ÚTĚKY VE VÝCHOVNÉM ÚSTAVU v Moravském Krumlově

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Filozofická fakulta Arna Nováka 1 660 88 BRNO

ÚTĚKY VE VÝCHOVNÉM ÚSTAVU v Moravském Krumlově

Zpracovala:

Ing. Marta Špalková

Vedoucí práce:

Mgr. Petr Vémola

Studijní program: Speciální pedagogika

Moravský Krumlov 2003

Prohlašuji, že jsem předloženou práci vypracovala samostatně a použila jsem jen uvedené prameny. V Moravském Krumlově

1. 2. 2003

……………………………………….…………….

OBSAH Úvod ........................................................................................................................................... 4 I.

Útěky z péče vychovávajících

1. 1.1. 2. 2.1. 3. 3.1. 3.2. 3.3. 3.4. 4. 4.1. 5. 5.1. 5.2. 5.3. 6. 6.1. 7.

Útěk ................................................................................................................................... 7 Odpor ke škole a záškoláctví............................................................................................. 7 Hodnocení útěků ............................................................................................................... 8 Pohotovost k útěkům......................................................................................................... 8 Druhy útěků....................................................................................................................... 9 Útěk jednotlivce: ............................................................................................................... 9 Útěky skupinové (hromadné):......................................................................................... 10 Formy útěků .................................................................................................................... 10 Prevence prvního útěku................................................................................................... 11 Toulání ............................................................................................................................ 11 Stav vědomí a myšlení jako kritérium............................................................................. 11 Rozdělení útěků:.............................................................................................................. 12 Útěky při plném vědomí:................................................................................................. 12 Útěky při porušeném vědomí: ......................................................................................... 12 Útěky na podkladě poruch myšlení:................................................................................ 13 Záškoláctví ...................................................................................................................... 14 Záškoláctví na podkladě chorobném............................................................................... 14 Dospívání a obvyklé nesnáze s dospívajícími:................................................................ 15

II.

Útěky ve VÚDM ............................................................................................................. 16

1.

Charakteristika Výchovného ústavu pro děti a mládež v Moravském Krumlově (VÚDM) .......................................................................................................................... 16 Vnitřní řád Výchovného ústavu pro děti a mládež v Moravském Krumlově ................. 16 Útěk, opatření po útěku ................................................................................................... 17 Za útěk ve VÚDM je považováno: ................................................................................. 17 Postup při útěku............................................................................................................... 18 Údaje k sepsání hlášení o útěku: ..................................................................................... 18 Oznámení o útěku............................................................................................................ 19 Dovoz dětí z útěku: ......................................................................................................... 19 Návrat dětí z útěku: ......................................................................................................... 19 Opatření po útěku:........................................................................................................... 20 Způsoby provedení útěků ve VÚDM v Moravském Krumlově...................................... 21 Hromadný útěk................................................................................................................ 21 Důvody útěků dětí z VÚDM v Moravském Krumlově................................................... 22 Příčiny útěků ................................................................................................................... 23 Sociální faktory příčin útěků ........................................................................................... 23 Navržená opatření a metody zvládání útěků ................................................................... 24 Výchovně vzdělávací práce ve výchovném ústavu......................................................... 25 Fáze výchovného procesu ............................................................................................... 25 Adaptační fáze................................................................................................................. 25 Stabilizační fáze .............................................................................................................. 26 Závěrečná fáze................................................................................................................. 27

1.1. 2. 2.1. 3. 3.1. 3.2. 3.3. 3.4. 3.5. 4. 5. 6. 6.1. 6.2. 7. 8. 9. 9.1. 9.2. 9.3.

7

Závěr......................................................................................................................................... 28 Literatura: ................................................................................................................................. 29 Přílohy: ..................................................................................................................................... 31

Úvod Jedním z četných problémů všech zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy jsou útěky dětí z těchto zařízení, ale i z rodiny, dále pak odpor ke škole, záškoláctví a toulání. V současné době se útěk považuje za selhání a za nevhodný způsob reakce dítěte. Je vždy reakcí na nějaký tlak, se kterým si dítě neví rady a proto jej řeší tak, že je agresivní nebo uteče. Do budoucnosti to bude znamenat pro výše jmenovaná zařízení velký problém, který nelze úplně odstranit, ale vhodným působením a dobrou motivací částečně zmírnit. Na útěky, záškoláctví a toulání mají vliv různé podněty, útěky mají často svérázné formy a jsou prováděny různým způsobem a z různých důvodů. Vše, o čem v závěrečné práci píši, se týká Výchovného ústavu pro děti a mládež v Moravském Krumlově (dále jen VÚDM). VÚDM v Moravském Krumlově (od 1.7. 2002 Dětský domov se školou a výchovný ústav) je školské zařízení pro dívky umístěné v zařízení na základě předběžného opatření, nařízení o ústavní nebo ochranné výchově, případně na dobrovolný pobyt. VÚDM je příspěvkovou organizací s právní subjektivitou. Věkové rozdělení dětí je v rozmezí 12 – 19 let. Většina dívek pochází z regionu Moravy. Umísťování se uskutečňuje pouze přes diagnostické ústavy. Při výběru závěrečné práce jsem se rozhodla zpracovat přehled útěků ve Výchovném ústavu pro děti a mládež v Moravském Krumlově od roku 1990 do současnosti. Dále jsem se pokusila porovnat nově vytvořený vnitřní řád s dřívějšími a pokusila jsem se utřídit motivační prvky tak, aby mohly být využity ke snížení útěků v ústavu. Základní podklady pro závěrečnou práci jsem získala studiem z odborné literatury. Další prameny byly dochované kroniky VÚ, Pamětní kniha, Kniha trestů, Deník útěků, Týdenní hodnocení a Vnitřní řády VÚ z jednotlivých roků. Studiem materiálů v archívu VÚDM jsem zjistila, že útěky jsou největším problémem od založení ústavu v roce 1898 až do současnosti. Většina zápisů v kronikách byla prováděna chronologicky s přesným popisem provedení útěku a se stanovením trestu. Za základ statistického zpracování jsem brala vnitřní řády platné do srpna roku 2001 a vnitřní řád platný od září 2001, do kterého jsem jako nový prvek zapracovala nový hodnotící systém dětí. Pro VÚDM v Moravském Krumlově jsem vypracovala motivační „ Hodnotící systém dětí VÚDM“, který pomocí kladných a záporných bodů hodnocení a pomocí pozitivních vlastností jedinců napomáhá dětem plně se aklimatizovat ve VÚ, napomáhá předcházet šikaně a snižovat počet útěků z našeho zařízení. Hodnotící systém je přílohou této závěrečné práce. Rozbor útěků a používaných opatření ve VÚDM v Moravském Krumlově, vliv motivačních prvků na útěky, důvody útěků a druhy útěků jsem se snažila zpracovat do statistických tabulek a grafů. Práci na téma „Útěky ve výchovném ústavu“ jsem vypracovala na základě zkušeností z praxe ve Výchovném ústavu pro děti a mládež v Moravském Krumlově (VÚDM) a čerpáním informací z odborné literatury. Cílem této závěrečné práce bylo shrnout literární názory na útěk, analyzovat útěky ve Výchovném ústavu pro děti a mládež v Moravském Krumlově a navrhnout opatření a metody, jak s útěkem, jako se selháním pracovat. Dále pak zhodnotit příčiny útěků a stanovit základní -4-

pravidla pro chování dětí v zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy tak, aby se útěkům předcházelo a aby se počet útěků snížil. V úvodu je popsána charakteristika VÚDM v Moravském Krumlově, vnitřní řád, zhodnocení speciálního školství jako celku se všemi pozitivy a negativy a použité postupy zpracování závěrečné práce. Teoretická část závěrečné práce je věnována rozboru útěků z péče vychovávajících. V této kapitole jsem popsala útěk, odpor ke škole, záškoláctví a toulavost. Při hodnocení útěků jsem vycházela i z poznatků speciálních pedagogů, lékařů, sociologů ale i laiků. Útěk je brán jako patologický jev a také jako osobní selhání jedince, ale i jako selhání vychovávajících. V kapitole „Pohotovost k útěkům“ jsem popsala různé faktory pohotovosti jako např. věk, pohlaví, výchovné prostředí a výchova, nálady, fantazie, zvláštní povahové vlastnosti. Formy útěků rozlišují útěky z hlediska projevů a motivace. Samostatnou kapitolu tvoří toulání, které většinou navazuje na útěky a záškoláctví. Z hlediska prevence je důležitá část „Prevence prvního útěku“, ve které popisuji, jak je důležité opatření po prvním útěku z důvodu předcházení útěkům dalším. Největší kapitolu této části tvoří rozdělení útěků ze všech možných hledisek a jejich popis. V kapitole záškoláctví jsem popsala problém záškoláctví z hlediska dítěte, školy, rodiny a ústavu. Záškoláctví a útěky chápeme jako stavy, které se navzájem prolínají, spolu souvisí a které někdy není lehké rozlišit. Poslední kapitolu teoretické části jsem věnovala popisu nesnází s dospívajícími. Údaje a informace pro vlastní práci jsem čerpala z vedené dokumentace VÚDM v Moravském Krumlově a všechny poznatky jsem aplikovala na děti umístěné v zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. V první části jsem popsala vše, co je za útěk ve VÚDM považováno. V jednotlivých odstavcích jsem shrnula povinnosti výchovných a pedagogických pracovníků VÚDM při zajištění útěku. Např. postup při útěku, údaje nutné k sepsání útěku, oznámení o útěku, dovoz dětí z útěku, návrat dětí z útěku a opatření po útěku. Jednu celou kapitolu jsem věnovala způsobům provedení útěků ve VÚDM v Moravském Krumlově. Seřazení je provedeno od největší četnosti k nejméně častým způsobům útěků. Kapitolu „Způsoby provedení útěků ve VÚDM“ a „Hromadný útěk“ jsem doplnila grafy, které vznikly na základě skutečností zjištěných ve VÚDM v Moravském Krumlově v letech 1990 – 2002. Kapitola „Důvody útěků dětí z VÚDM v Moravském Krumlově“ byla zpracována na základě skutečných znalostí o dětech ve VÚDM, zjišťováním z osobních listů dětí a na základě jejich vlastních vyjádření. Seřazení důvodů je od častých po nejméně časté. Z hlediska struktury osobnosti jedinců je celá jedna kapitola věnována rozboru příčin útěků. Nemalý podíl na útěcích mají i sociální faktory. Velkou úlohu hraje rodina, vztahy mezi členy rodiny, strach dítěte apod.. -5-

V závěrečné části týkající se útěků ve VÚDM jsem navrhla nová opatření a metody zvládání útěků. Z mého hlediska je tato část jedna z nejdůležitějších. Popsala jsem v ní konkrétně nové možné způsoby opatření a postupů, které by měly napomoci k větší seberealizaci dětí, k tomu, aby resocializační a reedukační proces byl co nejúspěšnější a aby se dětem v ústavu líbilo a aby neměly důvod k útěkům. Druhá část vlastní práce je zaměřena na výchovně vzdělávací práci ve výchovném ústavu. Za velice důležitý prvek výchovného působení považuji jednotnost výchovného působení učitelů, vychovatelů a ostatních zaměstnanců ústavu. V poslední kapitole popisuji jednotlivé fáze výchovného procesu, kterým je třeba věnovat zvýšenou pozornost.

