něj, lhát. 66

Zde je patrný vliv rodinné výchovy, kdy je Roman pravděpodobně upřednostňován a hýčkán, ovlivňován tím, ţe on je víc neţ ostatní. Potřebuje mít daná jasná a pevná pravidla, je třeba trvat na jejich dodrţování. Je zapotřebí je neustále opakovat, Roman tíţe chápe souvislosti a význam plnění svých povinností obecně. Na druhou stranu je rád kritikem chování jiných. Za celý pobyt bylo Romanovo chování jedenkrát řešeno v rámci výchovných opatření - byl strůjcem a podněcovatelem nevhodného chování skupiny chlapců k nově příchozím dětem („přijímací rituál“ s prvky agresivního chování). Roman potřebuje velmi specifický individuální přístup, trpělivé vysvětlování, názornost při jakémkoli výkladu. Je třeba volit jednoduchý způsob vyjadřování – jednoznačný a stručný. Největším problémem a rizikem do budoucna je u Romana i nadále školní docházka. V našem zařízení ji v rámci svých moţností plnil, neboť neměl moţnost úniku. Není dostatečně motivován pro soustavné vzdělávání. Moţnost přeřazení do ZŠ se vzdělávacím programem „zvláštní škola“ byl jím i jeho rodiči, i po opakovaném vysvětlování, kategoricky odmítnuta. Romanovi zcela chybí jakýkoli reálný náhled na situaci, jeho rodiče potom neudělají nic, co by jejich syn sám nechtěl. Roman je přesvědčen, ţe základní školu zvládne, slibuje, ţe do školy bude jiţ určitě pravidelně chodit (čeká jej poslední rok školní docházky). Kontakt s rodinou byl velmi úzký. Po úvodních problémech s prakticky kaţdodenní návštěvou rodiny, se situace ustálila na návštěvu dvakrát týdně a pobyt doma kaţdý druhý víkend. Roman se vracel včas a v pořádku, jednou zůstal doma déle, byl nemocen. Při jednom z Romanových pobytů doma se domníváme, ţe jeho rodina poskytla zázemí dívce na útěku z DDÚ. Roman byl vychováván ve specifickém rodinném prostředí, zvyklý na neustálou pozornost a péči své matky. Vzorce chování zdají se být jiţ silně zvnitřněny, nicméně pokud by Roman byl schopen plnit povinnosti povinné školní docházky, jeho ostatní projevy chování nevybočují z širší společenské normy. Proto DDÚ nepovaţoval okamţité nařízení ústavní výchovy jako optimální řešení situace. Vzhledem k věku chlapce, jeho silné emoční fixaci na rodinu a nízké schopnosti adaptace na jiné, neţ rodinné, prostředí, uvítal rozhodnutí soudu o zastavení jednání o nařízení ústavní výchovy.

67

10. Vít, 10 let 3. třída Chlapec v ústavní výchově. Sestra 4 roky, bratr 13 let, oba v péči matky. Odůvodnění: Ţádost dětského domova o komplexní diagnostické vyšetření. Vít byl přijat do DD před rokem a půl bez předchozího pobytu v diagnostickém ústavu. Důvodem bylo problémové chování nezletilého v DD – vulgarita, lhaní, ubliţování ostatním dětem, ničení zařízení DD. Ve škole se projevila šikana vůči spoluţákům. Na návrh MěÚ byl Vít spolu s bratrem předán do péče DD, jejich sestra vzhledem k věku do kojeneckého ústavu. Na špatné sociální podmínky v rodině a špatnou péči o právě narozenou dceru upozornila dětská lékařka (před čtyřmi lety). Následným opatřením ze strany obecního úřadu se situace zlepšila a dohled nad výchovou nezletilých dětí nebyl stanoven. Rodina byla navštívena o rok později na základě upozornění, ţe matka dětí poţívá často alkoholické nápoje a zanedbává péči o nezletilé děti. Matka při opakovaných návštěvách slíbila nápravu a její péče se po domluvě vţdy na nějakou dobu zlepšila. Ze zprávy školy bylo zjištěno, ţe matka se školou nespolupracuje, děti nemají zaplaceny obědy. Začínají mít výchovné problémy, bylo na nich znát, ţe citově strádají. V rodině bylo následně zjištěno, ţe domácnost je značně zanedbaná, neudrţovaná, všude nepořádek a špína. Jediným kladem byly dostatečné zásoby jídla a dřeva na topení. Nad dětmi byl stanoven dohled obecního úřadu, situace v rodině se opět částečně zlepšila. Jednání matky se však ukázalo jako účelové a krátkodobé – u soudu probíhalo řízení ohledně výchovy a určení výţivného. Při dalším šetření byla domácnost matky shledána jako značně zanedbaná (přibliţně po roce). Dále byla matka viděna v silně podnapilém stavu a následující den na obecním úřadě sdělovala, ţe půjde na protialkoholní léčení. Situace v rodině se vyhrotila, kdyţ matka odešla i se svým druhem do místní restaurace, děti zůstaly doma samotné. Vítkova sestra si způsobila drobné poranění hlavy, Vítek běţel pro matku. Tato mu však sdělila, ţe půjde domů, aţ dopije pivo. Matka byla i s druhem předvolána na OPSOD a bylo jí sděleno, ţe buď nastoupí ústavní protialkoholní léčbu, nebo bude podán návrh na nařízení předběţného 68

opatření a děti budou umístěny do ústavního zařízení. Bylo zjištěno, ţe matka několikrát v místních obchodech kradla i za přítomnosti dětí. Matka léčbu nastoupila. Z důvodu neuvěřitelného nepořádku v domácnosti matky si děti vzala jejich babička, která bydlela v panelovém bytě o velikosti 3+1. Její domácnost byla shledána v naprostém pořádku, v bytě byl i dostatek postelí pro děti. Matka během léčby psala domů SMS zprávy a ţádala o zaslání peněz. Dvakrát přijela na propustku domů, o děti ale zájem nejevila, pravý důvod byl sehnat peníze na zakoupení alkoholu. Vzala invalidní důchod svému strýci, aby mohla vrátit vypůjčené peníze od pacientů v léčebně. Druh matky se snaţil během jejího pobytu v léčebně dát domácnost do pořádku – vymaloval dětský pokoj, vyměnil koberec, ale byly to dílčí úpravy, které v tak zanedbané domácnosti nebyly téměř poznat. Matka ukončila léčbu, podepsala revers a vrátila se domů. Během léčby nespolupracovala, neustále lhala, myslela jen na sebe, jediný její zájem byl jak dostat peníze, které patřily dětem a babičce. Otec dětí se s nimi nestýkal, nezajímal se o ně. Bylo zjištěno, ţe i v této rodině se poţívají alkoholické nápoje a rodina nemá dobrou pověst. Matka bydlela s dětmi ve starém rodinném domku, kde bydlí i strýc, který je psychicky nemocný. I z tohoto důvodu není prostředí u matky pro děti vhodné. Matka se sice snaţila se svým druhem o odstranění nedostatků v domácnosti, ale i přesto není po všech stránkách vyhovující, obzvláště pro nejmladší dítě. Sama uznala, ţe není schopna zabezpečit péči o všechny děti a souhlasila s umístěním svých synů do ústavního zařízení. Chtěla si ponechat alespoň dcerku, kterou si oblíbil její druh. Stejně se vyjádřila i babička, která se chtěla o vnučku starat, chlapce však nechtěla, protoţe péči o tři děti by nezvládla. Ze zprávy školy vyplývá, ţe Vítek „si hrál na vůdce“ – pouţíval i tělesné násilí vůči spoluţákům. Měl výbuchy vzteku a zlosti, kdy musel mít poslední slovo i vůči učiteli a nerespektoval příkazy. Kdyţ se uklidnil, dovedl se omluvit a sliboval zlepšení. Potíţe v chování (násilí, odmlouvání, uráţení) nastaly asi ve 2. pololetí 2. ročníku. Konflikty se spoluţáky řešil Vítek křikem, nadávkami, někdy i pěstmi. K práci a povinnostem se stavěl kladně, jen nerad psal do sešitu. Má rád fyzickou aktivitu, manuální práce mu nevadila. O své rodině nemluvil, ke svému bratrovi se ve škole vůbec nehlásil. Vychovatelka v dětském domově uvedla, ţe Vítek je na první pohled milý, usměvavý chlapec, který se ale směje úplně všemu – špatnému i dobrému. Rád se předvádí. Jeho chování je závislé na momentální náladě. Dokáţe být velice hodný, udělá, oč je poţádán. Na

