ÚVODNÍ SLOVO
2
HODNOCENÍ ŠKOL V BUDOUCNU
2-3
ZE SVĚTA SCIENTIX
3-4
ROZHOVOR S ÚSPĚŠNÝM ABSOLOVENTEM
5-9
FYZICI Z MŠ HELLICHOVA
10
DEVFEST PRAHA 2014 A GDG SSPŠ
11-14
DRAGON AGE
14-16
FINANČNÍ GRAMOTNOST
16-17
MATURITA A JINÁ „ZLA“
18-22
PROBLÉM MARIHUANA
23-24
VIETNAM VS. ČESKÁ REPUBLIKA
25
ROZHOVORY SE SPORTOVCI
25-27
ODPOJENI
28-31
TECHNICKÉ PAMÁTKY PRAHY
32-33
CO MI HÝBE ŽLUČÍ?
34-35
1
Dobrý den v březnu! Mgr. Zbyšek Nechanický Zástupce ředitele školy Právo, občanská nauka Je tady první jarní měsíc. Máme za sebou jarní prázdniny. Přiblížil se termín uzavření klasifikace za třetí čtvrtletí (9. dubna). Některé třídy prvního ročníku se těší na lyžařský výcvikový kurz v Peci pod Sněžkou. Druháci a třeťáci si zajišťují praxi, kterou organizuje a případné dotazy zodpoví pan Bc. Miroslav Palek (kabinet č. 209). Čtvrtým ročníkům se velmi přiblížily maturitní zkoušky. Výsledky snažení studentů ve třetím čtvrtletí se dozví rodiče na třídních schůzkách ve středu 15. dubna. Ve stejný den se na mnoha školách v České republice a také u nás budou konat přijímací zkoušky (jejich pilotní ověřování). Ty jsou součástí přijímacího řízení do prvního ročníku. S velkou nadějí přijímáme přihlášky ke studiu v naší škole, ale výsledek nám vyjde až po navrácení zápisových lístků. Opět budeme otevírat čtyři třídy informačních technologií a jednu třídu technického lycea. Program na březen a duben 2015: (změna vyhrazena) BŘEZEN 2015 15. – 22. 3.
lyžařský výcvikový kurz (Vraní chata, Pec pod Sněžkou)
22. – 27. 3.
zájezd Anglie
DUBEN 2015 2. 4. 3. 4. 6. 4. 9. 4. 15. 4.
(čtvrtek) (pátek) (pondělí) (čtvrtek) (středa)
15. 4. (středa)
velikonoční prázdniny velikonoční prázdniny Velikonoční pondělí zápis průběžné klasifikace za 3. čtvrtletí schůzky rodičů
přijímací zkoušky
JAK SE BUDOU HODNOTIT ZÁKLADNÍ A STŘEDNÍ ŠKOLY? Ing. Radko Sáblík ředitel školy
Od České školské inspekce jsem obdržel pozvánku na První diskusní setkání v rámci národní debaty o kvalitní škole, které se konalo ve čtvrtek 5. února od 10.00 do 14.00 hodin v prostorách MŠMT. Na toto jednání jsem byl vybrán jako představitel ředitelů středních škol. 2
Přítomno bylo kompletní vedení ČŠI, zástupci MŠMT, Pedagogické fakulty UK, poslanci, starostové, radní, šéfové krajských inspektorátů, předsedové různých školských profesních asociací, vedoucí pracovníci různých institucí, které mají co dočinění se školstvím. Ačkoli bylo přítomno velké množství osob, podařilo se mi získat místo mezi několika diskutujícími. Ve svém příspěvku jsem se nejprve vyjádřil ke kritickým místům připravovaného hodnocení, spojených s vysokým počtem cca 200 sledovaných indikátorů kvality školy. Také jsem upozornil na problematiku Rámcových vzdělávacích programů v oblasti všeobecně vzdělávacích předmětů, které dle mého obsahují příliš mnoho látky, kterou učitelé stačí horko těžko vyložit, ale určitě není prostor ji dostatečně procvičit. Řekl jsem i svůj názor na problematiku zavádění moderních metod do výuky učiteli, k jejich individuálnímu přístupu ke studentům a schopnosti se studenty vést dialog. Což jsou základní požadavky na kvalitní školu, respektive požadavky na kvalitního pedagoga. Níže uvádím pár postřehů z tohoto jednání: -
projednávaným tématem bylo vytvoření nového systému hodnocení kvality škol, podle tohoto systému by měly být školy Českou školní inspekcí hodnoceny od září 2015
-
cílem nového systému hodnocení škol je přispět k jejich kvalitě, má být vytvořeno komplexní hodnocení škol i vzhledem k jejich podmínkám materiálním, přihlédnutí ke specifikám regionů apod., pochopitelně klíčovou je kvalita vyučujících a jejich přístup k žákům či studentům, jejich ochota se dále vzdělávat, jejich metody výuky, schopnost motivovat, schopnost komunikovat, schopnost individuálního přístupu k žákům či studentům bylo sděleno, že podle vědeckých studií dokáže škola ovlivnit asi 10 až 15 procent vzdělávání žáka, zbytek je na rodině, jejich přístupu apod., optimisté mluví až o 25 procentech hodnotit školy se mají v sedmi oblastech: 1. podmínky pro vzdělávání, 2. koncepce a rámec školy, 3. pedagogické řízení (ředitel a vedení), 4. kvalita učitelského sboru, 5. řízení výuky, 6. vzdělávací výsledky dětí, žáků, studentů, 7. podpora školy dětem, žákům, studentům (rovné příležitosti) těchto 7 oblastí se má hodnotit podle asi 40 kritérií v těchto 40 kritériích má být kvalita školy posuzována pomocí podrobně popsaných více než 200 indikátorů (ukazatelů kvality), ty budou rozpracovány pro jednotlivé stupně škol a typy škol
-
-
-
Scientix Teachers Winter Workshop Mgr. Věra Krajčová Kantor Fyzika, matematika Mezi 30.1. až 2.1.2015 jsem se zúčastnila druhého zimního Scientix semináře 2015, který se konal v Národním centru pro kurikulum na Maltě. Akce se zúčastnilo 52 učitelů z 25 zemí Evropy. Z České republiky jsme se zúčastnily dvě: Helena Lazarová ze základní školy z Českého Těšína a já. 3
Během třídenního semináře měli účastníci možnost podat nejnovější zprávy o realizaci projektu Scientix 2, učit se od maltských učitelů v STEM výuce a také sdílet zkušenosti jako vyslanci Scientix. Hned v rámci úvodního proslovu jsme se dozvěděli, že projekt Scientix bude pokračovat třetím cyklem, tedy do konce roku 2015. Tato informace nás velmi potěšila a doufáme, že budeme moci v projektu pokračovat i nadále. Maltští učitelé prezentovali na konferenci dvě zajímavé práce: Hodnota aktivity mimo vyučování a Popularizace STEM – soutěže a jiné aktivity nad rámec vyučování. Druhá polovina třídenního programu byla postavena na prezentacích ambassadorů Scientix. Každý účastník měl 15 minut na prezentaci svých zkušeností jako velvyslanec Scientix a také svých osobních iniciativ v přírodovědném vzdělávání. Constantina Cossu, deputy scientix ambassador v Itálii představila několik projektů hostované na Scientix portálu, včetně Golab a BRICS. Finský ambassador Jukka Rahkonen představil svůj úspěch spojený s jiným evropským projektem, na kterém jsem se také podílela, a to s projektem NanOpinion. Ukázal nám, jak finští studenti vyhráli soutěž o nanotechnologiích. Mihai Agape z Rumunska prezentoval své aktivity spojené s programem Scratch. Zuzana Mészárosová, Scientix ambassador na Slovensku, prezentovala zajímavé projekty, které nalezneme v databázi Scientix. Moji prezentaci jsem založila na svých aktivitách, kdy při svých vystoupeních na různých konferencích a školeních propojuji projekt Scientix s projektem NanOpinion, případně i s pokusy z moderní optiky. Základní moji myšlenkou je totiž přesvědčení, že prezentace musí hlavně bavit a pokud člověk hodinu a půl jen mluví bez zapojení posluchačů, často dochází k upadání pozornosti, což je škoda jak pro vystupujícího, tak pro posluchače. Zajímavé pokusy, pokud je navíc mohou provádět přímo účastníci akce, vždy seminář postaví úplně do jiného světla. V případě pokusů s termokamerou či s kamerou s nočním viděním to platí doslova. Pokud bych měla shrnout celou konferenci a její smysl pro mne, musím říct, že to byla jedna z nejzajímavějších akcí, které jsem se pracovně zúčastnila. Byla organizačně velmi dobře připravena a pro mne navíc znamenala velký skok v mých prezentačních schopnostech. Dokázala jsem si, že jsem schopna prezentace v anglickém jazyce, čehož jsem se vždycky obávala. V nejbližší době mne v projektu Scientix čekají dva podstatné body. Prvním je Seminář o evropských projektech Scientix a NanOpinion pro učitele přírodovědných předmětů ze ZŠ i SŠ, který organizuji na naší škole pro učitele z Prahy a středočeského kraje. Druhým pak začlenění našeho projektu OPPA do databáze projektu Scientix. 4
ROZHOVOR S TOMÁŠEM JANČÁRKEM Tomáš Jančárek ukončil studium na naší škole úspěšným složením maturity ve školním roce 2013/2014. Nyní má za sebou úspěšné absolvování prvního semestru na vysoké škole ve Velké Británii. Při té příležitosti jsme mu položili několik otázek. Nejprve bychom se rádi zeptali, jakou vysokou školu vlastně studuješ a jaký obor? „Studuji na University of Surrey, která se nachází v městě Guildford. Město má necelých 100 tisíc obyvatel a leží zhruba 45 km jihozápadně od centra Londýna. Vybral jsem si obor Civil Engineering, který by se dal přirovnat k fakultě stavební. Studium mi potrvá 5 let, to zahrnuje i roční praxi, kterou mi obstará škola. Pro můj obor se letos univerzita umístila na čtvrtém místě v celé Británii, což mě velmi těší a doufám, že se v budoucnu posune ještě výše. Zatím mě náplň studia moc baví, zdá se tedy, že jsem zvolil dobře.“ První semestr je za tebou. Jaké povinnosti jsi musel naplnit k jeho zvládnutí? „Vysokoškolský systém zde funguje trochu jinak než u nás. Každý semestr studuji pouze 4 předměty, které občas obsahují dva pod-předměty. Témat tedy není mnoho, ale zato jsou úzce provázaná a studována intenzivně. Toto řešení mi velmi vyhovuje, jelikož nejsem přehlcen velkým množstvím odlišných informací, což mi umožňuje se na látku důkladněji soustředit. Týdně mám zhruba 17 hodin přednášek a cvičení, minimálně dalších 20 hodin týdně pak zabere samostudium. První semestr zahrnoval předměty: matematika, mechanika kapalin a proudění v potrubí, materiály a statika, a praktická cvičení. Každý předmět má odlišná kritéria, která tvoří určité procento výsledné známky. Největší porci (většinou 70%) známky reprezentuje závěrečná zkouška, která probíhá výhradně písemnou formou. Okolo 20% student obdrží za semestrální práci pro daný předmět. Toto je nejčastěji set příkladů nebo esej, kterou student 5
musí samostatně vypracovat a odevzdat v daný termín. Zbytek známky pak zpravidla tvoří laboratorní práce. Toto je pouze obecné shrnutí, samozřejmě záleží na předmětu. Například, pro mě zatím nejzajímavější semestrální práce byla ta, kde jsme byli rozděleni do dvoučlenných skupin a naším úkolem bylo vyrobit most z tvrdého papíru, lepidla a provazu. Most musel splnit zadaná kritéria, jako rozměr nebo váha, kterou měl unést. Samotný návrh byl pak na nás. Mosty byly testovány a souzeny nejen podle toho, jakou maximální zátěž unesly, ale i dle váhy - lehčí most rovná se méně použitého materiálu, což svědčí o více úsporném řešení. Zkouškové období bylo náročné a většinu jsem ho strávil studiem v knihovně. Hranice úspěšnosti u zkoušky je 40%, avšak věřím, že mé výsledky toto číslo výrazně předčí. Jak jsem u zkoušek obstál, se dozvím koncem února.“
