Výlet Podzimní slunko prosvítalo skrz pootočené žaluzie a házelo na celou místnost zlatavé odlesky. Nesmělé a slábnoucí paprsky se odrážely od jednoho z orlů vystavených na krbu a dávaly mu do nehybného kovového oka zvláštní lesk. Na chvíli vypadal jako živý. Ani jeden z mužů sedících v kanceláři si však sošky, která se stala přehlíženou základní výbavou admirálovy kanceláře, nevšímal. Chegwidden si sundal brýle a unaveně zamrkal na velitele Rabba. „Víte vůbec, co po mě žádáte, veliteli?“ nadhodil. Harm přikývl. „Vím, pane, ale je to jen týden.“ „Vážně to tolik spěchá? Neříkám, že na tu dovolenou nemáte právo, ale zrovna teď, když je tu takový šrumec? Nejde to odložit?“ „Pane, už jsem ji strašně dlouho neviděl. Bude zklamaná, jestli zase nepřijedu a já ji prostě chci vidět.“ Harm se tvářil skutečně naléhavě a tak Chegwidden nakonec povolil. Rabb skutečně neměl dovolenou dost dlouho a zasloužil si ji – ačkoliv byla pravda, že o ni taky dlouho nežádal. No co, snad to zvládne – nějak. Má přece ještě MacKenzie a Turnera.
Coates se jen přikrčila, když Turner vyběhl z kanceláře, strachem se ani neohlížeje. Chvíli před tím, než šel Sturgis žádat o dovolenou, volala MacKenzie. Nějakým zázrakem se jí podařilo uklouznout a zlomit si ruku už doma. Praštila se při tom trochu do hlavy, takže jí byl nařízen klid na lůžku a taky trochu zvolnit tempo, říkal doktor. Tím pádem Sturgis Turner samozřejmě dovolenou nedostal a Jennifer by přísahala, že když odcházel, žbrblal: „Syčák Rabb, věděl, že chci dovolenou…“ Dál už to neslyšela, jeho slova zanikla v ranách, které se v krátkých intervalech ozývaly z hlavní haly. Jennifer zajela za svůj stůl a dala se rychle do práce. Rány se ozvaly znovu. O chvíli později vylétl ze své kanceláře Chegwidden, vzteklý, jako by mu Harmon Rabb mával před očima rudým šátkem a skandoval: ‚Dovolená, dovolená!‘ a ozval se takový řev, že i provoz za okny velitelství se na chvíli utišil. Coates jen tiše záviděla Rabbovi a MacKenzie, že mají relativní klid. *** „Klid na lůžku, to tak… Co bám dělat?“ Mac seděla na gauči ve svém saténovém volném pyžamu a nohy v tlustých ponožkách měla skrčené pod tělem. Znuděně hleděla do stránek nějakého módního časopisu, který si koupila, když se na chvíli vzdálila z bytu. Na čtení ale vůbec neměla náladu. Povzdechla si a změřila pohledem sádru na ruce. Nalomila si zápěstí a nejhorší na tom je, že doteď neví, jak se jí to podařilo. Prostě ráno uklouzla, praštila se do hlavy, až se jí zatmělo před očima, a když se tma konečně začala rozestupovat v mžitky a Mac se pohnula, zarazila ji bolest v ruce. Doktor jí nakázal klid na lůžku. Je pravda, že poslední dobou trochu nestíhala, ale ona to zvládne, je mariňačka a má jen zraněnou ruku a ještě k tomu levou, psát klidně může a to je vše, co potřebuje ke své práci. I když je pravda, že je celkově taková unavená. Hlava už sice nebolí, boule se pomalu zatahuje, ale má ucpaný nos. No jo, nějak nezvládla přechod léta na podzim. Jenže nos jako bambule není nic, co by make-up neskryl. Zkrátka a dobře, Sarah MacKenzie si připadala natolik zdravá, aby mohla do práce. Myslela si to, i když se poněkud těžkopádně potácela ke dveřím otevřít tomu, kdo mučil její zvonek. Ovšem když spatřila tvář Harma, rázem věděla, že asi tak úplně v pořádku nebude. Harm na ni valil oči, náhle velikosti skautských baterek, a nakonec vybrebtl: „Co jsi proboha dělala?“ „Nic, jen jsem trochu uklouzla a mám slabou rýbu, no…“ pokrčila rameny, po krátkém zaváhání ho pustila dovnitř a zachumlala se zpět do deky. „Máš nos jako sherry-rajče, to je pořádná rýma,“ poznamenal a huhňavý tón Mac nechal raději bez povšimnutí. Naštvaná Mac není zrovna dvakrát příjemná a naštvaná nachlazená Mac? Darmo mluvit. „Tys nikdy neměl rýbu?“ nechala se slyšet Mac a sáhla po kapesníčcích, do kterých se potom hlučně vysmrkala. Harm se kousl do rtu. „Coates říkala, že jsi zraněná. Tohle je ono?“ Harm pokynul hlavou směrem k sněhobílé sádře na ruce Mac. Mac kývla. „Zlobené zápěstí. Ale doktor říkal, že nijak ošklivě, prý pěkně srůstá,“ informovala ho Mac. „To jsem rád. Jedu teď s Mattie na týden pryč, ale kdybys něco potřebovala, sednu do auta a jsem tady.“ „Všechno, co budu potřebovat, je pořádná zásoba kapesníčků,“ poznamenala hořce Mac. „Jen řekni a vykradu pro tebe supermarket,“ pousmál se na ni Harm. Mac si představila palcový titulek, který by hlásal Kapesníčkový lupič útočí! Podezřelí jsou všichni s odřeným nosem. A rozesmála se. „Děkuji, byslím, že to nebude třeba,“ řekla nakonec, když se uklidnila. „A kam bůbec jedeš?“
„Chci Mattie představit ženě svého života.“ Harmova tvář se roztáhla do širokého úsměvu, za to ta Mac povadla. „Ach tak… Matce?“ zeptala se a jen doufala, že v jejím hlase nebyla slyšet naděje, kterou do té otázky vkládala. Harm zakroutil hlavou. Rozhostilo se ticho, oba byli zabráni do svých myšlenek. A potom se zase ozval Harm. „Pojeď s námi.“ Mac zamrkala a pohlédla na něj, jako by spadl z jahody na znak. „Ne, Harme, byslím, že se to nehodí.“ „Pojeď, báječně si tam vyléčíš rýmu a myslím, že si budete skvěle rozumět.“ „Já si nejsem jistá, jestli – “ Harm její odmítavou odpověď přerušil. „No tak, babi bude nadšená, hodně jsem jí o tobě vyprávěl.“ „Babi?“ zopakovala nevěřícně Mac. „No ano, kdo jiný?“ podivil se Harm. Usmíval se. Najednou mu zajiskřilo v očích a Mac pochopila, že mu právě teď došlo, co si ona doteď myslela. „No tak, Mac, snad sis nemyslela, že bych měl přítelkyni a ty bys o ní nic nevěděla?“ „Ty se mi svěřuješ se vším? Nebylo by nic divného, kdyby – “ „Jsme přece přátelé, Mac.“ Přátelé… Jak to slovo v téhle spojitosti nenáviděla. Rozmýšlela se. Chegwidden jí chtě nechtě dal dovolenou, aby si mohla odpočinout. Měla týden volno. Stejně nevěděla, co bude dělat. „Probyslím to,“ řekla nakonec. Harm pozvedl obočí. „Okey, vyzvednu tě zítra ráno. Neber si lodičky, moc je neužiješ, a do auta si vezmi zásobu kapesníčků, pojedeme dlouho. Zatím se měj, Mac, a dávej na sebe pozor, ať tě nemusím ráno slepovat,“ poznamenal ještě, usmál se na ni a odešel. Mac se schoulila do deky ještě víc a povzdechla si. Nevěděla, jestli udělala dobře, když vůbec připustila možnost, že pojede. Tohle byl Harmův život, jeho věc a on ji tam přece jen chtěl, ačkoli ona ho ze svého života pravidelně vynechávala. Nevěděla, jestli to nebude pro její emoce příliš velký zápřah, mít ho tak blízko sebe, ale na druhou stranu, proč ne? Je dospělá, umí se přece ovládat. A pak, bude tam Mattie, která bude Harma a ji od sebe držet dostatečně daleko. Šlo přece hlavně o Mattie, byl to její seznamovací výlet. Nakonec vstala a zamířila ke skříni, aby vytáhla tašku. Je to jen přátelská dovolená. *** Mac tomu pořád nemohla uvěřit. Ještě jednou pohlédla na displej budíku a zavřela a otevřela unavené oči, aby se ujistila, že je tam skutečně tolik hodin, kolik vidí. Zvonek se ozval potřetí a ona už skutečně byla donucená vstát a rozespale se potácet ke dveřím. Otevřela je a zamrkala znovu. Tak teď už je to opravdu jen sen, že ano? „Snad jsi ještě nespala? Říkal jsem ti, že vyrážíme ráno,“ podivil se Harm. „Je pět ráno, Harme!“ vyjekla jen. Harm pozvedl obočí. „No a? Pokud chceme stihnout oběd, tak je to tak akorát. Rychle se obleč a já ti vezmu tašku.“ „Ale já přece nepotvrdila, že někam jedu,“ namítla Mac znovu, ale Harm se protlačil dovnitř, vzal tašku, co trůnila na křesle, a zase se kolem Mac protáhl. „Čekáme dole, ano?“ mrkl na ni a zmizel na chodbě. Mac zavyla a zamířila do koupelny, aby se aspoň trochu zcivilizovala. Omyla si obličej, vyčistila zuby, trošku se namalovala a zamířila ke křeslu v ložnici, ze kterého vzala nachystané oblečení. Hodila na sebe džíny, svetr a tenisky a zamkla za sebou dveře. Mobil nechala ležet na křesle.
