V šamanově domě bylo nezvykle plno. Šaman, Maladan, Berin, Palaray a dva jeho zranění stopaři. Všichni leţeli na velmi pohodlných lůţkách ze zvířecích koţešin. Někteří rytíři a válečníci byli natolik zvyklí na neustálou pohotovost, ţe v některých případech zbroj nesundávali ani kvůli spánku. Při případném poplachu by ji mohli potřebovat a oblékání by je zbytečně zdrţovalo. Maladan a Palaray byli celou dobu vzhůru a spánek jen předstírali. Palaray byl ve své elfské zbroji a Maladan měl svou lehkou koţenou zbroj. Šaman a stopaři se snaţili spánek jen předstírat, ale chvílemi usínali. Zato Berin chrápal s plnou parádou a na rozdíl od ostatních, kteří na sobě, krom šamana, měli zbroje, se Berin nebál jít spát jen v kalhotách a bílé košili. Berin byl sice zkušený mazák, avšak spoustu věcí bral na lehkou váhu. Jeho povaha byla v tomto směru zvláštní, ale vţdy mu to procházelo. Maladan po něm hodil malou dřevěnou misku, aby přestal chrápat. Berin ze spaní zamlaskal, otočil se na bok a spal dál, naštěstí uţ ale nechrápal. Palaraye to maličko uklidnilo, protoţe
alespoň mohl lépe slyšet okolní zvuky, které by mohly prozradit přítomnost toho, na co tu čekali. Čas běţel a s kaţdou další minutou byli všichni čím dál nervóznější a ospalejší. Maladan a Palaray se drţeli vcelku dobře, uţ byli na dlouhé hodiny beze spánku zvyklí. Ale stopaři byli velmi vyčerpaní na to, aby se spánku úspěšně bránili a šaman měl také své problémy, proč usínat. Jen Berin si spokojeně spal. Kaţdý stín, který se pohnul, okamţitě upoutal něčí pozornost, vţdy to však byly stíny, které vznikaly od světla loučí hlídek, které kolem domu procházely. Jak světlo procházelo místností, tak se stíny zviditelňovaly a pohybovaly se tak, jak šlo světlo. Nejděsivější byly stíny u stropu od nosných trámů střechy. Vtom si Maladan všiml, ţe jeden stín neodpovídá tvaru ničeho, co tím směrem mohlo být. Tam nahoře měly být jen trámy, ale tohle nebyl stín ţádného trámu. Maladan dál předstíral spánek a snaţil se vypátrat, co je to za stín. Zpoza jednoho trámu se na něj něco dívalo. Postava zahalená v černé kápi a plášti tam byla přikrčená za pilířem a čekala jako dravec číhající na kořist. Zakuklenec však věděl, ţe byl odhalen. Jeho počínání bylo ale zcela chladné a přesto, ţe jeho úmyslem bylo zůstat neodhalen, nezdálo se, ţe by ho tento neúspěch vyvedl z míry. Prohlédl, ţe skoro všichni tam dole spánek jen předstírají, věděl, ţe Maladan se na něj dívá, stejně jako věděl, ţe Maladan je také jediný, kdo si jej všiml. Trpělivě čekal na Maladanovu reakci a Maladan zase čekal, co udělá ten tam nahoře. Byla to situace, kdy ani jeden nechtěl jednat dřív neţ soupeř, aby neudělal ţádnou chybu. Maladanovi přeběhl mráz po zádech, kdyţ si pomyslel, ţe mohou být sledováni celý den a nikdo z nich si toho ani nevšiml. Sahal pomalu po svém meči a chystal se vyběhnout. Nepřítel se ani nepohnul. Klečel tam na trámu a jen jeho šatstvo se maličko hýbalo, kdyţ zavál slabý průvan. „Tak pojď!“ zařval Maladan, v mţiku byl na nohou a mečem mířil na místo, kde před chvílí viděl tu postavu. Během vstávání ale na zlomek vteřiny zaměřil zrak na deku, kterou ze sebe shazoval, a kdyţ se podíval zpět na trám, postava uţ byla pryč. Všichni okamţitě pochopili, co se děje. Dokonce i Berin se probudil a rozespale se rozhlíţel, co se stalo. Palaray vstal a tasil meč. „Co jsi viděl?“ ptal se.
