ÚVODNÍ SLOVO Vážení čtenáři, vyjadřuje ve SLOVECH REKTORA prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc., od 1. března 2004 rektor Jihočeské univerzity.
otevřeli jste první číslo čtvrtletníku akademické obce JU v Českých Budějovicích Jihočeská univerzita. Časopis navazuje na poslední Meridian z jara t. r. Od té doby došlo na univerzitě k několika změnám a významným událostem (o kterých informujeme). Nové okolnosti obvykle otevírají prostor i k inovacím, a nejinak tomu bylo v případě univerzitního časopisu. Co se změnilo na první pohled, to je název – Jihočeská univerzita. Transparentně „zastřešuje“ osm rovnocenných součástí Jihočeské univerzity (pět fakult a tři ústavy), s ohledem na specifika jejich vzdělávacích a vědeckých činností.
Druhou část tvoří přispěvatelé z fakult a ústavů univerzity. Mozaika aktivit je různorodá, často přesahující obvyklý či povinný rámec vysokoškolských činností. Týká se mj. mezinárodní spolupráce, pořadatelství kvalitních seminářů a konferencí, vynikajícího výzkumu prováděného doma i v zahraničí… Na půdě JU jsou i unikátní „záležitosti“ – už v prvním čísle Jihočeské univerzity takové informace najdete. Pro Jihočeskou univerzitu je neodmyslitelnou rubrika NÁZORY a POLEMIKA. I když při vydávání časopisu 4x ročně nevyzní aktuálně každé téma, jsou nastoleny i záležitosti dlouhodobé, a těm jsou tyto stránky určeny. Ačkoli je JU poměrně mladou univerzitou, má významné absolventy, o kterých se ví. Od příštího čísla jim bude věnována samostatná rubrika.
A jak vypadá časopis „uvnitř“? První část se věnuje nejdůležitějším událostem na Jihočeské univerzitě, a je-li to aktuální, také v kontextu ostatních vysokých škol a školské politiky. Tato část má také několik stálých rubrik SLOVA REKTORA, OTÁZKY a ODPOVĚDI, ROZHOVOR S DĚKANEM či OTÁZKA PRO… V nich představitelé univerzity, fakult a ústavů (ale i další odborníci na dané téma) informují o záměrech, změnách a plánech, týkajících se akademické obce pedagogů a studentů JU. Ostatně, na toto téma se nyní velmi jednoznačně
Prostor k publikování (ze všech oblastí) poskytují posluchačům JU Studentské stránky. Přejme si, aby ohlas na příspěvky otištěné v tomto čísle povzbudil i nové autory. Mgr. Hana Bumbová
3/
SLOVA REKTORA Jaké jsou priority Jihočeské univerzity, z jaké základny a kam směřujeme? 22. dubna 2004 byl v aule JU slavnostně uveden do funkce rektora Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc. Zvolil jej Akademický senát Jihočeské univerzity na svém řádném zasedání 24. 11. 2003. Tuto volbu potvrdil prezident České republiky Václav Klaus a 24. února 2004 prof. PhDr. Václava Bůžka, CSc., jmenoval rektorem JU pro následující tříleté funkční období. Dvě plná funkční období předchozího rektora, prof. Ing. Františka Střelečka, CSc., skončila k 29. 2. 2004. První kroky nastupujícího rektora směřovaly především k důkladnému poznání JU - navštívil všech osm součástí univerzity, aby proniknul do současného stavu, problematiky a záměrů z hlediska studia, vědy a výzkumu. Stěžejní oblasti strategického rozvoje univerzity jsou průběžně mapovány a analyzovány. Nyní, po uplynutí více než čtvrt roku je zřejmé, na jakých základech Jihočeská univerzita stojí, kam se ubírá, a jakou by se chtěla stát.
s tendencemi, které probíhají v Evropě, event. celosvětově, což jsme zatím prezentovali na Vědecké radě JU pro část přírodovědných oborů. Tento model použijeme i pro další spektrum oborů, jak přírodovědných, společenskovědních, ekonomických, tak i zemědělských. Další klíčová záležitost: Jihočeská univerzita má špatnou kvalifikační strukturu, máme přestárlý profesorský sbor, chybí nám střední generace profesorů a docentů (čtyřicátníků). Abychom mohli zlepšit kvalifikační strukturu, nelze začít od konce, tzn. například „nákupem“ vědeckých a pedagogických kapacit z jiných vysokých škol, to je malá a krátkodobá záplata. Musíme naopak vychovávat mladé vědce přímo na univerzitě. Velmi mě těší, že všechny součásti JU mají doktorská studia, i když jsou nerovnoměrně rozdělena. Uvítám, budou-li v budoucnu kolem renomovaných profesorů vznikat vědecké školy, kde se budoucí vědci – doktorandi – naučí nejenom teorii a metodologii vědy, ale také obstát v konkurenčním vědeckém prostředí, což znamená formulovat vědecké záměry, usilovat o získávání grantových prostředků, komunikovat se zahraničím. Rád bych spoléhal na vlastní zdroj - dobré doktorské studium je základem pro pozdější přiznání habilitačních a profesorských práv na univerzitě. Naší velkou výhodou je, že zejména přírodovědně orientované katedry mohou těžit ( a činí tak) z úzké spolupráce s Akademií věd ČR, která tu výborně funguje; těší mě, že tato spolupráce dnes již není záležitostí výhradně přírodovědných oborů; s Akademií věd ČR spolupracují i některé společenskovědní obory. Několik fakult je velmi přezaměstnaných, protože stále přežívá myšlení řady kolegů a kolegyň, že jejich potřebnost na vysoké škole souvisí zejména s tím, že ve škole mají jakýsi rozvrh, tedy že musí kontaktně vyučovat, být v učebně nebo posluchárně. Ale to je záležitost přežitá a na vysokou školu dávno nepatří. Rozvíjí se zde také e-learning, ale bohužel zjišťujeme, že to zatím v podstatě není příliš mnoho jiného, než „vystavení skript do elektronické podoby“. Pravý e-learning by měl nahradit kontaktní výuku, tzn. student by měl s učitelem samostatně komunikovat přes počítač, učitel by měl korigovat jeho písemné projevy, dávat návod ke studiu atp. Bude-li tato metoda u nás více rozvinuta (je samozřejmé, že není aplikovatelná bezvýhradně na každý předmět), bude to jedna z cest, jak omezit přímou kontaktní výuku, jak vytvořit pro učitele větší prostor k tvůrčím činnostem vědecké a odborné povahy, jak například také snižovat přezaměstnanost některých součástí univerzity. Je třeba opětovně prověřit, jak je hodnocena
Pro časopis „Jihočeská univerzita“ se vyjadřuje rektor JU, prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc.: Jihočeská univerzita by měla být - v optimálním případě - univerzitou s vynikajícími pedagogy a vědci špičkové úrovně, s plnou akreditací studijních oborů, s pestrou nabídkou studijních programů, po kterých je poptávka, univerzitou spokojených akademických pracovníků, studentů a vzdělaných absolventů, o které je v praxi zájem. Základním posláním univerzity je výuka a věda. Je známo, že Jihočeská univerzita usiluje, aby byla univerzitou výzkumnou, tedy nikoli jako celek; výzkumné by měly být součásti (fakulty a ústavy), které přinášejí finance i z grantových prostředků (zejména z Grantové agentury ČR a z Grantové agentury Akademie věd). To je prioritní záležitost, jedna z nejvíce diskutovaných v poslední době. Aby univerzita mohla být výzkumnou, musí být odpovídajícím způsobem poměřována. V uplynulém období jsme se intenzivně věnovali hodnocení vědecké, výzkumné a jiné tvůrčí práce na jednotlivých součástech univerzity podle modelu, který zde byl vypracován před 3 roky (tzn. podle jednoho kritéria hodnotíme obory přírodovědné a zemědělské, podle druhého obory společenskovědní a ekonomické). Dnes již víme, co je na univerzitě světovou (event. evropskou) špičkou, co je českou špičkou, a kde se věda pouze předstírá, tedy kde se žádný relevantní výzkum neprovádí. Jde nám o to, aby se výsledky vybraných skupin oborů mohly porovnávat
4/
kreditová zátěž - zdá se, velmi zjednodušeně řečeno, že „za mnoho hodin dáváme málo kreditů“. To mají na starost studijní proděkani, za koordinace prorektora pro studium. Jsme naopak velmi potěšeni, že všechny součásti JU mají akreditační komise, v září navíc vznikne Akreditační komise JU, která bude dohlížet, aby nedocházelo k překrývání studijních programů. Pokud se překrývají, musíme vědět, zda to má opodstatnění a jaká jsou specifika jednotlivých oborů. Budu usilovat, aby zde vznikaly programy, které jdou napříč jednotlivými součástmi; nyní se připravuje například antropologie, která je zajímavá pro Biologickou a Teologickou fakultu, tak rovněž pro Historický ústav, a podobně. Když jsem se ujímal úřadu, několikrát jsem zdůraznil, že univerzita nemá příliš dobrou vnitřní strukturu jednotlivých součástí, není čitelná. Na některých fakultách, např. na Pedagogické a Zemědělské, se dnes studují některé obory, které svou povahou patří spíše na jiné fakulty. Musíme začít realizovat kroky pro zařazení ekonomických oborů do struktury univerzity. Tyto obory, o které je veliký zájem, dnes vyučujeme na Zemědělské fakultě, tudíž pod neodpovídajícím názvem fakulty. Také bychom měli uvažovat o dalších oborech, jako jsou např. ekonomiky služeb, myslím tím na krátká profesní bakalářská studia, která jsou velmi žádaná a naše univerzita je zatím nenabízí. Další krok, který je třeba připomenout, se týká Pedagogické fakulty, kde je nutné co nejdříve zavést dvoustupňové studium učitelů, tedy bakalářské a navazující magisterské. Navíc jsou na této fakultě katedry, např. matematiky, fyziky nebo informatiky, jejichž předměty se vyučují i na jiných součástech. Tyto katedry by se, podle mého názoru, měly pospojovat, řekněme ve vysokoškolský ústav, kam by se právě matematici, či informatici mohli sdružit a rozvíjet bakalářské, případně navazující magisterské programy. Jsem přesvědčen, že by tato inovace vedla k vytvoření nové kvality. Těší mne, jak probíhají jednání s Teologickou fakultou, která již dobře poznává, že její úloha nespočívá pouze v tom, že bude vychovávat pedagogy volného času, ale že bude rozvíjet i další obory, řekněme duchovědné, které tvoří profil fakulty a zároveň celé univerzity. Ať je to humanistika, nebo studia filozofická či teologická, která v celouniverzitním profilu do péče Teologické fakulty rozhodně patří. Zdravotně sociální fakulta je fakultou s obrovským nárůstem studentů. Nicméně lze říci, že tato její „výhoda“ dnes vychází i z nové legislativy Evropské unie - pesonál, který pracuje s nemocnými nebo hendikepovanými lidmi apod., musí mít nově alespoň bakalářské vzdělání. Byl bych potěšen, kdyby velkému
nárůstu kvantity na ZSF odpovídala také zvyšující se kvalita vědecké práce. S kvalitou a úrovní vědy a výzkumu jsme spokojeni na všech třech ústavech JU (tj. Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický ve Vodňanech, Ústav fyzikální biologie v Nových Hradech a Historický ústav). Tradičně není problém s úrovní vědy a výzkumu na Biologické fakultě, která jednoznačně směřuje k výzkumnému zaměření své činnosti. Historický ústav usiluje o získání dalších akreditací, především o akreditaci bakalářského a magisterského studia archeologie. Poté bychom rádi začali konat první kroky k transformaci HÚ ve fakultu historických studií, či historickou fakultu JU, o čemž téměř dva roky hovoříme. Otázkou je, zda do této transformace půjde HÚ sám, nebo zda bude hledat další partnery v univerzitní struktuře; ambicí HÚ v rámci nové fakulty bude totiž vznik vědecky orientovaných oborů, jako jsou např. dějiny umění, hudby, literatury apod. Všechny výše uvedené záležitosti strategického významu vyžadují svůj čas. Domnívám se, že v tříletém období, na jehož jsme počátku, lze řadu věcí přinejmenším nezvratně připravit, v optimálním případě (a o to budu usilovat) dokončit. Budou-li vznikat nové vysokoškolské ústavy, musí vznikat jako zárodek nové kvality, z níž bude krystalizovat nová fakultní struktura. Budou-li vznikat nové fakulty, půjde o záležitost dlouhodobějšího charakteru, která vyžaduje legislativní schvalování. O nutnosti reformovat strukturu univerzity musí být přesvědčena nejenom akademická obec, ale zejména děkani fakult a ředitelé ústavů. Funkce, úloha a povinnost rektora spočívá zejména v trpělivém jednání s nimi, v přesvědčování, v uvádění komparativních výhod a nevýhod konkrétních kroků v porovnání s ostatními českými školami, a také s blízkým či vzdálenějším zahraničím. Samozřejmě, řadu věcí mohu z pozice rektora nařídit, ale k tomuto kroku chci přistupovat pouze v krajním případě. Změna struktury univerzity musí být kolektivním dílem a lidé se s ní musí identifikovat, neboť si vytváří svůj pracovní prostor, prostor pro kvalitní vědeckou a pedagogickou práci. Řada procesů, týkajících se kvality univerzity a jejích vnitřních změn, se pochopitelně nezrodila ze dne na den. Univerzita je velký organismus, jehož řadu kroků nastartovalo předchozí vedení za rektora prof. Ing. Františka Střelečka, CSc. Nyní musíme kvalitní a efektivní projekty dokončit, a nové nastartovat. Jihočeská univerzita musí být jasně čitelná jak pro naše potencionální zákazníky, tedy středoškolské studenty, tak pro vědecký svět, region a společnost, v níž žijeme, a které jsme povinni odborníky dodávat. -hb-
5/
22. DUBNA 2004 Slavnostní inaugurace rektora Jihočeské univerzity
1.
2.
3.
4.
Vedení univerzity: Rektor: prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc. Prorektoři: prof. RNDr. Zdeněk Brandl, CSc., statutární zástupce rektora prorektor pro pedagogickou činnost prof. RNDr. Jan Zrzavý, CSc., prorektor pro vědu a výzkum
5. 1. Slavnostní inaugurace rektora v Aule JU: nový rektor univerzity prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc. (vlevo) a odstupující rektor JU prof. Ing. František Střeleček, CSc., vzadu noví prorektoři JU 2. Rektor JU inauguroval čtyři nové děkany fakult - zleva prof. Ing. Magdalena Hrabánková, CSc., děkanka ZF; prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc., děkan BF; prof. RNDr. Miroslav Papáček, CSc., děkan PF; prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc., děkan ZSF a stávající děkan TF Dr. Jiří Kašný, ThD. 3. Zástupce MŠMT doc. Ing. Zdeněk Antoš, CSc. předal odstupujícímu rektorovi, prof. Ing. Františku Střelečkovi, CSc. „Medaili Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy 1. stupně”, udělenou za dlouholetou pedagogickou a vědeckou činnost při příležitosti ukončení funkčního období rektora JU 4. Odstupující děkani ZF(zleva) a ZSF - prof. Ing. Jan Frelich, CSc. a doc. MUDr. Vladimír Vurm, CSc. obdrželi Pamětní listy JU za vedení svých fakult ve dvou plných funkčních obdobích 5. Vystoupení Univerzitního pěveckého sboru pod vedením sbormistra doc. Jiřího Fuchse foto V. Odvářka
prof. PaedDr. Vladimír Papoušek, CSc., prorektor pro zahraniční vztahy prof. Ing. František Střeleček, CSc., prorektor pro rozvoj Kvestorka: Ing. Hana Kropáčková Předseda Akademického senátu JU: Dr. Ing. Alois Křišťan, Th.D.
6/
ze státního rozpočtu byla navýšena prvořadě. Sdružení rektorů požaduje, aby vláda podpořila vytváření takové výzkumné základny na vysokých školách, která by podněcovala inovační impulsy ve prospěch české ekonomiky. Přítomní rovněž upozornili na skutečnost, že právní prostředí dostatečně neodráží důsledky strukturovaného studia pro stanovení kvalifikačních předpokladů k uplatnění absolventů bakalářských studijních programů, zejména ve státní a veřejné správě. Péče, věnovaná přípravě a pořádání konference rektorů na půdě JU byla rektory zúčastněných univerzit hodnocena velmi příznivě. Od tajemnice ČKR paní RNDr. Marie Fojtíkové JU obdržela mj. tato slova uznání: …“Jihočeská univerzita je – pokud jde o její pracovníky, kteří pečují o její blaho – na vysoké profesionální i lidské úrovni. Tak dobře připravená a realizovaná akce, jakou bylo 74. zasedání Pléna ČKR v Českých Budějovicích, není zatím v ČR úplnou samozřejmostí….“ 17. a 18. června se péčí Masarykovy univerzity v Brně konalo 75. zasedání Pléna České konference rektorů. Témata diskutovaná
74. PLÉNUM ČESKÉ KONFERENCE REKTORŮ NA JIHOČESKÉ UNIVERZITĚ Jednoznačný požadavek navýšení financí především na vývoj a výzkum na vysokých školách Ve dnech 22. a 23. dubna 2004 se na Jihočeské univerzitě konalo dvoudenní 74. zasedání Pléna České konference rektorů. Česká konference rektorů (ČKR) je sdružení rektorů všech veřejných (24), státních (4) a některých soukromých (8) vysokých škol v České republice, založené v lednu 1993. Zabývá se zásadními otázkami vysokých škol, zaujímá k nim stanoviska a uplatňuje je v zákonodárných a výkonných institucích a úřadech. Předsedou ČKR je prof. Ing. Ivan Wilhelm, CSc., rektor Univerzity Karlovy v Praze. Plénum České konference rektorů v Českých Budějovicích přijalo usnesení, ve kterém mj. požaduje, aby v roce 2005 a 2006 pokračoval trend navyšování normativu na jednoho studenta
Účastníci 74. zasedání ČKR v Českých Budějovicích, zprava dole předseda ČKR prof. Ing. Ivan Wilhelm, CSc., tajemnice ČKR RNDr. Marie Fojtíková, a dále rektoři vysokých škol ČR foto V. Odvářka
minimálně o 10% každý rok. ČKR se domnívá, že posílení efektivity prostředků vydávaných na podporu výzkumu a vývoje spočívá ve slučování rozpočtových kapitol. Program výzkumných záměrů na podporu výzkumu a vývoje na vysokých školách považuje Česká konference rektorů za klíčový, proto žádá, aby celková částka alokovaná na podporu výzkumných záměrů
v Českých Budějovicích byla aktuální i na tomto jednání; z usnesení mj. citujeme: • ČKR upozorňuje na nezastupitelnou úlohu propojení kvalitní vysokoškolské výuky a špičkového výzkumu na vysokých školách, zejména ve spojitosti s doktorským studiem. Pro kvalitu doktorského studia ČKR požaduje nárůst prostředků na specifický výzkum a doplnění
7/
vykazování výsledků v databázích výsledků výzkumu a vývoje. ČKR se shodla na potřebě průhledných a argumentačně podložených mechanismů hodnocení výzkumných záměrů a výzkumných center. • ČKR konstatuje, že v zájmu zintenzivnění a zefektivnění výzkumné práce v ČR je žádoucí sloučení rezortu MŠMT a AV ČR do jedné rozpočtové kapitoly. • ČKR potvrzuje své stanovisko o nutnosti navýšení základního normativu na studenta o 10 % v roce 2005 a o 10 % v roce 2006. -hb-
z resortů věda a výzkum a studium a zahraničí. Bylo konstatováno, že stav podfinancování potřeb vysokého školství i nadále přetrvává.Na základě návrhu předloženého rektorem JU prof. PhDr. Václavem Bůžkem, CSc., udělila Správní rada JU předchozí písemný souhlas podle zákona č. 111/1998 Sb. k bezúplatnému převodu majetku dle § 2 odst. 7 zákona č. 569/1991 Sb. a dále k prodeji nemovitého majetku ve vlastnictví JU. Novým tajemníkem (s účinností od 1. 3. 2004) se stal Bc. Tomáš Klimpera, referent vnějších vztahů Rektorátu JU, předchozí tajemnici SpR Mgr. Andree Augustinové bylo vyjádřeno poděkování za dosavadní spolupráci.
Správní rada Jihočeské univerzity: Předseda: Ing. Vladimír Jandík ředitel pobočky České národní banky v Českých Budějovicích Místopředsedové: JUDr. Petr Dušek krajský zástupce - Krajské státní zastupitelství, České Budějovice Ing. Václav Hanke, CSc. ředitel odboru programu výzkumu a vývoje MŠMT, Praha Členové: MUDr. Jiří Bouzek, MBA ředitel Nemocnice České Budějovice Ing. Zdeněk Daňha poradce hejtmana Krajského úřadu České Budějovice Ing. Jiří Chmel Státní zemědělský intervenční fond regionální odbor, České Budějovice Ing. Karel Mach náměstek ministra pro strukturální sekci MZe ČR, Praha Mgr. Ing. Miroslav Šimek vedoucí Územního pracoviště Pozemkového fondu ČR v Českých Budějovicích Doc. Ing. Zdeněk Žemlička, CSc. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových - odloučené pracoviště Jindřichův Hradec -hb-
Z 19. zasedání Správní rady Jihočeské univerzity 6. května 2004 se uskutečnilo 19. zasedání Správní rady Jihočeské univerzity. Správní rada mj. projednala otázku inovace Statutu správní rady JU (volebního a jednacího řádu), který bude po zapracování připomínek jednotlivých členů rady předložen k podpisu na MŠMT. Správní rada dále projednala v souladu se zákonem č. 111/1998 Sb. Výroční zprávu o činnosti JU v roce 2003, Výroční zprávu o hospodaření JU za rok 2003, Rozpočet JU pro rok 2004, aktualizaci Dlouhodobého záměru univerzity na rok 2005 a bilanční zprávy
8/
OTÁZKY a ODPOVĚDI Otázka pro prof. Ing. Františka Střelečka, CSc., prorektora pro rozvoj Jakým směrem se z hlediska dlouhodobého investičního záměru JU nyní ubírá? V jaké fázi je příprava výstavby „Pavilonu humanitních studií“?
Vedle knihovny se předpokládá oddělená výstavba univerzitní auly s minimální kapacitou 400 míst, s moderní audiovizuální technikou, tlumočnickým servisem a provozním zařízením. Tato univerzitní aula by se měla stát pro budoucnost vhodným reprezentačním prostředím pro významná shromáždění akademické obce Jihočeské univerzity, pro přednášky univerzitních i zahraničních odborníků a další společenská setkání. Další část budovy bude tvořit humanitní pavilon. Výstavba humanitního pavilonu bude uspořádána do univerzálních modulů, kde k určitému počtu katedrálních místností bude přiřazena místnost pro knihovnu a studovnu, zasedací místnost a přiměřený počet malých a středních učeben. Smyslem této modulové výstavby bude dosáhnout univerzálnější skladby, která by byla vhodná pro různé zaměření kateder humanitních oborů. Vhodné by bylo umístit do této budovy i rektorát Jihočeské univerzity . V současné době na základě předběžných podkladů zpracovává investiční oddělení plošné a finanční potřeby pro realizaci projektu a připravuje předprojektovou dokumentaci. Výstavbou univerzitní knihovny se zahajuje druhá etapa investiční strategie, tj. vytváření zázemí pro vyšší kvalitu vědeckopedagogické práce na naší alma matris.“
„V letošním roce se začíná realizovat jedna z etap dlouhodobého investičního záměru příprava výstavby pavilonu univerzitní knihovny a humanitních oborů. Uvedený pavilon bude umístěn v prostoru mezi budovou Akademie, ulicí Branišovskou, aulou Bobík a příjezdovou komunikací ke kolejím. Při této dislokaci jsme vycházeli ze zásady, že knihovna by měla být umístěna co nejblíže uživatelům univerzitního kampusu. V současné době se vyjasňuje investiční záměr. Je již zcela jasné, že nově budovaná knihovna by měla obsáhnout 400 000 knihovních jednotek, z toho 150 000 svazků bude přístupno ve volném výběru. Navrhovaná kapacita respektuje moderní pojetí knihovnických služeb, které preferuje volný přístup uživatelů k nejužívanějším fondům, elektronickým informačním zdrojům a ke knihovnicko-informačním službám, vytvoření dostatečného prostoru pro studijní a badatelskou práci členů akademické obce Jihočeské univerzity, relativně neomezený přístup k výpočetní a komunikační technice, dostatečnou nabídku reprografických služeb a dalších prvků moderně pojatého knihovnického a informačního systému.
Otázka pro prof. RNDr. Zdeňka Brandla, CSc., prorektora pro pedagogickou činnost studia na VŠ získává, a také k jinému hospodaření s délkou studia. Jiná věc jsou možné příjmy VŠ ze spolupráce s podnikatelskou sférou. Ve vyspělých ekonomicky stabilních zemích je tvorba know-how na zakázku významným zdrojem příjmů mnoha VŠ, které na to mají často celé propracované organizační struktury, např. Cambridge ve Velké Británii. Navíc studenti získávají mnoho přímým kontaktem s aktuálními problémy. Naše ekonomika na to zjevně nemá - prosperující jsou většinou firmy, jimž jejich zahraniční majitelé dodají know-how ze své domovské země. Hlavně ale i ve světě se tento zdroj týká jen části oborů, a to takových, které právě JU nemá.“ -hb-
Jaký je Váš osobní názor na zavedení školného na vysokých školách; mohla by být případná spolupráce VŠ s podnikatelskou sférou alespoň dílčím řešením? „K otázce školného: za prvé, dokud bude v poslanecké sněmovně stávající zastoupení a dokud nepadne současná vláda, školné u nás nikdo neprosadí. Za druhé, nikde na světě školné na veřejných VŠ není zdrojem více než jedné nebo dvou desetin prostředků VŠ a navíc je obvykle spojeno s důmyslným systémem bankovních půjček studentům, stipendií, apod. Za třetí, přesto by školné na VŠ existovat už dávno mělo. Kromě té trochy financí (na JU odhadem asi 6 až 8 % příjmů, ale třeba pro PF při nízkém normativu státní dotace pro pedagogické obory relativně významnějsí procento) je to hlavně mechanismus, který vede studenta k jinému pohledu na to, co ze
1. 7. 2004 podal premiér Vladimír Špidla demisi vlády. Prezident Václav Klaus ji přijal.