Když se dopotácela k Harmovu autu, chvíli přemýšlela, kam si má sednout. Na okýnko u zadních sedadel se přilepila Mattiina ruka a ukázala na sedadlo spolujezdce. Mac se nad tím ani nepozastavila a po otevření dveří se na sedadlo svalila; v pět ráno se ještě nestačila rozehřát ani natolik, aby věděla, kolik je odmocnina ze čtyř. Sotva dovřela dveře a začala hmatat po pásu, auto se rozjelo. Harm se s lehkou písničkou na rtech odlepil od chodníku a vydal se na cestu. „Ticho tam vpředu, někdo se snaží spát!“ ozvalo se zoufalé zaúpění. „Ticho tam vzadu, tady se výletuje,“ odsekl Harm a mrkl na Mac. „Viď, Mac?“ Mac se ho chvíli pokoušela zlikvidovat pohledem, ale jelikož sotva dokázala zaostřit, vzdala to a zavřela oči. „Dobrou noc, Mattie,“ houkla demonstrativně a už o sobě nevěděla. A tak si Harm na dobré dvě hodiny musel po cestě vystačit sám se sebou. *** Auto vjelo jedním kolem do prohlubeniny v silnici a celé nadskočilo. Mac se ve spánku zamračila a po chvilce otevřela oči. Hlavu měla otočenou proti okénku a teď hleděla na pole, rozkládající se kolem silnice. Už dávno vyjeli z hustě obydlené části a mířili někam na venkov. Zezadu se ozývala tlumená hudba, jak hrál Mattie do uší mp3 přehrávač. Pootočila hlavu a spatřila Harma.
Poklepával prsty do volantu a něco si broukal; po chvilce Mac rozeznala, že brouká to, co se linulo zezadu od Mattie. Jen v bílé košili, červeném tričku a džínsech vypadal vážně skvěle, spokojeně, vesele a uvolněně. Byl to svátek, když ho takhle viděla. Nejspíš vytušil, že se na něj dívá a na chvilku si dovolil drobnou nepozornost při řízení. „Dobré ráno, Mac. Jak pak ses vyspala?“ zeptal se vesele. Mac pohnula hlavou a ucítila, jak má ztuhlý krk. „Nic moc,“ zamračila se. „Dala bych si kávu, bude tu někde benzínka?“ „Dobrý kus cesty ne, ale něco by se našlo,“ pousmál se. „Mattie!“ houkl dozadu. Žádná odezva. „Mattie!“ zvýšil Harm hlas, ale stále nic. Harm praštil rukou do středu volantu a když se ozvalo zděšené zatroubení nebohého vozítka, Mac nadskočila. „Co je?“ ozvalo se ze zadu. „Podej Mac prosím kafe.“ Harm pohlédl napravo do zpětného zrcátka, aby viděl na Mattie. Sluchátka už měla z uší dole a hrabala se v batohu. Našla termosku, sundala z ní vršek a zaklepala Mac na rameno. Mac se pootočila a kalíšek si chytila, načež Mattie odstartovala velice riskantní akci, a to nalít na silnici plné výmolů kafe a nepřelít. Nakonec to zvládla na jedničku, Mac poděkovala a napila se. Káva byla ještě pořád horká a byla přesně taková, jak ji měla ráda. Nemohla si pomoct a zatetelila se radostí, protože věděla, že Harm kávu takhle nemá rád. Představa, že ji vařil jen pro ni, ji strašně potěšila. Mezi obě přední sedala vrazila hlavu Mattie. „Už tam budeme, Harme?“ zeptala se a natáhla ruku, aby zapnula rádio. „Ještě tak hodinu cesty,“ odhadl Harm a sám se natáhl, aby zmáčkl knoflík a probudil tak přístroj k životu. Mattie pohlédla na Mac a vyprskla smíchem. Mac si držela dlaň pod nosem, v druhé kafe a těkala očima, kde by sehnala kapesník. Ten smích přilákal Harma a když spatřil Mac v tak prekérní situaci, jako je pokus o zamaskování nudle pod nosem, musel se smát taky. Dřív, než stačil cokoliv říct, Mattie se natáhla, vzala Mac kalíšek s kafem a podala jí papírový kapesník. „To horké kafe možná nebyl nejlepší nápad,“ poznamenala stále ještě rozesmátá směrem k Harmovi. Mac jen souhlasně přikývla a hlasitě se vysmrkala. Harm se znovu začal věnovat silnici a jen si pomyslel, jak je to hloupé. Líbí se mu i s odřeným nosem, ba dokonce i když smrká. „Omlouvám se,“ brebtla Mac. Mattie se zazubila. „Po tom Harmovu zpěvu už mě vážně nerozhodí nic,“ poznamenala. „Já ti dám!“ rozohnil se Harm naoko a nadcházející zatáčku střihl trochu prudčeji. Mattie, která se odpoutala kvůli poskytnutí kávy a první pomoci Mac a znovu se nepřipoutala, se natáhla jak široká, tak dlouhá přes zadní sedadla. Harm se spokojeně zachechtal, když si všiml jejího zmítajícího se těla v zrcátku. „Drzost se nevyplácí,“ neodpustil si triumfální větu. „Pomstychtivost taky ne,“ odtušila Mac, která otočila pohled zpět dopředu, protože dosud sondovala, jestli se Mattie nic nestalo. „Máš kafe na sedadle,“ poznamenala. Mattie zadusila smích a Harm vykulil oči. „To víš, za pravdu se každý trestá,“ poznamenala ještě Mattie a radši se rychle připoutala na druhé straně od fleku na krémových sedačkách. *** Autem se ozvalo dvojité zakručení v břiše. Jak Mac, tak Mattie si instinktivně sáhly na břicho a zatvářily se provinile. „Já ti říkal, nasnídej se,“ pronesl významně Harm a mrkl do zpětného zrcátka, po Mac šlehl okem, ale než se stačil nadechnout k další výchovné poznámce, jeho kolegyně ho utřela. „Kdyby mi někdo řekl, že pro mě přijede uprostřed noci, nasnídala bych se ještě večer a pro jistotu nešla ani spát,“ odvětila kousavě. Bolelo ji celé tělo od toho, jak spala zkroucená jako paragraf v autě a potřebovala se protáhnout. Také měla hlad a žízeň a chtělo se jí na malou. Mattie se jen zahihňala a jakmile se uklidnila, ozvala se. „Už tam budeme?“ zeptala se potřetí za pět minut. „Ano, budeme,“ vypustil Harm bez přemýšlení potřetí stejnou odpověď. Tentokrát se však trefil. Auto se přehouplo přes poslední kopeček a sjíždělo do údolí, kde se před nimi rozkládala malá roztomilá vesnička a za ní pás písčité pláže. Mac byla okouzlená. „To je krása,“ vydechla. Harm se jen spokojeně usmál, když to Mattie doplnila hvízdnutím. „Páni, je to tu jako v pohádce,“ poznamenala a strčila opět hlavu mezi sedadla řidiče a spolujezdce. „A to jste ještě nepoznaly pohádkovou babičku.“ Harm se stále usmíval a pomalu vjel do vesnice. Sem tam rodinný domek, ale většina byly spíš maličké domečky se zahrádkami. Projeli kolem parku s ozdobným jezírkem, minuli odbočku k pláži a jeli dál do mírného kopečku. Mac se okouzleně rozhlížela kolem a Mattie zapomněla zavřít pusu. Otevřenými okny dovnitř proudil teplý polední vzduch a nesl vůni moře a lesíka, který se rozkládal na druhé straně. Mac napadlo, že to snad není pravda. Nevěřila, že někde v Americe existuje tak krásný koutek země, tak přirozeně krásný. Jakoby se tu zastavil čas.
Harm vyjel na kopeček a zastavil na příjezdové cestě k většímu domku. Byl obkládaný dřevem a kamenem, za domem vykukoval pás zahrady se stromy a keříky. Dům působil teplým dojmem, domáckým; Mac měla pocit, jakoby se vrátila domů z hodně, hodně dlouhé cesty. Vystoupila z auta a protáhla si záda, protřepala nohy. Bylo tu poměrně teplo, dneska byl skutečně krásný den. Jeden z těch posledních, které jsou téměř letní, ale je z nich cítit podzim. Rozhlédla se a pár stromů, které rostly kolem, jí to potvrdily. Listy se jim začaly barvit do teplých tónů. Otočila se směrem k silnici, kterou přijeli, a naskytl se jí nádherný pohled na maličké městečko. Byla jako Alice v Říši divů. Mattie, která se postavila vedle ní, byla uchvácená stejně. Stály by tam tak a hleděly na výhled, zajaty kouzelným prostředím kolem, kdyby Mac nezačalo lechtat v nose a nekýchla. A ještě jednou. A zase. Popotáhla a než stačila cokoliv říct, už se k ní natahovala Harmova ruka s kapesníčkem. Vděčně ho přijala a vysmrkala se. „Je tu vážně nádherně, Harme,“ prohlásila Mattie a přitulila se ke svému opatrovníkovi. Harm ji jednou rukou objal kolem ramen a druhou natáhl k Mac, která už si utřela nos. „Jdeme?“ zeptal se. Mattie přikývla a Mac se chytila Harmovy natažené ruky. Napřed váhavě, ale když ji Harm svou teplou dlaní pevně sevřel a vedl ke dveřím, přestalo jí to připadat nemístné, směšné. Nechala Harma, aby udělal, co uzná za vhodné. Aspoň pro tuto chvíli se jím chtěla nechat vést, cítit, že je součástí jeho života. Harm obě dovedl ke dveřím a potom pustil ruku Mac, aby mohl zaklepat. Dřív, než se ale stačil dotknout mosazného klepátka, dveře se samy otevřely. Mac a Mattie hleděly do tváře staré paní, plné vrásek kolem očí a rtů. Ty oči, které se na ně ale usmívaly, byly tak vlídné a mírumilovné, že žádná z nich ani na okamžik nezapochybovala, že ty vrásky jsou vrásky smíchu. Náhle pocítily k Harmově babičce tak ohromnou náklonnost, jako by ji znaly celý život. Rty staré paní se roztáhly do širokého úsměvu. Rozpřáhla náruč. „Harmone, chlapče.