Uspoádal. Frant. Bily, ''^o&iitf^^jk^sídmtav

Uspoádal

Frant

Bily,

''^o&iitf^^Jk^sídMtav

\

Purchased From Fiinds

Donated

by the

Andrew W. Mellon ^1

Foundation

"~r-^nr

;_''.~_v.v*/-.

.A.'

íT-.

)

>;< n

:^:i

'^í

Dn( fflrj

li}

Mil

ííisiiijci.

I

Výbor

z

novovké

poesie

eské.

-^rsK-*—

Uspoádal

a literárn-historickými daty opatil

I^RANT. Bílý.

^^ Nákladem eského knihkupectví Emila 1891.

Šolce.

Ti>l.i'ni

firiiiN

K;m)

Šolc v Hon- Kutu

Pedmluva.

výsledkem zábyvek s djinami sama nechce a nemá býti snad takovými djinami v píkladech. Nebyly sem pojaty na p. mnohé plody, které svého asu se tšily teba znané oblib, ale básnické ceny nemly hned tehdáž a jichž zajímavost a význam tudíž tkví toliko ve stránxvniha tato

eského

jest sice

básnictví, avšak

kách jiných než aesthetických, jako jsou na p. ballady

Snajdrovy, Rautenkrancovy neb už

Jungmann do

i

své Slovesnosti

Hnvkovského, r.

z nichž

1820 nepijal žádné.

Poadatele knihy této vedl jiný úmysl: t. na základe století novodobé poesie eské vy-

rozhledu po prvním

na oi u pelivém výbru aspo ás toho, co pravd krásného, pozoruhodného neb vynikajícího v sadech eského básnictví posud vykvetlo, ponechati každý kvítek svému místu a asu, aby tená takto mohl poznati staviti

v

i

ovzduší a rovati

pocítiti zvláštní

pi tom,

poátk

každé doby, jakož

jak se básnictvo naše vyvíjelo ze

i

pozo-

skrovných

k nynjší výši, jak se šíil jeho obzor myšlenkový

a citový, jak se

a

vni

jak posléz z

množila hojnost a pestrota látek naší

mluvy básnické zprvu

se

i

forem

loudily

mdlé a prosté, ale když se jí dotkly ruce hned zavznla netušenou lahodou, jímaumlostí. a silou

zvuky

jen

mistrovy, jak vostí,

tch sadech krásy prosté oslující; vane povzbuzení. V básnictvu odtud vonný dech potchy Plno v

i

i

našem, kdo chce, najde posilu svých ideál, svých dobrých snah, najde též hráz proti

záplav všednosti

a materialismu,

V

jarých

jak fantasii tak

srdce,

ohrožující už samy základy pospolitého života.

mže

proudech krásy

mže

svj vkus.

tíbiti

Bh

osvžovati

a píroda, lidstvo, národ

i

jednotlivec a jich

svoboda, daleký svt a blízká vlas, láska všelikých

vznt,

život rodinný, pravda, dobro, krása, práce a povinnost,

mužná hrdinnos, a

jak

ného

všecky

duševního

neb

zajisté

sláva minulosti

pojivé

ty

než u nás. Národ náš rovných, hrud" jeho

svtový

loudí týž ších

duch

stojí tu

dme

vír,

—

plnjšího výrazu

tvá úsmv neb

jímž hýbáno

a také

nedoznaly

šlovou, ni

na výši doby, rovný vedle

a v jeho

jinonárodních

mže;

se chlubiti

lidského

bytí

vroucnjší veleby

jinde

ani

trudv pítomnosti,

i

i rozluné souástky hmot-

jest

nitro

i

tím básnictvo naše

slzy

nejvt-

smle

kniha naše toho podává svde-

ctví, by jen ásten. Ze pak z nho zvlášt mocným ohlasem se ozývají domácí tužby, radosti a strázn, podotýkáme s nemén hrdým drazem, ano v tom plní eské básnictvo jeden z nejkrásnjších úkol, jejž poesie od koná u všech národ. i

i

—

vk

Naše sbírka vzbudí snad ledakteré pání. Nkdo by básn jiné, druhý zas by si byl pál a teba právem tu vtší tam menší výmry

byl volil místo vybraných

—

vyaik ten

a

—

p. v.

i onen

;

než

bu

nedostatek

již

poadateli laskav prominut

vzhledem

knihy poprvé u nás zkoušejí

k

tomu, že Paterý

podati výbor z novjšího

III

básnictva, zvlášt epického,

Snad poadatel tím

ricky.

pkné básn

vybral jinou.

bráti vše, co se

mu

uspoádaný

nic nepokazil,

Kdyby

mohl

byl

literárn-histo-

když místo jedné ze zásob svých

Ubilo a jak by byl chtl,

pedevším

objem knihy by byl pílišn vzrostl. Nescházelo však ani jenom vytkneme to, jinakých závor a ohled hojn. že bylo míti zení na celek, aby se docílila co nejvtší rozmanitost námt básnických, jinde zas, aby se objevilo, kolikerého zpracování jest schopen jeden a týž motiv (na p. pád krále Pemysla II.), zárove však hledno k tomu, aby každý jednotlivec zastoupen byl co možná význanými výatky, aby vynikly rozmanité formy slohové a rytmické, rzné smry a proudy atd.

A

Také by výbor tento rád k tomu pispl, aby báeské pestalo už jednou býti u nás ve vlastní domovin exotickou kvtinou a aby tudíž básnické ideály snictví

nejlepších

duch

našich

konen

kaly do života a pecházejíce v

z

knih už taky proni-

tlo

a krev národa, jej

zúrodovaly.

Jmenovit tm, kdož v první

ad

povoláni býti

semenisky a

krásnému

sirážci

lásky

ke

jsou

našim rodinám a školám mlo se jím tu dostati knihy srdce ušlechující a mysl rozncující

písemnictvu,

k

vným Tu

t.

ideám krásy, pravdy objevilo se

a dobra.

vcí nesnadnou, uhovti zetelm

všem, neublíže nkteré osobnosti neb vci. Dobrá vle však budiž nám štítem a omluvou! Dojde-li kdy na vydání druhé, budou v

nné

tužby

cizí

V Praze,

nm

zužitkovány všecky opráv-

nesplnná pání

i

v

msíci íjnu

r.

a

zkušenosti vlastní.

1891.

Prant. Bílý.

Co dobrá báse.

Co dobrá báse?

List

na krásy stromu,

jenž zelení se nesmrtelnou

smje;

zídka vichr asu dol schvéje, vždy skví se v djin idylle hromu.

ji

i

Kdo zoufalý na skalném žití lomu zabloudí pod strom v tísni beznadje, chlad ovane ho, v srdci pták mu pje, mír schvátí ho, jak

Nuž trhejme

nech mnohý

si

šel

by

duše tyto

z

poušt

z

domii.

listy,

zežloutne, však

pece mnohý

v své kráse zbude nezkalen a istý.

By

všecky zvadly a spadly dolu na

i

vzdor naší snaze

poutník nohy: pec lehej pjde se jim na tom sráze. .Taroslav Vrchlický

(5^

v Sonetech samotáe,

:

!

po djích

Rozhled

novodobého básnictva eského. Osudy

básnictva,

skromný. Píroda dary, avšak nebylo

jako

vbec umní eského,

sice vystrojila

jsou

eského ducha bohatými

mu nikdy pikáno pivésti je k plnému, rozkvtu. Není do XVIII. století vku, války nebo neblahé spory náboženské neaby v byly udusily nadjné výhony umleckého tvoení vlastního. Možno toho tím více litovati, povážíme-li neobyejnou ilos a vnímavost našeho národa pro duševní proudní rozšíení hucizí, zvi. umlecké (pipomínáme pro píklad manismu, vlídné pijetí Schillera a Mozarta u nás atd.^ Honosí-li se jiné umny aspo nkterými jmény slavnými básnictví naše nemá v dob staré a stední krom Komenského nikoho, jenž by se mohl postaviti po bok opatu Božetchovi, Kišanu z Prachatic, Beneši z Loun, Brokovu nebo Matji Rejskovi, Václavu Hollárovi, Karlu Sketovi, Janu Kupeckému, Petru Brandlovi a t. d., nemluv o pehojných neznámých umlcích, jichž mistrovství však vysvdují zachované stavby, práce sochaské, malby nebo písn, budící stejn podiv znalc domácích jak cizích.

samostatnému

nm bu

V básnictvu našem sice také vytvoeno nkolik skladeb ceny trvalé, jmen. v oboru duchovních písní a legend, pak v oboru satiry, jichž pvodci též zstali neznámi, ale spoetl by je malým íslem. Jaký to naproti tomu radostný rozhled po širém oboru prosaického písemnictva A co krásy, nhy, vroucnosti a vtipu asi se ukrývalo v písních !

soud jen dle dochovaných zbytk Obrat nastal teprve s probuzením národa

lidových,

19.

století.

Josef

Jungmann

ve své Historii

poátkem

literatury za-

hajuje nové údobí v djinách básnictva našeho Sebráním básní a zpv, které uspoádal kroužek mladých nadšenc

Sebestiánem

llnvkovským

sdružený

a

vydal

r.

1795 za I.

VI

redakce Ant. Jar. Puchmajera a za úastenství

asi

3o pátel,

Almanachu vydanému lo let ped tím K. V. Thamem (Básn v ei vázané) právem nepikládá váhy, nebo pispvatelm jeho vesms, vyjímaje snad Vád. Stacha, naprosto scházelo nadání básnické a na obrození poesie eské nemli žádného vlivu. Tham a jeho druhové snad se chtli pochlubiti, že Cechové už v dobách i

též

literát starších.

minulých mli své básníky a nyní že se opt vzkisuje poesie eská, a proto vložili do almanachu svého také ukázky stedoeského veršování. Nelze-Ii však pochváliti jich vlastních

plod

ani

pvodních

ani

peklad,

dlužno

vzdáti poctivou chválu jich vlastenecké snaze.

Puchmajer ovšem byl už šastnjší. Nebylo

mu teba

spoléhati na starší vlastence, an nalezl v množících se

dách pijav

uvdomlých Cech hojn nadaných mladých

a-

sil

a

Dobrovského zásadu pízvuné prosodie, proklestil si také formou cestu pímjší k srdcím tenástva spisovatelstva. Puchmajerovo Sebrání byl první skivání zpv, vstící nové jaro poesie. Literární význam jeho arci jest vtší než aesthetický. Sebrání uvedlo do poesie naší etné druhy a formy básnické, zejména balladu, romanci, ódu, poslání, komický epos, epigram. Z pispvatel všech pti roník jeho však pravé nadání básnické osvdil toliko Josef Jungmann se žákem a pítelem svým Antonínem Markem Marek probíral se v strunách politické písn s pekvapující smlostí a šastn ztlumoil mnohé ballady Schillerovy Jungmann vedle nkolika zdailých pokus pvodního tvoení, z nichž jmenovit památná fest první pvodní romance Oldich a Božena (r. 1806 v Hlasateli podaná), pevádl klassické skladby jinonárodní do naší mateštiny a vytvoil jimi novou básnickou mluvu eskou. Z toho už vysvítá, že Ant. Jar. Puchmajer sám, ni Seb. i

;

;

Hnvkovský

mén

ostatní jako Palkovi, a Vojt. Nejedlý, tím j. nebyli ani s tu formální zásluhu.

Tablic, Gallaš, Rautenkranc a

Nejedlého tím vyšinul, že se nad Hnvkovského dovedl motivy znamenitých spisovatel francouzských, ruských, a nmeckých obratné zešovati, kdežto Hnvkovský a Vojt. Nejedlý jsou obsahem formou cele svoji a nechtli se ani zdáti více nežli byli. Vedle toho za píkladem Jungmannovým kde kdo též horliv pekládali, takto naše pí-

Puchmajer

i

i

VII

semnicivo a tenástvo šlechtíce vzácnými štpy ducha zejména francouzského, anglického a síarpklassického. adu nových pracovník a plodd vzbudily asopisy 806 Janem Nejedlým) a Prvotiny Hlasatel (založený r. 1

pkných umní

(vyd.

Janem Hromádkou).