Co jsi musel vůbec udělat za kroky, abys mohl studovat na této škole? Jaké podmínky jsi musel splnit, aby tě přijali? „Jako první jsem musel podat přihlášku přes portál UCAS, který funguje jako prostředník mezi univerzitami a uchazečem. Přihláška obsahovala detailní osobní údaje, motivační dopis, reference, pracovní zkušenosti apod. Dalším kritériem byla mezinárodně uznávaná zkouška z anglického jazyka zvaná IELTS. Přestože jsem před jejím složením žil rok v USA, zkouška nebyla vůbec jednoduchá a musel jsem se na ní intenzivně připravovat paralelně se střední školou. Moje univerzita pro přijetí požadovala vyznamenání u maturitní zkoušky, což byl asi nejobtížnější bod celého procesu. Naštěstí vše vyšlo tak, jak mělo, a byl jsem přijat.“ Jak je tvé studium financované? „Jak asi víte, studium na vysoké škole ve Velké Británii je zpoplatněno. Školené činí £9000 ročně, což je vysoká částka. Student si má možnost na školné vzít půjčku od státu, kterou začíná splácet až po ukončení studia. Půčky jsem pro tento rok nevyužil, jelikož mě finančně podpořila má rodina, za což jsem jí nesmírně vděčný. Již jsem se zde rozkoukal a navíc rozvrh v druhém semestru je mnohem přívětivější, než v tom prvním, což mi dává možnost chodit alespoň dvakrát v týdnu na brigádu. Dva týdny nazpátek jsem úspěšně prošel všemi fázemi přihlášky na stipendijní program, který by mi finanční situaci velmi zjednodušil. Jsem ve stádiu, kdy čekám na výsledky, které obdržím zhruba za měsíc. Když vše dobře dopadne, budu sponzorován jednou ze stavebních firem, které se na programu podílejí. Obdržel bych roční stipendium £1650 po 6
celou dobu studia. Firma by mi dala dvouměsíční praxi o letních prázdninách po prvním a třetím ročníku. Mezi druhým a třetím ročníkem bych šel na roční stáž. Veškerá praxe je samozřejmě placená. Po vystudování bych tedy měl za sebou 16 měsíců pracovní zkušenost a navíc garantované pracovní místo, což je pro mě ohromná motivace. Myslím, že mám velkou šanci být úspěšný, tak mi držte palce, ať to vše dobře dopadne.“ Kde bydlíš a kde se stravuješ? „Tento rok bydlím na univerzitní koleji, která se nachází v kampusu školy. Moje kolej se skládá z řadových domků, ve kterých je ubytováno vždy 10 studentů. Mám svůj pokoj, který není zvlášť velký, ale beztak v něm moc času netrávím, takže je dostačující. Koupelnu sdílím s klukem z Belgie, který bydlí ve vedlejším pokoji. O kuchyň se dělím se zbytkem domu, což není ideální, ale dá se to zvládnout, když se nerozhodneme vařit všichni najednou. Spolubydlící jsou jak z Anglie, tak i ze zahraničí, takže je to tu takový mix kultur. Univerzita neprovozuje žádnou menzu, avšak v kampusu je velké množství restaurací, fastfoodů a kaváren, kde se dá najíst za relativně rozumnou cenu. Nicméně zpravidla si vařím sám, jelikož je to nejekonomičtější a mohu si uvařit, na co mám zrovna chuť.“ Jeden rok jsi strávil na střední škole v USA, nyní máš za sebou půl roku studia na vysoké škole ve Velké Británii. Můžeš srovnat život v USA, Velké Británii a České republice? Čím se nejvíce liší a v čem je podobný? „Můj roční pobyt v Texasu se dá jen těžko srovnávat s životem zde nebo v České republice. V Americe jsem žil na farmě uprostřed vyprahlé krajiny. Na střední školu, která měla méně studentů než je v jednom ročníku na SSPŠ, jsem dojížděl do 5 mil vzdáleného městečka Crowell. Jelikož jsem byl ubytován u hostitelské rodiny, která za mě nesla zodpovědnost, neměl jsem takovou volnost a musel jsem se přizpůsobit jejich zvykům. Na druhou stranu jsem neměl téměř žádné starosti (i když se mi to tehdy tak nejevilo), neboť škola nebyla obtížná, sport byl na prvním místě a poznal jsem spoustu skvělých přátel. Vím, že většinu svého života strávím ve městě, nicméně život „na americké vesnici“ mi dal nesmírnou zkušenost, bez které bych nebyl tam, kde jsem teď. Život v Anglii je samozřejmě také jiný než doma, ale přece jenom je to stále Evropa. Kromě toho, že se tu jezdí nalevo a neustále prší, největší rozdíl vidím v tom, že jsem tu sám. Praní, žehlení, vaření, nakupování atd. zabere relativně dost času, se kterým musím teď daleko více hospodařit. Osamostatnění mi ale velmi vyhovuje, jelikož jsem svým pánem. Na
7
druhou stranu musím přiznat, že když teď přijedu na nějaký čas zpět domů, pohodlí domova a maminčino vaření mi vůbec nevadí. Vysoká škola je mnohem náročnější než střední, nicméně mě baví jako nikdy předtím. Na kampusu školy studuji, bydlím, jím, trávím čas s přáteli nebo chodím na večírky. Mám pocit, že univerzita a studenti pracují jako jeden tým, než aby stáli proti sobě. Profesoři jsou velmi ochotní a podporující. Vysokoškolský systém zde neklade důraz pouze na učení, ale rovněž se snaží rozvinout studentovu osobnost a sociální život. Student se má možnost stát členem velkého množství kroužků, spolků nebo sportovních týmů, kde může poznat spoustu nových přátel. To vše prohlubuje vztah mezi studentem a školou, což vnímám velmi pozitivně. Univerzita se zde stala mým životem a jsem hrdý, že mohu být její součástí.“ Jak zpětně vzpomínáš na maturitu na naší škole, měl jsi z ní obavy? „Jak jsem uvedl na začátku, musel jsem odmaturovat s vyznamenáním, jinak by mě na tuto univerzitu nevzali. Samozřejmě jsem obavy měl, jelikož na výsledných známkách závisela moje budoucnost. Ještě jsem měl University of Nottingham jako záruku, kam by mě přijali s průměrem do 2.0 s podmínkou, že nebudu mít horší známku z matematiky a informatiky než dvojku. Na české školy jsem si přihlášky nedával, takže kdyby mi ani jedna škola nevyšla, sám nevím, co bych dělal. Udělal jsem tedy maximum pro to, abych byl co nejlépe připraven. Přípravné období jsem sice strávil v knihách, ale ke zkoušce jsem mohl jít s pocitem, že jsem udělal, co bylo v mých silách, což mi dodalo sebevědomí. Naštěstí otázky, které jsem si vytáhl, mi sedly a vše dopadlo, tak jak jsem si přál.“ Pokud se vrátíš ještě ke střední škole, co pro tvůj rozvoj bylo nejdůležitější? Co z toho, co ses na střední škole naučil, můžeš využívat i v současnosti? „Na SSPŠ jsem studoval technické lyceum, které mi dalo dobrý všeobecný (nejen) technický základ. Samozřejmě dennodenně používám matematiku, která je nedílnou součástí mého oboru. Právě jsme v druhém semestru začali pracovat v AutoCADu, který je na SSPŠ vyučován již od druhého ročníku. To mi dává velikou výhodu, jelikož většina spolužáku tento software vidí poprvé. Na mé střední škole si nejvíce vážím toho, že mi dala možnost vyzkoušet širokou paletu technických předmětů (přestože jsem neměl všechny v lásce). To mi dalo šanci poznat, co mě baví a co zase nemusím, což mi umožnilo rozhodnout se pro vhodný vysokoškolský obor.“ Jak tě ve Velké Británii přijímají tvoji spolužáci a našel sis tam již nějaké přátele? „Lidí je tu mnoho, v podstatě denně poznávám někoho nového. Mám tu hodně „známých“, avšak pravých přátel jen hrstku, na to jsem tu ještě moc krátkou dobu. Nejbližší vtah mám s mými spolubydlícími a lidmi z kruhu, neboť jsme v denním kontaktu. Před mým příjezdem jsem se obával, jestli nebudu na škole jeden z mála zahraničních studentů. K mému překvapení, zhruba polovina lidí, co studuje můj obor, není britského původu. Škola je velmi 8
kosmopolitní, doslova se zde slétl svět. Obecně si více rozumím s cizinci, jelikož jsou ve stejné pozici jako já a bývají otevřenější a přátelštější. Navíc je velmi zajímavé poznávat jejich zvyky a kulturu.“ Jak těžké je odejít do ciziny, od rodiny, přítelkyně? „Nebylo to ani tak nic nového, jelikož jsem totéž absolvoval při odjezdu do USA. Když konečně jedete tam, kam jste tak velkou dobu chtěli, není těžké odejít. Nemohu tedy říct, že by se mi vyloženě stýskalo, neboť žiji svůj sen a jsem zde velmi spokojený. Samozřejmě mi rodina a přátelé chybí, nicméně domů se podívám třikrát ročně a díky Skypu jsem s nejbližšími takřka v denním kontaktu.“ Jaké dobré rady bys dal současným studentům naší školy? Proč se mají učit, co se mají učit a co je nejdůležitější pro jejich další rozvoj? „Hlavně dělejte, co vás zajímá a baví, jen tak se můžete pro to, co děláte, nadchnout. Když budete studovat, či pracovat s odporem a negativním přístupem, nebudete si svůj život a rozvoj užívat. Buďte sebevědomí a nebojte se klást si vysoké cíle. Pokud budete mít v hlavě vizi a budete dělat maximum proto, aby se stala skutečností, povede se to. Klíč je v tom si věřit. Nebojte se neúspěchu, je to součástí procesu. Cesta za úspěchem není nikdy přímá, důležité je na nezdary hledět pozitivně a poučit se z nich. Přestože jsem stále na počátku své kariéry a cesty za svým cílem, s tímto přístupem jsem dosáhl všeho, čeho jsem doposud chtěl. Jsem možná snílek, ale tvrdě na sobě pracuji, abych si své sny plnil. Nesoustřeďte se jen na školu, jelikož svět mimo ní je dost odlišný. Snažte se rozvíjet svou osobnost nejen po akademické stránce, ale i po té sociální. Zjistil jsem, že umět správně jednat s lidmi je velmi důležitá věc. V této oblasti mám sám co zlepšovat. V neposlední řadě bych zmínil cestování, které mi osobně změnilo život. Pokud máte možnost nebo příležitost, cestujte. Nemám teď na mysli ležení na pláži v resortu u moře, nýbrž aktivní poznávání. Lidé, kteří přemýšlejí jinak než vy, adaptace do odlišného prostředí, rozdílná kultura, to vše vás nesmírně obohatí. Otevře to vaše oči a změní váš náhled na svět. Navíc si rapidně zlepšíte znalost cizího jazyka, která je dnes standardem, v podstatě bez námahy. Ať už se rozhodnete v životě dělat cokoliv, dělejte to s vášní, persistencí a pozitivním přístupem.“
9
Mateřská škola Hellichova za dobrodružstvím do fyzikální laboratoře SSPŠ Mgr. Věra Krajčová Kantor Fyzika, matematika Dne 6. února 2015 se rozezněly chodbami naší školy dětské hlásky. Tohle budova už dlouho nezažila. Patnáct dětí ve věku 4 – 6 let se přišlo podívat a učit se do laboratoře fyziky. Program pro děti jsme připravili s částí třídy 3.L, která vymýšlela vhodné pokusy. Vybraní studenti ze třídy 3.A se zase postarali o asistenci dětí. Pro školáčky byla připravena interaktivní laboratoř. Přesněji stanoviště pro hry s termokamerou, bublinky, hrátky s magnety, elektrostatika s balonky a mikroskop. Naši studenti měli na starost vždy 2 až 3 děti a obcházeli s nimi jednotlivé experimenty. Děti zářily nadšením a jejich učitelky také. Na závěr programu se v laboratoři setmělo a do tmy se rozsvítila jen fialová lampa s UV zářením, plazmová koule se zářivkami a kouzelné pero, které psalo světlem. Úspěch také sklidila velká tabule, na kterou děti mohly kreslit dle libosti. Kéž by dětem nadšení z poznávání vydrželo i po jejich nástupu do školy a měly štěstí na nadšené učitelky či učitele, kteří budou podporovat jejich nadšení a nebudou se snažit potlačit jejich individualitu.