“ Její hlas byl sametový a stejně vlídný jako celé její vzezření. Harm pustil i Mattie a poslušně se sklonil, aby ho mohla obejmout a políbit na čelo. „Ahoj, babičko. Strašně rád tě zase vidím,“ usmál se na ni Harm. „Dost, že se taky ukážeš, ty…“ zahrozila s úsměvem ukazováčkem ve vzduchu. „Babi, chtěl bych ti představit…“ Jakmile Harm ustoupil ze dveří a ještě než stačil dopovědět větu, stará paní ho přerušila. „Ty musíš být ten poklad, o kterém mi Harm vyprávěl. Pojď ke mně.“ Mattie nejistě pohlédla na Harma a přistoupila ke staré paní. Ta vzala její tvář do dlaní. „Holčičko, tebe Harmonovi seslalo samo nebe. Třeba ho naučíš úctě k rodině a odradíš od těch jeho krkolomností,“ loupla okem po Harmovi. „Jsem Mathilde Grace Johnson,“ představila se Mattie, ale sotva se nadechla, Harmova babička ji přerušila. „Budu ti říkat Mattie, ano? Vím, Harm říkal, že své jméno nemáš ráda,“ usmála se na Mattie, pohladila ji po zádech a už nedočkavě nakukovala za Harma. Harm ustoupil na druhou stranu a pobídl Mac. „Děvče, vy jste učiněný anděl,“ spráskla Harmova babička ruce. Mac nejistě vystoupila kupředu a podala staré dámě ruku. „Sarah MacKenzie, Harmova…“ „Těší mě, Sarah Rabb,“ mrkla na ni spiklenecky stará dáma. „Ale že si Harm umí vybrat,“ poznamenala významně a na zkoušku. Harm si odkašlal. „My jsme jen kolegové, pracujeme stolu,“ vyjádřila se rychle Mac a nadšení staré paní trošku opadlo. Znovu nespokojeně loupla očima po Harmovi a nesouhlasně mlaskla. Pak se ale zase usmála a zajiskřilo jí o očích. Mac bylo rázem jasné, po kom ten Harm vlastně je. „Aspoň jsem to zkusila. Tak pojďte už dovnitř, ať vám nevystydne oběd,“ usmála se na ně a ustoupila ze dveří. Sotva vešli, zavřela za nimi a předběhla je překvapivě čiperným krokem. Mac mrskla po Harmovi významným pohledem a ten jen pokrčil rameny, ale než se stačili vzpamatovat, Mattie i Sarah byly pryč. Harm jí položil ruku na záda. „Tak pojďme, ať nám to nevystydne,“ pousmál se a oba vešli do jídelny. Jakmile je do nosu udeřila vůně připraveného jídla, žaludek Mac se znovu ozval. Tentokrát se ozval i Harmův. Mac na něj významně pohlédla a Harm se zatvářil provinile, potom se ale oba zasmáli. „No tak, kde se šouráte?“ napomenula je Sarah a oba obrátili pohled k prostřenému stolu, kde už seděla Mattie a právě se hladově vrhla na vrchovatý talíř, který jí babička podala. Mac nehleděla na přítele, rychle zasedla ke stolu a Harm jí byl v patách. „Pečivo nebo brambory, zlato?“ zeptala se Mac stará dáma. „Brambory, prosím,“ vyhrkla nedočkavě Mac. Sarah před ni položila talíř a popřála jí dobrou chuť. Mac se hladově pustila do jídla. Stará paní jim naservírovala šťouchané brambory s pečeným masem na zelenině, bylo to skvělé a nádherně vonělo. Harma se jeho babička ani na nic neptala, dala mu jinou zeleninovou směs s kousky sójového masa, kopec brambor a přisunula ošatku s křupavým voňavým pečivem. Harm se na ni jen usmál a už bagroval také. Stará paní si sama naložila na talíř jídlo a ještě než zasedla, donesla skleněný džbán s ovocnou šťávou. Každému nalila do skleniček a potom, jakmile se ujistila, že všem chutná, se sama pustila do jídla.
Harm vydechl a utlumil říhnutí. Sarah se na něj pohoršeně podívala, ale Mac měla taky co dělat, aby jí jídlo nelezlo i ušima. Jen Mattie trpělivě držela talíř u mís a čekala, až se jí přidá. Harm na ni udiveně pohlédl, ale ona se jen olízla a udivený pohled mu vrátila. Pak pohrdlivě pohlédla na jeho talíř, odfrkla si, a jakmile jí ten její v rukou ztěžkl, spokojeně si ho položila před sebe a chopila se příboru. „Máte dost?“ pohlédla Sarah starostlivě na Mac a na Harma. „Až příliš,“ usmála se Mac. „Bylo to skvělé, paní Rabb,“ dodala. „Takhle mi neříkejte, děvče, nemám to příjmení ráda. Říkejte mi buď babi, nebo Sarah,“ poučila ji. Mac se zazubila. „Jen pokud mi budete tykat, Sarah,“ dodala. Sarah se jen usmála a zvedla skleničku se šťávou, aby si s Mac připily na to tykání. „Pomůžu ti s nádobím, babi.“ Harm vstal, ale Sarah mu položila ruku na paži. „Klid, hochu, zvládnu to sama,“ ujistila ho. „Ne, já ti pomůžu, babi,“ zahuhlala s plnou pusou Mattie, pak se ale zarazila, polkla a zatvářila se nejistě. „Pokud ti tak můžu říkat,“ dodala. „A kdo jiný by mi takhle měl říkat, než moje pravnučka?“ mrkla na ni stará dáma. Mattie se zazubila a pusu si znovu naplnila vrchovatou lžičkou. Harm jen zakroutil hlavou nad tím, jak se Mattie cpe. „Že se k tomu nádobí tak ženeš, než jsem vám doma zapojil myčku, radši ses tam ani neukázala a většinu času ses zdržovala u mě,“ poznamenal a Mattie jen pokrčila rameny. „Domácí strava dělá divy,“ poznamenala Mac s úsměvem na rtech. „Jdu vytáhnout tašky z auta a pokusit se vyčistit ten flek,“ rozhodl se Harm a znovu se postavil. „Půjdu ti pomoct,“ zvedla se Mac, ale Harm jí položil ruku na rameno a zase ji posadil. „V pořádku, Mac, zvládnu to,“ ujistil ji. „Běž se třeba projít po okolí,“ navrhl jí. „Anebo si prohlédni dům,“ přidala se Sarah s úsměvem. „Dobře,“ souhlasila Mac a sáhla po sklenici, aby se napila. Harm odešel a Sarah začala sklízet ze stolu. Mac se tedy nakonec zvedla a zamířila do chodby, kterou sem přišla. Dubové dveře zůstaly pootevřené a bylo slyšet práskání dveří od auta, jak Harm vytahoval tašky. Naproti nim se nacházelo masivní dřevěné schodiště. Mac přišlo hloupé jít tam okukovat a tak zamířila do otevřených nalevo od hlavních dveří. Vešla do prostorného obývacího pokoje, sladěného v béžových a červených barvách. Naproti sedačce byl velký kamenný krb a na jeho římse zarámované fotografie. Mac neváhala ani minutu a už u nich byla. Brala jeden rámeček po druhém do rukou. Na jednom stála žena s mužem po boku. Měla na sobě nádherné svatební šaty, nejspíš krémové – těžko říct, fotka byla černobílá. Muž po jejím boku byl urostlý a velmi podobný Harmovi. Ale Mac si byla jistá, že oči a úsměv má Harm po babičce, i když si byl s dědečkem podobný. Pomyslela si, že všichni muži v Rabbovic rodině jsou si podobní jako vejce vejci. Položila rámeček a vzala do ruky druhý. Asi tříletý chlapec na houpacím koníkovi. Mac se musela rozesmát, určitě Harm nebo jeho otec. Opatrně rámeček položila na místo, ale další už nebrala do rukou. Zaujalo ji něco jiného. Na protější stěně, vmáčknutý mezi dvěma masivními knihovnami, visel obraz. Mac k němu přešla. Mohl být namalován tak tři, čtyři roky zpátky, odhadovala podle Harma. Stál s jednou rukou na rameni Sarah sedící pod ním. Ačkoliv neměli moc společných rysů v obličeji, byl Harm své babičce skutečně neuvěřitelně podobný. Tak zaujatě hleděla na rysy, které někdo učeným pohybem vykreslil temperou na papír, že za sebou ani necítila přítomnost někoho dalšího. Když osoba promluvila, nadskočila. „Tohle nechala babi nakreslit po mém povýšení na podvelitele. Máma chtěla, abych tam byl v uniformě, ale stará paní uniformy z duše nenávidí. Takže jsem tam v civilu.“ „Ale tvůj dědeček byl také letec, ne?“ zeptala se Mac, když se probrala z počátečního šoku a pohodila hlavou směrem k svatební fotografii na krbu. Harm přikývl. „Ale taky ztroskotal s letadlem. Zemřel. Nebyla nadšená, když se dal táta taky k Námořnictvu a když jsem se pro to rozhodl já, řádila jako tajfun.“ „Babiččin mazánek?“ poškádlila ho Mac. „Tak nějak,“ připustil Harm a se zadostiučiněním sledoval, jak Mac dvakrát po sobě kýchla, až se jí vlasy rozlétly kolem hlavy. „Vsadím se, že už Mattie v kuchyni očkuje, aby ji ani nenapadlo jít k Námořnictvu nebo Pěchotě,“ dodal potom a Mac se usmála, vyštrachala kapesník a vysmrkala se. „Mám tě provést po domě? Nebo po okolí?“ zeptal se Harm náhle. Mac chvíli přemýšlela a nakonec kývla. „Ráda bych se podívala do městečka.“ Harm se usmál.
