Úvodník REDAKCE: Obsah:

Úvodník Ahoj, tak je tu další číslo Tabu! a já doufám, že jste se na něj, alespoň většina, těšili  Protože to nám samozřejmě dělá největší radost! Hudba… Věc, ve které se nikdy neshodneme. Je to velké téma- hlavně při hodnocení kvality skladeb. Já jsem toho názoru, že každý má svůj styl a ostatní by to měli ctít. Protože co je kvalitní hudba?! Snad vážná? Mozart, Beethoven, Bach,… Nebo snad nefalšovaný rock druhé poloviny dvacátého století? Led Zeppelin, The Rolling Stones, AC/DC,… Pop? Madonna, Michael Jackson, Christina Aguilera,… Všechno to jsou klasiky (=vytvořené klasikem, formálně dokonalé), ale každý si vybere právě tu svou. A za pár let možná budou „hvězdy“ dneška- Justin Bieber, 50 Cent nebo Miley Cyrus- také vyslouženou klasikou a budoucí společnost bude odsuzovat jiné styly a umělce… V čem se ale shodneme je, že asi nikdo neposlouchá pouze jeden styl, jednoho umělce. Hudba je takové puzzle, které po složení ukáže naši hudební duši. Na hudebním průmyslu je smutná jedna věc, že hitparády, radia, televize nám ukazují hlavně styly RnB, hip hop, dance a na rock, punk nebo ska z vysoka kašlou- nejspíš by to tolik nevynášelo… Barbora Ulrychová

Obsah: Stalo se & Bude... Hudba, která zabíjí Umírání ve jménu hudby Vstupenka na koncert Smrti Skinheads Píseň sebevrahů Ve jménu průmyslu Volume up? Volume down! Kultura PPP- Pod Pokličkou Profesorů Studenti sobě Jazykulum Háj-Tek Sport Plesk! Výkřiky do tmy

2 3 4 6 7 9 10 11 12 15 16 18 19 20 23 25

REDAKCE: Barbora Ulrychová, šéfredaktorka, Babůů „Hudba je můj hřích, můj smutek, moje láska, můj strach, můj vztek, moje štěstí, moje beznaděj, moje lhostejnost. Hudba je můj život. A stejně tak, jako si vybírám svou hudbu, určuji si, jak budu žít.“ Nadine Haslacherová, redaktorka, Ovečka „Někoho snad hudba, kterou poslouchám, zabijí. Ale pravou a mučivou smrt by poznali teprve, kdybych k ní začala zpívat... :D“ Veronika Gryčová, redaktorka, vag „Hudba je v životě nesmírně důležitá, protože pod každou věcí, kterou děláme nebo pod každou vzpomínkou nalezneme právě hudební podkres, který nám ten moment vryje do paměti navždy. Pokaždé, když skladbu někde uslyšíme, vzpomínáme na ten okamžik. To je kouzlo hudby, je tu pro všechny.." Nikola Šarlingrová, redaktorka, Flo „Hudba je tou nejlepší drogou na světě. Všichni jsme na ní závislí. A bez ní se prostě nedá žít...“ Patrik Šimr, redaktor, -pš„I like ugly, angry music which you’d probably hate because you don’t understand it." Binh Le Thanh, redaktor, Pin „Kdo chce pochopit hudbu, nepotřebuje ani tak sluch, jako srdce." Jakub Písař, grafik „Zvuk je náš skvělý přítel, ačkoli jeho stále rostoucí intenzita nám ho může z našeho života rychle odebrat, což si většina z nás neuvědomuje…“

Stalo se Maturitní ples 4.B

Olympiády

Dne 25.2. proběhl na Jitce ples jednoho z maturitních ročníků. Ve velkém stylu se předvedla celá 4.B, spolu s paní profesorkou Burianovou. Lidí bylo požehnaně, alkoholu někdy i nad míru a hudba rozhýbala dav, i když výběr kapely nebyl nejvydařenější. Nechť každý vezme zodpovědnost za své činy. :D

Krajské kolo Olympiády v ruském jazyce proběhlo v pátek 18.2.2011 v Českých Budějovicích. V kategorii začátečníků se na 1. místě umístila Anežka Michalová (studentka 4.A GVN) a postoupila tak do celostátního kola této soutěže. V kategorii pokročilých se na 2. místě umístil Tomáš Peltan (5.A GVN) a 3. místo obsadil Dominik Horký (6.A GVN). 1.února 2011 proběhlo v J. Hradci okresní kolo Olympiády v dějepise. Na 1. Místě se umístil Ondřej Stypa (student 4.A GVN), který bude naši školu reprezentovat v krajském kole této soutěže.Dále proběhly olympiády z chemi,

Babůů

německého a anglického jazyka. Jana Burianová

Bude Soutěž Za školu Žáci 6. A (Michaela Šrámková, Vlastimil Hanuš a Marek Janota) se zúčastlili soutěže „Za Školu“. Pořad se bude vysílat 11.3. 2011 (pátek) v 17:45 na ČT1. Demoliční četa útočí 

2. Dětská scéna, recitač. soutěž – okresní kolo 9. Dětská scéna, recitač. soutěž – okresní kolo 9. Zeměpisná olympiáda – okresní kolo 11.. Maturitní ples 4. C – sál Jitka – 20:00 18. Matematický klokan – soutěž 21. ČJ: ZŠ a nižší gymnázium – okresní kolo 22. ČJ– soutěž – střední školy – okresní kolo 21. -28. Neckargemünd – výměnný pobyt žáků 30. Fyzikální olympiáda – okresní kolo Babůů

2

Hlavní téma Pokračujeme v zajetých kolejích a opět Vám, naším skvělým čtenářům, přinášíme hlavní téma. Minule jsme se do toho pustili dost s odvahou, ono sex není tak úplně běžné téma na rozebírání ve školních časopisech, že? Tentokrát ovšem trošku přibrzdíme, ale na druhou stranu si myslím, že to nebude o nic méně zajímavé. Tak pojďme na to! Je tady:

Není žádnou novinkou, že lidé měli, mají a budou mít rádi hudbu. Nemenším tajemstvím je fakt, že co člověk, to jiné chutě. Proto když přišel nápad, napsat něco o hudbě, bylo hned jasné, že to bude muset být nějakým způsobem vzato ze široka. Což ale není vůbec jednoduchý úkol, víte? Vždyť se podívejte jenom na hudební recenze od hudebních kritiků (často spíše „kritiků“) a odpovězte si na otázku, jak často si říkáte, co to ten člověk probůh kecá? Vždyť tomu vůbec nerozumí.

Skinheads lze najít vlastně v mírumilovných tónech Jamajského SKA. A pokud Vám i tohle přijde málo, potom nezbývá než doporučit přečtení článku o Ponuré neděli – písni sebevrahů. Možná Vás šokuje, co všechno vlastně tak obyčejná věc jako je píseň dokázala. Ale co by to bylo za přehled hudby, která zabíjí, kdyby chybělo to nejčastější, s čím se určitě většina z nás setkala a to nejednou – Zabíjení hudby ve jménu průmyslu.

Co člověk, to jiný pohled, to jiná chuť, to jiné uši. Proto jsme hledali něco, co hudbu spojuje, co jde napříč žánry a neptá se nikoho na to, jestli se mu to líbí nebo ne. A to něco jsme našli. Hudba, která zabíjí, se objevovala v minulosti a setkáme se s ní i dnes. Pojďte tedy s námi trošku zapátrat po věcech, kdy se hudba už nestává prostředkem k únikům do nekonečného světa naší fantazie, ale často se stává i jakousi zbraní (v případě článku Vstupenka na koncert Smrti je to v podstatě i zbraň hromadného ničení).

A že je to pořád málo? Potom trošku otočme kolečkem hlasitosti a přidejme na síle – slyšíííte mě?! Volume up? Volume down! Takže doufáme, že se Vám hlavní téma bude líbit, a že se dozvíte něco zajímavého - od toho tu jsme .

Abychom trochu zapátrali i v minulosti, podíváme se na Umírání ve jménu hudby. Spoustu tragických příběhu jistě znáte, ale některé jsou pro Vás zatím jistě záhadou. Pokud si ale myslíte, že dnes Vás už může zabít snad jen pohled na „sexy“, v hovězím se nakrucující Lady GaGa, jste na omylu. I dnes se na ulicích umírá a když se hodně zahledíme do historie, zjistíme, že prvopočátek všeho okolo

3

Za team přející příjemný poslech Patrick Šimr – pš-

Hlavní téma Životní osudy jsou nevyzpytatelné. Dny života každého z nás se mohou proměnit z dokonalého ráje na nesnesitelné utrpení a nám se jediným vysvobozením může zdát pouze jediná možnost – sebevražda. Sebevraždy nejsou samozřejmě nic novodobého a možná ani tématem, které by vás mělo nějak zaujmout. Ale co sebevraždy a vraždy v hudební branži? Potemnělé a rozdrásané duše umělců, kterým došla inspirace, či se nedokázali vypořádat se slávou, která ovlivňovala jejich každodenní život. Svůj životní boj prohráli i další osobnosti hudebného nebe, kteří dlouze a vytrvale zápasili s nemocemi, dokud je smrt nevysvobodila. V článku zmiňuji pouze několik zesnulých osob z hudebního světa, a tak se Vám omlouvám, že zde nenaleznete ty, o kterých byste si rádi přečetli.

