Ústav českého jazyka

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav českého jazyka Český jazyk a literatura

Bakalářská diplomová práce

2016

Aneta Litzková

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav českého jazyka Český jazyk a literatura Aneta Litzková Znalost pravidel užívání interpunkce u studentů maturitních ročníků Gymnázia Karviná

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Zdeňka Šrámková

2016 2

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

……………………………………… Podpis autora práce 3

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé bakalářské práce Mgr. Zdeňce Šrámkové za odborné vedení, věnovaný čas a laskavý přístup při tvorbě své bakalářské práce.

4

Obsah 1.

Úvod ............................................................................................................................... 6

2.

Teoretická část ............................................................................................................... 8 2.1

Charakteristika interpunkce ........................................................................................ 8

2.2

Vývoj interpunkce ...................................................................................................... 9

2.3

Pravidla a výklady vztahující se k odpovědím v dotazníku ..................................... 10

2.3.1

Charakteristika kodifikačních příruček .............................................................. 10

2.3.2

Pravopisná reforma 1993 ................................................................................... 12

2.3.3

Příručky obsahující výklad o interpunkci ........................................................... 13

2.3.4

Přímá řeč ............................................................................................................ 15

2.3.5

Oslovení ............................................................................................................. 16

2.3.6

Závěrečný pozdrav ............................................................................................. 18 Terminologie vztahující se k pojmu „věta“ ............................................................ 18

2.4 2.4.1

Souvětí ............................................................................................................... 18

2.4.2

Věta hlavní ......................................................................................................... 19

2.4.3

Věta vedlejší ....................................................................................................... 19

2.4.4

Čárka mezi souřadně spojenými větami ............................................................. 19

2.4.5

Poměry mezi větami souvětí souřadného ........................................................... 20 Čárka před vybranými spojovacími výrazy z dotazníku .......................................... 24

2.5 2.5.1

Čárka před spojkou jako ..................................................................................... 24

2.5.2

Čárka před spojkou než ...................................................................................... 24

2.5.3

Čárka před spojkou nebo .................................................................................... 25

2.5.4

Čárka před příslovci jak, kde, kdy kam, proč, odkdy .......................................... 25

2.5.5 Čárka před výrazy s oslabenou větnou platností prosím, mimochodem, bohužel, naštěstí, samozřejmě, možná apod. ................................................................................... 25 2.6

Interpunkce v didaktických testech ke státní maturitě z českého jazyka .................. 26 Praktická část ................................................................................................................ 31

3. 3.1

Metoda a cíl výzkumu ............................................................................................... 31

3.2

Analýza a interpretace výsledků ................................................................................ 33

4.

Závěr ............................................................................................................................. 49

5.

Pouţitá literatura ........................................................................................................... 51

6.

Přílohy........................................................................................................................... 53 6.1

Ukázka nevyplněného dotazníku ............................................................................... 53

6.2

Ukázka vyplněného dotazníku................................................................................... 57 5

1. Úvod Ve své bakalářské práci se zabývám znalostí uţívání pravidel interpunkce u studentů maturitních ročníků na Gymnáziu Karviná. Cíl mé bakalářské práce spočívá v ověření teoretických i praktických znalostí uţšího okruhu psaní interpunkce a pojmů s ní souvisejících u předem vybrané skupiny respondentů. Zvolenou metodou šetření se stal dotazník. Bakalářská práce je rozdělena do dvou částí (teoretické a praktické). V teoretické části se věnuji nejprve základním terminologickým pojmenováním daného tématu. Poté se zaměřuji na historii interpunkce a platné výklady pravidel, jeţ slouţí jako správná řešení k poloţkám z dotazníku. V souvislosti s dotazníkovým šetřením vymezím, jak ovlivnila pravidla interpunkce poslední pravopisná reforma z roku 1993. Stručně také charakterizuji pojmy, jeţ s interpunkcí úzce souvisejí. Následně nastíním výklad o kodifikačních příručkách, příručkách, v nichţ je moţné nalézt pojednání k pravidlům psaní interpunkce či k pravidlům pro psaní čárky mezi větami s různými významovými poměry. Rovněţ se zabývám psaním čárky před vybranými výrazy, které se objevily v dotazníku včetně pravidel pro psaní přímé řeči. Pokusím se také rozebrat didaktické testy z českého jazyka, jeţ byly v roce 2015 součástí státní závěrečné maturitní zkoušky. Konkrétně se zaměřím na cvičení týkající se oblasti souvětí a interpunkce a také uvedu testové příklady. Praktická část se skládá z dotazníkového šetření, jeţ obsahuje 16 otázek týkajících se jevů z oblasti interpunkce. V praktické části mě zajímá, zda maturanti dokáţí charakterizovat základní teoretické znalosti v rámci interpunkce, ale také, zda umějí správně doplnit interpunkci do vět, rozeznat věty hlavní od vět vedlejších či určit jejich konkrétní typy. Vzhledem k tomu, ţe studenti vyššího gymnázia jiţ mají pravidla interpunkce znát z předchozích ročníků a ţe se denně setkávají s různými texty jak v učebnicích, tak při čtení povinné literatury, předpokládám, ţe doplňování interpunkce a obecné znalosti o ní pro ně nebudou příliš sloţité. Vycházím ale rovněţ z předpokladu, ţe se na středních školách nevěnuje výuce pravopisu mnoho času, a tak znalosti interpunkce studenti zapomínají a neopakují. Na druhou stranu se ale domnívám, ţe spousta studentů ani nemá zájem své znalosti pravopisu prohlubovat a ţe v mnoha případech se studenti k samostudiu pravopisu či interpunkce stavějí odmítavě. Také předpokládám, ţe se projeví určité rozdíly

6

ve znalostech interpunkce mezi studenty gymnázia osmiletého a čtyřletého či mezi dívkami a chlapci. Dílčí hypotézu k jednotlivým bodům uvedu níţe v praktické části u jednotlivých dotazníkových otázek, následně také vyhodnotím odpovědi respondentů. Na závěr své práce výsledky celého dotazníkového šetření shrnu a zhodnotím.

7

1. Teoretická část 2.1 Charakteristika interpunkce Interpunkce (z lat. interpunctio – oddělování slov body) znamená dělení psaného textu a jeho částí pomocí uţívání specifických grafických znamének podle daných zásad. Mezi interpunkční či členicí znaménka patří tečka, otazník, vykřičník, čárka, středník, spojovník, dvojtečka, tři tečky, pomlčka, lomítko, apostrof, závorky a uvozovky.1 Úkolem interpunkčních znamének je především oddělovat od sebe části textu a vyznačit hranice větných celků. V textu i běţné mluvě se projevují intonací a přerušením v řeči, ale zdůrazňují také významovou a zvukovou výstavbu. Při klasickém čtení textu se členicí znaménka nevyslovují. Interpunkční znaménko je obvykle nejen signálem hraničním, nýbrţ zároveň nese nějakou další informaci, např. jaký komunikační záměr se výpovědí sleduje, zda je výpověď ukončena, jak komunikačně závaţné jsou (některé) její části atp. Interpunkční znaménka tedy často plní několik úkolů najednou (jsou polyfunkční). Za interpunkci nepovaţujeme případy, kdy je znaménko pouţito k jiným neţli interpunkčním úkolům, jako je např. tečka za zkratkami, několik teček místo vypuštěných písmen (např. ve vulgárních výrazech), vykřičník jako výstraţné znamení na některých tabulkách atp.2 Ve své práci se zaměřím především na problematiku čárky ve větách. Úkolem čárky je usnadnit čtenáři pochopení smyslu čteného textu, umoţnit v něm snadnou orientaci a plynulé čtení. Předpokladem správného psaní čárek jsou mluvnické znalosti, jeţ se vyučují v hodinách českého jazyka na základních a středních školách, a to zejména pravidla stavby věty a souvětí.3 Česká interpunkce je kodifikována v Pravidlech českého pravopisu, a tak je závazné tyto zásady v dané příručce dodrţovat.4

1

ČERNÁ, Anna, CHROMÝ, Jan, KONEČNÁ, Hana a kol. Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i., 2008–2015 [cit. 20. 2. 2016]. Dostupné z: . 2 SEDLÁČEK, Miroslav. K základním otázkám interpunkce v češtině. Naše řeč, 1986, roč. 69, č. 3, s. 121. 3 STANĚK, Vladimír. Jak psát správně čárky: průvodce interpunkcí pro střední školy a veřejnost. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1997. s. 7. 4 Tamtéţ, s. 7.

8

2.2 Vývoj interpunkce O vývoji interpunkce v českém jazyce můţeme hovořit jiţ od 10. století. Interpunkční (tj. členicí) znaménka se aţ do 13. století pouţívala velmi ojediněle, a to pouze občasně jako tečka uprostřed řádku, která značila úsek přerušení při hlasitém přednesu. Ve 14. století nemá stále interpunkce svá striktní pravidla. Více se ovšem vyskytuje ve verších, ale v próze prakticky vůbec. V kaţdém textu se uţívá vţdy jen jeden druh interpunkčního znaménka (buď tečka uprostřed řádku, nebo dvě tečky, barevná čára, šikmá čára přes celý řádek apod.).5 Během 15. století se vyuţívá pouze jedno univerzální interpunkční znaménko, ovšem vyskytuje se mnohem více neţ v předešlých obdobích. Tímto znaménkem se člení souvětí a jednoduché věty, které byly při mluveném projevu odděleny pauzou. Členicí znaménka se také objevovala v případě přerušení ve výslovnosti ve větě jednoduché. V tomto období se stále neoddělovala znaménkem oslovení, přístavky či krátké vloţené věty. 6 V průběhu 16. století se rozvíjí souvětí, a tak dochází ke zdokonalení interpunkce. Bylo proto zapotřebí zavést interpunkci novou, a to trojstupňovou dle vzoru latinské gramatiky. Jednalo se o tečku (lat. periodon), dvojtečku (lat. geminus, colon) a čárku (lat. virgula, suspensivus, comma). Kaţdé z těchto grafických znamének mělo svou funkci: tečka patřila vţdy na konec souvětí, dvojtečka členila sloţitější souvětí a uvozovala přímou řeč a čárka oddělovala kratší úseky. Tato změna však vedla spíše pouze k lepší orientaci v textu, jelikoţ pravidla uţívání byla velmi obecná.7 V barokním období se začíná objevovat také středník (lat. semicolon), jenţ plnil funkci zpřehlednění sloţitých souvětí, která jsou pro tuto dobu typická. Doba baroka zaznamenala první projev syntaktizace interpunkce, který můţeme nalézt v díle J. A. Komenského. Tento princip však bohuţel do domácího prostředí nepronikl.8 V 19. století byla vytvořena novočeská interpunkce. Interpunkce, jeţ byla zaloţena na výdechovém členění textu, se nahradila syntaktickým principem, kterým se řídí dodnes. Mezi první, kdo se u nás zabýval otázkou interpunkce a velmi dobře definoval její uţívání,

5

PLESKALOVÁ, Jana. Stará čeština pro nefilology. Jana Pleskalová. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2001. s. 19. 6 Tamtéţ, s. 20. 7 Tamtéţ, s. 20. 8 Tamtéţ, s. 21.

9

zřejmě patřil jazykovědec Martin Hattala. Své poznatky v této oblasti zaznamenal v díle Srovnávací mluvnice jazyka českého a slovenského (1857). Úkolem interpunkce je podle něj vidět a vědět, kde změnit hlas, a ve kterém místě přestat číst. Hattala rozděluje interpunkční znaménka na „znamení hlasoměnná“ a „znaky přestávky“.9 Dlouho však s Hattalovým výkladem nikdo nepokročil, a tak zůstal nevyuţit. Komplexní přehled aţ po Hattalovi vydal pedagog, etnograf a jazykovědec František Bartoš ve svém díle Skladba jazyka českého (1. vydání z roku 1878). Podobně jako Hattala rozlišuje „dělidla, jeţ označují a) části vět, b) přízvuk vět“ (to jsou otazník a vykřičník). K interpunkčním znaménkům počítá Bartoš i tzv. znaménka pomocná, „znaménko rovnosti“ (=), paragraf (§), znaménka, jimiţ se odkazuje k poznámkám (hvězdičky, kříţky, číslice), dokonce i „znamení délky nebo krátkosti slabiky“ (

).10 Kromě těchto výkladů vznikla za poslední desetiletí minulého

století spousta příspěvků o české interpunkci, jelikoţ bylo zapotřebí některé znalosti ohledně interpunkce prohloubit. Přesto můţeme říci, ţe za posledních 80 let se princip české interpunkce příliš nezměnil. Základní znalosti byly pouze doplňovány a rozvíjeny. 2.3 Pravidla a výklady vztahující se k odpovědím v dotazníku 2.3.1 Charakteristika kodifikačních příruček Pro objasnění míry závaznosti jazykových příruček je podstatné vysvětlit termín „kodifikace“. Tento pojem se pouţívá pro písemné zachycení jazykové normy v jazykových příručkách, ale také pro označení činnosti lingvistů, která k zachycení jazykové normy směřuje (např. sběr a analýza jazykových dat pro tvorbu kodifikačních příruček).11 Norma se vyvíjí nepřetrţitě, kdeţto kodifikace zachycuje změny po etapách. V důsledku toho postupně narůstají rozdíly mezi normou a kodifikací a kodifikace zastarává. Úkolem kodifikace je co nejpřesněji odráţet a utvrzovat normu spisovného jazyka, neboť právě skrze kodifikaci je moţné podporovat ustálenost spisovné normy, zasahovat do ní nebo rozhodovat o tom, které varianty do normy spisovného jazyka patří. Kromě kodifikace můţe normu utvrzovat také úzus12 známých či vlivných uţivatelů jazyka (média, projevy celebrit...).13

9

Znamení hlasoměnná jsou zapisována „znakem otázkovým“ (?) a „znakem podivení“ (!). Ke znakům přestávky řadí tečku, čárku, středník, dvojtečku, nynější pomlčku, závorky či spojovník. 10 SEDLÁČEK, Miroslav. K vývoji českého pravopisu. Část 2. Naše řeč, 1993, roč. 76, č. 3, s. 126–138. 11 ČERNÁ, Anna, CHROMÝ, Jan, KONEČNÁ, Hana a kol. Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i., 2008–2015 [cit. 24. 2. 2016]. Dostupné z: . 12 Úzus je soubor jazykových prostředků, jeţ jsou ve vţité podobě uţívány jazykovým společenstvím bez ohledu na to, zda jsou vhodné a správné. Územ se někdy rozumí i běţné uţívání jazykových prostředků. O úzus se opírá jazyková norma, která se od úzu liší obecnou přijatelností a vyšší závazností. Zdroj: KARLÍK, Petr, NEKULA,

10

Kodifikační příručky zachycují a stanovují normu spisovného jazyka. Zatímco normativní příručky jsou vlastní všem jazykovým útvarům (spisovným či nespisovným), kodifikační příručky se vztahují pouze k jazyku spisovnému.14 Kaţdá kodifikační příručka by navíc měla být funkční. Funkčností je zde myšlena schopnost umět co nejpřesněji vystihnout soudobou spisovnou normu a také předjímat budoucí vývoj spisovné normy, jelikoţ v důsledku nepřetrţitých proměn normy se kodifikace za normou vţdy opoţďuje.15 Podle jisté míry závaznosti rozlišujeme kodifikační příručky preskriptivní, tzn. ty, jeţ mají za cíl předepisovat jazykové veřejnosti, jak s jazykem zacházet, řídit jeho pouţívání, a kodifikační příručky popisné neboli deskriptivní, tzn. takové, u kterých autoři nechtějí předepisovat, ale pouze zaznamenat soudobou spisovnou normu. Preskriptivním jazykovým příručkám je oproti příručkám deskriptivním společensky připisována vyšší míra závaznosti, a to zejména odbornou lingvistickou veřejností. Za kodifikační jsou povaţovány (tzn., ţe jsou tak respektovány a vnímány) tyto příručky: Pravidla českého pravopisu, Výslovnost spisovné češtiny I, II, Slovník spisovné češtiny, Slovník spisovného jazyka českého, Nový akademický slovník cizích slov a Česká výslovnostní norma.16 Rovněţ Česká mluvnice Bohuslava Havránka a Aloise Jedličky se řadí mezi příručky kodifikační. Názory na kodifikační statusy (deskriptivní a preskriptivní) příruček ale mohou být různé, neboť hned u několika kodifikačních příruček se v odborném prostředí názory na jejich preskriptivní či deskriptivní charakter liší.17 Ve své práci také často odkazuji na Akademickou příručku českého jazyka či Internetovou jazykovou příručku, a tak bych ráda vymezila jejich kodifikační status. Tyto příručky obsahují podrobnější poučení o českém jazyce, zejména o pravopisu, morfematice, tvarosloví, slovotvorbě, o některých syntaktických jevech či kapitoly o formální úpravě písemností. Cílem zmiňovaných příruček není předepisovat, jak jazyk uţívat, nýbrţ popsat co nejpřesněji

Marek, PLESKALOVÁ, Jana, eds. Encyklopedický slovník češtiny. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 516. 13 KARLÍK, Petr, NEKULA, Marek, PLESKALOVÁ, Jana, eds. Encyklopedický slovník češtiny. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 216. 14 Tamtéţ, s. 216. 15 NEBESKÁ, Iva. Jazyk, norma, spisovnost. 1. vyd., dotisk. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 1996, dotisk 1999. s. 37. 16 Jazyková poradna [online]. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2. 3. 2016]. Dostupný z: . 17 ČERNÁ, Anna, CHROMÝ, Jan, KONEČNÁ, Hana a kol. Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i., 2008–2015 [cit. 8. 3. 2016]. Dostupné z: .

