V dnešním speciálním barevném čísle zpravodaje se dočteme: Obecní policie. Také si zavzpomínáme: Historie základní a mateřské školy v Kovářově

ZPRAVODAJ 4/2004 OBECNÍHO ÚŘADU

V dnešním speciálním barevném čísle zpravodaje se dočteme: Úvodní slovo starosty

Kovářovan slaví 20 let Obecní policie

Také si zavzpomínáme: Útržky z historie – Hostín Ochotníci v Kovářově Historie základní a mateřské školy v Kovářově Vážení a milí spoluobčané, dnešní číslo obecního zpravodaje vychází ku příležitosti vyhlášení naší obce jihočeskou vesnicí roku 2004. Po šestiletém snažení se to v letošním jubilejním 10. ročníku obci konečně podařilo. Zásluhu na tomto ocenění má většina z nás, a proto Vám všem, kteří jste se o tento úspěch větší či menší měrou zasadili, upřímně děkuji. Jsou to třeba všichni ti, kteří dbají na úpravu vlastního prostranství okolo domu a některým dokonce nejsou lhostejné ani plochy před domem, jež jsou obecní. Veliký dík patří všem, kteří obětují svůj volný čas ve prospěch práce s dětmi, ať už jde o sportovní oddíly, kroužky nebo sdružení a spolky, jako jsou například hasiči. Významnou měrou přispělo k tomuto obecnímu úspěchu občanské sdružení Kovářovan. Dvacetiletá tradice (píšeme o tom na jiném místě) je důkazem obětavé práce lidí, kteří mají rádi zábavu, zpěv a tanec, scházejí se při pravidelných zkouškách, ale i na mnoha vystoupeních. Kovářovan je důkazem toho, že spolu dokáží pracovat děti, mládež, ale i střední a starší generace. Obec Kovářov je dlouhodobým účastníkem této soutěže, která je vyhlašována v Programu obnovy venkova. Cílem tohoto programu, který byl součástí Ministerstva pro místní rozvoj, je udržení, obnova a rozvíjení místních kulturních a společenských tradic, rozvíjení sousedských vztahů mezi venkovem a městy, podpora zaměstnanosti místního • OÚ Kovářov • Kovářov 63 • PSČ 398 55 • tel.: 382 594 218 • fax: 382 594 486 • • tel. knihovna: 382 594 052 • http: www.kovarov.cz • e-mail: [email protected] •

obyvatelstva, cestovního ruchu a služeb, obnova vlastního obrazu jednotlivých vesnic a zachování specifického rázu venkovských staveb. Mezi podstatné body tohoto programu patří také zkvalitnění technické infrastruktury, úprava veřejných prostranství, zkvalitnění občanské vybavenosti, dopravní obslužnosti a ochrana a obnova krajiny. V předešlých šesti ročnících soutěže obec vždy získávala nějaká ocenění, ať ve formě diplomů, čestných uznání nebo pamětních litů. Tato ocenění se týkala sociálního programu v obci, rozvoje kulturních tradic, ale i prezentace a informovanosti na internetu. V roce 2001 byla obec vyhodnocena a oceněna modrou stuhou za kulturní život v obci, je to jedno ze čtyřech nejvýznamnějších ocenění, za kterým se skrývá i finanční odměna. Myslím, že toto ocenění získala obec právem, poněvadž Kovářov, ale i všechny jeho vesnice a osady se podílejí na kulturním dění dodnes. V Zahořanech mají již dlouhou řadu let tradici pořádání zábav, plesů a dalších jiných kulturních a společenských akcí. Předbořice si získaly místo v kulturním kalendáři obce pořádáním country zábavy, která s sebou nese spoustu doprovodných programů pro děti. Rok 2003 rozšířil ocenění obce o bílou stuhu, která oceňuje práci s mládeží. I tento úspěch vystihuje dobrovolnou práci mnoha občanů, kteří svůj volný čas věnují dětem. Tato práce je velice záslužná právě v době, kdy na mladou generaci číhá množství moderních nástrah, jakými jsou například alkohol, hrací automaty, násilí či drogy. Všichni dobrovolní trenéři a vedoucí různých kroužků se kromě toho, že nabízejí dětem využít smysluplně volný čas, snaží v dětech rozvíjet schopnosti, které mají velký vliv na růst mladého člověka, ať už jde o sportovní dovednosti nebo dramatické a umělecké cítění. Letošní rok, co se týče soutěže vesnice roku 2004, jsme dospěli až na samotný vrchol. V letošním roce se zapojilo do této soutěže rekordních 31 obcí Jihočeského kraje a celkem 238 obcí z celé České republiky. Tato velmi prestižní soutěž mezi obcemi nás díky získání titulu „nejlepší“ nominuje do celostátního kola této soutěže. Vyhodnocovací komise naši obec navštíví v měsíci září, poněvadž vyhodnocení musí proběhnou počátkem měsíce října. Držme všichni palce naší obci, aby soutěží prošla co nejlépe a umístění bylo jedno z nejvyšších. Po půlmilionové odměně z krajského kola by do obecního rozpočtu mohly přibýt v příštím roce další finance, které by přispěly ke zkvalitnění veřejného prostranství nebo infrastruktury. V pátek 3. 9. bude právě ten slavnostní den, kdy obec převezme ocenění Jihočeská vesnice roku 2004. Kovářov se stává tento den hostitelem mnoha vzácných hostů z politického, kulturního a společenského života. Přijedou starostové a zástupci vesnic, kteří byli zapojeni do soutěže, i starostové a členové zastupitelstev ze sousedních obcí. Tato slavnost vyvrcholí devatenáctou hodinou, kdy začne kulturní program ku příležitosti 20. výročí založení folklorního souboru Kovářovan. Po skončení programu bude hrát k tanci a poslechu chrástecká kapela RATATA a všichni jste co nejsrdečněji zváni. Jídlo a občerstvení je zajištěno. Pavel Hroch, starosta obce