-6-

I. 1.

Útěky z péče vychovávajících Útěk

Z přístupné české literatury vyplývá, že útěk je nedovolené vzdálení se dítěte, mladistvého z péče vychovávajících. Je zpravidla způsobem řešení náročné situace, působí zde strach před trestem, neúnosné rodinné prostředí i snaha vymanit se z výchovného působení (např. útěky z výchovných ústavů). Je vždy signálem, že působení vychovávajících není bez závad. Z tohoto hlediska je nutné útěk hodnotit. U některých jedinců přechází útěk v toulavost spojenou s antisociální činností. Závažnost útěků z výchovných ústavů se často přeceňuje a chybně se mnohdy stává dominantním kritériem při posuzování chování jedince nebo výchovné činnosti ústavu. Uložený trest za útěk nesmí přeceňovat mechanismy, které k útěku vedly. Útěky z domova od rodičů, ze školy, z dětského domova a z výchovného ústavu patří mezi nejnápadnější a velmi obtížné jevy. Za útěk se považuje nedovolené a nevhodné vzdálení z výchovného prostředí na kratší nebo delší dobu. Podobně jako riskantní chování jsou motivovány i útěky. Čím méně jistoty a citového uspokojení dítěti poskytuje jeho výchovné prostředí, tím spíše má sklon nezdravě riskovat a porušovat normy sociálního soužití. Motivem je často touha po dobrodružství, jindy snaha uniknout výchovným zásahům. Výchovná opatření, jimiž se rodiče a vychovatelé snaží tyto problémy řešit, často ještě jejich projevy zesilují. Platí to tím více, čím je dítě mladší. Dětské útěky se od sebe navzájem liší. Některé děti utíkají bez zvláštního důvodu, za situací, které na ně nekladou žádné mimořádné nároky, jiné zase teprve když byla překročena hranice jejich nervové únosnosti. V těchto případech jasně vidíme, že útěk byl řešením obtížné situace a že byl proveden v afektu za stavu značného duševního napětí. Takový útěk bývá však provázen pocitem úlevy jen na krátký čas, pak se dostaví pocity viny, výčitky svědomí a eventuálně i návrat domů nebo do výchovného zařízení. Počínání dítěte bylo většinou bezradné, neslo stopy neklidu, nespokojenosti a pocitu bezvýchodnosti a nemělo ráz rekreační. U jiných dětí, u kterých se útěk objevil nikoliv jako důsledek napětí a obtížné situace, ale jako úhyb od povinností, objevuje se rekreační využití získaného volného času, který je prožíván s velkým uvolněním zcela nerušeným vědomím odpovědnosti. Falešný pocit volnosti vede pak často dítě k velmi neočekávaným reakcím, stavům rozjařenosti, při kterých poškozuje veřejný majetek, dopouští se krádeží a jiné trestné činnosti. Tyto děti nemají snahu vrátit se a také se často vrací nedobrovolně a za pomoci policie. Objevují se i útěky na podkladě nemocí.

1.1. Odpor ke škole a záškoláctví Záškoláctví bývá spojeno s negativním hodnocením školy, strachem a odporem, který v dítěti vyvolává. Příčiny je třeba hledat jak v charakteru vyvolávající situace, tj. ve škole i rodině, jejím přístupu k této problematice, ale i v osobnosti dítěte, které může být dispozičně méně odolné a selhávat v jakékoliv zátěžové situaci. Může mít sníženou frustrační toleranci a může konečně dojít i k sumaci potíží, které adaptaci v náročnější situaci zhoršují (např. nedostatek citového zázemí, somatická slabost apod.). Záškoláctví lze mnohdy charakterizovat jako komplex obranného chování únikového charakteru a jeho cílem je vyhnout se subjektivně neúnosné zátěži, kterou v tomto případě představuje škola. Jeho počátkem bývá obyčejně impulzivní jednání, jehož následky s sebou nesou nutnost dělat další přestupky proti obecně platným normám, např. lhát, podvádět, utíkat apod. -7-

Únik ze školy, která představuje stresovou situaci, může mít i sociálně únosnější charakter a projevovat se např. jako předstírání nemoci. V každém případě je takové jednání signálem nějakého nevyřešeného problému, který dítě má. Záškoláctví může mít, obyčejně u starších dětí, charakter plánovaného jednání a může se realizovat ve skupině, mnohdy pod tlakem ostatních členů party nebo naopak, pod vlivem velké přitažlivosti party. V tomto případě nemusí jít o obranný mechanismus, ale mnohdy spíše o nedostatečné zafixování a nerespektování příslušných sociálních norem. Může být výrazem neochoty nebo neschopnosti akceptovat povinnost, která nepřináší aktuální uspokojení. Může být výrazem odlišného socializačního vývoje a trvalejší změny adaptačních mechanismů. Ve třídě může záškoláctví působit jako sociální model, který některé děti napodobují. V tomto případě je třeba izolovat iniciátora, aby nedošlo k zafixování nežádoucích projevů. Obecně lze říci, že čím dříve se záškoláctví projeví, čím je častější a plánovanější, tím méně je příznivá prognóza nápravy.

2.

Hodnocení útěků

Hodnocení útěků je celkem obtížné, protože dětské útěky představují mezi závadami dětského chování rozsáhlou kapitolu a jsou velmi významné pro další výchovný vývoj dítěte. Jsou předmětem pozornosti vychovatelů, speciálních pedagogů, lékařů, sociologů a laiků. Chybí však většinou jednotnost hledisek. Často se objevuje snaha vidět v každém útěku projev nemoci (např. neurózy apod.). Podle statistických zjištění vysoko převažují útěky výchovné etiologie, zatímco útěky vzniklé na podkladě nemocí tvoří poměrně malý díl této závady. Vyskytují se ale i chyby z opačného postoje, kdy se vychází z předpokladu, jako by všechny útěky měly výchovnou etiologii, a tudíž byly relativně lehce odstranitelné při správném výchovném přístupu. V těchto případech se nesprávně připisuje odpovědnost za recidivy útěků jen vychovatelům a nebere se v úvahu, že útěky na podkladě nemocí jsou málo ovlivnitelné a mnohdy jeví tendence ke zhoršování, i přes značné výchovné úsilí. O útěku hovoříme tam, kde lze předpokládat určitou duševní vyspělost (dovolující posouzení situace), představu prostředků, značné volní úsilí, určité praktické zkušenosti a odhodlání čelit citovému vytržení z dosavadního výchovného prostředí. U předškolního dítěte termín útěk nelze používat. Půjde jen o zatoulání, kterému chybí charakteristické vlastnosti útěku.

2.1. Pohotovost k útěkům U některých dětí můžeme již předem usuzovat na určitou pohotovost, která je dána různými faktory. Pohlaví: Počet útěků, kterých se dopouštějí chlapci daleko převyšuje počet útěků děvčat. V současné době s relativně vyšším výskytem nezdrženlivosti v sexuálním chování děvčat se podíl útěků dívek však zvyšuje a v budoucnosti by se mohl i vyrovnat. Věk: Pohotovost k útěkům se zvyšuje, někdy je dokonce přímo vyvolána obdobím vývojově důležitým. Jde především o dvě období:

-8-

a) období počátků školní povinnosti (někdy i změny ve školní docházce při vstupu do 6. ročníku), b) období pubertální (školní povinnosti zastihnou někdy dítě málo nebo zcela nepřipravené na školní požadavky a někdy se přidává i tlak rodinného prostředí. Tak se tvoří podmínky, za kterých mohou vznikat útěky). Výchovné prostředí a výchova: Většina utíkajících dětí pochází z prostředí s velmi vážnými výchovnými nedostatky a tento nedostatek je často vlastně jejich důsledkem. Dítě nenavyklé jakémukoliv režimu, povinnostem, pracovnímu úsilí, kázni a sebekázni, zaměřuje se především na okruh svých egoistických zájmů, vyhýbá se povinnostem (i školním) a jakémukoliv jinému omezení volnosti a námaze. Jsou-li povinnosti požadovány, utíká před nimi. Útěky jsou pak často v přímé úměrnosti ke školnímu neprospěchu, který je jejich příčinou i důsledkem. Nálady: Euforické nálady dětí vedou ke zvýšené činorodosti, podnikavosti, optimismu, přeceňování vlastních schopností, sil i vlastních potřeb. V období těchto nálad je zvýšena i vnímavost k dobrodružným prvkům a tedy i k útěkům. Zvláštní kapitolu tvoří děti, u kterých se jeví zvláštní pohotovost podléhat nutkavě předpokládaným plánům, návodům a rozkazům. V těchto případech jde většinou o spoluúčast s jiným či jinými na hromadných útěcích. Fantazie: Bujná fantazie, podporovaná současnou televizní a filmovou tvorbou, může vytvořit zejména ve spojení s aktivizujícími náladami mocný impuls k útěku. Impulsem k útěku může být stejně tak dobře fantazijní podnět jako nedorozumění v rodině, ve škole nebo ve výchovném ústavu. Povahové vlastnosti: Dispozice k útěku lze právem předpokládat u dětí, které vykazují některé povahové vlastnosti ve větším rozsahu. Půjde o děti zlostné, vzdorovité, svéhlavé, sobecké, nedůtklivé, lehkomyslné, agresivní, citově přemrštěné i otrlé, neklidné, nestálé a podivínské. Při útěcích nejde většinou o působení pouze jediného, nýbrž o souhru dvou nebo více z uvedených faktorů, které působí aspoň dočasně souběžně.

3.

Druhy útěků

3.1. Útěk jednotlivce: Dítě se spoléhá na své vlastní síly. Útěk vznikl z jeho vlastních pohnutek a zájmů osobitě prožívaných. Řeší si tím svůj individuální konflikt. Charakteristická osamělost, která jedince provází, ovlivňuje průběh, prožívání útěku a dobu strávenou na útěku. Dítě se uchyluje ke krádežím a zejména při počátečních pokusech se jen velmi málo projevují agresivní prvky. Často se ale v takových případech uplatňují chorobné stavy (neurózy, epilepsie, psychózy, apod.). -9-

3.2. Útěky skupinové (hromadné): Mají odlišný charakter. Dítě pomocí útěku řeší společný zájem, na kterém bylo různým způsobem zainteresováno, ale který se přesně nekryje s jeho představami a zájmem. Ve společnosti stoupá odvaha, násobí se pocit síly, vzniká více nápadů a návrhů. Nedostavuje se pocit osamění, který by akci vhodně brzdil. Vedení se často ujímají psychopatičtí jedinci, kteří zde vhodně uplatňují své charakteristické vlastnosti. Další cíle útěku a metody provedení jsou provázeny značnou brutalitou, zpupností a agresivitou. V rychlém sledu se kupí další a další jiné závady, jako krádeže, agrese, podvody, vloupání apod. U skupinových útěků jde často o dvě varianty: Útěk jednotlivců přibližně stejného věku s nevyhraněným vůdcem, nebo s vyhraněným vůdcem. Pak stojí obyčejně v čele starší jedinec s asociálním vývojem a zaměřením. Často jde o osobnost psychopatickou. Pak dochází k antisociálním jevům zaměřeným proti společnosti, i k agresím uvnitř skupiny, zejména proti jednotlivcům u nichž došlo k podezření, že chtějí skupinu opustit a zradit. Hodnotíme-li výchovný dosah skupinových útěků, přijdeme k závěru, že účast na této akci je výchovnému stavu dětí velmi nebezpečná. Charakteristický pro skupinový útěk je značný rozsah zkušeností, které se jím získávají a které mnohdy způsobují vážné zvraty chování u dětí dosud v tomto ohledu zcela nezkušených, ale svým způsobem k tomu disponovaných.