Umírání ve jménu hudby Robert Schumann 1810 - 1856 Tento německý hudební skladatel měl jeden velký životní sen – chtěl se stát nejlepším klavíristou. Jeho životní vzor byl Niccolo Paganini, který díky své nemoci mohl roztáhnout prsty do neuvěřitelné šířky, což mu umožňovalo veliký rozsah při hře na houslích. Díky své nemoci byl jedinečný. Schumann vášnivě toužil po takovém rozsahu, jako měl Paganini, a nechal si roztahovat prsty. Tímto činem si zničil pravou ruku, a tak učinil přítrž jeho kariéře klavíristy. Začal se věnovat skládání. Z počátku byl veleúspěšný, ale netrvalo dlouho a začal mít problémy. Začala se projevovat jeho nemoc, trpěl výkyvy nálad a spadával do depresí. Dokonce se dvakrát pokusil o sebevraždu – ale neúspěšně. Zbytek života prožil v psychiatrické léčebně.

4

Edith Piaf 1915 – 1963 Francouzská „tragédka“ hudebního světa La Môme Piaf se proslavila zejména osobitou interpretací při zpívání šansonů. Do výrazů písní vkládala své vlastní pocity, které prožívala. Vše zpívala tak, jak to cítila. A lidé její emoce prožívali s ní. Melodii Non, Je Ne Regrette Rien zná každý z nás, vždyť zpívání o tom, že ničeho nelituje, ji proslavilo. Ale málokdo o Edith ví, jak krušný měla život. Její životní láska, boxer Marcel Cedran, zahynul při pádu letadla. Noviny nepsali o ničem jiném. Potom se Edith vážně zranila při automobilové nehodě, vyléčila se, ale byla závislá na morfinu a alkoholu. Do poslední chvilky svého života bojovala se zákeřnou rakovinou, ale prohrála. Je pohřbena v Paříži a její hrob je často vyhledávaným místem.

Hlavní téma John Lennon 1940 – 1980 Přeskočíme jedno století a dostaneme se do dob nám již bližších. Je pravda, že nikdo z nás studentů dobu Beatles nezažil, ale naši kantoři by mohli vyprávět... Dosahovali svou slávou téměř ke hvězdám, Beatles mánii prožíval celý svět. Šílenství okolo Beatles narůstalo do neuvěřitelných šířek… A to se bohužel stalo kapele osudné.

Kurt Cobain 1967 - 1994 Snad největší záhadou v hudební branži je smrt frontmana legendární kapely z Washingtonského Seattlu. Všechny okolnosti nasvědčují sebevraždě (po dávce heroinu ukončil svůj život kulkou do hlavy), ale najdou se i tací, kteří jsou přesvědčeni, že byl zabit. Jako vraha pokládají buďto Kurtovu manželku Courtney Love, která se chtěla osvobodit z manželské krize, nebo jeho přítele Granta, se kterým se pohádali a v rozčilení Kurta zastřelil. Celým světem obletěl obrázek mrtvého Kurta, ležícího na zemi. Zanechal po sobě dopis na rozloučenou, jehož znění po krátkém pátrání naleznete na internetu. Podle úsudku odborníků poslední slova v dopise nebyla psána Kurtovou rukou. Po Kurtově smrti zůstalo spoustu otazníků, dlouhé kroky v hudební historii a slova: „Lepší shořet než vyhasnout…“

Po několika hodinách od podepisování alb Double fantasy fanouškům byl John Lennon před domem Dakota osloven fanouškem M. D. Chapmanen: „Pane Lennone!“ Když se John otočil, spatřil, jak se na něj řítí kulky. Psychicky nemocný Chapman vystřelil celkem pětkrát. Lennon při převozu do nemocnice zemřel. A tak hudební nebe bylo obohaceno o jednu z dalších hvězd.

Karel Svoboda 1938 - 2007 Jako posledního muže v umírání ve jménu hudby zmiňuji českou osobnost. Od Skandálu okolo jeho sebevraždy uběhly již čtyři roky. Tento velice plodný skladatel se zasloužil o slávu mnoha zpěváků, tvořil filmovou, muzikálovou, televizní i populární hudbu a spolupracoval s ním například Karel Gott. Karel Svoboda velice často trpěl depresemi, deprimovalo ho stáří a v manželství s druhou ženou Vendulou prožíval krizi. Tyto a další důvody ho podněcovaly k sebevraždě, kterou si dlouho dopředu naplánoval. I když média dlouho a neúnavně spekulovala o vraždě a téma ohledně jeho smrti dlouho plnila novinové stránky, jeho smrt byla oficiálně označena za sebevraždu. Svůj život ukončil podobně jako výše zmíněný Kurt Cobain. S prostřelenou hlavou ho našla na místě činu jeho manželka držíc v náručí malého syna. Flo

5

Hlavní téma Určitě znáte ten pocit, kdy vám na stole leží čerstvě zakoupená vstupenka na koncert vaší oblíbené rockové kapely. Fotíte ji na památku, bojujete s nutkáním uschovat ji do bezpečného trezoru nebo máte-li povahu spíše vychloubačskou, zvolíte alespoň skleněnou vitrínu. To totiž ještě netušíte, že po koncertě si vstupenku na tento zážitek za sklo skutečně nedáte…

Vstupenka na koncert Smrti 24.7.2010 – Loveparade, Německo Určitě jste tento nedávný incident ze sousedního Německa zaznamenali. Jak zní tedy jednoduchý recept na ušlapání spousty lidí? Oplocený plac, jeden tunel. Lidé vám začnou šplhat po rekonstrukcích s reproduktory atd., začnou padat a o paniku máte postaráno. Pak se jen stačí modlit, aby obětí bylo co nejméně. Pořadatelé této „Přehlídky lásky“ se asi moc nemodlili – umačkáno 20 lidí, přes 500 zraněno!

Koho by to nelákalo – letní pohoda před stanem na louce, za zády pódium s pohodovou hudbou, v ruce toho předraženého, ale pořád chutného půl-litříka zlatavého moku, zkrátka pohoda. Jenže spousta lidí namačkaná na malém místě, to vždycky spěje k velkému maléru… Podívejme se na čtyři festivaly „v okolí“, z kterých se již domu nevrátili všichni. 20.8.1988 – Donington festival, Velká Británie Obrovská masa lidí netrpělivě vyčkává na vycházející hvězdy Guns N´ Roses. Po jejich příchodu se ovšem odehrává něco, co nikdo nečekal – urve se část lešení podepírající videoprojekci a zřítí se přímo do levé části pódia. Přirozený reflex lidí v prvních řadách zafungoval. Okamžitě začnou couvat dozadu, jenže zadní řady si ničeho nevšimnou a tlačí opačným směrem, tedy rovnou k pódiu. Axl Rose přestává zpívat a přerušuje hraní kapely. Vše se zdá v pořádku, dokud se neukáže, že v obrovském svěrači z lidí byli ušlapáni dva mladíci.

18.7.2009 – Festival Pohoda, Slovensko Opět nezabíhejme daleko. Pohodový festival, pohodové počasí. Dokud ovšem nepřišla bouře a jeden z O2 stanů plného lidí se nezřítil. Následky? Usmrcený 29-letý muž z Piešťan a přes 50 zraněných návštěvníků. Hold i počasí dokáže narušit letní pohodu.

30.6.2000 – Roskilde festival, Dánsko Tentokrát se přesouváme na opačný konec davu, tedy rovnou do nejposlednějších řad. Čekali byste, že tam se vám něco stane jen těžko? Jste na omylu. Důkazem nechť je incident z koncertu Pearl Jam, při kterém došlo právě na konci davu ke kolapsu části PA aparatury, která se zřítila přímo na lidi. Počet mrtvých? Devět lidí. Pearl Jam byli dokonce obviněni dánskou policií, že incident sami vyvolali. Někteří očití svědci vypověděli, že PJ totiž hráli ještě asi 15 minut do všeobecně panující paniky.

-pš-

6

Hlavní téma O tom, že kvůli hudbě umírali lidé v minulosti, o tom ví spousta lidí, ale už značně menší počet si uvědomuje, že i dnes se občas stane, že na ulicích během různých pochodů, šarvátek či přepadení zemře mladý člověk. Důvod? V televizi to uslyšíte pod různými nálepkami jako „skinheads napadli…“, „antifašisté se střetli…“, „neonacisté pochodovali…“ atd. Nálepky na první pohled politické, ovšem někde hluboko lze vypátrat mnohdy nevinné hudební kořeny… Pojďme tedy zapátrat a udělat si pořádek v pojmech!

