Úvěrové deriváty ve vazbě na kapitálovou přiměřenost a angažovanost aktualizováno 14. května 2003 Cílem tohoto materiálu je stanovit terminologii úvěrových derivátů a zpřesnit způsob zacházení s těmito nástroji pro účely kapitálové přiměřenosti a angažovanosti. Dokument má sloužit jako metodické usměrnění pro nejběžnější úvěrové deriváty, nikoliv pro komplexnější strukturované produkty, jako např. cenné papíry zajištěné aktivy. Při stanovování kapitálových požadavků k k těmto cenným papírům či k úvěrovým derivátům, jejichž rizikové charakteristiky a generované pozice jsou odlišné od charakteristik a pozic popsaných v tomto metodickém dokumentu, je třeba vycházet z Vyhlášky č. 333 ČNB ze dne 3.7. 2002, kterou se stanoví pravidla obezřetného podnikání ovládajících osob na konsolidovaném základě.1
1.
Terminologie úvěrových derivátů
Úvěrový derivát je finanční nástroj, který rozšiřuje možnosti bank při řízení úvěrového rizika. Např. banka vlastní podnikový dluhopis. S cílem eliminovat úvěrové riziko emitenta tohoto dluhopisu se rozhodne zajistit budoucí peněžní toky z tohoto dluhopisu úvěrovým derivátem. Znamená to, že úvěrové riziko emitenta dluhopisu prodá subjektu nakupujícímu riziko, se kterým sjedná úvěrový derivát. V případě selhání emitenta dluhopisu bude banka kompenzovat ztrátu z dluhopisu ziskem z úvěrového derivátu. Úvěrové deriváty se rozdělují na financované (tj. deriváty, kdy subjekt nakupující riziko poskytuje prostředky na krytí případného rizika předem, zpravidla jde o vložené deriváty, které společně s hostitelskými nástroji jsou součástí složených finančních nástrojů) a nefinancované (tj. deriváty, kdy subjekt nakupující riziko neposkytuje prostředky na krytí případného rizika předem, ale až po úvěrové události). Obvyklým financovaným úvěrovým derivátem je úvěrový dluhopis (credit linked note). Mezi standardní nefinancované úvěrové deriváty patří swapy úvěrového selhání (credit default swaps), swapy veškerých výnosů (total return swaps), případně opce úvěrového rozpětí (credit spread options). Úvěrové deriváty mohou být sjednávány nejen za účelem zajišťování, ale i za účelem obchodování. V souvislosti s úvěrovými deriváty se používá následující terminologie:
1
Banka může, z hlediska obezřetnosti, při stanovování kapitálových požadavků k takovýmto komplexnějším strukturovaným produktům přihlédnout k postupům, které pro tyto produkty (např. cenné papíry zajištěné aktivy) prosazuje Basilejský výbor pro bankovní dohled v návrhu Nové kapitálové dohody (NBCA).
Þ
subjekt prodávající riziko /risk seller, protection buyer/ - subjekt, např. banka, která prodává úvěrové riziko; obvykle tímto způsobem zajišťuje své aktivum, příp. skupinu aktiv ve svém portfoliu.
Þ
subjekt nakupující riziko /risk buyer, protection seller/ - subjekt, např. banka, která nakupuje úvěrové riziko; poskytuje tak zajištění aktiva drženého partnerem.
Þ
referenční nástroj /reference asset/ - nástroj (např. úvěr, dluhopis), od kterého je odvozen úvěrový derivát; tzn., že úvěrová událost v rámci úvěrového derivátu je spojena s referenčním nástrojem a subjekt nakupující riziko vykazuje svoje pozice vůči referenčnímu nástroji; subjekt prodávající riziko nemusí s referenčním nástrojem, disponovat.
Þ
zajišťovaný (podkladový) nástroj /underlying asset/ - nástroj, který subjekt prodávající riziko vlastní a zajišťuje ho úvěrovým derivátem. Zajišťovaný nástroj může být odlišný od referenčního nástroje.
Þ
doložka křížového selhání /cross default clause/ - doložka zajištující, že v případě úvěrové události vztahující se k zajišťovanému nástroji dojde rovněž k platbě vztahující se k referenčnímu nástroji, tj. k platbě v rámci úvěrového derivátu.
