DĚJINY FILOZOFIE. prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc

DĚJINY FILOZOFIE

prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. 1.

Literatura G.W.F.Hegel: Dějiny filozofie I, II, III. Academia, Praha 1965-1974 B.Russel: History of Western Philosophy. 1965 E.Rádl: Dějiny filozofie I, II. Votobia, Praha, 1999 H.J.Störig: Malé dějiny filozofie. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl. 2000 2.

R.Falckenberg: Dějiny novověké filozofie, 1898 W.Tatarkiewicz: Historia filozofii I, II, III. 1968-71

A.Kenny: Stručné dějiny západní filozofie R.Scruton: Krátké dějiny novověké filozofie W.Röd: Dějiny novověké filozofie. Praha : Oikoymena, 2001.

3.

I.P.Mc Greal (ed): Velké postavy západního myšlení. 1999 U.Nicola: Obrazové dějiny filozofie Antologia z diel filozofov. I-IX L.Benyovszky a kol.: Úvod do filozofického myšlení

4.

Periodizace vývoje filozofie Starověká filozofie IV.stol. po Kristu antická – řecká římská Středověká XII., XIII.stol.

Renesanční XIV., XV.stol. Novověká XVI.?,XVII.stol. Soudobá polovina XIX.stol.

5.

Antická filozofie řecká: Předsokratovská „klasického“ období helénistická

římská: ranná pozdní – počátky křesťanství 6.

Středověká arabská ţidovská ranná vrcholná scholastika pozdní

7.

Renesanční Marsillius Ficinus 1433-1499 Nicolo Machiavelli 1462-1527 Desiderius Erasmus (Rotterdamský) 1467-1533 Giordano Bruno 1548-1600

8.

Renesance Novověká

Pietro Pomponazzi Mikuláš Kusánský Bernardinus Telesius 1462-1524 1401-1464 1508-1588

René Descartes Francis Bacon 1596-1650 1561-1626 9.

Základní pojmy 1: Ontologie – nauka o bytí Gnozeologie – teorie poznání [agnosticismus – popírání moţnosti poznání] epistemologie – (episté – vědění) teorie (vědeckého) poznání noetika (nus – rozum) teorie (racionálního) poznání metafyzika – prvotní filozofie (ta meta ta fyzika)

10.

Základní pojmy 2. contemplace – myšlení nezávisle na předmětnosti opak: předmětné myšlení ratio

=

prostý předmětný rozum

intelectus = vyšší typ rozumu schopný teoretického myšlení

11.

Základní pojmy 3. universalia druhů)

=

obecné pojmy (názvy rodů,

nominalismus =

universalia sunt nomina sunt flatus vocis

realismus

universalia sunt realia

=

aristotelismus – nominalismus – logicismus platonismus - realismus - psychologismus

12.

Před (mimo) řecké filozofické myšlení

Indie:

Védy (3.-1. tisíciletí před Kr.)

Dţinismus:

Mahavira Vardhama (6.st. před Kr.)

Buddhismus: Siddhartha Gautama (asi 563-483)

13. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

ČÍNA škola jin a jang (6.st. před Kr.) dtto

Konfuciova mohistů legistů cesty a síly TAOISTŮ


Řecká (antická) filozofie Předsokratovská Klasická Helénistická Filozofie v období Říma


(Proto filozofie) Hesiodos (asi 7 stol. př. Kr.) Akusiláos Ferekýdes Epimenidas z Syru


Míletská škola – (hylozoismus) Tháles (640-562) stoicheion arché Anaximandros (611-546) apeiron Anaximenes (585-524)


Herakleitos z Efesu (540-480) Pantha rhei Kratylos


ELEATE Xenofantés z Kolofonu (565-470) Parmenidés z Eleje (540-470) Zénón z Eleje (okolo 460) Melissos ze Samu (okolo 440)


APORIE Dichotomie Achilleus Letící šíp Stadion


Pythagoras ze Samu (asi 582-500) O výchově Mystika čísel

O správě obce O přírodě


Alkmaion z Krotónu (asi 1. pol. 5. stol.) starší:

