ÚVODNÍ SLOVO. Z pouště na katedru

ÚVODNÍ SLOVO Z pouště na katedru Únor: měsíc studený a suchý…, ale tento rok s dárkovým dnem. Prohlíţíme Liturgický Kalendář: měsíc studený a suchý, s málo liturgickými památkami…, ale tento rok s jednou dárkovou nahodilostí. 22. února Církev slaví Svátek Stolce svatého Petra. Tento rok – otázka pohyblivosti kalendáře – 22. února koliduje s Popeleční Středou, začátkem Postní doby; proto svátek zůstává v pozadí. Ale pro duchovní ţivot vnější nahodilosti nejsou náhodné; a mnohokrát nám pomáhají chápat mnoho důleţitých skutečností. Podívejme se na to. Postní doba: čas abychom si připomněli významné chvíle ţivota Izraele, ţivota jejích proroků… i ţivota Církve. Ale nade všemi těmito chvílemi jedna vyniká: Čtyřicet dní a čtyřicet noci, které Jeţíš Kristus trávil na poušti – postící se ze společnosti a pocitů, postící se od jídla a nápojů, postící se od intelektuálního ţivota a tuţeb. A aby to bylo těţší, Ďábel mu vyvolával / ho trápil pokušením… Jen jedna jediná úleva mu zůstala: splnit vůli Otcovo a nechat se vést Duchem Svatým; jinými slovy: jedinou útěchu co měl, byla dokonalá modlitba. Matouš (4:1-11) a Lukáš (4:1-13) nám vyprávějí to, co Jeţíš předal svým apoštolům: stručné vzpomínky na ty tvrdé dny. Naší pozornost vyvolává rozhovor mezi Jeţíšem a Pokušitelem: téměř naplno se soustředí na poselství Písma Svatého. Je podivuhodné, jak Ďábel zná sílu Boţího Slova; zajímavé jak ho překroutí, aby si přivlastnil Jeţíšovu duši. Ale Jeţíš Kristus mu odpoví ne s vlastní, pouští opotřebovanou lidskostí, ale silou toho, který je vtělením Boţího Slova. A výhra. Tím Kristus proţívá nejvyšší stupeň jeho poslušné svobody, anebo poslušnost v plné svobodě. Dbejme však na to, ţe tento roční cyklus čtení – k 1. neděli postní – nám zanechá pozdější Kristovo poselstvy: „Boţí království se přiblíţilo. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“ (Mk 1:15). Stolec svatého Petra: svébytný svátek oslavovaný od prvních časů církve a zaznamenaný uţ v Kronographe z roku 354. Po staletích, dokonce, byl rozdvojený svátek: Stolce v Římě (18. ledna – v současnosti svátek Panny Marie, Matka Jednoty Křesťanů) a Stolce v Antiochii, prvním to Petrově sídle (22. února). Původně, podle římských tradic na konci roku (tenkrát v únoru), bývaly oslavy památek zesnulých. Sledujíce běţné říšské zvyklosti, u hrobů (zvláště u hrobů mučedníků), mívali křesťané slavnostní jídla… ba dokonce chystali místo pro zesnulého v podobě (učitelského) stolce či křesla! Kdyţ se Slavností Umučení sv. Petra a Pavla posunulo na 29. červen, únorový svátek změnil svůj obsah. A 1

zároveň „katedra“ či učitelský stolec – v té době uţívaný biskupy– začala mít víc neţ jen symbolický význam. Udělalo se to, mimo jiné i proto, aby se vyzdvihlo základní poslání, které Jeţíš určil Šimonovi bar Jona. První, přislib s posláním: „ty jsi Petr; a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi“ (Mt 16:18-19). Potom poslání „pas mé ovce (Jn 21:17) spolu s předpovědí mučednické smrti. Tedy úlohy učit, řídit a posvěcovat – svěřené Apoštolům – (por. Unitatis redintegratio 2) byly svěřené Šimonovi Petrovi na nejvyšším stupni… s upozorněním, ţe pro jejich splnění mají poloţit i oběť vlastního ţivota. Podél dějin, nástupci Apoštolů se měli naučit tuto pravdu. Také nám jí připomnělo mnoho světců, učitelů a pastýřů Církvi. A v poslední době II Vatikánský sněm (např. LG 22, cfr, Christus Dominus 2; 9; LG 23) anebo Katechismus Katolické Církvi (§§ 880 nasl.). Tudíţ, především Petr, Papeţ, musí drţet a předávat dál tento přislib a toto poslání, převyšující jeho vlastní ţivot, uţívajíce k tomu nejvyššího stupně poslušné svobody vůči Bohu. Pro něj jeho poslání se velice často podobá Kristově zkušenosti na poušti: musí ji splnit „osaměle“, neustále stojíc tváří v tvář pokušiteli, který utočí na církev; tomu, který neustále chce podvrhávat Boţí Slovo; tomu, který chce získat duše, aby je vzdálil od Otce. Tedy, Stolec sv. Petra není daleko od pouště, ani od Kříţe. Obojí je uděláno ze stejného dřeva. Proto se máme naučit přijímat, chránit a milovat Stolce. I kdyţ někdy se nám zdá jako poušť. Proto ještě o jedno prosme, o milosti obrátit se a plně věřit Evangeliu, církvi, Petrovi… Jsou to Jeţíšovi slova. Je to potřebný krok abychom ţili pospolu, evangelizovali, obětovali svůj ţivot… vstali k novému ţivotu. Antonio Pérez, farní vikář ŽIVOT FERNANDA RIELA, ZAKLADATELE MISIONÁŘŮ IDENTES – 5. ČÁST Konsultace Poslední část Fernandova ţivotopisu končila jeho propuštěním z kláštera a následným prologem zaloţení institutu, které Fernanda provázelo všude, a kterého se nemálo bál. Rozhodl se proto sáhnout k jakési podmínce, ţe povolání k zaloţení institutu bude konsultovat. K tomu si zvolil dvanáct starších kněţí moudré a rozváţné pověsti, 2