„Dobře, řeknu to babi a půjdeme,“ řekl a odešel z obývacího pokoje. Mac zamířila za ním, shánět se po svých zavazadlech. Měla v plánu Harma přemluvit, aby ji vzal na pláž, k té zátoce. Chtěla se tam podívat, to místo ji přitahovalo jako magnet. No a od moře nejspíš půjde chlad a tak si potřebovala vzít ještě tu teplou mikinu, co měla v tašce. Harm se objevil ve dveřích do jídelny. „Hledáš naše věci? Dal jsem je pod schody, protože babi nepočítala s tím, že nás přijede tolik. Řekla, že je tu mám nechat, dokud nenachystá pokoje. Ale počítám, že budeš chtít k moři, takže si vezmi aspoň tohle. Není to sice na molo, ale zahřeje,“ usmíval se a podával jí vlněný svetr v tmavě modré barvě. „Díky,“ usmála se na něj a skousla, že ji naprosto prokoukl. Uvázala si svetr kolem pasu a Harm už jí otevíral dveře. Společně vyšli do vlažného podzimního větříku a zamířili kolem auta po pěšině dolů z kopečka. „Tak kam půjdeme? Ono se to nezdá, ale městečko je poměrně velké. Můžeme se stavit někde na limonádu, nebo – jak se tak na tebe dívám – na čaj…“ Harm se smíchem uhnul loktu Mac, který vyrazil šťouchnout drzého letce do žeber. „No anebo to jen obejít a usadit se na pláži. Anebo…“ Harm se zatvářil tajemně a pohodil hlavou směrem k lesíku. Mac vyprskla smíchem. „Budeme lovit medvědy?“ Harm se naoko urazil. „Když jsi taková, tak tě nikam nevezmu. Když tak koukám na to tvoje zlomené zápěstí…“ prohlásil. Teď se zase naoko urazila Mac. „Není zlomené, jen naštípnuté.“ „Říkala jsi, že je zlomené,“ svraštil obočí Harm. „Zlomené, naštípnuté… není to jedno?“ zabručela Mac. „Není. Ví to Chegwidden?“ „No samozřejmě, že ví, doktor mu přece volal,“ ohradila se Mac. Harm svraštil obočí. „Ale Coates říkala, že doktor říkal, že máš to zápěstí zlomené.“ „Asi aby mi zabránil jít zase pracovat, kvůli té celkové únavě, jak to charakterizoval. Nemůžeme změnit téma?“ Mac začínala být netrpělivá. Harm si povzdechl. „Dobře. Takže to vezmeme městečkem?“ zeptal se a Mac kývla. Sundala si z boků svetr a oblékla si ho. Ihned ji udeřila do nosu Harmova vůně. Uhladila si svetr na těle a shledala, že jí je směsně velký. Byl pletený na Harmova ramena a vypracovanou postavu a na ní visel jako na věšáku. Ale hřál, a to bylo hlavní. Když pohlédla na Harma, všimla si, že se usmívá. Chtěla se usmát taky, ale do cesty jí přišlo kýchnutí. A další. Po těle jí přeběhl mráz a popotáhla. Radši veškerý úsměv vzdala. „A co jsi mi vůbec chtěl ukázat v tom lese?“ zeptala se. „Medvědy,“ odvětil Harm a oba dva se znovu rozesmáli. *** „Páni! Kolik jsme toho vůbec ušli?“ zeptala se Mac, když s Harmem těžce vyšlapovali do kopce zpět k domu. „Dost,“ zafuněl Harm a zvedl k očím ruku s hodinkami. Dřív, než ale stačil identifikovat čas, ozvala se Mac. „Půl šesté,“ prohlásila a vysmrkala se. Harm spustil ruku a hvízdl. „To je rekord, takhle dlouho jsem to ještě neprocházel,“ poznamenal a Mac na jeho popíchnutí zareagovala přesně tak, jak čekal. Prvotřídním šklebem. „Máš s sebou maroda, co se nesmí moc přepínat, tak na to pamatuj,“ poučila ho. Harm se jen usmál. Společně dospěli ke dveřím do domu a vešli dovnitř. Sotva Harm dovřel dveře, už u nich byla Mattie. „Hádej, kde budu spát?“ zeptala se a zlomyslně se pochechtávala. „Nevím…“ zamračil se Harm, ale jeho tón prozrazoval, že něco nekalého tuší. „Ve tvém starém pokoji,“ odpověděla Mattie a zazubila se. Harmovi vyprchala z obličeje všechna barva. „Mattie, zlatíčko, už můžeš nahoru!“ ozvala se shora Sarah. „Ne, Mattie…“ kvíkl varovně Harm, ale Mattie se jen zazubila a vyletěla po schodech nahoru rychlostí silvestrovské rachejtle. Harm se zatvářil zděšeně a vystřelil nahoru za ní. Mac chvíli nic nechápala, ale když se ze shora ozval šílený výbuch smíchu, jehož autorkou byla Mattie a Harmovo zoufalé zavytí doprovázené zvoláním: „No ták, byla jiná doba!“, rázem pochopila a začala se pochechtávat. „Babi, proč jsi ji sem pouštěla?!“ „Ale no tak, chlapče, smích prodlužuje život. Aspoň vidíš, jaká hrůza byl tenhle pokoj pro mě.“ „Ale to není fér!“ zaskučel Harm. Mac vyprskla smíchem a chtěla se nahoru vydat také, ale pak si to rozmyslela. Všimla se dveří na zahradu v chodbě za schodištěm. Jako hypnotizovaná se tam vydala. Otočila skleněnou koulí na dveřích a otevřela je; roleta, visící na prosklené části zaťukala na okno. Mac prošla do zahrady. Pokud bylo okolí i dům pohádkové, potom zahrada byla sídlem bohů. Spousta stromů, záhonů, posezení… Na jedné straně se táhla kamenná zeď, v jejímž středu byla dřevěná vrátka. Mac nevěděla, kam vedla, ale ani ji to prozatím nezajímalo. Nádhernou
zahradu osvětlovala zlatavá záře slunce, které se pomalu, ale jistě sklánělo k obzoru. Mac si to namířila do odlehlého konce zahrady na druhé straně od zídky, který trošičku vybočoval z obdélníkového tvaru zahrady. Zamířila do kulatého výklenku, ze kterého byl nádherný výhled na zátoku a zelené kopce. Vydechla. Slunce se odráželo v klidné mořské hladině. Byla to dech beroucí nádhera. Mac klesla na lavičku, která stála pod břízkou u nízké zídky, která oddělovala zahradu od svahu. Sedla si až na konec lavičky a opřela ruce o zídku, na spojené dlaně položila bradu. Seděla dlouho, neuvědomujíc si chlad přicházející noci, a sledovala, jak se slunce kloní za obzor, zlatavá záře se měnila na oranžovou, měděnou… Celý kraj dostával ještě pohádkovější nádech. Byla v ráji, teď to věděla. Vyhodila nohy na lavičku, schoulila se a opřela hlavu o kmen břízky. Jen na chvíli zavře oči, jen na chvíli, aby ji neuniklo, až se slunce svalí za obzor a uvidí světlušky, o kterých jí Harm po cestě vyprávěl. Sotva zavřela oči, lehký večerní vánek ji začal unášet do světa snů. *** Harm začínal být nervózní. Byl před domem, u zátoky, prohledal celý dům a Mac nikde nenašel. Jak tak stál v chodbě a přemýšlel, pohled mu padl na dveře na zahradu. Polila ho úleva, vzápětí se na sebe ale naštval. Proč ho to jen nenapadlo dřív? Chvíli přemýšlel, jestli sám sobě dokáže šlápnout na nohu tak silně, aby ho to bolelo, ale nakonec to vzdal a vešel na zahradu. Venku se rozhlédl, a když nenašel Mac na dohled, neomylně zamířil do oblíbeného koutku staré paní. Okamžitě spatřil Mac schoulenou na lavičce v jeho starém svetru. Připlížil se k ní a chtěl na ni bafnout, ale když spatřil, jak se jí pravidelně zvedá hrudník, upustil od toho. Rázem zjihl a opatrně se posadil vedle ní. Chvíli pozoroval, jak spí. Věděl, že pokud je Mac jen v polospánku, když na ni bude upřeně civět, probudí se. Zkoušel to minutu, dvě… Ale Mac stále klidně spala. Byla nádherná. Posledních pár rudých paprsků, které vykukovaly za obzorem, házely na její tvář barevné odlesky. Nos měla ještě červenější. Harm se usmál a trošku se otřásl chladem. Uvědomil si, že pokud tu Mac nechá, asi ještě víc prochladne a to nebylo dobré. Ale na druhou stranu neměl to srdce ji budit. Vypadala tak krásně, tak klidně. Natáhl ruku a pohladil ji přes prsty. Zachvátily ho smíšené pocity. Bylo krásné se jí dotýkat, dotýkat se její kůže a nevidět přitom ten smutný pohled jejích čokoládových očí. Pohled, který vyslovil otázku, na kterou nedokázal odpovědět, a nenáviděl ji. Tiše si povzdechl, vstal a přistoupil k Mac. Jednou rukou jí vklouzl pod kolena, druhou objal její záda a vzal ji do náruče. Nadhodil si ji tak, aby se mu lépe nesla a Mac se zavrtěla. Čekal, že se probudí a pak to bude asi trošku trapas, ale ona mu jen obtočila ruce kolem krku a spala dál. Harm se pousmál. Lépe se mu teď nesla a ušetřila ho vysvětlování a významných pohledů. Kráčel jako novodobý americký rytíř se svou paní – s odřeným nosem a oděnou ve velice neforemném a nepřitažlivém svetru – v náručí a po cestě mu docházelo, že se z tohohle romantického aktu asi stejně stane fraška, protože je dost dobře možné, že se mu dveře do domu zabouchly. Jaká to teprve byla úleva, když zůstaly pootevřené. Harm statečně zvedl jednu nohu, takže veškerá váha jeho a Mac zůstala na druhé, a vložil špičku boty mezi dveře a jejích rám. Opatrně je odkopl a rychle se postavil na obě, aby nespadl. To už by se Mac zcela jistě probudila. Otočil se z boku a proklouzl dovnitř. Jakmile se dostal k úpatí schodů, uslyšel, jak dveře samy cvakly. Podíval se na schody a potom na klidnou tvář Mac, ze které viděl jen kousíček, protože ji tiskla k jeho krku a funěla mu za tričko. Byla sice štíhlá, ale sakra se pronesla. Harm se zhluboka nadechl, popřál si hodně štěstí, poděkoval si za přání a vrhl se na výstup. Nutno podotknout, že jakmile vylezl vzhůru, připadal si, jako by pokořil Mount Everest. Snadno našel dveře do jejich ložnice; Sarah je nechala otevřené, aby Mac neměla problém najít správné dveře. Harmovi se to teď náramně hodilo. Vbalancoval do pokoje, co nejopatrněji položil Mac do čerstvě povlečené postele a zhroutil se vedle ní. Dýchal jako tuberák a nohy měl jako z olova. Normálně by mu to nedělalo problém, ale v nohách měl dneska dost našlapáno. Mac se pohnula, schoulila se do klubíčka a podložila si polštář rukou. „Za tohle chci revanš, mariňačko,“ zabrblal, těžce vstal a sundal Mac tenisky, potom ji přikryl peřinou přehozenou přes zadní čelo postele a protáhl se v zádech. Vzal noční košili Mac, přehozenou přes staré houpací křeslo v rohu pokoje a přehodil ji na místo, kde původně byla peřina Mac. Došel ke skříni, kde už Sarah vybalila jejich věci a vzal si své boxerky a tílko. Popravně nepočítal, že s ním Mac pojede, protože balil, ještě než za ní šel a úplně zapomněl přibalit si nějaké tepláky a tričko. Nenapadlo ho to. Bál se, že teď bude vypadat asi pěkně perverzně, protože přiléhavé boxerky toho skutečně moc nezakryjí. Nic s tím ale už nemohl udělat, staré pyžamo po dědečkovi skutečně nechtěl. A tak za sebou potichu zavřel dveře pokoje a zamířil dolů do sprchy. Kdyby se osprchoval v koupelně u ložnice, asi by Mac ten proud vody vzbudil.