69

druhé straně je i vulgární, zlý, je rád, kdyţ můţe druhému ublíţit. Rád se „pere“, lţe, pokud něco provede, k chybě se nepřizná. Někdy se těţko odhadují jeho reakce. Pobyt v DDÚ S adaptací na zařízení neměl Vít sebemenší problém. Okamţitě splynul s ostatními dětmi a okamţitě začal zlobit. Jiţ od prvního dne byl neposlušný, nerespektoval poţadavky vychovatele a byl agresivní k ostatním dětem. Toto přetrvávalo během celého pobytu u nás, i kdyţ ke konci se projevilo menší zlepšení. V kolektivu dětí nepatřil mezi nejoblíbenější. S dětmi sice splynul, ale moc mezi ně nezapadl. Neměl u nás ţádného stálého kamaráda. Jediný jeho kamarád, kterého intenzivně vyhledával, byl vychovatel. K dětem se často choval agresivně, někdy aţ zákeřně. Dělal jim naschvály a choval se sobecky. Často se dostával do konfliktů, které byly vyprovokovány z jeho strany. Konflikty většinou řešil boucháním do všeho a do všech a následným zavřením se na pokoj. Tam se vţdy velmi rychle uklidnil a choval se jako by se nic nestalo. Autoritu vychovatele respektoval podle toho, zda cítil, ţe z toho získá nějaký profit či ne. Velmi rád a záměrně zkoušel dospělé, co si k nim můţe dovolit. Nejvíce ho bavilo, kdyţ ho vychovatel opakovaně k něčemu vyzýval. Čím více ho dospělý k něčemu nutil, tím více s úsměvem odolával a dělal přesný opak. Nedělalo mu problém vulgárně na vychovatele pokřikovat a za chvíli se k němu tulit, jako by se nic nestalo. S vychovatelem často mluvil a choval se k němu jako ke kamarádovi. Byl familiérní a velmi drzý. Z počátku pobytu dával vychovateli příkazy typu: „Pojďte hned za mnou, musím vám něco říct!“ apod. nebo na něj zkoušel „psí oči“. Tento způsob komunikace s dospělým mu u nás ale nevycházel, a proto od něj velmi brzy upustil. Normy a poţadavky na něj kladené plnil velmi účelově a vţdy s nějakým záměrem. Často se stávalo, ţe odmítal splnit běţné a základní poţadavky, ale jestliţe ho vychovatel o něco poţádal nebo mu přidělil speciální úkol jen pro něj, vţdy vše splnil. Celkem dobře se osvědčil přístup, kdyţ jsme Vítkovi poţadavek řekli pouze jednou a následně jsme mu řekli, co se stane, jestliţe neuposlechne. V tomto případě poţadavek téměř vţdy splnil. Zátěţové situace řešil většinou agresivními výpady vůči ostatním, uráţením se nebo schováním se před ostatními. Jako odměna, ale pouze na velmi krátkou chvíli, fungovalo slovní ocenění. Vítek po tomto vysloveně touţil, ale neuměl s tímto pracovat. Okamţitě si pochvalu zkazil nějakou

70

vulgárností nebo drzostí. Trestem pro Vítka byla omezená moţnost sledovat TV. Televize pro něj byla i motivací k lepšímu chování a ke kvalitnějšímu plnění poţadavků. Při odpolední činnosti celkem nebyl problém Vítka zabavit. Měl ale problém s kolektivními sporty, do kterých se nezapojoval. Většinu času trávil u individuálních sportů a činností, jako byla jízda na kole, na koloběţce nebo u televize. Měl problém s komunikací a kooperací s ostatními dětmi. Při sportu byl často agresivní a uráţel se. Jestliţe hrál nějakou hru pouze s vychovatelem, nebyl s ním vůbec ţádný problém a dokonce mu nevadilo, ţe prohrává. Jestliţe se k nim ale přidaly další děti, začal být protivný, agresivní a vulgární. Přípravu na vyučování Vítek plnil velmi poctivě a pravidelně. Rád se vychovateli chlubil dobrými známkami. Hygiena a sebeobsluha byly na úrovni věku. Byl ale nutný dohled a to především na pravidelnou výměnu oblečení a také na to, zda je Vítek při odchodu ven dostatečně oblečen. Úklidy dělal podle jeho aktuální nálady. Opět byla nutná kontrola, protoţe velmi rád lhal. Kontakt s rodinou jak telefonický, tak osobní nebyl častý. Samotný Vít o telefonování s rodinou velmi nestál. Matka ho jednou navštívila. Škola v DDÚ Adaptace na nové prostředí nečinila Vítkovi ţádné potíţe. Snaţil se akceptovat reţim a školu vůbec. Bylo znát, ţe prostředí kolektivních zařízení mu není cizí. Postupem času se snaţil prosazovat své zájmy, občas se choval familierně- aţ dotěrně. Během vyučování se snaţil na sebe strhávat pozornost, snaţil se dobře pracovat někdy aţ zbrkle, aby byl první, chtěl být chválen. Pro činnosti se snadno nadchne, pracuje se zájmem, je však nutné činnosti střídat, jinak upadá pozornost a vytrvalost. V chování v kolektivu má značné výkyvy. Někdy velmi přátelský, nabídl pomoc, poradil. Jindy konfliktní, dělal schválnosti, vulgární, provokoval, schovával nebo bral věci, rušil, občas se choval účelově. Vše si velmi dobře uvědomoval, bylo mu jasné, ţe překračuje pravidla. Chodil se omlouvat - jak dětem, tak dospělým, ale stejně tutéţ věc zopakoval. K autoritě se převáţně choval slušně, rád býval středem pozornosti, chválen, ale pokud se mu nevyhovělo dle jeho představ, dokázal být vzdorovitý, měl nevhodné poznámky, drzý - někdy i vulgární.

71

Úspěch jej těšil a povzbuzoval, na výtku i neúspěch reagoval převáţně podráţděně, někdy trhal sešity, ţákovskou, ničil papíry se zadáním, házel školní potřeby po zemi, odmítal dále pracovat. Dokázal být i vulgární. Po čase, pokud si ho nikdo nevšímal, tak začal opět sám pracovat. Problémy s přípravou pomůcek na vyučování - často něco hledal, cestoval po třídě, aby si své věci našel. Stávalo se, ţe zapomínal domácí úkoly, potom se různě vymlouval a sváděl skutečnost na někoho jiného. Vyţadoval kontrolu a důslednost. Ve volném čase rád skládal puzzle. Ze zprávy psychologa Chlapcova tělesná vyspělost odpovídá věku. Aktuální intelektové schopnosti neverbální se pohybují v pásmu mírného podprůměru. V průběhu psychologického vyšetření Vítek velmi ochotně spolupracuje. Pečlivě a horlivě pracuje na zadaných úkolech. Pracovní tempo má rychlé, orientované spíše „na výkon“, dělá chyby z nepozornosti. Je velice motivovaný uspět, hodně snaţivý a vděčný za pochvalu. V písemném projevu dysgrafické a dysortografické znaky. Jedná se o extrovertně orientovaného chlapce, který je plný vitální energie, temperamentní a razantní v projevu, se sklony k dobrodruţnosti. Na celkovém vývoji se negativně promítá méně kvalitní rodinné prostředí. Sociální kontakt navazuje bez potíţí – rychlým a přímým způsobem. Má rád, kdyţ je kolem něho ruch a lidé, ale jeví se, ţe má málo vyvinutý smysl pro spolupráci s druhými. Je soutěţivý a zvýšeně egocentrický. V běţném projevu je přímočarý, velmi ţivelný, plný síly, avšak málo poddajný a přizpůsobivý. Nebojí se riskovat, bez obav se umí pohybovat i v méně známém prostředí. Upřednostňuje „akci“ a vzrušení z dynamických aktivit. Chtěl by být dominantní, imponuje mu síla a moc. Touţí po sebeprosazení, a pokud nejsou uspokojena jeho přání, často se projevuje zvýšeně agresivně a destruktivně vůči okolí. Vítek je citově deprivovaný, často vyhledává fyzický kontakt, chtěl by mít dospělého jen pro sebe. V emočních projevech se zdá spíše plošší a „tvrdší“, přesto je dětsky hravý a spontánní. Jeho chování se často pohybuje ve dvou polohách; kdy je hodný, milý a zvýšeně vyhledává tělesný kontakt s dospělým, a kdy je hlučný, drzý a bez zábran agresivní vůči věcem nebo druhým dětem. Dokáţe být zpupný a vzdorovitě odmítat stanovená pravidla, dělat „okolky“, ale jeho „nechuť“ obvykle rychle vyprchá. Zdá se, ţe podstata „smlouvání“ s dospělým je snaha upoutat pozornost. 72

