Úvodník. Příjemně líné čtení Vám přeje Adyctu a celá redakce GYMu

1

2

Úvodník Právě čtete poslední úvodník v tomto školním roce. Píši to až s nábožnou pokorou, neboť tento prostý fakt značí, že jsem se stal šéfredaktorem. Moje radost je umocněna tím, že pomyslnou štafetu „šéfredaktorství“ mi předal Adam Klimeš, jehož si nesmírně vážím. Proto bych v úvodu zmínil, že na tom, jak GYM vypadá dnes, tedy kvalitní školní časopis s originální grafickou „schránkou“ a hlavně svižně pracující redakcí, nese lví podíl právě Adam. Jeho inspirativní nápady, chuť a vůle zlepšovat pracovní prostředí (které by jinak setrvačností zaniklo) se promítly do fungování časopisu takovou měrou, že si zaslouží velký dík. Vraťme se ale ke konci školního roku, neb to je cíl všech žákovských snah. Po deseti měsících více či méně produktivního učení se zdá dvouměsíční přestávka jako něco naprosto zaslouženého, ale neměli bychom studovat i o prázdninách?. „Studovat bychom měli celý život,“ zní fráze stará jako vědomí lidstva a já musím souhlasit. Teď bych měl rozjet celý řetězec návrhů a námitek, proč a jak studovat, ale slova „jak“ a „proč“ mi do sluncem a láskou prosvíceného života nějak nesedí. Raději bych si někam sedl a věřím, že i vy, když čtete tyto řádky, máte tendenci koukat z okna na krásu, jež nám den červnový nabízí. Když už si tak užívám pohledu z oken gymnaziálních a vší letní radosti, která se do mysli vkrádá se stejnou obratností, s jakou se mnoha žákům podaří každý rok proklouznout systémem vzdělávání bez naprosté újmy, napadne mě, že vlastně máme obrovské štěstí, že studujeme na gymnáziu a vůbec máme možnost studovat bez jakéhokoliv omezení. Už začínám mluvit jako ONI, nejvyšší čas skončit a dát si dvouměsíční oddech. Příjemně líné čtení Vám přeje Adyctu a celá redakce GYMu.

________________________________________________________________________ Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při gymnáziu v Třeboni. www.casopisgym.cz Šéfredaktor : Adam Prášil (-adyctu-) - [email protected] Redakce : Jana Havlová (-jna-), Anna Kohoutová (-ako-) - [email protected], Tereza Kučerová (-teza-), krutoprisnejhustodemon - [email protected], Jakub Novotný (-kuban-) [email protected], Martin Rosocha (-ros-) - [email protected], Tomáš Tichý (-tt -) - [email protected], David Viktora (-viky-) – grafika, web, Petr Čížek(-chinano-), Anna Kolářová (-an-ka-), Kristýna Vojtíšková (-kris-) Ilustrace - Dayva Nguyen, Do Milana Tisk – Martin Rosocha, Milan Liška Příjem příspěvků u kohokoliv z redakční rady a na adrese [email protected] . Náklad 120 výtisků. Vydáno dne 25.6.2010

3

Obsah Úvodník......................................................................................3 Posbíráno ze všech stran.............................................................5 Projektárium ..............................................................................6 Etika ...........................................................................................7 Etický postřeh.............................................................................8 Čím může být spalovna atraktivní? .............................................9 Spalovny ano, ale recyklace není zbytečná! ................................9 UNESCO nás zajímá ! ................................................................ 10 Zase ten Talnet ......................................................................... 11 Přátelství s Holandskem navázáno!!.......................................... 12 Půda ......................................................................................... 12 Co se děje v ředitelně? ............................................................. 13 Jedinečný rozhovor................................................................... 15 Fotokomiks............................................................................... 16 Prázdninová učitelská anketa .................................................... 18 Boj s časem .............................................................................. 19 Kulturel .................................................................................... 22 Státní maturita – očima studentů ............................................. 34 Kam to dotáhli... ....................................................................... 34 English corner........................................................................... 39 Koutek poezie........................................................................... 40 Rozhovory se skrytými talenty naší školy .................................. 42 Sport na naší škole ................................................................... 45 Další učitelská anketa ............................................................... 47 Malé herní ohlédnutí Václava Pražáka ...................................... 48 Hry ........................................................................................... 50 Šachový koutek ........................................................................ 52 Drby ......................................................................................... 53 Na Závěr ................................................................................... 56

4

Posbíráno ze všech stran... I tentokrát sbírala jako zběsilá –ako-...

•

•

•

•

•

•

•

• •

• Redakční rada GYMu pomalu prorůstá dalšími a dalšími třídami – vedle „neviditelných“ redaktorů – informátorů máme cenné posily v kvintě – v tiráží se poprvé objevují publicistické zkratky Anny Kolářové (an.ka) a Kristýny Vojtíškové (kris) z kvinty – prostředních 12 stránek plných kultury je jejich!! Snad jim chuť a nápady vydrží! Muškátoložka O. Tichá má ve škole plné ruce práce – máte-li doma nějaké nepotřebné výhonky, ťukejte na její kabinet a opovažte se byť jen křivě podívat na nějaký školní květináč! Typickým znakem končícího školního roku jsou tvořící se fronty u některé z laviček na chodbě druhého patra, kde kolega Sisyfos Krynický nekonečně trpělivě vysvětluje a vysvětluje... Ve středu 2. června jsme byli opět na Pohodářích – protože v kině je po rekonstrukci málo míst, proběhla projekce tentokrát o cestě po Islandu v městském divadle – přes dvě hodiny poutavého promítání a vyprávění opět nezklamalo. Celou partu mých kolegů (výprava má po vzoru jednoho starého islandského kmene tajemný název DrKuČuKuČeKotlamatladótyr) to utvrdilo v přesvědčení, že si směr letního puťáku vybrali přes prskání sopky správně... Nádhernou akci ke Dni dětí uspořádali pro gymnaziální děti (mládež se dál učila podle rozvrhu) někteří učitelé pod vedením M. Rosochy a P. Dolejšího. Výtvarkářka J. Kalvasová vyrobila s několika kvintány a prváky kostýmy pro živé šachy a Člověče, nezlob se. Parta našich šachistů PraTiČíČur, posílena ještě o několik dalších v reklamních tričkách, sehrála z jejich strany dramatickou partii proti noblesnímu Štěpánu Papáčkovi, který je roznesl na kopytech. Pohyboval se po obrovské šachovnici v tělocvičně jako jedna z živých figurek krokem tanečním, vzpomínaje při tom určitě na svá gymnaziální léta...Následný šachový turnaj v aule, ozdobený přítomností pana starosty, vyhrál tercián Tomáš Tichý – gratulujeme!! Doufala jsem, že se mi maximálně podaří utajit mou snahu prodrat se nenápadně do Poslanecké sněmovny. Nepovedlo se jedno (utajení) ani druhé (prodrání). Nicméně děkuji všem za podporu a vzkazuji těm, kteří si mysleli, že už mě to ve škole nebaví, že to vůbec není pravda. Jen si říkám, že ten, kdo rád plave v rybníku, by si to občas mohl vyzkoušet třeba i v moři...aspoň na chvilku. Můj hluboký obdiv má Šedý Vlk P. W. (jenž chce určitě touto cestou poděkovat svým parťákům M.R. a P.D.), který opět vzal svou třídu – 2. ročník - na vodu. I když poslední den lilo a všichni zmokli. Když jsme u toho děkování – děkuji Václavu Pražákovi, že v tom nejparnějším letošním dni – 9. června - odjel spolu se mnou a mou třídou na exkurzi do Prahy (vlak, výluka, vedro, bouřka) a trpělivě sypal z rukávu své znalosti. I když jsem je poslouchala (ale s chutí!!!) asi jenom já..., že, kvarto... Jo a taky děkuji svým dvěma kolegyním za skvělou celoroční atmosféru v našem kabinetu – myslím, že na to jednou budeme hezky vzpomínat. 4 roky byl mým třídním na třeboňském gymnáziu jistý pan profesor Milan Sudický

5

•

• •

•

(myslím, že tušil, že jsme mu říkali Sud :)). Učil nás tehdy němčinu a velmi průkopnicky (za totáče) angličtinu. A představte si, že se od září stane mým kolegou !! Nádherná titulka GYMu mi připomněla, jak krásný proslov měli Kloboučník a Alenka na pódiu na náměstí při letošním Majálesu. Myslím, že to všechno byla hodně zásluha její představitelky Terezky Kukačkové, ke které jsem ani nestihla osobně pronést slova obdivu... Učitelské dítě v sobě nezapře malý Adámek Kopeček – když přišel se svým tatínkem k úplně prázdnému dětskému hřišti, prohlásil: „Děti chybí!“ ... Poslední zvonění jsme letos vyhlíželi s velkým napětím. Věděli jsme, že by měli letos maturanti nabídnout i něco jiného, než zběsilé polévání a krmení namíchanými hnusy. A stalo se – oktáva se s tím vypořádala pro někoho až příliš decentně a komorně (ale pro někoho to mohlo být třeba přesně ono!!), čtvrťákům jako na potvoru pršelo, tak akci velmi netradičně přesunuli do tělocvičny – a ejhle, také to fungovalo (megafon už bohužel méně), vyřádili se dokonce i nějací učitelé... Náš bývalý šéfredaktor Adam Klimeš byl přijat na Filosofickou fakultu UK – tím spíše, že si to moc přál, mu na dálku gratulujeme a pozdravujeme!!

Projektárium Tak co nového se děje v našich projekčních týmech? 1. GYM (01) ožívá příchodem nových redaktorek, které pro vás počínaje tímto číslem budou připravovat pravidelnou kulturní přílohu (vždy umístěnou uprostřed každého čísla). Velký úspěch jsme zaznamenali v celostátní soutěži středoškolských časopisů „Článek měsíce“, kterou pořádá Národní informační centrum pro mládež (www.nicm.cz) a ve které za měsíc duben uspěli hned dva články GYMu 13 – příspěvek Terezy Kučerové „Život v kameni“ a šéfredaktora prvních čísel Gymu Jana Čížka s názvem „Radikální myšlenky“. Další novinkou, se kterou GYM přichází, je snad pravidelný fotoseriál, o který se také postaralo duo an.ka a Kris. 2. V rámci projektové aktivity Rozvoj partnerství (02)se rozjíždí a dolaďuje Efektivita s Šarmem. díky M. Benedové spolupráce s uetersenskou školou, stejně jako se maximálně zkonkretizovaly prožitkové kurzy v Římově pro primu, prvák a budoucí kvintu : žáci 1. ročníku čtyřletého gymnázia pojedou v termínu od 6.– 8. 9. 2010, žáci I. ročníku osmiletého gymnázia od 9.-11. 9. 2010 a žáci V. ročníku osmiletého gymnázia od 13.-15. 9. 2010. Všechny tyto kurzy budou částečně hrazeny právě z tohoto projektu a jsou v kompetenci

6

Ivany Čurdové. 3. Celkem 52 žáků maturitních tříd se zúčastnilo na přelomu dubna a května zkušební výuky finanční matematiky, pro kterou připravil učební materiály (Sbírka úloh z finanční matematiky - SÚFM) Pavel Krejča, vedoucí projektové aktivity „Rozvoj podnikatelských znalostí, schopností a dovedností žáků“ (03). Větší zájem podle všeho vzbudila práce s Pokročilými programovatelnými grafickými kalkulátory TI Voyage 200. 4. Environmentalistika (04) jako další součást projektu zaznamenala výměnu vedoucího týmu – od května je za ni zodpovědná Štěpánka Otepková. Stihla pro žáky sexty a 3. ročníku připravit zajímavou exkurzi do spalovny komunálního odpadu v pražských Malešicích, o které píšeme na jiném místě v GYMu (článek „Čím může být spalovna atraktivní?“). 5. Práce na Regionálně zeměpisném katalogu (05) má za sebou spolu s I. Kubínovou zpracovávání prezentací s názvem „Místo mého bydliště“, které měly kromě jejich obsahu pomoci žákům v jejich formálním vytváření. 6. Podprojekt Etika (06) zatím nejvíce zápasí s nekonečným čekáním na výsledky výběrového řízení, které by mělo přinést nové vybavení pro potřeby natáčení slibovaných videoklipů na různá témata. Jak říká M. Rosocha: „Tým by byl....“ Kvinta a první ročník mají za sebou závěrečnou část semináře „7 návyků“ s panem Lumírem Šarmanem, který proběhl ve čtvrtek 3. června. Více o své části píše na téma „Etická výchova“ a „Etický postřeh“ její vedoucí Martin Rosocha : -ako-

Etika

Milí studenti, pro stávající číslo časopisu GYM bych se s vámi rád podělil o několik poznámek k prosté otázce, zda etická výchova patří do škol. Námětem mi byl dva roky starý článek pana Motyčky, který vyšel v časopisu Rodina a škola. Pro pana Motyčku výuka etiky nemá spočívat ve filozofických rozhovorech nad etickými problémy současnosti, nýbrž v praktickém nácviku sociálních dovedností, jakými jsou komunikativnost, kreativita, zdravé sebevědomí, pozitivní hodnocení druhých, a především prosociálním stylem jednání. Výsledkem budiž pak morálně vyzrálý člověk, jinou mluvou člověk prosociální, antonynem pak člověk altruistický, případně pak tvor, vyznávající se z lásky agapé (láska k bližnímu). Program Etické výchovy (vychází z projektu Roberta Roche Olivara z Nezávislé univerzity v Barceloně) zahrnuje deset základních témat: komunikace, důstojnost lidské osoby, sebeúcta, pozitivní hodnocení druhých, tvořivost a iniciativa, vyjádření citů, empatie, asertivita, reálné a zobrazené vzory, spolupráce, pomoc, přátelství, komplexní prosociálnost. Zpět k tématu a článku pana Motyčky. Zkusím navrhnout malý příběh, který by spojoval obé, a reagoval na předchozí body pokusem o filosofický rozhovor... Vy sami se potom pokuste na stránkách časopisu GYM připojit k diskuzi na téma níže napsané a na až přespříliš „jednoduchou“ otázku, zda etika patří do škol. Potkali se jednoho hezkého dne Étos, Logos a Pathos. Na domluvené schůzce se měli domluvit na definici Lásky. Étos pravil: „Láska je jako já, je to obyčej, prostý zvyk, prosté a jednoduché konání.“ Logos na to odvětil: „Nikoli, Láska neexistuje, rozumově vzato je ne-

7

uchopitelná.“ Pathos se tiše vmísil do rozhovoru: „Láska, to je má maličkost, jsem vášeň, jsem cit.“ Logos si poklepal na čelo: „Nesmysl, pro lásku neexistují rozumové důvody.“ Étos se Logose pokusil umravnit: „ Láska je vrozená, stejně jako tvůj rozum, drahý Logosi!“ Pathos, který naslouchal, nato teatrálně zvolal: „Když vás poslouchám, trpím. Emotivně se mnou cloumá vaše nevědomost, nevyhnutelně směřujete ke zjednodušením, které si láska nezaslouží! Jsem pohnut a zděšen. Vystavujete lásku pranýři, prosti srdce a citu. Hanba vám!“ Logos a Étos na sebe udiveně pohlédli. „Tvému prudké pohnutí mysli, milý Pathosi, my nepodléháme. Zanech svých gest a pohnuté mysli a mysli!“ pravil Logos. „Rád bych tě přesvědčil o omylu,“ přisadil si Étos, „Láska je, hodnotově vzato, ideál, kterého nemůžeme dosáhnout...“ Pathos rozhněvaně odpověděl: „Hanebníci, rezignovat na lásku je tragédie. Je to podobné, jako kdybyste se vzdali myšlení a citu. Vaše zjednodušování je neomluvitelné, nenacházím slov, jimiž bych demonstroval svou lítost nad vašimi hrubostmi. Jsem zděšen a...“ „Zanech teatrálnosti,“ utnul rozmáchlost Pathose Logos, „a mysli! Nashromáždil jsem sdostatek důkazů, které hovoří proti lásce. Láska je blud. Láska je mýtus! Moudrý člověk to musí pochopit!“ „Empiricky vzato má Logos pravdu,“ pravil Étos, „pokud se lidé řídí svobodně a odpovědně, nemůže být o lásce řeč.“ Pathos se rozohnil a jal se slova: „Nezesměšňujte nezesměšnitelné! Láska je prosta vašich definic. Láska je nesmrtelná, Láska je věčná!“ Poté Pathos omdlel. Logos s Étosem pohlédli znechuceně na pateticky zkrouceného Pathose a pousmáli se: „Ten je zralý na patologii,“ utrousil Logos. „Umluven k smrti,“ oddal se chvilkovému rozmýšlení Étos. „Pojďme, ještě nás čeká dlouhý den,“ dodal. „Ano, o tom jsem přesvědčen!“ pravil Logos a hořce se pousmál... -ros-

Etický postřeh Milí čtenáři, dozvěděl jsem se o velmi zajímavém projektu, který u naslouchátek dokázal odfiltrovat sprostá slova. Výrobce uváděl na svých stránkách účelnost a snadné ovládání, které spočívalo ve výběru tří filtrací sprostot od naprostých vulgarit přes neomalené výraziva, až po jemné nadávání. Klient měl možnost zvolit si z těchto možnosti a spokojeně si užívat života bez oplzlostí. Bohužel se, dle dochovaných zpráv, výrobce v prvotní fázi uchýlil k pípnutí ve chvíli, kdy dle filtru slovo bylo zařazeno na nežádoucí seznam. Brzy se samosebou počali hlásit o slovo leckteří ze zákazníků, kterým byl pípot nepříjemný. Výrobce zaeragoval promptně. Do možnosti nastavení přidal k možnosti vypípnutí také modus „silent“. Ovšem také ticho se neujalo. Mnozí z z klientů po zakoupení reklamovali naslouchátka s tím, že nefungují. Výrobce marně argumentoval, že jsou naslouchátka v pořádku a že chyba je na straně prostředí, v kterém se zákazníci pohybují. Přišla tedy třetí verze, která nabídla namísto sprostých slov nepřeberné množ-