Tyto obrátily

pozornost poprvé na poesii lidovou, tehdy práv ke cti pišlou, a poato také u nás si jí všímati, nár. písn jinoslovanské pekládati a domácí sbírati. I o smrech už možno u nás mluviti Záliba v anakreontismu a idylle zaváta též k nám a válený ruch doby našel ohlas taky v naší poesii. Když Jungmann r. 1820 školám ve své Slovesnosti poídil výbr nejlepších plod básnických a prosaických, nemohlo než zaradovati se každé srdce vlastenecké nad touto první sklizní ptadvacetileté práce na roli skoro 200 let úhorem byla tu nová mluva básnická i prosaická, a všechny ležící druhy slovesné mly zde své zastoupení, by i ne stejn hodnotné. Dnes ovšem básnická ást' Slovesnosti skoro všecka utonula ve vlnách nepamti, a jen jednotlivé kvítky její dochovaly se vdnou vzpomínkou v anthologiích a ítankách. Ani jména tenkráte po celé vlasti slavená jako Milota Zdirad Polák, K. S. Snajdr, Dominik Kynský, Jos. Chmela a p. neuchránila se toho osudu, a rovnž slávu Palackého a Safaíkovu nikdo nehledá na poli tomto. Všechny je zastínil lesk básnického dvojhvzdí Jana KoUára a Frant, Lad. Celakovského. Tu teprve jala srdce arovná moc pravé poesie; celá obec vlastenecká vzrušena jak novotou a silou myšlenek, tak žárem i nhou citu, tu zas neznámou posud ladností formy. Bylo hned patrno, že se cos nového rodí ve vzduchu eském, že poesie eská KoUár pestal na zatáí na jiné, volnjší a vyšší dráhy. jediné básnické knize z žalu, nadje a lásky vyrostlé. Slávy :

dcei (1821, 1824, iSSí

atd.), ale její evangelium slyšeli Slované pou její byla požehnána. Vdomí od té chvíle pronikalo do milion slovanské srdcí. Celakovský zas zprvu setásal se sebe vlivy cizí a zkoušel se ponoovati do hlubin národního ducha (Smíšené básn 1822), z nichž pozdji vyvážil tolik drahocenných perel r. (y Ohlase písní ruských a eských). Hloubavá mysl a milostné vznty daly vykvésti Rži stolisté, jakož zase domácí pomry eské bitkému vtipu jeho poskytly vdnou látku k epigramm.

všichni

—

VIII

Souasné družina

touto dvojicí obydlila Parnas

s

Ze

básnická.

nm

starších na

eský nová

zstali V. Hanka,

pvodce mnohých písní v hudbu uvedených, jemnv Fr, Turinský, jenž se obrátil potom k dramatu, vysoce nadaný ale tkavý AI, V. Svoboda, potom Karel Sudimír Šnajdr, více

v

svým

sympathický

eského než

obrácením

z

veršovce

nmeckého

nejznámjší se stala ballada Jan za Chrta dán, a dílem též Jungmann. Z novvch vyšinuli se výše Chmelenský, -panenský a vlastenecký* pvec nžného citu a lahodné rhytmiky a Jan Jindr. Marek, nejšastnjší pstitel ballady a romance ped elakovskvm a Erbenem. Jim se blížil Kamarýl a Macháek, jakožto vlastní tvorbou,

literární kontrast

též sebral nár.

prostoty a výrazné

síly.

písn duchovní, Macháek pekládal

staroklassických

Stpnika,

mkké

níž

z

a

skládal

i

libretta

Trnka a jim

podobní upadli v zasloužilé zapomenutí.

k

hned

Kamarvt z jazyk

operám. za

Rokos,

svého

života

Povždy významným zstanou v djinách básnictva naléta ticátá a tyicátá. Idylla a satira, drobná píse vlastenecká, milostná, válená nauná, jakož veliký epos, pedevším pak byronský subjektivismus rozšiují stejn jeho obzor myšlenkový jako íši citovou. Nár. písn sebrány v Cechách, na Morav na Slovensku v tomto údobí. asopisy vznikají a nabývají literární ceny, jméno kupí se na jméno, tvoí se strany, jichž stediskem se stanou Tylovy Kvty (pro omladinu a Gelakovského eská Vela (smru konservativnéhoi. Langer satirickými básnmi (kopivami) a selankami, ješt více pak Rubeš deklamacemi šeho

též

i

i

i

i

dobromyslným humorem uvádí obecenKamenický šastné náelakovského v prostonár. tónu svých písní, s men-

sršícími vtipem a

stvo u vytržení; sleduje

ším

Frant. Jar. Vacek

úspchem

však vstupuje v šlépje Kollárovy didaktické Vinaický jednak obrací zetel k mládeži, jednak mistrovství své v hexametru ukazuje též na pvodních básních, Vocel podrobuje celou minulost naši básnické zkoušce ohnm, K. J. Erben všecko romantické kouzlo nár. pohádek a povstí shrnuje do svých ballad a romancí, a 261etý K. H. Mácha odváží se svtovládu ducha Byronova nastoliti také u nás, dav ve svém Máji

znlky

(v

Liliích a ržích).

zaznti všem

strunám

nekroceného srdce

lidského,

všem

IX jeho vášnivým

hlubokým

vírm

a

bojm, arovné moci pírody

i

—

kamenován ješt po smrti právo, smr se posléz pece ujal,

reflexím. Byl za to

doba vyžádala si své a jako jinde, tak i u nás sím jeho vzklíilo v plodonosný kvt. První se postavil na místo padlého vítze V. Nebeský a hle, též jeho písn dýší opojnou vní. Sabinúv duch však

ale

nestail vypovdti básnicky to, co hýbalo jeho nitrem. Stranou od tohoto nového smru kráí Boleslav Jablonský, jenž nejšlechetnjší ideje odívá v roucho krásy, aby je snáze národu vštípil a jimi jej ušlechtil. Ovšem uchvacuje ducha jeho také velebnost pírody a jejího tvrce, jeho osud mileného národa, památky jeho minulosti i pohádek. Jiný knz, Václav Stuk už tenkrát rozdloval srdce podobn jako Fr. Sušil, první sbratel mor. nár. i poesii písní mezi Boha a vlas, a zstali zásadám vrni až do pozdních let života. Ze Sušila obzvlášt legendy

vn

— —

nkteré

tm

a

peklady

z

ímských klassik

Augustián Fr. Mat. Klácel více Lišák než asomrnou lyrikou Villaniho, Vincence Furcha a

pízn

vešly

došel

Ve

v

oblibu.

eposem Ferina

barona Havelky ozval se hlahol válené vlastenecký, kdežto Jaromír Picek, Marie acká a Siegfrid Kapper tu s idyllickým klidem, tu zas ohnivji zasahovali do strun vlasteneckých, Kapper s tendencí, aby národu získal israelitské spoluvrce své. Pickovy verše našedše šastné skladatele, dostaly se do úst a pamti celého národa ina p. Bývali Cechové atd. mladý Vnceslav Ráb, Berger, Peška a Betislav Trojan oblíbili svou.

pozdji

též

verších

Mat.

i,

si kratší básn výpravné, snivý Jaroslav Kalina ballady, Jan Pravosl. Koubek ízné skladby humoristické, satirické, kratší rozmrnjší; uml však také zanotiti tklivé elegie. Ze Slovenska doznívají k nám zvuky varita Jana HoUého, který ve tech velikých eposech zobrazil pisthování Slovan z pravlasti asijské a slávu i záhyn velkomoravské íše, vedle toho však. se stejným zdarem skládal prosté selanky jako mohutné ody. Psal náeím slovenským, ímž se stalo, že básn jeho se obmezily na užší kruh tenástva než zasluhovaly. Jiní krajané jeho veršovali ješt po esku jako Karel i Ludevít Štúr, J. M. Hurban, Škultéty a j., ale útlý kvítek spisovné slovenštiny sílen byl nebeskou rosou poesie Sládkoviovy, Kalinákovy, S. Chalúpkovy, Královy, od níž okívaly srdce a mysl, tak že ím dál více i

.

mohutnl,

:

a záhy hory a doly tatranské se rozléhaly jarvm

zpvem nového nadjného

života.

Také sady poesie eské též v nich

za

as

pevládal

zpv

Puchmajerových

mými okolnostmi

utšené dále a

rozvíjely se

vlastenecky a milostný,

Markových,

a

tehdejšími

že

jako už

;

pi^i

bylo dáno sanedostatku škol, života

spoleenského, politického, ruchu obchodního a prmyslového a t. d. nemohlo zajisté jinak býti. Ale po r. 1840 nastává u nás z ásti doba odkvtu, vzlet myšlenkový v básnictvu pomalu chábne, rozhled se úží a také bohatosti pvab formálních ubývá. Když pak rok 848 poal vrhati své stíny a ideami svými plniti duši, z celé družiny básnické v jediném Karlu Havlíkovi našla doba svého muže. Hodili sice také jiskru do lidu Jaroslav Kalina a Božena Nmcová, ale vystihnouti pravou podstatu národní povahy eské dovedl toliko on. Uml rozeháti krev, podnítiti sebevdomí a starý vzdor eský, dodati hlasu národa dávnovké síly. Proto písn jeho rozletly se bleskem po vlasti. 1

Než vysoko bijící vlny obecného vzrušení brzy zase opadly, a na písemnictvo naše dolehly po r. 1 848 chvíle smutku. asopisy se ztenily na míru nejmenší, Havlíek

smr jala se nevdích adách eského spisovatelstva.

odvezen násiln do Brixenu, a ke všemu

milosrdn

Tvrci

kositi ve

údobí klesali druh za druhem J. Marek, Koubek, Tyl a Havlíek ve 4 letech následovali Jungmanna, Langera, Kalinu, Svobodu, Turinského a sloupové tohoto

Kollár, Celakovský, Rubeš,

.

Dv

.

mohly stísnné srdce tehdejších vlastenc vzpružiti zábleskem radosti: Mikovec založil r, i85i nový belletristický asopis Lumír, a K. J. Erben vydal r. 18.^3 ballady a romance své uvity v Kytici, uzavíraje jí periodu události

vlastenecké školy básnické hájil

Kollár a na vrchol

nemén

skvle,

jako ji byl zaKytice byla básnictva prostonár.,

vyšinul Celakovský.

druhý umlecký výkvt (vedle Ohlas) Celakovským, Erbenem, Sušilem a Kollárem

Tmito

sbírkami poznáno, že balladisující

sebraného.

smr, tebas

byl

nám Hnévkovským uveden za píkladem anglickým a nmeckým, má staré a pevné koeny v nár. poesii naší, k

jen že lid své ballady a

nem.

romance nepoktil zvláštním jmé-

Celakovský a Erben

už zakotvili

na

pd

domácí.

X.

v

Kytici povsti lidu jen prohloubeny

tónem

mluvy a rozmanitostí

všecky

pvaby národních

rytmu

umlecky Erben

a e

jim

t

h

i

c

ky

;

propjil

písní.

V nm. nové doby. zasvitly ervánky proídlé šiky starších pracovník a doplovaly Zde teme básnse ku podivu rychle silami mladými. od Ceypa, hr. Chotka, Riegra, Jandy-Cidlinského, Straucha V Lumíru se

srazily

kypící svžesti mladých duší se protivilo Cechách a stalo se jim brzy pímo nesnesitelným. Náhlá pemna jediného esk. gymnasia v Praze u probudilého (akademického) v nmecké r. i85 3 mla studentstva tamjšího úinky docela jiné než zamýšleno. Nespokojenci skupili se proto kol romantického J. V. Frice, jemuž zatím byl návrat do Cech povolen, a umínili si smlým inem podvrátiti pomry. To bylo možno ovšem jen knihou. vztyil prapor Fric vydal tedy almanach Ladu Niolu a v byronismu, k nmuž celá povaha jeho tak heineismu a tsn lnula. Šlo o to, vybednouti njak z tehdejší netrouA v pravd podailo se literární. falosti a bídy národní Fricovi galvanisovati zmrtvlou spolenost. Výkiky odporu a výbuchy rozhoenosti se zrovna stíhaly, ale nedovedly zabrániti duševní pevaze omladiny, zvlášt když boj za ni pevzal Jan Neruda. Tato krátce potom r. i858 znan zesílena vystoupila jednak hromadn v almanachu Máji, jehož jméno již hlásalo celý program (redaktorem byl zprvu Barák, pi dalších 3 ronících Hálek), jednak pední lenové její dodávali drazu a váhy stran smru svému samostatnými plody, z nichž každý vítzn svdil jak o neobyejném nadání, tak o ryzích a vysokých snahách literárních poesii eskou opt povznésti a uiniti ji družkou ostatních poesií evropských. Tak zejména r. i858 a 5g Neruda vydal Hbitovní kvítí, Hálek Alfreda, Veerní písn, Mejrimu a Husejna, Pfleger Cypiše a Pana Vyšinského, Heyduk Básn Vilímek a Neruda spolili se na založení asopisu (.Rodinné kroniky í. Máj uvádl stále nové zápasníky na bojišt jmenujeme jen ze starších Bohumila Jandu, J. V. Jahna a z mladších Rud. Mayera píchod knihkupce Kobra poskytl tvoivosti mladých literát vítané psobišt, až posléz politické pomry pevrátily se v náš prospch - a takto nastal opravdový máj jak poesii a

a

t.

d.

umlé

Avšak

ticho v

i

nm

i

i

:

;

—

—

i

XII

literatue, tak národnímu životu eskému vbec. Zakládány stední školy, spolky všeho druhu, asopisy zvi. politické, a po válce r. 1866, která naši íši zbavila sounáležitosti k nmeckému spolku, tepny nár. života bily ješt ileji. R. 1867 založeny první dva obrázkové týdenníky Kvty a Svtozor, a roku následujícího, v nmž položen základní kámen k Národnímu divadlu s nevídanou slávou a úastestvím celého národa, pedstoupila nová generace básnická

almanachem Ruchem za vedení Jos. V. Sládka. Zde se Svatopluk Cech a Jaroslav Vrchlický poprvé pedstavili liter, obecenstvu. Tušil-li kdo tehdy, jaké síly dímou v tchto dvou hlavách, že Hálkovi a Nerudovi vyrostou v nich nebezpení sokové? Tito byli si doposud uhájili náelnictví. Jako Hálkovy Veerní písn dobyly si prvenství zejména v milostné písni sladkou nhou, rozplývající vroucností s krásou obraz, a jako Mejrima a Husejn podobnými pednostmi, družícími se k pevné povahokresb a zdailé stavb, vítzství odnesli v oporu reflexivním tak zas v Goaru pod vlivem polské revoluce idea svobody nadšen zvelebena :

na

jevišti

horském, a v

erném

praporu odehrává se mi-

neznámém ostrov ohnivého

jihu. Neruda básnickým fondem svým. Teprve 9 let po revoluním Kvítí hbitovním propustil novou sbírku básní. Ale ovšem co tu citu, co životních zkušeností žalných a slastných skrývají ty neobjemné Knihy verš Tak umí psáti jen zralý muž rád v sebe se uzavírající, když už vbec dává nahlédnouti do svého nitra

lostná tragedie na

byl skoupjší

s

!

!

