Ústav klasických studií

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav klasických studií

Bakalářská diplomová práce

2016

Daniela Pilmajerová

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav klasických studií Novořecký jazyk a literatura

Daniela Pilmajerová

Jorgos Seferis, To imerolojo katastromatos B a politický kontext Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Nicole Votavová Sumelidisová, Ph.D.

2016

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury ………………………………………………………

Ráda bych poděkovala vedoucí práce, paní doktorce Nicole Votavové Sumelidisové za cenné rady a připomínky. Dále bych na tomto místě chtěla poděkovat své rodině za podporu a trpělivost.

Obsah 1.

Úvod .................................................................................................................................... 6

2.

Politický kontext ................................................................................................................. 8 2.1.

Epos roku 1940 a vstup Řecka do války...................................................................... 8

2.2.

Řecká exilová vláda ..................................................................................................... 9

2.3.

Vývoj událostí na Středním východě ......................................................................... 11

2.4.

Blížící se konec války ................................................................................................ 12

3.

Jorgos Seferis básník mezi agapanthy .............................................................................. 15

4.

Seferisův postoj k politickým otázkám ............................................................................. 18

5.

Generace 30. let................................................................................................................. 21 5.1.

Ellinikotita a generace 30. let .................................................................................... 22

5.2.

Seferisova poezie ....................................................................................................... 24

5.3.

Seferisova mytická metoda ........................................................................................ 25

5.4.

Stratis Thalassinos – Seferisovo alter ego ................................................................. 27

6.

Seferis a motivy z antiky................................................................................................... 30 6.1.

Motiv stesku po domově - nostos .............................................................................. 30

6.2.

Motiv komunikace s mrtvými - nekyia ...................................................................... 32

Palubní deník II ................................................................................................................. 38

7.

7.1.

Červnové dny r. ´41 ................................................................................................... 39

7.2.

Stratis Thalassinos u Mrtvého moře .......................................................................... 42

7.3.

Dubnové dny r. ´43 .................................................................................................... 45

7.4.

Vzbouřenci S. V. ....................................................................................................... 47

7.5.

Poslední zastávka ....................................................................................................... 51

8.

Závěr ................................................................................................................................. 55

9.

Περίληψη .......................................................................................................................... 58

10.

Bibliografie.................................................................................................................... 60

11.

Přílohy ........................................................................................................................... 64

1. Úvod Jorgos Seferis je básník, jehož osud byl poznamenán řadou nešťastných událostí a válek, které ovlivnily jeho tvorbu. Stejně jako řada dalších básníků generace 30. let, do níž se řadí, ztratil kvůli tragické zkušenosti války mnohé iluze o světě a o lidech obecně. Válka a konflikt lidských vztahů je tedy ústředním tématem, který prochází téměř celým jeho dílem. Kvůli válce byl také často zahnán daleko za hranice své vlasti, kde zakusil trpkou zkušenost exilu. Strach z války a pocity samoty a nezačlenění se do společnosti, jsou charakteristické pro sbírku Palubní deník II (Ημερολόγιο καταστρώματος Β΄), které se ve své bakalářské práci budu věnovat. Ve své práci se zaměřím také na politický kontext doby, kdy byla tato sbírka napsána, tedy druhé světové války. Život Jorgose Seferise byl politickou situací stále ovlivňován. Z toho důvodu, je cílem mé bakalářské práce sledovat skutečnost, jak politické dění doby a emigrace ovlivnily charakter sbírky Palubní deník II (Ημερολόγιο καταστρώματος Β´). Svou práci jsem rozdělila do šesti hlavních kapitol. V první části seznámím čtenáře s politickým kontextem doby. Zaměřím se na základní mezníky, které ovlivnily autora a jeho tvorbu. Ve druhé části práce budu popisovat autorův život a to zejména život v exilu. Zaměřím se na dobu, kdy byla tato sbírka napsána a pokusím se chronologicky datovat jeho pobyt na Středním východě a v Jižní Africe. Ve třetí části budu popisovat autorův vztah k politickým otázkám. V této kapitole jsem si dala za cíl sledovat to, zdali se autor v politice angažoval a zdali sledoval určitou vládní ideologii či nikoliv. Celkově se v této kapitole pokusím nastínit vztah, který měl autor k politice a politikům té doby. Ve čtvrté kapitole své práce zařadím básníka do literárního kontextu. Tato kapitola je rozdělena na několik podkapitol, v nichž nejprve určím charakteristické rysy generace 30. let. Poté nastíním koncept s názvem ελληνικότητα (greekness), který souvisí s autorovou tvorbou a vnímáním světa. Dále se v této kapitole pokusím popsat základní rysy Seferisovy poezie a nastínit čtenářům jeho literární techniky a metody. S tím souvisí také podkapitola, kde se budu věnovat mytické metodě, jíž byl autor inspirován. Poslední podkapitola se věnuje autorovu alter egu, které mu dělá společnost v době osamění. Tuto postavu autor využil, také v mnou probírané sbírce Palubní deník II (Ημερολόγιο καταστρώματος Β´).

6

Pátá kapitola mé práce se věnuje motivům z antiky. V této kapitole se čtenáře pokusím seznámit s motivy, jenž autor ve své tvorbě často užívá a jenž prostupují také sbírkou Palubní deník II (Ημερολόγιο καταστρώματος Β´). Rozbor těchto motivů považuji za zcela zásadní pro pochopení autorových pocitů. Tyto motivy jsou také součástí jeho literární techniky, mytické metody. V poslední kapitole své práce se soustředím na rozbor jednotlivých básní sbírky. Vybrala jsem si šest básní, přičemž cílem výběru bylo sledovat, jaké pocity autor v těchto básních vyjadřuje a jaké motivy za tímto účelem užívá. Kritériem výběru tedy byl odraz politických a historických událostí a autorových osobních prožitků s nimi spojených v jeho díle. Vybrala jsem si tři básně ze sbírky, které se přímo vztahují k určitým politickým událostem. Dále budu analyzovat tři básně, které nepopisují určitou politickou událost, ale vypořádávají se s tématem války obecně. Tyto básně považuji za nejvíce reprezentativní z celé sbírky. Analýza těchto básní je zejména tematická, s popisem základních symbolů a motivů. Analýzu jsem se pokusila doplnit i o vlastní interpretaci. Básně, jež ve své práci budu analyzovat a jejich ukázky, pocházejí z jednadvacátého vydání sbírky Seferisových básní Básně (Ποιήματα).1 Vyjma jediné básně s názvem Vzbouřenci S.V. (Αντάρτες στη Μ.Α.), která vyšla časopisecky a je otištěna ve sborníku Dimitrise Daskalopulose Εισαγωγή στην Ποίηση του Σεφέρη.2 Překlady těchto básní jsou použity z českého překladu této sbírky.3 Báseň Vzbouřenci S.V. (Αντάρτες στη Μ.Α.) není do češtiny přeložena, proto jsem zde použila svůj vlastní překlad. Ve své práci uvádím všechny ukázky v monotonickém systému a vlastní jména a toponyma přepisuji na základě pravidel transkripce tak, jak jsou pro novořečtinu uvedena ve Slovníku řeckých spisovatelů.4

Seferis, Jorgos. Ποιήματα.21η έκδοση. Athina: Ikaros, 2004. Savvidis, Jorgos P. Σάτιρα και Πολιτική στη Νεώτερη Ελλάδα. In: Daskalopulos, Dimitris. Εισαγωγή στην ποίηση του Σεφέρη. Iraklio: Panepistimiakes ekdosis Kritis, 1996 s. 328-329. 3 Seferis, Jorgos. Básně. Překlad Růžena Dostálová, Vojtěch Hladký, Jiří Pelán. Červený Kostelec: Pavel Mervart. Edice současné české poezie (Pavel Mervart), 2011. 4 Borecký, Bořivoj a Růžena Dostálová. Slovník řeckých spisovatelů. Praha: Leda, 2006. s. 655-657. 1 2

7

2. Politický kontext V následující kapitole jsem se snažila stručně zmapovat vývoj politické situace v Řecku od roku 1936 po rok 1944. Tato kapitola v řeckých dějinách je poměrně rozsáhlá a plná událostí, které jsou v následující části zmíněny jen okrajově. Pro účel této bakalářské práce jsem se rozhodla nezacházet do detailů a stručně nastínit jen zásadní mezníky, které s mou prací souvisí. Svou pozornost jsem zaměřila zejména na řeckou exilovou vládu a na vývoj událostí, které souvisí s tvorbou Jorgose Seferise.

2.1.

Epos roku 1940 a vstup Řecka do války

Meziválečné období bylo v Řecku ve znamení neustálého střídání vlád. Od maloasijské katastrofy v roce 1922 se vlády vystřídaly celkem osmadvacetkrát, to je v průměru dvě vlády během jednoho roku. V takto nepříznivém prostředí se zdálo být potřeba zásahu tzv. „silné ruky“, která by tento stav zlepšila a stabilizovala situaci uvnitř vlády. Proto došlo 4. srpna roku 1936 ke státnímu převratu a začalo tak období diktatury Jannise Metaxase, jinak přezdívané jako režim 4. srpna.5 Metaxas sám se nikdy netajil svými sympatiemi k fašistickým režimům a po jejich vzoru mnoho z jejich praktik převzal. Bojoval proti komunismu, parlamentarismu, individualismu, liberalismu, kapitalismu a plutokracii a po vzoru svého německého současníka Adolfa Hitlera se také nechal označovat jako vůdce.6 Jeho snahou bylo vybudovat tzv. „třetí řeckou civilizaci“, která měla být pokračovatelem řeckého starověku a Byzance. Jeho režim měl být tedy založen výhradně na domácích tradicích a odmítl připustit jakékoliv působení cizích vlivů. Ty zde však nepopiratelně hrály svou roli ze strany anglofilního krále Jiřího II., bez nějž by Metaxasův režim nikdy nemohl vzniknout. Tento režim soustavně likvidoval členy opozice, kteří vůči němu vyjadřovali svůj nesouhlas, a těmi byli zejména komunisté a venizelisté. V rámci Metaxasova režimu fungovala také velmi výkonná státní policie, jejímž ředitelem byl ministr veřejné bezpečnosti Konstantinos Maniadakis a jejímž cílem bylo zabraňovat činnosti těchto odpůrců režimu. Cenzura, čistky ve státní sféře, zatýkání, tvrdá politika vůči menšinovému obyvatelstvu to je jen pár ukázek z tvrdého režimu, který v zemi panoval. Na druhou stranu si Metaxasův režim snažil získávat znepřátelené obyvatele sociálněekonomickými reformami, které s sebou přinesly například osmihodinovou pracovní dobu, ustanovenou minimální mzdu či instituci státního pojištění. I přes to, měla tato diktatura mnoho 5

Blytas, George C. The first victory: Greece in the Second World War. 1st pub. River Vale, N.J.: Cosmos, 2009, s. 18. 6 Metaxasův režim bývá mnohdy označován termínem klerofašistický režim, což je kombinace prvků fašismu a náboženských tradic.

8

nepřátel a odpůrců. Během druhé světové války se Jannisovi Metaxasovi ale podařilo udržet národ jednotný a to tehdy, když odmítl přistoupit na ultimátum fašistické Itálie o vstupu italských jednotek na řecké území. Na toto ultimátum s tvrdými podmínkami omezujícími suverenitu národa reagoval slovy: „Alors c’est la guerre“ („Tak to je válka“). A tak 28. října 1940 vypukla Řecko-italská válka.7 Expanze Itálie vůči Řecku se však nelíbila Hitlerovi. Ten si na Řecko rovněž dělal zálusk zejména kvůli jeho strategické pozici, z níž by mohl posléze zaútočit na Sovětský svaz. Když vyšla Itálie z této války poražena, Hitler cítil ohrožení mocenské pozice Osy v Evropě a rozhodl se svého spojence pomstít. Zorganizoval útok na Řecko, který se uskutečnil 6. dubna roku 1941. V té době už byla v Řecku ustanovena nová vláda. Po Metaxasově náhlé smrti v lednu téhož roku se stal nyní představitelem Metaxasova režimu sám král Jiří II. Ten do čela vlády dosadil Alexandra Koryzise, guvernéra Národní banky. Koryzis však zanedlouho po svém jmenování spáchal sebevraždu. Král Jiří II. se tedy rozhodl jmenovat na místo zesnulého premiéra liberála Emmanuila Tsuderose. Ve vládě však i nadále zůstávali přívrženci bývalého krajně pravicového režimu včetně Konstantina Maniadakise či bývalého ministra tisku Nikolaose Nikulidise. Kvůli těmto okolnostem i nadále mezi veřejností sílilo přesvědčení, že král je spolunositelem viny za minulý režim, který by měl být patřičně potrestán. Vláda však v tu dobu musela řešit jiné povinnosti. Jednou z nich bylo rozhodnutí týkající se odchodu řecké vlády do exilu. K tomuto rozhodnutí vláda dospěla deset dní po vpádu německých vojsk do Řecka, 16. dubna 1941. První zastávkou nové řecké exilové vlády se stala Kréta.8

2.2.

Řecká exilová vláda

Když se Německu úspěšně podařilo dobýt vnitrozemí, začalo se soustřeďovat také na ostrovy. Spolu s italskými jednotkami tak Němci postupně zabrali Jónské ostrovy a také Krétu. Řecká vláda byla nucena urychleně opustit ostrov, proto zamířila do Egypta, který se stal jejich dočasným exilovým sídlem. Po vítězství britských vojsk nad vojsky Osy v Severní Africe bylo nové sídlo řecké vlády ustanoveno v Káhiře. Zde byla řecká armáda zorganizována pod kontrolou Velké Británie.9 V červenci roku 1941 plánuje Emmanuil Tsuderos Seferisovo přeložení do Jižní Afriky. Seferis je znechucený politikou, která panuje mezi jejími členy a kriticky se vyjadřuje k samotnému Tsuderosovi. Ve svém deníku dokonce uvedl, že doufá, že

Hradečný, Pavel. Dějiny Řecka. Vydání třetí. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2015. s. 416-423. Tamtéž s. 427-430. 9 Jelavich, Barbara. History of the Balkans. New York: Cambridge University Press, 1983, s. 276. 7 8

9

se s ním až do osvobození Řecka nebude nucen setkat.10 V Pretorii v Jižní Africe básník dokončuje svou báseň s názvem Postscriptum (Υστερόγραφο), která je určena všem těm, kteří spolu s ním a jeho ženou Maro cestovali přes Suez do Durbanu. Báseň je psána ve formě modlitby a vyjadřuje v ní svůj soucit s lidmi, jejichž osud je v rukou těch, kteří jsou právě u moci. Modlí se za ty, které válka o mnohé připravila, ale jejichž hlas je příliš slabý na to, aby byl vyslyšen.11 O měsíc později Seferis ve funkci tajemníka řeckého velvyslanectví v Pretorii píše svou další báseň s názvem Kerk str.oost, Pretoria, Transvaal, která je karikaturou na Tsuderosovu politku.12 V té době už byl král Jiří II. spolu s Tsuderosovým kabinetem na cestě do Londýna, kam se vláda přemístila. Ministerstvo zahraničních věcí v té době obdrželo zprávu od svých poradců v Káhiře, že z důvodu sílících nepokojů kvůli ústavním otázkám, by měla vláda učinit prohlášení, v němž by se distancovala od minulého režimu. Většina Řeků se totiž bála, že po skončení války by mohl král pokračovat v Metaxasově režimu a odmítla tedy připustit, aby se král vrátil do vlasti bez voleb. V únoru 1942 tedy král Jiří II. spolu s Emmanuilem Tsuderosem veřejně vystoupili, aby promluvili o režimu 4. srpna. Uznali, že Jannis Metaxas skutečně nejednal v souladu s ústavou z roku 1911 a vyhlásili obnovu ústavních poměrů.13 Mezitím se v Řecku začaly utvářet odbojové organizace bojující za národní osvobození. Navrch nyní dostali komunisté, kterým se pro myšlenku národní jednoty podařilo zorganizovat národně osvobozenecké hnutí, z nichž největším z nich se stala Národněosvobozenecká fronta (Εθνικό Απελευθερωτικό Μέτωπο - EAM). Bylo vytvořeno také hnutí s názvem Národní republikánská řecká liga (Εθνικός Δημοκρατικός Ελληνικός Σύνδεσμος - EDES), jejichž členové byli pravicově smýšlející. Dále vznikla také odbojová organizace s názvem Národní a sociální osvobození (Εθνική και Κοινωνική Απελευθέρωσις - EKKA), která měla své sídlo v oblasti Parnassu. Těmto hnutím se dařilo velmi úspěšně bojovat proti okupantům, kteří tento odboj dokonce označili za komunistický teror.14 Jednotky EAM dorazily v únoru 1942 také do Egypta, kde získávaly z řad vojáků i Řeků žijících v Egyptě značné sympatie. V dubnu téhož roku je jmenován do funkce místopředsedy exilové vlády Panajotis Kanellopulos liberál, který se později stal i šéfem ministerstva války. Na tuto událost reaguje Nikolaidu, Eleni. Οι πολιτικές αναφορές του Γιώργου Σεφέρη[online]. 2013 [cit. 2016-19-03]. Dostupné z: https://www.alfavita.gr/apopsi/ 11 Beaton, Roderick. Γιώργος Σεφέρης: Περιμένοντας τον άγγελο, Βιογραφία. Překlad Mika Provata, Dimitris Daskalopoulou. Athina: Okeanida, 2003 s. 312. 12 Nikolaidu, Eleni. Οι πολιτικές αναφορές του Γιώργου Σεφέρη 13 Yapou, Elzier. Governments in Exile, 1939-1945: Greece - From National Unity to Civil War [online]. 2006 [cit. 2016-04-28]. Dostupné z: http://governmentsinexile.com/yapougreece.html 14 Hradečný, Pavel. Dějiny Řecka. s. 436. 10

10

Seferis ve svých denících pozitivně a Kanellopulos se mu stane po zbytek života velmi blízký. O dva měsíce později se v Africe chystá Rommelova ofenzíva, následkem jíž Rommel poráží britská vojska. Většina řeckých úředníků a vojáků, včetně Seferise a jeho ženy jsou převezeni do Jeruzaléma a stráví zde jeden měsíc.15 V Řecku mezitím docházelo k ustavičným mocenským bojům mezi dvěma složkami odboje EAM a EDES. V zájmu EAM bylo, aby se organizace EDES a EKKA podřídily této frontě, která sice bojovala za národní jednotu, ale dalo by se říci, že jejím vedlejším cílem bylo, ihned po skončení války nastolit demokracii v čele s komunisty. To se v žádném případě nelíbilo králi, Tsuderosově vládě ani Britům, kteří už měli po skončení války s Řeckem jiné plány. Britové nechtěli za žádnou cenu dopustit, aby se vlády zmocnila levice, neboť věděli, že by to znamenalo ohrožení jejich postavení v poválečném Řecku. Proto se snažili zpočátku bojkotovat činnost levicového křídla EAM a jeho vojska ELAS. Po sléze však přišli s jinou politikou, která souvisela také se strategickými plány učiněnými v důsledku slábnutí vlivu Osy a její možné porážky. Britové tedy zahájili politiku falešné spolupráce, při níž byla do Řecka vyslána vojska Výborem pro zvláštní operace (Special operation executive - SOE). Cílem bylo podrobit si vojska řeckého odboje, získat nad nimi kontrolu a odvrátit nebezpečí levicového převratu. Po dobytí mostu přes řeku Gorgopotamos byla uzavřena vojenská spolupráce mezi vojskem ELAS a britskými jednotkami. Britské snahy tak byly částečně naplněny. 16 V tu dobu už Británie zaznamenala také vítězství na africké frontě, když se generálu Montgomerymu podařilo dobýt egyptský El-Alamein a porazit německého generála Rommela.17

2.3.

Vývoj událostí na Středním východě

Už od počátku války mnozí Řekové demokratického smýšlení žijící na Středním východě a mnozí Řekové z řad demokratů, kteří sem přicházeli, byli velkými odpůrci bývalého Metaxasova režimu. I po nucených úpravách v sestavení vlády, kdy byli mnozí Metaxasovi nástupci zbaveni své funkce, nepokoje i nadále pokračovaly. Stejně jako v Řecku, vznikly i zde odbojové organizace, které byly obdobou těch řeckých. Vznikla zde organizace s názvem Antifašistická vojenská organizace (Αντιφασιστική στρατιωτική οργάνωση - ASO), která sice nespadala pod odbojovou organizaci EAM, ale měla stejný ideologický základ. Jejím zakladatelem byl komunista Jannis Sallas pod jehož vlivem se během následujících let tato

Beaton, Roderick. Γιώργος Σεφέρης: Περιμένοντας τον άγγελο, Βιογραφία. s. 325-326. Hradečný, Pavel. Dějiny Řecka. s. 438-440. 17 Nikolaidu, Eleni. Οι πολιτικές αναφορές του Γιώργου Σεφέρη 15 16

11

organizace rozrostla a prokázala velký vliv. Oproti EAM však byla mnohem radikálnější a otevřeně projevovala svou nenávist vůči králi, vládě a bývalým venizelistům.18 První větší nepokoje vypukly na přelomu února a března roku 1943, kdy byl na příkaz ministerstva války vyhozen velitel druhé brigády pro Střední východ. Důvodem zřejmě bylo to, že byl považován za přílišného demokrata, čímž provokoval ostatní členy odboje. V reakci na tuto událost se vzbouřili velitelé dalších dvou brigád a spojili své síly, aby dostali propuštěného velitele zpět k moci. Mezitím se však rozhořely boje mezi důstojníky dalších dvou frakcí, přičemž jedni se vyznačovali pro podporu krále a ti druzí naopak proti. Monarchisty a pravicově smýšlející pak ASO označila jako fašisty a zhruba 150 těchto důstojníku poté rezignovalo. Ministr války Panajotis Kanellopulos, poté co se dozvěděl o této události, spěchal do Sýrie, aby uklidnil situaci uvnitř znepřátelených skupin a dohodl se s nimi na řešení.19 Vzbouřenci druhé pěchoty však vyžadovali návrat propuštěného velitele a narukovali na Kanellopulose s požadavkem, aby se zbavil těch členů pěchoty, kteří se vyznačovali podporou krále a byli tedy spojováni s režimem 4. srpna. Kanellopulos však nechtěl zbavit funkce ty členy armády, kteří se významně zasadili v bitvách na albánské frontě a u El-Alamainu. Následkem těchto událostí se tedy rozhodl podat demisi. Seferis byl touto událostí dosti poznamenán, neboť byl často kvůli svému přátelství s Kanellopulosem napadán za své politické smýšlení. V červnu roku 1943 píše Seferis svou báseň Dubnové dny r. 43 (Μέρες του Aπρίλη ΄43), kde se vrací k nepokojům mezi řeckými ozbrojenými složkami na Středním Východě a ke Kanellopulosově odstoupení.20

2.4.