10
DevFest Praha 2014 a GDG SSPŠ Jan Kopecký Student 4.C Píše se rok 2007 a v hlavách Daniela France a Honzy Šedy vzniká myšlenka komunity fanoušků společnosti Google a jejích technologií. Zanedlouho po tom se tato myšlenka stává realitou a v České republice se v listopadu 2007 otevírají dveře první veřejné komunitní Google akce na světě. Model komunity GUG.cz se začíná líbit i samotné společnosti Google, a proto jej začíná aplikovat po celém světě. GUG.cz se postupně vyvíjí až dochází k dnešnímu modelu - rozdělení do 4 oddělení: GDG - Google Developers Group, GBG - Google Bussiness Group, GEG - Google Education Group a GXG - Google eXperience Group. GUG.cz postupně roste, vznikají nové a nové skupiny až se dostáváme k listopadu 2013. 23. listopadu 2013 se v Národním domě koná již 2. ročník vývojářského festivalu DevFest s mottem od vývojářů pro vývojáře. Na tento festival se vydávám já společně s Michalem Gerhátem a v určitém směru nás nadchne, co dokáže vytvořit relativně malá komunita dobrovolníků. Michal v průběhu dne odchází, ale já zůstávám až do konce a vyslechnu si závěrečnou keynote i s proslovem Dana France, který by si mohl připsat přídomek “Staňte se GUGerem, stojí to za to!”. Netrvá to dlouho a domluvíme se společně s Michalem Gerhátem, Vaškem Kubernátem, Tomášem Deutschem a Ondrou Holým, že se pokusíme stát součástí této komunity. Během několika dní dostáváme odpověď a GUG.cz nás vítá s otevřenou náručí. V únoru 2014 oficiálně zakládáme GDG SSPŠ a hned na začátku měsíce března pořádáme první akci - přednášku o Android programování s Michalem Vojtíškem, která se setkala s velkým úspěchem. Nedlouho po té organizujeme další přednášku - tentokrát o programovacím jazyce Dart. Mohlo by se zdát, že od té doby se naše skupina odmlčela, ale opak je pravdou. Koncem minulého školního roku jsme se podíleli na organizaci pražského Google I/O Extended pro 200 účastníků a na podzim tohoto roku jsme pomáhali také při organizaci dvou code labů a jednoho hackathonu. Jelikož se ale i rok 2014 nachýlil ke svému konci, přišel čas i na tradiční největší akci
GUG.cz. DevFest je, jak název napovídá, vývojářský (Dev) festival (Fest), který doprovází motto 11
“Od vývojářů pro vývojáře”. Letos se konal již 3. ročník tohoto festivalu. Tentokrát se DevFest odehrával v prostorách stavební fakulty na ČVUT a to v sobotu 22. listopadu od 8:18 do pozdních ranních hodin následujícího dne. DevFest Praha 2014 se skládal hned z několika částí. Tou tradiční byla samozřejmě část, kterou bych nazval konferencí. Na letošní DevFest zavítalo 40 přednášejících nejen z České republiky a během celého dne probíhaly přednášky paralelně ve 3 místnostech. Jako tradičně si na své přišli hlavně Android vývojáři, weboví vývojáři, designéři a mnozí další, ale letos poprvé se na DevFestu objevily přednášky o firemní kultuře, efektivitě práce, prosazení firmy apod., a tak i vývojáři měli možnost naučit se, jak dobrou myšlenku přeměnit v úspěšný projekt. Druhou část DevFestu bych pojmenoval Festival, který byl letos opravdu mohutný. I ten byl rozdělen do dvou částí pojmenovaných GeekFun a MachineRoom. GeekFun byla zóna, kde byla pro nadšence do technologií připravena spousta zábavy od OculusRift a LeapMotion přes Google Cardboard, Chrome: Racer, ChromeX zónu nebo Android TV až po deskové hry. Obrovským tahákem letošního DevFestu byla bezesporu také MachineRoom, jejíž název skrýval minimálně 100m pokrytých nejrůznějšími OpenHardware hračkami. K vidění zde bylo nespočet miniaturních zařízení (Arduino, RaspberryPi, …) naprogramovaných k nejrůznějším činnostem. To ale nebylo vše! Zazářila zde také tweetující jehličková tiskárna, která v reálném čase tiskla tweety, simulátor vesmírné lodi pro 6 osob Artemis, GUG Minecraft server, 3D tisk, výroba šperků z vysloužilého hardwaru nebo Reactable, který byl v České republice k vidění pouze na DevFestu. Již tradiční součástí DevFestu se stává CDH, což je zkratka pro celodevfestovou hru. Jedná se o soutěž mezi návštěvníky DevFestu, kteří plní nejrůznější úkoly během celého dne. Letos byl příběh CDH zasazen do postapokaliptického světa a návštěvníci rozděleni do 3 frakcí. Podle vlastního smýšlení se návštěvníci mohli přidat buď k Exoditům, kteří chtějí naši zničenou planetu opustit a usídlit se jinde ve vesmíru, Vitalistům, kteří mají v plánu naši planetu zrevitalizovat nebo Metalidem, kteří situaci chtějí řešit úpravou lidského organismu a přizpůsobením se toxickým podmínkám na Zemi. Účastníci plněním úkolů získávali body, které následně připisovali na účet frakce, kterou si zvolili. Vítězi se nakonec stali Exodité, avšak jejich plány byly bohužel nakonec 12 2
zhaceny ostatními frakcemi. Třešničkou na dortu byla Tesla Model S, která byla po celý den k dispozici účastníkům DevFestu a strhávala na sebe nemalou pozornost veřejnosti i Policie ČR (po celý den totiž terorizovala celé Dejvice svou nepřiměřeně tichou jízdou). Sečteno, podtrženo. Na letošní DevFest se registrovalo přes 1000 lidí, kapacita prostor byla 650. Na DevFestu běžely paralelně 3 tracky přednášek a 2 tracky workshopů. Přednášelo 40 speakerů nejen z České republiky, ale i z jiných států Evropy a také z USA. A v neposlední řadě je třeba říci, že na organizaci DevFestu se podílelo přes 50 (dobrovolných) organizátorů GUG.cz, kteří byly po celý den k dispozici účastníkům (nemluvě o přípravách a následném úklidu). Více informací i o tom, jak probíhal DevFest najdete na stránkách www.devfest.cz a na sociálních sítí při sledování hashtagu #DevFestCZ. Pokud by Vás zajímaly další věci týkající se GUG.cz nebo naší GDG SSPŠ jsou Vám k dispozici stránky www.gug.cz.
Václav Kubernát Student 4.C Na DevFestu jsem pomáhal jako support org. To znamená takový poručník, co běhá sem a tam, tahá věci, obrací se na vyšší organizátory atp. Přestože jsem první půlku dne strávil sezením a obsluhováním jehličkové tiskárny (což jsem si asi zavinil svým pozdním příchodem), měl jsem tu možnost si především odpoledne pořádně projít veškeré atrakce festivalu. Nejvíce mě zaujal Google Cardboard, což je “zařízení”, které zprostředkovává virtuální realitu za pomoci mobilního telefonu. Celkově akci hodnotím pozitivně a doufám, že si příště přivstanu, abych nepřišel pozdě, a pomohl svým kolegům i v ranních hodinách.
Michal Gerhát Student 4.C Stát se součástí týmu stojícím za DevFestem byla skvělá zkušenost. Vloni jsem se zúčastnil jako návštěvník a událost jsem si užil, ale zažít to z druhé strany bylo úžasné. Ano, mělo to pár nevýhod - strávil jsem celé páteční odpoledne taháním těžkých stolů přes celou fakultu, v sobotu vstával ve čtyři ráno a večer pak tahal všechny ty stoly zase zpátky. Také jsem se nemohl podívat na přednášky nebo se zapojit do celodevfestové hry, ale zato jsem se dostal do jádra dění MachineRoomu a všech dalších atrakcí doprovodného programu. Dokonce jsem si i našel chvilku na vyrobení vlastního Cardboardu, pořádného vyzkoušení hodinek Moto 360 a svezení se v Tesle, což jsou příležitosti, které bych nedostal nebýt DevFestu.
Tomáš Deutsch Student 4.C
Bohužel pro mne, jsem o DevFestu a ani jiných GUG.cz akcích před založením naší skupiny ve škole vůbec nevěděl, takže jsem moc rád, že alespoň jako jeden z organizátorů mohu 13
přispět svou maličkostí k fungování celé akce. Také je dobré, že jako organizátor mohu vlastně na jakoukoliv akci bez toho, abych se stresoval, jestli budu vybrán nebo ne. Samozřejmě to také něco stojí, je to čas a vaše dobrá vůle dělat i něco, co byste třeba zase tak moc dělat nechtěli, nicméně vždy pak na vás čeká nějaká odměna, ať ve formě nové technologie nebo jen úžasných lidí, co pracují s vámi.
Tomáš Vošický Student 4.C Narozdíl od ostatních jsem nebyl organizátorem, takže to hodnotím z pohledu návštěvníka. Jelikož se zabývám převážně webem, líbily se mi převážně laby, kde si každý mohl vyzkoušet psát aplikace v Dartu se speakerem. To je takové zpestření, od běžných nudných přednášek. Na druhou stranu jsem se moc neorientoval v programování hraček Arduino, ale jistě to bude asi zajímavé. Moc zajímavá zkušenost byla vyzkoušet si rozšířenou realitu v brýlích Oculus Rift, což si hned jen tak nevyzkouším. Na celém DevFestu se mi stejně nejvíc líbila Tesla.
Recenze Dragon Age Inquisition Adam Novák Student 4.A V den 21. listopadu loňského roku společnost BioWare uvedla na trh třetí díl pokračující ságy Dragon Age. Očekávání, která vzbudila první trailery myslím byla vyslyšena. Od Dragon Age Origins se to v mnoha směrech mění, co se týče příběhu, hlavních postav apod. Myslel jsem, že DAI bude pokračování DAO, ale bohužel ne. I když jsou tu zmínky o vašem hrdinovi a nejen to. Objeví se zde i staří přátelé z DAO: Alistar, Cullen, Lelliana a Morrigan. Ta mě nadchla ze všeho nejvíce. Ovšem nové členy party nám BioWare rozhodně připravil a nejen tak ledajaké. Jedinečné charaktery, se kterými si můžete vytvořit nejen přátelský vztah. Jako v DAO nám dávají možnost nejen v heterosexuálních vztazích. Opravdu jsou tu chraktery, které si zamilujete. Tak k začátku. Ještě než vás hra pustí do příběhu, je naším úkolem vybrat si zaměření našeho hrdiny a rasu. Příklad za všechny, já jsem si vybral lidkého mága, jelikož jsem v DAO s mágem začínal. Ale samotný výběr je skutečně rozsáhlý. Člověk, Elf, Trpaslík a Qunarijec. Ten je zajímavou novinkou. Dále pak zaměření: bojovník (dvouruční zbraně, dualista), ničema neboli rogue(lukostřelec, dualista) a mág. Rogue je velmi příjemnou novinkou, která mě skutečně nadchla, ale mám trochu větší vztah k mágovi. Příběh nám začíná tak, že z trhliny Úniku jste odhozen vy. Protagonista, kterého si ještě před 14
zahájením příběhu můžete změnit, upravit podle sebe. U toho jsem strávil slušných pár minut, než jsem byl "sám se sebou" spokojený. Poté nás nachází inkvizice a odvede do žaláře. Zjištujeme, že jsme jediný přeživší, který se vrátil z Úniku a máme jakýsi dar v levé ruce, jakési znamení, kterém můžeme zavírat trhliny do Úniku, ze kterých unikají přízraky, duchové a jiní netvoři, se kterými si tvůrci dali opravdu záležet. Tím začíná naše putovaní. Po uzavření jedné (z mnoha) trhlin putujeme do tábore Havens, kde nás Cullen a Lelliana požádají o vstup do inkvizice, díky našemu nechtěnému daru. Stejně nemáme na vybranou. Jelikož jsem DAI už dohrál, ale mezi vámi jsou i tací čtenáři, kteří ještě nedokončili svůj příběh, tak vám víc bohužel nenapíšu, abych vás neochudil o úžasné zážitky, které samotná hra nabízí. Opravdu tato hra vás naprosto unese do svého světa a nepustí, dokud nedohrajte alespoň hlavní příběh. Popravdě, pokud budete hrát jenom hlavní příběh, tak doba hraní je docela krátká, ale k putování pouze skrz hlavní příběh vás donutí ke splnění několika vedlejších misí. Já mám nahráno kolem 40 hodin a stále nemám všechny mise splněné. Například mise z vnitřního kruhu, které se týkají členů inkvizice. Ty zajišťují vaší oblíbenost. I když jsem tedy nenašel ukazatel, kterým bych si to ověřil. V DAO mi vždy napsali, o kolik mi klesla či stoupla oblíbenost a ještě ukazatel. Ano, teď jsem si vzpomněl, na klady a zápory, tak pojďme na ně. Jako první, co mě upoutalo, bylo skákání. Což skutečný pokrok oproti DAO. Také lezení po žebříku, které se možná objevilo ve Dragon Age 2, ale to jsem kvůli špatným recenzím vůbec nezačal hrát. Pak tedy dále nám tu přibyla jízda na koni, což mi přijde jako příjemné zpestření během putování a objevování krajiny. Samozřejmě během našeho putování nás potkávají nepřátelé nejen v brnění. Medvědi, hyeny, velcí ještěři a další potvory. Mezi velké potvory patří i draci, kteří se objeví, až když vstoupíte do jejich teritoria. Dále na co si vzpomínám je ožívání zabitých členů. Hned mohu přiběhnout a oživit je, ale nesmí mě nikdo zasáhnout. To se mi moc líbí, protože takhle mám větší šance uspět. A jako asi zatím největší zápor je pro mě angličtina bez českých titulků. Hra sice před nedávnem vyšla, ale hrát a vnímat děj v angličtině je pro mě sice trochu obtížný, ale jde to. Budu doufat, že BioWare dodá i české titulky, abychom ještě lépe porozuměli všem dialogům. To je o de mě zatím vše o hře Dragon Age Inquisition. Hodnotím tuto hru 4/5. Pokud BioWare zpřístupní české titulky, tak své skóre změním na 5/5.