Vedle

Hálka

a Nerudy

nejednou

mihl pozorumisti varita naladili opt struny jako Pfleger, Heyduk, Jahn, B. Janda, K. V. Jos. Wenzig, Fr. Doucha, Václ. Stulc, Vinaický, Sušil Sembera, Jind. Dvoák, Balcárek, Zungel, Engel, Spindler, Miiovský a j.: ale celkem byla že málo vydatná. Co se tu nedostávalo, nahrazovali pvci školy vlastenecké, kteí nyní teprve pedstupovali v úplné podob své a se všemi pracemi svými ped obecenstvo, hlavn zásluhou zmíntak Langer, Polák, ného už knihkupce J. L. Kobera Mácha, Rubeš a vedle nich Kollár, Vocel, Jablonský astji vydáváni znovu jakožto zvláštní miláci eského tenástva. Týž nakladatel uinil posléz další krok v ped a založil

hodný

talent.

Krom druh

se

též starší

jejich

;

,

:

XIII

knihovnu, která mla pinášeti sebrané nebo vybrané práce nejlepších spisovatel eskoslovenských, t. zv. Národní bibliotéku. Ti léta pozdji (1871) jiný nakladatel (^Dr. Edv. Grégr) zavdil se písemnictvu založením Poesie svtové, sbírky peklad nejlepších básnických plod evropských, ímž konen i innos pekladatelská podrobena promyšlenému a zízenému vedení. Pekládáno u nás ode dávna dosti, ale toliko nahodile, a na básnictvo vypadal

zvláštní

pi tom

podíl nejmenší.

Thomsonovy Poasy,

Mickiewicz,

Malczewského Marie, Puškin, nco z Byrona, Mažurani, španlské romance a písn novoecké, Goethv Faust a Meissnerv Žižka, Schiller, kousek Tassa a Dantea, Bidpaj, Nal a Damajanti, Schulzova Okouzlená rže a Eberhardova

—

Scottova Panna jezerní, Gessner a Hanika s kuátky ásti z Herdera, posléz nco nár. písní jinoslovanských, to skoro vše, co u nás peloženo od let dvacátých až do konce let 60. Teprve Hálek ve Kvtech obracel zetel pilnji a soustavnji za hranice na západ i východ, a Neruda Schulzem šastnou správou Poesie svtové vtlili s Ferd. písemnictvu našemu adu klassických dl jinonárodních.

Od

té

radostného ze

potom rok jak rok poesie eská tší se z nového úspchu, rychle stoupá do výše a tží bohaté

závodní nastalého

píchodem

mladší

generace.

Hned

1870 radostné vzrušení zpsobila Eliška Krásnohorská svou sbírkou Z máje žití a r. 1872 zas Hálek svými písnmi V pírod, jichž vydal ti ady a do nichž vedle veškeré aromoci svého fondu básnického uložil též filosofické krédo svoje. A Hálkovou bohoctou pírody podníceni jsouce, hned také Heyduk a Krásnohorská ponoili ducha do jejích tajuplných krás a vážili odsud básnické perly (Lesní kvítí Ze Šumavy, obé r. 1873); vedle nich r.

—

Václav Janda, Ladislav Quis, Alois V. Smilovský, Sole, Antal Stašek a j., každý jinoráznými plody stlesují ideály krásy a pravdy R. Mayer první už v letech 60tých novodobé otázce sociální sahá na tepnu. B.

;

Roku 1873 staí pátelé Hálek a Neruda po zániku založili s J. V. Sládkem krásné slovesnosti nový orgán, Lumír, který pešel pozdji v majetek i redakci Sládkovu a podnes blahodjn psobí na rozkvt pvodní

Kvt

produkce

i

na známost poesie a

belletrie

mimoeské, pod-

XIV pórován

tom jinými sborníky a asopisy zatím

jsa v

klými, zejména

Osvtou (1871)

a

Kvty

vzni-

(1879).

874 uvedl Svatopluka echa s první sbírkou literání. Dýchaly zvláštní silou, vní ducha originálního, mohutného v koncepci výrazu, jakého tu ješt nebylo. Ani drazný úin Hálkových Pohádek z naší vesnice souasn vyšlých nedovedl oslabili úspchu echova. Proti nim sbírka Vrchlického Z hlubin (1875) byla více

Rok

1

Básní na forum

i

osobní a mkká, poddávala se pessimismu, nemla té eskosti jako echova neb jako Sládkovy prvotiny (Básn r. 18751. Za to Epické básn rok potom vydané založily jeho slávu a rázem jej pošinuly do první ady básník jak nádherou formy a skladby, tak rozmanitostí a elegancí motiv. Byl-li ráz i teto sbírky kosmopolitický, tedy zas Heyduk stanul ua ryze slovanské, obraceje ohnivými slohami Cymbalu a huslí mysl a srdce ke krásné zemi podtatranské, k dobrému, ale ubohému jejímu lidu, ímž Slovensko na as vadil mezi národní starosti naše a v emž ho následoval Rud. Pokorný. Od té chvíle pak už Heyduk zstal v popedí básnické innosti eské. Provázel proudní duchovního života našeho s mladistvou ilostí a zasahoval i

pd

do nho jak drobnými písnmi, které nkdy byly též výrazem osobních osud autorových, tak vážným slovem historického neb spoleenského eposu. i

Roku 1877 dodal významu optn Vrchlický nejodsnad sbírkou Duch a Svt, ve které podrobuje básnickému slohu se vzácným zdarem dje prasvta, jako mythy hellenské, legendy stedovké a záhady myslícího vážnjší

nynjška.

Tu

se

setkali

Vrchlický

a Neruda,

který

zas

e

Kosmických písní (1878) tlumoil hvzdnatého nebe k duchu básníkovu. Téhož r. uspoádal Vrchlický velkou anthologii z poesie francouzské. Vymazal

v cyklu úchvatných

ze slovanské, a tak

vanské maní

se

opt

ob

stanoviska, všesvtové a slo-

doplují na dvojí

zisk

písemnictva.

Neruda odtud kráí od vítzství k vítzství. Po Kosmických písních, též v Nmecku chválu zjednavších eskému jménu, následují Ballady a romance s nkolika roztomilými ísly, mnohoslibn zahajujíce nový podnik Nerudv, rozvoji domácího básnictva vnované Poetické besedy po ;

nich následují Prosté motivy, nejsubjektivnjší výrony nitra

XV

Zpv

páNerudova. K vydání effektních vlasteneckých teních už nedospl, byv po velikém utrpení a stálé práci náhle odvolán k vnému odpoinku. Než r. 1878 stal se památným také podobnou udáJešt nerozvil se jako desítiletí ped tím. lostí literární, duch Cechúv, Vrchlického, Sládkv, Krásnohorské atd. v plný kvt, a již stála tu pohotov nová ada adept básnických a hlásila se k práci. Almanach svj nazvala opt Májem a úpravu svila nadjnému J. Ulrichovi a Fr. KvaV stejný as, a první šik její nco dív, také mopilovi. ravská mládež almanachem Zorou, omladina litomyšlská a potom zase pražská alm. Slavií vstupují v popedí, majíce v Ruchu, mor. Koled, Zoe a Vesn orgány své, kdežto brnnský Obzor prof. Vladimírem Šastným, básnicky nejnadanjším nástupcem Sušilovým, výborn redigovaný stal se zas ohniskem katolického ruchu literárního na Morav, jako jím jest Žižkovská Vlas, msíník T. Skrdlem ízený, v Cechách. Se založením knihových poíná Sv. Cech rozvíjeti bohatou innost básnickou. Cyklus idyll Ve stínu lípy, Žižka, Slavie, Václav z Michalovic, Zpvník Jana Buriana, Šotek a Václav Zivsa, Dagmar pipojují se k samostatn vydaným Petrklím, Hanumanu, Lešetínskému kovái. Pravd, k Nové sbírce veršovaných prací, Jitním a Novým písním a prací prosaických. Každé dílo má svj zvláštní ráz a pvab, a by i v komposici nkdy Homer dímal a dikce si libovala v pílišném bohatství obraz, pece pvodnos ideí a zpsob jejich provedení zastiuje vady a zajišuje dílu trvalou cenu. Dech nesmrtelného genia ovívá každé. Pi tom básník všemi koeny bytosti tkví v rodné

Kvt

ad

pd.

Svtodjné momenty nická podstata

její

minulosti, stav

její

pítomný,

rol-

a proto úcta k rolníku, nenávist sebe a honba po cizosti, hanumanství, veliká budoucnost Slovanstva to aspo nkteré z vodících myšlenek jeho. Biík sajejí

—

se mu asto ocitá v rukou. Ale pi tom má zrak a pro všecky otázky hýbající dnes myslí vzdlancovou a zvi. též pro otázku sociální. Vrchlický pedevším budí podiv a vynucuje si uznání ídkou plodností a geniální mnohostranností. Jest epikem, lyrikem, dramatikem, po-

tiry cit

vídkáem, telem.

Jest

a neúnavným pekladazápadu než východu, a duše Acolov harf: nejjemnjší hnutí v lovku a

essayistou, více

jeho podobá se

kritikem

ctitelem

i

XVI

pírod

vzbuzuje v ní píse, a ta ovšem bývá nálady nejrozmanitjší. Jednotné filosofické soustavy nedbá. Má mnoho píbuzného se starými Reky, pedevším smysl pro plastiku, Bystrou perutí poletuje krásu formy a pro kultus lásky. duch jeho po všem svt a snáší úrodnou prs pro rozkvt a zapje pak naší poesie. Obas spoine též na domácí Mužná eskos, zas národu a Slovanstvu po svém. oddanos k lidu a vroucí výraz zdobí poesii Sládkovu. On, vynikající znalec poesie svtové, z níž také podal vý-

—

pd

borné peklady, neváhal se snížiti k našim malikým a potšil je písnmi prostými, zvunými a milými, jak bývá skivání zpv. Citm eského rolníka dal rázný projev a také v prostonárodní tón a vtip uhodil s mnohým zdarem. Krásnohorská po prvních sbírkách se odmlela. Až teprve válka srbsko- a rusko-turecká vzbudila nadšený ohlas v jejím nitru, kdežto jinde zas domácí pomry jí vyloudily mnohé povzbuzení, ale posléz též satirické šlehy. Ona nezná vzdychání, inorodý idealismus u muž žen jest její heslem. Seznámila nás též s Byronem, Mickiewiczem a Puškiným znamenitými peklady. Práem Julia Zeyera zase záí nejjasnji luna romantiky s magnetickým svitem svým. Netknut smrem naší doby žije svým vidinám, penáší nás do jiných a kraj, kde mže bujivé fantasii pustiti úpln uzdu. Staré legendy a kroniky vedle Písma sv. poskytují mu nejvddomácí a obratn njší látku. Pi tom rád prodlívá na Jemu nejblíže stojí Otakar setkává s ní djišt vzdálená. Mokrý a dále již Karel Kuera, onen nad to neobyejnou barvitostí mluvy, tento elegantní vytíbeností její a pelivou volbou djinných látek známý. Specieln husitskou dobu opvá v rozmrných skladbách, plných vroucnosti a též novodobý život eský jadrných, Otakar ervinka, závojem tklivé dumy obepohnul ke zpvu jej nejednou

—

i

as

pd

a

;

stena

jest

poesie

Bohdana

Jelínka a Jos.

Kuchae. Pírodní

genre pstoval s chutí Rudolf Pokorný, pekladatel Bohdana Zálcského, a jej též vzdlává vedle legendy Vojt. Pakosta. Em. Miiovský citm vlasteneckým a osobním dává mohutný Boh. ermák výraz, v epice pak obrací zrak k venkovu. zas vstoupil v šlépje maloruské dumky, Hanuš V. Mládeži vnoval poesii svou Rukopisu Kralodvorského. Ant. Kosina a namnoze též Jan Neas. Miroslav Krajník asovou lyriku, podobn projevil pkné nadání pro epiku

Tma

i

XVII Fr. Šimeek, Jar. Goll, Gustav Dorfl, J. Siegried Kapper po tvrtstoletém mlení vyr tvoil znamenité básn výpravné v duchu písní ernohorNa Slovensku po starém J. Bottovi, duchu píbuzném ských. našemu Erbenovi, chopil se žezla Vajanský a jal se v úchvatných verších líiti utrpení ale i nezdolnos Slovák uherských, kdežto Hviezdoslav za pedmt svých reflex, epos Jos.

Kratochvíl,

Holeek

a

j.

—

domácí život slovenský. Zatím vystoupila nejmladší básnická generace eská arci siln proídlá ze stínu almanach k práci samostatné a cíle znalé. Chápala se hned všech forem poetických volí

—

—

pozorn vzory a smry cizokrajné prudce te o sebe narážející, pizpsobovala je více mén našim. Zejména moderní realism, feminism a pessimismus našly u nás své zástupce. I mají nkteí již svou uritou hlásí zejm k Vrchfysiognomii liter. Také se jedna lickému jako vzoru a mistru svému, (na p. Fr. i Jar. Kvapil) jiní jdou svými cestami a kde teba, razí si nové. Nejvíce kvete drobná lyrika s náplní nejrozmanitjších motiv, mezi nimiž ovšem láska, vlas, djiny a píroda jsou nejúrodnjší. Ale píkré protivy dnešního života, jeho boje a zápasy sociální, náboženské a národnostní, trpká resignace, ruch tovární a dlnický, energická vle, prostota i zkaženost všechny rysy novodobého lovka, všechny záchvvy jeho srdce hledají zde výrazu a nacházejí jej nkde jasnjší, jinde ješt zamlžený. K ervenkovi, Hájkovi, Kallusovi, Kaminskému, Klosovi, Kvapilm, Lošákovi, Mužíkovi, Pelíškóvi, Procházkovi, Šimonovi, Skkovi, Svobodovi, Sýkorovi, Simákovi, Skampovi, Snajdaufovi, Táborskému, Jar. Tichému*) atd. druží se jakožto ženská veršujícíhp spisovatelstva Geislová, Jesenská, Jizerská, Klejslová, Klimšová, Maternová, Mellanová a Sokolová, a doplují obraz básnické produkce pvabem nžnosti, pímosti a milotv ženské, ale silou lásky zvi. k národu, jazyku a mládeži jeho. Drobná epika požívá menší pízn. Setkáváme se tu hlavn jenom s J. V. Hrubým, Rženou Jesenskou, Jos. Kozákem, Fr. Kvapilem, K. V. Raisem, hranice není tak vymezena, aby také jiní se nespouštli na pole toto. Za to básnická povídka, reflexivní epos a historická báse výpravná s oblibou i zdarem jest vzdlávána. a sledujíc

pomrm

ás

—

ás

i

a

*)

Vétšina charakterisov&na

pí datech

bio

—

a

bibliogrraf.