11

soudobou jazykovou normu a na základě tohoto popisu předat doporučení a rady těm, kteří chtějí tuto normu respektovat.18 2.3.2 Pravopisná reforma 1993 Poslední pravopisná reforma se uskutečnila v roce 1993 spolu s vydáním nových Pravidel českého pravopisu. Tato Pravidla vypracoval kolektiv autorů Ústavu pro jazyk český AV ČR. Pravidla českého pravopisu obsahují kapitoly: Označování hlásek písmeny, Zkratky a značky, Hranice slov v písmu, Členicí znaménka, Přídavek, Pravopisný slovník, Seznam zeměpisných jmen, Seznam rodných jmen a Seznam antických jmen. V roce 1991 vyšla publikace Co přinášejí nová Pravidla českého pravopisu, jejímţ úkolem bylo seznámit veřejnost s novou pravopisnou reformou. Příručku vydalo nakladatelství Učitelská unie a o odborné zpracování se postaral kolektiv jazykovědců působících v Ústavu pro jazyk český ČSAV. Publikace nám poskytuje podrobný přehled úprav, jeţ měly nastat v českém pravopise, ale také pojednání o významných osobnostech, které se zaslouţily o úspěch české ortografie či výklad o pravopisných příručkách vydaných v posledních devadesáti letech. Autoři publikace Co přinášejí nová Pravidla českého pravopisu uvádějí, ţe nová reforma českého pravopisu vznikla z důvodu nahromadění spousty pravopisných problémů od vydání posledních pravidel z roku 1957, jejichţ řešení veřejnost očekávala nebo přímo vyţadovala. Neustále se pouze přetiskoval původní text, rovněţ ve slovníkové části Pravidel se neobjevily četné změny, a tak i učitelé češtiny si mnohokrát nevěděli rady s napsáním spousty slov.19 Nejzásadnější změnou nových Pravidel byla úprava, která se týkala především velkých písmen, psaní s a z v přejatých slovech, označování délky samohlásek v přejatých slovech, psaní sloţených přídavných jmen a částečně interpunkce. V interpunkci se změny oproti dřívějšímu vydání Pravidel českého pravopisu příliš neprojevily. Pokud k určitým změnám došlo, jednalo se především o větší toleranci při kladení čárek. Můţeme si všimnout například odlišného uspořádání kapitol.

18

ČERNÁ, Anna, CHROMÝ, Jan, KONEČNÁ, Hana a kol. Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i., 2008–2015 [cit. 8. 3. 2016]. Dostupné z: . 19 HLAVSA, Zdeněk: Nová Pravidla českého pravopisu. In: Martincová, Olga (ed.): Co přinášejí nová Pravidla českého pravopisu. Praha: Učitelská unie, 1991, s. 23.

12

Zatímco předešlá Pravidla z roku 195720 počínají svůj výklad o čárce ve větě jednoduché, Pravidla z roku 1993 nás nejprve poučují o zásadách čárky v souvětí a aţ poté ve větě jednoduché. Nejzásadnější změna v oblasti interpunkce se uskutečnila v moţnosti vynechání čárky u vsuvek prosím, tuším, soudím, celkem vzato, myslím. Např. Řekni mi (,) prosím (,) pravdu. Dalo by se také říci, ţe k jistému posunu v kodifikaci dochází u často uţívaného spojovacího výrazu poté co. Daný výraz je moţno pochopit různě. Relativum co na první pohled signalizuje počátek vedlejší věty. Např. Poté, co se přihlásíte do systému, zobrazí se váš seznam předmětů. Další moţnou variantou je ale chápání výrazu poté co jako jednočlenného a připouští se tedy také zápis bez čárky. Např. Poté co se přihlásíte do systému, zobrazí se váš seznam předmětů. V případě, ţe věta před výrazem poté co je mluvnicky úplná, připouští se psaní čárky jiţ před daným výrazem. Např. Eva se narodila před týdnem, poté (,) co se nám konečně podařilo koupit nový byt. Na rozdíl ale od výrazů jako zatímco, mezitímco se výraz poté co stále píše odděleně. Je ale moţné, ţe by se mohlo jednat o další jev, jenţ by se mohl stát příštím podnětem k posunu kodifikace.21 2.3.3 Příručky obsahující výklad o interpunkci Mezi nejznámější pravopisné příručky patří bezpochyby Pravidla českého pravopisu22, jeţ samozřejmě také obsahují pojednání o interpunkci. Tato kodifikační příručka byla poprvé vydána v roce 1902 Janem Gebauerem. V současnosti Pravidla českého pravopisu vycházejí ve dvou vydáních, a to školním a akademickém. Akademické vydání obsahuje rozsáhlejší výklad o interpunkci neţ vydání školní. I přesto ale rozdíl mezi jednotlivými vydáními není příliš patrný. Pravidla českého pravopisu obsahují ovšem pouze základní pojednání o výkladu interpunkce. Nenachází se v nich například ţádný výklad o poměrech mezi větami, rovněţ výklad o psaní čárky u oslovení či vsuvek je velmi stručný. Jednou z prvních příruček pojednávajících o interpunkci, jeţ byla vydána po pravopisné reformě v roce 1993, byla publikace Jak psát správně čárky (Průvodce interpunkcí pro střední školy a veřejnost)23 z roku 1997. Příručku napsal praţský bohemista Vladimír

20

HAVRÁNEK, Bohuslav, TRÁVNÍČEK, Bohuslav. Pravidla českého pravopisu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 477 s. 21 PRAVDOVÁ, Markéta, SVOBODOVÁ, Ivana. Akademická příručka českého jazyka. 1. vyd. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, v. v. i., 2014. s. 91–92. 22 ŠAUR, Vladimír. Pravidla českého pravopisu: s výkladem mluvnice. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. 23 STANĚK, Vladimír. Jak psát správně čárky: průvodce interpunkcí pro střední školy a veřejnost. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1997. s. 88.

13

Staněk a jejím cílem je soustředit se pouze na problematiku psaní čárky. Příručka není příliš obsáhlá, ovšem nabízí mnohem rozsáhlejší výklad o čárce neţ Pravidla českého pravopisu. V příručce jsou navíc také srozumitelně popsány významové vztahy mezi větami. Můţeme v ní najít mnohem více příkladů neţ v Pravidlech, charakteristiku syntaktických pojmů (přístavek, doplněk, atd.), rovněţ jsou zde podrobněji popsána pravidla pro psaní čárky u vsuvek a ostatních větných členů. Dostatečná pozornost se věnuje téţ souřadně a podřadně spojeným hlavním větám. Přínosem této příručky jsou navíc cvičení, která se nacházejí u kaţdé kapitoly. Na konci příručky se poté nachází klíč správných odpovědí ke všem cvičením. Další publikace, jeţ nám můţe usnadnit pochopení v oblasti interpunkce, se nazývá Česká interpunkční cvičení s klíčem.24 Autorkou publikace je profesorka Ostravské univerzity Jana Svobodová. Jedná se o skripta, která obsahují poučení o všech členicích znaménkách, ale největší pozornost je věnována čárce. Sama autorka v úvodu skript píše, ţe jiţ mnoho let ví o neznalosti pravidel uţívání interpunkce jak u studentů učitelství českého jazyka, tak u studentů maturitních ročníků, kteří se chystají na vysokou školu.25 Publikace se skládá z teoretické a praktické části a není příliš obsáhlá. Jejím cílem je stručně a srozumitelně vysvětlit pravidla interpunkce. Praktická část obsahuje spoustu interpunkčních cvičení a diktátů se správným řešením. Mezi další příručky, jeţ se zaměřují na interpunkci, patří Na co se často ptáte. Jak používat čárku a další interpunkční znaménka.26 Publikace byla vydána v roce 2006 kolektivem autorů z praţské pedagogické fakulty a obsahuje základní pravidla, s nimiţ se čtenáři setkali jiţ na základní škole při výuce pravopisu, a které se vyskytují i v Pravidlech českého pravopisu. Zaměřuje se také na různé posuny kodifikace v oblasti interpunkce, a to zejména u jevů, v nichţ existuje více moţností při kladení čárky. Např. Ahoj (,) Pavle. Přijeďte (,) prosím (,) co možná nejdříve. Rovněţ jsou zde vysvětleny významové vztahy u vět hlavních a vedlejších. Součástí kaţdé kapitoly je i procvičovací oddíl Vyzkoušejte se, ve kterém si čtenář můţe ověřit, zda pravidla pochopil, či nikoliv. Příručka je napsána velmi srozumitelně a pochopitelně. Na druhou stranu se v ní zřídka objevují interpunkční chyby,

24

SVOBODOVÁ, Jana. Česká interpunkční cvičení s klíčem. 2., upr. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, 2000. s. 60. 25 Tamtéţ, s. 3. 26 JANOVEC, Ladislav, Lucie BUŠOVÁ, Adéla ŘÍHOVÁ a Markéta ŠAMALOVÁ. Na co se často ptáte. Jak používat čárku a další interpunkční znaménka. Praha: Klett nakladatelství, 2006. s. 135.

14

coţ by se v příručkách tohoto typu nemělo stávat. Např. Věty hlavní připojené k sobě bez spojovacího výrazu, oddělujeme vždy čárkou (příp. pomlčkou).27 V souvislosti s příručkami obsahujícími výklad o interpunkci je nutné téţ zmínit Internetovou jazykovou příručku28 a její první přepracované kniţní vydání s doplněním výkladové části Akademické příručky českého jazyka29 z roku 2014. Na vzniku příruček se podílel kolektiv autorů Ústavu pro jazyk český AV ČR a jejím cílem bylo doplnit běţně přístupné příručky jako např. Pravidla českého pravopisu. Důvodem vzniku byla snaha zodpovědět dotazy, jeţ byly adresovány zejména jazykové poradně Ústavu pro jazyk český. U Internetové jazykové příručky se jedná o první jazykovou pomůcku svého druhu. Její výhodou je, ţe můţe být neustále rozšiřována, zpřesňována a doplňována o nové výrazy, zejména pokud jde o výrazy cizího původu.30 Zmiňované příručky obsahují velmi systematická pojednání v oblasti celé interpunkce. Nalezneme zde poučení o významových vztazích mezi větami, bohatý výklad o výrazech s oslabenou větnou platností či citoslovcích. Velmi propracovaná je navíc také část, jeţ se věnuje uvozovkám (přímé řeči) a oslovení včetně různých druhů závěrečných pozdravů. 2.3.4 Přímá řeč Přímá řeč, tj. doslovná reprodukce proneseného projevu (skutečného i fiktivního – v umělecké literatuře), se nejčastěji vyznačuje uvozovkami. Věta, která přímou řeč uvozuje, se nazývá věta uvozovací.31 a) Uvozovací věta předchází přímé řeči Po uvozovací větě se píše vţdy dvojtečka, uvozovky dole, přímá řeč začíná velkým písmenem, na konci píšeme vţdy členicí znaménko (tečku, otazník, vykřičník, tři tečky apod.) a za ním druhé uvozovky nahoře. Zeptala jsem se ho: „Na co myslíš?“ Sousedé spokojeně říkali: „Víte, že je dneska ještě zuřivější než včera?“ Petr mě prosil: „Neříkej to nikomu.“

27

ADAM, Robert. Matná světla na periférii české interpunkce. Bohemistyka [online]. 2008, č. 1–4, s. 339–353. [cit. 29. 3. 2016]. ISSN 1642-9893. Dostupné z: http://www.bohemistyka.pl/artykuly/2008/ART_Adam.pdf. 28 Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/. 29 PRAVDOVÁ, Markéta, SVOBODOVÁ, Ivana. Akademická příručka českého jazyka. 1. vyd. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, v. v. i., 2014. s. 533. 30 Tamtéţ, s. 35. 31 JANOVEC, Ladislav, BUŠOVÁ, Lucie, ŘÍHOVÁ, Adéla, ŠAMALOVÁ, Markéta. Na co se často ptáte. Jak používat čárku a další interpunkční znaménka. Praha: Klett nakladatelství, 2006. s. 93.

15

b) Přímá řeč předchází uvozovací větě V případě, ţe přímá řeč předchází uvozovací větě, začíná uvozovkami dole a velkým písmenem, na konci se píše členicí znaménko, po něm druhé uvozovky nahoře a uvozovací věta s členicím znaménkem na konci, která začíná malým písmenem. „Příští týden se už budu muset vrátit do České republiky,“ litovala kamarádka. „Tak kdy už konečně přijdeš?“ zeptala se maminka starostlivě. „Už se nemůžu dočkat začátku prázdnin!“ vykřikla Eva. c) Uvozovací věta je vloţena do přímé řeči Přímá řeč začíná uvozovkami dole, poté následuje velké písmeno, na konci její první části se píše členicí znaménko a za ním uvozovky nahoře. Začátek uvozovací věty se píše s malým písmenem a za uvozovací větou následuje čárka, uvozovky dole. Dále poté začíná malým písmenem druhá část přímé řeči, která končí členicím znaménkem a uvozovkami nahoře. „Měl jsem velká očekávání,“ řekl otec, „ale už po prvních dnech jsem odhalil tvé úmysly.“ „Nemohli bychom,“ zeptal se potichu, „už jít domů?“ „Dobrý den, paní Novotná,“ řekl pan Polák, daří se Vám dobře?“ U tohoto typu přímé řeči se můţeme setkat s dalším moţným správným zápisem, jenţ například Pravidla českého pravopisu nebo Internetová jazyková příručka neuvádějí. Text jako u předchozí varianty začíná uvozovkami dole, přímá řeč velkým písmenem, na konci její první části je uţito členicí znaménko a za ním uvozovky nahoře. Na začátku uvozovací věty se píše malé písmeno, poté následuje členicí znaménko symbolizující konec věty. Za uvozovací větou se na rozdíl od prvního moţného správného zápisu píší uvozovky dole s následujícím velkým písmenem, které značí začátek nové věty s členicím znaménkem a uvozovkami nahoře na konci. Dle Jazykové poradny Ústavu pro jazyk český AV ČR je tedy moţný následující zápis: „Měl jsem velká očekávání,“ řekl otec. „Ale už po prvních dnech jsem odhalil tvé úmysly.“ „Dobrý den, paní Novotná,“ řekl pan Polák. „Daří se Vám dobře?“ 2.3.5 Oslovení Oslovení neboli vokativ je člen, jenţ je volně vloţen do věty. Protoţe nemá větnou povahu, můţeme jej označit za doplňující nevětný výraz. Jen zřídka můţe být oslovení realizováno větnou formou, v takovém případě uţ ale není chápán jako vokativ, nýbrţ jako jiný gramatický pád. Např. Kdo mě teď slyšíte, pojďte sem! Vokativy jsou časté v básnických 16

textech,

v nichţ

se

setkáváme

nejen

s oslovením

osob

nebo

zvířat,

ale

také

s personifikovaným oslovením neţivých věcí. Např. Světe, div se, my jsme na nic nezapomněli!32 Pokud stojí oslovení v 5. pádě na začátku věty, následuje za ním čárka. Stojí-li uprostřed věty, oddělujeme jej čárkou z obou stran. Mezi heslovitým vyjádřením obsahu dopisu a oslovením se vynechává mezera o výšce dvou řádků základního textu dopisu. Mezi oslovením a následujícím textem se obvykle ponechává mezera o výšce jednoho řádku.33 Veškeré oficiální dopisy či e-maily je náleţité začít oslovením v 5. p., a to i v případě písemného kontaktu s příjemci, které neznáme (např. Vážené paní, Vážení pánové, Vážení partneři, …). Pozdrav Dobrý den je povaţován za familiární, a tak se hodí pro styk osobní, telefonický, neformální či neoficiální korespondenci. 34 Pavle, pojď se mnou ven. Zdálo se ti dneska něco, mami? Pořád ti, Jano, volám, ale ty to nezvedáš. Je-li jednoslovný pozdrav bezprostředně spojen s oslovením, tvoří spolu velmi těsný významový i rytmický celek. Proto není bezpodmínečně naléhavé pozdrav a oslovení oddělit čárkou.35 Ahoj (,) Vítku, už jsi o sobě dlouho nedal vědět. U víceslovných pozdravů je rytmický celek méně těsný, a tak je pozdrav a oslovení odděleno čárkou. V současnosti ovšem proniká i do oficiální e-mailové komunikace nepříliš vhodné oslovení typu dobrý den, paní Nováková, které nahrazuje zaţité, zdvořilejší a patřičnější vážená paní Nováková. Oslovení typu dobrý den, paní Nováková má však své opodstatnění např. v mluveném dialogu v beletrii.36 „Dobrý den, paní Nováková, pojďte dál.“

32

SVOBODOVÁ, Jana. Česká interpunkční cvičení s klíčem. 2., upr. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, 2000. s. 21. 33 PRAVDOVÁ, Markéta, SVOBODOVÁ, Ivana. Akademická příručka českého jazyka. 1. vyd. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, v. v. i., 2014. s. 481. 34 Tamtéţ. s. 481. 35 ČERNÁ, Anna, CHROMÝ, Jan, KONEČNÁ, Hana a kol. Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i., 2008–2015 [cit. 24. 2. 2016]. Dostupné z: . 36 Tamtéţ, [cit. 24. 2. 2016].