Skinheads Začněme s pojmem „Skinheads“ – za to se dá označit velké hnutí, které má počátky už v 50. letech na Jamajce. Zdejší hudebníci utvořili nový radostný hudební styl plný svátečních rytmů s názvem SKA. Jamajka se ovšem v 60. letech dostává do krize, a tak mnoho lidí emigruje do Velké Británie s vidinou lepší životní situace.

Byli hrdí na svůj dělnický původ, měli sklony k patriotismu, nesnášeli drogy a hippies, což také dávali dost viditelně najevo a to právě svým krátkým sestřihem vlasů. Skinheads měli jednu velkou zábavu a to fotbal. Dokázali být přímo fanatickými fanoušky určitého klubu. Díky tomu se čím dál více děly nepokoje kolem zápasů, kdy docházelo od výtržností až po vážné násilí. Časté bitky na stadionu a v okolí utvořily kulturu Hooligans, pro které se stal fotbal to nejzásadnějším.

Zde utvářejí skupinu takzvaných RUDE BOYS, což je hnutí mladých lidí oblíkaných v gangstenerském oblečení - černé kalhoty, sako, kravata, klobouk. Tito přistěhovalci, jak už z názvu vyplívá (Rude boys= drzí hoši), byli charakterističtí mluvou spodiny, neúctou k autoritám a k zažitým pravidlům.

Na další léta skinheads tak trochu utichli. Roku 1977 se dostala Velká Británie do krize, a tím vznikaly velké sociální problémy. V této situaci vzniká Punk, který je spojen s divokými koncerty a rvačkami. Tímto se na scéně znova objevují polozapomenutí skinheads, u kterých se však část začala názorově lišit.

Jamajské Ska/Reggae se tak ve Velké Británii mezi ¨pouličními¨ lidmi stále více a více rozšiřuje.

Už ne všichni byli apolitičtí. Hudba skinheads se posunula od SKA k Oi! punku, tvrdé hudbě s protestujícími texty. Velká část se radikovala k vyjádření pracující třídy. Oi! se stalo pozdravem dělnických skinheadů. Spolu s Oi! také vzniká 2Tone SKA, které odkazuje zpět na původní kořeny. Rude boys byli přesným modelem lidí, kteří se líbili dělnické třídě, a tak se na konci šedesátých let tyto dvě naprosto odlišné skupiny lidí spojí a utvoří takzvané hnutí skinheads. Skinheads se také vyznačovali antirasistickým a apolitickým smýšlením. Byli to jak přistěhovalci, tak „bílí“ dělníci. Poslouchali již zmíněné SKA/Reggae. Vzhledově by se je dalo charakterizovat těžkou pracovní obuví, kostičkovanými košilemi, sepranými džíny, vojenskými leteckými bundami a kšandami.

7

Hlavní téma Velká část skinheadů se udává směrem levicového smyšlení a část se bohužel z důvodu nezaměstnanosti bouří vůči přistěhovalcům, které vnímají jako špínu ubírající práci. Tato skupina se nazývá Boneheads nebo White Power Skins. Hlavním propagátor tohoto myšlení byl Ian Stuart Donaldson, který založil kapelu Screwdriver. Toto smyšlení se velmi rychle rozšířilo do celé Evropy i Ameriky. Na to hned původní skinheads odpověděli tím, že WP skins odsuzuvali a vytvořili S.H.A.R.P. skinheads (Skinheads proti rasovým předsudkům – a pak že jsou všichni skinheadi rasisti, že?!). Ihned se stali rivaly a na denním pořádku byly organizované bitky s WP skins, které byly velmi násilné, a několik jich končilo smrtí! Konflikty jsou velmi časté a i u nás jsme se mohli setkat s velmi mediálně známou smrtí Jana Kučery, který byl zabit nožem. Vše bylo natočeno průmyslovou kamerou a zveřejněno v televizi. A nyní? Proti WP se vyrojilo mnoho hudebních kapel, které chtějí očistit jméno SKINEHEADS a to je podle mého dobře.

WP skins pošpinili celé jméno skinheads. Neonacionalističtí skins nemají se skinheads nic společného, krom podobného vzhledu. Podle mého je závažný problém v tom, že „obyčejní“ lidé nejsou poučeni a na skinheads pohlíží jako na rasisty a neonacionalisty. Média tomu nijak nenapomáhají. Když slyšíte v televizních zprávách, jak takzvaní skinheads napadli Roma na ulici. Není se pak čemu divit, že lidé mají o skinheads jasné a ŠPATNÉ mínění. Mělo by se začít s očistěním názvu SKINHEADS a bojovat s neonacismem a neofašismem, který je v této době závažným problémem. Daniel Sviták & -pš-

8

Hlavní téma „Další mladá dívka… já to prostě nechápu. Vždyť se podívej, jak je krásná. Proč se proboha zabíjejí tak mladé holky! Našli jste něco…?“ „Jen papírek s nápisem… Ponurá neděle.“

Píseň sebevrahů – Ponurá neděle Autorem písně je Rezsô Seress (1900–1969). Sám se naučil hrát na klavír a tak si začal na své živobytí vydělávat hrou po budapešťských kabaretech. Bůhví, jestli bychom ho dnes vůbec znali, nebýt osudového konce roku 1932, kdy se s ním kvůli neshodám za jeho práci nerozešla přítelkyně. A právě tato rána osudu se stala impulzem k sepsání hudby k písni Ponurá Neděle (v originále Szomóru Vasárnap), kterou ještě otextoval Lászl Javór.

Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Byly samozřejmě snahy píseň sebevrahů, jak jí již nikdo jinak neřekl, zakázat, což se i v některých rádiích podařilo, ale ona si přeci jen nakonec svou cestu našla. Pokračovalo se tedy v zapisování jmen na seznamu obětí písně – oběšená prodavačka z Berlína zanechávajíc po sobě právě text písně, další mladá dívka z New Yorku, jejíž přání nebylo nic jiného, než nechat si na pohřbu Ponurou neděli zahrát, mladík jdouc po ulici v Římě uslyší jistého bezdomovce, jak si píseň pobrukuje, odevzdá mu veškeré drobné a skočí z nedalekého mostu. Zdá se to až neuvěřitelné?

Zní to sice nesmírně romanticky, že se Seress vypsal ze svého žalu, ale v podstatě to zní i dost obyčejně, respektive to není nic nového, co by se nikdy dříve neobjevilo. Co je tedy na Ponuré neděli tak zvláštního, že se o ní mluví jako o nejdepresivnější písni všech dob? Možná je to tím zvláštním způsobem, jakým Seress do písně dostal to zoufalství všech nešťastně zamilovaných lidí.

V Americe údajně až 200 sebevražd kvůli písni. A co by to bylo za konec, kdyby se sám autor nezabil výskokem z okna v roce 1968. Pokud se tedy nebojíte, rozhodně si píseň např. na portálu youtube.com najděte a poslechněte. Varuji Vás ale předem. I když na mě osobně působí depresivně, určitě jsem nikdy necítil potřebu se jít kvůli ní zabít. Ale bůhví jak ji člověk vnímá, když je v dost chmurné náladě. Možná je Ponurá neděle jen jakýmsi klíčem, jakousi zvláštní sílou, co vás pouze donutí udělat ten poslední krok. Možná je ale skutečně tak mystická. To už nechám na Vás.

Jisté je jedno – píseň spustila nekonečnou sérii sebevražd. Zajímalo by vás, kdo s tím začal jako první? Paradoxně neodbíhejme vůbec daleko. Na život si totiž sáhla právě Seressova bývalá přítelkyně, která po sobě údajně zanechala papírek s nápisem „Ponurá neděle“ a nebyla zdaleka jediná. Rok 1939. Vyšetřuje se sebevražda jakéhosi Josefa Kellera, který si také neodpustil pár veršů citovat do svého dopisu na rozloučenou. Následovalo úmrtí dalších sedmnácti lidí. Někteří si na život sáhli během hraní písně, někteří během poslechu. Způsoby? Utopení v Dunaji, průstřely hlav.

Poznámka autora: existuje spousta verzí, v různých jazycích, variacích, moderně pojaté i dobové. Nazpívalo ji spoustu zpěváků a zpěvaček a za zmínku stojí určitě verze například od Billie Holiday, Björk, Sarah Brightman nebo i od Ivy Bittové. Hledejte i pod anglickým názvem „Gloomy Sunday“.

-pšJeden místní šlechtic si dokonce nechal Ponurou neděli zahrát v baru, z kterého potom vyšel a k hostům se donesl už jen vzdálený zvuk výstřelu.

