Rakouská láska V Čechách je jeden hrad, který každý Rakušan musí znát. Jen co o něm uslyší, tak zrudnou asi závistí, že nemaj ho doma, ale v jižních Čechách krajinu hyzdí. Dva velké kotle má a čtyři komíny, okolo něj stojí ostnatej plot, aby ho nenavštívil nezvanej host. Je hlídán více než národní banka, ve které je asi občas otevřena ke státnímu zlatu branka. Ten krásný hrad Temelín nám každý závidí. Stojí kousek od Týna, který Vltava protíná. Vodu si z ní bere a chladí své kotle veliké, které nám elektřinu vyrábí pro naše pohodlí.
1
Člověk si mezi blbcema připadá jak študovanej, ale mezi študovanejma si připadá jak blbec.
2
Vyznání Já neumím psát verše na zakázku, jak vyjádřit slovy lásku, jak vyznat lásku a nemít rád, to opravdu já neumím psát. Já píšu pouze to, co vidím, slyším, a jak vše cítím. Snad mohu napsat jen pár slov, ale ty zase někomu nepřijdou vhod.
3
Procházka životem Místo krásné rovné dálnice, vybrala sis cestu prašnou a klikatou, kde možná půjdeš i s brašnou děravou. Místo usínání v lehkém saténu, dám ti pod hlavu ruku svou a společně budeme sledovat noční oblohu hvězdami posetou. Ráno tě nebude z rádia vítat žádná muzika a povídání, ale uslyšíš jen ptačí zpívání. Než začnou denní radovánky nabereme si vodu studenou do společného hrnečku u studánky. Posnídáme to, co nám příroda nadělí a bude nám jedno, jestli je středa nebo pondělí. Život ale není jenom sladký jako cukr a med a nemůžeme mít všechno hned. 4
Z jasné oblohy také neprší a ve vodě se těžko něco usuší.
5
Čtyři lidská období Lidský život lze rozdělit na čtyři roční období. Jaro: Jaro nám přináší nový život a radost. Léto: Léto to je postupné moudření a dospívání. Podzim: Podzim je čas odpočinku po celoživotní práci. Zima: Zimu můžeme přirovnat ke smrti, protože je taky tak studená a smutná.
6
Smutek Až to se mnou praští a Vám všem bude jasný, že už se neproberu a ze země se nezvednu tak dejte si párek, pivo, kafe a rum a k ránu pomalu hledejte každý svůj dům.
7
Já nechci žádné smuteční obštrukce, jen mě rovnou hoďte do pece, ať se konečně pořádně ohřeju a všechno z těla vyženu. Nechci se nikde v černý díře válet, aby na mě zvířata chodila kálet. Nechci žádný pomníček, aby mi z lítosti někdo přinesl pár kytiček. Chci prolítnout komínem a někde být tajně rozprášen. Žádnej smutek, žádnej pláč, vždyť ve vzpomínkách zůstává každý z nás. Až to se mou praští a Vám všem bude jasný, že už se neproberu, a ze země se nezvednu, tak dejte si párek, pivo, kafe a rum a k ránu pomalu hledejte každý svůj dům .............. 8
Tak jako je květina mezi květinami je i jedna jediná žena mezi ženami.
9
P v kruhu Život je jeden kruh, ve kterém je velké písmeno „P“.
A proč „P“? Protože první je Početí, potom Porod, pak Pijatika, postupné Poučování, ….. Práce, Potomci a při Pohřbu pláčou Pozůstalí. Takže „P“ nás provází celou pozemskou poutí, ať chceme nebo protestujeme.
10
Když se člověk v kolektivu zeptá na to, co ho zajímá, tak je blbej pět minut. Ale když se nezeptá, tak je blbej celej život.
11
Den V ten den slunce přestalo hřát, v ten den se mi přestal svět hezkým zdát. Ztratil jsem vše, co jsem měl rád a přestal jsem i milovat.