Jihočeský folklórní soubor Kovářovan slaví 20 let V letošním roce se stal folklorní soubor Kovářovan jubilantem. Je tomu již dvacet let, kdy se sešli příznivci lidové kultury, aby v naší obci založili folklorní soubor. Těm, kteří stáli u zrodu Kovářovanu, Jaroslavu Bartoňovi, manželům Martě a Aloisovi Pešičkovým a dalším, • OÚ Kovářov • Kovářov 63 • PSČ 398 55 • tel.: 382 594 218 • fax: 382 594 486 • • tel. knihovna: 382 594 052 • http: www.kovarov.cz • e-mail: [email protected] •

patří velký dík za jejich obětavost při vytváření skupiny nadšenců, jež by udržovala folklorní tradice a rozdávala radost divákům. Je třeba poděkovat za podporu i místnímu Zemědělskému družstvu, pod jehož záštitou soubor Kovářovan dlouhou řadu let pracoval. Od roku 1997 působí Kovářovan jako občanské sdružení s cílem udržovat místní lidové tradice a dalšími aktivitami napomáhat rozvoji veřejného života obce. Tento cíl se nám všem daří naplňovat, a to nejen díky zpěvákům, tanečníkům a muzikantům dospělého souboru, ale též dalším složkám sdružení, mezi které patří dětské soubory Kovářovánek, Malý Kovářovan a Divadelní společnost Podkova. V této souvislosti je nutné připomenout i další dvě jubilea. Prvním z nich je desetiletá činnost Kovářovánku, ve kterém působí děti ze zdejší základní školy a učí se poznávat lidové písně, hry i tance zejména Kovářovska. Pětiletým jubilantem je Divadelní společnost Podkova, jejíž činnost navázala na dlouholetou ochotnickou tradici v naší obci. Za dlouhá léta svého působení potěšil kovářovský folklor tisíce diváků, kteří oceňovali jeho vystoupení doma i v zahraničí. Kovářovanu se také podařilo ve spolupráci s dalšími partnery vytvořit Jihočeský folklorní festival Kovářov, jenž bude v příštím roce slavit první desetiletí svého trvání. Tento festival je jedinečným projektem svého druhu v Jihočeském kraji a řadí se mezi významné festivaly a slavnosti v České republice. Aktivitu souboru dále dokumentují nejen prezentační materiály související s folklorem, ale též činnost v oblasti ochrany životního prostředí. Kovářovan inicioval a ve spolupráci s Obcí Kovářov a dalšími partnery se podílel na vytvoření Naučné stezky Kovářovska. Soubor Kovářovan patří mezi členy Folklorního sdružení ČR, Jihočeského folklorního sdružení a dlouhodobě spolupracuje s Národním ústavem lidové kultury ve Strážnici, Ministerstvem kultury ČR, Jihočeským krajem, Nadací Vltava, dalšími organizacemi, institucemi a jeho činnost mu pomáhají významně zajišťovat sponzoři, kteří mají zájem o udržení lidových tradic kraje. Nesmíme zapomenout na podporu našich volených zástupců, zastupitelů Obce Kovářov, kteří v uplynulých letech pod vedením starosty Jiřího Nováka podporovali činnost souboru. Jsme rádi, že tuto podporu nacházíme též u současného zastupitelstva obce i starosty Pavla Hrocha a že si společně uvědomujeme potřebnost souborové činnosti, která přispívá k rozvoji občanské společnosti Kovářova. Na závěr bychom ještě jednou rádi poděkovali všem zakládajícím členům a těm, kteří za dvě desetiletí pracovali v souboru a ve vzpomínce jsme i se členy, kteří již nejsou mezi námi. Velké poděkování vyjadřujeme i současným členům zato, že pokračují i nadále v této kulturní aktivitě a rozdávají tak radost sobě i druhým. V letošním roce se Kovářov stal vítězem krajského kola soutěže „Vesnice roku 2004 v Programu obnovy venkova“ a nás těší, že práce občanského sdružení Kovářovan k tomuto ocenění významnou měrou přispěla. Slavnostní vyhlášení výsledků krajské soutěže proběhne 3. září v Kovářově a na ní naváže od 19 hodin v Kulturním domě oslava 20 let Kovářovanu, na kterou Vás všechny srdečně zveme. Vedoucí souboru Kovářovan manželé Milan a Pavla Škochovi