Jakmile se osprchoval, zamířil rychle po schodech nahoru, a když už byl za rohem, ozvala se ze spodu Sarah. „Harme?!“ Harm se zarazil, přitiskl ke zdi tak, aby byla vidět jen hlava a vykoukl. „Ano, babi?“ zazubil se. Sarah se zamyslela, jestli se nevrátil čas a jestli Harm zase neschovává nějakou rozbitou vázu, ale pak jen pohodila hlavou. „Harme, snad nechceš jít s dámou – svojí kolegyní – do postele v boxerkách?“ založila ruce na prsou a pozorovala, jak Harm zrudl až po kořínky vlasů. Vytasila věc, kterou schovávala za zády a v ruce se jí houpaly celkem moderní tepláky. Harm se odlepil od zdi a s pošramoceným egem sešel vzpřímeně do přízemí, kde si od babičky vzal tepláky, políbil ji na čelo a chtěl zase odejít, ale Sarah zakroutila hlavou.
„To si to hned neoblečeš? Běhat takhle po domě před dámou a dítětem…“ zakroutila hlavou s hraným pohoršením. Harm uspořádal pohřeb zbytku své hrdosti a začal se soukat do kalhot. Jakmile si je navlékl, zjistil, že mu jsou nejméně o dvě čísla větší. Sarah stála spokojeně vedle něj a usmívala se, ruce založené na prsou. Harm pochopil, o co tu jde, ale mlčel. „Děkuji ti, babi,“ odpověděl poslušně. „Dobrou noc, chlapče.“ Na tváři jí stále hrál úsměv. Harm ji políbil na čelo. Odebral se do schodů, ale jakmile položil nohu na první schod, otočil se. „Ale já a Mac – “ „Dobrou.“ „My spolu vážně – “ „Dobrou noc, Harmone.“ Harm si povzdechl a začal se usmívat také. Jak si Sarah Rabb něco vezme do hlavy, jen tak jí to nikdo nerozmluví. „Dobrou noc, babičko,“ odpověděl a zamířil do schodů. Když byl v půli a otočil se, stará dáma už tam nebyla. Harm pomalu vylezl schody a zamířil na druhou stranu od jejich pokoje. Vešel k Mattie a zůstal stát u dveří, díval se, jak spokojeně spí. Pomalu k ní došel, přikryl jí nahá ramena a pomyslel si, že jí měl důrazněji připomenout, že začíná podzim. Nakonec Mattie políbil na čelo a opustil podkrovní pokoj. V ložnici své a Mac opatrně obešel postel a lehl si tak, aby se matrace moc neprohnula a neprobudilo ji to. Zachumlal se do přikrývky a otočil se k čelem k ní. Tvář jí ozařoval měsíc a klidně oddechovala. Jen se pousmál a zavřel oči. Ani ne za minutu spal. *** Mac pomalu otevřela oči. Zůstala hledět do koruny vysokého stromu, která hrála všemi barvami. Na postel, ve které ležela, přes okno dopadaly paprsky ranního slunce. Mac se jen pousmála, ale pak si něco uvědomila. Polštář pod hlavou se jí pravidelně třese. Bu-buch, bu-buch, bu-buch… Mac přes něj přejela rukou a shledala, že z něj sálá lidské teplo. Její dlaň zaznamenala strukturu vypracovaného mužského břicha a prsou. A jakmile Mac trochu rukou pohnula, ucítila něčí stisk na rameni. Pootočila hlavu a spatřila Harmovu ruku, obtěžkanou jeho oblíbenými prsteny. Srdce se jí rozbušilo leknutím, ale potom se začala usmívat. Harm něco zamumlal, mlaskl, zachrochtal a spal dál, jen jeho ruka sklouzla z ramena Mac a zůstala lehce opřená o její záda. Mac měla co dělat, aby se jí břicho nezačalo třást zadržovaným smíchem. Opatrně se nazvedla na loktu a pohlédla mu do tváře. Spokojeně oddechoval a ze spánku se trochu usmíval. Rty se jí roztáhly do sentimentálního úsměvu. Povzdechla si a opatrně vstala tak, aby ho neprobudila. Harm se přetočil na bok a vytáhl si pokrývku od pasu k ramenům, podložil si hlavu dlaněmi, které si položil na řádně zmuchlaný polštář a spal spokojeně dál. Mac si pomyslela, že jeho spaní by občas chtěla mít. Zvedla se, protáhla a rozhlédla po pokoji. Vůbec si nepamatovala, jak se sem dostala. Poslední, co se jí vybavovalo, bylo slunce zapadající za obzor. Všimla si, že je stále v džínech a Harmově svetru. Zrak jí sklouznul na zadní čelo postele, přes které byla přehozená její košile. Polkla a vzala ji do rukou, přemýšlejíc, kam ji schovat. Skutečně nepřemýšlela nad tím, že by mohla spát v jednom pokoji, ba dokonce v jedné posteli, s Harmem. Takže ten dlouhý, saténový a krajkový nesmysl musela někam schovat a doufala, že si vzala ty tepláky. Zamířila ke skříni a opatrně ji otevřela. Uprostřed byla ramínka a po stranách fochy. Jedna strana byla zaplněná Harmovým oblečením a na druhé bylo vyskládáno v úhledných komíncích její. Jestli tohle všechno udělal Harm zatímco spala, nějak se mu bude muset odměnit, napadlo ji s úsměvem. Jeho starost byla dojemná. Mac schovala košili úplně dozadu a vytáhla si čisté tričko a mikinu. Všimla si, že dveře na její straně postele jsou pootevřené a za nimi vykukují krémové kachličky. Jelikož nevěděla, kde je tu druhá koupelna, zamířila do této, zavřela se tam a zamkla. Rozhlédla se kolem. Koupelna byla zjevně nově zrekonstruovaná. Bylo v ní umyvadlo, záchodová mísa oddělená vkusnou přepážkou od zbytku koupelny a potom sprcha. Mac se zatvářila zničeně. Jak se má sprchovat s rukou v sádře? Doma měla vanu, tam to šlo celkem lehce, ale takhle? Nakonec si rezignovaně povzdechla a napřed zamířila na malou, potom se začala svlékat. Jakmile byla nahá, rychle vklouzla do sprchy. Kachličky ji studily do nohou a na těle jí vyskočila husí kůže. Jednu ruku nechala trčet ven ze sprchového koutu, aby sádru nenamočila a hudrovala, že jí to doktor mohl také jen zafixovat. Naředila si vodu a nastrčila kapkám tvář. Cítila, jak se pod vlažným proudem pomalu probírá.
