ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY

ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY

ÚSES v Moravskoslezském kraji



1 ÚSES 04



1.1 Historie 06



1.2 ÚSES je ...



1.3 Pojetí ČR, typy dokumentací







07



1.3.1 Koncepční a oborové dokumentace





08



1.3.2 Územně plánovací dokumentace





10



1.3.3 Ostatní dokumentace – projekty ÚSES, plány pozemkových úprav 11



2 ÚSES v Moravskoslezském kraji

12



2.1 Historie a současnost

14



2.2 Dostupná data











15



2.3 Realizace











17



3 Jak dál 28



3.1 Obecné povědomí











30



3.2 Les, les, … les?











31



3.3 Metodika vymezování a reálná praxe







32



3.4 Jednoznačnost vymezení









33



3.5 ÚSES a migrační koridory









33



4 Praktická doporučení pro realizaci

36



5 Tipy kam pro informace

40





07











ÚSES je úžasný fenomén České republiky, v nadšení stvořný a pak průběžně zatracovaný i propagovaný, přehlížený i podporovaný. Cesta k nemalým zdrojům prostředků i věčně hladové dítě. Důmyslná koncepce i vědecký „nesmysl“. Každopádně ale jedna z mála reálných šancí současné krajiny.

Následující stránky vznikly na základě praktických zkušeností s ÚSES v Moravskoslezském kraji.

1 ÚSES

04

01 ÚSES

05

Územní systém ekologické stability, tedy „ÚSES“, je jednou z cca 150 ekologických sítí světa. Propracovaností metodiky, pevným zakotvením v legislativě i množstvím vynakládaných prostředků se řadí ve světovém měřítku mezi nejpreciznější koncepce svého druhu.

1.1 Historie Úvahy o tom, že intenzivně využívanou krajinu je potřeba nějakým způsobem stabilizovat, se u nás častěji objevují od 70. let. Na jižní Moravě tehdy vznikají první návrhy vymezení ekologicky významných prvků, poprvé se objevuje řešení formou sítě biocenter a biokoridorů. Myšlenka vytvoření ekologické sítě se ujala. Na počátku 80. let zahájil činnost tvůrčí tým „Kostra ekologické stability“. Postupně byly ujasňovány metodické otázky vymezování, vedle stále propracovanějších řešení pro dílčí území jižní Moravy byly zpracovány i první hodnocení a návrhy pro celý kraj i celou Českou republiku. V roce 1990 byl vytvořen územní generel nadregionálního ÚSES pro území ČR, o rok později i pro území Slovenska. Pro další osud ÚSES bylo zásadní přijetí zákona o ochraně přírody a krajiny v roce 1992. V euforické atmosféře porevolučních změn se podařilo územní systémy ekologické stability významně ukotvit v legislativě. Navazovat mělo přijetí bližších prováděcích předpisů, ale trvalo několik let, než se podařilo obecná ustanovení zákona doplnit alespoň neoficiální metodikou. Byla vydána v r. 1995 pod názvem Rukověť projektanta místního ÚSES a dodnes je základním, obecně uznávaným metodickým materiálem k vymezování ÚSES. O rok později byl již jako oficiální územně plánovací podklad vydán Územně technický podklad nadregionálního ÚSES. Vymezení nadregionálních biocenter a biokoridorů bylo zpracováno s finanční podporou Nizozemské vlády v rámci vymezování nadnárodní ekologické sítě EECONET (European Ecological Network). Až nyní bylo možné zkoordinovat dosud individuální vymezování sítě v jednotlivých regionech. Počátkem 90. let byly v zemědělské krajině východní Moravy první prvky ÚSES účelově vysazeny. Byly to biokoridory v okolí Vracova, Strážnice a Křižanovic. Experi-

06

mentální výsadby lesních pásů měly ověřit nejvhodnější způsoby zakládání a péče o porosty. Vývoj dodnes v několikaletých intervalech sleduje a vyhodnocuje Lesnická fakulta v Brně. V dalších letech realizací přibývalo již po celém území republiky především díky dotační politice státu, který výsadby v krajině trvale podporuje. Jen z Operačního programu Životní prostředí bylo za 5 let jeho existence na realizaci ÚSES uvolněno přes půl miliardy Kč.

1.2 ÚSES je ... ÚSES je ekologická síť založená na ostrovní teorii. Čím jsou ostrovy větší a méně vzdálené, tím více druhů organismů na nich nalezne podmínky pro trvalou existenci, tím lépe jsou schopny odolávat stresům. V člověkem přeměněné kulturní krajině jsou za „ostrovy“ považovány plochy přírodě bližší, než je jejich okolí. Jsou základem pro zachování a dlouhodobou udržitelnost přírodních procesů a druhové rozmanitosti v krajině. ÚSES vybírá z těchto ploch a podle potřeby je doplňuje do uceleného systému relativně ekologicky stabilních území, která příznivě ovlivňují okolní, ekologicky méně stabilní krajinu. Systém tvoří plochy trvalého, stabilního prostředí – biocentra a jejich propojení – biokoridory. Doplňující význam mají roztroušené krajinné segmenty, tzv. interakční prvky. Parametry sítě, tj. limitní rozlohy, vzdálenosti, požadované vlastnosti jednotlivých částí, jsou stanoveny dohodnutou metodikou.

1.3 Pojetí ČR, typy dokumentací Základní ustanovení o ÚSES jsou obsažena v české legislativě, zejména v zákonu č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny a související vyhlášce Ministerstva životního prostředí (MŽP) č. 395/1992 Sb. Zákon přiděluje kompetenci vymezovat ÚSES, vždy pro jednu konkrétní úroveň, ministerstvu životního prostředí, krajským úřadům a obcím s rozšířenou působností. Dále by de jure měly existovat tři základní typy dokumentace ÚSES: generel, plán a projekt.