XVIll

spoleenský iivot mstský minulý poskytl hojné vdéné látky, Jos. Jakubec zas rád vyhledával domnlé zátiší novodobého života venkovského; M. A. Šimáek bludišt lásky osvítil paprsky své poesie. Hodyc (Smiický) zkouší se v epose historickém a Lev Sole v podobných skladbách ozauje mythickou dobu našich djin. Z Moravanu Táborský líí a biuje etné slabosti a vady národní spolenosti, zvlášt K.

Lcgerovi

a

jak

pítomný

tak

Snajdaufovi

též dámské onginským zpsobem Jos. Kallus pro krajinné krásy a lidové zvláštnosti svého Valašska má neobyejn jímavé barvy a tóny. Frant. Procházka allegorickou písní ;

o Ginu zahájil svou literární psobnost. Premonstrát Fr. Kyselý chystá se velkým cyklem výpravných zpv, srdeným tónem prodchnutých, oslaviti blahodjné apoštolování sv. Cyrilla a Methodje. G. Jaroš k »Sláv« vybral látku ze života našich buditel, ale pedvedl je v podob píliš všední. Zcela samostatným a individuálným rázem se vyznauje tvorba J. S. Machara, Ant. Sovy, Ant. Klášterského a Em. rytíe z ekova. Macharovi celý ten životní rej a jeho slasti a ctnosti jsou íkajíc pekonaným stanoviskem a stahují rty jen k úsmšku. Ale srdce odpírá tomuto stanovisku ono miluje matku, touží po vlasti, má soustras tebas to zakrýval nons trpícím, kochá se v lesní vni, chalantní dikcí. Zvlášt mu svdí básnická povídka. Tu je vše milovábné. Sova je pedevším pronikavý pozorovatel lidské duše a má pro mstský život srdený soucit. V hloubce a pímosti reflexe stýká se toliko s Lošákem, jakožto básnický krajiná zas se Svobodou; oba zobrazují eský jih a oživují malbu svoji vzpomínkami, jen že barvy má Sova sytjší a formu individuálnjší. Klášterský jest jemný lyrik, bez rozpor, pemítající s klidem hotového umlce. Idea práce, lidskosti a dobra našla v šastného pvce. Jak on slaví vlas, pírodu a lásku, Jadrnos z toho pvodnost' jeho talentu nejlépe je zjevná. myšlenková (zvl. závr básní bývá origináln piosten^ snoubí se v lahodn plynoucí zvonivou formou. Rytí z ekova eskému tenái hluboko sahá do svých také zápas duše. Pojal v obor básnických náš o statek a jazyk na pomezí národnostním a srovnává Proto píse jeho nejednou rád, jak bylo a jak jest nyní. :

nm

námt

XK vyznívá dissonancí. Rozmile líí a

trudm

žalu

lásky splatil

svj

nad smrtí matinou

eskou

podíl,

ves.

rozumí

dal vzácné

Že také slastem se

ovšem.

Ale

dojemný výraz.

Pohled na takovýto sbor žen a muž, zanícenou službou oddaných Poesii, nemže než krásnými sny plniti mysl. Neposkytoval ho nám Cechm posud žádný vék. Každý národ jest povolán pispívati svými vlastnostmi a dary ducha ke zdokonalení a neznámým velkým cílm lovéenstva, jakož i zvyšovati svým jazykem a svým umním lad a souzvuk duševního života svétového, jelikož i jemu jest teba rozmanitosti, kterou všude a ve všem miluje nekonená píroda. Vedle obr strom, jichž údlem jest velikost a síla, teba také útlých kvítk, vábících vní a lahodou barev. Kéž proto páno konené i takovému útlému kvítku mezi národy národu eskému aby vykonati mohl snad na poli básnickém to, co už dovedl v oboru hudby dary Bohem propjené rozviti voln a pln ke cti a k potše sob i jiným!

—

i

:

—

Kniha

první.

DOBA Pípravy a prvnIch pokus. I

Václav Stach. Nar. dne 15. dubna 1755 v Pešticích, byl professorem theologie v Olomouci a zemel ve Vídni dne 24. kvtna 1831. Jest jediný nadanjší pedchdce Puchmajerova básn. kruhu.

Jazyk

vlasie?iský.

Vlast hanobí, kdokoli vlastní jazyk odporováním

zlehuje, neb nedbá ozdobovat ho umem. Jak miluješ ty vlast, an jazyka sob nevážíš? S bratry t a vlastí on jediný spojuje. Národ, jenž nedbá o jazyk svj, dbáti nemže též o rozum \ s obojím na bludu ješt vzí. Vždycky jazyk s rozumem jdou pospolu k vycvienosti, jenže

Vte,

rozum naped, pak

jazyk

eský nad

tancuje, jak

Na vzdory

tm

mu

veškerý

mi jenom

libo

jazyk pomáhá. jest

mi

po taktu

milejší,

ek.

to dlá, jenž jsou to zakázali

vysmívá se nyní

tm

pyšn,

napomínatelm. (Upravil K. Vinaický.)

^ise—

;

—

:

:

)

:

—

4

Vojtch Nejedlý. Narozen dne 17. dubna 1772 t Žebráce a zemel jakožto dkan tamtéž dne 7. prosince 1844. Vydal drobné „Básn" a nkolik epopeji z eských djin (Otakar II., Karel IV. aj.) Nkteré pisn iebo, opateny byvše nápvy, znárodnly (na p. Spi, má zlatá, boubelatá.) Byl své doby snad nejplodnjším spisovatelem eským.

Vina. Puchmajorov

(1795 v „Sebráni"

Vina, maje

z

toho svta

jíti,

syny k lžku povolal »Milé dítky! byste mohly šastny otce svého ješt v hrob ctíti, snažnou péi na sebe jsem bral :

poklad,

který ve vinnici

leží

.

.

býti,

.<»

V tom

svou duši Pánu Bohu vzdal. Pochovavše otce, všickni bží toho hledat pokladu každý kopá, pehledává, kde co leží, zahradu pole, háj nikdež není ale bda poklad zlatý k nalezení. Zatím jaro v nové spanilosti úrodou svou zemi zdobilo, pole bohatstvím a krásou odilo. Vidouc bratí s veselostí vinnici svou krásn kvésti, mezi sebou vésti poali » Práce jest ten poklad, kterýž umíraje, milý otec zanechat nám chtl * i

!

e

—

K

práci, otce v

duchu svém žehnaje,

k práci hned se každý

pesvden, ncj/istjší

že

z

bratí ml,

estná pracovitost

bývá mohovitost.

:

—

!«

5

Antonín Jaroslav Puchmajer. 7. ledna 1769 v Týn nad Vltavou. inkovav na rozliných místech, stal se posléz faráem v Badnicicb u Plen. Zemel v Praze 29. záí 1820. Zahajuje novou dobu poesie eské svým Sebráním básní a zpév, sbírkou verš pátel svých a vlastních, jehož vydal od r. 1795 pt svazk. Sebrané spisy

Nar.

v Nár. bibliotéce.

Hlemejh a

zajíc,

(1797)

iperný a

svižný zajíc

potkal šneka, cestou pebíhajíc.

»Dobré zdraví!

má skoepino?"

Jakž se máš,

praví.

"Ach, múj Bože! jakž ty pes tu hrudku bídn vleeš tu svou malou budku Hle, mne prudkost vtru ani koní v bhu nedohoní. Ty pak za hodinu, tak se bíd, sotva ulezeš ti píd." »HoIa!« odpoví šnek, pane vtronohý, nemysli si, že jsem já tak praubohý.

Znám

i

já

ti

hodit sebou,

ba i mohu bže v závod s tebou. Rozesmál se zajíc "Slovo s to, múj šneku! vida, v tom tam lese u prvního beku cíl našeho :

bu

bhu vru smšného Toto ekl spšn dav <•

;

i

se v

skoky

stanul v púlcest, a poohlídna se a vida,

šnek že ledva udlal ti kroky »Na mám« praví, obhy trmáceti? Mohu sob trochu pohovti. Než on doleze sem, tak se priloudajíc,

•

—

stokrát

dív

V tom

si k mezi trochu ješt popoklusnc, piklopí — a usne.

sluchy

se vyspí svižný zajíc. «

-

!

:

:

:

;

::

_

:

—

6

Hlemejžd zatím, po kroku krok nesa, doplíží se lesa.

Probudí se

zajíc

práv v as darmo však

i

;

vyskoiv a pospíchajíc po šneku

se iene

neb ten v púlcest co nespal, radost maje, zajíci

se vysmívaje

»Ej, kdožf, mluví,

^

»prvnjší

Vrána a

•

z

nás u breku ?«

liská.

(1797.)

Na vysokém dub, hub,

nejpknjší ptáek ohniváek,« Vrána, jíž ta marná chvála

žes ty

v lesích našich

sýrec držíc v

paní vrána sedla, sýr ten snísti hledla.

V

tom

liška

jej

honem

z

a se k

vrán

e

tuto

•Jak

jsi

pravdivou se býti zdála, zazpívati chtci,

chut

ucítivši,

doupy bžela jí

sýrec z

piblíživši,

jcjžto

takto k

držela

pkná,

sestro zlatá,

všecka pkiiounká! žlutá, modrá, kropenatá,

huby pustila, uchopci,

liška

vrán

pravila

»Ne tvj, bloude,

hlas a peí,

mi lib voní! Pochlebníku kdo co ví, vz, že pozd bycha honí \ ervená a blounká Kdybys hlas jak peí mla, podruhé ty, majíc sýra, vz, to bych ti vit chtla, stež se lišky než výra!« jak

ale sýr

jsi

h

Lakomý a

závistivý.

(1802.)

Opustivše domov, manželky a dti, s závistným šel skoupý, Perun s nimi tetí. Když svou cestu skonili ujá jsem Perun," dí bh; » byste toho zkusili,

o

mne

prosit budete,

toho dojdete dostane, co bude koli první chtíti druhý má to dvojnásobn míti.«

;

;

!

;:

:

;

Nechce závistný být prvním, lakomce pobouzí, než lakomý také prvním být se vzpouzí. Závistný, jsa rád, že skoupý toho pykne »Vylup mn, ó bože, jedno oko!« kikne. Stalo se. ztratil

tak,

I

oko

co v také získat méli

závistný, a

skoupý

ztratil

dob, ob.«

Píchod jara. Ajhle, jaro mladé vstalo,

Mrana

luzné vstalo jaro zas

co se klíí, dub

V

libý zpév se ptactvo dalo,

zní až milo jeho Slavík

hlun

kvtohlavý

v stráni pje,

vítá

zefyr sladkou

hlas.

máj

plodná asto blaží, bez i teploukými suchý vlaží krpjemi les i mez. Siré luhy šatí kvítí,

stromy

vni vje

z pestrých luin v tmavý háj.

vše, z

co

šatí

list

žije,

i

kvt

radost

cítí,

mládne svt.

jara celý

Josef Jungmann. Nesmrtelný pvodce ptidílného Slovníka eskonmeckého, Historie literatury eské a Slovesnosti, ohnisko nového života eského za prvních desítiletí tohoto vku. Nar. 16. ervence 1773 v Hudlicích, zemel jakožto editel akadem. gymnasia ve výsl. v Praze 14. listop. 1847. Pekladem Miltonova Ztraceného ráje, Chateaubriandovy Attaly, Goethova Hermanna a Doroty a j. jakož i pvodními skladbami svými utvoil novou básnickou e. Sebraná drobné spisy vydány v Nár. bibliotéce.

Oldich a Božena. (1806 v Hlasateh.)

kde selskou dvici ženu? Pro Peruc ves a studnici tam zovou Boženu? Své vlasti neznaje bh,

Víš

ty,

vzal kníže za

jsi -li

ty

Cech?

K své vli Oldra kníže byl a pro své trampoty kdys v troubu loví udeil tu šlechta se i

hrne lovec

z i

s

holoty

Postoloprt, chrt.

:

!

!

;

:

:

- 8

A

hurrá

honba

!

v

»A

lesin,

I

trn

ptá

se divit' a

žena dstojné.

Kde kvete krása tam urozenost.*

se v pocitu sta,

jal

i

»Hle, peroucí tu dvici

A

tam pi tom roubení;

cos náhle drnelo,

o div

v té malé vesnici

!

pkné

tak

zvá

jak

a

stvoení

Kdos kvítku

v

jitra

z

stál

slyš,

vz,

tu

se všecko

pustin nám,

mám?"

tebe

vypraví

slušný ústrojné,

a knížecí mi oslaví

la.

se jeví dražší

cho mi

na hrad

dvr

a z lesa hluí v plá, a knížeti tu v dédiné

I

ctnost,

tu ve vrata

od tpytlo.

zlata

i

vejde družina k ní

klon

a v

dí

Dí ona: »Slovu Božena."

<>Svou velí kníže ústrojné

A

cho na

její

hled se rdél.