• OÚ Kovářov • Kovářov 63 • PSČ 398 55 • tel.: 382 594 218 • fax: 382 594 486 • • tel. knihovna: 382 594 052 • http: www.kovarov.cz • e-mail: [email protected] •

Útržky z historie Nedaleko od Kovářova leží obec Hostín, dnes obývaná hlavně rekreanty. V horní části najdeme památník letce Václava Pešičky. 8. září 2004 tomu bude 65 let, co byl tento rodák zastřelen v Polsku. Bylo mu 24 let. Na kamenném památníku je vrtule, která symbolicky připomíná příslušnost k druhu vojska, fotografie, trochu oprýskaná, asi se do ní učil střílet vzduchovou puškou nějaký místní kluk, a text: Dokud synové dovedou pro národ umírat, dotud bude žít… Jaký je příběh Václava Pešičky a tohoto pomníku? Narodil se v chalupě těsně pod pomníkem v roce 1915. V letech první světové války. Jeho charakter a povaha se formovala v dobách meziválečného Československa. Z vyprávění matky, která byla jeho sestrou, vím, co znamenaly tenkrát pojmy vlast, národ. Václav se dobře učil a po základní škole odešel na učitelský ústav. Vojnu strávil u letectva. Když 15.března 1939 obsadila německá armáda pohraničí, byla to pro celý národ velká rána. A Václav byl jedním z mnoha, kteří se rozhodli odejít a bojovat za hranicemi za svobodu vlasti. Bratr Václava Pešičky, Alois, žijící v Pechově Lhotě, vzpomíná: „ Je dnes těžké popsat tehdejší dobu, když nás Němci zabírali pod svou ochranu. Pro chlapce - vojáky o to horší, že (ti správní) přímo cítili zodpovědnost za to, co se stalo. Za pokoření národa. Zvláště letci vojáci a jedním z nich byl můj bratr Václav. Mně bylo tehdy 15 let, jemu 24. Byl pro mě idolem. Měl jsem ho moc rád. Dodnes cítím tak trochu vinu na tom, že není. Jako každé prázdniny, když studoval, spali jsme spolu na palandě pod kůlnou – venku. Tu noc, co odešel, jsme debatovali do noci. Řekl mi: mám – nemám odejít ? A já na to: Kdybych tam měl nějakou cenu, jako ty, šel bych také. A ráno byl pryč – navždy.“ Tolik vyprávění mého strýce Aloise Pešičky. Václav Pešička odletěl přes Ostravu do Polska. 1. září 1939 napadlo Německo Polsko. Polsko nevydrželo a po 3 týdnech kapitulovalo. Smrt zastihla Václava Pešičku na letišti Ksierz u Belsyze Lublin. Zde přistáli a kamarádi odešli do vesnice. Václav zůstal u letadel. Polský lesník pokládal československou uniformu za německou – v té době bylo Polsko již ve válce. Vypráví se, že lesník pokládal sítko od nádrže v ruce za granát a vystřelil. Když se vrátili kamarádi, byl již mrtvý. V ruce prý držel šátek od mámy- dala mu jej na cestu. Václav byl druhou obětí v řadách našich vojáků a letců za 2. světové války. Jeho příběh popsal Antonín Liška v povídce LAVINA. Mně je dnes 50 let. Pomník v Hostíně je pěkně upravený, zasloužili se o to manželé Pešičkovi ze Lhoty Pechovy. Pokaždé, když procházím Hostínem a vidím upravený pomník, vzpomenu si na svého strýce. Jestli bychom my a naše děti dokázali to, co brali oni jako samozřejmost. Jestli jsme byli my tak vychováni a jestli tak vychováváme svoje děti. Také myslím na toho kluka, který asi střílel do zažloutlé fotografie na pomníku. Jestli věděl, na koho střílí. A jestli by dokázal to, co Václav Pešička. Odejít a vědět, že to může být navždy. Kovářov 16.8. 2004