„Je to asi člověk nebo něco, co je člověku podobné. Je to oblečené v černém plášti s kápí přes hlavu.“ popisoval Maladan narychlo, co mají hledat, a rozhlíţel se po trámech, jestli něco nezahlédne. Palaray se postavil k Maladanovi zády a hlídal druhou stranu. Berin a stařešina běţeli zapálit co nejvíc loučí a stopaři seděli na zemi, odkud se rozhlíţeli po místnosti, zda to nezahlédnou. Zpoza sloupu se mihlo ostří a Berin jen těsně uhnul, kdyţ dýka s břinknutím narazila do kovového stojanu na louč. Postava vyběhla ze stínu a zuřivě bodala a sekala. Berin byl však na trpaslíka překvapivě pohyblivý a všem útokům se vyhýbal, i kdyţ měl co dělat, aby to vůbec stíhal. Palaray i Maladan se rozeběhli trpaslíkovi na pomoc. Palaray odrazil jeden sek mířený na Berina a přitáhl tak soupeřovu pozornost na sebe. Berin vyuţil volné chvilky a doběhl si pro své kladivo. Zabiják bez větších potíţí odráţel a vyhýbal se útokům dvou zkušených válečníků. Berin uţ běţel na pomoc, kdyţ se ozvalo zašustění pláště a vedle Berina na zem dopadl další vrahoun s kápí, který seskočil odněkud ze stropu. Stopaři se uţ neudrţeli a vyběhli téţ na pomoc. Ten méně poraněný tam byl dřív, ten druhý kulhal na nohu, ale znal svou povinnost. „Stráţe!!! Pomoc!!!“ volal stařešina a hledal něco na policích. Našel to. Malá lahvička s obsahem třpytivě ţluté barvy. Vrhnul ji po nepříteli, lahvička se rozbila a na nepřítelově plášti se usadil ţlutý prach, který po chvilce začal doutnat, aţ nakonec vzplál. Zabiják se oháněl jak proti Berinovi a stopařům, tak se i snaţil ze sebe plášť shodit. Berin se rozmáchl kladivem a minul. Zabiják uskočil stranou ke sloupu a vyšplhal po něm zpět ke stropu. Nahoře, kdyţ měl klid, ze sebe rychle svlékl plášť a pustil ho dolů. Planoucí plášť dopadl na kůţe a ty začaly hořet. Do domu vtrhly orkské hlídky spolu s několika elfy. „Támhle je!“ ukazoval Berin na uprchlíka. „Noste vodu!“ volal stařešina. Bylo to moc věcí najednou. Několik elfů běţelo na pomoc Palarayovi a Maladanovi. Lučištníci začali ostřelovat vraha na trámech a zbylí běţeli ke studni pro vodu. Ozvalo se zapraskání dřeva. Vrah bez pláště prorazil střechu z dřevěných prkének a utekl ven. Část vojáků se ho jala pronásledovat. Někteří zdatní lezci se pokusili vyšplhat po sloupech a vydat se vrahovou cestou, ostatní vyběhli ven dveřmi a spustil se lov v ulicích. První zabiják usoudil,
ţe proti takové přesile nestačí. Kopnutím odrazil Palaraye, vyhnul se Maladanovu seku a vyskočil na sloup a dál, aţ se dostal ven také. „Co jsou sakra zač?“ pokládal si otázku Berin. „To netuším. Ale musí se jim nechat, ţe jsou skutečně dobří.“ obdivoval Maladan dovednosti tajemných protivníků. Palaray šplhal po sloupu nahoru a Maladan s Berinem vyběhli ven. Stařešina a stopaři zůstali a pomáhali hasit poţár. Oheň uţ zachvátil několik sloupů, kudy musel Palaray projít, aby se dostal střechou ven. Musel přeskakovat z trámu na trám, aby se ohni vyhnul a co nejbezpečněji prošel. Maladan s Berinem se rozhlédli po ulici a zahlédli skupinku elfských vojáků, která pronásledovala jednoho zabijáka. Vyběhli za nimi. Několik elfů se za zabijákem hnalo po střechách, zbytek běţel ulicemi. Palaray byl o několik střech pozadu, ale nebylo to na škodu. Zabiják totiţ nečekaně změnil směr a Palaray si mu nadběhl. Maladan se pokoušel odhadnout, kudy bude zabiják prchat a zkrátil si cestu postranními uličkami. Maladan doběhl k dřevěnému přístřešku u kovárny a tušil, ţe zabiják bude určitě utíkat tudy. Přístřešek byl na jedné straně připevněn ke zdi kovárny a na druhé straně stál na dvou dlouhých nohách. Maladan jednu z noh podrazil a šel k druhé. Kdyţ viděl, jak uprchlík běţí po střechách a chystá se ke skoku na přístřešek, věděl, ţe to vyjde. Usekl mečem i druhou nohu a kdyţ vrahoun na přístřešek dopadl, ten se i s ním okamţitě zřítil. Za okamţik po něm doskočil do zbytků přístřešku i Palaray. Všichni tři se vrhli na zabijáka a snaţili se ho spoutat. Potřebovali ho ţivého, pokud se od něj chtěli něco dozvědět. Při rvačce mu Berin stáhl kápi a všichni se na moment zarazili. Čekali, ţe to bude člověk, někdo od sekty úkladných vrahů. Ale tohle člověk nebyl. Tmavě šedá kůţe s lehkým nádechem bleděmodré, vlasy jako popel, oči s červenou duhovkou a delší špičaté uši jako elf. Jen co se vrahoun dostal na nohy, tak se bez větších potíţí z jejich drţení vymanil a prchal dál. Trojice se ho pokoušela pronásledovat, ale marně. Zanedlouho se dostal přes hradby a tam uţ by ho stejně nechytili. Podle zvuku v ulicích Maladan soudil, ţe ten druhý také utekl. „Co tohle bylo zač?“ doţadoval se Berin odpovědi, ale Maladan toho věděl stejně málo, jako on. Jen Palaray měl určité podezření. „To není moţné… To přece nemohli být…“ snaţil se popřít myšlenku, která se mu honila hlavou.
„Co? Co myslíš, ţe to bylo?“ ptal se Maladan, kdyţ viděl, ţe Palaray něco tuší. „Ne, to není moţné, to nemohli přece být oni…“ zdráhal se Palaray věřit „Temní bratři jsou zpět…“ odpověděl a na mysli měl stín silných obav.