07

Generel by měl zhodnotit situaci v širším území, zjistit potenciály ploch, hlavní vazby, migrační směry, limity. Na základě analýzy by pak měl navrhnout základní schéma uspořádání prvků ÚSES, tj. jejich rozmístění a směry propojení, pro optimalizaci funkcí krajiny. Pro řešení bližších podrobností je určen plán ÚSES. V něm by na základě informací o aktuálním využití konkrétních ploch mělo být rozmístění prvků upřesněno, vymezeny by měly být vlastní hranice jednotlivých prvků. Detaily vymezení by se pak měl zabývat projekt ÚSES. Hranice prvků řeší v podrobnosti parcelní mapy. Zabývá se vlastnickými poměry, vhodností výkupů, navrhuje investiční zdroje pro realizaci. Obsahuje také vlastní realizační projekt založení prvku a plán jeho budoucího managementu. Realita vymezování ÚSES se od původní představy poněkud liší. Původně uvažovaná první úroveň vymezování, generely ÚSES, prakticky neexistuje. I základní podklady jsou poměrně konkrétní a mají charakter spíše plánu ÚSES. Podle závaznosti a způsobu užití lze dokumentace rozdělit na koncepční, územně plánovací a ostatní.

žito jednotného celorepublikového značení, prvky ÚSES jsou zařazeny do skupin typů geobiocénu. Při vymezování je důraz kladen na přírodovědná kritéria, urbanistická stránka zůstává místy neřešena. Původní vymezení je MŽP v poslední době postupně revidováno. Aktualizované vymezení je poskytováno ve formě samostatné datové vrstvy jako územně analytický podklad. Vymezení nadregionální a regionální úrovně dále přebíraly tzv. okresní generely, které vymezily navíc lokální úroveň ÚSES. Generely svých území pořizovaly bývalé okresní úřady. Měřítko zpracování bylo obvykle 1:10 000. Vedle zákresů dílčích prvků obsahovaly také informaci o jejich zařazení do skupin typů geobiocénů a aktuální funkčnosti. Jako výchozí podklad je nyní používají obce s rozšířenou působností. V současné době existují také generely krajské. Pořizují je krajské úřady v rámci analýz svých území pro potřeby územního plánování. Měřítko zpracování bývá 1:25 000 až 1:100 000. Obsahovat mohou dle konkrétního zadání stávající a navrhovaný stav, hodnocení funkčnosti jednotlivých částí, variantní řešení aj.

1.3.1 Koncepční a oborové dokumentace Koncepční, oborová dokumentace řeší primárně výhradně problematiku ÚSES, a to především z hlediska přírodovědného. Je podkladem pro definitivní vymezení v rámci územního plánování. Základním výchozím podkladem vydaným pro celé území ČR v r. 1996 je Nadregionální a regionální ÚSES ČR, územně technický podklad (Společnost pro životní prostředí Brno, s. r. o., L. Bínová, 1996). Jedná se o územně technický podklad Ministerstva pro místní rozvoj pro účely územního plánování. Obsahuje grafické vymezení regionálního a nadregionálního územního systému ekologické stability se základními popisnými informacemi. Měřítko zpracování je 1:50 000, data jsou zpracována i v digitální podobě. Nadregionální ÚSES je provázán s evropskou ekologickou sítí (EECONET) a je její systémovou součástí. Biocentra a biokoridory jsou vymezeny v nezbytném (minimálním) počtu. Prvky ÚSES vymezené v územně technickém podkladu jsou považovány za neopominutelné. V dokumentaci bylo pou-

08

Účelem generelu ÚSES je vytýčit osy biokoridorů a rozmístění biocenter. Využívány jsou existující krajinné prvky, dbá se na dodržení prostorových parametrů sítě.

09

1.3.2 Územně plánovací dokumentace V územně plánovací dokumentaci je problematika ÚSES řešena jako jedna z mnoha složek komplexního plánu. Nutné je sladit vícero požadavků na území. Zde schválené vymezení je závazné pro skutečné využití ploch. Základní územně plánovací dokumentací jsou zásady územního rozvoje. Jejich pořizovateli jsou jednotlivé kraje. Po dohodě s MŽP upřesňují vymezení ÚSES nadregionální úrovně a navíc vymezují úroveň regionální, která je v jejich kompetenci. Toto vymezení dále přebírají do svých územních plánů jednotlivé obce. Dle generelů obce s rozšířenou působností je v nich navíc zapracováno i vymezení úrovně lokální.

1.3.3 Ostatní dokumentace – projekty ÚSES, plány pozemkových úprav Projekty řeší ÚSES v největším detailu, na konkrétní parcely. Bývají zpracovávány až v případě požadavku realizovat konkrétní prvek. Především tomu bývá v souvislosti s financováním výsadeb z dotačních prostředků, kdy je projekt ÚSES pro přiznání dotace bezpodmínečně vyžadován. Z praktických důvodů se jedná nejčastěji o projekty veskrze realizační - stanoveno je požadované zastoupení druhů, typ sadebního materiálu, jeho rozmístění, ochrana, následná péče v nejbližších letech. Pozemkové úpravy přerozdělují vlastnickou držbu, případně i způsob využití ploch v území. Cílem je zajistit přístupnost pozemků pro jejich vlastníky a novým uspořádáním ploch různého využití omezit erozi, podpořit biodiversitu, umožnit rekreační využití krajiny apod. Pro tento účel se zpracovává plán společných zařízení. Vymezení ploch, včetně ploch ÚSES, je závazné pro následné zpracování územního plánu.

