´ VOD DO TEORIE TVAROVE´ OPTIMALIZACE U Formulace abstraktnı´ u´lohy, rˇesˇitelnost a aproximace Jirˇ´ı V. Hora´k Katedra matematicke´ analy´zy a aplikacı´ matematiky, Prˇ´ırodoveˇdecka´ fakulta, Universita Palacke´ho, Tomkova 40, 771 46 Olomouc e-mails:
[email protected],
[email protected]
Abstrakt
Prˇ´ıspeˇvek je u´vodem do matematicke´ teorie tvarove´ optimalizace. Pro spojity´ prˇ´ıpad je formulova´na abstraktnı´ u´loha tvarove´ optimalizace a prˇedpoklady zajisˇt’ujı´cı´ jejı´ ˇresˇitelnost. K odstraneˇnı´ nehladkosti stavove´ u´lohy je uvedena metoda regularizace a prˇedpoklady umozˇnˇujı´cı´ rˇesˇitelnost i aproximativnost odpovı´dajı´cı´ optimalizacˇnı´ u´lohy (konvergence „regularizovany´ch“ optima´lnı´ch rˇesˇenı´ k optima´lnı´mu rˇesˇenı´ spojite´ho prˇ´ıpadu). Pro diskretnı´ prˇ´ıpad je definova´na aproximace stavove´ i optimalizacˇnı´ u´lohy a prˇedpoklady garantujı´cı´ konvergenci prˇiblizˇny´ch optima´lnı´ch rˇesˇenı´ k rˇesˇenı´ spojite´ formulace. Nakonec je uveden ilustrativnı´ prˇ´ıklad nehladke´ a nekonvexnı´ optimalizace.
Summary
In the paper we present an introduction to the theory of optimal shape design. In the continuous case, we define an abstract formulation of optimal shape design problem and assumptions guarantying its solvabillity. Next we define regularization technique to the state problem to obtain a smooth one. The assumptions implying convergence of the regularized optimal solutions to the solution of continuous case has also been given. In the discrete case, approximation of the state and optimal problem has been given. Assumptions and proofs of the convergence results are given. Finally, the illustrative example of non-smooth and non-convex optimization has been given.
12. ANSYS Users’ Meeting, 30. za´rˇ´ı – 1. rˇ´ıjna 2004 na Hrube´ Ska´le –1–
Obsah prˇedna´sˇky: ´ vod 1. U 1.1 Pouzˇity´ apara´t 1.2 Variacˇnı´ pocˇet 2. Abstraktnı´ u´loha na´vrhu optima´lnı´ho tvaru oblasti 2.1 Tvarova´ optimalizace – Spojity´ prˇ´ıpad 2.2 Regularizace stavove´ u´lohy 2.3 Aproximace u´lohy optima´lnı´ho na´vrhu oblasti 3. Prˇ´ıklady: 3.1 Typy cenovy´ch funkciona´lu˚ 3.2 Nehladka´ a nekonvexnı´ optimalizace Za´veˇrecˇne´ pozna´mky, aplikace vy´sledku˚ Prˇehled literatury
12. ANSYS Users’ Meeting, 30. za´rˇ´ı – 1. rˇ´ıjna 2004 na Hrube´ Ska´le –2–
1
U´VOD
´ vod 1 U Problematika optima´lnı´ho rˇ´ızenı´ a navrhova´nı´ je velmi obsa´hla´, v tomto prˇ´ıspeˇvku se omezı´me jen na jejı´ jednu malou cˇa´st, to je na problematiku navrhova´nı´ optima´lnı´ch tvaru˚ vysˇetrˇovany´ch teˇles „optimal shape design“, a navı´c jen na strucˇny´ u´vod do jejı´ matematicke´ teorie, viz naprˇ´ıklad [1], [2], [3], atd. Z matematicke´ho pohledu ma´ u´loha optima´lnı´ho navrhova´nı´ tvar minimalizace vhodne´ho kriteria (cenove´ho funkciona´lu) J : X → R nad mnozˇinou prˇ´ıpustny´ch na´vrhovy´ch parametru˚ (reprezentujı´cı´ch tvary oblastı´) Uad ⊂ X , prˇicˇemzˇ navı´c pozˇadujeme splneˇnı´ specia´lnı´ vazbove´ podmı´nky: dane´ kriterium J je slozˇene´ zobrazenı´ ve ktere´m je zahrnuto take´ rˇesˇenı´ stavove´ u´lohy odpovı´dajı´cı´ zvolene´mu na´vrhove´mu ´ lohu tedy mu˚zˇeme forma´lneˇ zapsat ve tvaru parametru. U ¯ ∈ Uad : ?Ω
¯ ≤ J (Ω) ∀ Ω ∈ Uad . J (Ω)
Jde tedy o u´lohu nalezenı´, v jiste´m smyslu nejlepsˇ´ı geometrie tvaru oblasti Ω ⊂ Rn a Ω ∈ O, kde O je vhodneˇ zvoleny´ syste´m prˇ´ıpustny´ch oblastı´, jehozˇ prvky mohou by´t reprezentova´ny podmı´nkou ∂Ω ∈ Uad , kde Uad musı´ mı´t takove´ vlastnosti (naprˇ´ıklad neˇjaky´ typ kompaktnosti), jezˇ garantujı´, zˇe minimalizacˇnı´ u´loha bude mı´t rˇesˇenı´. Na kazˇde´ oblasti Ω ∈ O je zada´na prˇ´ıslusˇna´ jednoznacˇneˇ rˇesˇitelna´ stavova´ u´loha (P) s rˇesˇenı´m oznacˇeny´m u(Ω) (tedy definujeme zobrazenı´ P : Ω → u(Ω)). Stavova´ u´loha (P), podle pu˚vodu proble´mu, ktery´ je vysˇetrˇova´n, mu˚zˇe mı´t obecneˇ tvar linea´rnı´ cˇi nelinea´rnı´ rovnice (viz [4]), nerovnice (viz [14]) nebo dokonce jen inkluze (vedoucı´ na formulaci u´lohy ve tvaru hemivariacˇnı´ nerovnice, viz [17], nebo take´ u´lohu minimalizace superpotencia´lu, jezˇ nemusı´ by´t ani diferencovatelny´, ani konvexnı´, atd., pro podrobnosti viz [18], zde se ovsˇem objevı´ za´sadnı´ potı´zˇe se zajisˇteˇnı´m jednoznacˇnosti rˇesˇenı´). Kriterium vy´beˇru „optimality“ J (u) ≡ I(u; Ω(u)) mu˚zˇe by´t voleno opeˇt nejru˚zneˇjsˇ´ım zpu˚sobem, od potencia´lu stavove´ u´lohy (lze uka´zat, zˇe takovy´ vy´beˇr ma´ prˇ´ıznive´ du˚sledky pro proces optimalizace i vy´sledny´ tvar oblasti), azˇ po minimalizaci sˇpicˇek napeˇtı´ na kontaktnı´ch zo´na´ch. Z du˚vodu˚ strucˇnosti ponecha´me zcela stranou problematiku rˇesˇitelnosti stavove´ u´lohy (rozsah te´to problematiky je mimo mozˇnosti i cı´le tohoto prˇ´ıspeˇvku), tedy budeme vzˇdy prˇedpokla´dat, zˇe stavova´ u´loha ma´ rˇesˇenı´, a zˇe toto rˇesˇenı´ je pra´veˇ jedno, to znamena´, zˇe zobrazenı´ P : Ω → u(Ω) je dobrˇe definova´no a nenı´ vı´ceznacˇne´. Da´le budeme potrˇebovat, aby toto zobrazenı´ (to je od na´vrhovy´ch parametru˚, definujı´cı´ch vhodny´m zpu˚sobem oblasti, ke rˇesˇenı´ stavove´ u´lohy) bylo „vhodny´m“ zpu˚sobem spojite´, viz da´le a nebo take´ [1]. Za´kladnı´m cı´lem nasˇeho prˇ´ıspeˇvku je sezna´mit, byt’jen ve velmi strucˇne´, ale prˇesto rigoro´znı´ podobeˇ, uzˇivatele SW ANSYS s matematicky´mi za´klady problematiky tvarove´ optimalizace, to je s tak zvanou abstraktnı´ formulacı´ u´lohy tvarove´ optimalizace, jezˇ mu˚zˇe slouzˇit jako dostatecˇneˇ obecny´ vzor pro metodiku rˇesˇenı´ konkre´tnı´ch u´loh optima´lnı´ho navrhova´nı´ v praxi. 12. ANSYS Users’ Meeting, 30. za´rˇ´ı – 1. rˇ´ıjna 2004 na Hrube´ Ska´le –3–
1
U´VOD
Samotny´ text prˇ´ıspeˇvku slouzˇ´ı prˇedevsˇ´ım k archivaci prˇedna´sˇky, a je tedy omezen pouze na jejı´ doplneˇnı´ a uprˇesneˇnı´, neklade si na´rok ani na u´plnost a ani ucelenost vy´kladu cele´ matematicke´ teorie optima´lnı´ho navrhova´nı´. Dalsˇ´ı podrobnosti k uvedene´ problematice, varianty i celou rˇadu prˇ´ıkladu˚ lze nale´zt naprˇ´ıklad v citovane´ literaturˇe, nebo pracech tam uvedeny´ch. Autor prˇ´ıspeˇvku povazˇuje za du˚lezˇite´ na tomto mı´steˇ poznamenat, zˇe za´kladnı´ matematicka´ strategie i vedenı´ du˚kazu˚ tvrzenı´ zde prˇedlozˇeny´ch vycha´zı´ z monografie [1].
