LEXIKOLOGIE ČESKÉHO JAZYKA

LEXIKOLOGIE ČESKÉHO JAZYKA doc. Mgr. Patrik Mitter, Ph.D.

Studijní opora Katedry bohemistiky Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem s1

Obsah Úvod.................................................................................................................................. 3 1 ZMĚNY SLOVNÍHO VÝZNAMU; PŘENÁŠENÍ SLOVNÍHO VÝZNAMU ...... 4 1.1 Slovo a pojmenování .......................................................................................... 4 1.2 Polysémie ........................................................................................................... 4 1.2.1 Sémantické tvoření ..................................................................................... 4 1.3 Homonymie ........................................................................................................ 5 2 POSTAVENÍ SYNONYMIE A ANTONYMIE V KOMUNIKACI; HYPERONYMIE, HYPONYMIE, KOHYPONYMIE .................................................... 7 2.1 Synonymie.......................................................................................................... 7 2.2 Antonymie .......................................................................................................... 8 2.3 Hyperonymie, hyponymie, kohyponymie .......................................................... 8 3 ROZŠIŘOVÁNÍ SLOVNÍ ZÁSOBY PŘEJÍMÁNÍM Z CIZÍCH JAZYKŮ A TVOŘENÍM VÍCESLOVNÝCH POJMENOVÁNÍ ........................................................ 9 3.1 Přejímání slov................................................................................................... 10 3.2 Víceslovná pojmenování .................................................................................. 10 4 SLOVOTVORNÁ A ONOMAZIOLOGICKÁ STAVBA SLOVA, SLOVOTVORNÁ ANALÝZA SLOVA ........................................................................ 11 4.1 Slovotvorná stavba slova.................................................................................. 11 4.2 Onomaziologická stavba slova ......................................................................... 11 4.3 Slovotvorný rozbor slova ................................................................................. 12 4.4 Morfematický rozbor slova .............................................................................. 12 5 TVOŘENÍ SLOV ................................................................................................... 13 5.1 Základní slovotvorné vztahy ............................................................................ 14 5.2 Slovotvorné způsoby a postupy ....................................................................... 14 5.3 Derivace ........................................................................................................... 14 5.4 Kompozice ....................................................................................................... 16 5.5 Abreviace ......................................................................................................... 18 6 LITERATURA ....................................................................................................... 20 7 VÝSLEDKY CVIČENÍ .......................................................................................... 21 7.1 Změny slovního významu; přenášení slovních významů ................................ 21 7.2 Postavení synonymie a antonymie v komunikaci; hyperonymie, hyponymie, kohyponymie .............................................................................................................. 22 7.3 Rozšiřování slovní zásoby přejímáním z cizích jazyků a tvořením víceslovných pojmenování................................................................................................................ 22 7.4 Slovotvorná a onomaziologická stavba slova, slovotvorná analýza slova ....... 22 7.5 Tvoření slov ..................................................................................................... 23

strana 2 z 24

Úvod Studijní opora nazvaná Lexikologie je určena studentům kombinovaného studia studijního oboru Učitelství pro 1. stupeň ZŠ (včetně speciální pedagogiky) v rámci studijního programu Učitelství pro základní školy. Tato studijní opora je koncipována jako podpůrný studijní materiál k předmětu český jazyk II – lexikologie, která je ve studijním plánu tohoto oboru dotována počtem 4 hodin za semestr. Ve vyučovacím bloku se studenti seznámí se základními pojmy z oblasti lexikologie, českou slovní zásobou, jejím vývojem a složením, slovním významem a aktuálními vývojovými tendencemi v současné slovní zásobě. Studenti se dále naučí, jak pracovat s výkladovými slovníky jazyka. V první části studijní opory si studenti prohloubí znalosti o slovním významu, jeho změnách a přenášení. Druhá část opory je zcela věnována rozšiřování slovní zásoby, zejména pak způsobům tvoření slov v češtině. Po prostudování opory jsou studenti mj. schopni popsat způsoby obohacování české slovní zásoby, provést slovotvorný rozbor slova či pojmenovat a charakterizovat významové vztahy mezi slovy. Součástí opory jsou také úkoly, které ověřují pochopení a zvládnutí dané tematiky. Řešení úkolů naleznou studenti na konci opory, mohou si tak zkontrolovat svá řešení.

strana 3 z 24

1 ZMĚNY

SLOVNÍHO

VÝZNAMU;