V územním plánu je vymezení ÚSES řešeno společně s dalšími zájmy v území, především zástavbou. Vymezení ploch je již konkrétní, závazné.

10

11

02

ÚSES V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI

12

13

2.1 Historie a současnost

2.2 Dostupná data

První dokumentace ÚSES v Moravskoslezském kraji vznikly hned v prvních letech účinnosti zákona o ochraně přírody a krajiny. Byly to desítky generelů zpracovaných obvykle pro území několika katastrálních území. Jejich zpracování zadávaly okresní a městské úřady. Úroveň zpracování se lišila podle zpracovatelů, různě k dokumentacím přistupovali i jednotliví pořizovatelé. Bylo obtížné udržet územní návaznost jednotlivých dokumentací. Po vydání územně technického podkladu v r. 1996 bylo navíc nutné uvést vymezení nadregionálních a regionálních prvků do souladu s touto nadřízenou dokumentací. Jednotlivé okresní úřady proto nechávaly zpracovat soukresy ÚSES, v jejichž rámci nedostatky odstranily. Tyto tzv. „okresní generely“ se staly základním podkladem pro vymezování ÚSES při územním plánování a pro lokální úroveň jsou jimi dodnes. Koncepční vymezení ÚSES v Územně technickém podkladu z r. 1996 a okresních generelech z 90. let bylo následně po mnoho let v územních plánech a pozemkových úpravách většinou respektováno, k podstatnějším úpravám docházelo zcela ojediněle. V průběhu let nicméně přibývalo nových požadavků na využití území, měnily se společenské priority a v konečném důsledku i nazírání na ÚSES. Krajský úřad proto v roce 2007 pořídil nový Generel nadregionálního a regionálního ÚSES na území Moravskoslezského kraje. K revizi nadregionálního ÚSES vzápětí přikročilo i MŽP. Krajské vymezení bylo v této aktualizaci respektováno. V roce 2009 tak byla schválena upravená nadregionální biocentra, pracuje se na revizi biokoridorů. Nový stav je v souladu s územně plánovací dokumentací kraje a postupně je promítán i do územních plánů obcí.

Data vymezení ÚSES jsou uložena u několika institucí. Vedle aktuálně platných, závazných vymezení jsou archivovány i historické podklady a dokumentace koncepční. Kromě originálů původních materiálů existují i digitální databáze, které převzaté údaje evidují komplexně. K získání dat o ÚSES na území Moravskoslezského kraje lze vedle archivů vlastních pořizovatelů s výhodou využít i další veřejně přístupné zdroje.

Samostatnou kapitolou jsou ÚSES na území chráněných krajinných oblastí – v Beskydech, Jeseníkách a Poodří. Statut zvláště chráněného území v nich umožňuje k zajištění požadovaných funkcí území využívat účinnější nástroje, ÚSES proto obecně bývá využíván minimálně. Přesto i zde bylo v souladu se zákonem pořízeno jeho vymezení. V současné době se připravuje jeho revize.

14

Krajský úřad Moravskoslezského kraje Krajský úřad má ve své kompetenci vymezení regionální úrovně ÚSES, na svém mapovém portálu nabízí informace o všech úrovních. K prohlížení je vymezení biokoridorů a biocenter regionální a nadregionální úrovně. Jedná se o aktuální, platný stav schválený v rámci zásad územního rozvoje kraje. Lokální úroveň ÚSES krajský portál sice samostatně neřeší, nicméně obsahuje průběžně aktualizovaný rastr se soukresem hlavních výkresů územních plánů jednotlivých obcí. V množství sledovaných jevů je tu obsaženo i vymezení ÚSES. I když přehlednost takto podávané informace je nižší, jedná se o jediný ucelený zdroj informací o platném vymezení ÚSES všech úrovní, navíc v  podrobnosti územního plánu. WMS služby krajský server neposkytuje. (http://verejna-sprava.kr-moravskoslezsky.cz/projekty.html)

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Správa CHKO Poodří a krajské středisko Ostrava S ukončením činnosti okresních úřadů k 31. 12. 2002 hrozilo nebezpečí, že při reorganizaci budou ztracena zde uložená data okresních generelů. AOPK ČR proto z dostupných dokumentací ještě před tímto datem pořídila kopie. K dispozici jsou černobílé snímky map, textů a tabulek, vymezení jednotlivých prvků bylo postupně převedeno také do digitální podoby. V současné době jde o základní, ucelený archiv koncepčního vymezení místního ÚSES v Moravskoslezském kraji.

15

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, ústřední pracoviště Agentura ochrany přírody a krajiny ČR byla v r. 2008 pověřena Ministerstvem životního prostředí aktualizací, správou a poskytováním dat nadregionálního ÚSES. Pořízená data zpřístupňuje především prostřednictvím svého mapového portálu. Server by měl vedle řady dalších dat ochrany přírody, včetně např. hlavních migračních tras velkých savců, zobrazovat aktuální, oficiálně platný stav vymezení nadregionálního ÚSES. V době vzniku této publikace je takto k dispozici koncepční vrstva nadregionálních biocenter, vrstva biokoridorů se připravuje. (http://mapy.nature.cz)

Ústav pro hospodářskou úpravu lesa Vymezení ÚSES všech úrovní je jedním z limitů zohledňovaných při lesnickém plánování. Informace o něm je proto obsažena v oblastním plánu rozvoje lesů, kam byla převzata vymezení z  okresních generelů. Data jsou dostupná na mapovém portálu ústavu k prohlížení i jako wms služba. K zákresu je připojena informace o funkčnosti a o souladu s územním plánem. Údaje jsou platné k roku pořízení vrstvy 1998 - 2000. Přestože v dnešní době data již ne vždy odpovídají platnému stavu, je dobře zpracovaný mapový server, díky uceleným a on-line snadno dostupným informacím, jako zdroj dat o ÚSES velmi často využíván. (http://geoportal1.uhul.cz/OprlMap)