»Ta Boena jest má žena on zase povdl. A zeman volné se smál, v podivu

lid

»Ó

I"

má trn mu Ctí jak

dstojné

oslavit.

urozenost

on krásu a

stál.

lovce, netrop, kdoskoli,

smíchy

hrad vypravit,

tvá ctnost a krása

ctnost.

Zm, choti panská, sprostý šat

v ten skvoucí zlatohlav, jsem dívka, veská jakkoli, však na panovný vezmi hrad však ducha estného. ten tichý, prostý mrav. Tvj, Pane, v je svt, Ten tichý prostoty mrav tam kvete ti kvt." jest nad zlatohlav. si

z

prostého,

mst

• Hoi^o!

ty

dvo,

knížeti

kv^t kde chce rozkvétá, ty

mj mé

Bh

slovo v

zítra více

pamti,

dá.«

zeman do zem má potchu lid.

Stál

A O

jen slabé vryt,

hurrá! honba klopoce

a zmizne

v lesin.

jak se troudí hluboce,

o jak

je

A zeman však

lid

dívin jitra

se bál,

jeho pál.

Vdej na ty zlaté kadee to drahé kamení, jest jeho leskot krásy tvé

Co

znamení

krásou rovnané tvou démanty, co jsou ? s

Tch tvá

perel

adra

mírná jasnota

ozdobí

jim ctnota tvá i dobrota se v cen podobí.

O

pro tvou ctnotu a est co perla, co jest?"

:

!

!

Odína dívka v drahý

i

šat

a v perly, kamení, a vypravena strojn v hrad pro trnu zkrášlení. Tu, národu vdk,

at

vstal

zeman

»0 kníže!

ek'

i

chceš ty, selku

nám knžnu

— právli? dá

Vždy páni z panstva svj k svému má se Aj,

a

pedky

zemana

v

bi

strojil

Cechm Vám ?

Lip knžnu z národu mí, než z ciziny vzí.«

A

dívin

ulovené

dal kníže korunu,

?

brávali,

pamti

dbej

vezmu cizozemkyni hívu lepík dám, bych zjednal vrahm vdkyni,

a v

hle

mj

I

sláva na

!

plesal

byl

!«

Cechyn

a byla prostá

znát'.

s

trnu.

vysoko

zemany

lid,

klid.

»)Ha! ty zemanstvo bláhové

Víš nyní, kde tu dívici

mj

jal

ve

cti

rodný rod

Ze Stadic tvoji vdcové svj vyvodili plod. krása i ctnost co urozenost."

1

platí

kníže za ženu,

pro

Peruc ves a studnici

tam zovou Boženu

?

Své

bh,

vlasti

tak jedno

poznaje jsi

Cech

Jese. Ajta jese! Krásy mizne

ráj,

utajen zápach louky ambrové,

zasmucuje plésavý se

háj,

a lesem chestí pršky listové.

Do

zrcadla stíbrných tokúv

se nenahlídá

kvítnatá pažit,

pevných lásky výrokúv pestal utšené pastviny blaži. hlas

Povzbuzený pedcitem

asv

dalekou se na pou vystrojil jeáb do blažených pod nebem pašv,

kamž ho

stálý tíhne léta váb.

:

Aj nastala líce

má jese

také

spadují, smysly se tméjí,

pée kolem vše

:

druhdy

smutnooblaké, jaré síly hybjí').

O

duse má, stroj se z údolí, zima severem náhle zamrazí J pospíchej v ty blahé rolí, kde života žádná smrt neobrazí.

jež

Antonín Marek. Žák a nejdvrnjší pítel Jungmanv. Nar. 5. záí 1785; po mnohá léta byv dkanem v Libuni, zemel na Smíchov dne 15. února 1877. První peložil zdaile nkteré ballady Schillerovy a Shakespearovu Komedii plnou omyl.

Zevnitní a vnitní nepítel. (1818 v

Hromádkových „Prvotinách".)

Jednou v lét v dobu ranní, ••Jestli tyto ostré oštpaky'^) když již oí nemhourilo spaní, do našich se ston**) dají, z-ely v háji strom vrcholy, strach, že jenom z hraky an se z palouného údolí rázem všecky nás zde porubají.* kára, skipíc pod svou tíží, Takto v žalostivém povyku plná nových seker blíží. dsí prostoeká jedle Slunce žhavou tváí choulostivou kmotru osyku.

vkol

rozsévalo zái, až se v hladkém oceli

jeho paprskové

tpytli.

K tomu úžasnému vznikne

všechnch

podívání

kmen

Ale stoje vedle starožitný dub, vida seker bez násady, prones' slovo této rady

••Neškodným nám bude seker

bdování.

Po celikém lese všecko chvje se a tese.

'

zr hynou, mizejí. tesaská sekyra.

* "TZ

*

m

kmen.

rub, drva-li ze svého

boru

neposkytnem ku toporu.«

:

*

;

!

;

!

Pavel Josef Šafaík. Geniální badatel v jazyce, písmé a starožitnostech slovanských. Nar. 13. kvtna 1795 v Kobeljarov na Slovensku, zemel v Praze jakožto biblioteká c. k. nniv. knihovny 26. ervna 1861. Mimo nkteré peklady vydal též sbírku pv. básni: Tatranskou

Musu

s

lyrou slovanskou

Píse

(1814).

viájová.

(1814.)

Zima

již

Vétry již pouští balšámu dech, zídlo pak houští skropuje mech. Krása se chvje,

klesá

Leskne se máj Tvorstvo vše plesá, !

z

zem

Floiny

je

ráj

dítky,

smje

milostné kvítky,

radost se

snesly se v háj.

ode stran všech.

Štdrý veer. (1820 ve „Slovesnosti".)

Tiše plyne v

moi démantovém

jasná luna. zdobná sborem

ídí valný skvoucích ctít

to kníže vzešlé v

pluk

svt

hvzd sjezd

'

novém

Nízké koví v rouchu krystalovém plesá Tvorci velou vzdáti est sladkoplynný stíbrných vln chest schváln mešká v toku safírovém.

Vše jen svtí, vše se k svátku má Lehkým vztrhúm srdce podmanné

dme

se výš a

Než ach, mé

darmo

vzhru je

k nebi hrá.

duši zkormoucené

zái vstíc! Jehož kochám, toho není víc. zíti ranní

.

!

!

František Palacký. Otec národa. liistoríograf a politický vdce jelio. Nar. v Hodslavicích dne 14. ervna 1798 a zemel v Praze dne 26. kvtna 1876. Zeštil dil Ossiana a složil nkteré pv. básn.

Na

honi Radhoš.

(1818 v „1'oátcích esk. básnictví.)

Tak svtovládná Slavie stojí! Oceánové se pní pode trnem panujícím družky se

vn,

a nízce hrdé

koí ped

vládkyní

Tak vysoký pne vzhru

se

Radhoš!

Kryje v oblacích hlavu svou starožitnou, kryje ve str-evách zem základy své, tak panuje dstojný horám. ti, Mocný Aj tob hrdý patu líbá skroušen Karpat, a valné Sudetú skrývá se, i"adí za tebou: laskavé panujž ty v íši své

Sláva

Když

!

se

velebné tvé

elo mraí,

spchají služebn tu ze sboru tvého

chmury

tvým

trestu,

hnvem

zem ped

teskliv upí

ozbrojen

tebou.

Jasn, Radosti, vznes korunu svou

Slovanv oltái a památko

ty aj

!

!

!

vrná

Slavie

Pohled tvj veselý

v duši radosti ilé budí.

Pestali valných kouit obtí rodové hostinští ; více ni zvun ••

Radogosti

!

«

háj

vn

onml

Pece

tajemství

i

svcený nevolá knz.

chrání

vrn

ti

;

i

chová

starožitný dub; a do srdce

potomkm;

pi utichlém slavnji kru lesv, sílu vje otcv zesnulých.

;

;

!

!

'3

Dika

outlých

ti,

má

duše

tvorce

žíti

mi ve stínu

Tu

z

pramenúv slovanskou

chci

roznášeti

ožijíc,

mého

jara snfiv

Plnou k tob chvátá radostí; dej, Vznešený,

dovrný

ty

!

Tvé

svatosti

já

erpati živých a skály Olympské, :

sílu

divn budou

hlaholv slovanské Ivry mé.

František Turinský. Nar. v Podbradech, dne 26. ledna 1797 a zemel v Praze jakožto okresní soudce dne 4. zái 1852. Složil nkterá dramata (Angelinu, Pražané v r. 1648 a j.) a radu drobných básni. Sebrané spisy v Nár. bibliotéce.

Podbradský zámek. (1817.)

K

když oko nesu,

výši tvé

zámku

pro

slavné

se v

pamti,

celém tle tesu,

slavti? Krásné dávné minulosti duše volá v obratnosti.

Hrd,

jako v širém

strmí

vné

hledíš,

ti

moi

—

s

koí,

Jií, tvé když

zámku tvém

srdnatostí

zvukem jména vky

zápasili lítý boj

vk

O, což mohou vzteky, voj ó, což muže proti stojazyké chvále

as

krále

hodn

tebe

r

oko bdlo, se

odním,

mladé stkvlo

rytístvo, svým zbrojením pod tvou vládou v každém boji :

zvítzili lvové tvoji

V zámku síla

ctného co boha

by

chl by zatmt svtlo nebe, okem slunce spáliti; dechem zboit hrdé chlumy,

v

na rozlehlé planiny výškou vlastní hlásáš krále výšku slávy neustále. Jií!

— kdož

prstem zvrátit svty v rumy.

skaliny,

anyž se

!

v písni žádal chváliti,

t cht

písní

Jií

tvém se cviívala mladá zbrojných ruk,

z kratochvíle vysílala,

oko cviíc, mrštný

luk,

vkol pímé bán snášívalo šedé kán. když

se

:

:

— U

vrcholu stkvélé

pkné

vže

pripiala

:

!

!

mu

ostrý

me?

nadšení jej políbila, láskou k vlasti roznítila?

obydlí

V

byste hledl na vrch božský, i na vrch krkonošský.

pokornosti labské zdi vznešené,

líbají

onmly

zpvy rek

vítzných, jimž vstíc jdouce dívky ply Vítej! v písních líbezných echo zde se zstavilo,

;!

V

jak

Dávno tady

«

«4

na vysokém okídlí král lev, vlasti drahé steže, míval

;

:

—

pny

—

jak se dotknou jaké zmny jeí proudem zdšené, houžví spiaté silné pltí v okamžení vírem shltí.

;

Ale spíše vkostálý Krkonošský zmizí hrad, bývalost by vyjevilo. nežli onmjí chvály Kdež jest jinoch, v jehož oku jména Jií z Podbrad! ohe jiskil, brouse se? Pokud Cech, tak toto jméno Kdež jest dívka, která k -boku s poctou bude vysloveno.

Jedna

toliko vlast.

(1820 ve „Slovesnosti".)

Ó

slova pravdy svaté, pravdy nelíené

Vás cítím boln v duše hluboku, a dovídám se v každém pokroku, že srdce mrtvo, vlasti odlouené; a volám touhou ve své trapné strasti Jsi jenom jedna, jedna, milá vlasti! Vlož ruku na srdce, a projdi cizí kraje, a projdi všeho svta koniny všady zstaneš sám sirý, jediný, I teba rozkoší všech svt požívaje a ekneš uprosted své cizokrajné slasti: Jsi jenom jedna, jedna, milá vlasti

arci

»I

— nade mnou

se

všudy klene nebe,

sluneko mne všude zahívá, a v pírod duch mj tšit i

mž

an

ráj

se

krásný všude usmívá

a jaké u vás stedné i

takové zde u nás v

medu cizí

ásti,

vlasti.

sebe,

;

:

—

:!:

--

i5

se nechci s vámi, vaše kroky nepestoupily své vlasti hranice, šlo by, tuším, srdce vaše jak mé v skoky, jestli touží po své drahé matice; a potom byste, znajíc touhy strasti, se mnou zvolali: Jedna's jenom, vlasti!

Pít

Jak mrtvo tu jest

Matetiny

vkol mého ducha

sladký neslyším tu hlas,

nedorazí mile

mého

ucha,

nepipomíná mi mnohý as. Kde zpvy tudy, hudby tklivé co se rozlíhají po

Na

oko hlédne,

msto

slasti,

milé vlasti?

vší

jest-li

les

eka,

to,

ohrazené, nebo vesnice

Jaký obraz podá minulého veka duši Les,

zsamotnlé cizince ? eka, msta, rumy v milé

mluví k vlastenci

Ó

vyjdi s

poply

s

dd

Labem od

vlasti,

strasti.

slasti,

hor, kde se rodí,

velevážnou Vltavou,

Otavou mlkou, která perly vodí, Oharkou úzkou, s klidnou Sázavou Hlásat budou tob iny syn vlasti, s

s

jak za ni

A

stáli,

meli pro

ni

s

slastí!

protož slova pravdy svaté, nelíené, boln cítím v duše hluboku, a dovídám se v každém pokroku, že srdce mrtvo, vlasti odlouené a volám touhou ve své trapné strasti Jsi jenom jedna, jedna, milá vlastil vás

!

—

i6

;

::

!

:

—

Josef Chrnla. Nar. dne 18. února 1793 v Tebíi na Mor., a zemel dne 28. února 1847., byv professorem klass. filologie posléz v Praze na Akad. gymn. Vydal etné peklady z nminy a latiny, pak Bajky pro dítky (1818 a 1821).

Holubice a straka.

To bys pukla smíchy pece tolik pýchy

Vedle hostinského práva straka navštívila páva s

O

holubicí

—

hlasu to hanba mluviti!"

spolenicí,

oJak se líbil jemnostpaní krásný páv dnes u snídaní?" straka slovo zaala, když se kasala.

dom

"Nevím, pozoru jsem nedala, holubice jemn zvolala bylo se mi velmi diviti

««

:

hlavy

vznešenosti,

barev velebnosti

!