17

2.3.6 Závěrečný pozdrav Závěrečný pozdrav se zpravidla povaţuje za samostatný odstavec. Začíná vţdy od stejné svislice jako odstavce předcházející. Pozdrav nebo závěrečná formule na konci dopisu mohou být různé:37 a) Nevětné (např. S pozdravem, v e-mailu lze také S přáním hezkého dne – za těmito pozdravnými formulemi se ţádné interpunkční znaménko nepíše) b) Větné s pokračováním na dalším řádku (např. Zdraví | Jan Novák – ani zde se nepíše ţádné členicí znaménko) c) Větné (např. Děkuji za odpověď a přeji hezký den. Srdečně zdravím a těším se na brzké setkání. – za těmito pozdravnými formulemi píšeme vţdy tečku) 2.4 Terminologie vztahující se k pojmu „věta“ 2.4.1 Souvětí Termín souvětí se pouţívá jako označení pro syntaktické spojení dvou slovesných vět (dvojice vět) nebo jako označení pro syntaktické spojení minimálně dvou slovesných vět. Souvětí obsahující více neţ dvě věty se nazývá souvětí sloţité. Mezi prostředky spojující věty do dvojice patří v mluveném projevu intonace a v psaném projevu čárka. Např. Už je moc pozdě, musím jít domů. Takto spojenému souvětí se říká asyndetické či bezespoječné. Rozlišují se ale asyndetická spojení, jeţ je moţné na základě významu jejích sloţek interpretovat tak, ţe se do nich vinterpretuje nějaká spojka, buď souřadicí: Mám ráda červené víno, můj manžel si oblíbil víno bílé („a, ale“), nebo spojka podřadicí: Neříkej mi pořád jedlík, budou se mi smát („protože“).38 Mezi lexikální spojovací prostředky patří spojky a relativa. Např. Už je moc pozdě, takže musím jít domů. Tradičně rozlišujeme souvětí souřadné a podřadné. V souvětí souřadném jsou dvě věty spojeny intonačně. Např. Venku prší, chci jít domů. Mohou být ale také spojeny intonačně a spojkou souřadicí.39 Souřadicí spojky slouţí k vyjádření vztahu koordinace mezi členy několikanásobného větného členu a mezi větami v souřadném spojení.40 Např. Venku prší, ale já chci jít domů. V souvětí 37

PRAVDOVÁ, Markéta, SVOBODOVÁ, Ivana. Akademická příručka českého jazyka. 1. vyd. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, v. v. i., 2014. s. 482. 38 KARLÍK, Petr, NEKULA, Marek, PLESKALOVÁ, Jana, eds. Encyklopedický slovník češtiny. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 48. 39 Tamtéţ, s. 435. 40 KARLÍK, Petr, NEKULA, Marek, RUSÍNOVÁ, Zdenka, eds. Příruční mluvnice češtiny. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995. s. 350.

18

podřadném se jedná o spojení dvou vět intonačně se spojkou podřadicí, tj. např. Slíbila, ţe přijde. Spojky podřadicí sdělují sémantickou závislost připojované věty a vyjadřují její vztah k větě řídící.41 Věty mohou být ale také spojeny relativem. Např. Poznal člověka, kterému věřil. 2.4.2 Věta hlavní Jedná se o větu v souvětí, která není na ţádné úrovni podřazena jiné větě či do ní začleněná. Ve spojení s větou vedlejší propůjčuje celému souvětí svou výpovědní platnost.42 Kaţdé souvětí musí obsahovat alespoň jednu hlavní větu. Věta hlavní bývá často povaţována za větu řídící, protoţe se podle ní řídí ostatní věty v souvětí. Např. Půjdu už domů (věta hlavní – řídící), abych sestře připomněla (věta vedlejší je závislá na větě hlavní, ale zároveň je řídící pro třetí větu), že rodiče dnes přijdou z práce později (věta vedlejší – závislá). Hlavní věta můţe být rozvíjena závislou vedlejší větou nebo souřadně spojena s jinou hlavní větou. V písmu oddělujeme souřadně spojené věty hlavní i vedlejší čárkou, nejsou-li spojeny spojkami a, i, ani, nebo, či s významem slučovacím.43 2.4.3 Věta vedlejší Věta vedlejší je spolu s hlavní větou součástí souvětí, kde je začleněna do jiné věty jako její větný člen. Vedlejší věty nemohou stát samostatně bez své řídící věty, a tak jsou závislé na větě hlavní nebo jiné větě vedlejší. Věty vedlejší se klasifikují podle různých kritérií. Nejstandardnější je ale dělení vedlejších vět podle zástupné platnosti, a to na větu vedlejší podmětnou, předmětnou, přívlastkovou, doplňkovou, přísudkovou, příslovečnou, místní, časovou, způsobovou, měrovou, příčinnou, podmínkovou, přípustkovou a účelovou. 44 2.4.4 Čárka mezi souřadně spojenými větami Souřadně spojené věty na sobě nejsou významově závislé. Oproti tomu u podřadně spojených vět rozvíjí věta podřadná význam věty jí nadřazené. Souřadně spojené věty bývají nejčastěji spojeny souřadicími spojkami.45 Souřadicí spojky vyjadřují druh obsahového 41

KARLÍK, Petr, NEKULA, Marek, RUSÍNOVÁ, Zdenka, eds. Příruční mluvnice češtiny. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995. s. 350. 42 KARLÍK, Petr, NEKULA, Marek, PLESKALOVÁ, Jana, eds. Encyklopedický slovník češtiny. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 521. 43 HAVRÁNEK, Bohuslav, JEDLIČKA, Alois. Stručná mluvnice česká. Vyd. 26., ve Fortuně 2. Praha : Fortuna, 1998. s. 143. 44 Tamtéţ, s. 525. 45 JANOVEC, Ladislav, BUŠOVÁ, Lucie, ŘÍHOVÁ, Adéla, ŠAMALOVÁ, Markéta. Na co se často ptáte. Jak používat čárku a další interpunkční znaménka. Praha: Klett nakladatelství, 2006. s. 11.

19

poměru mezi spojenými větami. Jedná se buď o výrazy jednočlenné (a, i, ale, avšak, nebo, nýbrž…), nebo vícečlenné, a to jednak opakované (i – i, ani – ani, jednak – jednak…), jednak dvojité (nejen – ale i, sice – ale, buď – anebo…). Při spojení spojky a příslovce často vznikají spojovací výrazy sloţené, jeţ jednoznačněji konkretizují meziobsahové vztahy (a přece, ale zato, proto však, a tak, a dokonce).46 Věty ale mohou být také volně postaveny vedle sebe bez spojovacího výrazu, coţ se v textu vyjadřuje čárkou mezi větami. Souřadicí spojky se mohou vyskytovat mezi dvěma nebo více větami hlavními či mezi dvěma nebo více větami vedlejšími. Např. Petr mi říkal, že má rád zvířata a že si brzo bude kupovat psa. (Na první hlavní větě závisí dvě věty vedlejší, které jsou souřadně spojené ve slučovacím poměru.)47 2.4.5 Poměry mezi větami souvětí souřadného 2.4.5.1 Poměry mezi větami hlavními Spojením vět hlavních vzniká souřadné spojení. Věty na sobě nejsou mluvnicky závislé, jsou spojeny souřadicími spojkami, nebo odděleny čárkou. Mezi větami hlavními jsou různé významové poměry a poznáme je dle spojovacího výrazu mezi nimi. a) Poměr slučovací Slučovací poměr je uţíván mezi výpověďmi, které jsou spojeny jako sobě rovné. Věty ve

slučovacím

poměru

neoddělujeme

čárkou.

Základní

spojkou

tohoto

poměru

je spojka a. Např. Bylo léto a všichni si užívali hezkého počasí. Pokud spojujeme tři a více výpovědí, spojka a se zpravidla klade aţ mezi poslední dvě. Výpovědi také od sebe mohou být odděleny čárkou, tj. bezespoječně, a to především v případě, ţe výpovědi mají obdobnou stavbu. Např. Nikdo mi neporadí, nikdo mě nepochválí, nikdo mi nepomůže. Slučovací funkci mají také výrazy i a ani. Např. Zeptám se na to rodičů a i se sestrou o tom promluvím; Však ona mi to panování v domě nepřekazí a ani se neopováží nade mne postavit. Další výrazy se slučovací funkcí jsou např. a přitom, a pak, a potom, a také, a nato, zkratky atd., atp.48

46

GREPL, Miroslav, KARLÍK, Petr. Skladba spisovné češtiny. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 1986, s. 347. 47 JANOVEC, Ladislav, BUŠOVÁ, Lucie, ŘÍHOVÁ, Adéla, ŠAMALOVÁ, Markéta. Na co se často ptáte. Jak používat čárku a další interpunkční znaménka. Praha: Klett nakladatelství, 2006. s. 11. 48 KARLÍK, Petr, NEKULA, Marek, RUSÍNOVÁ, Zdenka, eds. Příruční mluvnice češtiny. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995. s. 558.

20

Zvláštním případem je spojka nebo (viz podkap. 2.3.6.3). V případě dvojitého spojovacího výrazu píšeme čárku před druhým spojovacím výrazem v pořadí. Např. Tak velikou želvu jsme nemohli ani zabít, ani zbavit krunýře.49 V beletrii také můţeme klást čárku před spojkami a, i, ani, nebo ve významu slučovacím, a to v případě, ţe věta po spojce nemá přímou významovou souvislost s větou, která jí předchází a připojuje něco nečekaného či kontrastujícího. Např. Přiskočil, a děvečka s trakařem zmizela v jeho břiše.50 Čárku před spojkou a píšeme, spojuje-li dvě věty nebo dva větné členy v jiném poměru neţ slučovacím. b)

Poměr vylučovací

Vylučovací poměr je mezi výpověďmi, z nichţ můţe platit kterákoliv. Hlavním výrazovým prostředkem tohoto poměru jsou spojky nebo a anebo. Pomocí spojky nebo vyjadřujeme volbu mezi dvěma eventualitami. Např. Pospěš si, nebo ti ujede vlak! V neotázkových výpovědích se mnohdy objevují vícečlenné spojky buď (to) – nebo, buďto – anebo. Např. Buď je doma nebo na zahradě anebo šel ven.

51

Pokud se eventuality vzájemně

doplňují, tzn., ţe mohou platit všechny, před spojkou nebo čárku nepíšeme. Např. O prázdninách jsem byla na horách nebo u moře. V případě, ţe se eventuality doplňují, ale zároveň také vylučují, čárku před spojkami nepíšeme. Např. Jídlo si můžeme podle potřeby přisolit nebo připepřit. c) Poměr odporovací Odporovací poměr se vykytuje mezi výpověďmi, jejichţ obsahy jsou v nesouladu. Základní spojkou je spojka ale. Např. Chce být ředitelem, ale nemá organizační schopnosti. Spojení v poměru odporovacím je moţné někdy rozpoznat podle toho, ţe se spojka a dá nahradit některou ze spojek odporovacích – ale, avšak, však. Např. Snažil se, a neuspěl.

49

ČERNÁ, Anna, CHROMÝ, Jan, KONEČNÁ, Hana a kol. Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i., 2008–2015 [cit. 24. 2. 2016]. Dostupné z: . 50 STANĚK, Vladimír. Jak psát správně čárky: průvodce interpunkcí pro střední školy a veřejnost. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1997. s. 28. 51 KARLÍK, Petr, NEKULA, Marek, RUSÍNOVÁ, Zdenka, eds. Příruční mluvnice češtiny. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995. s. 566.

21

Občas drkotá zuby, a rýmu nedostane. Odporovací poměr lze vyjádřit také spojením s a ne a a nikoliv. Např. Z diktátu dostal jedničku, a ne trojku, jak jsi mi říkal. 52 d) Poměr stupňovací Stupňovací poměr je mezi výpověďmi, z nichţ druhá převyšuje běţnou míru očekávání, jeţ je dána výpovědí první.53 Nejčastější spojení vyjadřující tento poměr je: a dokonce, a nadto, a k tomu, a navíc. Spojení a dokonce je obecně povaţováno jako zásadní signál stupňovacího poměru, tudíţ i psaní čárky před a dokonce je povaţováno za noremní. Např. Uspořádali jsme reklamní kampaň, a dokonce jsme se dostali do místních novin.54 Zbylé spojovací výrazy uţ však nejsou typickými signály stupňovacího poměru a v psaní čárek u nich existuje větší variantnost. V následujících případech je tedy moţné i připustit psaní bez čárky. Např. Už se stmívalo (,) a k tomu začalo pršet.55 e) Poměr důsledkový Poměr důsledkový je mezi větami v případě, ţe druhá výpověď je důsledkem výpovědi první. Nejčastěji bývá vyjádřen spojkou a, která zpravidla stojí ve spojeních a proto, a tedy, a tak, a tudíž, a tím apod. Např. Nedostali jsme zprávu včas, a proto jsme nemohli přijít. V případě, ţe stojí spojka a ve spojení se zájmenem tím, větě můţeme porozumět tak, ţe se jedná o zájmeno, které odkazuje na obsah věty předchozí. V takové situaci je moţná varianta bez čárky. Např. Člověk přírodu přetváří (,) a tím ji přizpůsobuje svým potřebám. Podobně je tomu také ve spojení a s výrazy proto, tak, tedy, tudíž, a to v případě, kdyţ tyto výrazy stojí uvnitř věty. Např. Myslel pozitivně (,) a zachoval si tak chladnou hlavu. 56

52

ČERNÁ, Anna, CHROMÝ, Jan, KONEČNÁ, Hana a kol. Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i., 2008–2015 [cit. 24. 2. 2016]. Dostupné z: . 53 KARLÍK, Petr, NEKULA, Marek, RUSÍNOVÁ, Zdenka, eds. Příruční mluvnice češtiny. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995. s. 565. 54 ČERNÁ, Anna, CHROMÝ, Jan, KONEČNÁ, Hana a kol. Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i., 2008–2015 [cit. 24. 2. 2016]. Dostupné z: . 55 Tamtéţ, [cit. 24. 2. 2016]. 56 Tamtéţ, [cit. 24. 2. 2016].