Þ
kolaterál /underlying collateral/ - aktivum, obvykle vysoce bonitní, které zajišťuje závazky související s úvěrovým derivátem; zpravidla u financovaných úvěrových derivátů, např. úvěrových dluhopisů, zajišťuje závazky subjektu prodávajícího riziko tzv. special purpose vehicle (dále jen “SPV”)2.
Þ
úvěrová událost /credit event/ - skutečnost, která vyvolá realizaci úvěrového derivátu; úvěrové deriváty jsou strukturovány tak, že jejich realizace je možná pouze tehdy, pokud u emitenta referenčního nástroje nastane tzv. úvěrová událost3 (obvykle selhání dlužníka).
Þ
selhání /default/ - situace (úvěrová událost), kdy dlužník, ačkoliv by měl, neplní své závazky; nemusí jít vždy nutně o konkurz a referenční nástroj si může zachovat určitou hodnotu (recovery value).
Þ
platba při úvěrové události /credit event payment/ - platba, kterou je subjekt nakupující riziko v případě úvěrové události zavázán uhradit; je provedena např. jako: a) platba účetní hodnoty referenčního nástroje výměnou za jeho fyzickou dodávku /physical recovery/, b) platba předem dojednané pevné částky /binary payout/, c) platba rozdílu mezi účetní (jmenovitou) hodnotou a zůstatkovou hodnotou (tzv. recovery value) referenčního nástroje /recovery linked cash settlement/.
2)
SPV – zvláštní subjekt, který je obvykle založen bankou a slouží jí k realizaci určité operace nebo operací (např. emisi podřízeného dluhu); obvykle je zakládán z daňových nebo regulatorních důvodů. 3) Úvěrová událost většinou představuje bankrot, potíže se splatností závazku, změnu splátkového kalendáře či snížení ratingu. Může jít i o změny v devizových omezeních určité země či jiná regulační opatření, která omezují např. konverzi národní měny do jiné měny apod.
2
Stručný popis úvěrových derivátů a zacházení s nimi pro účely kapitálové přiměřenosti a úvěrové angažovanosti jsou uvedeny dále.
2.
Popis úvěrových derivátů
Swap úvěrového selhání
banka A
poplatek za derivát
(nakupující riziko)
banka B (prodávající riziko)
v případě úvěrové události se platí stanovená platba
referenční nástroj
zajišťovaný nástroj
Swapy úvěrového selhání (credit default swaps, CDS) jsou obvykle tzv. nefinancované úvěrové deriváty, tzn. že subjekt nakupující riziko neposkytuje zdroje na krytí rizika předem: 1. Banka A koupí riziko emitenta referenčního nástroje za poplatek placený bankou B (jednorázový nebo placený pravidelně, obvykle ve výši odvozené od referenčního nástroje). 2. Banka A realizuje platbu pouze tehdy, pokud nastane úvěrová událost ve vztahu k referenčnímu nástroji. Tím také obvykle končí platnost úvěrového derivátu 3. Pokud úvěrová událost nenastane, platnost úvěrového derivátu skončí podle kontraktu.
3
Banka B tak převedla dohodnuté úvěrové riziko referenčního nástroje na banku A po dobu trvání kontraktu nebo do úvěrové události. Swapy úvěrového selhání jsou obvykle dokumentovány jako swapy. Swap veškerých výnosů
úrokové platby z hypotetického nástroje & snížení reálné hodnoty referenčního nástroje
banka A (nakupující riziko)
banka B (prodávající riziko)
platby z referenčního nástroje & zvýšení reálné hodnoty referenčního nástroje
hypotetický nástroj
referenční nástroj
zajišťovaný nástroj
Swapy veškerých výnosů (total return swaps, TRS) jsou obvykle tzv. nefinancované úvěrové deriváty, tzn. že strana nakupující riziko neposkytuje zdroje na krytí rizika předem. V některých případech skládá banka A u banky B své aktivum jako kolaterál. V tom případě se jedná o financovaný úvěrový derivát. 1. Banka B bude bance A platit periodické platby ze všech peněžních toků plynoucích z referenčního nástroje a ze zvýšení reálné hodnoty referenčního nástroje. Způsob stanovení reálné hodnoty by měl být uveden v kontraktu. 2. Ve stejné dny bude banka A platit platby ze všech peněžních toků plynoucích, resp. odvozených z hypotetického nástroje (např. LIBOR + x bazických bodů) a částku odpovídající poklesu reálné hodnoty referenčního nástroje. 3. Platby mohou být realizovány netto způsobem. Pokud dojde k úvěrové události, platnost TRS je obvykle ukončena, při čemž se realizuje příslušná platba. 4. Banka B tak převedla na banku A riziko úvěrové i tržní spojené s referenčním nástrojem po dobu trvání kontraktu nebo do úvěrové události.