Informační systém ÚSES V průběhu dvou desetiletí vymezování ÚSES vznikla řada dokumentací. Nejednou bylo stejné území řešeno v různých závazných dokumentacích různě, s postupnými aktualizacemi se ztrácela původní logika vymezení, často i návaznost. K řešení nepřehledné situace bylo navrhováno zřízení samostatného informačního systému – grantový úkol řešila v letech 2000 - 2004 firma Ageris, s.r.o. Výsledkem byl velmi důmyslný on-line evidenční systém, nicméně nebyl nikdy nasazen. Nepodařilo se zajistit prostředky na jeho naplnění a další správu. V současné době připravuje obdobnou, údajně méně robustní aplikaci AOPK ČR. V první etapě by měla obsahovat

16

aktualizovaná data koncepčního vymezení ÚSES všech CHKO, do budoucna pak platná data celého území ČR.

2.3 Realizace ÚSES je téměř výhradně realizován na pozemcích ve vlastnictví obcí a měst. Realizace je hrazena nejčastěji z veřejných dotačních programů. Dlouhodobě funguje zejména pro drobnější opatření Program péče o krajinu. Od roku 2006 lze hradit také daleko nákladnější akce z Operačního programu Životní prostředí – možnost je každým rokem stále více využívána, rozsáhlejších opatření přibývá. Mimo to existuje řada programů, veřejných i soukromých, kde ÚSES sice není sám o sobě prioritou, nicméně jeho realizaci lze mezi podporovaná opatření zahrnout (Life+, Program rozvoje venkova, grantový program Nadace OKD, …). Možnost financování ÚSES z dotačních programů je stále více využívána pro výsadby ve volné krajině obecně. Vycházíme-li z metodiky ÚSES, sestává systém z biocenter, biokoridorů a interakčních prvků. Interakční prvky nejsou v legislativě blíže ošetřeny a obvykle se ani nevymezují do územně plánovacích dokumentací. Dle potřeby je proto možné takto označit široké spektrum krajinných prvků. Dotační programy tuto interpretaci obvykle akceptují a financování umožňují. Na realizaci ÚSES v kraji má značný podíl také provádění komplexních pozemkových úprav a realizace jimi vymezených společných zařízení. Prostředky na výsadby v minulosti uvolňoval zejména Pozemkový úřad v Bruntále. V současné době je řada dokončených komplexních úprav i  na Opavsku a v souvislosti s budováním dálnice D47 až v posledních letech i na Novojičínsku.

17

Tyto každoročně pokračující výsadby jsou jednou z nejrozsáhlejších, dlouhodobých aktivit v kraji. Na orné půdě jsou tu zakládány převážně interakční prvky, v menší míře i části biokoridorů a  biocenter. Celkově značný rozsah výsadeb je možný díky velmi dobré komunikaci s vlastníky pozemků. Lokality konkrétních opatření jsou vybírány na základě dříve zpracovaných krajinně-ekologických studií a na pozemcích vymezených komplexními pozemkovými úpravami. Vedle okamžitého přínosu opatření, které spočívá v rozdělení rozlehlých bloků orné půdy, je proto i jeho perspektiva do budoucna velmi dobrá. Hlavními zdroji pro realizaci jsou prostředky Státního pozemkového úřadu určené k provádění pozemkových úprav a Program péče o krajinu, ze kterého byly hrazeny i zmíněné studie.

mapka zahájených/dokončených KPÚ Pod slovy „realizace prvku ÚSES“ se vůbec nejčastěji rozumí výsadba dřevin. Jen výjimečně jsou prováděna i jiná opatření – odtrubnění či revitalizace toku, hloubení tůní, zakládání mokřadů, zatravnění, úprava druhové skladby aj. Další management založených prvků se neřeší. V současné době, s výjimkou povinné tříleté péče po vysazení, následná péče prakticky neprobíhá a ani pro ni nejsou vyčleňovány prostředky ve zmiňovaných dotačních programech.

Výsadby na Osoblažsku investor: fin. prostředky: doba realizace: výměra: lokalizace:

18

Ekoservis Jeseníky Program péče o krajinu, Pozemkový úřad 2007 - 2012 první desítky ha k.ú. Osoblaha, Nová Ves u Bohušova, Karlov u Bohušova, Kašnice u Bohušova, Bohušov, Dolní Povelice, Hrozová, Ves Rudoltice, Janov u Krnova, Jindřichov ve Slezsku, Arnultovice u Jindřichova, Bartultovice

Dosud realizované výsadby v okolí Bohušova

19

Výsadby na Odersku

Lokální biokoridor Mokré Lazce – Na Nivě

investor: fin. prostředky: doba realizace: výměra: lokalizace:

investor: fin. prostředky: doba realizace: výměra: lokalizace:

OS Divous Program péče o krajinu 2008 - 2012 1 ha k.ú. Mankovice, Veselí u Oder, Spálov, Dobešov, Kamenka

Odersko je druhou oblastí, kde jsou opatření v krajině realizována průběžně. Podobně jako v předchozím případě jsou realizovány nejvíce interakční prvky – aleje, remízky, tůně. I zde se staví na dobré komunikaci s vlastníky a nájemci pozemků. Svou roli sehrály i myslivecké zájmy, které napomohly kladnému přijetí výsadeb na orné půdě. Také zde byla alespoň pro část území zpracována krajinně ekologická studie hrazená z Programu péče o krajinu. Stejný zdroj je využíván také pro financování vlastních výsadeb, v posledních letech je využíván i Operační program Životní prostředí a program Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny.