3.3. Formy útěků Existují různé formy útěků, které mají odlišný projev: a) Reaktivní, impulzivní útěky, nejsou motivované a jsou zkratkovou reakcí na nepříjemnou situaci doma nebo ve škole, kterou dítě jiným způsobem nezvládlo. Smysl takového jednání může být v úniku před negativním prožitkem, ale jeho cílem může být pomsta v rodičům, vychovatelům, se kterými má nezvládnuté problémy (např. útěk jako varování, signál zoufalství apod.). Takový útěk bývá ojedinělý a po vyřešení problémů se již neopakuje. Příkladem může být útěk jako reakce na špatné vysvědčení, s jehož následky rodiče dítěti delší dobu vyhrožovali. b) Plánované a připravované útěky, jsou motivované, obyčejně vyplývají z chronických problémů a mívají – na rozdíl od impulsivního útěku – přesný cíl, tj. osobu, ke které dítě uteče a u kterého hledá ochranu v subjektivně neúnosné situaci. Dítě se obyčejně nechce vrátit a dalo by přednost možnosti zůstat v novém prostředí. Typickým příkladem této varianty je útěk od matky k rozvedenému otci či naopak. c) Opakované útěky chápeme jako způsob chování dítěte a jako reakci na standardní situaci. Lze je také považovat za stereotypní reakci na chronický konflikt. Bývá projevem závažnější odchylky jak v chování rodiny, tak osobnosti dítěte. Setkáváme se s ním např. v případě nedostatečného citového vztahu rodičů a dítěte, při rozvrácení rodiny a špatné rodinné atmosféře, která dítěti nepřináší nic pozitivního. Popřípadě i v souvislosti s patologickým vývojem osobnosti dítěte, které je špatně zvládnutelné (na bázi dědičných předpokladů). d) Chorobné útěky jsou výrazem nějakého onemocnění. Mohou mít ráz impulsivního jednání. Dítě náhle utíká, aniž by předem plánovalo a aniž by mělo k útěku nějaký důvod. Takové útěky se mohou projevit i u epileptických dětí, které mohou mít na dobu útěku i částečnou amnézii nebo u dětí s jiným organickým postižením mozku nebo u dětí psychotických.

- 10 -

3.4. Prevence prvního útěku Je velmi důležitá. Jakmile dítě vyzkouší tuto formu úhybu a lákavé úlevy, uchyluje se k ní častěji a to zejména tehdy, jestliže nebylo za první pokus vhodně výchovně postiženo. Lákavě může působit, jestliže se setkalo během útěku s jevy, které vyhovovaly vývojovým zvláštnostem. Často styk s nezodpovědnou společností, ke kterému v průběhu útěku dojde, otupí poměrně cit odpovědnosti, znehodnotí dosavadní citové vazby k rodině a kladným společenským hodnotám. Jsou to přirozené důsledky. U dívek dochází při útěcích dost často k prvním pohlavním stykům. I tyto zkušenosti pozvolna vyvolávají touhu po opakování obdobných situací. Dětský útěk je vždy vážnou záležitostí, kterou nesmíme přehlížet, zejména když trval dlouho. Na druhé straně nelze význam jediného útěku přehodnocovat až k výchovnému pesimismu. Mohli bychom tímto způsobem dojít k výchovným opatřením, které by vyvolávaly opětovnou touhu po úniku. Děti se také často uchylují k hrozbám, že utekou. Většinou je to v případech, jakmile je jen trochu více omezen jejich vlastní zájem. Dochází až k vydírání vychovatelů. Je přirozené, že to má pro děti i pro celé výchovné prostředí vážné následky. Pokud se to stane ve výchovném ústavu, dochází k rozvrácení výchovného systému a k odmítání všech autorit. Po prvním útěku jde o to, jak zabránit druhému a dalším, protože fixace postupuje neobyčejně rychle.

4.

Toulání

Je charakteristické dlouhotrvajícím opuštěním domova, které většinou navazuje na útěky a záškoláctví. Sklon k toulání mohou mít děti, u kterých se projeví odchylky ve vývoji osobnosti trvalejšího rázu, např. psychopatické děti, tj. s nerovnoměrným vývojem osobnosti, děti, jejichž osobnostní vývoj byl ovlivněn citovou karencí nebo citově chladné na základě vrozené anomální dispozice. Jejich společným rysem je nedostatečnost citové vazby k lidem a určitému zázemí, které buď vůbec neexistuje nebo jej tyto děti nejsou schopné přiměřeným způsobem akceptovat. Dítě se toulá samo nebo v partě (obyčejně v adolescentním věku), může mít svůj pevný řád a obyčejně bývá spojeno s dalšími, často závažnějšími adaptačními odchylkami (krádeže, abusus drog, prostituce). S touláním se můžeme setkat stejně jako s útěky, i u dětí s organickým postižením CNS, kde je zřejmý určitý neklid, nezdrženlivost a organicky podmíněné obtíže sebeovládání. Může se objevit i u psychotiků. Útěky a toulání jsou závažnější variantou únikového jednání, často z rodinného prostředí. Za závažnější je lze považovat z toho důvodu, že rodina by pro dítě měla fungovat jako zdroj bezpečí a jistoty. Pokud tomu tak není a život v rodině je natolik neúnosným že se potřebuje bránit útěkem z této situace, pak je takové jednání signálem velmi závažných problémů. Jde o adaptační selhání jehož příčinou mohou být jek nedostatky v osobnostním vývoji dítěte, tak v prostředí. Dítě není schopné zvládnout situaci vhodnějším, adaptačně zralejším způsobem.

4.1. Stav vědomí a myšlení jako kritérium Pro hodnocení útěku je velmi důležité posouzení stavu vědomí a úrovně myšlení dítěte, když plán realizovalo. Vědomí a myšlení dítěte nemusí být nijak omezeno a pocit odpovědnosti - 11 -

může odpovídat fyzickému věku a výchovnému stavu. V tomto případě dítě za plného vědomí používá svých zkušeností, plánuje a promýšlí svůj postup a často hodnotí správně i společenskou závažnost svého činu. Někdy se připravuje už na jeho následky. To platí především pro útěky dětí s vážnými výchovnými nedostatky nebo s dlouhodobým selháním výchovy.

5.

Rozdělení útěků:

5.1. Útěky při plném vědomí: − Útěky při značné výchovné zanedbanosti – vznikají v nevhodném prostředí. Útěk vzniká jako důsledek nevhodného výchovného vývoje. − Útěky při dlouhodobém selhání výchovy – mohou se dostavit v rodině, která do určitého věkového období dítěte stačila na svůj výchovný úkol a vytvořila aspoň základní systém návyků. V určitém období ztrácí však z různých důvodů svůj vliv a v chování dítěte nastává prudký zlom. − Útěky při konfliktu Útěky plynoucí z vážných výchovných nedostatků a z dlouhodobého selhání výchovy vykazují většinou tyto charakteristické vlastnosti: − Nápadný nedostatek afektivity nebo jen její nepatrná účast při zahájení a provádění útěku. − Útěkem dítě získává rekreační možnosti, je spokojené, podléhá svodům. − Objevuje se prudká tendence k systematizaci stavu, přechod do oblasti návykové, poměrně brzy se začínají objevovat i prvky tuláctví. Na první pohled je patrno, že útěk nevznikal jako důsledek duševního napětí. Tyto útěky mohou být plánovány a také mohou vznikat náhodně, jakmile dojde k příhodnému seskupení podmínek. Jedinci z této skupiny dovedou svádět druhé a také snadno podléhají vábení druhých. Ke sbližování s neznámými a nevhodnými živly dochází na útěku vždy, což mívá značný výchovný dosah. Do této skupiny patří i útěky dětí rómského původu. Útěky často navazují na krádeže a děti ukájejí potřeby fyziologické a zájmové. Děti obvykle přespávají na půdách, v opuštěných domech, u kamarádů, v přírodě a na nádraží. Cestují autostopem, načerno vlakem nebo autobusem, na ukradeném kole nebo motorovém vozidle. K těmto formám útěku se pojí i nejčastější formy záškoláctví. Tyto útěky řeší konflikt a často jsou formou obranné reakce.

5.2. Útěky při porušeném vědomí: − Útěky na podkladě zkratových reakcí – s touto formou se setkáváme především u dětí neurotických. U dětí schizofrenních podnětem bývá nejčastěji prudký konflikt, který přichází jako úder. K němu vede stejnou měrou i porušené, patologické myšlení. Nápadné provedení útěků ukazuje většinou na poruchu myšlení než na poruchu chování. Útěky epileptických dětí nemusí mít ráz mrákotných stavů, ale ani charakter zkratkových jednání. Zvýšená dráždivost těchto nemocných je vhodným terénem pro prudké impulsivní činy, kde je většinou vědomí krátkodobě porušeno.

- 12 -

Porušené vědomí při akutních horečnatých onemocněních, které často charakterizujeme jako zmatenost, může vést k útěku. Někdy je porušení vědomí hluboké, jde již o mrákotný stav. Jde o záležitost pro dítě nebezpečnou, protože může být ohroženo zdraví při útěku, kdy může být pud sebezáchovy značně otupen. Tyto útěky jsou ojedinělé a vázány jen na období onemocnění. Útěky přecházející v tuláctví byly často popisovány u stavů po různých zánětech mozku. Často šlo o jeden z projevů celkově změněné osobnosti, jejíž chování mělo výrazně psychopatický charakter. I tehdy jde jen o porušené vědomí. − Útěky na podkladě mrákotných stavů – tato forma se vyskytuje u epileptických jedinců. Bývají skoro vždy náhlé, nečekané, bez zřetelného podnětu, většinou bez předcházejícího konfliktu. Některé děti dělají dojem zcela normální a jsou v zevním chování nenápadné, jiné jsou změněné, projevují zvláštnosti v chování, které jsou typické malou zaměřeností, někdy i nesmyslností. Občas pozorujeme již před útěkem změnu v chování, neklid, zvláštní výraz tváře, zvláštnosti v řeči apod. Uskutečnění útěků je velmi různé. Někdy jde o útěk do blízkého okolí, jindy do velkých vzdáleností od bydliště. Mrákotný stav může trvat několik minut nebo dní. Po jeho odeznění se dítě vrací domů. Útěky tohoto druhu jsou řídké. Jsou ovlivnitelné kombinovanou léčbou proti epileptickou a výchovným vedením. S útěky na podkladu epilepsie je možno zaměnit některé útěky hysterických osob, u nichž došlo k mrákotnému stavu. Zde je však vždy vyjádřen konflikt a většinou se ukazuje i zaměřenost a cíl útěku.