které se rozhodl, jednoho po druhém, se svou otázkou navštívit. Je vhodné připomenout, ţe prvním z konsultantů byl člen jeho bývalé kongregace, tedy právě té, která jej přiměla podepsat dispenz od věčných slibů. Je také třeba si uvědomit, ţe předmětem konsultace nebylo nic menšího neţ zakládání nového institutu, o kterém dosud s nikým nemluvil. Znovu tak šel naproti riziku, ţe bude shledán jako „potíţista“, ze kterého všechny kolem jenom bolí hlava. Fernando svou podmínku stanovil tak striktně, ţe ani jeden z konzultantů se k zakládání nesměl vyjádřit negativně. Tak s konzultacemi začal a hned první konzultant, bývalý starý spolubratr, ho v zakládání podpořil. Kdyţ tento konzultační okruh vykonával a u nikoho na pesimismus nenaráţel, tak si stále více a tíţivěji uvědomovat svou nepatrnost. Uvědomoval si, ţe Bůh mu zároveň s tímto posláním dává cosi jako dekret důvěryhodnosti a opakovaně se ptal Boha, jestli v něj lidé uvěří, jestli tento dekret přijmou. Vţdyť i Boţího Syna jedni nazvali ţroutem a pijanem, jiní na něj křičeli, ţe se rouhá a další o něm říkali, ţe je mluvka. Sám jako „potíţista“ uţ byl na nadávky a korekce navyklý. Bál se však, ţe právě tím můţe způsobit potíţe lidem, kteří by za ním přece jenom šli. A to nejhorší; co kdyţ on sám se na takové cestě ztratí. Odpověď tehdy dostal znovu od jeho Nebeského Otce: „Uvěří ti takoví, kteří jsou voláni, aby uvěřili skutkům, které budeš dělat a ten, kdo ti neuvěří, neuvěří ani poselství, které ti dám. Ale ujišťuji tě, ţe ty se neztratíš, protoţe já budu s tebou stále“. Hlas Nebeského Otce je vţdycky otcovsky něţný, jenţe Církev, ačkoliv ji vţdycky miloval, pro něj v tomto světě často byla kříţovým rizikem. Mariino povzbuzení S konsultačním kolečkem ještě nebyl u konce, kdyţ se mu přihodilo jedno, sice nebezpečné, avšak o to léčivější dobrodruţství. Naskakoval do jedoucího se vlaku, jenţe se smekl a jen z posledních sil se drţel zábradlí. Zabil by se, kdyby ho nečekaně nepozvedla Maria, která mu vrátila energii. Řekla: „Mám tě ráda“. Kdyţ uţ se pak její úsměv vzdaloval, tak jí Fernando mával a loučil se s ní v myšlence, jak snadno můţe o svůj ţivot, o který má takovou starost, přijít, aniţ by ho ţil tak jak si přeje jeho Otec. Konečným výsledkem této konzultace bylo, ţe všichni kněţí ho k zakládání bez pochybování vybídli. Zároveň však před ním ţádný nezakrýval, ţe něco takového mu přinese velké boje a nepříjemnosti. Po návštěvě u posledního kněze konzultanta vešel do kostela a zůstal před sochou Krista v agonii. Takovou sochou, kterou známe od španělských mistrů inspirovaných velkopáteční tragédií. Vzpomíná, ţe sochu vlastně neviděl a ţe viděl jen Kristovu agonii, která ho k 3

sobě táhla přes krok zakládání. Kdyţ pak odcházel, řekl mu opět Nebeský Otec: „Podívej se na Něj.“ Fernando věděl, ţe ţít ţivot tohoto světa nemůţe být jeho osudem, ale ještě i v té poslední chvíli, navzdory kladnému postoji konzultantů, sahal po neexistující „naději“, ţe by se z těţkého úkolu zakládání vykoupil „poctivým“ prostým členstvím v některé jiné řeholní společnosti. Jenţe pohled na Kristovu agonii mu tehdy jasně říkal, ţe členství v jiné kongregaci by v jeho případě nebylo autentické. Říkal, ţe Kristova agonie se ho v té chvíli zmocňovala a on touţil pro Krista zemřít. Zároveň se však z té Kristovy vytesané smrti děsil a opět se obracel k Otci jako k svému útočišti. Otcovou odpovědí však bylo: „To je mezi tebou a tvým Nebeským Bratrem; On je takový“. V tu chvíli si povšiml chlapce, který se vedle něj u stejné sochy modlí a svůj osud přijal. Konečně však musel řešit i otázku ţivobytí a 7. listopadu 1956 měl opět začít pracovat u státních pošt na Kanárských ostrovech. Zde je také důleţité říct, ţe 4. listopadu téhoţ roku mu zemřel otec a odjezd za prací se musel odloţit. Snad to tak mělo být, protoţe na Tenerife přiletěl právě v den slavnosti Tří králů. Zakládání institutu Jeho mise na Tenerife mu byla zcela jasná, jen hledal vhodnou příleţitost. Zde mu pomohla jedna mladá ţena jménem María Adéla Rumeu. Do tamního prostředí, zvyklého na místní hierarchii katolické církve, se tenkrát začínali sjíţdět protestantští kazatelé a není divu, ţe měli úspěch. Nebyl velký odliv od katolické církve, ale přece jen tu a tam katolíci k protestantům přecházeli. María Adéla se o osud katolické víry obávala a hledala způsob jak na ostrovech roznítit katolický apoštolát. Tato starost v ní časem dozrála v konkrétnější vizi, se kterou pak navštívila jednoho novináře pracujícího v rádiu. On sám se zaměřoval spíše na kulturu a tak Maríi Adélu seznámil s Fernandem, kterého uţ znal. María Adéla Fernanda navštívila, a z první ruky se dověděla, co ho na ostrovy přivádí. Naslouchala mu se zájmem, ale znala strukturu i styl kléru, takţe jí připadalo, jakoby naslouchala něčemu, co jí připadalo spíše jako neskutečný sen. Přesto se nemohla zbavit dojmu, ţe mu nějak musí pomoci. Mnoho lidí znala, a kdyţ viděla, jaký má Fernandův projev strhující náboj, tak se rozhodla pozvat k setkání s ním i své blízké přátele. Tak vypadal začátek Fernandova nevídaně plodného apoštolátu na Tenerife. Nejdříve dával přednášky v bytě Maríe Adély, ale zájem mladých lidí narůstal tak rychle, ţe museli stále hledat větší prostory. Stávalo se, ţe větší prostor našli, jenţe i tak uţ byl malý. Mít na delší čas k dispozici dostatečně velký prostor byl problém. Tuto situaci vtipně dokresluje i to, ţe Fernandovým přednáškám byly otevírány kinosály. Ani jeden kinosál však nemohl být otevřen na stálo. Nakonec pomohla instituce jménem „Katolická akce“, která dostatečně velký sál vlastnila a 4