obec Mokré Lazce Program revitalizace říčních systémů 2006 - 2007 0,7 ha 49°54‘32.358“N, 18°1‘20.534“E, k.ú. Mokré Lazce

Původně se jednalo o souvislý lán orné půdy, mírně se svažující do obce, kterým protékal zatrubněný drobný potůček. Okolní pozemky byly odvodněny. Obec Mokré Lazce vykoupila pozemky v pásu o šíři cca 30 m, nechala zpracovat projekt a v r. 2005 podala žádost o dotaci. Opatření spočívalo v obnovení otevřeného koryta v délce 613 m, výsadbě dřevin a vyhloubení dvou mělkých tůní. Bylo odstraněno 566 m železobetonových trub a vytvořeno nové koryto ve tvaru mělké mísy, které umožňuje rozliv do potoční nivy. Biokoridor tvoří potoční pás dlouhý 650 m a  široký 22 m (16 m dřeviny, 6 m travnatý pás). Nově vytvořený krajinný prvek – drobný tok s tůněmi a navazující potoční nivou – jako přírodní biotop přispívá ke zvýšení biodiversity krajiny. Zpomalením odtoku prodloužením koryta, jeho zdrsněním a umožněním rozlivů byla zvýšena retenční schopnost povodí. V neposlední řadě se optickým rozčleněním velkého půdního bloku a doplněním zeleně zvýšily i estetické kvality krajiny.

Nová tůň v Hraběticích

20

21

22

Mokré Lazce před realizací (2005)

Stav při předání díla (2007)

Záhajení zemních prací (2005)

Mokré Lazce dnes (2013)

23

ÚSES (biocentrum) v Darkovicích investor: fin. prostředky: doba realizace: výměra: lokalizace:



obec Darkovice Program péče o krajinu (3 etapy) 2003 - 2005 4,8 ha 49°55‘56.766“N, 18°12‘42.825“E, k.ú. Darkovice

Po komplexních pozemkových úpravách byly ve vlastnictví obce prudce svažité zabuřenělé pozemky uprostřed polí v trase biokoridoru. V rámci opatření byly posečeny a osázeny. Použity byly prostokořenné sazenice výšky 120 cm, keře 40 - 50 cm, rozmístěné v nepravidelném sponu 2,5 - 3,5 m ve skupinách dle jednotlivých druhů dřevin v počtu po 5 - 20 ks. Výplňové dřeviny jsou především po okrajích, kosterní tvoří střední (jádrovou) část. Fixovány byly stabilizačními kůly s úvazky a ochranným pletivem. V dolní části svahu byly na okraji biokoridoru vysazeny keře ve dvou řadách ve sponu 1x1 m. Na všechny dřeviny byla provedena zálivka po výsadbě a podzimní nátěr proti zvěři. Část travnatých ploch patřících soukromým vlastníkům zůstala zachována. Výsadba dřevin rozčlenila otevřenou zemědělskou krajinu. Porost plní funkci refugia, vede ke zvýšení biodiversity v území. Dřeviny chrání příkré pozemky před erozí. I zde má svůj význam také vizuální uplatnění krajinného prvku při vnímání krajiny. Tím spíše, že jeho tvar zcela respektuje utváření reliéfu a tradici využívání území.

Biocentrum v Darkovicích před výsadbou (2003)

... a po deseti letech (2013)

24

25

Musialův důl (lokální biokoridor) investor: fin. prostředky: doba realizace: výměra: lokalizace:

ing. Jan Gemela – Domovina Program péče o krajinu 1997 1,67 ha 50°3‘38.562“N, 17°38‘57.150“E, k.ú. Brantice

Jedná se o jednu z nejstarších výsadeb ÚSES v regionu. Lokální biokoridor byl realizován v rámci protierozních opatření po povodních v roce 1996. Vedle asanace projevů vodní eroze nad obcí Brantice (zasypání erozních rýh) bylo provedeno i vegetační zpevnění v parametrech odpovídajících prvku ÚSES. V  současnosti již zcela zapojený porost plní funkci ekostabilizační a protierozní.

Musialův důl 16 let po výsadbě (2013)

Interiér plně zapojeného porostu (2013)

26

27

03 JAK DÁL 3 Jak dál

28

29

Po 20 letech vytváření ÚSES jsme se od původního nadšení pochopitelně dostali do reality. Počáteční značně velkorysé vize i konkrétní návrhy byly postupně

3.2 Les, les, … les?

zredukovány. Upřesnily se také představy o možném fungování ekologické sítě, zjištěny byly problémy, které původní koncept neřeší, vyvstaly společenské limity, které v dohledné době nelze překročit atd. Původní koncepci ÚSES je tak potřeba aktualizovat, doplnit a posunout dál.