5.3. Útěky na podkladě poruch myšlení: Uvedené skupiny se mnohdy kombinují a překrývají. S poruchami myšlení se setkáváme u různých onemocnění přechodného nebo trvalého rázu. − Útěky dětí se sníženou inteligencí - tyto poruchy jsou kvalitativní a kvantitativní a vycházejí z organického poškození mozku. Útěky tohoto druhu odpovídají mentální úrovni dítěte. Jsou problémem v některých zvláštních školách a zvláštních školách internátních. Děti proměňují útěky v kolektivní akce. Těm je třeba v zárodku zabránit, aby se rychle nestaly stereotypem chování jednotlivých dětí nebo celých skupin. Útěky navazují na další nedostatky v chování a hrozí nebezpečí rychlého zhoršení chování. − Útěky jako důsledky chorobného myšlení – typické chorobné myšlení pozorujeme u schizofreniků. Útěk je obyčejně nápadný svým provedením. Často je jeho příčinou blud nebo celý systém bludů. Při realizaci útěků někdy hraje úlohu i porušení vědomí. s útěky tohoto druhu se setkáváme i u případů, kdy jde o časně vyvinutý stereotyp chování, na jehož podkladě se vyvíjejí další zvláštnosti a poruchy chování. Tak je tomu u psychopatů. − Útěky na podkladě obsesí – útěk jako důsledek obsese u neurotického dítěte se realizuje jen zřídka. Neurotik se většinou dokáže své obsesi ubránit. Podléhá-li, je jeho podlehnutí dočasné, vždy s ní bojuje, a obvykle se jí nepodává. Tyto útěky jsou velmi řídké. U psychopatů a schizofrenních jedinců tomu však bývá jinak. Útěky se prosazují s mimořádnou silou. Zábrany se nemohou uplatnit a nejsou skutečnou překážkou útěku. U některých epileptiků jsou vyjádřeny obsese prosazující se silou záchvatu. Jde o výjimečné stavy, které by měly být léčeny společně se základním onemocněním.

- 13 -

6.

Záškoláctví

Je formou útěků dítěte ze školy. Zatímco je u útěků hlavní pohnutkou distancovat se od výchovného prostředí, záškoláctví je vyprovokováno školním prostředím. Bývá spojeno s negativním hodnocením školy, strachem a odporem, který v dítěti vyvolává. Příčiny je třeba hledat jak v charakteru vyvolávající situace, tj. ve škole i rodině, jejím přístupu k této problematice, ale i v osobnosti dítěte, které může být dispozičně méně odolné a selhávat v jakékoliv zátěžové situaci. Může mít sníženou frustrační toleranci a může konečně dojít i k sumaci potíží, které adaptaci v náročnější situaci zhoršují (např. nedostatek citového zázemí, somatická slabost apod.). Může být i vyvrcholením určité nevhodné situace mimo školu (v rodině, v ústavu apod.). Někdy, zejména u útěků, které se neprodlužují přes noc, bývá za záškoláctví považována neomluvená absence ve škole, která je však jen důsledkem útěku z domova. Zde bývá důsledek zaměňován za příčinu buď omylem, nebo ze strany dítěte i záměrně, protože tím získává širší možnosti alibi. Záškoláctví lze mnohdy charakterizovat jako komplex obranného chování únikového charakteru a jeho cílem je vyhnout se subjektivně neúnosné zátěži, kterou v tomto případě představuje škola. Jeho počátkem bývá, jak uvádí Matějček (1991) obyčejně impulzivní jednání, jehož následky s sebou nesou nutnost dělat další přestupky proti obecně platným normám, např. lhát, podvádět, utíkat apod. Únik ze školy, která představuje stresovou situaci, může mít i sociálně únosnější charakter a projevovat se např. jako předstírání nemoci. V každém případě je takové jednání signálem nějakého nevyřešeného problému, který dítě má. Ve třídě může záškoláctví působit jako sociální model, který některé svěřenka napodobují. V tomto případě je třeba izolovat iniciátora, aby nedošlo k zafixování nežádoucích projevů. Obecně lze říci, že čím dříve se záškoláctví projeví, čím je častější a plánovanější, tím méně je příznivá prognóza nápravy. Útěky a záškoláctví jsou stavy, které se navzájem prolínají, spolu souvisejí a které někdy není lehké přesně rozlišit. Záškoláctví může mít, obyčejně u starších dětí, charakter plánovaného jednání a může se realizovat ve skupině, mnohdy pod tlakem ostatních členů party nebo skupiny nebo naopak, pod vlivem velké přitažlivosti party. V tomto případě jde o nedostatečné zafixování a nerespektování příslušných sociálních norem. Může být výrazem neochoty nebo neschopnosti akceptovat povinnost, která nepřináší aktuální uspokojení. Může být výrazem odlišnosti socializačního vývoje a trvalejší změny adaptačních mechanismů. Největším problémem záškoláctví je zhoršený prospěch a zvyšující se množství dětí neprospívajících. K záškoláctví se často připojují krádeže. To souvisí jednak s rozmnožením příležitostí, jednak s potřebou ukojit hlad a další životní potřeby. U děvčat se navíc vyskytují i sexuální závady a to jako důsledek nedostatečné kontroly volného času a neočekávaných příležitostí. Sexuální styky provádí děvčata ze záliby i účelově.

6.1. Záškoláctví na podkladě chorobném K realizaci záškoláctví dochází snadněji u dětí neurotických. Konflikt je snášen s neobyčejně sníženou tolerancí a uplatňují se v daleko větší míře i silná emociální hnutí, představovaná především strachem a úzkostí. Úzkost a strach, které vedou k záškoláctví, jsou někdy nejnápadnějším jevem, který děti většinou barvitě líčí, jindy zase zatajují a popírají. Podíl strachu a úzkosti na realizaci útěku ze - 14 -

školy někdy bývá rozhodujícím faktorem. To vedlo některé autory k tomu, že záškoláctví tohoto původu dali zvláštní označení „školní fobie“. Eisenberg definuje školní fobii jako dílčí nebo úplnou neschopnost návštěvy školy, vznikající v důsledku nedefinovaného strachu z určité školní situace. U školní fobie je strach provázen nejčastěji dalšími příznaky, které vidíme hlavně u neuróz, jako jsou: zvracení, průjmy, srdeční arytmie, bolesti hlavy a břicha, místní svalové bolesti apod. Přitom může otevřený projev strachu před školou úplně chybět.

7.

Dospívání a obvyklé nesnáze s dospívajícími:

Dospívání: Období dospívání je přechodnou dobou mezi dětstvím a dospělostí. Jeho první polovina, puberta, je časově lokalizována přibližně mezi 11.-12. a 15. rok, s určitou individuální variabilitou, danou především geneticky. Puberta představuje snad nejdynamičtější, komplexní proměnu v životě jedince, která nějakým způsobem modifikuje všechny složky osobnosti. Stejně variabilní je etiologie této změny, v níž hrají podstatnou úlohu jak biologické, tak psychosociální faktory ve vzájemné interakci. Puberta je především důležitý biologický mezník. Projeví se např. tělesným dospíváním (jako je růst postavy, proměna proporcí, sekundární pohlavní znaky, funkce pohlavních orgánů atd.). Na konci tohoto období je lokalizován další významný, sociální mezník: ukončení základní školy a volba povolání. Souhrn změn vede ke ztrátě starých jistot a potřebě nové stabilizace. Úkolem puberty je změna vlastní identity, která by byla potvrzena dosažením nové, přijatelné pozice. Nesnáze spojené s dospíváním: − Dočasné zhoršení motivace, koncentrace i prospěchu ve škole. Za lhostejností ke škole se však může skrývat i uražená hrdost. Zvláště méně úspěšní žáci ve škole se mohou za tísnivých situací uchylovat až ke zbrklým a neuváženým únikovým reakcím, jako je chození za školu a útěky z domova a z výchovného zařízení. Je třeba dodávat dospívajícím sebedůvěru, že vše lze napravit. − Nevyvážený postoj k sobě, pocity méněcennosti, což bývá spojeno také s obavami a strachem z budoucnosti i úzkostnými city. − Snaha být nápadný nějakou výstředností, hlučností, duchaplnými výkřiky a jinými projevy. Tyto výstřelky se však v podstatě odehrávají jen na povrchu a nemají zpravidla hlubší dopad např. na utváření charakteru apod. − Stálá opozice, hádavost, drzost, neochota se podřídit a další projevy, jimiž dospívající dávají najevo některým osobám, že již nechtějí být považováni za děti. − Přimknutí se k partě. Agresivní party přitahují zvláště ty, co hledají nějaký způsob vybíjení hněvu za pociťovaná příkoří. Nežádoucí chování skupin lze předcházet tím, že se jim poskytne více příležitostí ke kladnému vyžití společných zájmů. Za příznivých okolností pak v průběhu puberty tyto projevy vystřídá snaživost a přátelský vztah k lidem.

- 15 -

II. 1.

Útěky ve VÚDM Charakteristika Výchovného ústavu pro děti a mládež v Moravském Krumlově (VÚDM)

Kapacita ústavu je 48 dětí. Ty jsou rozděleny do 4 tříd: 1. třída Speciální základní škola (dále jen SZŠ) 6. – 8. ročník a Zvláštní škola (dále jen ZvŠ) 6. – 8. ročník 2. třída SZŠ 9. ročník a ZvŠ 9. ročník 3. třída Rodinná škola (dále jen RŠ) – 1. ročník 4. třída RŠ – 2. ročník Provoz VÚDM je celoroční, nepřetržitý. V mimoškolní činnosti jsou děti rozděleny do 4. výchovných skupin a tyto skupiny jsou heterogenní. V našem ústavu se vzdělávají i děti ve ZvŠ podle individuálního programu. SZŠ je integrovaná třída. Ke studiu dvouletého studijního oboru RŠ jsou přijímány děti s ukončeným základním vzděláním na ZŠ (9. ročník ZŠ). Výjimečně mohou být přijaty i dívky s ukončeným 8. ročníkem ZŠ u nichž je předpoklad, že studium zvládnou, o obor mají zájem a jejichž neukončení 9. ročníku ZŠ bylo z důvodů výchovných (útěky, absence ve škole) a ne z důvodu nedostatku intelektu. Příjem těchto dětí důkladně konzultujeme s diagnostickými ústavy, ze kterých děti přišly. Ke studiu RŠ jsou přijímány žačky i během školního roku. Předpokladem je, že absolvovaly již část studia v jiném učebním nebo studijním oboru. Dostávají příležitost vykonat rozdílové zkoušky a po jejich úspěšném zvládnutí jsou do RŠ přijaty. Ve vzdělání a ve výchově se projevuje systematická příprava, promyšlené plnění a organizace výchovně vzdělávací činnosti, program dne, plán práce, vhodně zpracovaný vnitřní řád a hodnotící systém, reedukační a resocializační program, včetně podmínek pro jeho plnění, používané metody, podpory, pochvaly a posílení. Ve školní práci se díky vhodné motivaci zlepšují průměry známek, nedochází tolik k opakování ročníků, zmenšuje se počet neomluvených absencí ve vyučování a zlepšuje se také atmosféra ve třídách. Zavedením hodnotícího systému založeného na využívání pozitivních vlastností jednotlivců byla výrazně posílena motivace dětí a velmi se snížil počet útěků z ústavu.