Dragon Age Inquisition Nela Táborská Student 4.A ,,Staň se vůdcem nebo padni." Nebo ,,Veď je nebo zemři." Tímto začíná pokračovaní série Dragon Age. Již třetí díl nám nábídla společnost BioWare 21.listopadu v roce 2014. Jakožto v přechozích dílech nás autoři velmi překvapili nejen samotným příběhem. Na začátku každé RPG hry je vaším úkolem vytvořit si vlastní postavu. Už tady nás BioWare nezklamal. Určitě většina z nás se na samotné tvorbě "sama sebe" hodně vyblbla. A výběr zaměření postavy? Úžasné, tolik možností oproti Dragon Age Oringins.(O Dragon Age 2 se vyjadřovat nebudu*). Ať si vyberete muže či ženu, člověka, elfa, trpaslíka nebo Qunariec, začátek je pro všechny stejný a je hned plný akce a zvratů. Od začátku do konce akce 15
vyplněná různými misemi a skládání nejen vašeho příběhu, ale i vašich přátel ve skupině. Opravdu příběh je velmi napínavý a samotná mapa velmi rozsáhlá. Další novinku, kterou chci zmínit, jsou bitvy s draky. Ti se nachází snad v každé hlavní oblasti, ale těm se radši vyhýbejte do doby, než na to máme dostatečné zkušenoti...jinak řečeno jsou příliš silní na to, abyste se na ně vrhli v polovině hry (pokud jsou tu experti, kteří porazí draka s levlem menším jak 10, tak to jste borci :-) ). Menší zvláštnost se objevila v inventáři, kdy máte omezený počet uzdravovacích lektvarů. V Origins jste neměli žádné omezení ohledně lektvarů. Ale zase se zde nenachází žádné lektvary s manou. Jsou nahrazeny přebíjecí dobou jednotlivých útoků (spellů) a mana a výdrž se dobíjí sama. Což krásná výhoda. Další pro mě krásné novinky jsou skákání, lezení po žebříku a jízda na koni*, což dalo hře úplně jiný a lepší nádech. Skutečná zábava začítá tehdy, když začnete skákat po horách a snažíte se vyskákat si cestu. Někdy se to i podaří. Ale během každého boje se vám podaří ztratit nejednoho společníka. Jak si všichni fanoušci Origins dobře vzpomínají, šlo oživovat pouze kouzlem a nebo po dokončení boje. Bioware nám připravil vychytávku, se kterou můžeme oživovat přátelé i během boje. To se ve většině bojích hodí, hlavně když se jedná o hlavní misi. Já hraju každou hru na střední úroveň, ale někdy mi přišlo, že někteří hlavní nepřátelé jsou až moc silní. Něco podobného jako draci. Ano, pokud se jedná o hlavní misi, tak je pochopitelné, že čím víc se blížíte k cíli, tím víc budou nepřátelé silní. K závěru bych chtěla pobídnout všechny, kteří přemýšlí o DAI, aby do toho šli, protože tahle hra opravdu stojí za to. I přes dominantní jazyk anglický je hra i pro slabší angličtináře skutečně v pohodě. Třeba nás Bioware překvapí i českými titulkami. A to pak začne být zajímavější :) Upřímně, není těžké prokouknut, že Dragon Age: Inquisition toho tolik nového či revolučního nepřináší, ale lze to velice snadno přehlédnout při výpravách. Jakmile vás začne jedna aktivita nudit, můžete se směle vrhnout do jiné - prozkoumat svoje sídlo, vyzkoušet tvorbu vlastních zbraní, zkusit zkompletovat nějakou z lokací, vyrazit do multiplayeru nebo se vypravit na dobytí pevností. Možností, jak trávit čas v Inquisition, je bezpočet a výpravnější fantasy byste v současnosti jen těžko hledali. Dragon Age: Inquisition se bez pochyb stává novým standardem, ke kterému budou na dlouhou dobu další RPG přirovnávány. *Zatím jsem neměla možnost zahrát si Dragon Age 2, tudíž nemohu porovnávat.
Finanční gramotnost Jan Přikryl Student 4.A
Co to vlastně finanční gramotnost je? Pojďme se podívat na úplně základní definici. Je to soubor znalostí a dovedností, které člověku umožňují porozumět financím a správně s nimi zacházet v různých životních situacích. Tento soubor ovšem není pevně definován a konkrétní definice finanční gramotnosti se ve světě liší. Finanční gramotnost nemá žádnou konkrétně stanovenou míru, podle které by bylo možné říct, že člověk je nebo není finančně gramotný. Nějakým způsobem je totiž finančně gramotný každý, ovšem podstatná je míra skutečné finanční gramotnosti člověka. 16
Dále se podíváme na průzkum finanční gramotnosti v naší zemi a porovnání s ostatními zeměmi. Češi na světovém žebříčku finanční gramotnosti propadli. Nejlépe se ve financích orientují Japonci. Vyšší finanční vzdělanost vykazuje podle mezinárodní studie ING Pojišťovny 44 procent z nich, následují Indové se 40 procenty a Korejci se 37 procenty. Správně si spočítat úroky dokázalo ve finančním testu jen 43 procent Čechů. Češi s téměř 80 procenty občanů, kteří mají jen základní, případně špatné finanční znalosti, skončili na světovém žebříčku finanční gramotnosti třetí od konce. Za nimi pak následují Mexičané s 81 procenty občanů s malou finanční gramotností a Slováci s 88 procenty. Vyšší finanční vzdělanost tak podle průzkumu má pětina Čechů, 19 procent Mexičanů a jen 12 procent slovenských občanů. Správně si spočítat úroky dokázalo ve finančním testu jen 43 procent Čechů, přitom jde o základní produkt, uvádí průzkum ING Pojišťovny. Proto není divu, že lidé podepisují půjčky a úvěry, kde výše splátek a úroků jim často přeroste přes hlavu. Test finanční gramotnosti proběhl i u nás na škole během výuky ekonomiky před pár týdny. Naopak zde byly výsledky velmi pozitivní, dopadli jsme až překvapivě dobře. Někteří žáci byli dokonce kvalifikováni do druhého kola soutěže. První kolo soutěže proběhlo v pohodlí domova bez jakéhokoli omezení. Po zapnutí testu jsme byli nuceni odpovědět na několik otázek během časového limitu, který byl myslím 30 minut. Podle toho pak také proběhlo vyhodnocení. Já jsem se v prvním kole umístil na 42. místě s 12 body. První místo zaujal můj spolužák se 17 body, a toho následovalo dalších pár studentů se stejným počtem bodů. Teď se jen můžeme ptát, zda jsou naši studenti opravdu finančně vzdělaní na vysoké úrovni, nebo zda jsou výsledky pouze zkreslené díky možnosti hledat odpovědi během testu na internetu. Já osobně jsem si některé otázky, u kterých jsem si nebyl moc jistý, vyhledal, abych nebyl za úplného negramota. Myslím, že spoustu studentů udělalo to samé. Ovšem více se o tomto tvrzení dozvíme z výsledků druhého kola, do kterého se, jak jsem výše zmiňoval, dostalo několik mých spolužáků. Druhé kolo proběhlo ve škole pod dozorem učitelů. Je tu však nějaká možnost, jak se o tomto oboru dozvědět více a lépe se finančně vzdělat a zamezit nepříjemnostem do budoucna? Ano, do škol se proto postupně zavádí finanční gramotnost jako velmi potřebný prvek ve výuce.
Poznámka redakce Nyní se přesuneme do bloku o povinné maturitě z matematiky. Co že si o tom myslíme my, z redakce? No, ač matika není naším nejsilnějším předmětem, jsme rozhodně pro. Matematika silně podporuje logické myšlení, lepší předpovídání následujících skutečností a prakticky z velké části eliminuje chyby ve špatném úsudku z důvodu špatného odhadu. Přesto, že je matematika pouhopouhá idea, zákon, že 1+1=2 a v praktickém světě vlastně neexistuje, je to velice úžasný nástroj, který nás provázel dříve, než jsme byli schopni napsat svoje jméno na stěnu jeskyně v podobě zlomku „počet hladových krků“ / „počet ulovených mamutů“. Vojtěch Pavlů 3.L
17
Maturita a přijímací zkoušky z matematiky? Lukáš Chytrý Student 4.L Můj názor na toto téma je takový, že jaké předměty se budou testovat u přijímací zkoušky, si má právo dát každá škola, jaké chce. Nezáleží, jestli bude škola testovat znalosti z matematiky, geologie, nebo jakýkoliv jiný předmět. Jen by pak měla počítat s tím, jací studenti se na tuto školu budou hlásit a jaký počet. Pro mnoho lidí je matematika nepřekonatelný problém a proto by si na takovou školu ani přihlášku nepodali. Já osobně bych přijímací zkoušky na střední školy uvítal, protože jsem měl matematiku velmi rád a i jsem jí uměl dobře ovládat. Ale dokáži si představit, že pro někoho je stejný problém trojčlenka, jako pro mě integrály a derivace. V takovém případě je pro ně skoro nepřekonatelný problém udělat takové přijímací zkoušky z matematiky a raději si podají přihlášku na jinou školu, která tyto zkoušky mít nebude. Kdyby byly příjímací zkoušky celoplošně povinné pro všechny střední školy, tak v jistých oborech by mohl nastat problém s malým počtem žáků, protože by jich hodně zkoušky neudělalo. Proto bych určitě nezaváděl zkoušky z matematiky pro všechny školy, ale na školách s matematickým zaměřením mi to přijde jako dobrý nápad. Povinná maturita z matematiky mi přijde jako špatný nápad. Každý by si měl zvolit maturitní předměty dle jeho zájmu a znalostem. U oborů jako je například kuchař nebo zahradník, je maturita z matematiky naprosto zbytečná. Upřímně, i maturita z českého jazyka mi přijde zbytečná v počtu nutných přečtených knih, ale to již odbočuji. Možnost, vybrat si místo matematiky cizí jazyk, mi přijde jako rozumná. Většině lidem, co nejde matematika, tak jdou cizí jazyky, nebo alespoň jeden z nich. U nás ve třídě tuto možnost zvolili dva z celé třídy. Bohužel pro ně, tato možnost je možná pouze u státní maturitní zkoušky. Bojím se, že kdyby se zavedla povinná maturitní zkouška z matematiky, tak by počet těch, co by maturitu neudělali, prudce stoupl. Hlavně u humanitně zaměřených škol. U technických škol a gymnázií by takový problém nejspíše nenastal, protože se na těchto školách vyučuje matematika 4 až 5 hodiny týdně a školy stihnou probrat látku dopodrobna a hlavně mají čas na naučení. Kdybych to měl tedy shrnout, tak povinné přijímací zkoušky, ani maturitu z matematiky bych nezaváděl. Mnoho studentů už má problém jen s povinnou češtinou a další předmět by jich dost nemuselo zvládnout a maturita by pro ně byla zkouška, ve které by nemuseli nikdy uspět.