9

Hlavní téma Existuje mnoho způsobů, jak to provést. Mnohé z nich využíváme téměř všichni. Tak například, kdo z nás si nikdy nestáhl nějakou tu skladbu ze stránky, na které se za tuto službu nemusí platit? Další způsoby využívají samotní interpreti hudby a to například tzv. plagiátorství, kdy dílo někoho jiného vydávají za své. Společně se teď podíváme na ty nejznámější „vraždy hudby“.

Jak zabít hudbu? Dříve si každý šetřil poctivě či nepoctivě vydělané peníze na pravou muziku. Vyčkával ve frontě v pár hudebninách, které dříve existovali, na „elpíčka“ později audiokazety a nakonec „cédéčka“, tedy pokud byl alespoň trochu hudebním „fajnšmekrem“ . S dobou kompaktních disků ovšem přichází také internet, který se v devadesátých letech dostává i do běžných domácností, lidé se rychle učí zakládat webové stránky, ukládat zde různá data a zbytek světa stahuje skladby do svého počítače. V tak obrovském množství je velice těžké uhlídat legalitu a nelegalitu různých webových stránek. Po roce 2005, kdy už má téměř každá průměrná domácnost internetové připojení, opadá zájem o přenosné disky s hudbou. Dnes některé kapely dokonce své alba uveřejňují rovnou na internet (př. Ready Kirken uveřejnily své album 2010 na stránkách uloz.to). I to je jedna cesta, ušetří náklady na výrobu, ovšem úsilí, nahrávací studia, textaře a další náklady s výrobou alba spojené neeliminuje. Naštěstí ještě nic nenahradí ten výjimečný pocit, když stojíme pod pódiem a skandujeme při poslechu své oblíbené kapely! Podle mého názoru ovšem ani toto nemůže úplně zruinovat hudební průmysl. Přece již dříve jsme kopírovali audiokazety nebo na ně nahrávali písně z rádia. Později se kopírovaly kompaktní disky, ovšem stále pro nás bylo rychlejší si nové album koupit. Dnes už jsou tyto věci na jiné finanční úrovni, možná i to rozhoduje o tom, jestli si to CD koupím nebo skladby poslechnu na internetu, či stáhnu z nějakého webu pomalu ještě dříve, než se dostanou do našich obchodů. Pokud si přečteme definici plagiátorství v přesném znění, zjistíme, že právě to se tak často v hudebním průmyslu nevyskytuje.

V tomto okruhu mnohem častěji nalezneme imitaci. Tady naznačuje imitace napodobení, například, když se uvedená melodie opakuje, ať už změněná či ne, může obsahovat jiný hlas, či jiný nástroj, ale vždy si zachová původní charakter. Mohou se změnit jen melodické inetrvaly, trvání not, takt, občas se může měnit pouze její rytmus. Na tuto problematiku existuje spousta specializovaných lidí, kteří poslouchají a zkoumají kolik toho mají dvě dané skladby podobné, jestli to hraničí s kopírováním či ne. Existují dokonce i počty not / tónu, které se mohou vyskytovat ve dvou skladbách najednou.

Další věc je porušování autorských práv. To je v současné době snad nejrozšířenější zabíjení hudby. Tyto práva jsou tak rozšířena, že by vyšla na další článek, mohou se týkat samotného internetu – což obsahuje velmi mnoho práv, pouštění hudby na různých diskotékách, sešlostech a podobných událostech, je to kopírování hudby, pašování a mnoho dalšího. -vag-

10

Hlavní téma Lustr se otřásá v pravidelných záchvěvech. Zeď se loupe a padá ze stropu. Skleničky vibrují na stolku. „Co se to děje?!“ ptá se zděšeně tetička z Olomouce, co přijela na návštěvu a je známá svým děsem z přírodních katastrof. „Franta z horního patra si jen zapnul stereo,“ reaguje nevzrušeně hlava rodiny.

Volume up? Volume down! Přijdete ze školy, nervy na pochodu. Zalezete do pokoje, kde doufáte, že naleznete kýžený klid a rovnováhu. Strčíte do přehrávače CDéčko vaší oblíbené skupiny a... konečně je to tady. Padáte na postel, zavíráte oči. Realita pomalu ztrácí pevné hranice a jediné, co vnímáte jsou rytmy vznikající kdesi v útrobách reproduktorů, rozhléhající se po místnosti a vnikající Vám do těla. Písemky? Škola? Starosti? Povinnosti? Co to je?! Už existujete jenom Vy a hudba... A pak je to pryč. Ticho. „ZASE BLÁZNÍŠ?!“ ozve se ode dveří známý křik a Vy automaticky protočíte oči. I přestože je Vaše matka, co se techniky 21.století týče, trochu opožděná, tlačítko Stop najde vždy a zaručeně. „VŽDYŤ SI ÚPLNĚ ZNIČÍŠ UŠI! ZTIŠ TO ASPOŇ!“ Máte utrum a nezbývá nic jiného, než si strčit sluchátka do uší a uklidnit se trochu jinak. Už to není ono, ale... nic jiného Vám v dnešním nepřejícím světě prostě nezbývá. My to přeci víme! Existuje snad někdo, kdo ještě neslyšel, že hlasitá hudba škodí? Všichni už dávno víme, že když nám sluchátka řvou tak, že to slyší každý, kdo kolem nás projde na ulici, je to možná odpočinek pro nás samotné, ale uším nic dobrého neděláme. Anebo! Ty nejlepší sobotní večery strávené na koncertech – jaký blázen by chtěl tady proboha stáhnout ‚volume‘? Snad ledatak nevrlá čtyřicetiletá panna, co bydlí o dům dál... Opakování je matkou moudrosti Na povedeném koncertě/diskotéce jste už jistě byli všichni – hlasitost aparatur tam může dosáhnout až 125 dB. Naproti tomu startování tryskového letadla, které je s hlukem na koncertech srovnatelné!

Mluvíme tady o troše přes stovku decibelů, a přitom jsou pro náš sluch zdravé zvuky pouze do 90dB. Je tedy zřejmé, že hodně často přetahujeme, a ani při tom okem nemrkneme. Ale takoví my prostě jsme. Rodiče a starší – zkušenější nám mohou pořád říkat, ať neděláme tohle a támhleto, a my to stejně uděláme. A poslech hlasité hudby bude někde hodně dole na seznamu všech zakázaných věcí, kterým holdujeme. A přitom by stačilo tak málo Dnes možná protáčíme nad radami (a tímto článkem?) oči, ale za pár let bychom mohli dopadnout jako v Americe. Tam už walkmeny používají dobrých dvacet let a pravdivost tvrzení, že hlasitá hudba škodí, dokazují doslova nedoslýchaví třicátníci! Nikdo po nás přeci nechce, abychom se poslechu hudby a koncertů vzdali. Každá nekalost se dá dělat rozumně, a tak by stačilo, abychom sluchátka neměli v uších déle, než dvě hodiny denně a na koncertech dali po půlhodince našim uším na pár minut oddech.

A co když nakonec stejně ohluchneme? Zůstanou poslední tři věci: 1. „Měl jsem krásné mládí. Bohužel skončilo už ve třiceti.“ 2. „Teď už moc neslyším a musím se s tím smířit.“ 3. „A mami? Měla jsi zase pravdu.“ Ovečka

11

Kultura Orbis Pictus... brána do světa fantazie

CD Far - 2009

Orbis Pictus je unikátní projekt, který rozvíjí představivost, nutí lidi být kreativní a ukazuje jim, jak žít hrou. Hlavní myšlenkou je touha po tvoření. Lidé zkoumají a pomocí smyslů rozeznají princip určitého výtvoru. Umělecká díla vydávají zvuky, vlní se, zurčí, svítí, ohýbají se,… Co si budeme povídat, tato výstava je samozřejmě určena hlavně dětem. A faktem je, že se z výstavní síně stane jedno velké, velice hlučné hřiště. Je totiž pravda, že hodně děl už není o tvořivosti, ale o vydávání tónů, z čehož, když připočítáme dětskou potřebu vše zničit, vzniká obrovský hluk. Každopádně je krásné pozorovat tamalá stvoření, jak se snaží přijít na to, jak ten přístroj bude fungovat. Pak se jim rozzáží očka a vy vidíte jakési dospění cíle (veni, vidi, vici). www.orbis-pictus.com

Regina Spektor udolala srdce mnoha z nás – nejen srdce nás žen, ale i mužů. Podmanivé písně poameričtělé Rusky mají chytlavý rytmus a předávají posluchačům dávku lehkosti a optimismu přímo do těla. Příkladem může být píseň Dance Anthem Of The 80s. Ale najdou se i skladby, které Vás dokážou hluboce dojmout. Nejnovější album nazvané Far (rok vydání 2009) je již pátou deskou, kterou vydala. Obsahuje celkem 16 písní, které Vás budou provázet tři čtvrtě hodiny. I když hudba, kterou provozuje, není žádný rock, metal či cokoli jiného, zkuste jí dát šanci. Svojí hudbu považuje za něco jako anti-folk a její osobní styl může chytnout i Vás! Flo

Experimentální Film (30.-90-léta)

Babůů

Nenechte si ujít tuto exkurzi do světa experimentálního filmu od 30. až po 90. léta. Dozvíme se, jak o filmu přemýšleli například Hans Richter, Stan Brakhage, Paul Scharits, Martin Arnold a jak je to v jejich tvorbě ovlivnilo. Mimo zhlédnutí řady zajímavých experimentálních snímků se tak dostane i na diskusi o nich. Večerem i s výkladem provede František Týmal, student audiovizuálních studií na FAMU. Akce se uskuteční v sobotu 5. března 2011 od 18 do 22 hodin v Kavárně Káva. Nezapomeňte si s sebou vzít drobné na útratu a pohodového společníka. Flo

12

Kultura Čtete neradi? Nevadí!