Epicharmos (550-460) Archýtos (5. stol.)

mladší:

Hippasos (5/4 stol.) Filolaos (asi okolo 440) Eudoxos (asi 407-357)


Empedokles (484-424) 4 ţivly Anaxagorás (500-428) počátky pluralismu


ATOMISMUS Leukippos (asi 500-440) existují jen atomy a prázdno Demokritos (asi 460-370) atom: velikost tvar uspořádání poloha

impuls: jeden atom od druhého - striktní determinismus - nahodilost = míra (naší) neznalosti 24. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Společenské myšlení Ideal: - řecký městský stát - Individualita limitní „výjimečnost“

Diogenos Laertios 156 knih (prací) z toho „6“ matematických!

„Dobro nelze přikázat“ -vynutit-


KLASICKÁ FILOZOFIE Sofisté (sofos – moudrý) starší: Gorgiás (483-373) - nic není - je-li něco, nelze to poznat - lze-li něco poznat, nelze to sdělit


Prótagorás (481-411) Člověk je mírou všech věcí - jsoucích, ţe jsou - nejsoucích, ţe nejsou Hippias Prodikos Antifon


mladší: Trasymachos Kritias Alkidamás Lykofron Polemon

(1. pol. 5. stol.) přirozený řád x norma všichni jsou si „rovni“ spravedlnost = prospěch silnějšího


Sofisté = učitelé moudrosti Učí: retoriku (dialektiku, eristiku) Historii, „zákony obce“, (politiku) Filozofie („souhrn“ vědění) „slabší důvod učinit silnějším“ Obecně: všemu co je člověku uţitečné! Největší hrozba demokracie = neznalost, nevědění


Sokrates (469-399) centrum zájmu člověk – etika subjekt filozofie:

etika logika fyzika


Daimonion = svědomí dobro = ctnost základní ctnost

=

mravnost spravedlnost

ctnost je výsledkem poznání (sebepoznání) metoda: dialogu – ironie = spory v argumentaci maieutika indukce - abstrakcí definice = fixace „obecného“ v pojmu 31. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Klasifikace státních forem Monarchie Tyranie Aristokracie Plutokracie Demokracie

zemědělství posiluje, řemeslo a obchod ruší řád a „pořádek“


Platon (427 – 347) - akademia díla: Obrana Sokrata Ústava Zákony

Listy

Dialogy (34/27)

Hostina – (symposion)


Čtyři „etapy“ vzniku dialogů 1. Euthyfron, Protágoras, Nenon 2. Kratylos, Faidon, (Symposion) 3. Faidros, Theaitetos, Parmenides 4. Sofistés, Filébos, Timaios, Kritiás


Idea – jediné „reálné“ (skutečné) bytí Smyslově dané – „zdánlivé“ bytí - odvozené, napodobenina, stín

Obecné = jediné pravdivé pravé podstaty


Poznání:

Podobenství o jeskyni:


Ideální stát: - „přesný“ počet obyvatel (svobodných občanů) duše Vládci (filozofové) – rozumová Stráţci (vojáci) – vůle, ušlechtilá vášeň Výrobci (rolníci, řemesla) – smyslnost, pudovost


Pořadí státních forem: Aristokracie – rozum Timokracie – vůle, síla Oligarchie – obchod, lichva Demokracie – lid – pudy – nešlechetnost Tyranie – jedinec


Vzdělání: pro stráţce: gymnastika, čtení, psaní, hudba aritmetika, geometrie, astronomie teorie hudby (do určitého stupně) pro vládce: předcháející – bez omezení filozofie, dějiny (zákony)


Umění: - není důstojné pro občany - „napodobenina napodobeniny“ - Oprávněnost: sluţba upevnění státu ale: teorie umění, estetika „není“ umění


Malé sokratovské „školy“: Xenofón (asi 425-354) Vzpomínky na Sokrata Symposion (Hostina) Anabasis (Kýrova) O Kýrově vychování


Oikonomikos – jak spravovat otroky a hospodářství

první práce o ekonomii


Další „školy“ Megarská: Eukleides Eubulides (z Milétu) Stilpón Elidsko-eritrejská: Faidon z Elidy Menedémos z Eritreje Kynická: Antisthenes Diogenes ze Sinopé Kyrenská: Aristippos z Kyreny Theodorus 43. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Aristoteles 384 – 322 ?