O maturitě z matematiky a přijímacích testech Tomáš Záruba Student 3.C Matematiku by měl jakožto základ vědy znát asi každý, kdo chce maturitu. Otázkou ale je, jak moc by ji měl znát. Pro některé lidi může být matematika velmi důležitým předmětem pro jejich budoucí život, většina lidí ji ale na takové úrovni, na jaké se učí na 18
střední škole, nikdy nebude potřebovat. Nemyslím, že by kosmetičky, policisté, zdravotní sestry a různá podobná povolání kdy potřebovali řešit logaritmické rovnice a jim podobné záležitosti. Je tedy správné matematiku zavádět jako povinný maturitní předmět? Při posledních maturitách neudělala maturitu z matematiky asi čtvrtina studentů z těch, co si ji dobrovolně vybrali. Je tedy zřejmé, jak asi dopadnou maturity, pokud bude matematika povinná. Ze všech stran jsou slyšet různé názory pro i proti. Někteří říkají, že by všichni měli maturovat z matematiky, protože se ji učí již od první třídy a navíc je matematika přeci základ všeho. Jiní říkají, že by neměla být povinná, protože se vyučuje špatně a učitelé jsou špatní, pomůcky jsou špatné, a že je vlastně špatně úplně všechno. Rozhodně souhlasím, že matematika je potřeba, zároveň také souhlasím, že na některých školách není její výuka úplně stoprocentní. Pokud se zeptáme některého z učitelů, k čemu se vlastně vůbec učíme takto pokročilou matematiku, a k čemu že nám v našem dalším životě bude, často se nám může dostat odpovědi typu, že tyto znalosti vlastně nejspíše potřebovat nikdy nebudeme, ale je důležité procvičovat naše mozky, aby nezatuhly. S tím, že je třeba procvičovat naše myšlení, souhlasím, ale když se jedná jen o procvičování, proč by se z něho měla povinně skládat maturita? Z tělocviku se přeci také nematuruje. Na začátku tohoto článku jsem psal, že matematiku by měl znát každý, kdo chce maturitu. Ale to, že někdo nedělá maturitu z matematiky, přeci neznamená, že ji nezná. Vždyť aby se člověk vůbec dostal k maturitě, musí znát alespoň něco z matematiky. Vlastně si myslím, že toho musí znát docela hodně. Dle mého názoru, jakožto názoru někoho, komu matematika příliš nejde, by měla maturita zůstat tak, jak je, tedy že si každý může vybrat, z čeho bude maturovat podle toho, co umí a na co si víc věří. Avšak pokud se vžiju do pozice někoho, kdo matematiku umí výborně, nebo se ho maturita vůbec netýká, chápu, že to může vidět opačně. I mě přijde pro společnost a pro celkové obecné vzdělání lepší zavést povinnou maturitu z češtiny, cizího jazyka a matematiky, avšak pokud bych se dostal já do situace, že bych musel maturovat z matematiky, mohly by následky a výsledky být katastrofální. Přijímací zkoušky na střední školu Na internetu jsem se dočetl, že by pan ministr školství rád zavedl jednotné přijímací zkoušky na střední školy s maturitou. Ty by se skládaly z testu z matematiky a z českého jazyka. Zatímco u povinné maturity z matematiky si nejsem moc jistým, na kterou stranu se přiklonit a připouštím, že obojí má své pro a proti, v případě těchto přijímacích zkoušek mě ani nenapadlo, že by něco takového jako jednotné přijímačky mohlo existovat. Ministerstvo sice uvádí, že si školy budou moci testy nějakým způsobem upravit, případně k nim přidat testy z dalšího předmětu, ale proč by si už každá škola nemohla rozhodnout sama, co v testech bude, a zdali je vůbec potřebuje. Přijde mi to zbytečné také proto, že v dnešní době jsou některé školy nezaplněné a není tedy důvodu zavádět na ně přijímací zkoušky. Dále si nemyslím, že je úplně správné rozhodnout na základě dvou testů, zdali se dítě hodí na střední školu, či ne. Jiná situace nastává, pokud má škola více uchazečů, než kolik je volných míst, pak je určitě na místě zavést přijímací zkoušky. Závěrem mohu jen uvést, že v případě maturity z matematiky nejsem schopen se jednoznačně postavit ani na jednu stranu, a tak budu raději stát uprostřed a doufat, že se mě to netýká. Co se týče jednotných přijímacích zkoušek na střední školy, nepřijde mi to vyloženě špatné, ale spíše zbytečné. 19
Názor na státní maturitu z matematiky Ivan Popov Student 4.B Jelikož jsem ve 4. ročníku a budu letos maturovat, mám na výběr ze dvou možností. První možnost je matematika a druhá anglický jazyk. Každý rok se to ale může změnit a může se stát povinná jak matematika, tak angličtina. Já jsem si vybral anglický jazyk, a to z důvodu protože celkem anglický jazyk ovládám. Preferuji jí hlavně kvůli tomu, že matematika obsahuje mnoho látky, látka je složitá. Pokud chce student odmaturovat z matematiky, musí minimálně hodinu a půl studovat. Další výhodou, kterou požaduji za důležitou, je, že v angličtině můžete udělat chyby při ústním zkoušení a neztratíte tolik bodů, zatímco v matematice můžete mít dobře postup, stačí zaměnit znaménko a celý příklad je špatně, což znamená nula bodů. Nikomu ale nechci odpírat matematiku a to hlavně z toho důvodu, že je to dobrá příprava na vysokou školu, kde je celkem dosti kladeno na matematiku
Názor na maturitu z matematiky Tomáš Reiter Student 4.B Můj názor na povinnou maturitu z matematiky je takový, že by měla býti zavedena jako povinný maturitní předmět pouze na středních školách technického zaměření a školách podobných, tzn. ekonomických a tak dále, kde je předem jasné, že člověk, který tuto školu studuje, se bude v budoucnu potýkat v zaměstnání, nebo na vysoké škole s matematikou i nadále. Na druhou stranu například na škole se zaměřením čistě na cizí jazyky, nebo automechanika mi přijde matematika jako zbytečná práce k maturitě, když se s ní člověk bude potýkat v běžném pracovním životě jen zřídka.
Povinná maturita z matematiky Adam Beránek Student 4.B „Matematika nás vede k vytrvalosti a logickému myšlení. Nepotřebujeme ji o nic míň než třeba tělocvik“ Matematika je také testem vytrvalosti. Kromě několika talentovaných jedinců, kteří obvykle následně míří na pražskou nebo brněnskou techniku, se k dobrým matematickým dovednostem musí každý propracovat respektive pravidelným a dlouhodobým tréninkem. 20
Na rozdíl od biologie nebo dějepisu, které se dají více méně večer před písemkou nebo o „svaťáku“ nadrtit (a pak podobně rychle zapomenout), rozhodně nestačí umět pár vzorových početních příkladů. Chce to pochopit princip, získat cvik, umět pružně reagovat. To se nelze naučit jinak, než že otevřeme Petákovou, či další sbírku a budeme počítat a procvičovat. Co jsem četl názory lidí a předsedů asociací různých školních oborů se značně liší. Předseda asociace středních průmyslových škol Jaroslav Ponec hned řekl: „Za asociaci průmyslovek s tím žádný problém nemám a nikdy to ani problém nebyl. Povinná maturita z matematiky ale narazila v jiných než technických oborech. A v tom vězí háček.“ Jeho názor se mi líbil z toho ohledu, že zná důležitost a podstatu matematiky a logiky. Což mi dává nápad, že by bylo lepší nebrat maturitu z matematiky jednotně pro všechny školy stejně. Ale rozdělit na určité stupně složitosti, rozsáhlosti a pro každou školu různý stupeň obtížnosti. Hned pod tím jsem četl další názor, který mi přišel trochu nepromyšlený paní Zdeňky Kutínové, předsedkyně asociace středních pedagogických škol: „Nejsem přesvědčena o tom, že právě tento návrh pozdvihne studijní výsledky. Na gymnáziích bych takový návrh považovala za logický. Ale jsou tu přece také školy, kde je matematika téměř okrajovým předmětem, a tudíž si nejsem jistá, co by to například právě na nich mělo zlepšit.“ Už jak jsem zmínil na začátku, že matematika je test vytrvalosti a logického myšlení. Toto mi přijde lehce nepromyšlené, paní Kutínová v tom hned vidí jen to špatné a neví, v čem by to pomohlo. Očividně se nad tím ani nezamyslela trochu do hloubky a koukala jen na povrch. Jenže než abychom mluvili o povinné maturitě z matematiky, měli bychom kouknout k základu a to na základní školy. Ze své vlastní zkušenosti vím, protože jsem taktéž jako spousty lidí základním vzděláním prošel, že vzdělanost některých profesorů je otřesná. Co vím, tak u nás jsme měli na fyziku učitele, u kterého mi přišlo, že ten určitý obor ani nevystudoval a naše výuka se skládala pouze opisování z učebnic. Jinak řečeno vzdělání na základních školách mi připadá silně nedostačující. A od toho se to odvíjí i do budoucna na střeních popřípadě na vysokých školách. Kolikrát jsem slyšel od dospělých nebo od učitelů na střední škole, že jsme hloupí a že za jejich doby to vypadalo úplně jinak. Ano souhlasím s tímhle názorem, ale neměli by jen mluvit a měli by se podívat k jádru věci a celého problému dnešní doby.
Můj názor na vzdělání Miroslav Dlouhý Student 2.A Chtěl bych se s vámi podělit o můj názor na vzdělání. Podle mě je vzdělání důležité, ale když se někdo chce naučit určitý obor, měl by jít na školu, na které se budou učit hlavně odborné předměty nebo předměty, které s tím oborem minimálně trochu souvisí. Myslím si, že na škole není zrovna důležité učit se něco, co s oborem nesouvisí a když už se to učí, nemělo by se to brát tolik vážně. Z předmětů, které nejsou odborné, by profesoři neměli nechávat studenty propadnout, už jenom z důvodu, že mohou být dobří v odborných předmětech a tento nedůležíty předmět jim to zkazí. 21
Studenti mají v hlavě naprogramováno to, že škola je jejich povinnost, ale tak by to být nemělo, škola by měla být něco, co studenty bude bavit a budou do ní chodit rádi. Pokud bude student chodit do školy s tím, že se těší, až škola skončí, je celkem jisté, že nepodá ve škole takové výkony, jako když bude do školy chodit natěšený. Většinu věcí, co se studenti učí se špatnou náladou, si stejně nezapamatují, a do dalšího dne zapomenou. To je nutí přijít ze školy, a znovu se učit, pokud chtějí mít ve škole dobré výsledky, ale studenti chtějí mít čas na své záliby a kamarády. Každý měl možnost zvolit si školu, která ho bude bavit, a proto si myslím, že je hloupé nadávat na školu, kterou jsme si sami vybrali, měli bychom do školy chodit s radostí a natěšeností, že se naučíme něco nového. Jiný případ je samozřejmě to, když někdo jde na školu s oborem, který už předtím do nějaké míry ovládal, a teď ho tam učí jenom to, co už umí, je samozřejmostí, že takový student se ve škole bude nudit. A proto bych i na středních školách zavedl stejný režim, jako je na vysokých školách, aby nebylo povinností do té školy chodit, ale aby student chodil jen na předměty, na které jít opravdu potřebuje. Studenti by ihned chodili do školy radši a brali by jí hned vážně. Samozřejmě ne každý student by to bral vážně, ale takový student by se na škole moc dlouho neudržel. Potom už je to jen na studentech, jak by se k tomu postavili. Dle mého názoru je opravdu důležitý ovládat dobře obor, kterým si chceme vydělávat a který chceme dělat po zbytek našeho života. Problematikou při vzdělání je také to, že ne každému studentovi sedne jeho vyučující. Každý vyučující má svůj styl vyučování, a proto, když některému ze studentů styl vyučujícího zrovna moc nesedne, má to v tom předmětu o hodně těžší. Proto si myslím, že studenti by neměli být rozděleny do tříd, ale měli by chodit na hodinu k vyučujícímu, který jim víc sedne a od kterého všechno líp pochopí. Jednou za čas by byla povinnost studenta zajít na test, aby šlo vidět, že se škole věnuje, a poté by si student zase vybíral pouze předměty, na které opravdu chce jít a které ho vážně zajímají a hlavně ke kterému z vyučujících by šel. Na závěr bych chtěl říct, že by každý měl být šťastný, že se může u nás vzdělávat. V jiném státě by takové štěstí nemusel mít a nemusel by umět ani číst a psát nebo by mohl skončit v přeplněné třídě, kde by profesoři nezvládali vyučovat tolik studentů a věnovali by se pouze těm nejchytřejším. Navíc jsem rád, že mohu studovat na škole, kterou za mě platí stát a nemusím si jí platit sám. Kdyby si každý musel své vzdělání sám zaplatit, tak by víc jak polovina lidí v České republice byla nevzdělaná.