Když vyklouzla osprchovaná, s mokrými vlasy a připravená do dalšího dne, Harm ještě pořád zařezával jako medvěd. Jenom pobaveně zakroutila hlavou a vyklouzla z pokoje. Sešla dolů ze schodů a zahnula do jídelny. „Dobré ráno, Sarah,“ pozdravila vesele starou dámu. Sarah jí úsměv oplatila. „Dobré. Jakpak ses u nás vyspala?“ navázala rozhovor. „Skvěle, jako už dlouho ne. A rýmu už mám skoro pryč,“ odpověděla. „Pomůžu vám,“ nabídla se a vzala Sarah z rukou nůž a chleba. „Myslela jsem, že budeš spát stejně dlouho, jako oni dva, tak jsem to ještě nestihla připravit.“
„Vždyť to přece nevadí, ráda pomůžu,“ ujistila ji Mac a rovnala ukrojené krajíce do ošatky. „Máš radši maso, nebo marmeládu?“ zeptala se Sarah a mířila k lednici. „Nejradši bych si dala oboje, jestli to nevadí.“ „Samozřejmě, že ne.“ Sarah začala na velký talíř rovnat šunku a plátkový sýr. Potom vytáhla z lednice misku s nakrájenou zeleninou a doprostřed talíře dorovnala měsíčky rajčat, plátky okurky spolu s hranolky papriky. Vzala od Mac ošatku a obě věci odnesla na stůl. Vrátila se, dala Mac vaničku s máslem a marmeládu, pak si však uvědomila, že Mac má zraněnou ruku. „Omlouvám se – “ „Ne, to je v pořádku,“ usmála se Mac, stiskla skleničku s marmeládou mezi paží a břichem a donesla to tak ke stolu. Sarah zalila konvici horkou vodou, nechala čaj vyluhovat, přecedila a odnesla konvici ke stolu. Ukázala Mac na druhou konvici s kávou, a když bylo vše na stole, obě zasedly. „Kávu nebo čaj?“ zeptala se. „Obojí,“ znovu odpověděla Mac a Sarah jí nalila do obou hrnků, které byly nachystány. Mac si natřela krajíc chleba máslem a naplácala na to jahodovou marmeládu, potom se do něj hladově zakousla. „Vybalila jsem ti tašku, snad to nevadí.“ Mac se zarazila. „Vy?“ „Ano. Zmizeli jste s Harmem na dlouhé odpoledne a předpokládala jsem, že se vrátíte až tak pozdě, ale chápu, jestli ti vadí, že jsem se hrabala – “ „Ale ne, Sarah, vůbec ne, jen mám téměř od té chvíle, co jsme se vrátili, okno a myslela jsem, že to udělal Harm.“ Tvář Sarah se rozjasnila. „Můj vnuk je sice velice vnímavý, ale věř mi, že tohle by ho nenapadlo,“ povzdechla si při vzpomínce na Harmův noční úbor, ve kterém chtěl natančit do postele. „Díky, aspoň tím nemusím ztrácet čas. Je tu strašně krásně,“ usmála se spokojeně Mac a zakousla se do krajíce tak mohutně, že se jí prodloužila ústa o dobré tři centimetry linkou másla a marmelády. Ani si toho nevšimla a baštila dál. Sarah se jen potutelně usmála a napila se čaje. Ve dveřích do jídelny se objevil Harm, protáhl se a mohutně zívl. Jakmile zastrčil břicho a svaly se mu napjaly, poněkud větší tepláky mu sklouzly téměř až ke kolenům. Mac si málem obličej řádně vymáchala v namazaném chlebu a Sarah nevěděla, jestli dřív plakat nad vnukovou neohrabaností, nebo se smát jako její jmenovkyně. Mac momentálně brečela smíchy nad svým krajícem chleba a byla ráda, že polkla, než se Harm předvedl, jinak by se asi zadusila. Harm se bleskurychle oblékl a zajel za stůl vedle Sarah, rudý jako ředkvička. „To bylo hezké, chlapče. Předvedeš nám ještě něco?“ otázala se suše Sarah a nalila Harmovi čaj i kávu. Osladila ji jednou kostkou a pohlédla s pozvednutým obočím na stále rudého Harma. „Ale nohy máš moc hezké, Harme. Přímo na minisukni,“ rýpla si Mac. Harm jí předvedl svůj oblíbený škleb, který si hrál na úsměv, a potom se mu oči rozzářily. „Nová rtěnka, Mac?“ poznamenal. Mac se zatvářila nechápavě, ale potom se dotkla prsty tváře a na špičkách jí ulpěla lepivá marmeláda. Honem si ji utřela a hřbet ruky olízla. „Dáma za každých okolností,“ přisadil si ještě Harm a Mac na tváři vykouzlila úsměv. „Samozřejmě. Sice mi ještě nespadly kalhoty, ale učím se.“ Teď už musela zasáhnout Sarah. „No tak, při jídle se nemluví,“ skočila do jejich hádky. Harm sáhl po krajíci chleba a Mac po svém hrnku, stále se ale aktivně probodávali pohledy, napůl provokativními a napůl škádlivými. „Jak ses vyspal?“ zeptala se Sarah Harma. „Skvěle, babi, jak jinak. Mattie už vstala?“ zeptal se. „Nevstala, ještě to potrvá. Už jsem se bála, že jste se uložili k zimnímu spánku.“ prohlásila stará dáma. „Co budete dělat dnes?“ zeptala se. „No, Harm mi slíbil něco v lese,“ zakřenila se Mac. „Aby sis ze mě zase utahovala? To určitě.“ Harm se zatvářil nedostupně a zvedl si hrnek s kávou k ústům. Po tváři Mac se rozlil šibalský úsměv. „Půjdu vzbudit Mattie,“ prohlásila významně a zvedla se od stolu. Sotva zahnula ze dveří jídelny ke schodům a nohu dala na druhý, někdo ji chytil zezadu kolem pasu, zatočil se s ní a položil ji zpět na podlahu. Na jejím místě teď stál Harm a ve vzduchu mával ukazováčkem. „Ne-e, já to udělám.“ Chytil si konce tepláků a takto je drže spěchal do schodů. Mac měla pocit, že ji smích snad roztrhne, téměř se popadala za břicho. Byl to pohled pro bohy.
Otočila se a zamířila opačným směrem. Ve dveřích byl ještě klíč; odemkla a vyšla na zápraží. Bylo už deset hodin ráno, ale vzduch ještě pořád voněl rosou. Mac čím dál víc zjišťovala, že se děsí dne, kdy její dovolená skončí. Moře, přírodu, pohodu, klid a Harma – všechno, po čem poslední dobu toužila, měla na dosah ruky. Tak trochu ale věděla, že všechno zase ucukne a zmizí v mlze povinností a poslušnosti strýčku Samovi. Založila ruce na prsou a zaklonila hlavu, aby si prohlédla nebe. Pluly po něm mraky a sem tam prolétl nějaký pták. Kromě toho se ve vzduchu vznášely lístky ze stromů a na modrém pozadí krásně kontrastovaly. Chvíli přemýšlela, co bude dělat. Přemýšlet nad Harmem jen v boxerkách a tílku? Ještě by se zase mohla začít litovat. Jít se projít do městečka? Ne, tam už byla, to zaprvé a zadruhé, všichni tam na ni koukali jako na rajče v záhonu okurek. Neušlo jí, jak si mezi sebou tetky, mladé maminky a staří mládenci, se kterými se Harm se všemi znal, špitali, když je viděli jít spolu v družném hovoru. A pak si Mac na něco vzpomněla – na ta vrátka ze zahrady. Ta, co vypadala jako vrátka do pohádky. Otočila se na patě a vrátila se do domu. Všichni tři ještě pořád seděli v jídelně a živě diskutovali. Proklouzla kolem dveří a opatrně vyšlapala schody nahoru, aby si vzala svou mikinu. Takto oděná se potom vrátila po schodech dolů, téměř přilepená na zábradlí se okamžitě stočila směrem ke dveřím na zahradu. Došla k nim, opatrně je otevřela a proklouzla jimi na zahradu. Zavřela je za sebou, sešla z kamenné cestičky a zamířila měkkou trávou k vrátkům. Nebyla zavřená na závoru, jen je dlouho nikdo neotevíral. Mac zatlačila na správném místě a branka povolila, ač trochu zavrzala. Kousla se do rtu a pohlédla do oken, jestli si jí nikdo nevšiml. Přes záclony ale právě viděla, že Mattie smetla rukou hrnek a Sarah vyskočila, aby to uklidila. Mac rychle proklouzla vrátky a přivřela je za sebou, dovřít už nešly. Od nich vedla vyšlapaná pěšinka dolů po srázu, do údolí, kterým protékala tenoučká říčka. Mac se vydala po cestičce dolů. *** „Vážně mě nechcete s sebou?“ zeptal se Harm a když Sarah a Mattie zakroutily záporně hlavou, udělal smutný kukuč. „Byl bych hodný.“ „Ne, Harme. Ty sis svou chvilku slávy užíval dost dlouho, ne? Je čas uvést jako členku Rabbovic rodiny Mattie,“ utřela ho Sarah. „Neboj, Harme, nebudu o tobě vykládat, že nosíš žluté trenky se slony a prasátky,“ zahihňala se rozpustile Mattie a aby si Harma udobřila, pověsila se mu na krk a dala mu pusu na tvář. „Děkuji moc, že jsi mě sem vzal, Harme, moc si toho vážím,“ šeptla a vrátila se zase k Sarah. Společně odcházely po cestičce dolů do města. Harm se jen pousmál a zavřel dveře od domu. Zajímalo ho, co tu bude dělat. Mac se zase někam vytratila jako pára nad hrncem. Kdyby s ní chtěl od včerejšího večera strávit chvilku, musel by si ji k sobě přivázat ocelovým lanem. Ale kam vůbec šla? Zamyšleně vyšel na zahradu a přemýšlel, když mu padl pohled na vrátka v kamenné zdi. Jak rád tudy kdysi utíkal a teď? Teď už byl na tohle blbnutí u říčky moc starý a pak se musel poohlídnout po Mac – moment. Harm došel blíž k vrátkům a všiml si, že jsou pootevřené. Rty se mu roztáhly do ďábelského úsměvu. „Osudová chyba, mariňačko,“ poznamenal do ticha kolem a zaběhl si domů pro bundu a pevné boty. Potom se pustil na sestup za vrátky. *** Harm kráčel lesem. Pěšinka od vrátek ze zahrady mu už dávno zmizela a pod nohama ji vystřídal mech. Jak zjišťoval, Mac proti němu měla náskok. Ještě pořád jí nebyl v patách, ale byl si jistý, že šla tudy. Komu by se chtělo lézt po strmém kopci z údolí říčky? Rozhodně ne někomu, kdo má porouchané zápěstí a kdo se šel jen projít. Mac přece neměla důvod utíkat… Najednou ho popadl strach. Co když… dnes v noci, když se vzbudil, leželi s Mac na boku a on ji objímal. Jestli se takhle vzbudili, asi to mohlo vypadat trochu… Snad se mu kvůli tomu nevyhýbá. Bůhví, co jí stará dáma napovídala, než vstal. Měl svou babičku moc rád, miloval ji, ale Sarah Rabb měla někdy ve zvyku brát věci příliš do svých rukou. Bohužel ani vojenské předpisy neustoupí před její tvrdohlavou hlavou. Harmovo cvičené ucho něco zachytilo. Co to… To se mu snad zdá? Odkdy jsou v lese rusalky? Popošel směrem, odkud se zpěv ozýval. Celkem snadno ten hlas poznal. Slyšel ho křičet o pomoc, spiklenecky šeptat, popichovat, silně si získávat pozornost a respekt posluchačů, poroty i nižší šarže, ale zpívat, takhle v tichu… Ne. A byl okouzlen. Jako lapen zpěvem bájných Sirén šel po hlase. „…when the night has been too lonely and the road has been too long, and you think that love is only for the lucky and the strong, just remember in the winter far beneath the bitter snows…“ Mac si ho všimla a zmlkla, tváře jí zrůžověly studem. Složila ruce na prsou a nervózně se kousla do rtu, hledíc do země. Harm stál, jako by ho vytesal z kamene a postavil na náměstí, dokonce i lesní kvítí, které mu rostlo u nohou, tomu zjevu dopomáhalo. „Co tu děláš?“ zeptala se nakonec Mac, když už ticho trvalo příliš dlouho. „Já… uhm, jak je to dál?“ zíral na ni a nemohl se přinutit myslet na cokoli jiného. Píseň mu pořád zněla v uších, jemný hlásek Mac se zvučně nesl vzduchem, i když dotyčná už dávno zpívat přestala. „Stejně… neznáš začátek – nebo jsi ho slyšel?“ Ani nevěděla jak, ale zorničky se jí výhružně zúžily. „Ne, neslyšel. Vážně, já jen… hledal jsem tě a pak… Nevěděl jsem, že umíš takhle krásně zpívat…“