8

ství melodií, přírodních a umělých zvuků. Zajisté vás napadne, že ani tento upgrade se neujal. Představa, že slyšíte větu: „Ty, ptačí cvrlikání, ten neskutečnej, ptačí cvrlikání, on to fakt úplně totálně, ptačí cvrlikání...“ Případně: „To je ale pěkná ,mp3 Lady Gaga“, fakt by potřebovala dostat přes „Lady Gaga“, „Lady Gaga“ jedna!“ Výrobce nakonec rezignoval, produkt stáhl, a databázi sprostých slov uschoval na časy, kdy je lidé již nebudou znát. Samozřejmě vás napadne, že daleko snazší cestou je sprostá slova nepoužívat, pak nebudou třeba filtry. K tomu máme ale velmi daleko, tak daleko, že obzor nevidět. Ostatně, protože jsem jeden z těch „šťastlivců“, kteří si ona naslouchátka “Ear no vulgarity more“ zakoupili, mohu jejich funkčnost reklamovat na třídě prima až tercie, kde se ticho ozývalo téměř nepřetržitě. Pro ilustraci bych velmi rád přiblížil onu situaci z téměř jakékoli velké přestávky těchto tříd; zní asi takto: „....................................................ticho! (to již přišel do třídy učitel) ..........................ticho! (po pěti minutách ticha)...................tak tedy budeme zkoušet...........)“ A nyní bych vás již rád poslal do.... dalšího čtení, prostého vulgarit. -ros-

Čím může být spalovna atraktivní? Koncem května se uskutečnila exkurze do pražské firmy ZEVO - zařízení pro energetické využíváni odpadu (spalovny komunálního odpadu v Malešicích). Akce se zúčastnili žáci třetího ročníku a sexty a byla financovaná z projektu, který je v současné době realizován na naší škole. Poprosila jsem sextány, aby se krátce zamysleli nad problematikou spalovaní eventuelně recyklace odpadu a o své názory se podělili s čtenáři GYMu. Zde je jeden z n ich. Štěpánka Otepková

Spalovny ano, ale recyklace není zbytečná! Na Malešickou spalovnu jsem se docela těšila. Přijížděla jsem totiž s neuzavřeným názorem na tento typ zpracovny odpadů. Přivítal nás nedůvěryhodně vyhlížející, značně pupkatý pan Kovář, kterého bych bez zábran označila za místního dělníka. Až později jsem se dozvěděla, že se „chlubí“ tituly před jménem i za ním. Tento inženýr naší skupině vyložil principy, na jejichž základech spalovna funguje, ale svou přednášku prokládal mnohými historkami, tak říkajíc „ze života“, kterými dojem z projevu spíše kazil, než prohluboval. Dosti o panu Kovářovi, kromě jeho polopatického výkladu mě zarazila i jiná věc týkající se fakt. Zhlédli jsme film, jehož smyslem bylo seznámit diváky s důležitostí správného zacházení s odpadem, který spočívá především v jeho důsledném využíváním a recyklaci. Po skončení jsme se však od pana Kováře dozvěděli, že recyklace je podle něj úplně zbytečná a všechny odpady by měly být spáleny. Navíc sypal popel na hlavu České republice za nízký počet spaloven komunálního odpadu (3) a prosazoval spalovnu do každého většího města. Již tehdy mi přišly jeho názory značně zaujaté, a proto jsem se rozhodla dozvědět se víc.

9

Nejvíce mediálně rozšířený a zároveň nejčastěji diskutovaný problém je zpracování nebezpečných chemických toxických látek, dioxinů. Kdyby došlo ke kontaminaci lidského organismu těmito látkami, hrozily by závažné poruchy imunitního, hormonálního i endokrinního systému člověka, proto bychom se měli snažit vypouštět dioxiny co nejméně. V dnešní době se nedá spalovně Malešice téměř nic vytknout, limity vypouštěných dioxinů do ovzduší úspěšně splňuje (i když patří k největším producentům těchto organických látek v republice), ale o pronikání dioxinů do odpadního produktu spalování – popílku už moc lidí nemluví. Popílek se často využívá k výrobě stavebního materiálu a tím pádem může druhotně proniknout do půdy a podzemních vod. Dioxiny se snadno vážou v tělech živočichů – ryb i skotu, mohou tak skončit i v žaludcích lidí. Dioxiny vznikají především při spalování plastů obsahujících chlór, hlavně PVC, a proto bych na rozdíl od pana Kováře nezavrhovala recyklaci a snažila se produkovat co nejméně toxinů, jichž spalovna vypouští více než 190 druhů. Spalovny mají mnoho dalších nevýhod, k nimž patří např.: nezbytnost využití skládek pro odpadní produkty spalování, zbavování se nebezpečného odpadu spaloven, nepoměr vložené energie na výrobu „odpadů“ a získané z jejich spálení (oproti moderním elektrárnám, které mají účinnost až 70 %, spalovna je producentem pouze 17 – 20%). Celkově je však spalování odpadů pro budoucnost celkem přijatelným řešením. Technologie spalovny se rok od roku více modernizují a fungují čím dál účinněji. Myslím si, že když lidé změní své návyky a začnou se chovat podle teorie „zero waste“ (tzn. nulový odpad – většinová recyklace), mohou spalovny fungovat jako sekundární prostředek na zbavení se odpadu. Vzkaz pro pana Kováře – recyklace není zbytečná! -jna-

UNESCO nás zajímá ! (připravila Kateřina Janů)

Na začátku června jsme si připomněli patnáctileté výročí od chvíle, kdy se naše škola (přesně 2. 6. 1995) stala školou přidruženou k UNESCO. Na konci dubna se kvarta zúčastnila akce pořádané gymnáziem v Jindřichově Hradci nazvané Záchrana památek UNESCO. Velmi přesně zachytila atmosféru celé akce Eva Pospíšilová, žákyně kvarty : „Já upřímně řečeno Jindřichův Hradec příliš neznám, moc tam nejezdíme, naposledy jsem tam byla v nemocnici a z nemocničního pokoje jsem toho moc neviděla. Proto jsem byla strašně ráda, že jsme měli příležitost J. Hradec pořádně projít – na první pohled je to krásné město plné zeleně, jejich náměstí mi dokonce přišlo hezčí než to naše. Nejdříve jsme se šli podívat do místního Gymnázia V. Nováka, z čehož jsem byla upřím-

10

ně zděšená. Chodby jako v čekárně u doktora, staré lavice, připadala jsem si tam jako ve středověku. Místní studenti si pro nás připravili prezentace, v jedné se nás snažili stručně informovat o nějakém jejich projektu, ve kterém pátrali po obyvatelích zaniklé vesnice, v druhé nám představovali významné osobnosti, které studovaly na jejich škole. Při prezentaci se střídali, všechno jen četli – včetně uvítání a rozloučení. Přijít s takovou prezentací u nás ve škole, nevím, jak by dopadli...Jsem strašně ráda, že jsme se tam podívali – druhý den jsem se už těšila do naší luxusní školy a vzpomínala na „polní“ podmínky v Jindřichově Hradci. Po prohlídce školy jsme navštívili spoustu krásných hradeckých míst – muzeum, jezuitskou kolej (kde nám gymnazisté dokonce zazpívali staré písně A. Michny z Otradovic), ale nejvíce mne nadchl židovský hřbitov, kde nás nadšeně provázela jedna paní učitelka, která nás všechny dokázala zaujmout. Celá exkurze byla pro mě moc zajímavá, dozvěděla jsem se mnoho nového a zjistila, jak si teď vážím našeho růžového ústavu... Eva Pospíšilová, kvarta

Zase ten Talnet Již v některých z minulých čísel GYMu jste si mohli přečíst o zkušenostech vašich spolužáků s TALNETem – projektem pro TALenty na NETu. Poprosila jsem proto Báru Budíkovou ze sexty, aby se s Vámi podělila o některé své zkušenosti. Štěpánka Otepková

Na začátku tohoto školního roku jsem se přihlásila do projektu Talnet, kurzů přírodních věd, o kterém jste se mohli dočíst v jednom z minulých čísel GYMu. Já konkrétně jsem si vybrala kurz anorganické chemie. Hned v říjnu se konalo úvodní soustředění poblíž Berouna, kde jsme se seznamovali s ostatními Talneťáky, dělali zajímavé psychologické testy, poslouchali přednášky od instruktorů a hráli různé společenské hry. Důležitou částí také bylo naučit se pracovat v on-line prostředí, ve kterém jsme měli následně řešit úkoly. Po skončení soustředění se odstartovalo první pololetí, které obsahovalo 6 lekcí. Zhruba v polovině úkolů nám byly nabídnuty T-exkurze s různými tématy (např. chemické pokusy, DNA, fotovoltaika, meteorologické radary atd.), kterých se mohou zúčastnit i „netalneťáci“. V tomto školním roce jsem se zúčastnila dvou chemických exkurzí na přírodovědné fakultě UK, kde jsem si mohla vyzkoušet práci s chemikáliemi, které jsou na středních školách nepovolené a exkurzi o DNA v ústavu Genvia, kde jsme si v mikroskopech prohlíželi chromozomy a odhalovali genetické vady. Po vytvoření protokolu z exkurze se získává mince, se kterou můžete získat např. slevu na soustředění. Závěrem prvního pololetí se konalo zimní soustředění u Kutné Hory, kde studenti prezentovali seminárku, kterou dělali v uplynulém pololetí. Druhé pololetí probíhalo obdobně jako první a bude ukončeno letním soustředěním v Jeseníkách, kde budu prezentovat svou seminárku na téma hemoglobin. V souvislosti s tímto tématem jsem provedla i domácí pokus se změnou barvy krve zapříčiněnou okysličováním a odkysličováním, který se povedl, což mě ještě více nadchlo :). Příští rok se určitě přihlásím znovu, protože spousta nových informací se „učí sama“ a je to navíc zadarmo (kromě dopravy a ubytování na Barbora Budíková, VI. soustředěních), což je pro studenta ideální.

11

Přátelství s Holandskem navázáno!! 22.4. - 28. dubna jste si mohli ve škole všimnout šesti dutchsky mluvících osob z Holandska. Já a několik dalších spolužáků jsme se jich (pod vedením Štěpánky Otepkové a Kateřiny Janů) ujali a navštívili jsme spolu některá významná místa v Čechách včetně Prahy, Krumlova a třeboňské terasy. Pobyt se vydařil a těšíme se až se s nimi opět setkáme, tentokrát v Holandsku.

Kam jsme to jenom zabloudili? Franta Válek, kvinta

Půda Nový seriál - zapomenutá místa V rámci nového seriálu se vám pokusíme představit opomenutá zákoutí naší školy. A věřte, že jich není málo. Začneme vůbec největším prostorem na škole – půdou. Na půdě je zajímavá už jenom ta cesta na ni. Po cestě dlouhým schodištěm se vyhýbáte spoustě věcí, o jejichž účelu někdy nemáte ani tušení. Pan školník ho jednoduše nazývá haraburdím. U okna leží záhadná kniha s nápisem MCMXXXVI – MCMXXXVII. Skrývá starobylé fotky jakési třídy a především věnování „ Milému třídnímu jeho žáci“. Jak milé. Tak, a teď už k samotné půdě. Jaké jsou první dojmy při vstupu na ni? Dýchne na vás atmosféra stoleté budovy, jejíž střecha se za tu dobu příliš nezměnila. Ohromí vás velikost těchto prostor, na kterých, i když jsou rozděleny, je znát, že se táhnou nad celým gymnáziem. Jistě vás zaujme hromada starých židlí a lavic a mezi nimi vyčuhující řečnický pult. Poté ale přicházejí na řadu opravdové skvosty, jako je třeba periodická tabulka obsahující 31 prvků (nyní jich je 117). No a pokud jste jako pan Rosocha, tak neodoláte kosočtvernému držáku na mapy – a dokonce se s ním vyfotíte. Jdeme dál, z levého křídla budovy do toho pravého. Cestou míjíte podpisy různých studentů, ale hlavně podpis „Radovan Žvejkal, 2006“. Přebýval sice ve skříni v septimě, ale dostal se až sem, zřejmě aby tu strašil. Tak proto ten dupot nad kabinetem paní Haiderové, který ji tak děsil. Pravé křídlo je podobné jako to levé – mnoho tajemných artefaktů a především spousta prachu. Co ho ale výrazně odlišuje od ostatních částí, je velký počet mrtvých kavek. Dostávají se sem dírami, které už pan školník několikrát marně hledal, ale nedostanou se zpět. Najdete tu různá seskupení, jako třeba „Ženich a nevěsta“ nebo „Rodinka na výletě“. Ještě než odtud odejdete, si při vykouknutí z okna povšimněte okapů z mědi, což je prý na dnešní dobu celkem luxus.

12

Vrcholem prohlídky půdy je ovšem samotný střed. Z ničeho nic se octnete v podpalubí obrovské archy odkud vedou schody kamsi nahoru. Na konci schodů není paluba ale velké okno, ze kterého je vidět celá Třeboň jako na dlani. Kdysi tady bývala hvězdárna – ve 30. letech si ji tu jeden pedagog postavil pro svůj hvězdářský kroužek. Za 2. světové války, kdy celé gymnázium vlastně bylo letecká škola Luftwaffe, sloužila hvězdárna jako pozorovatelna pro mladé piloty. Při rekonstrukci střechy v roce 1994 byla celá stavba stržena. Škoda. Když se dosyta pokocháte úžasným výhledem, A nad půdou nebe... můžete sejít zpátky dolů a všimnout si velké boudy, která sem očividně nepatří. Zde drželi studenti a svazáci protipožární hlídky. Tak to je všechno o půdě. Při ochodu odtud mě napadá, že je škoda, že tyto ohromné prostory nejsou nijak využity – kromě funkce jako skladiště věcí. Snad to změní investiční akce “Půdní vestavba v budově školy včetně následné úpravy areálu školy”. Pokud ji schválí kraj, máte se na co těšit. Fotky z půdy najdete v galerii na www.casopisgym.cz text a foto -T.T.-

Co se děje v ředitelně? Blíží se konec školního roku. Zatímco my odpočítáváme poslední dny ve škole a hodiny trávíme se zrakem upřeným do otevřeného okna krásného letního dne, jsou lidé, kteří jsou ve škole nejspokojenější právě o prázdninách, protože to je tam největší klid. A kde že je najdete? No přece v prvním patře našeho ústavu! Každý z nás přece ví, jaký nápis následuje na třetích dveřích nalevo od schodiště vedle popisků Prima, Sekunda, ... – samozřejmě „Ředitelna“. A tam se to všechno připravuje - napravuje, domlouvá - smlouvá, zařizuje – nařizuje… a co se dělo a ujednalo za jejími dveřmi v letošním roce, odhalují (samozřejmě s posvěcením paní ředitelky Jany Coufalové, které tímto děkuji za informace) následující odstavce. Zajímá vás, jak dlouho tu ještě ředitelna bude!? Přece dokud tu budeme my – studenti! Student totiž znamená peníze, neboli přísun financí, které se používají např. na zkvalitnění výuky v podobě nákupu určitého vybavení. „S počtem žáků naše gymnázium sice problém nemá, ovšem financování je ovlivněno celkovým snižováním počtu studentů na středních školách, takže v současné době nejsou okolnosti nakloněny přísunu financí, které bychom mohli využít na rozšíření prostor v podobě rekonstrukce půdy,“ ozývá se z pootevřených dveří prvního patra. Peníze naše škola může získat i od Evropské unie, která však poskytuje dotace pouze na konkrétní, nejčastěji vzdělávací projekty, a to až po jejich předložení a schválení. Díky tomu jsme měli a i nadále budeme mít možnost zpříjemnit si výuku

13

prostřednictvím různých exkurzí, přednášek atd. „Stejně jako loni i v příštím školním roce čekají na nováčky v primě a prváku adaptační kurzy, které mají zajistit utvoření pevných vztahů mezi žáky.“ Jako matka třídní bude na novopečené prváky v příštím roce dohlížet Štěpánka Otepková, zatímco primánky si pod patronát vezme Naděžda Krčálová. Vedení školy a kolektiv učitelů však nelení a již nyní pracuje na dalším projektu, který potěší hlavně milovníky angličtiny, neboť ta bude jeho hlavní náplní, samozřejmě v kombinaci s dalšími předměty. „Čekáme však na jeho posouzení a schválení, které by mělo proběhnout v lednu,“ tlumí nadšení studentů hlas z ředitelny. Takže uvidíme, jestli náš tým získá další „body“. Když už je řeč o učitelském „týmu“, kdo vlastně v následujícím roce odejde nebo přijde? Pro některé dobrá, pro jiná špatná zpráva - její znění je však jasné: „Změny téměř nebudou.“ Pojem „téměř“ vyjadřuje odchod paní Aleny Veselé z hodin němčiny a příchod paní Miroslavy Mrázkové, která úspěšně dokončila první fázi mateřské péče o svou ratolest. Překvapit se dá nicméně ledačíms, a to ne vždy příjemně. To ovšem nebyl případ letošního Posledního zvonění, které proběhlo v očích některých nudně a nezajímavě, ovšem z pohledu přísného oka hledícího do orákula v prvním patře, zcela uspokojivě. „Když loučení, tak důstojné, slavnostní a tradiční a ne jen nějaká maškaráda, patřící sice do studentského života, ale spíše jinam, než je poslední zvonění a navíc naprosto nevyhovující bezpečnostním pravidlům ve škole.“ I mladší ročníky by proto měly pochopit, že honění a polévání vodou je sice legrace, která není hodna studentů gymnázia a má z hlediska bezpečnosti a odpovědnosti, kterou za nás učitelé po celou dobu „obřadu“ mají, nevyhovující průběh. Mimochodem myslím, že pasovaní „bažanti“ letos ocenili vhodnost pokrmu a nápoje, jež jim byl předkládán - přece jenom následující rok je prožene až dost. A pokud jde o zvěsti spekulující o zákazech z míst skoro nejvyšších, které se záhadně začaly šířit po škole, reakce ze srdce budovy zní: „Společně se zástupci maturitních ročníků jsme probrali Poslední zvonění z minulých let a ujasnili si své představy o tom letošním, které jsme s učiteli probírali i na poradě.“ A co takhle Studentské volby, kterých se naše škola nedávno zúčastnila? Budiž ctí našemu vedení, že přes minimální počet škol, které se voleb nakonec zúčastnily, naše gymnázium vydrželo až do konce. Nezalekli jsme se ani hlasu středočeského hejtmana, který zpochybnil pořádání voleb z důvodu ovlivňování studentů a tudíž údajného porušení zákona, ke kterému ale nedošlo. I poté, co bylo zveřejnění výsledků studentských voleb před koncem parlamentních voleb zakázáno, se jejich výsledky dostaly na veřejnost, což by se dalo považovat za porušení podmínek ze strany školy. „I přes tento ne příliš povzbudivý vývoj situace, kterou neusnadnil ani postoj ministerstva školství, jsme žádný zákon neporušili a proto není zákonný důvod, aby naši školu postihla jakákoli sankce,“ uvádí paní ředitelka situaci na pravou míru. Ani třetí komnata zleva však nevydala všechna svá tajemství a proto je možné, že nás v září ještě někdo ( něco ) překvapí…do té doby však: „Hurá - jsou tu prázdniny!“ -teza-