12
Každý jedinec je tak trochu svým způsobem pitomec.......
13
Osud Snad všichni bychom chtěli znát, co bude, až tu nebudem, abychom se mohli prát s vlastním osudem. Kde začneme, až tady skončíme a kam se vlastně vůbec dostaneme. Kdo nám řekne tu pravdu jedinou, kam až budeme putovat tou cestou dalekou.
14
Rodina To je rodina. Táta stále někde chlastá, máma brečí do klína, bába s dědkem naříkají, proč jim důchod nepřidají. Že jak bouchlá kamna kouří oba, o tom už ale nepadnou žádná slova. Kluk ten hulí jen trávu, holka po každém flámu vrací se až k ránu. Vždycky říká, že je grogy, ale nebere žádné drogy. Mnoho chlapců to potvrdí, když jim chtíčem zavoní. To je teda rodina! I když spolu nemluví, přesto si tak rozumí.
15
Vše co člověk dělá, mělo by mít nějaký smysl, i když dělá třeba nesmysly. Protože bez smyslu nemá smysl něco dělat.
16
Sametová revoluce Jó to byla sametová revoluce…. Když jsme všichni křičeli na Václavském náměstí. Zvonili jsme klíčemi a v lepší zítřek věřili. Za těch pár let co se ale změnilo? Že můžu se podívat za hranice, to je sice krásné, ale kde na to vezmu, to mi není jasné. Když zaplatím vše co se má, tak mi toho opravdu moc nezbývá. Asi proto, že jsem pouhý pracující člověk a ne darmožrout. Ten přece musí být chráněn, i kdybych já měl zahynout. Na pracujícím lidu vládě vůbec nezáleží, stačí přece, když celý život stále platí. A když důchodu se nedožijou tím lepší, stejně pro ně peníze už nezůstanou. 17
Kdysi republika byla republikou, měla svou hrdost a čest a nebyla rozprodanou.
Dneska už českého není skoro nic a to co zbylo sejně půjde pryč. A ten českej národ je stejně divnej lid, když jde v něčem do tuhého, tak většina raději řekne – já chci mít klid. Jak já říkám o národu českém, když se něco povede, tak se to povedlo nám, ale jen když se něco nepovede, tak se to nepovedlo tobě.
Jó to byla sametová revoluce...........
18
Vánoce Na stromečku svíčky plápolají a na plotně purpura krásně voní. Pod stromečkem Ježíšek dárky nadělil a dětem oči rozzářil. Na stole je připraven kapr pečený, a mnoho dobrého cukroví. Už jsou tady Vánoce, máme spoustu jídla a zdravého ovoce. Jsou tady svátky klidu a pohody, hurá pojedem lyžovat na hory.
19
Vlak beznaděje Hledal jsem ve starých jízdních řádech odkud, kdy a kam jezdí Ajchmanovy vlaky. Nic jsem však nenašel a tak jsem byl smutkem unešen. Bylo mi to divné, že tak známé vlaky a o nich ani malé fakty. Až po čase, když jsem na to pomalu zapomněl, mi to jeden pořad v televizi připomněl. Ten vlak neměl žádný jízdní řád! Vozil sice lidi, ale lidi na koncentrák. Ten, kdo do toho vlaku, ač nechtěl, tak musel nastoupit, protože někdo jiný mu jízdenku zakoupil. A proč Ajchmanovy vlaky? Protože výpravčí byl sám Ajchman ..... velký a hrdý esesák.
20
Radost a slzy Když máš radost a směješ se, jsi krásná jak rozkvetlý leknín na vodní hladině, na které svítí slunce hřejivé. Ale když je ti teskno a slzy ti stékají po tvářích, jsi, jak zamračená obloha, ze které se déšť snáší.