1.1
Pouzˇity´ apara´t
Formulace u´lohy, diskuse o jejı´ rˇesˇitelnosti a aproximace abstraktnı´ formulace u´lohy tvarove´ optimalizace jsou v dalsˇ´ım textu formulova´ny vy´hradneˇ obecneˇ, protozˇe ani konkre´tnı´ charakter stavove´ u´lohy nenı´ v te´to analy´ze nijak precizova´n; pro jednoduchost lze prˇi prvnı´m cˇtenı´ prˇedpokla´dat, zˇe stavova´ u´loha ma´ naprˇ´ıklad na´sledujı´cı´ podobu skala´rnı´ u´lohy (viz [1]) Ω ∈ Uad da´no, hleda´me u = u(Ω; f, g) tak, zˇe ∆u = f v Ω,
u = g na ∂Ω,
nebo take´ podobu vektorove´ u´lohy Ω ∈ Uad da´no, hleda´me u = u(Ω; f , g, P ) tak, zˇe Au = f v Ω,
u = g na ∂1 Ω, ∂n u = P na ∂2 Ω,
hleda´me vektor posunutı´ u = u(Ω; f , g, P ), to je u = {ui (Ω; f , g, P )}ni=1 , f = {fi }ni=1 , g = {gi }ni=1 , P = {Pi }ni=1 , reprezentujı´cı´ 2D (pro n = 2) nebo 3D (pro n = 3) linea´rnı´ u´lohu matematicke´ pruzˇnosti s opera´torem A a Dirichletovy´mi nebo smı´sˇeny´mi okrajovy´mi podmı´nkami, viz [15], [14]. Pro jednoduchost a snazsˇ´ı orientaci v problematice, je mozˇne´ prˇedstavit si pod pojmem „vhodny´“ podprostor funkcı´ V (Ω), na ktere´m hleda´me zobecneˇne´ rˇesˇenı´ (viz [4], [6] nebo [7]) stavove´ u´lohy, neˇjaky´ podprostor Hilbertova prostoru s normou indukovanou skala´rnı´m soucˇinem, reprezentujı´cı´ (podle typu stavove´ u´lohy) prostor kinematicky prˇ´ıpustny´ch posunutı´ vycˇleneˇny´ch z odpovı´dajı´cı´ho prostoru funkcı´ s konecˇnou energiı´ (podle typu stavove´ u´lohy to budou neˇjake´ Sobolevovy prostory typu W k,p (Ω), prˇ´ıpadneˇ jejich karte´zske´ soucˇiny pro vı´cedimenziona´lnı´ prˇ´ıpady, podrobnosti mohou by´t nalezeny naprˇ´ıklad v [4], [9], [7], [8], [14] atd.) Ani dalsˇ´ı, v tomto prˇ´ıspeˇvku pouzˇ´ıvane´ pojmy, nejsou z du˚vodu˚ strucˇnosti definova´ny ani analyzova´ny, vsˇechny podrobnosti ty´kajı´cı´ se oblastı´ s lipschitzovskou hranicı´, definice plosˇne´ho (povrchove´ho) integra´lu, definice opera´toru stop v Dirichletoveˇ a Neumannoveˇ smyslu, odpovı´dajı´cı´ch tvrzenı´ o existenci opera´toru˚ stop, jejich vlastnostech i interpretaci, Greenovy´ch veˇt o integraci „per partes“ na W k,p (Ω), tvrzenı´ o ekvivaletnı´ch norma´ch na W k,p (Ω), kompaktnosti vnorˇenı´ prostoru˚ W k,p (Ω) do 12. ANSYS Users’ Meeting, 30. za´rˇ´ı – 1. rˇ´ıjna 2004 na Hrube´ Ska´le –4–
1
U´VOD
W m,q (Ω) a prostoru˚ hladky´ch funkcı´ i hustoty hladky´ch funkcı´ v Sobolevovsky´ch prostorech mohou by´t nalezeny naprˇ´ıklad v [4], [9], [11], pro obecnou podobu Greenovy´ch veˇt a definici Neumannova opera´toru stop viz take´ [5], atd. Pokud jde o diskretizaci stavove´ i optimalizacˇnı´ u´lohy, mu˚zˇeme za pouzˇity´m abstraktnı´m apara´tem (viz [5]) videˇt naprˇ´ıklad aproximace vytvorˇene´ pomocı´ MKP, pro podrobnosti viz [12], [14] a [1].