Jeví se, ţe je méně orientovaný na mezilidské vztahy, více ho zajímají neţivé objekty. Inklinuje ke zdolávání nebo řešení situace spíše silou a méně kontrolovanou dravostí. Dokáţe být velmi razantní a tvrdý, přesto se dokáţe velmi dobře do úkolu vloţit a zdárně ho dokončit. V jeho chování se často objevuje prvek „zmocňování se“ – „já chci mít“. Umí být velmi naléhavý ve svých potřebách vůči okolí. Celkově je silněji materiálně orientovaný, zaměřený spíše na okolní inventář neţ lidi, potaţmo vztahy. V osobnosti se projevuje ADHD terén; Vít je neposedný, neklidný, má potíţe s koncentrací, snadno se znudí, je zbrklý, chvíli neposedí. Je divoký a hlučný apod., přesto se dokáţe s plným odhodláním vloţit do činnosti a vytrvat, pokud ho daná aktivita zaujme. V kolektivu ostatních dětí se často dostával do různých sporů a šarvátek. Má potíţe se zvládáním konfliktních situací – křičí, nadává a fyzicky napadá druhé děti. Je snadno vzrušitelný a v napětí, lehce se nechá vyprovokovat k útoku. Vítek je impulzivní, pudový a plný vitality. Dokáţe se plně oddat činnosti, která ho baví. Umí být ochotný a velice snaţivý. Baví ho sportovní aktivity, coţ by se dalo pozitivně vyuţít k „vyventilování“ jeho energie ţádoucím směrem. Je zvídavý, rychlý a houţevnatý chlapec, dokáţe se „otřepat“ z nezdaru a pokračovat dál. S oblibou zkouší hranice a provokuje, kam aţ můţe zajít, ale zdá, ţe motivem bývá často pozornost dospělého, která ho velmi těší, dokáţe být za ni vděčný. Potřeboval by citovou jistotu a bezpečí, pevné, důsledné a laskavé výchovné vedení.

Etopedická zpráva Adaptace na prostředí v dětském domově proběhla bez větších problémů, ale postupem času se ukázalo, ţe chování Vítka není bezproblémové. Výchovné problémy vyvrcholily, kdyţ vyšlo najevo, ţe především v prostředí školy se Vít chová agresivně vůči ostatním dětem, bije slabší spoluţáky, jeho chování zaznamenává prvky šikany – některé děti mu odevzdávají své peníze, atd. Na prostředí diagnostického ústavu si Vítek velmi rychle zvykl, od počátku se choval bez ostychu, suverénně. Projevil vysokou sociální zdatnost, přesně věděl, co kdy má říct, jak se zrovna zachovat, přitom bylo jasné, ţe stojí téměř za kaţdým konfliktem, který mezi dětmi byl. Před dospělými se snaţil vypadat dobře, ze začátku si chování kontroloval. Své chyby a prohřešky přiznával jen velmi těţce, po dlouhých debatách. Své chování navenek sice povaţuje za špatné, ale není příliš zřejmé, zda projevenou lítost myslí váţně. 73

Naopak, kdyţ o svých činech z minulosti mluví, je z jeho slov cítit hrdost. Reálný náhled na situaci chybí, coţ můţe být způsobeno věkem chlapce, ale spíše se jedná o nevhodně nastavený ţebříček hodnot, jako důsledek nedostatečných výchovných vlivů a citové frustrace v době před umístěním do dětského domova. Otec se o syna nikdy nezajímal, matka střídavě úspěšně či neúspěšně řešila své problémy s alkoholem a střídáním partnerů. Skutečný zájem o chlapce během pobytu v našem zařízení projevovala sporadicky, šlo především o telefonáty. Jedenkrát Vítka navštívila. Vítek si matku idealizuje, mluví o ní velmi pěkně. Vztah k bratrovi se jeví chladnější, hezky a mile hovoří o své mladší sestře. Vítek je na svůj věk dostatečně fyzicky vyspělý a domníváme se, ţe do budoucna se mohou projevy jeho agresivity stát pro okolí nebezpečné. Jeví se jako bystrý chlapec, citově frustrovaný, který touţí po uznání, potřebuje pocítit náklonnost a podporu, je rád za kaţdou pochvalu a ocenění, těší se zájmu o svou osobu. Zároveň je nutné stanovit Vítkovu chování pevné a jasné hranice, důsledně dbát na jejich dodrţení. Odměňovat kladné projevy nebo alespoň snahu a naopak dávat najevo důrazný nesouhlas s neţádoucími projevy chování. Důleţité je učit Vítka prosociálnímu cítění, neboť jeho „zaměření“ je především na materiálno. Pokud nebude mít v budoucnosti Vítek pevné, ale přitom cituplné vedení v podnětném prostředí, je předpoklad, ţe v jeho chování převáţí naplno projevy agresivity. Diagnostický pobyt Vítka byl ukončen předčasně, kdy si jej převzala matka, neboť bylo zastaveno řízení o nařízení ústavní výchovy u všech tří dětí a byl stanoven soudní dohled. Prognóza vývoje osobnosti Vítka se nejevila příliš příznivě. Byly pochybnosti, zda je matka jiţ nyní schopna zabezpečit dětem podnětné prostředí a zároveň být dostatečnou autoritou. Je moţné, ţe Vítek s přibývajícím věkem bude mít ještě větší problémy se zvládáním svého agresivního chování. Pro příznivý vývoj je nutné mimo jiné vytvořit stabilní prostředí, ve kterém budou dostatečně syceny Vítkovi emocionální, ale i materiální potřeby.