22

f)

Poměr důvodový

Důvodový poměr je mezi výpověďmi, z nichţ druhá svým obsahem nese informaci důleţitou pro pochopení obsahu výpovědi první. Charakteristická spojka pro tento poměr je totiž, která se klade především aţ za první přízvučný člen druhé věty. Např. Nezapomeňte, že se od té doby změnil, tehdy totiž myslel jen na sebe a na druhých mu nezáleželo. V mluveném projevu se pouţívá také spojky však. Na rozdíl ale od poměru odporovacího se spojka však klade na první místo v druhé větě. Např. Viděl muže na druhém konci drátu zcela jasně; však ty podkrovní místnosti v soudní budově dobře znal.57 2.4.5.2 Poměry mezi větami vedlejšími Mezi vedlejšími větami spojenými souřadicími spojovacími výrazy se vyskytují stejné významové vztahy (poměry) jako mezi větami hlavními. Rovněţ pravidla pro psaní čárek jsou stejná. (viz podkap. 1.3.5.5.1 Poměry mezi větami hlavními) Z tohoto důvodu uvádím u jednotlivých poměrů pouze příklady vedlejších vět. a) Poměr slučovací Nakonec dospěl k názoru, že řidičský průkaz asi už někdo našel a že ho odevzdal policii. Kdo zrovna nejedl nebo (kdo) nepil na zdraví narozeného dítěte, vesele tancoval. b) Poměr vylučovací Ví, že večer musí přijít domů včas, nebo (že) musí zavolat. Jsme spolu domluveni, že v sobotu buď pojedeme na výlet do Prahy, nebo (že) půjdeme na koupaliště. c) Poměr odporovací Potkala muže, který by ji snesl modré z nebe, ale (který) je pro ni příliš starý. Slyšela, že její spolužák z gymnázia je vážně nemocný, avšak (že) jeho zdravotní stav se každý den zlepšuje. d) Poměr stupňovací Dozvěděl se, že zvládl přijímací zkoušky na vysokou školu, (že) dokonce se umístil mezi třemi nejlepšími. Chce si vzít muže, který by své ženě nejen pomáhal v domácnosti, ale (který) by s ní rád cestoval a navštěvoval nová zajímavá místa. 57

KARLÍK, Petr, NEKULA, Marek, RUSÍNOVÁ, Zdenka, eds. Příruční mluvnice češtiny. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995. s. 568.

23

e) Poměr důsledkový Koupil jsem byt, který je již velmi starý, a (který) tak potřebuje rozsáhlou rekonstrukci. V kině právě promítají film, jenž získal sedm Oskarů, a proto má vysokou návštěvnost. 2.5 Čárka před vybranými spojovacími výrazy z dotazníku 2.5.1 Čárka před spojkou jako Čárku před spojkou jako píšeme, jestliţe uvozuje celou větu. Např. Některé evropské země, jako jsou Řecko a Španělsko, patří k nejprodávanějším letním destinacím tohoto roku. V případě, ţe spojka jako uvozuje pouze větný člen při srovnávání, čárka se nepíše. Např. Dostala stejnou známku jako já. Pokud je ve větě pouţito jako v případě srovnávacího obratu větné povahy, čárku před tímto výrazem píšeme. Např. Netvař se, jako by ti ulítly včely.58 Čárka před jako se také můţe psát u nevětných příkladů, které tvoří přístavkové spojení, a to v případě, pokud příklad sdělení pouze doplňuje a po jeho vynechání se význam věty nemění.59 Např. Některé klasické pohádky, jako Zlatovláska, Popelka a Šípková Růženka, byly zfilmovány. Čárku před jako nepíšeme, pokud by bez následujícího větného členu věta dávala jiný smysl. Např. Pohádky jako Zlatovláska, Popelka a Šípková Růženka byly zfilmovány.60 2.5.2 Čárka před spojkou než Pokud spojka než uvozuje celou větu, píšeme za ní čárku. Např. Petr se učil na zkoušku více, než bylo nutné. Pokud po spojce než následuje jiný větný člen neţ přísudek, čárku pak před tuto spojku nepíšeme. Např. Má lepší prospěch než já. V případě, ţe jsou se spojkou než spojeny dva nerozvité přísudky nebo přísudky rozvité společným větným členem při stejném podmětu, spojení můţeme pochopit jako spojení sloţek několikanásobného přísudku. U takového příkladu se dané spojení čárkou neodděluje.

58

JANOVEC, Ladislav, BUŠOVÁ, Lucie, ŘÍHOVÁ, Adéla, ŠAMALOVÁ., Markéta. Na co se často ptáte. Jak používat čárku a další interpunkční znaménka. Praha: Klett nakladatelství, 2006. s. 35. 59 Přístavek je větný člen, který jiným způsobem označuje to, co větný člen předchozí. Základem přístavkového spojení bývá nejčastěji podstatné jméno. Např. Studuji v moravské metropoli, v Brně. Podrobněji v: PRAVDOVÁ, Markéta, SVOBODOVÁ, Ivana. Akademická příručka českého jazyka. 1. vyd. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, v. v. i., 2014. s. 103. 60 ČERNÁ, Anna, CHROMÝ, Jan, KONEČNÁ, Hana a kol. Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i., 2008–2015 [cit. 24. 2. 2016]. Dostupné z: .

24

Např. Víc stál než utíkal. Existuje také ale druhá varianta, která připouští psaní čárky, a to v případě, ţe souvětí chápeme jako spojení dvou vět. Např. Víc stál, než utíkal.61 Pokud následuje po spojce než infinitivní konstrukce, povaţujeme ji za větný člen a čárku nepíšeme. Např. Nezbylo nám nic jiného než se s tím smířit.62 2.5.3 Čárka před spojkou nebo Pokud je spojka nebo pouţita ve slučovacím vztahu, čárku před ní nepíšeme. Např. Půjdu do kina nebo na koupaliště. Oproti tomu ve vztahu vylučovacím se čárka před touto spojkou vţdy píše. Mnohdy je ale sloţité poznat, o který vztah se jedná. 63 Spojka nebo vyjadřuje volbu mezi dvěma eventualitami. Pokud ale nezáleţí na tom, která z eventualit bude platit a je jedno, které dáme přednost, čárku před nebo neklademe. (viz podkap. 2.3.5.5 Vylučovací poměr) 2.5.4 Čárka před příslovci jak, kde, kdy kam, proč, odkdy Zájmenná příslovce se objevují v souvětích, ve kterých jsou čárkami odděleny věty podřadné, jeţ jsou významově závislé na větách řídících. Např. Zvládli jsme to tak rychle, jak jen to bylo možné. Tato příslovce se někdy objevují také v podobě dvouslovných spojovacích výrazů. V takovém případě se čárka klade mezi oba členy. Např. Vrať se tam, odkud jsi přišel.64 2.5.5 Čárka před výrazy s oslabenou větnou platností prosím, mimochodem, bohužel, naštěstí, samozřejmě, možná apod. Pokud závisí věta vedlejší na příslovečném výrazu s oslabenou větnou platností, čárkou ji oddělovat můţeme, ale i nemusíme. Oddělit můţeme výrazy, které nesou informaci pouze jako doplňující nebo volně související. Rovněţ se ale v mnoha případech pouţívá varianta s čárkou. Vsuvky jako prosím, celkem vzato, upřímně řečeno, mimochodem, bohužel apod.

61

ČERNÁ, Anna, CHROMÝ, Jan, KONEČNÁ, Hana a kol. Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i., 2008–2015 [cit. 24. 2. 2016]. Dostupné z: . 62 PRAVDOVÁ, Markéta, SVOBODOVÁ, Ivana. Akademická příručka českého jazyka. 1. vyd. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, v. v. i., 2014. s. 113. 63 Tamtéţ, s. 120. 64 JANOVEC, Ladislav, BUŠOVÁ, Lucie, ŘÍHOVÁ Adéla, ŠAMALOVÁ, Markéta. Na co se často ptáte. Jak používat čárku a další interpunkční znaménka. Praha: Klett nakladatelství, 2006. s. 34.

25

si sice uchovávají větnou platnost, ale není potřeba je od zbylého textu oddělovat čárkami. Např. Řekni mi (,) prosím (,) pravdu. Nechce se mi tam (,) upřímně řečeno (,) ani za milion. U ostatních modálních částic, jako jsou samozřejmě, hlavně, jistě, možná, škoda, je vedlejší věta v závislosti na výrazu s oslabenou větnou platností, a tak v tomto případě čárku klást můţeme, většinou však čárku nepíšeme. Např. Možná že přijde. Hlavně že jsme zdraví. Pokud stojí modální částice na začátku věty a po ní následuje příklonka, čárka se po částici neklade. Např. Možná jsem to nevěděla.65 Vsuvka můţe být ale také uvozena výrazy, jako jsou včetně, vyjma, mimo, kromě, s výjimkou, které působí ve významu předloţky. Tyto výrazy stojí před nějakým podstatným jménem či konstrukcí, jeţ jsou následovně osamostatněny. Jmenné konstrukce mohou být chápány jako součást věty. Vzhledem k tomu, ţe je rozdíl v obou případech minimální, čárku zde klást můţeme, ale i nemusíme. Např. Zabýváme se prodejem nemovitostí, vyjma bytů. Zabýváme se prodejem nemovitostí vyjma bytů.66 2.6 Interpunkce v didaktických testech ke státní maturitě z českého jazyka Abych poukázala na fakt, ţe správná znalost interpunkce je jednou z nezbytně nutných částí k úspěšnému absolvování státní závěrečné maturitní zkoušky z českého jazyka, pokusila jsem se nahlédnout do didaktických testů, jeţ jsou od roku 2011 součástí této zkoušky. V roce 1999 byla pověřena společnost CERMAT MŠMT (ministerstvem školství), aby se postarala o přípravu společného základu maturitní zkoušky pro všechny střední školy v České republice. Vzhledem k mnoha nejasnostem a dohadům se první státní maturitní zkoušky uskutečnily aţ v roce 2011. Od roku 2011 se státní maturita z českého jazyka skládá ze tří dílčích zkoušek: ústní zkoušky, písemné práce a didaktického testu. Kaţdá z těchto tří částí zkoušky se podílí na celkovém výsledku ţáka jednou třetinou. V současné době (tj. rok 2016) mají studenti maturitních ročníků na vyplnění didaktického testu 60 minut a je moţno v něm získat aţ 50 bodů. Pro úspěšné sloţení testu je nutné získat

65

PRAVDOVÁ, Markéta, SVOBODOVÁ, Ivana. Akademická příručka českého jazyka. 1. vyd. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, v. v. i., 2014. s. 108. 66 JANOVEC, Ladislav, BUŠOVÁ, Lucie, ŘÍHOVÁ, Adéla, ŠAMALOVÁ, Markéta. Na co se často ptáte. Jak používat čárku a další interpunkční znaménka. Praha: Klett nakladatelství, 2006. s. 77.

26

alespoň 22 bodů. Test z českého jazyka obsahuje uzavřené testové úlohy s jedinou správnou odpovědí a je vyhodnocován centrálně elektronickou formou. V didaktickém testu se vyskytují různorodá cvičení, která jsou zaměřena zejména na čtení úryvků textů a jejich porozumění. Rovněţ se ale v didaktických testech vyskytují cvičení, jeţ úzce souvisejí s pravopisem včetně oblasti interpunkce. Na oficiálních stránkách státní maturity67 je moţnost nahlédnutí do starších verzí a výsledků didaktických testů, a tak studenti přibliţně vědí, nač se mají připravit a co od testů z českého jazyka očekávat. Abych zjistila, jaké typy otázek související se znalostí pravidel interpunkce se v didaktických testech nacházejí, do testů jsem nahlédla. Pojednání v testech o interpunkci s konkrétními příklady se tedy zde pokusím rozebrat a uvést. Většina didaktických testů z českého jazyka obsahuje jedno cvičení, v němţ se nacházejí čtyři věty související s pravidly interpunkce. Úkolem studentů je zaznamenat, zda je v daných větách interpunkce uvedena správně, nebo nikoliv. Druhé cvičení zaměřující se na interpunkci, se týká znalosti souvětí (věty hlavní, vedlejší, souvětí podřadné, souřadné atd.). Dané cvičení jsem převzala z didaktického testu, jeţ bylo součástí maturitní zkoušky z českého jazyka na jaře v roce 2015. Které z následujících souvětí neobsahuje chybu v interpunkci? a) Kdyţ venku hustě sněţí a fouká vítr, je lepší, zůstat doma v teple. b) Malé děti se velmi rychle naučí, jak si vynutit to, po čem zrovna touţí. c) Očekáváme, ţe do konce dubna budou teploty poměrně vysoké pak, ale zima opět udeří v plné síle. d) Kdyţ se sníţí počet dětí, které začínají kouřit o pouhá 2 procenta, bude o 4 tisíce dětských kuřáků méně. Správná je odpověď b). První věta obsahuje chybu v čárce za spojením je lepší. V tomto případě se nejedná o ţádnou vsuvku či novou větu, a tak čárkou toto spojení neoddělujeme. Ve třetí větě je nesprávně umístěna čárka před ale. Čárka by správně měla patřit před výraz pak. V poslední větě je chyba v druhé čárce v pořadí. Jelikoţ se jedná o přívlastek těsný, bez kterého by věta nedávala smysl, čárku zde nepíšeme. 67

Dostupné z: http://www.novamaturita.cz/.

27

Další cvičení související s tématem interpunkce se týká problematiky souvětí. V následujícím textu studenti odpovídají na otázky pouze odpovědí ano, nebo ne. Nebyla dost stará, aby si uvědomovala tu nespravedlnost, aby chápala, že vinni jsou stvořitelé harámí, nikoli harámí, jejíž jediný hřích spočívá ve skutečnosti, že se narodila. a) b) c) d)

Souvětí je souřadné. První věta v souvětí je hlavní. Souvětí se skládá ze šesti vět. Poslední věta v souvětí je vedlejší věta přívlastková.

Odpovědi na otázky vypadají takto: a) ne, b) ano, c) ano, d) ano Vzhledem k tomu, ţe interpunkční cvičení v didaktických testech nejsou totoţná, pro srovnání ještě uvádím cvičení z didaktického testu, jenţ byl součástí maturitní zkoušky z českého jazyka na podzim v roce 2015. Rozhodněte o kaţdém z následujících souvětí, zda obsahuje chybu v interpunkci (A), či nikoli (N): A N a) Skutečnost, ţe s manţelkou plánujeme pět dětí, mou starostlivou matku zaskočila. b) Můj nejlepší přítel mi uţ mnohokrát dokázal, ţe kdyţ je mi nejhůř, mohu se na něj spolehnout. c) Kolega sice odevzdal zprávu o novém projektu v termínu, ale ne příliš dobře zpracovanou, proto jsem ji musel předělat. d) V cizině často narazíte na přátelské starousedlíky, kteří vám rádi ukáţou zajímavosti, o nichţ se v knihách nedočtete nebo vás pozvou na pivo. Ve výše uvedených souvětích se nachází chyba pouze v poslední poloţce. Tato chyba se promítla v absenci čárky před spojkou nebo. Rovněţ v podzimním didaktickém testu z roku 2015 se objevila otázka týkající se souvětí. V následujícím souvětí studenti maturitních ročníků určovali správný počet hlavních a vedlejších vět ze čtyř uvedených moţností. Zápletka je sice ďábelsky jednoduchá, ale přitom natolik děsivá, že letos bude mnoho českých čtenářů čekat na sníh v obavách. a) b) c) d)

Souvětí obsahuje dvě věty, obě jsou hlavní. Souvětí obsahuje tři věty, všechny jsou hlavní. Souvětí obsahuje tři věty: první dvě věty jsou hlavní, třetí věta je vedlejší. Souvětí obsahuje dvě věty: první věta je hlavní a druhá věta je vedlejší.

Správná je odpověď d). 28

Ve zmiňovaném podzimním didaktickém testu byla navíc uvedena otázka, jeţ se týkala vedlejší věty předmětné: Které z následujících souvětí obsahuje vedlejší větu předmětnou? a) b) c) d)

Je ale pravda, ţe jde o tu samou dobu. Matně si dokonce vzpomínala, ţe je to nějaký spisovatel. Někdy kolem pětadvaceti ale dospěla k rozhodnutí, ţe se tu řeč naučí. Zamyslela se tak hluboce, ţe se jí nůţ a vidlička na moment zastavily nad talířem.