367- Platonova ak. (asi 20 let)

343 – Makedonie, Pella Lykeon – Atheny 323 - Euboia


Dílo Metafyzika – Proté Philosophia (prvotní – vlastní – fil.)

Fyzika(y)

-

O nebi O vzniku a zániku Meteorologika O vzniku zvířat Zkoumání zvířat


Společenské vědy • Politika • Etika Nikomachova • Etika Eutydemova • Retorika • Poetika


Organon - kategorie • O vyjadřování

• První analytiky • Druhé analytiky • Topiky • O sofistických důkazech


Ontologie Prvotní látka - neurčitá - potence

skutečnost

není „jsoucnem“


čtyři „ţivly“ (prvky)

čtyři „vlastnosi“

- Oheň (teplé a suché)

vlhké

- Vzduch (teplé a vlhké)

suché

- Voda (chladné a vlhké) - Země (chladné a suché)

teplé suché


První „podstaty“

= individuální věci

Druhé „podstaty“

= „jedinečné“ = druhy, rody obecné

„jedinečné“ - spojení: „látka“ + „forma“


Podstata (úsia) essentiá Základ všeho „jsoucího“


Pohyb „Fyziky“ = samopohyb X „Metafyzika“ = „první hybatel“ - pohybuje, ale není pohybován!


Změna: podstaty? (pohyb)

kvantity kvality místa (prostoru)

ale: podstata = neměnné uprostřed změn (pohyb podstaty jen zdánlivý)


Pohyb: v prostoru – nezávislém na tělesech v čase –

„předcházející“ „následující“


Příčina – causalita (kauzalita) -

látková

-

formální (forma)

-

účinná (působící)

-

konečná (účelová) (causa finalis) „účel“ - entelecheia 55. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Poznání (gnozeologie) „O duši“ – („Peri psycheos“)

stupně: - počitek

duše – vegetativní (rostliny)

- představa

- smyslová

- zkušenost

- rozumová

- (umění) věda mínění – doxá epistémé – vědecké poznání 56. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

logika – metodologie Klasifikační - zákon:

vyloučení „třetího“

teorie

„sporu“

„sylogismu“

„negace negace“ „reductio ad absurdum“


Theoria Dva stupně: -

„předmětné“ myšlení

-

„contemplace“ abstraktní myšlení

Praxis -

hmotná tvorba – niţší stupeň (nikoliv „jakákoliv práce“)

-

správa společenství „věci obce“


Společnost – stát člověk = „zoon politikon“ Společnost = (tři vrstvy) - velmi bohatí - střední - velmi chudí Stát

=

spojení lidí za účelem dosaţení blaha 59. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Typy státu: dobré monarchie aristokracie politea

špatné tyranie oligarchie demokracie

Účel státu: - Zajistit maximum štěstí pro většinu lidí (svobodných, majetných). - Zabránit „nadměrnému“ hromadění majetku. 60. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Morálka (etika): Ctnosti: Dianoetické - rozumové - intelektuální - formované vzděláním Etické - spojené s „charakterem“ - předávané „socializací“ - „zvykové“ 61. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Důstojný ţivot: Praktický -

naplněný „politickou“ činností

Teoretický (vyšší) - naplněný „rozumovou“ aktivitou, intelektem 62. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Umění: -

Je

„napodobením“

skutečného,

jednotlivého,

ale postihuje podstatné souvislosti (obecné) v konkrétním, jedinečném („první“ podstaty).


Helenistická filozofie Peripatetická: Theofrastos

Eudémos z Rhodu Stratón z Lampasku Androníkos Rhodský (druhá třetina 1. stol. před Kr.)