9/
Jihočeská univerzita udělila dvě čestné vědecké hodnosti Prof. Dr. Peter Johanek, světově uznávaný historik středověkých dějin a Prof. Dr. Werner Williams, světově uznávaný odborník v oboru germanistická medievalistika převzali z rukou rektora Jihočeské univerzity prof. PhDr. Václava Bůžka, CSc., čestné vědecké hodnosti doctor honoris causa. Slavnostní zasedání Vědecké rady JU se uskutečnilo 13. května 2004 v obřadní síni českobudějovické radnice.
Prof. Dr. Peter Johanek Emeritní profesor středověkých dějin Vestfálské univerzity v Münsteru Dr. Peter Johanek se narodil 28. srpna 1937 v Praze jako občan Československé republiky. Německou státní příslušnost získal roku 1939. Základní školu začal navštěvovat v Českých Budějovicích v roce 1943, později ve Steyreggu, Heubachu a Dörentrupu. V letech 1948 - 57 studoval na
Prof. Dr. Peter Johanek a Prof. Dr. Werner Williams (druhý a třetí zleva) v obřadní síni radnice foto -hb-
gymnáziu v Lemgu. O rok později se zapsal na univerzitu ve Würzburku, kde studoval historii, germanistiku a archeologii, přičemž část studia absolvoval také na univerzitě ve Vídni. Během univerzitních studií se zaměřoval na středověké dějiny a pomocné vědy historické; roku 1969 byl promován doktorem filozofie. V následujících třech letech působil na univerzitě ve Würzburku jako asistent a připravoval se k habilitaci. Venia docendi v oboru středověkých dějin, pomocných věd historických a zemských dějin (Landesgeschichte) získal ve Würzburku roku 1979, kdy se stal soukromým docentem. V letech 1980 - 81 byl zastupujícím ordináriem středověkých dějin na univerzitě v Marburku; koncem roku 1981 přijal tutéž hodnost na univerzitě v Münsteru, kde na jaře 1985 převzal ordinariát středověkých dějin a jako řádný profesor zde působil do podzimu 2002, kdy byl emeritován. Prof. Dr. Peter Johanek patří k předním evropským historikům středověkých dějin.
Je autorem sedmi samostatných vědeckých monografií, více než 130ti vědeckých studií v renomovaných odborných časopisech evropského významu a 80ti recenzí. Samostatně nebo ve spolupráci s jinými autory vydal 14 vědeckých sborníků. Ve své vědecké práci se zabývá zejména srovnávacími dějinami měst ve středověku, interpretací děl středověkého dějepisectví, teorií a metodologií výzkumu zemských dějin v širším vývojovém kontextu. Velkou pozornost věnoval také činnosti vědecko-organizační, nebot‘ byl členem řady učených kolegií (v poslední době zvláště těch, jež věnují pozornost výzkumu symbolické komunikace ve středověku a raném novověku). Podílel se na práci historických komisí řady spolkových zemí (zejména Vestfálska, Sasko-Anhaltska). Dlouhodobě určuje směry výzkumu dějin středověkých měst jako člen kostnické pracovní skupiny pro středověké dějiny (Konstanzer Arbeitskreis für mittelalterliche Geschichte), jako člen komise pro výzkum starověkých dějin střední a severní Evropy při Akademii věd v Göttingenu (Kommission für Altertumskunde Mittel - und Nordeuropas bei der Akademie der Wissenschaften zu Göttingen) a především komise pro výzkum rezidencí (Residenzen-Kommission der Akademie der Wissenschaften zu Göttingen). Patří k profilovým vědcům v řadě evropských odborných komisí, jak dokládá jeho činnost v mezinárodní komisi pro diplomatiku (Commission Internationale de Diplomatique) a pro dějiny měst (Commission Internationale pour l‘Histoire des Villes). Od roku 1984 působí Peter Johanek jako ředitel Ústavu pro srovnávací dějiny měst na univerzitě v Münsteru (Institut für vergleichende Städtegeschichte an der Westfälischen WilhelmsUniversität Münster), kde rozvinul řadu vědeckých projektů zásadního významu, k nimž patří zvláště historické atlasy. V této souvislostí je třeba připomenout jeho podíl na vzniku ediční řady historických atlasů měst České republiky, kterou garantuje Historický ústav AV ČR. Od roku 1995 je korespondujícím členem Rakouské akademie věd. Johankova dlouholetá spolupráce s univerzitou ve Vídni vyvrcholila roku 2002, kdy se stal čestným členem Ústavu pro rakouský dějezpyt. Vědecká kariéra Petera Johanka je spojena také s výkonem řady akademických funkcí na univerzitě v Münsteru. Mnohokrát působil jako hostující profesor středověkých dějin na řadě evropských univerzit (Oxford, Magdeburg, Riga). V současnosti přednáší na Středoevropské univerzitě v Budapešti. Letos bude také hostujícím profesorem na univerzitě ve Friburgu. Prof. Dr. Peter Johanek v České republice dlouhodobě spolupracuje s Historickým ústavem
10/
AV ČR, Centrem medievistických studií a také s Historickým ústavem Jihočeské univerzity. V Českých Budějovicích několikrát přednášel a do jižních Čech přijížděl i v rámci odborných exkurzí se svými německými studenty. Díky jeho pomoci měli pracovníci ústavu možnost krátkodobě pobývat na univerzitě v Münsteru, studovat v tamních knihovnách a především se seznámit s organizací vědecké práce v Institutu pro srovnávací dějiny měst. Peter Johanek nezištně zprostředkoval českobudějovickým kolegům vědecké kontakty k mnoha odborným grémiím v Německu, zvláště ke komisi pro výzkum rezidencí, a zval je k aktivním vystoupením na evropských konferencích, které pořádal, ať se jejich sdělení týkala rezidencí či teoretických otázek výzkumu „zemských“ a „regionálních“ dějin. Všechny uvedené okolnosti dokládají, že Prof. Dr. Peter Johanek představuje po stránce vědecké, pedagogické i morální mimořádnou osobnost současné evropské historiografie středověkých dějin. Podstatnou měrou se zasloužil o rozvoj česko-německých vztahů ve vědecké a kulturní oblasti a prohloubil vědecké vazby Jihočeské univerzity, zvláště Historického ústavu a katedry germanistiky, do Spolkové republiky Německo. Všechny tyto skutečnosti vedly Historický ústav JU, aby po schválení ve vědecké radě doporučil rektorovi univerzity návrh na udělení čestné vědecké hodnosti doctor honoris causa panu Prof. Dr. Peteru Johankovi v oboru české dějiny. (Materiál Historického ústavu JU) ...“Jsem naplněn hlubokou vděčností, že je to právě Jihočeská univerzita, která mne dnes přijímá do svých řad a která se stává mým domovem. Zvláštní radostí mne rovněž naplňuje, že se tak děje v této budově (historická radnice, pozn. red.), v níž skoro přesně před devadesáti lety August Zátka a můj pradědeček Josef Taschek předložili budějovické městské radě plán na vyrovnání zájmů národností žijících v tomto městě. I když to asi byl plán nedokonalý, jeho vůle k porozumění nám ukazuje cestu v Evropě, kterou se budeme společně ubírat.“ (část slavnostní řeči Prof. Dr. Petera Johanka u příležitosti udělení čestného doktorátu)
Prof. Dr. Werner Williams Prof. Dr. Werner Williams je předním německým odborníkem na německou literaturu pozdního středověku a světově uznávaným specialistou v oblasti německých středověkých legend a německé středověké mystiky. Jeho obsáhlá vědecká činnost zahrnuje kromě desítek vědeckých článků a hesel v prestižních odborných lexikonech i několik monografií, z nichž především kniha „Die deutschen und
niederländischen Legendare des Mittelalters. Studen zu ihrer Überlieferungs-, Text- und Wirkungsgeschichte“ (1996) a edice Die Elsässische Legenda aurea; spolu s manželkou Ullou Williamsovou, Bd. I: Das Normalcorpus (1980) patří k základním pracím o středověkých německých legendách. Badatelská činnost profesora Williamse je reflektována mj. i českou medievistikou, především naší odbornicí na Zlatou legendu, Dr. Anežkou Vidmanovou, CSc. Prof. Williams je i
Doctor honoris causa - 13. května 2004
foto -hb-
významnou autoritou v oboru edic německých středověkých textů. V současné době dokončuje knihu o dějinách německé literatury 15. a počátku 16. století jako součást podrobných několikasvazkových dějin starší německé literatury, které vydává prof. Heinzle z univerzity v Marburku. Od počátku 90. let spolupracuje prof. W. Williams intenzivně s katedrou germanistiky na PF JU. Záhy po revoluci přijel do Českých Budějovic, přednesl zde odbornou přednášku a besedoval se studenty germanistiky. Jeho snaha o institucionalizaci této spolupráce vyvrcholila dohodou o kooperaci mezi Jihočeskou univerzitou a univerzitou v Augšpurku, kterou podepsali rektoři obou univerzit na podzim roku 1993. Že nejde o dohodu formální, ale o vědeckou a pedagogickou spolupráci, na níž se aktivně podílejí učitelé a studenti germanistiky obou univerzit, je právě zásluhou elánu prof. Williamse. Vedení augšpurské univerzity hodnotí spolupráci s Jihočeskou univerzitou jako jednu z nejlepších a nejproduktivnějších z četných kooperací, které tato univerzita má. Z podnětu profesora Williamse se uskutečňují každoročně dvě setkání budějovických a augšpurských studentů a učitelů germanistiky. Na jaře se konají třídenní společné semináře ve školícím středisku Pedagogické fakulty, zaměřené na práci s literárními texty z různých vývojových etap německé literatury. Prof. Williams se jich každoročně účastní a často přednáší. V roce 2003 proběhl již desátý seminář tohoto typu. Skupina patnácti studentů a vyučujících katedry germanistiky z Českých Budějovic absolvuje každoročně v listopadu týdenní studijní pobyt
11/
na univerzitě v Augšpurku, který je organizován a finančně zajišťován právě prof. Williamsem. Podařilo se mu shromáždit kolem sebe skupinu několika dalších kolegů, kteří jsou do oboustranně prospěšné spolupráce zapojeni a téměř každoročně se seminářů a dalších společných akcí zúčastňují. Před několika lety došlo z podnětu prof. Williamse také k podobné akci anglistů obou univerzit. Díky vstřícnosti prof. Williamse ve funkci děkana filologicko-historické fakulty se podařilo v roce 2001 rychle a nebyrokraticky převést z doktorského studia ve Vídni, kde začaly být vyžadovány studijní poplatky, Mgr. Janu Doleželovou do doktorského studia v Augšpurku. Prof. Williams umožnil v posledních letech i několika dalším učitelům z katedry germanistiky krátkodobé pobyty v Augšpurku, na jejichž financování se augšpurská univerzita podílela. Prof. Werner Williams svou mnohaletou obětavou činností při rozvíjení spolupráce obou germanistických pracovišt‘ (přičemž se pokoušel tuto spolupráci rozšířit i na další katedry a ústavy) vykonal mnoho konkrétní, užitečné práce pro Jihočeskou univerzitu, její studenty a učitele. Vědecká rada Pedagogické fakulty schválila na jaře roku 2002 návrh na jmenování pana profesora Wernera Williamse čestným doktorem Jihočeské univerzity a tento návrh znovu předkládá a podporuje. (Materiál Pedagogické fakulty JU) ...“Osobně považuji udělení čestného doktorátu nejen za ocenění toho, co určitá univerzita nebo fakulta považuje za hodné ocenění. Přijetí tak vysoké pocty považuji i za pevný závazek oceněného vůči oceňujícímu. Pro mne to znamená, že budu nasazovat i nadále své síly pro svou novou alma mater a – i když ve skromném rámci, který je mi dán, - budu se zasazovat o budoucnost mládeže obou našich národů V tom budou původní cíle a ideály, které od samého počátku určovaly kooperaci obou našich univerzit, i nadále dobrým vodítkem.“… (část slavnostní řeči Prof. Dr. Wernera Williamse u příležitosti udělení čestného doktorátu)
Po slavnostním udělení čestných vědeckých hodností poskytli oba profesoři rozhovor. Jak vnímáte udělení čestné vědecké hodnosti na akademické půdě Jihočeské univerzity? Prof. Williams: Jsem velice poctěn, ale zároveň je to pro mě výzva, abych učinil ještě více. Je pro mě velkou ctí, jak jsem uvedl již ve svém projevu, podílet se na spolupráci mezi oběma univerzitami. Jsem rád, že spolupráce probíhala touto formou, své nasazení bych chtěl nadále
posílit a ještě více spolupracovat s výbornou germanistikou v Českých Budějovicích. Prof. Johanek: Tato pocta z Českých Budějovic mne velmi potěšila. Doufám, že by se spolupráce se zdejší univerzitou mohla utvářet a rozvíjet i nadále, především také proto, že jsem byl penzionován a mám nyní více času. Máte již nyní konkrétní představy, jak by mohla či měla probíhat další spolupráce? Prof. Williams: Naši vizi realizujeme každým rokem a prohlubujeme stále silněji, např. nyní jsme k ní připojili Erasmus. Naši spolupráci chceme ještě zintenzivnit, chtěl bych, aby v Augsburku navázaly kontakty ještě jiné obory, nyní se tak stalo v anglistice. V Augsburku máme výborného odborníka, je to prof. Konrad Schröder, který je předsedou mnoha mezinárodních grémií pro anglickou didaktiku. Nyní navázal s velkým nasazením kontakt s českobudějovickou anglistikou. Dále by se mohla rozvíjet spolupráce v oblasti novodobých dějin, na tom bych chtěl pracovat. Co se týká ostatního, my nemáme přírodovědné obory, jsme humanitní univerzitou. Věřím že se naše spolupráce ještě rozšíří, protože Vaši studenti udělali na naše vyučující velmi dobrý dojem. Prof. Johanek: U mě je to trochu složitější, protože jsem nyní poněkud stranou aktivního života vysokoškolského učitele. Ale chtěl bych se v příštím roce začít věnovat své privátní badatelské činnosti, a sice historii Českých Budějovic. Chtěl bych o tom něco napsat a samozřejmě, jestliže bude zájem, mohl bych na univerzitě uspořádat přednášku v rámci spolupráce doktorandů, kteří se zajímají o dějiny města. Rád bych rozvíjel spolupráci v oblasti výzkumu obou historických ústavů, neboť doufám, že ještě asi dva roky budu vedoucím našeho ústavu. Mohl bych uspořádat přednášku i pro studenty jiných oborů. Ze všech Vašich vyjádření je zřejmý velmi pěkný vztah k Českým Budějovicím, je to jen kvůli univerzitě? Prof. Williams: Je jasné, že na prvním místě je univerzita, ale není to jen pracovní, nýbrž také přátelský vztah, a sice k rodině Bokových a k Daně Pfeiferové a i k jiným příjemným lidem. Je to více než univerzitní práce. Vše funguje tak dobře proto, že jsou zde všichni dohromady tak dobří přátelé. Prof. Johanek: Víte, že jsem v tomto městě vyrostl, moje rodina v tomto městě dlouho žila a byla činná ve veřejném životě. Z toho vyvozuji svůj závazek pro toto město něco udělat. (spolupráce Mgr. Vlastimila Ptáčníková, Ph.D., Jazykové centrum)
12/
V roce 2000 byla udělena hodnost čestného doktora ekonomických věd Prof. Ernestu Kulhavymu, emeritnímu rektorovi Univerzity Jana Keplera v Linci; v roce 2003 Prof. Dr. Hansi Rothemu, bohemistovi a emeritnímu profesoru slavistiky Univerzity v Bonnu a rovněž Prof. Dr. Agr. Habil. Dr. H. C. Manfredu Ankemu, světově uznávanému vědci v oboru výživy zvířat, spoluzakladateli Institutu pro výživu a životní prostředí Univerzity F. Schillera v Jeně. –hb-
Prof. MVDr. Jaroslav Kursa, DrSc. emeritním profesorem JU Na řádném zasedání Vědecké rady 13. května 2004 byl rektorem Jihočeské univerzity prof. PhDr. Václavem Bůžkem, CSc. předán diplom nově jmenovanému emeritnímu profesorovi JU (s účinností od 1. 5. 2004), prof. MVDr. Jaroslavu Kursovi, DrSc.
Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně), působí jako konzultant a lektor diplomových a disertačních prací, pracuje v oborových radách a odborných komisích. Svou trvalou publikační činností přispívá vědecké a odborné popularizaci Zemědělské fakulty. Vědeckovýzkumná činnost prof. MVDr. Jaroslava Kursy, DrSc. byla od jeho nástupu na Zemědělskou fakultu (původně PEF) v roce 1967 zaměřena především na studium produkčních chorob. Přísluší mu priorita v odhalení selenového deficitu při vzniku nutriční svalové myopatie u skotu v ČR. Významně přispěl i k řešení zátěžových myopatií u prasat. V posledních deseti letech se zaměřil na problematiku karence jódu u zvířat včetně jejího vztahu k lidské výživě. Své pedagogické působení na Zemědělské fakultě zahájil prof. Kursa v roce 1961, tehdy ještě jako externí vyučující anatomie, fyziologie a prevence chorob. V roce 1973 se stal garantem předmětu zoohygiena a prevence chorob, v roce 1985 gestorem veterinárních programů v postgraduálním studiu. Prof. MVDr. Jaroslav Kursa, DrSc. byl v průběhu svého aktivního působení na Zemědělské fakultě vedoucím 62 diplomových prací, členem komisí pro státní závěrečné zkoušky, předsedou nebo členem habilitačních jmenovacích komisí, a rovněž předsedou oborové rady pro doktorandské studium v oboru zoohygiena a prevence chorob. Je školitelem tří doktorandů. -hb-
Představujeme současné vedení
Zdravotně sociální fakulty JU Prof. MVDr. Jaroslav Kursa, DrSc., vlevo prorektor JU pro pedagogiku prof. RNDr. Zdeněk Brandl, CSc. foto -hb-
Prof. MVDr. Jaroslav Kursa, DrSc. se významně podílel na utváření vědeckého, odborného a pedagogického profilu Zemědělské fakulty nejen jako vedoucí katedry anatomie a fyziologie hospodářských zvířat, ale i jako její děkan (1990) a proděkan pro zahraniční styky (1991 - 1995). Významnou měrou přispěl k rozvoji spolupráce s domácími a zahraničními vědeckými pracovišti, odbornými a společenskými institucemi a zemědělskou praxí. V roce 1990, kdy stál v čele ZF, se vytvářely rovněž základní předpoklady pro ustavení Jihočeské univerzity. I nyní, kdy prof. Kursa již není v trvalém pracovním poměru na Zemědělské fakultě, účastní se a podílí na pořádání řady aktivit ZF, působí v řešitelských týmech výzkumných úkolů, je členem vědeckých rad (VR ZF JU a VR
V čele ZSF JU stojí od 1. února 2004 děkan prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc. Jeho statutárním zástupcem je a za problematiku rozvoje a zahraničních vztahů zodpovídá proděkan doc. MUDr. Vladimír Vurm, CSc. Pedagogickou činnost na fakultě řídí i nadále proděkanka PhDr. Valérie Tóthová, Ph.D., R.N. Novým proděkanem pro vědu a výzkum je vedoucí katedry radiologie a toxikologie doc. MUDr. Leoš Navrátil, CSc. Počet kateder se z devíti rozrostl na dvanáct, nově ustaveny byly katedry veřejného a sociálního zdravotnictví, informačních systémů, supervize a odborné praxe. V rámci nového organizačního schématu fakulty působí následující oddělení: ekonomické, studijní, pro zahraniční vztahy, ediční a distribuční, pro doktorská studia a oddělení vědy a výzkumu. Mgr. Josef Havlík, Zdravotně sociální fakulta
13/
ROZHOVOR S DĚKANEM Odpovídá prof. Ing. Magdalena Hrabánková, CSc., děkanka Zemědělské fakulty Na jaká témata, týkající se rozvoje a fungování ZF JU jste se po uvedení do funkce děkanky v březnu t.r. zaměřila? Vychází z programu, který jsem představila při volbě děkana. První tématický okruh, jímž se hodlám intenzivně zabývat, se týká účasti na budování tzv. „znalostní Evropy“. Co to v praxi znamená? S naším vstupem do EU se musíme přizpůsobit řadě náročných požadavků, kladených jak na
Prof. Ing. Magdalena Hrabánková, CSc. a prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc. na kolegiu rektora foto -hb-
studenty, tak samozřejmě na pedagogy. Přichází k nám celá řada nových principů, metod a standardů, s nimiž se musíme seznámit, protože bez nich se další rozvoj neobejde. V praxi jde o jakousi harmonizaci se situací v EU, ať se týká vzdělávání nebo odborného potenciálu, který musíme systematicky zlepšovat. Chci, aby se učitelé více seznámili s programovou dokumentací ČR, která se k tomuto rozvoji váže. Zjistila jsem, že v této oblasti máme velký dluh. Sama vyučuji regionální management a regionální projektování – studenty seznamuji téměř čtyři roky s průběhem příprav na vstup republiky do EU a domnívám se, že to snad nebude znít příliš sebevědomě, když řeknu že studenti již získali v této oblasti velké vědomosti a mnozí z nich byli přijati do organizací, které s těmito dokumenty pracují. To mne velmi těší. Druhý okruh záležitostí, které budu řešit, je na samotné fakultě. Vedle sebe zde fungují technologické katedry, jejichž výsledky, s nimiž jsem se postupně seznamovala, jsou na velmi dobré úrovni. Nicméně mohly by být mediálně známější a celkově lépe připraveny pro zemědělskou veřejnost. Přála bych si, aby jednotlivé katedry daly k dispozici to, co mohou nejenom pro zemědělskou veřejnost udělat
formou služeb a poradenství. Z této „nabídky“ bych ráda nechala zpracovat jakýsi nabídkový sborník, který by byl k dispozici. Chtěla bych, aby na ZF došlo k většímu propojení výsledků ekonomických a technologických kateder, protože každá odborná koncovka by měla ústit v konkrétní ekonomické vyhodnocení. Bez toho se dnes neobejdeme, a chceme-li být konkurenceschopní, musíme začít sami u sebe, jak po stránce odbornosti, tak po stránce ekonomické náročnosti. Co se týká studentů, na naší fakultě máme velmi dobrý základ pro studium, i když nás mrzí, že v současné době nemáme akreditované některé ekonomické obory, ale postupně je mým cílem jejich akreditace dosáhnout. Již nyní máme některé akreditace připraveny, ale tento proces nechceme uspěchat na úkor kvality (publikační činnost apod.). Se vstupem do EU očekáváme daleko intenzivnější mezinárodní spolupráci – připravují se moduly výuky v cizích jazycích ( v němčině, francouzštině, angličtině) jako nabídka pro studenty ze zahraničí. U některých předmětů chystáme výuku v angličtině, např. na katedře řízení ( management, služby, regionální politika apod.) Zabývám se strukturálními fondy a podmínkami pro jejich využívání v EU. Proto
vím, že je tam zakotvena pro nás velmi důležitá věc - spolupráce s podniky. Ta by měla být velmi intenzivní již proto, že i my si musíme vytvořit s podniky zázemí na partnerském principu a s účastí na jejich projektech, abychom mohli některé prostředky pro rozvoj z EU získat. Máme v plánu orientovat se i na takové možnosti propojení. Ovlivnilo přijetí funkce děkanky Vaše předchozí pracovní aktivity?