Válka s mloky

Městská knihovna v Jindřichově Hradci zve všechny čtenáře i nečtenáře 24.3. v 17:00 do Hudebního oddělení k poslechu audioknihy Muž, který sázel stromy. Jedná se o veleúspěšnou krátkou povídku Jeana Giona z r. 1953 s hlasem Marka Ebena. A co se na těch 51 stránkách děje? Byl by opravdu hřích to prozradit – jen knihovnu navštivte či knížku přelouskejte. Hrozí však nebezpečí, že i ti z Vás, kteří o sobě nikdy nesmyšleli jako o tvorech ekologických, si přijdou na své!

Jsem dost skeptický, když si mám přečíst nějakou klasiku. Okamžitě se mi totiž ozve jakýsi hlásek uvnitř hlavy a křičí „nudáááá“. Možná proto, že mi Němcová, Jirásek, Palacký, Komenský atd. přijdou prostě fakt nuda. Nedávno jsem ale objevil někoho, kdo mě srazil na kolena a přitom je to také klasik. Ano, Karel Čapek a jeho Válka s mloky. Před ním by měl Jirásek a jeho spolek k unudění nutících spisovatelů sklonit hlavu a šoupat nohama. Ano, je to tak, Čapek byl prostě mistrem svého řemesla. Někdy vtipné, někdy vážné, vždy čtivé. Tak například do, v podstatě humorných, mloků dokáže zašifrovat tak silně varující poslání, až člověka mrazí, když si uvědomí, že měl vlastně celou tu dobu pravdu. Ještě že se o rok nedožil těch hrůz 2.světové války, před kterými varoval. Nic, žádné rozepisování a plkání – jděte do knihovny a přečtěte si Čapka. Spraví Vám náladu, věřte mi .

Ovečka

-pš-

...Elzéard Bouffier šel za svou myšlenkou a důkazem toho byly buky, které mi sahaly po ramena. Byla to nádherná podívaná. Doslova jsem oněměl úžasem. Když si uvědomíme, že všechno to bylo dílem rukou a ducha toho muže, který neměl žádné technické prostředky, bylo zřejmé, že by lidé mohli být stejně jako Bůh činní v jiných oblastech než v pustošení...

13

Kultura Režisér, kterému stačilo několik málo filmů, aby se zapsal do podvědomí nás všech je zpět! Darren Aronofsky, člověk, který ví, jak točit filmy i tentokrát dostál nadějím, jež jsme v něj vkládali. Je to pořád ten Aronofsky, kterého známe z Requiemu za sen a Wrestlera, a také ten Aronofsky, který je v malých detailech znovu naprosto jiný.

Black Swan Jeho dlouho očekávaný film Černá labuť znovu těží z emocí, které si vždy zaručeně získají diváckou náklonost. City je film naplněn k prasknutí.

Vsazen do prostředí profesionálního baletu se odehrává příběh naprosto opačný Wrestlerovi. Pro mladou Ninu (Natalie Portman) je smyslem života balet. Touží se stát dokonalou, něco dokázat, být někým, touží jít dál než do sboru. Touží být Labutí královna v nové adaptaci slavného díla Čajkovského. Toto Labutí jezero však skýtá pro Ninu velkou výzvu. Jako Bílá labuť by byla perfektní, bezchybná, oslňující. Avšak role Černé labutě je pravým opakem sólistky, která nikdy pořádně nepoznala krásy života. I přes namáhavý trénink není Nina stále schopna se do Černé labutě vcítit. A potom si to do studia nakráčí Lily, uvolněně v teplácích, s rozpuštěnými vlasy a hudbou v uších. Stejně jako je Nina přímo stvořená pro roli Bílé labutě, je Lily dokonalá v kůži té Černé. Z dřívější rivality mezi baletkami se vyklube křehce a nedobře působící přátelství, které nakonec vyústí v to, z čeho vzešlo. Ovšem nyní už Nina není ta neprůbojná a frigidní dívka. Konečně v sobě našla stinnou stránku své povahy, tu druhou Ninu, tu Černou.

Celkově získal Black Swan pět nominací na oskara. Natalie Portman v kategorii Herečka v hlavní roli a její výkon se ani jinak, než oskarový nazvat nedá. Ostatní čtyři nominace se ve zlaté sošky neproměnili, ale to ani tolik nevadí. Ještě je však nutné vyzdvihnout kameru, protože teprve ve filmech natočených takovým umem ztrácí heslo: „Filmy o tanci jsou levné, proto jich je tolik.“ svou váhu. Vskutku jedno z nejpovedenějších podání příběhu, zachycení pohybu a nepřekonatelné prostředí. Black Swan přináší silný zážitek. Ať už v kině nebo doma před počítačem či televizí. Je to jeden z mála filmů, který je obdařen schopností diváka strhnout. Ale ne strhnout tím způsobem, že pouze udrží jeho pozornost. Black Swan dokáže mnohem více. Vytvoří vlastní svět, do kterého se ponoříte a bez dechu čekáte a sledujete. Neexistuje už nic ani nikdo okolo vás a všechno ztrácí svůj smysl, protože vy jste doslova přikováni k obrazovce. Summa Summarum: 90 % Těch nepříliš pompézních 90 na oskarový film? Black Swan je síla. Pecka. Bomba. To nepochybně. Ale je momentální a nemá dlouhé trvání - jako bouřlivá noc pro někoho, kdo se večer přejedl. Ta ‚vůně‘ ráno ‚vyprchá‘.

Uvidíte v KD Střelnice 31.3. a 1.4. od 17:30 nebo 20:00. Ovečka

14

Pod pokličkou profesorů I v březnovém Tabu! na Vás čeká rozhovor! S kým tentokrát? Pohleďte níže na fotku... Samozřejmě! Paní profesorka Pilná! Není až takovým překvapením, že jakožto učitelka hudební výchovy máte blízko k hudbě, ale i přesto si dovolím „originálně neotřelou otázku“ – jaký vztah k ní máte?

Sama pro sebe si hudbu vychutnávám, v kapelách je to vztah tvořivý a zábavný a ve škole pozoruji, snažím se hledat, chápat a tolerovat, někdy se to daří, ale někdy to prostě nejde. Hudbě vděčím za lásku, práci a nevšední zážitky. Málo kdo asi ví, že hrajete v kapele. Mohla byste nám přiblížit, o co se jedná konkrétně? Co hrajete, jak dlouho? Jak se vlastně jmenujete?

Kapely jsou dvě, jedna je folková NO NASDAR a druhá funky JAM4U, obě jsou ze Strakonicka, jsem s nimi asi čtyři roky a hraji na flétnu, perkuse a trochu zpívám. Můžeme Vás v nejbližší době někde vidět koncertovat?

S JAM4U hrajeme 5.3. v Jindřichově Hradci U Kůrků a zveme Vás.

My vlastně ani nevíme, co máte v tom obrovském světě hudby ráda - jací interpreti jsou to pravé pro vaše uši? Co s Vámi hýbe již od dětství a čemu jste například přišla na chuť až v poslední době?

Vyrostla jsem s hudbou českých písničkářů, kterou poslouchaly moje starší sestry, na gymplu jsem měla ráda Psí vojáky, Sto zvířat, Mňágu, Nirvanu, Radiohead, Portishead a Björk. V Plzni, kde jsem studovala, jsem začala chodit na koncerty filharmonie a katedry hudební kultury, na opery a jazz. V té době jsem také poslouchala se zájmem vážnou hudbu 20. století. Mám ráda Zuzanu Navarovou, Hanu Hegerovou, Ivu Bittovou, Zdeňka Bínu, Ninu Simone, Bacha, Chopina, Lorraine Ellison … a ČR3 Vltavu, protože tam je všechno  Jaké máte pocity z úrovně kultury (ne jen hudební) na Jindřichohradecku? Často od Vás slýcháme, že moc spokojená nejste .