PŘENÁŠENÍ

SLOVNÍHO VÝZNAMU 1.1 Slovo a pojmenování Základní jednotkou systému jazyka je slovo. Slovo lze definovat jako ustálenou jednotku, která má fonetickou a fonologickou podobu, grafickou podobu, nese lexikální, gramatický a pragmatický význam. Slovo chápeme jako základní prostředek procesu pojmenovacího aktu. Pojmenování je tedy základní funkcí slova, případně ustáleného víceslovného spojení, jelikož pojmenování nemusí mít formu jednoho slova, může mít také formu víceslovnou, např. mikrovlnná trouba, naproti tomu volné spojení slov hezká škola jsou dvě pojmenování. Pojmenování vznikají i jako výsledek následujících dvou slovotvorných procesů: -

univerbizace

=

nahrazení

víceslovného

pojmenování

pojmenováním

jednoslovným (pracovní úřad → pracák, telecí maso → telecí); -

multiverbizace

=

nahrazení

jednoslovného

pojmenování

pojmenováním

víceslovným (navštívit → vykonat návštěvu, uplatnit se → najít uplatnění). Jednotlivá pojmenování nestojí ve slovní zásobě izolovaně. Jsou v různých vzájemných vztazích, které mohou být založeny např. na věcněvýznamové příbuznosti.

1.2 Polysémie -

polysémní slova = slova mnohoznačná, tedy slova, která nesou více významů; k polysémii dochází na základě různých způsobů přenášení pojmenování (např. zub v ústech – zub na vlasech)

1.2.1 Sémantické tvoření sémantické tvoření = přenášení pojmenování z jedné skutečnosti na druhou -

metafora = přenášení pojmenování na základě podobnosti (tvaru, barvy, funkce atd.), např. lidské oko – oko na punčoše, lidská hlava – hlava rodiny

-

metonymie = přenášení pojmenování na základě vnitřní (logické) souvislosti o druhy metonymie:

strana 4 z 24

 strukturní – z abstraktních skutečností na konkrétní (děj na osobu, vlastnost na nositele vlastnosti, nádoby na její obsah atd.), např. sladkost (chuť) – sladkost (pamlsek), sklenice s vodou – vypít celou sklenici  kontextová – přenášení osobních vlastních jmen či místních vlastních jmen na dílo či událost (autor na název díla, zeměpisné jméno na událost), např. číst Seiferta  etymologická – přenesení osobních a místních vlastních jmen na obecné označení osob a věcí (jména historických osobností, jména literárních postav atd.), např. Jidáš – je to jidáš, Don Juan donchuán -

synekdocha = přenášení pojmenování na základě záměny části a celku o celek za část (např. bavlna) o část za celek (např. střecha – domov)

1.3 Homonymie -

homonymie = náhodná formální shoda slov, tj. případ, kdy jedno slovo (forma slova) představuje více významů

-

homonyma = slova souzvučná, která mají stejnou formu, ale různý význam, přičemž jejich formální shoda je čistě náhodná (např. vysokoškolská kolej – železniční kolej), jednotlivé významy spolu nesouvisejí o homonyma úplná: shodují se ve všech svých tvarech (např. šlechtický zámek – visací zámek) o homonyma částečná: shodují se pouze v některých tvarech (např. rys ostrovid – rys v obličeji – rozdíl v životnosti mužského rodu)

-

vedle homonym rozeznáváme také tzv. homofony – slova, která mají odlišnou grafickou podobu, ale shodnou zvukovou podobu (např. mýval – míval, plot – plod), a tzv. homografy – slova, která mají odlišnou zvukovou podobu, ale shodnou grafickou podobu (např. panický – panický)

Cíle Po prostudování této kapitoly a příslušné doporučené literatury budete schopni:

strana 5 z 24

-

charakterizovat slovo a pojmenování

-

uvést příklady univerbizovaných a multiverbizovaných pojmenování

-

rozlišit homonymii a polysémii

-

popsat sémantické tvoření

-

definovat metaforu a metonymii

Otázky a úkoly -

Uveďte původní víceslovná pojmenování, na jejichž základě byly utvořeny následující univerbizáty: o náklaďák, státnice, obvoďák, dálkař, základka

-

Vyhledejte přenesené pojmenování a určete, zda se jedná o metaforu, nebo metonymii: o Vypil tři sklenky. o Bolí mě hlava. o Promluví hlava státu. o Dám si jen kapku šampaňského. o Podařilo se jim sehnat 67 duší. o Ráda poslouchám Beethovena. o Můj bratr je ale donchuán. o Malá ručička je na dvanáctce. o Nepřekročil náš práh.

-

Určete, ve kterém případě se jedná o homonyma. o Udělalo se mi oko na punčoše. – Bolí mě levé oko. o Myslivci vyrazili na hon na lišky. – Sbírali jsme hřiby i lišky. o Bydlí na koleji. – Vlak stojí na druhé koleji. o Získala hlavní roli. – Podej mi novou roli utěrek. o Dnes mi vytrhli stoličku. – Sedni si zatím na stoličku. o Soudce shledal travičku vinnou. – Na hřišti posekali travičku.