14/
Dodržela jsem slib, který jsem dala při přijetí této funkce, což znamenalo, že jsem přesídlila z Prahy do Českých Budějovic a do Prahy nyní dojíždím. Dále jsem se vzdala funkce vedoucího sboru poradců ministra zemědělství. Tuto funkci jsem vykonávala dva roky a nyní by již nebylo časově únosné funkce zastávat současně. Proto jsem zůstala jako řadová poradkyně pro vybrané problémy a některé materiály a stanoviska připravuji přes počítač. Tuto možnost sama vítám již z toho důvodu, že mohu řadu věcí, které se připravují v praktické sféře, přenést na univerzitu. Zároveň jsem ráda v kontaktu s aktuálním děním, ať je to činnost platební agentury, která se týká všech podpor, které půjdou do zemědělství z EU, tak i veškerých metod, které jsou spojeny s tvorbou projektové dokumentace, nebo projektů, které se týkají zemědělství a o které je zájem ze strany zemědělské praxe.
postgraduální studium v oblasti matematických metod v ekonomii. Habilitační řízení s obhajobou habilitační práce ukončila v roce 1999 na Zemědělské fakultě JU v Českých Budějovicích. Profesorské řízení bylo započato v roce 2003 na PEF ČZU Praha a ukončeno jmenováním prezidentem ČR. Původně byla zaměstnána jako výzkumný a vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu ekonomiky zemědělství a výživy, později se stala
V květnu t r. jste byla po profesorském řízení na PEF ČZU v Praze jmenována profesorkou, obor odvětvová ekonomika a management. Co tomu jmenování předcházelo? Mezi studenty jsem se v rámci mojí pedagogické činnosti na ZF JU pohybovala od roku 1996, ale i předtím. Na JU jsem působila v oblasti regionalistiky a managementu. Připravovala jsem publikace, které se týkaly hodnocení území prostřednictvím ekonomických, sociálních, přírodních a demografických kritérií, harmonizovaných s EU, a které obsahovaly také určitá modelová řešení. Dosud se mi podařilo zpracovat a vydat na 250 publikací, vědeckých článků, monografií, skript, apod. V roce 1999 jsem zakončila habilitační práci v oblasti přípravy podmínek na využití fondů EU a analytické vyhodnocení těchto podmínek. Postupně jsem splnila požadovaná kritéria a profesorské řízení jsem ukončila před rokem přednáškami na téma „Sociálněekonomické předpoklady uplatnění Evropského modelu zemědělství v ČR“ před Vědeckou radou Provozně ekonomické fakulty ČZU v Praze a „Uplatnění výsledků svých odborných aktivit v pedagogické činnosti ve vědě a výzkumu“ před Vědeckou radou ČZU v Praze. V obou vědeckých radách jsem splnila stanovené předpoklady a mohla být jmenována profesorkou. Prof. Ing. Magdalena Hrabánková, CSc. byla jmenována profesorkou v květnu 2004 po profesorském řízení na PEF ČZU Praha, obor odvětvová ekonomika a management. Studium Provozně ekonomické fakulty VŠZ Praha ukončila v r. 1964. V roce 1966 nastoupila do vědecké aspirantury na Vysokou školu ekonomickou v Praze. Dizertační práci obhájila v roce 1971. Rovněž na VŠE Praha absolvovala
náměstkyní pro projektování ÚFŘP - Agrodat. V roce 1990 začala pracovat jako vedoucí projektu týkajícího se využití výsledků výzkumu v Českém institutu agrární ekonomiky. V roce 1993 nastoupila do VÚZE Praha jako vedoucí odboru regionální, sociální a environmentální politiky, o čtyři roky později na MZe do funkce vedoucí oddělení, zabývajícího se přípravou strukturálních fondů. Od roku 2000 pracovala jako poradkyně předsedy vlády pro zemědělství a životní prostředí, poté se vrátila na MZe jako vedoucí sboru poradců ministra zemědělství. Od roku 1996 působí jako pedagog na ZF JU, od roku 2000 jako vedoucí katedry řízení. V roce 2004 se stala děkankou ZF JU. Je autorkou více než 250 publikací. Pracovní aktivitu provázejí časté pobyty v zahraničí, zejména v Rakousku, Holandsku, Finsku a Skotsku. Je víceprezidentkou v Mezinárodní skupině Euromontana, členkou podoborové komise 402 GAČR, předsedkyní akreditační komise pro akreditaci privátních a státních poradců, členkou VR ZF JU, členkou odborové rady DSP Ekonomika a management na PEF ČZU, Oborové rady DSP Regionální a sociální rozvoj PEF ČZU, výběrové komise pro projekty NAZV a správní rady KEZ, s.r.o. (kontrola ekologického zemědělství) a předsedkyní národního Monitorovacího výboru operačního programu Zemědělství. -hb-
15/
VĚDECKÁ RADA
JIHOČESKÉ UNIVERZITY
doc. MUDr. Leoš Navrátil, CSc. proděkan pro vědu a výzkum ZSF JU PhDr. Miroslav Novotný, CSc. ředitel Historického ústavu JU prof. RNDr. Miroslav Papáček, CSc. děkan Pedagogické fakulty JU
V souladu s § 11 odst. 1 zák. č. 111/1998 Sb. o VŠ a o změně a doplnění dalších zákonů a se souhlasem Akademického senátu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ze dne 6. 4. 2004 byli jmenováni noví členové Vědecké rady Jihočeské univerzity.
prof. PaedDr. Vladimír Papoušek, CSc. prorektor JU pro zahraniční vztahy Dr. Ing. Dagmar Parmová proděkanka pro pedagogickou činnost ZF JU prof. Dr. Karel Skalický, Th.D. proděkan Teologické fakulty JU prof. Ing. František Střeleček, CSc. prorektor JU pro rozvoj doc. PaedDr. Iva Stuchlíková, CSc. proděkanka pro učitelství a celoživotní vzdělávání PF JU RNDr. Dalibor Štys, CSc. ředitel Ústavu fyzikální biologie JU prof. PhDr. Dalibor Tureček, CSc. proděkan pro vědu a výzkum PF JU
Zasedání Vědecké rady JU 13. 5. 2004
foto -hb-
Předseda: prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc. rektor Jihočeské univerzity Interní členové: prof. RNDr. Zdeněk Brandl, CSc. prorektor JU pro pedagogickou činnost prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc. děkan Biologické fakulty JU prof. Ing. Magdalena Hrabánková, CSc. děkanka Zemědělské fakulty JU Dr. Jiří Kašný, Th.D. děkan Teologické fakulty JU Ing. Jan Kouřil, Ph.D. ředitel Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického JU
prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc. děkan Zdravotně sociální fakulty JU prof. RNDr. Jan Zrzavý, CSc. prorektor JU pro vědu a výzkum Externí členové: prof. Ing. Peter Bielik, PhD. děkan Fakulty ekonomiky a manažmentu, SPU Nitra prof. JUDr. Dušan Hendrych, CSc. Právnická fakulta UK Praha prof. RNDr. Tomáš Herben, CSc. Botanický ústav AV ČR prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc. Ústav molekulární genetiky AV ČR prof. Ing. Jan Hron, DrSc., Dr.h.c. rektor České zemědělské univerzity v Praze
Mgr. Ing. Tomáš Machula, Dr. proděkan pro vědu TF JU
prof. MUDr. Jan Janda, CSc. Pediatrická klinika, Fakultní nemocnice Motol
prof. Ing. Jan Moudrý, CSc. proděkan pro vědu a výzkum ZF JU
doc. PhDr. Jana Králová, CSc. proděkanka pro studijní záležitosti FF UK Praha
16/
prof. Ing. Miroslav Ludwig, CSc. rektor Univerzity Pardubice
z Obecné a fyzikální chemie. Vede praktikum ze základů laboratorní techniky chemie. Podílí se rovněž na zajištění dalších vybraných kurzů a cvičení, a to jak na Biologické, tak na Zemědělské fakultě JU. Pod jejím vedením bylo úspěšně obhájeno deset bakalářských a devět magisterských prací. Od roku 1997 je zástupkyní vedoucího katedry matematiky, fyziky a chemie na BF JU; v roce 1998 byla jmenována proděkankou pro bakalářské a magisterské studijní programy.
Mgr. Richard Machan, Th.D. proděkan pro vědecko-badatelskou činnost a zahraniční styky, CMTF Univerzita Palackého v Olomouci doc. RNDr. František Mráz, CSc. Fakulta strojní, ČVUT Praha prof. PhDr. Svatava Raková, CSc. Historický ústav AV ČR
Doc. PhDr. Jiří Pokorný, CSc. z Pedagogické fakulty UK
prof. RNDr. Tomáš Scholz, CSc. ředitel Parazitologického ústavu AV ČR prof. Ing. Jana Stávková, CSc. prorektorka pro pedagogickou činnost a informatiku, MZLU v Brně RNDr. Jiří Velemínský, DrSc. Ústav experimentální botaniky AV ČR
Noví docenti Na řádném zasedání Vědecké rady Jihočeské univerzity 13. května 2004 byly rektorem univerzity prof. PhDr. V. Bůžkem, CSc., předány diplomy nově jmenovaným docentům: RNDr. Šárce Klementové (BF JU), PhDr. Jiřímu Pokornému, CSc. (PF UK) a RNDr. Ing. Josefu Rajchardovi, Ph.D. (ZF JU).
Doc. RNDr. Šárka Klementová, CSc. z Biologické fakulty JU Doc. RNDr. Šárka Klementová, CSc. byla s účinností od 1. května 2004 jmenována docentkou pro obor „Ekologie“. Obhájila habilitační práci na téma „Fotoiniciované oxygenace organických substrátů v životním prostředí“. V letech 1976 - 1981 absolvovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze; v roce 1989 obhájila kandidátskou disertační práci na téma „Fotoiniciovaná oxidace jednoduchých organických látek dikyslíkem se zřetelem k povrchovým vodám.“ Ve své odborné práci se doc. Klementová zabývá především fotochemickými reakcemi, a to fotochemickými degradacemi rezistentních pesticidů v přírodních vodních systémech a fotosensitizovanou oxidací biologických makromolekul a jejich součástí. Od roku 1991 působí jako odborný asistent na Biologické fakultě JU. Zajišťuje přednášky, cvičení i praktika
Doc. PhDr. Jiří Pokorný, CSc. byl s účinností od 1. května 2004 jmenován docentem pro obor „České dějiny“. Obhájil habilitační práci na téma „Lidová výchova na přelomu 19. a 20. století.“ V letech 1976 - 1981 studoval obor archivnictví – dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze; v roce 1996 obhájil aspirantskou práci na téma „Odkaz Josefa Hlávky. Dějiny Hlávkových studentských kolejí a Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových: příklad podporování české kultury“. V letech 1991 - 1993 pracoval v Historickém ústavu Akademie věd; od roku 1993 působí jako odborný asistent na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1996 byl jmenován ředitelem Všeodborového archivu, kde působí dodnes. Doc. Pokorný se zabývá sociálními a kulturními dějinami 19. a 20. století; jeho stěžejními vědeckými tématy jsou čtenářské záliby a jejich význam pro emancipaci českého měšťanstva a dělnictva a souvislosti mezi koncepcemi mimoškolní osvětové práce a politickými představami české společnosti na přelomu 19. a 20. století. V poslední době věnuje velkou pozornost také problematice politické kultury ve druhé polovině 19. století. Na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy přednáší doc. Pokorný dějiny období od poloviny 18. století do konce I. světové války. Je autorem několika učebnic. V roce 1993 obdržel jako spoluautor ocenění ministra školství, mládeže a tělovýchovy za nejlepší učebnici z oblasti společenských věd.
Doc. RNDr. Ing. Josef Rajchard, Ph.D. ze Zemědělské fakulty JU Doc. RNDr. Ing. Josef Rajchard, Ph.D. byl s účinností od 1. dubna 2004 jmenován docentem pro obor „Aplikovaná a krajinná ekologie“. Obhájil habilitační práci na téma „Adaptace populací ptáků na environmentální faktory“. V roce 1975 absolvoval Vysokou školu zemědělskou, v roce 2000 obhájil kandidátskou dizertační práci na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1981-1990 působil jako výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu pro biofaktory a veterinární léčiva SPOFA;
17/
v letech 1990 - 1991 pracoval v Parazitologickém ústavu AV ČR v Českých Budějovicích. Od roku 1991 je odborným asistentem na ZF JU, kde zajišťuje výuku kurzů ekologie, zoologie, anatomie a fyziologie ryb, ichthyologie a částečně biologie. Zároveň vede cvičení z vývojové biologie na BF JU. Vedl 28 úspěšně obhájených diplomových prací. -hb-
OTÁZKA PRO…
… nového děkana ZSF JU prof. MUDr. Miloše Velemínského, CSc.
Zdravotně sociální fakulta JU zaznamenala v posledních letech velmi dynamický rozvoj, na která jeho pozitiva chcete, pane děkane, se svým týmem navázat, kde naopak tušíte jistá nebezpečí? „Už v předchozím volebním období jsem působil ve vedení fakulty, mám tedy svoji novou roli svým způsobem nepatrně snazší. Znám totiž velmi podrobně jak dosažené klady tak i nazrálé problémy, které je třeba řešit. K pozitivům patří především rozšíření studijních programů, výrazné zvýšení celkového počtu studentů, nemalý posun nastal i ve vlastní pedagogické činnosti, podstatně se rozšířily vědecko-výzkumné aktivity, prohloubila se mezinárodní spolupráce, začali jsme systémově pečovat o odborný růst pedagogických pracovníků, došlo k výrazným proměnám v řízení fakulty a kateder. Pokud se týká záměrů do budoucna, tak bych se rád se svým týmem věnoval především dalšímu zlepšování podmínek pro vlastní výuku, která je rozptýlena na 12 místech v Českých Budějovicích. Chtěli bychom zkvalitnit studijní plány a to především při zajišťování praktické výuky na klinických pracovištích, nadále zvyšovat kvalifikační strukturu pedagogických i vědecko-výzkumných pracovníků a v neposlední řadě pak i systémově věnovat pozornost vědecko výzkumným a publikačním aktivitám pracovníků fakulty jak z pohledu kvantity tak z pohledu kvality především. Osobně bych se rád velmi intenzivně věnoval také dalšímu rozšíření studijního programu fakulty, především o nové obory se zdravotně sociální tématikou. Jsem připraven využít všechny své organizační zkušenosti k tomu, aby v r. 2006 byla úspěšně provedena reakreditace všech studijních oborů a v neposlední řadě chci podporovat a vytvářet konkrétní podmínky pro vznik „vědeckých laboratoří“ ZSF.“
Fakta a zajímavosti o studiu na
Zdravotně sociální fakultě JU V akademickém roce 2003/04 dosáhla Zdravotně sociální fakulta čísla 1184 řádných studentů, z toho 698 studentů v bakalářských oborech, 361 studentů v magisterských oborech, včetně 92 studentů v navazujících magisterských studijních oborech. V doktorském studijním oboru studovalo 33 doktorandů. Pro akademický rok 2004/05 se předpokládá 1 644 studentů, což představuje nárůst o 39 %. Své přihlášky k přijímacímu řízení pro tento rok podalo celkem 2 278 uchazečů, to znamená meziroční navýšení o 28 %. Nově přijato bude v bakalářských programech 480, v navazujících magisterských programech 180 a v doktorském programu 12 studujících. Mgr. Josef Havlík, Zdravotně sociální fakulta
Účastníci
7. letní speciální olympiády byli na JU spokojeni Na 1 000 účastníků 7. české letní speciální olympiády sportovců s mentálním postižením hostily ve dnech 1. – 4. 7. 2004 České Budějovice. Na tuto, svým významem mimořádnou akci se (po předchozím pořadatelství Prahy a Olomouce) sjeli závodníci z České republiky, Slovenska, Irska a Monaka. Síly poměřovali v plavání, cyklistice, stolním tenise, odbíjené, kopané, přehazované, bocce, i v tzv. přizpůsobených sportech pro sportovce s těžším stupněm postižení. Účastníci olympiády byli ubytováni na čtyřech kolejích Jihočeské univerzity. Na kolejích K1, K2 a K3 využívali bezbariérové přístupy a veškeré ubytovací možnosti s tím spojené. JU (konkrétně Správa kolejí a menz pod vedením ředitele Ing. Františka Vrtišky) zajišťovala účastníkům olympiády také stravování, včetně studeného občerstvení poskytovaného přímo na sportovištích. Na kulturní vyžití poskytla JU také univerzitní aulu. Všechna sportoviště byla od kolejí snadno dostupná, což kromě (účastníky olympiády) pozitivně hodnoceného ubytování a stravování na JU přispělo k dobrému průběhu této vyjímečné sportovní akce. -hb-
18/
Jihočeská univerzita a Mexiko
společný zájem o vědu a výuku Po velvyslancích z Litvy, Lotyšska a Estonska byl mexický velvyslanec v ČR J. E. Federico Salas Lofte čtvrtým zahraničním hostem, kterého od počátku působení ve funkci rektora JU (od 1. 3. 2004 pozn. aut.) prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc., společně s vedením univerzity, přijal (17. 3.). I toto setkání potvrdilo priority JU – vědu, výzkum, a samozřejmě kvalitní výukový program. Jihočeská univerzita a Mexiko se společně střetávají v několika studijních a vědeckých oblastech; na dosud výborně fungující spolupráci bude i nadále navazovat katedra romanistiky Pedagogické fakulty a katedra parazitologie Biologické fakulty ve spolupráci s Parazitologickým ústavem AV ČR. Jak uvedla PhDr. Helena Zbudilová, Ph.D. z katedry romanistiky, na Pedagogické fakultě JU studuje španělštinu 70 studentů a stovka studentů prochází jazykovým kursem španělštiny. Paralelně probíhá výzkum v oblasti středověké literatury na Historickém ústavu (viz Studentské stránky: Aktivity HÚ na poli česko – španělských vztahů, autor Mgr. Pavel Marek). Připravuje se konkrétní spolupráce s univerzitou ve španělském Vigu. V příštím akademickém roce budou na PF otevřeny čtyři studijní kombinace se španělštinou: čeština, francouzština, angličtina a občanská výchova. Katedra romanistiky se loni podílela také na úspěšných Dnech mexické kultury v Českých Budějovicích. Další obdobná akce, s důrazem na kulturu a vědu, by se mohla uskutečnit příští rok. Obdobně je ve velmi úzkém pracovním kontaktu s mexickými partnery Parazitologický ústav Akademie věd ČR. Ředitel PaÚ, současně pedagog Biologické fakulty JU, prof. RNDr. Tomáš Scholz, CSc., upřesňuje: „Spolupráce Parazitologického ústavu s mexickými výzkumnými pracovišti a univerzitami probíhá zhruba od konce 80. let. Za tu dobu bylo zrealizováno dvanáct výzkumných pobytů. Výsledky badatelského výzkumu jsme zúročili ve více než padesáti původních sděleních v mezinárodních časopisech, včetně sepsání dvou knih. Současně jsme také přednášeli, vedli čtyři bakalářské studenty v Mexiku a dva mexické doktorandy v ČR. Naším hlavním badatelským zájmem byla oblast ichtyoparazitologie, především diverzity a biologie helmintů, tj. parazitických červů. Vzájemná úzká spolupráce zdaleka není vyčerpána a máme připraveny
další výzkumné projekty.“ (Prof. Scholz strávil v Mexiku od počátku této spolupráce více než 3 roky, pozn. aut.) Mexický velvyslanec nabídnul JU spolupráci v několika oblastech; jedna je zaměřena na podporu výuky - také studenti JU budou moci usilovat o získání „Iberoamerické ceny“, kterou udělují velvyslanci španělsky mluvících zemí. Témata soutěže se týkají hispánsky hovořící části světa, a je možné zpracovávat témata ekonomická, kulturní nebo z oblasti vědy (dříve pouze literární témata). Otevírají se rovněž možnosti k navázání spolupráce s vysokými školami v Mexiku, což by mohlo vyústit ve výměnné pobyty akademické obce pedagogů i studentů. Že je na JU o studium španělštiny zájem, potvrdilo také následné setkání vedení JU s velvyslancem Španělska, J. E. Santiago Cabanasem Ansorenou. ,,Rozvoj zahraničních kontaktů je také jednou z priorit JU, využíváme možností, které nabízí evropský vzdělávací program Socrates Erasmus a spolupracujeme i s partnery z USA a z Asie. Studium španělštiny považujeme za strategickou záležitost. Už jenom skutečnost, že dnes španělsky hovoří více než 400 milionů mluvčích, je jasným signálem, abychom se španělštině věnovali intenzivně i do budoucna a pokud možno ve větší míře než dosud“, nastínil směřování v oblasti studia jazyků rektor JU, prof. PhDr. V. Bůžek, CSc.
Španělský velvyslanec J. E. Santiago Cabanas Ansorena s rektorem JU prof. PhDr. Václavem Bůžkem, CSc. foto ČTK
Spolupráce JU se španělskými univerzitami v rámci evropského vzdělávacího programu Socrates Erasmus - v akademickém roce 2003/04 se zapojily studentskými a učitelskými mobilitami jak Teologická fakulta, spolupracující s Universidad de Valencia v rámci studentských mobilit, tak Pedagogická fakulta, která spolupracuje s Universidad de Cantabria, Universidad de Alcalá de Henares a Universidad Vigo. Spolupráce s těmito institucemi bude probíhat i v následujícím akademickém roce. -hb-
19/
JIHOČEŠTÍ POLÁRNÍCI SE PODÍLÍ NA ANTARKTICKÉM PROJEKTU NA OSTROVĚ JAMESE ROSSE Ostrov Jamese Rosse, označovaný jako perla Antarktidy, dosud není zcela probádaný. Dlouhá léta k němu nemohla připlout žádná loď, protože pobřeží blokoval ledovec (který až v posledních dvaceti letech roztál). V roce 1995 se díky průlivu otevřela cesta pro výzkumné expedice. Na prvním společném českém projektu v Antarktidě (1993 – 1997) se společně s vědci z Masarykovy univerzity v Brně podíleli také pracovníci z Biologické fakulty Jihočeské univerzity a Botanického ústavu Akademiie věd v Třeboni, prof. RNDr. Jiří Komárek, DrSc. a Ing. Josef Elster, CSc. Na podzim na ostrově Jamese Rosse začne budovat českou polární stanici brněnská Masarykova univerzita. Naši dva vědci – polárníci, prof. Komárek a Ing. Elster, seznámili vedení JU s výsledky dosavadního působení českých polárníků v Antarktidě a s novým výzkumným projektem, který bude realizován bezprostředně po dobudování české polární stanice na ostrově. A oni budou pochopitelně u toho.
Nad mapou ostrova James Ross - nalevo prof. RNDr. Jiří Komárek, DrSc. a Ing. Josef Elster, CSc., zcela vlevo prorektor prof. Ing. František Střeleček, CSc., zprava prorektoři prof. RNDr. Jan Zrzavý, CSc., prof. RNDr. Zdeněk Brandl, CSc. a děkan BF prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc. foto -hb-
Co myšlence na vznik vlastní české polární stanice předcházelo? První český projekt v Antarktidě zahraniční výzkumníky a vědce (zejména britské) zaujal natolik, že navrhli, aby si Česká republika v Antarktidě postavila vlastní stálou vědeckou základnu. Po řadě jednání se zástupci států Antarktické smlouvy a Scientnific Comittee on Antarctic Research SCAR by měla být ve druhé polovině t. r. základna v hodnotě 43 mil. korun opravdu vybudována. O výstavbě nové stanice hovoří prof. RNDr. Jiří Komárek, DrSc.: „Stanice je nyní v podstatě hotová, připravená v kontejnerech k transportu. Měla by být na místě postavena v letní antarktické sezóně, a ta trvá od října do března. Co se týká výběru lokality - loni
se na ostrov vypravila předběžná expedice, která přesně vybrala stanoviště. Konstrukci stanice prováděl Ing. Suchánek, který měl předtím možnost navštívit několik antarktických stanic. Na budově jsou vesměs použity české stavební prvky a velmi odolné materiály; obytný objekt má podle propočtu odborníků životnost zhruba 30 let, jsou zde ale využity i materiály, které při běžné údržbě bez problémů vydrží i 50 let.“ Jihočeští vědci jsou s výběrem lokality spokojeni, botanik Ing. Josef Elster, CSc., k tomu říká: „V tvrdých klimatických podmínkách se daří přizpůsobit jen mimořádně odolným rostlinám, jako jsou sinice, řasy, mechy nebo lišejníky. Pro jejich růst je velmi důležitá voda v tekutém stavu, ovšem led se tady mění v kapalinu jen na několik týdnů. A právě během této velmi krátké doby musí rostliny stihnout to, na co mají jinde podstatně delší čas a příznivější klimatické podmínky. Zatímco zhruba 80% zahraničních vědeckých stanic (řada z nich pracuje na antarktickém výzkumu desítky let) zkoumá zejména mořské prostředí, naše česká stanice se zaměří především na ekologický výzkum pevniny. V našem týmu budou biologové, geologové a klimatologové.“ Se svým týmem z Botanického ústavu AV ČR a Jihočeské univerzity se Ing. Elster soustředí zejména na adaptabilní schopnosti rostlin. Vlastní výzkumný provoz české polární stanice na ostrově James Ross by měla naše vědecká výprava zahájit v příštím roce. Přípravou projektu a vědeckého programu byl pověřen prof. RNDr. Pavel Prošek z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Stanice má fungovat jako Antarktické výzkumné centrum. Odborný projekt je složen ze tří hlavních součástí: jádro tvoří meteorologie a klimatologie (což je specializace prof. Proška a jeho týmu), druhou část výzkumu – geologického - bude zajišťovat Česká geologická služba, Přírodovědecká fakulta UK a Geologický ústav Akademie věd ČR v Praze. Třetí část, týkající se biologického výzkumu, byla svěřena do koordinace jihočeským pracovištím. Při přípravě se totiž předpokládalo (a byl to i záměr), že by centrem biologického výzkumu měly být jižní Čechy, s tím, že se na výzkumu budou podílet rovněž ústavy Akademie věd ČR, tedy Biologické centrum a rovněž Biologická fakulta JU. Do programu jsou zapojeni i další biologové (např. stresovou fyziologií se zabývá prof. Gloser z katedy fyziologie rostlin v Brně). „V první etapě výzkumu budeme muset provést jakousi inventarizaci druhů a zjistit diverzitu jednotlivých organismů, poté výzkum zaměříme ekologickým směrem (ekologie extrémně chladných biotopů a adaptací, ekofyziologie a
20/
stresová fyziologie apod.). V letním období jsou na ostrově přes den teploty zhruba 8 - 10 stupňů nad nulou, tají ledovce, je tam velké množství toků a vznikají nová jezera. Během hlavních letních měsíců, (což je prosinec až únor) v těchto oblastech v noci mrzne,“ uvedl další podrobnosti Ing. Elster. „Co se týká rostlinného osídlení
Český vědecký tým nabízí firmám také ojedinělou možnost - podílet se na praktických výsledcích antarktického výzkumu. Pokud se firma rozhodne spolufinancovat provoz stanice, může výzkumný tým v tamních tvrdých podmínkách otestovat odolnost jejích výrobků nebo prototypů přístrojů. Vědci nabízejí možnost
Tábor české vědecké výpravy na ostrov James Ross. Úkolem expedice bylo vytipování místa pro českou výzkumnou stanici. Na výzkumech se budou podílet zaměstnanci i studenti BF JU. foto J. Elster
- vyšší rostliny tam nenajdete, ale v hojné míře cyanobakterie, řasy, lišejníky a mechy. Nejbližší polární stanicí je argentinská základna Marambio, která leží zhruba 80 km jihozápadním směrem na ostrově Seymour. Na této stanici je v provozu letiště a předpokládá se, že bude uzavřena smlouva o logistické spolupráci s Argentinou a Českou republikou. Česká stanice bude uzpůsobena na sezónní provoz, což znamená že ji na konci letní antarktické sezóny zakonzervujeme, a za rok opět otevřeme,“ doplnil prof. Komárek.