3.1 Obecné povědomí Nejslabší stránkou ÚSES, v regionu i celé ČR, je zajištění obecné podpory u veřejnosti. Její naprostá většina o vymezování ekologických sítí, natož ÚSES, nikdy neslyšela. Těžké je pak zajišťovat podporu konkrétním opatřením. Vždyť se zabírá kvalitní zemědělská půda, brání se zástavbě, z „našich daní“ se staví dálnice pro zajíce a komáří líhně… Vlastníci pozemků mají mnoho důvodů proč nedat souhlas. Skutečně osvícených majitelů se nedostává a opatření na soukromých pozemcích

Celková koncepce ÚSES je ve výsledku zaměřena poněkud jednostranně. Vychází se z teorie klimaxu, les je považován za nejstabilnější společenstvo. K vytváření lesa tak směřuje i naprostá většina přijímaných opatření. Ať už v rámci plánování ÚSES v generelech a územních plánech, tak při vlastní realizaci se jiná než lesnická opatření objevují zcela výjimečně. Nutno říci, že na „vině“ není ani tak původní koncepce ÚSES jako spíše praktické důvody. Les je u nás po staletí glorifikován, vedle obecně rozšířené úcty k lesu je péče o les pevně zakotvena jak v legislativě, tak i ve struktuře státního hospodaření. Obecně kladný vztah ke stromům, zavedené technologické postupy, dostupnost finančních prostředků, nenáročnost následné péče, vše vede k upřednostňování lesa. Ve výsledku je tak poněkud pomíjena jedna z hlavních funkcí ÚSES, kterou je podpora biodiversity. Vlastní lesní společenstva u nás jsou druhově relativně chudá. Bohatší jsou lesní lemy. V současnosti se jedná nicméně o druhy vesměs běžné, dobře přežívající. V krajině obecně jsou nejvíce ohroženy druhy nelesních stanovišť – mokřadů, luk a pastvin, mezí, říčních náplavů, skal, sutí aj. Podpořit jejich zachování prostřednictvím ÚSES se daří minimálně. Naopak se stává, že zalesněním jsou některé lokality jako potenciální biotop zničeny.

se prakticky neprovádějí. Kupodivu obtížné bývá, nepočítáme-li zvláště chráněná území, získat souhlas i na pozemcích státu. I když je ÚSES v zákoně označen za veřejný zájem, Pozemkový fond (dnes Státní pozemkový úřad) si stanovil jiné priority. Považuje výsadby aj. za změnu, která blokuje další využitelnost pozemků. Realizace se tak uskutečňují téměř výhradně na pozemcích obecních. Obce nejvíce slyší na zkrášlení prostředí, protipovodňovou ochranu, obnovu tradičních prvků... Limitem je nedostatek vhodně situovaných obecních pozemků. Nepříznivý stav prohlubuje rozprodávání státních pozemků (opět Pozemkový fond), které jsou potřeba pro společná zařízení při komplexních pozemkových úpravách. Zejména v nejpotřebnějších oblastech s rozlehlými bloky zemědělské velkovýroby pak doplnění krajinných prvků nelze prosadit. Věci se nezmění bez vytrvalé osvěty. Nejlépe už na školách.

30

Příklad nelesního opatření – tůň Tůně jsou relativně levným, přitom velmi účinným způsobem, jak v krátké době výrazně zvýšit biodiversitu na lokalitě. Při budování je potřeba dodržet některé základní parametry.... Hloubka tůně by měla být nejvýše 1,2 m, aby přes zimu vymrzala a došlo tak k eliminaci ryb, které jsou predátory obojživelníků a jejich snůšek. Dřevinná vegetace, tedy včetně nově vysazované, by měla být ve vzdálenosti alespoň 5 až 10 metrů. Opadem listí jinak dochází k rychlému zazemnění tůní a k hnilobným procesům. Zastínění také snižuje využitelnost vodního biotopu. Tvar může být proměnlivý, většinou oválný, svahy velmi příkré ve sklonu 1:5 až 1:15 nebo kazetovitě odstupňované po 10 až 30 cm. Při kolísání úrovně hladiny pak vznikají plytká plata, kde se vyvíjí vegetace umožňující uchycení snůšek a úkryt pro larvy a dospělce obojživelníků. Možné je doplnit několik kamenů, pařezů či kmenů jako úkryty. Velikost tůní je od 2x3 m do neomezené velikosti, čím členitější horizontálně i vertikálně, tím lépe.

31

3.4 Jednoznačnost vymezení Vlastní platné vymezení ÚSES obvykle není jediným možným řešením konkrétní situace. V praxi územního plánování jsou proto změny zejména v detailech lokálního ÚSES běžné. Variantní řešení bez dopadu na funkčnost systému je v mnoha případech teoreticky možné i na vyšších úrovních, včetně nadregionální. Dané vymezení je proto potřeba brát vždy především jako variantu dohodnutou, tedy ne jedinou správnou. Nicméně vzhledem k potřebě jistoty při dlouhodobém plánování území je nutné alespoň základní kameny sítě brát jako dohodnuté pokud možno trvale. V případě vynaložení prostředků na realizaci je požadavek dalšího zachování stálého vymezení asi nejzřetelnější.

Příklad „nelesního“ opatření - návrh tůně

3.3 Metodika vymezování a reálná praxe Teoretické východisko původní myšlenky ÚSES je přírodovědné. Vtěsnat nekonečno variant konkrétních přírodních podmínek a vztahů do přesných parametrů a pravidel požadovaných technickou praxí územního plánování je tak říkajíc „nesnadné“. Pro mnohé předpoklady navíc chybí dokládající data. Odborným odhadem byly proto stanoveny alespoň základní parametry prvků ÚSES. Jedná se samozřejmě o schematizaci, nutné zjednodušení. Řada běžně se vyskytujících situací metodikou ošetřena není. Počítá se do šířky biokoridoru na vodním toku jeho hladina? Sčítají se šířky vegetačního doprovodu na obou březích vodního toku? Je smysluplné vést biokoridor po toku intravilánem či upřednostňovat „obchvaty“? Za jakých podmínek je říční biokoridor v intravilánu ještě funkční (opevnění, vodní sporty, …)? Z pohledu vědecké ekologie je podobné uvažování přinejmenším úsměvné. Jenže ÚSES je nástrojem územního plánování, podobné požadavky tu skutečně jsou na místě.