4
Úvěrový dluhopis
poplatek za derivát platba za CLN
SPV
banka A (nakupující riziko)
SPV založeno bankou B
odkup CLN
banka B (prodávající riziko) platba v případě úvěrové události
prostředky získané zaplacením CLN od banky A
kolaterál
referenční nástroj
zajišťovaný nástroj
Úvěrový dluhopis (credit linked note, CLN) je tzv. financovaný úvěrový derivát, tzn. že strana nakupující riziko poskytne zdroje na krytí rizika předem: 1. Banka A odkoupí úvěrový dluhopis emitovaný bankou B (jde o kuponový nebo bezkuponový dluhopis). 2. Pokud nedojde k úvěrové události ve vztahu k referenčnímu nástroji, splatnost celé hodnoty úvěrového dluhopisu bude ve stanovený den splatnosti podle kontraktu. 3. Pokud dojde k úvěrové události, úvěrový dluhopis bude odkoupen zpět za cenu a v termínu stanoveném v kontraktu; platnost úvěrového derivátu obvykle končí. Banka B tak převádí úvěrové riziko emitenta referenčního aktiva na banku A po dobu trvání kontraktu nebo do úvěrové události. V některých případech banka B využívá k operacím souvisejícím s úvěrovým dluhopisem SPV, které je obvykle bankou B založeno. Toto SPV vydá úvěrový dluhopis, který prodá bance A. Prostředky takto získané pak investuje do kolaterálu, který je stanoven v kontraktu. Úvěrový dluhopis je kombinací dluhopisu (úrokového nástroje) a swapu úvěrového selhání.
3.
Regulatorní přístup k úvěrovým derivátům
Vzhledem k tomu, že současná kapitálová dohoda (Capital Accord), jakož i směrnice ES tuto problematiku neupravují, regulace úvěrových derivátů z hlediska kapitálové
5
přiměřenosti, resp. jejich uznání jako zajištění, je ponechána na jednotlivých národních orgánech bankovního dohledu, což se odrazilo do vyhlášky ČNB č. 333/2002 Sb., kterou se stanoví pravidla obezřetného podnikání ovládajících osob na konsolidovaném základě. Problematika bude v budoucnosti upravena v rámci tzv. nového konceptu kapitálové přiměřenosti, kterou zpracovává basilejský výbor pro bankovní dohled. Lze očekávat i následné promítnutí do směrnic ES.