„Nebudeme o tom mluvit, ano?“ Mac přistoupila k němu. „Já jsem se jen zapomněla, je tu vážně krásně…“ „To je.“ Harm se konečně trochu vzpamatoval. „Ale ještě nikdy mě to nepřimělo ke zpěvu,“ dodal potom žertem. „Díky bohu,“ neudržela se Mac a jen ucouvla, když po ní švihl očima, ve kterých se zaleskly rošťácké plamínky. „To se nedělá, povyšovat se na někoho jenom proto, že neumí zpívat!“ křikl bojovně a rozběhl se proti Mac. Mariňačka neváhala a s výskotem vzala nohy na ramena. Ladně přeskakovala kameny a větvičky, ale Harma se jí nedařilo setřást. „Já tě stejně doženu!“ ozval se za ní Harmův hlas, silně poznamenaný smíchem. „Tím chechtáním se zbytečně vyčerpáváš,“ popíchla ho znovu. Ucítila, že je jí už v patách, že zrychlil. Začala se odrážet silněji a očima vyměřovala, kudy by zahnula, aby ho zmátla. Podle stromů poznala, že se země prudce svažuje dolů. Možná by to mohla otočit a tak Harma zmást. Zamhouřila oči a začala vyměřovat, na drobnou chvíli si dovolila trošku nepozornosti. Harm se zachoval jako pravý lovec, pár kroky srovnal jejich pozice a čapl Mac kolem pasu. Trošku se lekla, ale vzápětí se rozesmála, protože Harmovy ruce šimraly. Harm ji se smíchem otočil k sobě. „Příště trochu statečnosti, když už něco řekneš, Mac, nebo ti zazpívám.“ Mac se rozesmála ještě víc a z legrace do něj šťouchla. Tímhle zdánlivě jednoduchým pohybem se ale trochu zaklonila, což bylo pro udržení jejich rovnováhy osudové. Než si to uvědomili, Mac couvla o tři kroky dozadu a nohou se propadla do spadaného listí a měkkého mechu, právě na hranu toho svahu, kterého před tím hodlala tak chytře využít. Harm nabral balanc, ovšem místo, aby ho nabral na opačnou stranu, převážil se samozřejmě na Mac a najednou v objetí váleli sudy dolů. Mac tak stačila strčit ruku v sádře mezi jejich těla, aby sádru nezlomila, nebo nepraštila sebe či Harma do hlavy. Harm zaskučel, když se jejich pohyb zastavil jeho zády o strom. Mac se posadila a vyplivla rozdrcené suché listí spolu s jehličím. Starostlivě pohlédla na Harma. „Jsi v pořádku?“ zeptala se a pomohla mu do sedu. „Jsem, jen je to trochu naražené,“ ujistil ji. Mac na něj chvíli zírala, jako by mu nevěřila, ale potom se pousmála. Ono se ukáže, jestli to je vážné a jestli ze sebe nedělá jen hrdinu. *** Jakmile je stará dáma viděla, spráskla ruce. „Co jste proboha dělali?“ vyhrkla. Harm se pokusil o úsměv a dokulhal k babičce, dlaň si drže na naraženém místě na zádech. „Nic, jen jsme uklouzli,“ mávl rukou a prokulhal kolem ní do jídelny, kde se se syknutím usadil, možná spíš zhroutil na židli. Mac se na Sarah jen usmála a prošla kolem ní ke schodům, cestou se zahlédla v zrcadle. Vyděsila se a rychle si začala z vlasů vybírat listí a jehličí. Sarah jen zakroutila hlavou a potom zamířila do jídelny. „Donesu mast a promasíruji ti to, šikulo. Nevím, co vás v té armádě učí, pořád jsi někde ve vzduchu, a když se náhodou dotkneš země, hned se zmrzačíš,“ hudrovala a prošla do kuchyně. „Ano, babičko…“ zahuhlal Harm s očima v sloup a rezignovaným výrazem. Vzápětí dostal hadrem po hlavě. „A neodmlouvej,“ přisadila si Sarah. Harm semkl rty k sobě a ani nesykl, když na naražené místo Sarah vytlačila tubu ledové masti. *** Mac zuřivě kartáčovala mokré vlasy ve snaze z nich dostat to, co neodešlo při sprchování. Kalhoty si zničila flekem od smůly a tak teď musela vytáhnout ty tepláky, které si schovávala na spaní. Na jednu stranu se toho hrozila, ale na druhou stranu jí útěchou mohlo být aspoň to, že Harm s naraženými zády nebude mít ani pomyšlení na hloupé vtípky na její adresu. Mac si z kosmetické taštičky vytáhla gumičku a vlasy stáhla do roztomilé štětinky, protože s jejich délkou se to culíkem ani nedalo nazývat. Vyšla z jejich pokoje a v zamyšlení stanula přímo proti schůdkům a dveřím Mattiina pokoje. Nervózně bubnovala prsty do kliky. Má, nebo nemá? Zvědavost byla nakonec silnější. Mac věděla, že Mattie je dole a hraje s Harmem Člověče, nezlob se, takže se nejspíš nahoru nedostane. A i kdyby, nešla šmejdit do pokoje Mattie, ale do starého Harmova pokoje. Zvědavost ji sžírala od toho, co o něm slyšela. Vydala se tedy otevřít třináctou komnatu. Rychle přešla chodbu, pár schůdků vzala po dvou a opatrně otevřela dveře do pokoje. Vklouzla dovnitř a zavřela je za sebou; zůstala opařeně stát. Na stěnách byly vylepeny plakáty; nedivila se, že tam našla třeba Queen, Deep Purple… ale vedle toho byly vylepeny fotografie Harma. Na několika byl Harm pokaždé s jinou dívkou, na další s matkou, babičkou, s jinými muži, se psy, kočkami… Ale jedna ji obzvláště zaujala. Byla větší než ostatní, téměř velikosti plakátu. Byl na ní Harm v uniformě kadeta, ruku měl kolem ramen dívky vedle sebe. Než si Mac uvědomila, že je to Diane, chvíli myslela, že kouká do své tváře před několika lety. Oba měli tváře od ucha k uchu a vypadali šťastně. Harmovi to neuvěřitelně slušelo. Mac přimhouřila oči a studovala nápis, načmáraný lihovou fixou šikmo v pravém rohu fotky. Nakonec šla blíž, protože rukopis to byl strašný. Chvíli jí trvalo, než to přečetla, a když začala číst, stejně musela polohlasem, aby slova lépe vnímala. „Drahý Harme, ačkoliv si to vůbec nezasloužíš, tak Ti přeji ke složeným proužkům… zkouškám,“ zamračila se Mac a četla dál, „aby nebyly poslední úspěšně složené a taky, aby se Ti všechno podařilo, jako tyto zkoušky. Jestli jednou budeš mít děti, tak syna rozhodně nepojmenovávej po sobě, udělej mi to k vůli. To dítě by si to nezasloužilo.“ Mac se usmála, když přejela pohledem
rozšklebený ksichtík, který tam Diane nakreslila. „Naše cesty se nikdy nerozejdou úplně, Tvá Diane. P.S.: Dcera by se mohla jmenovat Harmony…“ Mac se pousmála, ale pak se najednou cítila trapně, byla to Harmova čistě osobní věc. Otočila se na podpatku a chystala se odejít, ale stanula tváří v tvář usmívající se staré dámě. „Věděla jsem, že tě nachytám na švestkách,“ prohlásila Sarah tónem, jako kdyby právě vyhrála jackpot. V ruce držela velkou zaprášenou krabici. „Tohle je pro tebe,“ řekla a natáhla ruku. Mac si krabici vzala, položila ji na postel a chtěla začít rozvazovat mašli, ale Sarah jí položila dlaň na ruku. „Ne tady, drahoušku, až doma, udělej mi to k vůli a já na tebe neřeknu, kde jsem tě našla.“ Oči staré paní se zaleskly rošťáctvím a rty se roztáhly do úsměvu. Mac se také usmála. „Dobře. A děkuji,“ dodala a vzala krabici do náruče. Sarah se na ni jen usmála a pohladila Mac po tváři. Potom obě společně vyšly z pokoje. *** „Táhneš,“ pronesl Harm ospale a odtrhl oči od šachovnice, začínaly ho bolet. Mattie přikývla a začala šachovnici studovat poněkud pozorněji, než dosud. Situace pro Harma vypadala dost žalostně a Mattie si nemohla vybrat, kterou figurku mu sebrat dřív. Měla podezření, že Harm se vůbec nesoustředil. Nutno podotknout, že její podezření bylo zcela pravdivé. Harm každou chvíli mrkl za sebe na Mac a Sarah, které seděly vedle sebe, prohlížely si alba a smály se. Tvář Mac každou chvíli ozářilo zlatavé světlo z krbu, pokaždé s jinou intenzitou a pokaždé, když se rozesmála a přimhouřila oči, Harmovo srdce roztávalo. „Táhneš…“ ďoubla do něj Mattie a Harm se otočil na šachovnici, chvíli na ni hloupě civěl, než Mattie zaklonila hlavu na stranu a zkoumavě na něj pohlédla. „Nad čím přemýšlíš, vždyť ti zůstala poslední figurka,“ prohlásila. Harm po jejích slovech začal hře věnovat plnou pozornost. Chvíli hleděl na šachovnici, potom na Mattie, zúžil zorničky a nakonec šachovnici bleskurychle otočil, přivlastňuje si armádu černých figurek. „Héééj, to je podvod!