1.1. Vnitřní řád Výchovného ústavu pro děti a mládež v Moravském Krumlově Je zpracován na základě Zákona č. 109/2002 Sb. ze dne 29.3.2002 s platností od 1.7.2002. Doplněn a novelizován bude po nabytí platnosti vyhlášky k tomuto zákonu. Pro školní rok 2002/2003 vstoupil v platnost 2.9.2002 a novelizován je průběžně. Vnitřní řád (VŘ) obsahuje základní opatření pro pedagogickou, zdravotní a materiální péči o děti, dále ustanovení, která slouží k organizaci chodu VÚDM. Napomáhá k jednotnému působení na děti. VÚDM je organizací s právní subjektivitou, jeho činnost se řídí Organizačním řádem a dalšími předpisy. Vnitřní řád je závazný pro všechny zaměstnance a děti VÚDM. Školství jako takové, tedy i speciální školství, které se týká výchovných ústavů, má řadu potíží. Od 1.7. 2002 nabyl platnost nový Zákon o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy. Na tento zákon jsme čekali již několik let. Neuspokojuje všechny pracovníky ve školství, ale je již v platnosti. Přináší mnoho pozitivních změn, ale ne všechny části jsou přesně vysvětleny - 16 -

a formulovány. Věříme, že snad toto odstraní připravovaná vyhláška t tomuto zákonu. Změny v novém zákoně jsou však přínosem pro práci výchovných pracovníků ústavů, protože vyhláška která platila od roku 1964 byla již dávno překonána (Vyhláška 64/1981). K velkým změnám došlo i v jednotlivých ustanoveních vnitřních řádů. Změnila se terminologie škol, názvy používané pro označení obyvatel ústavů, režimu dne, diagnostikování a rozdělování dětí do výchovných ústavů a jejich počty ve výchovných skupinách. Dále se změnila kritéria pro stanovení výše kapesného, sociálních dávek atd. Děti se díky jasně stanoveným pravidlům ve vnitřním řádu cítí bezpečně a nemají důvod utíkat. Jasná a srozumitelná pravidla nejsou o omezení, ale o bezpečí dětí a výchovných pracovníků. Stejně tak výchovní a pedagogičtí pracovníci, kteří se řídí ustanovením přísnějšího vnitřního řádu a hodnotícího systému, jsou ve svém počínání jednotní, spravedliví a nedělají rozdíly mezi dětmi. Téměř všechna vyjmenovaná kritéria mají vliv na chování dětí, na jejich adaptaci ve výchovném ústavu a na podílu útěků. Obecně platí pravidlo, že čím více je dítě motivováno, zaměstnáno činností jemu blízkou, čím propracovanější a jasnější je hodnotící systém ústavu, důsledná ale spravedlivá kontrola, vyšší pocit bezpečí, přesně vymezená pravidla chování, tím lepší jsou výsledky v převýchovném procesu. Dítě nemá čas na negativní projevy ve svém chování, může se věnovat svým zájmům a zálibám, je motivováno k dobrému chování, těží z nabízených výhod. Útěk v takovém případě není nutností, protože dobré hodnocení dává možnost k osobní volnosti na vycházkách, dovolenkách a při prázdninových pobytech u rodinných příslušníků. Ve školním roce 2001/2002 se nám ve VÚDM v Moravském Krumlově podařilo výrazně snížit útěky dětí. Je to důsledek propracovaného vnitřního řádu, programu dne a plánu práce. Rok byl také úspěšný v důsledku dobrého složení dětí bez větších výchovných a vzdělávacích problémů. Podařilo se děti motivovat sportem, výběrem činností a osobním příkladem výchovných pracovníků. Úspěšní jsme byli i v reprezentaci našeho ústavu v rámci všech VÚ republiky. Podařilo se nám celkově přesvědčivě zvítězit na zimní i letní sportovní olympiádě dívek výchovných ústavů ČR (8 celkových vítězství v posledních 9 letech). Děti měly zájem aktivně se představit na různých vystoupeních na veřejnosti a se svými výrobky na výstavách. Aktivně se zapojovali do činností mnoha kroužků, vydávali si své ústavní noviny. Vedení VÚ nebo DÚ stojí po provedeném útěku vždy před otázkou „PROČ“? Útěky mají mnoho příčin, důvodů a způsobů provedení. Provedení a příčiny útěků jsou jiné u dětí ze ZvŠ, ze SZŠ a jiné u dívek z RŠ. Jiné jsou i u dívek mladších 15-ti let a u dívek nad 15 let. U dívek s horší adaptabilitou, vzdělavatelností a výchovou jsou útěky prováděny závažnějším a nebezpečnějším způsobem. Dívky inteligentnější se dopouští útěků bezpečnějším a jednodušším způsobem. I podle vnitřních předpisů Ministerstva vnitra není jasno, jak má v případě útěků zasahovat PČR.

2.

Útěk, opatření po útěku

2.1. Za útěk ve VÚDM je považováno: a) Opuštění areálu objektu VÚDM bez souhlasu výchovného pracovníka b) Opuštění skupiny během pobytu mimo zařízení bez souhlasu výchovného pracovníka - 17 -

c) Nevrácení se z dovolenky nebo prázdnin bez řádně doložené omluvy

3.

Postup při útěku

a) Pokud se dítě vzdálilo z VÚDM, pokusit se je najít vlastními silami. Nedovolit ostatním dětem utíkající pronásledovat . b) Telefonické oznámení útěku PČR v Moravském Krumlově 515 322 333 a Městské policii Moravský Krumlov 515 300 721 a to ihned c) Zaslání telegramu rodičům - týž den d) Informování ředitele nebo zástupce (telefonicky, nebo ústně) – co nejdříve e) Zápis do knihy hlášení - týž den f) Sepsání oznámení o útěku a předání na PČR do dvou dnů. Toto provede pedagogický pracovník, za jehož služby se útěk uskutečnil. g) Sociální pracovnice telefonicky oznámí útěk sociálnímu kurátorovi v místě bydliště dítěte a požádá o pomoc při pátrání (návštěva rodiny, jednání s místní policií) V den útěku skupinový vychovatel umístní ošacení a osobní věci utečené dívky do své místnosti a zabezpečí je proti odcizení ostatními dětmi.

3.1. Údaje k sepsání hlášení o útěku: Údaje k sepsání hlášení o útěku slouží jako podklad pro vyplnění formuláře „Oznámení o útěku“ pro Policii České republiky (PČR), dále pak pro jiné orgány státní správy a státní moci, pro sociální kurátory, pro soudy (při rozhodování o nařízení ústavní nebo ochranné výchovy), při nařízení podmínečného propuštění, pro MěÚ (komise pro přestupky), atd. Protože jsou na tomto formuláři posloupně zaznamenány všechny údaje o útěcích i s uvedením počtů, termínů, zadržení a jiných poznámek, slouží i pro statistické zpracování útěků pro VÚDM a dále pak pro vypracování hodnocení dětí, které se zasílá každého čtvrt roku rodičům a pověřeným sociálním kurátorům. Tyto údaje sepisuje pověřený vychovatel při nástupu každého dítěte do ústavu. Záznam se vede po celou dobu pobytu a v průběhu pobytu se aktuálně doplňuje. Vyplněné formuláře jsou uloženy na vychovatelně v sešitě s vkládacími fóliemi a mají k nim přístup všichni pedagogičtí pracovníci. Při ukončení pobytu dítěte v ústavu se tento vyplněný formulář vkládá do osobního spisu svěřenky a archivuje se. Formulář obsahuje: − − − − − − − − − − −

Jméno a příjmení Datum narození Rodné číslo Číslo OP Údaje o rodičích (jména a příjmení, bydliště, čísla telefonů) Adresy dalších možných pobytů Aktuální popis dítěte (výška, váha, postava, oči, ústa, zuby, nos, vlasy, zdánlivé stáří, zvláštní znamení, zdravotní stav, oblečení Ostatní prostředky (peníze, mobilní telefon, atd.) Nařízena ústavní výchova (ÚV), (ochranná výchova (OV)) nebo předběžné opatření (PO) ÚV, OV, PO nařízena: soud, pod číslem jednacím, ze dne Útěk (počet útěků s udaním dat od – do, zadržena dne, poznámka (trestná činnost atd.) - 18 -

3.2. Oznámení o útěku Tento formulář vyplňuje vždy ten pracovník VÚDM, kterému dítě uteklo. Je povinen formulář vyplnit okamžitě po provedeném útěku a po zajištění dalších nutných opatření, které vedou k zadržení dítěte (okamžitě telefonicky nebo osobně nahlásit PČR, Městské policii, provést ohledání terénu, podat telefonickou nebo jinou zprávu rodičům nebo zákonným zástupcům dítěte). Formulář se vyhotovuje 4x a doplní se fotografií dítěte a rozsudkem soudu o nařízení předběžného opatření, ústavní nebo ochranné výchovy. Originál se zakládá ve VÚDM do osobního spisu dítěte a tři kopie se předávají na PČR. Předání by mělo být provedeno co nejdříve. Záleží na domluvě mezi VÚ a PČR v daném obvodu. VÚDM v Moravském Krumlově předává oznámení do 2 hodin po telefonickém oznámení. Při předání formuláře na PČR je sepsán protokol o předání oznámení. Oznámení o útěku se vyplňuje na každé dítě zvlášť i když jde o hromadný, opakovaný nebo skupinový útěk. Podrobnější popis formuláře (viz. příloha) Policie ČR doplní údaje o dítěti: − − − − −

datum a místo dopadení předáno dítě je stíháno pro trestný čin (přečin) útvar PČR číslo jednací

Všechna provedená opatření jsou velice důležitá pro dítě a ne pro výchovný ústav. Postup musí být zpracován detailně, protože hrozí nebezpečí, že se dítě nenajde a něco se mu stane.

3.3. Dovoz dětí z útěku: Oznámí-li PČR zadržení dítěte, požádá pedagogický pracovník ve službě o jeho umístění v nejbližším diagnostickém ústavu (Směrnice Ministerstva vnitra č. 13/2002, čl. 35, odst.2c). Zaměstnanec, který přebírá zadrženou si vyžádá kopii o vytěžení dítěte. Převoz dítěte se uskuteční okamžitě do 4 hodin po umístění v diagnostickém ústavu, v případě, že nelze zajistit převoz okamžitě, uskuteční se v nejbližší pracovní den. Dítě se podílí na hrazení nákladů spojených s dovozem z útěku. Maximální výše náhrady smí činit u dětí do patnácti let 180,- Kč a u dětí nad 15 let 270,- Kč, což je maximální výše jednoho měsíčního kapesného.