Blížící se konec války

V srpnu 1943 do Káhiry přijíždějí řečtí představitelé odboje ze tří odbojových hnutí. Hnutí EAM zastupuje Andreas Tzimas a Petros Rusos, Ilia Tsirimos a Kostas Despotopulos, Zástupcem EDES je Komninos Pyromaglu a z EKKA přijíždí Jannis Kartalis a Jorgos Exintaris. V polovině srpna podepisuje Tsuderos spolu s představiteli odboje definitivní rozhodnutí o nemožnosti návratu krále bez předchozího referenda. O těchto událostech Seferis píše básně Zde mezi kostmi (Ανάμεσα στα κόκαλα εδώ), Herci, S. V. (Θεατρινοί στη ΜΑ) a jednu satirickou báseň o příjezdu představitelů odboje Vzbouřenci, S. V. (Αντάρτες στην Μ.Α.).21

Grigoriadis, Solon. ΙΣΤΟΡΙΑ ΤΗΣ ΣΥΓΧΡΟΝΗΣ ΕΛΛΑΔΑΣ (1909-1940) Β' ΤΟΜΟΣ. Athina: Polaris, 2010, s. 43-45. 19 Tamtéž s. 47-49. 20 Beaton, Roderick. Γιώργος Σεφέρης: Περιμένοντας τον άγγελο, Βιογραφία. s. 329-331. 21 Nikolaidu, Eleni. Οι πολιτικές αναφορές του Γιώργου Σεφέρη 18

12

O necelý rok později dne 10. března 1944 byl v Řecku vytvořen Politický výbor národního osvobození (Πολιτική επιτροπή εθνικής απελευθέροσης - PEEA) obvykle nazýván horskou vládou. Největší vliv v této vládě měl generální tajemník Jeorjios Siantos, v jehož rukou byla soustředěna téměř veškerá moc. Když byla v květnu 1944 vyslovena důvěra této vládě, pro krále i Tsuderosovu vládu se situace začala vyvíjet značně neúspěšně. 22 Situace na Středním východě si vyžádala opět další nepokoje a protesty proti exilové vládě. V dubnu 1944 se zhruba 250 vojáků pozemního vojska vyslovilo pro podporu Politického výboru národního osvobození PEEA a nechali se slyšet, že tuto vládu uznávají jako jedinou legitimní. Premiér Tsuderos, který nebyl schopen čelit dalším nepokojům probíhajícím z iniciativy ASO nakonec podal demisi.23 Jeho nástupcem se stal Sofoklis Venizelos, syn významného politika Eleftheria Venizelose. Ten však rovněž nedokázal čelit šířícím se nepokojům a ve funkci premiéra byl nahrazen. Vzbouřenci obsadili v Alexandrii ministerstvo námořnictva, v Káhiře byly obsazeny budovy generálního štábu a logistiky a výtržnictví se dále stupňovala. Vzpoura byla nakonec zastavena až postupem britských vojenských jednotek, kterým se podařilo situaci stabilizovat. Sofoklis Venizelos byl poté nahrazen liberálním politikem Jeorjiosem Papandreem. Došlo ke zrušení brigád, které toto povstání iniciovaly a mnoho vzbouřenců bylo posléze zajato a odsouzeno. Z jednotek, které zůstaly loajální vůči vládě, pak vznikla nová Třetí brigáda, která byla nasazena do bojů na italské frontě a byla později označována jako brigáda Rimini. O těchto událostech, které nastaly mezi ozbrojenými silami, Seferis píše v květnu 1944 báseň Sborový zpěv z Upoutaného Mathiose Paskalise (Χορικό από τον Μαθιό Πασκάλη Δεσμώτη). Ve svém deníku také s lítostí komentuje osud Dimitrise Psarrose, partyzána, který byl spoluzakladatelem hnutí EKKA a v dubnu 1944 se stal obětí bojů mezi vojenskými složkami EKKA a ELAS.24 Premiér Papandreu silně bojoval proti levicovým odbojovým organizacím a snažil se všemi způsoby omezit jejich vliv. Odboje se však i nadále bouřily a to zejména po podepsání Libanonské dohody, která obsahovala ustanovení týkající se jak budoucnosti Řecka, tak trestu za praktiky, které se děly v exilovém vojsku. Zástupci odboje s těmito podmínkami však nesouhlasili a usilovali o přezkoumání této dohody. Nakonec se však i řečtí komunisté umírnili a přistoupili na řadu kompromisů. Nicméně Britové je i nadále podezírali z případného převratu, který by mohli nastolit a odmítali jim důvěřovat.

Hradečný, Pavel. Dějiny Řecka. s. 442-443. NP. Η ίδρυση της Π.Ε.Ε.Α. και η στάση στον Στρατό της Μέσης Ανατολής (Μάρτιος-Απρίλιος 1944)[online]. 2015 [cit. 2016-05-02]. Dostupné z: http://neapolitiki.gr 24 Nikolaidu, Eleni. Οι πολιτικές αναφορές του Γιώργου Σεφέρη 22 23

13

Od léta 1944 už probíhaly přípravy na odchod německých vojsk z Řecka. Jejich definitivní odchod se však uskutečnil až 12. října 1944. Poté se vylodila britská vojska na řeckém kontinentu a dne 18. října dorazila do Atén také vláda „národní jednoty“ s premiérem Papandreem.25 Osvobození Řecka se však neslo v duchu studené války, která o dva roky později vypukla. Řekové tedy nebyli oproštěni od násilností a konfliktů a válce museli přihlížet až do roku 1949.

25

Hradečný, Pavel. Dějiny Řecka. s. 444-447.

14

3. Jorgos Seferis básník mezi agapanthy Jorgos Seferis patří mezi nejvýznamnější básníky novořecké literatury a je to také první Řek, který obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Svou tvorbou spadá do generace moderních básníků 30. let, k níž patřili například také Odysseas Elytis, Andreas Embirikos či Jannis Ritsos. Seferis rozdělil svůj život mezi dvě hlavní činnosti, z nichž ta která jej naplňovala více, byla literatura. Věnovat se však jen poezii nemohl, a proto strávil významnou část svého života v povolání řeckého diplomata. V těchto službách Seferis pobýval hodně času v zahraničí, kam byl povolán a zařadil se tak mezi básníky exilu. Jorgos Seferis se narodil 13. března 1900 ve Smyrně rodině Steliose a Despině Seferiadisovým. Po vypuknutí první světové války v roce 1914 se s rodinou přestěhoval do Atén, odkud pak odešli do Paříže. V Paříži studoval práva a tady se také poprvé seznámil s francouzskou literaturou, pod jejímž vlivem pak začal psát své první básně. Během studií byl zasažen zprávou o maloasijské katastrofě, která vypukla v roce 1922 a při níž byla Smyrna vypálena Turky. Seferis tak často sledoval osud své rodné země daleko od místa samotné katastrofy. V roce 1941 během druhé světové války a před vpádem německých vojsk do Řecka, se rozhodl následovat řeckou vládu na Krétu. Doprovázela jej i jeho žena Marika Zannu, Řekyně s francouzskými kořeny, s níž se Seferis nedlouho před odjezdem oženil. Marika měla z prvního manželství dvě dcery, které zůstaly po dobu války a během její nepřítomnosti v Aténách. I na Krétě se však zanedlouho po příjezdu řecké exilové vlády rozpoutala válka, a tak Seferis spolu s Maro opouští na tři a půl roku hranice Řecka a odjíždí do Egypta.26 Seferis všechny tyto události zaznamenává ve svém čtvrtém osobním deníku Dny (Μέρες Δ΄ 1 Ιανουαρίου 1941-31 Δεκεμβρίου 1944) a své politické zápisky v prvním politickém deníku Politický deník (Πολιτικό Ημερολόγιο Α΄1935-194). Atmosféru té doby zachycuje také ve své sbírce Cvičný sešit II (Τετράδιο Γυμνασμάτων Β΄) či v politické zpovědi Zářijový Rukopis r. 41 (Χειρόγραφο Σεπ. ΄41, 1980). Básně, jež se týkají jeho pobytu v Africe a na Blízkém východě jsou zařazeny do jeho sbírky Palubní deník II (Ημερολόγιο Καταστρώματος Β´), která byla vydána v roce 1944.27 Po příjezdu do Egypta se jejich první zastávkou stává hlavní město Káhira. Toto místo je pro Seferise s Maro jediným stabilním bodem, avšak ne na dlouho, neboť jejich cesty jsou směřovány do Alexandrie, kde se nachází většina členů řecké vlády. Ti mezi sebou vedou neustálé vnitřní konflikty, se kterými se Seferis neztotožňuje. Projevuje nesouhlas s touto

26 27

Beaton, Roderick. Γιώργος Σεφέρης: Περιμένοντας τον άγγελο, Βιογραφία. s. 294-296. Nikolaidu, Eleni. Οι πολιτικές αναφορές του Γιώργου Σεφέρη

15

situací a odmítá se v ní angažovat. Alexandrie je pro něj novou zkušeností, která je pro něj zároveň něčím nevídaným a zároveň mu její krajina připomíná jeho rodnou Smyrnu. Je také městem jednoho velkého řeckého básníka té doby Konstantina Kavafise. Ten je pro Seferise osobností, jíž se zabýval po mnoho let. Po seznámení s Alexandrií se ještě intenzivněji snaží pochopit Kavafisovu poezii. K tomu mu pomáhají jeho dva přátelé Timos Malanos a Nanos Panajotopulos, jejichž společnost vyhledává, na místo politiků, s nimiž si nerozumí. Seferis se na své cestě setkal s mnoha dalšími významnými osobnostmi, které jej ovlivnily, mezi ně patří například anglický spisovatel Laurence Durrell či Olivia Manning, která ve svém románu Balkan Trilogy popisuje mnohdy podobné události jako Seferis. V červnu 1941 Seferis spolu s Maro opouští Alexandrii a odjíždí zpět do Káhiry. Cestují spolu s královskou rodinou a ministerským předsedou Emmanuilem Tsuderosem a i zde se projevuje Seferisův odstup k politice a politikům té doby.28 V Káhiře pak s Maro pobývají až do konce července a Seferis je zde zvolen generálním tajemníkem ministerského kabinetu.29 Poté je přeložen do Pretorie v Jižní Africe, kde se téměř po roce opět vrací k poezii. Kromě svých pracovních povinností, tak tráví většinu dnů zavřený ve svém bytě a bez ustání píše. První báseň nese název Červnové dny r. 41 (Μέρες του Ιουνίου ΄41) a je inspirována Seferisovým pobytem v Alexandrii a nedávnými boji na Krétě. Kromě 13 básní, které náleží do Palubního deníku II (Ημερολόγιο καταστρώματος Β´), začíná psát také své politické svědectví té doby známé jako Zářijový Rukopis r. 41 (Χειρόγραφο Σεπ. ΄41). Toto dílo, ačkoliv je psáno jako osobní zpověď, zachycuje jeho postoj k politickému životu Řecka a snaží se popsat režim Jannise Metaxase z jeho vlastní zkušenosti. Po dobu svého pobytu v Jižní Africe se pouští do mnoha dalších uměleckých pokusů a začíná psát také krátké básně zvané limeriky, které posílal svému příteli Durrellovi. V tu dobu se u něj zrodila také myšlenka na založení literárního časopisu Εύνοστο, která vyplynula z jeho dopisování s Timose Malanosem. Časopis však nikdy nezačal vycházet, nicméně tyto snahy byly inspirací k pozdějšímu založení časopisu Personal Landscape, k jehož prvnímu vydání došlo roku 1942 v Káhiře a byla v něm otištěna poezie exilových básníků nacházejících se v té době v Egyptě.30 Seferis v Jižní Africe strávil 10 měsíců, během nichž často vyjadřoval své pocity samoty a smutku nad krajinou, která jej obklopovala i nad domorodými obyvateli. Tyto pocity často zachycoval ve svých denících a básních. Báseň, v níž se objevuje jeho nemožnost komunikovat

Beaton, Roderick. Γιώργος Σεφέρης: Περιμένοντας τον άγγελο, Βιογραφία. s. 304-307. Nikolaidu, Eleni. Οι πολιτικές αναφορές του Γιώργου Σεφέρη 30 Beaton, Roderick. Γιώργος Σεφέρης: Περιμένοντας τον άγγελο, Βιογραφία. s. 314-317. 28 29

16

a projevit se, nese název Stratis Thalassinos mezi agapanthy (Ο Στράτης Θαλασσινός ανάμεσα στους αγαπάνθους).31 Po svém návratu zpět do Káhiry, se Seferis s Maro cítili být zase konečně o kousek blíž své rodné zemi. V tu dobu se do Egypta začalo uchylovat také mnoho nových uprchlíků z Řecka, skrze něž se dozvídali novinky z okupované země. V létě 1942 Seferis odjíždí na jeden měsíc do Jeruzaléma. Zde je inspirován událostmi týkajícími se migrační politiky Židů a zachycuje je ve svém osobním deníku a v jediné básni, kterou napsal během tohoto pobytu s názvem Stratis Thalassinos u Mrtvého moře (Ο Στράτης θαλασσινός στην Νεκρή Θάλασσα). Po svém návratu do Káhiry je zvolen generálním ředitelem tisku pro Střední východ. V roce 1943 se Seferis poprvé pouští do veřejného projevu a v Káhiře uspořádává přednášku na počest Kostise Palamase. Nově se také veřejně vyjadřuje k otázkám historie ve své druhé přednášce na téma Jannis Makryjannis – řecký osvobozenecký hrdina, která se uskutečnila nedlouho poté a sklidila velký úspěch.32 V témže roce po událostech v Káhiře, píše několik básní, jež se k této situaci vztahují. Jednou z nich je také sarkastická báseň s názvem Vzbouřenci S.V. (Αντάρτες στη Μ.Α.), která nebyla do Palubního deníku II (Ημερολόγιο καταστρώματος Β´) zařazena. Styl této básně je netypický a prezentuje v něm otevřeně, s jistým nesouhlasem řeckou vládu v Káhiře. Na jaře 1944 vychází v Káhiře také jeho první pokus o literární analýzu a tím je první vydání esejí s názvem Δοκιμές.33 V této době se už začínají prohlubovat protifašistické nálady a začíná se schylovat ke konci války. Seferis však stejně jako ostatní Řekové předznamenává vývoj událostí, které naznačují, že jedna válka vystřídá další. V Řecku se schyluje k občanské válce. Tyto své pocity zaznamenává ve své poslední básni náležící do Palubního deníku II (Ημερολόγιο καταστρώματος Β´), která nese symbolický název Poslední zastávka (Τελευταίος σταθμός). Tuto báseň napsal během svého pobytu v italské Cava dei Tierri s datem 5. října 1944. Ohlíží se zde za válkou a koncem jedné epochy, která poskytla politický a historický rámec jedné z jeho nejúspěšnějších sbírek.34

Field, R. ‘… The Agapanthi, Asphodels of the Negroes…’: Life-writing, landscape and race in the South African diaries and poetry of George Seferis [online]. 2012 [cit. 2016-19-03]. Dostupné z: http://repository.uwc.ac.za/xmlui/bitstream/handle/10566/512/FieldGeorgeSeferis2012.pdf?sequence=3 32 Beaton, Roderick. Γιώργος Σεφέρης: Περιμένοντας τον άγγελο, Βιογραφία. s. 326-336. 33 Nikolaidu, Eleni. Οι πολιτικές αναφορές του Γιώργου Σεφέρη 34 Beaton, Roderick. Γιώργος Σεφέρης: Περιμένοντας τον άγγελο, Βιογραφία. s. 341. 31

17

4. Seferisův postoj k politickým otázkám Ve světové literatuře najdeme mnoho básníků a spisovatelů, kteří propojili diplomatickou sféru se sférou tvůrčí. Literatura, která vzniká pod vlivem smíšení kultur, civilizace a světonázoru bývá často považována za literaturu s velkou přidanou hodnotou. Spisovatelé či básnici tak většinou čerpají inspiraci z pocitů, kdy se sami cítí být cizí v zemi, v níž se právě nacházejí a v níž se střetávají s rozdílnými názory a kulturami. Toto tvrzení, řekla bych, velmi trefně vystihuje život Jorgose Seferise. Jeho rozpolcenost mezi těmito dvěma činnostmi mu však pomohla poeticky a vznosně vyjádřit politický život v díle tak, že tyto narážky na politický svět neznalý čtenář snad ani nepozná. Ve svých osobních a politických denících však mnohdy komentuje politické dění doslova a vyjadřuje neskrytě své názory. Nicméně Seferis nebyl politicky nijak vyhraněn a zaujatě se v politickém dění neangažoval.35 V roce 1941 ve svém politickém deníku o svém vztahu k politice píše následující: Η πολιτική, με τη στενή της έννοια, δεν μ' απασχόλησε ποτέ σαν σκοπός ζωής. Αργότερα, όταν μπήκα στο υπουργείο και βρέθηκα εξαρτημένος από την πολιτική, πάλι δεν μου πέρασε από το νου πως θα μπορούσα να γίνω ποτέ, σαν πολίτης, περισσότερο από ένας τίμιος οπαδός και, σαν υπηρέτης του κράτους, περισσότερο από ένας ικανός βοηθός. Είχα άλλα ενδιαφέροντα, που τα τοποθετούσα ψηλότερα από τις πρόσκαιρες αυτές ασχολίες και που ήταν η ζωή μου.36 Jeho snaha o politickou neutrálnost souvisela také s faktem, že mu jeho profese nedovolovala se k těmto tématům vyjadřovat. Z toho důvodu také během série čtení svých básní, které se uskutečnilo také v New Yorku, odmítl odpověď na dotaz publika týkající se jeho pohledu na současnou politickou situaci. To, že nepovažoval za vhodné kritizovat svou vládu, když se nachází na půdě cizí země, je z těchto důvodů jistě ospravedlněno.37 Ale jeho diplomatická činnost nebyla jediným, co mu bránilo svobodně vyjádřit svůj názor. Byla to také cenzura a diktatura, která bránila nejen jemu svobodně se prezentovat. Během svého pobytu s exilovou vládou v Africe a na Středním východě byl často kritizován oběma stranami politického spektra, kdy jedni jej označovali za stoupence fašistů a ti druzí jej naopak Argyriu, Alexandros. Ποίηση και πολιτική: ο επώδυνος διχασμός [online]. 2000 [cit. 2016-04-03]. Dostupné z: http://www.tovima.gr/opinions/article/?aid=119755 36 „Politika ve svém užším slova smyslu mě nikdy nezajímala jako životní účel. Později, když jsem začal pracovat na ministerstvu a stal jsem se na politice závislý, mě ani nenapadlo, že bych se jako občan mohl stát něčím víc než čestným stoupencem, jako služebník národa, něčím víc než schopným pomocníkem. Měl jsem jiné zájmy, které jsem stavěl výše než tyto dočasné činnosti a které byly mým životem.“ Citováno podle: Ikonomidis Fivos, ΣΕΦΕΡΗΣ «Η ηγετική τάξη στην Ελλάδα σε κάνει να ξερνάς», Ελευθεροτυπία [online]. 2013 [cit. 201604-03]. Dostupné z: http://www.enet.gr/?i=news.el.article&id=349496 37 The Art of Poetry: George Seferis interview s Edmundem Keeley. Paris Review, r. 50, 1970. [online]. [cit. 2016-04-03]. Dostupné z: http://www.theparisreview.org/interviews/4112/the-art-of-poetry-no-13-george-seferis 35

18

považovali za komunistu. Nutno říci, že Seferis ve skutečnosti nebyl ani jedno. Sám sebe považoval za demokrata a liberála, ale snažil se držet co nejdál od těchto politických vlivů a lidí, kteří ses jej snažili vtáhnout do politických pletek.38 Jeho politická orientace stála tedy na pomezí mezi těmito dvěma extrémy, a jak sám uvedl, to co jej děsilo ze všeho nejvíc, byl fanatismus. Takový, který je v Německu spojen s politikou Hitlera a který se rozhořel ve 30. letech po téměř celé Evropě. V roce 1933, když byl Adolf Hitler jmenován říšským kancléřem, okomentoval tuto situaci s jistým odporem a nepochopením: „Σ΄έναν τέτοιο κόσμο, μόνο ο φανατισμός μπορεί να βλαστήσει“ a pokračuje: „και όταν βλαστήσει ο φανατισμός, η φωτιά δεν είναι μακριά.“ Tato situace v něm znovu probudila stesk, který už jednou zažil při vypálení jeho rodné Smyrny a který byl nyní spojen s hrozbou války, která měla nastat.39 V roce 1941, před vpádem německých vojsk do Řecka působil Seferis jako vedoucí odboru zahraničního tisku a informací ministerstva zahraničních věcí. V té době se dostával často do konfliktů nejen se svými kolegy na ministerstvu, ale také s německou ambasádou v Aténách. Své rozhodnutí následovat řeckou vládu do exilu učinil také z toho důvodu, že věděl, že v případě, že by zůstal v Řecku, Němci by jej zbavili své funkce a s největší pravděpodobností by se nemohl věnovat ani literatuře.40 Dále doufal, že když opustí s vládou Řecko, přispěje ke snaze o osvobození země. Většina členů vlády však dříve kolaborovala s Metaxasovým režimem, s nímž se Seferis neztotožňoval a považoval jej za ponižující. Ačkoliv se Metaxasovi povedlo udržet jednotu národa a ochránit jej před italskou invazí, za největší chybu této vlády Seferis považoval skutečnost, že nesprávní lidé byli dosazeni na nesprávná místa. A s těmito nesprávnými lidmi u moci, musel Seferis spolupracovat a snášet jejich intrikánskou politiku. Tyto osobnosti během svého pobytu v Africe a na Středním východě v letech 1941-1944 označoval často hanlivě a se zřetelným odporem jako pokrytce, parazity, pijavice či dokonce psychopaty. Uvědomoval si však, že tato zkorumpovaná vláda je důsledkem nejen války samotné, ale také cizích vlivů, které zasahovaly do politiky Řecka. Těmito cizími vlivy má na mysli Velkou Británii, která v té době podporovala krále Jiřího II. a držela kontrolu nad celou exilovou vládou. To, co Seferis často zdůrazňoval ve svých básních a osobních denících, byla neschopnost Řecka učinit svá vlastní rozhodnutí a jeho nemožnost vymanit se ze spárů vlivu

38

Capri - Karka, C. War in the poetry of George Seferis: a poem-by-poem analysis. New York, NY.: Pella Pub. Co., 1985. s. 110. 39 „V takovém světě může jenom fanatismus vzkvést … a když vzkvete fanatismus, oheň už není daleko.“ Citováno podle: Beaton, Roderick. Γιώργος Σεφέρης: Περιμένοντας τον άγγελο, Βιογραφία. s. 246. 40 Seferis v den, kdy Němci vpadli do Řecka, se na tiskové konferenci ostře vyjádřil proti této události a proti německé politice, čímž si znepřátelil mnoho Němců.

19

cizí moci.41 Dalo by se tak říci, že Seferis nebojoval za určitou stranu či vládní ideologii, jediným jeho požadavkem byla svoboda národa, který se v té době nacházel v konfliktu mezi dvěma sférami vlivu – Ruskem na jedné straně a Británií na straně druhé. V Seferisově životě však najdeme chvíle, kdy svou politickou kariéru skloubil se svým osobním vyznáním. To se stalo, když veřejně hájil zájmy Kypru při projednávání Kyperské otázky. Seferis navštívil Kypr celkem třikrát a tyto návštěvy na něj měly velký vliv. Byl fascinován jeho krajinou, lidmi a kulturou a srovnával jej se vzpomínkami na Smyrnu. Na Kypru našel pravou hodnotu toho, co považoval za helénství a jeho obyvatele považoval za Řeky v pravém slova smyslu s velkou návazností na řeckou tradici. Seferis tedy považoval za nutné, aby tento periferní svět, který v sobě skrýval tolik z antické kultury, byl součástí Řecka a byl k němu připojen.42 V roce 1956 tedy jako člen řecké delegace u OSN propagoval právo Kypru na sebeurčení a bojoval za jeho svobodu. Dále po převratu, který se uskutečnil v roce 1967 a kdy byla nastolena vláda vojenské junty, se o dva roky později rozhodl veřejně promluvit o tomto režimu. Tento projev se uskutečnil pro rádio BBC a následující den po jeho odvysílání byl zveřejněn téměř ve všech aténských novinách. Seferis doufal, že tato slova promluví do duše celého řeckého národa, kterému byla odepřena demokratická práva.43 Tuto situaci komentoval se slovy: „Αυτή η ανωμαλία πρέπει να σταματήσει. Είναι εθνική επιταγή“. Ta se stala hlavní myšlenkou celého tohoto prohlášení. V tomto projevu také uvedl, že se vždy snažil držet dál od politiky, ale že nyní cítí povinnost se k tomuto tématu vyjádřit. Na závěr dodal, že doufá, že už víckrát nebude nucen se k obdobné situaci vyjádřit.44 Seferis zemřel 22. září 1971 a konce této diktatury se už nedožil. Básníkův pohřeb se však zařadil do historie jako demonstrace proti diktatuře.