využití vlastní výzkumné práce například při vývoji léků nebo biologických materiálů. Co možná nevíte: Antarktida má rozlohu 13 176 730 km2 / z toho ostrovy zabírají 75 570 km2 / asi 99% zabírá souvislý ledovcový štít / na základě smlouvy o Antarktidě (z r. 1961) je celé území prohlášeno za neutrální a demilitarizované pásmo, které nepatří žádnému státu / správu nad územím vykonává konzultativní shromáždění Antarktické smlouvy / celoročně zde pracuje 42 výzkumných stanic. -hb-
21/
Kam směřujeme
aneb technologický region Třeboňsko-Novohradsko-Českovelenicko Naším hlavním cílem je být skutečně tím, co jsme slíbili, tedy místem, kde se věda setkává s praxí a vznikají nová technická řešení, která jsou lidem ku prospěchu a produkují výrobky nebo služby s vysokou přidanou hodnotou. To není nic nového, to by si asi přál celkem každý, aby jeho práce přinášela užitek a ještě si přitom vydělal. Včetně toho, že mnohým absolventům vysoké školy se příliš nechce do nějaké rutinní práce ve výrobě a rádi by si vydělávali něčím invenčním. Bohužel ale v České republice takových míst, kde by se nabízela zajímavá a invenční práce je minimum. V tom spočívají naše motivace. Myšlenka, že by se v jižních Čechách měly rozvíjet moderní technologie, není vůbec nová. Už před více než deseti lety se od třeboňského Botanického ústavu AV ČR odštěpila skupina okolo doktora Pokorného a vybudovala firmu ENVI, využívající technologii sacích bagrů. Tato technologie byla inspirována poznatky hydrobiologického výzkumu. Podobně se ve firmě ENVI realizují i některé invence z oboru solárních technologií. Desetiletou tradici dnes už má i například firma PSI, kterou v USA spoluzakládal Dr. Nedbal z Mikrobiologického ústavu AV ČR v Třeboni (dnes v Akademickém a univerzitním centru Nové Hrady), a z níž dnes existuje a úspěšně prosperuje jen její česká odnož. Naproti tomu v regionu existovaly izolované iniciativy s cílem vybudovat podmínky pro vstup technologických firem do regionu. Z nich první byl vznik hospodářského parku České Velenice – Gmünd, jehož provoz byl zahájen před šesti lety. Poslední taková akce před vznikem kraje byl projekt Nové Hrady – Centrum biologických technologií, projekt financovaný z fondu PHARE CBC, který je předmětem velkého zájmu různých hodnotitelů ze strany Evropské unie, protože nejde ani o čističku odpadních vod ani o stavbu silnice. V Třeboni naopak z českých prostředků vznikl technologický inkubátor Třeboňské inovační centrum. Moderní technologie stojí na lidech, a proto se dají realizovat především tam, kde se lidem dobře žije. Jak se kde lidem žije se pozná především podle cen nemovitostí. Když jsou jižní Čechy (s výjimkou Českých Budějovic a Tábora) jedinou oblastí kde neklesají ceny ani panelových bytů a Třeboň je navíc třetí nejdražší lokalitou českého realitního trhu, lze to interpretovat jedině tak, že jestli někde může vzniknout něco jako technologický region, může to být právě v jižních Čechách, především tedy v trojúhelníku Nové Hrady - Třeboň - České Velenice, kde je všechna
potřebná infrastruktura a hlavně neexistuje tu standardní slabina všech podobných projektů v České republice, totiž obtížná dopravní dostupnost. Díky dvěma hraničním přechodům se města nacházejí přímo na rakouské silniční síti a na letiště v Linci je to asi hodinu a tři čtvrtě, do Vídně pak něco přes 2 hodiny. S tím se těžko jakékoliv město v České republice může měřit, především díky nutnosti započítat přejezd Prahy. Špičkový (a poctivý) základní výzkum je pro moderní technologie nutností Toto tvrzení se zdá být samozřejmé, přesto vede ke konfliktům. Základní výzkum se totiž drží zásady „publish or perish“, tedy publikuj nebo zmiz. To vede hned ke dvěma konfliktům s technologickým vývojem. Ten první je zcela zjevný – vědecký tým musí v zájmu získání dalších finančních prostředků své výsledky co nejrychleji publikovat, technologický tým je naopak musí tajit tak dlouho dokud je není možno uplatnit na trhu. To je docela zásadní rozpor třeba u medicínských aplikací, kde náklady na vývoj a uplatnění na trhu jsou vysoké a v zásadě cokoliv se opublikuje je pak vyloučeno z praktického využití. Druhý konflikt není tak zjevný, ale o to zásadnější a vychází z toho, že totiž snese mnohé. Ve světě technologických firem koluje řada historek o tom, jak se slavný objev s technologickým potenciálem ukázal být jedním výsledkem z celé řady který odpovídal hypotéze a tak jej bylo možné prezentovat šéfovi nebo prošel přes editora a hodnotitele. Takový přístup spolupráce s technologickými firmami eliminuje mnohem účinněji než všechna složitě objektivizovaná mezinárodní hodnocení. O týmech, které se účastní práce ÚFB, se dnes už celkem ví, že dovedou zajistit zajímavá technická řešení. To nás přivedlo do mezinárodních projektů základního výzkumu které v posledních čtyřech letech vedly k třem publikacím v Science, jedné v Nature a jedené v Nature Structural Biology. Kromě, samozřejmě, celé řady dalších článků jichž si často vážíme víc. Jiným odrazem naší kvality je několik desítek vědců z celého světa kteří u nás v posledních letech kratší nebo delší dobu pracovali. Co je ještě třeba udělat: především je třeba dokončit co jsme začali. V oblasti vědy bychom chtěli přejít co nejblíže k hledání principů toho, co nás profiluje, tj. nových technologických principů. Proto se ÚFB profiluje ve dvou hlavních směrech: Za prvé jde logicky o fyzikální biologii, čímž rozumíme přesná
22/
měření v biologii se stejnými požadavky na reprodukovatelnost a správnost jaké si před sebe staví fyzika a chemie s následným náročným a kritickým matematickým zpracováním. Druhým směřováním je systémová biologie, kde naše angažmá vyplynulo logicky z celé řady našich nedávných výsledků, mimochodem více než z poloviny inspirovaných požadavky z praxe. Cílem tohoto přístupu je chápat živé organismy a jejich společenstva jako samoorganizující a zároveň regulovaný systém. Právě naše přesné (řekněme fyzikálně - biologické) výsledky umožnily stavět testovatelné modely buněčných regulací. Zda se nám to podaří bude záviset mimo jiné na osudu našich projektů, výzkumného centra Systémové biologie a výzkumného záměru Fyzikální biologie. Z hlediska příslušné teorie se tím dostáváme do oblastí, kde molekulární přístup nestačí, je třeba přístupu na jedné straně fyzikálně-chemického a na druhé straně systémově-inženýrského. Problém je, že po celém světě se v zásadě nevyskytují vysokoškoláci, kteří by měli příslušně široké vzdělání. Z toho vyplývá náš další úkol. Biofyzikální technologie a vzdělávání v nich: stěží je možno si představit, že bychom v jižních Čechách rychle vybudovali technickou vysokou školu schopnou konkurence v tradičních oborech. Nehledě na to, že bychom do ní těžko hledali studenty. Vhodné bude se tedy pustit do oborů kde příslušné vzdělávání nikdo nenabízí a které umíme na takové úrovni, že je o nás ve světě zájem. Tím byly motivovány naše nové akreditace – doktorské studium Biofyzika a magisterská Aplikovaná měřící a výpočetní technika. V doktorské Biofyzice máme prvních deset studentů a první zkušenosti ze systému turnusových kursů, v magisterské Aplikované měřící a výpočetní technice nastoupí na podzim prvních 30 studentů, z nich šest rovnou do druhého ročníku. Technologický rozvoj bude především motivován naší snahou opustit pole fotosyntézy a uplatnit naše technologie v medicíně. Druhým, neméně komplikovaným úkolem, je co nejlépe využít náš technologický inkubátor. Závěrem malý promotion Do našeho doktorského studia přijímáme absolventy širokého spektra oborů – od zemědělství přes různé technické obory, informatiku až po fyziku. Přihlášky jsou až do 15. srpna, takže jsou všem absolventům dveře stále otevřeny. Kdy by se chtěl předtím přesvědčit jak věci u nás fungují, může se účastnit naší letní školy Schola ludus, přihlášky jsou na www.greentech. RNDr. Dalibor Štys, CSc., Ústav fyzikální biologie, Nové Hrady
KONFERENCE
BRITSKÉ PARAZITOLOGICKÉ SPOLEČNOSTI bude poprvé na území nových členů EU Ve dnech 27. až 30. srpna 2004 se v areálu ústavů Akademie věd ČR a Biologické fakulty JU uskuteční konference Britské parazitologické společnosti (British Society for Parasitology) s názvem „Trypanosomiasis and Leishmaniasis Seminar“ (www.mri.sari.ac.uk/ bsp/czechcall.htm). Místními organizátory jsou vědečtí pracovníci a studenti z Laboratoře molekulární parazitologie Parazitologického ústavu AVČR. Jedná se o prestižní mítink, jehož se zúčastní přibližně 100 předních vědců, kteří se zabývají studiem parazitických trypanosom a leishmánií. Tito prvoci způsobují závažná onemocnění člověka a zvířat, jimž ročně podléhají miliony lidí. Zároveň představují nesmírně zajímavé objekty základního výzkumu, jelikož jejich bičíkatá buňka obsahuje řadu jedinečných procesů a struktur. Britská parazitologická společnost pořádá tuto konferenci v každém sudém roce s tím, že místem konání jsou buď Britské ostrovy či kontinentální Evropa. Poprvé se setkání bude konat na území nových členů Evropské unie. Každý den jsou na programu tři přednášky pozvaných vědců, kteří představují naprostou špičku ve svém oboru. Nejen že neplatí za ubytování a konferenční příspěvek (vesměs jsou ročně zváni na řadu konferencí a vybírají si pouze ty, které je něčím zaujmou), ale zároveň mají oproti ostatním přednášejícím na svou prezentaci dvojnásobný čas, který obvykle využívají ke shrnutí pokroku v dané oblasti. O tom, zda dostanou ostatní účastníci prostor pro přednášku či budou moci prezentovat své výsledky formou posteru rozhoduje na základě odborné kvality zaslaného abstraktu komise složená z vedoucích představitelů společnosti a místních organizátorů. Nezbytnou součástí konference bude uvítací večeře, odpolední výlet do Českého Krumlova zakončený koncertem Třeboňského lázeňského orchestru na zámku Hluboká a závěrečný rozlučkový večer. Konference bude volně přístupná pro studenty Biologické fakulty JU, kteří oznámí organizátorům zájem zúčastnit se přednášek. Na konferenci bude ve dnech 31. srpna a 1. září navazovat setkání Evropského konsorcia laboratoří „Euroleish“, které se zabývá diagnostikou a epidemiologií leishmánií, napadajících lidi a psy v Řecku, Chorvatsku, Itálii, Francii, Španělsku a Portugalsku. Laboratoř molekulární parazitologie je od roku 2000 součástí tohoto konsorcia. doc. RNDr. Julius Lukeš, CSc., RNDr. Alena Zíková, Biologická fakulta
23/
Centrum raně novověkých studií společné pracoviště Historického ústavu Akademie věd a Historického ústavu JU Jednu z výrazných vědeckých i pedagogických předností Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích představuje její spolupráce s přírodovědně zaměřenými ústavy Akademie věd, které mají své sídlo právě na jihu Čech. Jejich vědečtí pracovníci vedou nejen pravidelnou výuku v bakalářských, magisterských i doktorských studijních programech, ale zvláště posluchačům a posluchačkám Biologické fakulty Jihočeské univerzity umožňují přímý podíl na výzkumných projektech. Od počátku roku 2004 se spolupráce mezi Akademií věd a Jihočeskou univerzitou prohloubila a oborově rozšířila. Po delších přípravných jednáních bylo přímo v českobudějovickém univerzitním kampusu ve Čtyřech Dvorech zřízeno Centrum raně novověkých studií - společné pracoviště Historického ústavu Akademie věd a Historického ústavu Jihočeské univerzity. Jeho hlavní vědecké poslání spočívá – vedle mnoha dalších aktivit – především v kritickém edičním zpřístupňování pramenů k českým dějinám raného novověku. Společný ediční projekt obou ústavů, který nese název Prameny k českým dějinám 16. – 18. století (Documenta res gestas Bohemicas saeculorum XVI. – XVIII. illustrantia), je rozdělen do dvou řad. V první budou zpřístupňovány písemnosti, jež odrážejí „veřejný život“ společnosti českých zemí v raném novověku, ať se tematicky týkají práva a ústavního zřízení, politiky, náboženství a církví či ekonomiky. Odpovědnost za uvedenou řadu převzalo oddělení dějin raného novověku Historického ústavu Akademie věd. Do druhé řady společného edičního projektu přináležejí písemnosti, v nichž se zrcadlí především „soukromý život“ lidí v hierarchicky uspořádané společnosti raného novověku (osobní korespondence, deníky, paměti, testamenty, svatební smlouvy, pozůstalostní inventáře, výslechy a další). Za zpřístupňování uvedených typů pramenů převzalo vědecké záruky oddělení dějin středověku a raného novověku Historického ústavu Jihočeské univerzity. První kritické edice by se odborná veřejnost měla dočkat již v průběhu tohoto roku. Jako první vyjde svazek věnovaný španělské korespondenci Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic a jeho manželky Polyxeny, který právě dokončuje mladý českobudějovický historik Pavel Marek. Těsně před koncem roku lze očekávat zpřístupnění deníku Jeronýma Šlika, kterou připravuje Rostislav Smíšek, další českobudějovický historik nejmladší badatelské generace.
Naznačená spolupráce akademického a univerzitního ústavu může prospět nejen historické vědě zpřístupňováním pramenů, ale také při studiu a výchově budoucích editorů a editorek raně novověkých písemností, kteří mohou v Historickém ústavu Jihočeské univerzity studovat bakalářské (archivnictví, historie), magisterské (historie, kulturní historie) i doktorské studijní programy (české dějiny). Českobudějovičtí posluchači doktorského studijního programu naopak uvítali možnost, že mohou ke své odborné práci pravidelněji využívat bohatých fondů knihovny a dalších sbírek Historického ústavu Akademie věd. V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že volbu místa ke zřízení společného pracoviště obou historických ústavu také ovlivnilo mimořádné pramenné bohatství jihočeských archivů a knihoven, jejichž fondy a sbírky „regionálního původu“ mohou sloužit jako jedno z pramenných východisek k ověření teoretických přístupů. Moderní regionalismus se tak v České republice – podobně jako v jiných evropských zemích – oprošťuje od vlastivědných a lokálních přístupů a stává se jakousi modelovou „laboratoří“ k přemýšlení o dějinách a jejich interpretacích. O zpřístupňování pramenů k dějinám raného novověku a o jejich interpretačních možnostech se bude v širším srovnávacím kontextu hovořit také během mezinárodního vědeckého sympozia o společnosti v zemích habsburské monarchie (1526-1740), které pořádá Historický ústav Jihočeské univerzity ve spolupráci s Historickým ústavem Akademie věd a Nadací barokního divadla zámku Český Krumlov za účasti českých, italských, maďarských, německých a rakouských vědců v kongresových prostorách českokrumlovského zámeckého komplexu od 11. do 14. října 2004.
24/
prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc., PhDr. Pavel Král, Historický ústav
Nové výzkumné pracoviště
VÚRH Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický ve Vodňanech je již osm a půl roku vysokoškolským ústavem Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Jeho historie je ale mnohem delší, založen byl již v roce 1921 v Praze, v roce 1953 byl přenesen do Vodňan. V ústavu pracuje v současnosti celkem 41 pracovníků, celkem ve třech výzkumných odděleních (Genetiky a šlechtění ryb; Akvakultury a hydrobiologie; Vodní toxikologie a nemocí ryb). Ústav je největším a nejkomplexnějším výzkumným pracovištěm v rybářství v ČR, jež je zaměřeno především na aplikovaný, ale zčásti i na základní výzkum. Mimo toho se ústav podílí i na výuce studentů rybářského oboru ZF JU. Od nastávajícího školního roku nastoupí do ústavu i první studenti doktorského studijního oboru Rybářství, akreditovaného na JU, zabezpečovaného vodňanským ústavem. Výzkumníci a studenti mají k dispozici největší rybářskou knihovnou v republice, celkem 41 ha rybníků, rybí líheň, řadu specializovaných laboratoří, akvarijních a žlabových odchoven ryb a novou experimentální odchovnou halu. Vzhledem k tomu, že posledně uvedené zařízení bylo do plného provozu uvedeno na jaře 2004, je následující aktuální informace o ústavu zaměřena především na něj. Experimentální odchovná hala je unikátním zařízením, zahrnující mimo jiné především 18 nádrží (každá o užitném objemu téměř 1 m3). Voda do jednotlivých nádrží přitéká buď z průtočného nebo recirkulačního systému. Průtočný systém je napájen říční, nebo rybniční vodou o přirozené teplotě, po jejím předchozím mechanickém přefiltrování. V rámci recirkulace voda protéká v okruhu mezi nádržemi s rybami a soustavou zařízení, v nichž je upravována její kvalita. Nejprve jsou pomocí mechanického filtru odstraněny rybí exkrementy a pak upravena teplota pomocí výměníku (prozatím napojeného na ústřední topení, počítá se ale s použitím tepelného čerpadla). Následuje biologická filtrace vody, při níž je ve vodě pomocí nitrifikačních baktérií eliminován produkt výměny látkové u ryb –toxický amoniak. Po prokysličení, se voda vrací zpět do odchovných nádrží. V nich jsou prováděny v rámci výzkumných projektů podporovaných grantovými agenturami, realizovány různé experimenty. Právě zde skončilo půlroční sledování spotřeby kyslíku a produkce amoniaku u sivena amerického, kombinované s optimalizací krmení v závislosti na teplotě vody. Probíhají zde pokusy s odchovy dalších druhů ryb (tilapie, parma, sumeček africký, jeseteři) i raků, s umělou reprodukcí
ryb, i testování nově zaváděného anestetika pro ryby (jež slouží ke snížení stresových zátěží ryb při různých manipulacích, především s generačními rybami). Na začátek letošního léta se do většiny odchovných nádrží odchovného systému připravuje nasazení sumců, jež zde budou intenzivně odkrmováni granulovaným krmivem následujícího půl roku. Potom bude obsádka změněna na okouna a lína (druhy ryb, jež budou předmětem řešení nově připravovaných projektů zaměřených na intenzivní akvakulturu). Experimentální odchovna je vybavena čidly, kontinuálně měřícími na několika místech hlavní hydrochemické parametry (kyslík, teplota, pH). Spolu s dalšími důležitými parametry, jsou naměřené údaje registrovány, zpracovávány a archivovány v řídícím počítači a je možno si je přečíst na displeji i přímo v odchovné hale. Počítač současně mimo jiného řídí dávkování kyslíku do přítokové vody. V případě zjištění provozní závady či odchylky od naprogramovaného stavu spustí počítač akustický alarm a současně odesílá signál s upřesněním druhu závady na mobilní telefon příslušného pracovníka, jež má pohotovost. Na experimentálním objektu, stejně jako na dalších pracovištích ústavu, pracují nejen vědečtí a techničtí pracovníci rybářského ústavu, ale v rámci diplomových a doktorských prací, praktické části výuky i praxí je zapojena i řada studentů Jihočeské univerzity. Na tomto pracovišti, podobně jako v celém ústavu, je i čilý mezinárodní ruch. V červnu zde bylo za účasti komise z EU úspěšně obhájeno a ukončeno řešení projektu 5. rámcového programu EU, na několikaměsíční stáži je zde právě kolega ze Španělska a před několika dny tu proběhla praktická ukázka umělého výtěru sumečka afrického pro účastníky kursu UNESCO z Afriky, Jižní Ameriky a Číny. Ing. Jan Kouřil, Ph.D., Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický, Vodňany
25/
UPRCHLÍCI, Česká republika a Evropská unie 8. června 2004 se v Českých Budějovicích (v zasedacím sále Krajského zastupitelstva) uskutečnil seminář katedry společenských věd Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity a Refugee Studies Centre Oxfordské univerzity. Seminář byl již třetí akcí katedry společenských věd v posledních dvou letech, určený učitelům občanské výchovy a základů společenských věd z jižních Čech a studentům občanské výchovy Pedagogické fakulty. Tématem byla problematika azylu, migrace a postavení České republiky z pohledu těchto otázek v Evropské unii. Dalšímu vzdělávání jihočeských učitelů se katedra společenských věd věnuje kontinuálně. Tentokráte se nad ožehavým tématem, které je i součástí osnov pro výuku na základních i středních školách, zamýšleli v Č. Budějovicích pracovníci katedry a její hosté spolu s odborníky Oxfordské univerzity z Refugee Studies Centre. Refugee Studies Centre je celosvětově špičkovým pracovištěm, zabývajícím
věnují již desetiletí. Mezinárodní spolupráce se tak jeví jako nezbytná součást přípravy i učitelů občanské výchovy jižních Čechách. V oblastech, které dosud nejsou předmětem intenzivního studia na vysokých školách v České republice katedra společenských věd využívá možnosti mezinárodní spolupráce mezi prvními v České republice. Za možnost zprostředkovat jihočeským učitelům aktuální informace a výsledky výzkumu vděčí katedra společenských věd ing. Kroupové, vedoucí pražského Střediska pro výchovu k lidským právům Karlovy univerzity a Mgr. Janě Chržové, výkonné ředitelce Českého helsinského výboru. Seminář otevřel svým zajímavým a podnětným projevem krajský hejtman RNDr. Jan Zahradník, díky jehož podpoře se seminář uskutečnil v sále krajského zastupitelstva a děkan Pedagogické fakulty prof. RNDr. Miroslav Papáček, CSc. Hlavní příspěvky přednesli Sean Loughna a John Pilbeam z Oxfordu. Dalšími přednášejícími byla již zmíněná Ing. Kroupová, JUDr. Pavel Bílek, zástupce výkonné ředitelky Českého helsinského výboru, Mgr. Petr Hlaváček z odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra, členové katedry společenských věd PF Jihočeské univerzity a další pedagogové z Pedagogické fakulty i partneři z Česko-anglického gymnázia v Č. Budějovicích.
Účastníci mezinárodního semináře zaplnili zasedací sál českobudějovického Krajského úřadu
se nejenom výzkumem migrace, ale i otázkami jak tuto problematiku začlenit do výuky. V roce 2002 obdrželo uvedené středisko za tuto snahu cenu The Queen´s Anniversary Prize. Otázka imigrace je v současné Evropě jedním z nejaktuálnějších témat, představuje fenomén, který je v západní části Evropy výraznou součástí politické diskuse. Pro hledání relevantních odpovědí je nutná spolupráce s těmi zahraničními partnery, kteří se výzkumu dané problematiky
foto M. Remeš
Praktická realizace semináře se mohla uskutečnit též díky organizační pomoci studentů oboru anglický a francouzský jazyk pro administrativu EU a studentů oboru občanská výchova. Všem patří za jejich vstřícnost a pomoc dík, zejména studentkám J. Streichsbierové, L. Hauptmanové a V. Randýskové. Semináře se zúčastnilo 46 učitelů a 44 studentů PF a další studenti Česko-anglického gymnázia.