•

»Já div nezhynula zlostí

nad tou sprostou nádherností. Tak to vskutku bývá Ani vidti ho nemohu zlostný na zlosti, K tomu pohlédlas mu na ctnostný na ctnosti

—

nohu

u jiných se dívá.

?

Straka lakomá. Straka, kde co našla, sbírala

;

povdla hodn mnoho mla !«

Straka jemu

stíbro, zlaté prsteny,

»Abych

drahé kameny na hromadu skládala. Co když kohout uhlídal

Po mnohu vždy lakomec

perly,

"Pro •

na

to snášíš?" je

tob

koupíš snad

si

povídal,

toho teba? za to chleba ?«

jen

baží

ím O

víc

má,

tím více žádá.

statky se nejvýš

snaží,

v bohatství jen blahost skládá.

:

;

I?

Milota Zdirad Polák. Nar. 14. února 1788 v Zásmukách, zemel 31. bezna 1856 v Novém za Vídni, kdež jako generál-major dlel na odpoinku. Složil velkou popisnou báse Vznešenost pírody (1819) a etné básn drobné. Sebr. spisy vydány v Praze 1862. Nkteré písn jeho znárodnly (na pr. Sil jsem proso na souvrati).

Mst

Údolí Muice. (1820 v „Dobroslavu".)

V

pozemském-lis nikdy ješt nebyl ráji, do údolí rozkošného zabiu v máji. V rozmilém ta údolina kraji leží pod horami, jež se k nebi vží. Lichotní tam vtíkové chvjí

stemchami,

jež blostí se

V bezovém

pak mlází mezi

skvjí. lesy

tisíc

slavík zde vede plesy.

Pes

palouky, které jaro svtí,

jako stela kvítím

brzo brzo brzo brzo

Tu

eka

letí

;

v topolinách plyne, v kameništi vadí, olšemi se vine,

hustou trávu chladí. vrboví a onde bory,

je

sem tam duby a zas habiny nad tím pnou svá ela k nebi hory, na

V

jichž vrcholích se jíví

vtík

chvjí

jedliny.

úlisoý se rodí,

isté vlny pes luka jej vodí; koberc zde kvtných barvu slunce mní, kde se pracovitá selka s kosou otáí onde lány žitné leží v utšení, na nich sob hrabic ostí sekái. Všude v dolin, kam poutník zajde, slinost kraje, pilnost lidu najde.

Bily, „Paterý knihy

plod básnických"

8

!!

!

—

!

!!

1

Dominik Kynský. Nar. v Slaném 4. íjna 1777, piarista a profossor na filosof, ústav v Brn, kdež byl zavraždn 15. pros. 1848. Pekládal piln z ciílch jazyk, na p. Ody Horáciovy, Gressetova Papouška, Leasingový bajky a j.

Na

mého kanárka.

svtrt

(1820 ve „Slovesnosti".)

V

tomto temném hrobínku milé ptáe hajej, hajej ptaínku Darmo tob pláe pán tvj smutnou slzinku. háje)

!

Jak tu Již

bda,

nestkvjí

oek hvzdiky;

jasných

zavíjejí

erná oka mázdriky. Smrti tento zdali

že

zlá

kratiký

cukr, na!

neslyšíš? ach!

—

Ó,

ptáku,

listy

obracel.

jaks mé potšeníko smutn na mne hledl

dob

kdes, kde krásná

se život vzal?

ptáku, ó múj

neskrotila,

dravé smrti urputnost.

Tys ml dobré srdíko Když jsem smutné sedl,

co udlal

v ranní

vnost

ladnost ani ipernost

opak

ptáek tob? koho rozhnval,

mu

Lili!

!

na

ubožáku

O jakou jsem radost ml, ans se mnou pohrával, an mi z ruky papat šel, z knih se uívával,

miliký

ležíš

se tvých

Ztratirs, ztratil

hlásek,

mj

jiskika

tam, kde KatuUovi vrabec lít, tvá dušika, tam, kde Ramlerovi

Lili

krek tvj

nezní více? ty-li na vždy ztratils hlásek svj

Ulítla jak

hubiko

?

hlasitá

I^S^S^

kepelika.

Kniha druhá.

VLASTENECKÁ ŠKOLA BÁSNICKÁ.

:

:

Jan Hollý. bezna 1785., byl faráem v Madunicich, kdež i zemel dubna 1849. Složil velké eposy Svatopluka, Cyrillomethodiadu a Sláva, pak skládal selanky a ódy a pekládal z Vergila, Horáce a j. Spisy jeho vydány v Budíne 1841 42. Psal náeím slovenským. Básn jeho mnohé peeštil Karel Vinaický. Nar. 24. 14.

—

Ja7'osIav.

(Ze Se lanek.)

Sotva se ervenavou zardívala dennice záí, s nebe hustošerou noc i erné shánla stíny

a

již Jaroslav pastý s blavým byl stádem u háje. Stádo po pastviskách a širé se okrouhlin páslo, páslo a obrosenou ze vší chuti hryzlo traviku. Sám ale pod trojaký dub na píspodku vypuklou

mkkým mechem obrostlou hri naproti sednul. všade jak jen krásu, irou všade rozkoš užíral, nejsladší opojen v plesajícím srdci radostí, tak zpívá, a takou znt uí luh i rovninu písní »Jak spanilé a ve své dokonalé všecko je kráse! Všecko plné veselosti, plné též všecko radosti! Jak zbuzené vstává za modrým již slunce pahorkem listy zlatíc, vrchol bukových, trny do údola shání a tesavým dalekou rozjasuje oblohu bleskem ; pírodu zahívá, a plodnost k úrod dává. V každém ki, v každém pohnutá se mu ptáata houští ohlašují: z nízké je slaví chrastinky slavíek a I

!

líbezný,

skivan odlétly k výsosti na kidlách

nese pozdravení, a milými je písnmi vítá. Kvítky lezou ven z otvo^ných na svtlo pupencúv,

blíž

a

pcmilostn

Pes z

n

v

vtérky

oích

mavými

se

barvami

tiché ve svých stihajíce se

místa na místo honí

se,

a-

vkol

blýští.

híkách,

mílo vjíce

!

voavýma

líbezný

;

nosí krídelkama zápach.

Odtud na stromoví

sedají

i

haluzmi tesouce

kvt sukují, a jarou vypodobnit houlavu') pílí. Velky na ší se rojí, lahodným zníce bzuením i

obletují, a žlutou

sosají

ústekami

sladkost.

dobytou vracejí se spšn koistí píbytkm pro druhou aby zas nazpátky ponáhlet a slamné dokonat mohly erstvji plástvemi bydlo. Jak libozvunou jeábí se stružky vodikou v bhu rovno jdou, na malé te se zákliky kroutí, te zase roztkají se na šíku a od sebe dálí. Tam rohatí bloudí po trávných volci moálech, junci steky vedou, a sytým z jetelinky kravikám rozšiují se veménka div až pro mléko nepuknou. Hrozn buí býci a do líté ptky se dráždí. Tam mlsají a bledém po belanu sáhají kozky tam zase ovce beí, u matek svých jehata skáí a vzdorní protivýma kolí se beránci parohma. Jak se kolem švarní veselí pastýi, a ze všech stran radovánky drží! Na hlasnou píšalu jednch ást píská, ást do chraplavé duje ústoma trouby, ástka jiných dechu poslušné multánky nadýmá, a pemilé ven z nich zvuky loktem a prsty vyvádí; žádná tres, žádná nezahálí hudba každý odpovédá zvuku háj, každá mee doubrava ohlas. Než pastýky ilé osobitným buto za stádem, ve kratochvilných se bavící pospolu híkách

Pak k vlastním

s

:

!

Te

;

i

bu

písn si vyzpvují, a pletou svým vnce pasákm. Jak je tu všecko plné, kam jen zrak pohne se kolvk, všecko plné veselosti, plné též všecko radosti Ó, vítej, jasné slunce, vítejte pahorky, rovniny prostranné, odné vy trávami louky, háje

i

rozlehlé

i

políka

i

kvítky milostné,

líbezným kroutíte se, íky, hrkáním. Já vždy vaší budu obdivovat se kráse, a z této nejsladší rozkoš, nejsladší útchu váži: vždycky vám zpívat, vždy na vdnou píšalu pískat istou vždycky radost veselého ze srdce vylévat.

aj

vy, co s

i

(V Budínskéni i|

zz.

metelice snhová.

alin.

/oe,

1835.)

;

—

23

Václav Hanka. Honnvsi dne 10. ervna 1791 a zemel jakožto bibliotheká eského Musea dne 12. ledna 1861. Vedle sbírky Pisní (1815, 16, 19, 31 atd.), z nichž nkteré zobecnly, byvše uvedeny v hudbu (jako Moravo, Moravo Mora viko milá, "Vystavím si skrovnou chaloupku a j.), vydal nkteré peklady z nminy a Nar. v

srbštiny.

Fialka.

Nžná fialinko, pro se v houští skrýváš? Vždy ty nejlibjší

a

vni

pec

z kvítí

Krása

božskou cností

Každý krásu najde, ji vedou cnosti plnot v tom kvítku

dýcháš po všem lese, sotva se k nám Vesna s

s

v houští zajde,

po líbezné vni ji každý najde!

míváš!

vní

Nejlibjší

si

když

nžné

rajských luin snese.

líbeznosti.

Plna líbeznosti

mrná,

íialinka libosti a

že je

míe

vn

vrná.

Jan Kollár. Nar. v Mošovcich na Slovensku 29. ervence 1793, zemel ve Vídni 24. ledna 1852, jsa tu professorem slov. starožitností na universit. Jeho Slávy Dcera vydána po prvé 1824 (pod jménem Básn vydána ást už 1821.)

Pedzpv

ku

^

Slávy Dcein.

leží zem ta ped okem mým slzy ronícím, kolébka, nyní národu mého rakev. Stoj noho posvátná místa jsou, kamkoli kráíš, k obloze, Tatry synu, vznes se vyvýše pohled, neb radji k velikému pichyl tomu tam se dubisku,

Aj zde

nkdy

!

jenž vzdoruje

zhoubným

až dosaváde

asm.

::!

!

—

24

—

Však asu ten horší je lovk, jenž berlu železnou v tchto krajích na tvou, Slavie, šíji chopil. Horší, nežli divé války, hromu, ohn divjší, zaslepenec na své když zlobu

O vkové

dávní, jako noc

plém

kýdá.

vkol mne

ležící,

ó krajino, všeliké slávy i hanby obraz Od Labe zrádného k rovinám až Visly nevrné, od Dunaje k hltným Baltu celého pnám Krásnohlasý zmužilých Slavjanú kde se nkdy ozýval, aj už, byv k ourazu zášti, jazyk. A kdo se loupeže té, volající vzhru, dopustil? Kdo zhanobil v jednom národu lidstvo celé? Zardi se závistná Teutonie, sousedo Slávy, tvé vin tchto poet spáchaly nkdy ruky Neb krve nikde tolik nevylil ernidla že žádný nepítel, co vylil k záhub Slávy Nmec. Sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou, ten kdo do pout jímá otroky, sám je otrok. Nech ruky, nech by jazyk v okovy své vázal otrocké, jedno to, neb nezná šetiti práva jiných. Ten, kdo trny boil, lidskou krev darmo vyléval, po svt nešastnou války pochodni nosil Goth, ten porobu slušnou, Skytha zasloužil, ne kdo divé chválil píkladem ord pokoj.

onml

bu

Kde

bu

národy Slávu, tam, tuto Sálu pily? Srb vtve tiché, Obodritské íše potomci, kde kmenové Vilc, kde vnukové jste Ukr? Na pfavo šíe hledím, na levo zrak byste otáím, než mé darmo 'oko v Slavii Slávu hledá. Rci strome, chráme jejich rostlý, pode nímž se obtné dávnovkým tehdáž pálily žertvy bohm Kde jsou národové ti, jejich kde knížata, msta, jenž prví v severu zkísili tomto život? jste

se octly milé zde bydlivších

národy, jenž

Pomoí

:

Jedni uíce chudou Europu plachty chystati a k

bohatým pes

moe

i

vésti

vesla

behm.

Kov

tu jiní ze hlubin skvoucí vykopávali rudných,

více

ku poct bohm, nežli ku zisku lidem. ukázali rádlem, ti neúrodné rolníku

Tam

by klas neslo

zlatý,

brázditi

lno zem.

:

— Lípy

—

25

svcený Sláv strom,

tito,

cest sadili,

chládek by stlaly

Muž syny msta uil

:

vedle pokojných

vkol

i

i<:h.

stavti, v nich vésti kupectví,

mla svou uily tkávati plátno ženy. Národe mistrovský, jakové pak máš za to díky? Rozšklubaný hnusné zpotvoenosti vnec. Jak vely med zavoníc kradné se do oule cizého dítky bijí hrnou stádn a pak matku tak tu domu vlastní podroben pán, chyte mu vlezlý a

i

soused ovil tžký

smutn

o hrdlo

etz.

zekných hájech pla písn Slavenka, zpvná ústa umlkla nmým. Kde z mramoru stály hromného paláce Peruna, z troskotaných sloup te psota chlévy dlá.