CO VYDRŽÍ LIDSKÉ TĚLO Čerpáno Víkend MF Dnes, prosinec 2014 Co lidské tělo vydrží: -
při úbytku 50% krve začne selhávat srdce, rekordní ztráta krve bez smrti byla 75% běžná teplota těla je 36 stupňů Celsia, pod 33 stupňů a nad 42 stupňů už není slučitelná se životem, podařilo se však zachránit člověka, který měl teplotu 13 stupňů zásah elektřinou s napětím 220 voltů ohrožuje život, člověk může přežít až 27. 000 voltů, železnice používá 25. 000 voltů při střetu s autem při jeho rychlosti 40 kilometrů za hodinu je šance člověka na přežití 80%, při 50 km/h je 50%, při 60km/h již mizivá, přesto někteří přežili srážku s autem jedoucím 100 km/h 22
-
běžný hluk či rozhovor má cca 50 decibelů, práh bolesti činí 120 decibelů, smrtelný může být hluk nad 180 decibelů, která může třeba poškodit plíce aby se při porodu utrhla hlavička novorozence, musela by se vyvinout síla větší než 150 newtonů, nebo jinak, hlava novorozence udrží závaží o hmotnosti 15 kg z kómatu se podle dlouhodobých statistik probere zhruba pětina pacientů, a třeba i po pěti letech, poté se dokáží vrátit do téměř normálního života pokud je člověk pohřben do země, tělo se rozkládá přibližně deset let
Lidské rekordy: -
nejstarší člověk historie se prokazatelně dožil 122 let a 164 dnů nejvyšší pád bez padáku přežila jugoslávská letuška, padala z 10. 160 metrů nejhlubšího ponoru pod vodní hladinu 332 metrů dosáhl jeden Egypťan nejvyšší dosažená rychlost ve vodě je 8,6 km/h nejrychlejší běh je 44,7 km/h, ano, tak dokáže běžet Usain Bolt nejvyšší rychlost na kole po rovině je 77 km/h nejvyšší rychlost dosažená na lyžích je 252 km/h nejvyšší vzepřená váha s činkou je 263 kg jeden Rakušan se dokázal na jeden nádech potopit se závažím do hloubky 214 metrů průměrná výdrž bez přísunu vzduchu je 3 až 5 minut, v soutěži zadržení dechu pod hladinou je rekord 23 minut a 1 vteřina bez stravy dokáže člověk vydržet v průměru 60 dní, rekord je 123 dní, obecně platí, že smrt přichází při úbytku váhy o 45% původní hmotnosti bez příjmu vody lze vydržet v průměru 9 dní, není zjištěno, kolik je rekord, ale dle lékařů by smrt přišla nejpozději 12. den potřebný spánek je dost individuální, doporučuje se 7 až 8 hodin, průměrnému člověku zabere spánek jednu třetinu života, Napoleon Bonaparte prý spal v průměru 4 hodiny
Marihuana Dvořák Matouš Student 3.L Marihuana, jinak také konopí, ganja či tráva, je v dnešní době skoro až fenoménem z důvodů zvýšené aktivity za její legalizaci. Ve většině států je totiž ilegální a na seznamu uvedena jako lehčí droga. Tato rostlina je na naší planetě už od pradávna a v historii byla používána v zemědělství a průmyslu. Je zvláštní, že se její legalita začala řešit až v letech minulého století, kde v době rasové nenávisti byla označena za ilegální, jelikož údajně skupina vědců zjistila, že bílým ženám se po požití marihuany zalíbí černí muži. Toto byl první zákon zakazující marihuanu. Naopak první zákon o marihuaně vůbec zemědělcům nařizoval, aby pěstovali konopí, jelikož se používalo jako textilie, nebo k léčivým účelům a k výrobě papíru, dokonce americká deklarace nezávislosti je napsaná na konopném papíru. 23
Škodlivé vlastnosti marihuany jsou však často nepravdivé či smyšlené. Když se zeptáte člověka, který je proti marihuaně a odmítá její legalizaci, jaké jsou jeho důvody, nejčastější odpovědí je, že na ní můžete být závislí či dokonce zemřít. Ano, pravdou je, že na marihuaně můžete být závislí, ale na čem ne, naopak oproti jiným drogám se její závislost neprojevuje fyzicky, nýbrž pouze psychicky Abyste si na ní vypěstovali závislost, museli byste být jejím dennodenním uživatelem několik let, stejně jako třeba u alkoholu, který má dokonce horší následky, ale je legální. Zatímco u lidí závislých na marihuaně se často projevuje dezorientace, ztráta motivace a časté zapomínání, u lidí závislých na alkoholu je to agrese, fyzická neschopnost a selhávání orgánů. Přesto se na účinky marihuany dá zemřít, avšak aby se to někomu povedlo, musel by zkonzumovat 15000 cigaret marihuany během 20 minut, přičemž by zemřel dříve kvůli předávkování se oxidem uhličitým, namísto látkou THC, která je v marihuaně obsažena a může za její účinky. V poslední době se stále víc zjišťuje opak veřejného mínění, a to, že marihuana je v mnoha ohledech lidskému tělu prospěšná. Například potlačuje nárůst rakovinotvorných buněk, pomáhá lidem s astmatem, Alzheimerovou či Parkinsonovou chorobou. Masti vyráběné z jejích výtažků, pomáhají proti kožním nemocem a ekzémům. A co se týče orálního užívání, je dokázáno, že spoustě lidem pomohla dostat se z jejich psychických problémů, a i ty největší mozky světa, jako například Steve Jobs nebo Albert Einstein se s jejími účinky setkali, ne-li setkávali. Jak jsem už zmínil, v dnešní době se velice často projednává, zdali legalizovat konopí, poslední dobu nejvíce v některých amerických státech, kde návrh také prošel. Marihuana je tedy k dostání ve specializovaných obchodech, do kterých zboží poskytují odborné seed banky. Marihuana je také často spojována s další kriminální činností, avšak opak je pravdou, v žádném ze státu, kde mají legalizovanou marihuanu, se kriminalita nezvyšuje, spíš naopak. Když je tedy marihuana v porovnání s alkoholem či tabákem stejně ba i méně škodlivá, proč je ilegální? Zaprvé by její legalizace musela mít podporu veřejnosti a poté by se po jejím legalizování marihuana uvedla jako normální daněné zboží a prodávala se v obchodech. Takovýto model byl prosazen například v Uruguay, kde se však nakonec ukázalo, že marihuana, kterou mají k dostání v obchodech řekněme od státu, je dovážena a vypěstována v Argentině, a tento druh je více méně neprospěšný až nebezpečný. A teď si položte otázku, zdali je legalizace vůbec zapotřebí, jelikož nejde čistě jen o její prosazení, nýbrž o spoustu dalších dodatků vázaných k tomuto zákonu. Ono by alespoň stačilo, kdyby se věci uvedly na pravou míru a nešířily se bludy vyplozené novináři, kteří vezmou peníze za předem připravený rozhovor s lékaři či doktory, protože o to jediné, o co jde, je byznys. Totiž po legalizaci, či pochopení využití marihuany, by už nebyla zapotřebí spousta prášků, které akorát víc škodí zdraví, a farmaceutické společnosti by pak neměly své peníze a jejich monopoly postavené na předražených pilulkách, bez kterých by prý spousta lidí nemohla žít, spadly jako domeček z karet. Uživatelé marihuany proto nemůžou být raději, než když je veřejnost a zákon minimálně toleruje, protože přes všechny okolnosti, je to přece váš život a vy jste svým pánem, a v dnešní době to tak je více, než kdy jindy. Stařenku byste přece taky nezavřeli za to, že sleduje televizi Novu, protože vám přijde stupidní a lidskému zdraví neprospěšná.
24
Vietnam vs. Česká republika Filip Bui Student 4.L Jaké jsou největší rozdíly mezi Čechy a Vietnamci? Jedním z větších rozdílů je například náboženství. Zatímco Češi jsou většinou ateisti, tak Vietnamci věří v posmrtný život. Z toho potom vyplývá i tzv. uctívání předků. Ctí nejen předky své rodiny, ale i různé bájné postavy nebo i historické postavy. Věří, že se zemřelý člen rodiny převtělí do jiné formy života. Proto snad každá vietnamská rodina má doma oltář, kde se modlí ke svým zesnulým příbuzným a obětuje jim různé dary (ovoce, pokrmy…). Ti je pak za to chrání a ovlivňují jejich životy. Vietnamci také mají větší respekt ke starším osobám. A jak je to potom v rodině? Děti by měly poslouchat své rodiče a také je respektovat. V rodině má poslední slovo otec, ke kterému se také váže i zodpovědnost. Rozhodující slovo před otcem však mají prarodiče. Důležitou hodnotou kromě rodiny je potom i vzdělání. Rodiče se u dětí snaží dostat to nejlepší z nich a tlačí je v učení, jak jen to jde. Dalším větším rozdílem jsou také svátky. I když mnoho Vietnamců v České republice slaví Vánoce a různé jiné svátky (Velikonoce, Silvestr…), tak nejdůležitějším svátkem ve Vietnamu je tzv. Tet. To je svátek nového roku, který se slaví mezi 21. lednem a 20. únorem. Snad všichni Vietnamci slaví tento svátek i v České republice nebo v této době odlétají slavit svátek zpátky do Vietnamu. K českému svátku by se to dalo přirovnat nejspíše k Vánocům se Silvestrem. Rodina především stráví svátek Tet u svých příbuzných v rodinném kruhu. Připraví se mnoho různých pokrmů, dekoruje se celý příbytek a celý svátek se slaví především v poklidu. I když mají Vietnamci a Češi navenek velice odlišnou kulturu, tak si myslím, že tato bariéra se čím dál více zmenšuje. Češi poznávají vietnamskou kulturu a naopak Vietnamci tu českou.
ROZHOVOR S Martin Neuman Student 3.L Ahoj představil by ses nám? „Čau, já jsem Martin Neuman.“ Co děláš za sport? „Vesluju.“ A jak dlouho? „Teď už to bude pět let.“ A jak jsi se dostal zrovna k veslování? „No, když jsem byl malej, tak jsem zkoušel fotbal, ale to mi moc nešlo, pak jsem přešel na rychlostní kanoistiku, to už bylo trouchu lepší a pak jsem začal plavat díky škole, ale to mě časem přestalo bavit, tak jsem se po vzoru mých příbuzných vrhnul na veslování.“ Jaký je rozdíl mezi rychlostní kanoistikou a veslováním? 25
„No, tak při kanoistice jedeš po předu a při veslování couváš, a pak taky v tom, že v rychlostí kanoistice je pádlo a ve veslování je veslo.“ Slyšel jsem, že ty lodě jsou pěkně drahý, kolik třeba stojí? „Záleží na značce, třeba u skifu se nějaká Čína pohybuje od 50ti tisíc až do 150ti tisíc, no a německý Empacher stojí 250 tisíc až 500 tisíc.“ Je znatelný ten rozdíl v ceně? „Jo, to určitě.“ Z jakého materiálu se ty lodě dělají? „Dřív byly dřevěné, dneska už jsou z laminátu nebo karbonu nebo obojí.“ V jakém klubu jsi začínal a kde jsi teď? „Začínal jsem v klubu, kde vesluje můj táta VK Bohemians a letošní školní rok jsem přestoupil do Dukly, chtěli mě tam, tak jsem šel, no.“ Jak často trénuješ? „Před školou a po škole každý den, pak sobotu a neděli záleží, na co trénujeme.“ Zaslechl jsem, že ses dostal do repre, jak se to podařilo? „Podařilo se mi zajet dobře kontrolní závody a už to bylo.“ A jak to tam probíhá? „Jelikož jsme trénovali na osmu, tak tam je potřeba devět lidí, většinou z celé ČR, tak jsme se sjížděli většinou v Brně.“ A nějaký úspěchy za sebou už určitě máš, ne? „Jo, tak na mistrovství Evropy jsme byli osmý, a pak jsem párkrát mistr ČR, a i ty druhý a třetí místa se tam najdou.“ Super, tak děkuju za rozhovor a přeju hodně úspěchů. „Dík moc.“
Filip Březina Student 3.L Naše škola má spoustu sportovně významných studentů a jen těžko bych je zde mohl vyjmenovat všechny. Smíchovská střední průmyslová škola se každoročně zučastňuje turnajů v basketbale, házené, silovém víceboji, šplhu na laně, atletice a dalších. Rozhodl jsem se udělat rozhovor se studentem 3.L, který naší školu reprezentoval na nedávném středoškolském turnaji v házené, který proběhl 12. ledna 2015. Naše družstvo bylo bohužel tak dobré, že muselo být diskvalifikované. Tým SSPŠ měl v kádru jednoho o rok staršího hráče a to byl důvod k diskvalifikaci. Bez tohoto incidentu by naše mužstvo skončilo na nejhůře 4. místě, ale prý si mysleli a věřili i na místo první, za což si určitě zaslouží obdiv a podle mého názoru jeden o rok starší hráč mužstvo nespasí. Ahoj, mohl by ses nám představit? „Ahoj jmenuji se Filip Březina a je mi 18 let.“ Jaký ročník studuješ? 26
„Studuji 3 ročník Smíchovské střední průmyslové školy.“ Proč jsi si vybral zrovna SSPŠ? „Tuto školu jsem si vybral, jelikož mě od malička zajímají počítače a tato škola mě velmi zaujala.“ Jak jsi se dostal k házené? „K házené jsem se dostal přes svého tátu, který byl velmi úspěšný házenkář.“ Za jaký klub hraješ? „Momentálně hraji za Duklu Praha dorosteneckou soutěž a mužskou Extraligu.“ Tvůj největší uspěch? „Můj dosavadní největší úspěch byl postup na ME dorostenecké reprezentace.“ Jak se ti reprezentuje za školu? „Za školu reprezentuji vždy rád a ne jen proto, že mě omluví z vyučování, ale protože můžu pomoci se školy zviditelnit.“ Jak jste dopadli na školním turnaji? „Letošní ročník turnaje se nám nevydařil z důvodu diskvalifikace. Do doby, než nás diskvalifikovali, jsme neměli se soupeři sebevětší problémy až na Přípotoční, se kterou jsme uhráli remízu.“ Jak stíháš se školou profesionálně sportovat? „Je velmi těžké skloubit školu se sportem. Moc se nestíhám připravovatnna výuku, jelikož odjíždím ráno z domu okolo sedmé a vracím se nejdříve v deset večer.“ Jak často máš tréninky? „Házenou mám pětkrát až sedmkrát týdně plus většinou dva zápasy o víkendu, tím pádem nemám na jiné koníčky čas, ale velmi rád lyžuji a baví mě pracovat s 3D modelovacími programy.“ Rozhovor připravil Martin Kříž, 4.A
Děkujeme za rozhovory!