Akademie: Polemon Krantór ze Soloi

Arkesilaos Karneadés


Epikureismus (atomismus): Epikuros (342 - 271) Návaznost na Demokrita -

pohyb „parenkliticky“

-

důraz na jasnost a přesnost pojmů


V centru pozornosti: Etika: nejvyšší blaţenost: - uspokojení přirozených potřeb - dosaţení duševního klidu – ataraxiá - a štěstí - eudaimoniá


V centru pozornosti: Etika: nejvyšší blaţenost: Hedonismus

-

uspokojení přirozených potřeb

-

dosaţení duševního klidu – ataraxiá

-

a štěstí - eudaimoniá


Stoicismus (řecký) Zénón z Kitia (336 - 264) Chrysippos ze Soloi (280 – 207) etika – jádro „ctnost“ logika - „implikace“ - usuzování


Kynická filozofie Antisthénes (446 – 366) Diogenes ze Sinopé (404 – 323) Krates


Pyrrhon z Elidy (360 – 270) 10 „tropů“ (tezí) zpochybňujících poznání smyslového i rozumového „Zdrţíme-li se veškerých soudů o věcech, dosáhneme trvalého a nerušeného klidu.“


Eklekticismus (2. stol. př. Kr.) Filón Antiochos Boéthos ze Sidónu Xemarchos


Římská filozofie Ekleticismus (Marcus Tullius Cicero) Stoicismus Epikureismus (hedonismus) Skepticismus Neoplatonismus počátky křesťanského myšlení (filozofie) 73. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Eklekticismus Marcus Tullius Cicero (106 – 43) (Ecyklopedismus) Díla:

O povaze bohů

- De finibus

O osudu O povinnostech 74. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Stoicismus Seneca (4.př.Kr. – 65 po Kr.) Epiktetos (50-138) Marcus Aurelius Antoninus (121-180)


Seneca: • Listy Luciliovi • Pojednání o prozřetelnosti • O pevnosti filozofa • Otázky přírody


Látka

Forma

Smysly

Centrum zájmu: etika

rozumové poznání 77. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

1. Ţít v souladu s přírodou 2. Podřízenost „osudu“ • přítomnost – krátká • budoucnost – nejistá • minulost – je neměnná vyloučen vliv osudu 78. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Opustit „společenský ţivot“ - (individualismus)

Dobře ţít Dobře zemřít

Smysl ţivota: - dosaţení duševního klidu

- překonání strachu před smrtí


Seneca Díla: Otázky přírody

těţiště - etika

O pevnosti filozofa

- dosaţení duševního

O hněvu

klidu

O dobrodiní

- překonání strachu před smrtí

Bůh – imanentní síla vládnoucí rozumem - logos -


Epiktetos (Arriános z Nikomedie) • Rozpravy Epiktetovy • Rukověď Epiktetova


Poznání přírody - ţijeme podle ní Podřízení „dění“ (osudu) - princip „pasivity“ rezignace na „změnu“


Člověku vládne rozum Světu

světový rozum (logos)

reakce na „irracionalismus“


Marcus Aurelius Antoninus Hovory k sobě • cíl snaţení: dosaţení ctnosti uzavřenost před (vnějším) světem • podřízenost „rozumným“ zákonům • vlastní „nitro“ jediná jistota ve věčném „plynutí“ a věčné „změně“ 84. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Epiktetos (Arrianos z Níkomedie) Díla: Rozpravy Epiktetovy Rukověť Epiktetova Studium přírody - pro ţivotní vzor - smíření se skutečností (s osudem) 85. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Epikureismus Titus Lucretius Carus (95 - 55 př. Kr.) - atomismus duše = vzduch + teplo - vyšší vzniká z niţšího organické z neorganického 86. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Marcus Aurelius Antoninus Díla: Hovory k sobě - jediné, co ovládáme, jsou „naše myšlenky“ Podřídit se: světovému rozumu – „logu“ – (Bohu)


Hedonismus Smysl ţivota: dosaţení slasti - jádrem je:

poznání a vědění


Římský „Epikureismus“ Titus Lucretius Carus (95 př.Kr. – 55 př.Kr.) Díla: O přírodě - atomy a prázdno Od jednoduššího ke sloţitějšímu - epikurejské ideály 89. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Skepticismus 2.pol. 1.stol. př.Kr.