Doporučení: •

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10098745482-ocestine/210572235500023/video/

strana 6 z 24

2 POSTAVENÍ

SYNONYMIE

V KOMUNIKACI;

A

ANTONYMIE

HYPERONYMIE,

HYPONYMIE,

KOHYPONYMIE 2.1 Synonymie -

synonymie = souznačnost; vztah mezi slovy (jazykovými jednotkami), která mají různou formu, ale shodný nebo velmi podobný význam

-

synonyma = slova souznačná; různá pojmenování jedné skutečnosti o synonyma úplná: mají naprosto shodný význam, lze je vzájemně zaměňovat v libovolných kontextech (např. samohláska – vokál) o částečná synonyma: mají téměř shodný či velmi podobný význam  ideografická synonyma: označují tutéž skutečnost, nebo velmi blízké skutečnosti z různých hledisek (např. ohrada – plot)  specifikační synonyma: označují tutéž skutečnost, nebo velmi

blízké

skutečnosti,

dochází

zde

však

k významovému zpřesnění (např. modrá – azurová)  intenzifikační

synonyma:

označují

různé

stupně

skutečnosti (např. teplý – horký)  pragmatická synonyma: označují tutéž skutečnost, nebo velmi blízké skutečnosti, liší se pragmatickými (zobecnělými) rysy  emocionální synonyma: vyjadřují citové a hodnotící postoje mluvčího (např. kouřit – hulit)  stylistická

synonyma:

odlišují

se

možností

užití

v odlišných prostředích a funkčněstylových oblastech (např. měsíc – luna) -

synonymické řady: synonymní jazykové jednotky nevytvářejí pouze dvojice, vytvářejí tzv. synonymické řady, tedy skupiny (řady) synonym

strana 7 z 24

2.2 Antonymie -

antonymie = významová protikladnost jazykových jednotek

-

antonyma = slova, která jsou významově protikladná

-

z hlediska formy dělíme antonyma na: o lexikální: antonyma, která jsou tvořena nepříbuznými slovy, např. chytrý – hloupý o slovotvorná: antonyma, která jsou tvořena slovy příbuznými, např. velký – nevelký, charakterní – bezcharakterní

-

z hlediska struktury významů mezi antonymy dělíme antonyma na: o kontrární (polární): antonymní výrazy svými významy nepokrývají celý rozsah nadřazeného pojmu, navzájem se nevylučují, z popření jednoho členu dvojice nevyplývá automaticky druhý (např. velký – malý) o kontraindiktorická: antonymní výrazy svými významy pokrývají celý rozsah nadřazeného pojmu, vzájemně se vylučují, z popření jednoho členu dvojice vyplývá automaticky druhý (např. zdravý – nemocný)

-

antonymie bývá často nazývána opozitností, opozitnost je však termín nadřazený, jelikož antonymie je obvykle považována za jeden z typů opozitnosti

2.3 Hyperonymie, hyponymie, kohyponymie Za hlavní organizující princip slovníku (slovní zásoby) lze považovat vztahy významové

nadřazenosti

(hyperonymie)

a

podřazenosti

(hyponymie)

mezi

pojmenováními. -

hyperonyma = slova významově nadřazená (např. zvíře – pes)

-

hyponyma = slova významově podřazená (např. vidlička – příbor)

-

kohyponyma = slova významově souřadná (např. košile – kalhoty) vzhledem ke slovu významově nadřazenému (oděv)

Cíle Po prostudování této kapitoly a příslušné doporučené literatury dokážete: -

charakterizovat vztahy mezi pojmenováními

-

rozlišovat úplná a částečná synonyma

strana 8 z 24

Otázky a úkoly -

Uveďte synonyma k následujícím slovům: o hoch, jít, milý, ráno, louže, novinář, příslovce

3 ROZŠIŘOVÁNÍ

SLOVNÍ

ZÁSOBY

PŘEJÍMÁNÍM

Z CIZÍCH JAZYKŮ A TVOŘENÍM VÍCESLOVNÝCH POJMENOVÁNÍ Slovní zásoba jazyka není uzavřeným systémem, dochází v něm k různým změnám. Slova zanikají, vznikají nová slova, mění se význam již existujících slov (zužuje se, rozšiřuje se), vznikají ustálená slovní spojení, či jsou přejímána slova z cizích jazyků. Slovní zásoba češtiny prochází neustále velkými změnami. Zásadní společenské, ekonomické a kulturní proměny bývalého společného státu a od r. 1993 České republiky zasáhly češtinu především v jejím lexikálním plánu. Vývoj lidského poznání v oblastech vědy a techniky vyvolává potřebu pojmenovat nové technologické procesy, postupy, výrobky. Z této skutečnosti je zřejmé, že proměnami prochází nejen apelativní, ale i propriální

sféra

jazyka.