Posuzovat kulturu si netroufám, žiji na Jindřichohradecku krátce, ale pravda je, že mi tady chybí útulný, originálně zařízený klub s příjemnou obsluhou a nápaditou dramaturgií, kam by se vešla i větší kapela, mohly by v něm probíhat i jiné divadelní, literární,… akce a kdyby se tam nekouřilo, bylo by to dokonalé. Jak se vlastně stane, že si mladý člověk řekne, že půjde studovat hudební výchovu? To musí být hudba potom asi skutečně jakousi vášní, nemám pravdu?

Kdyby pro mě byla hudba vášní, pravděpodobně bych šla studovat hudební vědu, hru na nástroj, zpěv atd. Od malička jsem chodila do ZUŠ, hrála v orchestru a zpívala ve sboru. Pokračovat na vysoké škole v tom, co mě baví, bylo příjemné a užila jsem si to. Přiznám se, že jsem o budoucí pedagogické dráze moc nepřemýšlela.

A poslední otázečka - "Hudba, která zabíjí", naše hlavní téma pro toto číslo. Poznala jste někdy nějakou hudbu, kterou byste dokázala zařadit do této zvláštní skupiny?

Jsem zvědavá, jaká hudební nebezpečí jste objevili. Věřím tomu, že hudba může být nebezpečná a má temné stránky. S takovou hudbou jsem se několikrát setkala, ale vždycky jsem měla štěstí na dobré průvodce. Díky za rozhovor, přejeme jen a jen příjemné kulturní zážitky do života. -pš-

15

Studenti sobě Sebrala jsem odvahu do hrsti a vypravila jsem se mezi gympláky ptát, kde tráví páteční večery či do jakého podniku chodí po vyučování. Dostalo se mi mnoha odpovědí a tipů, kam vyrazit. Některé názory jsou nepěkně kritické a nebudete s nimi souhlasit, ale každý má právo se vyjádřit po svém. Snažila jsem se co nejméně cenzurovat. Možná, že v tomto malém přehledu najdete i Vaše oblíbené místečko (nelibě zkritizované) nebo si rozšíříte obzory, kam se vydat. V Hradci je opravdu požehnaně mnoho podniků…

Kam chodí gympláci posedět? Čajovna U zámku - „Klidné zákoutí našeho městečka“, tvrdí o čajovně studentka našeho gymnázia. Mohu s ní naprosto souhlasit, v čajovně panuje ticho a klid, člověk si u dobrého čaje příjemně odpočine od denních povinností a strastí. Kromě bohaté nabídky čajů jsou zde nabízeny i jiné nápoje, které stojí za to okusit. Dada Club Kasper – V „Dadáči“ se to gympláky jenom hemží. Kdo tu nikdy nebyl, nemůže se oficiálně považovat za chovance našeho ústavu. Kromě studentů tam můžete narazit i na osobnosti z profesorského sboru GVN. Ale proč to tam ty gympláky tak táhle? „Dada je hodně kreativní prostředí. Líbí se mi, že jsem tam skoro pokaždé potkala někoho s jinou národností - Francouze, Američany, Němce…. Dadáč mi přijde jako taková nejkosmopolitnější hospůdka v Hradci. A taky se mi líbí, že když je hezky, tak se tam dá odsunout střecha, takže nejsi tolik cítit kouřem, to hned tak nějaká hospoda nemá. A na první pohled se mi zdá, že tam nechodí takový ty klasický spitky, opilci a tak, ale i intelektuálnější lidi, což se třeba o Šmikárně, která je vedle, říct nedá.“ Sál U Kůrků (Zbuzany) - „Poté, co bylo Lucky Pery zavřeno, přišlo nejen mnoho gympláků o pravidelné rockové, metalové či rock´n´rollové koncerty. Teď je v sále mrtvo a pořádná akce se tu koná snad je jednou za měsíc…“ Kaufland - Nechtěla jsem ho sem psát, ale uvážila jsem, že Kaufland je některými

gympláky taky hodně navštěvován. „Regály plné levného pití… Pak si najdeš pěknou lavičku, kde strávíš hezký zbytek večera. Dobrá cena, hodně muziky.“ Hauzrovo pivní sanatorium - „Za starejch dobrejch časů, kdy tam nebyl ještě ten mladej chytrej rádobyvocas, jsem se tam po tanečních cítil vždycky moc fajn - hlavně posezení navečer u řeky. Pivko bylo taky dobrý, ale co bylo nejlepší, byl ten utopenec či nakládanej hermelín s chlebíčkem.“ Vinárna u Fajfky (Husovy sady) - „Dříve jsme tam často chodívali se třídou, protože tam obsluhovala jedna moc fajn paní. Ale už tam nepracuje. Taky to tam bývávalo nekuřácké, ale teď? Hodně zakouřené…“ Když dostanete chuť na koktejl, je dobré vědět, kam zajít...

Bar 69 (Jarošovská ul.) - Takzvaná „šedesát devítka“ žije občas i hudebně, pořádají se koncerty, míchají skvělé koktejly, ale bývá tam hodně lidí a občas si není kam sednout… Koktejl bar (Paradise, Nám. míru) „Úžasné prostředí, je to tam velké a navíc je tam šťastná hodinka (19 – 20 hod.), kdy dostanete k objednanému koktejlu druhý zdarma.“

16

Studenti sobě Kavárny jsou dalšími specifickými podniky, které gympláci rádi vyhledávají...

Káva (Pod nemocnicí, Václavská ul.) „Poměrně nová kavárna, pěkné prostředí a krásný výhled na okolí zámku.“ Městská kavárna (U pošty)- „Já jsem tam vždy byl akorát kvůli pití, jídlo jsem ještě nekonzumoval. Prostředí mi tam přijde docela pěkné - teda nahoře - dole je moc málo místa. Ale nelíbí se mi tam obsluha, respektive rychlost s jakou obsluhují, ty se rozhodně moc nepředřou…“ Před pikolou za pikolou (U fakulty VŠE) „Je to taková polokavárnička, nepřímo určená jenom pro pití kávy… Líbí se mi ten retro interiér, půjčují deskovky a knihy.“ „Mají tam dost dobrý pivo!“ Retro Caffé (Panská ul.) - „Dobře se tam sedí, ale je tam málo místa…“ Restaurace a fastfoody:

Gentleman (Jarošovská ul.) - Pokud jste se sešli ve větší počtu, doporučuji navštívit tuto restauraci. Hlavně v létě je tam pěkné posezení. Pizza Cut Mamma Mia (Okno v Panské) „Je to snad jediný místo v Hradci, kde prodávají kousky Pizzy. Líbí se mi, že tam mají o víkendech otevírací dobu až do 3:00. Je to fajn, když odcházíte z nějaký akcičky a máte hlad! Navíc mají i moc dobré palačinky nebo hamburgery!“

Pizzeria Padrino (Náměstí míru) - „Tohle zařízení přímo miluju! Famózní výběr z menu, prostě kdo je milovník italských jídel jako já, tak tady si zákonitě musí přijít na své! Pohotová, rychlá obsluha, nádherný obrázky na zdech - za ty mají zvlášť u mě plus!“ Restaurace Shanghai (Svatojánská ul.) „Velmi ochotný personál, dobré ceny a skvěléé jídlo! Doporučuji všem pikantní marinovaná kuřecí prsíčka.“ U Šmiků (Kostelní ul.) - „Když se vydáte ke Šmikům, nezapomeňte si dát jejich topinku. Lepší jsem v životě nejedla!“ „Nejlepší pivo je u Šmiků!“ Další podniky, které stojí alespoň za zmínku...

Bowling Paradise (Náměstí míru) Disko Bar Jitřenka (Nad restaurací Jitřenka) Kavárna Segafredo (Náměstí T.G. Masaryka) Restaurace Černej Pták (Štítného ul.) Udírna (Kostelní ulice, vedle Dada) A na konec pikantnost přímo z profesorského sboru:

„Dříve U Fajfky mívali úžasné topinky, ještě lepší pečené ryby a kytara, šipky, fotbálek, černé pivo... Už tomu tak není… Dnes je fajn: Udírna, ale bez rezervace nemáte šanci, šťastná hodinka v Paradise clubu, čajovna. A hlavně, když jsou dobří přátelé, tak už tolik na hospůdce nezáleží!“ Flo

17

Jazykulum Ein Briefwechsel zwischen einem Missionar und einem afrikanischen jungen Mann, der nicht nur die Sitten und Bräuche in Afrika zeigt und das Christentum beschreibt, sondern auch viele Antworten auf Fragen gibt, die sich jeder früher oder später im Leben stellt.