Capri - Karka, C. War in the poetry of George Seferis: a poem-by-poem analysis. s. 106 – 112. Siafkos, Christos. Η Κύπρος του Σεφέρη [online]. 2013 [cit. 2016-04-03]. Dostupné z: http://www.enet.gr/?i=news.el.article&id=355551 43 Beaton, Roderick. Γιώργος Σεφέρης: Περιμένοντας τον άγγελο, Βιογραφία. s. 587. 44 Citováno podle: Papaspyru, Stavrula. «Να σταματήσει η ανωμαλία» [online]. 2009 [cit. 2016-05-02]. Dostupné z: http://www.enet.gr/?i=news.el.article&id=66733 41 42

20

5. Generace 30. let Jak jsem již uvedla, Jorgos Seferis svou tvorbou spadá do generace básníků 30. let. Pojem generace 30. let zahrnovala skupinu autorů soustředěných kolem časopisu Nová literatura (Τα Νέα Γράμματα), který vycházel v letech 1935-1944.45 Průkopnickým rokem, který znamenal obrat v dosavadní literatuře, byl rok 1929, kdy se na trhu objevila malá knížka s názvem Svobodný duch (Το ελεύθερο πνεύμα) spisovatele Jorgose Theotokase. Ta se později stala manifestem celé této generace. Theotokas se v této knize pokouší vysvětlit aspekty, ve kterých podle něj neuspěla řecká literatura a to zejména próza v posledních padesáti letech. Jedním tímto aspektem je například provincialismus a nedostatečný kontakt s Evropou. Zároveň, po zklamání z prohry v řecko-turecké válce a po nenaplnění ideologie Velké myšlenky, bylo potřeba vybudovat novou ideologii, takovou, která by dala konceptuální rámec nově příchozí generaci. Ve většině případů se však nejednalo o politicky formovanou literaturu. Šlo pouze o to, vytvořit nový společný koncept, který by tuto generaci zaštítil.46 V této době dochází také k celkové modernizaci řecké společnosti. Rozvíjí se velká centra jako Atény a Soluň a po maloasijské katastrofě se vracejí zpět intelektuálové z diaspory, kteří s sebou přinášejí nové trendy a to zejména z evropské literatury. Začínají se také široce překládat díla modernistů, jakými byli například T.S. Eliot, James Joyce, Virginia Woolf aj. Ve 20. letech působila v řecké literatuře vlna symbolistů a neoromantických básníků, jakými byli například Romos Filyras nebo Kostas Karyotakis. Práce těchto umělců obsahovala některé prvky moderní poezie, kterými bořila hranice poezie tradiční, nicméně moderní poezie v novořecké literatuře neprorazila až do roku 1930. Směry jako dadaismus, expresionismus nebo futurismus se v řecké literatuře vůbec neobjevovaly. Za jediného moderního řeckého básníka už před rokem 1930 lze považovat Konstantina Kavafise, který už tehdy moderní poezii psal a díky čemuž jej můžeme označit za předchůdce generace 30. let. Roderick Beaton ve své knize An Introduction to Modern Greek Literature uvádí, že Kavafis se odlišoval od předchozích generací, ale i od svých nástupců, zejména svým ironickým nadhledem a přesvědčením o relativitě hodnot. Jeho ironie byla namířena nejen proti okolnímu světu, ale také proti jemu samému.47 Dionysopoulos, Nikolaos. Σημειώσεις για τη Νεοελληνική Λογοτεχνία – Από τη Γενιά του 1880 στη Γενιά του 1930. Πρακτικά της Ευρωπαϊκής Εταιρείας Νεοελληνικών Σπουδών, 2004 [online]. [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: http://www.fryktories.gr/sites/fryktories.gr/files/book/ch4eis.pdf 46 Beaton, Roderick. An introduction to modern Greek literature. 2. ed., rev. and expanded. Oxford: Clarendon Press, c1999, s. 130-131. 47 Tamtéž, s. 95-96. 45

21

Obecně se ve 20. letech tedy ještě píše vázaná poezie v duchu neoromantismu a avantgarda se nijak nerozvíjí. Až v roce 1935 po vydání Seferisovy sbírky Mytická historie (Μυθηστόρημα) a díla Andrease Embirikose Vysoká pec (Υψικάμινος) je do řecké literatury uveden surrealismus.48 Seferisova sbírka Mytická historie znamenala zásadní mezník ve vývoji řecké poezie, a to proto, že autor jako jeden z prvních publikuje poezii ve volném verši. Surrealismus, který do novořecké literatury pronikl, byl zejména ovlivněn svou francouzskou obdobou, v níž byl silně spjat s psychoanalýzou S. Freuda zaměřenou na činnost podvědomí. Avantgardní umělci považovali realitu a umění za dvě neoddělitelné součásti jednoho celku, spojovali praxi s poezií. Důraz byl kladen na sny, představy a skryté pocity, které spisovatelé zachycovali například pomocí nové techniky automatického textu. Básníci si v té době začali také uvědomovat, že poezie začíná směřovat do slepé uličky a potřebovali najít vhodné výrazové prostředky a nová témata, s nimiž by tuto situaci překonali. Řečtí básníci tak doufali, že je užití nových technik, jakými byl například volný verš, z této slepé uličky vyvede a v literatuře nastane zásadní obrat.49 Jorgos Seferis tuto situaci popisuje slovy: Άθλια κατάσταση στην Ελλάδα των νέων που θέλουν να γράψουν. Κανείς για να τους οδηγήσει. Ούτε καν ένα βιβλίο στοιχειώδες να μάθουν κάπως τη γλώσσα. Ηθική ατμόσφαιρα μηδαμινή. Δεν υπάρχουν πρεσβύτεροι.50

5.1.

Ellinikotita a generace 30. let

Snaha vyrovnat se západní modernistické literatuře neznamenala přestřižení vztahů s minulostí a popření veškerých předešlých tradic a konvencí. Právě naopak, modernismus, který se v řecké literatuře utvářel, měl úctu k předchozím generacím. Byl jedinečný způsobem, kterým se obracel k minulosti a kterým kladl důraz na literární tradici. Tradice sehrála v tomto období svou důležitou roli a dodávala spisovatelům pocit sounáležitosti s kulturou jejich předků. Utvářela most mezi dneškem a minulostí a spisovatelé aplikovali znalosti a zkušenosti z minulosti na současný svět. Tato snaha řeckých spisovatelů odkazovat na svou minulost však nebyla prostředkem šovinismu, byl to pouze způsob k hledání sebe samého a ve světě plném

48

Hokwerda, Hero. Modernism in Greek literature. In: ed. Houppermans, Sjef. Modernism Today. Amsterdam: Editions Rodopi, 2013, s. 187-189. 49 Beaton, Roderick. An introduction to modern Greek literature. s. 146- 160. 50 „Bídná je situace mladých lidí, kteří chtějí psát v Řecku. Není zde nikdo, kdo by je vedl. Dokonce ani základní kniha, která by je, nějak, naučila jazyk. Morální atmosféra je minimální. Už nejsou starší.“ Seferis, Jorgos, Μέρες Α (1925-1931), Athina: Ikaros, 1975, s. 17.

22

deziluze najít místo, kam patřím.51 Vitti v tomto kontextu uvádí: „Κάθε γενιά, κάθε συγγραφέας έχει το δικαίωμα να τοποθετεί το πρόβλημα αυτό από την δική του σκοπιά, σύμφωνα με τις ατομικές του ανάγκες όπως έχουν διαμορφωθεί μέσα στις νέες συνθήκες τις ιστορίας.“52 A tak se zdálo být pochopitelné, že řecký národ nacházející se v období mezi dvěma světovými válkami si jako svou individuální potřebu a druh obrany, potřeboval vytvořit jakési dogma či vůdčí princip, který by následoval. Generace 30. let poprvé přichází s konceptem s názvem ελληνικότητα (greekness), jehož hlavní myšlenky se utvářely už v 19. století, které se ale nyní staly fenoménem. Generace 30. let nastínila tento fenomén jako koncept následující folklórní tradici a lidové umění a obracela své estetické zalíbení k řecké krajině a lidovému jazyku.53 Estetický nacionalismus může být jednou z mnoha interpretací tohoto termínu. V souvislosti s modernismem a tímto fenoménem mnohdy být moderní znamenalo pro řecké básníky helenizovat modernost a přizpůsobit západní literární směry národnímu kontextu, stejně jako tomu bylo v případě surrealismu. Tziovas dále uvádí, že modernismus v tomto kontextu může být viděn jako introvertní, etnocentrický a protikoloniální.54 Řečtí spisovatelé se snažili ukázat západnímu světu, že i oni mají svou kulturu, která nevymřela a mohou svá literární díla navázat na určitý kánon. Svou pozornost tito spisovatelé často obraceli k osobnostem řeckých osvobozeneckých bojů, z nichž největší vliv na ně měl důstojník Jannis Makryjannis, politik a autor memoárů Paměti (Απομνημονεύματα), kterým se díky této generaci dostalo uznání. Tyto memoáry jsou upřímným svědectvím muže, který se naučil psát až ve svých 35 letech a který se svým prostým způsobem snažil popsat národní povstání roku 1821. Svůj věhlas dostal Makryjannis také během druhé světové války, kdy spisovatelé začali své sympatie obracet k hrdinům bojujícím za svobodu, ideálu, k němuž sami vzhlíželi. Seferis při příležitosti své přednášky na téma pamětí hrdiny, která se uskutečnila v Egyptě pro řecké armádní bojovníky Středního východu a pro Řeky žijící zde, o něm řekl následující: „Στους καιρούς μας ο αγώνας, το αίμα, ο πόνος και η δίψα της δικαιοσύνης απογυμνώνει τις ψυχές από τα πρόσκαιρα ναρκωτικά και φρεναπάτες, όπου ο άνθρωπος γυρεύει από τον άνθρωπο

51

Voyatzaki, Evi. Greek modernism and Inner- Oriented art. In: ed. Eysteinsson, Astradur; Liska, Vivian. Modernism. Philadelphia: J. Benjamins Pub., 2007, s. 992-993. 52 „Každá generace, každý spisovatel má právo dívat se na problém ze svého vlastního úhlu pohledu, podle svých individuálních potřeb podléhajícím okolnostem doby.“ Vitti, Mario. Γενιά Του Τριάντα, Athina: ERMIS, 2000, s. 189. 53 Beaton, Roderick. An introduction to modern Greek literature. s. 159- 179. 54 Purgouris, Marinos. Topographies of Greek Modernism [online]. 2006 [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: https://www.academia.edu/601492/Topographies_of_Greek_Modernism

23

το καθαρό, το στέρεο και τη συμπάθεια - είναι σωστό να μιλούμε για τέτοιους ανθρώπους όπως ο Μακρυγιάννης.”55 Seferis na tomto muži obdivoval zejména prostý jazyk a styl, kterým svá díla psal. Kromě Makryjannise však Seferis zmiňuje také řeckého malíře Theofila Chatzimichaila, který se věnoval řeckému tradičnímu umění a kterého stejně jako Makryjannise považoval za osobnost velmi duševně vzdělanou.56 Ellinikotita jako komplex ideologických představ je velmi složitý jev s různými intepretacemi ohledně toho, co tento pojem vlastně představuje a koho můžeme považovat za jeho stoupence. Navíc, je třeba zdůraznit, že ellinikotita jako ideologický konstrukt není stejně jako každá jiná ideologie zcela neutrální a nevinná. Mnohdy může být jinými zájmovými skupinami špatně interpretována, či záměrně využívána jako prostředek k obhajobě svého partikulárního cíle.57

5.2.

Seferisova poezie

Jorgos Seferis svou první sbírkou Obrat (Στροφή), která vychází v roce 1931, dokazuje pomocí určitých avantgardních prvků, že poezie se už začíná ubírat jiným směrem. Ačkoliv se podle některých kritiků nemusí jednat výslovně o avantgardní dílo, je zřejmé, že se Seferis začíná v jistých ohledech odlišovat od předchozí generace. Dochází zde k překonání směru, který nazýváme karyotakizmus, tedy směr, který se vyznačuje svou melancholičností a pesimismem v duchu neoromantismu. Vitti uvádí, že tělesná bolest (σωματικός πόνος), která je typická pro karyotakizmus, je nyní transformována v nostalgickou bolest (καημός πόνος) Seferise.58 Tato sbírka stojí na pomezí mezi tzv. čistou poezii a poezií moderní a často v ní přechází mezi vyšším a nižším stylem. Seferis se snaží povznést nad utrpení, které život přináší s humorem a lehkostí, ale snaží se také co nejméně užívat sarkasmus.59 Za Seferisovy nejlepší básně jsou obvykle považovány ty, které jsou psány ve volném verši. Mnoho jeho básní však formu pouze volného verše nemá a v jeho poezii můžeme najít stopy po anapestu a jambickém metru. Thomas Sterns Eliot básník, kterého Seferis obdivoval a jenž měl velký vliv na jeho tvorbu, kdysi tvrdil, že žádný verš není ve skutečnosti zcela volný. To V této době, boj, krev, bolest a touha po spravedlnosti zbavují duši pomíjivých narkotik a bludů, kdekoliv člověk hledá na člověku to dobré, to stálé a sympatii – je správné mluvit o lidech, jako byl Makryjannis.“ Citováno podle: Vitti, Mario. Γενιά Του Τριάντα s. 198-203. 56 Tamtéž, s. 197-203. 57 V době jazykové otázky, se na tomto konceptu snažili postavit své argumenty přívrženci katharevusy. 58 Vitti, Mario. Γενιά Του Τριάντα. s. 106. 59 Vitti, Mario. Φθόρα και Λόγος: Εισαγωγή στην ποίηση του Γιώργου Σεφέρη. Athina: Estia, 1994. s. 26. 55

24

můžeme vidět i v Seferisově poezii.60 Dále pod vlivem Eliota a Ezry Pounda jsou jeho verše často neúplné a zlomkovité a jeho poezie je složitá pro interpretaci. Jeho dílo je složité a pro čtenáře často těžko přístupné také z důvodu, že je plné symbolů z řecké historie a mytologie. Mytologii a odkazy na antickou literaturu můžeme najít zejména ve sbírce Mytická historie (Μυθηστόρηρα). Tato sbírka, je jeho první sbírka, která je kompletně psaná volným veršem a jíž prostupují mytické symboly jako metafora k pocitům a událostem, které básník prožil. Seferis v této sbírce opouští čistou a vázanou poezii a dává přednost jiné struktuře textu ve formě krátkých a celistvých útržků psaných volným veršem.61 Dalším charakteristickým znakem tohoto díla jsou náhlé změny lyrického subjektu či časté a náhlé změny chronotopu. Čtenář je tak seznámen s novou metodou, kterou Seferis načerpal v díle Eliota a Pounda a která je charakteristická pro téměř celou jeho tvorbu. Jedná se o užití mytické metody.62

5.3.

Seferisova mytická metoda

T.S.Eliot, díky kterému se Seferis začal zajímat o mytickou metodu, obdivoval užití mýtu už u Jamese Joyce a v jeho díle Odysseus. Když pak k této knize psal kritiku, charakterizoval ji jako nejvýznamnější dílo své doby. Byl přesvědčen, že spisovatelé by měli následovat tuto mytickou metodu, protože je způsobem, který vnese do obrazu dějin v literatuře určitý řád, protože dějiny samotné jsou plné marnosti a anarchie. Zároveň chtěl prostřednictvím literatury dodat dnešnímu světu hodnotu, která mu schází. Pro moderní básníky se tato mytická metoda stala konstrukčním prvkem, který jim pomáhá objektivně vyjádřit jejich zkušenost tím, že si vytvářejí vlastní mytický příběh. Spisovatelé v ní nacházejí útočiště před moderním světem.63 Seferisova sbírka Mytická historie (Μυθιστόρημα) znamenala zásadní změnu v tom, jak Seferis začal nahlížet na minulost. Byl to básníkův první pokus o vytvoření soustavných paralel mezi moderním světem a minulostí. Jeho mytické vyprávění je vyprávění mytické zkušenosti, které dává nový rozměr. Seferis disponuje symboly, které mu mýtus propůjčil a nakládá s nimi po svém, aby z nich utvořil význam, který potřebuje.64

Vistonitis, Anastasis. Ανανεωμένος Σεφέρης [online]. 2014 [cit. 2016-03-30]. Dostupné z: http://www.tovima.gr/books-ideas/article/?aid=574408 61 Vitti, Mario. Φθόρα και Λόγος: Εισαγωγή στην ποίηση του Γιώργου Σεφέρη. s. 56. 62 Beaton, Roderick. An introduction to modern Greek literature. s. 159- 179. 63 Boteli, Stefania. Η «μυθική μέθοδος» κατά τον Eliot [online]. [cit. 2016-03-30]. Dostupné z: http://selidodeiktes.dtdns.net/lemmas/586/526 64 Boteli, Stefania Η «μυθική μέθοδος» στους Καβάφη, Σεφέρη και Ρίτσο [online]. [cit. 2016-03-30]. Dostupné z: http://selidodeiktes.dtdns.net/lemmas/587/526 60

25

Témata, která Seferis ve své poezii nastiňuje, jsou nadčasová a mnohdy pomocí nich vzhlíží k morálním ideálům, či vyjadřuje jakési poučení z minulých chyb. Mnohdy obdivuje pokoru a lásku v lidovém pojetí či ukazuje marnivost války nebo nevyhnutelný trest, který náleží každému tyranovi.65 Básník vzhlíží k životu v tradiční společnosti, ve které sám hraje důležitou roli, neboť v dnešním moderním a rozvinutém světě společná víra vymizela. Každý si v něm žije svůj příběh, svůj osobní mýtus, bez ohledu na ostatní. Moderní doba odsoudila člověka k tomu, aby žil sám se svými myšlenkami jako individuální článek oddělený od zbytku. Z toho důvodu básník ve své poezii spojení vyhledává.66 Minulost je pro Seferise velmi živoucí jev, který jde ruku v ruce s dnešní dobou. Představuje pro něj jednak zdroj ideálů a jednak je pro něj neustálé opakování chyb minulosti vyčerpávajícím břemenem. Historie je pro něj tragická zkušenost a neustále se opakující „starověké drama.“67 Spojnici mezi minulostí a přítomností pro Seferise představuje jazyk, tradice a místo, a proto v jeho poezii často najdeme odkazy na mytická místa či tradice (například motiv Próteovy proměny, Alexandrův hrob aj.). Zejména v mnou probírané sbírce Palubní deník II (Ημερολόγιο καταστρώματος Β´) je tento básníkův vztah k tradici velmi intenzivní, protože je psána v době, kdy cítil potřebu odkázat na historii svého lidu a srovnat svá vlastní utrpení s utrpením svých předků.68 Minulost je však pro Seferise velmi intuitivní záležitost a neprezentuje ji jako uzavřený celek, ale ve svých básních nabízí pouhé zlomky, které si čtenář může ve své paměti restrukturovat a domyslet.69 A je důležité také zdůraznit, že jeho básně nejsou v žádném případě zcela historické a jak sám uvedl v rozhovoru pro deník Le Monde: „…η ποίησή μου όμως δεν αναφέρεται στο παρελθόν, παρά μιλάει για πράγματα τωρινά. Οι αναφορές στο παρελθόν είναι και αναφορές στην παρούσα πραγματικότητα.“70

Dionysopoulos, Nikolaos. Σημειώσεις για τη Νεοελληνική Λογοτεχνία – Από τη Γενιά του 1880 στη Γενιά του 1930. 66 Vlachos, Dimitris. Ιστορία και Ποίηση: Η συνάντησή τους στο ποιητικό έργο του Γ. Σεφέρη. [online]. 2006 [cit. 2016-03-30]. Dostupné z: http://www.archive.gr/news.php?readmore=150 67 Tziovas, Dimitris. Post-Classical Memories: Modern Greek Attitudes to Antiquity [online]. 2014. [cit. 201603-30]. Dostupné z: http://www.neugriechisch.fb06.uni-mainz.de/files/2014/07/RingvorlesungAntike_Tziovas.pdf 68 Vlachos, Dimitris. Ιστορία και Ποίηση: Η συνάντησή τους στο ποιητικό έργο του Γ. Σεφέρη 69 Tziovas, Dimitris. Post-Classical Memories: Modern Greek Attitudes to Antiquity 70 „…avšak má poezie se nevztahuje k minulosti, ale hovoří o dnešních věcech. Odkazy na minulost jsou zároveň odkazy na dnešní realitu.“ Philippe, Anne. Ο Σεφέρης συνομιλεί. Μια συνέντευξή του στην Ανν Φιλίπ, Το Βήμα, 1971. 65

26

5.4.