„Otevření“

se

společnosti

vlivům

cizích

(zejména

euroatlantických zemí) přineslo s sebou možnosti téměř neomezeného pronikání cizojazyčného lexika do naší slovní zásoby. Toto pronikání je ještě podporováno existencí vyspělých informačních technologií a snahou mnoha nadnárodních společností „globalizovat“ svět v jeho jednotlivých oblastech (např. zaváděním jednotných norem v nějakém regionu, a to i v krajích, které se doposud řídily normami odlišnými). Názorným příkladem jazykové globalizace je např. přebírání cizojazyčných názvů hierarchie funkcí v některých firmách. Nové výrazy vznikají zejména v následujících komunikačních sférách: výpočetní technika a informační technologie, finančnictví, obchod, elektrotechnika, politika, ekonomika, životní styl, komerční zábava, sport. Proměny slovní zásoby jsou ovlivňovány faktory: -

mimojazykovými (např. historickými) změnami v přírodě a společnosti,

-

psychickými pojmenování),

(vývoj

myšlení

variabilita

a

života

poznání vede

prostředků),

strana 9 z 24

pozměňuje

k vytváření

obsah

nových

některých výrazových

-

jazykovými (vývoj a užívání lexikálních jednotek je ovlivňován jejich postavením v proměňujícím se jazykovém systému).

3.1 Přejímání slov Slovní zásobu lze obohacovat také přejímáním slov. Ta lze přejímat nejen z cizích jazyků, ale také z jednotlivých vrstev národního jazyka. Přejaté slovo může být do slovní zásoby jazyka začleněno beze změny, před jeho začleněním do morfologického systému češtiny dochází také k jeho hláskovému a často i pravopisnému přizpůsobení. V současnosti je česká slovní zásoba obohacována zejména prostřednictvím angličtiny (např. výrazy jako chat, download, cartridge, lobbovat) -

internacionalismy – slova existující v různých jazycích, která mají shodný či velmi podobný význam, např. globální, dyslexie, sympatický

3.2 Víceslovná pojmenování Pojmenování nemusí mít vždy jednoslovnou podobu. Existují víceslovná pojmenování, která nejsou pouhými volnými spojeními slov a nelze je tedy rozdělit na jednotlivá slova, aniž by nebyl změněn původní význam, ani jednotlivá slova nahrazovat synonymy. -

druhy víceslovných pojmenování: o sousloví: obvykle ustálené spojení dvou nebo více slov, z nichž jeden člen určuje či zpřesňuje člen druhý, význam sousloví lze obvykle odvodit z významů jednotlivých složek, nejčastěji mají charakter odborných termínů, např. smetanka lékařská, psací stroj, centrální dálkové zamykání o frazémy: ustálená víceslovná pojmenování zpravidla s přeneseným významem, jejichž význam nelze odvodit z významů jednotlivých složek; mohou mít formu větnou i nevětnou  rčení: vzít vítr z plachet  přísloví: Bez práce nejsou koláče.  pořekadla: I mistr tesař se utne.  pranostiky: Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři.  neslovesné frazémy: černý pasažér

strana 10 z 24


charakterizovat obohacování slovní zásoby přejímáním z cizích jazyků

-

definovat frazém

Otázky a úkoly -

Uveďte tři příklady internacionalismů.

-

Určete, ve kterých z následujících případů se jedná o sousloví a ve kterých případech o volné spojení slov: o dálkový ovladač, veselé děvče, cvičební úbor, ošklivé slovo, mrazicí box, hrubá mouka, příslovečné určení, malé auto, oceněný film, slovo ohebné

4 SLOVOTVORNÁ A ONOMAZIOLOGICKÁ STAVBA SLOVA, SLOVOTVORNÁ ANALÝZA SLOVA 4.1 Slovotvorná stavba slova -

každé slovotvorně motivované slovo má svou slovotvornou a onomaziologickou strukturu (stavbu)

-

slovotvorný základ (slovotvorná báze) = část slova, která je společná slovu základovému i slovu nově vzniklému

-

slovotvorný prostředek (slovotvorný formant) = část slova, kterou je tvořeno nové slovo (viz dále)

4.2 Onomaziologická stavba slova -

u každého motivovaného slova lze rozlišit onomaziologickou bázi a onomaziologický příznak, např. bratrovrah je osoba (onomaziologická báze), která zavraždila svého bratra (onomaziologický příznak), čekárna je místo (onomaziologická báze), které je spojeno s čekáním (onomaziologický příznak)

strana 11 z 24

4.3 Slovotvorný rozbor slova -

popisuje proces utváření slovotvorně motivovaného slova

-

rozbor dynamický

-

určujeme slovotvorný základ a slovotvorný prostředek (např. učitelka – slovotvorný základ učitel-, slovotvorný prostředek -ka)