Ich liebte ein Mädchen Můžeš sice nějaké dívce říct: „Miluji tě“, ale to, co ve skutečnosti myslíš, je asi následující: „Chci něco mít. Ne tebe, ale něco tvého. Nemám času nazbyt. Chci to bez průtahů. Je mi vlastně jedno, jak to dopadne. Zda-li zůstaneme spolu nebo otěhotníš, to mně nezajímá. Co mě zajímá, je onen okamžik. Použiji tě, abych uspokojil svá přání. Jsi pro mně pouhý prostředek k dosažení cíle. Chci to mít. Bez podmínek mít. Ihned mít.“ To je protiklad lásky. Láska chce dávat. Láska hledá štěstí druhého, nikoli to vlastní...

Du kannst zwar zu einem Mädchen sagen; »Ich liebe dich,« aber was Du in Wirklichkeit meinst, ist etwa folgendes: »Ich will etwas haben. Nicht dich, sondern etwas von dir. Ich habe nicht viel Zeit zu warten. Ich will es ohne Aufschub haben. Mir ist im Grunde gleich, wie das weitergeht. Ob wir zusammenbleiben oder ob du schwanger wirst, das interessiert mich nicht. Was mich interessiert, das ist der Augenblick. Ich benutze dich, um meine Wünsche zu befriedigen. du bist für mich nur ein Mittel, um mein Ziel zu erreichen. Ich will haben. Ohne Umstände haben. Sofort haben.« Das ist das Gegenteil von Liebe. Liebe will geben. Liebe sucht das Glück des anderen, nicht das eigene...

...Nech si vysvětlit, co „Miluji tě“ opravdu znamená: „Ty, ty, ty. Jen ty to máš být. Ty vlastníš jediné místo v mém srdci. Ty jsi ten člověk, po němž jsem toužil, bez kterého nejsem celý. Pro tebe chci všechno dát, vzdát se, i sám sebe. Pro tebe chci tady vždy být. Pro tebe chci žít a tvořit. Na tebe chci čekat, jedno jak dlouho. S tebou chci mít vždy trpělivost. Tebe nechci nikdy nutit, ani slovy. Tobě chci být vždy otevřený, čestný, průhledný. Tebe chci opatrovat, chránit a střežit. S tebou se chci o vše dělit a vše s tebou prožít. Tebe chci vždy poslouchat. Bez tebe nechci nic dělat. U tebe chci zůstat na věky.“...

...Lass dir sagen, was »Ich liebe dich« wirklich heißt: »Du, du, du. Du allein sollst es sein. Du hast den einzigen Platz in meinem Herzen. Du bist der Mensch, nach dem ich mich gesehnt habe, ohne den ich unvollkommen bin. Für dich will ich alles geben, hingeben, auch mich selbst. Für dich will ich immer dasein. Für dich will ich leben und schaffen. Auf dich will ich warten, gleich wie lange. Mit dir will ich immer Geduld haben. Dich will ich niemals zwingen, auch nicht mit Worten. Dir gegenüber will ich immer offen, aufrichtig, durchsichtig sein. Dich will ich behüten, beschützen, bewahren. Mit dir will ich alles teilen und erleben. Auf dich will ich immer hören. Ohne dich will ich nichts unternehmen, Bei dir will ich bleiben allezeit.«... Walter A. Trobish: Ich liebte ein Mädchen

volně přeloženo

Ovečka

18

HÁJ-TEK O této značce slýcháme čím dál častěji. Ať už se jedná o počítače, hudební přehrávače, mobilní telefony a v neposlední řadě také tablety, snad vše co představí světu, má úspěch. Ale v čem se skrývá tajemství masových prodejů a celého „fenoménu“?

Fenomén Apple Pokud se zeptáte kohokoli, kdo se pohybuje v oblasti informačních technologií na Apple, povětšinou dostanete odpověď, že se jedná o módní, „designovou“, či Hi-tech značku. Tato společnost ale byla několikrát na samotném sklonku bankrotu. Jak to vše začalo? Steve Wozniak a Steve Jobs – dva lidé, kteří za vším stojí. První jmenovaný se staral o výrobu a technickou stránku výrobků, zatímco Jobs ladil design a snažil se s co nejvyšším ziskem prodat jejich výrobky. Začínali s výrobou počítačů v garáži roku 1976 a postupně firmu zvětšovali. „i“ je úspěch V roce 1998 představili počítač ukrytý v monitoru s naprosto nadčasovým designem – iMac. O tři roky později proběhla revoluce v oblasti kapesních přehrávačů hudby. Do iPodu se vešla spousta písniček, kterou vydržel po dlouhou dobu přehrávat. K roku 2007 se jich prodalo neuvěřitelných 100 milionů! Mac OS X Pro počítače Mac je charakteristický jejich operační systém. Někteří ho nesnáší, někteří ho milují. Neexistují pro něj prakticky žádné viry, legálně jde spustit pouze na počítačích od Applu, na kterých je skvěle optimalizovaný. Za nevýhodu může někdo považovat, že systém a valná většina programů je v anglickém jazyce…

Nadčasový iPhone Tento, pro někoho „zázračný“ telefon, znamenal v mobilním průmyslu nemalou revoluci. Do té doby nikdo z výrobců neměl telefon, který by hardwarově obsahoval 4 tlačítka a tak velký display. Většina výrobců se snaží telefonu s nakousnutým jablkem v logu vyrovnat, avšak nikomu se to ještě do dnes pořádně nepodařilo. Apple prodává 150 tisíc iPhonů denně a na maržích vydělává více, než Nokia, Samsung a LG dohromady. Tablet iPad Apple využilo úspěchu iPhonu a stále více se prosazujícího se App storu pro vytvoření nového tabletu. Konstrukčně se výrazně podobá iPhonu, ale díky větší úhlopříčce lze na něm daleko lépe využít potenciál aplikací. Prodává se jich 250 000 týdně! Závěrem V Applu sází na jednoduchost a na utajení připravovaných výrobků. Například Steve Jobs dokonce nezakomponoval do prvního iPodu radio, protože by jeho ovládání bylo moc složité. Vše je systematické a má svůj řád. Jednoduchost se týká i designu a použitých materiálů. Například tělo laptopu Macbook pro je vyrobeno z jednoho kusu hliníku. Kvůli vážné Jobsově nemoci však nyní Applu raketově padají ceny za akcie… Jakub Písař

19

Sport Zdravím,jsem tu opět se svým sportem.Podíváme se na to,co se odehrálo ze měsíc únor.

Futsal Futsal se hrál za měsíc únor jenom jednou. Proti sobě nastoupili dva zcela rozdílné celky, oba týmy jsou v lize nováčci. Proti sobě tedy nastoupili 4.A a 1.B. Obě mužstva bojují o to, aby se dostali do vyřazovacích částí ligy. 4.A musela vyhrát aby přeskočila svého soka z 1.B. Oba celky dělily pouhé dva body. Zápas to byl již 15. a tak se blíží play-off. Utkání se odehrálo 21.2. v městské hale JH. Zápas nakonec skončil 4:7 pro 1.B, i když se hráči ze 4.A velice snažili. Tento výsledek tedy posunuje 1.B dál. 4.A se tedy pro tento ročník ligy loučí a doufejme, že se za rok opět ukáží a předvedou, co umí. Tak a to bylo vlastně všechno z našeho ústavu. Pojďme se podívat na to, co se odehrálo v našem městě. Co takhle začít s tím,jak se dařilo našim házenkářkám?

Házená Házenkářky se potápějí s nedostatkem formy a na výsledcích to jde hodně znát. Naše děvčata se pořád ne a ne odpoutat z poslední příčky tabulky. Odrazovým můstkem měl být zápas se Zlínem. Ale bohužel, házenkářky nedokázaly porazit mírně favorizovaný Zlín a podlehl mu na domácí palubovce 20:28 a nadále zůstávají poslední. Domácí mužstvo vedlo po 10 minutách už 7:5 ale opět se dostavil zkrat a soupeřky toho dokonale využily.Do poločasu strhly vedení na svojí stranu(10:8). Začátek se TJ Slovanu docela vyvedl a dokázala srovnat krok na 13:13. Čekalo se,že Slovan zabere, ale v dalším průběhu se hrálo podle zlínských

not, Zlín doslova pískal a Slovan tančil. Zkušenější celek se v rozmezí 40.-50. minuty dokázala vytvořit náskok 23:17 a zbytek zápasu už jasně kontroloval a nepouštěl naše házenkářky k něčemu vážnějšímu. Nelepší střelkyní duelu se stala Krupicová, zaznamenala 7 bodů ze sedmimetrových hodů. Tak takhle skončil další zmar našich házenkářek. Musely rychle zapomenout na tuhle prohru a soustředit se na další zápas, který se měl odehrát na palubovce vysoce favorizovaných házenkářek z Trenčína. Bohužel, tentokrát musely naše házenkářky spolknout velmi hořkou pilulku. Z Trenčína si vezou pořádný nášup. Těžký direkt v podobě debaklu 34:17. Velmi okleštěná sestava, která čítala 2 brankářky a jenom 8 hráček dokázala držet krok pouze na začátku, kdy to bylo 2:2. Pak už byly házenkářky ze Trenčína pány, tedy dámami, utkání. Trenér René Kumpán si s sebou nemohl odvézt svoje opory, Kohoutovou a Jitku Matouškovou. Další prohra, další zmar a další ztráta bodů. Asi si říkáte: kdy konečně? Kdy už se zvednou? To mělo částečně napovědět derby s Pískem. Tady se mělo ukázat, jaké mají sebevědomí a jestli se už konečně odrazí k lepším zítřkům. A opět, další prohra. Ale nesmíme nad nimi zanevřít. Ano prohrály,ale jejich výkon byl víc než úctyhodný. Z výhry se nakonec radovaly házenkářky z Písku, vyhrály o pouhý jeden bod 27:28. Domácí začaly velice dobře a už v 6.minutě vedly 6:1. V celém dějství si udržovaly náskok a do kabin se odcházelo za stavu 15:13. Ale na začátku druhého dějství opět