“ vypískla Mattie, vyskočila ze židle a vrhla se na Harma, prsty ho píchala do žeber a snažila se ho zrazit ze židle. Harm se ji se smíchem snažil držet co nejdál. Mac vzhlédla a pobaveně to sledovala. Stará paní ani nezvedla oči od fotek a poznamenala: „Mattie, zkus to do těch zad,“ poznamenala. „Díky, babi,“ zafuněla se smíchem Mattie a Harm se začal bránit. „Ne, tam ne, zase to začne bolet jako čert,“ zvolal a nakonec se mu podařilo stylem raněného hrdiny Mattie utéct a zbortit se na sedačku vedle Mac. Mattie si odhrnula vlasy z čela, pohlédla na šachovnici a s výrazem královny pronesla: „Stejně jsem vyhrála.“ Vyplázla na Harma jazyk a rychle se utekla schovat za babičku, když se Harm začal shánět, co by po ní hodil. Položila staré paní bradu na rameno a pohlédla na fotku, kterou držela v ruce. „To je nějaká móda fotit děcka na nočníku?“ zeptala se. Sarah se zasmála. „Kdo je na tom nočníku?“ naježil se Harm a Mac se rozesmála. Zazvonil telefon. Sarah odložila album a krabici s fotkami, které měla na klíně a zamířila ho zvednout. „Neboj, námořníku, nic kromě roztomilé košilky s vyšitým káčátkem není vidět,“ ujistila ho Mac a opřela se vedle něj. „Děkuji, že jsi mě sem vzal. Rýmu mám pryč a vážně si to tu užívám,“ pousmála se na něj, pokrčila nohy, přitiskla kolena k hrudníku a objala je. „To já taky, Mac… a víc, než kdy jindy,“ dodal potom a prstem jí jemně přejel přes ruku. Udělal to i přes to, že nejspíš uvidí v milovaných očích ten pohled, který mu trhal srdce na kousky. Nic takového tam ale neviděl, oči Mac zůstaly veselé. Usmála se na něj a byl by jí úsměv oplatil, kdyby ho Sarah nezavolala k telefonu. Neochotně a neohrabaně vstal a vzal si sluchátko. Rázem se jeho skvělá nálada propadla kamsi hluboko do minulosti. Jakmile oslovil volajícího, i nálada Mac byla ta tam, pěkně si pospíšila, aby dohnala tu Harmovu. „Admirále, pane? … Ne, nerušíte… Cože?! Ale já… Rozumím, pane… Tak zítra odpoledne, pane. Dobře. Dobrou noc.“ Harm pomalu položil sluchátko a v celém obývacím pokoji bylo slyšet jen praskání dřeva v krbu. Ticho po pár souživých minutách přerušila až Sarah. „Já ti říkala, nedávej se k armádě. Neposlouchal jsi, teď to máš,“ přisadila si a otočila se k naštvané Mattie. „Už vidíš, proč jsem ti říkala, aby tě ani napadlo hlásit se k nim? Veškeré tvé pocity a starosti musí stranou před rozmary velitele.“ „Nejsou to rozmary, babi,“ zasáhl naštvaně Harm. „Nedá se nic dělat, Sarah, co jsme si vybrali, to máme,“ prohlásila Mac a její tón napovídal, že to myslí skutečně ve všech smyslech, které její věta měla. Večer, který dosud probíhal příjemně, se najednou táhl strašně dlouho. ***
Harm se v noci vyspal sakra špatně. Naražená záda ho bolela zase stejně jako včera, dokonce si od Mac nechal pomoci s nakládáním tašek do auta. Mac na něj pohlédla a položila mi ruku na předloktí. „Budu řídit, ano?“ Harm kupodivu ani moc neprotestoval; měl automat, ten se dá řídit i s jednou ruku, a představa dalších několika hodin v autě v neustálém střehu mu mírně řečeno cuchala nervy. Zaklapl kufr, předal klíče Mac a společně se vraceli k Sarah, které visela Mattie na krku a loučila se s ní. „Uvidíš, že co nejdřív přijedeme, babi, o to se postarám, neboj.“ „Ho-hou, asi se mám na co těšit, že?“ usmál se Harm, když zaslechl Mattiina slova. Mattie se jen usmála, objala babičku naposledy a Sarah ji políbila na obě tváře. „Měj se krásně, andílku,“ usmála se. Mattie přikývla. „Ty taky, babičko,“ řekla a zamířila k autu. Potom přišla na řadu Mac, sklonila se ke staré dámě a objala ji. Sarah vzala její tvář do dlaní, jako při příjezdu, a políbila ji na čelo. „Jsem strašně ráda, že jsem vás poznala, madam Rabb,“ řekla naprosto vážně Mac a vzala její ruce do dlaní. „Já mnohem víc, holčičko. Dávej mi na toho letce pozor, ano? Tobě jediné jsem ochotná ho svěřit.“ A jako věta Mac včera večer, měla i tahle věta mnohem hlubší význam. A Mac ho pochopila, usmála se na starou dámu a ještě jednou ji objala. „Nashledanou, Sarah,“ rozloučila se Mac, tak nějak cítila, jak se jí derou slzy do očí. Zamířila k autu a cestou si nadávala do hňupinky. Co blázní, vždyť se sem určitě ještě někdy podívá! Sedla do auta, strčila klíčky do zapalování a ve zpětném zrcátku pozorovala, jak se Harm loučí s babičkou. *** Mac vylezla z vany, hodila na mokré tělo župan a s ručníkem ve vlasech zamířila do obývacího pokoje. Pohled jí okamžitě zavadil o krabici od Sarah na konferenčním stolku. Pomalu k ní přešla, zahodila ručník, klekla ke stolku a začala rozvazovat mašli. Nedočkavě sundala víko a odhrnula hedvábný papír. Zůstala hledět na šaty. Na překrásné svatební šaty. Okamžitě se zase cítila jako u Sarah, jakoby stála u krbu a držela v rukou svatební fotku Harmových prarodičů. Přejela prsty přes hedvábnou látku a potom si všimla složeného papíru, zastrčeného na boku u šatů. Vytáhla ho, rozevřela ho a začetla se. „Harmon vyjádřil pocit, že se Ti ty šaty líbily. Pokud je to tak, doufám, že jsem Ti udělala radost, pokud ne, udělej staré paní radost Ty a nech si je. Nechci tím nic říct, nic naznačovat… Chtěla jsem jen, abys věděla, jak jsem Ti vděčná za to, co pro mého vnuka znamenáš. Tyhle šaty mě provázely začátkem mé cesty nádherným, ač krátkým životem s milovaným mužem. Zbytečně jsem promeškala dva roky váháním, zda je to správné, milovat jej. A proto, ať už Tvé srdce patří komukoliv, dej mu ho. Život je příliš krátký na to, abys mohla váhat. P.S.: Harm ‚Sarah‘, své letadlo, koupil před třemi lety. Podle mě pojmenoval svou první motorku, takže myslím, že se ohledně letadla inspiroval jinde…“ Mac dočetla a setřela hřbetem ruky slzy z tváří. Psaní pečlivě třesoucími prsty složila a dala do krabice, kterou pak s posvátnou úctou zavřela a znovu obvázala mašlí. Zůstala klečet u stolu a přemýšlela. Potom se zvedla tak odhodlaně, jako už dlouho ne, vzala si papír a pero a začala psát. *** „Dobrý den, pane, a vůbec všichni,“ pozdravil Harm, když vešel do zasedačky. „Pane? Jak bylo na dovolené?“ usmál se Bud. „Dobře, Bude – pšík!“ Harm své roztomilé ukončení věty ještě jednou zopakoval. „Zdravíčko, veliteli. Sednete si už?“ ozval se Chegwidden a pohlédl na něj přes své brýle ve tvaru půlměsíce. „Ano, pane,“ přikývl Harm a sedl si, vzal kapesník a hlučně se vysmrkal. Ostatním neušlo, jak se pohybuje prkenně. „Stalo se vám něco, pane?“ zeptal se starostlivě Bud. „Jen jsem upadl, nic vážného,“ ujistil ho Harm a Chegwidden zahájil poradu.
Dveře od zasedačky se otevřely a zevnitř se začali trousit první důstojníci. Harm vypadal obzvlášť vycucle, ale jakmile spatřil Mac, jako by ožil. „Co ty tu, nemáš ještě dva dny dovolené?“ zeptal se a posmrkl. Mac se jen usmála a pohodila hlavou. „No, rozhodla jsem se ji ukončit dřív a donutila doktora přiznat admirálovi, že si moje zranění trochu přikrášlil. A taky tě nemůžu nechat ve štychu, rýma může jednoho pořádně zhuntovat.“ „Tohle mi oplácíš, že?“ zasmál se Harm a mimoděk pohlédl na její ruku, která byla už jen lehce zafixovaná. Zaujala ho obálka, kterou držela v prstech. „Copak to je?“
„Dárek. Jako poděkování za ty nádherné dny u tvé babičky. Ale jen, když mi povíš, co jsi mi chtěl ukázat v tom lese. Odpověď, že medvědy, naprosto neberu,“ varovala ho s úsměvem. „Chtěl jsem ti ukázat jeden nádherný koutek lesa, ale dřív, než jsem ti ho stihl ukázat, zabrala si ho nějaká divoženka ke svému zpěvu,“ mrkl na ni. Mac se usmála a znovu nepatrně zčervenala. „A když už jsme u toho, ty mi také dlužíš ještě jednu odpověď,“ řekl. Mac se jen usmála. „Nedlužím,“ prohlásila s ďábelským jiskřením v očích. „To není fér, otočila jsi šachovnici,“ namítl. „A zrovna ty mi máš nejméně co vyčítat.“ Harm se nadechl, aby jí odpověděl, ale Mac ho předběhla a podala mu obálku. „Musím zajít za admirálem, zatím se měj, námořníku.“ „Ty taky, mariňačko,“ zmohl se jen na rozloučení a zůstal hledět na obálku ve své ruce.
Celé odpoledne byl jako na trní a když konečně zapadl domů, začal obálku otevírat. Doslova ji nedočkavě roztrhl a překvapeně hleděl, když z ní vypadlo CD. Pohlédl do ní a našel v ní zastrčený přeložený papír. Vytáhl ho, nechávaje CD bez povšimnutí. Rozevřel papír a začetl se. „…lies the seed that with the sun’s love in the spring becomes the rose…“ Chvíli hleděl na jediný řádek, napsaný úhledným písmem své Mac, koukal jako zařezaný, a pak se začal pomalu usmívat. Vzal CD a šel k CD přehrávači, pak si ale všimnul, že je to DVD. Změnil tedy směr a zamířil k DVD přehrávači. Vsunul DVD dovnitř a otevřela se mu spousta fotek z oslavy narozenin malého AJe. Byly to jen ty s ním a Mac. Na konci našel jednu zvukovou stopu. Spustil ji a zaposlouchal se. Tělem se mu rozlilo příjemné mrazení a krásný pocit v srdci. Nezáleželo už na tom, jak moc a čím byli od sebe s Mac děleni, ani jak jsou ty překážky, kterých bylo příliš mnoho, obtížné. On už věděl, že nakonec jejich růže vykvete.
Some say love, it is a river that drowns the tender reed, some say love, it is a razer that leaves your soul to bleed, some say love, it is a hunger, an endless aching need… I say love, it is a flower and you its only seed.