32

3.5 ÚSES a migrační koridory V současné krajině je jedním z vážných problémů fragmentace prostředí. Rostoucí počet obyvatel, rozvíjející se ekonomika, stále mocnější technické nástroje, měnící se trendy životního stylu, vše společně vede k rozdrobení kdysi souvislých biotopů. Zejména pro živočichy s velkými prostorovými nároky může mít tento trend kritické důsledky. Nejde jen o zánik dostatečně rozlehlých biotopů coby podmínky jejich trvalého výskytu. Stejně důležité je také vzájemné propojení vhodných biotopů, a tím možnost komunikace jednotlivých dílčích populací. Zatímco ochrana center výskytu je v  českých podmínkách institutem chráněných území řešena zevrubně, zachování potenciálních migračních tras bylo dosud řešeno jen nedostatečně. Velcí savci jsou v tomto směru zřejmě nejvíce dotčenou skupinou. Jedním z  nejvážnějších problémů při přesunech zvířat krajinou jsou velké liniové stavby dálnic a rychlostních komunikací. Kvůli svodidlům, oplocení i samotné frekvenci provozu bývají v délce desítek kilometrů překonatelné pouze v úsecích s mosty. Vhodně umístěných mostních objektů dostatečné světlosti je ovšem minimum. V Moravskoslezském kraji je zásadní zejména vedení silnic D1 mezi Bělotínem a Ostravou spolu s R48 mezi Lipníkem a Frýdkem-Místkem. Protínají migračně významné území, které propojuje oblast Jeseníků s Moravskoslezskými Beskydami, resp. Karpaty.

33

Mostní objekt – podchod pro zvěř pod dálnicí u Suchdolu n/O. Další, na první pohled méně zřetelnou, ale pro větší zvířata neméně účinnou bariérou, je na sebe navazující zástavba. V členitém reliéfu severní Moravy je typické rozmístění sídel v údolnicích podél vodních toků. Dna údolí tak bývají v délce i desítek kilometrů obsazena a jejich síť je tak co do rozsahu s dálničními stavbami přinejmenším srovnatelná. Nemusí přitom jít o území skutečně fyzicky neprostupné. Nedostatečně široký volný prostor, absence krytu, rušivá aktivita, frekventovaný pohyb člověka apod. vedou k tomu, že i objektivně existující průchody nemohou být zvířaty využívány.

Biokoridory ve směru JV-SZ (žlutě) vytýčené dodatečně k podpoření migrace mezi Beskydami a Jeseníky

Ochrana zachovaných průchodů by byla možná vymezením ÚSES. Původní metodika ovšem migrační nároky velkých savců nezohledňuje. Dílčí lokality vybírá a propojuje na základě podobnosti stanovištních podmínek. Tento princip při vymezování migračních koridorů v reálné krajině prakticky nelze dodržet. Někteří autoři je proto odmítají jako součást ÚSES akceptovat. V praxi územního plánování je nicméně těžko obhajitelné požadovat vymezení další hájené sítě. Doplnění koncepce ÚSES o problematiku migračních tras se jeví jako nejvhodnější řešení. V Moravskoslezském kraji byl tento přístup použit při řešení migrační prostupnosti území navazujícího na průchody výše zmíněnými silnicemi D1 a R48. V ose migračních tras vytipovaných již dříve, v rámci přípravy stavby dálnice, byly v místech nezahrnutých do původního ÚSES doplněny zcela účelově pro zajištění prostupnosti území regionální biokoridory.

34

Ekodukt přes dálnici u Suchdolu n/O. s nově vysazenýmvegetačním napojením (2013)

35

04

PRAKTICKÉ DOPORUČENÍ PRO REALIZACI

36

37

Za léta budování ÚSES byla odzkoušena celá řada způsobů, jak při realizaci postupovat. Ve volné krajině jsou nároky na výsadby jiné než v sídlech, informací bylo zpočátku málo. Dnes už zkušenosti k dispozici jsou. Podrobně jsou různá řešení a jejich použitelnost rozebírány i v literatuře (viz dále). Uvádíme některá poznatky ověřené v praxi Moravskoslezského kraje lze za dobu cca 15 let existence programu péče o krajinu.

Ochrana proti poškození zvěří Především v polích je tlak zvěře na mladé dřeviny extrémní. Výsadby trpí vedle škod okusem a ohryzem zejména vytloukáním. Doporučuje se proto ochrana pokud možno oplocenkou. Protože se nedá 100 % zabránit proniknutí zajíců, je vhodné ošetřit jednotlivé sazenice ještě repelentním nátěrem. Pro oplocení byvá limitujícím kritériem celkový tvar osazované plochy, kdy při pásových nebo dokonce liniových výsadbách neúměrně rostou realizační náklady. V rozlehlejších výsadbách je nutné zajistit průchody pro zvěř a průjezdy pro zemědělskou techniku. Pro oplocenku pak více než pro individuální ochranu platí nezbytnost pravidelné kontroly a údržby.

Způsob výsadby

Alternativní přístupy Vedle řízených výsadeb je možné k založení vegetačních prvků využít i spontánní sukcesi. Na vybraných lokalitách, kde v okolí existují zdroje semen, lze pozemek pouze oplotit a dále ponechat vlastnímu vývoji. Velmi důležitá je v takovém případě osvěta - na veřejnost může tento způsob působit chaoticky, jako nekvalitně udělaná práce. Pomalejší také bude nástup cílových druhů. Dotační pravidla tento způsob zakládaní ÚSES neumožňují.Ve snaze o vytváření vnitřního prostředí jsou prvky úses obvykle zakládány jako souvislý „les“. Jak už ale bylo řečeno, současná krajina postrádá především formace polootevřené a otevřené. Alespoň na vybraných lokalitách je proto vhodné provádět výsadbu hnízdovitě, zakládat skupiny dřevin s prolukami bez výsadby, případně oseté jen travní směsí. Vedle vyšší diverzity prostředí tento způsob přináší i nemalou úsporu nákladů.