21
Amor Proč dokážu jiným lidem poradit a sám sobě si neporadím, jiným lidem léčím srdce a mně přitom tak bolí. Naslouchám, kdo má jaké problémy, kdo se čím trápí a sám sobě si neporadím. Chtěl bych být milován a zároveň milovat, chtěl bych své srdce věnovat, chtěl bych se zase s někým smát a ne jen někoho mít rád.
22
Mnohdy je lepší ležet doma a koukat do blba, než někde sedět a koukat na blba.
23
Ty a já Ty jsi květ, který kvete, i když je třeskutý mráz. Ty jsi slunce, které svítí, i když na nebi jsou jasné hvězdy. Ty jsi voda, která uhasí žízeň mou. Ty jsi vzduch, který mi dává život, když dusím se žalem.
24
Prosba Žádám tě o to nejcennější co máš, žádám tě o tvou svobodu co máš, žádám tě o tvou ruku, jestli mi ji dáš, žádám tě o lásku tvojí, ať může se spojit s mojí. Ty víš, že jenom rád tě nemám, ale že tě miluji a proto ti od srdce prstýnek věnuji. Už nechci žít jen pro sebe, teď už chci žít hlavně pro Tebe.
25
Sníh Z nebe se sype bílý sníh, děti se radujou, že budu jezdit na saních. Řidiči naopak klejou, že jim cestáři neposypou. Zas to bude klouzat, budou se kroutit plechy a řidiči, ti puknou vzteky. Přišla pravá zima, uhodily mrazy a napad sníh, děti se koulujou a řidiči se válejí v závějích.
26
Bůčková óda Prosil bych kilo toho nádherného bůčku a k tomu jednu malou večku. Čím menší večku k tomu dostanu, o to víc radovat se budu. Čtyřproužkový bůček do zlatova upečený, ten mi zajisté postavu nezhyzdí. Když bůček se pojídá s chutí a rozumem, může se zapíjet dobrým pivem. A potom slivovičku na spálení tuků si dát a může se jít v klidu spát. Bůček to je maso chutné, bůček to je maso nádherné. Bůček lze připravit na mnoho způsobů, bůček ten je zdravý, to mnoho doktorů praví.
27
Poklad Ty jsi můj poklad, který jsem tak dlouho hledal, a někdo ho přede mnou snad schválně schoval. Ty jsi můj anděl strážný, který mně hlídá, ty jsi pro mě vším a proto si tě tak vážím. Do světa křičím z plných plic, že s tebou jsem šťastný a nehledám už vůbec nic. Vše co jsem si tolik přál, teď už mám a svou ruku do ohně na to klidně dám.
28
Homo sapiens A to si říkáme primáti!!! Mluvíme spolu a stejně se neslyšíme, koukáme na sebe a stejně se nevidíme. Myslíme, že umíme všechno a oproti přírodě vlastně neumíme nic. Tak jací jsme to primáti??!!
29
Nespravedlnost Jestli se vládne tam nahoře jako tady na zemi, tak se nedivím, že si bůh bere mladé lidi, lidi, které bavil život, a ještě něco chtěli dokázat. Ač do kostela nechodili, tak se pečlivě starali o své rodiny. Nikomu nic nedělali, ani si nikoho nevšímali, a přesto životní cestu náhle končit museli. Opustit vše, co měli rádi, své rodiny a kamarády, nám zbude jen bolest v srdci, když vzpomenem si, jak se smáli a život měli rádi.
30
Ať je člověk hodný, nebo zlý, tak po každém jenom vzpomínky zůstávají. Vzpomínky a bolest v srdci, o té lidské bezmocnosti.
31
Za mocný kořen jahody Dostal jsem přes hlavu jahodovým kořenem a s těžkým otřesem mozku jsem byl do nemocnice převezen. Léčba byla dlouhá a složitá, vždyť to byla rána veliká. Celý zdravotní personál nad tím kroutil hlavou, protože jsem neměl bouli žádnou. Jó vážení, jahodovej kořen, to je dřevo kvalitní, když s ním někoho praštíte, sice zraní, ale nenechá žádné znamení.