26/
Mgr. Salim Murad, Pedagogická fakulta
Mezinárodní konference
„Portrét v literatuře“
Katedra romanistiky Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity pořádá ve spolupráci s asociací Gallica a velvyslanectvím Španělska mezinárodní konferenci „Portrét v literatuře“, která proběhne ve dnech 27. - 30. 10. 2004 v Českém Krumlově. Akce se zúčastní přibližně čtyřicet odborníků z České republiky a ze zahraničí, kteří své výzkumné záměry soustřeďují na španělsky a francouzsky psané literatury. Jednání budou probíhat ve dvou sekcích (španělské a francouzské) a budou zaměřena na tyto roviny: portrét - autoportrét – anti-portrét, vykreslení vnějšího vzhledu či morálního charakteru, portrét individua či kolektivu, portrét statický či dynamický, portrét a jeho model, portrét - ilustrace, portrét jako motiv, místo portrétu v literárním textu literárních období, směrů či žánrů, přičemž jedním z východisek budou úvahy o vymezení jeho definice. Slavnostního zahájení konference se zúčastní reprezentanti obou institucí a zástupci vedení Jihočeské univerzity. Program konference zahrnuje také prohlídku města Českého Krumlova a zámku. Příspěvky z konference budou vydány ve sborníku Opera Romanica 5. Bližší informace lze získat na těchto kontaktních adresách: Mgr. Kateřina Drsková, Ph.D. (francouzská sekce –
[email protected]) a PhDr. Helena Zbudilová, Ph.D. (španělská sekce –
[email protected]). PhDr. Helena Zbudilová, Ph.D., Pedagogická fakulta
Arteterapie na PF JU nejen umění a terapie Ateliér arteterapie v tomto školním roce uspořádal už čtvrtou studentskou konferenci, která se stále více stává záležitostí nejen studentů, ale také kolegů arteterapeutů z různých pracovišť, takže v příštím roce budeme uvažovat o tom, že necháme studenty odpočinout a připravíme „normální“ konferenci. Dalším zajímavým projektem ateliéru je zavedení nového předmětu videoterapie, který bude vyučovat režisér Stanislav Zeman, MgA (možná si vzpomenete na některé pořady ČT), jenž je zároveň absolventem a pedagogem ateliéru. Nedávno byla v galerii Oliva v Praze na Starém Městě otevřena výstava prací studentů 4. ročníku ateliéru, která by se
v příštím roce měla na témže místě dočkat nejen reprízy, ale také rozšíření o další akce. Vědecká činnost pracovníků ateliéru by kromě obligátních publikací v odborných časopisech a účastí na vědeckých konferencích měla po prázdninách vyústit ve velkou monografii věnovanou architektuře a umění předhusitské Prahy z pera vedoucího ateliéru doc. dr. Pavla Kaliny (Praha 1310 - 1437. Kapitoly z dějin vrcholné gotiky, Praha, Libri). doc. PhDr. Pavel Kalina, CSc., Ateliér arteterapie, Pedagogická fakulta
Seminární knihovna Historického ústavu Na sklonku letního semestru, 11. května 2004, byl v budově Rektorátu JU (druhé patro, č. dv. 202 a, b) v prostorách univerzitního a akademického kampusu ve Čtyřech Dvorech zahájen zkušební provoz Seminární knihovny Historického ústavu Jihočeské univerzity. Vedle postupného budování odborného zázemí pro tuto nejmladší součást JU tak vedení ústavu reagovalo na problémy s nedostupností literatury, na něž si studenti již delší dobu stěžovali v jednotlivých seminářích či přednáškách. Z toho důvodu byl shromážděn a zpřístupněn korpus nejčastěji používané literatury čítající přibližně 300 svazků. Seznam literatury lze nalézt na internetových stránkách Historického ústavu (www.hu.jcu.cz). Všechny tituly v knihovně jsou prozatím k dispozici pouze pro prezenční výpůjčku, ale výhledově se v některých případech počítá i se zapůjčením mimo prostory knihovny. Z uvedeného počtu je ovšem zřejmé, že čtenáři zde nenaleznou vše, co ke studiu potřebují. Budování knihovny je však dlouhodobou záležitostí. Knihovní fond se bude postupně rozšiřovat o novější i starší literaturu a od zimního semestru 2004 by měl být navíc obohacen o řadu odborných domácích a zahraničních časopisů. Velkou výhodu seminární knihovny lze spatřovat též v otevírací době, neboť dvakrát týdně, zkouškové období nevyjímaje, je k dispozici až do pozdních večerních hodin. Rostislav Smíšek, správce knihovny
27/
Otevírací doba knihovny: Úterý 12.00 – 15.30 Středa 12.00 – 20.45 Čtvrtek 15.00 – 20.45
Setkání
KLUB ABSOLVENTŮ
na Teologické fakultě
ZSF a TF Jihočeské univerzity
13. 5. 2004 zavítal na Teologickou fakultu JU významný host prof. Arno Anzenbacher, přední sociální filosof. Jeho díla patří ke standardům v dané oblasti a jsou přeložena do mnoha světových jazyků (např. i korejštiny). V našem českém prostředí jsou známa jeho díla „Úvod do etiky“ a „Úvod do filosofie“. Ve zmíněný den k nim přibyla ještě kniha „Křesťanská sociální etika. Úvod a principy“. Právě představení této odborné publikace bylo jedním z důvodů Anzenbacherovy návštěvy na TF JU. Tato kniha totiž vyšla v nakladatelství CDK Brno ve spolupráci s TF JU a Institutem
27. května 2004 se v klubovně menzy Jihočeské univerzity uskutečnilo závěrečné hodnocení průběhu uplynulého akademického roku 20032004 Klubu absolventů Univerzity třetího věku Zdravotně sociální a Teologické fakulty JU. Úvodní ohlédnutí za vzdělávacími aktivitami minulého akademického roku připravila předsedkyně klubu Růžena Sommerová. Připomněla význam klubového seniorského vzdělávání pro jeho účastníky, především pak pozitivní vliv studia na jejich vitalitu, tvořivost, soběstačnost a na prožívání nových vzájemných přátelských vztahů ve studijních skupinách. Jako přínosné rovněž označila prohlubování a rozšiřování vědomostí a dovedností ze strany seniorů. Členové klubu, je jich na sedmdesát, se vedle přednášek a seminářů zúčastňují také řady kulturně společenských akcí, konferencí, výstav, koncertů, pořádají kurz kompenzačního cvičení, atp. Nezapomínají ani na humanitární aktivity, nemalou částkou přispěli například na tzv. „adopci dítěte na dálku“ a podílí se tak na finančním zajištění vzdělávání sociálně strádajícího chlapce v Indii. Pro příští rok připravují členové Klubu absolventů U3V ve spolupráci se ZSF a TF pro svoje členy podstatně rozšířený program. Všichni mají ale zároveň také možnost zapsat se do bohatých a zajímavých studijních programů vlastní Univerzity třetí věku na obou fakultách. V průběhu přátelského odpoledne členy Klubu pozdravil také rektor JU prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc., děkan Zdravotně sociální fakulty prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc., proděkan Teologické fakulty pro studijní a pedagogickou činnost Dr.Th. Jindřich Šrajer, organizátorka Univerzity třetího věku na ZSF, vedoucí katedry psychiatrie a psychologie doc. PhDr. Jana Šemberová, CSc. a další hosté. Ti ve svých vystoupeních zdůraznili nezastupitelnou organizátorskou úlohu Jihočeské univerzity při vzdělávání seniorů a nabídli svou podporu a pomoc i pro příští období.
s prof. Arno Anzenbacherem Univerzity třetího věku
Prof. ThDr. Helmut Renöckl a prof. Arno Anzenbacher představují český překlad knihy „Křesťanská sociální etika. Úvod a principy.“ foto T. Michalová
pro hospodářskou etiku a regionální rozvoj JU v Českých Budějovicích se záměrem nabídnout v českém prostředí kvalitní odbornou publikaci jak pro studentskou, tak i pro odbornou veřejnost. Realizace tohoto projektu je znamením dobré spolupráce na poli vědy a rozvoje v rámci evropského regionu. Tuto skutečnost podtrhla i účast dalších vzácných hostů na prezentaci knihy, ředitele zemského úřadu Mgr. Mayhofera z hospodářského odboru zemské vlády z Lince a dvorního rady pana Dr. Pesendorfera, který zde byl přítomen v zastoupení hejtmana hornorakouského kraje Dr. Pühringera. Po krátké prezentaci knihy následovala velmi kvalitní přednáška pana profesora na aktuální téma „Co je to sociální spravedlnost?“. Pan profesor v ní precizně, systematicky představil danou problematiku. V následné diskusi pak byly diskutovány některé dílčí otázky. Hezké odpoledne bylo zakončeno neformální diskusí mezi účastníky přednášky při malém občerstvení. Mgr. Jindřich Šrajer, Dr. theol., Teologická fakulta
28/
Mgr. Josef Havlík, Zdravotně sociální fakulta
Knihovna Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického ve Vodňanech je
unikátní
Rozsáhlou unikátní profesní knihovnu zaměřenou na rybářství, akvakulturu, hydrobiologii, nemoci ryb, vodní toxikologii a další příbuzné obory systematicky buduje Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický již od svého založení v roce 1921. Do svých fondů převzal i část publikací z knihoven výzkumných rybářských a hydrobiologických stanic pracujících na území dnešní České a
Slovenské republiky zhruba od poloviny 19. století. Knihovna je nyní součástí oddělení vědecko-technických informací. Toto oddělení má ještě část dokumentační, jež se zabývá kromě jiného evidencí došlé literatury a zpřístupněním těchto dat zájemcům formou Dokumentačního zpravodaje. Oddělení dále zabezpečuje přípravu a vydávání odborného čtvrtletníku Bulletin VÚRH Vodňany, který letos vstoupil již do svého jubilejního čtyřicátého ročníku, přípravu a vydání publikací edice Metodik, v níž se od roku 1982 vydalo více než 70 titulů, podílí se i na vydávání sborníků z vědeckých a odborných tuzemských či mezinárodních konferencí pořádaných VÚRH JU Vodňany.
V současné době čítá fond knihovny zhruba 11 tisíc separátů, téměř 14 tisíc knih a přes 2 tisíce vyvázaných časopisů (ročníků). Nákupem či výměnou získává knihovna více než 40 titulů našich i zahraničních odborných a vědeckých periodik. Knihovna poskytuje své služby nejen vědeckým a výzkumným pracovníkům řady oborů, ale i studentům a pedagogům VŠ, SŠ, VOŠ a dalším zájemcům z ČR i zahraničí. Kromě klasických prezenčních a absenčních výpůjček nabízí knihovna i možnosti meziknihovní a mezinárodní výpůjční služby, v nově zřízené malé studovně jsou k dispozici dvě místa vybavená sice staršími, ale funkčními počítači, což umožňuje zájemcům i přímé využití internetových zdrojů, včetně napojení na databáze poskytované Jihočeskou univerzitou. Podrobný knihovní řád včetně provozního řádu studovny jsou spolu s dalšími informacemi o knihovně a jejích činnostech uvedeny na webových stránkách VÚRH JU (www.vurh.jcu.cz/VTI/indexv.html). Knihovna poskytuje i placené rešeršní služby a kopírování dokumentů. Snad nejtěžší chvíle ve své historii zažívala knihovna po srpnových povodních v roce 2002. Do všech suterénních prostor, v nichž je knihovna ze statických důvodů umístěna, se dostala voda a zcela či zčásti poničila kromě vybavení místností i část uložených knih a časopisů. Na dlouhých 14 měsíců bylo nutno vystěhovat veškerý fond z promáčených místností a provizorně jej uložit. Díky pochopení a pomoci vedení Jihočeské univerzity i řady dalších organizací (např. SKIP, UNESCO, ZZN Vodňany, Ministerstvo kultury) se podařilo v poměrně krátké době shromáždit potřebné finanční prostředky na obnovu podlah i zdí, zakoupit a nainstalovat nové vybavení, částečně doplnit ztracený fond a na konci října 2003 byla možno provoz knihovny slavnostně zahájit. V této souvislosti nelze nepřipomenout obětavou a náročnou fyzickou práci pracovníků oddělení VTI, dalších pracovníků ústavu i řady dobrovolníků při záchraně knihovního fondu hned po opadnutí vody a také při jeho postupném stěhování do opravených prostor. V současné době již pracuje oddělení VTI včetně knihovny v plném rozsahu a poskytuje veškeré deklarované služby všem zájemcům.
29/
Ing. Blanka Vykusová, CSc., Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický, Vodňany
Navazující studia
na katedře fyziky PF JU Katedra fyziky Pedagogické fakulty JU již více jak pět roků umožňuje absolventům bakalářského studia Měřicí a výpočetní technika pokračovat v navazujícím magisterském studiu učitelství pro ZŠ v aprobaci Fyzika – výpočetní technika s elektronikou. Od příštího akademického roku se nabídka navazujících studií vycházejících z Bolońské deklarace ještě rozšiřuje. Jedná se o magisterská studia navazující na předchozí bakalářský studijní program (viz přiložený přehled). Garantem těchto studií je katedra fyziky Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity, přičemž na zajištění těchto studií se dále podílí katedra informatiky PF JU a Ústav fyzikální biologie JU. Hlavním přínosem těchto studií je mobilita absolventů bakalářských studií stejného zaměření. O tato navazující studia se zajímají mimo jiné pracovníci Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity a katedry fyziky Pedagogické fakulty J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Tyto fakulty si vyžádaly příslušné učební plány našich bakalářských i navazujících studií. První studenti – absolventi bakalářského studia ze Západočeské univerzity již nyní absolvují přijímací řízení do navazujícího magisterského studia Aplikované měřicí a výpočetní techniky. Tato skutečnost svědčí o prohlubující se mobilitě mezi studenty jednotlivých vysokých škol v ČR. O jaké studijní programy se tedy jedná? Jsou to:
• Neučitelské navazující magisterské studium Aplikovaná měřicí a výpočetní technika Toto studium je nyní nově otevíráno ve spolupráci s Ústavem fyzikální biologie Jihočeské univerzity v Nových Hradech. Toto studium je určené pro absolventy technicky zaměřených bakalářských studijních programů, např. 2612 R „Elektrotechnika a informatika“ a 1802 R „Aplikovaná informatika“. Absolventi tohoto studia naleznou uplatnění v průmyslu, zdravotnictví, laboratořích a na pracovištích s užitou měřicí a výpočetní technikou zaměřených na biofyzikální, chemickou a biologickou problematiku a v technologiích spojených s problematikou potravinářství a životního prostředí. Kromě výše uvedených studijních programů budou v příštím akademickém roce studentům nabídnuta další navazujícího studia, která úspěšně prošla akreditačním řízením (akreditační komisí a vědeckou radou) Pedagogické fakulty JU. Jedná se o navazující studium učitelství pro střední školu v aprobaci Fyzika – výpočetní technika a navazující studium učitelství pro základní školu v aprobaci Fyzika – technická výchova a výpočetní technika. Tyto oba programy reagují na zvýšenou poptávku našeho školství po kvalifikovaných učitelích zaměřených na technickou praxi a výpočetní techniku. Vzhledem k tomu, že tito absolventi jsou silně orientováni na praxi, dojde k propojení výuky s praxí, které je požadováno jak rodičovskou tak i odbornou veřejností. O tom, že tato studia nalezla pochopení a kladnou odezvu na MŠMT svědčí získání několika rozvojových grantů MŠMT na přípravu a rozběhnutí této formy studia.
• Učitelské navazující magisterské studium Fyzika – výpočetní technika s elektronikou Toto studium běží úspěšně již několik let a první absolventi již našli uplatnění v praxi.
30/
RNDr. Vojtěch Stach, CSc., PaedDr. Jiří Tesař, Ph.D., Pedagogická fakulta
JARNÍ SHROMÁŽDĚNÍ Akademické obce ZSF ve znamení dalšího rozvoje fakulty V závěru dubna 2004 se v aule „Bobík“ JU uskutečnilo pravidelné jarní shromáždění Akademické obce Zdravotně sociální fakulty JU. Děkan fakulty prof. Miloš Velemínský, CSc. ve svém úvodním vystoupení představil přítomným nové vedení fakulty i nové subjekty v organizačním schematu, tj. oddělení doktorského studia, ediční a distribuční oddělení, právní úsek působící při sekretariátu děkana, dále katedru supervize a praxí a katedru informačních systémů. V další části svého vystoupení nastínil aktuální úkoly fakulty především v oblasti pedagogických a vědecko-výzkumných aktivit. V této souvislosti podtrhl záměr vedení fakulty vytvářet soustavně podmínky pro získání habilitačních práv ZSF JU, pro vznik „laboratoří“, kde by probíhal základní výzkum. Dále zdůraznil potřebu ještě výrazněji finančně podporovat praktickou výuku studentů a zlepšit kontakty studentů, vedoucích ročníků s vedením fakulty, naznačil nutnost prohloubení spolupráce s klinickými pracovišti, atd. Zároveň vyjádřil uspokojení nad tím, že vědeckovýzkumné činnosti na ZSF JU zaznamenávají vzestupný trend, a že fakulta jako první v ČR realizuje vlastní rozsáhlý výzkum v oboru ošetřovatelství. S velkým zájmem sledovali přítomní také vystoupení všech tří proděkanů i tajemníka fakulty. Jak zaznělo i v závěrečné diskusi, je jen škoda, že jedinečnou možnost seznámit se podrobně s aktuálním děním a problémy fakulty nevyužilo víc členů akademické obce, především pak studentů.
První celorepubliková konference o vzdělávání seniorů na vysokých školách Ve dnech 19. – 20. května 2004 se v hotelu Gomel v Českých Budějovicích uskutečnila první celorepubliková konference na téma „Vzdělávání seniorů na vysokých školách“. Konference se zúčastnilo na 40 akademických pracovníků, garantů univerzit třetího věku na českých a slovenských vysokých školách vysokých školách, pedagogů a dalších odborníků, zabývajících se vzděláváním dospělých a starších lidí na 24 vysokých školách v České republice. Organizátorem tohoto jedinečného setkání byla Zdravotně sociální fakulta JU v Českých Budějovicích a Asociace univerzit třetího věku ČR.
Celou akci garantovala vedoucí katedry psychiatrie a psychologie ZSF doc. PhDr. Jana Šemberová, CSc. a předseda Asociace univerzit třetího věku ČR prof. Ing. Petr Vavřín, DrSc. z Vysokého učení technického v Brně. Pozvánku k účasti přijala i předsedkyně Asociace U3V Slovenské republiky PhDr. Naděžda Hrapková, Ph.D., zástupci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, koordinátoři evropského projektu SoLiLL z univerzitního centra ZAWiW v německém Ulmu a další odborníci. Součástí konference byla prezentace a vzájemná výměna studijních programů, diskuse o dalších možnostech spolupráce vysokých škol v oblasti seniorského vzdělávání i debaty o konkrétní české participaci na nových mezinárodních projektech U3V. Univerzita třetího věku vznikla na ZSF JU v akademickém roce 1992/93. Od této doby využilo tuto příležitost k dalšímu vzdělávání na 200
Účastníci první celorepublikové konference na téma „Vzdělávání seniorů na vysokých školách“, organizované ZSF foto J. Havlík
dospělých, zejména pak seniorů. V současné době poskytuje vzdělávání seniorům také Teologická a Zemědělská fakulta Jihočeské univerzity. Po absolvování uceleného, na Zdravotně sociální fakultě dvoustupňového studijního programu, umožňuje fakulta jeho absolventům vzdělávání fakultativního typu. V posledních třech letech se 24 studentů univerzity třetího věku na ZSF JU zapojilo do vzdělávacího projektu Socrates-Grundtvig, na němž participovalo celkem šest evropských studijních skupin univerzit třetího věku. Šlo o seniory ve studijním oboru “Životní styly a životní prostory v Evropě, dříve a nyní“ , kteří se společně podíleli na řešení výzkumného úkolu „Chléb, kultura chleba (chléb jako životní hodnota v proměnách času, místa a kultury, chléb v moudrosti lidu a chléb jako potravina)“ a „Bydlení a kultura, bydlení ve stáří a v historickém centru města)“ . Výsledky studia, vzdělávacích a výzkumných aktivit byly a jsou průběžně zveřejňovány na internetových stránkách všech účastníků tohoto mezinárodního projektu a publikovány v tisku.
31/
Mgr. Josef Havlík, Zdravotně sociální fakulta
„Moje cesta
“
k historii a historií Přednáškový cyklus
I v letošním roce dostál Historický ústav tradici a uspořádal pro své studenty a další zájemce z řad veřejnosti i akademické obce cyklus přednášek. Jejich prostřednictvím mají posluchači možnost osobně poznat historiky působící na českých a moravských univerzitách či akademických ústavech, vyslechnout si jejich odborná sdělení a diskutovat s nimi. V titulu uvedený cyklus se od těch předcházejících přeci jen lišil. Významní historikové starší generace, kteří přijali pozvání, měli posluchačům předestřít svou vlastní „ego-histoire“, tedy je seznámit s tím, jak se ke svému oboru dostali, jakým vývojem v něm v průběhu druhé poloviny minulého století prošli, i to, jak se na předmět svého studia dívají dnes. V letním semestru přijali pozvání čtyři významní historikové: zatímco prof. PhDr. Ivan Hlaváček, CSc., prof. PhDr. Jaroslav Mezník, CSc. a prof. PhDr. František Šmahel, DrSc. poutavě vylíčili svou vlastní cestu úskalími historického poznání, mediálně asi nejznámější historik PhDr. Dušan Třeštík, CSc. seznámil studentky i studenty se svými názory na roli historie v současném pomoderním světě. Cyklus se nejprve konal v útulných prostorách českobudějovického archivu, po druhé přednášce byl ale pro velký zájem přesunut do Kongresové haly Akademie věd ČR. V té se budou patrně konat i další čtyři přednášky, kterými bude v zimním semestru akademického roku 2004-2005 cyklus ukončen. Bližší informace o přednáškách prof. PhDr. Josefa Války, CSc., prof. PhDr. Josefa Petráně, CSc., prof. PhDr. Miroslava Hrocha, DrSc. a prof. PhDr. Roberta Kvačka, CSc. naleznou zájemci na internetových stránkách Historického ústavu. PhDr. Josef Hrdlička, Ph.D., Historický ústav
Studium výchovných poradců na PF - další z programů celoživotního vzdělávání Na všech typech současných základních a středních škol je ustavena funkce výchovného poradce, tj. jednoho z učitelů, který absolvoval postgraduální studium výchovného poradenství a zabývá se specifickou problematikou. Náplň jeho činnosti je totiž rozmanitá, týká se především prevence a intervence při řešení možných výukových a výchovných obtíží, volby studijních oborů resp. povolání po skončení školy, spolupráce a rodiči, dalšími učiteli. Výchovný
poradce je i součástí poradenského systému (tvořeného především pedagogicko-psychologi ckými poradnami, do kterých také doporučuje složitější případy), předpokládají se proto u něho vědomosti a dovednosti z různých oborů psychologie, pedagogiky a speciální pedagogiky, ze všeobecně vzdělanostního základu. Pro dosažení potřebné kvalifikace učitelů - výchovných poradců - vyžadované Vyhláškou MŠMT ČR č. 139/1997 Sb. o podmínkách odborné a pedagogické způsobilosti pedagogických pracovníků a o předpokladech kvalifikace výchovných poradců - bylo na katedře pedagogiky a psychologie PF JU toto specializační studium akreditováno a otevřeno v letech 2001 - 2003. Obsah výuky byl zajištěný interními, ale i externími pracovníky z pracovišť školských, zdravotnických, sociálních, právních, pracovních úřadů. Šlo o čtyřsemestrové studium (200 hodin) s přesahem do pátého semestru pro napsání závěrečné práce, zakončené závěrečnou zkouškou s veřejnou obhajobou práce. Závěrečné práce se týkaly především problémů z konkrétní praxe učitelů - byly proto zcela aktuální a tvoří svým pojetím i materiálovou základnu pro možné využití ve výuce psychologie a pedagogiky u studentů PF. Studium ukončilo celkem 26 učitelů, kteří obdrželi absolventský certifikát. Zpětné informace o studiu jsou vesměs pozitivní. To se zřejmě odrazilo i v zájmu o nový kurs, který běží od února 2004 a který je zcela naplněný. PhDr.Olga Jílková, Pedagogická fakulta
OHLÉDNUTÍ
za XIV. ročníkem
Vodňanských rybářských dnů Počátkem května, jako předzvěst blížících se rybářských slavností, byla ve vodňanském muzeu otevřena výstava Rybářská tradice ve Vodňanech, připravená MaG Vodňany ve spolupráci s SRŠ Vodňany a VÚRH JU Vodňany. Následně, ve dnech 6. - 8. května se konal další, již XIV. ročník Vodňanských rybářských dnů. Hlavní odbornou akcí byla VII.česká ichtyologická konference, pořádaná VÚRH JU, na níž se prezentovalo 120 účastníků z 8 zemí (Slovensko, Polsko, Chorvatsko, Rakousko, Španělsko, Rusko, Libye, Česko) a předneseno bylo 75 příspěvků, zařazených do 8 tématických okruhů (I. Ichtyocenózy tekoucích a stojatých vod – 7 příspěvků; II. Sportovní využití rybářských revírů, záchranné programy, invazní druhy, astakologie – 9 příspěvků; III. Systematika, morfologie, fyziologie, růst – 5 příspěvků; IV. Potravní chování, potrava – 5 příspěvků; V. Znečištění prostředí, choroby, toxikologie,
32/
anestetika – 18 příspěvků; VI. Migrace ryb, hydrologické vlivy, značení, odlovné techniky – 13 příspěvků; VII. Přirozená a umělá reprodukce, ontogeneze – 9 příspěvků; VIII. Výživa a krmení, chov, rybí maso – 9 příspěvků). Vzhledem k rozsahu probíhala jednání konference paralelně v sekcích. Z konference byl vydán obsáhlý sborník, který je ještě možno zakoupit ve VÚRH JU Vodňany. Přehlídka filmů s rybářskou tématikou FISHFILM byla tentokráte věnována hlavně historii. Promítány byly rybářské archivní filmy převážně z materiálů VÚRH JU Vodňany zahrnující období 20. - 80.let minulého století a ruský odborný film o biologii raků, sladkovodních krevetek a krabů. Účastníci si tak mohli připomenout například velkou rybářskou výstavu v roce 1938 v Praze, odlovy ryb na lipenské nádrži, vysazování býložravých ryb na Vodňansku v polovině šedesátých let nebo původní sídlo tehdejšího Výzkumného ústavu rybářského v Praze ve dvacátých letech. V páteční podvečer (7. 5.) vystoupila známá jihočeská dechová kapela Babouci, o přestávce koncertu proběhla ochutnávka rybích jídel připravená studenty SOU Vodňany. Pochutnat si bylo možno na jednohubkách s různými rybími pomazánkami nebo na smaženém kapru. Tradiční Rybí trh a jarmark s prodejem živých i uzených ryb několika producentů se konal v sobotu 8. května, stejně jako Den otevřených dveří SRŠ a VOŠ Vodňany včetně Školního pokusnictví. Příští jubilejní, tedy XV. Vodňanské rybářské dny, budou uspořádány ve dnech 26. - 30. dubna 2005. Jejich součástí bude výstava rybářské techniky, pomůcek, literatury a živých ryb FISHTECH, mezinárodní vědecká konference pořádaná ve spolupráci s Evropskou společností pro akvakulturu zaměřená na Rybníkářství (ta se bude konat v Českých Budějovicích) a další odborné, propagační a kulturní akce, na něž vás pořadatelé již nyní srdečně zvou a těší se na setkání ve Vodňanech. Ing. Jan Kouřil, Ph.D., Ing. Blanka Vykusová, CSc., Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický, Vodňany
Společně
pootevřeli dveře budoucnosti Učebny, laboratoře, poradny, rehabilitační centra, a další klinická pracoviště Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích se stala v průběhu posledního letošního dubnového týdne místem pravidelných setkání dvou desítek vysokoškolských studentů z Česka, Dánska, Finska, Holandska, Německa a Norska, budoucích odborníků v oblasti sociální práce. Tuto každoroční týdenní výměnu
teoretických poznatků i praktických zkušeností příslušníků té nejmladší generace sociálních pracovníků zajišťuje síť deseti evropských univerzit zaměřených na uvedenou oblast. Podobná setkání probíhala v této době paralelně také na dalších čtyřech členských vysokých školách po celé Evropě. Celkem je do této významné výměny zkušeností zapojena stovka studentů. Své poznatky, dojmy, pocity a zkušenosti z přednášek, exkurzí a besed s odborníky si bezprostředně každý den večer vyměňovali účastníci celé akce na všech pěti univerzitách prostřednictvím panelové diskuze organizované po internetu. Celý tento mezinárodní týden sociální práce byl tématicky tentokrát věnovaný problematice práce s rodinou a dětmi. A tak dvacítka jeho jihočeských účastníků postupně navštívila jednotlivá pracoviště Zdravotně sociální fakulty JU, „Poradnu pro rodinu a mezilidské vztahy“, „Krizové centrum pro děti a rodinu“, dětské centrum pro rehabilitaci dětí a mládeže se zdravotním postižením „Arpida“ a další zdravotně-sociální instituce. V úvodní den setkání přijal budoucí odborníky v oblasti sociální práce děkan Zdravotně sociální fakulty JU prof. Miloš Velemínský, CSc., který je stručně seznámil s hlavním zaměřením fakulty především v oblasti sociální práce. Jak vyplynulo z četných přátelských výměn názorů, belgické účastníky setkání Tristana Noelmanse a Styna Kokse z Limburgu zajímala především problematika ochrany práv dítěte v ČR i v ostatních zemích Evropy. Studentky Jenské univerzity pro aplikované vědy Maria Kotsch a Petra Müller se v průběhu „Týdne“ zaměřily především na otázky sociální práce se zdravotně postiženými dětmi a porovnávaly tak své zkušenosti z ostatních studijních pobytů v zahraničí, především v USA. Studentka Henriette Aaby Boklund z norského Telemarku se orientovala na práci s drogově závislými dětmi i dospělými a byla tedy zvědavá především na naše české zkušenosti. Jihočeská účastnice setkání, studentka 3. ročníku oboru „Rehabilitační psychosociální péče o postižené děti, dospělé a staré osoby“ Martina Adamcová, která má už četné zkušenosti ze svých studijních pobytů na univerzitách v Norsku a Namibii získala zas řadu cenných poznatků z oblasti sociální péče o děti z rodin uprchlíků. Co všechny účastníky setkání jednoznačně spojovalo byl velmi citlivý vztah ke všem sociálním problémům současného světa a snaha osobně přispět k harmonizaci jejich řešení. Společně tak pootevřeli dveře ještě těsnější mezinárodní spolupráci při řešení palčivých sociálních otázek ve sjednocující se Evropě. A to organizátory „Mezinárodního týdne sociální práce“ ze Zdravotně sociální fakulty JU potěšilo nejvíc.