3.4. Návrat dětí z útěku: Po provedeném útěku stojí dítě před rozhodnutím jak dále postupovat. V případě předem plánovaného útěku má dítě jasnou představu kde bude bydlet, jakým způsobem se bude živit, zda se spojí s rodinou, s přáteli, nebo nechá útěku volný průběh. Často však a to zejména v případě hromadného útěku, kdy dítě utíká jen proto, že ho někdo jiný přemluvil, nastává u dítěte problém co dál. Neumí se začlenit do nového kolektivu, neumí si zajistit peníze na obživu, nikdy dříve se do takové situace nedostalo, má často strach a hlad, nemá peníze a nemá se na koho obrátit. V takových případech se dítě dopouští trestné činnosti, krádeží, prostituce a jiných negativních jevů. Existují ale i opačné případy, kdy je - 19 -

během útěku prováděna trestná činnost i na utíkajících dětech (zneužívání, kuplířství, znásilnění, ublížení na zdraví, krádeže atd.). V případě zadržení PČR nebo Městskou policií, je dítě převezeno zpět do ústavu nebo do nejbližšího diagnostického ústavu, kde si dítě převezme výchovný pracovník ústavu. V poslední době se často stává, že dítě se vrátí z útěku do ústavu samo z různých důvodů (např. má neshody s rodinou a rodina jej doma již nechce, nemá peníze na obživu, je mu zima, nemá čisté ošacení, provedl trestnou činnost a bojí se postihu, je nakaženo pohlavní nebo jinou nemocí, dívka je gravidní atd.). Méně častým jevem je i případ, kdy se dítě vrátí z útěku aby se schovalo před někým (např. provádí-li prostituci a je vydíráno). Nejméně častým jevem je příklad, kdy se dítě vrátí do ústavu z důvodu léčby (narkomanka atd.).

3.5. Opatření po útěku: a) Ihned při převezení dítěte do VÚDM je provedena osobní prohlídka dívky (provádí vychovatelka). Zabaví se závadné předměty – nože, nůžky,cigarety, peníze, léky, drogy apod. b) Dívka je umístěna na zdravotní izolaci, nejdéle však na 12 hodin nepřetržitě (viz. záznamový sešit – Pobyt na zdravotní izolaci). Před umístěním je provedena osobní hygiena (sprchování, dezinfekce vlasů). Vychovatelka ve službě zaznamená do knihy hlášení všechna tělesná poškození. c) Ihned následující den (pracovní den) je dítě prohlédnuto lékařem (možnosti infekčních chorob, parazitů, pohlavních chorob, gravidity) d) Rozhodnutím ředitele, vedoucí vychovatelky je dítě zařazeno do kolektivu e) Pobytu na zdravotní izolaci se vede písemný záznam (vychovatelna) f) Co nejdříve si s dívkou pohovoří ředitel, zástupce ředitele a vedoucí vychovatel g) Skupinový vychovatel, zdravotnice, vychovatel který za dítě v době útěku zodpovídal, ředitel nebo zástupce ředitele, výchovný poradce a případně psycholog vyplní vnitřní záznam o útěku dítěte ze zařízení a založí jej do osobního spisu dítěte Každý útěk je posuzován individuálně. Zpravidla se dodržují dohodnutá opatření - po dobu jednoho měsíce: 1) ztráta výhody volných vycházek 2) ztráta zbývajících výhod (televize, video, magnetofon apod.) 3) omezení používání cenností (prsteny, řetízky, náramky) 4) pozdržení odběru nového ošacení na stanovenou dobu dle závažnosti přestupku 5) vyloučení nebo omezení výběrové činnosti 6) provádění mimořádných prací, které jsou ve prospěch kolektivu a nevyžadují odkladu 7) ztráta výhody dovolenky v daném měsíci Na základě dobrého chování lze tyto lhůty zkrátit.

- 20 -

4.

Způsoby provedení útěků ve VÚDM v Moravském Krumlově

− dítě se nevrátilo z dovolenky

− útěk při úklidu společných prostor

− dítě se nevrátilo z prázdnin

− útěk z jídelny oknem

− útěk oknem ze třídy

− útěk ze sběru lesních plodin

− útěk ze zahrady

− útěk oknem po prostěradlech z II. patra

− útěk při pracovních činnostech

− útěk ze zdravotní vycházky

− útěk při cestě z ústavu do školy

− útěk oknem při návštěvě rodinných příslušníků

− útěk z volné vycházky

− útěk z areálu VÚDM

− útěk od lékaře

− útěk oknem z WC

− útěk z nemocnice

− útěk po svodu hromosvodu, nebo po rozvodu plynu z I. a II. patra

− útěk ze společné vycházky s vychovatelem

− útěk z brigády

− útěk z psychiatrické léčebny

− útěk při převozu

− útěk z chaty na letním pobytu

− útěk od PČR při zadržení

− útěk o přestávce z chodby

− útěk při předávání dítěte

− útěk z vycházky s rodiči

Počty útěků z hlediska provedení 60 celkem nevrátila se z dovolenky (z prázdnin) nevrátila se z volné vycházky

50

při návštěvě z okna z areálu ústavu ze třídy oknem

40

od lékaře po hromosvodu

30

o přestávce oknem z WC

20

10

0 09-12/2000

01-08/2001

09-12/2001

01-08/2002

09-12/2002 období

5.

Hromadný útěk

Za hromadný útěk je považován každý útěk jehož se dopustí 2 a více dětí. Nejčastěji se uskutečňuje útěk po 2 až 3 dívkách. Výjimku tvoří 4 a více dětí. Hromadný útěk děti provádí převážně v adaptační fázi a jeden až dva dny po převozu dětí do ústavu, kdy se ještě nestačily sžít s řádem ústavu. Tyto útěky mají jeden společný prvek a to - 21 -

ten, že mezi všemi utíkajícími je vždy jedno dítě, které ostatní děti stáhne sebou bez předem vymyšleného plánu s vlastním cílem dosáhnout osobní svobody. Co se stane s ostatními je tomuto dítěti jedno a nebere v úvahu další možné následky. Celkový přehled útěků 100 celkem

90

hromadný útěk nevrátila se z dovolenky (z prázdnin)

80

ostatní útěky 70 60 50 40 30 20 10 0 1990

6.

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

Důvody útěků dětí z VÚDM v Moravském Krumlově

− touha po svobodě a volnosti − nechtěný převoz z DÚ nebo z DD − dítě se nesžije s kolektivem − po AF (v adaptační fázi má dítě dobré chování, při první volné vycházce se dopustí útěku) − má 18 let a nemá dokončenou RŠ − dítě přemluví k útěku kamarádka, rodič, sourozenec, přítel − ze strachu před vyšetřováním (zejména ze strachu před PČR) − dítě provedlo trestný čin, nebo PČR má trestný čin řešit − utíká z jiných důvodů zejména rodinných − dítě je gravidní a chce si tento problém řešit samo − utíká bez důvodu se snahou na sebe upozornit − utíká vědomě a nebezpečně s cílem si ublížit (většinou má vážnější psychický problém) − špatná diagnostika a nevhodné zařazení do VÚ a do výchovné skupiny − z důvodů zanedbání povinností výchovného pracovníka − nezvládá výuku v RŠ, v SZŠ, V ZvŠ − cílem je pracovat jako tanečnice a rychle si vydělat peníze − špatný výběr studijního nebo učebního oboru, který vede k neúspěchu ve škole − dítěti byla rychle nařízena ústavní výchova a dítě se s tím nedokázalo smířit - 22 -

− selhání rodičů (před odjezdem dítěte na dovolenku nebo na prázdniny rodič dítěti oznámí, že je doma nechce) − neomluvená absence ve škole − dítě bylo uneseno, neuteklo − útěk je proveden násilně bez toho, že by dítě chtělo (převoz dítěte do zahraničí) atd.

6.1. Příčiny útěků Vedle již jmenovaných příčin a forem útěků, kterými se tato závěrečná práce zabývá (viz. kapitola 3.3.), se v našem VÚDM nejčastěji vyskytují tyto: Reaktivní, impulzivní útěky: − neschopnost podřizovat se programu ústavu a autoritám pedagogických pracovníků − jako protest za nesplnění výchovných požadavků − snadná ovlivnitelnost negativním jedincem − vyhnutí se soudu, řešení závažných problémů − okamžitá reakce na domluvu, výtku, křivdu, narušení intimních vztahů, žárlivost − touha zažít dobrodružství − dosáhnout přemístění do jiného ústavu (začít tam kde ji ještě neznají) Plánované a připravované útěky (motivované): − posílení svého ega, dokázání kolektivu, že je schopen v něčem vyniknout (neumí se prosadit jinak, např. sportem, zpěvem, tancem atd.) − závislost nebo touha po drogách − zamilovanost, setkání se svým přítelem − nesnášenlivost s kolektivem − užít si sexuálního života − vydělat si peníze prostitucí atd.

6.2. Sociální faktory příčin útěků − úroveň rodiny, vztahy mezi rodiči, mezi rodiči a dětmi, mezi ostatními příbuznými, vztahy k nevlastním rodičům − nezájem rodiny o dítě (reaktivní útěk) − pomsta rodičům za umístění v ústavu (motivovaný útěk) − vydírání rodičů ke zrušení ústavní výchovy (motivovaný útěk) − strach z rodičů v případě, že dítě bylo zneužíváno vlastním otcem, nevlastním otcem, dědečkem, jinou osobou apod. (reaktivní útěk)

- 23 -

7.

Navržená opatření a metody zvládání útěků

− lepší spolupráce VÚ s rodinou dítěte (častější osobní, písemný a telefonický kontakt s rodinou a zákonnými zástupci dítěte, při sebemenším problému týkající se dítěte kontaktovat rodinu, provádět návštěvy v rodinách dětí a pokusit se o lepší poznání rodinných vazeb, hledat další rodinné příslušníky, kteří by se o dítě mohli postarat v případě nezájmu nebo neschopnosti přímých rodinných příslušníků atd.) − pokusit se o lepší poznání každého dítěte, spolupracovat s psychology, etopedy a speciálními pedagogy v PPP a v DÚ − stále se pokoušet o sjednocené působení všech pedagogických a výchovných pracovníků (dodržovat jednotná a přesná pravidla stanovená ve vnitřním řádu a v hodnotícím systému) − uplatňovat individuální přístup k dětem (rozdílné působení u dětí mladších do patnácti let a u dětí do osmnácti let) − dítě vhodně motivovat (vyšší kapesné, častější odjezdy k rodinám za odměnu, možnost volných vycházek bez dozoru vychovatelů, vlastní výběr a nákup nového ošacení apod.) − hodně s dítětem komunikovat (řešit problémy dítěte s klidem a rozvahou, hodně dítěti naslouchat, předcházet konfliktům domluvou, nacházet další nová řešení pomoci dítěti v jeho krizových situacích zejména když nikdo z rodiny nejeví o dítě zájem atd.) − s dítětem jednat jako s dospělým s dodržením přesných pravidel vyplývajících z vnitřního řádu ústavu − umožnit dětem již v DÚ širší možnosti výběru budoucího povolání případně studia − zařadit do vhodného výchovného zařízení − provádět šetření u nově příchozích dětí (jaké činnosti by chtěly dělat, jak se jim na ústavu líbí, co jim pobyt v ústavu dává, jak si představují další život po odchodu z ústavu atd.) − zaměřit činnost na skutečné zájmy dětí s minimalizováním pasivních činností (např. sledování televizních seriálů, poslech hudby, atd.) − vypracovat individuální programy pro jednotlivce případně skupiny dle věkových kategorií a dle zájmu − měsíční, týdenní i denní plány aplikovat a přizpůsobovat současné atmosféře ve třídě, skupině − snažit se o lepší spolupráci sociálních kurátorů s vedením ústavu a s dětmi - v současné době zlepšení, sociální kurátoři navštěvují děti 2x do roka − probudit u dětí zájem o sport a zájmovou činnost. Často se u dítěte projeví sportovní vlohy a dítě se u sportu současně fyzicky vybíjí, je klidnější, nemá snahu k agresi, učí se žít v kolektivu. Mezi dětmi se často najdou velmi talentovaní jedinci, kteří dosáhnou i dobrých výsledků na celostátní úrovni. − používat osvědčená spravedlivá kritéria hodnocení podle hodnotícího systému − podmínečné propuštění udělovat jako odměnu těm, kteří ukončí studium a to v případě, že s tím souhlasí i sociální kurátor − promyšleně uplatňovat a operativně přizpůsobovat jednotlivé fáze pobytu v ústavu, protože mají bezprostřední vliv na další vývoj dítěte. Jsou založeny na pozitivních jevech