k přednáškám ho dlouhodobě propůjčila. V roce 1958 Fernando publikoval první sbírku svých básní nazvanou «Bůh a strom». Ta nejenom ţe zvýšila všeobecný zájem o jeho osobu, ale především dopomohla k ještě vyšší apoštolské plodnosti. V jednom kinosále byl tehdy uspořádán třídenní cyklus jeho přednášek, které uţ ovšem přilákaly nejen studenty, ale také intelektuály a podnikatele, a dokonce i venkovany. Kinosál svou kapacitou znovu nestačil a znovu se muselo rychle najít něco většího. Tehdy se uţ seznamoval s lidmi, kteří uţ za rok měli tvořit první kruh bratří a sester Fernandem zaloţeného institutu. Uţ tehdy však tito lidé byli jakousi základní buňkou sílícího duchovního proudu a spontánně se jim začalo říkat «misionáři». Oni byli Fernandovi oporou a zajišťovali veškerou logistiku apoštolských aktivit. Po přednáškách následovala řízená kolokvia, organizovala se komplementární kinofóra, zakládala se knihovna, ve stanovených dnech fungovala kavárna a samozřejmě se muselo řešit i placení nájmů a ostatních nákladů. Tyto aktivity vyhledávali nejen mladí lidé a laici středního věku, ale i řeholníci a kněţí. Fernanda neustále někdo nový prosil, aby ho přijal do skupiny «misionářů» anebo prostě jen chtěli být blízko něj. Po skončeném dni se tito mladí navíc začali scházet v barech «Deštníčky» a «Imperial», které se také proměnily v jakási, ač neočekávaná, přesto pravidelná centra apoštolátu. Biskup Domingo Pérze Cácers Fernando nikdy nemyslel na Krista bez zřetele na jeho mystické tělo, tedy na církev. Vlastně svůj ţivot úplně odevzdal do jejích sluţeb. Na kontakt s místním biskupem proto myslel od začátku, ale moţnost audience měl aţ v listopadu 1958. Tehdejší biskup Tenerife Mons, Domingo Pérez Cáceres byl přátelský, neobyčejně otevřený člověk a o Fernandovi uţ samozřejmě slyšel. Přijal ho bratrsky a jeho apoštolskou vizi ve své diecézi plně podpořil. Podporu mu poskytnul nejenom ze zdvořilosti, ale ve vší váţnosti a jak se později ukazovalo, učinil tak bez podmínek. Svou podporu slovem i skutkem Fernandovi prokazoval i navzdory ponenáhlu stále více přítomnému a sílícímu odporu kléru. Návštěvy u tohoto biskupa se opakovaly kaţdý měsíc a jejich stabilním tématem byl vţdycky apoštolát. Apoštolské plány i neobyčejně plodné a radostné výsledky, bylo to, co biskupa zajímalo. V roce 1961 však biskup onemocněl a krátce na to zemřel. Začátek nepřízní Ještě dříve však, v roce 1959, byl institut na úrovni diecéze schválen. Jenţe také tou dobou, jak uţ bylo naznačeno, se začal proti Fernandovi soustředit odpor. Především šlo o odpor v řadách kléru, ale i mezi laiky. Hodně kněţí těţko 5