1.2
Variacˇnı´ pocˇet
Za´kladnı´m apara´tem pro du˚kazy existence rˇesˇenı´ jak stavove´ u´lohy (ale pouze v symetricke´m (!) prˇ´ıpadeˇ, jinak je nutno pouzˇ´ıt naprˇ´ıklad linea´rnı´ cˇi nelinea´rnı´ varianty Laxovy – Milgramovy veˇty, Lionsovy´ch – Stampacchiovy´ch veˇt, teorie monoto´nnı´ch opera´toru˚, atd., viz [4], [6], [8], [13] a [16]), tak i optimalizacˇnı´ u´lohy bude v tomto prˇ´ıspeˇvku tak zvana´ „za´kladnı´ veˇty variacˇnı´ho pocˇtu“, prˇ´ıpadneˇ neˇktera´ z jejich cˇetny´ch variant (viz naprˇ´ıklad [8]). Zde pouzˇ´ıva´me tuto veˇtu v na´sledujı´cı´m tvaru. Veˇta 1 Necht’X je reflexivnı´ Banachu˚v prostor a necht’J : X → R je slabeˇ zdola polospojity´ funkciona´l, ktery´ je navı´c koercivnı´. Potom existuje alesponˇ jeden prvek x¯ ∈ X realizujı´cı´ minimum funkciona´lu J nad X. Jinak rˇecˇeno minimalizacˇnı´ u´loha typu ?¯ x∈X :
J (¯ x) ≤ J (y) ∀y ∈ X
ma´ alesponˇ jedno rˇesˇenı´. Jak zna´mo, lze jednoznacˇnost minimize´ru zajistit naprˇ´ıklad pomocı´ prˇedpokladu na vlastnosti zkoumane´ho funkciona´lu implikujı´cı´ch jeho ryzı´ konvexitu. Jak se vsˇak uka´zˇe v dalsˇ´ım, typickou vlastnostı´ zobrazenı´ I(Ω, u(Ω)) od na´vrhovy´ch promeˇnny´ch k hodnoteˇ cı´love´ho funkciona´lu (zvolene´ho kriteria optimality) je nekonvexita a tedy obecneˇ nebude k dispozici ani tvrzenı´ o jednoznacˇnosti optima´lnı´ho na´vrhu ! Pro uprˇesneˇnı´, varianty za´kladnı´ veˇty variacˇnı´ho pocˇtu a dalsˇ´ı podrobnosti viz [8], pro detaily k optimalizaci, to je minimalizaci cenove´ho funkciona´lu viz naprˇ´ıklad [1]. Pro ilustraci situace v prˇ´ıpadeˇ kvadraticke´ho funkciona´lu prˇipomı´na´me na´sledujı´cı´ skutecˇnosti. Necht’ je da´n Hilbertu˚v prostor H a kvadraticky´ funkciona´l G : H → R prˇedpisem G(v) = 1/2 a(v, v) − hF, vi, v ∈ H, kde a(., .) : H ×H → R je bilinea´rnı´ symetricka´ forma reprezentujı´cı´ v mechanicky´ch u´loha´ch potencia´lnı´ energii vnitrˇnı´ch sil a F ∈ H ∗ je spojity´ linea´rnı´ funkciona´l reprezentujı´cı´ potencia´lnı´ energii vneˇjsˇ´ıch sil. Pokud je mechanicky´ syte´m „dobrˇe“ zadany´, to je bilinea´rnı´ forma a(., .) je na neˇjake´m podprostoru V ⊂ H spojita´ (cozˇ neby´va´ obtı´zˇne´ splnit) a positivneˇ definitnı´ 12. ANSYS Users’ Meeting, 30. za´rˇ´ı – 1. rˇ´ıjna 2004 na Hrube´ Ska´le –5–
1
U´VOD
(cozˇ naopak mu˚zˇe by´t zcela klı´cˇovy´m proble´mem), jinak rˇecˇeno forma je V – elipticka´, to je platı´ ∃ c = konst. > 0 tak, zˇe a(v, v) ≥ c||v||2H ∀v ∈ V, je u´loha minimalizace funkciona´lu celkove´ potencia´lnı´ energie ? u¯ ∈ V :
G(¯ u) ≤ G(u) ∀ u ∈ V
ekvivalentnı´ s u´lohou (majı´cı´ tvar analogicky´ principu virtua´lnı´ch pracı´) ? u¯ ∈ V :
a(¯ u, v) − hF, vi = 0 ∀v ∈ V,
jak plyne z vlastnostı´ funkciona´lu a tvaru jeho prvnı´ a druhe´ derivace ve smyslu Gateaux (snadno je videˇt, zˇe zde, v du˚sledku prˇedpokladu˚ existujı´ tyto derivace i ve smyslu Fre´chetoveˇ) D(1) G(u; h) = a(u, h) − hF, hi ∀ u, h ∈ H, D(2) G(u; h, k) = a(h, k) ∀ u, h, k ∈ H. V tomto prˇ´ıpadeˇ je totizˇ ihned videˇt, zˇe Eulerova nutna´ podmı´nka pro existenci minima funkciona´lu a(¯ u, v) − hF, vi = 0, ∀v ∈ V, je jednak vy´sˇe uvedeny´m principem virtua´lnı´ch pracı´ a v prˇ´ıpadeˇ V – elipticke´ formy i postacˇujı´cı´ podmı´nkou, nebot’ funkciona´l je ryze konvexnı´, jak plyne z jeho druhe´ derivace. Analogicke´ u´vahy bychom mohli prove´st pro prˇ´ıpad minimalizace s omezenı´mi, s tı´m rozdı´lem, zˇe v minimalizacˇnı´ u´loze bychom nahradili podprostor V ⊂ H vhodnou konvexnı´ podmnozˇinou K ⊂ H a charakterizace extre´mu by meˇla tvar elipticke´ variacˇnı´ nerovnice (v uvedene´m prˇ´ıpadeˇ 1. druhu), viz naprˇ´ıklad [16] nebo [6], to je u´loha minimalizace ? u¯ ∈ K : G(¯ u) ≤ G(u) ∀ u ∈ K je za uvedeny´ch prˇedpokladu˚ charakterizova´na podmı´nkou D(1) G(u; v − h) ≥ 0 ∀ v ∈ K, a tedy, jak plyne z prˇedchozı´ho i ekvivalentnı´ s variacˇnı´ nerovnicı´ ? u¯ ∈ K :
a(¯ u, v − u¯) ≥ hF, v − u¯i, ∀v ∈ K.
12. ANSYS Users’ Meeting, 30. za´rˇ´ı – 1. rˇ´ıjna 2004 na Hrube´ Ska´le –6–
2 FORMULACE ABSTRAKTNI´ U´LOHY NA´VRHU OPTIMA´LNI´HO TVARU
2
Formulace abstraktnı´ u´lohy na´vrhu optima´lnı´ho tvaru
2.1
Tvarova´ optimalizace – Spojity´ prˇ´ıpad
Jak bylo rˇecˇeno v prˇedchozı´m, omezı´me se zde pouze na problematiku tvarove´ optimalizace. Proto na´vrhovy´mi parametry myslı´me oblasti, nebo jejich hranice, prˇ´ıpadneˇ take´ funkce reprezentujı´cı´ vhodny´m zpu˚sobem cˇa´st hranice oblasti. V dalsˇ´ım textu a bez neusta´le´ho upozornˇova´nı´, budeme z du˚vodu˚ strucˇnosti uzˇ´ıvat pro na´vrhove´ parametry na´sledujı´cı´ho ztotozˇneˇnı´ O 3 Ω ↔ ∂Ω ∈ Uad ↔ Γ ⊂ ∂Ω ↔ p : I → R, p ∈ U˜ad , tedy budeme ztotozˇnˇovat na´vrhovy´ parameter „oblast“ s hranicı´ te´to oblasti, prˇ´ıpadneˇ jen s jejı´ cˇa´stı´ nebo s funkcı´ popisujı´cı´ tuto cˇa´st hranice. Mu˚zˇeme tedy prˇistoupit k definici soustavy „na´vrhovy´ch parametru˚“ (to je soustavy prˇ´ıpustny´ch oblastı´ Ω) a definici pojmu „konvergence“ v tomto syste´mu (je zrˇejme´, zˇe tato konvergence mu˚zˇe by´t definova´na ru˚zny´m zpu˚sobem, naprˇ´ıklad jako stejnomeˇrna´ konvergence posloupnostı´ funkcı´ {pn } reprezentujı´cı´ch cˇa´sti hranice oblasti, nebo jako konvergence mı´ry oblastı´ {µ(Ωn )}, atd). Tedy definujeme ˜ • Za´kladnı´ syste´m prˇ´ıpustny´ch oblastı´ O, rozsˇ´ırˇeny´ syste´m O ˜ O⊂O • Za´kladnı´ typ prostoru rˇesˇenı´ stavove´ u´lohy a prˇirˇazenı´: ˜ prˇirˇadı´me vhodny´ prostor V (Ω) kazˇde´ prˇ´ıpustne´ oblasti Ω ∈ O Ω → V (Ω), kde V (Ω) je linea´rnı´ prostor kinematicky prˇ´ıpustny´ch posunutı´ odpovı´dajı´cı´ stavove´ u´loze v za´vislosti na zvoleny´ch okrajovy´ch podmı´nka´ch. Pro jednoduchost a ve skala´rnı´m prˇ´ıpadeˇ lze V (Ω) definovat jako vhodny´ podprostor standardnı´ho Hilbertova prostoru (zrˇejmeˇ Wok,p (Ω) ⊂ V (Ω) ⊂ W k,p (Ω)). Da´le zava´dı´me na´sledujı´cı´ ˜ – Definice konvergence oblastı´ v syste´mu O: ˜ ˜ ˇ´ıme Pro posloupnost oblastı´ {Ωn }∞ n=1 , kde Ωn ∈ O, n ∈ N a Ω ∈ O, znac jejich konvergenci na´sledovneˇ ˜ O
Ωn −→ Ω,
pro n → ∞,
kde vy´znam bude opeˇt uprˇesneˇn podle typu stavove´ u´lohy. 12. ANSYS Users’ Meeting, 30. za´rˇ´ı – 1. rˇ´ıjna 2004 na Hrube´ Ska´le –7–
2 FORMULACE ABSTRAKTNI´ U´LOHY NA´VRHU OPTIMA´LNI´HO TVARU – Analogicky pro posloupnost funkcı´ {un }∞ n=1 , kde un ∈ V (Ωn ), n ∈ N a u ∈ V (Ω), znacˇ´ıme konvergenci un → u,
pro n → ∞,
˜ pro Ωn , Ω ∈ O. ˜ je vybaven vhodnou topologiı´, Prˇedpokla´da´me, zˇe syste´m prˇ´ıpustny´ch oblastı´ O a zˇe obeˇ konvergence jsou dobrˇe definova´ny. Jejich prˇesna´ specifikace za´visı´ na typu vysˇetrˇovane´ u´lohy. • Definujeme zobrazenı´ od na´vrhove´ho parametru k rˇesˇenı´ stavove´ u´lohy u : Ω ∈ O → u(Ω) ∈ V (Ω),
(P )
kde u(Ω) ∈ V (Ω) je rˇesˇenı´ dane´ stavove´ u´lohy (P) nad oblastı´ Ω. Pra´veˇ prˇedpoklad jednoznacˇne´ rˇesˇitelnosti stavove´ u´lohy zajisˇt’uje, zˇe toto zobrazenı´ je dobrˇe definovane´. Stavova´ u´loha mu˚zˇe by´t v procesu optimalizace zada´na ru˚zny´m zpu˚sobem (podle toho jaky´ proble´m rˇesˇ´ıme), tedy naprˇ´ıklad ve tvaru (zde a je odpovı´dajı´cı´ bilinea´rnı´ forma) – Klasicke´ linea´rnı´ variacˇnı´ rovnice (P)
{u ∈ V (Ω) : a(u, v) = hF, vi
∀v ∈ V (Ω),
– Jednoduche´ nelinea´rnı´ variacˇnı´ rovnice (P (+) )
n
u ∈ V (Ω) : a(u+ , v) = hF, vi
∀v ∈ V (Ω),
– Obecne´ nelinea´rnı´ variacˇnı´ rovnice (P (N ) )
{u ∈ V (Ω) : a(u, v) + ψ(u, v) = hF, vi
∀v ∈ V (Ω),
– Standardnı´ variacˇnı´ nerovnice 1. druhu (
(P(1.vn) )
u ∈ V (Ω) : a(u, v − u) ≥ hF, v − ui ∀v ∈ K ⊂ V (Ω),
– Standardnı´ variacˇnı´ nerovnice 2. druhu s nediferencovatelny´mi cˇleny (
(P(2.vn) )
u ∈ V (Ω) : a(u, v − u) + j(v) − j(u) ≥ hF, v − ui
∀v ∈ V (Ω),
prˇ´ıpadneˇ ve tvaru hemivariacˇnı´ nerovnice, ale to je podstatneˇ komplikovaneˇjsˇ´ı situace, proto takovou u´lohu prozatı´m z dalsˇ´ıch u´vah vyloucˇ´ıme. 12. ANSYS Users’ Meeting, 30. za´rˇ´ı – 1. rˇ´ıjna 2004 na Hrube´ Ska´le –8–
2 FORMULACE ABSTRAKTNI´ U´LOHY NA´VRHU OPTIMA´LNI´HO TVARU • Definujme graf G zobrazenı´ (P ) G = {(Ω, u(Ω)) : Ω ∈ O} • Kriterium vy´beˇru nejlepsˇ´ıho na´vrhove´ho parametru (tvaru oblasti), tedy „cenovy´ funkciona´l“ definujeme na mnozˇineˇ ∆ = {(Ω, y) : Ω ∈ O, y ∈ V (Ω)} „vhodny´m“ prˇedpisem I : ∆ → R (viz take´ ilustrativnı´ prˇ´ıklady cenovy´ch funkciona´lu˚ na konci tohoto textu), jeho restrikci na graf G zobrazenı´ (P ) oznacˇ´ıme J(Ω) ≡ I(Ω, u(Ω)),
to je
J ≡ I|G
Nynı´ ma´me vsˇe prˇipraveno k formulaci abstraktnı´ u´lohy na´vrhu optima´lnı´ho tvaru oblasti (to je k definici u´lohy tvarove´ optimalizace). Abstraktnı´ u´loha tvarove´ optimalizace ma´ tvar (
(P)
nale´zt Ω∗ ∈ O, J(Ω∗ ) ≤ J(Ω) ∀Ω ∈ O,
kde dvojici (Ω∗ , u(Ω∗ )) ∈ G nazy´va´me optima´lnı´ dvojicı´ pro u´lohu (P). Pro formulaci tvrzenı´ o existenci rˇesˇenı´ u´lohy (P) a k jeho du˚kazu vyuzˇijeme v prˇedchozı´m textu formulovanou za´kladnı´ veˇtu variacˇnı´ho pocˇtu. Za tı´m u´cˇelem je vsˇak trˇeba zformulovat celou rˇadu dostatecˇneˇ obecny´ch prˇedpokladu˚, jezˇ zajistı´ existenci rˇesˇenı´ abstraknı´ u´lohy tvarove´ optimalizace (P). Tedy prˇedpokla´da´me (E(i) ) „Kompaktnost“ grafu G v na´sledujı´cı´m smyslu: necht’je da´na posloupnost oblastı´ {Ωn }∞ n=1 , kde Ωn ∈ O, potom existuje podpo∞ ´ prvek (Ω, u(Ω)) ∈ sloupnost {(Ωnk , u(Ωnk ))}k=1 ⊂ {(Ωn , u(Ωn ))}∞ n=1 a takovy G, zˇe platı´ O Ωnk −→ Ω, pro k → ∞, u(Ωnk ) → u(Ω) pro k → ∞ (E(ii) ) „Spojitost“ kriteria´lnı´ho (cenove´ho) funkciona´lu J ve vhodne´m smyslu: prˇedpokla´da´me zˇe J je polospojity´ zdola v na´sledujı´cı´m smyslu: necht’jsou da´ny posloupnosti oblastı´ a funkcı´ {Ωn }∞ n=1 , Ωn ∈ O,
{vn }∞ ˇe n=1 , vn ∈ V (Ωn ) tak, z
O
Ωn −→ Ω ∈ O,
pro n → ∞,
vn → v ∈ V (Ω) pro n → ∞, potom lim inf n→∞ I(Ωn , vn ) ≥ I(Ω, v) 12. ANSYS Users’ Meeting, 30. za´rˇ´ı – 1. rˇ´ıjna 2004 na Hrube´ Ska´le –9–
2 FORMULACE ABSTRAKTNI´ U´LOHY NA´VRHU OPTIMA´LNI´HO TVARU
Nynı´ lze formulovat tvrzenı´, ktere´ za uvedeny´ch prˇedpokladu˚ lze snadno doka´zat. Platı´ totizˇ veˇta Veˇta 2 Necht’jsou splneˇny prˇedpoklady (E(i) ) a (E(ii) ). Potom existuje alesponˇ jedno rˇesˇenı´ Ω∗ ∈ O optimalizacˇnı´ u´lohy (P). Du˚kaz veˇty: standardnı´m zpu˚sobem definujeme α = inf J(Ω) Ω∈O
a odpovı´dajı´cı´ minimizacˇnı´ posloupnost oznacˇ´ıme {Ωn }∞ ´ me n=1 , kde Ωn ∈ O, tedy ma J(Ωn ) −→ α,
pro n → ∞.