-

slovotvorné prostředky (formanty) o předpona (prefix): např. prales o

přípona (sufix): např. učitelka

o

záměna tvaroslovné charakteristiky: např. zle

o

spojovací vokál (konekt, interfix): např. hluchoněmý

o

grafická celistvost slova: např. okamžik, nikoli oka mžik

o

slovesný formant reflexivní: např. zpívat si

o hlásková alternace: např. kůstka -

u některých slov je hranice mezi slovotvorným základem a slovotvorným prostředkem zastřená, to nazýváme morfémový uzel, např. rus- + -ský → ruský (zde dochází ke splynutí dvou „s“ v jedno)

4.4 Morfematický rozbor slova -

každé slovotvorně motivované slovo má svou morfematickou strukturu (stavbu)

-

rozbor statický

-

určujeme jednotlivé morfémy (nejmenší části slova, které nesou význam) o předpona (prefix): např. pakůň o kořen (radix): např. vychovatel o přípona (sufix): např. košík o koncovka (koncový/gramatický sufix): např. žena  ! pozice koncovky nemusí být vždy explicitně obsazena, v takovém případě hovoříme o tzv. nulové koncovce (např. muž0) o

postfix – připojený až za koncovku: např. kdokoli, komukoli

o

infix – morfém dodatečně vkládaný do slova: malilinký

o

interfix (spojovací vokál, konekt): např. mořeplavba

strana 12 z 24

Doporučení: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=778


popsat vztah mezi slovem základovým a slovem nově utvořeným

-

popsat slovotvornou stavbu slova

-

popsat onomaziologickou stavbu slova

-

popsat jednotlivé části slov

-

provést slovotvorný rozbor slova

-

provést morfematický rozbor slova

Kontrolní otázky a úkoly -

Popište onomaziologickou stavbu následujících slov: o lékárna, velkoměsto, spisovatel

-

U následujících slov uveďte základové slovo, slovotvorný základ a slovotvorný prostředek: o profesorka, psík, zpěv, hluchota, koupit si, překrásný, novověk, čekárna

-

Proveďte morfematický rozbor následujících slov: o vychovatelka, koloběžka, okolí, les, zahrát si

5 TVOŘENÍ SLOV Tvoření slov (slovotvorba) je jazykovědná disciplína na pomezí gramatiky a lexikologie, která se zabývá jednak procesem tvoření slov na základě slov již existujících z hlediska způsobů a postupů (hledisko genetické), jednak formou, významem a fungováním lexikálních jednotek vzniklých těmito procesy (hledisko funkční).

strana 13 z 24

5.1 Základní slovotvorné vztahy Mezi základovým slovem, tedy slovem původním, a slovem nově utvořeným jsou dva základní slovotvorné vztahy – fundace a motivace. -

fundace = vztah zakládání se; nově vzniklé slovo (fundované) se zakládá na slově již existujícím (fundujícím)

-

motivace = vztah odkazování; existujícím slovem (motivujícím) objasňujeme formální nebo sémantickou stránku slova nově utvořeného (motivované) nebo naopak

5.2 Slovotvorné způsoby a postupy -

derivace (odvozování): tvoření slova obměnou morfologické struktury slova existujícího

-

kompozice (skládání): tvoření slov spojením dvou a více slovotvorných základů o ke kompozici řadíme také tzv. juxtapozici, tedy spojení slov v původním tvaru, např. zemětřesení

-

abreviace (zkracování): tvoření zkratek ze slov existujících či zkratkových slov

5.3 Derivace Derivace je pro češtinu jakožto flektivní jazyk nejběžnější způsob tvoření nových slov. Při derivaci se spojuje slovotvorný základ výchozího (fundujícího, motivujícího) slova se slovotvorným formantem. Rozlišuje se derivace: -

prefixální (pra- + -starý → prastarý),

-

sufixální (uči- + -tel → učitel),

-

prefixálně-sufixální (na břehu → nábřeží, pa- + -roh- → paroží, h → ž),

-

konverzní (lovit + -0- → lov),

-

prefixálně-konverzní (na těle → nátělník, pa- + -hor- + -ek → pahorek),

-

desufixální (dareb-ný + -a → dareba), resp. resufixální tvoření (bohatý → boháč),

-

deprefixální (útes → tes, v básnickém jazyce),

-

reflexivizační (otevřít → otevřít se, zpívat → zpívat si, drahý → prodražit se, přivstat si).

strana 14 z 24

Slovotvorně formované výrazy se seskupují do slovotvorných kategorií. Je to kategorie podřízená kategorii onomaziologické (ta je abstraktnější). -

onomaziologické kategorie: o substance – podstatné jméno (substantivum) o příznaku statického – přídavné jméno (adjektivum) o příznaku dynamického – sloveso (verbum) o příznaku příznaku – příslovce (adverbium)