Správná je odpověď b). Z didaktických testů českého jazyka je znatelné, ţe se od studentů maturitních ročníků očekává dobrá znalost uţívání pravidel interpunkce, ale také základní pojednání o pojmech jako souvětí, věta hlavní, vedlejší či povědomí o spojkách souřadicích a podřadicích. Zařazení interpunkčních a syntaktických cvičení do didaktických testů v rámci státní maturitní zkoušky z českého jazyka má svůj nepostradatelný význam, neboť znalost této problematiky patří ke všeobecnému přehledu vědomostí středoškolského učiva. Neznalost interpunkce a obecně celého pravopisu se promítá také v závěrečných slohových pracích, jeţ tvoří jednu ze tří částí státní maturitní zkoušky z českého jazyka. Po centrálním vyhodnocení maturitních slohů z loňských let vyšlo najevo, ţe minimálně polovina středoškoláků si v pravopise počíná velmi neúspěšně, jelikoţ nedokáţe napsat souvislý text, který je ucelený, obsahuje poţadovaných 250 slov a týká se daného tématu. Jako příklad neznalosti pravopisu by se daly uvést věty, jeţ se objevily ve slohových pracích u studentů maturitních ročníků na různých středních školách v České republice. Např. Je krásný letní den a já se rozhodla jed na výlet. Ráno když jsem šel pro snídani, tak mi přes cestu přeběhla černá kočka a já jsem zapoměl odplivnout a hned jsem věděl že se ten den nebude vyvýjet dobře.68 Učitelé českého jazyka na středních školách sami uvádějí, ţe ţákům musejí chystat čím dál jednodušší pravopisná cvičení, aby vůbec pochopili mluvnici českého jazyka. Rovněţ češtináři vypozorovali, ţe se studentům zuţuje jejich slovní zásoba. Není to ale tím, ţe by studenti četli méně neţ kdysi, nýbrţ tím, ţe čtou především jednodušší texty na internetu a dívají se na primitivní kreslené pohádky či seriály, ve kterých se slovní zásoba objevuje minimálně. S neznalostí pravopisu můţe dle pedagogů českého jazyka souviset pokles respektu k pravopisné normě v obecně celé společnosti. Dnes se například můţeme 68

MALINDA, Jan. Proč děti neumějí česky?. Mladá Fronta DNES, Magazín DNES + TV, roč. 23, č. 12, 24. 3. 2016, s. 10–17.

29

běţně setkat s pravopisnými chybami v tisku či ve veřejnoprávní televizní stanici. Dalším zjištěním pedagogů byl fakt, ţe v dnešní době ţáci chybují v pravopise častěji proto, ţe píšou víc, neţ psaly předešlé generace. Důvodem je příchod elektronických médií jako např. sociální sítě, jelikoţ tímto způsobem dnes děti běţně komunikují se svými vrstevníky. Ve své komunikaci ale bohuţel pouţívají různé zkratky, hovorové výrazy či psaní bez diakritiky, a tak se tato komunikace zcela míjí s pravopisnou normou, jíţ vyţadují učitelé ve škole.69

69

MALINDA, Jan. Proč děti neumějí česky?. Mladá Fronta DNES, Magazín DNES + TV, roč. 23, č. 12, 24. 3. 2016, s. 10–17.

30

2. Praktická část 3.1 Metoda a cíl výzkumu Jak jsem se jiţ zmínila v úvodu, můj výzkum je zaměřen na zjištění otázky, jak studenti maturitních ročníků na Gymnáziu Karviná zvládají znalost pravidel uţívání interpunkce. Veškeré údaje výzkumu jsem získala osobním předáním dotazníků na Gymnáziu v Karviné. Gymnázium Karviná vzniklo v roce 1953 jako čtyřleté gymnázium. V roce 1990 bylo zde zaloţeno také gymnázium osmileté, které působí dodnes. V hodnocení programu Excelence středních škol, jeţ pořádá Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky, se

karvinské

gymnázium

řadí

mezi

tři

nejúspěšnější

střední

školy

v Moravskoslezském kraji. Výborně si studenti vedou také v maturitních zkouškách. V loňském roce zvládli maturitní zkoušku všichni studenti, a tak se Gymnázium Karviná zařadilo mezi 10 % nejlepších škol v České republice.70 Výzkum týkající se znalostí pravidel uţívání interpunkce u studentů maturitních ročníků Gymnázia Karviná probíhal od listopadu do prosince 2015. V tomto období jsem navštívila celkem tři maturitní třídy Gymnázia Karviná. Jednalo se o dvě třídy čtyřletého gymnázia (37 dotazovaných) a jednu třídu oktávy (26 dotazovaných). Po předchozí domluvě s učiteli studenti vyplňovali dotazníky v hodině českého jazyka. Při vyplňování dotazníků jsem byla přítomna, abych mohla zodpovědět případné dotazy. Vzhledem k tomu, ţe spousta studentů chyběla, získala jsem 63 dotazníků. Některé dotazníky jsem však byla nucena vyřadit, jelikoţ byly pouze částečně vyplněné. Z celkového počtu 63 dotazníků jsem tedy nakonec pracovala se 60 z nich. Dotazníky vyplnilo 49 dívek a 11 chlapců. Abych věděla, co přibliţně od kterého studenta očekávat, na začátek jsem zařadila otázku, zda si studenti myslí, ţe pravidla interpunkce dobře zvládají. Další otázky se týkaly rozdělení studentů podle pohlaví a typu gymnázia, a to z důvodu, abych mohla provést různá srovnání. Poté jsem střídala různá pravopisná cvičení, jeţ byla zaměřená především na čárky ve větách, ale také otázky týkající se základních teoretických znalostí z oblasti interpunkce. Například, jak by konkrétně charakterizovali interpunkci, zda vědí, kdy proběhla poslední pravopisná reforma, ale také, kde hledají pomoc, kdyţ si s interpunkcí nevědí rady. Při sestavování pravopisných cvičení jsem se inspirovala publikacemi jako: Na co se často ptáte. Jak používat čárku a další

70

Dostupné z: http://www.gym-karvina.cz/informace_o_skole/soucasnost.html.

31

interpunkční znaménka71, Česká interpunkční cvičení s klíčem72, Jak psát správně čárky. Průvodce interpunkcí pro střední školy a veřejnost73 a Cvičení z českého jazyka74. Příklady pravopisných cvičení v dotazníku jsem vybírala cíleně tak, abych zjistila co nejvíce poznatků z různých oddílů v oblasti interpunkce. Zajímalo mě, zda studenti mají povědomí například o jevech v interpunkci, ve kterých je moţnost více správných odpovědí. Např.: Ahoj (,) Vítku. Řekni mi (,) prosím (,) pravdu. Dále jsem se zaměřila na čárku před spojkou a, ale také na věty se spojkou nebo, a to proto, abych se dozvěděla, zda studenti dokáţí rozeznat tuto spojku v poměru slučovacím a vylučovacím. Rovněţ jsem věnovala pozornost spojkám jako a než, jelikoţ z vlastní zkušenosti vím, ţe jsem si dříve se správností interpunkce u těchto jevů nevěděla rady. Abych prověřila, zda studenti znají pravidla uţívaní interpunkce u oslovení, zařadila jsem do dotazníku také cvičení, které znalost studentů v této oblasti prověřilo. Zaměřila jsem se rovněţ na určování souvětí, která obsahovala spoustu hlavních a vedlejších vět, a to z důvodu, abych zjistila, zda studenti dokáţí rozeznat věty hlavní od vedlejších, případně určit jejich druh a následně je správně oddělit čárkami. Pozornost jsem věnovala také cvičení na znalost interpunkce u souřadně spojených vedlejších vět. Jelikoţ jsem předpokládala, ţe právě v této oblasti by mohli studenti často chybovat, chtěla jsem si svou hypotézu v jednom ze cvičení ověřit. Na závěr jsem studentům poloţila otázku, zda se jim zdály otázky v dotazníku sloţité, či nikoliv.

71

JANOVEC, Ladislav, BUŠOVÁ, Lucie, ŘÍHOVÁ, Adéla, ŠAMALOVÁ, Markéta. Na co se často ptáte. Jak používat čárku a další interpunkční znaménka. Praha: Klett nakladatelství, 2006. 135 s. 72 SVOBODOVÁ, Jana. Česká interpunkční cvičení s klíčem. 2., upr. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, 2000. 60 s. 73 STANĚK, Vladimír. Jak psát správně čárky: průvodce interpunkcí pro střední školy a veřejnost. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1997. 88 s. 74 BERGEROVÁ, Růţena. Cvičení z českého jazyka. 2., upr. vyd. Praha: Paseka, 1997. 191 s.

32

3.2 Analýza a interpretace výsledků Hodnocení otázek v dotazníku řadím ve své práci tak, jak v něm za sebou následovaly. Z dotazníkového šetření jsem došla k výsledkům, které jsem u většiny případů zaznamenala do níţe uvedených tabulek, jeţ jsou tříděny podle odpovědí respondentů. Pouze u dvou teoretických otázek jsem nevyuţila k vyhodnocování tabulku. Tyto otázky se týkaly charakteristiky interpunkce a pravopisné reformy z roku 1993. Vzhledem k tomu, ţe odpovědi studentů na dané otázky byly různé a zajímavé, rozhodla jsem se je společně s některými příklady zaznačit do textu, jenţ v praktické části následuje za kaţdou otázkou z dotazníku. Otázka č. 1: Myslíš si, že tvá znalost pravidel interpunkce je na dobré úrovni? a) Myslím, ţe ano. b) Spíše ano, ale občas si nejsem jistý/á. c) Moc si v tom nevěřím.

Odpověď a)

Odpověď b)

Odpověď c)

Všichni dotázaní

6 (tj. 10 %)

38 (tj. 63 %)

16 (tj. 27 %)

4leté gymnázium

3 (tj. 9 %)

24 (tj. 71 %)

7 (tj. 20 %)

8leté gymnázium

4 (tj. 15 %)

14 (tj. 54 %)

8 (tj. 31 %)

První poloţkou dotazníku jsem chtěla zjistit, zda si studenti myslí, ţe znalost uţívání pravidel interpunkce zvládají, či nikoliv. Předpokládala jsem, ţe většina studentů odpoví na otázku variantou b, coţ se také potvrdilo. Z tabulky je patrné, ţe 10 % dotazovaných studentů maturitních ročníků odpovědělo, ţe je jejich znalost pravidel interpunkce na dobré úrovni, 63 % studentů uvedlo, ţe si občas nejsou jisti, a zbylých 27 % si v oblasti interpunkce vůbec nevěří. Otázka č. 2: Jsi dívka, nebo chlapec? a) dívka b) chlapec

Všichni dotázaní

Dívky

Chlapci

49 (tj. 82 %)

11 (tj. 18%)

33

Tabulka u druhé otázky znázorňuje, kolik dívek a chlapců se zúčastnilo mého výzkumu. Později mi tato informace poslouţí k tomu, abych věděla, zda interpunkci ovládají lépe dívky, nebo chlapci. Z celkového počtu dotázaných vyplnilo dotazník 82 % dívek a 18 % chlapců. Dívky

Chlapci

8leté gymnázium

19 (tj. 73 %)

7 (tj. 27 %)

4leté gymnázium

30 (tj. 88 %)

4 (tj. 12 %)

Z tabulky vyplývá, ţe při vyplňování dotazníků bylo na osmiletém gymnáziu přítomno 73 % dívek a 27 % chlapců. V případě čtyřletého gymnázia se jednalo o 88 % dívek a 12 % chlapců. Otázka č. 3: Jaké gymnázium navštěvuješ? a) 8leté b) 4leté

Všichni dotázaní

8leté

4leté

26 (tj. 43 %)

34 (tj. 57 %)

Třetí otázkou jsem zjišťovala, kolik % studentů z mého vzorku navštěvuje osmileté a čtyřleté gymnázium. Tuto otázku jsem zde zařadila proto, abych mohla v následujících odpovědích porovnat rozdíl znalosti interpunkce mezi oktávou a studenty čtvrtých ročníků. Z dotazníkového šetření vyplynulo, ţe ze všech dotazovaných je 43 % studentů z gymnázia osmiletého a 57 % studentů z gymnázia čtyřletého. Důvodem většího počtu procent studentů z čtyřletého gymnázia je ten, ţe dotazníky vyplňovaly dvě třídy gymnázia čtyřletého a jedna oktáva. Otázka č. 4: Jak bys vysvětlil/a pojem interpunkce? Ve čtvrté poloţce v mém dotazníku jsem nechala studentům prostor na to, aby sami charakterizovali, co si představují pod pojmem interpunkce. Charakteristiku interpunkce jsem uvedla jiţ v úvodu své práce v teoretické části. Předpokládala jsem, ţe většina studentů bude schopna správně charakterizovat tento pojem, coţ se bohuţel nepotvrdilo. Po vyhodnocení dotazníku jsem zjistila, ţe spousta studentů vůbec neumí tento pojem definovat. Na danou otázku dokonce 12 % studentů neodpovědělo, z toho 7 % studentů bylo z gymnázia čtyřletého a zbývajících 5 % z gymnázia osmiletého. Na otázku odpovědělo 88 % 34

dotazovaných, z toho správně odpovědělo pouze 26 % studentů. Poměr mezi gymnáziem osmiletým a čtyřletým byl téměř stejný. Mezi správnými i nesprávnými odpověďmi se objevila tvrzení jako: „Užívání čárek, interpunkčních znamének ve slovech (čárky, háčky), uvozovek.“ „Znaménka jako čárky, háčky, čárky ve větách.“ „Pravidla pro psaní háčků, čárek, graf. znaků.“ „Soubor nějakých grafických znamének, které slouží k usnadnění čtení a celkové přehlednosti textu.“ „Používání teček, čárek a dalších interpunkčních znamének.“ „Zabývá se tečkami a čárkami ve větách.“ „Symbol, který slouží k oddělování vět.“ „Znaménka ve větě.“ „Interpunkce je oddělení, rozdělení vět. Odděluje hlavní věty od vedlejších, zajišťuje srozumitelnost textu.“ „Pravidla psaní čárek ve větách.“ Z výsledků vyplynulo, ţe 10 % studentů uvedlo, ţe mezi interpunkční znaménka patří také háčky, coţ je nesprávná odpověď. Háčky jsou totiţ součástí znamének diakritických, nikoliv interpunkčních. Zajímavostí je, ţe všichni, kteří takto odpověděli, jsou ţáci oktávy. Myslím si, ţe hlavním důvodem, proč spousta studentů odpověděla nesprávně, ba dokonce neodpověděla vůbec, je neopakování a neprocvičování znalostí pravopisu na středních školách. Kdyţ jsem se učitelů českého jazyka tázala, jakou část výuky si vyčleňují na znalosti pravopisu, bylo mi potvrzeno, ţe pravopis se probírá převáţně na niţším gymnáziu. Na vyšším gymnáziu se klade důraz především na literaturu, a tak studenti zapomínají to, co se v pravopise naučili na základních školách. Studenti rovněţ ani nevlastní ţádnou učebnici, ve které by se nacházelo stručné pojednání o pravopise včetně poučení o interpunkci.

35

Otázka č. 5: Znáš nějaké kodifikační (normativní) příručky českého jazyka? Kodifikačními příručkami se myslí příručky, ve kterých je zachycena a stanovena soudobá spisovná norma jazyka. a) Neznám. b) Znám. Uveď příklad: …………………………………………….