14

Jedinečný rozhovor Milí čtenáři, uskutečnit rozhovor se studenty bývá na první pohled jednoduchou záležitostí, vždyť je jich přece tolik... Těžší je ovšem často vybrat studenta takového, který by byl zajímavý pro čtenáře. Rozhovor s vyučujícími bývá oproti tomu zajímavý vždy, minimálně z důvodu jisté dychtivě očekávané bulvarity pro studenstvo. Rozhovory s lidmi mimo výseč tohoto rozdělení mohou vést k upozornění, že škola není pouze bitevním polem učitel x student. Prvním z rozhovorů s lidmi, kteří nezapadají do typického školního vidění, je rozhovor s paní Annou Řepovou, hospodářkou školy. Připravoval jsem jej a snil o něm téměř půl roku, až dospěl k těm několika málo otázkám, které, položeny, pomohly skrze odpovědi nahlédnout za roušku tajemných dveří, za kterými hučí tiskárna, miliony a ku vzteku pana Dolejšího nejširší monitor na škole... Co je na účetní práci nejvíce zajímavé? Každá organizace (účetní jednotka) musí vést účetnictví od svého vzniku do svého zániku. Musí svoji činnost věrně a pravdivě zobrazovat, a to pomocí účetnictví. Rozhodující účetní pravidla stanovuje zákon o účetnictví. Účtuje se podvojně o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví (tzv. účetní případy), tedy o stavu a pohybu majetku, závazků o nákladech a výnosech a hospodářském výsledku. Kdybyste vyhrála sto milionů korun, co byste s nimi udělala? Nejsem náročná, stačil by mi i jeden milion. Část bych věnovala na modernizaci domu, nezapomněla bych ani na své blízké, nejsem již nejmladší, tak na přilepšení k důchodu a zbytek na charitu. Zdá se vám, že se nová generace studentů nějak liší od těch předchozích? Starší generaci se většinou zdá, že ta mladší je horší a nevychovanější než ta jejich. Současná generace má větší Vyřeším váš problém, o kterém nevíte, způsobem, který volnost, která odpovídá době, ve které nechápete... žijí. (foto -kris-) Co na škole byste změnila? Škola by jistě uvítala nové výukové a relaxační prostory, které by mohly vzniknout, pokud by se uskutečnila investiční akce „ Půdní vestavba v budově školy včetně následné úpravy areálu školy“. O realizaci akce a financování musí rozhodnout zřizovatel. Které předměty vás na škole nejvíce bavily a naopak nejvíce nebavily? Ve škole jsem dávala přednost biologii, zeměpisu, dějepisu před matematikou a jazyky. Jak se Vám líbí časopis GYM, co v ně postrádáte? Časopis GYM seznamuje všechny čtenáře s akcemi školy, soutěžemi, projekty. Protože nejsem pravidelným čtenářem tohoto časopisu, nepřísluší mi jeho jakékoliv hodnocení. -rosDíky za rozhovor!

15

Fotokomiks JAK DĚVČATA MATEMATIKU STIHNOUT CHTĚLA

T

L

Na co sakra myslíš ?

Naviguj!

Komínem dolů…

Tohle neskončí dobře

Ale kampak, kampak děvenko?

16

v 5et

Víš, co říkal… Když s tím člověk umí, tak to dokáže kouzla…

KONEC

-kris-

17

Prázdninová učitelská anketa Kam se chystáte v létě, na co (kromě zaslouženého odpočinku) se nejvíce těšíte? Zuzana Pešková Každoročně mě čeká 14 dní s dětmi na táboře, což je pro mě neuvěřitelný relax a bez toho by to nebyly prázdniny. Pak asi po osmi letech konečně přijde dovolená u moře a paradoxně se nejvíc těším na druhou půlku srpna. A ptáte se proč? To si nechám zase na příště:) Jana Coufalová V létě se chystám pravidelněji navštěvovat svá vnoučátka, která bohužel žijí mimo Třeboň. Moc rychle rostou a já mám dojem, že si jich dostatečně neužívám. Tím jsem zároveň odpověděla na druhou část otázky. Těším se i na občasné nicnedělání, ale mám obavy, že toho se moc nenabažím. Na zahrádce se totiž stále hemží plevel, plísně, mšice, návštěvy... Milada Benedová Chystám se v létě pobýt v Čechách - v širokém slova smyslu. Zjistila jsem, že u nás existuje spousta nádherných a zajímavých míst, která by bylo škoda nevidět. Největší relaxaci ale zažívám na chaloupce v lese na Vysočině, kde pobývám s maminkou, někým z rodiny, psem a přírodou. A budu číst a číst a číst. Petr Kopeček Po tomto náročném školním roce se nejvíce těším právě na chvíle odpočinku. A pokud mocné sopky dovolí, také na velkou cestu po Islandu. Jitka Mašková Vzhledem k tomu, že máme červen a koupat se venku mohli jen otužilci, tak nejvíce se těším na slunečné počasí, volný denní režim a drobné výlety. Na prázdniny mám jenom zaplacený zájezd do Anglie, jinak vše ostatní nechávám na poslední chvíli. Zdeněk Kučera Těším se na borůvkové knedlíky a borůvkový koláč ( pokud si sám borůvky natrhám)... A kam o prázdninách? Určitě i mimo Třeboň. Hezké a slunné prázdniny všem! Pavel Krejča Vzhledem k náročnější dovolené vloni se letos nikam ven nechystám. Takže nastane takové pendlování mezi jihočeskou nížinou a západočeskou Šumavou (a možná ještě něco navíc v Česku, to se uvidí). Ale zase to bude fajn klídek, na ten se těším. Václav Pražák Chystáme se s celou rodinou na začátku července na Katolickou charismatickou konferenci do Brna a začátkem srpna na týdenní dovolenou na Táborsko. Nejvíc se určitě těším na to, že budu moci trávit více času s manželkou a synem a i dalšími blízkými lidmi. Jaroslava Lhotská Váhám, zda se vydám – letos už opravdu – do slunné Andalusie, nebo se podívám do

18

nejkrásnějších míst Itálie po stopách Karla Čapka v jeho Italských prázdninách. Těším se na mnoho věcí, ale ty si s dovolením nechám pro sebe. Martin Krynický Budou to po sedmi letech moje první kompletní prázdniny. Jako správce sítě jsem vždycky strávil minimálně tři týdny ve škole. Nic velkého s rodinou nechystáme, jenom babičky a stanování. Nejvíc se těším na tradiční týden s rodinami kamarádů, kteří se mnou bydleli na koleji, a sjezd Vltavy s mojí bývalou třídou. Pak už budu jenom dopisovat učebnici, dělat pořádek a přemýšlet, co dál. Ivana Kubínová Letos chci jet do oblasti, která mě láká svými přírodními krásami, tajemnostmi a v poslední době také nevyzpytatelností. Je to oblast, díky níž byla v Evropě zkomplikovaná letecká doprava, oblast, která ukazuje, jak je člověk ve světě nepatrný a maličký. Kromě toho doufám, že také ujedu pár kilometrů na kole nejen v blízkém okolí, ale i od pramene Dunaje. Jana Kalvasová Na prázdniny se už samozřejmě moc těším. Chystám na výlety do blízkého, bližšího a nejbližšího okolí (naši jižní sousedé, střední Čechy, Otava, Třeboňsko- v náhodném pořadí…). Pokud nebude celý červenec a srpen pěkné počasí, nevadí, přijdou na řadu knížky a filmy. Martin Rosocha Letošní prázdniny jsem se pro změnu rozhodl procestovat v malém měřítku. Jako obvykle se zastavím na svém honorárním konzulátu na Kiribati, dva týdny proležím se sklenicí drinku na plážích Tahiti, zbytek pak hodlám probloumat na Svatém Tomáši a kakaových plantážích. Podolí a medikamentové zastaveníčko za třicet korun na závěr práznin je nezbytností pro každého správného našince .)

Pro náročné :

Boj s časem

Jdeme po stejné cestě, za stejným cílem a přesto každý úplně jinam. Jdeme proti sobě a zároveň za sebou. Naše nohy jdou stejným tempem, avšak dělají rozdílné kroky a přesto se nepřibližujeme ani nevzdalujeme. Zrychluji, abych se s tebou setkala a ty zrychluješ také, cesta se však nezkracuje – je stále stejná. Čím víc zrychluji, tím rychlejší jsi i ty, na okamžik se mi zdá, že se již brzy shledáme. V zápětí si však uvědomuji, že se nic nezměnilo. Já bych však chtěla kráčet s tebou – držet tě za ruku. Cesta se začíná klikatit, zahýbám vlevo, ty vpravo a přesto kráčíme stejnou cestou. Procházím rozkvetlými háji, plnými hmyzu. Kolem vonících stromů nenápadně vykukují první trsy zelenající se trávy. Slunce mě pošimralo svými zlatými paprsky na nose, chci se podívat, jestli tě jeho svit omračuje stejně jako mě. Nevidím ti do tváře, ale vidím, že tvá pleť je již dávno snědá. Našlapuješ sebejistě, avšak ne s takovou lehkostí jako já. Pod tvými chodidly šustí padající listí. Čím dále jdeme, tím více se přibližujeme, a přesto se vzdálenost mezi námi nemění. Cesta zažíná být stále namáhavější, objevují se různé překážky. Pro tebe je jejich překonávání snadnější, přesto však nejsi tak hbitý jako já. Nyní je před námi nejtěžší úsek cesty. Škrábu se do vysokého kopce a v krku mi vysychá. I ty zpomaluješ svůj krok a kráčíš stále obtížněji

19

– ale s kopce! Hlavou mi probleskují zmatené myšlenky. Copak tě nikdy nedohoním, nepodám ti ruku? Nepůjdu společně s tebou? Ne! To není možné, musí přece existovat způsob, jak se setkat! Touhle cestou musí projít každý z nás. Je pro všechny stejná a přesto pokaždé jiná, vede člověka na vrchol z nějž není jiné cesty než dolů! Ty kráčíš tou cestou dolů, zatímco já se teprve pachtím nahoru, ty už znáš rozkvetlé stromy, viděl jsi spoustu zvěře, cítil vůni sena a teď sklízíš zralé plody, jež si vlastníma rukama vypěstoval. Tvé tělo je ošlehané větrem, z tvých očí hledí zkušenosti, tvé ruce jsou zbrázděné mozoly po právě vykonané práci. Já jsem však sotva pocítila vůni květů a slyšela zpívat ptáky. Vidím housenky, ale nevím, že se z nich stanou motýli, sedím v hebké zelené trávě, ale netuším, že se změní v pichlavou slámu, obdivuji se pestrobarevným květům a sotva začínám přicházet na to, že bych z nich mohla vypěstovat plody. A náhle mi to všechno dochází, jdeme po jedné cestě, ve stejném směru, ale ty jsi vyšel mnohem dřív. Máš tak velký náskok, že se můžeme setkat až v cíli. Nemůžu tě dohonit stejně jako ty na mě nemůžeš počkat. Míjíme se. Dělí nás obrovská hluboká propast – je to propast času! Copak neexistuje žádný způsob, kterým bychom mohli zastavit čas?! Dívám se na tebe z druhé strany té strašné propasti. Jsi tak blízko, že slyším tvůj dech a přitom daleko na to, abych tě mohla vzít za ruku. Vnímám tvou vůni, ale necítím tvůj pach, slyším tvůj hlas a přesto nerozeznávám slova, vidím tvou tvář, avšak nevím, jak vypadáš. Moc bych chtěla být na tvé straně propasti. Dala bych všechno za to, abych tě teď alespoň na jeden nekonečně krátký okamžik mohla chytit za ruku! A náhle padám, hlava se mi točí a já padám do propasti stále hlouběji a hlouběji a najednou je všude ticho a kolem neproniknutelná tma. Pomalu se však rozednívá a ve mně se začíná rozlévat krásný, konejšivý a zároveň povzbudivý pocit štěstí. Cítím to! Cítím tvou ruku ve své, vnímám tvou vůni a slyším tvůj dech. Vidím sebe s kůží stejně ošlehanou větrem jako byla tvoje, cítím sílu ve svých pažích a jistotu plynoucích myšlenek. Zvládli jsme to! Přelstili jsme čas! Skláním k tobě svou hlavu, avšak nevidím již tělo plné síly. Čelo máš pokryté vráskami a oči na mě hledí skomírajícím pohledem. Ne! Takhle jsem si to nepřestavovala! Vstaň a kráčej se mnou! Konečně můžeme jít společně dál!! Poprvé rozeznávám slova tvého hlasu. Říkáš: „Jsme u cíle.“ Hrudí mi projede zděšený vzlyk a najednou je všude ticho. Neslyším už tvůj dech. Sedím uprostřed cesty a nevím, kam mám jít. Ty – můj průvodce jsi odešel a já si náhle připadám sama, ztracená a… stará. A teprve nyní odpovídá mi zkušenost na otázku, kterou položilo nezkušené mládí: „Nestačilo ti kráčet s ním po jedné cestě, chtěla jsi ho držet za ruku. Zapomněla jsi však, že čas nemůžeš zastavit, překonat ani mu utéct. Jde stále mezi vámi až do konce. A možná je lepší vzít ho za ruku a kráčet společně s ním každý ke svému cíli, než promarnit celý svůj život bojem, který nemá vítěze, jen poražené. -teza-

20

Studentské volby - pravicová mládež „ČSSD je stranou s velkou budoucností mezi mladými lidmi. Už před rokem jsme dělali průzkum ve školách, získali 30 procent a zvítězili před ODS. Teď to asi dopadne podobně.“ Takto se vyjádřil Jiří Paroubek předtím, než byly uveřejněny oficiální výsledky Studentských voleb. Tentokrát se však zmýlil, jeho strana by ve Studentských volbách získala pouhých pět mandátů v Poslanecké sněmovně. Výsledek projektu Studentské volby opravdu byl překvapivý. Jedním z mnoha faktorů byla bezpochyby agresivní reklamní kampaň, vedená napříč všemi stranami. Jiří Paroubek, tehdejší lídr sociální demokracie, byl ostatními stranami zobrazován jako kreatura. Jako něco, co se do politiky dostalo vinou nějaké fatální chyby v počítači. Díky tomu mladí lidé nabyli dojmu, že ČSSD je jen odnož komunistů, která by, kdyby se dostala k moci, zavedla nový policejní stát zadlužený až po uši. Dle průzkumu z našeho gymnázia to byla především postava nesympatického lídra, co vedlo k tomuto výsledku. O něco těžší je odůvodnit úspěch nové strany TOP 09. I tady lze předpokládat, že lví podíl na výsledku patří právě lídrovi strany – Karlu Scharzenbergovi . Ten, ačkoliv sám sebe (i celou stranu) označuje za konzervativního, představuje pro studenty něco nového, nezkorumpovaného a odpovědného. Je to zkrátka atraktivní politik. I toto potvrdil rozsáhlý průzkum, prováděný na naší škole. Velký rozruch vzbudil fakt, že DSSS, strana extrémní pravice, získala ve Studentských volbách přes sedm procent. Na SOU získala strana dokonce procent jedenáct. To zní opravdu nebezpečně. Ovšem když se procenta přepočítají na hlasy, tak vzhledem k velmi nízké účasti na SOU vychází najevo, že jde jen 58 žáků ze všech SOU v republice. Na studenty gymnázií pak vychází téměř tři sta hlasů, což také není mnoho. Lze tedy racionálně říci, že nečekaný úspěch strany není důvod k panice. Z dlouhodobých statistik totiž mimo jiné vychází, že mladí voliči extremistických stran jsou ti, kteří mají vůbec nejnižší účast ve skutečných volbách. Výsledek Studentských voleb byl pro většinu studentů velmi příjemným překvapením a dokazuje, mimo pravdu, jak mocným nástrojem je reklamní kampaň, že mladí lidé znají své priority a nejsou vůči politice tak lhostejní, jak se často předpokládá. -KubaN-

21

-kris- & -an.ka-

Glosování: x

Pozor všemu kulturnímu lidu. Gym přibral na objemu a vaše znalost v oblasti kulturní nechť ode dneška vzrůstá také. Oslabivši patriarchát, posílily -an.ka- a –kris- písmácké řady. Třikrát hurá.

x

Kdyby se jednoho dne všichni žáci gymnázia měli chopit svého nástroje a vytvořit orchestr, sestával by z více jak 50 pián, 35 kytar, 31 zobcových fléten, 6 basových kytar, 6 klarinetů, 6 bicích souprav, 5 příčních fléten, 4 akordeonů, 3 houslí, 3 bong, 3 violoncell a 2 zvonkoher. Melodii by podtrhovaly sólové party trubky a saxofonu a celá skladba by byla protkána neúnavným bassbarytonem Kozlova kozlofónu.

x

Zemřel herec Ladislav Smoljak a Vladimír Dlouhý.

x

CocoRosie vydaly Nové album. Českému publiku ho představí 24.7. v Praze (divadlo Archa)

x

Na scéně se objevil nový hudební týdeník – „FULL MOON“. Sexy design, úroveň, spousta informací. To tu dlouho nebylo…

x

na konec června se v rámci Radio Wave Live Sessions (= záruka kvality) připravuje v Českých Budějovicích koncert Hissing Fauna, vstup volný (termín zatím není určen, sledujte rozhlas.cz/radiowave/portal/)

x

24. 6. – ve Velbloudu (České Budějovice) zahraje holandská kapela Labasheeda (směs Sonic Youth, Sleater Kinney, PJ Harvey a Pixies) spolu s českými skupinami Nuly a Or (labasheeda.nl)

x

25. 6. – v KKC Roháč vystoupí českobudějovičtí nadějní VEES, tak na ně koukejte jít, i když se to kryje s Okolo! - (bandzone.cz/vees)

x

25. – 27. 6. – Okolo Třeboně (Cimrman, Žofie Kabelková, Karel Plíhal, bratři Ebenové, Nightwork, Jarek Nohavica atd.)