Z prˇedpokladu (E(i) ) dosta´va´me existenci podposloupnosti {(Ωnj , u(Ωnj ))}∞ j=1 ⊂ ∗ ∗ {(Ωn , u(Ωn ))}∞ , Ω ∈ O a prvku (Ω , u(Ω )) ∈ G tak, z ˇ e nj n=1 O
Ωnj −→ Ω∗ ,
pro j → ∞, ∗
u(Ωnj ) → u(Ω ) pro j → ∞. Uzˇitı´m prˇedpokladu (E(ii) ) o spojitosti cenove´ho funkciona´lu pak dosta´va´me tvrzenı´ α = limn→∞ J(Ωn ) = lim inf nj →∞ I(Ωnj , unj ) ≥ I(Ω∗ , u(Ω∗ )) ≥ α, tedy α = I(Ω∗ , u(Ω∗ )) = J(Ω∗ ) a tvrzenı´ veˇty je doka´za´no.
12. ANSYS Users’ Meeting, 30. za´rˇ´ı – 1. rˇ´ıjna 2004 na Hrube´ Ska´le – 10 –
2 FORMULACE ABSTRAKTNI´ U´LOHY NA´VRHU OPTIMA´LNI´HO TVARU
2.2
Regularizace stavove´ u´lohy
V te´to cˇa´sti zmı´nı´me uzˇitecˇnou techniku regularizace stavove´ u´lohy, pomocı´ nı´zˇ lze v prˇ´ıpadeˇ, kdy zobrazenı´ (P ) od na´vrhovy´ch parametru˚ k rˇesˇenı´ odpovı´dajı´cı´ stavove´ u´lohy (P) nenı´ dostatecˇneˇ hladke´ (naprˇ´ıklad nemusı´ mı´t „vsˇude“ derivaci), situaci podstatneˇ vylepsˇit. Zmı´neˇna´ situace mu˚zˇe naprˇ´ıklad nastat pokud je stavova´ u´loha (P) zadana´ ve tvaru variacˇnı´ nerovnice 1.druhu (P(1.vn) ) (nebo 2. druhu (P(2.vn) ), prˇ´ıpadneˇ jejich kombinace nebo v jesˇteˇ obecneˇjsˇ´ı podobeˇ). Potom zobrazenı´ (P ) u : Ω → u(Ω) nemusı´ by´t obecneˇ diferencovatelne´. Tuto potı´zˇ je mozˇne´ obejı´t nahrazenı´m pu˚vodnı´ u´lohy (P(1.vn) ) se zobrazenı´m (P ) novou u´lohou (Pεk ) se zobrazenı´m (Pk ) pro neˇjake´ parametry k a εk (v podstateˇ aproximujeme pu˚vodnı´ u´lohu posloupnostı´ vhodneˇ definovany´ch u´loh {(Pεk )} (viz take´, v jiste´m smyslu analogickou metodu penalizace [16] nebo specia´lneˇ [1]) a rˇesˇit optimalizacˇnı´ proble´m pro pevneˇ zvoleny´ parametr k a stavovou u´lohou ve tvaru (Pεk ), to je uvazˇovat zobrazenı´ (Pk ). Odpovı´dajı´cı´ u´lohu tvarove´ optimalizace potom oznacˇ´ıme (Pk ), viz da´le. Vza´jemny´ vztah u´lohy (P) a u´lohy (Pk ) v za´vislosti na parametru k budeme analyzovat pomocı´ regularizacˇnı´ metody aplikovane´ na stavovou u´lohu (P). Tedy vysˇetrˇujeme vztah (P) ←→ {(Pk )}∞ k=1 Ideu i postup prˇi uzˇitı´ metody regularizace aplikovane´ na stavovou u´lohu, a take´ jejı´ korektnost ilustrujeme na na´sledujı´cı´m obecne´m postupu: + ˇ de´mu parametru εk Definujeme posloupnost parametru˚ {εk }∞ k=1 , εk → 0 a kaz prˇirˇadı´me u´lohu (Pεk ), tedy definujeme zobrazenı´ (Pk )
uεk : Ω ∈ O → uεk (Ω) ∈ V (Ω),
to je namı´sto naprˇ´ıklad u´lohy (P(1.vn) ) (zobrazenı´ (P )) uvazˇujeme celou posloupnost ∞ stavovy´ch (regularizovany´ch) u´loh {(Pεk )}∞ k=1 (to je posloupnost zobrazenı´ {(Pk )}k=1 ). Pro kazˇde´ εk oznacˇ´ıme Gεk = {(Ω, uεk (Ω)) : Ω ∈ O} graf odpovı´dajı´cı´ zobrazenı´ (Pk ) a Jεk (Ω) ≡ I(Ω, uεk (Ω)), odpovı´dajı´cı´ cenovy´ funkciona´l se stavovou u´lohou (Pεk ). Potom u´loha optima´lnı´ho na´vrhu tvaru oblasti s regularizovanou (perturbovanou) stavovou u´lohou (Pεk ) ma´ tvar (
(Pk )
nale´zt
Ω∗k ∈ O,
Jεk (Ω∗k ) ≤ Jεk (Ω) ∀Ω ∈ O,
kde dvojici (Ω∗k , u(Ω∗k )) ∈ G nazy´va´me optima´lnı´ dvojicı´ pro u´lohu (Pk ). 12. ANSYS Users’ Meeting, 30. za´rˇ´ı – 1. rˇ´ıjna 2004 na Hrube´ Ska´le – 11 –
2 FORMULACE ABSTRAKTNI´ U´LOHY NA´VRHU OPTIMA´LNI´HO TVARU
Pro „dostatecˇnou aproximativnost“ dane´ u´lohy (Pk ), to je pro du˚kaz „dostatecˇne´ blı´zkosti“ syste´mu u´loh {(Pk )}∞ ´ lohy (P) (cı´lem je uka´zat, zˇe optima´lnı´ rˇesˇenı´ k=1 a u s regularizovany´mi stavovy´mi u´lohami konvergujı´ v jiste´m smyslu k rˇesˇenı´ pu˚vodnı´ optimalizacˇnı´ u´lohy pokud k → ∞) zavedeme na´sledujı´cı´ prˇedpoklady. (R(i) ) „Kompaktnost“ syste´mu grafu˚ {Gεk } vzhledem ke grafu G: necht’je da´na posloupnost dvojic {(Ωk , uεk (Ωk ))}∞ k=1 , kde (Ωk , uεk (Ωk )) ∈ Gεk , ∞ potom existuje podposloupnost {(Ωkj , uεkj (Ωkj ))}∞ j=1 ⊂ {(Ωk , uεk (Ωk ))}k=1 a prvek (Ω, u(Ω)) ∈ G tak, zˇe O
Ωkj −→ Ω,
pro j → ∞,
uεkj (Ωkj ) → u(Ω) pro j → ∞, (R(ii) ) „Spojitost“ cenove´ho funkciona´lu I ve druhe´ slozˇce: prˇedpokla´da´me zˇe pro kazˇdou, libovolneˇ zvolenou oblast Ω ∈ O, a posloupnost funkcı´ ˇe {vn }∞ n=1 , vn ∈ V (Ω) takovou, z
vn → v ∈ V (Ω),
pro n → ∞ platı´
limn→∞ I(Ω, vn ) = I(Ω, v) (zde vn → v ∈ V (Ω) znacˇ´ı konvergenci v normeˇ prostoru V (Ω)), (R(iii) ) „Aproximativnost“ syste´mu u´loh {(Pεk }): prˇedpokla´da´me, zˇe pro kazˇdou, libovolneˇ zvolenou oblast Ω ∈ O platı´ limk→∞ uεk (Ω) = u(Ω) (opeˇt konvergence je v normeˇ prostoru V (Ω)). Nynı´ mu˚zˇeme zformulovat na´sledujı´cı´ tvrzenı´. Veˇta 3 Necht’ jsou splneˇny prˇedpoklady (E(i) ) a (R(i) ) azˇ (R(iii) ). Prˇedpokla´dejme, u´loha (Pk ) ma´ alesponˇ jedno rˇesˇenı´ Ω∗k pro kazˇdy´ parametr εk > 0. ∗ ∗ ∞ Potom existuje podposloupnost {(Ω∗kj , uεkj (Ω∗kj ))}∞ j=1 ⊂ {(Ωk , uεk (Ωk ))}k=1 a prvek (Ω∗ , u(Ω∗ )) ∈ G tak, zˇe O