– 2.stol. po Kr.

Aidesidemos z Knossu

Agrippa

- Osm knih řečí pyrrhonských

5 (nových)

apolegetika „tropů“

„tropů“


Římský skepticismus Ainesidémos z Knossu (asi 1. stol. př.Kr.) „Osm knih řečí pyrrhonských“ Agrippa: 5 nových „tropů“ Sextus Empiricus: Základy pyrrhonismu Proti dogmatikům Proti matematikům „kritika“ pojmů stávajícího vědění 91. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Sextus Empiricus

Základy pyrrhonismu - Proti dogmatikům

Kritika „dogmatismu“

- Proti matematikům

ostatních filozofií

Kritická analýza pojmů 92. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Neoplatonismus Ammonios Sakkas (175 - 242) Plotinos (205 – 270) Porfyrios (232 – 304) Jamblichos (konec 3. a poč. 4. stol.) Proklos (412-485)


Plotinos nadsmyslový nadrozumový nadpřirozený

boţský princip je „nepoznatelný“ uchopitelný pouze „duchovním proniknutím“ extázi 94. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Contemplace Plotinos

Aristoteles

„extáze“

„intelectus“

(mystika)

vyšší stupeň „ratia“


Hierarchie jsoucen boţský princip boţský rozum boţská duše

pojmy podle „stupně“

příroda

abstrakce


Etiká Platonova soustava ideí Dobro – jen duchovní

Duše – jen contemplativní (intelektuální)

asketismus potlačení všeho tělesného

vše „hmotné“ (i „pudové“) je špatné 97. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Proklos (Atheny) Dialogy: triada:

1) obsaţení vytvářeného ve vytvářejícím 2) vydělení se jiţ vytvořeného z vytvářejícího 3) návrat vytvořeného do vytvářejícího 98. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Křesťanské myšlení (filozofie)

Apologetika Patristika – mladší – starší


„ŘÍMSKÁ“ DOBA

• Obsahově (s výjimkou „Křesťanství“) nepřekonává rámec „řeckého“ filozofování. • Tytéţ „směry“ a „proudy“ filozofie jako v Řecku. 100. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Stoicismus Seneca (4 př.Kr. – 65 po Kr.) Epiktetos (50 – 138) Marcus Aurelius Antoninus (121 – 180)


Křesťanství: (Evangelisté) Gnostikové Patristika - mladší (Apologetové) - starší


Gnosticismus předkřesťanské mimokřesťanské

mimoracionální

myšlení

perské - zoroastrismus

dualní:

světlo x tma dobro x zlo

ţidovské - mesianismus

Původ zla. 103. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Patristika (mladší) apologetika Tertullianus Quintus Septimus (asi 160 – po 230) Dílo: Apologeticum neslučitelnost víry a rozumu

Credo quia absurdum 104. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Alexandrijská škola Titus Flavius Clemens Origines Areios Athanasios

trojice boţí - shoda víry s rozumem


Aurelius Augustinus (354 – 430) Díla: Confessiones De trinitate

Systemizace víry

De civitate Dei Rozum je „doplněním“ víry. civitas Dei x civitas terrena 106. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

STŘEDOVĚKÁ FILOZOFIE Ranná Scholastika Jan Scotus Eurigena (okolo 810 - 877) Dílo: De praedestinatione De divisione naturae Kritika dvojí „předurčenosti“ (sv. Augustin) 4 stupně přírody:

nestvořená a tvořící (Bůh) stvořená a tvořící (rozum) stvořená a netvořící (příroda) nestvořená a netvořící (Bůh) 107. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Teologie: Pozitivní –

Bůh je počátkem i koncem tedy vším

Negativní –

co Bůh není nepoznáváme Boha (podstatu), ale jeho projevy 108. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Universalie Nominalismus: Universalia sunt „flatus vocis“ nomina Realismus: Universalia sunt realia 109. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Anselm z Cantenbury (1033 – 1109) Dílo: Monologium Proslogion (umírněný realismus) Credo ut intelligam (věřím, abych pochopil) 110. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Důkaz existence Boha Existuje-li vlastnost -

existuje i to, co je jejím nositelem existuje i to, od čeho se odlišuje.