neneslo, ţe apoštolát nevysvěceného zaměstnance pošt má tak masivní úspěch a totéţ bylo trnem v oku i mnohým laikům. Odpor se stupňoval a byl namířen proti Fernandovi, proti jeho apoštolským aktivitám a ovšem také proti novému institutu. Za fakt, ţe institut tehdy přeţil, je třeba poděkovat prvním bratřím a sestrám, kteří pochopili, ţe zakládání nesmí být ničím potřísněno. Ţe se můţe uskutečnit jenom ve spojení s Kristem a ţe proto také musí být plně soustředěno v Kristově charismatu. Asketicko–mystický examen Uţ tato první komunita chápala, ţe Kristus jim své charisma udílí v tzv. «examen de perfección». Také chápala, ţe tento examen přijímá skrze Fernanda, ve které examen dlouhodobě uzrával. Inspirován k němu byl především dvěma větami evangelia: „Buďte dokonalí jako váš Nebeský Otec je dokonalý“ (Mt 5,48) a „Kde se dva nebo více sejdou v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich“ (Mt 18,20). Examen se tak stal pilířem, na kterém stojí ţivot institutu. Od počátků se vykonává v homogenních skupinkách a jeho cílem je, jak cesta individuální, tak i cesta celého společenství ke svatosti. Asketicko-mystický examen je ţivotně důleţitý pro celý institut, ale zvlášť důleţitou roli sehrál v ţivotech prvních bratří a sester, kteří v oněch dobách, spolu s Fernandem snášeli tolik protivenství, bolesti a pronásledování. K neblahé situaci paradoxně, či naopak zcela podle očekávání, přispělo i tehdy novátorské dovolení, kterým biskup Fernandovi umoţnil přednášky přímo v kostele. Kněţí sami byli svědky, jak po vyslechnutých přednáškách dochází k masovým konverzím, a ţe dospělí lidé, poprvé od svého prvního přijímání, znovu hledají zpovědnici a vyznávají své hříchy. Víme, ţe něco podobného, a ve větší míře, se dělo při veřejných setkáních lidu s papeţem Janem Pavlem II. a stejně tak se to děje i při veřejných setkáních lidu s papeţem Benediktem XVI. Jenţe je třeba si uvědomit, ţe oni jsou nebo byli papeţové, zatímco Fernando Rielo byl „jenom“ laik. To bylo téměř jistě prvotní příčinou odporu. Mnoţství lidí, zejména mladých, kteří vyhledávali Fernandův nezvykle přímý a nekomplikovaný výklad evangelia však uţ zabrzdit nešlo. Pokračování příště. ZÁPIS Z FARNÍ RADY Dne: 1. 12. 2011 Přítomni: Otec Antonín Lukeš, Otec Antonio Vicente Perés Caramés, Petr Hobza, Petr Kolář, Dorotka Kramaříková, Lucie Rudňanská, Lukáš Svoboda, Josef Tlustý, Martin Vítek

6

Hosté: Iva Zelinková (za ekonomickou radu), pan Loula Omluveni: Miloš Kysela, Miroslava Horáková (za školské sestry) Otec Antonín a p. Loula podali informaci o situaci kolem pozemku pod kostelem na Habrovce. Je třeba zabezpečit, případně opravit plot, oddělující zahradu na Habrovce a bývalou zahrádkářskou kolonii. (P. Hobza, L. Svoboda) Josef Tlustý připraví návrh na nové osvětlení kostela na Habrovce. Byl diskutován záměr dvou nových nástěnek na Habrovce. Jedna by měla být umístěna vedle stávající, umisťovaly by se na ni různé zprávy a ohlášení (aktivity farnosti, poutě ap.) Druhá nástěnka by byla umístěna u brány k sálu, a upozorňovala by na aktivity spojené s činností sálu. (Otec Antonín, L. Svoboda) V neděli 11. 12. navštíví farnost otec biskup Herbst (ranní mše v Michli). Farní rada rozhodla o zrušení nedělní večerní mše sv. dne 25.12 (slavnost Narození Páně) na Habrovce. Farní rada doporučila časový posun mše sv. slouţené kaţdou středu pro zaměstnance BB Centra z 8 hodin ráno na 12 hodin v poledne. Iva Zelinková je pověřena vedením podvojného účetnictví farnosti. Účetnictví je rozděleno do 5 okruhů: a) duchovní činnost b) fara c) kostel Michle d) kostel Habrovka e) sál na Habrovce Iva Zelinková podala informace o průběţném stavu finančních prostředků na účtech farnosti. Lukáš Svoboda posoudí výhodnost těchto účtů. Petr Hobza posoudí moţnosti optimalizace nákladů na farní telefon. Pevná linka zůstane z praktických důvodů přitom zachována. Příští farní rada se sejde 2. února 2012. Zapsal Martin Vítek 7

NÁVŠTĚVA OTCE ALBERTA A TŘÍKRÁLOVÝ PRŮVOD V pondělí 2. 1. přiletěl z Bologni na pracovní návštěvu Otec Alberto. Kaţdý den slouţil mši svatou, při které poděkoval za naši lásku, a Bohu za to, ţe nás mohl navštívit. Zúčastnil se také Tříkrálového průvodu, kde spolu s kardinálem Dukou přivítal účastníky na Hradčanském náměstí. Průvod se konal jiţ po sedmnácté, a i přes nepříznivé počasí se ho zúčastnilo mnoho Praţanů i turistů. V neděli slouţil Otec Alberto dětskou mši svatou na Habrovce, po které se s farníky rozloučil. Večer v 18 hodin odletěl zpět do Bologni. Text a foto Martina Košinová

Milé děti, v dnešním biblickém příběhu opět uslyšíme o bojovníku Davidovi. David dobyje Jeruzalém. Nejtěţší je ale zvítězit nad sám nad sebou. Davidovi se přihodí, ţe zneuţije svého postavení, své moci a jedná destruktivně. Bůh nám přeje. Přeje nám to nejlepší. To, ţe se nám někdy něco nepovede nebo nejednáme správně, Bůh chápe. Je mu ovšem líto, kdyţ se k němu neobracíme o pomoc, kdţ něco spackáme. Přeje si, abychom se zvedli, nerovnali se a šli dál. Váš Sedmikrásek KRÁL DAVID z knihy: "Příběhy z Bible", Anne de Graaf, ilustr. José Pérez Montero

vydala:

Česká

biblická

společnost

8

DAVID KRÁLEM IZRAELE 2. Samuelova 5, 1. Paralipomenon 14 Po smrti Saula a jeho synů se před Davidem shromáţdily všechny izraelské kmeny. Jejich zástupci mu řekli: „Uţ za Saulova kralování jsi to byl ty, kdo nás vedl. Tobě také Bůh řekl, ţe budeš panovat nad Izraelem. Buď nyní naším králem!“ David souhlasil a oni ho pomazali za krále. Bylo mu právě třicet let a vládl čtyřicet let. Za své sídelní královské město zvolil David Jeruzalém, v němţ však v té době ţili Jebúsejci. Řekli Davidovi: „Do tohoto města nevstoupíš.“ Ale David město dobyl a nechal si v něm vystavět královský palác. Kdyţ Pelištejci uslyšeli, ţe se David stal králem, spojily se všechny jejich kmeny a vytáhly do boje proti němu. David se dotázal Boha: „Mám vytáhnout proti Pelištejcům? Vydáš mi je do rukou?“ Hospodin mu řekl: „Vytáhni. Určitě ti je vydám do rukou.“ David v boji zvítězil. Pelištejci před ním tak rychle utíkali, ţe na bojišti nechali i své bůţky. David je dal spálit. Po nějakém čase si Pelištejci zase mysleli, ţe uţ jsou dost silní a vytáhli do boje proti Davidovi. Bůh Davidovi před bojem poradil: „Obejdi Pelištejce zezadu a napadni je, aţ uslyšíš v korunách balzámovníků šelest kroků. Potom vyjdu před tebou a Pelištejce pobiju.“ David udělal, co Hospodin přikázal. Vítězství mu přinesla proslulost a úctu všech národů.

PŘENESENÍ BOŽÍ SCHRÁNY DO JERUZALÉMA 2. Samuelova 6, 1. Paralipomenon 15 Král David si dal postavit v Jeruzalémě krásný dům. Stále však touţil po tom, aby v tomto městě měla důstojný příbytek také schrána Boţí, truhla smlouvy Boha s lidem.

9

Rozhodl, aby sem byla přenesena. Uţ samo přenesení se stalo velkolepou událostí. Nejprve schránu vezli na novém povozu do míst u Jeruzaléma. Tam zůstala tři měsíce. Pak se jí ujali kněţí. Podle nařízení zákona ji nesli na tyčích do zvláštního stanu v Jeruzalémě. To byla sláva! David pozval mnoho lidí, zpěváky a hudebníky, aby co nejkrásněji vyjádřili své díky Bohu za vše, co mu dal. Bylo toho hodně, co Bůh pro svůj lid vykonal: začalo to vysvobozením z Egypta, pak přišlo Desatero přikázání a nakonec darování země zaslíbené. Lidé zpívali a David s nimi. Lidé tančili, a král David s nimi. Šel před schránou a poskakoval před ní ze všech sil. Byl velmi šťastný. Z okna královského paláce se na průvod dívala Davidova ţena Míkal. Viděla, jak David tančí před schránou a začala se za něj stydět. Kdyţ slavnost přenesení schrány skončila a schrána byla uloţena v připraveném stanu, vyšla Míkal Davidovi vstříc a řekla mu uštěpačně: „Jak se dnes proslavil izraelský král. Před sluţebníky se choval jako nějaký blázen!“ David jí vysvětlil: „To před Bohem jsem se tak radoval. Vţdyť on mne vyvolil a ustanovil králem Izraele místo tvého otce! Proč bych se před ním neradoval! Ale i kdybych byl ještě víc posmíván za svou radost před Bohem, budu váţen u otrokyň, o kterých tak přezíravě mluvíš.“ Míkal mu však nechtěla rozumět a pohrdala jím. Za trest aţ do konce ţivota neměla děti.

DAVIDŮV HŘÍCH 2. Samuelova 11, 1-26 David se stal velkým králem. Bůh mu ţehnal, protoţe David ho poslouchal a řídil se jeho vůlí. Ale přihodilo se něco, co odsunulo Boha v Davidově ţivotě na druhé místo. Jednoho dne zahlédl z terasy svého domu ţenu, která se mu zalíbila. Jmenovala se Bat-šeba a byla provdaná za Urijáše, jednoho z Davidových věrných vojáků. David si však pro Bat-šebu poslal a ona s ním zůstala přes noc.

10

Po nějakém čase Davidovi Batšeba vzkázala, ţe čeká dítě. První, co ho napadlo, bylo, ţe musí svůj hřích utajit. Přikázal Urijášovu veliteli Jóabovi: „Postav Urijáše do nejprudšího boje a pak ho opusťte, aby ho nepřátelé zabili.“ Jóab musel jako voják příkaz poslechnout. Urijáš byl v boji zabit. Kdyţ se Bat-šeba dověděla, ţe její muţ padl, po mnoho dní pro něj plakala a naříkala.