74

Interpretace dotazníků Daniel Daniel byl poprvé umístěn v jedenácti letech, po třech týdnech si jej matka vzala zpět do péče. Za deset měsíců byl přijat na druhý pobyt, ze kterého byl umístěn do DDŠ. V tomto zařízení také vyplňoval dotazník. Nyní je Danielovi 14 let. Dotazník jsem Danielovi předala osobně s ţádostí a pokyny pro vyplnění. Dostal také obálku se známkou, aby mohl dotazník poslat. Odpovídal samostatně. Důvody umístění: nerespektování matky, agresivita, ničení majetku, manipulace, citové vydírání matky (vyhroţování sebepoškozením), odmítání školní docházky

Pobyt v DDÚ mu podle jeho slov „Nepomoh teď jsem v pasťáku“. Nejlepší činností byla “televize, počítač, trochu fotbal jinak se mi nic nelibilo“. Jako činnost, která ho nejvíce ovlivnila, uvádí pohovory s vychovateli, psycholoţkou, etopedem. Daniel, stejně jako jiné děti, oceňuje kontakt s dospělými. Jsou rády za pozornost, moţnost si popovídat. Daniel otevřeně hovoří o chování, které přecházelo pobytu: „Já jsem neposlouchal mamku ani tatu oni nevěděli co se mnou.“ Přiznává, ţe toto chování nebylo dobré. Přiznává také svou sobeckost, i kdyţ ji přímo nepojmenovává. Vývoj situace po pobytu popisuje v podstatě opět tak, jak tomu bylo. „Tak nejdřív jsem tam byl chvilu chtěl sem aby si pro mě mama přijela, tak jsem se dostal dom.“ Jako důvody opětovného umístění uvádí odmítání školní docházky a nerespektování rodičů. V jeho odpovědích se opakovaně objevuje sdělení, ţe si dělal, co chtěl. Dále uvádí, ţe v současné době je v „pasťáku“. „ale je to tady taky někdy dobry“. Sděluje, ţe za ním jezdí rodiče a on jezdí na dovolenky. Jestli se změnil, neví. Dodává, ţe zřejmě ani ne, to by nebyl v DDŠ. Uznává, ţe chování po pobytu nebylo dobré, neví, „proč to tak bylo.“ Daniel si je vědom toho, jaké chování se od něj očekává. Po návratu změnil školu, nejdříve „to bylo dobry ale potom jsem tam taky přestal chodit, protože se mi tam nelibilo a nebavilo mě to tam.“ Školu také zmiňuje jako těţkost při návratu, přesto, ţe ji chtěl změnit sám. Otázka na povinnosti – „ Povinnosti máme všichni, ale prostě se mi nechce je plnit. A komu se chce? Ale vim že musim.“ Při návratu mu nejvíc pomohla matka a to tak, ţe ho hlídala, snaţila se mu hodně věnovat. Kdyţ se mu to nelíbilo, utekl. Nikoho neposlouchal. Opět opakuje, ţe si dělal, co chtěl. Čas trávil také s otcem, který 75

si ho bral domů a také ho hlídal. Matka mu pomohla také v tom, ţe si ho vzala zpátky a v zařízení nové školy. S negativním přijetím se nesetkal. Jak by se sám choval navracejícímu se dítěti? „Mě by to bylo jedno.“. Na svou současnou situaci se dívá takto: „No můžu si za to sám. Až dodělám základku tak možná pudu domů. Mamka říkala no že mě tady do 18 nenechá.“ Za co by se pochválil nebo pokáral, neví. V budoucnu počítá s tím, ţe dodělá „základku“ a půjde domů. Asi na „nějakej učňák“. I přes momentální nařízení ústavní výchovy Daniel stále spoléhá na pomoc matky. Z jeho odpovědí je patrné, ţe velmi myslí sám na sebe a je si dobře vědom toho, jak jedná.

Kurátorka pracuje s Danielem přibliţně 4 roky. Nedává jednoznačnou odpověď na to, zda souhlasila s jeho návratem do rodiny. Uvádí, ţe spíše ne. Hodnocení spolupráce s chlapcem a rodiči: „Před umístěním byl chlapec velmi tvrdohlavý, pokud nechtěl, nikdo s tím nic nenadělal.“ Na pohovory chodil z povinnosti. Kdyţ však nechtěl spolupracovat, nespolupracoval. Kurátorka nenašla způsob, jak ho v tomto případě přimět ke komunikaci a spolupráci. „Silně manipuloval s matkou, citově ji vydíral. Matka se bála jakkoli razantněji zakročit.“ Spolupráci s matkou hodnotí kurátorka jako dobrou, jen vzhledem k synovu chování a nerespektování její autority nebyla schopnost splnit, na čem se dohodly. „Nedokázala prosadit rodičovskou autoritu.“ Jako velmi negativní hodnotí komunikaci mezi matkou a otcem, větší podíl přikládá otci, který o matce velmi nevhodně hovořil jak před Danielem, tak před ní. Sám si však se synem tak nevěděl rady. Svaloval vinu na manţelku. Těţko měnil své názory. Ale snaţil se spolupracovat. Komunikace před pobytem i po něm se nezměnila. V hodnocení sociálního fungování Daniela po pobytu sděluje, ţe projevy jeho chování byly totoţné s předešlými. Upozorňuje však na to, ţe první pobyt byl velmi krátký. Jmenuje tyto projevy chování: „ Těžká manipulace s matkou, citové vydírání, vyhrožování sebepoškozením. Matka byla bezradná. Odmítání školní docházky.“ V DDŠ Daniel své chování stabilizoval. Chlapec lépe zvládá návraty z dovolenek. Zřejmě si uvědomil, „ že pokud bude dodržovat pravidla, plynou z toho výhody.“ Z počátku pobytu v DDŠ se Daniel dopustil dvou krátkodobých útěků. V současné době“ Je s ním rozumnější řeč.“ Zlepšení chování po pobytu udává jako krátkodobé.

76

Roman Romana jsem kontaktovala za pomocí kurátorky, ta byla nápomocna i při vyplňování. Osobně jsem s ním nemluvila, komunikace po telefonu by s ním byla obtíţná. Kurátorka si Romana pozvala do kanceláře a dala mu prostor pro vyplnění. Do DDÚ byl přijat zejména pro rozsáhlé záškoláctví ve 14 letech, nyní je mu 15 let.

Chlapec si na pobyt pamatuje. „NEKDY TO BYLO DOBRY MOHLA ZA MNU JEZDIT MAMA.“ Líbily se mu výlety, fotbal, počítač. Nelíbilo se mu, kdyţ neměl své oblečení. Nejvíce ho ovlivnila činnost s vychovateli. Z předchozího chování přiznal, ţe nechodil do školy „TO NEBYLO DOBŘE“. Nyní uţ do školy chodí, aby se nedostal zpátky. O reakcích okolí na své jednání říká, ţe rodiče jsou rádi, ţe je doma. Učitelé jsou rádi, ţe chodí do školy. Opětovné záškoláctví popírá. Chodí do stejné školy.

Romanův pohled na drogy, plnění povinností apod: „MUSIM

CHODIT DO ŠKOLY TO JE POVINNOST BRACHA SEDĚL ZA DROGY TAK TO JE ŠPATNY“. Kamarády po svém návratu nezměnil. Nejtěţší při návratu bylo pro Romana to, ţe musí chodit do školy. Rodina mu při návratu pomohla tak, ţe mu nenadávali. Rodiče ho chránili. Ke změně vztahů mezi Romanem a jeho nejbliţšími nedošlo. Roman se setkal s posměchem dětí, zastala se ho učitelka. Nepřipouští moţnost opětovného umístění DDÚ nebo podobného zařízení. Pochválil by se za to, ţe byl doma a nyní ţe chodí do školy. A pokáral by se za nechození do školy. Odpověď „BIL SEM DOM“ můţeme chápat tak, ţe si cení toho, ţe se netoulal a byl u rodičů. Je moţné, ţe tím poukazuje na trestnou činnost bratrů. Budoucnost ještě si ještě přesně nepředstavuje, přepokládá, ţe bude na učilišti.

Kurátorka pracuje s Romanem 4 měsíce (od doby jeho 15. narozenin). Její kolegyně s návratem do rodiny souhlasila. Spolupráci s dítětem popisuje jako sloţitější, a to z důvodu horších komunikačních schopností chlapce. Na pohovory dochází. Odsouhlasí, co mu kurátorka říká, potvrzuje, ţe všemu rozumí. O rodičích kurátorka říká, ţe spolupracují, dodává, ţe je moţné, ţe tomu tak zejména z důvodu hrozícího opětovného trestního stíhání. 77

K Romanovi zaujímají velmi ochranitelská přístup. Dovedou být velmi neodbytní. Pohled kurátorky na sociální fungování dítěte jeden rok po pobytu: „Roman si je vědom možných důsledků svého záškoláctví, takže do školy chodí.“ Výsledky ve škole nepovaţuje za dobré, připouští menší absenci, ale tyto jevy nepovaţuje za důvody pro umístění do ústavní péče. V rodinném prostředí ţádné změny nepozoruje.