22

x

27. 6. – ve Velbloudu vystoupí německá noise rocková skupina Dÿse pověstná svými živými vystoupeními. Druhé housle jim budou hrát chorvatští Seven That Spell (myspace.com/dysexxx)

x

3. – 6. 7. – Zámecké divadelní slavnosti v Třeboni

x

5. 6. – 9. 7. – výstava obrazů Václava Kutiše ve Výstavním sále Pod Věží

x

6. – 10. 7. – Třeboňská nocturna

x

17. 8. – do Velbloudu zavítá švédská indie formace s názvem Alarma Man spolu s dalšími interprety (Deer Deer, Esa z lesa, Karel Kunrt, Obstacles a Synergy) (myspace.com/alarmaman)

x

23. 6. – 5. 9. – v Domě umění (ČB) se uskuteční výstava rakouského umělce Gerwalda Rockenschauba s názvem GONE IS BACK AGAIN

x

28. 6. – 28. 9. – Třeboňský divadelní festival (Postřižiny, Na útěku, Monology vagíny...)

x

Přejeme akční prázdniny!

Dÿse

ANKETA: Studenty jsme potrápily otázkou testující míru jejich sečtělosti: „Která kniha/knižní titul Vás nejlépe charakterizuje?“ T. Drábková (V.): „Odvážný mladý muž na létající hrazdě“. Zatím jsem jí nečetla a uznávám, že první část jaksi nesedí. V porovnání s ostatními mám odvahy pomálu, ale i ta se počítá! Létající hrazda, na které den co den balancuji, sedí přesně. Doufám, že nespadnu… M. Kalátová (VII.) : „Větrná hůrka“ Æ Heatjcliff Rozumím jeho vášni, která ho vede k často až ďábelským jednání. Sama jsem kolikrát ovládaná pocity, že to ani hezký není. (pozitivně i negativně). J. Valenta (V.) „Mezi tiárou a orlicí“ - Popisuje život Vratislava I. a Čechy v té době. Středověk a období slávy české monarchie je epocha, ve které bych chtěl žít. Vratislav se v závěru knihy dočká vysněného titulu prvního Českého krále.

23

Vybrané festivaly léta 2010 Červenec 1.– 3.: RealBeat: reggae & ska, Žízníkov u České Lípy, cena okolo 500,Toots & The Maytals, T.O.K & 303Band, Deadly Hunta,

interpreti:

General Levy... realbeat.cz

2. –

Mezinárodní filmový festival: multižánrový, film, divadlo & tanec, Karlovy Vary, cena podle navštíveného programu

10.:

kviff.com

3. – 6.: Rock for People: rock & pop, Hradec Králové, cena okolo 1500,interpreti:

Muse, The Prodigy, Morcheeba, Does it Offend you,

yeah?,

Tricky, Skunk Anasie, Archive, NOFX, Editors, The Feud...

rockforpeople.cz

8. – 11.: Boskovice: multikulturní, Boskovice, cena okolo 400,WWW, Vladimír Mišík & ČDG, Tata Bojs, Švihadlo, Živé kvety, Traband, Abigail Ybarra, Ty Syčáci, Květy, Kazety, MCH Band, LU, Gaffa, Jindra Holubec,

interpreti:

Birds Build Nests Underground... unijazz.cz

9.

– 11.: Summer okolo 200,-

session 6: electro & dance, Žďákovský most, cena

interpreti: Spiros Kaloumenos, Greg Notill, Spiriakos & Steen, Efendy, Groove Dan, Jean Luc, Golpe, Sens... summersession.cz

9. – 12.: 3řísk0lupí: post modern, Třískolupy, Přidma interpreti: Dizzi Errol, Martine-Nicole Rojina, Rocky Racoons, Tonutai, I... jlbjlt.net/event/5826

Floex, Ne

13. – 25.: Bohemia Jazz Fest: jazz, Praha, Domažlice, Plzeň, Tábor, Brno, Prachatice, České Budějovice (24. a 25. 7.), vstupné dobrovolné interpreti: Stanley Clarke Group, Anna Yellowjackets... bohemiajazzfest.cz

Maria Jopek,

Larry Carlton trio,

15. – 18.: Creepy Teepee: nezávislá scéna, Kutná Hora, cena okolo 500,Former Ghosts, These Are Powers, Male Bonding, Silk Flowers, Moon Duo, A Hawk And A Hawksaw, Clues, Terror Bird, Love Cult, Ecstatic interpreti:

Sunshine... gaskfest.cz

15. – 18.: Colours of Ostrava: world music, Ostrava, cena okolo 1500,-

24

interpreti: IGGY & THE STOOGES, Regina Spektor, The Cranberries, Afro Celt Sound System, The Gypsy Queens and Kings, ERIK TRUFFAZ Paris Project... colours.cz

16. – 18.: Mighty Sounds: reggae & ska, punk, Tábor, cena okolo 800,interpreti: SKA-P, Banane Metalic, MadSin, Frantic Flintstones, Irie Révoltés, H2O, Swarn Enemy, Civet, See Spot, Born to Lose, Sto zvířat, Polemic, Fast Food Orchestra, Prague Conspiracy, Krucipüsk... mightysounds.cz

24.: Červenání: multižánrový, film, divadlo & tanec,

Červený

Dvůr, Chvalšiny, vstupné dobrovolné interpreti: 100°C, NIL,

The Pooh, Estaury High Tide, Naven, Kyanid, SandWitch,

Skupina 22... cervenani.com

24.: LuftFest: multižánrový, divadlo, Lysá nad Labem, cena okolo 100,interpreti: Sek jsi bonbonky, CHAOTIC, A Banquet, Tyson Cosby, Transitus Irregularis... luftkinoklub.webnode.cz

30. – 31.: České Hrady: rock & pop, Rožmberk, cena okolo 450,interpreti: Kryštof, Monkey Business, Aneta Langerová, Dan Bárta, Support Lesbiens, Vypsaná fixa, Wohnout, Horkýže Slíže, Xindl X, Sto zvířat, Sunshine, Toxique, Dilated... ceskehrady.cz/cs/program/rozmberk/

23. – 1.8.: Letní filmová škola: film, Uherské Hradiště, cena do 1000,-; Islandská kinematografie, nový latinskoamerický film...lfs.cz

24.

Folkové prázdniny: folk, divadlo, tanec, world music, Náměšť nad Oslavou, cena okolo 900,-

– 31.:

interpreti: Schnaftl Ufftschik,Vltava, Jablkoň a Jiří, Grada,

Hazmat Modine,

Žofie Kabelková,

Helen Blum & Harald Haugaard , Eliza Carthy & Aidan

Curran, Karel Plíhal, Lenka Dusilová, Dakha Brakha, Hradišťan... folkoveprazdniny.cz

25

Srpen 30. 7. – 7.: Festival nad řekou: film, Písek především francouzský a polský film, festival obohacují doprovodné akce: básnická nocturna, koncerty, divadlo, dílny, výstavy... festivalnadrekou.cz

5. – 7.: Sázavafest: multikulturní, Kácov, cena okolo 900,interpreti: Papa Roach, Boban I Marko Markovič Orkestar, Alec Empire, Dog Eat Dog, Marta Kubišová, Ivan Král, Tata Bojs, Dan Bárta, Leningrad Cowboys... sazavafest.cz

5. – 7.: Beseda u Bigbítu: rock & pop, Tasov u Veselí nad Moravou, cena okolo 400,interpreti:

Unifiction,

Květy, Vltava, Insania, MIDI LIDI, Amphibios, DJ FOOD,

FDK, Gerda Blank, KAZETY, Tu v dome, Endru, Lenka Vychodilová, 100 múch, mako!mako... besedaubigbitu.cz

7.:

Tramtamtýdamtůdá fest: multižánrový, komorní, Podlesí u Příbrami interpreti: Už jsme doma, Květy, Jazz faces, Origami, Vrch, Antonie Svobodová... festivalek.wz.cz/Info.php

12. – 14.: Open Air Festival: multižánrový, Panenský týnec, cena okolo 700,interpreti: Kasabian, Faithless, ROŸKSOPP, Arno, The Kissaway Trail, Jan Budař, Psí Vojáci, Xavier Baumaxa, Buty... openairfestival.cz

12. – 14.: Brutal Assault: metal, Josefov, Jaroměř, cena okolo 1300,interpreti: Children of Bodom, CANNIBAL CORPSE, My Dying Bride, Factory, Napalm Death, Converge... brutalassault.cz

12. –

Fear

21.: Chopinův festival: klasická hudba, Mariánské lázně, asi 200,- za večer interpreti: Pražská komorní filharmonie , Vítězové 8. Mezinárodní

klavírní soutěže F. Chopina,

Gabriela Beňačková, Martin Kasík, Virtuosi di Basso, Wihanovo kvarteto, Piotr Kosćik, Valentin Radutiu, Sandro di Palma... chopinfestival.cz

14.: Lipno fest: multižánrový, film, Černá v Pošumaví, letní kino

26

interpreti: Please the Trees, Gang ala Basta, Santy y Su Marabú, Satisfucktion,

VEES, Fadžitulikistulán, Kyanid... lipnofest.com

19. – 22.: TRUTNOV: reggae & ska, world music, rock, Trutnov, cena okolo 1000,interpreti:

Manic Street Preachers,

Rachid Taha, Dubioza Kolektiv, Irie

Révoltés... festivaltrutnov.cz/2010/

25. – 29.: Fresh Film Fest: film, Praha filmy mladých autorů... freshfilmfest.net

28.: Mezibrány Memfis Soumarrock: rock & pop, jazz, Prachatice, cena okolo 250,interpreti: Gaia Mesiah, Blue Effect, Toxique, Imodium, Atari Terror, Hentai Corporation, Annies Trip, Shits from the Hell, Lokomotiva Planet, kapela Tomáše Macha, Inverted, The Trust... mezibrany.cz ࣜ ࣜ

ROZHOVOR: DVA Ona chtěla být baletkou, on ve čtyřech letech jezdil po sídlišti na tříkolce a hlásal, že chce být prezidentem. Škola jim svým režimem nevyhovovala, neradi se učili a občas ani ráno nepřišli. Snad se po nocích věnovali hudbě...Když vyrostli, začali hudbou doprovázet divadelní představení a prošli i několika skupinami, z kterých nakonec zbyli jen oni dva. A protože chtěli, aby se jejich zvuk blížil spíše kapele než duu, tak si na pomoc vzali elektronické krabičky (syntetyzátory apod.). Název DVA si na první pokus vybrali namátkou z textu pohádky Příběh o uťaté ruce. Sami sebe charakterizují jako Non-exist nations folklore, neboli „Folklór neexistujících národů“, a nepřímo odkazují k vlivům jako tango, kabaret, cirkus, popsongy, kuchyňský beatbox či freakfolk. Texty píšou ve vlastním jazyce, nahrávají ve svém „kuchyňském“ studiu a jsou součástí několika uměleckých projektů. Před pár měsíci se objevili v Třeboni na Anifilmu, kde doprovázeli trikové němé filmy Georgese Mélièse.

27

Co Vám utkvělo v paměti po Třeboni? Mně se splnil sen ze základní školy. Někdy ve třetí třídě jsme se učili velká a malá písmena a psali jsme diktát. V diktátu byla věta: Vyšli jsme si na procházku k rybníku Svět. A já si říkal: ty vogo - svět? To je název, nebo myslí svět jako obecně svět nebo zeměkouli, nebo co to vlastně je? Ale pak jsem si řekl, že to bude chyták a napsal jsem velké S. Od té doby jsem chtěl vidět rybník Svět. A taky jsem ho viděl. Existuje nějaká kniha, která Vás ovlivnila na zbytek života? Mistr a Markétka, ale svým dětem budu jednou nutit verneovky. Jak probíhá stvoření nové písně? Je to od začátku vymyšlená věc jedním z Vás, nebo tvoříte v tandemu a do vydání se píseň vyvíjí? Někdy nejdřív vznikne (většinou náhodou nějakou improvizací) nějaký podklad, beat a pazvuky v něm. Potom si do něj zkoušíme hrát. Pak vybereme, co se nám nejvíc líbí. Nebo někdy právě naopak jen tak hrajeme (třeba zrovna doprovázíme nějaké divadelní představení) a něco se nám zalíbí. Je to úplně různé. Někdy to jsou i písničky ze snu (tuhle se mi zdál sen o novém albu Beastie boys). Ty písničky se pak neustále vyvíjí - asi tak za čtvrt roku nás ta určitá verze přestane bavit, a tak to celé úplně předěláme. Praktikujeme právo veta. Co spojuje hudbu, kterou rádi posloucháte? Já teď mám hodně rád Animal Collective a Caribou. Líbí se mi, když je hudba zároveň veselá a zároveň s trochu temným spodkem. Takový je třeba Dalek (nejlepší hip hop na světě, podle mě). Za poslední rok se mi nejvíc líbil koncert Fuck Buttons v Brně na Flédě. Zvuková tlaková vlna pozitivní energie. He he. Na internetových stránkách máte deníky z cest, odpovědi nám píšete ze Španělska (pozn. red.: další e-maily přišly z Budapeště a Bělehradu). Je zřejmé, že často a rádi cestujete. Na co z jednotlivých zemí vzpomínáte? Asi nejvíc na lidi, se kterými jsme se tam seznámili. Ale pak samozřejmě třeba v Norsku příroda, ta je tam úplná nádhera. V Maďarsku kvašená zelenina, v Polsku

28

kefír, v Německu (zejména v Berlíně) naprostá otevřenost, na Reunionu sopka. Mně se líbí, že necestujeme jako tradiční turisti, ale vždycky to je trochu pracovní, a tím pádem se setkáme v těch zemích s lidmi spíš v pracovní rovině, než v turistické. Pak se dozvíme vlastně docela hodně věcí, jak to v té zemi chodí. Třeba že je pravda, když Nor řekne v pět, tak to znamená za deset pět a když Maďar (čerstvá zkušenost - píšu to teď v Budapešti) řekne v šest, tak to znamená v osm a později. Taky že nejhorší káva a nejnebezpečnější řidiči jsou v Čechách. Jaké kulturní akce nebo počiny byste nám doporučili? Mně se hodně líbil film Protektor (zejména hudba je úplně geniální) a taky animovaný film Panika v městečku. Někdy v červnu budou v Praze Caribou - tam asi taky pojedem. S výstavami mám problém - vždycky si tam po chvíli sednu na židličku a pak většinou usnu... Hlavně když tam je třeba přítmí. Po letech jsem si zase přečetl od L. Šerého První knížka o tom, že řád je vlastně chaos... a dost jsem se při tom nasmál. Další informace, deníky z cest, texty a jiné najdete na jejich vlastních stránkách www.2dva.cz -an.ka-

KULTURNÍ TIPY ZMIZET Před pár měsíci získalo nadějné dítě české literatury Petra Soukupová další ocenění, tentokrát cenu Magnesia Litera za knihu roku Zmizet. Svazek skrývá příběhy tří rodin, z nichž dva jsou čtenáři sdělované skrze pohled dítěte. Ve všech povídkách se hlavní postavy snaží vyrovnat s určitým rodinným traumatem, které je vzdaluje od jejich blízkých. Text formou i obsahem nejvíce připomíná deník. Žádné dlouhé opisování skutečnosti, jen jadrné vyprávění chladného oka pozorovatele. Tím se text nejvíce přibližuje skutečnosti, a proto je tak jednoduché se s ním ztotožnit.

29

Youtube tip: THE BLACK CAB SESSIONS - One song, one take, one cab kanál: JustSoFilms Jednoduchý překlad názvu zní „shledání v černém taxi“. Přesněji jde o unplugged vystoupení vybraných interpretů na zadních sedadlech typického britského černého taxíku. Za okny probíhá všední den a uvnitř toho klasického auta pasažéři naživo interpretují svou písničku. Slyšíte motor auta, nemine Vás čekání na křižovatce, za volantem sedí seriózní taxikář a vy si při sledování připadáte, jako byste tam seděli vy sami v reálném čase a světě. A tu možnost být součástí komorního koncertu nám dává právě masové médium YouTube.