Poznámka redakce Nyní nás čeká další blok – Co by se stalo s internetem, kdyby najednou přestal fungovat? Důvodů může být více, nicméně jaké by to mělo následky na naše životy? Jaké scénáře by nám osud napsal v této situaci? Hrstka neohrožených studentů se nám pokusí odpovědět, jak nejlépe dovedou. A to exkluzivně jen a pouze pro náš báječný měsíčník Presík!* *(Tímto zdravíme redakci časopisu Blesk!)
Vojtěch Pavlů 3.L
27
Jak by to vypadalo, kdyby zkolaboval internet? David Točík Student 3.C Internet je věc, která ovlivňuje každého z nás, někteří lidi si život bez internetu nedokážou absolutně představit. Jak by to tedy vypadalo, kdyby náhle přestal fungovat internet? Myslím si, že by to byl velký šok pro celý svět. Nejhůře by na tom byli velké instituce, které se bez internetu nedokážou obejít. Většina těchto institucí by zkrachovala nebo přišla o velký zisk. Tím pádem by většina lidí přišla o zaměstnání. Toto by vybouřilo velké rozpaky celého světa, a obyvatelstvo by naléhalo na zprovoznění internetu. Myslím si, že by se konaly všelijaké demonstrace. Na druhou stranu výborně by na tom byli všelijací zemědělci, dělníci, kde jejich výdělek není založen na funkčnosti internetu, tím pádem by tyto řemesla nezaložené na internetu získali obrovský vzestup ve společnosti. Ovšem vezmeme si otázku, v kolika řemeslech dnes není používán internet. Je to opravdu málo. Vezměme si otázku: Jak by vypadala komunikace lidí bez internetu? Dle mého názoru by lidé byli donuceni k používání více mobilních sítí, což by samozřejmě vedlo k velkému zisku mobilních operátorů a zase nespokojenost občanů, kteří by museli navíc platit za tyto mobilní sítě. Ovšem horší dopad by toto mělo pro sdílení veškerých souborů, které se běžně sdílejí přes internet, kde jiná možnost tady není. Přes veškeré negativní následky na obyvatelstvo si myslím, že by toto pro některé lidi bylo očisťující. Někteří lidé totiž tráví příliš mnoho volného času na internetových službách jako Facebook, Twitter, Skype... Možná by se někteří z těchto lidí uvědomili, že trávili příliš času na těchto službách, že existují i jiné dobré věci, které se dají dělat. Spousta lidí by si uvědomila, jak moc jsme na internetech závislí, jak moc nás internet ovlivňuje. Myslím si, že zkolabování internetu by vedlo k častějšímu fyzickému setkávání, což v dnešní době rapidně klesá. Zkolabování internetu by možná vedlo k vymyšlení jiného, možná i lepšího komunikačního prostředku. Zkolabování internetu by také mělo vliv na spousty lidí, kteří si neuvědomují, co mají vůbec za vymoženost a berou to jako samozřejmost. Myslím si, že zkolabování internetu by mělo hodně negativních věcí na většinu společnosti, ale na druhou stranu by to mělo i kladné věci.
Život bez internetu Ivan Popov Student 4.B
V dnešní době existuje skvělá věc jménem internet, díky němu můžeme komunikovat zadarmo, dopisovat si, objednávat si zboží a mnoho dalších věcí. Ale co by se stalo, kdyby nás postihla nějaká katastrofa, nějaký globální výpadek elektřiny? Zhroutilo by se mnoho věcí, 28
jelikož je dnes skoro všechno děláno přes síť a internet. Nastal by problém s bankami, s převody peněz na účet, internetové platby a pro dnešní generaci hlavně dopisování, stránka nazývaná facebook. Mělo by to jak klady, tak zápory, přes facebook komunikuje dnes skoro každý teenager, to je kladné, avšak je tam mnoho záporného. Už by třeba nebylo takzvané „slepé rande“, které může vyvrcholit tím, že místo mladého muže, který si s někým začne dopisovat a nakonec se s tou dotyčnou osobou sejde. Pak se zjistí, že to nebyl mladý muž, ale nějaký násilník, což může vést ke znásilnění nebo až k vraždě či unesení, mnoho těchto případů se již odehrálo. Existuje také kyberšikana, což je vysmívání se dotyčné osobě, zesměšňování, což také může vést k tragickému konci jedince. Dříve naši rodiče tuto možnost neměli, seznamovali se venku, chodili více ven, bavili se, a v dnešní době u toho každý sedí a jen si dopisuje, a tu osobu třeba ani nezná. Když to tak všechno shrnu, v dnešní době by se to asi bez internetu nedalo ustát, proto buďme rádi, že zatím žádná katastrofa nenastala a internet existuje.
Bez internetu? Jan Riegr Student 4.A Začal bych tím, co internet vlastně představuje. Internet je celosvětový systém navzájem propojených počítačových sítí, ve kterém mezi sebou počítače komunikují pomocí jistých protokolů, které všichni dobře známe. Má spousty využití od „chatování“ s přáteli přes nákupy, výběry z mnoha různých spekter znalostí až po důležitá jednání nadnárodních společností. Každý z nás také jistě ví, jak internet začínal, od zhruba poloviny 20. století, Američané se snahou obnovit svůj technologický náskok nad zbytkem světa vyvíjí takzvaný Arpanet. To byla jednoduchá síť složená z několika uzlů, univerzitních počítačů. Jakmile se ověřila funkčnost, počet připojení rostl geometrickou řadou. Tím se dostáváme k tomu, že dnes je připojený skoro celý svět. Dokonce jsou mezi námi tací, kteří si den bez internetu neumí představit. Spadám mezi ně totiž i já. Zamyslete se sami, jestli byste Vy zvládli jeden den nevyužít internet. Ať už je to pro zábavu nebo pro práci, internet je nepostradatelnou stránkou dnešního moderního světa. Během několika chvilek máte přístup ke svým známkám, k materiálům na zítřejší jednání, které jste omylem zapomněli v práci, k informacím nutným k vypracování slohových prací, nebo referátů. Internet je nezbytnou součástí jak životů studentů tak i zaměstnaných. Těžko by se hledala rychlejší alternativa v získávání informací.
29
Kolaps internetu Dominik Juránek Student 4.D Internet je v dnešní době nedílnou součástí života obyvatel většiny ekonomicky vyspělejších zemí. Ať už ve volném čase, ke komunikaci, ke hraní, nebo při práci. Jedinci i celé podniky, všichni jsme na něm závislí. Bereme přístup k internetu jako samozřejmost a se stále se zrychlujícím vývojem technologií, a tedy i vzrůstem množství zařízení využívajících internet, se závislost neustále prohlubuje. Co by se ale stalo, kdyby pro nás všechny, tak jisté připojení najednou nebylo přístupné? Zaplatili bychom pomocí internetového bankovnictví účet za vodu? Vrátila by se osobní i podnikatelská komunikace zpět výhradně k mobilní síti? Odevzdal bych včas tento článek? A kdyby byl výpadek zaviněn například silnou sluneční bouří, která způsobí problémy i v samotné rozvodné síti, dokázaly by podniky i lidé stále žít a fungovat i bez elektřiny? V září roku 1859 vyvolala první pozorovaná sluneční erupce přepětí v Americké telegrafní síti. Kdyby Zemi v následujících letech zasáhl elektomagnetický výboj podobného velikosti, jako v roce 1859, vyřadil by pravděpodobně všechny hlavní transformátory a způsobil by celosvětově rozsáhlé škody. V Kanadském Quebecu byl v březnu roku 1989 z důvodu zvýšené sluneční aktivity zaznamenán výpadek proudu na celých 9 hodin. Vodiče vysokého napětí jsou citlivé i na menší výkyvy magnetického pole, které je jinak stabilní a několikanásobné zvýšení elektrického proudu mělo za následek vznícení cívek. Jedná se samozřejmě o menší škody, ale i tak si můžeme představit, jak bezmocní proti těmto neovlivnitelným jevům jsme.
Kyberterorismus Tomáš Vacín Student 4.D Když jsem se poprvé doslechl o kybernetickém útoku, tak jsem si sám pro sebe řekl, zda jsou opravdu nutné. Každý slušný člověk je samozřejmě odsoudí, protože jsou nelegální. Ale pomyslel jsi někdo z vás, jestli nemají nějaký skrytý podtext, sdělení či důvod? Kybernetické útoky nejčastěji reagují na globální problémy nebo k nelegálnímu zisku cizích informací. Ptám se sám sebe, je to správné? Jak si vlastně někdo může dovolit vědomě ukrást cizí informace? Na tuto otázku není jasná odpověď, jelikož lidé jsou různí. Viry jsou určitě také špatná věc, jsou téměř všechny stejné, ale pořád se na to lidé nechají nachytat. Je tak těžké ho rozpoznat, nebo mít zapnutý nějaký antivir? Proč je tak jednoduché ukrást něčí software, když je tolik bezpečnostních opatření? Důvod je, že lidé nedbají na ochranu svého počítače. Za některými kybernetickými útoky dokonce stojí celé skupiny. Jednou z nich jsou známí Anonymous. Jsou na straně 30
dobra? Tvrdí to o sobě, ale nemusí to být zcela pravda, když se schovávají za maskou. Chápu, že dělají nelegální činnost a nechtějí být dopadeni, ale jestliže mluví pravdu a dávají do oběhu informace, které jsou proti lidem a jsou tajné, proč se vlastně schovávají? Jsou to frajeři nebo se jen nudí a zneužívají svých dovedností? Určitě se mohou chlubit s napadením serverů FBI, Bílého domu. Nebo také zveřejnili e-mailové adresy a hesla členů NATO. Když je vlastně takto jednoduché zjistit informace nebo prolomit bezpečnost některých projektů, tak co se děje s našimi informacemi? Většina tvrdí, že naše virtuální soukromí je dobře chráněno, ale podle těchto poznatků to nemusí být pravda. Co na to naši počítačoví experti? Většinou spadají pod vládu, která rozhoduje o jejich operacích, ve své podstatě jsou svými znalostmi a vybavením na tom podobně jako hackeři s rozdílem, že oni vše dělají legálně. Mohou i utočit? Samozřejmě, že ano. Pokud se najde nějaká doména, která nesplňuje podmínky nebo má nelegální obsah, může být napadena a zlikvidována, ale to je pouze výjimka. Většinou opravdu pracují na obraně důležitých dat atd. Myslím si, že v této době by nějaké kybernetické války mohly mít velké důsledky pro normálního uživatele. Dnes už většina zařízení je připojena na internet a hackeři budou vždy o krok napřed. Najdou vždy novou vymoženost, kterou můžou obejít všelijaké obrané prostředky. Obyčejný člověk by se jednou nerad dožil toho, že přijde o svůj bankovní učet, nebo o své soukromé informace.