- 24 -

a výhodách (např. delší vycházka, častější odjezdy k rodičům, vyšší kapesné, atd.). Délka by měla být posuzována individuálně pro každé dítě − snažit se dosahovat toho, aby e dětem v ústavu líbilo − sjednotit působení kurátorů, ústavu a rodiny v zájmu dítěte Vhodnou motivací budujeme a posilujeme zdravé sebevědomí dětí s ohledem na individualitu a osobnost dítěte. Děti hodně chválíme a umožňujeme jim vlastní seberealizaci. Někdy bývá problémem společná domluva vedení ústavu a sociálního kurátora s rodiči v případě udělení povolení pobytu mimo ústav v rodině (dovolenky, odjezdy na prázdniny atd.), sjednocením názoru na podmínečné propuštění, návrhu na zrušení ústavní výchovy. Sociální kurátoři nebo rodiče někdy jednají pod tlakem dítěte a chtějí rušit ústavní výchovu nebo dosáhnout podmínečného propuštění z ústavu. Doba resocializačního a reedukačního procesu je však často velmi krátká a děti neprokáží, že budou v podmínečném propuštění nebo při ukončení ústavní výchovy úspěšní. Styk dítěte s rodinou je čistě na bázi dobrovolnosti. Někteří rodiče spolupracují dobře, jiní nemají o dítě zájem a v některých případech se dítě samo nechce s rodiči stýkat.Pobyt v rodině je stále jednou z nejlepších motivací k dobrému chování a k omezení útěků. Situace se výrazně zlepšila tím, že bylo stanoveno dopravné jako sociální dávka. Poskytnutím peněz na cestu domů odpadává problém s finančním zajištěním cesty. Stanovená částka plně pokryje náklady na cestu tam a zpět 1x za měsíc.

8.

Výchovně vzdělávací práce ve výchovném ústavu

Jedním z nejdůležitějších činitelů výchovně vzdělávací práce je jednotnost výchovného působení učitelů, vychovatelů a ostatních zaměstnanců ústavu. Je nutné korigovat činnost všech vychovatelů tak, aby nedocházelo k pokusům tyto činnosti nedodržovat. U nově příchozích dětí je potřebné stanovovat postupné cíle, pravidelně kontrolovat zda jsou plněny. Postupné cíle vybírat tak, aby byly dětmi dosažitelné a postupně zvyšovat nároky k jejich splnění. Děti vhodně motivovat, vždy vycházet z jejich reálných možností a působení zaměřit tak, aby poznaly pocit z dobře vykonané práce a z úspěchu. Hodně je chválit, pomáhat budovat sebevědomí. Zpestřit program činností v ústavu, rozšířit možnosti volby učebních a studijních oborů a tím zvýšit možnost najít si vhodné zaměstnání a udržet se v něm po ukončení ústavní výchovy. Vhodnou motivací stále zlepšovat vztah ke vzdělávání. Pomoci dětem vybudovat si zdravé sebevědomí. Ve výchovných ústavech se často setkáváme s tím, že se děti přeceňují.

9.

Fáze výchovného procesu

9.1. Adaptační fáze Již v diagnostickém ústavu jsou dívky připravovány na přemístění do výchovného ústavu. Ne vždy tento proces probíhá v poklidu. Cílem tohoto období je překonání změny v umístění, navození důvěry k personálu, ústavu a získání náhledu do blízké budoucnosti. Přispívá k získání dítěte pro aktivní práci na skupině a ve třídě. Pomáhá zvládnout změny v programu diagnostického a výchovného ústavu. Má pomoci usnadnit vstup dítěte do nového kolektivu a napomoci k navázání nových vztahů. Délka této fáze je individuální, zpravidla trvá několik týdnů. Po příchodu je dívka zařazena do - 25 -

skupiny, která ji neohrozí, kde nehrozí šikana, je menší a stabilnější kolektiv, možnost individuálního ubytování. Pedagogové sledují: reakci na změnu umístění, projevy při kontaktu s výchovnými pracovníky, vztah ke kolektivu skupiny a k jednotlivcům, postavení na skupině, kulturní a hygienické návyky, zájmy a záliby. Vztah k minulosti před umístěním, kontakty s dřívějšími přáteli, hodnocení sociálních vztahů v rodině, sebezapojování. Výhled do budoucna, zda je nebo není účelový. Zda má, nemá plán do budoucna, neurotické vztahy, chování v noci. Sexuální orientace, sebehodnocení v současnosti. Ve vyučování - zjišťování stavu vědomostí. Této fázi je třeba věnovat zvýšenou pozornost. U každé dívky trvá rozdílnou dobu. Vždy je třeba počítat s několika týdny. Úkolem zástupce ředitele a vedoucí vychovatelky je seznámit dívku s vnitřním řádem ústavu, s pravidly zachovávání bezpečnosti, školním řádem a s ostatními předpisy souvisejícími s pobytem v ústavu. O poučení se provede zápis do osobní dokumentace dítěte. Dívka je zpravidla ubytována na ložnici s malým počtem spolubydlících. Většinou se ubytuje s jednou nebo se dvěma dívkami klidné povahy, které jí pomáhají seznámit se s novým prostředím a denním režimem. Skupinoví vychovatelé postupně seznámí dítě se všemi výchovnými a provozními pracovníky a dítě dostane i informace na koho se má v různých situacích obrátit. S příchozí dívkou provede též vstupní seznamovací pohovor ředitel ústavu. Součástí pohovoru jsou i informace na rodinu, přátele a známé. Současně se dívka doví informace o možnostech kontaktů s rodinnou a své perspektivě do nejbližší budoucnosti. V adaptační fázi (3-4 týdny) se dítě nehodnotí. Výchovní pracovníci využívají v maximální míře pochval za odvedenou práci nebo chování. Důležité je v této fázi ihned navázat kontakt s nejbližší rodinou nebo blízkými dívky. Umožňujeme setkání i mimo návštěvní den. Pokud se v tomto období pokusí dítě o útěk nebo se jí útěk podaří, posuzujeme jej uvážlivě a individuálně. Všichni výchovní pracovníci jsou seznámeni na poradách s vedoucí vychovatelkou s charakteristickými rysy, pozitivy a negacemi v povaze nově příchozí dívky. Velmi důkladně prostudují osobní spis skupinoví vychovatelé a na jeho základě vypracují individuální výchovný plán. Totéž se týká třídních učitelů a individuálního vzdělávacího plánu.

9.2. Stabilizační fáze V této fázi, která je časově nejdelší, by měla dívka pokud možno pochopit příčiny selhání a příčiny umístění ve výchovném ústavu. Má vědět o vlastních pozitivních zdrojích a motivaci k jejich rozvíjení. Znát dominantní poruchu svého chování a způsob její nápravy. Postupný cíl: žákyně SZŠ a ZvŠ dokončit v ústavu povinnou školní docházku, starší dívky absolvovat studijní obor. Jsou-li v rodině vytvořeny podmínky pro zrušení ústavní výchovy, tuto situaci akceptovat. Výchovní pracovníci sledují: úroveň, stav a možnosti dalšího rozvoje, schopnosti, vlohy, nadání, zájem o další vzdělávání, úroveň citů, sociálních dovedností a vztahů. Kázeňská problematika, manuální schopnosti, využívání volného času, zájmy a záliby, fyzické předpoklady. Způsob výchovy v rodině, postavení dívky v ní, vztah k bydlišti, podmínky k učení, mimoškolní a mimo rodinné vlivy, kamarádi dívek. Cílem je využívání pozitivních schopností k překlenutí stabilizační fáze. - 26 -

Stabilizační fázi zajišťujeme rozmanitostí školní i mimoškolní činnosti např. práce v kroužcích, návštěvy ZUŠ, DDM, sportovních klubů, pořádání výstav ručních prací, sportováním v ústavu (pěší turistika, cyklo turistika, lehká atletika). Využívání žákovské knihovny, hudební posluchárny, počítačové učebny. Pravidelně se setkáváme s dívkami jiných výchovných ústavů, pořádáme výměnné pobyty, pobyty v letních táborech, lyžařský výcvik, výlety minibusem, exkurze, soutěže (olympiády, ZUČ a jiné). Snažíme se o co nejlepší styk s rodinnou, zveme rodiče do ústavu, umožňujeme pobyty o dovolenkách a prázdninách, hledáme možnosti prožívat některé dny mimo ústav.

9.3. Závěrečná fáze Cílem tohoto období je připravit dívky na ukončení ústavní výchovy, na příchod zpět do rodiny nebo do samostatného života po nabytí plnoletosti. Dokončení povinné školní docházky u dívek ZŠ a ZvŠ je u některých mezníkem, kdy mohou rodiče požádat o zrušení ústavní výchovy, případně po domluvě s VÚDM požádat o podmínečné propuštění. Do RŠ jsou vybírána děvčata, u nichž se předpokládá podmínečné propuštění nebo zrušení ústavní výchovy po skončení studijního oboru. Výchovní pracovníci sledují: situaci v rodině, vztah dítěte k rodičům, sourozencům, prarodičům. Možnosti ubytování, získání trvalého zaměstnání, pomoc ze strany sociálních kurátorů a místních úřadů. Dívky, které ukončí ZŠ v našem ústavu a nemají možnost a podmínky být podmínečně propuštěné připravujeme na budoucí povolání (dle možností v našem nebo jiném ústavu). Dívky, které ukončí RŠ a mají podmínky pro návrat do rodiny podmínečně propustíme. Připravujeme rodinu na jejich přijetí – ve spolupráci se sociálními kurátory. Tito se snaží, v případě nevhodných podmínek v rodině, zajistit vhodné ubytování v azylových domech, případně zajistit rekvalifikační kurz, či zaměstnání. Pro děti, jejichž ústavní výchova končí plnoletostí a ukončily v ústavu RŠ zajišťujeme možnost pracovat na pracovní skupině v Janštýně. Vydělané peníze jim při propuštění usnadní vstup do života mimo ústav. V tomto období se jedná o průběh a dokončování povinné školní docházky, průběh a dokončení studia na RŠ. Doba pobytu dívek v ústavu není stejná. U mladších dětí považujeme za důležité údobí ukončení povinné školní docházky, u starších dětí skončení studia na RŠ. V tomto období dochází nejčastěji k rozhodování o ukončení ústavní výchovy. Ve fázi stabilizace by každá dívka měla získat co nejvíce poznatků a dovedností ve vzdělávací a výchovné činnosti. Sledováním dalšího vývoje dívek se zabývá sociální pracovnice po dobu dvou let. Dotazy do míst bydliště, na zaměstnavatele nebo přímo osobám se statisticky již po dobu mnoha let evidují . Zaznamenávají se procenta úspěšnosti i neúspěšnosti všech bývalých dětí VÚDM v Moravském Krumlově. Dívky, které ukončily pobyt v ústavu sledujeme nejméně 2 roky. Posuzujeme tímto vhodnost učebního oboru při začlenění do pracovního procesu a úspěšnost výchovného působení v praktickém životě.