Stratis Thalassinos – Seferisovo alter ego

Důležitým charakteristickým prvkem v Seferisově poezii, je také vytvoření autorova literárního alter ega. V mnou probírané sbírce se vyskytuje postava Stratise Thalassinose, s níž se básník v jistých ohledech ztotožňuje. Stratis Thalassinos není první postavou ztělesňující Seferisovo alter ego. Pokus o vytvoření alter ega u něj můžeme objevit již dříve při korespondenci s přítelkyní Jacqueline Pouyollon, při níž Seferis používal pseudonym Algis Vagias. Později v dopisech se svou milenkou Lukií Fotopulu, přezdívanou Lu, pozměnil jméno Algis na Anastasios. Vagias byl však zanedlouho nahrazen výraznějším charakterem a tím se stal Stratis Thalassinos. Stratis Thalassinos se v jeho díle objevuje hojněji až při druhém pobytu v Londýně v letech 1931 – 1934 a v jeho poezii se pak objeví zhruba sedmnáctkrát. Skutečné zrození této postavy však přichází už v jeho prozaickém díle Šest nocí na Akropoli ( Έξη νύχτες στην Ακρόπολη), které bylo napsáno mezi léty 1926 a 1928. Během svého pobytu v Londýně mu postava Stratise pomáhá překonat samotu, kterou pociťuje a díky ní, může v dopisech s Lukií Fotopulu snáze prezentovat svůj charakter. Jméno Stratis se objevilo už při jeho snahách o vytvoření románu, oproti tomu Thalassinos se objevuje nově a není skutečným jménem. Původ jména Stratis zřejmě pochází z řeckého slova στράτα , které znamená cesta. Autorovo jméno Seferiadis má svůj kořen v tureckém slovu sefer, což je rovněž výraz pro cestu. Stratis Thalassinos je tedy svým způsobem autentický a Seferis do něj vkládá mnoho ze svého charakteru.71 Jak však později uvádí ve svých denících „έχει πολύ από μένα, μά [...] δεν είναι αυτοβιογραφικός.“72 Je také zřejmé, že charakter této postavy ovlivnilo jeho přátelství s básníkem a skutečným námořníkem Dimitrisem Antoniosem. Tento muž, který pocházel ze Sedmiostroví, udělal na Seferise velký dojem. Během pobytu v Londýně spolu vedli rozsáhlé diskuze o jeho životě na moři. Henry Miller se později snaží vysvětlit tento Seferisův obdiv k tomuto muži a navrhuje, že Seferis možná mohl Antoniosovi závidět jeho životní styl, tedy to, že se sám plavil po moři, zažil mnohá dobrodružství a překonával různá nebezpečí.73 Působení Stratise Thalassinose v Seferisově poezii by se dalo rozdělit do zhruba 5 období chronologicky datovaných:

Beaton, Roderick. Γιώργος Σεφέρης: Περιμένοντας τον άγγελο, Βιογραφία. s. 167-168. „ má mnoho ze mě, ale … není autobiografický“ Citováno podle: Vitti, Mario. Φθόρα και Λόγος: Εισαγωγή στην ποίηση του Γιώργου Σεφέρη. s. 52. 73 Beaton, Roderick. Γιώργος Σεφέρης: Περιμένοντας τον άγγελο, Βιογραφία. s. 167-168. 71 72

27

1. První období začíná v roce 1924 po dokončení studií v Paříži a během přesunu do Londýna, kam Seferis odešel, aby si zdokonalil svou angličtinu. Zde začíná psát svůj první román v próze s názvem V nekonečném šachu Konkordie (Στο απέραντο σκάκι της Κονκόρτας). Děj je zasazený do Paříže a vychází z osobních zážitků, které autor prožil během studií.74 2. Po návratu do Atén v roce 1926 si Seferis procházel určitou osobní a tvůrčí krizí. Postupně se z ní začíná dostávat, až když píše své první prozaické dílo Šest nocí na Akropoli (Έξη νύχτες στην Ακρόπολη). Dílo je psáno deníkovou formou, přičemž v této formě psal například také André Gide a jednalo se o vcelku populární trend té doby. Tento způsob psaní však nebyl Seferisovi blízký, a proto román v té době zanechal nedokončený a vrátil se k němu až v roce 1954.75 Souviselo to zřejmě také se skutečností, že on sám se cítil spíše jako básník a ne jako vypravěč.76 V tomto díle hraje také významnou roli osobní zkušenost autora. Seferis, který se vrátil po šesti letech do Řecka, se cítí být cizinec ve své vlastní zemi. Snaží se všemi způsoby najít své vlastní já a vypořádat se s pocitem vyčlenění, který jej v tu dobu provází. V tomto románu využívá Seferis dvou vypravěčských linií, přičemž hlavní postavou, do níž vnáší kousek ze svého já, je právě Stratis Thalassinos. Stratis se v tomto díle snaží najít půdu pod nohama, najít svůj vnitřní hlas, díky kterému by mohl psát poezii, jakou si přeje. Vyjadřuje zde pocity zklamání a beznaděje, které vztahuje také na samotné Řecko. To se v té době vypořádává s důsledky maloasijské katastrofy a jeho obyvatelé jsou rovněž jaksi ideologicky dezorientováni. Hledání osobní identity je stěžejním pro celý děj románu. Společnost přátel se schází na Akropoli, mytickém místě, které mu dodává pocit sounáležitosti. On sám se cítí být Hellénem a pokračuje v mytické cestě svých předků, jenž jej má dovést ke katarzi přinášející vnitřní očištění a nalezení sebe samotného.77 3. Začátkem 30. let Seferis působí jako konzul v Londýně a zde poprvé světu veřejně představuje postavu Stratise Thalassinose. Pět básní pana Stratise Thalassinose (Πέντε ποιήματα του κ. Σ.Θαλασσινού), Pan Stratis Thalassinos popisuje člověka

Papakyriakou, Eirini. Ο Στράτης (Θαλασσινός) στο έργο του Γιώργου Σεφέρη: Η αναζήτηση μιας ελληνικής ταυτότητας. Πρακτικά της Ευρωπαϊκής Εταιρείας Νεοελληνικών Σπουδών, 2011 [online]. [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://www.eens.org/EENS_congresses/2010/Papakyriacou_Irini.pdf 75 Vitti, Mario. Φθόρα και Λόγος: Εισαγωγή στην ποίηση του Γιώργου Σεφέρη. s. 21. 76 Aïnali, Z.D. Γιώργος Σεφέρης: Εξι Νύχτες στην Ακρόπολη: Η σκοτεινή πλευρά του ποιητή [online]. 2006 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://www.e-poema.eu/dokimio.php?id=194 77 Patsi, Eirini. Έξι νύχτες στην Ακρόπολη, ΓΙΩΡΓΟΣ ΣΕΦΕΡΗΣ (1900-1971) [online]. 2012 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://filologosstoparathiri.com 74

28

(Ο κ. Στράτης Θαλασσινός περιγράφει έναν άνθρωπο) a Poznámky v jednom týdnu (Σημειώσεις για μια εβδομάδα), jsou zařazeny do sbírky Cvičný sešit I. (Τετράδιο Γυμνασμάτων). V této době se Seferis také poprvé setkává s tvorbou T.S. Eliota, kterou byl ohromen, a můžeme zde sledovat změny pod jeho vlivem, jež nastaly mezi sbírkami Studna (Στέρνα) a básněmi Stratise Thalassinose.78 Osobnost Stratise Thalassinose už v těchto básních začíná být srovnávána s postavou Homérova Odyssea. 4. Další období, kdy Stratis Thalassinos figuruje v Seferisově poezii, je období během druhé světové války, rok 1941 doba okupace Řecka německými vojsky. A je to právě Palubní deník II (Ημερολόγιο καταστρώματος Β´), kde Seferis využívá postavu Stratise s ryze odysseovskými prvky a vyjadřuje své pocity v exilu. 5. V roce 1956 navštívil Seferis poprvé se svou ženou Kypr, který na něj udělal velký dojem. Zde také píše své další básně publikované ve své sbírce Palubní deník III (Ημερολόγιο καταστρώματος Γ’) a kromě toho se chystá k napsání románu s názvem Barnabáš Kalostefanos (Βαρναβάς Καλοστέφανο) později přejmenován na Stratis Thalassinos na Kypru (Ο Στράτης Θαλασσινός στην Κύπρο). V tomto díle, které zůstalo nedokončené, Seferis na základě záznamů ze svých deníků, přejmenoval Stratise Thalassinose a dal mu jméno Stavros.79

Vitti, Mario. Φθόρα και Λόγος: Εισαγωγή στην ποίηση του Γιώργου Σεφέρη. s. 50-51. Papakyriaku, Irini. Ο Στράτης (Θαλασσινός) στο έργο του Γιώργου Σεφέρη: Η αναζήτηση μιας ελληνικής ταυτότητας. 78 79

29

6. Seferis a motivy z antiky 6.1.

Motiv stesku po domově - nostos

Seferis, jak již bylo uvedeno, se narodil a vyrostl ve Smyrně. Konkrétně malé městečko poblíž Smyrny, Skala, je místem, kde jsou zakořeněny jeho nejradostnější vzpomínky na dětství. Když se tedy roku 1941 po německé invazi ocitá opět za hranicemi Řecka, oživuje své vzpomínky na toto místo a vzpomíná na něj se slovy: Σκάλα του Βουρλά ήταν για μένα ο μόνος τόπος που, και τώρα ακόμη, μπορώ να ονομάσω πατρίδα με την πιο ριζική έννοια της λέξης: ο τόπος όπου βλάστησαν τα παιδικά μου χρόνια. Η Σμύρνη ήταν το ανυπόφορο σχολειό, τα πεθαμένα βροχερά κυριακάτικα απογεύματα πίσω από το τζάμι η φυλακή. Ένας κόσμος ακατανόητος, ξένος και μισητός. Η Σκάλα ήταν ό, τι αγαπούσα.80

Během svých diplomatických cest se do Smyrny vrátil celkem třikrát, Skalu však od roku 1914 navštívil pouze jednou a to v roce 1950. Tato návštěva, ačkoliv trvala jen několik hodin, pro něj znamenala velký zážitek a Seferis ji později srovnává se sestupem Odyssea do podsvětí.81 Toto připodobnění k homérským hrdinům bylo všeobecně typické nejen pro Seferise, ale pro všechny řecké básníky, kteří reprezentovali dobu iredentismu.82 V následujících dekádách po maloasijské katastrofě v roce 1922 můžeme odkazování na tyto hrdiny vidět v mnoha dílech různých spisovatelů.83 A stejně jako v Homérově Odysseji, se i v moderní řecké poezii stává návrat domů stěžejním tématem. Ο αδύνατος νόστος (neuskutečnitelný návrat) a marné putování za ztracenou vlastí, ztracenou láskou a ztraceným životem, takto je chápán pocit, který Seferise provázel téměř po celý život v exilu a který se stal také ústředním tématem mnoha jeho básní.84 Seferis ve svém díle odkazuje velmi často na Homéra a jeho velkolepou Odysseu. Motiv Odysseovy postavy stejně jako další motivy z řecké antické literatury najdeme dodnes nejen

„Skala bylo jediné místo, které zas a znova mohu nazvat vlastí v ryzím významu tohoto slova. Místo, kde jsem vyrostl. Smyrna byla nesnesitelná škola, promarněná deštivá nedělní odpoledne za oknem byla vězením. Byl to svět, který byl nepochopitelný, cizí a nenáviděný. Skala bylo to, co jsem miloval.“ Citováno podle: Beaton, Roderick. Γιώργος Σεφέρης: Περιμένοντας τον άγγελο, Βιογραφία. s. 43. 81 Beaton, Roderick. Γιώργος Σεφέρης: Περιμένοντας τον άγγελο, Βιογραφία. s. 43-44. 82 Iredentismus je politickou ideologií, která usiluje o připojení části jiného státu s vlastní národní menšinou. Název pochází z italského terra iredenta – „země neosvobozená“ 83 Ricks, David. The Shade of Homer. 1st pbk. ed. Cambridge: Cambridge University Press, 2004, s. 119. 84 Dionysopoulos, Nikolaos. Σημειώσεις για τη Νεοελληνική Λογοτεχνία – Από τη Γενιά του 1880 στη Γενιά του 1930. 80

30

v současné řecké literatuře, ale také v literatuře Západní Evropy. Tyto motivy, ačkoliv byly po staletí modifikovány a pronikaly skrze různé kultury, zůstaly stálým dědictvím.85 Seferis má Odysseu spojenou zejména s dětstvím ve Smyrně a se zážitky, které zde prožil. V Seferisově poezii tedy najdeme mimo jiné také vzpomínky na jeho rodnou Skalu, její krajinu a postavy. Z nich vytváří sérii symbolů, které pak spojuje s helénskou tradicí. Píše o krajině, která je obklopena mořem a postavy, které ve svém díle vytváří, jsou většinou námořníci a lidé, jejichž duše náleží moři. Už samotný titul sbírky Palubní deník nás zavádí k tomu, že jeho básně jsou inspirovány těmito lidmi či loděmi a symbolizují také dlouhé cesty po moři, které nemají konce.86 Sám sebe přirovnává k těmto poutníkům, či dokonce k samotnému Odysseovi. Stratis Thalassinos pak tedy částečně odráží charakter básníka či ztělesňuje moderního Odyssea, jež je velkým symbolem pro putování. A právě motiv cesty a putování je to, na čem autor zakládá mnoho svých básní. V řecké literatuře můžeme najít mnoho příkladů, v nichž se objevuje motiv putování a s ním spojený stesk po domově, řecky nostos (νόστος). V Seferisově poezii je Odysseův nostos, který ve svém původním významu označuje cestu za poznáním,87 velkou metaforou pro změnu v životě člověka, který se nemůže vrátit na místo, které zůstalo nezměněno. Jediné, co mu zbylo, jsou vize o tom, jaké by mohlo být. Dále je možné tento pojem interpretovat také ve spojení nostos- anagnorisis (νόστος- αναγνώρισης), které chápe tento pojem jako putování k nalezení sebe samého. Slovo nostalgia (νοσταλγία) má svůj kořen v řeckém nostos (νόστος), což znamená návrat domů a algos (άλγος), které je výrazem pro utrpení. A skutečně, podstatou tohoto slova je utrpení pro neutišitelnou touhu po návratu domů. Stejně jako Odysseus byl totiž i Seferis dlouho odloučen od vlasti a svých přátel.88 V básni Návrat z ciziny (Ο γυρισμός του ξενιτεμένου), která náleží do Palubního deníku I (Ημερολόγιο καταστρώματος Ά), je tento motiv velmi zřetelně vyjádřen ve strofě: „Γυρεύω το παλιό μου σπίτι/ με τα άψηλα τα παραθύρια/ σκοτεινιασμένα απ’ τον κισσό.“89 V této básni je také cítit nádech pesimismu a bolestný podtón, který je předzvěstí jeho následující sbírky Palubní deník II (Ημερολόγιο καταστρώματος Β´). Poslední verše básně Návrat z ciziny zní: „εδώ διαβαίνουν και θερμίζουν χιλιάδες άρματα Bzinkowski, Michał. Odysseus among the Asphodels. Necromancy and conversation with the dead in the poetry of George Seferis. Živa Antika, r. 60, 2010, s. 28. 86 Dionysopoulos, Nikolaos. Σημειώσεις για τη Νεοελληνική Λογοτεχνία – Από τη Γενιά του 1880 στη Γενιά του 1930. 87 V Homérovském slovníku Františka Lepaře, je překlad slova νόστος uveden buď jako: a) odchod, výprava cesta nebo b) návrat (návrat z války, návrat do domova…) Lepař, František. Nehomérovský slovník řeckočeský. Mladá Boleslav: Karel Vačlena, 1892. s. 738. 88 Alexopoulou, Marigo. Nostos and the Impossibility of a "Return to the Same" from Homer to Seferis. New voices in Classical Receptions Studies I., r. 1, 2006, s. 1-3. 89 „Hledám svůj starý dům/vysoká okna/ stíněná břečťanem.“ Seferis, Jorgos. Ποιήματα.21η έκδοση. s. 164. 85

31

δρεπανηφόρα“.90 Symbolické datum na konci básně 1938 předznamenává událost, ke které svět schyluje, a tou je válka. Návrat domů se stává neuskutečnitelným a ničivá představa války vyvolává pocity nostalgie. Pro Seferise je hrozba druhé světové války jen dalším spadlým mostem, mezi ním a jeho domovem. Pocit dezorientace a ztráty je přítomen jak v jeho básních, tak i v jeho osobních denících. Možnost vrátit se na místo, které zůstalo nezměněno, je vlivem událostí doby vyloučena. Podle Alexopulose je právě válka to, co nejvíce ze všeho maří den návratu domů (νόστιμον ήμαρ) a ničivé důsledky války jsou pak jen přidány k neštěstím po dobu cesty domů.91 Zde Seferis využívá tento motiv k tomu, aby okomentoval politické dění, to můžeme vidět například v básni Dubnové dny r. 43 (Μέρες τ΄απρίλη ’43), kterou později v této bakalářské práci rozebírám. Ukazuje také, že nostos (νόστος) ve svém pravém významu nemůže být už nikdy naplněn.92

6.2.

Motiv komunikace s mrtvými - nekyia

David Ricks si v závěru své knihy The Shade of Homer pokládá otázku, v čem spočívá nejvýraznější vliv Homéra pro moderní řecké básníky. V případě Seferise bychom měli zdůraznit zejména jeden homérský motiv, na který se autor často soustředí a tím je nekyia (νέκυια) – motiv komunikace s mrtvými.93 Tento motiv se objevuje už v jeho rané sbírce Obrat (Στροφή), zejména v básni Druzi v Hádu (Οι σύντροφοι στον Άδη) a dále prostupuje jeho tvorbou až po sbírku Drozd (Κύχλη), v níž je užití tohoto motivu zvlášť významné. Svůj zvláštní význam má motiv komunikace s mrtvými také v mnou probírané sbírce Palubní deník II a to konkrétně v básni Stratis Thalassinos mezi agapanthy (Ο Στράτης Θαλασσινός ανάμεσα στους αγαπάνθους). V básni Druzi v Hádu (Οι σύντροφοι στον Άδη) sbírky Obrat (Στροφή) Seferis jen jedinkrát naráží na motiv nekyie v jeho pravém významu. Téma básně se soustřeďuje na Odysseovy druhy, jež přišli o život během cest po moři. Druzi nyní v Hádu rozjímají nad svým hloupým a marným chováním na ostrově boha Hélia, kde kvůli své nenasytnosti snědli jeho krávy. Seferis v této básni přímo odkazuje na Homéra zpěvem o ostrově boha Hélia, kterou převzal z Homérovy Odysseji. Dále zde stejně jako v Odysseji najdeme motiv sestupu do podsvětí a moment, kdy Odysseus promlouvá k mrtvým. Smyslem této básně bylo pravděpodobně „teď tu projíždí a kosí tisíce vozů, vše kolem nás.“ Seferis, Jorgos. Ποιήματα.21η έκδοση. s. 165. Alexopoulou, Marigo. Nostos and the Impossibility of a "Return to the Same" from Homer to Seferis. s. 3. 92 Tamtéž s. 5. 93 Ricks, David. The shade of Homer: a study in modern Greek poetry. s. 173. 90 91

32

vyjádření pocitu zklamání z maloasijské katastrofy a hořkosti, kterou s sebou přinesla. Seferis zde také komentuje nenasytnost lidí v dnešním světě, v němž ztratili měřítko a překračují hranice bez jakéhokoliv respektu. Život v podsvětí zde může být tedy chápán jako určitý druh trestu.94 Naprosto stěžejní pro pochopení tohoto motivu, je poslední báseň sbírky Mytická historie (Μυθιστόρημα), v níž protagonista básně, stejně jako Odysseus sám, sestoupí do podsvětí a obětuje zde ovce. Díky této oběti pak bude moci komunikovat s mrtvými, kteří mu poradí, jak se dostat domů. V této básni autor promlouvá k budoucím generacím a doufá, že ty budou schopny se poučit z neštěstí, která zasáhla generaci autorovu. Doufá, že budou moci žít ve světě, kde nehrozí válka a najdou v něm mír, který Seferisově generaci byl odepřen.95 V básni Stratis Thalassinos mezi agapanthy (Ο Στράτης Θαλασσινός ανάμεσα στους αγαπάνθους) je téma komunikace s mrtvými konfrontováno s autorovým osobním životem, kdy v době napsání této básně pobýval jako diplomat v Jižní Africe. Báseň je napsána v roce 1942 v Transvaalu, v době plné beznaděje a zoufalství, v níž je komunikace s mrtvými ztížena nejen důsledkem putování samotného, ale také důsledkem cizí vegetace, s níž se zde setkává.96 Báseň začíná narážkou na Homéra: Δεν έχει ασφοδίλια, μενεξέδες, μήτε υάκινθους πως να μηλήσεις με τούς πεθαμένους Nejsou tu asfodely, fialky ani hyacinty, abys mohl mluvit s mrtvými

Vypravěč se zde ocitá v cizím prostředí, kde nenachází to, na co je zvyklý. Postrádá zde asfodely, květiny, které rostou na louce v podsvětí a má před sebou jen africké lilie zvané agapanthy.97 Vypravěč kvůli této skutečnosti nemůže mluvit s mrtvými a zeptat se je na radu, ohledně své cesty domů, protože ti, jak se dozvídáme ve verši pod tím, znají jen řeč květin. Nemůžou tedy mluvit a proto: ταξηδεύουν και σωπαίνουν, υπομένουν και σωπαίνουν παρά δήμον ονείρων, παρά δήμον ονείρων jdou a mlčí, čekají a mlčí podél „krajiny snů“, podél „krajiny snů“

Bzinkowski, Michał. Odysseus among the Asphodels. Necromancy and conversation with the dead in the poetry of George Seferis. s. 29-30. 95 Capri - Karka, C. War in the poetry of George Seferis: a poem-by-poem analysis. s. 64-65. 96 Ricks, David. The shade of Homer: a study in modern Greek poetry. s. 173. 97 V řecké mytologii jsou asfodely květiny, které rostou na louce v podsvětí. Na této louce se pak nachází většina mrtvých duší. 94

33

Seferis zde přímo cituje Homéra a používá verš παρά δήμον ονείρων (podél krajiny snů), z jedenáctého zpěvu Odysseji. Seferis své pocity beznaděje vyjadřuje ještě hlouběji ve třetí strofě, v níž píše: Είναι βαρύ και δύσκολο, δε μου φτάνουν οι ζωντανοί, πρώτα γιατί δεν μιλούν, και ύστερα γιατί πρέπει να ρωτήσω τους νεκρούς για να μπορέσω να προχωρήσω παρακάτω Je to tak nesnadné, tak těžké – živí mi nestačí, především nemluví – a pak, musím se ptát mrtvých, zda mohu sestupovat dál do hlubin

Stejně jako v básni Druzi v Hádu i zde Seferis obrací pozornost k Odysseovým druhům a jejich životě v podsvětí, a jak už ze samotné básně vyplývá, vypravěč zde figuruje jako Odysseus sám.98 Postava Stratise jak již bylo uvedeno, bývá často nahrazována právě Odyssem, kterým se Seferis sám cítí být. Poslední strofa básně je rozuzlením toho, co vypravěč vlastně od mrtvých očekává. Je odpovědí na otázku, jaký druh pomoci potřebuje. Seferis v této strofě také spojuje lásku a dlouhou cestu v jedno, když píše: 99 Το πρώτο πράγμα που έκανε ο θεός είναι η αγάπη έπειτα έρχεται το αίμα κι η δίψα για το αίμα που την κεντρίζει το σπέρμα του κορμιού καθώς τ΄αλάτι Το πρώτο πράγμα που έκανε ο θεός είναι το μακρινό ταξίδι Nejdříve Bůh stvořil lásku pak přichází krev a žízeň po krvi, kterou v sobě nese sémě těla jako sůl Nejdříve Bůh stvořil dlouhou cestu

Capri- Karka zde navrhuje, že to, co Seferis mohl zamýšlet tímto veršem je, že stejně jako láska může být i dychtivost po krvi ve svém metaforickém významu součástí lidské přirozenosti. Jedná se o dichotomii lidských potřeb, kdy nekontrolovatelná smyslnost nebo frustrace z nenaplněné lásky může vést až k divokosti či prolití krve. Jak dále uvádí, tento jev

Bzinkowski, Michał. Odysseus among the Asphodels. Necromancy and conversation with the dead in the poetry of George Seferis. s. 40-41. 99 Tamtéž s. 41. 98

34

můžeme najít i v Illiadě, kde se Achillův smutek nad zemřelým Patroklem naráz promění v krvelačnou mstu.100 V dalším verši se projevuje Seferisův pesimismus: εκείνο το πάλιο σπίτι περιμένει μ΄ένα γαλάζιο καπνό μ΄ένα σκυλί γερασμένο περιμένοντας για να ξεψυχήσει το γυρισμό a dům tam čeká s modravým kouřem a zestárlým psem čekajícím na návrat, aby mohl zemřít

I v této pasáží Seferis přímo odkazuje na Homéra, a to na sedmnáctý zpěv Odysseji, v níž je Odysseus po příjezdu na jeho rodnou Ithaku přivítán psem Argem, který náhle po tomto shledání umírá. V následující pasáži nacházíme klíčová slova k pochopení hlavní myšlenky básně: Μα πρέπει να μ΄αρμηνέψουν οι πεθαμένοι είναι οι αγάπανθοι που τους κρατούν αμίλητους Mrtví mne musí vést, ale agapanthy jim brání promluvit

Mrtví jej musí vést proto, aby se mohl dostat domů. Znovu se zde setkáváme také s Odysseovými druhy nacházejícími se v tomto okamžiku v paláci Kirké, která je proměnila v prasata. Hlavní protagonista se tedy nachází ve stísněné pozici, v níž jsou jeho snahy na návrat mařeny právě jeho druhy, kteří jej nutí setrvat na jednom místě. Tuto větu můžeme chápat jako paralelu pro okolí, v němž se autor právě nachází. Odysseovy druhy Seferis připodobňuje ke spoluobčanům v exilu, kteří jsou stejně jako oni marniví a hloupí.101 Κι οι σύντροφοι μένουν στα παλάτια της Κίρκης ακριβέ μου Ελπήνωρ! Ηλίθιε, φτωχέ μου Ελπήνωρ! Ή δεν τους βλέπεις; A druzi čekají v paláci Kirké, Můj drahý Elpénore! Pošetilý Elpénore! Copak je nevidíš?