32
Láska je někdy jako sirka, dojde k zajiskření, pak rychle vzplane a hned uhasne.
33
Anděl Já myslel, že už vidím svatého anděla a přitom na mně krásná zdravotní sestřička hleděla. Jako by křídla místo rukou měla, když mě se dotýkala. Snad že jsem byl v tranzu, nebo omámen její krásou, že necítil jsem bolest žádnou. Mohla dělat na mém těle nemocném, co bylo třeba, a já stále viděl svatého anděla. Kéž by těch andělů bylo více, ne jenom jeden, ale na tisíce. Protože tohohle anděla já si už nechám a každý z Vás si svého anděla hledá.
34
Love story Nechtěl jsem být jen letní avantýra, nechtěl jsem být jen zpestřením dlouhé chvíle. Chtěl jsem tě opravdu milovat, ale ty ses mi začala najednou pomalu vzdalovat. Asi už jiného jsi měla, a mně si to říct nedovedla. Snad ses bála, nebo Ti to nepřišlo důležitý, že je konec, že už nejsem tvůj milý. Jak rychle vše začalo, o to rychleji to skončilo. Asi to tak všechno má být, každý svou životní cestou můžem jít.
35
Chtěl jsem, ale nemohl jsem Nechtěl jsem, ale musel jsem. Je to jen pár slov, ale řeknou mnoho.
36
Je smutné, když se děti naposledy loučí se svými rodiči. Ale mnohem smutnější je, když rodiče se musí naposledy loučit se svými dětmi.
37
Zubatá potvora Po té zubaté potvoře já na stehně osm stehů mám, a přesto se usmívám. Jsem rád, že je tak vybíravá a mně jenom ochutnala. Já se jí však nebojím a mám ji rád, snad už budu její kamarád. Motorová pila ta dokáže dělat divy, teď já už to vím a možná i vy.
38
Don Juan Vím, že nejsem žádný Don Juan a ani žádný elegán. Ale to, co ti teď píšu, napovídá mi samo srdce mé, které je nešťastnou láskou zraněné. Tvé oči chtěl bych sledovat, jak únavou se zavírají a ráno do nového dne se probouzejí. Tvé rty sladkým polibkem bych do nového dne přivítal a jemná slůvka ti jen povídal. Tvou ručku bych chtěl do své vzít a už tě nikdy nepustit.
39
Mužíček zelený Čvachty, Čvachty, Čvachty, Čvachty, Čvachty, já nemám rád suchej frak. Když mi z fraku kape voda, vrací se mi chuť do života. Mohu zase topit zlobivé lidičky, a brát si jejich dušičky. Brekeke, brekeke, brekeké, nechte se mi mé tůňky hluboké, v nich je voda hluboká, kdo do nich vkročí, u mne skončí. Já jsem mužíček zelený, ve vodě mám své kořeny, vrba je mé křesílko, měsíček mé světýlko a mně říkají Česílko.
40
Krása není jenom ve vzhledu, ale hlavně v charakteru.
41
Pravda Člověk člověka měl by mít rád, aby s čistým svědomím mohl jít spát a zase v klidu vstát. Nebát se pohlédnout druhým do očí a poslechnout si pravdu, která mnohdy zabolí a nečekaně zaskočí.
42
Poblázněná kytara Všichni si myslí, jak skvěle hraju na elektrickou kytaru, a já se přitom klepu pod napětím elektrického proudu. Něco se tady děje, něco není asi v pořádku, když sáhnu na struny, tak zahraju i Osudovou pozpátku, Něco tady probíjí a já se tady klepu, všichni si proto myslí, že zahraju cokoliv na kytaru. Já klepu se, jako když tancuju rep, ale nejraději bych s tou kytarou švihnul hned.
43
Člověk proti světu Jak člověk je maličký vůči světu, jak člověk je slaboučký, když svět žádá svou odvetu. Svět nenechá si pořád od člověka všechno líbit a ukáže mu, jak se umí také bránit. Nemá sice zbraně jako člověk, ale svou mocnou silou ukazuje lidstvu, kdo je tady pánem.