Ω∗kj −→ Ω∗ , uεkj (Ω∗kj )
pro j → ∞, ∗
→ u(Ω ) pro j → ∞,
kde oblast Ω∗ rˇesˇ´ı optimalizacˇnı´ u´lohy (P) a u(Ω∗ ) je rˇesˇenı´ stavove´ u´lohy (P) na Ω∗ . Navı´c, kazˇdy´ hromadny´ bod (Ω∗ , u(Ω∗ )) ∈ G posloupnosti optima´lnı´ch dvojic {(Ω∗k , uεk (Ω∗k ))}∞ ´ loha´m (Pk ) je optima´lnı´m prvkem odpovı´dajı´cı´ k=1 odpovı´dajı´cı´ch u u´loze (P). 12. ANSYS Users’ Meeting, 30. za´rˇ´ı – 1. rˇ´ıjna 2004 na Hrube´ Ska´le – 12 –
2 FORMULACE ABSTRAKTNI´ U´LOHY NA´VRHU OPTIMA´LNI´HO TVARU
Du˚kaz tvrzenı´ veˇty: Necht’pro kazˇde´ k, je (Ω∗k , uεk (Ω∗k )) je optima´lnı´ dvojicı´ pro u´lohu (Pk ), to je (Ω∗k , uεk (Ω∗k )) ∈ Solution (Pk ) Potom z prˇedpokladu (R(i) ) dosta´va´me existenci podposloupnosti {(Ω∗kj , uεkj (Ω∗kj ))}∞ j=1 a prvku (Ω∗ , u(Ω∗ )) ∈ G s pozˇadovany´mi vlastnostmi v tvrzenı´ veˇty. Zby´va´ uka´zat, zˇe prvek (Ω∗ , u(Ω∗ )) ∈ G je optima´lnı´ dvojicı´ pro u´lohu (P). Prˇ´ımo z definice rˇesˇenı´ u´lohy (Pkj ) plyne I(Ω∗kj , uεkj (Ω∗kj )) ≤ I(Ω, uεkj (Ω)) ∀Ω ∈ O. Zvolme tedy pevneˇ oblast Ω ∈ O a necht’ funkce u(Ω) ∈ V (Ω) je rˇesˇenı´m stavove´ u´lohy (P) na te´to oblasti Ω. Potom z prˇedpokladu (R(iii) ) dosta´va´me limj→∞ uεkj (Ω) = u(Ω). Tedy s uva´zˇenı´m pra´veˇ doka´zany´ch vztahu˚ a prˇedpokladu˚ (E(ii) ) a (R(ii) ) dostaneme, zˇe nerovnost I(Ω∗ , u(Ω∗ )) ≤ lim inf I(Ω∗kj , uεkj (Ω∗kj )) ≤ lim inf I(Ω, uεkj (Ω)) = I(Ω, u(Ω)) j→∞
j→∞
platı´ pro kazˇdou oblast Ω ∈ O, to znacˇ´ı, zˇe dvojice (Ω∗ , u(Ω∗ )) ∈ G je optima´lnı´ dvojicı´ pro u´lohu (P). Snadno lze nynı´ videˇt, zˇe kazˇdy´ prvek (Ω∗ , u(Ω∗ )) ∈ G pro ktery´ existuje neˇjaka´ ∞ ∗ ∗ podposloupnost dvojic {(Ω∗kj , uεkj (Ω∗kj ))}∞ k=1 ⊂ {(Ωk , uεk (Ωk ))}k=1 konvergentnı´ ve smyslu tvrzenı´ veˇty je rˇesˇenı´m u´lohy (P).
12. ANSYS Users’ Meeting, 30. za´rˇ´ı – 1. rˇ´ıjna 2004 na Hrube´ Ska´le – 13 –
2 FORMULACE ABSTRAKTNI´ U´LOHY NA´VRHU OPTIMA´LNI´HO TVARU
2.3
Aproximace optimalizacˇnı´ u´lohy
Pro numericke´ rˇesˇenı´ optimalizacˇnı´ u´lohy (P) (prˇ´ıpadneˇ optimalizacˇnı´ u´lohy s regularizovanou stavovou u´lohou (Pk ), cozˇ zde nebudeme diskutovat, nebot’ jde o zcela analogicky´ postup) je nutno formulovat vhodnou aproximaci (Ph ) (analogicky (Pk )h ) spojite´ho prˇ´ıpadu u´lohy (P) (analogicky regularizovane´ho prˇ´ıpadu (Pk ) ). Nı´zˇe uvedene´ formulace i apara´t odpovı´dajı´ pouzˇitı´ metody konecˇny´ch prvku˚. Oznacˇ´ıme h > 0, h → 0+ diskretizacˇnı´ parametr, kazˇde´mu parametru h > 0 ˜ Rˇ´ıka´me, zˇe Oh je prˇirˇadı´me aproximovany´ syste´m Oh ⊂ O. vnitrˇnı´ aproximace syste´mu O vneˇjsˇ´ı aproximace syste´mu O
Oh ⊂ O ˜ Oh 6⊂ O Oh ⊂ O,
je-li
je-li
Kazˇde´ prˇ´ıpustne´ oblasti Ωh ∈ Oh prˇirˇadı´me vhodny´ konecˇneˇ dimensiona´lnı´ prostor Vh (Ωh ) ⊂ V (Ωh ) a definujeme konvergence ˜ O
pro h → 0+
Ωh −→ Ω,
pro h → 0+
uh → u,
˜ (Ωh ∈ Oh , Ω ∈ O),
(uh ∈ Vh (Ωh ), u ∈ V (Ω))
stejneˇ jako ve spojite´m prˇ´ıpadeˇ. Diskretizovanou stavovou u´lohu na Ωh oznacˇ´ıme (Ph ), odpovı´dajı´cı´ zobrazenı´ ma´ tvar uh : Ωh → uh (Ωh ) ∈ Vh (Ωh ),
(Ph ) s grafem
Gh = {(Ωh , uh (Ωh )) : Ωh ∈ Oh } a definujeme ∆h = {(Ωh , yh ) : Ωh ∈ Oh , yh ∈ Vh (Ωh )} a prˇedpis Ih : ∆h → R1 zı´skla´me diskretizacı´ cenove´ho funkciona´lu I, polozˇ´ıme Jh (Ωh ) ≡ Ih (Ωh , uh (Ωh )),
pro Ωh ∈ Oh
Aproximace u´lohy na´vrhu optima´lnı´ oblasti (diskretizovana´ u´loha tvarove´ optimalizace) ma´ tvar (
(Ph )
nale´zt
Ω∗h ∈ Oh ,
Jh (Ω∗h ) ≤ Jh (Ωh ) ∀Ωh ∈ Oh ,
kde opeˇt dvojici (Ω∗h , uh (Ω∗h )) ∈ Gh nazveme optima´lnı´ dvojicı´ pro u´lohu (Ph ). 12. ANSYS Users’ Meeting, 30. za´rˇ´ı – 1. rˇ´ıjna 2004 na Hrube´ Ska´le – 14 –
2 FORMULACE ABSTRAKTNI´ U´LOHY NA´VRHU OPTIMA´LNI´HO TVARU
Opeˇt se objevuje za´kladnı´ ota´zka, jaky´ je „vztah“ mezi u´lohami (Ph ) a (P) ? Je navrzˇena´ aproximace zvolena dobrˇe ? Aby tomu tak opravdu bylo je potrˇeba zformulovat prˇedpoklady, ktere´ zajistı´, zˇe vsˇe bude v porˇa´dku, alesponˇ v tom smyslu, zˇe u´loha (Ph ) neˇjak vhodneˇ aproximuje u´lohu (P) (prˇesny´ vy´znam aproximace je uveden v na´sledujı´cı´ veˇteˇ). Tedy zava´dı´me na´sledujı´cı´ prˇedpoklady: (A(i) ) „Aproximativnost“ syste´mu Oh : prˇedpokla´da´me, zˇe pro kazˇdou oblast Ω ∈ O existuje posloupnost oblastı´ {Ωh }h , kde Ωh ∈ Oh tak, zˇe platı´ O
pro h → 0+ .