Nikola Nikola odpovídala na dotazník z prostředí dětského domova se školou. V DDÚ byla dvakrát, poprvé ve 13 letech. Pro první pobyt se Nikola rozhodla „dobrovolně“ – nechtěla zůstat doma z důvodu fyzických trestů ze strany rodičů, jiţ se však objevilo i problémové chování ve škole, pokus o demonstrativní sebevraţdu. Druhý pobyt proběhl z důvodu opakovaných útěků z domova, nerespektování autorit, odmítání návratu k rodičům. Nyní je Nikole 15 let. Podobně jako Martině jsem i Nikole předala dotazník osobně, dívky jsou ve stejném zařízení. Vyplněný dotazník mi poslala poštou, obě dívky odpovídaly v době osobního volna.

Její rekce na pobyt v DDÚ vypadá takto: „Odnesla jsem si plno zážitků. Pobyt mi pomohl v tom abych měla ve všem jasno.“ Jako oblíbenou činnost uvádí výtvarnou výchovu a jízdu na kolech. Nejméně jí vyhovoval pobyt na budově. Nejvíce ji ovlivnila komunita a rozhovory s psycholoţkou.

Hodně ji ovlivnil také jeden kamarád. Zde jmenuje také

konkrétního vychovatele a vychovatelku. Ke svému chování před pobytem uvádí, ţe utíkala z domu a chodila za školu. „Určitě to nebylo správné.“ Ze svého pohledu popisuje změnu ve svém jednání takto: „Tak určitě jsem změnila přístup chování k lidem a jsem víc společenská.“ A reakce okolí: „Rodiče říkají že ten pobyt mi prospěl a změnila jsem se. Kurátorka že jsem se malinko zlepšila.“ Tady je patrná podpora rodičů, snaha dceru motivovat. Mezi opakované důvody, pro které byla opět umístěna, řadí opět útěky z domu a záškoláctví. „ Proč to tak bylo? Protože jsem byla s blbou partou lidí.“ Můţeme vidět tendence svalovat vinu na ostatní, vyhýbání se odpovědnosti za své jednání.

78

Poměrně jasný názor projevuje v otázce povinností a drog: „Tak každý sám za sebe má své povinnosti. Drogy? Určitě drogy jsou prostě nedotknutelné. Je to svinstvo.“ Zde se nabízí otázka o upřímnosti odpovědi, ostatně stejně tak tomu můţe být u ostatních sdělení. Na téma změn v ţivotě po diagnostickém pobytu se dozvídáme toto: „Určitě jsem změnila předešlou partu… našla jsem si lepší kamarády kteří mi dokážou říct svůj názor a pomoct mi s tím problémem.“ Matka se Nikole věnovala více neţ v době předešlé, více ji také kontrolovala. „ Určitě s míma blízkýma trávíme spolu více času a vyrážíme na společný akcičky…“ Rodina Nikole při návratu pomáhala tak, ţe se jim mohla více svěřovat a věnovali jí více času. Nejvíce jí pomohla matka a babička. Co se týká samotného návratu, tak Nikola sděluje, ţe se nesetkala s negativními ohlasy na svůj návrat. Sama by se k dětem, které se vrátily z podobného zařízení, chovala tak,ţe by se jim nevysmívala, neodsuzovala je. Sama by byla zvědavá na to, proč tam jiné dítě bylo „ a tak“. Svou současnou situaci popisuje takto: „Úplně normálně to vnímám“. Pochválila by se za to, ţe pěkně kreslila, teď za to, ţe uţ tak „neblbne“. Pokárala by se za hodně věcí, ale pokárala by i jiné. Chce být kadeřnicí. Budoucnost: „Jak bude vypadat? Bude normální časem tak jak u každýho jinýho“ Nikola patří k dětem, které si uvědomují, co se od nich očekává, co je dobře a co špatně.

Sociální pracovnice pracuje s dívkou tři roky, souhlasila s jejím návratem do rodiny. V komunikaci s Nikolou ani jejími rodiči nevidí rozdíly (před a po pobytu) : „…dítě i rodina pouze přislíbili nápravu a spolupráci“. K sociálnímu fungování po pobytu a v současné době uvádí, ţe zlepšení bylo krátkodobé, a dodává, ţe rodiče dceru „kryli“. Pro opakované problémové chování byla Nikola opět umístěna do DDÚ (asi po půl roce), posléze do DDŠ. V současné době ústavní výchova stále trvá, Nikola končí povinnou školní docházku, chce být kadeřnicí. Z prvního víkendového pobytu se vrátila pozdě, coţ povaţováno za útěk. Na její současné fungování v DDŠ nejsou ze strany vychovatelů výraznější stíţnosti (aţ na drzé připomínky, komentáře, rozbroje mezi děvčaty). „Nikola jezdí na dovolenky, vrací se v pořádku. Zdá se, že jí režim zařízení prospívá.“

79

Viktorie Viktorka nyní bydlí z otce. Na pobyt se dostala pro záškoláctví, nerespektování výchovných autorit, záškoláctví, podezření na zneuţívání návykových látek ve 14 letech. Současný věk je 15 let. Kontakt jsem na ni měla telefonický, dohodly jsme se na elektronickém přeposlání.

Viktorka si na pobyt pamatuje dobře. Sděluje, ţe si uvědomila, ţe nechce být nikde v zařízení, pobyt doma hodnotí jako lepší variantu. Zároveň připouští: “ Nebylo to tam zas tak špatný, ale museli jsme dodržovat víc pravidla, než doma.“

Nejvíce se jí líbily volné

vycházky, kde měla volnost. Líbily se jí také „výlety a taky pobyty mimo diagnosťák.“ Dále hry a další aktivity. Horší byly úklidy nebo škola a nedostatek volnosti. Uvádí, ţe hodně mluvila s paní psycholoţkou, která vedla i výtvarnou skupinu. Dále zmiňuje, ţe mohla „pokecat s vychovatelama“. Nerozuměla si jen s jednou učitelkou. Viktorii evidentně vyhovuje volnost, ne přílišný dozor. Zároveň je také ráda za pozornost. V době před umístěním se jí nelíbilo, ţe musí poslouchat a být doma včas. Nechtěla chodit do školy. Chodila za kamarády, coţ komentuje, ţe „to asi nebylo moc v pořádku, protože tam byla i tráva, alkohol a tak.“ Také vzpomíná na to, jak otec občas přišel podnapilý a křičel na ni. Dále hovoří o bydlení u tety, kde však také nechtěla být a chodila ven s „děckama“. Ke svému chování po pobytu zcela racionálně uvádí, ţe se musela změnit, aby se mohla vrátit domů. Zřejmě se jí nelíbí chodit do školy, ale říká, ţe musí a uţ to nějak vydrţí. Okolí ji chválí za to, ţe chodí do školy. Ráda víc chodila za kamarády, ale otec ji nechce pouštět. Opět se objevuje racionální hodnocení a také jednání. Po návratu chodí Viktorie do stejné školy, nechtěla měnit. Co se týká povinností, drog, sexu, sděluje: „Asi to každej ví, že drogy nejsou dobrý, já to teda taky vím. Možná si to víc uvědomuju, že je to špatný.“ Připouští vědomost nutnosti plnění povinností. Svoji trestnou činnost vylučuje, ale připouští, ţe několik lidí, kteří trochu kradou, zná.“ No a sex, tak už mám 15…  akorát se musí dávat pozor na nemoci.“ Většina kamarádů jí po návratu zůstala, jen se nestýkají tak často. Při návratu se trochu bála „že se budou ptát a tak, ale bylo to docela v klidu.“ V rámci změn vztahů v rodině uvádí, ţe chodí k sestře hlídat miminko. S tetou se příliš nevídá. Rodina jí pomohla v tom, ţe se mohla vrátit. Návrat nepovaţuje za obtíţný. Sama by se k dětem vracejícím se do rodiny chovala tak, tak by se jim nesmála nebo je nepomlouvala. 80

Odmítá moţnost svého opětovného umístění „doma je to lepší“. Na otázku, za co by se pochválila, odpovídá: „To je tak těžký napsat, za co bych se pochválila.“ Z doby před pobytem neuvádí nic a nyní se chválí za pomoc sestře s péčí o dítě.“ V odpovědi na otázku, za co by se pokárala, uvádí předešlé výchovné problémy.