20

Sport podařilo

přišel jako na zavolanou výpadek a karta se rychle obrátila. Ve 38. minutě se hosté poprvé ujali vedení a v průběhu zápasu si vytvořili náskok 23:18. Jindřichohradecká děvčata nesložila zbraně a dokázala výsledek vytáhnout na rozdíl jediného bodu, stačila jediná trefa. V infarktovém závěru chybělo hráčkám Slovanu štěstí a velice sporné výroky rozhodčích. Ještě horší však je, že touto porážkou výrazně klesly šance jindřichohradeckých házenkářek na záchranu v elitní soutěži. Doufejme, že jsou v dobrém psychickém rozpoložení a dokážou se postavit na nohy,doufejme.

Basket Tak pryč od neúspěchů a jde se za úspěchy.  Základní část basketbalové I.ligy mužů spěje ke svému závěru a Lions předvedli nadějný výkon, kdy na domácí palubovce smetli pražský Vyšehrad. Po kvalitním kolektivním výkonu a střeleckém galapředstavení porazili Lvy ve 22.kole pražský Vyšehrad vysoko

103:73. Domácí si udrželi domácí neporazitelnost a hlavně druhou příčku. Střetnutí bylo vyrovnané pouze v průběhu úvodní čtvrtiny, pak už se začali prosazovat domácí střelci a ti pálili ostrými. Aktuálně 4.tým soutěže na domácí nestačil a neměl prakticky žádnou šanci. Nejlepší střelcem byl Tomanec s 27 body. Úžasné že? Play-off se blíží a naší baskeťáci mají velikou šanci se probít až do NLB,což by bylo vynikající. Svojí druhou příčku si museli udržet a před nimi stál úkol: Rozmést a zničit Ústí. No, prostě vyhrát. A taky se stalo. Jak jsem psal, doslova je rozmetali a zničili. A to rozdílem třídy, 109:69!! Basketbalisté Ústí se museli cítit, jako na střelnici. Tímto vítězstvím si s definitivní platností zajistili postup do playy-off! Herní projev Lions byl výbornou reklamou na basket a pozvánkou na blížící se play-off. O báječnou atmosféru se postaralo asi 400 diváků, kteří hnali basketbalisty kupředu. Soupeř dokázal vzdorovat pouho pouhých 10 minut, a pak už na hřišti bylo jenom jedno mužstvo. Ale hráči nesmí usnout na vavřínech, teď je čeká opravdová zkouška. Dva duely v play-off. Tahle část je nejklíčovější z celé sezóny. Před nimi stojí ještě poslední Liberec. A taky se stalo. Lions definitivně potvrdili sestup Liberce.Lions nedal soupeři šanci a vyhráli opět vysoko 90:74. A my se můžeme těšit na kola play-off

21

Sport Blue Moon Rising Mám tady pro Vás ještě jednu pikantnost. Jedná se o film nebo je to spíš i takový dokument. Vyšel na konci loňského roku a téměř okamžitě obsadil první příčku ve sportovních snímcích. Zaměřil se na fotbalový klub Machester City a jmenuje se Blue Moon Rising. Tento snímek byl také nominován na oskara. Blue Moon Rising nabízí jedinečný pohled na fotbalový klub Manchester City. K vidění je spousta vzestupů a pádů, život fanoušků a také exkluzivní přístup do zákulisí City of Manchester Stadium. Film provede diváky první polovinou sezóny City a také ukáže, jaké má Sheikh Mansour starosti. Kombinuje bezprecedentní den zápasu, včetně skvělých záběrů a také rozhovorů, s minulostí monografie fanoušků, kteří vzpomínají a sdílejí své zážitky. Některé zpovědi fanoušků mohou působit provokativně, poutavě, emotivně a také naprosto přesvědčivě a Vy nemusíte patřit k modré části Manchesteru, aby jste to ocenili. Líčí, jaký vztah mají fanoušci ke klubu a jak moc ho mají rádi, tedy přesněji milují. V opravdovém duchu Hollywoodu...Film Blue Moon Rising prožil v Manchesteru City zářivou premiéru v září loňského roku, která přilákala nepřeberné množství hudebních i filmových hvězd, spolu s manažerem Robertem Mancinim a také několik hráčů prvního týmu, kteří se představili na modrém koberci. Samozřejmě nechyběl producent Nick London, který představil film a všem fanouškům také to, jak je fotbal krásný. Co dělá film tak zvláštním je to, jak moc jsou fotbaloví fanoušci spjati s klubem a fandí mu v každé situaci. To ukazuje, jak se

může fotbal promítat do každodenního života a snaží se vysvětlit důvody, proč jsou fanoušci tak věrní a vášnivý, což je často nevysvětlitelné. Hlavními postavami filmu jsou členové skupiny nadšených fanoušků, kteří cestují na domácí i venkovní zápasy ve svém spolehlivém voze s názvem „Helion.“ Na své cestě zažijí vzestupy a pády, fandění City, přátelství, lásku a bohužel také ztrátu. Vše London vylíčil v celém filmu, ve kterém uvidíte skutečné emoce, skutečné rozčarování a opravdovou věrnost týmu bez ohledu na to, co se vám v životě může stát. Pin

22

Plesk! Máte nějakou žhavou novinku, o kterou se chcete podělit? Nějakou, která by se měla zvěčnit v dalším čísle? Sem s ní! Můžete ji kdykoli poslat či říct někomu z redaktorského týmu !

Co se kde šustlo? Po škole se říká že pan Slanina je zasnoubený. Že jsou pořád spolu potvrzuje účast jeho přítelkyně na maturitním plese 4.B. Bude svatba?

Říkáte si, že byste se nechtěli dostat do rukou třeba Jirsovi nebo Vendlové? Chyba! Bojte se paní Flídrové! Byli jsme svědky jejího výchovného proslovu, kdy při hodině do třídy nahnala partičku kluků, kteří na chodbě vyrušovali. No, takovou sodu bych dostat nechtěla!

Tak prosím M. J. to přehnala s pitím a usnula na stole u šaten. Což není nic hrozného. Kdo ale nebyl zrovna nadšený její nadměrnou konzumací alkoholu byl náš -pš-, kterému pozvracela sako! Ne, M. J. nebyla jediná… Proto přikládáme nekvalitní fotku jednoho gympláka. Dobrou zprávou je, že na zastávce u svozu už byl schopný normálně fungovat.

Jsme tolerantnínechť lidé promluví o své orientaci, nechť nám ji ukážou!

Taky vám přijde, že to vypadá jako rakev na kočku???

23

Plesk! IN & OUT Jako hlavní IN- určitě atmosféra maturitního plesu! Krásná výzdoba, dobrá nálada všech maturantů, nádherné večerní róby slečen 

Již dávno odzvonilo stereotypním přezůvkám á la školka, dnes je IN nositi botky plyšové, žádné, nepřezouvat se nebo jakkoli uchylné... stačí se rozhlédnout o přestávce kolem. Najdete od zelených žab po conversky, mnohdy jdou odvážlivci i dále. Chcete tedy také oslnit? Zkuste doma nadhodit "Mami, kup mi bačkůrky..." a šokujte nás!

Momentky Je zima. Hodně sněhu. Volná hodina. Proč nejít bobovat? Fajn! Ale proč si neobléci laboratorní pláště? A proč jezdit jen na bobech? Pytel od psího žrázdla se může taky hodit! To je prosím 6.A!

24

Výkřiky do tmy TOP FACEBOOK STATUS vyhrává Majda Michlová z 1.B – redakci nezbývá nic jiného, než tiše souhlasit a zvolit tuto výpověď statusem měsíce:

25