33/
Mgr. Josef Havlík, Zdravotně sociální fakulta
PREVENCE NÁSILÍ FORMOU FILOSOFIE PRO DĚTI Seminář na Teologické fakultě
Na Teologické fakultě JU proběhl v Nových Hradech ve dnech 13. – 18. 5. 2004 druhý ročník semináře zaměřeného na výchovný program „Filosofie pro děti“. Semináře se zúčastnilo zhruba 20 studentů TF JU pod vedením prof. Dr. Michela Sassevilla, z univerzity Laval, Quebec, Kanada, a paní Slávky Jindrové. Po jeho skončení provedli lektoři stručné zhodnocení průběhu. Filosofie a děti: zpochybnění předsudků Filosofovat s dětmi? Nepřeháníme? Je možné vzbudit u dětí zájem o filosofování, o filosofický dialog? UNESCO nechalo prozkoumat Lipmanův program osmnácti odborníky ze čtrnácti zemí a doporučuje program „Filosofie pro děti“ jako prevenci násilí a zneužívání dětí. Jedním z cílů programu je naučit děti samostatně myslet pomocí filosofického dialogu, kterým se ze skupiny vytvoří hledající společenství. Každý pojem tohoto názvosloví má hlubší a obsáhlejší náplň, než obvykle pod těmito pojmy chápeme. Z toho důvodu nelze jednoduše dát program do ruky učiteli nebo animátorovi skupiny jako návod k práci. Učitel nebo animátor musí napřed pochopit pojmy jako „kladení otázek“, „myslet sám za sebe“, pochopit mezivztahy kritického, tvořivého a emocionálního myšlení, pojmy sebereflexe a sebekorekce, zažít „hledající společenství“ a filosofický dialog. Bez přípravy a vlastního zážitku práce s Lipmanovým programem se žádaný výsledek nedostaví.
Pracovní atmosféra semináře
foto archiv TF
M. Sasseville: Tak vidíš, Slávko, seminář se studenty TF JU v Nových Hradech skončil. Já osobně hodnotím těchto pět dní intenzivní formace a společných zážitků velmi pozitivně. Jaký je Tvůj názor? S. Jindrová: Víš, Micheli, začala jsem tuto práci pro uvedení „Filosofie pro děti“ do Česka před více jak deseti lety. Tento seminář se v Českých
Budějovicích konal již druhým rokem a skoro všichni účastníci z prvního semináře se jej zúčastnili. Považuji to za velký krok na cestě k zavedení „Filosofování s dětmi“ do praxe v Česku. Mám z toho radost. M. Sasseville: Máš pravdu. Co se mne týče, v různých zemích jsem měl možnost takové první kroky sledovat. Dnes je ve světě a myslím, že i v České republice snaha, aby se děti naučily kriticky a samostatně myslet, hledaly smysl, naučily se klást otázky, vést filosofický dialog, naučily se respektu a toleranci k ostatním. V pedagogickém světě lze tuto změnu pociťovat již několik let a můžeme sledovat různé reformy, které obměňují cíle vyučování tak, aby se škola stala místem, kde jsou děti vedeny spíše než k hromadění vědomostí k samostatnému myšlení. S. Jindrová: A to právě umožňuje zavést „Filosofii pro děti“ do praxe. Myslíš si, že účastníci semináře pochopili tuto velikou změnu ve výchově a že si uvědomili úlohu dialogu v tomto kontextu? M. Sasseville: Nevím, Slávko, doufám, že ano. Ve filosofickém dialogu se formuje úsudek. Děti se dialogem učí rozlišovat podstatné od nepodstatného, to co je odůvodněné od toho co není nebo je špatně odůvodněné. Filosofický dialog v hledajícím společenství je zaměřený na objevování smyslu určitého problému, i na zachovávání komunikace. Je vedený s respektem ke druhému. S. Jindrová: Mluvila jsem s tlumočníkem. Zdá se, že výrazy „hledající společenství“, „myslet sám za sebe“ i samotný název „Filosofie pro děti“ a jiné termíny Lipmanova programu nejsou snadno přeložitelné do češtiny. Jeden z účastníků přirovnal na konci semináře hledající společenství k malé laboratoři, kde děti stojí před úkolem myslet každý sám za sebe společně. A přemýšlet každý sám za sebe o tom, co shledává důležité, a to, s čím se ztotožnil ve filosofických příbězích napsaných pro děti v Lipmanově programu. M. Sasseville: Ano, myslím, že takto se to dá popsat. Ale slovo hledání je velmi důležité. Myslet sám za sebe v rámci procesu hledání, kdy každé z dětí je vyzváno, aby kladlo otázky, formovalo hypotézy, dávalo příklady atd. a to vše dovedlo sdělit ostatním v atmosféře respektu, naslouchání a spolupráce. V diskusi s ostatními se děti učí sebekorekci, odkrývají své vlastní předsudky a stereotypy. To napomáhá předcházet konfliktům. S. Jindrová: Pro mě je sebekorekce velmi důležitý prvek. Bez sebekorekce, bez této naučené vůle zapochybovat o tom, co vím, co dělám, si nedovedu představit, jak by člověk mohl doufat ve zlepšení svého úsudku. M. Sasseville: Jsem téhož názoru. Podle mého soudu je to velmi důležitá hodnota, kterou je třeba uplatnit v programu prevence násilí.
34/
S. Jindrová: To byl právě jeden z cílů semináře: ukázat, jak se praktikování filosofie v hledajícím společenství může stát výjimečným nástrojem, chceme-li předejít násilí ve škole a ve společnosti. M. Sasseville: Ano, tento program podporuje děti, aby praktikovaly sebekorekci formou úvahy: můžeme je vyzvat, aby přemýšlely o pojmech, které jsou spojeny s pojmem násilí a s pojmem mír a tak je připravit na to, že se budou vyvarovávat konfliktům, budou identifikovat předsudky, odhalovat stereotypy. S. Jindrová: To je důležité, pomoci dětem, aby objevily své vlastní předsudky, ale také pomoci učitelům, aby si ujasnili, že děti jsou velice brzy schopné samostatného myšlení. M. Sasseville: Odstranění předsudku, že děti nejsou schopny samostatného filosofického myšlení, je prvním krokem, chceme-li předejít násilí vůči dětem. Program „Filosofie pro děti“ bude na TF JU pokračovat i v následujícím roce 2005.
prohlídky obytných čtvrtí lidem blízkých rozměrů, jaké známe z finské bytové architektury, končila mementem: kontrastně neosobní, Čechům však velmi dobře známé panelákové sídliště, naši hostitelé považují za neštěstí pro obyvatele a jejich vztahy i pro krajinu! Přesto i kolegové z Francie a Španělska připouštěli, že ani u nich nejsou podobná „sídliště chudých“ raritou. Při dalších setkáních s krajinou a lidmi Estonska jsme konstatovali, že se Estonci zjevně zotavili z letitého „budování socialismu“ v rámci SSSR rychleji a důsledněji, než ČR: jen chabé zbytky konstrukcí mimo hlavní přístav připomínají, že zde někde byla opevnění „hrází proti kapitalismu“. Rozsáhlé „Staré město“ estonské metropole je až na ojedinělé výjimky opravené a čisté (kupodivu bez vizitek sprejerů). Život se zdá být klidnější a ačkoliv v Tallinu jezdí
Michel Sasseville, Slávka Jindrová
Byli jsme v Estonsku Jako pracovníci vysokoškolské poradny JU jsme v rámci Academia Exchange Programme - Leonardo da Vinci absolvovali týdenní stáž v estonské Foundation Lifelong Learning Development INNOVE: navštívili jsme řadu školních i jiných poradenských institucí ve městech Tallin, Tartu a Põlva. Poradci ze šesti evropských zemí: ČR (2), Finska (2), Francie (2), Norska (2), Španělska (1) a Spojeného Království (2) si navíc vzájemně představili i poradenské systémy domovských zemí; seznámili jsme se i s konkrétními, systémovými i osobními problémy. hovořili jsme taky o podílu našich vlastních pracovišť na organizaci národních poradenských systémů. Převažující zaměření stáže na kariérové poradenství ve smyslu distribuce pracovních sil je sice jen okrajovou činností vysokoškolské poradny JU, ale souvisí s ní: pracovní kariéra je součástí životní cesty, jejíž (ne)zvládání především dělá starosti našim klientům, studentům i zaměstnancům JU. Jelikož jeden z nás je i odborným garantem specializačního studia výchovného poradenství pro budoucí výchovné poradce z řad již zkušených učitelů, organizovaného katedrou pedagogiky a psychologie PF JU, využijeme získané informace i v tomto směru. Jako psychologové jsme si samozřejmě všude všímali i sociálně psychologických aspektů života. Projížďka moderní částí Tallinu, včetně
Děti nás přestaly vnímat...
foto Z. Štefánková
nemálo automobilů, v rozsáhlém Starém Městě zahlédnete auto výjimečně – obvykle jen taxi. Tallin je zjevně multikulturní město: lidé různých národností zde po léta žijí a provozují své živnosti. Snad všichni mladí a většinou i lidé středního věku komunikují bez problémů anglicky, restaurací nabízejících Budvar, Krušovické pivo či Plzeň jsme však viděli víc, než „fast-food“ provozoven; jediný McDonald´s v Old Townu se navenek zcela přizpůsobil okolí a místními není rozhodně považován za kulturní výdobytek. V Tallinu i v Tartu, srovnatelném s Českými Budějovicemi, Estonci sice na každém kroku vycházejí vstříc turistům, nepodbízejí se jim však: nabízejí především hrdě a klidně svou historii a vlastní způsob života. Přehled o estonském vzdělávacím systému, trhu práce a kariérovém poradenství jsme získali v sídle Nadace pro celoživotní učení a rozvoj INNOVE, kde rovněž proběhly prezentace všech účastníků stáže. Některé zajímavosti z návštěvy tallinského Úřadu práce: • Odhad skutečného počtu nezaměstnaných přesahuje dvojnásobek evidovaných a počítá s tím, že nízká soc. podpora (400 EEK) stejně nepokrývá
35/
náklady na život, takže mnoho obyvatel, zejména mužů, „pracuje v šedé ekonomice“. • Uzákonění Estonštiny jako jediného úředního jazyka postihlo zejména ruské obyvatelstvo (cca 40% obyvatel) staršího a středního věku; Rusové, kteří nezvládli Estonštinu, nemohou pracovat ve státních ani komunálních službách aj. úřadech a stali se sociálním problémem napohled srovnatelným s obtížnou zaměstnatelností Romů v některých regionech ČR. • Mladí evidovaní nezaměstnaní Rusové chtějí prakticky jakoukoliv práci – na rozdíl od mladých nezaměstnaných Estonců, kteří hledají dobře placené zaměstnání, pokud možno manažerské; u mladých evidovaných nezaměstnaných žen je to obráceně: pracovat dělat cokoliv chtějí spíše Estonky, zatímco Rusky hledají reprezentativní zaměstnání (sekretářky apod.). Tartu Vocational Training Centre je centrální (a v oblasti jediné) výcvikové středisko, podobné našim SOU; zde se však profesně vzdělávají i dospělí nezaměstnaní. Oddělení plánování profesní dráhy se podílí jednak na přípravě frekventantů střediska (učiliště), jednak na přípravě budoucí profesní dráhy žáků základních škol. Poradenská činnost, zde provozovaná „pod jednou střechou“, je u nás v ČR rozdělena do dvou oblastí různých resortů: část zajišťují úřady práce, část pedagogicko psychologické poradny. V Tartu Anne Technical House si mohou návštěvníci, děti i dospělí, kromě běžných zájmových aktivit nacvičit na moderním trenažéru i jízdu v podmínkách řady konkrétních evropských měst. Univerzita v Tartu má 11 fakult, nás zajímalo především velkoryse zařízené univerzitní Profesní
Univerzitní budova v Tartu
foto P. Grinniger
centrum pro studenty. Stále více práce má však i Mezinárodní studentské oddělení, neboť přibývá studentů ze Západu. (19 tisíc v průvodcích uváděných studentů je téměř pětina všech obyvatel města). V městečku Põlva jsme se taky nenudili - velmi zajímavá byla návštěva místní základní školy a hospitace ve vyučovací hodině 4. třídy. V rámci přípravy na povolání byla na pořadu profese LESNÍK. Na tuto hodinu příští týden naváže výlet
do lesa, s možností osahat si a vyzkoušet vše, o čem si dnes povídali s paní učitelkou i s mladou „lesničkou“, která jim předvedla a půjčila veškeré pracovní vybavení lesníka. Klima této školy je krásným příkladem vzdělávání v duchu GLOBÁLNÍ VÝCHOVY! Poradenské centrum pro zaměstnání Põlva Vocational Counselling Centre, má jedno z pracovišť v základní škole v ulici
Univerzita v Tartu – sem zavírali studenty, kteří nedodržovali školní řád foto P. Grinninger
Kesk, s jedinou přetíženou, ale dětmi zjevně milovanou poradkyní. Následovalo setkání s třemi patnáctiletými členkami turisticko– přírodovědného klubu, fungujícího při Centru. A nekuřácká samoobslužná restaurace coby školní jídelna má v rámci globální výchovy taky něco do sebe - i kdyby nenabízela tak krásný výhled na místní jezero! Závěr: Během stáže v Estonsku jsme získali přehled o současném estonském poradenském systému - ve školské oblasti i v resortu práce, se zvláštním důrazem na práci s mladými lidmi – přesněji o trendu jeho probíhajícího vývoje. Měli jsme možnost navštívit i různé instituce všech úseků tohoto poradenského systému a setkat se s lidmi zde pracujícími, ptát se a diskutovat. Viděli jsme tak estonské kariérové poradenství (realizované převážně ve smyslu „vedeni“: guidance) v reálných podmínkách, na centrální i místní úrovni. Návštěvy univerzitního Profesního centra pro studenty Univerzity v Tartu i setkání se školskými poradci z pěti dalších evropských zemí jsme využili i k navázání kontaktů mezi univerzitami. Formální osvědčení - certifikát o účasti v programu Guidance and Counselling for Young People in Estonia – proto rozhodně není jediným dokumentem, který jsme si ze stáže přivezli. Získané poznatky nyní analyzujeme a o případných konkrétních důsledcích pro naši univerzitní poradnu budeme informovat někdy později.
36/
Mgr. Zuzana Šefánková, Mgr. Petr Grinninger, Pedagogická fakulta
Evropské informační centrum Jihočeské univerzity EIC JU zahájilo činnost v srpnu 1995 v Českém Krumlově. V lednu 1992 bylo přestěhováno do Českých Budějovic. Z původního informačního a dokumentačního střediska, zaměřeného na problematiku Evropské unie, se stalo centrem, které poskytuje informace o EU, a také zároveň plánuje a organizuje kulturně – vzdělávací a společenské akce. Kromě řady odborných přednášek mohou zájemci navštívit cizojazyčné semináře a besedy, nebo si prohlédnout krátkodobé výstavy. EIC spolupracuje s Jihočeskou univerzitou při pořádání
Německý seminář v EIC
foto I. Šamalíková
akademických konferencí a přednášek (např. Týden španělské kultury - katedra romanistiky, květen 2004; konference „ Nadnárodní dimenze české literatury“ – katedra bohemistiky, září 2004 aj). Organizuje také jazykové kurzy a jazykové metodické semináře pro učitele a studenty JU. Pozornost EIC JU je zaměřena na navazování kontaktů se zahraničními partnery, především s Velkou Británií, Rakouskem, Německem a Španělskem. Vzhledem k umístění v centru města je EIC JU i místem, které dosud navštívila i řada významných návštěv ze zahraničí ( velvyslanci z Velké Británie, Filipín, Estonska, Rakouska, Německa, univerzitní profesoři ze Španělska aj.). Jihočeská univerzita, statutární město České Budějovice a Jihočeský kraj společně podporují a koordinují činnost EIC JU a zároveň i Britského centra, které je jeho součástí. Kde nás najdete: Krajinská 2, České Budějovice tel: 387 314 809 e-mail:
[email protected] www.eic.jcu.cz
Britské centrum EIC JU působí již dva roky
Britské centrum je součástí Evropského informačního centra Jihočeské univerzity, zahájilo svou činnost 1. dubna 2002. Je to jediné centrum tohoto typu v jižních Čechách. Jeho hlavní činností jsou: knihovní služby, anglické semináře, kluby s anglickými spisovateli, přednášky s rodilými mluvčími, výstavy a projekční pásma. Součástí centra je i obsáhlá knihovna (11 tisíc knih a doprovodných anglických materiálů). Britské centrum je jediným regionálním organizátorem mezinárodně uznávaných a celoživotně platných Cambridgeských jazykových zkoušek. Od roku 2004 organizuje BC vlastní intenzivní půlroční jazykové kurzy. Cílem tohoto významného kulturně-vzdělávacího centra je prohlubovat jazykové vzdělání u obyvatel různých věkových skupin se zaměřením na anglický jazyk a Velkou Británii. V centru můžete získat i důležité informace týkající se Velké Británie. BC je podporováno Jihočeskou univerzitou, statutárním městem České Budějovice, Jihočeským krajem a Britskou radou v Praze. Významné osobnosti, které navštívily během dvou let Britské centrum: velvyslankyně Spojeného království Velké Británie Anne Pringle, velvyslankyně Filipín
Návštěva estonské velvyslankyně foto I. Šamalíková Carmelita Rodriguez Salas, velvyslanec Dánského království Jorgen Bojer, velvyslanec Taiwanu Roy Y.Y.Wu, velvyslanec Peru Raúl Patiňo Alvistur, velvyslankyně Estonska Eve-Külli Kala, hornorakouský konzul Mag. Viktor Blanka, ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda, řada univerzitních profesorů, umělců a dalších zahraničních návštěvníků.
37/
V současné době je v Britském centru zapsáno 793 členů. Přednášek a klubů se účastní vždy zhruba 50-60 návštěvníků, a tím je naplněna kapacita centra. Ročně se v knihovně půjčí přibližně 35 tisíc knižních materiálů. Mezinárodní cambridgeské zkoušky v r.2004 skládalo 330 kandidátů. Britské centrum uspořádalo 21 přednášek a seminářů a 57 exkurzí. Quick Placement Test (test na stanovení úrovně AJ) absolvovalo 327 žadatelů. Od září 2004 je naplněn i jazykový kurz. Přehled zajímavých seminářů a přednášek je možné shlédnout v aktuálních informacích a ve fotogalerii na webových stránkách Britského centra www.britskecentrum.cz. Jsou to například: “Animating Literature 2004” – za účasti ředitelky agentury Opening the Book Rachel Van Riel / “British Humour 2004” – Chris Ash / „Using multimedia in the English classroom” / „The challenge of teaching teenagers“ / “What can I do to make you sing?”/ “Australia” – John McAvoy / “History 2004”/ Reading by Roger Robinson – literární večer/ Reading by Levi Tafari – literární večer / “Modern Landmarks in Britain” / “Fun Teaching Young Learners” / “Contemporary British Literature”/ “Multiculturalism and colours of today‘s UK”/ “Za angličtinou do Velké Británie” aj.