Obrací svůj hlas k jednomu z nich. Elpénorovi, nejmladšímu z druhů, který se opil a upadl do hlubokého spánku na střeše Kirčina paláce. Ráno po probuzení spadl a zlomil si vaz. Když pak v jedenáctém zpěvu Odysseus sestoupí do podsvětí a setká se zde s Elpénorem, je jím

100

Capri - Karka, C. War in the poetry of George Seferis: a poem-by-poem analysis. s. 14. Bzinkowski, Michał. Odysseus among the Asphodels. Necromancy and conversation with the dead in the poetry of George Seferis. Živa Antika. r. 60. 2010. s. 42. 101

35

žádán, aby spolu s jeho veslem spálil jeho tělo na pobřeží. Přítomnost Elpénora v této básni může podle Rickse souviset také s tím, že Seferis v roce 1939 přeložil rozsáhlou báseň Cantos Ezry Pounda, v níž se tato postava objevuje.102 V závěru básně Seferis používá verš ze Solomosova díla Καταστροφή των Ψαρών (Zničení ostrova Psara): --<<Βοηθήστε μας! >> -Στων Ψαρών την ολόμαυρη ράχη -„Pomozte nám!“Na temném hřbetu Psary!

Solomosovo dílo Zničení ostrova Psara je reakcí na Řecké osvobozenecké boje v letech 1821-1829, během nichž byly tisíce obyvatel ostrava Psara zmasakrovány. Seferis v těchto čtyřech posledních verších dává do kontrastu dva velmi odlišné druhy smrti: Elpénorovu pošetilou smrt s hrdinskou smrtí bojovníků řecké osvobozenecké války, kteří místo toho, aby se nechali zajmout, raději zabili sami sebe. Metaforicky bychom to mohli chápat také jako Seferisovu touhu po míru a osvobození. Do svobodného Řecka se však už vrátit nemůže.103 Autor v této básni využívá své typické prvky: krev, dlouhá cesta, domov či postavu Elpenóra. Poslední verš může na čtenáře působit nepatřičně a nesouvisle. Vitti tuto techniku, kterou zde autor užil, označuje jako zvukovou koláž (ηχητικός collage) a je přesvědčen, že tímto veršem autor rámcově ohraničuje svou hlavní myšlenku. Nacházíme zde opět neodmyslitelné spojení s autorovou generací a s konceptem ελληνικότητα (greekness), v němž autoři hledají své kořeny nejen v antice, ale obdivují také autory jako je Dionysios Solomos či Andreas Kalvos. Seferis zde navazuje také na T. S. Eliota, který rovněž ve svém díle užíval tento motiv, aby naznačil interakci mezi přítomností a minulostí.104 Motiv nekromancie Seferis ve své poezii používá ve chvílích, kdy se hlavní hrdinové jeho básní nacházejí v bezútěšných životních situacích, v nichž nemají kolem sebe nikoho, kdo by jim pomohl. Konverzace s mrtvými se zdá být jediným východiskem. Chtějí komunikovat s tradicí a se svými předky a doufají, že odpovědi na všechny otázky naleznou právě u nich. Hrdinové jsou často zoufalí a potřebují se dostat do kontaktu se smrtí, aby nabrali sílu a překonali překážky, které jim stojí v cestě. A teprve tehdy mohli pokračovat dál. Seferisova tendence odkazovat na Homéra či na antický mýtus není v jeho poezii vždy jednoznačná a mnohdy se jedná spíše o náznaky. To vidíme například ve výše rozebírané básni.

Ricks, David. The shade of Homer: a study in modern Greek poetry. s. 173 – 180. FIELD, Roger. The Agapanthi, Asphodels of the Negroes…’: Life-Writing, Landscape and Race in the South African Diaries and Poetry of George Seferis. English Studies in Africa 104 Vitti, Mario. Φθόρα και Λόγος: Εισαγωγή στην ποίηση του Γιώργου Σεφέρη. s. 166. 102 103

36

Užití mýtů tímto způsobem je součástí jeho literární techniky a tedy mytické metody. Na Homéra je odkazováno často nenápadně a neočekávaně, ale jeho stín dopadá na mnoho moderních řeckých básníků. A je to jednota řeckého jazyka, která těmto básníkům umožňuje prezentovat Homérovu poezii svou zvláštní jedinečnou formou, s mnoha obměnami, stejně jako to dělá právě Seferis.105

105

Ricks, David. The shade of Homer: a study in modern Greek poetry. s. 179.

37

7. Palubní deník II Sbírka Palubní deník II (Ημερολόγιο καταστρώματος Β´) je druhá ze série Seferisových tří sbírek, jež pojmenoval Ημερολόγιο καταστρώματος. Názvem těchto sbírek se nechal inspirovat francouzským autorem Paulem Valérym a jeho dílem Výňatky z Palubního deníku Pana Testa (Extraits du Log-Book de Monsieur Teste, 1896), jehož část přeložil do řečtiny v roce 1926.106 Tyto sbírky symbolizují autorovo putovaní po světě, smutek z exilu a neschopnost přizpůsobit se stávajícím podmínkám, které ve světě panují. Společným motivem těchto sbírek je také válka, která určuje jejich charakter a vnáší do nich hořkost a zklamání. V Palubním deníku II (Ημερολόγιο καταστρώματος Β´) Seferis prožívá válku naplno a všechny tyto pocity jsou zde zintenzivněny. Autor sám je nyní v postavení pozorovatele, kdy sleduje události své vlasti zvenčí a bezmocně přihlíží válce, která zachvátila celý svět. V tomto díle se výrazně projevuje jeho soucit s lidmi, s nimiž se dle jeho slov ocitá na jedné palubě. Paluba (κατάστρομα) má pro něj tedy svůj specifický význam, o kterém píše: Ο θάλαμος είναι ένα «domaine» δικό σου, όπως λες, το κατάστρωμα δεν είναι δικό μου, είναι μια κινούμενη πλατεία, όπου πέρασα κι εγώ αλλά και πολύς κόσμος και ο αγέρας, και η βροχή, και τ’ ανθρώπινα σώματα, και εκείνος «ο άνθρωπος που πηγαίνει κλαίγοντας», που ήθελες καλά και σώνει ένα βράδι να είναι εγώ, ενώ δεν είναι καθόλου εγώ αλλά μια εικόνα, κάμποσο «grotesque», πολλών ανθρώπων που έτυχε να συναπαντήσω στο κατάστρωμά μου.107 Rovněž se zde projevuje Seferisův vztah k moři a ke všemu, co je s ním spojené. To můžeme zřetelně vidět v prologu k této sbírce, kde přirovnává verše svých básní k tomu, co si námořníci tetují na ruce. Námořníka či moderního Odyssea zde ztělesňuje také Stratis Thalassinos, který mu opět dělá společnost ve chvílích, kdy nezapadá do světa, který jej obklopuje. Na druhou stranu si však uvědomuje, že má po boku osobu, s níž může tyto starosti sdílet a která musí rovněž snášet svá vlastní utrpení. Touto osobou je jeho žena Maro, jíž je celá tato sbírka věnována. Maro pro něj představuje poslední zbytek vyrovnanosti a vřelosti, který postrádá a hledá u ní své útočiště. Báseň Postscriptum (Υστερόγραφο) se týká Maro a ostatních nevinných lidí, kteří se kvůli válce mnohého museli vzdát. Autor zde píše o dětech a má na mysli zřejmě děti své ženy. Uvědomuje si také, jakou oběť ona sama musela učinit.108

Beaton, Roderick. Γιώργος Σεφέρης: Περιμένοντας τον άγγελο, Βιογραφία. s. 277. „Kajuta je tvou «domaine», jak říkáš, paluba není má, je to náměstí plné pohybu, kudy jsem prošel já, ale i mnoho lidí a vítr, déšť, lidská těla i tamten „člověk, který kráčí s pláčem“, který se jednoho večera měl stát mnou, ale ani trochu se nestal mnou, je to jen obraz, tak trochu groteskní, obraz mnoha lidí, které se mi poštěstilo potkat na mé palubě.“ Seferis, Jorgos. ∆οκιµές, ∆εύτερος τόµος (1948-1971). 3d ed. Athina: Ikaros, 1974. s. 355. 108 Vitti, Mario. Φθόρα και Λόγος: Εισαγωγή στην ποίηση του Γιώργου Σεφέρη. s. 159. 106 107

38

Básně náležící do této sbírky můžeme rozdělit podle způsobu, jakým se autor vypořádává s tématem války. Můžeme je tedy rozdělit do následujících dvou skupin. Básně, v nichž se Seferis zamýšlí nad lidským charakterem a osudem, jsou ty, které spíš než aby se vztahovaly k určitým politickým událostem, popisují vliv války na lidskou psychiku. K těmto básním můžeme zařadit: Postscriptum (Υστερόγραφο), Tvář Sudičky (Η μορφή της Μοίρας), Kaligram (Καλλιγράφημα), Stařec na břehu řeky ( Ένας γέροντας στην ακροποταμιά), Stratis Thalassinos u Mrtvého moře (Ο Στράτης Θαλασσινός στην Νεκρή Θάλασσα), Cikády (Τριζόνια), Stratis Thalassinos mezi agapanthy (Ο Στράτης Θαλασσινός ανάμεσα στους αγαπάνθους) či Poslední zastávka (Τελευταίος σταθμός). Dále zde najdeme básně, které se přímo vztahují k určitým událostem či osobnostem a reflektují atmosféru doby, o které je proto pro čtenáře, nutné mít povědomí. Tyto básně již byly uvedeny výše při analýze politického kontextu a jsou to: Červnové dny r. ´41 (Μέρες του Ιουνίου ’41), Kerk Str. Oost, Pretoria, Transval, Dubnové dny r. ´43 (Μέρες τ’Απρίλη ’43), Zde mezi kostmi (Ανάμεσα στα κόκαλα εδώ) či Herci, S. V. (Θεατρίνοι, Μ.Α.).109

7.1.

Červnové dny r. ´41

První báseň této sbírky nese název Červnové dny r. ´41 (Μέρες του Ιουνίου ’41). Báseň můžeme vnímat jako určitou poctu alexandrijskému básníkovi Konstantinovi Kavafisovi, o čemž vypovídá i samotný název. Seferis má s Kavafisem společné nejen názvy svých básní či osobních deníků, které rovněž nesou název Dny (Μέρες), ale také tematiku vystihující atmosféru doby. První otisk této básně zaslal Seferis Timosovi Malanosovi, kde je spojitost s Kavafisem zřetelná z epigrafu, který obsahoval. Seferis v něm citoval první verš Kavafisovy básně Υπέρ της Αχαϊκής Συμπολιτείας πολεμήσαντες, který zní: Aνδρείοι σεις που πολεμήσατε και πέσατ’ ευκλεώς.110 V této básni můžeme vidět také autorův smysl pro detail a snahu o logickou souvislost. V první strofě básník pozvedá svůj zrak k nebi: Βγήκε το νέο φεγγάρι στην Αλεξάνδρεια Κρατώντας το παλιό στην αγκαλιά του Κι εμείς πηγαίνοντας κατά την Πόρτα του Ήλιου Μες το σκοτάδι της καρδιάς τρείς φίλοι Nový měsíc vyšel nad Alexandrií A držel starý v náručí, My šli kolem směrem k Sluneční bráně V temnotě srdce – tři přátelé.

109 110

Capri - Karka, C. War in the poetry of George Seferis: a poem-by-poem analysis. s. 105. Tamtéž s. 112- 115.

39

První verš básně Poslední zastávka zní: „Λίγες οι νύχτες με το φεγγάρι που μ ΄άρεσε.“111 Vidíme zde, že se autor snažil chronologicky navázat poslední báseň sbírky na první. Autor tak těmito slovy zároveň začíná a uzavírá jednu kapitolu svého života.112 Nový měsíc zde symbolizuje nový exil, v němž se autor právě nachází. Exil, který Seferis zažil po roce 1914, je v mnohém stejný, přesto zde najdeme odlišnost.113 Podle mého názoru, totiž exil po roce 1914 představuje naději na to, že už podobná tragická událost nenastane. Nový exil pak ztělesňuje frustraci z nenaplněných přání a vizí, k nimž se přidávají také intriky a korupce. O krátkozrakosti, korupci a špinavé politice píše také Kavafis ve své básni Υπέρ της Αχαϊκής Συμπολιτείας πολεμήσαντες, když zmiňuje dva generály Diaiose a Kritolaose. Seferis přiznává, že až nyní je schopen pochopit poslední verš této Kavafisovy básně, který zní: Εγράφη εν Aλεξανδρεία υπό Aχαιού·έβδομον έτος Πτολεμαίου, Λαθύρου. Kavafis zde srovnává rok 1922 s rokem 146 př. Kr., přičemž oba tyto roky pro něj představují rozvrat národa. Seferis zde nachází velkou paralelu pro současný stav, neboť Řecko se opět nachází ve stejném nebezpečí. Seferis fascinován těmito verši, o nich diskutuje se svými dvěma přáteli, kteří jsou zmíněni v posledním verši strofy. Tito tři přátelé jsou, jak jsem již uvedla, Nanos Panajotopulos, Timos Malanos a autor sám. Od Malanose se poté dozvídáme o Seferisově snaze rozuzlit verše Kavafisovy básně.114 Ve druhé sloce autor komentuje marnost bojů a válek: Ποιός θέλει να λουστεί στα νερά του Πρωτέα; Τη μεταμόρφωση τη γυρέψαμε στα νιάτα μας Με ποθούς που έπεζαν σαν μεγάλα ψάρια Σε πέλαγα που φύραναν ξαφνικά Πιστεύαμε στην παντοδυναμία του κορμιού Και τώρα βγήκε το νέο φεγγάρι αγκαλιασμένο Με το παλιό Kdo by se teď chtěl vykoupat ve vodách Próteových? Proměnu- tu jsme hledali v létech mládí Plni tužeb, které si hrály jak velké ryby V mořích, jež se náhle ztrácela Věřili jsme ve všemohoucnost těla. A teď vyšel nový měsíc se starým v objetí.

„Málo je měsíčních nocí, které jsem měl rád.“ Vitti, Mario. Φθόρα και Λόγος: Εισαγωγή στην ποίηση του Γιώργου Σεφέρη. s. 158-159. 113 Capri - Karka, C. War in the poetry of George Seferis: a poem-by-poem analysis. s. 115. 114 Tamtéž s. 113. 111 112

40

Próteus, zde ztělesňuje motiv tělesné proměny, která odkazuje na autorovo mládí a ve všeobecné rovině na osud národa. Autor zde lituje toho, že v mládí snil o této proměně, o „všemohoucnosti těla“ a snaží se zapomenout na to, co prožil.115 Podle mého názoru si nyní autor začíná uvědomovat, jak člověk postupem času tíhne ke stálosti a skromnému životu, který přesahuje všechny velké tužby. Z všeobecného hlediska zde tuto pasáž můžeme chápat ve smyslu pošetilosti Velké myšlenky, jejíž propagátoři usilovali o expanzi území a návratu těch teritorií, která jim v minulosti patřila. Velká myšlenka však s sebou přinesla jen válku a smutek národa, který kvůli těmto velkým vizím o mnohé přišel. Poslední verš zde zřejmě symbolizuje to, že válka, ta včerejší i dnešní, jde vždy ruku v ruce s neštěstím.116 V dalších verších se dozvídáme o bojích na Krétě: ...με τ΄όμορφο νησί ματώνοντας λαβωμένο. το ήρεμο νησί το δύνατο νησί, το άθωο. Και τα κορμιά σαν τσακισμένα κλαδιά Και σαν ξεριζωμένες ρίζες. Krásný ostrov krvácí Raněný v krvi, tichý ostrov, mocný ostrov, bez viny. Naše těla jsou jako zlomené větve, jako kořeny, ze země vyrvané.

Seferis zde soucítí s obyvateli ostrova, na němž se nyní bojuje a kteří musí snášet marnivost lidského chování. Je zaplaven smutkem z těchto událostí, o nichž se denně dočítá z novin.117 V poslední strofě básně, se autor zmiňuje o Alexandrově hrobě: Η δίψα μας Ένιππος φύλακας μαρμαρωμένος στην σκοτεινή πόρτα του Ήλιου δεν ξέρει να ζητήσει τίποτε: φυλάγεται ξενιτεμένη εδώ τριγύρω κοντά στον τάφο του Μεγάλου Αλέξαντρου Naše žíznivá touha mramorový jezdec u temné Sluneční brány neví, co chtít: stojí tu jen na stráži vyhnán sem do krajů u hrobu Alexandrova

Capri-Karka, C. Love and the Symbolic Journey in Seferis´s Mythistorema. Journal of the Hellenic Diaspora. r. 3, 1981, s. 59-60. 116 Capri - Karka, C. War in the poetry of George Seferis: a poem-by-poem analysis. s. 116. 117 Beaton, Roderick. Γιώργος Σεφέρης: Περιμένοντας τον άγγελο, Βιογραφία. s. 304. 115

41

Podle Capri-Karka, zde můžeme žíznivou touhu chápat jako hybris, která jakmile jednou propukne, může vyvolat nebezpečné následky.118 Následkem toho jsou tedy mnozí vyhnáni sem do krajů, čímž má Seferis zřejmě na mysli exil. Světlým bodem je zde Alexandrův hrob, který pro něj představuje připomínku toho, že i zde v exilu, má možnost vrátit se ke svým kořenům.119

7.2.

Stratis Thalassinos u Mrtvého moře

Tuto báseň napsal Seferis v červenci 1942 v Jeruzalémě. Zde byl spolu s Maro a dalšími utečenci převezen, poté co se Rommel chystal zaútočit na Egypt. Jeruzalém udělal na Seferise opět velký dojem, procházel se ulicemi a byl fascinován jeho památkami a chrámy. Stejně jako v básni Stratis Thalassinos mezi agapanthy (Ο Στράτης Θαλασσινός ανάμεσα στους αγαπάνθους) můžeme i zde objevit motiv nekyia – komunikace s mrtvými. Autor zde opět vyjadřuje potřebu komunikovat, nenachází však kolem sebe nikoho, kdo by tuto potřebu naplnil. V této básni najdeme také odkaz na osud malé skupiny Židů, jejichž loď se během cesty do Palestiny potopila u Černého moře. Touto událostí se Seferis podrobně zabýval ve svém deníku, stejně jako přísnou britskou politikou, která v té době umožňovala návrat jen omezenému počtu Židů zpět do Palestiny.120 Podstatou celé této básně je vyjádření pocitu dezorientace, zmatku a morálního úpadku. Autor v této básni vyjadřuje psychologickou smrt lidí, které válka naprosto psychicky vyčerpala, přesto za ni sdílí zodpovědnost. Svým sobectvím a touhou po moci totiž válku způsobili a proto, už v ní nefigurují jen jako pouhé nevinné oběti. Dle Seferise totiž mnohdy ta samá osoba může plnit úlohu viníka i oběti zároveň. Těmito zkorumpovanými, sobeckými lidmi má autor na mysli zejména politiky, s nimiž se v Jižní Africe či na Středním východě dostává neustále do kontaktu. Významnou úlohu zde hraje také obraz „dna Mrtvého moře“, které slouží jako odkaz na biblickou legendu o hříšných městech Sodomě a Gomoře. Tato města, byla podle Bible zničena ohněm a sírou, pro hříšné chování jejích obyvatel. Ti jsou tedy stejně jako lidé, kterými je Seferis obklopen, zodpovědní za zkázu svého města a nyní zde, pod hladinou moře, musí trpět. Báseň začíná veršem: Ιερουσαλήμ, ακυβέρνητη πολιτεία, Ιερουσαλήμ πολιτεία της προσφυγιάς Jeruzaléme, město bez vlády, Jeruzaléme, město utečenců

Capri-Karka, C. Love and the Symbolic Journey in Seferis´s Mythistorema. Journal of the Hellenic Diaspora. s. 60. 119 Capri - Karka, C. War in the poetry of George Seferis: a poem-by-poem analysis. s. 116. 120 Beaton, Roderick. Γιώργος Σεφέρης: Περιμένοντας τον άγγελο, Βιογραφία. s. 325 – 326. 118

42

Tento verš Seferis přejal z Eliotova díla Pustá země (The Waste land) a vyjadřuje jím chaos, nepořádek a bezvládí, který panuje mezi utečenci. Ústřední postavou je zde opět Stratis Thalassinos, který nás zavádí do tohoto města bez vlády a srovnává Mrtvé moře s mořem Egejským. Opět zde ukazuje také to, že nenachází to, na co je zvyklý a cítí se být izolován od společnosti.121 Ve druhé strofě komentuje situaci mezi utečenci: Άγνωστες γλώσσες της Βαβέλ, χωρίς συγγένεια με τη γραμματική το συναξάρι μήτε το ψαλτήρι που σ’εμαθαν να συλλαβίζεις το φθινόπωρο σαν έδεναν τις ψαροπούλες στα μουράγια άγνωστες γλώσσες κολλημένες. Neznámé jazyky Babylónu, Jež nemají žádný vztah ke gramatice ani k životu svatých či k žaltáři jejž učili tě slabikovat na podzim když uvázali rybářské bárky k molům, neznámé jazyky přilepené jako vyhaslé oharky k zesláblým rtům.

Těmito neznámými jazyky má autor zřejmě na mysli utečence, mezi nimiž panuje zmatek a chaos. Každý z nich pochází z různých koutů světa, a proto musí překonávat mimo jiné také jazykovou bariéru. Posledním veršem této strofy chce autor zřejmě říct, že lidé, s nimiž zde pobývá, jsou zkažení lží a intrikami a nemají tedy žádnou úctu k tradičním hodnotám. Autorova nemožnost komunikovat s řeckými vyhnanci je důsledkem toho, že mnoho z nich je zahleděno jen samo do sebe a sledují pouze své vlastní zájmy, bez schopnosti naslouchat ostatním.122 Objevuje se zde také strofa, v níž Seferis komentuje skutečnou událost: Στον ποταμό Γιορδάνη Τρεις καλογέροι φέραν Και δέσανε στην όχτη Κόκκινο τρεχαντήρι. K řece Jordánu Tři mniši přivezli A k břehu přivázali Rudý člunek.

121 122

Beaton, Roderick. Γιώργος Σεφέρης: Περιμένοντας τον άγγελο, Βιογραφία. s. 325 – 326. Capri - Karka, C. War in the poetry of George Seferis: a poem-by-poem analysis. s. 132 -133.