a) Zařazení úvěrových derivátů do obchodního nebo bankovního portfolia Banky zařadí úvěrové deriváty do bankovního či obchodního portfolia v souladu s Vyhláškou ČNB č. 333 ze dne 3. července 2002, kterou se stanoví pravidla obezřetného podnikání ovládajících osob na konsolidovaném základě (dále jen ,,Vyhláška“). Do bankovního portfolia se zařazují: a) úvěrové deriváty, které jsou podle účetních postupů považovány za záruky. § Subjekt nakupující riziko považuje úvěrový derivát za poskytnutou záruku, pokud je pouze zavázán hradit za emitenta referenčního nástroje, jestliže ten neplní své závazky, přičemž mu vzniká pohledávka za emitentem referenčního nástroje. Zároveň subjekt prodávající riziko je vystaven riziku ze zajišťovaného nástroje. § Subjekt prodávající riziko považuje úvěrový derivát za přijatou záruku, je-li sjednána za účelem zajištění finančního aktiva (zajišťovaný nástroj je totožný s referenčním nástrojem) s tím, že neplní-li emitent referenčního nástroje své závazky, uhradí je subjekt nakupující riziko (přijaté záruky nejsou podrozvahovými aktivy, tudíž z nich nevyplývají kapitálové požadavky). b) úvěrové deriváty, které jsou podle účetních postupů považovány za zajišťovací deriváty, tj. splňují tyto podmínky: § byly sjednány za účelem zajištění nástrojů zařazených pouze do bankovního portfolia, § odpovídají strategii ovládající osoby, resp. banky v řízení rizik, § na počátku zajištění je zajišťovací vztah formálně zdokumentován, dokumentace obsahuje identifikaci zajišťovaných a zajišťovacích nástrojů, vymezení rizika, které je předmětem zajištění, přístup k zjišťování a doložení efektivnosti zajištění, § zajištění je efektivní, jestliže v průběhu zajišťovacího vztahu budou změny reálných hodnot zajišťovacích nástrojů odpovídající zajišťovanému riziku (popřípadě celkové změny reálných hodnot zajišťovacích nástrojů) v rozmezí minus 80 % až minus 125 % změn reálných hodnot zajišťovaných nástrojů (zjišťuje se, zda zajištění je efektivní na počátku zajištění a dále efektivnost zajištění posuzuje alespoň k datu sestavení účetní závěrky, k datu sestavení výkazů podle zvláštních předpisů ČNB). Všechny ostatní úvěrové deriváty se zařazují do obchodního portfolia.4 4
Subjekt kupující riziko může zařadit úvěrový derivát do bankovního portfolia pouze tehdy, pokud je dle účetních postupů považován za záruku. Pokud je považován za derivát, musí být vždy zařazen do obchodního portfolia. 6
b) Stanovení kapitálových požadavků k úvěrovým derivátům bankovního portfolia Subjekt prodávající riziko (risk seller, protection buyer) Subjekt prodávající riziko může použít úvěrový derivát ke snížení rizikové váhy, pokud jsou splněny požadavky kladené na zajištění podle § 15 Vyhlášky. Pro účely snížení rizikové váhy zajišťovaného nástroje, tj. přiřazení rizikové váhy smluvního partnera úvěrového derivátu, lze po dobu trvání zajištění využít pouze pevné termínové kontrakty splňující podmínky pro zajišťovací deriváty. Podmínka, že zajištění je efektivní, je splněna, je-li referenční nástroj totožný s zajišťovaným nástrojem. V případě, že oba dva nástroje nejsou totožné, ale jsou emitovány stejným dlužníkem, potom podmínka, že zajištění je efektivní, je zpravidla splněna, pokud platí následující podmínky: § zajišťovaný nástroj má rovnocenné (pari passu) nebo lepší (senior) postavení v případě konkursu než referenční nástroj a současně § existuje doložka křížového selhání mezi referenčním a zajišťovaným aktivem. V případě, kdy subjekt prodávající riziko nemůže použít úvěrový derivát ke snížení rizikové váhy či nemá ve svém portfoliu zajišťovaný nástroj, který by zajišťoval, zařadí takovýto derivát do obchodního portfolia. V případě, že úvěrový derivát je vztažen ke koši několika referenčních nástrojů a úvěrová událost vyplývá ze selhání prvního referenčního nástroje z koše (tzv. first asset to default basket), může subjekt prodávající riziko použít úvěrový derivát ke snížení rizikové váhy pouze u jediného zajišťovaného nástroje dle vlastního výběru (při splnění podmínek pro zajišťovací deriváty). Bude-li platba z úvěrového derivátu při úvěrové události vyšší, než je hodnota vybraného zajišťovaného nástroje, může subjekt prodávající riziko použít úvěrový derivát ke snížení rizikové váhy u dalších zajišťovaných nástrojů, maximálně však do výše plnění z úvěrového derivátu.
Subjekt kupující riziko (risk buyer, protection seller) Protože do bankovního portfolia subjekt kupující riziko zařazuje úvěrové deriváty, které jsou podle účetních postupů považovány za záruky, pro účely stanovení kapitálových požadavků ovládající osoba, resp. banka postupuje podle § 14 odst. 4 a 5 Vyhlášky. Na takové úvěrové deriváty v bankovním portfoliu je pohlíženo jako na přímý úvěrový substitut, tj. konverzní faktor podrozvahových aktiv použitý při výpočtu úvěrového ekvivalentu je 1. Subjekt kupující riziko má v případě swapů úvěrového selhání a swapů veškerých výnosů angažovanost vůči emitentovi referenčního nástroje a vykazuje poskytnutou záruku ve výši maximálního možného plnění.