Oduma Základy ekologie. V roce 1990 se Viera stává první ředitelkou nově vzniklého Hydrobiologického ústavu ČSAV, tuto funkci zastává až do roku 1998. Je to období velmi úspěšné, neboť HBÚ získává jednak velkou mezinárodní prestiž, řadu národních, ale i mezinárodních grantů, a současně se ústav začleňuje jako garant oboru hydrobiologie do výuky na Biologické fakultě JU. Jednoznačně ku prospěchu nového ústavu se zde již naplno uplatňují Vieřiny specifické vůdčí vlastnosti či jejich zajímavé až nevšední kombinace. Ač nevelká postavou, ale s typickým rázným a dlouhým krokem, je vybavena velkou vůlí a současně relativně vysokým a někdy až překvapivě pronikavým hláskem, kterým cíleně řeší vzniklé situace. Musím přiznat, že nás – někdy „nezbedné chlapce“ – vždy snadno „uřídila“ k obrazu svému při zachování rozumné dávky rozvahy a rozhodnosti. Vždy jsem s
PhDr. Ivana Šamalíková, Evropské informační centrum
Významné životní výročí RNDr. Viery Straškrábové, DrSc. blahopřejeme Dr. Viera Straškrábová se narodila 27. 5. 1934 v Bratislavě, kde také prožila část svého dětství. Po ukončení gymnázia se přihlásila na Biologickou fakultu UK v Praze, kde po absolutoriu v roce 1957, specializace hydrobiologie, pracovala dva roky jako asistentka. Poté přechází jako aspirantka do nově vznikající Hydrobiologické laboratoře v Akademii věd. Po ukončení aspirantury se s vervou a vitalitou jí vlastní pouští do studia dekompozičních procesů v nádržích a jezerech, dynamiky bakterioplanktonu, jeho aktivit a různých metod kultivace a identifikace mikroorganismů z přírodních vod. Počátkem 70. let zakládá oddělení samočisticích procesů v rámci Hydrobiologické laboratoře ČSAV, a právem ji lze považovat za skutečného nestora české mikrobiální ekologie vody. Vede řadu diplomových a kandidátských prací jak na PřF UK, tak i na VŠCHT Praha. Za zmínku jistě stojí i fakt, že práce Javornický & Prokešová (1963)1 byla jedinou prací českých autorů, citovanou v rozsáhlé monografii E. P.
foto archiv autora
pobavením pozoroval (alespoň když se zrovna nejednalo o mne) ten zajímavý přírodní úkaz, když tak malá ženská uměla tak účinně zvládnout o moc větší mužské či dokonce pány v teoreticky vyšším postavení. Když Vieřino silné vnitřní já jí zavelelo: „Teď zabojuj, neboť pravdu máš ty“ – bylo většinou vyhráno, neboť z favorizovaného protivníka se stal jeden z dlouhé řady těch, co se „také přece mohou jednou zmýlit“. My mladší jí snad můžeme pouze závidět onu někdy až neuvěřitelnou dávku vůle, systematičnosti a sloní paměti, monitorující i zdánlivě nepodstatné pohyby různého vybavení v laboratoři, či její nedostižnou cílevědomost, se kterou proniká do velmi vzdálených zákoutí naší malé planety, kde je alespoň větší louže, pliesko, lago, lake či ozero typu Bajkalu. Ne nadarmo byla a stále je členkou
38/
národního komitétu programu MAB a vůdčí silou CZ-LTERnetu. Své organizační schopnosti opakovaně uplatnila jako jeden z hlavních organizátorů již čtyř mezinárodních konferencí – Reservoir Limnology and Water Quality, a také jako editor Proceedings vydávaných po konferenci. Zúčastnila se také příprav programů pro nově zakládanou Biologickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde působila též jako proděkanka a vedoucí Katedry ekologie v létech 1996 -1999. Snad nejspecifičtější oblastí Vieřina výzkumu je studium velmi odlehlých, zejména horských jezer. Je téměř neuvěřitelné, na kolika možných i nemožných místech Evropy a Asie Viera již odebrala své vzorky na mikrobiologické analýzy. Byla hlavním národním reprezentantem v projektech EU – MOLAR a EMERGE, kde odběry a analýzy vzorků z jezer lidskou činností či acidifikací různě dotčených byly hlavní náplní. Velmi rád jsem se některých výprav zúčastnil – byly vždy charakteristické ambiciózními cíli, propracovanou logistikou, někdy až sveřepým přístupem při dobývaní odlehlých míst a naplňování cílů projektu. Ne nadarmo jsme Vieře přezdívali „paní šéfová“ a někdy i obdivně „železná ručka v sametové rukavičce“ - prostě moc jí toho neodolalo, když někam chtěla proniknout a zarazit praporek do země v místech, kde přece ještě nikdo bakteriální produkci nenaměřil! Tak jsme pronikli i do oblastí, kam se člověk opravdu běžně nedostane. Krásným příkladem byla výprava na jezero Øvre Neådalsvatn v pohoří Trollenhaimen. Jezero je vzdáleno asi 3 hodiny ostré chůze horským terénem a po jeho dosažení bylo potřeba dát vysílačkou zprávu, že jezero konečně rozmrzlo a lze ho tedy vzorkovat (to byl konec července!). Po podání zprávy se během půlhodiny objevila helikoptéra, ve které na místě velícího důstojníka neseděl nikdo jiný než naše paní šéfová. Po dosednutí na zem ještě ani nedoběhl rotor vrtule, a Viera již vyrazila ven plná energie dát věcem jasný řád a nás dezorientované a nesamostatné mladíky naučit systematické práci v terénu. Bylo to 10 nezapomenutelných dní v krásné a divoké přírodě opuštěných norských hor se spoustou srandy, měřením hory vzorků a nevšedními zážitky z horské tundry. Některé výkony naší paní šéfové jsou popřením běžných fyzikálních pouček, jako např. čím je cíl bližší geograficky, tím dříve by tam člověk měl dorazit. U Viery je to opačně - čím je cíl vzdálenější (a tím i badatelsky zajímavější), tím spíše tam ona dorazí díky svým širokým a plodným vědeckým kontaktům. Sám, jsa zanícený entomolog amatér, mám velké pochopení pro lidi, kteří rádi dobývají oblasti v horách, kde se dá toulat bez lidí a kam většinou nikdo nedorazí, neb tam ani cesta nevede. Myslím ale, že až zase někde – např. v
Turecku vysoko v horách – budu mít dojem, že jsem tam dorazil jako jeden z prvních Čechů, tak se najednou za vrcholkem hory objeví Viera s batůžkem, v pohorkách a přenoskou na lahvičky – a hned se ozve: „Kaaaaaarlé, tak už máš alespoň ty vzorky odebraný, když tu jen tak lítáš po těch horách…?“ Život se skládá z drobných, ale krásných maličkostí, které však v souhrnu s pílí a cílevědomostí formují velké osobnosti, po kterých je všude vidět spousta promyšlené a smysluplné práce. Tak Ti, milá Viero – za všechny Tvoje „tuhé“ a dobře odchované „CSc. boys“, a jistě mnoho dalších kolegů a známých – přeji pevné zdravíčko, stejný elán a neutuchající vůli a spoustu, spoustu ještě neprobádaných jezer třeba někde na Novém Zélandu nebo v Antarktidě, kam určitě dorazíš v dalších létech. za „Tvé boys“, Karel Šimek Javornický P., Prokešová V., 1963: The influence of Protozoa and bacteria upon the oxidation of organic substances in water. Int. Rev. ges. Hydrobiol. 48: 335–350. 1
Směřujeme k jednotné podobě
www stránek JU
V současné době je vytvářena nová podoba webových stránek Jihočeské univerzity, jejichž autorem je Mgr. Antonín Chadima. Nově se zpracovává analýza struktury webu a metodika publikování. Snahou je prezentovat data podle potřeb jednotlivých skupin uživatelů a rozšíření služeb interním uživatelům. Vylepšuje se také adresářová struktura webu (která je dle nařízení
rektora z 29. 12. 2003 závazná pro všechny subjekty JU) - snahou je důsledné používání angličtiny a odstranění nesrozumitelných zkratek. Technicky je nový web řešen jako portál běžící nad aplikačním serverem Zope (jako alternativy k portálům používajícím javu). Toto řešení je
39/
o mnoho pružnější a modernější než původní statické či PHP stránky, a mělo by jednodušeji umožnit další vývoj webu JU. Ze současných inovací lze jmenovat: oběh dokumentů, role a prává uživatelů, propojení s adresářem všech osob na JU a možnost jejich přihlášení k portálu, internacionalizace veškerého obsahu portálu, katalogizace, indexace a vyhledávání i nad binárními soubory, integrovaný WYSIWYG editor webu, konverze dokumentu, chat a seznam všech právě aktivních uživatelů atd. Barevnost je zvolena na základě design manuálu. S ohledem na náročnost a posloupnost prací na nové podobě stránek, a při plném zachování obsahu stávajících stránek v provozu, předpokládáme dokončení nových stránek do konce konce července t. r. Do budoucna počítáme také s využitím tzv. portletů a portálovych aplikací. Tyto aplikace, metodika a struktura nového webu by se v rámci jednotného prostředí a aplikační platformy pak daly efektivně využít i jinými subjekty JU. -hb-
Karlova, Slezská univerzita v Opavě a Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. V celkovém počtu studentů (necelých 250 tisíc) je to sice jen zlomek, většinou však jde o ty nejchytřejší a nejprůbojnější (v EU vyjíždí alespoň jednou za školní kariéru každý pátý student).“ Pořadí přihlíží k velikosti školy - bylo stanoveno poměrem mezi počtem studujících se zahraniční zkušeností a celk. počtem studentů dané školy v akad. roce 2000/01, 2001/02 a 2002/03. Prvních šest VŠ (z osmnácti uvedených): 1. 2. 3. 4. 5. 6.
UK Praha Slezská univerzita Opava Jihočeská univerzita VŠCHT Masarykova univerzita Brno Univerzita Palackého Olomouc
6 686 679 828 273 1520 845
-hb-
aKTUÁLNĚ
- přečetli jsme v tisku Univerzity a výzkum Hospodářské noviny (ph) přinesly 8. června 2004 obsáhlý článek „Druhý krok reformy univerzit je na stole“. Jeho součástí je tabulka „Univerzity podle kvality výzkumu“. JU je v konkurenci dvaceti zveřejněných vysokých škol na osmém místě: výzkumná dotace na studenta při uvedeném počtu 7 310 studentů univerzity činí 3 546 korun. K hodnotícím kritériím se mj. uvádí: „Ministerstvo poprvé hodnotilo univerzity podle kvality výzkumu a počtu účastníků doktorandských studií. Podle získaných dat pak rozdělilo 838 miliónů jednotlivým školám na tzv. rozvojové programy (viz. 3 546 korun na studenta JU). Ministerstvo a univerzity se rozhodly podpořit výzkum speciální dotací, protože chtějí zlepšit českou vizitku v mezinárodním srovnání. Podle údajů vládní Rady pro výzkum a vývoj mají čeští vědci málo publikací - v přepočtu na tisíc obyvatel byla v roce 2002 česká produkce dvakrát menší než průměr tehdejší EU a třikrát menší než produkce Američanů. Čeští vědci jsou také třikrát méně citovaní než vědci EU a pětkrát méně než Američané.“
Na zkušenou do světa Podle propočtů časopisu TÝDEN (č. 11/2004, článek Útěk mozků a zatuchlí profesoři) „zamíří s kufry za hranice každoročně přes pět tisíc studentů. Ve vysílání svěřenců do studijního exilu jsou nejúspěšnější pražská Univerzita
Statistika z JU K 31. 3. 2004 (tj. poslední uzavřená statistika) na JU studovalo 7 493 studentů ( a 339 studentů mělo k tomuto datu studium přerušené) • v prezenční formě studia : 6 172 studentů (+ 258 přeruš.) • v kombinované formě studia: 1 321 (+ 81) • v bakalářském programu: 2 439 (+ 88) • v navazujícím magisterském 429 (+18) • v magisterském (dlouhém) 4 283 (+159) • v doktorském 342 (+74) V akademickém roce 2003/4 byl největší počet studentů: • ve 2. ročnících - celkem: 2 239 • ve 3. ročnících 1 782 • v 1. ročnících 1 497 JU má bez ohledu na velikost pracovního úvazku 1 259 zaměstnanců, z toho je 667 pedagogických a vědeckých pracovníků. Průměrný věk všech zaměstnanců je 45 let, průměrný věk (pouze u) pedagogických a vědeckých pracovníků je 46 let. Pro akademický rok 2004/5 bylo na JU podáno celkem 11 034 přihlášek ke studiu; volných míst je pro nové studenty „pouze“ 2 533. (Zdroj: Manažerský informační systém)
40/
NÁZORY a POLEMIKA Co zaručeně najdete a co nenajdete v jazykových příručkách Znalost cizího jazyka je pro moderního člověka nepostradatelná. Saháme k učebnicím angličtiny, němčiny, španělštiny a jiných jazyků, abychom zdokonalili své schopnosti komunikovat. Málokdy si přitom uvědomíme, že mimoděk vstřebáváme a upevňujeme si obraz ženské a mužské role, jak nám jej podsouvají texty a cvičení. Nahlédněme do jazykových příruček: do Němčiny pro jazykové školy, Německy s úsměvem, Cvičebnic německé a anglické mluvnice z vydavatelství Polyglot, Peprníkovy Angličtiny pro pokročilé, Italštiny pro samouky J.Janešové, ale i dalších. Obrázky žen a mužů, členů rodiny v textech a cvičeních zprostředkují „typické“ ženské a mužské role. Zjišťujeme, že se ve školských pomůckách s drobnými obměnami objevuje stále tentýž „tradiční“ obraz ženy – pečovatelky, matky a hospodyňky. Typická žena je prodavačka nebo sekretářka. Svůj denní režim, výkon profese a svůj čas podřizuje rodině: ráno připravuje všem snídani, pak odchází do práce. Odpoledne nakupuje, vyzvedává děti ze školky, uklízí, vaří teplou večeři. Koníčky v podstatě nepěstuje (kromě pletení), volný čas nemá: je tu přece pro své blízké. Pokud najde vzácnou chvilku volna, jde do kina nebo na koncert – její kulturní zájmy manžel či partner sdílí jen vzácně. Tato „normovaná“ žena zásadně nedělá kariéru a nezastává vedoucí funkci. Učebnicový muž vykonává dobře placené profese a funkce: je živitel rodiny, povoláním inženýr, technik, lékař, profesor, diplomat. Na rozdíl od ženy jezdí na služební cesty a věnuje se dalšímu vzdělávání. Často pracuje přesčas a chodí pozdě domů. Přesto jej zastihneme také v dílně nebo v garáži; pěstuje sport, chodí na výlety. Po příchodu z práce usedá k televizi a sleduje fotbalový zápas. Domácími pracemi se až na nepatrné výjimky nezabývá, v lepším případě „pomáhá“. Muži jsou v učebnicích spojováni s vlastnictvím nemovitostí, aut, s bankovními službami, stávají se politiky. Téměř výlučně muži řídí podniky. Dcera obvykle studuje střední školu nebo pracuje. Učebnice se shodují v poznatku, že jí nejde matematika, ale snaží se. Píle je ostatně typickou dívčí ctností. Hraje na klavír, učí se cizí jazyk. Ráda nakupuje, pomáhá matce. Baví ji ruční práce, občas sportuje, ráda tančí. Je hezká, má přítele popř. se bude vdávat či čeká dítě. Pokud tíhne ke studiu, touží být učitelkou. V Němčině pro jazykové školy z roku 1993 stojí jen šest názvů povolání ve femininu: prodavačka,
kadeřnice, učitelka, učitelka mateřské školy, švadlena, laborantka. Syn bývá prezentován jako chytrý chlapec. Ve srovnání se sestrou mívá častěji ambice, plány, talent. K jeho zálibám patří elektronika a sport, přičemž knižní ilustrace signalizují rozdíl mezi ženskými a mužskými druhy sportu (krasobruslení versus atletika). Málokdy rád tančí, nikdy se nezabývá baletem. Obvykle míří na vysokou školu technického typu, kterou vystuduje, přestože bývá v učení líný. Volný čas tráví se svými přáteli (zatímco sestra tráví volný čas se svým přítelem). Analýzy ukazují, že jazykové příručky, zejména psané českými autorskými týmy, jsou rezervoárem tzv. tradičních rolí muže-živitele a ženy-pečovatelky. Rovněž ostatní vyučovací předměty včetně přírodovědných a technických, ale i přístupy vyučujících a celá organizace výuky přímo či nepřímo zprostředkují podobný obraz. Jde o koncept, jenž připisuje pohlavím zdánlivě přirozenou, avšak ve skutečnosti sociálně vykonstruovanou ženskou a mužskou roli – gender.
Současně s tím je o něco připravuje: ženám odnímá právo i odvahu vytyčit si zajímavé cíle a jít za nimi, realizovat svůj talent v případné „neženské“ doméně (věda, politika...), pracovat na sebevzdělání, společensky se angažovat. Mužům přikazuje chovat se za každých okolností racionálně, soutěživě, omezit citový život, otcovskou roli zredukovat na vydělávání peněz. Trénuje muže v dravosti a sociální nekompetentnosti. Rozlišuje primární mužskou - veřejnou sféru realizace, a na druhé
41/
straně ženskou-soukromou, jež je hodnocena společensky i ekonomicky níže. Učinili jsme malý pokus: skupině 15 žen jsme uložili přeložit do němčiny a použít ve větách výrazy kuchyň, auto, peníze, inteligence, počítač. Výsledek potvrdil hypotézu o podvědomém vnímání vzorců z učebnic: studentky automaticky spojovaly výraz kuchyň se ženským pohlavím, auto, peníze a počítač s mužským. Výraz inteligence, který by neměl vyvolávat asociaci s konkrétním pohlavím, byl spojován převážně s mužským subjektem. Místo aby školní pomůcky rozvíjely a podporovaly vlohy, zájmy a schopnosti konkrétního člověka bez ohledu na pohlaví, vnucují mladým lidem jediný, tzv. tradiční model ženství a mužství. Podobají se tím malíři, který trvá na tom, aby se malovalo červenou a modrou, a popírá existenci ostatních barev. Na rozdíl od malíře mají učebnice masový socializační vliv, a autorské týmy musejí proto přistupovat k tvorbě pomůcek s vědomím nejvyšší zodpovědnosti. Jaké vzory ženství a mužství v učebnicích najdete: věty jako On se učí a ona plete; Pan a paní Prokopovi mají krásnou dceru a chytrého syna; Karin často sedí v kuchyni, plete a přemýšlí nad problémy; Dnes jsem sama doma a nemusím vařit; Ženy dělají všechno, aby se líbily mužům. Jaké vzory v učebnicích nenajdete: • Stanu se věhlasnou bioložkou jako matka, která je mým vzorem; budu jako ona jezdit do Afriky studovat život pavouků. • Kateřina pracovala jako dentistka ve Švýcarsku, stala se finančně nezávislou a dnes se věnuje už svým zálibám. • Jan vždycky toužil pomáhat lidem, proto se stal sociálním pracovníkem. • Učit děti Martina baví - peníze jsou u něj na druhém místě. • Eva je ředitelkou významné reklamní agentury; zisky investuje do veřejně prospěšné činnosti. • Pavel odmítl nabízenou funkci; dal přednost rodině před kariérou. • Duchapřítomnost řidičky autobusu zachránila životy cestujících. • Tato politička prokázala ve složité situaci víc občanské statečnosti než její stranický kolega. • Soused přišel o místo; rekvalifikuje se a rodinu teď živí jeho žena. • Petra a její přítel se střídají v domácích pracích: jeden týden vaří a uklízí on, druhý týden ona.
Bojíte se e-learningu? Zkuste systém e Amos V současné době je na JU připraven LMS (learning management system) - systém na podporu e-learningových aktivit, nazvaný e Amos /www.eamos.cz/. Tento systém poskytuje nástroje pro tvorbu a správu elektronických vzdělávacích materiálů s různými úrovněmi řízení výuky. Je k dispozici všem pedagogům Jihočeské univerzity, kteří mají o jeho využívání zájem. V případě zájmu o využití tohoto systému kontaktujte správce systému eAmos na Vaší fakultě, nebo přímo Ing. Michala Šerého, vedoucího CTPV (na adrese
[email protected]). -hb-
Výzva! Staňte se na jeden den – 11. 9. 2004 dobrovolnými asistenty zdravotně postižených spoluobčanů KIWANIS KLUB Český Krumlov, ve spolupráci s Jihočeskou univerzitou – Zdravotně sociální fakultou, pořádá dne 11. 9. 2004 DEN S HANDICAPEM – DEN BEZ BARIÉR. Smyslem této akce je na jeden den zpřístupnit součást světového kulturního dědictví – UNESCO - město Český Krumlov a jeho vybrané kulturní památky, návštěvníkům se zdravotním postižením, a to za pomoci asistentů. Asistenty pro tuto akci by se měli stát studenti Jihočeské univerzity. Hledáme 50 studentů ze všech fakult Jihočeské univerzity, kteří chtějí přispět k bourání bariér ve společnosti a cítí morální povinnost těmto lidem pomáhat. Zájemci, kontaktujte prosím Mgr. Petru Zimmelovou, Katedra klinických oborů, ZSF JU tel.: 387 872 968, 607 643 366 e-mail:
[email protected] -hb-
Dr. Jana Decarli Valdrová, Pedagogická fakulta
42/
STUDENTSKÉ
STRaNKY
Aktivity Historického ústavu JU na poli česko-španělských vztahů Již několik let je na Historickém ústavu Jihočeské univerzity soustavně věnována pozornost studiu česko-španělských vztahů v raném novověku. Předmětem výzkumu některých studentů a vědců z tohoto pracoviště jsou jednak hispanika z konce 16. a první poloviny 17. století uložená v českých, moravských a některých zahraničních archivech, jednak prameny, které jsou sice sepsány v jiných jazycích, avšak svým obsahovým zaměřením vypovídají o problematice kulturních vazeb mezi oběma zeměmi. Španělsko ležící na samém konci Evropy se po většinu naší historie nacházelo na periferii českého politického, společenského i kulturního zájmu. Jedinou vážnější výjimku představovalo právě období raného novověku. K nebývalému rozvoji ve vzájemných vztazích tehdy přispěl především nástup Habsburků na český trůn roku 1526. České království se od této chvíle začlenilo do rozsáhlého státního útvaru, který pod vládou španělské a rakouské větve habsburského rodu spojoval podstatnou část tehdejší Evropy. Díky příbuzenskému propojení vládnoucích dynastií pronikaly do českého prostoru mnohé kulturní, politické i duchovní vlivy hispánského světa. Prvním velkým prostředníkem těchto proudů byl panovnický dvůr, kde vedle španělských vyslanců působila celá řada dalších pocházejících ze Španělska osob (diplomaté, dámy z fraucimoru, sloužící, umělci…). Španělská kultura k nám dále prosakovala prostřednictvím příslušníků různých církevních řádů (jezuité, bosí karmelitáni, piaristé, monteserratští benediktini). Nemalý význam měly též kavalírské cesty šlechticů, jejichž kroky často vedly ze střední Evropy na Pyrenejský poloostrov, a jejich sňatky se španělskými aristokratkami. Dokladem úzkých vazeb mezi českými zeměmi a Španělskem v raném novověku je i rodina nejvyššího kancléře Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic a jeho ženy Polyxeny rozené z Pernštejna. Jejich osudy, tak jak je zachytily převážně španělsky psané písemnosti, se staly již na počátku devadesátých let předmětem badatelského zájmu studentů tehdy katedry historie Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity Štěpánky Kutišové a Petra Luttera. Další studie o životě tohoto manželského páru vycházející z výzkumu španělsky psaných pramenů uložených v lobkovickém rodinném archivu v Žitenicích publikoval Pavel Marek z Historického ústavu JU. Stejný autor připravil do tisku česko-španělskou edici jejich vzájemné korespondence. Bude vydána v druhé polovině letošního roku jako první svazek jedné ze dvou řad edičního projektu Prameny k českým dějinám 16. – 18. století
(Documenta res gestas Bohemicas saeculorum XVI. – XVIII. Illustrantia), na jehož vydávání se podílí Historický ústav Jihočeské Univerzity spolu s Historickým ústavem Akademie věd. Celkem 174 dochovaných dopisů lobkovického páru je velice významným pramenem pro poznání pobělohorské doby. Po dlouhá léta však unikaly zájmu českých historiků, neboť jsou, až na jedinou výjimku, psány ve španělštině. Volba tohoto románského jazyka pro osobní korespondenci nejvyššího kancléře a jeho ženy nebyla zdaleka tak překvapivá, jak by se mohlo zdát, a v podstatě vycházela z celkového charakteru lobkovické rodiny. V domácnosti tohoto českého šlechtice a významného zemského úředníka totiž zaznívala španělština častěji než kterýkoliv jiný jazyk. Alespoň v tomto duchu hovoří současné výzkumy osobních písemností jednotlivých členů kancléřovy rodiny. Nejen manželská korespondence Zdeňka Vojtěcha a Polyxeny, ale i dopisy jejich syna Václava Eusebia rodičům jsou téměř výhradně sepsány v tomto jazyce. Není třeba zdůrazňovat, že lobkovický archiv ukrývá celou řadu dalších španělských písemností. Jedná se především o dopisy významných politiků, diplomatů a vojáků, jejichž jména byla spjatá jak se službou císaři, tak i španělskému králi. Setkávání Čech a Španělska v minulosti zaujalo na Historickém ústavu JU i další vědce. V roce 2002 vystoupil Miroslav Novotný na mezinárodní konferenci v Českém Krumlově s příspěvkem shrnujícím vývoj česko-španělských vztahů v 16.- 18. století. Odlišnost české a španělské mentality se stala hlavním tématem článku Důvěra nebo nenávist? Obraz Španěla v korespondenci císaře Leopolda I. s knížetem Ferdinandem z Dietrichšteina, jehož autorem je Rostislav Smíšek. Tímto však aktivity Historického ústavu JU na tomto poli zdaleka nekončí. V následujících letech je plánován podrobný výzkum zpráv španělských vyslanců na císařském dvoře, jež jsou uloženy v Archivo General de Simancas. Od příštího semestru bude navíc zahájena výběrová přednáška zabývající se kulturními a politickými dějinami Španělska ve středověku a raném novověku.
44/
Mgr. Pavel Marek, doktorand, Historický ústav
EVOLUCE náš životní styl Pro úplnost: následující příspěvek zaslal autor Aleš Dufek redakci 29. dubna t. r.; tedy 1,5 měsíce před tím, než v několika seriózích celostátních denících vyšly přinejmenším velmi příznivé recenze na tuto publikaci. Upozornění: v českém jazyce vyšla kniha Jak se dělá evoluce. Autory jsou Zrzavý, J., Storch, D. a Mihulka, S., z BF JU v ČB. Nakladatelství Paseka, 2004. O ní, ale nejen o ní je následující text. http://www.kosmas.cz/ detail.asp?cislo=106850 U široké veřejnosti bylo obvyklé představit si pod pojmem evoluce Darwina, trilobita, film Cesta do pravěku, žirafí krk, člověka a pračlověka nebo boj v přírodě, kde vyhrává ten nejsilnější. Evoluce dala vzniknout člověku a dalším dokonalým druhům, a tím jakoby svůj úkol splnila. Paleontologům už jen zbývá dohledat příslušná primitivnější stadia a je to. Dnes však začínáme evoluci vnímat jinak. Kolem se objevují nové pojmy: kulturní evoluce, evoluční modely, evoluční psychologie, evoluční pokrok aj. V TV dokumentech o přírodě nebo lidech slýcháváme slova: adaptivní, selektivní, přenos genů, sexuální konflikty apod. Chcete mít v těchto pojmech jasno? Pak vězte, že čím je přehled gramatiky pro studium jazyka, tím je kniha Jak se dělá evoluce pro zájemce o evoluci. Hned na začátek bych ji doporučil učitelům, kteří se budou chtít vyhnout podobnému faux pas: Učitelka:„Děti, tohle je Dimetrodon. Ten obrovský hřeben na hřbetě byl potažen kůží a sloužil při termoregulaci jako sluneční kolektor.“ Pepíček: „Aha, tak to se během dne nakláněl na stranu a v poledne se svalil na bok!?“ Nebojte se. Po přečtení první kapitoly o selekci si s Dimetrodonem snadno poradíte. A nejen s ním.