ČLÁNEK:

Z rozmlácenýho kostela v krabičce s kusem mýdla vystrnadili jsme

Anděla… Koláče sledovanosti proti umu a jakékoliv alternativě. Křeč a popová břitkost, která už léta nemá co odrážet. Hlasy ze záhrobí coby matadoři, jejichž okoukané tváře srší z pláten pupkatým humorem dodnes. Nad zatuchlým rybníčkem české kultury se vznáší bludné kruhy. Jaká kultura, taková nátura. Jaká nátura, takový národ. Zvědavec však ví, že pod tou krustou nestoudného kýče se ukrývá obrovský potenciál, nespočet kreativních duší, jež nesporně mají co nabídnout. Po sklepích a půdách tvoří, opomenuti, odstrčeni na druhou kolej. Paradoxně o to víc hodni obdivu. Krásným příkladem je chování ČT (Od Novy či Primy by se takové kroky daly čekat, ale ta, která se vždy chvástala alternativním přístupem?). Mám na mysli zrušení jediného inteligentního konverzačně-hudebního pořadu Noc s Andělem. Relace byla bez udání kloudného důvodu nahrazena až bolestně

30

trapným leč snaživým a designově zajímavým Hotelem Insomnia, jenž je tak navždy odsouzen k porovnávání. Pavel Anděl sestoupil z televizního nebe mezi smrtelníky, ti hudební se však na něm snaží udržet za každou cenu. Ceny Anděl jsou jistě kapitola sama o sobě, neodpustím si ale pár řádků. Letos je nově vysílala televize Nova, samotný akt se tedy podobal spíš estrádě než vysokému umění. Mnohem zajímavější je bezesporu vyhlášení žánrových cen, jež se uskutečnilo v skrovném divadelním sále na Novohradské (výsledky níže). A co kinematografie? Vychloubáme se desítkami celovečerních filmů ročně, ale máme být doopravdy na co pyšní? Minimálně čtvrtinu z daných snímků připisujeme tzv. producentsko-sponzorským filmům (u kterých kráčí spíše o naplnění smlouvy než kulturní obohacení), připočtěme přemrštěné amatérské celovečerní projekty a ono se to už nějak nasčítá. Chybí kvalitní mladí herci, žánrová pestrost téměř nulová. Tvůrci si většinou s pramalým finančním příspěvek od FČK (Fondu české kinematografie) nevystačí, obracejí se tedy na producenty, film se přizpůsobuje požadavkům televizní obrazovky a postavy se mění v chodící reklamy na spotřební zboží. Český lev tomu letos nasadil korunu. Z 34 natočených snímků jich ČFTA (česká filmová a televizní akademie) nominovala pouze 6 a to těch, jež na nás křičely z plakátů, kdykoliv jsme prošli kolem kina. Doporučuji akademikům občas nějaký ten český film zhlédnout, než začnou rozhodovat o laureátech. Filmové hlášky, nutné zlo jalových komedií, tak proč pro ně nasazovat zvláštní kategorii? Sečteno, podtrženo: zbyla „lvům“ a vůbec celé české filmové tvorbě alespoň kapka prestiže, již v minulosti nabyla? Cesta z temna nebude možná tak trnitá, jak se na první pohled může zdát. Pro začátek by stačilo vyměnit ředitele veřejnoprávních televizí a zakázat reklamu ve filmu. Česká republika vychovala celosvětově uznávané výtvarníky, dokumentaristy …, tak proč stojí v pozadí? (-kris-)

Vítězové žánrových kategorií: • Alternativní hudba: Květy – Myjau • Ska & Reggae: Green Smatroll – Rude Jazz • World Music: BraAgas – Tapas • Folk a country: Žamboši – Přituhuje • Elektronická hudba: Mythematica – Mythematica • Hip Hop: BPM – Horizonty • Hard & Heavy: Negative Face – Garden of wishes

31

ARCHIV GRINDHOUSE Pokud jste intelektuálně unaveni a po půl hodině romantického melodramatu se cítíte znásilněni na duchu, mohly by vás následující řádky zaujmout. Svou nezávislost nad strachem trénujeme rozličně. Ten provádí adrenalinový sport, ten se radějii podívá na hororový trash. Skulinou mezi prsty tlumí hrůzy volající z plátna, prožívá virtuální děs. A pro fajnšmekry je tu Grindhouse. Řeč je o nízkorozpočtovém hororovém subžánru, jemuž dala jméno zaniklá newyorská burleskní divadla. Tyto dekadentní podniky, později přetvořené na kina, nabízely dospělým podívanou, kterou by doba prohlásila přinejmenším za pohoršující. Bojová umění, spoře oděné dámy, krev a speciální efekty jako ústřední prvky utvářející schéma každého správného grindhouse béčka. Filmová exploatace zaručuje, že pro poutavou pointu již filmařům nezbylo místo. Divák vlastně neví, zdali se má schovat pod sedadlo, požadovat navrácení vstupného, nebo se pousmát nad tím, že absurdita již nemůže dosáhnout vyšších mezí. Boom v 70. letech vynesl grindhouse snímky až na samý vrchol uměleckého dna. Braky, označené nálepkou „Grindhouse“, jsou dnes již kultovní záležitostí. Umírajícímu žánru dokonce vzdala čest i zvučná jména jako Eli Roth, Robert Rodriguez či Quentin Tarantino. A aby byla navozena věrnost promítání, je dobré filmový materiál pěkně ručně poškrabat. Filmy tohoto druhu nejsou určeny pro běžné konzumní diváky. Potěší vyznavače 70. let , Tarantinovy fanoušky i milovníky komixu. V Grindhouse je možné všechno a všechno je dovoleno. Tip: Grindhouse Trailer Classics – Dvouhodinová přehlídka trailerů (o přijatelné stopáži cca 3 min), kde můžete ochutnat to nejšílenější ze světové kinematografie.; Robert Rodriguez: Grindhouse: Planeta Teror; Quentin Tarantino: Grindhouse: Auto Zabiják

LP ISLANDS, KING CRIMSON, 1971 Nejpřijatelnější škatulkou pro anglickou skupinu King Crimson je progresivní nebo experimentální rock. Inspiraci čerpají hlavně z vážné hudby a jazzu. Během čtyřiceti let fungování kapela prošla několika změnami v obsazení (dohromady se zde vystřídalo 21 členů) a celá diskografie působí jako tvorba více hudebních skupin,

32

avšak vše má doteď hlavičku King Crimson. Jediným stálým členem a pojítkem je kytarista a skladatel Robert Fripp. V rámci už tak různorodé tvorby kapely je LP Islands označováno jako jedno z nejvíce „vybočujících“ alb. Je posledním před odchodem původního textaře Petera Senfielda a uzavírá klidnější éru KC. Obsahuje šest skladeb s průměrnou délkou sedm minut, z nichž každá má vlastní a nenapodobitelou náladu. Najdou se zde dvě instrumentální písně, dále parafráze na Come together od Beatles nebo nejdelší titulní píseň, na které obdivuji hlavně tu nepovrchní dojemnost. I když jsou písně na první pohled nesourodé, deska ve skutečnosti hladce spěje až k závěru, kdy vás po pár minutách ticha probudí rozhovor hudebníků ve studiu. Celkovou melancholickou atmosféru umocňuje „uhlazený“ vokál hostujícího Boze Burrella. Plnohodnotný poslech vyžaduje klid, samotu, vhodné rozpoložení a koncentraci. Mně deska přinesla několik chvil k zastavení, už jenom třeba z neschopnosti nabažit se těch neotřelých harmonií a zvuků.

Václav Pražák doporučuje: Z filmů v poslední době mě velmi oslovil Avatar, a to nejen fantastickým vizuálním zpracováním, ale také aktuálností mnohých myšlenek, které jsou po americkém způsobu na náš vkus možná až příliš zdůrazňovány, ale to jim nijak neubírá na závažnosti. Příjemně mě překvapilo i nejnovější filmové zpracování tématiky Robina Hooda. I když ve druhé části historická hodnověrnost začíná pokulhávat, výprava, zdařilé obsazení a především řada nových přístupů dělají z tohoto díla působivou podívanou. Z knih mě zaujala především sága Píseň ledu a ohně od George R. R. Martina a cyklus o trpaslících z pera německého autora Markuse Heitze. Tomáš Tichý (VI.) doporučuje: Tak vy jste ještě neviděli kultovní film "Cruel Intensions" (Nebezpečné známosti)? To musíte napravit, fakt stojí za zhlédnutí. Chcete zažít něco úžasného? Maraton dvou sérií Ovečky Shaun je pro vás to pravé! Pokud z toho nezešílíte, gratuluji vám. Vojta Pecka (3.) doporučuje: Z těch novějších filmů bych určitě doporučil animovaný film „Jak vycvičit draka“. Co se týče hudby, myslím jen na koncert „Green Day“ 29. června, což bude taková skvělá tečka za koncem tohoto školního roku. Eliška Straková (V.) doporučuje: Film: „Kouř“ - naprosto geniální 'kravina', která nevím, jestli je režisérem brána vážně nebo to má být vtip. ;„Die Welle (Náš vůdce)“ - psycho, kam až věci mohou zajít, ještě vzhledem k tomu, že to má být podle pravdy. Kniha: „Kladivo na čarodějnice“ - historie a vraždění v jednom je pro mě dokonalé spojení Dan Urbánek (V.) doporučuje: Film: Equilibrium - zajímavá myšlenka světa osvobozeného od emocí, spojená se skvělými hereckými výkony a pěknou hudbou. Kniha: - Sergej Lukjaněnko & Vladimir Vasiljev - série Hlídka

33

Státní maturita – očima studentů Ve středu 2. června odpoledne jsme se, v rámci projektu Studenti studentům, vydaly do Českých Budějovic na seminář týkající se státních maturit. V jedné ze tříd „zdrávky“ na nás čekaly dvě velice příjemné slečny přednášející – studentky, jedna stejně stará jako my, druhá vysokoškolačka. Během necelých třech hodin nám bylo formou prezentace o nových maturitách do hlav nacpáno opravdu první poslední. Výklad byl oživen možností diskutovat o tématu, říct, co si o maturitách sami myslíme, kdykoli pokládat otázky(...), díky čemuž vzniklo celkem příjemné a přátelské prostředí. To co, bychom měly určitě zmínit, je fakt, že naše škola je až překvapivě dobře informovaná. Zatímco studenti z jiných škol se ptali na věci, které pro nás byly naprosto jasné, my jsme si jenom potvrzovaly, nanejvýš upřesňovaly to, co jsme se již dozvěděly od našich učitelů, kterým bychom tímto chtěly poděkovat za to, že neustále jezdí na různá školení. Pro studenty naší školy je účast učitelů na školeních samozřejmostí, ale to je, bohužel, jen mýlka...Existují totiž školy, které informace o státních maturitách doslova bojkotují. Buďme tedy rádi, že my nejsme jednou z nich! Nakonec bychom Vás chtěly ( i když je to ještě nejisté) pozvat na naši malou přednášku – takové shrnutí toho, co tedy o státních maturitách víme. Paní ředitelka nám k tomu předběžně přislíbila nějakou hodinu v rozvrhu, tak uvidíme, jestli to vyjde. Pokud byste se chtěli na něco ohledně státních maturit zeptat, určitě se nebojte, nestyďte, nebuďte líní a zajděte za námi do 3.ročníku, nebo řekněte některému z učitelů, ať nás za vámi pošle. Rády Vám odpovíme! Dále vřele doporučujeme návštěvu oficiálních stránek státní maturity www.novamaturita. cz . Tady byste měli najít veškeré informace. Jana Škrabánková a Silva Petroušková, 3.

Kam to dotáhli... V minulém GYMu jsem pro vás připravila rozhovor s nadějným modelem Jardou Dvořáčkem. Další rozhovor jsem vedla s jeho spolužákem, kterým byl od primy do kvarty Jan Hofman. Honzovi jsem byla třídní učitelkou jen čtyři roky, neboť se po kvartě na třeboňském gymnáziu rozhodl pro radikální studijní změnu, přešel na pražskou hereckou konzervatoř. Že to byla změna, která v jeho případě měla smysl, dokazují Honzovy nesčetné profesní úspěchy. Na svůj věk se velmi brzy dokázal uchytit jak v televizi, tak na prknech významných pražských divadel. Myslím, že o něm ještě hodně uslyšíme. Třeboňské gymnázium jsi navštěvoval jen 4 roky - co se ti vybaví, když řeknu - Jara Dvořáček :) - lavice přede mnou; odpoledne plná nehorázných kokotin, které jsme vymýšleli ještě společně s Tomášem Budínem - naše třída – zvláštní organismus, ve kterém měl každý svoji úlohu; spousta osobností

34

- ako – po tak dlouhé době snad mohu přiznat, že jsme za vašimi zády preferovali spíš tuto verzi - koko  zní to líp!  - oblíbený předmět – praktika z chemie, tam jsem si připadal tak nepatřičně, až to bylo zábavný - budova – pro malého primánka až moc velká  - oblíbený učitel – těch je hodně, vzpomínám často na paní Hrubešovou, paní Blanku Černou, paní Kdeže všechny koko nehorázné jsou... Otepkovou, paní Benedovou, pana Kopečka, paní Haiderovou(i když mě téměř vůbec neučila), pak samozřejmě Zuzka Jirsová a pan Marušák…a ještě paní Kohoutová, ta byla taky dobrá - jídelna – obličeje kuchařek, které mi z hlavy snad nikdy nezmizí Byla pro tebe důležitá dramatická výchova? Myslíš, že je škoda, že už se dávno neučí? To je rozhodně škoda, že už se neučí. Přičichnout si k dramatice, v tomhle případě navíc tvořivé, je pro každého strašným přínosem. Jednak tam rozvíjí komunikační schopnosti, což se hodí v běžném životě a silně to pracuje i s vaší fantazií. Navíc nikdo neví, jestli v tom nějakým způsobem neobjeví sám sebe, což se stalo mě. Ta všeobecnost gymnázia by přece měla být i v tomhle, ne? Rozhodně říkám: Dramatická výchova na gymnáziu ANO! Co bylo hlavním důvodem tvého rozhodnutí naše gymnázium opustit? Tak na tuhle otázku bych vám odpověděl před sedmi lety, dneska už si tak jistý nejsem.  Nedokážu si to už logicky odůvodnit. Prostě jsem dostal chuť se sbalit a vypadnout. Jakoby to za mě celé rozhodl někdo jiný. Nebyl jsem přesvědčen, že bych chtěl dělat herectví, to mi definitivně došlo až na konzervatoři. Dneska vím, že to celé bylo správně, takovéhle změny si nenaplánujete, ty se prostě stanou. Co bylo na přestupu do Prahy nejtěžší? Nepamatuji si na nic těžkého, spíš přišla spousta příjemnějších věcí. Vlastně možná první noc na intru, to byl hrozný zážitek. Ležel jsem tam tehdy v cizí posteli, v cizím povlečení, vedle mě sedm cizích kluků a měl jsem pocit, že tam nevydržím ani tu jednu noc, sbalim se a jedu domu. Hned druhý den bylo všechno jinak. Na intru jsem zůstal ještě dva roky a dodneška na to vzpomínám. Tajný úniky přes vrátnici, mejdany na dívčím patře, ukrývání kamarádů, kteří neměli zrovna kde přespat, ilegální pobyt potkana na našem pokoji atd. Jak vnímáš s odstupem své začátky v Praze? Ty byly spojené s mým životem na konzervatoři. Totálně jiný režim. Celý den v okolí školy, protože máte hodinový nebo tříhodinový prostoje a jste tam třeba do osmi do večera. Kavárny, nábřeží, debaty o divadle a umění, do toho baletky, muzikanti, zpěváci, prostě úplně jiný svět. Taky si vzpomínám, jak na mě působila Praha neznámě, znal jsem jen místa kolem stanic metra a nedokázal si je navzájem propojovat. Tehdy pro mě byla Praha strašně velké město.

35

Tři rozdíly mezi studiem gymnázia a herecké konzervatoře : Tři? Napadají mě tři tisíce. Jednodušší je říct, co je na studiu gymnázia a herecké konzervatoře stejné. Přemýšlím…přemýšlím.. nic mě nenapadá. Ten rozdíl pochopíte už když vejdete - ze záchodů zní trubka, jelikož třídy jsou věčně obsazené a není kde cvičit, ze sálu se ozývá „á dva,tři,čtyř“ a už vybíhají baletky se špičkama přes rameno a drdolem na hlavě, z jedné třídy zní hlas začínající operní pěvkyně, to všechno vytváří neopakovatelnou atmosféru. Není to jen sezení v lavici, jste neustále v pohybu, spousta hodin je individuálních, takže je na vás strašný tlak. Nestačí se zašít do poslední lavice a po šesti hodinách jít domů. Neustále jste pod dohledem a musíte podávat výkony. Nemrzí tě, že jsi spolu s gymnáziem opustil i hlubší všeobecné vzdělání? Chybí ti? Ano,a děkuji že mi to připomínáte.  Ale jistým způsobem se díky divadlu vzdělávám ve spoustě věcí a občas v oborech, ke kterým Tohle všechno je Praha! se člověk normálně nedostane, nebo vůbec netuší, že existují. Když jsem hostoval ve Stavovském divadle ve Stopardově Arkádii, zkoušky spíš připomínaly přednášky někde na matematicko fyzikální fakultě. Když hrajete postavu doktora, nestačí se tak jen tvářit, musíte vědět, o čem mluvíte. Každý zkoušení nové inscenace je v podstatě vědecká práce. Čím je pro tebe Praha? Teď už můžu říct, že je mi Praha druhým domovem. Odehrává se tu ta nejpodstatnější část mého života. Už si tu nepřipadám jako na výletě a vím, že pokud chci dál dělat to, co dělám, tak v Praze musím zůstat. A že je to velkoměsto, mi nevadí. Vyhovuje mi anonymita, kterou tu člověk v těch davech pociťuje. Čím je pro tebe Třeboň? Posledních několik let je to místo, kde si odpočinu, dobře se najím, připomenu si, jak vypadají moji rodiče a zapařím s kamarády, které jen tak nevidím. Vždycky když už se blížím k Třeboni, tak mě začne tak zvláštně brnět v břiše, asi je to ten pocit domova. Tady jsem v bezpečí, tady je klid. Co máš radši - práci v divadle nebo pro televizi? Záleží na okolnostech konkrétní věci. Vždycky je to zážitek, pokud kolem vás vznikne parta lidí se společným cílem a jejich práce nekončí odchodem domů. Tohle se mi stalo u natáčení nekonečného seriálu, kde by to nikdo neočekával. Ty lidi dělají, co je baví, a to je důležité. Potřebuju vědět, že to, co dělám, má smysl a že odvádím maximum. Divadlo a televize se liší zásadním způsobem. Před kamerou se soustředíte na tříminutový záběr,

36

ten se natočí a je to, v divadle makáte až tři měsíce na něčem, co pak musíte večer co večer znovu vytvářet. Když něco nazkoušíte, neznamená to, že to tak pokaždé zahrajete, vždycky to musí být jako poprvé. Které divadelní a televizní role si nejvíce považuješ a proč? To je těžké, já si moc totiž nepovažuj rolí, ale spíš příležitostí dělat se zajímavým režisérem, hercem, autorem. Ke každé roli přistupuju jako k jedinečné příležitosti. Když pak člověk dostane velkou roli, váží si hlavně toho, že někdo uznal za vhodné mu tu roli svěřit. V jakých rolích tě dnes můžeme v Praze vidět? Ve Strašnickém divadle mě můžete vidět jako vraždícího blázna Wayna v „Popcornu“, jako zamilovaného Horáce ve „Škole pro ženy“, jako Lucia v Shakespearově „Juliu Caesarovi“ a hamletovského Christiana v u nás poprvé uváděné německé hře „Kalypso“. Ve Švandově divadle zase jako oprsklého číšníka Tita v „Casanovovi“ či snového Adina v „Penězích od Hitlera“. Pak ještě na malé scéně divadla ABC jako jediného normálního člověka mezi sedmi blázny ve hře „Noc bláznů“, v divadle Na Prádle v autorském muzikálu „Krysy“ a teď nejnověji v projektu „Voda“, který se realizuje ve staré čističce vody v Bubenči. Tímto vás na cokoli ze K číšníkům oprsklým a bláznům ode vražd, pane zmíněného zvu, v Praze je totiž strašně Shakespeare, předaleko doposud. moc divadel a strašně málo diváků.  Jakého divadla v Praze si nejvíce vážíš - proč? Každého, které se snaží držet si svou tvář a nespoléhá na známe tváře a osvědčené texty. Tzn. Strašnické divadlo, Divadlo Komedie, Švandovo divadlo, Dejvické divadlo, Divadlo Na zábradlí, La Fabrika, ve které teď působí lidi kolem režisérského tandemu SKUTR a další a další. Tahle divadla je třeba navštěvovat a podporovat, tam se divadlo vyvíjí a může divákovi dát víc než jen chvilkovou zábavu, při které si odpočine. Co je na herecké profesi nejzajímavější ? Můj poslední nejzajímavější objev je, že tréma se s věkem a zkušenostmi nezmenšuje, ale naopak roste. Jestli to takhle půjde i u mě, tak za pár let nevylezu na jeviště. Jsem strašný trémista.  Kteří herci tě inspirovali, čím - jako kolegové i jako učitelé ? Kteří režiséři? Poslední dobou mě inspirují herci, kteří nejsou jen interprety textu, ale tvůrčími osobnostmi, kteří dávají do role kus sebe, rozvíjejí ji a neustále hledají další možnosti ztvárnění. Každý z kolegů mi má co nabídnout, učíme se pořád. Je herecká profese lukrativní? Je třeba říct nahlas, že není. Když člověk natáčí, tak lukrativní je, a to hodně. Ale divadlo je dřina za málo peněz. Několik měsíců se živím v podstatě jen divadlem a řeknu vám, že je to nářez. Na druhou stranu, divadlo má neuvěřitelné kouzlo, a to je podstatná část honoráře.