Budoucnost vidí

optimisticky „Budu chtít udělat školu, abych potom mohla najít práci, protože už budu dospělá. Tak se o sebe musím postarat. Asi to bude dobrý, myslím.“

Kurátorka uvádí, ţe s Viktorkou pracuje něco přes rok. Rodina byla sledovaná sociální pracovnicí. Souhlasila s návratem do rodiny. Spolupráci s dítětem hodnotí takto: „Před umístěním byla Viktorka více odmítavá, nepřipouštěla možnost razantního zásahu z naší strany.“ Konstatuje, ţe v domácím prostředí jí bylo vyhovováno a totéţ zřejmě očekávala i od sociální pracovnice. Další vývoj popisuje tak, ţe Viktorka sama projevila přání odejít z rodiny do ústavního zařízení. Dívka jí posléze ze zařízení telefonovala, ptala se na moţnost návratu do rodiny. Nynější komunikaci vidí jako bezproblémovou. Spolupráci s otcem hodnotí jako dobrou. Zmiňuje pouze jeho menší spolehlivost, nutnost trpělivost v jednání. S tetou

byla

komunikace

jednodušší,

byla

spolehlivá.

Potvrzuje,

ţe

se

po negativních zkušenostech s Viktorkou stáhla do pozadí. Ještě upozorňuje na zájem sestry o Viktorii. Sociální fungování dítěte po pobytu popisuje tak, ţe aţ na drobnosti je celkem v pořádku. To má potvrzeno jak ze školy, tak od otce. „Viktorka se často zdržuje u sestry, které hlídá dítě.“ Posun v jednání dítěte: „Ano, byl pozitivní, zřejmě jde spíše o účelové dobré chování. Ale i to je úspěch.“

Vít Při doručení dotazníku Vítkovi i při vyplnění velmi pomohla sociální pracovnice. Stalo se tak v rámci šetření v rodině. Vyplněný dotazník mi zase poslala. S Vítkem jsem hovořila telefonicky. Byl ochotný, milý. Vítek byl víceméně ze sociálních důvodů umístěn do dětského domova. Odtud přišel pro velmi problémové chování do DDÚ (agresivita, hrubost). Na pobyt byl přijat v 10 letech, nyní je mu 13 let.

81

Vítek uvádí, ţe pobyt „Pomohl mi v chování “. V DDÚ ho bavily nejvíc výlety a hry, nejméně pak škola. Otázku, co ho nejvíce ovlivnilo, zodpověděl takto: „S panem etopedem si povídat, to bylo dobrý. On semnou hodně mluvil. Taky s náma hrál fotbal.“ Ke svému chování před pobytem říká, ţe byl v dětském domově a tam se nechoval správně, mimo jiné říká „někdy sem se rval.“ Byl rád, ţe jeho i sourozence vzala „mamka“ domů. Nyní mu ovšem kurátorka opět hrozí umístění. Uvědomuje si, proč tomu tak je. Přiznává nevhodné chování, jako jsou rvačky. „Mamka my nadává, že se rvu že tam zas pudu.“ Své negativní projevy chování popisuje poměrně otevřeně, je si vědom, co mu hrozí. Vítek se vrátil do původní školy, do které chodil před umístěním do DD. Dařilo se mu dobře, aţ na některé špatné známky. Kamarády po svém návratu nezměnil. Co pro něj bylo nejtěţší při návratu domů, neví. Nikdo mu nedával najevo, ţe byl v zařízení, dle jeho slov se asi báli. Na otázku, jak by se on choval k dětem, které se vrátily z pobytu, říká: „Bych se asi zeptal proč tam bili a jak se jim tam libilo“. Na otázku změny vztahů mezi ním nejbliţšími odpovídá, ţe matka „už tak nepije a taky neutráci peníze.“ Kladně hodnotí, ţe můţe být on i sourozenci doma. Zmiňuje stěhování. Opět říká, ţe mu matka „nadává“, ţe kdyţ bude pokračovat v současném chování, bude znovu umístěn. Dále o ní říká, ţe někdy je hodná. Dodává, ţe byl i u babičky. Říká, ţe mu pomáhala hlavně „mamka“ a to tím, ţe na něj byla hodná. Ve škole mu pomohla paní učitelka, která byla: „moc hodná a za mnou chodila.“ Zde se v odpovědích často objevuje slovo „hodná“. To by mohlo svědčit o Vítkově potřebě vlídného chování a pozornosti směrem k jeho osobě, které mu zřejmě chybělo a chybí. Zajímavé je, ţe Vítek říká, ţe je rád doma, ale zároveň se chová tak, ţe opětovné umístění do ústavního zařízení je reálné. Je zjevné, ţe Vítek neumí korigovat agresivní projevy chování. Za co by se pochválil? Nerozlišuje před a po pobytu, chválí se za fotbal. Pokáral by se: „že se peru, a děláme blbosti“. Budoucnost vidí takto: „To zatím nevim možná pudu zase do diagnosťáku. Musim dochodit školu a pak bych chtěl jezdit autem kamionem.“

Sociální pracovnice sděluje, ţe s rodinou pracuje 5 let. Souhlasila s návratem do rodiny. Ke spolupráci s dítětem i matkou před a po pobytu říká, ţe s Vítkem začala pracovat aţ po návratu z DDÚ. Zprávy ze školy vyznívaly pro Vítka nepříznivě – 82

nedostačující příprava do školy, zapomínání pomůcek i úkolů, výkyvy chování, někdy klidný, jindy výbušný, drzý. Popisuje Vítka jako usměvavého, tvářícího se, ţe je mu všechno jedno. Sliboval nápravu, která trvala jen chvíli. „Spolupráce s matkou a její péče o děti se po návratu dětí do rodiny zlepšila.“ V rámci soudního dohledu jsou v rodině prováděna častá šetření. Sociální fungování Vítka po pobytu i v současné době nehodnotí jako příliš dobré: „Chování je stále stejné, nyní spíše horší.“ Matka byla se synem u dětské psychiatričky a na konzultacích u psycholoţky.

Zpráva školy hovoří o tom, ţe se Vítek chová hrubě

ke spoluţákům i k dospělým, je drzý, často vyrušuje, děti se ho bojí, kamarády si získává mezi problémovými ţáky jen svým vulgárním chováním. Vítek při domluvách cítí vinu, chce se zlepšit, ale nikdy to nevydrţí delší dobu. „Vítek dochází na pohovory ke kurátorce. Ta ho při posledním pohovoru důrazně upozornila na možnost opětovného umístění.“ Změny k lepšímu hodnotí sociální pracovnice jako krátkodobé.

David David odpovídal z výchovného ústavu, ve kterém se nyní nachází. V DDÚ byl dvakrát, poprvé ve 14 letech. V obou případech byl předán do péče otce. Důvody umístění: absolutní nerespektování matčiny autority, toulání, váţné výchovné problémy ve škole, negativní vliv na mladšího bratra. Důvody pro druhý pobyt: útěky za kamarády, alkohol, záškoláctví. Asi po pěti měsících po propuštění bylo nutné umístění do výchovného zařízení pro mládeţ. Nyní je Davidovi 17 let. Davida jsem kontaktovala přes sociální pracovnici VÚ. V zařízení má David přístup k internetu, čehoţ jsme vyuţili a dotazníky si tímto způsobem přeposlali.