Neznám

Znám

Všichni dotázaní

23 (tj. 38 %)

37 (tj. 62 %)

8leté gymnázium

6 (tj. 23 %)

19 (tj. 73 %)

4leté gymnázium

17 (tj. 50 %)

17 (tj. 50 %)

Dívky

19 (tj. 39 %)

30 (tj. 61 %)

Chlapci

4 (tj. 36 %)

7 (tj. 64 %)

Tabulka ukazuje, kolik procent studentů zná kodifikační příručky českého jazyka. Očekávala jsem, ţe většina studentů bude kodifikační příručky znát, coţ se také potvrdilo. Z 60 dotazovaných 38 % studentů uvedlo, ţe ţádnou kodifikační či normativní příručku nezná. Zbylých 62 % maturantů zaznamenalo, ţe kodifikační příručky zná. Všichni studenti, kteří kodifikační příručky znají, uvedli správně alespoň jeden jejich příklad. Mezi příručky, které studenti nejčastěji zmínili, patří Pravidla českého pravopisu a Slovník spisovné češtiny. Z tabulky dále vyplývá, ţe lepší znalosti ohledně kodifikačních příruček mají studenti osmiletého gymnázia. Z celkového počtu 26 ţáků zná příručky 73 % studentů, zatímco na 4letém gymnáziu při počtu 34 ţáků zná kodifikační příručky pouze polovina z nich. Otázka č. 6: Doplň přímou řeč: Uţ se nemůţu dočkat začátku prázdnin vykřikla Eva Petr mě prosil Neříkej to nikomu Dobrý den paní Novotná řekl pan Polák daří se Vám dobře? V tomto cvičení studenti doplňovali kromě uvozovek také jiná členicí znaménka jako tečky, čárky, dvojtečky či vykřičník. Správné řešení vypadá takto: „Už se nemůžu dočkat začátku prázdnin!“ vykřikla Eva. Petr mě prosil: „Neříkej to nikomu.“ „Dobrý den, paní Novotná,“ řekl pan Polák, „daří se Vám dobře?“ „Dobrý den, paní Novotná,“ řekl pan Polák. „Daří se Vám dobře?“ 36

0 chyb

1 chyba

2 chyby

3chyby

3 (tj. 5 %)

7 (tj. 12 %)

32 (tj. 53 %)

18 (tj. 30 %)

1 (tj. 4 %)

4 (tj. 15 %)

13 (tj. 50 %)

8 (tj. 31 %)

2 (tj. 6 %)

3 (tj. 9 %)

19 (tj. 56 %)

10 (tj. 29 %)

Dívky

3 (tj. 6 %)

5 (tj. 10 %)

26 (tj. 53 %)

15 (tj. 31 %)

Chlapci

0 (tj. 0 %)

2 (tj. 18 %)

6 (tj. 55 %)

3 (tj. 27 %)

Všichni dotazovaní 8leté gymnázium 4leté gymnázium

Jelikoţ jsem mnohokrát vypozorovala, ţe spoustě lidem, jako jsou například mí vrstevníci nebo autoři různých novinových a časopiseckých článků, dělá správný zápis přímé řeči problémy, předpokládala jsem, ţe také studenti budou v tomto cvičení chybovat mnohem častěji neţ u poloţek ostatních. Má hypotéza se potvrdila. Studenti chybovali různě a velmi často. Abych výsledek vyhodnocení zjednodušila, jako jednu chybu ve větě jsem počítala jakékoliv mnoţství chyb v jednotlivé poloţce. Pokud měl student v první větě více neţ jednu chybu, při vyhodnocování byly tyto chyby brány jako chyba jedna. Maximálně se tedy studenti mohli dopustit tří chyb. Ukázalo se, ţe zcela bez chyby vyplnily cvičení pouze tři studentky. Dvě dívky jsou studentky čtvrtého ročníku a třetí dívka je studentkou oktávy. Svou znalost interpunkce v první otázce dotazníku ovšem hodnotila kaţdá z dívek rozdílně. Jedna dívka uvedla, ţe si myslí, ţe je její úroveň znalosti interpunkce na dobré úrovni, druhá si myslí, ţe interpunkci zvládá, ale občas si není jistá. Třetí studentka zaznamenala, ţe si v uţívání interpunkce příliš nevěří. Ze všech dotazovaných udělalo jednu chybu 12 % studentů. Dvou chyb se dopustilo 53 % studentů a třikrát (tzn., ţe v kaţdé ze tří vět se objevila alespoň jedna chyba) chybovalo 30 % studentů. Poměr počtu chyb mezi studenty čtyřletého a osmiletého gymnázia je téměř stejný. Totéţ platí také v případě dívek a chlapců, s výjimkou, ţe nikdo z chlapců nedoplnil cvičení bez chyby. Nejvíce chyb se studenti dopustili v poslední větě, a to, ţe zapomněli na čárku před oslovením „Dobrý den, paní Novotná…“. Tuhle chybu udělalo 85 % dotazovaných. Další početná chyba studentů, která se hojně vyskytovala, byla ihned v první větě. Zde 75 % studentů mylně napsalo na konec zvolací věty tečku místo vykřičníku. Další chyby se objevovaly například v absenci dvojtečky v druhé větě, v neznalosti správného umístění uvozovek v češtině či vynecháním tečky na konci věty např. „Už se nemůžu dočkat začátku 37

prázdnin!“ vykřikla Eva. Dvě dívky ze čtvrtého ročníku a jeden chlapec z oktávy dokonce chybně zapsali přímou řeč anglickými strojovými (rovnými) uvozovkami nahoře (""). Nikdo z respondentů neodpověděl u smíšené přímé řeči druhým moţným správným způsobem zápisu. Otázka č. 7: Doplň interpunkci v této e-mailové korespondenci: Váţená paní profesorko chtěl bych se Vám omluvit ze zítřejšího semináře. Není mi dobře a tak bych raději zůstal doma. Děkuji za pochopení Jan Novák Pravopisně správně napsaný formální dopis či e-mail patří mezi administrativní záleţitosti, jeţ by respondenti měli bezpochyby znát, a tak jsem si chtěla ověřit, zda studenti maturitních ročníků vědí, jak v tomto případě správně doplnit interpunkci. Správné řešení vypadá takto: Vážená paní profesorko, chtěl bych se Vám omluvit ze zítřejšího semináře. Není mi dobře, a tak bych raději zůstal doma. Děkuji za pochopení. Jan Novák 0 chyb

1 chyba

2 chyby

3chyby

14 (tj. 23 %)

39 (tj. 65 %)

6 (tj. 10 %)

1 (tj. 2 %)

6 (tj. 23 %)

18 (tj. 69 %)

2 (tj. 8 %)

0 (tj. 0 %)

8 (tj. 24 %)

21 (tj. 62 %)

4 (tj. 12 %)

1 (tj. 2 %)

Dívky

13 (tj. 27 %)

31 (tj. 63 %)

4 (tj. 8 %)

1 (tj. 2 %)

Chlapci

1 (tj. 9 %)

8 (tj. 73 %)

2 (tj. 18 %)

0 (tj. 0 %)

Všichni dotazovaní 8leté gymnázium 4leté gymnázium

38

Vzhledem k tomu, ţe jsem oslovila studenty maturitních ročníků, jeţ se jiţ určitě s formálním dopisem setkali, předpokládala jsem, ţe doplnit interpunkci pro ně nebude sloţité. Studenti nejčastěji chybovali jednou, a to v 65 % ze všech dotazovaných, 23 % studentů neudělalo ţádnou chybu, 10 % studentů se dopustilo dvou chyb a třikrát chyboval pouze jeden ţák. Pouze jedna studentka čtvrtého ročníku zapomněla na pravidlo psaní čárky za oslovením. Co se týče rozdílu mezi osmiletým a čtyřletým gymnáziem, úspěšnost je téměř stejná. Studenti nejčastěji chybovali v závěrečném pozdravu. Závěrečný pozdrav či formule se povaţuje za samostatný odstavec a můţe se zapisovat různě. V našem případě se za ním píše tečka, jelikoţ se jedná o větný pozdrav. Dále také studenti často chybovali v čárce před spojkou a ve spojení a tak. Vzhledem k tomu, ţe v tomto souvětí spojka a tak vyjadřuje poměr důsledkový, čárka se zde píše v kaţdém případě. Otázka č. 8: Svítilo slunce bylo velké horko lidé se opalovali a někteří se koupali v příjemné čisté mořské vodě a vzpomínali co se asi právě teď doma odehrává. Doplň interpunkci ve větě. Napiš číslicí počet všech vět v souvětí. Urči počet hlavních a vedlejších vět. Pojmenuj druh souvětí. Zjisti druh souřadného vztahu mezi hlavními větami. Napiš, jakým způsobem jsou tyto souřadné vztahy mezi hlavními větami vyjádřeny. g) Urči druh šesté věty v souvětí. a) b) c) d) e) f)

Tímto cvičením jsem chtěla zjistit, zda studenti opravdu vědí, kam a proč interpunkce patří, nebo si pravidla při kladení čárek neuvědomují a čárky doplňují různě bez přemýšlení. Správné řešení vypadá takto: a) Svítilo slunce, bylo velké horko, lidé se opalovali a někteří se koupali v příjemné čisté mořské vodě a vzpomínali, co se asi právě teď doma odehrává. b) celkem 6 vět v souvětí c) 5 hlavních vět, 1 vedlejší věta d) souvětí souřadné e) mezi hlavními větami jsou souřadné vztahy slučovací

39

f) mezi první a druhou větou hlavní a mezi druhou a třetí větou hlavní je souřadný vztah vyjádřen bezespoječně, mezi třetí a čtvrtou větou a mezi čtvrtou a pátou je souřadný vztah vyjádřen souřadicí spojkou „a“ g) předmětná

Všichni dotazovaní

8leté gymnázium

4leté gymnázium

Správná odpověď a)

45 (tj. 75 %)

21 (tj. 81 %)

24 (tj. 71 %)

Správná odpověď b)

57 (tj. 95 %)

25 (tj. 96 %)

32 (tj. 94 %)

Správná odpověď c)

44 (tj. 73 %)

19 (tj. 73 %)

25 (tj. 74 %)

Správná odpověď d)

28 (tj. 47 %)

13 (tj. 50 %)

15 (tj. 44 %)

Správná odpověď e)

34 (tj. 57 %)

13 (tj. 50 %)

21 (tj. 62 %)

Správná odpověď f)

29 (tj. 48 %)

13 (tj. 50 %)

16 (tj. 47 %)

Správná odpověď g)

33 (tj. 55 %)

16 (tj. 62 %)

17 (tj. 50 %)

Dané cvičení jsem převzala z učebnice pro ţáky základních škol vyššího stupně.75 Právě z tohoto důvodu jsem předpokládala, ţe se studentům odpovědi na dané otázky nebudou zdát příliš sloţité a zodpoví je ve větší míře správně. Má hypotéza se ovšem nepotvrdila. Zjistila jsem, ţe studenti sice většinou zvládají správně zapsat interpunkci, na druhou stranu ale nejsou schopni od sebe rozlišit věty hlavní a vedlejší nebo určit, o jaké souvětí či poměr mezi větami se jedná. Domnívám se, ţe hlavním důvodem je zapomínání znalostí pravopisu a zároveň neopakování obecných pravidel interpunkce na vyšším gymnáziu. V některých případech studenti sice vědí, kde se čárky píší, ale kdyţ si nejsou jistí, tak po správném řešení nepátrají a čárku v souvětí umístí dle své intuice. Nepamatují si také, podle jakých pravidel se určují věty vedlejší, poměry mezi větami nebo také to, ţe věty hlavní se od vět vedlejších oddělují čárkami. Přesto si ale myslím, ţe kdyby učitelé věnovali zopakování interpunkce na vyšším gymnáziu alespoň jednu hodinu v pololetí, výsledky by dopadly mnohem lépe. Rovněţ by se ale dalo říci, ţe pokud by ţáci na niţším gymnáziu či základních školách výklad o interpunkci vstřebávali s větším zájmem, věnovali mu pozornost a přikládali učivu důleţitost, po vyhodnocení dotazníkového šetření by byli určitě úspěšnější. Nejčastější chybou v první otázce byla chybějící čárka před vztaţným zájmenem co, které připojuje vedlejší větu. Takové vedlejší věty vţdy oddělujeme čárkou. Druhou poloţku měli 75

BERGEROVÁ, Růţena. Cvičení z českého jazyka. 2., upr. vyd. Praha: Paseka, 1997. 191 s.

40

téměř všichni správně. Tři studenti uvedli, ţe souvětí obsahuje celkem pět vět. Ve třetí poloţce občas studenti napsali, ţe souvětí obsahuje čtyři hlavní a dvě věty vedlejší, přestoţe je často správně od sebe oddělili čárkami. Odpověď na čtvrtou otázku dělala studentům největší potíţe. Někteří nechali otázku bez odpovědi, jiní zase uvedli, ţe se jedná o souvětí podřadné. V našem případě se jedná o souvětí souřadné, jelikoţ se skládá z pěti vět hlavních, které jsou na sobě mluvnicky nezávislé, a jsou buď spojeny spojkami souřadicími, nebo jsou k sobě přiřazeny bezespoječně. Na počtu vedlejších vět v tomto souvětí nezáleţí. V páté poloţce studenti určovali poměr mezi hlavními větami. Na tuto otázku 37 % studentů neodpovědělo. Z nesprávných odpovědí se v dotazníku objevila odpověď, ţe se jedná o poměr stupňovací a důvodový. Poměr mezi hlavními větami v souvětí je slučovací, jelikoţ věty jsou obsahově rovnocenné a jsou navzájem nezávislé. Nejčastěji se ke spojení vět mezi sebou uţívají spojky jako a, i, ani, nebo, ale mohou být spojeny také bezespoječně. Před těmito spojkami se v poměru slučovacím čárka nepíše. Se šestou otázkou si rovněţ spousta studentů nevěděla rady, a tak nechala místa na odpověď prázdná. Tato otázka souvisí s otázkou předchozí. V poslední poloţce si studenti často pletli větu předmětnou s podmětnou. V rozebíraném souvětí se jedná o větu předmětnou, jelikoţ blíţe určuje předmět hlavní věty. Co se týče rozdílu mezi osmiletým a čtyřletým gymnáziem, lépe si ve větší míře vedli studenti z gymnázia osmiletého. Otázka č. 9: Doplň interpunkci ve větách: Byl jiţ počátek června ale stále bylo chladno. Má lepší prospěch neţ já. Odmaturovala s vyznamenáním a dokonce se dostala na svou vysněnou vysokou školu. Najedl se a šel se projít do parku. Pršelo a tak jsem ven nešel. Uţ dávno vím ţe bez práce nejsou koláče. Zajímalo by mě jestli hlavní hrdina přeţije nebo zemře. Zvládli jsme to tak rychle jak jen to bylo moţné. Spí jako by ho do vody hodil. Samozřejmě ţe ne. Je mladší neţ jsme si mysleli. Firma se dostává do problémů a to bude mít vliv na její zisky. Je stejně pracovitý jako jeho otec. To co mi Lenka napsala mě sice uklidnilo ale přesto se zlobím ţe zprávu neposlala dřív. Pospěšte si nebo vám ujede vlak. Z diktátu dostal jedničku a ne trojku jak jsi mi říkal. Řekni mi prosím pravdu. Moţná ţe přijde. Správné řešení vypadá takto: Byl již počátek června, ale stále bylo chladno. Má lepší prospěch než já. Odmaturovala s vyznamenáním, a dokonce se dostala na svou vysněnou vysokou školu. Najedl se a šel se projít do parku. Pršelo, a tak jsem ven nešel. Už dávno vím, že bez práce nejsou koláče. Zajímalo by mě, jestli hlavní hrdina přežije, nebo zemře. Zvládli jsme to tak rychle, jak jen to bylo možné. Spí, jako by ho do vody hodil. Samozřejmě (,) že ne. Je mladší, než jsme si mysleli. Firma se dostává do problémů a to bude mít vliv na její zisky. Je stejně pracovitý jako jeho otec. To, co mi Lenka napsala, mě sice uklidnilo, ale přesto se zlobím, že zprávu

41

neposlala dřív. Pospěšte si, nebo vám ujede vlak. Z diktátu dostal jedničku, a ne trojku, jak jsi mi říkal. Řekni mi (,) prosím (,) pravdu. Možná (,) že přijde.