7
Na úvěrový dluhopis se pohlíží jako na dluhopis s vloženým swapem úvěrového selhání. Tzn. že se stanovují dva kapitálové požadavky. Jednak kapitálový požadavek vůči emitentovi referenčního nástroje a jednak vůči emitentovi úvěrového dluhopisu.5 V případě, že úvěrový derivát je vztažen ke koši několika referenčních nástrojů a úvěrová událost vyplývá ze selhání prvního referenčního nástroje z koše (tzv. first asset to default basket), subjekt kupující riziko stanovuje kapitálový požadavek jednotlivě vůči každému emitentovi referenčního nástroje v koši. Celkový součet kapitálových požadavků je však limitován výší maximálního možného plnění v případě úvěrové události (i v případě úvěrových dluhopisů).
c) Stanovení angažovanosti úvěrových derivátů v bankovním portfoliu Při stanovení hrubé a čisté angažovanosti úvěrových derivátů zařazených do bankovního portfolia se postupuje podle § 19 až 22 Vyhlášky. Subjekt prodávající riziko (risk seller, protection buyer) Subjekt prodávající riziko může použít úvěrový derivát k převedení angažovanosti vůči emitentovi zajišťovaného nástroje do angažovanosti vůči smluvnímu partnerovi úvěrového derivátu (subjektu kupujícímu riziko), pokud jsou splněny požadavky kladené na zajištění podle § 15 Vyhlášky. Pro účely převedení angažovanosti zajišťovaného nástroje lze po dobu trvání zajištění využít pouze pevné termínové kontrakty splňující podmínky pro zajišťovací deriváty. Podmínka, že zajištění je efektivní, je splněna, je-li referenční nástroj totožný se zajišťovaným nástrojem. V případě, že oba dva nástroje nejsou totožné, ale jsou emitovány stejným dlužníkem, potom podmínka, že zajištění je efektivní, je zpravidla splněna, pokud platí následující podmínky: § zajišťovaný nástroj má rovnocenné (pari passu) nebo lepší (senior) postavení v případě konkursu než referenční nástroj a současně § existuje doložka křížového selhání mezi referenčním a zajišťovaným nástrojem. V případě, kdy subjekt prodávající riziko nemůže použít úvěrový derivát k převedení angažovanosti na smluvního partnera , úvěrový derivát se nezahrnuje do angažovanosti vůči žádnému subjektu. V případě, že úvěrový derivát je vztažen ke koši několika referenčních nástrojů a úvěrová událost vyplývá ze selhání prvního referenčního nástroje z koše (tzv. first asset to default basket), může subjekt prodávající riziko použít úvěrový derivát k převedení angažovanosti vůči emitentovi zajišťovaného nástroje do angažovanosti vůči smluvnímu partnerovi úvěrového derivátu (subjektu kupujícímu riziko) pouze u jediného zajišťovaného nástroje dle vlastního výběru. Bude-li platba z úvěrového derivátu při úvěrové události vyšší, než je hodnota vybraného zajišťovaného nástroje, je možné převést do angažovanosti vůči smluvnímu partnerovi úvěrového derivátu (subjektu kupujícímu riziko) angažovanost vůči emitentům dalších zajišťovaných nástrojů, maximálně však do výše plnění z úvěrového derivátu. 5
Pokud je emitentem úvěrového dluhopisu SPV a dluhopis je kolateralizovaný, lze při stanovení kapitálového požadavku vůči emitentovi dluhopisu tento kolaterál zohlednit v souladu s § 15 Vyhlášky. 8
Subjekt kupující riziko (risk buyer, protection seller) Protože do bankovního portfolia subjekt kupující riziko zařazuje úvěrové deriváty, které jsou podle účetních postupů považovány za záruky, je na takové úvěrové deriváty v bankovním portfoliu pohlíženo jako na přímý úvěrový substitut. Subjekt kupující riziko má v případě swapů úvěrového selhání a swapů veškerých výnosů angažovanost (ve výši maximálního možného plnění) vůči emitentovi referenčního nástroje. Na úvěrový dluhopis se pohlíží jako na dluhopis s vloženým swapem úvěrového selhání. Tzn. že subjekt má dvojí angažovanost - jednak vůči emitentovi referenčního nástroje a jednak vůči emitentovi úvěrového dluhopisu.6 V případě, že úvěrový derivát je vztažen ke koši několika referenčních nástrojů a úvěrová událost vyplývá ze selhání prvního referenčního nástroje z koše (tzv. first asset to default basket), má subjekt kupující riziko angažovanost vůči emitentovi každého referenčního nástroje v koši.