DAVIDOVO POKÁNÍ 2. Samuelova 11, 27 – 12, 24 Kdyţ Bat-šebě skončila doba smutku, David pro ni poslal a ona se stala jeho ţenou. Přestěhovala se k němu do paláce. Kdyţ se jim narodil syn, byli oba šťastni. Nikdo z lidí jim nemohl nic vyčítat, protoţe se jim podařilo svůj hřích ukrýt. Ale před Bohem to moţné není. Davidův hřích byl zřejmý: osnoval zabití manţela ţeny, která se mu zalíbila. Jednoho dne přišel k Davidovi prorok Nátan a vyřídil mu Boţí slovo: „Bůh tě pomazal za krále nad Izraelem a vysvobodil tě ze Saulových rukou. Dal ti vše, co můţe člověk mít. Ale ty jsi Boţím slovem pohrdl, zabil jsi Urijáše a jeho ţenu sis vzal za manţelku.“ Davida toto odhalení překvapilo. Nátan pokračoval: „Protoţe jsi udělal takovou ohavnou věc, Bůh tě potrestá. Dítě, které máš s Bat-šebou, onemocní a zemře.“ Prorokova slova zasáhla Davida jako blesk z nebe. Opravdu, před Bohem nelze nic utajit! Velmi se za svůj čin styděl. Postil se a kál se za své viny, ale dítě přesto zemřelo. Po roce se Davidovi a Bat-šebě narodil další syn, který dostal jméno Šalomoun. Bůh si ho zamiloval a obdařil ho svým poţehnáním.

11

INTERNETOVÉ STRÁNKY FARNOSTI Milí farníci, s novým rokem mnohé věci končí, ale nové začínají. A jednou z novinek ve farnosti, kterou jste mnozí jistě zaznamenali, jsou i nové internetové stránky www.michlehabrovka.cz , které za pomoci grafičky Darinky Giljanović vytvořil a spravuje Pavel Krušina. Obsah stránek vychází z obou verzí předchozích stránek, je však také doplněn a rozšířen o nové záloţky. Mezi významné změny patří zařazení rubriky aktuality, ve které naleznete nedělní ohlášky, farní list i pozvánky na akce jednotlivých společenství farnosti. Aby se dařilo tyto stránky i nadále aktualizovat a doplňovat, byli bychom rádi za vaše další podněty, připomínky a především vlastní příspěvky, které můţete poslat emailem na adresu [email protected]. Ráda bych poděkovala všem, kteří se na tvorbě stránek jakkoliv podíleli nebo podílejí i všem autorům příspěvků a článků. Vám ostatním přeji příjemné počtení a ať zde nalézáte, co hledáte. -zkDRUŽNÁ NEDĚLE Zdravíme všechny farnice a farníky, dovolujeme si vás pozvat do farního sálu na Habrovce, kde o 4. neděli postní, tj. 18.3.2012 proběhne (a snad se i na chvíli zastaví) Druţná neděle. Pro ty, co snad netuší, o co se jedná, malé vysvětlení. Je to příleţitost si popovídat s přáteli, pokud tedy nebudete zrovínka kupovat nějakou drobnost v obchůdku, či nebudete mít plná ústa dobrot z místního lahůdkářství. V sobotu od 18 hod. budeme chystat sál - kdo máte chuť a čas se k nám přidat, neváhejte! A své výrobky do obchůdku přineste téţ. Těšíme se na Vás! Maminky Sedmikráskové FARNÍ FOTKY A VIDEA Fotky a videa farnosti najdete na http://habrovka.rajce.idnes.cz/.

12

ADVENTNÍ BAZAR A ZATEPLENÍ ZÁDVEŘÍ KAVÁRNY Původním účelem Adventního bazaru 2011 bylo osvětlení (v kostele nebo před sálem), jak jste všichni viděli na nápisech při Adventním bazaru a jak jsem psala ještě v minulém článku o adventním bazaru. Ale na pobazarním rokování bazarnice narazily na daleko palčivější problém - plíseň v zádveří kavárny (pracovní název: "plíseň v budce"). Protoţe účel bazarových výtěţků má být: odloţit část peněz do rezervního fondu na věci příští a část pouţít na něco, co zrovna je nejkritičtější, tak nakonec jsme se rozhodli začít řešit plíseň. Plíseň je způsobená kondenzací vzduchu v nevytápěném a nezatepleném zádveří. Jako nejrychlejší řešení se v tomto momentu jeví zateplit zádveří a protáhnout do něj topení. V další fázi by bylo dobré začít konkrétně plánovat zateplení celého sálu. Tento článek je tedy prosba o pomoc: hledáme někoho, kdo by dokázal koordinovat zateplení zádveří. Kdo by dokázal oslovit firmy zabývající se zateplením, probrat s nimi nejlepší moţné řešení zateplení, kdo by uspořádal výběrové řízení na konkrétní firmu, která zateplení provede, a dokázal ohlídat samotný proces zateplení. Částka, kterou máme letos vydělenou na okamţitou investici, je 24 600,- Kč (toto je suma sloţená z výdělků z adventního bazaru, jarního a podzimního dětského bazárku, a druţné neděle). Tato částka nepokryje celkové náklady na zateplení zádveří a protáhnutí topení. Chybějící zbytek bude dorovnán z výnosů z pronájmu sálu. Tento článek má také za cíl odstartovat diskusi, jak dál s farním sálem. Uţ dlouho se mluví o jeho zateplení, uţ dlouho se také mluví o jeho rozšíření. Obojí by bylo dobré a ţádoucí. Budu proto ráda za jakékoli připomínky a návrhy do diskuse. Diskuse můţe probíhat všelijak: u vás doma, po mších před kostelem, při všech farních shromáţděních. Určitě nezapomeňte závěry diskuse předat dál: členům pastorační rady, kněţím, do Farního listu, či bazarnicím. Děkujeme. Pavlína Muzikářová

13

ODPUSTIT ZNAMENÁ VZDÁT SE NADĚJE NA LEPŠÍ MINULOST...