8leté gymnázium 0 (tj. 0 %)

4leté gymnázium 0 (tj. 0 %)

Dívky

Chlapci

0 chyb

Všichni dotazovaní 0 (tj. 0 %)

0 (tj. 0 %)

0 (tj. 0 %)

1 chyba

1 (tj. 2 %)

1 (tj. 4 %)

0 (tj. 0 %)

0 (tj. 0 %)

1 (tj. 9 %)

2 chyby

8 (tj. 13 %)

6 (tj. 23 %)

2 (tj. 5 %)

7 (tj. 14 %)

1 (tj. 9 %)

3 chyby

8 (tj. 13 %)

1 (tj. 4 %)

7 (tj. 21 %)

7 (tj. 14 %)

1 (tj. 9 %)

4 chyby

11 (tj. 18 %)

5 (tj. 19 %)

6 (tj. 18 %)

9 (tj. 18 %)

2 (tj. 18 %)

5 chyb

9 (tj. 15 %)

3 (tj. 12 %)

6 (tj. 18 %)

5 (tj. 10 %)

4 (tj. 37 %)

6 chyb

7 (tj. 12 %)

3 (tj. 12 %)

4 (tj. 12 %)

6 (tj. 12 %)

1 (tj. 9 %)

7 chyb

8 (tj. 13 %)

3 (tj. 12 %)

5 (tj. 15 %)

8 (tj. 16 %)

0 (tj. 0 %)

8 chyb

5 (tj. 8 %)

2 (tj. 7 %)

3 (tj. 8 %)

4 (tj. 9 %)

1 (tj. 9 %)

9 chyb

3 (tj. 6 %)

2 (tj. 7 %)

1 (tj. 3 %)

3 (tj. 7 %)

0 (tj. 0 %)

Z tabulky jsem zjistila, ţe bez chyby neodpověděl ani jeden ţák, coţ mě velmi překvapilo, jelikoţ jsem očekávala daleko vyšší úspěšnost. Také jsem předpokládala, ţe nejvíce chyb se objeví v interpunkci u spojení a ne, jelikoţ se jedná o spojení, se kterým se studenti často nesetkávají, a tak na pravidlo psaní čárky u tohoto jevu moţná zapomněli. Rovněţ jsem se domnívala, ţe studenti budou chybovat ve spojce nebo, protoţe si neuvědomí, v jakém poměru se věty mezi sebou vyskytují. Pouze jedné chyby se dopustil student z oktávy, který v úvodu dotazníku uvedl, ţe si v doplňování interpunkce občas není jistý. Jediné chyby se dopustil ve třetím souvětí, v němţ zapomněl doplnit čárku před spojením a dokonce. Právě tato chyba se v odpovědích objevila mnohokrát. Nejčastěji studenti chybovali čtyřikrát a to v 18 % ze všech dotazovaných. Nejčastější chyba celého cvičení spočívala v nedoplnění čárky před spojením a ne. Zaznamenala jsem, ţe se této chyby dopustilo 88 % ze všech dotazovaných studentů maturitních ročníků. Druhou nejpočetnější chybou byla čárka před spojkou nebo. Méně často pak ţáci chybovali v čárce před vztaţným zájmenem co. Výrazy s oslabenou platností jako prosím, samozřejmě či možná čárkou oddělit sice můţeme, ale správná je také varianta bez čárky.

42

Otázka č. 10: Kde nejčastěji hledáš řešení, když si nevíš rady s interpunkcí? a) na internetu (uveď příklad):………………………………………………………….. b) ve školní učebnici c) jinde (uveď příklad): ………………………………………………………………… Všichni dotazovaní

8leté gymnázium

4leté gymnázium

Na internetu

29 (tj. 48 %)

13 (tj. 50 %)

16 (tj. 47 %)

Ve školní učebnici

7 (tj. 12 %)

1 (tj. 4 %)

6 (tj. 18 %)

Jinde

24 (tj. 40 %)

12 (tj. 46 %)

12 (tj. 35 %)

Z odpovědí studentů u desáté otázky vyplývá, ţe nejčastěji řešení ohledně interpunkce hledají na internetu. Tuto odpověď uvedlo 48 % ze všech dotázaných ţáků. Jako příklad uvedli různé vyhledávače, nejčastěji vyhledávač Google. Takové vyhledávání správných řešení není ale vůbec spolehlivé. Čtyři studenti také uvedli, ţe kdyţ si nevědí rady, hledají řešení na stránkách Internetové jazykové příručky. Hledání řešení na stránkách Internetové jazykové příručky je naopak velmi spolehlivé, jelikoţ se na vzniku této příručky podíleli pracovníci Ústavu pro jazyk český AV ČR. Další dva studenti hledají pomoc na internetových stránkách Pravidel českého pravopisu. Neuvedli ale konkrétní odkaz na internetovou stránku, a tak je sloţité určit, zda je tato stránka v hledání správných řešení spolehlivá. Je moţné, ţe studenti měli na mysli internetovou stránku www.pravidla.cz. Ústav pro jazyk český AV ČR ovšem není autorem této webové stránky, a tak není vhodné se na informace o českém pravopisu, tvarosloví aj. uvedené na těchto stránkách příliš spoléhat. Ve školní učebnici hledá řešení 12 % ze všech dotazovaných.

Ještě před rozdáním

dotazníků jsem se ale učitelů na učebnice českého jazyka ptala a dozvěděla jsem se, ţe učitelé českého jazyka danou látku přednášejí především z Příruční mluvnice češtiny a také ze svých poznámek z vysoké školy. Studenti tedy školními učebnicemi mají na mysli své poznámky z vyučovacích hodin. Na oficiálních stránkách karvinského gymnázia76 je ovšem v seznamu učebnic pro katedru českého jazyka uvedena učebnice Český jazyk – přehled středoškolského učiva.77 V této učebnici se nachází stručné pojednání o kodifikačních příručkách, ale také základní informace o české syntaxi pojednávající například o větě hlavní a vedlejší. V učebnici můţeme rovněţ najít výklad o souvětí podřadném a souřadném, poměry mezi 76

Dostupné z: .

77

MAŠKOVÁ, Drahuše. Český jazyk: přehled středoškolského učiva. 1. vyd. Třebíč: Petra Velanová, 2005. Maturita (Petra Velanová). s. 175.

43

větami, druhy větných členů včetně druhů všech vedlejších vět, pravidla pro psaní čárky ve větě jednoduché a souvětí nebo návod, jak správně schematicky zapsat větný rozbor. Nechybí zde také zmínění o vsuvkách, oslovení či přímé řeči. V kapitole o tvarosloví se nachází stručný výklad o spojkách, jeţ jsou zde rozděleny na spojky souřadicí a podřadicí. Zmiňovaná učebnice je velmi ucelená, obsahuje spoustu informací psaných srozumitelně a studentům středních škol můţe velmi zjednodušit přípravu ke státní maturitní zkoušce. Jediný nedostatek publikace spatřuji v neuvedení ţádné informace o pravopisné reformě z roku 1993. I přesto se ale domnívám, ţe kdyby si studenti danou učebnici pořídili a občas měli zájem do ní nahlédnout, výsledky šetření by dopadly mnohem lépe. Jedna studentka v odpovědi na otázku z dotazníku uvedla učebnici Odmaturuj! z českého jazyka, v níţ je téţ stručný komplexní přehled učiva českého jazyka pro střední školy. Zbývajících 40 % studentů uvedlo, ţe správná řešení interpunkčních jevů hledá jinde. Většinou zmínili, ţe se zeptají svého učitele, kamaráda nebo vytvoří jiné souvětí, které je pro ně jednodušší. Otázka č. 11: Doplň interpunkci v oslovení: Snaţila jsem se ti to Honzo vysvětlit stokrát. Ahoj Jani uţ jsem o tobě dlouho neslyšel. Jestlipak děti umíte pravopis? Pokračujte paní kolegyně. Dobrý den paní Nováková. Správné řešení vypadá takto: Snažila jsem se ti to, Honzo, vysvětlit stokrát. Ahoj (,) Jani, už jsem o tobě dlouho neslyšel. Jestlipak, děti, umíte pravopis? Pokračujte, paní kolegyně. Dobrý den, paní Nováková.

Všichni

8leté

4leté

dotazovaní

gymnázium

gymnázium

0 chyb

17 (tj. 29 %)

9 (tj. 35 %)

1 chyba

5 (tj. 8 %)

2 chyby

Dívky

Chlapci

8 (tj. 24 %)

14 (tj. 29 %)

3 (tj. 28 %)

1 (tj. 4 %)

4 (tj. 12 %)

5 (tj. 10 %)

0 (tj. 0 %)

6 (tj. 10 %)

4 (tj. 15 %)

2 (tj. 5 %)

4 (tj. 8 %)

2 (tj. 18 %)

3 chyby

6 (tj. 10 %)

1 (tj. 4 %)

5 (tj. 15 %)

5 (tj. 10 %)

1 (tj. 9 %)

4 chyby

8 (tj. 13 %)

4 (tj. 15 %)

4 (tj. 12 %)

6 (tj. 12 %)

2 (tj. 18 %)

5 chyb

10 (tj. 17 %)

2 (tj. 8 %)

8 (tj. 24 %)

8 (tj. 17 %)

2 (tj. 18 %)

6 chyb

8 (tj. 13 %)

5 (tj. 19 %)

3 (tj. 8 %)

7 (tj. 14 %)

1 (tj. 9 %)

44

Z tabulky vyplývá, ţe 29 % všech dotazovaných se nedopustilo ţádné chyby. Co se týče rozdílu mezi osmiletým a čtyřletým gymnáziem v rámci bezchybných odpovědí, lépe si vedlo gymnázium osmileté. Studenti nejčastěji chybovali v poslední větě, v níţ zapomněli čárku za slovním spojením Dobrý den. Mnohdy také ţáci zapomněli oddělit čárkami od ostatního textu oslovení Honzo a děti. Ţádný student neuvedl, ţe ve slovním spojení Ahoj (,) Jani, je při kladení čárky moţnost zápisu dvou správných odpovědí, jak se zmiňuji jiţ v teoretické části. Otázka č. 12: Doplň interpunkci ve větách: Vţdy chtěla aby byla slavná a aby se o ní psalo. Petr mi říkal ţe má rád zvířata a ţe si brzo bude kupovat psa. Svých rodičů si moc váţím protoţe jim na mně záleţí a protoţe pro mě chtějí vţdy jen to nejlepší. Správné řešení vypadá takto: Vždy chtěla, aby byla slavná a aby se o ní psalo. Petr mi říkal, že má rád zvířata a že si brzo bude kupovat psa. Svých rodičů si moc vážím, protože jim na mně záleží a protože pro mě chtějí vždy jen to nejlepší. Všichni

8leté

4leté

dotazovaní

gymnázium

gymnázium

0 chyb

27 (tj. 45 %)

12 (tj. 46 %)

15 (tj. 44 %)

22 (tj. 45 %)

5 (tj. 46 %)

1 chyba

8 (tj. 14 %)

3 (tj. 12 %)

5 (tj. 15 %)

7 (tj. 14 %)

1 (tj. 9 %)

2 chyby

11 (tj. 18 %)

5 (tj. 19 %)

6 (tj. 18 %)

9 (tj. 18 %)

2 (tj. 18 %)

3 chyby

14 (tj. 23 %)

6 (tj. 23 %)

8 (tj. 23 %)

11 (tj. 23 %)

3 (tj. 27 %)

Dívky

Chlapci

Z tabulky vyplývá, ţe 45 % ze všech dotazovaných studentů odpovědělo správně, a to bez jediné chyby. Ostatní studenti si nevěděli rady s čárkami se souřadně spojenými vedlejšími větami. Mezi větami vedlejšími je vztah slučovací, protoţe jsou významově rovnocenné. Čárku zde tedy nepíšeme.

45

Otázka č. 13: Víš, ve kterém roce byla poslední pravopisná reforma? Pokud ano, přinesla tato reforma obecně něco nového pro český jazyk? Myslíš si, že měla vliv také na změny ohledně interpunkce? U třinácté otázky jsem předpokládala alespoň stručnou znalost studentů o této reformě, jelikoţ se podle ní od roku 1993 dosud řídí pravopis českého jazyka. Má hypotéza se ovšem nepotvrdila. Správnou odpověď na otázku neznal ani jeden student. Rovněţ nikdo ze studentů nevěděl, co nového nám tato reforma přinesla. V dotazníku se tak objevily různé odpovědi (např.: 8. století, kdy k nám přišel Cyril a Metoděj, 15. století a spojitost s Janem Husem, období osvícenství, rok 2003, 2011, 2013, 2014). Z těchto odpovědí vyplývá, ţe studenti o daném tématu nemají vůbec ţádné povědomí. Otázka č. 14: Doplň interpunkci ve větách, rovnou čárou podtrhni věty hlavní a vlnovkou větu vedlejší. Nad věty vedlejší napiš, o jaké typy těchto vět se jedná: Moudrá ţena nevyvrací ţe hezké šaty nebo nová kabelka vylepší její sebevědomí a řídí se principem ţe jedna krásná kabelka z pravé kůţe je rozhodně lepší neţ spousta laciných kabelek z koţenky. Jsem jedním z těch kdo milují soutěţe v nichţ je potřeba pouţívat intelektu a nikoli hrubé síly. Maminka se usmála vysvětlila mu proč si pejska nechat nemůţeme a on jí slíbil ţe ho brzo zase vrátí zpět. Správné řešení vypadá takto: Moudrá žena nevyvrací, že hezké šaty nebo nová kabelka vylepší její sebevědomí, a řídí se principem, že jedna krásná kabelka z pravé kůže je rozhodně lepší než spousta laciných kabelek z koženky. Dané souvětí obsahuje čtyři věty. První věta je hlavní, druhá vedlejší předmětná, další rovněţ hlavní, poslední vedlejší přívlastková. Pouţité nebo je zde bez čárky, pouţité než připojuje nevětný, i kdyţ rozvitý výraz (bez čárky). Jsem jedním z těch, kdo milují soutěže, v nichž je potřeba používat intelektu, a nikoli hrubé síly. Souvětí o třech větách, které jsou na různých mluvnických úrovních, proto jsou od sebe odděleny čárkami. První věta je hlavní, druhá věta je vedlejší přívlastková a třetí věta je rovněţ vedlejší přívlastková. V poslední větě se navíc vyskytuje koordinační skupina, jejíţ sloţky jsou spojeny odporovacím a nikoli. Maminka se usmála, vysvětlila mu, proč si pejska nechat nemůžeme, a on jí slíbil, že ho brzo zase vrátí zpět. První a druhá hlavní věta je spojena asyndeticky (proto čárka). Třetí věta

46

v pořadí je vedlejší předmětná, čtvrtá opět hlavní a poslední vedlejší předmětná. Střídají se tak mluvnické úrovně a věty se oddělují od sebe čárkami. Všichni

8leté

4leté

dotazovaní

gymnázium

gymnázium

0 chyb

1 (tj. 2 %)

0 (tj. 0 %)

1 chyba

11 (tj. 18 %)

2 chyby

Dívky

Chlapci

1 (tj. 3 %)

1 (tj. 2 %)

0 (tj. 0 %)

7 (tj. 27 %)

4 (tj. 12 %)

10 (tj. 22 %)

1 (tj. 9 %)

17 (tj. 28 %)

8 (tj. 31 %)

9 (tj. 26 %)

13 (tj. 26 %)

4 (tj. 37 %)

3 chyby

7 (tj. 12 %)

2 (tj. 8 %)

5 (tj. 15 %)

5 (tj. 10 %)

2 (tj. 18 %)

4 chyby

10 (tj. 16 %)

4 (tj. 15 %)

6 (tj. 17 %)

9 (tj. 18 %)

1 (tj. 9 %)

5 chyb

9 (tj. 15 %)

4 (tj. 15 %)

5 (tj. 15 %)

8 (tj. 16 %)

1 (tj. 9 %)

6 chyb

4 (tj. 7 %)

1 (tj. 4 %)

3 (tj. 9 %)

2 (tj. 4 %)

2 (tj. 18 %)

7 chyb

1 (tj. 2 %)

0 (tj. 0 %)

1 (tj. 3 %)

1 (tj. 2 %)

0 (tj. 0 %)

U tohoto cvičení jsem se domnívala, ţe studenti chybovat příliš nebudou. Rovněţ jsem si ale myslela, ţe největší potíţe bude studentům činit čárka před spojkou a. Má hypotéza se úplně nepotvrdila. Bez chyby měla cvičení pouze jedna studentka čtyřletého gymnázia, která si v celém dotazníku počínala velmi dobře. Studenti nejčastěji chybovali v čárce před a nikoli a než, ale také v posledním souvětí, ve kterém sice rozlišili věty hlavní od vedlejších, ale mnohdy je neoddělili čárkami. V určování vět hlavních a vedlejších si studenti často nevěděli rady. Kdyţ věty hlavní od vět vedlejších rozeznali, zapomněli napsat čárku, nebo naopak umístili čárku tam, kde nepatří. Také určování vedlejších vět bylo velmi nepřesné. Někteří studenti určili pouze část vedlejších vět, jiní zase určili věty nesprávně. Otázka č. 15: Zdůvodni, proč by v dané větě měla, či neměla být čárka před „a“:

Jsem jedním z těch kdo milují soutěţe v nichţ je potřeba pouţívat intelektu a nikoli hrubé síly. Před spojením a nikoli píšeme vždy čárku, jelikož vyjadřuje poměr odporovací.