Kde

spanilá v

už hlaholem

Kde k nebi své vzila staroslavná Arkona tým,: zlomky drobí te tam host cizého noha; rozboené želejí zdi chrám Retry povstné, kde nly, už ryje tam hnízdo ještr i had. Slávy syna k

e

bratrm pišlého

vdn

brat vlastní, aniže

ho

cizá zarazí ze

mu

rt

mu

v ty kraje nezná tiskne ruky.

a tvái slavenské,

klamy boln kazí. Neb tak pehluboko vtlaila znaky Sláva synm svým, místo že jich vymazat nikde nemže ni as. Jak dv eky, spojilo když jich vody jedno eišt,. pece po drahné cest je barva dlí zrak

lže

Slavjana, sluch

i

i

Rovn

tyto

zmatené násilnou národy vojnou

až posavad louí

dvj oividn

Odrodilí synové však

bi macechy híšné Nejsou

pl

ni

život.

své sami matce zaasto,

oblizu jíce,

lají.

Slavjané životem, nejsou ani

Nmci,

pl

toho jen jak netopýi mají. Tak peleší v krajinách osmanské plém helenských, koský na vznešené vstrkna Olympy ocas. Tak porušil zištný Europan dva svty Ind, za vzdlanost vzav jim cnost, zemi, barvu Národ i est zmizeli, s jazykem bohové zde zanikli, toho,

i

e.

sama zstává píroda nezmnná. eky, msta a ves zmniti své jméno slavenské nechtly, než tlo jen v nich, ducha Slávy není. jen

Les,

! !!

O kdo pijde tyto vzbuditi hroby Kým piveden slušný k své bude Kdo

rce to

nám

ze sna živého? vlasti

místo, kde cedil svou

krev Miliduch, kdo v

nm

sloup

ddic?

nkdy

za národ

mu památky

složí

Kde hnvivý novotám, otcovskou prostotu brán, válícím Slavjanúm Kruk po slavjansku velel? Neb kudy vítzný máchal me v ptce Bogislav, a v pokoji šastnou

zákony i"ídil obec. rachotem surového rekovské lánky jejich zhoubný láme oráe lemeš. Stíny jejich na dvou se hnvajíce niemnost, ve mhle sivé tchto zícenin úpn vyjí. Úpn vyjí, že osud posavad se smíiti váhá, a vnuka krev lecjak tam hnije, tam se mní. Jak muselo v tom by studené být k národu srdce, jenž by tu slz jak nad kostmi milenky nelil Avšak umlkni tichá, na budoucnost pati, žalosti, oslunným rozptyl mráky myšlének okem. Nejvtší je neest v neštstí láti neestem, ten, kdo kojí skutkem hnv nebe, lépe iní. Ne z mutného oka, z ruky pilné nadje kvitne, zlé státi se ješt dobrým. tak jen muže

Už

jich více není!

s

as

i

Cesta kivá lidi jen, lovenstvo svésti nemže, a zmatenost jednch asto celosti hoví. vše mní, asy, k vítzství on vede pravdu bludných hodlalo, zvrtne doba. co sto

as

i

vk

Ze

^

Slávy Dcery <. (II.

U

88.)

všech nových národ i dávných mli vážní pedkové,

chválu i

my, vlastenci a bratrové,

slavme slavn slávu Slávv slavných

Jméno ctí i

i

muž

hlavných prach svojich Nmec, "rancouz, Anglové;

Vlach,

my,

vlastenci a

bratrové

slavme slavné slávu Slávv slavných

;

— Sloupy

ddm

ían

ek

a íman obelisky stavl, plné mistrovství, klade na hrob jejich blysky.

otc

Šeti

matky

—

27

i

ty,

áko

mladá

Slávy, v jejímž království

slunce boží nikdy nezapadá.

(II.

99.)

Jak t vítat, slzou ili zpvem, jako matku i jak macechu, zem, plná cti i posmchu, slavná pízní boh jako hnvem?

Hrady

tvé se sov a

plaz chlévem,

kraje pastvou staly Neechú, lev ti silný slouží za vchu,

odvem!

smrt a mdloba vzí pod

Tecte nutné slzy do Vltavy, jako déš a blesky z oblak, nesouc heslo toto dítkám Slávy:

Necht slyšte

váš

je

svár, co hrob už vlasti vyryl, národ, ne kik Feak,

Hus

Nepomuk

i

(II.

Tož

jest

i

Cyril.

....)

ona veleslavná Praha,

ty zdi, hrady,

ono msto

vže

Cech

obrovské, královské,

krásné jako Slávy dcera drahá:

:

—

-- 28

Tam

ten jest hrob Otakara'), Braha'),

Vojtcha a Vlasty rekovské, tu most, dílo Karla mistrovské,

na

nmž

Už Tvé a

me

pi^ed

pla Múza

z

Bude^) nahá.

berly zlatolesklé zhasly,

tupne pi své štrbin,

nímž Tatry, Balt

Pece vrným

pknobehá zvítzivši v

i

ím

tásly

J

Slávy budeš chrámem,

Nmc

sokyn, pemožení samém.

i22.y

(II.

Nuže. pokud srdce mladé

hleme

se

bije,

štstí vlasti laskavé

bdící probuzujte

dímavé,

teplí chladné, živí vše,

co hnije)

Vrní, zrádné pošlapejte zmije, štdí, hate oi šilhavé, pilní,

zb

mozole

jí

Krásnji

tu,

se nikdo

smlým elem jenž v

A

to

a

se

která krvavé

a pot bratr

svém

pije.

nehonosí

jako vlastenec,

srdci celý

národ nosí.

on složí, právem, nebo smje tomu teštnec, za své ovce poet ruce Boží.

Pemysla

i

Otakara II., jehož tlo bylo roku 1) Hrob 1296 k rozkazu syna jeho Václava II. pevezeno ze Znojma do Prahy a v chrám sv. Vita pochováno. 2) Ticho de Brahe, dánský /eman, povolán byl od císae Rudolfa II. do Prahy, kde pak hvzdárnu ml, uil a umel 24. íjna 1601. Tlo jeho pohbeno jest v kostele Týnském. 3) t. j. Šimon Lomnický z Budce, jenž poslední léta svého života trávil u veliké bíd a nedostatku.

!

—

u

—

29

(11.

:

138.)

Slavie! ó Slavie!

jméno

ty

sladkých zvuk, horkých památek, stokrát rozervané na zmatek, aby vždycky více bylo ctno

Od

Uralu Tatrám na temeno,

v pouštch, kde má rovník poátek, až kde slunka mizí dostatek, království jest tvoje rozloženo!

Mnohos

nesla, avšak

in

kivdy

nepátelských všecky pežila, ba i špatný nevdk vlastních Tak, když ty

jsi

na

jiní

snadno v

trny sob

syn

pd mkké,

tvrdila

rumích dlouhovké.

století

(111.

I

10.)

z nás Slávu bude o sto rok? cože bude z celé Evropy? Slávský život, na vzor potopy,

Co

rozšíí svých všudy meze

A

ta,

jen

kterou

e

kivé

ozývati se

palác

i

mli

za

Nmc

má pod

krok.

otrok pochopy,

stropy

sok.

v ústech samých

Vdy

slávským potekou též žlabem, zvyk i zpv lidu našeho bude módným nad Seinou i Labem.

kroj,

O

kýž

i

já

radj v tu jsem dobu

narodil se panství slávského

aneb potom vstanu ješt

z

hrobu

I

;

— so117.)

lili.

kdo

Blaze,

jeden istý,

si

smlý

úel místo mnohých pedstaví,

nmž by jako v centru pableskové všech žití

v

dn

A v

nm

v

slasti,

až se

myslí,

cítí,

žije

maví tleli.

celý,

v slzách, v pízni, v bezpráví,

šastn

by pes bou, i

nmu

k doplaví, plamen, hrom a stely.

Pevné vli, tužb

ušlechtilé,

nerozdílné srdce žádosti,

rádo dává nebe dojít cíle;

A

pak

mn

i

slova tato lhala,

není radosti, padnou není menší chvála.

z vítzství-li

mužn

Josef Vlastimil Kamarýt. Nar. ve Velešin dne 21. ledna 1797, zemel 19. bezna 1833 v Tibore, jsa duchovním správcem v blízkých Klokotech. Pítel Pr. L. Celakovského.

Sebral duchovní písn národní Smíšené básn (1822).

Píse Kdo

chce vidt Boží ráje, istou rozkoš požívat, ten se musí v naše kraje z

Kde

msta

ze

jíti

vysoká zaclání,

tam nevidt žádný máj i

vesnicmiii.

e

Tam

se stna, i líce, snad i srdce maluje; zde nic jina a nic více, vše daruje. než jak

Bh

podívat.

u nás plny radování louky, sady, strá

a složil

háj.

Jasnji se zde nad námi modrá nebes klenutí, stromy nám jsou záclonami v sladkém odpoinutí.

;!

! ;

!

3'

V mst

tma, když slunce zlaté Marných skvostností neznáme ni lahdek strojených z hory vstupuje tam se spí, když city svaté více než bohatství máme v chyžinkách spokojených. zvonek vísky zvstuje. v

ržích

;

;

istý potok stíbro dává,

Náš skivánek prozpvuje pod nebem si s veselím v mst v kleci hoekuje nad ukrutným vzením.

Pkné

našich plodem

—

naši klasové

nich se zdraví,

pi

višn

jab'ko, plná

strom

zlato z

nich

zlatí

Naše panství, vísky,

jest

tam

;

však to neiní nás pyšné, Bohu za to dík a est.

se

brává,

síla

asové lesy

draze malují;

ale život, krásy, plesy v

skutku

s

námi

obcují.

Vru, kdo

chce vidt ráje, istou rozkoš požívat, ó ten musí v naše kraje, k nám se musí podívat.

Frant. Lad. elakovský. Básník a jazykovdec. Nar. dne 7. bezna 1799, byl professoiem slov. filologie ve Vratislavi a pak v Praze, kde také zemel dne 5. srpna 1852. Vydal Smíšené básn. Ohlas písní ruských. Ohlas písní eských, Rži stolistou a hojné peklady, též první sbírku národních písní slov. Mnohé písn jeho znárodnly, opateny byvše nápvy (Za mladosti, Když jsem šel pes lávky, Bétulinko boubelatá, Pro jsi doubravo za jitra. Kalendá a ne fará a j.) Sebrané spisy v Nár. bibl.

dn

Vodník.

Za poledne rychlý klouek

A

po hrázi si poskakoval, do koleka svj klobouek po povtí vyhazoval.

vodník, sed, zaždimoval

Zpíval a jen zpíval

hodná matika

:

Trala

mn višn dala.

na

vrb

u rybníku

svoje šaty na sluníku, dlouhé vlasy rozhrnoval. zpívafl a zas zpíval dnes sluníko

:

ádn

Trilo zatopilo.

!!!

—

3-í

:

;

J

;

!

:

—

A

Sem tam mlinou se brodil, chtí ho vedl do hlubmy vodník sí tu rychle hodil klouek tížné šaty svláel, rozvšel je na trninu. z vody valí se bubliny Jak mu lehko te a snadno, Za ním musil v jeho íše; ve vodice lahodno a chladno u veer jej pustil zas do výše. pekelnou sí roztáel setkanou jak pavuinu,

—

!

(V.

Smíšené básn,

1822.)

Bu vle Bu s

a

Tvá.

vle Tvá Ty, jenžto pesahuješ nadhvzdných stanu svta koniny lásky okem po nich obživuješ !

valnou ší tajné hlubiny Ty, jenž pebýváš v moci neskonalé opásav svých se sluncí jasností Ty, jenž tvorii všech ady dokonalé svatou nestihlou ídíš moudrostí, i

i

bu

vn

vle Tvá

Bu

vle Tvá ta vle, jíž se koí nebeské dvorsvo svtlem odné, ta vle, nebe která nebem tvoí a blahem plní duchy zvýšené jak andly a silami tam všemi v žádoucí íši Tvé jest slavena, tak. Ote, zde od dítek Tvých na zemi jen poznána a vroucn plnna !

bu

vn

Bu

vle Tvá

vle Tvá !

kdy záe Tvých milostí

a Tvých dar život náš ostkvívá, v našem kdy srdci ples a mír se hostí a blaženostmi duše oplývá však i kdy boue nad námi se sbíhá, boles a nouze nám dni podkalí, kdy zlý nepítel cesty naše stíhá a v truchlos mysl naši zahalí,

bu

vn

vle Tvá

!!

!:

:

:

Bu vle Tvá Když nad hrobem stojíce útch se zhošujeme nejblažších, kdy seveným želem nám blednou h'ce nad ztrátou poklad tch nejdražších ó dej, v té smutné dob, by se sneslo, !

ped

kdy

sebou svt pustý spatujem,

v duch náš,

jej

Tob

vn

Bu

vle Tvá

!

ono sladké heslo

sílíc,

Tvj, Pane, dar zde vle Tvá bu

A zákon

vracujem,

Tvých

sím

v srdcích našich se stále rozmáhej

Bu je

od Tebe nám milé každé bi^ím, Tvá milos nám pomáhej ;

nésti

slábi jsme:

Ty

Ty ra

dáti setrvání,

v pádu kroky naše podchycuj,

ve skonání a jak v život, tak dj. Slitovnice náš, se rozkaz Tvj i

bu

vn

vle Tvá

(asop. katol. duch.

1828,

a Smišené básn,

2.

vyd., 1830.)

BoJiatýr Muromec. Oj za horami, za vysokými, za tmi lesy, za hustými, a za lesy hustými Lichvinskými vyletoval jasný, mladý sokol na rychlých kídlech až pod oblaky, a za tím za sokolem ti jestábi, ti zbojci jestábi jsou se hnali; oni sokola obletovali, oni k sokolu doletovali, ostré zobce mu do tla zatínali, až jsou oni sokola k zemi strhli, a strhnuvše tak do smrti ubili. Oj za horami, za vysokými, za tmi lesy, za hustými a za lesy hustými Lichvinskými Bílý, „Paterý knihy pIodA bAsiiiokýcli".