d) Stanovení kapitálových požadavků k úvěrovým derivátům obchodního portfolia Při stanovení kapitálových požadavků k úvěrovým derivátům zařazeným do obchodního portfolia se postupuje podle Hlavy IV a Hlavy VI Vyhlášky. Swap úvěrového selhání Swap úvěrového selhání za běžných okolností nemusí generovat kapitálové požadavky k obecnému úrokovému riziku, v takovém případě jsou stanovovány pouze kapitálové požadavky k specifickému úrokovému riziku podle § 28 Vyhlášky a kapitálové požadavky k úvěrovému riziku obchodního portfolia. Pro účely stanovení kapitálového požadavku k úvěrovému riziku obchodního portfolia (§ 18 odst. 1 písm. e) se swap úvěrového selhání považuje za opci. Subjekt kupující riziko má pro účely stanovení kapitálových požadavků ke specifickému úrokovému riziku dlouhou pozici v referenčním nástroji, které se přiřazuje koeficient podle tabulky č. 5 v příloze č. 2 Vyhlášky. Subjekt prodávající riziko má pro účely stanovení kapitálových požadavků ke specifickému úrokovému riziku krátkou pozici v referenčním nástroji, které se přiřazuje koeficient podly tabulky č. 5 v příloze č. 2 Vyhlášky. 6
Pokud je emitentem úvěrového dluhopisu SPV a dluhopis je kolateralizovaný, lze při stanovení čisté úvěrové angažovanosti vůči emitentovi dluhopisu tento kolaterál zohlednit v souladu s § 20 Vyhlášky. 9
Pokud prémie či poplatky jsou placeny v průběhu swapu (ať již jednorázově, nebo pravidelně), je z hlediska obecného i specifického úrokového rizika na tyto peněžní toky pohlíženo jako na úrokové pozice.
Swap veškerých výnosů Při stanovení kapitálového požadavku k úvěrovému riziku obchodního portfolia podle § 18 odst. 1 písm. e) Vyhlášky se postupuje podle § 18 odst. 5 Vyhlášky. Úvěrový ekvivalent derivátu je vypočten podle § 14 odst. 6 Vyhlášky. Jako konverzní faktor se použijí konverzní faktory uvedené v tabulce č. 3 v příloze č. 2 Vyhlášky. Na swap veškerých výnosů je pohlíženo jako na nástroj, který je kombinací pozic ve dvou podkladových nástrojích. První podkladový nástroj reprezentuje pozice v referenčním nástroji a druhý podkladový nástroj reprezentuje pozice v hypotetickém nástroji se smluvním partnerem. Swap veškerých výnosů vytváří kapitálový požadavek jak ke specifickému (§ 28 Vyhlášky), tak i k obecnému úrokovému riziku (hlava 6 Vyhlášky). Subjekt kupující riziko má pro účely stanovení kapitálového požadavku k obecnému a ke specifickému úrokovému riziku dlouhou pozici v referenčním nástroji a zároveň má krátkou pozici v hypotetickém nástroji se smluvním partnerem, které je přiřazen nulový koeficient (§ 28 odst. 2 Vyhlášky) . Subjekt prodávající riziko má pozice opačné, tj. krátkou pozici v referenčním nástroji a zároveň dlouhou pozici v hypotetickém nástroji se smluvním partnerem, které je přiřazen nulový koeficient (§ 28 odst. 2 Vyhlášky).