43

Seferis v ní zmiňuje tři mnichy, kteří skutečně připluli ze Soluně do Palestiny po třech měsících dlouhé a únavné cesty. V další pasáži píše: Πεινάσανε τρεις μήνες Διψάσανε τρεις μήνες, Ξαγρύπνησαν τρεις μήνες… Tři měsíce hladověli Tři měsíce žíznili Tři měsíce nespali…

Seferis tento čin mnichů považuje za projev svobody a dává jej do kontrastu s jednáním vlády. Ta přiletěla z Egypta do Jeruzaléma s původním záměrem pomoct Řecku k osvobození, ale skončila u intrik a špinavé politiky. V další části Seferis velmi podrobně popisuje Mrtvé moře. To, jak na něj Mrtvé moře působí, zachycuje také ve svém osobním deníku, kde jej popisuje negativně, často s ekvivalenty vyjadřujícími nelibost. Pro tuto báseň je také charakteristický nápis: THIS IS THE PLACE GENTLEMEN, který se v básni několikrát opakuje. Zde se opět pojí osobní zkušenost autora, který vídal tento nápis často během návštěv biblických míst. Z anglického názvu psaného latinkou můžeme cítit také nádech ironie, která vyjadřuje neomezenou moc Britů nad Řeckem. Seferis zde čerpá znovu také z Eliotova díla Pustá země, kde se objevuje podobná fráze, která zní: „Hurry up, please, it’s time.“123 Poslední dvě strofy této básně jsou opět značně ironické a autor nás v nich zavádí zpět na dno Mrtvého moře: Στην Νεκρή Θάλασσα όχτρους και φίλους παιδιά, γυναίκα και συγγενείς, άει να τους βρεις. V mrtvém moři nepřátele i přátele děti a ženu i příbuzné jdi hledat// Είναι στα Γόμορρα κάτω στόν πάτο πολύ ευτυχείς που δεν προσμένουν καμιά γραφή Jsou v Gomoře pod zemí

123

Beaton, Roderick. Γιώργος Σεφέρης: Περιμένοντας τον άγγελο, Βιογραφία. s. 326 – 327.

44

velmi šťastní a nečekají žádnou zprávu GENTLEMEN, Συνεχίζουμε την περιοδεία μας πολλές οργιές κάτω απ’την επιφάνεια του Αιγαίου. Gentleman, pokračujeme v naší obchůzce mnoho sáhů pod hladinou Egejského moře.

Ironii a sarkasmus zde můžeme cítit z posledního verše strofy, kde Seferis vyzývá, aby člověk šel v Mrtvém moři hledat přátelé, rodinu a další. To však není možné, protože v Mrtvém moři skutečně není nikdo, s kým by mohl komunikovat. Je odsouzen k tomu, aby zde sám trpěl za své hříchy. V tomhle prostředí člověk přichází o veškerou svou lidskost a pocity a stává se z něj necitlivá mrtvá duše. Stejně jako lidé vyčerpaní válkou, která z nich udělala nečestné a ubohé bytosti jsou nyní v Gomoře, pod zemí, „velmi šťastní“. Tento ironický ekvivalent, zřejmě implikuje to, že jsou šťastni za to, že je už nikdo nevinní za jejich hříchy.124 Poslední verš působí jako slova, vyřčená průvodcem, který popisuje příjemnou a líbivou prohlídku krajiny. V hloubi jsou však zastřená sarkasmem nad morální degradací, o níž tato báseň vypovídá.

7.3.

Dubnové dny r. ´43

Dubnové dny r´43 (Μέρες τ’Απρίλη ’43) je jedna ze tří satirických básní, které najdeme v této sbírce. Dalšími dvěma satirickými básněmi jsou Kerk Str. Oost, Pretoria, Trasnvaal a Herci, S. V. (θεατρίνοι, Μ.Α.). Tato báseň se vztahuje ke konkrétním politickým událostem, které se udály na přelomu února a března na Středním východě. Jak jsem již uváděla v kapitole o politickém kontextu, došlo zde k bojům mezi ozbrojenými složkami odboje, jejichž základny se nacházely v Egyptě a v Palestině. Poté co se boje dále vyhrocovaly, musely zasáhnout britské jednotky, aby situaci stabilizovaly. Seferis v reakci na tento akt britských vojsk pronesl ve svém deníku ironickou poznámku: „The situation is well in hand.“125 Následkem těchto událostí odstoupil z funkce jeho přítel Kanellopulos a z Londýna se vrátila řecká exilová vláda, aby sledovala vývoj událostí a mohla do něj případně zasáhnout. Seferis se tak opět musel setkávat s premiérem Emmanuilem Tsuderosem, kterým tolik opovrhoval. V době, kdy se odehrály tyty nepokoje, působil Seferis ve funkci ústředního ředitele tisku pro řeckou exilovou vládu. Celou touto básní tedy prostupují projevy nesouhlasu a rozpaků, které pociťoval Seferis vůči 124 125

Capri - Karka, C. War in the poetry of George Seferis: a poem-by-poem analysis. s. 135 – 136. Citováno podle: Beaton, Roderick. Γιώργος Σεφέρης: Περιμένοντας τον άγγελο, Βιογραφία. s. 331.

45

politikům a jejich politickým šarádám. Hlavní postavou této básně je zcela jistě sám autor, který se opět cítí být vzdálen světu, který jej obklopuje. Nerozumí mu a ve svém deníku často vyjadřuje pocity bezmoci nad politickým taktizováním a ubohostí. Z básně můžeme vyčíst také pocity nostalgie, které se stávají tíživými a čím dál více se prohlubují.126 První strofa básně zní: Τρουμπέτες, τράμ, βορβορυγμοί, τρίξιμο φρένων χλωροφορμίζουν το μυαλό του όπως μετράς όσο βαστάς κι έπειτα χάνεσαι στη νάρκη και στο έλεος του χειρούργου. Houkačky, tramvaje, rozjezd aut a skřípění brzd otupují jeho mozek, jako když člověk počítá, pokud to jde, než se rozplyne v otupění chirurga.

V prvních dvou verších vidíme, jak všude kolem panuje zmatek po nepokojích, které propukly. V další strofě popisuje politické nástrahy, které jsou zde přirovnány k pohozeným slupkám od melounů. Škodolibí politici, pak čekají, kdo se na tyto nástrahy chytne. Στους δρόμους περπατά με προσοχή, να μη γλιστρήσει στις πεπονόφλουδες που ρίχνουν αδιαδόρετοι αραπάδες ή πρόσφυγες πολιτικάντηδες και το σινάφι, παραμονεύοντας: Θα τηνε πατήσει; - δε θα την πατήσει; Opatrně chodí ulicemi, aby neuklouzl na slupkách melounů, jež pohazují lhostejní Arabové či političtí uprchlíci a jejich kliky číhají: uklouzne na ní – neuklouzne na ní?

V další strofě dává Seferis do kontrastu svou rodnou vlast s Káhirou a opět zde vidíme, jak hluboce mu schází domov. Poslední verš této strofy zřejmě ztělesňuje samotné Řecko a je v rozporu s posledním veršem básně, kterým charakterizuje Káhiru: „σκουπίδια, καβαλίνα, μπόχα και καταλαλιά.“ 127 Seferisovi zřejmě nechybí jen prostí lidé jeho země, kteří neprahnou po moci jako ti, s nimiž je v kontaktu v exilu. Schází mu zjevně také krajina, moře a místa, na nichž se cítil dobře.128

Capri - Karka, C. War in the poetry of George Seferis: a poem-by-poem analysis. s. 136 – 137. „odpadky, trus, zápach a pomluvu.“ 128 Capri - Karka, C. War in the poetry of George Seferis: a poem-by-poem analysis. s. 137 – 138. 126 127

46

...ρεκλάμες ξεβαμμένες της Ελληνικής Ακτοπλοίας παράθυρα μανταλωμένα πάνω σε πρόσωπα ακριβά, ή λίγο καθαρό νερό στη ρίζα ενός πλατανού …vybledlé reklamy řecké pobřežní plavby, okna zavřená před drahými tvářemi, či trochu čisté vody u kořene platanu.

Poslední strofa básně začíná veršem: „Προχωρεί πηγαίνοντας στη δουλειά του καθώς/χίλια λιμάρικα σκυλιά του κουρελιάζουν τα μπατζάκια/ και τον γυμνώνουν.“129 Tímto veršem, autor nejvíce vystihuje svou rezervovanost vůči politikům. Dle mého názoru zde také popisuje nemožnost vymanit se z této situace, která jej psychicky ničí. Báseň obsahuje opět datum a místo, kde byla napsána. Káhira- Saria Emad el-Din, 24. června 1943, bylo sídlo ministerstva tisku, z nějž byl nedlouho po napsání této básně přeložen na velvyslanectví do Ankary na Středním východě. Zde sleduje opět další nepokoje, které vypukly a píše o nich své další satirické básně.130

7.4.

Vzbouřenci S. V.

Tato Seferisova báseň je jednou ze tří nepublikovaných básní, které napsal během let 1941–1944. Další dvě básně nesou název Alibi či Svobodní Řekové (Το Άλλοθοι ή Ελεύθεροι Έλληνες) a Sborový zpěv z Upoutaného Mathiose Paskalise (Χορικό από τον Μάθιο Πασκάλη Δεσμώτη). Báseň Vzbouřenci S. V. (Αντάρτες στην Μ. Α.) byla vydána v roce 1976 díky filologovi Jorgosovi P. Savvidisovi ve sbírce Cvičný sešit II (Τετράδιο Γυμνάστων Β΄). Charakter této básně je opět satirický a burleskní.131 Zajímavé na těchto básních je to, že většina z nich užívá vázaný verš. Většina z nich má tedy metrický impuls a rým. Užitím této formy se Seferis přiblížil ke starším řeckým básníkům a čerpá tak inspiraci z minulých generací. Podle Garantudise náhlé střídání sedmislabičného, osmislabičného a jedenáctislabičného trocheje, jej spojuje například se satirickým Solomosem. Nechává se inspirovat také Palamasovými satirickými básněmi, či záměrně napodobuje strofy Kalvosových Ód. Zajímavé je sledovat také to, že Seferis užívá ve svých satirických básních výhradně vázaný verš, zatímco ve svých nejoceňovanějších básních užívá volný verš. Tato forma podporuje obsah a je v souladu s tématy, o nichž píše.132

„Jde dál do své práce/ a tisíc hladových psů rve jeho nohavice/ a obnažuje jej“ Beaton, Roderick. Γιώργος Σεφέρης: Περιμένοντας τον άγγελο, Βιογραφία. s. 332. 131 Savvidis, Jorgos P. Σάτιρα και Πολιτική στη Νεώτερη Ελλάδα. In: Daskalopulos, Dimitris. Εισαγωγή στην ποίηση του Σεφέρη. Iraklio: Πανεπιστημιακές Εκδόσεις Κρήτης, 1996, s. 327-331. 132 Garantudis, Euripidis. Από τον μοντερνισμό στη σύγχρονη ποίηση: (1930-2006). Athina: Ekdoseis Kastanioti, 2007. s. 34 -35. 129 130

47

Báseň reaguje na náhlý příjezd představitelů řeckého odboje do Káhiry, kteří sem přijeli za účelem vyjednat určité požadavky s řeckou vládou a seznámit se se složkami řeckého odboje. Hlavním požadavkem představitelů tzv. horské vlády, bylo zabránit králi, aby se do Řecka vrátil bez uskutečněného referenda. Tímto nárokem tedy zastupovali zájmy řeckého lidu, který si nepřál návrat krále do vlasti. Řecká vláda a zejména Britové v tomto aktu viděli ohrožení svých vlastních zájmů a snažili se za každou cenu zabránit případnému nevítanému vývoji událostí. Ani řecká vláda tyto členy nepřijala s vřelostí a usilovala o jejich brzký návrat zpět do Řecka. Představitelé horské vlády se tedy evidentně vrátili do vlasti znechuceni jednáním řecké exilové vlády. Zjistili také, že politická kultura představitelů odboje na Středním východě a v Řecku je do jisté míry značně odlišná. V této básni Seferis paroduje jména politiků, kteří sem přijeli a vytváří z nich hybridní jména.133 Ήρθε ο Ρούκος, ήρθε ο Ντύμας, ο Κατάρλης με τον Πύρο, κι ο Δεσπότης με τον Τζίρο, και τους βάλαν στ΄αψηλά με χαφιέδες και δροσιά να θυμούνται τα βουνά. Přišel Rukos, přišel Dymas, Katarlis s Pyrem, A Despota s Tzirem, a poslali je do mizérie s udavači a úlevou, aby vzpomínali na hory.

Poslední trojverš vypovídá o tom, jakým způsobem se řecká vláda k této delegaci chovala a jak nepohostinně je přivítala. V básni se také poprvé objevuje slovo vzbouřenec, které má jasně sarkastický význam a je stěžejní pro celou tuto báseň. Celou básní prochází nádech ironie, která jde cítit například z pasáže, kdy Seferis líčí náhlý příjezd těchto vzbouřenců. Přímá řeč, která je zde užita, zřejmě paroduje slova některých exilových politiků, kterým tato návštěva narušila jejich dosavadní plány. Tito politici pak vnímají celou tuto návštěvu jako prostředek k provokaci a narušení jejich klidu.

133

Papatheodoros, Jannis. Mal d´Egypte, Αντάρτες στη Μέση Ανατολή. O Politis, r.55, 1998., s. 34-35.

48

Όταν ήρθανε οι αντάρτες με πιστόλες και με χάρτες να ταράξουν τη ζωή- μας. Když přišli vzbouřenci S pistolemi a mapami, Aby prodiskutovali náš život.

‹‹Ποιος τους έφερε δω πέρα να μας πάρουν τον αέρα; ›› „Kdo je sem přivedl, aby nám vzali vzduch? “

‹‹Αδερφέ-μου οι Ελληνάδες που γλεντούν σε κάθε κρίση αυτοί πάλι βρήκαν κάτι να μας κόψουν το ραχάτι. ›› „Příteli můj, Řekové, kteří oslavují u každé krize, už si zase něco našli, aby nám narušili klid.”

Jorgos Seferis samozřejmě znal okolnosti, které v té době panovaly a znal skryté úmysly řecké exilové vlády a Británie. Sympatizoval tedy spíše s řeckým odbojem a stál na straně jeho požadavků. Nicméně věděl, že ani řecký odboj sám není ideální, a že i v něm představitelé sledují své zájmy a bojují o moc. To má pak největší dopad na prosté občany. Jeho přátelství s Jorgosem Kartalisem, představitelem hnutí EKKA, jej však drželo blíže k smýšlení těchto představitelů. Ještě jeden z důvodů, proč byl Seferis na straně těchto představitelů, byl ten, že tito lidé, alespoň bojovali za svobodu svého lidu, zatímco představitelé řecké exilové vlády se zmohli jen k intrikování a podvodům.134 Slovo μασκαραλίκι (maškaráda, divadýlko), které se v této básni objevuje, velmi pěkně vystihuje pletichaření a politické manévry, které se odehrávaly v Káhiře. Všechny tyto úvahy autor líčí ke konci poslední strofy básně:

134

Papatheodoros, Jannis. Mal d´Egypte, Αντάρτες στη Μέση Ανατολή. s. 35-39.

49

Μέρα - νύχτα συζητούσαν, Μέρα- νύχτα πολεμούσαν, Για να βρούνε κάποια λύση Στης Ανατολής την κρίση Που ήταν πια μασκαραλίκι. Dnem i nocí diskutovali, Dnem i nocí bojovali, Aby našli nějaké řešení krize na Východě, Která už byl jen divadýlkem.

Najdeme zde také Seferisův pohled na úlohu Británie, která jak je známo, stála v pozadí a manipulovala vývoj událostí. Vidíme také, jakou přítěží pro exilovou vládu delegace byla a jakým způsob se jí snažili zbavit. Μα οι Εγγλέζει που τους θρέφαν χωρίς να πλερώνουν νοίκι, έπαψαν να παίζουν πρέφα και σα να μοιράζουν κόλλυβα τους εμάζεψαν αθόρυβα και τους στείλανε ξανά στα ψηλά- τους τα βουνά. Ale Britové, kteří je živili Aniž by museli platit nájemné Přestali hrát karty A jako by rozmazávali pšenici Je bez rozruchu shromáždili A poslali je znovu Do jejich vysokých hor.

Na závěr bych chtěla dodat, něco málo o formě této básně. Podtitul této básně zní: Vyprávění pro děti (Αφήγηση για τα παιδιά) a opět je to zřetelný projev sarkasmu. Tento Seferisův hravý způsob je však prostředek, který mu pomáhá vypořádat se s hrůzami, aniž by nám předem vyzradil pointu.135 To proč si Seferis zřejmě zvolil tuto formu, je nejlépe vyjádřeno v poslední básni sbírky s názvem Poslední zastávka (Τελευταίος σταθμός), kde píše: „Και α σου μιλώ με τα παραμύθια και παραμβολές/είναι γιατί τ΄ακούς γλυκότερα, κι ή φρίκη/ δεν κουβεντίαζεταi γιατί είναι ζωντανή / γιατί είναι αμήλητη και προχωράει// στάζει τη μέρα, στάζει στον ύπνο / μνησηπήμων πόνος.“136

Papatheodoros, Jannis. Mal d´Egypte, Αντάρτες στη Μέση Ανατολή. s. 36. „A hovořím-li k tobě v pohádkách a podobenstvích/to jen proto, aby ti to znělo příjemněji, opravdu nelze/rozmlouvat o hrůze neboť je živá/neboť je němá a kráčí vpřed/po kapkách padá do dne po kapkách padá do spánku/bolest která zraňuje naši paměť.“ 135 136

50

7.5.

Poslední zastávka

Název této básně je symbolický, neboť Seferis ji napsal skutečně, během své poslední zastávky v italské Cava de Tierri. Báseň tak uzavírá jednu kapitolu autorova života a snaží se shrnout zkušenosti a dojmy za tři a půl roku pobytu v exilu. Charakterem, tématy a stavbou je báseň považována za nejvíce reprezentativní. To, jak se zde snaží vylíčit přirozeným styl události a bohatě popsat své zážitky, staví tuto báseň do jedinečné pozice oproti ostatním z této sbírky. U této básně se totiž předpokládá, že si ji čtenář oblíbí, protože jí snáz porozumí. Báseň se doopravdy stala nejvýraznější básní z celé sbírky. Je zajímavá také skutečnost, že byla poprvé vydána jako Dodatek k Palubnímu deníku II (Συμπλήρωμα στο Ημερολόγιο Καταστρώματος ´Β) až v roce 1947. V této básni se autor nejvíce ze všech básní sbírky vypořádává s tématem války a s pocity, které s ní bezprostředně souvisí. Motivy izolace, ztracených iluzí a nejistota jsou ústředními motivy, z nichž lze vycítit pesimismus a zklamání. Řekla bych, že pro pochopení této básně není politický kontext zcela zásadní, samozřejmě, je nutné mít o něm povědomí, ale jak jsem již uvedla, báseň se nevtahuje konkrétně k určitému boji, osobnosti či politické události. Ukazuje zde obecně platný obraz téměř každé války. Pocity, které zažívají všichni, kteří do ní byli zapleteni. Ukazuje skutečnosti, které stojí za každou válkou a mají dopad i na to, co se bude odehrávat po ní. Mario Vitti ve své knize Φθόρα και Λόγος: Εισαγωγή στην ποίηση του Γιώργου Σεφέρη uvádí, že Seferis se nám opět snaží ukázat to „neustále se opakující antické drama“, z nějž se svět stále ještě nepoučil. Autor v této básni figuruje jako zkušená osobnost, která nabyla zkušenosti ze všech již prožitých neštěstí. Osobnost, která už se nenechá oklamat tím, co přijde a ví, že historie je neustále opakující se boj. Seferis se tedy snaží najít útočiště v něčem, co je stále a trvalé a přečkalo všechny tyto nepříznivé časy. Nachází se konečně zase blízko své země, což jej nutí přemýšlet nad dědictvím, které mu vlast zanechala. A tím je kultura. Obrací se opět k hrdinovi řeckých osvobozeneckých bojů z roku 1821 Jannisovi Makryjannisovi. Cituje pasáž z jeho díla Paměti (Τα απομνυμονεύματα) na začátku druhé strofy: „Τώρα που κάθομαι άνεργος και λογαριάζω.“137 V této básni se také hojně objevují symboly spojené s nocí: měsíc a měsíční záře, zde symbolizují zradu a klam, který s sebou přináší nový exil a zastiňuje hvězdy, které symbolizují naději na lepší dny. Filolog Savvidis zde opět navrhuje interpretaci, v níž vysvětluje, že během války byly letecké nálety nejfrekventovanější v průběhu noci. Měsíční záře pak stejně jako stíhačky ozařovaly domy a vytvářely smutný obraz noci. Ve druhé a třetí

„Teď když tu sedím nečinně a přemýšlím o tom-“ Vitti, Mario. Φθόρα και Λόγος: Εισαγωγή στην ποίηση του Γιώργου Σεφέρη. s. 166-169. 137

51

strofě Seferis přirovnává návrat domů ke splacení starých dluhů. Toto je obecně platné pro každou válku, za níž povětšinou stojí lidé, kteří se z ní snaží profitovat.138 Κι όμως χτές το βράδυ εδώ, σε τούτη τη στέρνη μας σκάλα όπου προσμένουμε την ώρα της επιστροφής μας να χαράξει σαν ένα χρέος παλιό, μονέδα που έμεινε για χρόνια στην κάσα ενός φιλάργυρου, και τέλος ήρθε η στιγμή της πλερωμής κι ακούγονται νομίσματα να πέφτουν πάνω στο τραπέζι A přece včera večer zde, na této stanici kde čekáme, až hodina návratu se rozední jako dávný dluh, peníz, jenž léta čekal v lakomcově truhle, až konečně nastal okamžik splacení a slyšíš jak mince cinkotem padají na stůl;

V další pasáži Seferis obrací svůj hlas k „příteli“, avšak nemluví ke konkrétní osobě. Autor má zřejmě na mysli všechny ty, kteří se dostali do exilu po boku vlády. A kteří byli stejně jako on vztaženi do intrik a lstí, což je poznamenalo a svým způsobem také změnilo.139 Είναι κι αυτός ένας είρμος της σκέψης, ένας τρόπος ν΄αρχίσεις να μιλάς για πράγματα που ομολογείς δύσκολα σε ώρες όπου δε βαστάς, σε φίλο που ξέφυγε κρυφά και φέρνει μαντάτα από το σπίτι κι από τους συντρόφους, και βιάζεσαι ν΄ανοίξεις τη καρδιά σου μη σε προλάβει η ξενιτιά και τον αλλάξει. I to je proud myšlenek způsob jak začít mluvit o věcech, jež těžko přiznáváš, v hodinách, kdy už nemůžeš, a příteli, který tajně uprchl a přináší vzkazy z domova a od druhů, musíš rychle otevřít své srdce aby tě vyhnanství nepředešlo a nezměnilo ho.

V básni se objevují také slova jako pomsta, osud, podvod klam či špatné zvyky, které implikují, že člověk je částečně zodpovědný za svůj osud. Člověk se totiž snadno dostane do války, protože je nenasytný a věčně neuspokojený. Proto jej autor popisuje jen jako bytost s pěti základními smysly a přirovnává jej k trávě – tomu nejméně složitému organismu v přírodě.140

138

Capri - Karka, C. War in the poetry of George Seferis: a poem-by-poem analysis. s. 143 -144. Vitti, Mario. Φθόρα και Λόγος: Εισαγωγή στην ποίηση του Γιώργου Σεφέρη. s. 170. 140 Capri - Karka, C. War in the poetry of George Seferis: a poem-by-poem analysis. s. 145. 139

52

Εύκολα τρίβεται ο άνθρωπος μες στους πολέμους ο άνθρωπος είναι μαλακός, ένα δεμάτι χόρτο χείλια και δάχτυλα που λυχτάρουν ένα άσπρο στήθος μάτια που μισοκλείνουν στο λαμπύρισμα της μέρας και ποδιά που θα τρέχανε, κι ας είναι τόσο κουρασμένα, στο παραμικρό σφύριγμα του κερδούς. Za válek člověk se rychle odírá člověk je měkký, jak svazek trávy; rty a prsty, jež touží po bílé hrudi či jež se přivírají v záři dne a nohy ochotné běžet, i když jsou tolik unavené při sebemenším znamení zisku.