OBEZITA JAKO ZNAK NEVZDĚLANÝCH Čerpáno příloha MF Dnes 12. ledna 2015 V tomto článku je rozebíráno, jak se na obezitu pohlíží v České republice a jak jinde ve světě. Ke srovnání jsou vzaty Spojené státy americké. -
-
-
-
zatímco americký prezident se nechává fotografovat při běhání v parku, při hraní basketbalu či golfu, ten český se netají nezdravou kuchyní, láskou k cigaretě, a co je překvapivé, jeho příznivce to nepohoršuje zpoždění, jaké máme za západním světem, se projevuje především ve vnímání obezity zatímco v Česku je tolerována a omlouvána, osvícenější národy ji považují za poznávací znak chudších, nevzdělaných vrstev a lidí, kteří nepřebírají odpovědnost za svůj osud inteligentní a úspěšný člověk o sebe pečuje a považuje za svou povinnost cvičit a starat se o svoji fyzickou schránku na západ od nás je aktivní životní styl jasně spojován s efektivitou práce, pracovním výkonem, čím budu zdravější, tím budu i výkonnější v práci Američané se domnívají, že zdraví patří mezi kritéria nutná k zvládnutí náročné funkce prezidenta, na internetu jsou například výsledky zdravotní prohlídky Baraka Obamy – má to svou logiku, ty lidi si přece voliči platí ze svých daní, aby se o ně starali, a je výhodnější mít prezidenta, který dělá rozhodnutí v dobré kondici a ne sužován různými chorobami politici i lidé obecně si neuvědomují, že zdraví se stává odpovědností, vizitkou i kapitálem jednotlivce 31
NÁHRADA LEBKY VYTIŠTĚNÁ 3D TISKÁRNOU Čerpáno Epocha 2/2015 V loňském roce 2014 lékaři z Universitního technologického centra v nizozemském Ultrechtu uskutečnili velmi zajímavou operaci. Dvacetileté ženě museli odstranit velkou část lebky, tato dívka trpěla vzácnou chorobou, při které dochází k prudkému zesílení lebeční kosti, která pak utlačuje mozek. Lékaři se rozhodli pro trvalou výměnu, a tak si nechali vyrobit náhradní lebku. Problém byl, že ještě nikdy tak velkou část lebky nenahrazovali implantátem. Ten si nechali vyrobit z tvrzeného plastu a to pomocí nejmodernější technologie 3D tisku, který pomohla zajistit specializovaná australská firma. Po třech měsících od operace je žena úplně v pořádku, její nesnesitelné bolesti zmizely a její život už není ohrožený. Jde o další významný počin ve využívání 3D tisku.
Technické památky Prahy David Slováček Student 4.L Zdravím Vás čtenáři časopisu Presík. Mé jméno je David Slováček a jsem studentem čtvrtého ročníku. V tomto článku bych Vám chtěl něco sdělit o našem maturitním projektu. Ten nese název „Technické památky Prahy“. Nejprve měli za úkol tento projekt vypracovat Honza Dolejš s jedním ze svých spolužáků. Tento spolužák ale bohužel neuspěl u opravné zkoušky na konci třetího ročníku a Honza takto přišel o polovinu svého týmu. Shodou náhod jsem ale také neuspěl u opravné zkoušky a tak teď chodím do třídy s již zmíněným Honzou Dolejšem. Známe se už od základní školy, a tak – když jsem se měl rozhodnout, jaký maturitní projekt budu vypracovávat – jsme se dohodli, že budeme na projektu pracovat společně. Vedení školy nám to odsouhlasilo a nám už jenom zbývalo si vybrat garanta projektu. V naší třídě jsme si mohli vybrat mezi zástupcem ředitele Zbyškem Nechanickým a paní profesorkou tělesné výchovy a biologie Blankou Čechovou. Aby byla organizace projektu jednodušší, rozhodli jsme se, že všichni řešitelé projektů jednoho konzultanta budou u stejného garanta. Náš projekt konzultujeme s paní profesorkou deskriptivní geometrie Zuzanou Cimlerovou, a tak nám byl přiřazen pan Nechanický. Základem každého projektu je dobrá analýza. V té jsme si nejdříve museli určit, o jakých památkách budou jednotlivé díly našeho pořadu. V zadání stojí, že máme vytvořit 6 dílů, každý o délce 5 až 10 minut. Pro první díl jsme zvolili Petřín. A to jak lanovou dráhu, která na tento vrch jede, tak i rozhlednu, která na něm stojí. Druhý díl má podnázev Podolská vodárna. V něm se například dozvíte, jakou symboliku mají sochy na jižní straně této budovy. Třetí díl jsme měli nejprve 32
vyhrazený pro Kolektory Praha, ale později jsme usoudili, že bychom tam nestihli při krátké prohlídce pořídit dostatek záběrů, a tak jsme do třetího dílu natočili Smíchovské zdymadlo, které jsme plánovali až na 5. díl. Tyto tři díly už máme hotové a vy si je můžete najít na SSPS TV a na YouTube. Stačí, když vyhledáte heslo „Technické památky Prahy“. Respektive tam najdete pouze díl druhý a
třetí. U prvního dílu jsme měli problémy s autorskými právy. Ale o tom se rozepíšu až za okamžik. Do čtvrtého dílu máme v plánu natočit Negrelliho (Karlínský) viadukt. Jak už víme, tématem pátého dílu nebude Smíchovské zdymadlo, ale Praha hlavní nádraží. V posledním, šestém díle, měla být potrubní pošta, ale nakonec tam bude také jedno pražské nádraží, nyní ale Žižkovské nákladní. Dále si v tomto díle povíme něco o Žižkovském vysílači. Po úspěšném sepsání analýzy na nás čekalo vypracování harmonogramu. Do toho jsme si napsali, kdy budeme mít jaký výstup a kolik bodů maximálně můžeme za daný výstup dostat. Když jsme měli analýzu i harmonogram hotové, mohli jsme se pustit do natáčení prvního dílu. To bylo samo o sobě velice zajímavé. Pustili nás totiž do strojovny lanové dráhy. Viděli jsme zblízka například motor, který celou lanovou dráhu uvádí do pohybu. Také jsme se mohli podívat do prostor pod stanicí Petřín. Zde jsme viděli z velmi neobvyklého úhlu, jak lanovka přijíždí do stanice. Dalo by se také říct, že nás lanovka přejela. To je asi moje nejoblíbenější historka z tohoto natáčení. Jak jsem již zmínil dříve, měli jsme při tvorbě prvního dílu problémy s autorskými právy. Chtěli jsme vám totiž ukázat, jak vypadala stavba Petřínské lanové dráhy. Tyto záběry jste mohli vidět v pořadu České Televize „Hledání ztraceného času“ s Karlem Čáslavským, který je vysílán už od roku 1992. Můj kolega tedy zavolal do České Televize a sjednal si tam schůzku. Archiváři ČT byl tak laskavi a nechali převést celý díl seriálu se záběry stavby lanové dráhy z analogového média do digitálního formátu a vypálit na DVD. Za tento přepis si ale naúčtoval zhruba 1000 Kč. Bohužel nás archiv oprávnil prezentovat tento materiál pouze za účelem obhajoby maturitního projektu před komisí, tudíž se o první díl s vámi nemůžeme podělit. 33
Druhý díl je už co do autorských práv v pořádku. V tom se například dozvíte, jakým způsobem čistila Podolská vodárna vodu z Vltavy. Ve třetím díle neuslyšíte jenom o Smíchovském zdymadle samotném, ale například i o Čertovce. Je to také náš první díl, do kterého jsme pro vaše pobavení použili i pár nepovedených záběrů. Následující díl vychází už zanedlouho a já doufám, že nám třeba dáte „lajk“, nebo nám některé video okomentujete.
Co mi opravdu hýbe žlučí Vojtěch Pavlů Redaktor 3.L Upřímně – většina lidí mi říká, že jsem klidný, pohodový člověk, co se snaží rozsévat sémě lásky (prosím, chápejte to POUZE jako metaforu) všude, kde může. Takovej zmatenej, střízlivej vyznavač kultury hippie. No, abych řekl pravdu, je pár věcí, které z duše nenávidím. Rád bych se tedy podělil na závěr tohoto čísla se svým seznamem věcí, za které bych navrhoval trestní odpovědnost. Zároveň slušně žádám všechny, jež se naleznou v zevrubném popisu, aby se pokusili změnit své chování, vyjadřování či pouhé bytí. V opačném případě více výbušnému jedinci mohou bouchnout saze a nemuselo by to dopadnout dobře. Třeba dokonce až prosbou o změnu postoje k okolnostem. 1. Shluky neschopných lidí – Představte si situaci – spěcháte, jste v obchodě a musíte něco rychle koupit. Dojdete až k regálu, ve kterém je předmět, který máte v plánu popadnout, dojít na pokladnu a zaplatit – záležitost tak 3 minut. Ne. Budete se prodírat davy lidí, kteří nevědí, kam jdou. Někdo tvrdí, že není nic náročnějšího, než se rozejít s milovanou přítelkyní. Já si myslím, že je to jednodušší, než se ovládat a neudělat lobotomii dotyčnému zlosynu skleněnou lahví od kečupu. 2. Lidi, jež mají potřebu zboží vyzkoušet – Z obchodu se moc daleko nedostaneme. Jsme v sekci, kde by zdravý jedinec hledal pečivo. Dobrodím se k výkladu s chlebem. Pečlivě nasadím igelitový pytlík na ruku (z ohleduplnosti) a popadnu první chleba, kterej vidím – všechny jsou stejné, proč bych si vybíral? Spousta lidí asi není stejného názoru. Asi mají intergalaktické vidění a poznají, který z bochníků nejlépe prospěje jejich cestě za vysvobozením z tohoto ubohého pachtění uspěchaným, materiálním bytím. Proto tedy sundají onen pytlík z ruky a začnou toužebně jeden po druhým osahávat a promačkávat, aby zjistili, který z nich je ten nejkřupavější. 3. Lidi, kteří se nedají odřeknout – V klidu si tak ležím v posteli po perném dni ve škole. Najednou zvoní telefon. Není to maminka? Není. Který budižkničemu mi teda zase volá? Zvednu neochotně telefon, představím se a poslouchám. Na to se ozve řev motorové pily v podání mladé slečny, jenž povídá, že by měla zájem o monitorovaný hovor semnou. Jelikož se považuji za slušně vychovaného a jim to vydělává nějakou 34
tu kačku, tak souhlasím a poslouchám. Prý zda nechci bambusové ponožky. Slušnou formou oznámím, že zájem o dnešní módu nemám, načež mi je odseknuto, že jsou pohodlné, teplé, recyklovatelné, levné a hlavně slušivé. Znovu nevulgární formou vyslovím svůj nezájem o výdobytky dnešní buržoazní společnosti. A přesto do mě hustí čísla. Po té, co slečna očekává moji adresu, slušně vysvětlím, že o ně zájem doopravdy nemám a požaduji vrácení celých 13 promrhaných minut svého života. Odpověď? Že mi nabídne dva páry za cenu jednoho. Horší je už snad jen osvícený pseudo-kněz na Andělu, jenž vyvolává Ježíše Krista pod záštitou lásky k publikacím o životě s milosrdenstvím. Lidi berou drogy různě, ale tohle je fakt divný. 4. Bezohledné postnatální embryo s egem lvl milion – Tak bych nazval poživačného tvora, který je schopen veřejně dokázat, že za něj mluví činy. Vystupujete z tramvaje. Scházíte ze schodů. Ale tohle stvoření na bázi uhlíku musí prostě do vás vrazit nastupujíce do tramvaje. Aby důchodci neobsadili jeho oblíbené místo u okna. To má člověk kolikrát chuť nastoupit opět do tramvaje, spáchat vše dle svého nejlepšího uvážení – dostat toho člověka z tramvaje ven tou nejkratší možnou trasou – zároveň pomocí něho vyřešíte problém se špatnou ventilací způsobenou nízkým průtokem čerstvého vzduchu tím malým okýnkem. 5. Hádka s hňupem – Nejvýstižnější pojmenování klasického příkladu zabitého času s nádechem půvabné nenávisti a toužebného zotročení celé rodiny onoho subjektu. Hádka, která je založena nikoli na pouhém verbálním jakoby souboji o to, kdo má pravdu, ale jde jen o ten souboj. Hádka s člověkem, který danému tématu nerozumí, často ani o tom nikdy neslyšel, ale pravdu má. A dokáže vám to za každou cenu. Buďto poníženě stáhnete ocas a uznáte proti svému přesvědčení prohranou disputaci, nebo dojde ke ztrátě na životech. Takový střemhlavý útok letadel proti lodím na moři. V mlze. S jadernou pumou přilepenou na pozadí. 6. Destruktivní umělci – Možná začínám stárnout, ale dnešní dekadentní umění mi připadá opravdu nevkusné. Vše začíná umělým vytvářením poptávky drogovým dealerům prodejem alb samozvaných hudebních umělců – jak říkám, doba, kdy bylo disko populární, by měla být uzavřena v přísně střežených análech doby minulé vedle dokumentu se jménem skutečného vraha JFK. Plánuji si v hlavě cestu na metro s ohledem na jistou potřebu. Jdu tedy směrem na veřejné toalety, že použiji ten skvělý vynález – pisoár. Jenže nějaký barbarský trubec bez svědomí ucpal odpad toaletním papírem s domněním, že vytvořil něco převratného - třeba lék na rakovinu. A tak s úsměvem na tváři opouští toalety, nepotrestán. Na tento případ by měly být toalety vybaveny speciálním zařízením, které by učinil doživotně přítrž těmto výstřelkům. Mimo jiné by eliminoval potřebu využívat pisoár a vlastně i pánské toalety.
35