44
Hlava a tělo Když člověk má těžce nemocné tělo a hlava je zdravá, tak je to špatné. Ale když hlava je těžce nemocná a tělo zdravé, tak je to v pohodě, protože člověk je už ve svém světě.
45
28.5. Nevím co se tu noc dělo, ale já viděl bezvládně ležet svoje tělo. Sám na sebe jsem hleděl a byl přitom mezi svým tělem a nebem. Jen tak jsem si poletoval a nepřemýšlel o tom, co bude dál. Bylo mi potom krásně, a neviděl jsem ani žádné světlo jasné. Teď už vím, jak vypadá konec života. A můžu říct, že odchod ze života nebolí, ale odcházení ano.
46
Milá neznámá Známe se tak málo, a přesto se už mezi náma tolik stalo. Známe se tak krátce, a přesto došlo k veliké lásce. Známe se a stejně se neznáme, proto se pořád poznáváme.
47
Není umění žít, ale žít a užívat si života.
48
Hvězdy Jak je to krásné sledovat s tebou hvězdy jasné. Koukat se k nebi na třpytící se oblohu, sledovat jak hvězdy padají z té výšky k nám dolů. Ke každé padající hvězdě tajné přání máme a jemnými dotyky si je posíláme. Stojíme mlčky, nehnutě, a sledujeme to třpytící se nebe.
49
Život není jen o radostech, Ale i o starostech Abychom mohli být a radovat se.
50
Brána k lásce Neboj se otevřít srdce své, ať do něj můžou vstoupit city mé. Neboj se otevřít srdce lásce upřímné a dát svou něhu tomu, kdo tě opravdu miluje. V zimě by ti nosil květin a v létě z rampouchů zmrzliny. Když všechno na jaře voní a probouzí se k životu, chtěl bych k tvým nohám snést celou oblohu. A na podzim, který bývá smutný a studený, chtěl by ti nosit barvy duhy a veselí. Tak neboj se otevřít srdce své, tomu, kdo tě opravdu miluje.
51
Snění Snad stanu se poetou, abych se mohl toulat v tvých očích noční oblohou. Toulat se s tebou mezi hvězdama až do rána než přemůže nás únava. Pak usnout a sladce spát a nechat si krásné sny zdát.
52
Óda na rozum Pochopím pochopitelné, a nepochopím nepochopitelné. Ale nepochopím ty, co nepochopí to, co ostatní pochopí. Ale když nepochopitelné pochopí ti, co nemůžou pochopit, pak je to pochopitelně nepochopitelné.
53
Čas Kdysi jsme bývali pány svého času, ale nyní čas už vládne nám. Proč už nic nestíháme a kam pořád tak pospícháme. Vždyť den je stejně dlouhý jako před dávnými lety a ubíhá stejnou rychlostí, ale nám to přesto nestačí. Snažíme se dohnat nepodstatné věci a ty podstatné nám stejně utíkají přeci.