Slovotvorná kategorie je dána společným obecným významem všech lexikálních jednotek, které zahrnuje. Ty mohou představovat různé slovotvorné typy (resp. podtypy). Slovotvorný typ je utvářen třemi základními prvky: jednotou slovotvorného formantu, onomaziologické struktury a slovnědruhové povahy slovotvorného základu. Např. derivovaná podstatná jména obsahují následující slovotvorné kategorie: 1) názvy činitelské, 2) názvy konatelské, 3) názvy prostředků děje, 4) názvy výsledků děje, 5) názvy nositelů vlastností, 6) názvy obyvatelské, 7) názvy příslušenské, 8) názvy míst, 9) názvy dějů, 10) názvy vlastností, 11) názvy zdrobnělé, 12) názvy zveličelé, 13) názvy přechýlené, 14) názvy mláďat, 15) názvy hromadné. Slovotvorná kategorie názvy činitelské obsahuje následující slovotvorné typy: -

-tel: učitel – podtyp -itel: trpitel

-

-č: topič – podtyp -ač: trubač

-

-ce: obránce

-

-ec: letec – podtyp -lec: umělec

-

-čí: mluvčí

-

-ník: dělník

-

-ák: divák

-

-ář/-ař: kovář, tesař

-

-oun: pěstoun

-

-na: klepna

-

-dlo: fintidlo

-

-0: špeh

-

-l: kutil

-

-a: neposeda

strana 15 z 24

Na základě významových změn při tvoření slov, tj. na základě srovnání významu motivujícího (fundujícího) slova (příp. slov, nebo slovního spojení při kompozici) a slova motivovaného (fundovaného), rozlišujeme následující relace (tj. vztahy) mezi onomaziologickými kategoriemi: -

mutaci (význam motivátu je jiný ve srovnání s významem motivantu): učit → učitel,

-

transpozici (význam motivantu a motivátu je totožný, při slovotvorném procesu se mění pouze slovnědruhová kategorie): rychlý → rychlost, lovit → lov,

-

modifikaci (význam motivátu je pouze modifikován ve srovnání s významem motivantu): lékař → lékařka.

U sloves se ještě rozlišuje relace reprodukční, do níž patří nečetná slovesa odvozená od zájmen či citoslovcí (např. tykat, vykat, mečet, mňoukat apod.). U složenin se kromě výše uvedených relací (mutace, transpozice, modifikace) rozlišuje ještě relace koordinační, do níž spadají koordinačně tvořené složeniny (viz dále). Mutaci v rámci derivovaných substantiv představují výše uvedené slovotvorné kategorie 1) – 8), transpozici slovotvorné kategorie 9) – 10), modifikaci slovotvorné kategorie 11) – 15). Derivaci v některých případech provází také hláskové alternace (střídání hlásek), a to jak samohláskové (např. tráva → travní, létat → letadlo, ležet → lože), tak také souhláskové (např. prach → prášek, vlk → vlčí, noha → nožka). Můžeme je považovat za odvozovací spoluformanty.

5.4 Kompozice Při kompozici se skládají dva nebo více slovotvorných základů, výsledkem je kompozitum (složenina), srov. velk- + -o + -město → velkoměsto (viz i výše), bíl- + -o+ -červen- + -o- + -modrý → bíločervenomodrý. Znakem složenin je: -

motivace výchozím volným nebo ustáleným slovním spojením,

strana 16 z 24

-

významová modifikace tohoto motivujícího slovního spojení do jednotného významu,

-

formální sjednocení všech prvků výchozího slovního spojení jedním hlavním slovním přízvukem,

-

grafická celistvost výsledné složeniny,

-

možnost tvoření dalších složenin podle formálních vzorů na základě analogie,

-

možnost tvoření odvozenin i sekundárních složenin (tzv. rekompozit).

Rozlišuje se kompozice: -

vlastní: (např. velkoměsto); výslednou složeninu nelze bez formální změny rozdělit na motivující samostatná slova,

-

nevlastní (např. okamžik, láskyplný); výslednou složeninu lze bez formální obměny rozdělit na výchozí slovní spojení → juxtapozitum (spřežka) vzniká procesem juxtapozice (spřahování).

Vlastní kompozice (skládání) se dále třídí na: -

čistou kompozici (např. velkovýroba; jde o proces pouhého skládání),

-

komplexní postup kompozičně-derivační (např. dřevorubec; kompozice je doprovázena derivací, srov. dřev- + -rubat → dřevorubec),

-

komplexní postup kompozičně-konverzní (např. cukrovar; kompozice je doprovázena konverzí, srov. cukr- + -o- + -vařit → cukrovar).