Odpuštění by se mělo stát přirozenou součástí všech našich vztahů. Musíme si ale být vědomi, ţe jsou i věci, kterých odpuštění dosáhnout nemůže. Odpuštění není nic snadného Ţena, kterou manţel opakovaně připravil o peníze, protoţe propadl hazardu, se mě s pláčem ptala: „Jak mu mohu odpustit, kdyţ mi tolik ublíţil? Jak mi můţe tak lhát, kdyţ se mu snaţím pomoci?“ Nějakou dobu to sice trvalo, ale kdyţ se její manţel přestal stýkat s gamblery, přiznal, ţe jednal zle, a začal se léčit, začala na odpuštění pracovat. O pět let později mi řekla: „Bylo to nejtěţší a současně nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy udělala. Jsem moc ráda, ţe jsem to s ním nevzdala.“ Odpuštění neodstraňuje následky prohřešku Představme si, ţe jsem tatínek malých dětí a netrávím s nimi dostatek času. A kdyţ uţ jsme spolu, mluvím tvrdě, odsuzuji je a neprokazuji jim ţádnou lásku. O mnoho let později se snaţím přiblíţit se ke svým dospívajícím dětem. Vyznám jim, ţe jsem jako otec selhal a poprosím je za odpuštění. Předpokládejme, ţe mi odpustí. Jejich odpuštění ovšem samo o sobě neuzdraví všechny emocionální jizvy minulosti. Uţ nebudu mít příleţitost trávit čas se svými malými dětmi a prokazovat jim lásku. Odpuštění ovšem otvírá možnosti lepších vztahů v budoucnosti. Čas, další rozhovory a případná pastorační péče můţe mým dětem pomoci k uzdravení z toho, jak jsem jim ublíţil. Odpuštění vytvoří základ, který takové uzdravení umoţní. Odpuštění neznamená, že se důvěra sama obnoví Důvěra se obnoví aţ na základě pozitivních zkušeností, které nastanou v budoucnosti. Odpuštění otvírá dveře k obnově důvěry. Tato obnova ale vyžaduje čas. Odpuštění samo o sobě důvěru neobnoví, nicméně bez odpuštění se důvěra neobnoví nikdy. 14

Odpuštění nám nevymaže z paměti vzpomínku Mozek zaznamenává každou životní událost. Bolestivá událost se nám do mysli stále znovu vrací. Kdyţ na ni vzpomínáme, znovu zakoušíme velikou bolest. Pokud jsme se rozhodli odpustit, bereme váţně to, o čem přemýšlíme a co cítíme, nicméně sbíráme síly k tomu, abychom se dnes k danému člověku chovali laskavě a s láskou. Publicistka Anne Lamottová píše: „Odpustit znamená vzdát se veškeré naděje na lepší minulost.“ Určuje-li naše jednání skutečná láska, vědomě se soustředíme na budoucnost a nedovolíme své mysli, aby se neustále zabývala minulými selháními, která jsme jiţ odpustili. Rozhodujeme se, ţe prohřešek se nestane bariérou mezi námi a člověkem, jenţ nám ublíţil, a ţe umoţníme obnovu vztahu. Jakmile odpustíme, láska by se měla snažit zničit všechny záznamy o prominutých prohřešcích. Zpracováno podle knihy: Gary Chapman - Láska jako ţivotní styl, kterou vydal Návrat domů. Převzato z vira.cz -jtSOUKROMÁ INZERCE Maminka Toníka (7 let) a Fredíka (3 roky) hledá v okolí hodné lidi, kam by mohli chlapci spolu nebo jednotlivě přijít a strávit tam čas. Kdo by se rád takto věnoval dětem, ozvěte se na mobil 606 511 004. -mb-

15

MANŽEL MĚ ZANEDBÁVÁ KVŮLI BOHU! „Po jednom duchovním cvičení proţil můj manţel opravdové obrácení. Od té doby je pro něj jen Bůh, nic jiného. Dal mi to jasně najevo… Jeho zboţnost má přednost před našimi společnými činnostmi, a já tím trpím.“ U manţelů je časté, ţe jeden z nich má dojem, ţe v srdci druhého zaujímá aţ druhé místo nebo ţe před ním mají přednost různé zájmy toho druhého. Kolik ţen vyčítá svému manţelovi, ţe myslí jen na svou práci! („Je mi nevěrný se svým podnikem,“ řekla mi jedna ţena.) Některý má své povinnosti, jiný koníčky nebo zábavy. A kolik manţelů vyčítá svým ţenám, ţe je zanedbávají kvůli dětem, kvůli domácnosti nebo kvůli náboţenským přednáškám! Tady se však jedná o dost zvláštní případ, který si zasluhuje, abychom se u něj zastavili. Kam umístit Pána v ţivotě manţelů? Někdy se opravdu stává, ţe manţel nebo manţelka objeví náhle krásu víry, vrhne se na cestu k vrcholům mystického ţivota a svou manţelku nechává v údolí. Ostatně, kdyţ pročítáme evangelium, nevidíme, ţe Kristus je samo sebou na prvním místě a je mu dávána přednost? „Kdyţ někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ţenu, děti… aţ na druhé místo, nemůţe být mým učedníkem.“ (Lk 14,25) Láska k Bohu a k manželovi nestojí proti sobě Takţe, kdo na prvním místě: Bůh, nebo moje ţena? Bůh, nebo můj manţel? Někteří z manţelů otázku modifikovali a postavili části zcela do opozice: volí buď Boha - nebo volí manţelský ţivot. Další případ je řešení ve stylu: „Momentálně se věnuji manţelovi a dětem. Později to vezmu zkratkou k dokonalosti a budu myslet na Boha!“ Je pravda, ţe Bůh má být milován na prvním místě. Ale co to znamená milovat Boha? Znamená to především plnit jeho vůli. Ovšem jaká je Boţí vůle v souvislosti s manţelem? Neměl by právě milovat v první řadě svou manţelku, která je bliţním v pravém slova smyslu, 16