Úvěrový dluhopis Na úvěrový dluhopis se i v obchodním portfoliu pohlíží jako na dluhopis s vloženým swapem úvěrového selhání. Na samostatný dluhopis se pohlíží jako na běžný dluhopis, lze ho zařadit do obchodního či bankovního portfolia, dále u něho stanovovat kapitálové požadavky standardním způsobem. Vložený swap úvěrového selhání za běžných okolností nemusí generovat kapitálové požadavky k obecnému úrokovému riziku, potom jsou stanovovány pouze požadavky k specifickému úrokovému riziku podle § 28 Vyhlášky. Zároveň vložený swap úvěrového selhání nemusí za běžných okolností generovat kapitálové požadavky k úvěrovému riziku obchodního portfolia podle § 18 odst. 1 písm. e). Subjekt kupující riziko má pro účely stanovení kapitálových požadavků ke specifickému úrokovému riziku dlouhou pozici v referenčním nástroji (vyplývající z vloženého swapu úvěrového selhání), které se přiřazuje koeficient podly tabulky č. 5 v příloze
10
č. 2 Vyhlášky. V případě, že samostatný dluhopis byl zařazen do obchodního portfolia, má dále pro účely stanovení kapitálových požadavků k obecnému a specifickému úrokovému riziku dlouhou pozici v koupeném dluhopisu. Subjekt prodávající riziko riziko má pro účely stanovení kapitálových požadavků ke specifickému úrokovému riziku krátkou pozici v referenčním nástroji (vyplývající z vloženého swapu úvěrového selhání), které se přiřazuje koeficient podle tabulky č. 5 v příloze č. 2 Vyhlášky. V případě, že subjekt prodávající riziko je zároveň emitentem dluhopisu, do něhož byl vložen úvěrový derivát, emitovaný dluhopis zařazuje do bankovního portfolia (kapitálové požadavky k němu nestanovuje, neboť se nejedná o rozvahové aktivum). Úvěrové deriváty odvozené od koše referenčních nástrojů Úvěrový derivát může být vztažen ke koši několika referenčních nástrojů a úvěrová událost vyplývá ze selhání prvního referenčního nástroje z koše (tzv. first asset to default basket). V takovém případě má subjekt kupující riziko pro účely stanovení kapitálových požadavků ke specifickému úrokovému riziku dlouhou pozici v každém referenčním nástroji z koše. Celkový součet kapitálových požadavků ke specifickému úrokovému riziku je však limitován výší maximálního možného plnění v případě úvěrové události (i v případě úvěrových dluhopisů) Subjekt prodávající riziko má pro účely stanovení kapitálových požadavků ke specifickému úrokovému riziku krátkou pozici v jediném referenčním nástroji dle vlastního výběru. Bude-li krátká pozice v tomto vybraném referenčním nástroji převyšovat dlouhou pozici ve vybraném referenčním nástroji, může subjekt prodávající riziko pro účely stanovení kapitálových požadavků ke specifickému úrokovému riziku použít krátké pozice v dalších referenčních nástrojích, maximálně však do výše plnění z úvěrového derivátu. Kompenzace nástrojů obchodního portfolia Kompenzace zajišťovaného nástroje zařazeného do obchodního portfolia a referenčního nástroje, od kterého je odvozen úvěrový derivát zařazený do obchodního portfolia, není v zásadě možná. Výjimkou je swap veškerých výnosů, kdy je tato kompenzace umožněna, za předpokladu, že jsou dodrženy podmínky podle § 26 Vyhlášky. Nicméně v případě, kdy zajišťovaný a referenční nástroj jsou buďto totožné, nebo jsou emitovány stejným dlužníkem a zároveň jsou splněny následující požadavky: § zajišťovaný nástroj má rovnocenné (pari passu) nebo lepší (senior) postavení v případě konkurzu než referenční nástroj a současně § existuje doložka křížového selhání mezi referenčním a zajišťovaným nástrojem, stanovují se kapitálové požadavky ke specifickému riziku pouze k jedné z těchto pozic, kapitálové požadavky ke specifickému riziku druhé se nestanovují, jsou rovny nule.
11
e) Stanovení angažovanosti úvěrových derivátů v obchodním portfoliu Při stanovení angažovanosti úvěrových derivátů zařazených do obchodního portfolia se postupuje podle § 23 až 24 Vyhlášky, přitom se zohledňují dlouhé a krátké pozice úvěrových derivátů popsané v části d).
12