Kahoun Jaroslav


Vzpomínky na činnost divadelního ochotnického spolku v Kovářově Herecké výkony tohoto spolku se vyznačovaly dobrou úrovní. V obecní kovářovské kronice se jako zajímavost uvádí, že na prknech kovářovského jeviště hrála jako mladá studentka (rozená) Emilie Věnceslava Jindřiška Pavlína Kittlová, proslavená svým pěveckým uměním, Ema Destinová. Od roku 1940 byl režisérem ochotnického spolku pan učitel František Landa. V pozdějších létech mu pomáhal Jan Schmidt, který měl divadlo velmi rád a herectví studoval. Ti, kteří měli možnost být členy ochotnického spolku a prožívali svou aktivní činnost na prknech jeviště, na tuto dobu rádi vzpomínají. Byl to spolek dobrých kamarádů a přátel. Dávali svůj volný čas pro lidi, aby se pobavili jejich vystoupeními. Někdy to byla představení veselá, jindy smutná. Televize v tu dobu nebyla, a tak diváci rádi přišli zhodnotit výkony těch, kteří na jevišti vystupovali. Pro herce byl odměnou za ten čas navíc potlesk diváka. Rádi se dívali malým otvorem v divadelní oponě, než začalo představení, jaký je divácký zájem. Většina členů pracoval v zemědělství nebo měla na starosti vlastní hospodářství, a přesto na zkoušky docházeli. Dobří herci byli nejen v Kovářově, ale též v dalších vesnicích - Pechova Lhota , Hostín, Březí, Vepice, Radvánov. Vychovat dobré herce nebylo pro režiséra lehké, když někteří museli odejít za zaměstnáním, nastoupila další generace a to se opakovalo. Byli vděční a respektovali toho, kdo je vedl a naučil je dávat pro společnost něco navíc. Láska a zájem o divadlo, to bylo v hercích vypěstováno. Ochotnický divadelní spolek byl dobrým příkladem práce s mládeží (zpěv, přátelství, kamarádství). Hrála se představení o Velikonocích, v letních měsících a o Vánocích. V zimě bylo v sále u Šimečků chladno, protože se tam netopilo, proto pan učitel Fr. Landa (režisér) nabídl svůj byt, kde se zkoušky uskutečnily. Zažily se též i veselé příhody. Při zkoušce v bytě Fr. Landy měl mládenec políbit svou dívku, dveře u komory povolily a milenecký pár se ocitl mezi regály a zavařeninou. Veselých zážitků a příhod bylo mnohem víc, vždyť se též jezdilo s vystoupením do vedlejších vesnic. Diváci měli možnost vidět na jevišti různé hry. Kvapilova Oblaka, Matku (slovenského spisovatele), Slovanské nebe, Markytánka, Matka pluku, Radhúz a Mahulena a mnoho dalších. Na jevišti za oponou prožívali herci nervozitu, trému a obavy, jaká bude spokojenost diváků. Konec dobrý, všechno dobré. Finanční výtěžek sloužil ke zlepšení divadelní scény a zakoupení vybavení, které bylo nutné. Také ochotnické plesy měly vždy svoji tradici. Výzdoba sálu se vždy vyznačovala něčím novým a zvláštním, proto tyto plesy byly hojně navštěvovány. Čas je neúprosný a odchází ti, kteří měli divadlo velmi rádi. Mohli by vnoučatům o tom všem vyprávět jako o pohádce, která byla, ale odchod, odkud není již návratu, to nedovolí. Vzpomínají jen pamětníci, kteří tuto dobu znají, pak vše upadne v zapomnění. Nesmí se zapomínat na důležité pomocníky, kteří pro herce jeviště postavili, řídili světla, hudbu, reflektory a vyměňovali kulisy. To vše souviselo s tou dobrou přátelskou a kamarádskou partou k o m e d i a n t ů, jak někteří lidé říkali. Důkazem o činnosti ochotnického spolku v Kovářově je restaurovaná opona, která je zavěšena v zasedací síni v budově obecního úřadu. Blažena Hrochová