jeho „polovička“, tělo jeho těla? Budu-li milovat svého muţe, pak uţ tím miluji Boha, jenţ ţádá, abychom ho milovali. Je jen jediná láska. Boţí výzva se neuskutečňuje mimo manţela, a tím spíš ne proti manţelovi, nýbrţ skrze manţela: kaţdá jeho rozumná ţádost je v našem ţivotě Boţí vůlí. Není moţné například při mši říkat Bohu: „Miluji tě,“ ale přitom působit svému manţelovi/manţelce trápení. Je třeba se nejdřív smířit s ním/s ní a teprve pak přinést Bohu svou oběť! Naslouchání Boží výzvě Kdyţ tvořím lásku svého manţela, dělám to, k čemu mě povolává Bůh, nechávám v sobě růst Boţí lásku. Kdyţ se od svého manţela vzdaluji, vzdaluji se i od Boha. Thákur nebyl křesťan, ale tuto skutečnost vystihuje přesně ve svém vyprávění: Jeden muţ se chtěl stát asketou. Jedné krásné noci prohlásil: „Nastala pro mě chvíle, abych opustil svůj domov a hledal Boha. Ach! Kdo mě tak dlouho udrţoval v mylných iluzích?“ Bůh zašeptal: „Já,“ ale muţ nechápal. „Kde jsi, ty, jenţ sis se mnou tak pohrával?“ Vedle něho na lůţku pokojně leţela jeho ţena s dítětem, které jí usnulo u prsu. Hlas se ozval znovu: „Bůh je tady!“ Ale muţ neslyšel. Bůh přikázal: „Zastav se, bláhový, neopouštěj svůj dům!“ Muţ zase neslyšel. Bůh si povzdechl: „Proč si myslí, ţe mě hledá, kdyţ se ode mě vzdaluje?“ Se svolením zpracováno z knihy Denise Soneta Miláčku, netrap mě, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Redakčně upraveno. Převzato z vira.cz -jt-

17

FARNÍHO KALENDÁŘ NA ÚNOR 2012 St Čt

1 2

Pá So Ne Po Út

3 4 5 6 7

St Čt Pá So

20:00 modlitba Taizé - od 19:30 nácvik zpěvu (Habrovka) Svátek Uvedení Páně do chrámu * Den zasvěceného ţivota 18:45 Schůze farní rady na faře Sv. Blaţej, biskup a mučedník 5. neděle v mezidobí Památka sv. Pavla Mikiho a druhů 9:00 úklid kostela maminky (Habrovka) 9:00 Noemi (kavárna Habrovka) 17:30 mše a setkání sekulárních františkánů na Habrovce 18:30 farní biblická hodina (Habrovka)

8 9 10 Památka sv. Scholastiky 11 Panny Marie Lurdské * Světový den nemocných. 17:30 při mši svaté společné udělování svátosti nemocných Ne 12 6. neděle v mezidobí 9:30 – při mši svaté společné udělení svátosti nemocných Po 13 17:30 dětská mše (Habrovka) Út 14 9:00 Sedmikrásek (Habrovka), program: čtení z Bible St 15 Návštěva vikáře III. Praţského vikariátu ve farnosti: 17:30 – mše sv. (Habrovka), 18:30 – setkáni na faře (Michle) 23:59 uzávěrka příspěvků do farního listu na březen Čt 16 Pá 17 So 18 Ne 19 7. neděle v mezidobí Po 20 Út 21 9:00 úklid kostela babičky (Habrovka) 9:30 Čtyřlístek (kavárna Habrovka) St 22 Popeleční středa * den přísného postu 7:30 (Michle) a 17:30 (Habrovka) – při mši svaté udělování popelce Čt 23 Pá 24 So 25 Ne 26 8. neděle v mezidobí * Udělování popelce těm, kdo nebyli ve středu Po 27 Út 28 9:00 Sedmikrásek (Habrovka) - přednáška Vlasty Vítkové "Já a Bible" St 29 18:30 Ekumenická biblická hodina (Habrovka)

Neděle Pondělí Úterý Středa Čtvrtek Pátek Sobota

POŘAD BOHOSLUŽEB Michle 8:00

17:30 (s nešporami) 7:30 17:30

Habrovka 9:30 11:00 („dětská“) 19:00 17:30  17:30 17:30

17:30 Svátost smíření: obvykle půl hodiny před mší svatou, po domluvě kdykoliv jindy.  Vţdy druhé pondělí v měsíci „dětská mše“

FARNÍ MODLITEBNÍ ÚMYSL NA ÚNOR 2012 Za všechny, kteří se cítí osamělými a příliš slabými na překonávání obtíţí.

Farní list Řk farnosti u kostela Narození Panny Marie Praha–Michle, Baarova 23, Praha 4, 140 00; tel. 241 485 428; e-mail pro zasílání příspěvků do farního listu: [email protected] (nebo moţno nechat texty příspěvků v sakristiích kostelů), e-mail farnosti: [email protected]; www.volny.cz/farnost.michle. Redakce textů: Jiří Šesták, Sedmikrásek: Josef Tlustý, doprava FL na faru: Zdeněk Hučín. Ţádáme autory o pochopení pro redakční a jazykovou úpravu zaslaných textů. Vychází 25.12.2011. Náklad 300 výtisků. Uzávěrka příspěvků do únorového čísla bude ve středu 15.2.2012 ve 23:59. Únorové číslo vyjde 26.2.2012. 19