37

Jaký máš názor na hraní v reklamě? Není reklama jako reklama, když máte štěstí, může to být srovnatelné s točením artového studentské filmu, a to, že v tom je velký byznys, je vedlejší. Netočí se jen reklamy na prací prášky a jogurty. Já mám ale hlavně morální problém s castingy, kterými musíte projít, v prvních kolech se s vámi jedná jak s kusem masa. Takže už na ně nechodím, jen ve výjimečných pří„je to dýka, co vidím za sebou?“ padech, kdy se jedná o reklamu do zahraničí a kdy je i náležitě honorovaná. Půl mega na ulici jen tak nenajdete. Čteš? Co? Nedávno jsem dočetl McCarthyho Cestu, u které jsem zažil to, co u knihy dlouho ne a teď čtu sbírku Pratchettových povídek Divadlo krutosti. Doporučuji i lidem, který Pratchetta nemusí. Například povídka, kterou napsal ve svých třinácti letech, je dechberoucí. Nejvíc ale načtu divadelních her, těch textů mi projde rukama za rok hodně, takže výčitky, že málo čtu, nepřicházejí v úvahu. Cestuješ? Hlavně v létě, když jsou k tomu podmínky, tzn. čas a peníze, tak cestuju rád. Loni jsem projel velkou část Belgie, pak jsem strávil několik dní v Oslu a po Čechách jsem toho taky sjezdil požehnaně. Doufám, že letos se mi takových výletů podaří víc. Mám to štěstí, že v divadle se dodržují letní prázdniny. Jsi v kontaktu s bývalými spolužáky? Vzpomínáš? Díky bohu jsem, s někým víc, s někým míň. Většina jich po pár letech přišla do Prahy, s ostatními se vídám v Třeboni. S pár lidmi jsem dokonce rok bydlel, takže ano, jsem v kontaktu se spolužáky. Jsou to kamarádi, který mi z života už jen tak nezmizí. Jak s odstupem sleduješ, hodnotíš práci svého tatínka – kastelána třeboňského zámku? Je to člověk na pravém místě. Myslím, že na zámku je to vidět. Funguje jako rovnocenná součást kulturního života v Třeboni. Na první pohled to nevypadá, ale Třeboňský zámek je jeden z nejrozsáhlejších zámeckých komplexů, takže spravovat ho stojí hodně úsilí. Zrekonstruujete jedno křídlo a druhé se vám začne rozpadat. Jsem na tátu upřímně hrdý, dělá svoji práci sakra dobře, ale někdy by mohl odsunout zámek ve svém žebříčku hodnot až na druhé místo. On už není ani workoholik, tahle fáze postižení zaměstnáním zatím nemá pojmenování.  Vrátíš se jednou do Třeboně? Já jsem nikdy úplně neodešel, pořád mám u našich svůj dětský pokoj.  Jsem Třeboňák. Co nejraději děláš, máš ještě nějaké další záliby? Tak v tomhle jsem asi dost po taťkovi, pro samou práci nemám čas na jiné zájmy. Náplň mého volného času se odvíjí od divadla a lidí, kteří se pohybujou kolem mě. Když nehraju,

38

tak chodím na představení kolegů, koncerty kamarádů a tak celkově sleduju, co se kde děje v kultuře. V létě jsem se teda začal věnovat bojovému umění wu-shu a moc mě to chytlo, ale přes rok jsem se k němu už vůbec nedostal, není čas. Sleduješ politiku? Zajímá tě to? Snažím se jí věnovat pozornost, ale nechci, aby mi nějak víc zasahovala do života. Člověk se tomu ale zrovna v poslední době nevyhne, řeší se to všude. Když to pak lidi vybalí i u piva, tak to už se klidím, ctím totiž jeden kavárenský slogan : Politische Gespräche verboten! Nezajímá mě, koho kdo a proč bude volit, ale jak se má a co dělá! Jak se máš? :) Děkuji za optání! Zrovna teď jsem totálně na nervy, za tři dny mám premiéru, a to je vždycky těžké období. Je před námi ale léto, a to já potřebuju jako sůl, po roce budu mít volný více jak jeden den. Budu jezdit po festivalech, sekat trávu na chalupě, sedět na pivovarský terase, z ničeho nic se seberu a vyrazím na čundr. Prostě žádný diář, jen to, na co mám zrovna chuť! Díky za rozhovor a hodně štěstí!! -akofotoarchiv J. Hofmana

English corner Greetings dear readers of our English corner! This time the topic of our article will be the world „avatar“. This term has been recently popularized by the famous movie, but for many people this world wasn`t anything new. The origin of this word comes from an old language called Sanskrit, which was spoken in Asia, especially around India. The meaning of this world in translation was “descent of a deity from a heaven.“ A close English translation of this word could be for example „incarnation, manifestation or appearance.“ Today, this word is mostly used to name a tercie person`s represantation on the internet or in a computer game. On various fora, where a picture or even an animation could represent you as a contributor, showing something about you. In a game an avatar usually is a computer model of a person or a creature you control. The same principle was applied in the movie “Avatar” (James Cameron, 2009). The task was to create an avatar which would characterize the class. Have a look at the pictures:

39

sekunda

prima sekunda

Koutek poezie Milí čtenáři, v Koutku poezie jsem se v minulém čísle zmínil o dávné sbírce „Šum bozkov v trepotaní krídel“, kterou jsem měl možnost číst před třinácti lety a která mi otevřela dveře ke slovenským překladům. Kulturní sekce časopisu Gym si dala vskutku detektivní práci, když se jí podařilo sehnat z Olo-

40

mouce! jeden z mála výtisků, které v se dochovaly (celkem vyšla sbírka v nákladu 800). Mám tak možnost vám předložit k porovnání G. A. Bécquéra v rozdílných překladech Jána Šimonoviče a Miloslava Uličného. Kulturní sekci tímto zároveň děkuji za poezijní pátrání, louče se slovy pana Bécquera: „V tmavých zákutiach môjho mozgu schúlené a nahé spia výstredné deti mojej fantázie a potichu čakajú, až ich umenie zaodeje slovom a budú sa môcť spôsobne ukázať na javisku sveta„ -ros-

VII Kto by si v salóne všímal kúty, kde v prítmí len ticho sadá na prach, v jednom z nich, dávno už zabudnutá, je pohodená harfa. Koľko len tónov však na jej strunách jak vtáci v haluziach dodnes spáva a sníva o snehobielej ruke, čo by ich prebúdzala. Koľko ráz génius práve takto v spánku dna duchovna čaká na hlas, ktorý mu tak ako Lazarovi prikáže vstať a kráčať.

XXXII Ohúrila ma zdrvujúcou krásou, ostal som zvoľna stáť; neobzrel som sa, ale akoby mi voľačo šeplo „Veď to ti ona šla.“

jak ptáčata ve větvích zkřehlá! Čekaly jen na sněžnou ruku, jež by jim život vdechla. Pomyslel jsem si: Kolikrát tak génius na dně duše mešká a na hlas, který by mu řekl „Vstaň a choď!“, jako Lazar čeká. XXXII Šla kolem ve své strhující kráse - a ustoupil jsem jí; ač jsem se za ní neohlédl, přece „To je ta pravá!“ cosi řeklo mi. Kdo nastavil ten večer ránem? Netuším; jenom vím, že v krátké letní noci smísily se obojí červánky a... byla pryč.

neviem, kto spája súmrak so svitaním, predsa však spoznávam, ako sa v krátkej letnej noci spája s úsvitom súmrak a zmysel „bola tam“. VII V salónu, v nejtemnějším koutě, svým pánem nejspíš opuštěná, opřena stála harfa, ztichlá, a celá zaprášená. Co tónů spalo v jejích strunách,

„Kdo nastavil ten večer ránem?“ (foto: Lada Klimešová)

41

Rozhovory se skrytými talenty naší školy Po chodbách gymnázia se dozajista prochází množství nepoznaných sportovních, literárních, hudebních, tanečních a mnoho dalších nadaných a zajímavých lidí. Já jsem se rozhodla, vydat se nesnadnou cestou a ony talentované jedince pro vás vyhledat a vyzpovídat. V prvním díle této nové rubriky si beru na paškál první ročník. Představí se vám dva jedineční lidé: vynikající atletka Klára Lepešková a break-dancer Roman Lexa.

Rychlejší než vítr Tato slova a mnohá další by mohla charakterizovat šestnáctiletou Kláru Lepeškovou. Pod jejím jménem se skrývají i další tituly, jako je Sportovec roku 2009 či Mistryně krajských přeborů. Klára se vyznamenala především svým sportovním talentem, kterému ovšem předcházely roky těžkého tréninku podporované velkou trpělivostí. Svojí snahou a pílí se dopracovala až k nejlepším umístěním na atletických přeborech. Soutěží ve víceboji, v němž získala 8. místo na halovém mistrovství ČR ve vícebojích, překážkovém běhu (3. místo z mezistátního utkání v Rakousku) či ve skoku dalekém (1. místo na krajských přeborech). Přečtěte si nejen o sportovním vývoji Kláry, ale i pár střípků z jejího osobního života. Kdy ses začala více zabývat atletikou? Kdo/co tě k ní přivedlo? Není důležité zúčastnit se, ale vyhrát! Začala jsem s ní před 8 lety a přivedl mě k ní můj vlastní zájem a částečně i rodiče. Jak často trénuješ? Co je pro tebe motivací k tvrdému tréninku? Dalo by se říci, že tě uspokojují dosažené výsledky či výhry? Trénuju 3 až 4x týdně po hodině a půl. Motivací je spíše chuť stále dosahovat co nejlepších výkonů a překonávání sebe samotné, na nějaká umístění ale moc nehraju. Největší uspokojení mám z toho, když můžu udělat radost jak trenérům, tak i rodičům, vlastně i sama sobě, nebo když přispěji dobrými výsledky družstvu. Na atletice máte určitě dobrou partu co se týče přátelských vztahů. Vzdala by ses toho za možnost trénovat v nějakém prestižním klubu? Nabídky tady určitě byly, ale náš oddíl není moc početný a ani tam nechodí moc lidí stejně starých jako já. Pokud bych odešla, některá družstva by se mohla dokonce i zrušit, a to bych kvůli přátelům prostě neudělala (alespoň zatím).

42

I kdybys dostala např. nabídku ze zahraničí? Ta zatím teda nepřišla Jaké máš jiné zájmy kromě atletiky? Jsou to určitě jiné doplňkové sporty, četba, zájem o historii a cestování. Je zajímavé, že ty máš už 4 roky stálého o 6 let staršího přítele Lukáše Rokose. Nebyl ze začátku váš vztah vzhledem k věkovému rozdílu přijímán od okolí rozporuplně? Měla jsi s tím nějaké problémy? Jak jsi to vnímala? Ze začátku to bylo takový ostrý, ale čím jsme starší, tím se věkový rozdíl jakoby dorovnává a nebo není tak rapidně znát. Dřív to nebylo moc příjemné, než si společnost a přátelé zvykli. Teď už mi přijde, že jsou s tím ostatní srovnaní. fotoarchiv K.L.

V rytmu hip-hopu

Yordanka Donkova na dosah (12.21)!

Rád zkouší nové věci, byl obdařen dávkou talentu a především trpělivostí, která mu pomáhá vytrvat na nelehké cestě k naučení se novým prvkům z tance, který má už u nás vybudovanou dlouholetou tradici. Je jím původem americký break-dance. Řeč je o Romanu Lexovi, člověku mnoha zájmů. Kromě break–dancu, který trénuje už rok a půl, se zajímá i o bojová umění jako je karate a box, a dokonce nepohrdá ani klasickými tanci. Jak sám říká, fascinují ho východní náboženství, konkrétně pak buddhismus a s ním spojené meditace. Co se týče tance, jde u Romana hlavně o prožitek a bavení lidí. Přečtěte si o jeho zážitcích a zkušenostech z break-dancu, dokonce vám poradí, jak s tancováním! Stačí začít, takže neváhejte a s chutí do toho... Jak dlouho děláš break-dance ? Kdo/co tě pro něj nadchlo? Začal jsem s ním už asi před rokem a půl a přivedl mě k tomu kamarád. My jsme vlastně nejdřív chtěli dělat Capueru, brazilský bojový tanec, no ale zasáhl do toho ještě kámoš kamaráda, který s break-dancem začínal v 90. letech, když tady u nás začínal hip-hop. Přivedl k němu kamaráda a on po chvíli zase mě. Co bys poradil začátečníkům? Nejdřív se musí někde podívat, jak break-dance vůbec vypadá, až potom by si to měli vyzkoušet. Potom si musí uvědomit, že tanec není cvičení, i když u break-dancu bychom se mohli hádat. Tanec je vyjádření emocí, reakce na danou hudbu v dané chvíli, tanec je divadlo, ne cvičení. Znám spoustu lidí, kteří tento tanec dělali, ale málo kdo u něj vydržel. Buď jim nešel tanec, akrobacie, nebo se necítili dobře v breakerském stylu. Nejvíce asi záleží na trpělivosti, vůli a hlavně na lidech okolo, aby se vytvořila ta správná atmosféra. Co tě na breakování nejvíce baví? Nejen, že je breakdance populární tanec, ale je to i pořádná dřina a na takovou dřinu musí člověk vynaložit hodně času a úsilí. Jsou dny, kdy se nevede a nebaví vás to, ale jsou také dny, kdy to jde samo.Třeba jeden jediný prvek, který trénujete celý měsíc a pořád

43

vám nejde. Nastane den, kdy to zkusíte jednou a pak je vše jinak. Já osobně vnímám jeden jediný malý úspěch - třeba z nějakého naučeného prvku - jako obrovský přínos a radost z toho, že jsem něco dokázal. Co se týče různých představení nebo tzv. „breakdance battle“, jde hlavně o zábavu. Lidi se baví a nejde ani tak o to, kdo to jak ovládá, ale důležité je, že člověk, který tancuje, si to užívá a všichni kolem se baví. To je pak ta pravá atmosféra. Pojí se s „tancem“ i životní styl, popř. hudba, kterou posloucháš? Samozřejmě. Životní styl je u každého, kdo dělá tento tanec, jiný, ale myslím si, že ti opravdový breakeři, kteří nepřišli z žádných vyhřátých tělocvičen a začali na ulicích, tak jejich životní styl je složen z hromady Matematicky vzato, i tohle se dá ustát! zkušeností a jejich život je vyrovnaný, fotoarchiv R.L. plný radosti a dosti velké skromnosti. Co se týče hudby, tak poslouchám všechny žánry, ale hlavně pak hip-hop, především old-school hip-hop, ten starý z 80 a 90 let. Je docela dost odlišný od dnešního. A vlastně i oblékání je víc do hip-hopového stylu - volnější věci atd. Je jasné, že pokud chcete tancovat skoro jakýkoliv tanec, tak oblečení, hlavně výrazné, hraje velkou roli. Ale s break-dancem jsou spojené i jiné styly, teď už je to hodně rozvinuté. Vím, že je Facebook pochybný zdroj informací, ale stejně...v profilu píšeš, že jsi buddhista. Co je na tom pravdy – a jestli ano, proč zrovna buddhismus? Že bych byl vyloženě buddhista, to nejsem, ale zajímám se o něj a docela mě fascinují tibetští šaolinští mistři, jak dokážou využít při meditaci koncentrovanou energii. V podstatě mě zajímá i jejich styl života a obecně východní kultura. Mnoho lidí mi dá určitě za pravdu. A tvoje jiné zájmy? Zájmů mám hodně. Třeba dělám bojové umění – karate, zkoušel jsem i chvíli box, ale to mě tolik nebavilo. Určitě rád hraju fotbal, hokej, rugby, dělám různé věci. Hlavně pak i jiné tance, třeba klasické. Děkuji oběma za rozhovory ! -jna-