Kompozita čistá se označují jako vnitřní, kompozita vzniklá postupem kompozičněderivačním a kompozičně-konverzním se označují jako vnější. Z hlediska původu jednotlivých komponentů se rozlišují složeniny: -

domácí – sestávají jen z domácích slovotvorných základů (např. malovýroba, velkospalovna),

-

hybridní – sestávají z domácích a cizích slovotvorných základů (např. velkoklub, ekozakázka),

-

cizí – sestávají jen z cizích slovotvorných základů (např. bioprodukt, superstar).

Z hlediska sémanticko-syntaktického se rozlišují složeniny koordinativní (souřadné) a determinativní (určovací).

strana 17 z 24

Koordinativa mohou být: -

kopulativní (slučovací): např. chlorovodík, nosohltan,

-

relačně kopulativní (vztahově slučovací): např. cyrilometodějský,

-

reciproční (vzájemnostní): např. česko-německý.

Determinativa se třídí na: -

modifikační,

-

mutační.

Modifikačními determinativy jsou zpravidla čistá kompozita a juxtapozita (spřežky). Rozlišují se přitom modifikační determinativa: -

atributivní (přívlastková): např. velkoměsto, novověk,

-

objektová (předmětová): duchaplný,

-

adverbiální (příslovečná): tmavomodrý, znovunastudovat,

-

verbonominální (doplňková): samofinancovat.

Mutačními

determinativy jsou

kompozita

tvořená

komplexními

postupy,

tj.

kompozičně-derivačním (např. dřevorubec), kompozičně-konverzním (např. cukrovar).

5.5 Abreviace Způsob tvoření nových slovních forem (tj. nikoli nových významů), který se uplatňuje ve sféře obecných i vlastních jmen. V rámci sféry vlastních jmen je zkracování produktivní zvláště při tvoření firemních názvů (logonym). Zkracování je prostředkem ekonomie jazykového systému i jazykového vyjadřování. Rozlišují se zkratky: -

grafické: zpravidla jen v písmu (např., apod.), v komunikaci se zpravidla vyslovují plným slovem;

-

graficko-fonické (iniciálové): výchozím slovním spojením je zpravidla vlastní jméno (ČR, UJEP, MÚ, NATO, USA, BBC);

-

fonické: jsou to již v plném smyslu slova, výchozím slovním spojením je zpravidla vlastní jméno (Sazka, Čedok, Spolchemie, Setuza).

strana 18 z 24


popsat vztah mezi slovem základovým a slovem nově utvořeným

-

vyjmenovat a charakterizovat jednotlivé slovotvorné způsoby a postupy

-

určit slovotvorný způsob utváření slova

-

popsat proces derivace u autosémantických slovních druhů

-

uvést příklady střídání hlásek při odvozování

-

popsat proces kompozice u autosémantických slovních druhů

-

rozlišit vlastní kompozita a juxtapozita

-

identifikovat slova vzniklá kompozičně-derivačním způsobem

Kontrolní otázky a úkoly -

Uveďte slova motivující k následujícím slovům: o židlička, běloba, rybář, lesostep, lvice

-

Určete slovotvorný způsob, jakým byla utvořena následující slova: o stolař, limo, hezky, prófa, lesostep, podpatek, slabost, SPZ, mořeplavec

-

Uveďte alespoň 3 slova, která vznikla: o prefixací o sufixací o juxtapozicí

-

Uveďte alespoň 5 slov, která vznikla: o derivací prefixálně-sufixální o konverzí

-

Vyberte z následujících slov juxtapozita: o černovláska, budižkničemu, vodovod, jazykozpytec, pravděpodobný, koloběžka, vysokoškolský, okamžik

-

Určete, o jaký druh zkratky se jedná: o apod., ČT, Setuza, tj., USA

strana 19 z 24

6 LITERATURA

FILIPEC, J. – ČERMÁK, Fr. Česká lexikologie. Praha: Academia, 1986. ČECHOVÁ, M. a kol. Čeština – řeč a jazyk. 3., dopl. a přeprac. vyd. Praha: ISV, 2011. HAUSER, P. Nauka o slovní zásobě. Praha: SPN, 1980. HUBÁČEK, J. – JANDOVÁ, E. – SVOBODOVÁ, J. Čeština pro učitele. 2. vyd. VADE MECUM, 1998. Kol. Mluvnice češtiny (1). Praha: Academia, 1986. Kol. Příruční mluvnice češtiny. Praha: NLN, 1995. Kol. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: NLN, 2002. ŠMILAUER, V. Novočeské tvoření slov. Praha: SPN, 1971.

strana 20 z 24

7 VÝSLEDKY CVIČENÍ 7.1 Změny slovního významu; přenášení slovních významů -

Uveďte původní víceslovná pojmenování, na jejichž základě byly utvořeny následující univerbizáty: o náklaďák: nákladní vlak, nákladní automobil o státnice: státní zkouška o obvoďák: obvodní lékař o dálkař: dálkový student, dálkový skokan, dálkový běžec o základka: základní škola