47

Všichni

8leté

4leté

dotazovaní

gymnázium

gymnázium

Správně

4 (tj. 7 %)

2 (tj. 8 %)

Chybně

56 (tj. 93 %)

24 (tj. 92 %)

Dívky

Chlapci

2 (tj. 6 %)

4 (tj. 8 %)

0 (tj. 0 %)

32 (tj. 94 %)

45 (tj. 92 %)

11 (tj. 100 %)

Na otázku odpověděly správně pouze čtyři dívky. Dvě dívky byly z gymnázia čtyřletého a dvě z osmiletého. Předpokládala jsem ale, ţe správná řešení se objeví ve větší míře. Studentů, kteří určili správně, ţe před spojením a nikoli se píše čárka, bylo více, ale svá tvrzení neuměli zdůvodnit, coţ mě velmi překvapilo. Mnoho z nich uvedlo, ţe se v tomto případě jedná o poměr vylučovací. Někteří studenti sice správně uvedli, ţe se jedná o poměr odporovací, čárku ale před spojením nenapsali. Ti, kteří čárku před spojením a nikoli nenapsali, svou odpověď zdůvodnili také většinou tím, ţe se jedná o poměr slučovací, coţ je opět nesprávná odpověď. Mnoho studentů také uvedlo, ţe neví proč, ale myslí si, ţe čárka zde patří a ţe před spojkou a se většinou čárka nepíše, a tak se nebude psát ani v tomto případě. Otázka č. 16: Byly pro tebe otázky týkající se znalosti pravidel interpunkce obtížné? a) Ano b) Ne Všichni

8leté

4leté

dotazovaní

gymnázium

gymnázium

Ano

52 (tj. 87 %)

21 (tj. 81%)

Ne

8 (tj. 13 %)

5 (tj. 19 %)

Dívky

Chlapci

31 (tj. 91 %)

43 (tj. 88 %)

9 (tj. 82 %)

3 (tj. 9 %)

6 (tj. 12 %)

2 (tj. 18 %)

První podobná otázka se objevila jiţ v první poloţce dotazníku, kde jsem se studentů ptala, na jaké úrovni je jejich znalost interpunkce. Zajímalo mě, zda se názory studentů po vyplnění dotazníku změnily. Většině studentů (tj. 87 %) se zdály otázky v dotazníku sloţité. Pouze 13 % studentů uvedlo, ţe se jim otázky ohledně interpunkce jevily jako snadné. Právě tito studenti většinou vyplnili dotazník s malým mnoţstvím chyb a také v první poloţce uvedli, ţe si ve znalosti interpunkce věří. Výjimku tvoří pouze jedna studentka oktávy, která uvedla, ţe pravidla interpunkce zná a dotazník jí přišel jednoduchý. Po vyhodnocení dotazníku se ovšem dopustila třinácti chyb.

48

4. Závěr Cílem mé práce bylo zjistit teoretickou znalost současných pravidel pro interpunkci a jejich praktickou aplikaci uţívání interpunkce u studentů maturitních ročníků na Gymnáziu Karviná. Na tomto místě bych ráda shrnula, k čemu jsem dospěla, a zobecnila závěry výzkumu. Většina studentů si sice myslí, ţe jsou jejich znalosti ohledně interpunkce na dobré úrovni, ale i přesto si v nich občas nejsou jistí. Zajímavostí ale je, ţe více neţ polovina studentů neví, jak charakterizovat pojem interpunkce. Spousta z nich se mylně domnívá, ţe do pojmu interpunkce spadají také háčky či čárky nad písmeny. Nikdo z dotazovaných studentů neví, kdy proběhla poslední pravopisná reforma a zda nám přinesla něco nového. Převáţná část dotazovaných zná kodifikační příručky. Co se týče rozdílu mezi osmiletým a čtyřletým gymnáziem, větší povědomí o těchto příručkách má bezpochyby gymnázium osmileté. Nejčastěji studenti uvedli příručky Pravidla českého pravopisu a Slovník spisovné češtiny. Kdyţ studenti potřebují rady ohledně interpunkce, nejčastěji je hledají na internetu v různých vyhledávačích, online Pravidlech českého pravopisu nebo Internetové jazykové příručce. Pokud se jednalo o interpunkci v přímé řeči, tak také tam si studenti nevedli příliš zdařile. Většina studentů zapomněla na čárku ve spojení „Dobrý den, paní Novotná…“. Studenti také mnohdy nevěděli, jak se zapisují uvozovky, a zapomněli, ţe na konec oznamovací věty, která má výrazný zvolací ráz, patří vykřičník, a nikoli tečka. Velké části dotazovaných činilo problém doplňování interpunkce v e-mailové korespondenci. Nejčastěji studenti chybovali v závěrečném větném pozdravu, za kterým se píše tečka. Spousta studentů si nevěděla rady ani s interpunkcí u souřadně spojených vedlejších vět. Z výzkumu mi také vyplynulo, ţe studenti většinou nemají problém rozlišit věty hlavní od vedlejších. Ve většině případech se stalo, ţe studenti sice správně určili, o jaké věty se jedná, ale kdyţ je měli od sebe oddělit čárkami, vůbec si nevěděli rady. Dalo by se tedy říci, ţe studenti mají problém své teoretické poznatky aplikovat v praxi. Výzkum jsem začínala s tím, ţe spoustě studentům budou některé jevy v interpunkci dělat potíţe. Vzhledem k tomu, ţe za správností interpunkce stojí spousta pravidel, dalo by se uvést, ţe se jedná o jeden z nejobtíţnějších jevů v českém pravopise. I přesto, ţe jsem u studentů počítala s různými chybami, nepředpokládala jsem, ţe se nesprávné odpovědi 49

objeví v tak velkém mnoţství. Vzhledem k tomu, ţe jsou ţáci denně v kontaktu s různými odbornými texty a mají za sebou výuku pravopisu na základních školách a niţším gymnáziu, neočekávala jsem, ţe budou chybovat v mnohdy tak jednoduchých jevech, jako jsou čárky před některými spojkami či čárkou za oslovením. Dalším mým předpokladem bylo, ţe se ukáţe rozdíl ve znalostech mezi gymnáziem čtyřletým a osmiletým. Rozdíl jsem ovšem čekala mnohem jednoznačnější. V některých odpovědích si lépe vedli studenti oktávy, v jiných zase lépe uspěli studenti čtvrtého ročníku. Některé rozdíly ve výsledcích byly navíc téměř totoţné. Totéţ se týkalo rozdílu mezi dívkami a chlapci. Důvodem velkého mnoţství nesprávných odpovědí by mohl být fakt, ţe se pravopisu na vyšším gymnáziu nevěnuje taková pozornost jako na základních školách či niţším gymnáziu. Navíc si také myslím, ţe většina studentů nemá zájem ani v rámci samostudia své znalosti o interpunkci opakovat a prohlubovat. Základní znalost o pravidlech interpunkce studenti sice mají, ale pokud nastane sloţitější situace, v níţ si nevědí rady, pravidlo dále nevyhledávají a situaci vyřeší dle vlastní intuice.

50

5. Použitá literatura BERGEROVÁ, Růţena. Cvičení z českého jazyka. 2., upr. vyd. Praha: Paseka, 1997. ISBN 80-7185-095-0. ČMEJRKOVÁ, Světla, DANEŠ, František, SVĚTLÁ, Jindra. Jak napsat odborný text. Vyd. 1. Voznice: LEDA, 1999. ISBN 80-85927-69-1. GREPL, Miroslav, KARLÍK, Petr. Skladba spisovné češtiny. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 1986. ISBN 14-608-86. HAVRÁNEK, Bohuslav, JEDLIČKA, Alois. Stručná mluvnice česká. Vyd. 26., ve Fortuně 2. Praha: Fortuna, 1998. ISBN 80-7168-555-0. HAVRÁNEK, Bohuslav, TRÁVNÍČEK, Bohuslav. Pravidla českého pravopisu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. HLAVSA, Zdeněk: Nová Pravidla českého pravopisu. In: Martincová, Olga (ed.): Co přinášejí nová Pravidla českého pravopisu. Praha: Učitelská unie, 1991. ISBN 80-900147-20. JANOVEC, Ladislav, BUŠOVÁ, Lucie, ŘÍHOVÁ, Adéla, ŠAMALOVÁ, Markéta. Na co se často ptáte. Jak používat čárku a další interpunkční znaménka. Praha: Klett nakladatelství, 2006. ISBN 80-86906-76-0. KARLÍK, Petr, NEKULA, Marek, PLESKALOVÁ, Jana, eds. Encyklopedický slovník češtiny. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 987-80-7106-484-8. KARLÍK, Petr, NEKULA, Marek, RUSÍNOVÁ, Zdenka, eds. Příruční mluvnice češtiny. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995. ISBN 80-7106-134-4. MALINDA, Jan. Proč děti neumějí česky?. Mladá Fronta DNES, Magazín DNES + TV, roč. 23, č. 12, 24. 3. 2016. ISSN 1210-1168. MAŠKOVÁ, Drahuše. Český jazyk: přehled středoškolského učiva. 1. vyd. Třebíč: Petra Velanová, 2005. Maturita (Petra Velanová). ISBN 80-902571-5-1. NEBESKÁ, Iva. Jazyk, norma, spisovnost. 1. vyd., dotisk. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 1996, dotisk 1999. ISBN 80-7184-144-7. PLESKALOVÁ, Jana. Stará čeština pro nefilology. Jana Pleskalová. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2001. ISBN 8021027339. PRAVDOVÁ, Markéta, SVOBODOVÁ, Ivana. Akademická příručka českého jazyka. 1. vyd. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, v. v. i., 2014. ISBN 978-80200-2327-8. SEDLÁČEK, Miroslav. K základním otázkám interpunkce v češtině. Naše řeč. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i., 1986, roč. 69, č. 3. ISSN 0027-8203. STANĚK, Vladimír. Jak psát správně čárky: průvodce interpunkcí pro střední školy a veřejnost. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1997. ISBN 80-7168-473-2.

51

SVOBODOVÁ, Jana. Česká interpunkční cvičení s klíčem. 2., upr. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, 2000. ISBN 80-7042-174-6. ŠAUR, Vladimír. Pravidla českého pravopisu: s výkladem mluvnice. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7451-169-1. Elektronické zdroje ADAM, Robert. Matná světla na periférii české interpunkce. Bohemistyka [online]. 2008, č. 1–4, s. 339–353. [cit. 29. 3. 2016]. ISSN 1642-9893. Dostupné z: . ČERNÁ, Anna, CHROMÝ, Jan, KONEČNÁ, Hana a kol. Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i., 2008–2015 [cit. 24. 2. 2016, 28. 3. 2016]. Dostupné z: . Jazyková poradna [online]. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2. 3. 2016]. Dostupné z: . http://www.gym-karvina.cz/informace_o_skole/soucasnost.html. http://www.novamaturita.cz/.

52

6. Přílohy 6.1 Ukázka nevyplněného dotazníku Milí studenti, jsem studentkou Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Tímto si Vás dovoluji požádat o vyplnění dotazníku, který bude sloužit jako podklad pro výzkum k mé bakalářské práci. Cílem výzkumu je zjistit, jaká je Vaše úroveň znalosti užívání pravidel interpunkce v českém jazyce. Tento dotazník je anonymní, proto jej nemusíte podepisovat. Aneta Litzková DOTAZNÍK

1. Myslíš si, že tvá znalost pravidel interpunkce je na dobré úrovni? a) Myslím, ţe ano. b) Spíše ano, ale občas si nejsem jistý/á. c) Moc si v tom nevěřím. 2. Jsi dívka, nebo chlapec? a) dívka b) chlapec 3. Jaké gymnázium navštěvuješ? a) 8leté b) 4leté 4. Jak bys vysvětlil/a pojem interpunkce? ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… 5. Znáš nějaké kodifikační (normativní) příručky českého jazyka? Kodifikačními příručkami se myslí příručky, které zachycují spisovný jazyk (pravopis, výslovnost či tvarosloví). a) Neznám. b) Znám. Uveď příklad: .................................................................................................

6. Doplň přímou řeč: Uţ se nemůţu dočkat začátku prázdnin vykřikla Eva Petr mě prosil Neříkej to nikomu Dobrý den paní Novotná řekl pan Polák daří se Vám dobře? 53

7. Doplň interpunkci v této e-mailové korespondenci: Váţená paní profesorko chtěl bych se Vám omluvit ze zítřejšího semináře. Není mi dobře a tak bych raději zůstal doma. Děkuji za pochopení Jan Novák

8. Svítilo slunce bylo velké horko lidé se opalovali a někteří se koupali v příjemné čisté mořské vodě a vzpomínali co se asi právě teď doma odehrává. Doplň interpunkci ve větě. Napiš číslicí počet všech vět v souvětí. Urči počet hlavních a vedlejších vět. Pojmenuj druh souvětí. Zjisti druh souřadného vztahu mezi hlavními větami. Napiš, jakým způsobem jsou tyto souřadné vztahy mezi hlavními větami vyjádřeny. g) Urči druh šesté věty v souvětí. a) b) c) d) e) f)

Zde prosím napiš své odpovědi k úkolu č. 8: a) b) c) d) e) f) g)

……………………………………………………………………………………….... ………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………….... ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………

9. Doplň interpunkci ve větách: Byl jiţ počátek června ale stále bylo chladno. Má lepší prospěch neţ já. Odmaturovala s vyznamenáním a dokonce se dostala na svou vysněnou vysokou školu. Najedl se a šel se projít do parku. Pršelo a tak jsem ven nešel. Uţ dávno vím ţe bez práce nejsou koláče. Zajímalo by mě jestli hlavní hrdina přeţije nebo zemře. Zvládli jsme to tak rychle jak jen to bylo moţné. Spí jako by ho do vody hodil. Samozřejmě ţe ne. Je mladší neţ jsme si mysleli. Firma se dostává do problémů a to bude mít vliv na její zisky. Je stejně pracovitý jako jeho otec. To co mi Lenka napsala mě sice uklidnilo ale přesto se zlobím ţe zprávu neposlala dřív. Pospěšte si nebo vám ujede vlak. Z diktátu dostal jedničku a ne trojku jak jsi mi říkal. Řekni mi prosím pravdu. Moţná ţe přijde. 54

10. Kde nejčastěji hledáš řešení, když si nevíš rady s interpunkcí? d) na internetu (uveď příklad):………………………………………………………….. e) ve školní učebnici f) jinde (uveď příklad): …………………………………………………………………

11. Doplň interpunkci v oslovení: Snaţila jsem se ti to Honzo vysvětlit stokrát. Ahoj Jani uţ jsem o tobě dlouho neslyšel. Jestlipak děti umíte pravopis? Pokračujte paní kolegyně. Dobrý den paní Nováková.

12. Doplň interpunkci ve větách: Vţdy chtěla aby byla slavná a aby se o ní psalo. Petr mi říkal ţe má rád zvířata a ţe si brzo bude kupovat psa. Svých rodičů si moc váţím protoţe jim na mně záleţí a protoţe pro mě chtějí vţdy jen to nejlepší.

13. Víš, ve kterém roce byla poslední pravopisná reforma? Pokud ano, přinesla tato reforma obecně něco nového pro český jazyk? Myslíš si, že měla vliv také na změny ohledně interpunkce? ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………

14. Doplň interpunkci ve větách, rovnou čárou podtrhni věty hlavní a vlnovkou větu vedlejší. Nad věty vedlejší napiš, o jaké typy těchto vět se jedná:

Moudrá ţena nevyvrací ţe hezké šaty nebo nová kabelka vylepší její sebevědomí a řídí se principem ţe jedna krásná kabelka z pravé kůţe je rozhodně lepší neţ spousta laciných kabelek z koţenky.

55

Jsem jedním z těch kdo milují soutěţe v nichţ je potřeba pouţívat intelektu a nikoli hrubé síly. Maminka se usmála vysvětlila mu proč si pejska nechat nemůţeme a on jí slíbil ţe ho brzo zase vrátí zpět. 15. Zdůvodni, proč by v dané větě měla, či neměla být čárka před „a“: Jsem jedním z těch kdo milují soutěţe v nichţ je potřeba pouţívat intelektu a nikoli hrubé síly. ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… 16. Byly pro tebe otázky týkající se znalosti pravidel interpunkce obtížné? c) Ano d) Ne

Na závěr bych Ti chtěla poděkovat za čas a ochotu podílet se na mém výzkumu.

56

6.2 Ukázka vyplněného dotazníku

57

58

59

60