Z historie Mateřské školy v Kovářově To, že již v roce 1947 mohly kovářovské děti navštěvovat mateřskou školu, dokládají záznamy v kronice, která je dodnes vedena v mateřské škole. V Praze 16.12.1946 byla výnosem zemské školní rady zřízena Mateřská škola v Kovářově. Provoz byl zahájen 1.1.1947 v konfiskovaném domě u Jiroušků. Dnes již tato budova neexistuje. Nacházela se nad dnešním pekařstvím. Mateřská škola sloužila jako veřejné pedagogické, zdravotní a sociální zařízení, přístupné všem dětem bez rozdílu náboženského vyznání a společenských tříd. Celkem bylo zapsáno 26 dětí. Učitelkou se stala paní Helena Fořtová (dnes p. H. Novotná, kterou všichni jistě znají). Vystudovala odbornou školu pro ženská povolání v Praze. Poté absolvovala pětitýdenní kurz pro přípravu učitelek mateřských škol a dálkové roční studium v Praze. Stravování dětí nebylo zajištěno a rodiče si odváděli děti na oběd domů. Věcné náklady na provoz hradil místní národní výbor. V roce 1954 byla mateřská škola přemístěna do budovy obecné školy na návsi, kterou stále vedla stávající p. učitelka. O čtyři roky později došlo opět k přemístění, a to do prostor tehdejší kampeličky. 1.9.1960 nastoupila na místo ředitelky p. Marie Válová, kvalifikovaná učitelka z Plané. Od roku 1961 bylo zavedeno v mateřské škole stravování s celodenním provozem. Po třech letech odchází a na její místo je jmenována p. učitelka Marta Baštýřová, která se společně s p.učitelkou Věrou Škochovou starala o chod školy. V roce 1964 se začalo s výstavbou nové mateřské školy a 3.9.1967 byla slavnostně otevřena nová budova MŠ. Byla zřízena jeslová třída a třída pro děti od tří do šesti let. Protože školku navštěvovaly i děti z okolních vesnic, bylo nutno přistoupit k jejímu rozšíření přístavbou dvou tříd a jídelny, které byly v roce 1977 otevřeny. Od roku 1985 do 1996 mateřskou školu řídila p. učitelka J.Šimečková. V lednu 1991 byly jesle zrušeny. Obecní úřad rozhodl využít tyto prostory k přestavbě na dům s pečovatelskou službou pro místní občany. Po celou dobu existence mateřské školy v Kovářově se vystřídala řada kvalifikovaných učitelek. Dnešní mateřská škola je stále plná dětí. Na školní rok 2004/2005 je zapsáno 50 dětí, ale od září nastoupí pouze 47 dětí. Ostatní přijdou během roku při dovršení tří let. Pracují zde tři učitelky a tři provozní zaměstnanci, kteří se snaží zpříjemnit pobyt dětem v MŠ. Milena Fauknerová

Z HISTORIE KOVÁŘOVSKÉ ZÁKLADNÍ ŠKOLY Kolem roku 1700 byla v Kovářově zřízena obecná škola. Do školního obvodu tehdy patřily obce: Kovářov, Březí, Dobrošov, Hostín, Klisinec, Kotýřina, Lhota Pechova, Předbořice, Radejšín, Radvánov, Řenkov, Vepice, Vesec, Zahrádka Mladotova a Zaluží. Vyučovalo se v najatých místnostech a první, ještě dřevěná, škola byla postavena roku 1760. Na jejím místě byla v roce 1811 vybudována jednotřídní zděná školní budova, ke které pak v roce 1826 přistavěli druhou třídu. Počet dětí v obou třídách byl veliký - až 385 žáků. Proto byla otevřena (r.1877) třetí třída. V roce 1883 postavila obec novou školní budovu a v roce 1891 měla škola již pět tříd. Tuto školní budovu můžeme vidět na kovářovské návsi - dnešní obecní úřad. • OÚ Kovářov • Kovářov 63 • PSČ 398 55 • tel.: 382 594 218 • fax: 382 594 486 • • tel. knihovna: 382 594 052 • http: www.kovarov.cz • e-mail: [email protected] •