- 27 -

Závěr Cílem této závěrečné práce bylo shrnout literární názory na útěk, analyzovat útěky ve Výchovném ústavu pro děti a mládež v Moravském Krumlově a navrhnout opatření a metody, jak s útěkem, jako selháním pracovat. Po prostudování odborné literatury týkající se této problematiky jsem došla k názoru, že jen velice malá část úzce specializovaných odborníků se této problematice věnuje a že útěky, toulání a záškoláctví stojí na okraji zájmu veřejnosti. V posledních letech neexistuje téměř žádná nová literatura, která by útěky zpracovala jako celek i s možnostmi, metodami a opatřeními, jak s útěky pracovat. Jako pedagogický pracovník speciálního školství postrádám ucelenou koncepci řešení těchto problémů od nadřízených orgánů. Dětí s poruchami chování a výchovnými problémy však neustále přibývá nejen ve výchovných ústavech, dětských domovech, ale i na základních a středních školách. A právě tyto děti řeší své problémy většinou tím, že se toulají, nenavštěvují školy nebo se dopouští útěků. Domnívám se však, že útěk lze chápat především jako selhání vychovávajících. Nedůslednost ve výchově, malá znalost dětí, jejich specifických vlastností a jejich rodinného prostředí, nedostatečná spolupráce výchovných zařízení a dětských domovů s rodinou, neznalost zájmů dítěte, nedostatek zkušeností s výchovou, absence speciálního vzdělání pracovníků ve speciálním školství, zaneprázdněnost vychovávajících a tím i nedostatek času věnovaného dětem. To vše se odráží v chování a postojích dětí a má vliv na množství útěků. Navržená opatření a metody zvládání útěků je třeba neustále doplňovat, inovovat a přinášet nová řešení. V budoucnosti by se měla vyvíjet větší spolupráce mezi vychovávajícími (mezi rodiči, školou, výchovnými pracovníky atd.), ale i mezi jednotlivými zařízeními. Ve VÚDM v Moravském Krumlově se velice osvědčila spolupráce s ostatními výchovnými ústavy. Předávání poznatků a zkušeností z praxe v jiných ústavech a jejich aplikace u nás, nám pomáhá minimalizovat počet útěků v našem ústavu. Ve své závěrečné práci jsem došla k závěru, že předem stanovená pravidla mezi dětmi a vychovávajícími nejsou důvodem k útěku, ale že dítě se právě díky jasným a srozumitelným pravidlům cítí bezpečně a nemá důvod utíkat. To proto, že má přesně stanoveno, co může a co již není přípustné. Tomu napomáhá ve výchovných zařízeních i adaptační fáze výchovného procesu, vhodná motivace dětí, spravedlivý a jednotný přístup výchovných pracovníků. Stále však máme rezervy. Všichni výchovní a pedagogičtí pracovníci Výchovného ústavu pro děti a mládež v Moravském Krumlově hledáme příčiny úspěchů i neúspěchů, přemýšlíme o nové motivaci a většinou konstatujeme, že příčiny a důvody útěků přetrvávají. Se změnou morálky společnosti ale nabývají jiné variace, které sledujeme, vyhodnocujeme a hledáme nová a vhodnější řešení. Vytváříme bezpečnější, příjemnější a klidnější prostředí pro naše děti a nejvíce nás těší, že dětem, které jsou u nás ve výchovném ústavu umístěny na základě rozhodnutí soudů, tedy ne dobrovolně, se u nás líbí a čas strávený v ústavu využívají k dokončení svého vzdělání. Současně uplatňují své zájmy a činnosti, které jim přináší uspokojení. Závěrem chci podotknout, že útěky z péče vychovávajících se pravděpodobně nepodaří odstranit nikdy. Vždy se vyskytne nějaká nová situace, selhání ze strany dítěte nebo vychovávajícího, které dá impuls k útěku. Naše společná snaha však je, abychom se alespoň pokusili snížit jejich počet.

- 28 -

Literatura: ČAČKA, Otto. Psychologie dítěte. Tišnov: SURSUM & HROCH, 1994. 112 stran, ISBN 80-85799-03-0 Deník útěků VÚDM. Moravský Krumlov: 1980 – 1989. Deník útěků VÚDM. Moravský Krumlov: 1990 – 2002. EDELSBERGER, Ludvík a kol. Defektologický slovník. Praha: SPN, 1978. 474 stran, ISBN 14-804-78 FALTIN, Michal. Delikvencia detí a mladistvých. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelství, 1972. 114 stran, 67-127-72 FONTANA, David. Psychologie ve školní praxi, příručka pro učitele. Praha: Portál, 1997. 383 stran, ISBN 80-7178-063-4 HLADÍLEK, Miroslav, JENŠÍ, Jiří. Příručka psychopeda. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2001. 73 stran, HLADÍLEK, Miroslav. K obecným základům pedagogiky. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 1997. 114 stran, ISBN 80-7083-265-7 HRADEČNÁ, Marie a kol. Vybrané problémy sociální pedagogiky. Praha: Karolinum, 1998. 89 stran, ISBN 80-7184-015-7 Knihy hlášení VÚDM r. 2000, r. 2001, r. 2002. Moravský Krumlov. Kniha trestů VÚDM. Moravský Krumlov: 1918 – 1949. Kronika VÚDM. Moravský Krumlov: 1988 - 2002. 300stran, KUJA, Jindřich. Základy etopedické terminologie. Olomouc: Rektorát Univerzity Palackého v Olomouci, 1979. 36 stran, LESNÝ, Ivan, ŠPITZ, Jan. Neurologie a psychiatrie pro speciální pedagogy. Praha: SPN, 1989. 229 stran, ISBN 80-04-22922-0 MATOUŠEK, Oldřich, KROFTOVÁ, Andrea. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998. 335 stran, ISBN 80-7178-226-2 MITLÖHNER, Miroslav. Vybrané právní otázky učitelského povolání. Praha: MŠMT, 2001. 146 stran, - 29 -

MONATOVÁ, Lili. Speciální pedagogika. Praha: SPN, 1990. 128 stran, ISBN 80-210-0164-X Obtížně vychovatelná mládež. Praha: Univerzita Karlova, 1969. 251 stran, ISBN 60-014-69 Pamětní kniha VÚDM. Moravský Krumlov: 1894- 1964. Resocializační a reedukační program VÚDM v Moravském Krumlově. Seznam zařízení náhradní výchovy ČR. Asociace náhradní výchovy, Praha 2002. SPOUSTA, Vladimír. Speciálně pedagogická diagnostika etopedická. Praha: SPN, 1995. 105 stran, ISBN 80-210-1261-7 STOJAN, Mojmír, JŮVA, Vladimír. Základy pedagogiky pro doplňkové pedagogické studium. BRNO: Rektorát UJEP Brno, 1987. 183 stran, ISBN 55-001B-87 Školský zákon, zákon č. 29/ 1984 Sb., o soustavě ZŠ, SŚ a vyšších odborných škol. Praha: EUROUNION, 2000. 407 stran, ISBN 80-85858-95-9 ŠTÍPEK, Jaroslav. Sociální příčiny poruch chování obtížně vychovatelné mládeže. Praha: SPN, 1987. 91 stran, ISBN 14-137-87 ŠVARCOVÁ, Iva. Základní otázky psychopedie. Pelhřimov: Speciálně pedagogické centrum Černovice, 1999. 87 stran, ŠVINGALOVÁ, Dana. Základy psychologie. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 1998. 109 stran, ISBN 80-7083-296-7 Týdenní hodnocení dětí VÚDM za školní rok 2001/2002. Moravský Krumlov. Týdenní hodnocení dětí VÚDM za školní rok 2002/2003. Moravský Krumlov. Usnesení Poslanecké sněmovny k zákonu č. 109. Praha: MŠMT, VÁGNEROVÁ, Marie. Poruchy adaptace. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 1996. 73 stran, ISBN 80-7083-177-4 VÁGNEROVÁ, Marie. Abnormální vývoj osobnosti jako následek negativního působení. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 1996. 36 stran, ISBN 80-7083-175-8 VÍTKOVÁ, Marie a kol. Integrativní speciální pedagogika. Brno: PAIDO, 1998. 181 stran, - 30 -

ISBN 80-85931-51-6 Vnitřní řád VÚDM platný do srpna 2001. Moravský Krumlov. Vnitřní řád VÚDM platný od září 2001. Moravský Krumlov. Vnitřní řád VÚDM platný od 1.7. 2002. Moravský Krumlov. VOCILKA, Miroslav a kol. Učební texty Vysokých škol. Vybrané statě z etopedie. Most: Reprografie VÚHU,a.s., 1994. 91 stran, VOCILKA, Miroslav. Netradiční forma prevence poruch chování. Praha: TECH- MARKET, 1997. 91 stran, ISBN 80-902134-8-0 VODÁK, Pavel, ŠULC, Antonín. Závady a poruchy chování v dětském věku. Praha: SPN, 1964. 327 stran, ISBN 14-028-64 Výroční zpráva VÚDM Moravský Krumlov. Moravský Krumlov, 2002. Zákon č. 109 o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy.

Přílohy: 1.) Vnitřní řád Výchovného ústavu pro děti a mládež v Moravském Krumlově 2.) Formulář – „VNITŘNÍ ZÁZNAM O ÚTĚKU DÍTĚTE ZE ZAŘÍZENÍ“ 3.) Formulář – „ÚDAJE K SEPSÁNÍ HLÁŠENÍ O ÚTĚKU“ 4.) Formulář – „OZNÁMENÍ O ÚTĚKU“

- 31 -

VÝCHOVNÝ ÚSTAV PRO DĚTI A MLÁDEŽ V MORAVSKÉM KRUMLOVĚ Vnitřní záznam o útěku dítěte ze zařízení Jméno, příjmení, datum narození: Trvalé bydliště: Datum a čas útěku: Komu a odkud uteklo: Podrobný popis okolností útěku:

Podpis pracovníka který měl dítě v péči Útěk ohlášen, komu, kdy: Zprávy o dítěti během útěku: skupinový vychovatel ve službě

- 32 -

Návrat z útěku Kdy, kdo, odkud dítě přivedl, která složka PČR: skupinový vychovatel ve službě Okolnosti zadržení, trestná činnost, ano – ne, návykové látky, atd.: Popis psychického a fyzického stavu, zranění: zdravotnice

Projevené způsoby chování, výpovědi po návratu:

Vyjádření o útěku a návrh motivačních opatření: ředitel, zástupce ředitele, vedoucí vychovatel, výchovný poradce, psycholog:

Závěry a pokyny ředitele k návrhům:

Realizace opatření, co, kdy, jak, kdo:

- 33 -