Kresba Aleš Dufek
Teď sledujete v TV harpyji jak přináší k mláďatům na hnízdo olistěnou větvičku s repelentním účinkem. Říkáte si, jak je možné,
že je ten orel tak chytrý? Nebo, to by mě zajímalo, kdo a jakou evoluční báchorku k tomu vymyslí? Zklamu Vás. Žádná bajka nebude. I ostatní příbuzní dravci opatřují svá hnízda olistěnými větvičkami, jen mají tu smůlu, že nežijí v jihoamerickém pralese, kde by mohli najít „repelentní“ stromy. Na tomto příkladu je zřejmé, proč je důležité znát příbuzenské vztahy mezi druhy. Ve 2. kapitole se dozvíte, jak se příbuznost pomocí morfologických a molekulárních metod zjištuje. Stojí za pozornost, že ty samé metody můžete použít při nebiologickém studiu. Např. budete chtít roztřídit Vám úplně neznámé hudební skladby. Morfologická metoda by pak znamenala – zanést nahrávky hudebnímu znalci, on si je poslechne a snad správně roztřídí. Molekulární metoda by znamenala – vzít nahrávky – MIDI soubory – a algoritmem porovnat řetězce bitů (ten člověk, co to bude dělat, může být úplně hluchý). Obě metody by měly přinést shodné výsledky – jazz, rock, klasika (Chopin, Debussy, Bach), všechny skladbičky krásně při sobě dle žánru, jakoby autoři byli studenti, co vzájemně opisovali(pedagogické uplatnění metody zde přímo křičí) a v rámci žánru roztříděné dle autora. I stalo se. Pokud se teď hudebním odborníkům podlomila kolena, tak hlavu vzhůru. Bude hůř. Na řadě je totiž pohled do třetí, triumfální kapitoly s názvem inovace, (aneb) jak zdánlivě nepředstavitelně složité evoluční novinky mohou vzniknout představitelně i jednoduše z věcí, které jakoby byly přichystány dopředu a čekaly až „to“ z nich vznikne. Jelikož nechci vyzrazovat příklady z knihy, popíšu představu, jak mohla vzniknout „složitá“ věc - láska k hudbě. Pláč dítěte, stejně jako určité zvuky, způsobují shodnou fyziologickou reakci popsatelnou jako „mrazení.“ Tato emocionální bolest je doprovázena mj.uvolněním endorfinu (chemická podstata příjemna). Hudba také způsobuje tuto bolest, zvlášť když přidáte decibely a truchlivý text o Vašem životě. Mimochodem, mimino, které mi řvalo včera pod oknem „zpívalo“ svoje „ú-á“ v intervalu malé tercie (c-es). Z malé tercie se skládá molový (smutný) akord. Crazy rock nebo klasika, žádný hit se bez molové tóniny neobejde. Závěr fabulace: Láska k hudbě může mít kořeny v péči o dítě. Všude na koncertech se brečí, mučí a slastně odolává díky endorfinu. Poslouchání hudby je celosvětově rozšířený masochismus. Když je tak rozšířený, k čemu je dobrý? Tak pokud se ptáte takhle, jste patrně adaptacionista (člověk, který si myslí, že všechno, např. i znaménko na kůži, musí mít adaptivní účel) a čeká na Vás nejedno překvapení v kapitole čtvrté – adaptace. Vedle odpovědi na klasickou otázku proč má žirafa tak dlouhý krk (buďte si jisti, že ne kvůli listí) zjistíte, že adaptace není vůbec snadné rozpoznat, natož studovat. Chce to hlavně odvahu. Mě kdyby se někdo zeptal, zda
45/
je pravidelný výskyt mentální retardace v lidské populaci adaptivní, asi bych někam utekl. Nová „alela“ to nemá po svém vzniku vůbec jednoduché, a to i přes její případnou selektivní výhodu. Představte si, že jste jedinec s fenomenální pamětí mezi jedinci průměrnými. Koho se budete při sporu o pravdě dovolávat? Na druhou stranu, vyhladit nějakou „alelu“ z povrchu Země také není snadné (jeden Slavníkovec Přemyslovcům unikl). Každopádně, vznik i zánik nových genetických (informačních) kombinací se okolo nás děje, a o tom jak se to děje s biologickými druhy, je závěrečná kapitola – diverzita. Kořením textu je lehký a vtipný cynismus, vrcholící někde uprostřed knihy. Herakleitovy zlomky stále tiše čekají, abych je někdy pochopil. V knize nenajdete bibliografii, takže nezbývá než doufat, že Vás něco nezaujme natolik, abyste se chtěli dozvědět víc. Ve strohém rejstříku chybí dvě jmenné položky: Gott Karel a Čapek Karel. Naštěstí jsou názvy podkapitol dobře vymyšlené, takže orientace v knize je snadná. Zajímavou memetickou evoluci při čtení knihy. Mgr. Aleš Dufek, doktorand, Biologická fakulta
III. Internationale Tage des deutschsprachigen Studententheaters 21. – 25. 04. 2004 Svět je jeviště, kde se společně setkáváme Die Welt ist eine Bühne, wo wir einander begegnen Toto moto přilákalo koncem dubna do Českých Budějovic celkem 14 skupin z 5 zemí regionu střední Evropy. Publiku byly představeny hry německých dramatiků nebo díla s česko-německým kontextem, např. autorů B. Brechta, M. Frische, T. Bernharda,…. Každá hra sklidila na jevišti aplaus, neboť spojovala přítomné v hledišti. Některé však upoutaly obecenstvo více. K nim můžeme řadit hru „Dívky z Viterba“ od Güntera Eicha. Pod vedením lektora Klause Mika Hübnera nastudovala hru divadelní skupina z jihlavského gymnázia. Jejich výkon zaujal i odbornou porotu tak, že jihlavští odjížděli s jednou z cen. Namítáte, že Vám tato hra ušla, nebo že jste festival nezaregistrovali. Vůbec to nevadí, zvu Vás na jednu z her alespoň prostřednictvím následujících řádků. O čem že ta hra vlastně je? Židovská dívka a její dědeček se schovávají
v Berlíně před gestapem. V ilustrovaném časopise čtou příběh Děvčat z Viterba. Článek pojednává o školní třídě děvčat, jež se ztratila v katakombách Říma (či Neapoli – příběh neupřesňuje). Ačkoliv je našim čtenářům předestřen konec děje, stále se je sužují pochybnosti o osud postav a příběh v jejich myšlenkách nenalézá završení. Sami se pokoušejí vymýšlet různé příběhy a dokončit tak jejich dobrodružství. Azyl bytu paní Wintrové a naprostá izolace od všedního života společnosti vytváří atmosféru sklíčenosti, pesimismu a stísněnosti, jakož i náhlá vzplanutí radosti a naděje. Rozehrává se tak dokonalá, avšak napjatá, psychika katakomb, v níž se odráží kreativní a živá síla představivosti Gabriely a jejího dědečka. I nad osudem těchto postav můžeme pouze spekulovat a vymýšlet tisícero příběhů. Co si o tom myslím jako divák? Hloubka pochopení rolí byla patrná v intonaci hlasů všech rolí neherců, což určitě ovlivňovalo porotu při jejím rozhodování. Ceněna byla také psychologie scény a podání. Zalíbilo se, že amatérští herci v myšlenkových strukturách promlouvali k obecenstvu nenuceně. Zpracování původní rozhlasové hry Güntera Eicha z r. 1953 se vyznačovalo zachováním hodnot jazyka v dialozích i monolozích, i když byl nucen přepis textů pro gymnasisty. Úpravu textu však obecenstvo vnímalo velice pozitivně, neboť přispívala k všeobecnému porozumění. Slovo o festivalu od Klause Mika Hübnera, lektora jihlavského Gymnázia Účast na III. mezinárodních dnech německy mluvícího studentského divadla přijala naše divadelní skupina Theater Deutsch Gymnasium Jihlava, abychom představili naši práci širší veřejnosti. Chtěli jsme se také porovnat s ostatními divadelními skupinami, hledat u nich inspiraci, nápad. Při uvedení hry „Dívky z Viterba“ na jevišti Studentského univerzitního divadla jsme se společně usnesli na tom, že se jednalo zatím o naše nejzdařilejší provedení této hry. Při každém vystoupení studenti hrají pro potlesk publika a pro vlastní zábavu. Nedoufali jsme proto, že bychom mohli být nějak oceněni. Chtěl bych poděkovat studentům ze Studentského univerzitního divadla za jejich ochotu a přístupnost. Náš průvodce a jeden z organizátorů studentského festivalu Marian Bradáč se o nás velmi dobře staral. Jak to vidí studenti z Gymnázia Jihlava? V kroužku Theater Deutsch jihlavského gymnázia může hrát každý, kdo má chuť se naučit text v němčině a nebojí se ho interpretovat před publikem. Herectví se stalo pro každého z nás novou zkušeností, protože správný herec se musí umět propojit s představovanou rolí.
46/
Amatérskými herci jsme se stali až tehdy, když jsme postavám dali část ze sebe, svých emocí. Věk děvčat z Viterba se pohybuje mezi 16 – 18ti lety. Reprezentují mladé lidi, jejich nespokojenost, spontánnost, prudké překoty nálady, ale také se už objevuje schopnost být odpovědný za své činy a nést následky. Nejtěžší scénou pro postavu jedné z viterbských dívek bylo sehrát vraždu. Právě v této postavě se soustřeďuje nejvíce rozporuplností mladého člověka. Náročnost rolí vidíme také ve střídání nálad pesimismu a optimismu. Ve hře jsou neustále propojovány dějové roviny berlínského bytu paní Winterové a římských katakomb. Stále je pokládána otázka: „Budou naši hrdinové zachráněni nebo zemřou?“ Divadlo nás hrát baví a chceme nadále pokračovat. V současné době rozpracováváme pod vedením našeho lektora Klause Mika Hübnera další hru. Pro její náročnost ji hodláme převést do videoprojekce. Po posledním střihu rádi zveme každého z Vás k její prezentaci. Co ještě dodat? Interpretace hry „Děvčata z Viterba“ zvyšuje nejen znalosti studentů, ale i prestiž tohoto jazyka v jihlavském regionu. Lze jen poukázat na to, že v jihlavském jazykovém ostrovu již od prvotního osídlení žily stovky lidí různého sociálního původu užívající němčinu jako základní komunikační jazyk. Dnes si uvědomme, že němčina patří jedním z hlavních a největších jazykových skupin v EU. Právě mladí lidé jsou díky jazykům otevřenější, a tak i schopni prosazovat své názory v EU a hlavně je dovést do konce různými projekty. Odborná porota: Ex-velvyslanec České republiky pan František Černý Kulturní manažerka Geothe-Instituts v Praze paní Anja Kraus předsedkyně sdružení Ackermann-Gemeinde paní Helena Fáberová Rozdělení cen: Theatergruppe EGZ (Ein großer Zufall), Olomouc: Kleider machen Leichen (Herbert Berger) Prorota ohodnotila výkon těchto divadelních skupin na stejné úrovni: Gymnasium Na Pražáčce, Praha: Die unglaublichen Illuzinationen des Ernie Frazer (Alan Ayckbourn) Theater Deutsch, Jihlava: Die Mädchen aus Viterbo (Günter Eich) Cena publika: DreamerGang – MusikTheaterBerlin, Berlin: Träume (Günter Eich) Oceněním skupin je možnost účasti na Deutschlehrertagen pod patronátem Geothe-Institutu.
Hlavní sponzoři festivalu: Deutsch-Tschechischer Zukunftsfonds Robert Bosch Stiftung : Lektorenprogramm der RBS v střední a východní Evropě Pivovar Třeboň Firma DND České Budějovice Jihočeská univerzita České Budějovice Marian Bradáč, student, Pedagogická fakulta
C. K. HÚJU
letos nabídla… Historický ústav Jihočeské univerzity nabídl v letošním roce dvě exkurze - exkurzi zahraniční a českou. Zahraniční exkurze se konala dříve, od 13. – 20. 4. , jejím cílem byly barokní památky na území dnešního Španělska s malým zastavením ve Francii. Exkurze po Moravě se konala od 10. – 14. 5. a týkala se jak renesanční, tak barokní doby. Zahraniční exkurzi zajišťoval PhDr. Miroslav Novotný a PhDr. Josef Grulich, Ph.D., pro něž to nebyla první odborná zahraniční exkurze, neboť již takto vycestovali mnohokrát. Jako první jsme navštívili poutní místo v Monseratu a celá cesta skončila na dalším známém poutním místě - a to v Lourdech. Mimo těchto dvou lokalit jsem navštívili Barcelonu, Zaragozu, Toledo, Madrid, El Escorial, Santa Cruz de Valle, Valladolid, Burgos, Bilbao, San Sebastian, St. Jean de Luz, Biaritz a Bayonne. Ač jsme měli možnost vidět světoznámou galerii Prado, kterou jsme vnímali jako „perlu“ na naší cestě, přesto nám na ni zbylo velmi málo času. Mě osobně zaujal nejvíce Santa Cruz de Valle, kde se nachází památník obětem španělské občanské války a monumentální bazilika vystavěná za vlády generála Franca, v níž je on sám pochován. Ocenil jsem, že jsme měli možnost volby, zda navštívit mořské akvárium v San Sebastianu nebo galerii moderního umění v Bilbau. Jak myslíte, že hlasování dopadlo? Cestu po střední Moravě odborně zajišťoval Mgr. Zdeněk Bezecný, Ph.D. a PhDr. Josef Hrdlička, Ph.D., byla to jejich zatím druhá společná exkurze (těšíme se na další!). Začali jsme v židovském městě v Třebíči a skončili jsme v brněnském krematoriu. Abychom uvedli věc na pravou míru – toto krematorium je pozoruhodnou funkcionalistickou stavbou ze 20. let 20. století a zajímalo nás z hlediska dějin umění. Navštívili jsme Třebíč, Slavkov u Brna – zámek a Mohylu míru, Bučovice, Prostějov, Plumlov, Olomouc, Svatý Kopeček, Tovačov, Kroměříž a Brno. Všichni účastníci byli nadšeni bučovickým zámkem, kde se nachází unikátní nástropní malby, např. Zaječí sál. Nezapomenutelným zážitkem je
47/
též zamčení několika studentů na plumlovském zámku… Na obou exkurzích se nám stal největším nepřítelem čas a počasí. Dáváme přednost poklidnému a důkladnému prohlížení památek, chceme si je osahat, prožít a také patřičně vyfotografovat. O kvalitě nabídnutých exkurzí svědčí letošní nebývalý zájem studentů – škoda že se nás do autobusu vešlo tak málo. Těšíme se na další exkurze kamkoliv, pojedeme s HÚJU i do pekel. Martin Hadrava, student 3. ročníku kulturní historie (účastník obou exkurzí), Klára Dvořáková, studentka téhož oboru a ročníku (účastnice moravské exkurze), Historický ústav
http://www.student.jcu.cz/ index.php Na těchto www stránkách najdete Studentský web JU, sloužící komunikaci mezi studenty. Jeho redakce pod vedením administrátora Martina Dudy hledá nové spolupracovníky. Náš časopis je se Studentským webem v kontaktu, uzší vzájemná spolupráce bude rozhodně vítána.
Mark Camoletti versus
studenti Jihočeské univerzity Marc Camoletti - nejúspěšnější francouzský komediální autor 60. let, pokračující autor francouzské bulvární frašky, zamířil do Českých Budějovic! K opětovnému nastudování svých zdařilých komedií si vybral studenty Jihočeské univerzity, protože zcela objektivně uznal, že jenom oni (opravdu jenom oni), splňují patřičné parametry mistrových mistrných komedií. Posuďte sami: Marc Camoletti píše brilantní komedie, které si nekladou jiný cíl, než pobavit diváka. Studenti Jihočeské univerzity studují podobně brilantně (brilantní komedie), takže pro ně není zatěžko pochopit Camolettiho záměr a úspěšně baví – nejen diváky v SUDu.
Mark Camoletti kultivovaně oživuje neselhávající principy francouzské bulvární frašky. Má mimořádný cit pro vtip, situační a slovní komiku. To vše je vlastní také studentům, zejména Jihočeským, kteří toto geniální nadání vlastní tvořivosti objevili – díky Sudu a díky Sudu se rozhodli také tuto aktivitu dále rozvíjet a naplňovat. (Nikdy ale ne na úkor svého studijního času!). Mark Camoletti umí vytvořit zajímavou zápletku a najít vtipné rozuzlení, neobává se ani jiného druhu pikantérie. V pikanterii si Jihočeští studenti libují obvzláště. Také vtipné rozuzlení těchto pikanterií je jejich specialitou a že těch pikanterií není málo! Každá zajímavá zápletka je v posledku k užitku – student je nucen k rozřešení této zápletky užít moudré univerzitní teórie. Daří se mu to? Nedaří? Navštivte SUD a uvidíte sami! Hra „A do pyžam!“ byla inscenována poprvé 7. prosince 1985 v divadle Michel v Paříži. Režíroval jí sám autor a inscenace dosáhla 900 repríz. Záznam inscenace vysílala francouzská televize. Hra byla mnohokrát přeložena. V Londýně se hrála s velikým obrovským úspěchem více než 400 x. V SUDu se hrála s velikým obrovským úspěchem /pod režií Martina Hrušky z Jihočeského divadla/, více než 10x. Doposud tuto inscenaci nevysílala žádná televize.
48/
Terezka Původní hru Lenky Lagronové „Terezka“ nastudovaly studentky Teologické fakulty pod režijním vedením Jiřího Šestáka. Terezka - zdrobnělina jména Sv. Terezie, je půvabné divadelní představení zachycující krátké okamžiky Terezie, z jejího řeholního pobytu v klášteře Karmel.
nebylo. Bylo by to jako kapka vody v žáru ohně. Magdaléna: Jenže vy jste žádný hřích neudělala. (Tereza začne znovu zpívat, objeví se Anežka, Magdalena uteče). Anežka: Tu nám přece zpíval tatínek. Copak tys nečetla ten dopis? (Anežka se vrací). Au. Bolí. Obě střídavě: Terezko! Anežko! Terezka: Mohla bys mi sem položit ruku? Anežka: Co to je? Terezka: Srdce. Tatínek umřel, viď? Anežka: Ano. Zvuk: Hospodine, mé srdce se nevypíná, nevyvyšují se mé oči, neženu se za velikými věcmi, pro mě nedostižnými. Spíš jsem uklidnil a utišil svou duši, jako dítě na matčině klíně, jako dítě, tak je má duše ve mně. (ukázka z textu)
Klapka 1 – účel SUDfilmu:
V hlavní roli Taťána Součková
foto K. Peroutková
Magdalena: Počkejte. Zůstaňte tu, prosím. Já mám strach. Bůh se na mě zlobí. Pomozte mi, prosím, prosím, prosím. Pomozte mi. Terezka: Pojď ke mně! Pojď ke mně. (Sedne si a zpívá). Fais dodo, calin moc petit frére, fais dodo, t´auras du lolo. Tohle nám zpíval tatínek, když nás houpal na kolenou. Magdaléna: Vás houpal tatínek na kolenou? Terezka: Vás ne? Magdaléna: Ne. Terezka: Bůh není takový jak si myslíme, není Magdaléno. Kdybych udělala všechna možná provinění, všechny hříchy světa a kdybychom je vzaly a hodily je do jeho milosrdenství ... nic by to
Pravidelné týdenní projekce filmů jsou určené studentům, za účelem rozšíření znalostí v oblasti filmového umění. Všechny filmové ukázky jsou doplněny stručnou recenzí filmu, profilem režiséra, příp. krátkou retrospekcí celé tvorby, filmové téma je vybíráno dle své aktuálnosti a zajímavosti na každý měsíc. Snažíme se také o podporu studentského amatérského filmu možnost prezentace vlastních autorských prací při každém semináři – dílo uvedeno jako krátký předfilm. SUDfilm měl také možnost několikrát uvítat pedagogy a studenty z Filmové fakulty AMU Praha, kteří přijeli na diskusní prezentace svých ročníkových prací. Klapka 2 - naplnění činnosti: Doposud bylo realizováno 50 filmových projekcí, tématicky zaměřených: Film a náboženství, Film a válečný konflikt, Film o filmu, Monthy Python, Film a škola, Španělský film, Kultovní film, Film a hudba, Severská kinematografie, Filmy Alfreda Hitchocka, aj. V prostorách SUDU v Hroznové ulici byla také uskutečněna filmová přednáška Jiřího Menzela: Film a groteska. Studenti realizující tyto představení jsou veskrze absolventi filmového semináře p. Borise Jachnina. Filmový seminář bylo doposud možno realizovat
49/
jen díky ochotě a vstřícnosti Pedagogické fakulty (Doc. Stuchlíková, Ing. Šerý, AV studio), kteří ochotně umožnili využívání audiovizuální učebny. SUD potřebnou techniku nevlastní, disponuje pouze dobrovolnou prací svých studentů. SUDfilm je činnost nevýdělečná, vstup je dobrovolný. Klapka 3: - reklama: Ačkoliv na Pedagogické fakultě je klidné zázemí pro veškeré aktivity SUDfilmu, trvající snahou je přemístit filmové projekce do stálých prostor SUDu v Hroznové ulici. SUD se všemožně snaží o získání finanční dotace, potřebné ke kvalitnímu zajištění projekcí. Máte-li kontakt, informaci, či radu k rozřešení tohoto úkolu, kontaktujte nás prosím na www.divadlo.sud.cz. Děkujeme. Karolína Peroutková, studentka, Teologická fakulta
Názory, polemika: Reforma ubytování Autor následujích řádků úvodem sdělil: …“Rád bych Vám zaslal několik postřehů k reformě ubytování. Složil jsem pouze do textu názory studentů, tak jak plynou v dění okolo člověka. Nejsou míněním mým, i když s některými souhlasím.“ Reforma ubytování je všeobecně vnímána jako nehorázný zásah do financí studentstva. Tento názor ve většině zastávají jak ti studenti, kteří bydlí na koleji, tak ti, kteří si sami vybrali privát nebo jsou nuceni na privátě žít. Právě této třetí a nejpočetnější skupině by měla proklamovaná reforma pomoci. Jestliže však skutečně ulehčí jejich situaci, nejsou sami schopni posoudit, a snad z budoucích nejistot se kloní k současnému konzervativnímu stavu. Obavy jsou na místě. Pokud dojde k úpravě kolejného, zcela podle tržních vztahů lze čekat i „narovnání“ cen za priváty. Pro majitele bytu, nebo příp. nemovitosti, není problém zavolat na správu kolejí nebo vyhledat na www-stránkach cenu za ubytování, a pak vůči daným cenám požadovat částky za nájem. Zároveň všichni víme, že za většinu privátů se platí více než za koleje. Podpora plynoucí z reformy se neefektivně rozplyne. Mimoto se na trhu s priváty objeví nový segment, pro něhož je bydlení základní potřebou pro uskutečnění studia, ale zároveň doplácejí na to, že studují. Navážeme-li ještě dále, tak ubytování je jednou z základních hodnot z Maslowy pyramidy. Navýšené účty za ubytování budeme muset
vyrovnávat všichni. Každá nová situace nese s sebou i novou reakci. Někteří se odhodlají a většina bude muset vícekrát do měsíce vyrazit na brigádu. Potažmo vzato neubude historek o tom, jak na té které brigádě na Vás dělal „nějakej dědek nebo babka ksichty“, kolikrát za směnu jste museli vytrpět za každou větou slova „ty v..e“, „ty p..o“, nebo jak někdo viditelně jednodušší si na Vás vyskakuje, nebo jak Vás „strejda, ale i teta vedoucí“ celou směnu osahává, a proto u Vás pořád „oxiduje“. Zvlášť po noční je perfektní jít přímo do školy. Musíte tam na tom cvičení být, protože vybrat si to „áčko“ bude vhodnější v pozdější době. Úbytku volného času studenta ovlivní i druhotně jiné subjekty, jak ty co poskytují zábavu, tak ty co točí svoji činnost okolo vzdělávání. Ti, kdož prošli nějakým tím konkurzem nebo studují obor, kde by se hodilo mít nějaký ten mezinárodně uznávaný „papír“, často chodí do různých kurzů. Kdo z vás už něco takového absolvoval, tak dovede posoudit rozsah časového i finančního nároku. Semestr nám uplynul a my konečně objevíme dorovnávací příspěvek na účtu. Malinko zhatěný inflací, bankovními poplatky a jinými ekonomickými vlivy, ale jsme za něj rádi. Už jenom proto, že jsme si ho poctivě vystáli na sociálce a vyhráli bitvu s milou úřednicí a jejími kulometnými otázkami: „A co chcete, Vy?, a ještě lepší jsou odpovědi: „My jsme si to nevymysleli?“. To už nebude tak těžké, protože leckterá duše už je pro ony situace vycvičena od studijních referentek. K reformě ubytování panuje rovněž obecně rozšířený názor, že účetnictví a finanční toky správy kolejí se tím stejně neulehčí. Naopak koleje se otevřou i pro ty, kteří budou schopni platit a bydlet celý rok bez sociálních nároků. Pokud by se tato hypotéza ujala reálně jen jedním procentem, bude to vždy na úkor jednoprocentního sezónního studenstva. Na jediném se vesměs shodujeme, že pokud reformu, tak praktickou a dotaženou do konce. Nechceme další nedopletený svetr, ze kterého za dva roky vyrosteme. A bude se přeplítat zas jednou párané. -MHB- student JU
50/
V příštím čísle...
...V Ptáčkově tvorbě se snoubí jak schopnost dostát vysokým nárokům fotografické klasiky, tak talent (hegelovsky řečeno tvůrčí úloha raba v zápase s mocenskou nadvládou pána) nepřestat na dosaženém a otevírat další možnosti objevování nového. Toto potvrzení starého, jež z Ptáčka činí klasika, a zároveň vyznačení nového, jímž se vřazuje do společenství neklidných hledačů, vyzařuje ze všech jeho fotografií... M. Janata