44

Sport na naší škole Pokusím se co nejpřesněji popsat, jakých úspěchů či úspěchů škola dosáhla na meziškolních turnajích. Předem bych chtěl upozornit, že jsem egoista a velké zásluhy na eventuelních úspěších budu přičítat sobě, berte to tedy s rezervou. Šachový turnaj Ano, začneme jedním z těch měně podařených výsledků a přestože pro mnohé bylo vysoké umístění našich šachistů překvapením, pro nás bylo zklamáním. Pro zájemce - naše škola jela ve složení (řazeno podle šachovnic) Čurda –III., Tichý –III., Hořejší –IV., Řepa –III. (A tým) a Moravec –III., P. Čížek –IV., Knopp –IV. a Tichá -IV. Vyšší gymnázium pak nasadilo složení J. Čížek –VI., J. Pecha –V., Polena –VIII., a Klimeš –VIII. Ani jeden z našich týmů úplně nevyhořel, „áčko“ dokonce do posledního kola drželo postupovou naději, kterou všichni považovali za minimum. B tým obsadil umístění někde kolem dvanáctého místa, tedy zhruba v polovině. Starší tým obsadil pěkné sedmé až osmé místo z osmnácti. Ale že by se turnaj dal celkově považovat za úspěšný? Spíš ne... Florbalový turnaj „Základních škol“ Na podzim jsem se měl možnost zúčastnit jako kapitán našeho týmu turnaje základních škol mezi naším gymnáziem, „Okresem“ a suchdolskou základní školou. Naše škola neměla moc silnou sestavu. I když jsem byl jediný florbalista na turnaji, ostatní školy měly kluky zvyklé hrát florbal minimálně rekreačně. Pro zájemce - hrálo se 2x20 minut čistého času, při remíze nájezdy a náš tým byl ve složení: (jméno – ročník (post)) R. Stellner - IV (G); T. Maroušek - III (O), J. Fliegel - IV (O), J.Pipek - IV (O), M. Malecha - III (O), J. Kukačka - IV (Ú), P. Čurda - III (Ú), Š. Řepa - III(Ú), J. Krekl (Ú) a P. Čížek (C). První zápas pro nás byl ledovou sprchou. Důsledkem toho, že jsme byli jako tým poprvé spolu, jsme se prvních deset minut hledali. Následkem toho nás soupeř zasypal sprškou gólů. Po deseti minutách jsme prohrávali 5:0, přičemž minimálně dva góly jsem zavinil sám. Poté jsme se dokázali zvednout a hrát vyrovnaný florbal a uhrát přijatelných 3:8. Branky: Čížek (2x), Řepa. Druhý zápas byl jen o čest a o to, abychom si zahráli. Tomáš Maroušek se hned v úvodu zranil, takže obránci střídali jen ve třech, zápas ale zvládli fantasticky. První polovina skončila 2:1 v náš prospěch. Druhá polovina se zase povedla soupeři, dokázal svědomitě bránit a hrozit z brejků. Po základní hrací době byl stav 3:3 a šlo se na nájezdy, kde jsme totálně vyhořeli, výsledek tedy byl 3:4 po samostatných nájezdech. Branky: Čížek, Čurda, Čížek. I když jsme na tomto turnaji obsadili až poslední místo, náš tým hrál mnohem lépe, něž jsem čekal, a kdybychom byli o něco sehranější, mohli jsme mířit i na postup (1. místo). Naším nelepším hráčem byl asi Pavel Čurda, který nechal na hřišti všechno, dal i důležitý gól a hrál výborně dozadu. Bylo mi ctí dělat tomuto týmu kapitána.

45

Florbalový turnaj středních škol Zde jsme měli o poznání lepší družstvo a tým věřil ve vítězství, nezbytné k postupu. Našimi soupeři byli Obchodní akademie, „ÚMEZ a Oděvka“ a „Rybáři“. Pro zájemce - hrálo se 2 x 20 minut, při nerozhodném výsledku nájezdy. Náš tým byl v tomto složení: V. Žák, - V. (G), P. Čížek – IV. (O), J. Čížek – VI. (O), Martin Prach – VI. (O), K. Prášil – V. (O) , J.Bureš - 3. (C), A. Prášil – VII. (C), O. Zajíček - V. (U), T. Zvánovec – V. (U), Jakub Novotný – VI. (U), J. Kostelecký – 4. (U) Opět jsme hráli první zápas proti nejtěžšímu soupeři a opět jsme se hledali. Skóre 0:2 po poločase nás ale neodradilo a snížili jsme na 1:2. Při závěrečném nátlaku jsme ale udělali chybu a dostali gól na konečných 1:3. Branky: Bureš Druhý zápas proti Rybářům jsme sice díky přesilovkovému gólu těsně před sirénou po poločase vedli, ale Ve druhém poločase jsme začali spát a soupeř otočil na 1:3. Branky: Čížek Poslední zápas jsme hráli proti nejlehčímu soupeři, takže jsme si spíš užili poslední utkání turnaje. Nepřipustili jsme žádné drama, vyhráli 8:3 a umístili se tak na třetím místě turnaje. Branky: Čížek (2x), Bureš (2x), Kostelecký (2x), Prach, Zajíček. Třetí místo na turnaji, který jsme chtěli vyhrát, je zklamáním. Škoda – měli jsme na to. Nejlepším hráčem bych vyhlásil jednoznačně Honzu Bureše, který neustále ohrožoval soupeřovu branku, na pozici centra dobře tvořil, dostával se do šancí a zodpovědně bránil. Jenom měl smůlu v zakončování. (Ke zkratkám: velká písmena za jmény znamenají posty hráčů, O – obránce, C – centr, U – útočník, G – brankář) Krajské kolo soutěže v orientačním Běhu Sem naše škola přijela ve čtyřčlenném zastoupení. Tereza Tichá i Tomáš Tichý svou soutěž vyhráli, Markéta Moravcová byla asi na 8. místě v dvanáctičlenném startovním poli a moje maličkost doběhla na druhém místě. V celkové klasifikaci základních škol jsme byli na skvělém druhém místě: skvělém proto, že jsme byli nejméně početné družstvo a přesto jsme se umístili. Celostátní turnaj Frisbee-Ultimate Vzhledem ke slávě a popularitě tohoto sportu jen velmi krátce: jde o sport s létajícím talířem, kde se hrozně moc běhá. Hlavní myšlenkou a výhodou tohoto sportu je všudypřítomné fair play. Na naší škole je pár českých juniorských reprezentantů, díky čemuž jsme obsadili krásné třetí místo. Ostatní úspěchy Úspěch slavili i reprezentanti naší školy ve fotbale, kteří na rozdíl od florbalistů dokázali postoupit do okresního kola, kde podle dostupných informací nepostoupili. Naše dívky obsadily na okresním turnaji ve volejbale krásné třetí místo. -chinano-

46

Další učitelská anketa Jak hodnotíte úroveň a smysluplnost časopisu GYM? Navštěvujete i webové stránky? Zuzana Pešková Časopis GYM se mi moc líbí. Je vtipný, zajímavý od začátku do konce a vždycky se v každém čísle dozvím něco nového. A když donesu nové číslo domů, pereme se o to, kdo si ho přečte jako první. Takže jen tak dál! Jana Coufalová Na našem gymnáziu vycházely školní časopisy často a hlavně po mnoho let. I když srovnáme technické možností v té které době, vycházejí mi poslední čísla časopisu GYM jako nejlepší. Dobré zboží se, jak známo, chválí samo. Zájem o časopis z řad žáků a učitelů i to, že se časopis neválí po parapetech apod., hovoří jednoznačně – je dobrý. To je málo, je výborný. Ale může se ještě lepšit. Čtu ho pravidelně, dlouho a ráda. Webové stránky navštěvuji nepravidelně - o to déle na nich pak setrvávám Milada Benedová GYM je perfektní. Vždycky se těším na nové číslo. Jsem zvědavá, co mě překvapí a jak si počtu. Líbí se mi uveřejňování některých neotřelých a pro mě nových názorů. Výborné je, že v něm dostane slovo každý, kdo má co říci. Zajímavá je také pestrost časopisu a jeho celkový vzhled. Možná bych o trochu více přidala vtipných ilustrací. Webové stránky nenavštěvuji. Jsem staromilec - mám ráda papír v ruce. Petr Kopeček GYM je v našem školním životě velkým přínosem. Oceňuji jeho vysokou úroveň, invenci a také skutečnost, že nejde jen vyšlapanými cestičkami. Nezbývá, než smeknout a poděkovat za výdrž a hezké čtení celému redakčnímu týmu. Jitka Mašková Každé nové číslo časopisu vyhlížím s netrpělivostí, jeho úroveň je podle mě velmi vysoká a o smyslu není třeba pochybovat. Doslova závidím studentům, že mohou něco podobného vyzkoušet - ať jako redaktoři, tak dobrovolní přispěvatelé, mohou se vyjadřovat k dění okolo sebe. Školu to stmeluje a dělá to takovou rodinnou atmosféru, kterou já jako studentka nezažila a moc se mi to líbí. Celý GYM vždy přečtu od začátku do konce, občas se i podívám na webové stránky. Zdeněk Kučera Po obsahové i grafické stránce hodnotím GYM na výbornou. Jen by neškodilo, kdyby cenzura (v čele s velkým cenzorem) v nejčtenější rubrice- obyčejné „drbárně“ - čas od času pořádně vyvětrala. Pavel Krejča GYM považuji za nejlepší ze studentských časopisů, se kterými jsem se zatím setkal - a to jsem četl i časopis, který získal přední místo v celostátní soutěži školních časopisů, cenu J.Luxe. V GYMu mají hodně prostoru pro vyjadřování svých názorů studenti, i když oni sami si to asi nemyslí. Momentálně mne nenapadá, jaké podstatné vylepšení doporučit. Webové stránky navštěvuji velmi sporadicky, nemohu si na to nějak najít čas (a možná působí i jistá nedůvěra a nechuť k tomuto způsobu komunikace).

47

Václav Pražák Redaktoři časopisu bezpochyby získají cenné zkušenosti, mohou se naučit tříbit své názory a projev, jestliže se setkají s nějakým kontroverznějším tématem nebo se budou muset na svými formulovanými názory naučit přemýšlet a precizovat je, aby jejich vyznění bylo co nejpřesnější. Stránky GYMu jsem v době causy „hon na Magic“ sledoval často, nyní již na ně klikám pouze příležitostně. Jaroslava Lhotská Ačkoliv již nepatřím do učitelského kolektivu GT, stále cítím velkou přináležitost ke všemu, co je s ním spojeno. O to více nyní, kdy jsem součástí projektového týmu. Vydávání školního časopisu je báječná věc. Všichni, kdo se jí účastní, zasluhují můj obdiv a respekt. Jsem na GYM hrdá, minulé číslo se moc povedlo. Pochvala a pomyslná jednička s hvězdičkou patří celé redakci. Dubnový úspěch Jana Čížka a Terezy Kučerové v soutěží Článek měsíce jen potvrzuje mé přesvědčení. Přeji všem stálou invenci a držím palce! Martin Krynický GYM hodnotím vysoko. Líbí se mi. Za studentských let jsem byl dva roky členem redakční rady podobného časopisu ve Strakonicích a vím, že psát školní časopis není jednoduché. Většinou ho přečtu skoro celý. Nejpřínosnější jsou pro mě drby, orientace ve společenském dění byla vždycky mojí slabinou. Na stránky se občas podívám. Jinak pro srovnání: ve Strakonicích žádný funkční studentský časopis neexistuje. Ivana Kubínová Časopis GYM sleduji pravidelně, se zájmem si vždy přečtu všechny rubriky. Časopis je lepší a lepší ...

Malé herní ohlédnutí Václava Pražáka Kroužek moderních společenských her má za sebou další, v pořadí již třetí rok své existence, a proto bych na tomto místě rád ve stručnosti shrnul události, které s sebou tento čas přinesl. Z hlediska hráčů došlo k určitým proměnám v návštěvnosti. Mezi nejstarší veterány patří žáci současné kvarty, naopak prakticky přestali docházet letošní terciáni. Nově naopak přibylo několik primánů a ve větší míře kroužek začali navštěvovat kvintáni a sextáni, byť někdy pouze na skok mezi výukou. Z hlediska popularity her si své přední postavení udržel Magic the Gathering, který se začal prosazovat již na konci minulého školního roku. Upozornil na sebe hned několika událostmi. Naštěstí jediným nepříjemným momentem byl „hon na Magic“, rozpoutaný na internetových stránkách časopisu GYM. Nabízený potenciál k věcné diskusi o kladech a záporech této hry však byl bohužel promarněn a debata sklouzla na straně odpůrců až k mnohdy nevybíravým urážkám. Jinak se však této hře dařilo, a to hned na několika frontách. V první řadě bych chtěl zmínit dva celostátní úspěchy. V září 2009 byl náš kroužek vyhodnocen firmou ADC Blackfire Entertainment jako čtvrtý nejlépe organizovaný v České republice a v prosinci téhož roku

48

se umístil na druhém místě v celorepublikové soutěži „Magic on Tour“. Po loňském úspěchu celoškolní ligy se letos ukázalo, že této činnosti jaksi došel dech, a proto byla po půl roce ukončena. Na druhou stranu se nedílnou součástí magicového dění staly turnaje. V letošním školním roce se uskutečnilo celkem 12 turnajů v různých formátech, včetně mezinárodně koordinovaných Prerelease a Launch Party. Za tuto dobu si třeboňský Magic získal takové renomé, že na zdejší turnaje přijíždí i hráči z Českých Budějovic, Jindřichova Hradce, Tábora nebo Písku. Největší účast zaznamenal předvánoční turnaj dvojic, do něhož se zapojilo celkem 36 hráčů. Nejúspěšnějším hráčem z řad gymnazistů se stal bezpochyby Štěpán Řepa (III.), který si kromě vítězství ve třech třeboňských Prerelease a Launch Party připsal na své konto i první místo na turnaji Legacy v Českých Budějovicích a jehož nejčerstvějším úspěchem je kvalifikace na mistrovství ČR a SR v Magic the Gathering, jež se uskuteční na začátku července v Praze. Připomenout bych chtěl i výkony dvojice Daniel Dvořák – Matěj Knopp (oba IV.), kteří na sebe upozornili hlavně v turnajích dvojic a například ve zmiňovaném předvánočním klání obsadili v tvrdé konkurenci 2. místo. Během tohoto roku se také ukázalo, že zdejší hráči dokáží Magic adekvátně ohodnotit. A tak zatímco někoho karty po pár hrách omrzí, další se mu věnují příležitostně; a máme zde i skupinu hráčů, která k němu přistupuje jako k výzvě. Takoví hráči studují rozbory herních strategií, snaží se je obohacovat o vlastní myšlenky a nakonec se prosazovat i mimo školu. Velké množství našich žáků, kteří se odhodlali vypravit se na kvalifikační turnaje na republikový šampionát, hovoří za vše. Musím rovněž ocenit iniciativu těch, kteří nenechávají přípravu turnajů jen na mně, ale sami se pouští do organizace. Získávají tak zkušenost, jež se jim v budoucnu může určitě hodit. Ostatní moderní společenské hry se však také neztratily. Vzhledem k jejich větší časové náročnosti je však nelze hrát s takovou frekvencí jako Magic, to jim však neubírá na lákavosti a zajímavosti, zejména vzhledem k velké tématické i herně systémové rozmanitosti. Mezi nejoblíbenější hry tohoto typu patří bezpochyby Bang, kde se hráči ocitají v prostředí Divokého západu, nebo Sabotér, v němž se stylizují do rolí trpaslicích zlatokopů či naopak záškodníků (viz příspěvek v minulém čísle GYMu). Dostalo se také na budovatelskou hru z prostředí Ruska za Petra I. Sankt Petersburg, obchodování v raně novověkém Karibiku v rámci Puerto Rica, osidlovací hru z dob Vikingů Graenaland, hon za vykopávkami starověkých civilizací ve hře Thebes a především stále populárnější hru simulující budování středověkých říší Dominion s unikátním herním mechanismem. O velkém zájmu o moderní společenské svědčí i početná účast žáků na dvou otevřených hraních, která se v tomto školním roce uskutečnila jako alternativa ke sportovním turnajům. Letošní rok byl – alespoň z mého pohledu – herně velmi zdařilý a věřím, že na tyto úspěchy bude možné navázat i po prázdninách. Zároveň bych chtěl na tomto místě poděkovat Asociaci středoškolských klubů a Sdružení rodičů při Gymnáziu Třeboň za materiální podporu herních aktivit a kolegovi Zbyňkovi Matějkovi za pomoc s dozorem na herních schůzkách. Václav Pražák