Interakční prvky Interakční prvky jsou důležitou součástí ÚSES. Svou pestrostí i rozložením v krajině mohou zásadně ovlivnit její celkové fungování. Vzhledem k obvykle malým rozlohám je v jejich případě jednodušší řešení vlastnických a jiných náležitostí, méně nákladná bývá realizace. Z pohledu dotačních programů se přitom pořád jedná o prvky ÚSES a tedy na realizaci lze využít finanční podporu.

Pro plošné výsadby se používají obvykle lesnické sazenice nebo poloodrostky. Sadí se v hustším než cílovém sponu, přitom se počítá s částečným úhynem - za normálních podmínek se nedosazuje. Husté mladé porosty do značné míry odpovídají formacím vzniklým přirozeným zmlazením. Až v pozdějším věku je vhodné strukturu porostu upravit cílenou probírkou. Při výsadbách lesnických sazenic na zemědělské půdě je vhodné plochy předem osít travní směsí a omezit tak nástup vzrůstných plevelů. Následné ožínání pak z pohledu výsadby vesměs není nutné. Bylinný porost vytváří vhodné mikroklima a mladé sazenice částečně chrání. Přestože stromky v takových podmínkách odrůstají pomaleji, k úhynu, dle zkušeností, obvykle nedochází. Problémem může být nebezpečí zaplevelování okolních pozemků. Především u ekologických zemědělců, kteří nesmí aplikovat herbicidy na polní kultury a tlumení plevelů je proto obtížnější. Vzít v úvahu je potřeba i fakt, že neožínaná výsadba může být negativně vnímána z pohledu estetického. Výsadba interakčního prvku v k. ú. Jistebník

38

39

05

TIPY KAM PRO INFORMACE

40

41

Obecně k ÚSES byla zpracována řada materiálů, různě obsažných, určených různým cílovým skupinám. Zde je uvedeno několik základních - srozumitelných a prakticky dobře využitelných.

Maděra P., Zimová E. eds. (2004): Metodické postupy projektování lokálního ÚSES – multimediální učebnice. MZLU Brno & Löw a spol. 277 s. „Reedice“ původní dlouhá léta používané metodiky „Rukověť projektanta místního ÚSES“ (J. Löw a kol., Brno 1995), základní, velmi komplexní materiál k problematice. Některé věci jsou oproti původní publikaci doplněny nebo upřesněny. Zpracování je interaktivní, text obsahuje odkazy na fotodokumentaci, platnou legislativu, související metodiky aj. CD lze získat mimo jiné na středisku AOPK v Ostravě.

Zimová, E. a kol. (2002): Zakládání místních územních systémů na zemědělské půdě. Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy. 52 s. Přehledně zpracovaná publikace shrnující mnohaleté praktické zkušenosti se zakládáním ÚSES. Cenné informace pro další projektování a realizaci výsadeb.

Seminář ÚSES - zelená páteř krajiny Seminář k problematice ÚSES pořádaný od roku 2002 každoročně v prostorách Mendelovy zemědělské a lesnické university v Brně. Setkání s výměnou praktických zkušeností, diskusí a návštěvou realizací ÚSES v blízkém regionu. Sborníky přednášek a závěry diskusní skupiny jsou k dispozici na http://uses.cz.

Finanční nástroje péče o přírodu a krajinu (http://dotace.nature.cz) Portál pro hledání možnosti financování patření v oblasti ochrany přírody a krajiny. Informace lze vyhledávat podle názvu dotačních programů, ale také podle typu zamýšleného opatření. Podány jsou základní informace a uveden odkaz na stránky jednotlivých programů.

ÚSES na stránkách AOPK ČR (http://www.ochranaprirody.cz/obecna-ochrana-prirody-a-krajiny/uses/ ) Stránky věcně shrnují základní informace k vymezování ÚSES, uveden je přehled legislativy, existující zdroje dat, možnosti financování.

Kol. (2012): Ekologická síť v ČR. Ochrana přírody – zvláštní číslo. Ročník 67. AOPK ČR. Tematické číslo časopisu státní ochrany přírody s komplexně podanou informací o ÚSES a ekologických sítích obecně. Obsahuje informace k teorii, historii, metodice, plánování, nákladům, realizacím aj.

Buček, A., Lacina J. (1993): Územní systém ekologické stability. Veronica - časopis ochránců přírody. Zvláštní vydání. Ročník VII. ČSOP Brno. Jeden z nejstarších osvětových materiálů k problematice, výjimečný svou srozumitelností pro laického čtenáře. Seznamuje s principem ekologické stability a postupy vymezování ÚSES.

42

43

Text: Jan Klečka Odborná spolupráce: A. Czernik, R. Jarošek Foto: Jan Klečka, Adrian Czernik, Radim Jarošek, Dalibor Kvita Vydalo Občanské sdružení Hájenka, Janíkovo sedlo 36, 742 21 Kopřivnice Náklad: 1000 ks Vyšlo 2013

Publikace byla vydána v rámci projektu „Jednotný informační a komunikační systém ochrany přírody v NUTS II Moravskoslezsko“ Projekt je realizován Moravskoslezským krajem s přispěním finančního nástroje Evropské unie LIFE+

44