-

Vyhledejte přenesené pojmenování a určete, zda se jedná o metaforu, nebo metonymii: o Vypil tři sklenky. – metonymie o Bolí mě hlava. o Promluví hlava státu. – metafora o Dám si jen kapku šampaňského. – metafora, metonymie o Podařilo se jim sehnat 67 duší. – metonymie o Ráda poslouchám Beethovena. – metonymie o Můj bratr je ale donchuán. – metonymie o Malá ručička je na dvanáctce. – metafora o Nepřekročil náš práh. – metonymie

-

Určete, ve kterém případě se jedná o homonyma. o Udělalo se mi oko na punčoše. – Bolí mě levé oko. o Myslivci vyrazili na hon na lišky. – Sbírali jsme hřiby i lišky. o Bydlí na koleji. – Vlak stojí na druhé koleji. o Získala hlavní roli. – Podej mi novou roli utěrek. o Dnes mi vytrhli stoličku. – Sedni si zatím na stoličku. o Soudce shledal travičku vinnou. – Na hřišti posekali travičku.

strana 21 z 24

7.2 Postavení

synonymie

a

antonymie

v komunikaci;

hyperonymie, hyponymie, kohyponymie -

Uveďte synonyma k následujícím slovům: o hoch – chlapec o jít - kráčet o milý – příjemný o ráno – jitro o louže – kaluž o novinář – žurnalista o příslovce – adverbium

7.3 Rozšiřování slovní zásoby přejímáním z cizích jazyků a tvořením víceslovných pojmenování -

Uveďte tři příklady internacionalismů: o např. business, briefing, image

-

Určete, ve kterých z následujících případů se jedná o sousloví a ve kterých případech o volné spojení slov: o sousloví: dálkový ovladač, cvičební úbor, mrazicí box, hrubá mouka, příslovečné určení, slovo ohebné o volné spojení slov: veselé děvče, ošklivé slovo, malé auto, oceněný film

7.4 Slovotvorná a onomaziologická stavba slova, slovotvorná analýza slova -

Popište onomaziologickou stavbu následujících slov: o lékárna  místo (OB) spojené s léky (OP) o velkoměsto  město (OB) velké (OP) o spisovatel  člověk (OB), který píše (OP)

-

U následujících slov uveďte základové slovo, slovotvorný základ a slovotvorný prostředek:

strana 22 z 24

o profesorka  ZS: profesor, SZ: profesor-, SP: -ka o psík  ZS: pes, SZ: pes-, SP: -ík, e > 0 o zpěv  ZS: zpívat, SZ: zpív-, SP: -0, í > ě o hluchota  ZS: hluchý, SZ: hluch-, SP: -ota o koupit si  ZS: koupit, SZ: koupit, SP: si o překrásný  ZS: krásný, SZ: -krásný, SP: přeo novověk  ZS: nový věk, SZ: nov-, -věk, SP: -oo čekárna  ZS: čekat, SZ: ček-, SP: -árna -

Proveďte morfematický rozbor následujících slov: o vy-chov-a-tel-k(a) o pod-brad-ek(0) o kol-o-běž-k(a) o o-kol(í) o les(0) o za-hrát(0) si

7.5 Tvoření slov -

Uveďte slova motivující k následujícím slovům: o židlička – židle o běloba – bílý o rybář – ryba o lesostep – les, step o lvice – lev

-

Určete slovotvorný způsob, jakým byla utvořena následující slova: o stolař – derivace

strana 23 z 24

o limo – abreviace o hezky – derivace o prófa – abreviace o lesostep – kompozice o podpatek – derivace o slabost – derivace o SPZ – abreviace o mořeplavec – kompozice + derivace -

Uveďte alespoň 3 slova, která vznikla: o prefixací: např. pakůň, zahrát, nesmělý o sufixací: např. rybář, bledost, nosič o juxtapozicí: např. zemětřesení, přetrhdílo, láskyplný

-

Uveďte alespoň 5 slov, která vznikla: o derivací

prefixálně-sufixální:

např.

podpatek,

náprstek,

pahorek,

přihlouplý, nátělník o konverzí: např. dobro, místy, psí, listí, koupě -

Vyberte z následujících slov juxtapozita: o černovláska, budižkničemu, vodovod, jazykozpytec, pravděpodobný, koloběžka, vysokoškolský, okamžik

-

Určete, o jaký druh zkratky se jedná: o apod. – grafická o ČT – graficko-fonická (iniciálová) o Setuza – fonická o tj. – grafická o USA- graficko-fonická (iniciálová)

strana 24 z 24

LEXIKOLOGIE ČESKÉHO JAZYKA

Recommend Documents