O pobytu říká: „Jo, bylo to celkem dobrý, myslel sem že to bude horší.“ Jestli mu pomohl, neví. „ Spíš jsem to bral jako že to nějak vydržim.“ Nejvíce mu vyhovoval sport, hry, výlety a volné vycházky. Nejméně se mu líbila škola a nemoţnost kouření. Příliš pozitivně se nevyjadřuje o komunitě, o moţnosti říkat na ní věci otevřeně. Mimo komunitu neneguje nic „celkem se to dalo“, ovšem co ho nejvíce ovlivnilo, neví. Na své chování před pobytem pohlíţí takto: „Asi to nebylo úplně v pořádku když jsem se dostal do diagnosťáku.“ Doma ho to nebavilo, protoţe to byla nuda. Chodil za kamarády, se kterými dělal „blbosti“ K dění a chování po pobytu říká, ţe přešel do výchovy otce, 83

u kterého se stejně příliš nezdrţoval, „ protože co tam.“ Uvědomuje si, ţe toto jednání nebylo správné, „ ale stejně to tak bylo.“ V současné době zmiňuje telefonické kontakty s rodiči, občasné dovolenky. Rodiče ho někdy chválí, ale kdyţ uteče za kamarády, „tak to se zlobí a nadává.“ Připouští opakování problémového chování, jako jsou útěky za kamarády, alkohol, „trávu“ a neochotu chodit na učiliště. „ S tatou sem si moc nerozumněl.“ Po prvním pobytu David školu nezměnil, po druhém jiţ PŠD ukončil. „Učňák“ hodnotí lépe neţ „základku“. Témata povinnosti, drogy, sex, trestná činnost: sděluje, ţe ví, jak by to mělo být, ale stejně tak nejedná. Neví proč. Spoléhá na to, ţe aţ bude plnoletý, situace se zlepší. Po návratu domů David kamarády nezměnil.

Pomohli mu v návratu.

Důleţitou změnou bylo, ţe začal bydlet u otce. S matkou i bratry byl v kontaktu. „Tata mě hodně hlidal, ale já jsem ho stejně moc neposlouchal a chodil sem ven.“. Pomoc otce vidí v tom, ţe se otec snaţil, aby David mohl být v rodině. Vyhověl mu a nechal jezdit do původní školy. „Říkal, že si nemám žádných poznámek a keců všímat.“ Po druhém návratu z pobytu se přestěhovali, otec se vyjádřil v tom smyslu, ţe to bude pozitivní změna. Na otázku, co bylo nejtěţší při návratu domů, odpovídá: „ Nevim, co bylo nejtěžší, bylo to divny, ale nemůžu říct že bych se bál nebo tak.“ Moţné negativní reakce okolí vyvrací s tím, ţe se zřejmě báli něco říkat. Někteří byli pouze zvědaví „co a jak“. Sám by byl také zvědavý, „jak to tam chodí“. Svou současnou situaci hodnotí takto: „No tak můžu si za to sám, ale není to zas tak hrozný.“ Zmiňuje volné vycházky a ne příliš přísný reţim. Za co by se pochválil, neví. Pokáral by se ta to jednání, které jiţ jmenoval. A budoucnost: „Asi se vyučim no a pak nevím.“ Připouští moţnost vrátit se k otci po ukončení ústavní výchovy (v 18 letech). Nebo zvaţuje moţnost vlastního bydlení. Budoucnost ještě nemá ujasněnou.

Kurátor pro mládeţ pracuje s chlapcem jeden rok, kdyţ otec se synem změnili bydliště. Spolupráci s Davidem hodnotí jako dobrou, ovšem připouští moţnost účelovosti jeho jednání. S matkou se kurátor setkal jednou, jevila se mu jako bezradná. S otcem je v častějším kontaktu, spolupracuje. „ Bohužel musím konstatovat, že komunikace mezi rodiči není vůbec dobrá, což je jistě na škodu.“ Hodnocení Davidova chování po diagnostice a nyní: po pobytu se opakovalo problémové chování jako záškoláctví, toulání s nevhodnou partou kamarádů, ve které docházelo ke zneuţívání marihuany a pervitinu, alkoholu, drobné majetkové trestné činnosti. K současnému chlapcovu fungování konstatuje, ţe se nachází 84

ve výchovném ústavu, kde je pod větší kontrolou. Občas se dopouští útěků, bývá pozitivní na THC. Rozeznává Davida období klidu a období útěků. „ Pokud je v zařízení, nedopouští se (kromě útěků) hrubého porušování řádu zařízení.“

Lucie Lucie se nyní opět nachází v DDÚ. Na první pobyt byla přijata ve 14 letech pro problémové chování ve škole, absolutní nerespektování matky jako výchovné autority, toulky mimo domov. Vrátila se zpět do péče matky. Na druhý pobyt byla přijata z podobných důvodů v 15 letech. Dotazník jsem Lucii předala osobně, Lucka ochotně spolupracovala, vyplňovala ve volné hodině v rámci školy.

Na první pobyt nemá příliš vyhraněný názor. V DDÚ se jí „celkem líbílo“. S problémovějšími dětmi se nebavila. Pomoc DDÚ vidí v tom, ţe se zlepšily vztahy v rodině. Hovoří o rodinných sezeních s „ mamkou a dědou s panem etopedem a paní psycholožkou.“ To, ţe je v DDÚ opět, jí nevadí, „lepší jak doma.“ Jako nejlepší činnost uvádí „výtvarku“, sport, hry, výlety. Nevyhovovaly jí úklidy a také to, „že neměla volnost.“ Oceňovala společné schůzky s psycholoţkou a etopedem, moţnost „pokecat s vychovatelama“. Opět jedno z dětí, které zmiňují moţnost kontaktu s dospělými. Své chování před prvním pobytem hodnotí tak, ţe „asi to nebylo v pořádku“. Jmenuje záškoláctví, špatný prospěch, drzé chování k matce, styk s kamarády. Přiznala také krádeţ peněz. „My jsme si s mamkou nerozumněly. A děda…. „ V odpovědích se často objevují zmínky o rodině, o vztazích. O ţivotě po pobytu sděluje, ţe zpočátku to bylo v přádku, nehádali se. „Děda už mě taky nechal být.“ Dále uvádí důvod, proč opět nechodila do školy: „protože tam se mi posmívali“. O názorech ostatních na své chování říká, ţe matka je „naštvaná“ protoţe „ jsem to pokazila“. S matkou je v telefonickém kontaktu, jezdí za ní na návštěvy. Připouští, ţe sociální pracovnice je „taky naštvaná“ protoţe ji zklamala. Pro Lucii je zřejmě těţké orientovat se v rodinných vztazích. Sama o nich několikrát hovoří. Dítě by mělo vyrůstat v harmonickém, láskyplném prostředí, s danými pravidly a hranicemi a také vymezenými kompetencemi a jednotnou výchovou. Podle všeho právě toto vymezení kompetencí a pravidla chyběly.

85

O případné změně školy tvrdí, ţe jí to bylo nabízeno, ale odmítla to. Důvody neuvádí. Ve vztahu k povinnostem se vyjadřuje: „No tak hlavně vím, že máme všichni povinosti, no ale někdy nejdou úplně splnit.“ Jinak neví, co by napsala. Kamarády po návratu do rodiny nezměnila. Jako nejtěţší okolnost při návratu opět zmiňuje výsměch ve škole. Dokonce uvádí: „Taky učitelka říkala, že tak ostatní dopadnou, když nebudou sekat dobrotu.“ Na otázku jak by se ona chovala k dítěti, které se vrací do rodiny, odpověděla jednoduše „normálně“. V souvislosti se změnami vztahů v rodině říká, ţe zpočátku byly lepší s matkou i s dědečkem. „Už tak neprudil … ale pak se zas nějak vrátilo…“ Uvádí, ţe matka ji více kontrolovala, protoţe to bylo součástí dohody, která byla sepsaná před návratem do rodiny. Pomoc matky vidí zejména v tom, ţe se mohla vrátit domů. Dále jí pomáhali kamarádi. O své současné situaci říká: „Ještě nevím co se mnou bude.“ Opakovaně zmiňuje výsměch ve škole a jeho moţný vliv na současné umístění. A také opakovaně uvádí, ţe jí nevadí, ţe je opět v DDÚ. Lucka nenašla nic, za co by se pochválila ani před pobytem, ani po něm. Co se týká otázky, za co by se pokárala: „Tak to taky nevím, nemůžu za všechno sama.“ Je to vyjádření sebelítosti nebo snahy svalit vinu na ostatní? O budoucnosti nemá přesnou představu, zná ale moţnosti.