Ontologický důkaz existence Boha myslitelné „nejvyšší jsoucno“ jsoucno, k němuţ neexistuje myslitelné „vyšší“) proto je „nejvyšší“ jsoucno „reálné“ 111. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Jan Roscelinus (asi 1050 – 1210) striktní nominalismus X triteistická doktrina apriorní koncepce 112. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Vilém ze Champeaux (asi 1070 – 1211) striktní realismus „idea“ je skutečná individum je „jevové“ - fiktivní


Pierre Abellard (asi 1079 – 1242) „konceptulalismus“

Dílo: O boţské jednotě a trojitosti universalia sunt in rebus


universalia sunt „post“ res nominalismus universalia sunt „ante“ res realismus „poznávám, v co věřím“


Arabská (středověká) filozofie Al-Kindí (800 – 870) (současník Jana Scota Eurigeny) Al-Fárábí (870-950) aristotelismus

novoplatonismus


Ibn Sína (980 – 1037) – Avicena Dílo: Komentáře k Aristotelovi Kniha uzdravení Zákon medicíny : Hmotný svět = věcná moţnost forma: realnáskutečnost


Universalia: ante res (realismus) in res (konceptualismus) post res (nominalismus) lze zvolit „přístup“


Ibn Rušd (1126 – 1198) – Averroes Komentáře k Aristotelovi hmotný svět je daný (věčný) potencionálně obsahuje všechny formy


Postupný vývoj – gradualizace hierarchizace (forem – individuality) Rozum: pasivní – individuální smyslové idee - omezený aktivní – nadindividuální věčný, rozum 120. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Teorie „dvojí“ pravdy - teologie – „zjevená“ - věda, filozofie – „poznaná“


Ţidovská (středověká) filozofie tzv.: Kabbala (výklad „Starého zákona“) mysticismus proti aristotelismu Ibn-Gabirol (asi okolo pol.11.stol.)- Avicebron Moše ben Maimún (1135 – 1204) Moses Maimonides (shoda „víry“ s poznámím) 122. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Alexandr z Halesu (1170 – 1245) Summa universal theologial

Jan Fidanza – Bonaventura (1221 – 1274) - teorie světla – (extáze) - teorie zárodečných důvodů (platonismus) 123. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Vrcholná scholastika Albert Veliký (1193 – 1280) vliv aristotelismu přírodní vědy (zoologie, alchymie) konceptualismus: „universalia in res“ 124. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Tomáš Akvinský (1225 ? – 1274) dílo: Komentáře k Aristotelovým dílům Drobné filozofické spisy (Proti averroistům) Teologické spisy Summa theologiae Apologické a polemické spisy 125. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

„ umírněný realismus“ - „universalie“ jsou jako idee „před“ věcmi (jednotlivostmi) ale „vstupují“ do nich – jsou poznávány jejich „ prostřednictvím“


věc (res) jednotlivost essentia (podstata) < existentia (časově omezená) Bůh je essentia (výhradně) je „jednoduché bytí“

věc (tvor) je „bytí“ sloţené 127. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

oddělení sféry (víry) theologie a vědy (filozofie) theologie se zabývá Bohem filozofie (věda) hmotným světem Pravé (stálé – neměnné) poznání je „pravda“ t.j. Bůh


Poznání Boha je „nadrozumové“ ale nikoliv „protirozumové“ ! Poznání rozumové (hmotného světa) je o „něčem jiném“ ne o „Bohu“ tedy: nemohou být ve „sporu“


Následnictví: Fr. Bacon: - kriticky odmítá D. Diderot – pochybuje Lev XIII. – Encykl. Aeterni partis 1879 oficiální filozofie - Neotomismus


Roger Bacon (1210 – 1294) dílo: Opus maius Opus minus Opus tertium – přepracování O užitečnosti věd


Hlavní věda: experimentální opírá se o matematiku a „zkušenost“ – vnitřní, vnější. Aristoteles, Avicenna, Averroes – nejvýznamnější myslitelé


Proti „scholastikům“ neznalost: jazyků - matematiky (základ všech věd) Odvolání na „autority“.