49

Hry Tentokráte se podíváme pod pokličku dalších budovatelské hry a na to, jak se politici stavějí k počítačovým hrám. Ona zmíněná hra, Dominion, skutečně stojí za to. Recenze – Dominion Cílem pokud možno objektivní kritiky se stala karetní budovatelská hra Dominion. Stylem hry je to něco mezi Králem Artušem (kdo nezná, představí si Citadelu) a Magic: The Gathering (MTG). Ne, odpůrci „magikářů“, nebojte se. Tato hra si bere z MTG hodně, ale obchodní systém „okrádající“ hráče, jak tvrdí kritici MTG, o desetitisíce, si nepřebírá. Dobrá hra? Jak už jsem zmínil v úvodu, tato hra JE dobrá, ne-li rovnou výborná. Což ale automaticky neznamená okamžitou výhru, respektive vysoké hodnocení. Co když je to jen pocit po první hře? Pokud bychom hru měli řadit mezi nejvyšší příčky, potom bych rozhodně měl srovnávat s nejlepšími hrami. Jedna taková výborná a asi také nejhranější, nepochybně jedna z nejdražších na světě, a co si nalhávat, i velmi „závislácká“, se pro srovnání přímo nabízí: Magic: the Gathering. Co to je? Hra je skutečně velmi podobná magicu, protože si stavíte vlastní balíček. Krále Artuše (Citadelu) imituje v tom, že si karty do balíčku kupujete během hry. Celá hra je tedy postavena na tom, že na začátku je váš balíček úplně neschopný, jsou v něm jen peníze a pár vítězných bodů. Princip hry spočívá v tom, že každý hráč kupuje karty, které mu pomáhají rozvíjet jeho balíček do chvíle, kdy se blíží konec hry, a všichni hráči začínají nakupovat vítězné body. Pokud někdo odhalí správnou taktiku stavění balíčku a zároveň umí vystihnout okamžik, kdy už kupovat vítězné body, má vyhráno. Tak se ukaž! Tak pojďme vesele pokračovat v netradičním způsobu recenze, srovnávání. První výhodou Dominion je lokalizace. Zatímco MTG vyžaduje poměrně specifikou slovní zásobu (tedy, wowkaři asi nebudou mít problém, to samé platí o hlavách na jazyky), dominion je kompletně v češtině. Ano, žádné otravné listování manuálem kvůli každé kartě, pokud neholdujete angličtině. 1:0 pro Dominion. Další částí je samotná herní náplň. Tady je to velice těsné a výsledek může být ovlivněný osobním názorem, pro mě zde lehce vyhrává Dominion, pro zarputilého hráče MTG to asi bude naopak. 1,5:0,5 pro Dominion. Pokud se přikloním k největšímu nepříteli deskových her, stereotypu, tak to neplatí ani o jedné z těchto her. Jenže zatímco u MTG je možností stavby balíčku už teď prakticky „nekonečno“ a stále přibývají další, Dominion je odkázán na základní verzi hry a dvě rozšíření. 1,5:1,5. Jdeme do finále. I když asi nebylo fér dát MTG za její největší výhodu a přednost jenom jeden bod, pokračujeme posledním bodem: cenou. A je to stejné jako u stereotypu, zatímco u Dominion skončíme maximálně na třech tisících, pokud budeme kupovat vše, co k němu najdeme a za nejnevýhodnější ceny, u MTG je situace jiná. Zde je situace úměrná možnosti skládání balíčků. S každým novým dotujete „Wizardy“ (Wizards of the Coast, duchovní otci a vydavatelé MTG) slušným finančním obnosem, což se může opakovat i několikrát, případně do nekonečna. Tolik? Navíc u Dominion je cena kolem tří tisíc značně přestřelená. Ohraná hra se dá sehnat kolem šesti stovek, nová maximálně za 850,- Kč. O akcích a o tom, že i bez rozšíření je to zábava na dlouhé hodiny, ani nemluvě. Takže jak? Výsledné skóre ukazuje Dominion 2,5:1,5 MTG. Jak už jsem řekl, nebyl jsem ve

50

všech otázkách úplně fér, ale i tak je Dominion vítězem. Vítězem nad jednou z nejlepších her všech dob. Za pravdu mi dává i neskutečné množství titulů, posuďte sami: Detscher SpielePreis 2009, Spiel des Jahr 2009, Hra roku 2009, International Games Awards 2009 – 1. místo. Tato hra tedy sklidila všechna respektovaná ocenění deskoherní Evropy. Asi tedy tušíte, že tentokrát míříme vysoko. A to setsakramentsky vysoko. Dlouho jsem se rozmýšlel mezi devítkou a desítkou a pokračování v hraní rozhodlo ve vyšší hodnocení! Hodnocení: 10/10 Hry a politika – jak to jde spolu dohromady Tentokráte bychom se stručně podívali na to jaký názor zastávají (nejen) české politický špičky, pokud jde o hry, převážně ty počítačové. Jak si stojíme Politický postoj se země od země liší. Jsou země, kde je úplně zakázaných mnoho her, jinde se smí hrát všechno. Někde je považováno za pohoršující to, jinde ono. V Brazílii je například zakázáno mnoho her kvůli násilí, jde přitom o jedny z největších hitů své doby (Carmagenddon, Street Fighter IV). Ve Venezuele se nesmí hrát nic, kde se střílí po lidech. Němci mají zase problém s tím, když nějaká hra vyjadřuje nacistickou symboliku (WOlfenstien 3D, Commandos). Austrálie je také háklivá na téměř cokoli lechtivého, Japonsku vadí atomové bomby ve hrách (Fallout III), a tak by se asi dalo pokračovat ještě chvíli. Můžeme si povšimnout, že mnoha zemím vadí PC hry, které jim nějakým způsobem připomínají nepříjemnou minulost. A my? No, u nás není zakázáno nic. Stejně jako ve většině světa jsou řešením tzv. „ratingové agentury“ (viz níže). Politické názory… I když v USA zatím žádné hry zakázané nejsou, minimálně jsou některými politiky používány ke zviditelnění se. Zářným příkladem je H. Clintonová, která brojí proti každé druhé hře, na níž se jí něco nezdá, PŘESTOŽE V ŽIVOTĚ ŽÁDNOU HRU NEHRÁLA. A to je jen jeden příklad za všechny, i když asi hodně extrémní. A u nás? Zde se zástupci politického spektra celkem jasně staví k jedné věci: Nechceme ve hrách rasismus. Což je na jednu stranu pěkné gesto, na druhou stranu – rasistickou hru jsem dlouho neviděl. Jednotlivě se pak politické spektrum staví k různým problematikám, například hraní za nacisty (to nechce KSČM), někteří politici tuto problematiku ani nepovažují za politický, ale psychologický (TOP 09) problém. Češi a značky O tom, která hra je vhodná pro kterou věkovou kategorii, rozhodují zmiňované ratingové agentury. Vzhledem k tomu, že jich po světě používá mnoho, někdy i více na jednom území (příklad: Slovensko – každá hra má PEGI „rating“ a zároveň slovenský, mnohdy neshodný s jinde v EU používaným PEGI). Na návrhy zavést jednotné evropské hodnocení her, občas vycházející z Bruselu, se česká politická špička staví podobně jako k zavedení dohledu nad státním rozpočtem, tedy vesměs negativně, ale objevují se výjimky. Žádné překvapení Ve výsledku zjistíme, že toho čeští politici o hrách moc nenamluví. Zatímco někteří se skutečně alespoň občas angažovali v tomto oboru (Mirek Topolánek se ještě jako leader ODS dostavil na brněnský turnaj v Counter-Strike 1,6. Jiří Paroubek se naproti tomu pouze vyskytuje ve flashových hrách typu tref Praroubka vajíčkem a podobně. Tolik tedy o politice a hrách. Můžeme vidět, že hry do politiky u nás asi nikdy nezasáhnou, což je jenom dobře. Populistické aféry a la Hilary Clintonová ať si klidně dál zůstávají v USA. Je mi už trapné klišovitě a podlézavě psát „tak a to je vše...“, takže skončím úplně normál-chinanoně: konec, tečka, nashledanou u příštího pokračování!

51

Šachový koutek Milí příznivci šachových hádanek, tu z minulého čísla správně uhádl (a vyhrává potlach nad kávou) Tomáš Tichý, když rozpoznal situaci a známe rčení „Mezi slepými jednooký králem.“ Tuto slavnou větu vyřkl Erasmus Rotterdamský, mimo jiné také vychvalovač bláznivosti a zastánce svobodné vůle, taktéž pro dnešní dobu jistě aktuálních témat. Dnešní hádanka je prozaická; kterou notoricky známou větu rozhodně nemusí zvolat bílý král, jenž, ač obklíčen ze všech stran, přece jen na tahu, a dokonce matícím? Napovím, že tato věta prý zazněla v roce 1485 kdesi u Bosworthu. A nezapomeňte, že šachy nemusí být pouze nudou, neboť se v nich dá ledacos přiučit do života; kupříkladu, jak kdysi podotkl pan Tartakower: „V šachové partii vyhrává ten, kdo udělá chybu jako předposlední.“ -ros-

A bílý král zvolal: „.........................................“

52

Tyto drby jsou zase o trochu jiné. Mění se podle vkusu vás, čtenářů, a taky podle aktuálního rozpoložení Krutoprisnehohustodemona. To je teď, na prahu prázdnin, velice volné. Jinak řečeno, nechce se mi. Nechce se mi psát drby. Nechce se mi bořit vztahy, jak se povedlo i v minulých maximálně zkulturněných drbech. Když se dozvíte, co dokáže krátká zmínka o tom, jak jedna septimánka touží po svém spolužákovi, je vám z toho na nic. Ano, přiznám se, chtěl jsem to zabalit. Poté jsem ale uviděl studenty, spoustu studentů, kteří po získání nového čísla GYMu horečně listovali časopisem, aby nalezli ten charakteristický nadpis, ve kterém se dvakrát skrývá slovo Drby. Tolik lidí že bych měl zbavit toho potěšení? A co by si počal pan Krynický, který v učitelské anketě otevřeně přiznává, že nejpřínosnější z celého časopisu jsou pro něj právě drby? Je to tak, z tohoto rozjetého vlaku už nejde vystoupit. Nastupte, vyrážíme! Vstříc prázdninám, novým zážitků, cizím krajům a v neposlední řadě také novým DRBŮM! PS: Je možné, že tyto drby jsou poslední. Jejich podoba se až příliš přiblížila vysněnému anarchistickému časopisu „Doutnák“, což se jistě nebude líbit paní ředitelce. Díky všem věrným čtenářům! • •

•

• • •

Po prázdninách bude na gymnáziu o jednoho ženatého/vdanou více. Předem gratulujeme! Co se stalo nového na facebooku? Soutěž o počet přátel začíná být nepřehledná. Antonína Ettlera s 507 přáteli doháněla Ivča Malechová s 448 přáteli, až ji předběhnul Petr Dolejší s 467 přáteli. A kdo má nejmíň? Když nebudeme počítat nuly, tak to bude Krutoprisnahustodemonka s 1 přítelem = mnou. Účet na xichtknížce si založil i Martin Rosocha. Zde se můžete dozvědět, že má 44 přátel a že se narodil 6. února 1905. K němu se přidala i angličtinářka Zuzana Pešková (144 přátel). Paní Haiderová pořád nic. Pavel Krejča se na facebooku dočkal vlastní skupiny. 46 věrných fanoušků není zrovna málo. Mezi ně se hrdě počítá i krutoprisnejhustodemon. Martin Krynický při svých hodinách nasazuje život. Naposledy bylo 40 000 voltů málo na to, aby ho to zabilo. Martin to vysvětluje svojí odporností. Chtěl jsem přinést informace o tom, kdo se opil na maturitních večírcích oktávy a čtvrťáku, ale bohužel došlo k tomu, že se opili téměř všichni. Dívky ze třeťáku mají zajímavý život. Obzvláště jedna, která se honosí zvláštním poněmčelým příjmením. Poté, co byl odhalen její výmysl o tom, že byla na kafi s nynějším přítelem své největší konkurentky ve 3., nyní okatě předstírá telefonování si se svým virtuálním přítelem před svými spolužáky.

53

• •

• •

• • •

•

•

•

•

BPI by si konečně měla udělat jasno v tom, co chce. Kluk, nebo holka? Oboje! Maturitu nezvládnul jeden oktaván, když totálně pohořel u ústní zkoušky ze ZSV – nebyl schopen pohovořit o volebním systému v ČR, dokonce ani nevěděl, kdy jsou nejbližší volby (byly hned další den). Lékaři diagnostikovali přemíru steroidů. Volejbalový trojúhelník z minulých drbů byl vyřešen. Nebyla potřeba Pythagorova věta, stačila láska. Sexta má v řadách jednu rekordmanku. Kdo jiný by se mohl pochlubit 100% absencí ze zeměpisu nebo se 134 neomluvenými hodinami? Panují ovšem oprávněné obavy, že o tuto rekordmanku sexta brzy přijde. Blesková akce septimánů s názvem „Bojkot GYMu“ neměla úspěch. Po v pořadí 13. čísle se jen zaprášilo. Holanďané z výměnného pobytu bohužel nenaplnily naději v jakýkoli drbový potenciál. Zato zanechali významné poselství: „Godverdomme neuken hoer!“ Paní ředitelka tvrdí, že na formě posledního zvonění se dohodla společně se zástupci oktávy a čtvrťáku. Ano, to je sice pravda, ale studenti těchto ročníků dodávají, že ze strany ředitelky šlo o doporučení, která nešla odmítnout, když věděli, že paní ředitelka bude v maturitní komisi.. Výsledkem bylo jedno totálně jednotvárné a druhé celkem ucházející (až na akustiku) poslední zvonění. Oproti těm předchozím posledním zvoněním tomu prostě chyběla šťáva. Z předchozích nepříliš povedených zásahů paní ředitelky můžu připomenout zákaz nošení si čaje v hrníčcích, který už nyní absolutně není respektován. Není divu – vysvětlení o nebezpečnosti vylití horkého nápoje trochu postrádá smysl, pokud si vzpomenete na automat na čokoládu. Odchytávání studentů, kteří chodí do třídy po za pět minut osm (čtvrtina?), také patří mezi oblíbené kratochvíle této ženy. Je třeba si položit otázku: proč to dělá? Celkem čtyři „vnitrotřídní“ páry najdeme na gymnáziu, z toho dva ve 2. a po jednom v kvartě a sextě. Z majálesu si studenti gymnázia odnesli hořké pocity. Nejdříve museli snést příšerný humor dvojice rádobyvtipných moderátorů, a poté i nezaslouženou porážku od totálně neoriginálního království hudebních stylů. Tato tradice prostě upadá, o čemž svědčí i to, že spousta studentů šla raději domů ( a chlubila Bu, bu, bu, bum drum ben brake intellise tím), nebo se dokonce přidala k jiným gent!

54

• • •

•

• •

•

• •

královstvím. Nutno dodat, že na budějovickém majálesu se třeboňských studentů dalo potkat docela dost. V zakódované řeči pouze pro vyvolené přišla zvláštní zpráva: „Kůň odchází, zima přichází“. Nápověda pro komiks: muž v obleku pastýře je Šimon Pánek, předseda organizace pořádající studentské volby, Člověka v tísni. Koncert multiinstrumentalisty Miloslava Dvořáčka v aule by zřejmě získal převážně kladné ohlasy, nebýt toho, že jedna dívka toho při tanci před publikem odhalila více, než chtěla a více, než si přáli ostatní. Stejná dívka jasně sděluje svůj názor na všelijaké průzkumy GYMu, kterými se snažíme udělat náš časopis o něco čtivějším. Cituji: „Děte s těmahle spamerskejma zprávama do p*dele...“ Opustil svou přítelkyni a odmaturoval za samé jedničky. Takhle se to dělá? Nemyslím si. Kvartáni zřejmě jsou u sekundánek v kurzu. Žhaví se mobily, facebook chaty a ICQ. Mimo tuto dimenzi zatím pokročil jen jeden pár, který je už ale všeobecně známý (rozuměj už je to na facebooku) Bez těchto vymožeností se obešel jeden pár ze dvou tříd osmiletého gymnázia, který se seznámil v kulturním centru Třeboně, na pivovarské terase. Krutoprisnejhustodemon slibuje, že toto slibné místo bude pravidelně monitorovat. Hádanka: V kvintě si charakteristická dvojice děvčat vysloužila přezdívku Goosip Girl & Satan’s Bitch. Uhádnete jejich pravá jména? Perlička na závěr: Seznam.cz si zřejmě vzal inspiraci z mého jména, a tak se můžete při zadávání nového hesla pro e-mail dozvědět, že je „hustodémonsky krutopřísné“ (viz. obrázek)

55

Na Závěr Školou se prohnali bludní Holanďani s tulipány v klopách. „Als in Graven graven gravengraven graven, graven graven gravengraven,“ vzkázali (čtěte s ch) na odchodu čtenářům Gymu. Gymu se prodalo tolik, že jej nezbylo ani zbla. Jak tvrdíval kolega Bc. Dalpsa: „Zblo je v extrémních případech méně než nic.“ Barvy v supermegahustékopírce zbylo dokonce ještě méně než zbla. „Ano, přecházíme na dvoubarevný tisk,“ pravil M.Rosocha Anně Kohoutové, aniž by se začervenal, neboť nebylo z čeho. „Svět není černobílý,“ dodal anonymní idealista a hexavyčerpanědodal, „#ffffff, #000000, fuj!“ A tak jsme objevili na stránkách Gymu den a noc. „Čuměv na hvězdy objevil jsem nadhled,“ pravil šéfredaktor. „Čuměv byl Rus,“ pravily hvězdy. Anton Pavlovič. Pršelo a pršelo. „Prší a prší,“ komentoval eufemisticky situaci pan školník, odhodiv kemra. Přijímací řízení skončilo náběrem nových duší ročníků. „O zelenáčcích nebudeme informovat, byli by na stránkách neviditelní,“ odpověděl tým časopisu Gym na otázku, zda budou o přírůstcích informovat. „Od přírůstků je k výrostkům přibližně tolik, jako je od zbla k ničemu,“ komentovaly na ochozech kavky nově příchozí. V knihovně školy padaly k zemi slzy. „Mé knihy, mé knihy,“ snášela se se slzami k zemi slova neveselé paní Veselé, která se loučila s pečlivě seřazenými a prachuprostými svazky. „Nikdy nepůjčuj knihy, protože nikdo ti je nikdy nevrátí. Jediné knihy v mé knihovně jsou ty, které mi půjčili jiní.“ Anatol France. To u konkurenční organizace „Neváhej a vrať“ počal platit jiný zákon: „Knihy mají kolovat. Ale knihy půjčené se pohybují pouze po parabole.“ Pan Laub. Studentské volby ukončil statečný počin nekvintánsky podivuhodného občanského postoje. „Pochvala za udělení důtky ještě nebyla udělena,“ od„A Karle, tohle všecko je moje! Krásné prázd- povědlo MŠMT na dotaz časopisu Gym, zda niny!“ je něco takového možné. Maturity dostihly nedospělé. „Si k.o.?“ ozvalo se s úžasem na chodbě, „je to možné?“ A bylo. Po Lourdech se také v Třeboni stal zázrak. Zrození hvězdy. „Zázraky se dějí z prostého důvodu, aby potom bylo možné čumět na hvězdy,“ dočteme se v manuálu zázraků. Chupa Chups, pane Dalí. „Nakladatel mě požádal, abych napsal knihu o technice malby. Napsal jsem ji. Když jsem ji přečetl, naučil jsem se malovat,“ pravil Dalí. Rok 2010 odmaturoval, Peru se odstěhovalo do Tibetu, v atmosféře přibylo kyslíku a Wolker ze samé podstaty solidární balady žalostně povzdechl: „Já mužné srdce ještě nemám, sám v těžké své hodině; a proto nevěřím.“ „Zdá se, že maturanti jsou vyzrálí...,“ pravil Tomáš A. Kvintánský a jal se odebrat hledat prvotní impuls... -ros-

56