V roce 1921 byla v Kovářově zřízena měšťanská škola a hlavně pro ni byla v roce 1930 postavena nová pětitřídní škola s bytem pro ředitele školy. Mezi zajímavosti naší školy patří také to, že kolem r.1928 naší školu navštěvoval Josef Gabčík, který se v r.1942 osobně účastnil atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. V obou školách se vyučovalo až do roku 1984. V tomto roce byl z větší části dokončen nový školní areál a škola starou budovu opustila. Školní areál je tvořen původní budovou z roku 1930 (v ní je 1.stupeň, školní družiny, počítačové učebny a kanceláře), k ní je přistavěna tělocvična a kotelna. Spojovací chodbou se prochází do šestitřídního pavilonu (2.stupeň a kabinety) a do pavilonu dílen a školní jídelny. Součástí areálu je také školní hřiště a školní pozemek. Před několika lety byla dokončena komplexní úprava budov se zaměřením na zateplení a snížení tepelných ztrát, kromě jiného tak získal celý objekt novou fasádu a sedlovou střechu. Prvním učitelem, o kterém byla nalezena zmínka, byl Tomáš Teska z Mirovic - přišel do Kovářova roku 1714. Po něm následovali učitelé, řídící učitelé a ředitelé: Tomáš Brůžek, Jan Brůžek, Ignác Brůžek, Josef Koubek, Václav Janák, Josef Vaněk, Karel Cvrk, František Dubský (první ředitel měšťanské a obecní školy), Karel Brož, Josef Skalička, Karel Vaněk, Jaroslav Branšovský, František Landa, Jiří Ira, Josef Barda a Stanislav Pulec. V současnosti je Základní škola Kovářov, okres Písek plně organizovaná venkovská základní škola se školním obvodem zahrnujícím 27 vsí a osad. Otevřeno je celkem devět tříd (z každého ročníku jedna) a letos budou naplněny zhruba dvěma sty žáky. Součástí školy je dále školní družina s dvěma odděleními, školní klub a čerstvě i školní jídelna. Výuka probíhá podle učebního plánu Základní škola a kromě možnosti vybrat si z několika volitelných a nepovinných předmětů nabízíme žákům různorodé zájmové kroužky (sportovní, umělecké i naukové). Pestrou škálu aktivit tradičně obsahuje mimoškolní činnost: školní výlety, kulturní akce, besedy, exkurze, sportovní výcviky, divadlo apod. Výuku a výchovu zajišťuje kromě ředitele a jeho zástupce dalších 12 učitelů a dvě vychovatelky, o veškeré zázemí žáků pečuje pět správních zaměstnanců a čtyři kuchařky. S využitím několika zdrojů zpracoval Mgr. Libor Mandovec

Obecní policie Letní měsíce byly především ve znamení častých dopravních nehod. Dále obecní policie řešila několik případů volného pobíhání psů na veřejném prostranství. Zde došlo i k pokousání jednoho rekreanta psem. Tohoto psa pravděpodobně někdo v lese u Žebrákova odložil. Pes musel být odchycen a dán na pozorování do útulku, aby bylo možné vyloučit podezření na vzteklinu. Dále obecní policie zadržela na základě oznámení občany romské národnosti, kteří obtěžovali občany v Radvánově. V obci Kovářov také obecní policie kontrolovala občany rumunské národnosti, kteří nabízeli různé zboží. Obecní policie musela také zasahovat v ordinaci praktického lékaře v Kovářově, kam se „dobývali“ dva mladíci, kde lékař ošetřoval zraněného při rvačce na diskotéce. strážník: Pavel Škoch, tel.603 514 076



V dnešním speciálním barevném čísle zpravodaje se dočteme: Obecní policie. Také si zavzpomínáme: Historie základní a mateřské školy v Kovářově

Recommend Documents