Duns Scotus (1270 – 1308) dílo: Komentáře k Aristotelovi Opus Oxoniense (Petr. Lombard) Opus Parisiense kriticky proti Tomáši Akvinskému


Mírný relismus, ale účelem (smyslem, cílem) vývoje je vţdy jednotlivé Důraz na: jednotlivé – empirii metody – logiku (zákon Dunse Scota)


William Occam (1290 – 1350) stoupenec nominalismu: problematika jazyka: jméno – znak předmět – objekt „Occamova břitva“ – nezdvojování „entit“. 136. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Renesance, Reformace, Humanismus Dante Alighieri (1265 – 1321) Komedie (boţská)

Hostina De monarchia

Marsilius z Padovy (1278 – 1343) Defensor pacis

Francesco Petrarca (1304-1374) O své vlastní nevědomosti a nevědomosti druhých


Marsilius Ficinus (1433 – 1495) - Platonské bohosloví o nesmrtelnosti duše religio universalis jednotlivá náboţenství jsou jeho „vnějším“ projevem


Pico de Mirandola (1463 – 1495) Conclusiones philosophicae, cabalisticae et theologicae

900 tezí svět vzniká z (původního) chaosu integrací, která je dílem Boha proto: Bůh je v přírodě (pantheismus) 139. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Pietro Pomonazzi (1462 – 1525) Traktáty:

O nesmrtelnosti duše O příčinách přírodních jevů

O osudu, svobodě vůle, … tendence: rozumové objasnění poznání rozum a zkušenost (empirie) smysl člověka = poznání 140. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Reformace John Wielif

(1330 – 1384)

Jan Hus

(1369 – 1416)

Martin Luther

(1483 – 1546)

Philip Melanthon (1497 – 1560) Ulrich Zwingli

(1484 – 1531)

Jan Kalvín

(1509 – 1564) 141. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Desiderius Erasmus Rotterdamský (1469 – 1536) Chvála bláznivosti náprava církve

náprava společnosti

zpět k původnímu křesťanství


Michel de Montaigne (1533 - 1592) eseje – kritika poměrů proti akademismu – samostatné uvaţování individualismus – proti předsudkům


Nová přírodověda: Leonardo da Vinci (1452 – 1519) Mikuláš Koperník (1473 – 1543) Jan Kepler (1571 – 1630) Galileo Galilei (1564 – 1642)


Bernardinus Telesius (1509 – 1583) O podstatě věcí podle jejich vlastních principů Filosofie přírody - theismus


Giordáno Bruno (1548 – 1600) O příčině, principu a jednom O nekonečnu, universu a světech 160 článků proti matematikům a filozofům

látka (hmota) nemůţe existovat bez formy


Kosmologie - heliocentrismus fyzikální stejnorodost (jednota) vesmíru ale: nekonečno je mimo jakoukoli „představivost“


Niccolo Machiavelli (1469 – 1527) Vladař Úvahy o prvních 10 knihách Tita Livia Florentské letopisy Návod „jak vládnout“ politika není:

theologií etikou 148. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Jean Bodin (1530 - 1569) Šest knih o státu ne-náboţenské zdůvodnění práva, moci „rodina základ státu“ geografická (naturalistická) typologie státu


Hugo Grotius - de Groot (1583 – 1645) Svobodné moře

Tři knihy o právu válečném a mírovém „ratio“ – základ i norma pro řešení sporů


PRE – UTOPISTÉ Thomas More – Morus (1475 – 1535) „Utopia“ (Kníţka vpravdě zlatá a stejně uţitečná zábavná o nejlepším stavu státu a o novém ostrově Utopii)

Tomasso Campanella (1568 – 1639) Sluneční stát O křesťanské monarchii O církevní vládě

O španělské monarchii 151. Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

DĚJINY FILOZOFIE. prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc

Recommend Documents