Tento obraz člověka a následující pasáže o smrti, jej spojují s řeckým neoromantickým básníkem Kostasem Karyotakisem. Jeho skeptický pohled, kterým shrnuje svou válečnou zkušenost a jeho pesimismus, se dle mého názoru v této básni vymyká od ostatních básní sbírky. Slabý nádech karyotakizmu je možná důsledkem neblahých vyhlídek či zmařených iluzí.141 Μήπως ο άνθρωπος είναι άλλο πράγμα; Μην είναι αυτό που μεταδίνει τη ζωή; Καιρός του σπείρειν, καιρός του θερίζειν. Je člověk někdy něčím jiným? Není to právě to, co dává život? Je čas sít, je čas sklízet. Πάλι τα ίδια και τα ίδια, θα μου πεις, φίλε. Όμως τη σκέψη του πρόσφυγα τη σκέψη του αιχμάλωτου την σκέψη του άνθρωπου σαν κατάντησε κι αυτός πραμάτεια δοκίμασε να την αλλάξεις, δεν μπορείς. Stále totéž a totéž, řekneš mi, příteli. Avšak myšlení uprchlíka, myšlení zajatce, myšlení člověka, který sám se stal zbožím – zkus je změnit – nemůžeš.

S Karyotakisem, jej spojuje také závěr básně, kde mluví o hrdinech. Avšak nemluví o nich povrchně a nadneseně. Osobnosti, o nichž píše, jsou stejně jako u Karyotakise antihrdinové, kteří jsou vyobrazeni realisticky, jako zranitelné bytosti. Michalios, o němž mluví, je jméno hrdiny ze stejnojmenné protiválečné básně Kostase Karyotakise a zároveň jméno vojáka, s nímž se Maro setkala v nemocnici, kde pracovala jako zdravotní sestra. Příběh o muži, který se

141

Capri - Karka, C. War in the poetry of George Seferis: a poem-by-poem analysis s. 145 -146.

53

rozhodl odejít z nemocnice s otevřenými ranami a když odcházel, tak si sám pro sebe říkal: „Ποιόν έχει η Ελλάδα για να την οδηγήσει; ή Ελλάδα τραβά μές στο σκοτάδι...“142 Να μιλήσω για ήρωες να μιλήσω για ήρωες ο Μιχάλης που έφυγε μ΄ανοιχτές πληγές απ΄το νοσοκομείο ίσως μιλούσε για ήρωες όταν, τη νυχτά εκείνη που έσερνε το ποδάρι του μες στη συσκοτισμένη πολιτεία, ούρλιαζε ψηλαφώντας τον πόνο μας: << Στα σκοτεινά πηγαίνουμε, στα σκοτεινά προχωρούμε....>> Οι ήρωες προχωρούν στα σκοτεινά. Nuže, chci mluvit o hrdinech, mluvit o hrdinech: Michalis jenž uprchl s otevřenými ranami z nemocnice snad on mluvil o hrdinech, za oné noci, vlekl svou nohu zatemněným městem, řval a drásal naše utrpení: „Do tmy jdeme, odcházíme do tmy, jdeme dopředu…“ Hrdinové odcházejí do tmy.

Poslední verš strofy, zde implikuje to, jak je válka zbytečná a nesmyslná. Autor kolem sebe vidí svět, který byl vtažen do absurdní války, která nikam nevedla, nanejvýš jej rozdělila a zdevastovala. Báseň končí stejným veršem, kterým začíná, avšak formálně a sémanticky mění aorist v indikativ prézentu. Verš „Λίγες οι νύχτες με το φεγγάρι που μ΄αρέσουν“ zde naznačuje, že noci, které nově přichází do života, s sebou přinesou jen další zklamání a strach. 143

„Kdo povede Řecko? Řecko kráčí do tmy.“ Vitti, Mario. Φθόρα και Λόγος: Εισαγωγή στην ποίηση του Γιώργου Σεφέρη. s. 173-174. 143 „Málo je měsíčních nocí, které mám rád“ Vitti, Mario. Φθόρα και Λόγος: Εισαγωγή στην ποίηση του Γιώργου Σεφέρη. s.173 -174. 142

54

8. Závěr Jorgos Seferis se díky svému povolání diplomata stal postavou moderního Odyssea, který se ve světě plném nespravedlnosti snaží najít cestu domů. Cílem mé práce bylo na ukázkách z jednotlivých básní analyzovat vliv, který na sbírku Palubní deník II (Ημερολόγιο καταστρώματος Β´) zanechala válka a politické události, jichž byl svědkem. Dále také, jak přítomnost exilu ovlivnila charakter sbírky. Na základě ukázek jednotlivých básní jsem se snažila zjistit, jaké motivy zde autor užívá a jaké pocity sbírkou prostupují. Jorgos Seferis, který se v roce 1941 rozhodl následovat řeckou exilovou vládu, měl možnost přihlížet politickým událostem, stejně jako politickým machinacím, které se ve vládě odehrávaly. Přišel do kontaktu s mnoha politiky a zjistil, že většina z nich sleduje své vlastní zájmy spíše než zájmy národní. Politiky a politickou situací je autor velmi frustrován. Ve svém díle narážky na události a své prožitky a zklamání z politického dění vyjadřuje pomocí určitých motivů, které jsem sledovala. Jedním z těchto motivů je například motiv komunikace s mrtvými – nekyia (νέκυια). Ten se objevuje v básni Stratis Thalassinos mezi agapanthy (Ο Στράτης Θαλασσινός ανάμεσα στους αγαπάνθους), kde autorovi pomáhá vyjádřit nemožnost komunikovat s okolním světem. Důvodem tohoto omezení jsou zde africké lilie zvané agapanthy, které jsou pro autora cizí a které mohou symbolizovat neznámé prostředí Jižní Afriky nebo také společnost řeckých politiků, s nimiž básník nemůže najít společnou řeč. Básník postrádá asfodely, tedy květiny, které podle antické mytologie rostou na louce v podsvětí a které tedy dobře zná z řecké literární tradice i z řeckého prostředí. Užití kontrastu mezi tím, čím je básník obklopen a tím, na co je zvyklý, je typické pro celou sbírku Palubní deník II (Ημερολόγιο καταστρώματος Β´). V básni Stratis Thalassinos mezi agapanthy (Ο Στράτης Θαλασσινός ανάμεσα στους αγαπάνθους) autor rovněž použil také kontrast mezi postavou řecké mytologie, jedním z Odysseových druhů Elpénorem a hrdiny řeckých osvobozeneckých bojů. Elpénorova zbytečná smrt je jedním z vyjádření marnivosti bojů a válek. Neschopnost komunikovat a tísnivé pocity autor popisuje také v básni Stratis Thalassinos u Mrtvého moře (Ο Στράτης Θαλασσινός στη Νεκρή Θάλασσα), kde využívá motiv „dna Mrtvého moře“, aby ukázal spojitost mezi hříšnými občany biblických měst Sodomy a Gomory a morálním úpadkem svých spoluobčanů v exilu.

55

Kontrast je užit také v básni Dubnové dny r. 43 (Μέρες τ΄Απρίλη ΄43), kde srovnává řeckou krajinu se špinavou krajinou Káhiry. Autor zde toto srovnání užil jako metaforu k pocitům neporozumění a odstupu k řeckým exilovým politikům. Celou sbírkou Palubní deník II (Ημερολόγιο καταστρώματος Β´) prostupují pocity smutku nejen z války, ale také z exilu. Pro vyjádření izolace a samoty, které s sebou exil přináší, užívá autor motivy spojené s nocí, konkrétně motiv měsíce. Během měsíčních nocí pak přemýšlí nad hrůzami, které se odehrávají a nad tím, co bude následovat. S motivem měsíce se můžeme setkat například v první básni sbírky s názvem Červnové dny r. ´41 (Μέρες του Ιουνίου ΄41), kde měsíc symbolizuje nový exil, v němž se básník nachází. Motivem měsíce autor také uzavírá celou sbírku a užívá jej v básni Poslední zastávka (Τελευταίος σταθμός). V mnou analyzovaných básních jsem dospěla k závěru, že válka a zkušenost exilu básníka hluboce poznamenaly. Ve svých básních nám ukazuje, kam až může válka člověka zavést a co vše kvůli ní musí vytrpět. Ukazuje nám také, jak člověk svou nenasytností a zaslepeností válku způsobuje. Stejně jako Odysseus, kterému se kvůli nenasytným druhům prodlužuje cesta, musí i autor sám setrvat na místě, kde si nepřeje být, kvůli sobeckosti a mocenským zájmům politiků. Tato skutečnost se objevuje například v básni Stratis Thalassinos mezi agapanthy (Ο Στράτης Θαλασσινός ανάμεσα στους αγαπάνθους). V básni Poslední zastávka (Τελευταίος σταθμός) nám autor také ukazuje obraz člověka jako nejjednoduššího organismu s pěti základními smysly. Člověk je totiž slabá a ovlivnitelná bytost a snadno se nechá zlákat a ztratí kontrolu. Proto autor ve svých básních zdůrazňuje, že i člověk sám je částečně zodpovědný za svůj osud, protože nemá dostatek vůle eliminovat své základní pudy. Tito lidé se slabou vůli jsou pak zejména politici a fanatici, kteří válku způsobili. Vůči nim vyjadřuje svůj odstup a vyzdvihuje oproti nim prosté lidi, kteří na rozdíl od zkorumpovaných politiků bojují pro ušlechtilou věc, tedy bojují za svobodu. To můžeme vidět například v básni Stratis Thalassinos u Mrtvého moře (Ο Στράτης Θαλασσινός στη Νεκρή Θάλασσα), kde se objevují mniši, kteří hladověli a nespali a po náročné cestě připluli ze Soluně do Palestiny. Dokonce i v básni Vzbouřenci S.V. (Αντάρτες στη Μ.Α.), se básník přiklání na stranu představitelů odboje, k nimž se řecká exilová vláda chová jako k nevítaným hostům. Ve své práci jsem dospěla také k názoru, že Seferisova poezie není ovlivněná politickou propagandou a básník se jako osobnost snaží zůstat vůči politice neutrální. Ačkoliv v jeho životě najdeme chvíle, kdy se veřejně vyjádřil k politickým otázkám, jedná se o chvíle ojedinělé. Celkově se snaží v politice neangažovat a vyrovnat se s ní uvnitř sebe. Jediné, co 56

zastává na místo vládní ideologie, je víra v člověka a v to, že se jedinec dokáže polidštit a neopakovat chyby předchozích generací. Je přesvědčen, že jedině člověk je ten, kdo dokáže zastavit všechny hrůzy, kvůli kterým na světě trpí mnoho nevinných lidí. Tuto myšlenku měl autor na mysli zejména během svého projevu při příležitosti předání Nobelovy ceny v roce 1963. Ve svém projevu zdůraznil: Σ’ αυτό τον κόσμο, που ολοένα στενεύει, ο καθένας μας χρειάζεται όλους τους άλλους. Πρέπει ν’ αναζητήσουμε τον άνθρωπο, όπου κι αν βρίσκεται. Όταν στο δρόμο της Θήβας, ο Οιδίπους συνάντησε τη σφίγγα, κι αυτή του έθεσε το αίνιγμά της, η απόκρισή του ήταν: ο άνθρωπος. Τούτη η απλή λέξη χάλασε το τέρας. Έχουμε πολλά τέρατα να καταστρέψουμε. Ας συλλογιστούμε την απόκριση του Οιδίποδα.144 Seferisovou ústřední myšlenkou a požadavkem, který ve svém díle vyjadřuje, je schopnost poučit se z chyb a dosažení míru a pokory. Autor se však ve svých básních nesnaží o pesimistické shrnutí historických událostí, ani vylíčit zkázu civilizace, k níž je odsouzena. Z jeho slov můžeme stále cítit naději na lepší zítřky a víru v to, že se budoucí generace stanou lepšími.

„V tomto světě, který stále trpí, každý z nás potřebuje všechny ostatní. Musíme hledat člověka všude, kde se nachází. Když kdysi na Thébské cestě Oidipús potkal Sfingu a ona mu položila svou hádanku, odpověděl: člověk. Toto prosté slovo zničilo obludu. Musíme ještě porazit mnoho oblud. Přemýšlejme o Oidipově odpovědi.“ Seferis, Jorgos. ∆οκιµές, ∆εύτερος τόµος (1948-1971). s. 161. 144

57

9. Περίληψη Ο Γιώργος Σεφέρης ήταν ένας μεγάλος ‘Ελληνας ποιητής του 20ού αιώνα, ο οποίος ζούσε μια περιπετειώδης ζωή λόγω της διπλωματικής του καριέρας. Ο ίδιος ο ποιητής με τους άλλους λογοτέχνες της γενιάς του ‘30 ήταν διάστικτος από τις καταστροφές που χτύπησαν την πατρίδα του και σχεδόν όλο τον κόσμο. Με τις καταστροφές εννοούμε και τους δύο παγκόσμιους πολέμους, την Μικρασιατική καταστροφή και τον εμφύλιο πόλεμο. Μα ο Γιώργος Σεφέρης ήταν ένας από τους εξόριστους λογοτέχνες, ο οποίος έπρεπε να παρατηρεί την μοίρα της πατρίδας του μακριά από την καταστροφή. Γι΄αυτό το λόγο είναι κατανοητό πως στην ζωή του υπόφερε πολύ από αυτή την κατάσταση. Και η εξορία τον άλλαξε πολύ. Η πραγματικότητα πως συχνά βρισκόταν στους τόπους που δεν βρήκε τα πρότυπα που τοποθετούσε πιο ψηλά στην ζωή, τον έκανα έναν ξεριζώμενο άνθρωπο, ο οποίος είναι χαμένος στον κόσμος της αδικίας. Ο σκοπός της διπλωματικής μου εργασίας ήταν να περιγράψω την συλλογή με τον τίτλο Ημερολόγιο καταστρώματος Β´ και να προσδιορίσω τον βασικό της χαρακτήρα. Στην δική μου εργασία ασχολήθηκα και με την πολιτική κατάσταση που επηρέασε τα ποιήματα της συλλογής Ημερολόγιο καταστρώματος Β´ και μάλιστα τον ίδιο τον ποιητή. Στην αρχή της εργασίας μου προσπάθησα να φέρω πιο κοντά στον αναγνώστη τα πιο σημαντικά γεγονότα που υποβλήθηκε ο Σεφέρης. Μπορούμε να πούμε ότι η πίκρα και ο καημός, οι οποίοι εκδηλώνονται στα ποιήματα της συλλογής Ημερολόγιο καταστρώματος Β´ προκύπτουν από την απέχθεια που ένιωσε ο ποιητής για τους πολιτικούς ελιγμούς. Μολονότι ο ποιητής ήταν ως διπλωμάτης με άμεση σχέση με την πολιτική, προσπάθησε πολύ να μείνει ουδέτερος χωρίς να είναι επηρεασμένος από κάποια πολιτική ιδεολογία. Στο βάρος ήταν φιλελεύθερος και πάντα τόνιζε την πίστη του στον άνθρωπο και στους αξίες του. Εκτός από το να χαρακτηρίσω τα πολιτικά συμφραζόμενα, την ζωή του Γιώργου Σεφέρη στην εποχή του Β’ Παγκοσμίου Πολέμου και η σχέση του με την πολιτική, εστίασα την προσοχή μου και στην λεγόμενη γενιά του ‘30. Ασχολήθηκα με τα πρωτοποριακά πρότυπα και με τις τάσεις του μοντερνισμού που διαπερνούσαν στην ελληνική λογοτεχνία. Επίσης ήθελα να πω κάτι για ένα ζήτημα της γενιάς του ’30, το οποίο ονομάζουμε ελληνικότητα. Αυτό το ζήτημα έχει σχέση και με τον Γιώργο Σεφέρη και την ζωή του. Συνδέεται με την αισθητική κατάσταση τον Ελλήνων λογοτεχνών που ήθελαν να βρουν τις ρίζες τους και να στηριχθούν απάνω τους. Ο Γιώργος Σεφέρης στον πολιτισμό της πατρίδας του βρήκε την μονιμότητα που του έλειπε πολύ στην ζωή. Ο ποιητής επίσης κατέληξε σε μια ιδέα, η οποία ισχύει στην ιστορία 58

της πατρίδας του αλλά και στην ιστορία γενικά. Αυτή η ιδέα είναι ότι ο κόσμος είναι μια άπειρη μάχη χωρίς να σταματήσει. Και αυτό το γεγονός τονίζει και στα ποιήματα του. Όταν ανάλυσα τα ποιήματα της συλλογής κατέληξα και εγώ σε κάποιες σκέψεις. Πείστηκα ότι στην ζωή του Σεφέρη αληθινά τα δύο χειρότερα πράγματα ήταν η εμπειρία του πολέμου και η εμπειρία της εξορίας. Στα ποιήματα του μας δείχνει μέχρι πού μας μπορεί να οδηγήσει η ιδιοτέλεια και η επιθυμία για την εξουσία. Αλλά στην δική του ποίηση προσπάθει να μας μεταδώσει μια διδακτική εικόνα του κόσμου και μας καθοδηγεί στην συνείδηση. Για να καταλάβουμε επιτελούς ότι η μάχη και ο πόλεμος, αν χρησιμοποιώ τις λέξεις του ποιητή, «προχωρούν στα σκοτεινά.»

59

10. Bibliografie Primární literatura Seferis, Jorgos: Ποιήματα.21η έκδοση. Athina: Ikaros, 2004. Báseň Vzbouřenci S.V. (Αντάρτες στη Μ.Α.) převzata z: Savvidis, Jorgos P. Σάτιρα και Πολιτική στη Νεώτερη Ελλάδα. In: Daskalopulos, Dimitris: Εισαγωγή στην ποίηση του Σεφέρη. Iraklio: Panepistimiakes ekdosis Kritis, 1996. Seferis, Jorgos: Básně. Překlad Růžena Dostálová, Vojtěch Hladký, Jiří Pelán. Červený Kostelec: Pavel Mervart. Edice současné české poezie (Pavel Mervart), 2011.

Sekundární literatura Aïnali, Z.D.: Γιώργος Σεφέρης: Εξι Νύχτες στην Ακρόπολη: Η σκοτεινή πλευρά του ποιητή [online]. 2006 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://www.epoema.eu/dokimio.php?id=194 Alexopoulou, Marigo: Nostos and the Impossibility of a "Return to the Same" from Homer to Seferis. New voices in Classical Receptions Studies I., r. 1, 2006 Argyriu, Alexandros: Ποίηση και πολιτική: ο επώδυνος διχασμός [online]. 2000 [cit. 2016-0403]. Dostupné z: http://www.tovima.gr/opinions/article/?aid=119755 Beaton, Roderick: An introduction to modern Greek literature. 2. ed., rev. and expanded. Oxford: Clarendon Press, 1999. Beaton, Roderick: Γιώργος Σεφέρης: Περιμένοντας τον άγγελο, Βιογραφία. Překlad Mika Provata, Dimitris Daskalopoulou. Athina: Okeanida, 2003. Blytas, George C.: The first victory: Greece in the Second World War. 1st pub. River Vale, N.J.: Cosmos, 2009. Borecký, Bořivoj a Růžena Dostálová: Slovník řeckých spisovatelů. Praha: Leda, 2006. Boteli, Stefania: Η «μυθική μέθοδος» κατά τον Eliot [online]. [cit. 2016-03-30]. Dostupné z: http://selidodeiktes.dtdns.net/lemmas/586/526 Boteli, Stefania: Η «μυθική μέθοδος» στους Καβάφη, Σεφέρη και Ρίτσο [online]. [cit. 2016-0330]. Dostupné z: http://selidodeiktes.dtdns.net/lemmas/587/526 60

Bzinkowski, Michał: Odysseus among the Asphodels. Necromancy and conversation with the dead in the poetry of George Seferis. Živa Antika, r. 60, 2010. Capri - Karka, C.: War in the poetry of George Seferis: a poem-by-poem analysis. New York, NY.: Pella Pub. Co., 1985. Capri-Karka, C.: Love and the Symbolic Journey in Seferis´s Mythistorema. Journal of the Hellenic Diaspora. r. 3, 1981 Dionysopoulos, Nikolaos: Σημειώσεις για τη Νεοελληνική Λογοτεχνία – Από τη Γενιά του 1880 στη Γενιά του 1930. Πρακτικά της Ευρωπαϊκής Εταιρείας Νεοελληνικών Σπουδών, 2004 [online]. [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: http://www.fryktories.gr/sites/fryktories.gr/files/book/ch4eis.pdf Field, R.: ‘… The Agapanthi, Asphodels of the Negroes…’: Life-writing, landscape and race in the South African diaries and poetry of George Seferis [online]. 2012 [cit. 2016-19-03]. Dostupné z: http://repository.uwc.ac.za/xmlui/bitstream/handle/10566/512/FieldGeorgeSeferis2012.pdf?se quence=3 Garantudis, Euripidis: Από τον μοντερνισμό στη σύγχρονη ποίηση: (1930-2006). Athina: Ekdoseis Kastanioti, 2007 Grigoriadis, Solon: ΙΣΤΟΡΙΑ ΤΗΣ ΣΥΓΧΡΟΝΗΣ ΕΛΛΑΔΑΣ (1909-1940) Β' ΤΟΜΟΣ. Athina: Polaris, 2010. Hokwerda, Hero: Modernism in Greek literature. In: ed. Houppermans, Sjef. Modernism Today. Amsterdam: Editions Rodopi, 2013. Hradečný, Pavel: Dějiny Řecka. Vydání třetí. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2015. Ikonomidis Fivos: ΣΕΦΕΡΗΣ «Η ηγετική τάξη στην Ελλάδα σε κάνει να ξερνάς», Ελευθεροτυπία [online]. 2013 [cit. 2016-04-03]. Dostupné z: http://www.enet.gr/?i=news.el.article&id=349496 Jelavich, Barbara: History of the Balkans. New York: Cambridge University Press, 1983. Lepař, František: Nehomérovský slovník řeckočeský. Mladá Boleslav: Karel Vačlena, 1892. Nikolaidu, Eleni: Οι πολιτικές αναφορές του Γιώργου Σεφέρη[online]. 2013 [cit. 2016-19-03]. Dostupné z: https://www.alfavita.gr/apopsi/ 61

NP. Η ίδρυση της Π.Ε.Ε.Α. και η στάση στον Στρατό της Μέσης Ανατολής (Μάρτιος-Απρίλιος 1944)[online]. 2015 [cit. 2016-05-02]. Dostupné z: http://neapolitiki.gr Papakyriakou, Eirini: Ο Στράτης (Θαλασσινός) στο έργο του Γιώργου Σεφέρη: Η αναζήτηση μιας ελληνικής ταυτότητας. Πρακτικά της Ευρωπαϊκής Εταιρείας Νεοελληνικών Σπουδών, 2011 [online]. [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://www.eens.org/EENS_congresses/2010/Papakyriacou_Irini.pdf Papaspyru, Stavrula: «Να σταματήσει η ανωμαλία» [online]. 2009 [cit. 2016-05-02]. Dostupné z: http://www.enet.gr/?i=news.el.article&id=66733 Papatheodoros, Jannis: Mal d´Egypte, Αντάρτες στη Μέση Ανατολή. O Politis. r.55, 1998. Patsi, Eirini: Έξι νύχτες στην Ακρόπολη, ΓΙΩΡΓΟΣ ΣΕΦΕΡΗΣ (1900-1971) [online]. 2012 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://filologosstoparathiri.com Philippe, Anne: Ο Σεφέρης συνομιλεί. Μια συνέντευξή του στην Ανν Φιλίπ, Το Βήμα, 1971. Purgouris, Marinos: Topographies of Greek Modernism [online]. 2006 [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: https://www.academia.edu/601492/Topographies_of_Greek_Modernism Ricks, David: The Shade of Homer. 1st pbk. ed. Cambridge: Cambridge University Press, 2004. Seferis, Jorgos: ∆οκιµές, ∆εύτερος τόµος (1948-1971). 3d ed. Athina: Ikaros, 1974. Seferis, Jorgos: Μέρες Α (1925-1931), Athina: Ikaros, 1975. Siafkos, Christos: Η Κύπρος του Σεφέρη [online]. 2013 [cit. 2016-04-03]. Dostupné z: http://www.enet.gr/?i=news.el.article&id=355551 The Art of Poetry: George Seferis interview s Edmundem Keeley. Paris Review, r. 50, 1970. [online]. [cit. 2016-04-03]. Dostupné z: http://www.theparisreview.org/interviews/4112/theart-of-poetry-no-13-george-seferis Tziovas, Dimitris: Post-Classical Memories: Modern Greek Attitudes to Antiquity [online]. 2014. [cit. 2016-03-30]. Dostupné z: http://www.neugriechisch.fb06.unimainz.de/files/2014/07/Ringvorlesung-Antike_Tziovas.pdf Vistonitis, Anastasis: Ανανεωμένος Σεφέρης [online]. 2014 [cit. 2016-03-30]. Dostupné z: http://www.tovima.gr/books-ideas/article/?aid=574408 Vitti, Mario: Γενιά Του Τριάντα, Athina: ERMIS, 2000.