Ωh −→ Ω,
(A(ii) ) „Kompaktnost“ syste´mu grafu˚ {Gh } vzhledem ke grafu G: necht’ je da´na posloupnost dvojic {(Ωh , uh (Ωh ))}, kde (Ωh , uh (Ωh )) ∈ Gh , potom existuje podposloupnost {(Ωhj , uhj (Ωhj ))} ⊂ {(Ωh , uh (Ωh ))} a prvek (Ω, u(Ω)) ∈ G tak, zˇe O
Ωhj −→ Ω,
pro j → ∞,
uhj (Ωhj ) → u(Ω) pro j → ∞, (A(iii) ) „Spojitost“ syste´mu cenovy´ch funkciona´lu˚ {Jh } vzhledem k na´vrhovy´m parametru˚m Ω: necht’je da´na posloupnost oblastı´ {Ωh }h , kde Ωh ∈ Oh a Ω ∈ O tak, zˇe platı´ O
pro h → 0+ ,
Ωh −→ Ω,
a necht’uh ∈ Vh (Ωh ) a u ∈ V (Ω) jsou rˇesˇenı´ stavovy´ch u´loh (Ph ) a (P) tak, zˇe platı´ uh (Ωh ) → u(Ω) pro h → 0+ , potom lim Jh (Ωh ) = J(Ω).
h→0+
Nynı´ lze formulovat a doka´zat na´sledujı´cı´ veˇtu Veˇta 4 Necht’ jsou splneˇny prˇedpoklady (A(i) ) azˇ (A(iii) ) a prˇedpokla´dejme, zˇe pro kazˇdy´ diskretizacˇnı´ parametr h > 0 ma´ u´loha (Ph ) alesponˇ jedno rˇesˇenı´ Ω∗h . ∞ ∗ ∗ Potom existuje podposloupnost {(Ω∗hj , uhj (Ω∗hj ))}∞ j=1 ⊂ {(Ωh , uh (Ωh ))}h=1 a prvek ∗ ∗ (Ω , u(Ω )) ∈ G tak, zˇe O
Ω∗hj −→ Ω∗ ,
pro j → ∞,
uhj (Ω∗hj ) → u(Ω∗ ) pro j → ∞, kde prvek (Ω∗ , u(Ω∗ )) je optimalizacˇnı´ dvojice pro u´lohu (P). Navı´c, kazˇdy´ hromadny´ bod (Ω∗ , u(Ω∗ )) posloupnosti optima´lnı´ch dvojic diskretizovane´ u´lohy {(Ω∗h , uh (Ω∗h ))}∞ ´ lnı´ dvojicı´ pro u´lohu (P). h=1 je optima 12. ANSYS Users’ Meeting, 30. za´rˇ´ı – 1. rˇ´ıjna 2004 na Hrube´ Ska´le – 15 –
2 FORMULACE ABSTRAKTNI´ U´LOHY NA´VRHU OPTIMA´LNI´HO TVARU
Du˚kaz tvrzenı´ veˇty: Necht’ {(Ω∗h , uh (Ω∗h ))}∞ ´ lnı´ch dvojic odpovı´dajı´cı´ch u´loh=1 je posloupnost optima ha´m (Ph ). Potom podle prˇedpokladu (A(ii) ) existuje podposloupnost {(Ω∗hj , uhj (Ω∗hj ))} ⊂ {(Ω∗h , uh (Ω∗h ))} a prvek (Ω∗ , u(Ω∗ )) ∈ G tak, zˇe O
Ω∗hj −→ Ω∗ , uhj (Ω∗hj )
pro j → ∞, ∗
→ u(Ω ) pro j → ∞,
Zby´va´ pouze uka´zat, zˇe prvek (Ω∗ , u(Ω∗ )) je optima´lnı´ dvojicı´ pro u´lohu (P). Z doka´zany´ch limitnı´ch prˇechodu˚ a uzˇitı´m prˇedpokladu (A(iii) ) dosta´va´me Ihj (Ω∗hj , uhj (Ω∗hj )) → I(Ω∗ , u(Ω∗ )) pro j → ∞(hj → 0+ ). Pro libovolnou, ale pevneˇ zvolenou oblast Ω ∈ O existuje podle prˇedpokladu A(i) podposloupnost oblastı´ {Ωhj } ⊂ {Ωh }, Ωh ∈ Oh tak, zˇe platı´ O
Ωhj −→ Ω,
pro hj → 0+
a podle prˇedpokladu A(ii) existuje podposloupnost {uhj (Ωhj )}, to je rˇesˇenı´ stavovy´ch u´loh (Phj ), oznacˇ´ıme ji opeˇt {uhj (Ωhj )}, takova´, zˇe platı´ uhj (Ωhj ) → u(Ω) pro j → ∞. Nynı´ stacˇ´ı uzˇ´ıt definice u´lohy (Ph ), doka´zany´ch limitnı´ch prˇechodu˚ a prˇedpokladu A(iii) ), abychom mohli psa´t I(Ω∗ , u(Ω∗ )) = lim Ihj (Ω∗hj , uhj (Ω∗hj )) ≤ lim Ihj (Ωhj , uhj (Ωhj )) = I(Ω, u(Ω)) j→∞
j→∞
platı´ pro kazˇdou oblast Ω ∈ O, a du˚kaz veˇty je ukoncˇen.
12. ANSYS Users’ Meeting, 30. za´rˇ´ı – 1. rˇ´ıjna 2004 na Hrube´ Ska´le – 16 –
3
PRˇI´KLADY
3 Prˇ´ıklady Pro specia´lnı´ situaci tvarove´ optimalizace, kdy cˇa´st hranice oblasti je pevna´ a zby´vajı´cı´ cˇa´st, oznacˇena´ Γ(α) ⊂ ∂Ω mu˚zˇe by´t optimalizova´na, tedy je ekvivalentneˇ definova´na na´vrhovy´m parametrem ve tvaru rea´lne´ funkce α ∈ Uad , kde Uad je konvexnı´ mnozˇina vhodneˇ zvoleny´ch funkcı´ (viz [1]), ma´me α → Ω(α) → u(α) → I(α, u(α)) ≡ J(Ω(α)),
α ∈ Uad ,
kde u(α) je rˇesˇenı´ stavove´ u´lohy (P(α) ) na Ω(α). Tedy O = {Ω(α) : α ∈ Uad } a u´loha na´vrhu optima´lnı´ho tvaru oblasti je min J(Ω(α)).