Kurátorka pracuje s Lucií 2 roky. O vhodnosti návratu Lucie do rodiny nebyla přesvědčená, protoţe jí byla známá skutečnost, ţe Lucie matku vůbec nerespektuje. „ Přesto rodina chtěla dát Lucii ještě šanci, i když ta o to příliš nestála.“ Pozitivně hodnotí rodinná sezení v DDÚ, negativně pak to, ţe rodinná terapie pokračovala v místě jen dvěma sezeními, potom ji Lucie odmítla. Ke spolupráci s Lucií a její rodinou uvádí, ţe Lucie před pobytem spolupracovala celkem dobře, coţ ale mohlo být pouze účelové. Stejně spolupracovala i po návratu. Spolupráci s matkou hodnotí jako dobrou. „Problém byl v tom, že byla velmi submisivní a nedokázala se doma vůči Lucce prosadit.“ Dále zmiňuje její dvě zaměstnání a z toho plynoucí absenci v domácnosti. Jako další problém vidí jednání otce matky, který rodině finančně vypomáhal a „fungoval spíše jakou autoritativní otec“ směrem k dceři, tak i k vnučce. „Jistě jednal v dobrém úmyslu, ovšem toto jednání nebylo nejvhodnější.“ Otec se o Lucii nezajímal. Sociální fungování jeden rok po pobytu: „Zpočátku se zdálo, že se situace zklidnila, pročistily se vzájemné vztahy zejména mezi Luckou, matkou a dědečkem.“ Později však Lucie opět odmítala chodit do školy. Kurátorka uvádí, ţe dívčiny stíţnosti na chování dětí i učitelů škola odmítá (s moţností ojedinělých výpadů dětí). Nabízenou změnu školy 86

Lucka odmítla, přestala respektovat dohodnutá pravidla. Lucii byla nabízena možnost změny školy, to ale odmítla. Přestala respektovat dohodnutá pravidla, proto byla opět umístěna do DDÚ. „ Lucie s tím souhlasila, podle jejích slov „to bude lepší než doma“.“ Michal Na Michala jsem dostala kontakt od jeho matky, ochotně spolupracoval. První kontakt tedy proběhl telefonicky, dotazník jsme si přeposílali elektronickou poštou. Na pobyt byl přijat v 15 letech pro závaţné výchovné problémy – nerespektování rodičů ani jiné výchovné autority, absence ve škole, protiprávní jednání, podezření ze zneuţívání návykových látek. Nyní je mu 17 let.

Michal si na pobyt vzpomíná dobře, říká, ţe byl v „diagnosťáku“ dlouho. Pobyt mu pomohl vyjasnit některé věci. Uvědomuje si, ţe ne všechno, co děla, bylo správné. „Předtím mi to přišlo jako sranda,“ nyní si uvědomuje moţné následky svého jednání. Nejvíce ho ovlivnil etoped, „s tím se dalo o všem mluvit“. Také jmenuje psycholoţku a vychovatele. Neměl rád komunity. Ve škole to bylo podle jeho slov „v pohodě“. Snad i s ohledem na svůj současný věk (téměř 18 let) hodnotí své jednání celkem racionálně. Je si vědom, ţe jeho předchozí chování nebylo dobré. Jmenuje to, ţe si nenechal nic líbit, záškoláctví, nerespektování rodičů, prosazování vlastních potřeb. „Taky jsem trochu šmelil.“ Nezmiňuje však závaţný prohřešek – sexuální praktiky s mladším chlapcem, coţ se dá pochopit. Dále uvádí, ţe hlavně nechtěl jít do pasťáku, proto si řekl, „ že už ty blbosti dělat nebudu.“ Přiznává, ţe dostal šanci jít domů a nechtěl zklamat ty, kteří mu to umoţnili. Změny v jeho ţivotě jsou dány uţ tím, ţe ukončil školní docházku. Začal navštěvovat „učňák s maturou“. Na škole je spokojený. Otázka na změnu pohledu na drogy, povinnosti se atd.: „Jo to změnil, ale nechci na to odpovídat. Uvědomil jsem si hodně věcí.“. Po návratu uvádí změny v komunikaci s matkou i s otcem (k lepšímu). Rodiče mu nejvíce pomohli v tom, ţe se mohl vrátit domů. Je si vědom toho , ţe takto se nezachovají všichni rodiče. Myslí si, ţe ostatní vidí jeho současné chování „v pohodě“. To potvrzuje i jeho kurátor. Ţádné obtíţe při návratu domů neuvádí, spíše bylo okolí zvědavé. Jiným dětem by se 87

hlavně nesmál, nenadával by jim za to, ţe byli v nějakém zařízení. Samotného by ho pak zajímalo, jak to tam vypadá. Vzhledem na blízkost bydliště občas někoho z dospělých z DDÚ potká, někdy se do zařízení jezdí i podívat. Kontakt udrţuje také s jednou dívkou, kterou v DDÚ poznal. Neví, za co by se v době před pobytem pochválil, po pobytu pak „hlavně že chodím do školy ale to je vlastně normální, že. No že už nedělám průšvihy.“ Pokáral by se za to, ţe je „línej“. Budoucnost vidí tak, ţe dokončí školu, najde si práci a „bude to normální život“. Kurátor pracuje s Michalem téměř 4 roky. Souhlasil s jeho návratem do rodiny. Jednání s Michalem i rodiči popisuje takto: „S Michalem se dalo v klidu jednat před i po pobytu. Jen před umístěním viděl všechno „jednodušší, nebyl to problém“. V tomto směru vidí pozitivní posun. Spolupráci s rodiči kurátor hodnotí jako dobrou. Spolupracovali, měli zájem na řešení vzniklé situace.

V hodnocení sociálního fungování Michala konstatuje, ţe

Michal ukončil školní docházku. Jeví se mu, ţe si Michal uvědomuje předchozí chyby, ovšem zároveň připouští moţnost, ţe jeho výroky jsou účelové. Potvrzuje Michalova slova o tom, ţe jeho chování po pobytu bylo bez větších problémů (aţ na malá zakolísání). V současné době je dle kurátora stále „OK“. Posun v jednání Michala vidí jako dlouhodobě pozitivní.

88

POUŢITÁ LITERATURA

1. ALINČE, F., TOMŠÍ, I. 2003. Katalog prací uplatňování podle povolání a platových tříd ve veřejných službách a správě od 1.1.2004, Olomouc: ANAG 445 stran, ISBN 80-7263-189-6 2. KOLUCHOVÁ, J. 1987. Diagnostika a reparabilita psychické deprivace, Praha: Státní pedagogické nakladatelství. ISBN 14-395-88 3. MATĚJČEK, Z., LANGMEIER. J. 1981. Výpravy za člověkem,Praha: Odeon 222 stran, 1. vydání, 01-070-81 4. MIŇHOVÁ, J. 1994. Základy psychopatologie dětí a mladistvých. Plzeň. PF ZČU 5. PILAŘ. J. 2004. Dítě v krizi. Prevence se musí vyplatit. Olomouc: Media DIDA. ISBN 80-903439-0-2 6. ŠPECIÁLNOVÁ, Š. 2003. Ochrana týraného a zneužívaného dítěte. Praha: Linde. ISBN 80-86131-44-0

89