62

Vitti, Mario: Φθόρα και Λόγος: Εισαγωγή στην ποίηση του Γιώργου Σεφέρη. Athina: Estia, 1994. Vlachos, Dimitris: Ιστορία και Ποίηση: Η συνάντησή τους στο ποιητικό έργο του Γ. Σεφέρη. [online]. 2006 [cit. 2016-03-30]. Dostupné z: http://www.archive.gr/news.php?readmore=150 Voyatzaki, Evi: Greek modernism and Inner- Oriented art. In: ed. Eysteinsson, Astradur; Liska, Vivian. Modernism. Philadelphia: J. Benjamins Pub., 2007. Yapou, Elzier: Governments in Exile, 1939-1945: Greece - From National Unity to Civil War [online]. 2006 [cit. 2016-04-28]. Dostupné z: http://governmentsinexile.com/yapougreece.html

63

11. Přílohy Ο Στράτης Θαλασσινός ανάμεσα στους αγαπάνθους Δεν έχει ασφοδίλια, μενεξέδες, μήτε υάκινθους· πώς να μιλήσεις με τους πεθαμένους. Οι πεθαμένοι ξέρουν μονάχα τη γλώσσα των λουλουδιών· γι’ αυτό σωπαίνουν ταξιδεύουν και σωπαίνουν, υπομένουν και σωπαίνουν παρὰ δῆμων ὀνείρων, παρὰ δῆμων ὀνείρων. * Αν αρχίσω να τραγουδώ θα φωνάξω κι α φωνάξω— Οι αγάπανθοι προστάζουν σιωπή σηκώνοντας ένα χεράκι μαβιού μωρού της Αραβίας ή ακόμη τα πατήματα μιας χήνας στον αέρα. Είναι βαρύ και δύσκολο, δε μου φτάνουν οι ζωντανοί· πρώτα γιατί δε μιλούν, κι ύστερα γιατί πρέπει να ρωτήσω τους νεκρούς για να μπορέσω να προχωρήσω παρακάτω. Αλλιώς δε γίνεται, μόλις με πάρει ο ύπνος οι σύντροφοι κόβουνε τους ασημένιους σπάγγους και το φλασκί των ανέμων αδειάζει. Το γεμίζω κι αδειάζει, το γεμίζω κι αδειάζει· ξυπνώ σαν το χρυσόψαρο κολυμπώντας μέσα στα χάσματα της αστραπής, κι ο αγέρας κι ο κατακλυσμός και τ’ ανθρώπινα σώματα, κι οι αγάπανθοι καρφωμένοι σαν τις σαΐτες της μοίρας στην αξεδίψαστη γης συγκλονισμένοι από σπασμωδικά νοήματα, θα ’λεγες είναι φορτωμένοι σ’ ένα παμπάλαιο κάρο κατρακυλώντας σε χαλασμένους δρόμους, σε παλιά καλντερίμια, οι αγάπανθοι τ’ ασφοδίλια των νέγρων: Πώς να τη μάθω ετούτη τη θρησκεία; Το πρώτο πράγμα που έκανε ο θεός είναι η αγάπη έπειτα έρχεται το αίμα κι η δίψα για το αίμα που την κεντρίζει το σπέρμα του κορμιού καθώς τ’ αλάτι. Το πρώτο πράγμα που έκανε ο θεός είναι το μακρινό ταξίδι· εκείνο το σπίτι περιμένει μ’ ένα γαλάζιο καπνό 64

μ’ ένα σκυλί γερασμένο περιμένοντας για να ξεψυχήσει το γυρισμό. Μα πρέπει να μ’ αρμηνέψουν οι πεθαμένοι· είναι οι αγάπανθοι που τους κρατούν αμίλητους, όπως τα βάθη της θάλασσας ή το νερό μες στο ποτήρι. Κι οι σύντροφοι μένουν στα παλάτια της Κίρκης· ακριβέ μου Ελπήνωρ!* Ηλίθιε, φτωχέ μου Ελπήνωρ! Ή, δεν τους βλέπεις; —«Βοηθήστε μας!»— Στων Ψαρών την ολόμαυρη ράχη. Τράνσβααλ, 14 Γενάρη 1942 (Seferis, Jorgos: Ποιήματα.21η έκδοση. Athina: Ikaros, 2004. s. 196-197)

Ο Στράτης Θαλασσινός στη Νέκρη θάλασσα Κάποτε βλέπεις σε παρεκκλήσια, χτισμένα πάνω στις θρυλικές τοποθεσίες, τη σχετική περιγραφή του Ευαγγελίου γραμμένη αγγλικά και αποκάτω: «THIS IS THE PLACE GENTLEMEN!» ΓΡΑΜΜΑ ΤΟΥ Σ. Θ. ΑΠΟ ΤΗΝ ΙΕΡΟΥΣΑΛΗΜ Ιερουσαλήμ, ακυβέρνητη πολιτεία, Ιερουσαλήμ, πολιτεία της προσφυγιάς. Κάποτε βλέπεις το μεσημέρι στην άσφαλτο του δρόμου να γλιστρά ένα κοπάδι μαύρα φύλλα σκορπισμένα— Περνούνε διαβατάρικα πουλιά κάτω απ’ τον ήλιο μα δε σηκώνεις το κεφάλι. Ιερουσαλήμ, ακυβέρνητη πολιτεία! Άγνωστες γλώσσες της Βαβέλ, χωρίς συγγένεια με τη γραμματική το συναξάρι μήτε το ψαλτήρι που σ’ έμαθαν να συλλαβίζεις το φθινόπωρο σαν έδεναν τις ψαροπούλες στα μουράγια· άγνωστες γλώσσες κολλημένες σαν αποτσίγαρα σβηστά σε χαλασμένα χείλια. Ιερουσαλήμ, πολιτεία της προσφυγιάς! Αλλά τα μάτια τους μιλούν όλα τον ίδιο λόγο, όχι το λόγο που έγινε άνθρωπος, θεέ μου συμπάθα μας, όχι ταξίδια για να ιδείς καινούριους τόπους, αλλά

65

το σκοτεινό τρένο της φυγής όπου τα βρέφη τρέφουνται με τη βρόμα και τις αμαρτίες των γονιών και νιώθουν οι μεσόκοποι το χάσμα να μεγαλώνει ανάμεσα στο σώμα που μένει πίσω σα γκαμήλα λαβωμένη και την ψυχή με το ανεξάντλητο κουράγιο, καθώς λένε. Είναι και τα καράβια που τους ταξιδεύουν ολόρθους σα μπαλσαμωμένους δεσποτάδες μέσα στ’ αμπάρια, για ν’ αράξουν ένα βράδυ στα φύκια του βυθού απαλά. Ιερουσαλήμ, ακυβέρνητη πολιτεία! Στον ποταμό Γιορδάνη τρεις καλογέροι φέραν και δέσανε στην όχτη κόκκινο τρεχαντήρι. Τρεις από τ’ Αγιονόρος αρμένισαν τρεις μήνες και δέσαν σ’ ένα κλώνο στην όχτη του Γιορδάνη του πρόσφυγα το τάμα. Πεινάσανε τρεις μήνες διψάσανε τρεις μήνες, ξαγρύπνησαν τρεις μήνες κι ήρθαν απ’ τ’ Αγιονόρος απ’ τη Θεσσαλονίκη οι σκλάβοι καλογέροι. Είμαστε όλοι καθώς η Νεκρή Θάλασσα πολλές οργιές κάτω απ’ την επιφάνεια του Αιγαίου. Έλα μαζί μου να σου δείξω το τοπίο: Στη Νεκρή Θάλασσα δεν είναι ψάρια δεν είναι φύκια μήτε αχινοί δεν έχει ζωή. Δεν είναι ζωντανά που έχουν στομάχι για να πεινούν που θρέφουν νεύρα για να πονούν, THIS IS THE PLACE, GENTLEMEN! Στη Νεκρή Θάλασσα η καταφρόνια 66

είναι η πραμάτεια του κανενού, όξω απ’ το νου. Καρδιά και στόχαση πήζουν στ’ αλάτι που είναι πικρό σμίγουν τον κόσμο τον ορυχτό, THIS IS THE PLACE, GENTLEMEN! Στη Νεκρή Θάλασσα οχτρούς και φίλους παιδιά, γυναίκα και συγγενείς, άι να τους βρεις. Είναι στα Γόμορρα κάτω στον πάτο πολύ ευτυχείς που δεν προσμένουν καμιά γραφή. GENTLEMEN, συνεχίζουμε την περιοδεία μας πολλές οργιές κάτω απ’ την επιφάνεια του Αιγαίου. Ιούλιος 1942 (Seferis, Jorgos: Ποιήματα.21η έκδοση. Athina: Ikaros, 2004. s. 203-206)

Μέρες του Ιουνίου ΄41 Βγήκε το νέο φεγγάρι στην Αλεξάνδρεια κρατώντας το παλιό στην αγκαλιά του κι εμείς πηγαίνοντας κατά την Πόρτα του Ήλιου * μες στο σκοτάδι της καρδιάς — τρεις φίλοι. Ποιός θέλει τώρα να λουστεί στα νερά του Πρωτέα; Τη μεταμόρφωση τη γυρέψαμε στα νιάτα μας με πόθους που έπαιζαν σαν τα μεγάλα ψάρια σε πέλαγα που φύραναν ξαφνικά· πιστεύαμε στην παντοδυναμία του κορμιού. Και τώρα βγήκε το νέο φεγγάρι αγκαλιασμένο με το παλιό· με τ’ όμορφο νησί ματώνοντας λαβωμένο· το ήρεμο νησί, το δυνατό νησί, το αθώο. Και τα κορμιά σαν τσακισμένα κλαδιά και σαν ξεριζωμένες ρίζες. 67

Η δίψα μας ένιππος φύλακας μαρμαρωμένος στη σκοτεινή πόρτα του Ήλιου δεν ξέρει να ζητήσει τίποτε: φυλάγεται ξενιτεμένη εδώ τριγύρω κοντά στον τάφο του Μεγάλου Αλεξάντρου. Κρήτη - Αλεξάνδρεια - Νότιος Αφρική, Μάης ‒ Σεπτέμβρης 1941 (Seferis, Jorgos: Ποιήματα.21η έκδοση. Athina: Ikaros, 2004. s. 191)

Μέρες τ΄Απρίλη ΄43 Τρουμπέτες, τραμ, βορβορυγμοί, τρίξιμο φρένων χλωροφορμίζουν το μυαλό του όπως μετράς όσο βαστάς κι έπειτα χάνεσαι στη νάρκη και στο έλεος του χειρούργου. Στους δρόμους περπατά με προσοχή, να μη γλιστρήσει στις πεπονόφλουδες που ρίχνουν αδιαφόρετοι αραπάδες ή πρόσφυγες πολιτικάντηδες και το σινάφι, παραμονεύοντας: θα τηνε πατήσει;—δε θα την πατήσει; Όπως μαδάς μια μαργαρίτα· προχωρεί κουνώντας μιαν υπέρογκη αρμαθιά ανωφέλευτων κλειδιών· το στεγνό γαλάζιο μνημονεύει ρεκλάμες ξεβαμμένες της Ελληνικής Ακτοπλοΐας, παράθυρα μανταλωμένα πάνω σε πρόσωπα ακριβά, ή λίγο καθαρό νερό στη ρίζα ενός πλατάνου. Προχωρεί πηγαίνοντας στη δουλειά του καθώς χίλια λιμάρικα σκυλιά τού κουρελιάζουν τα μπατζάκια και τον γυμνώνουν. Προχωρεί, παραπατώντας, δαχτυλοδειχτούμενος, κι ένας πηχτός αγέρας φέρνει γύρα σκουπίδια, καβαλίνα, μπόχα και καταλαλιά. Κάιρο, Σάρια Εμάντ ελ Ντιν, 24 Ιουνίου 1943 (Seferis, Jorgos: Ποιήματα.21η έκδοση. Athina: Ikaros, 2004. s. 208)

Αντάρτες στη Μ.Α. (Αφήγηση για τα παιδιά) 68

Ήσυχοι ήμασταν, ας πούμε, εδώ που ’λαχε να ζούμε μες στη ζέστη την ογρή μες στη Μέση Ανατολή. Φούσκωνε και το ποτάμι, φούσκωναν και τα μυαλά κι ήμασταν σαν το καλάμι στην παχιά ακροποταμιά. Όταν ήρθανε οι αντάρτες με πιστόλες και με χάρτες να ταράξουν τη ζωή μας. Ήρθε ο Ρούκος, ήρθε ο Ντύμας, ο Κατάρλης με τον Πύρο, κι ο Δεσπότης με τον Τζίρο, και τους βάλαν στ’ αψηλά με χαφιέδες και δροσιά να θυμούνται τα βουνά. «Τί γυρεύουν; Τί γυρεύουν;» φώναζαν στις παροικίες. «Τί γυρεύουν; Τί γυρεύουν;» φώναζαν στις νταχαμπίες. «Ποιός τους έφερε δω πέρα να μας πάρουν τον αέρα;» «Μην τους φέραν οι Συμμάχοι;» «Αλλ’ αυτοί μας αγαπούν και δε θέλουν την αμάχη στους λαούς που πολεμούν για να ζήσει η ανθρωπότη έξω απ’ της σκλαβιάς τα σκότη». «Μην τους φέραν οι Αραπάδες για να πάρουνε μπαξίσι;» «Αδερφέ μου, οι Ελληνάδες που γλεντούν σε κάθε κρίση, αυτοί πάλι βρήκαν κάτι να μας κόψουν το ραχάτι». Κίτρινος και σιωπηλός, όταν τον ρωτήσουν κάτι, μ’ ένα νεκρωμένο μάτι τους κοιτάει και τους ρωτά: «Πού τα βρήκατε όλα αυτά; Τί ’ναι αυτός ο λουκουμάς; Άρτζι μπούρτζι και λουλάς, πράσινα άλογα και θειάφι, 69

δεν τ’ αφήνετε στο ράφι με μια τρύπια κατσαρόλα, μ’ ένα πράσο, με μια φόλα— μολονότι ορθόν θα ήτονα να ρωτήστε και το γείτονα, να ρωτήστε το χασάπη, να ρωτήστε τον αράπη που πουλάει ζεστά σουδάνια καλοχώνευτα και σπάνια». Οι αντάρτες σαν τον είδαν πήγε να τους φύγει η βίδα. Μέρα - νύχτα συζητούσαν, μέρα - νύχτα πολεμούσαν, για να βρούνε κάποια λύση στης Ανατολής την κρίση πού ηταν πια μασκαριλίκι. Μα οι Εγγλέζοι που τους θρέφαν χωρίς να πλερώνουν νοίκι, έπαψαν να παίζουν πρέφα και σα να μοιράζαν κόλλυβα τους εμάζεψαν αθόρυβα και τους στείλανε ξανά στα ψηλά τους τα βουνά. «Τα Περιστέρια» 5. 9. – 24. 10. 1943 (Savvidis, Jorgos P. Σάτιρα και Πολιτική στη Νεώτερη Ελλάδα. In: Daskalopulos, Dimitris: Εισαγωγή στην ποίηση του Σεφέρη. Iraklio: Panepistimiakes ekdosis Kritis, 1996. s.328-329)

Τελευταίος σταθμός Λίγες οι νύχτες με φεγγάρι που μ’ αρέσαν. Τ’ αλφαβητάρι των άστρων που συλλαβίζεις όπως το φέρει ο κόπος της τελειωμένης μέρας και βγάζεις άλλα νοήματα κι άλλες ελπίδες, πιο καθαρά μπορείς να το διαβάσεις. Τώρα που κάθομαι άνεργος * και λογαριάζω λίγα φεγγάρια απόμειναν στη μνήμη· νησιά, χρώμα θλιμμένης Παναγίας, αργά στη χάση ή φεγγαρόφωτα σε πολιτείες του βοριά ρίχνοντας κάποτε 70

σε ταραγμένους δρόμους ποταμούς και μέλη ανθρώπων βαριά μια νάρκη. Κι όμως χτες βράδυ εδώ, σε τούτη τη στερνή μας σκάλα όπου προσμένουμε την ώρα της επιστροφής μας να χαράξει σαν ένα χρέος παλιό, μονέδα που έμεινε για χρόνια στην κάσα ενός φιλάργυρου, και τέλος ήρθε η στιγμή της πλερωμής κι ακούγονται νομίσματα να πέφτουν πάνω στο τραπέζι· σε τούτο το τυρρηνικό χωριό, πίσω από τη θάλασσα του Σαλέρνο πίσω από τα λιμάνια του γυρισμού, στην άκρη μιας φθινοπωρινής μπόρας, το φεγγάρι ξεπέρασε τα σύννεφα, και γίναν τα σπίτια στην αντίπερα πλαγιά από σμάλτο. Σιωπές αγαπημένες της σελήνης. * Είναι κι αυτός ένας ειρμός της σκέψης, ένας τρόπος ν’ αρχίσεις να μιλάς για πράγματα που ομολογείς δύσκολα, σε ώρες όπου δε βαστάς, σε φίλο που ξέφυγε κρυφά και φέρνει μαντάτα από το σπίτι κι από τους συντρόφους, και βιάζεσαι ν’ ανοίξεις τη καρδιά σου μη σε προλάβει η ξενιτιά και τον αλλάξει. Ερχόμαστε απ’ την Αραπιά, την Αίγυπτο την Παλαιστίνη τη Συρία· το κρατίδιο της Κομμαγηνής που ’σβησε σαν το μικρό λυχνάρι πολλές φορές γυρίζει στο μυαλό μας, * και πολιτείες μεγάλες που έζησαν χιλιάδες χρόνια κι έπειτα απόμειναν τόπος βοσκής για τις γκαμούζες χωράφια για ζαχαροκάλαμα και καλαμπόκια. Ερχόμαστε απ’ την άμμο της έρημος απ’ τις θάλασσες του Πρωτέα, ψυχές μαραγκιασμένες από δημόσιες αμαρτίες, καθένας κι ένα αξίωμα σαν το πουλί μες στο κλουβί του. Το βροχερό φθινόπωρο σ’ αυτή τη γούβα κακοφορμίζει την πληγή του καθενός μας ή αυτό που θα ’λεγες αλλιώς, νέμεση μοίρα ή μοναχά κακές συνήθειες, δόλο και απάτη, * ή ακόμη ιδιοτέλεια να καρπωθείς το αίμα των άλλων. Εύκολα τρίβεται ο άνθρωπος μες στους πολέμους· ο άνθρωπος είναι μαλακός, ένα δεμάτι χόρτο· χείλια και δάχτυλα που λαχταρούν ένα άσπρο στήθος μάτια που μισοκλείνουν στο λαμπύρισμα της μέρας και πόδια που θα τρέχανε, κι ας είναι τόσο κουρασμένα, 71

στο παραμικρό σφύριγμα του κέρδους. Ο άνθρωπος είναι μαλακός και διψασμένος σαν το χόρτο, άπληστος σαν το χόρτο, ρίζες τα νεύρα του κι απλώνουν· σαν έρθει ο θέρος προτιμά να σφυρίξουν τα δρεπάνια στ’ άλλο χωράφι· σαν έρθει ο θέρος άλλοι φωνάζουνε για να ξορκίσουν το δαιμονικό άλλοι μπερδεύουνται μες στ’ αγαθά τους, άλλοι ρητορεύουν. Αλλά τα ξόρκια τ’ αγαθά τις ρητορείες, σαν είναι οι ζωντανοί μακριά, τί θα τα κάνεις; Μήπως ο άνθρωπος είναι άλλο πράγμα; Μην είναι αυτό που μεταδίνει τη ζωή; Καιρός του σπείρειν, καιρός του θερίζειν. Πάλι τα ίδια και τα ίδια, θα μου πεις, φίλε. Όμως τη σκέψη του πρόσφυγα τη σκέψη του αιχμάλωτου τη σκέψη του ανθρώπου σαν κατάντησε κι αυτός πραμάτεια δοκίμασε να την αλλάξεις, δεν μπορείς. Ίσως και να ’θελε να μείνει βασιλιάς ανθρωποφάγων ξοδεύοντας δυνάμεις που κανείς δεν αγοράζει, να σεργιανά μέσα σε κάμπους αγαπάνθων ν’ ακούει τα τουμπελέκια κάτω απ’ το δέντρο του μπαμπού, καθώς χορεύουν οι αυλικοί με τερατώδεις προσωπίδες. Όμως ο τόπος που τον πελεκούν και που τον καίνε σαν το πεύκο, και τον βλέπεις είτε στο σκοτεινό βαγόνι, χωρίς νερό, σπασμένα τζάμια, νύχτες και νύχτες είτε στο πυρωμένο πλοίο που θα βουλιάξει καθώς το δείχνουν οι στατιστικές, ετούτα ρίζωσαν μες στο μυαλό και δεν αλλάζουν ετούτα φύτεψαν εικόνες ίδιες με τα δέντρα εκείνα που ρίχνουν τα κλωνάρια τους μες στα παρθένα δάση κι αυτά καρφώνουνται στο χώμα και ξαναφυτρώνουν· ρίχνουν κλωνάρια και ξαναφυτρώνουν δρασκελώντας λεύγες και λεύγες· ένα παρθένο δάσος σκοτωμένων φίλων το μυαλό μας. Κι α σου μιλώ με παραμύθια και παραβολές είναι γιατί τ’ ακούς γλυκότερα, κι η φρίκη δεν κουβεντιάζεται γιατί είναι ζωντανή γιατί είναι αμίλητη και προχωράει· στάζει τη μέρα, στάζει στον ύπνο μνησιπήμων πόνος. * Να μιλήσω για ήρωες να μιλήσω για ήρωες: ο Μιχάλης που έφυγε μ’ ανοιχτές πληγές απ’ το νοσοκομείο ίσως μιλούσε για ήρωες όταν, τη νύχτα εκείνη που έσερνε το ποδάρι του μες στη συσκοτισμένη πολιτεία, ούρλιαζε ψηλαφώντας τον πόνο μας· «Στα σκοτεινά 72

πηγαίνουμε, στα σκοτεινά προχωρούμε…» Οι ήρωες προχωρούν στα σκοτεινά. Λίγες οι νύχτες με φεγγάρι που μ’ αρέσουν. Cava dei Tirreni, 5 Οκτωβρίου 1944 (Seferis, Jorgos: Ποιήματα.21η έκδοση. Athina: Ikaros, 2004. s. 212-215)

73