α∈Uad
3.1
Prˇ´ıklady cenovy´ch funkciona´lu˚
Za kriterium vy´beˇru optima´lnı´ho na´vrhove´ho parametru lze volit nejru˚zneˇjsˇ´ı cenove´ funkciona´ly, podle potrˇeb a cı´lu˚ rˇesˇitelu˚. Typicka´ modelova´ kriteria jsou naprˇ´ıklad • Minimum objemu (tı´hy) Z
J(Ω(α)) =
1dx
Ω(α)
• Minimalizace odchylky vy´sledne´ho posunutı´ od zadane´ho pru˚beˇhu uD ∈ Y J(Ω(α)) =
Z Ω(α)
(uD − u(x))2 dx
• Maxima´lnı´ tuhost soustavy – minimalizace integra´lu z vy´sledne´ho posunutı´ J(Ω(α)) =
Z
u(x)dx
Ω(α)
• Minimalizace pru˚beˇhu napeˇtı´ J(Ω(α)) =
Z
|∇(u(x))|2 dx
Ω(α)
• Minimalizace kontaktnı´ch napeˇtı´ (toku prˇes hranici, atd.) J(Ω(α)) =
Z Γ(α)
∂n (u(x))ds
12. ANSYS Users’ Meeting, 30. za´rˇ´ı – 1. rˇ´ıjna 2004 na Hrube´ Ska´le – 17 –
3
3.2
PRˇI´KLADY
Prˇ´ıklad nehladke´ a nekonvexnı´ optimalizace
Pokud je stavova´ u´loha ve tvaru variacˇnı´ nerovnice, mu˚zˇe se sta´t, zˇe odpovı´dajı´cı´ optimalizacˇnı´ u´loha je nehladka´ a nekonvexnı´, jak ukazuje na´sledujı´cı´ modelovy´ prˇ´ıklad na optima´lnı´ rˇ´ızenı´ (Mignot and Puel (1984)). Prˇ´ıklad: na u´lohu optima´lnı´ho rˇ´ızenı´ pravou stranou. Necht’ prˇ´ıslusˇnost rˇ´ıdı´cı´ho parametru α do prˇ´ıpustne´ mnozˇiny Uad a prˇedpis pro rˇ´ızenı´ pravou stranu y = y(α) funkciona´lu G jsou zada´ny na´sledovneˇ α ∈ Uad ≡ R, α → y(α) = (α − 1)+ , a potencia´l stavove´ u´lohy ma´ tvar G(x) = 1/2x2 − y(α)x. Pro pevneˇ zvoleny´ rˇ´ıdı´cı´ parametr α ∈ Uad definujeme stavovou u´lohu jako u´lohu minimalizace nad konvexnı´ mnozˇinou vazeb K ≡ h0, ∞), tedy ve tvaru ? x(α) ∈ K : G(x(α)) ≤ F(z) ∀z ∈ K, nebo ekvivalentneˇ ve tvaru variacˇnı´ nerovnice 1. druhu ? x(α) ∈ K : x(α)(z − x(α)) ≥ y(α)(z − x(α)) ∀z ∈ K Snadno lze zjistit, zˇe jediny´m rˇesˇenı´m stavove´ u´lohy je element x(α) = (α − 1)+ ≡ y(α). Necht’je da´n cenovy´ funkciona´l pro optima´lnı´ rˇ´ızenı´ ve tvaru J (α) = (x(α) − 1)2 + α2 , α ∈ Uad a u´loha optima´lnı´ho rˇ´ızenı´ necht’je da´na na´sledovneˇ ?¯ α ∈ Uad : J (¯ α) ≤ J (α) ∀α ∈ Uad Ze znalosti rˇesˇenı´ stavove´ u´lohy vidı´me, zˇe za´vislost funkciona´lu J na rˇ´ıdı´cı´m parametru α ma´ tvar J (α) = (y(α) − 1)2 + α2 = ((α − 1)+ − 1)2 + α2 = 2α2 − 4α + 4 pro α ≥ 1, J (α) = (y(α) − 1)2 + α2 = ((α − 1)+ − 1)2 + α2 = α2 + 1 pro α ≤ 1, a tedy cı´lovy´ funkciona´l J (α) pro optima´lnı´ rˇ´ızenı´ je nehladky´ i nekonvexnı´ v rˇ´ıdı´cı´ promeˇnne´ α ∈ Uad . 12. ANSYS Users’ Meeting, 30. za´rˇ´ı – 1. rˇ´ıjna 2004 na Hrube´ Ska´le – 18 –
REFERENCE
Reference [1] Haslinger, J., Neittaanmaki, P.: Finite Element Approximation for Optimal Shape, Material and Topology Design, second edition, John Wiley and Sons, Chichester, 1997. [2] Pironneau, O.: Optimal Shape Design for Elliptic Systems, Springer Series in Computational Physics, Springer–Verlag, New York, 1984. [3] Sokolowski, J., Zolesio, J.P.: Introduction to Shape Optimization, Shape Sensitivity Analysis, Springer Series in Computational Mathematics 16, Springer–Verlag, Berlin, 1992. [4] Necˇas, J.: Les Me´thodes Directes en The´orie des Equations Elliptiques, Masson, Paris 1967 [5] Aubin, J.P.: Approximation of Elliptic Boundary - Value Problems, WileyInterscience, London 1972 [6] Lions, J.L.: Neˇkatoryje metody resˇenija nelinejnych krajevych zadacˇ, (v rusˇtineˇ), Izdatelstvo Mir, Moskva 1972 [7] Rektorys, K.: Variacˇnı´ metody v inzˇeny´rsky´ch proble´mech a v proble´mech matematicke´ fyziky, TKI SNTL, Praha 1974 [8] Fucˇ´ık, S., Kufner, A.: Nelinea´rnı´ diferencia´lnı´ rovnice, TKI SNTL, Praha 1978 [9] Adams, R.A.: Sobolev Spaces, Academic Press, New York, 1975 [10] Duvuat, G., Lions, J.L.: Inequalities in Mechanics and Physics, Springer-Verlag, New York, 1976 [11] Kufner, A., John, O., Fucˇ´ık, S.: Function Spaces, Academia, Praha 1977 [12] Ciarlet, P.G.: The Finite Element Method for Elliptic Problems, Noth-Holland Publishing Company, Amsterdam, 1978 [13] Aubin, J.P.: Applied Functional Analysis, J.Wiley and sons, New York, 1979 [14] Hlava´cˇek, I., Haslinger, J., Necˇas, J., Lovı´sˇek, J.: Riesˇnie variacˇny´ch nerovnostı´ v mechanike, ALFA Bratislava 1982 [15] Necˇas, J., Hlava´cˇek, I.: U´vod do matematicke´ teorie pruzˇny´ch a pruzˇneˇ plasticky´ch teˇles, SNTL,Praha 1983 [16] Glowinski, R.: Numerical Methods for Nonlinear Variationals Problems, Springer–Verlag, New York, 1984 12. ANSYS Users’ Meeting, 30. za´rˇ´ı – 1. rˇ´ıjna 2004 na Hrube´ Ska´le – 19 –
REFERENCE
[17] Panagiotopoulus, P.D.: Inequality problems in mechanics and applications. Convex and nonconvex energy functions, Birkhasuer, Boston 1985 [18] Haslinger,J., Miettinen, M., Panagiotopoulos, P.D.: Finite Element Method for Hemivariational Inequalities. Theory, Methods, Applications, Kluwer Academic Press, London 1999 Podeˇkova´nı´ Autor prˇ´ıspeˇvku povazˇuje za svoji milou povinnost podeˇkovat na tomto mı´steˇ Radeˇ vla´dy Cˇeske´ republiky pro vy´zkum a vy´voj za financˇnı´ podporu jeho vy´zkumne´ cˇinnosti. Prˇedlozˇena´ pra´ce byla realizova´na v ra´mci vy´zkumne´ho za´meˇru katedry matematicke´ analy´zy a aplikacı´ matematiky, Prˇ´ırodoveˇdecka´ Fakulta, Universita Palacke´ho Olomouc, projekt cˇ. J14/98: 1531 000 11.
12. ANSYS Users’ Meeting, 30. za´rˇ´ı – 1. rˇ´ıjna 2004 na Hrube´ Ska´le – 20 –