54
Rozhodčí To zase bude fraška, koukejte na toho šaška. S píšťalkou v puse běhá zmateně po hřišti a ten, kdo dá víc, tomu výhru zajistí. Na karty není skoupý, a proto hráči mlčet musí. Stačí dotaz pouhý a hned k němu žlutá karta letí. Na oční by asi potřeboval, aby některé zákroky lépe posuzoval. Je lepší než kouzelník, protože to, co všichni vidí, on nevidí. A to, co nikdo neviděl, spatřil svým skvělým pohledem. On je ten rozhodčí on je na hřišti pán, on zná nejlépe pravidla, on přijel pískat zápas sám. 55
Kolo života Kolo života se točí dál a všichni se marně ptají, co bude dál. Proč zrovna on a ne někdo jiný, když tak dobře řídil. Nejezdil rychle jako závodník raději vždy dříve vyrazil, měl tak rád svoje děti, rodinu, kamarády, a když jen mohl, tak říkal jim, jsem rád že jsem s vámi. Jako blesk z čistého nebe přišla ta strašná zpráva, že už není mezi náma. Když vracel se z práce domů ke své rodině, náklaďák mu nedal přednost a tak došlo k té tragické nehodě. Na tom místě teď stojí pomníček s jeho fotkou a my marně skrýváme v oku slzu velkou. Stále na něj vzpomínáme a sami sebe se ptáme, proč on, a ne někdo jiný. 56
První láska Chci se ti koukat do očí a vidět, jak jiskra lásky přeskočí. Chci koukat na tvá ústa a vidět co říkají, když přijde první políbení. Chci mezi svými prsty proplétat tvé jemné vlásky a šeptat do oušek tvých něžná slůvka lásky.
57
Milování Víš, já nechci se s tebou jen milovat, já tě chci hlavně milovat. Sdílet s tebou slzy i tvůj smích a třeba po rozbité cestě jít. Nemyslet na to co bylo, ale společně myslet na to, co je a co bude a jak společnou cestou spolu půjdeme.
58
Vím, že vím, že nic nevíme a přesto víme to, co víme. I když někdy je lépe nevědět, než vědět a nemyslet na to co myslíme.
59
Putování Na tu širou krajinu se tak krásně dívá, když před očima vlaje koňská hříva, k tomu zní melodie koňského cválání, kterou žádný skladatel napsat neumí. Když usedne se do sedla a řekne se „hyje“, hned srdce radostí jinak bije. Snem každého koňáka je mít uzdu v ruce pevně sevřenou a prohánět se širou krajinou.
60
Dar Kdybych jenom věděl jak, rád bych ti snesl z jasného nebe mrak. V noci bych ti nosil sluneční zář a ve dne měsíční jas. Ty ani nevíš, jak strašně tě miluju a svoje srdce ti z lásky věnuju.
61
Když člověk chce opravdu milovat tak musí lásce také něco obětovat.
62
Mnohokrát vidíme to, co vidět chceme, a ne to co je opravdu vidět.
63
Milostné vyznání Máme srdce láskou zraněné, ale oči stále dokořán otevřené, nekoukáme na to, komu se líbíme, ani na to, komu se zavděčíme. Chceme spolu spokojeně žít a jeden druhého rád mít. Vše, co Vám chceme společně sdělit, nechte nás žít a nechtějte nás dělit, my se do Vašich vtahů také nepleteme a je nám jedno, kdo a s kým se milujete. Naši společnou lásku nám stejně nevymluvíte, i když na hlavu se třeba postavíte.
64
V náručí touhy Spěchám po schodech domů za tebou, abych ještě stihnou tvou postavu nádhernou. Než do práce odejdeš tak, něco příjemného prožiješ, nenechám tě vydechnout, vždyť na to máme hodinku necelou. Než do práce odejdeš, tak několikrát si orgasmus prožiješ. S chtíčem za tebou pospíchám, že ani schody pod nohama nevnímám. Vím jen, že už tě chci držet v náručí, cítit tvůj horký dech a dívat se ti do očí. Líbat tvoje pružné tělo, které jak zemětřesení by se touhou chvělo. Stanu se průzkumníkem na cizím bojišti a dobyvatelem zakázaného území.
65
Bitva lásky Začíná válka v našich srdcích, začíná válka v našich očích. Už z pohledu je vidět nenávist, jako by ten druhý byl pouhý novinový list. List, který se nechá roztrhat, nebo spálit ohněm, hlavně že už bude po něm. Už v očích nejsou vidět šípy Amorovy, ale ohně Jidášovy. Z ráje náhle stalo se peklo, oheň začal zábst, zima pálit a my se najednou musíme od sebe raději vzdálit. Začíná válka v našich srdcích, začíná válka v našich očích.
66
67