:

;

; ;

34 na koni se ubíral dobrý mládec, jel, a jen pojíždl

on ne kvapem

kížem

ruce složiv, hlavu pí-ikloniv,

jak by po širém poli I

odnkud,

vzali se

hoe

rozsíval.

priskákali

ti jezdci, všickni sobaky tatarské a oni dobrého mládce obskoili, ze zad, z boku, ze pedu doráželi,

na

mu

do tla zatínali, až jsou oni mládce s kon strhli, a strhnuvše tak do smrti ubili. ostré šavle

Poali Tatare mládce z

odvu

stíbrného

tož ze

a

jali

se o jeho

ubitému jinochu

A

z

svlíkati

jeho drahého, stíbrného,

pod

lesa,

i

zlatého,

odv

dliti,

se posmívati.

lesa

k

hustého

odnkud on nevyjíždí, on vtrem vzav se tu

—

vyjíždí, letí,

a na tom na koni bohatýr Muromec, Muromec ze slavného msta Muroma. Jedva Tatary zahlídnul, ti sobaky, on z toulu vynímá kalenou stelu, stelu pustí s ttivy hedbávné, stela ta zaryla se v bílá adra, v bílá adra prvního Tataína.

A Muromec

meem

vytasil

me

ocelový,

tím ocelovým rozplil

dv ple

druhého Taiaína. kú vyskoiv utíká maní nemaní v širé pole v

A

tetí Tataín na

Muromci

emu

smáti,

i

bylo se

i

bylo bohatýru takto mluviti

"Hoj, kdo pede mnou utíká v širé pole na toho já mee nelasívám, za tím já stely kalené ncpouštívám a pouštívám t, mj koni bujný!" bujný porozuml Tomu hlasu do pl pole, on prvním skokem

k

—

«

-

35

;

;

:

;

;

—

do Tataína, on druhým skokem Tataru pes hlavu vah' se, padá Tataín k syré zemi, na kusy lebka jeho roztepena, tož rázným kopytem kon bujného.

a tetím skokem

—

;

i

A

vrátil se Muromec k dobrému mládci, k mládci tomu dobrému, ubitému on vykopal hrob v širém poli, do toho hrobu tlo položil, za duši jeho se pomodlil, a schytav a svázav kon tatarské on s nimi ujíždl ve svatou Rus. (Z Ohlasu písní ruských, 1829.)

Opuštná. Letí oblaka

pes

lesy

pusté

a luzní snové pes hlavy lidské, ach, sledu za sebou nenechávají!

—

Jak pod javorem, požloutlým stromem, istá se prýští na dol studánka a dívina sem mladá pichází,

kovaná vdra vody nabírá, vody nabírala, pod javorem sedla,

v

bílé

ruce klesly, hlavu piklonila,

sama ona k svému srdéku toužila » Samotná neroste v poli kalina, a samotná bydlí v lidech dívina není píbuzného, ni bratra, ni sestry, otce a matiku zem zasypala, a milého druha vojna odjala, vojna odjala a krajma dálná.

dére na údolíku drahých kamen knížecí zámky a ona staví na údolíku z drobných myšlének jen dv chaloupky Nestaví

z

;

3

: ;

;

:

— v jedné matil;a

;

—

3^

s

:::

otcem pebývá,

a v druhou ona s milým pibývá, vedle chaloupek pkná zahrádka, dosti v ní kvítk nejedné barvy, a ve chaloupce nejedné radosti.

Podzimní vítr po dolin táhne, on milé chaloupky sad odvívá, v dívinino srdce smutek zavívá. i

(Z Ohlasu písni ruských).

Toman a

lesní

panna.

Veer ped svatým Janem mluví sestra s Tomanem »Kam pojedeš, brate milý,

a v Podhájí u myslivce

v této pozdní na noc chvíli

jizba plna hovoru.

na koníku sedlaném, ist vyšperkovaném?"

Smutkem Toman obklopen

nový domek jedna hostí

patí

nemám stání, mne ekej o svítání.

Dej,

sestiko,

dej

novou

jedli,

košiliku kmentovou, kamizolku ržovou «. Jiskra padla pod sestra volá za »Slyš,

koníkem,

bratíkem

a

mé

Nejel

rozprávli,

pili,

dobrou vli spolu mli, žádný na to nic nedbal, ki že venku zaehtal a mládenec zavzdychal.

:

najednou

Hoe,

nemám

dej se

do oken

Tománku, radu mou, Panna jenom snoubená

nedávej se doubravou obje kolem k Svaté

a

kon

láskou jen rozplývá, na ženicha se usmívá otec jedná námluvy, matka hledí obsluhy

nenadání

zas

s

svíce

pospolu,

dve

»Do Podhájí k myslivci musím ke své dvici z

mnoho

po tob hoe, radj v zápolí,

srdce nebolí.«

Toman doubravou

dal se cestikou pravou;

svdomí

se ji

zardla

pece

\

tlaí,

šeptá cosi seste mladší.

Sestika od veee vyšla rychle za dvée • Na vky se, Tomane, milá s tebou rozstane, jinému se dostane.

;

;!

;

:

;

:

;:

37

nahradí jsi se k nám dosti, máme bližší hosti, Švarný bujným sob jinde štstí."

Najezdil

to stokrát jiná.

dnes tu

hochu, nezoufej,

hledej

Toman konm

zatoil poskoil, zaal zuby, smrail elo, kolem všecko neveselo. v širé pole

Plnoc

msíc

byla,

zašel,

vtrm

žalost dej !«

To když sladce zpívala v oi se mu dívala Lesní panna na jelenu

Toman

v srdci

cítí

zmnu.

Jedou, jedou pospolu

mkkým

prudce hned, pak loudav ubíral se k doubrav. )>Všecky krásné hvzdiky ze tmy jsou se prosypaly

mechem do dolu, panna Tomanu po boku vyrovnává v plavném skoku "Švarný hochu, sklo se, sklo; jenom dále se mnou ho

pro

líbí-li

sotva jezdec cestu našel

moje mladé

vy,

ve tmách

jste

dni,

se zasypaly?"

šumí

mu

nad hlavou,

vtík

chladný z noci fouká, nad ouvalem sova houká j koník blýská oima, koník stíhá ušima.

Cupy, dupy letí

z

na jelínku podkasaná sedí sob Lesní panna,

pl má

pl

kadermi

zelené,

ernné

a ze svatojanských svítí

líce,

dám radostí na tisíce. Švarný hochu, sklo se, sklo, se

To kdy panna za ruku

ho

mnou ho!« zpívala,

ujala

Tomanovi rozkoš proudem prolila se každým oudem. Jedou, jedou dál a dál podle eky, podle skal,

houštiny jelen z mýtiny,

šaty

mé

ti

jenom dále

Jede, jede doubravou, les

|

se

brouk

pásek na kloboulcu.

panna Tomanu po boku vyrovnává v plavném skoku "Švarný hochu, mj jsi, mj! K mému bytu se mnou pluj svtla denního v mém nezachce se tob. Švarný hochu, mj jsi, k mému bytu se mnou pluj!"

dom

vn

mj

Tikrát kolem jak stela v

bhu kon

To kdy panna

objela,

pak Tomanovi po boku vyrovnává v plavném skoku Švarný hochu, nezoufej, ••

bujným Jedna

li

vtrm žalost t opustila.

dej

zpívala,

v ústa jezdce líbala,

v náruí ho objala. Tomanovi srdce plesá,

uzdu pouští,

s

kon

pod skalami prosted

klesá lesa.

—

;

!

-

:

38

oknu piskoila rukama zalomila ••Brate mj, bratíku mj Kde skonal jsi život svj I"

Slunce vyšlo naJ horu, skáe koník do dvoru, smutné hrabe podkovou, ehce zprávu nedobrou.

.

(Cas.

Musea

1839,

Sestra k a

Ohlas písni esk.

1840.)

Satek. Kvete jablo v sad, pod ní ke ržiek pelíbezným hlasem

veerním

tu

asem

Smutná do

kostela

nevsta spchala, a kudy chodila, k

Bohu

se

modlila,

zpívává slavíek.

žalostné plakala.

Divná vc, bože múj

A

To stvoení ptaí

klekání zvonili,

z hrdélka outlého

všickni jsou lékai,

na

jak mladí tak staí

sladkého jak zpvu vystaí! tolik

Ale

jest

divnjší

nad slavík hlásky, kterak do outlého srdce panenského

když

nadji

jsou

pod veer

pustili.

Zvoní hrana, zvoní, panna již nechodí: ale jako spadlý

vstoupí tolik lásky.

kvíteek usvadlý na lžko se kloní.

Ta když

v otruchlelém

Zvoní

srdci se

rozmže,

již

promnným

trojí

hrana,

nepláe panna:

tváikám erveným do hrobu pomže.

do stropu dívá se, z hoe usmívá se, chvátá cos rukama.

Když ráno vstávala, pišly jsou noviny,

ve

že padl té noci

šest

do tžké nemoci

šest

brzo

miláek

jediný.

Patí, jak milého

pkném prvodu mládenc

neslo,

panen vedle šlo, kráejí ke hrobu.

f

;: :

:

:

:

39

Ona

v bílém

V nejpknjší

rouše

podále tam stojí: pak blíže pikleká.

hned

šaty

oblíkala!

se

Vneek

si panna rozmarýny sama do vlas vplítala.

a nic se neleká, tri hrstky naft hodí.

z

Když bylo

Vti-ík od západu

slyší >>

hlas

v plnoci, nad sebou

mé

Stroj se,

chlaounký zavívá hosté známou cestou

díté, stroj,

srdéko upokoj, zasnoubím

berou se s nevstou, kde ženich pebývá.

se s tebou."

Tam, kde ten tichý

bydlí spolu,

domeek

má stechu zelenou, komrku zavenou na

vný

zámeek.

(Tamtéž.;

Pocestný.

chze po tom svt — kam se noha šine

co já dbám na té cest na psoty a sloty; jen když já mám zdravé nohy, k tomu dobré boty

Je to

Ej,

sotva pejdeš jedny hory,

hned

se najdou jiné.

tom

Je to život na že by

lovk

ješt nezažil

máš M.

Což

je

sedí

tu

jsi

Však na pány v krytém voze

-

také

útek'

jednou

jeden,

druhý smutek.

pánm

pkn

ale chudý,

svt

!

!

ti

jindy

na voze

A krom

ten za nimi

.

Musea,

trhne

jim kolo zláme,

vz

se zvrhne.

toho

—

až své pouti

pejedem a pejdem,

v suše

v jedné

v dešti, blát kluše. (as.

nkdy se

hospod na nocleh

pán nepán 1831,

Ohlas

pis.

.)

se sejdem.

!

:

!

:

:

40

Zmizelá radost.

Pro

jsi

doubravo za

mhlou šedou jsi

Zdali k zemi padši, dáváš

jitra,

krásu jarním poupatm? nebi vystoupivši, barvu letním oblakm

odla?

má

radosti,

ty se

podla?

Bývalá ty

kam

se

Aneb k

!

Není, není mezi kvítím,

hvzdami

ani mezi

vtrové

ji

odplynula (fi.

.

Musea

:839,

odvanuli s

ekami?

Ohlas písni .)

Z

T>Rze

stolisté^.

(1840.)

A

si

jak chce

lunek -mého

boue

zmítá

života,

a

ho stíhá boue lítá, iivl vztek a mrákota

Smle Bohem

uloženou podnikaje výpravu, spchám duší nezhroženou k blaženému pístavu.

Zjasujíce erné noci, ve tíhvzdí tajné moci nade mnou se vznášejí víra, láska s nadjí.

S námi štstí a zahrálo na pány neb posluhy, k pec každému pálo

klesne pustý darmochleb blah, kdo pstoval své vlasti

dosti volné okruhy.

jednu rži, jeden

inm

Nepamti do

mén

Komu

propasti

skvoucí však los pro budoucí poutníky a poutnice

padl,

aspo

urovnávej

silnice.

štp

!

!

!

:

4'

Jak zlatý štít bohatýra luna piá ve blankytu Vlij, ó duše všehomíra,

ve vísce mezi bory svatveer se odzvonil, a pes obrúžené hory letní den se peklonil. Již

lad

Ztiš ty vlny v pláni

i

mého do

citu

!

hladkou,

by pítomnos tvou sladkou srdce moje poznalo, v souzvuku tvém plesalo

dej,

Jménem tvým by vky dlouhé Aniž

hmly

rod všeliký, neleží v tvé snaze pouhé, dar to božstva veliký i

V tom

že

však vlastní

každému býti ke cti

to,

by hlunou troubou

znla povs o tob, jsi kmene svého chloubou, skutky tvé mu k ozdob.

vle

dílu

dal tvorce sílu,

rodin,

ke blahu své

ddin.

5.

Potem, krví svatá

Matko Div hle tvé

muž !

zem

velikých

ješt

žije

Mst

tvých

domknouti

!

úel býval se výšiny

— —

plém

a co ves a co hrad

po bouích tolikých!

Nuž, té pozasuté sopky svou pochodní tajné kobky nám. Palacký osvcuj, dávní lásku rozncuj !

slávy

J

to bystré hlavy, to hrdiny.

;

—

:

:

4'^

Simeon Karel Macháek. Nar. v Praze dne 17. prosince 1799, byl professorem na gymn. Jiín a lemel dne 2. íjna 1846 v Praze. Vydal Krasoeníka (1823), Drobnjší básn (1846) a pel. nkolik dramat ze Schillera, Goetha, Shakespeara, a j., pak ásti z Horáce, Cicerona, Caftsara, Lafontaina a j.

v

Kiircius.

Zhasíná slunce, nebe se kalí, uvadá žárem palouk strom všecko se vkol ve smutek halí, pod zemí temný rachotí hrom létavé ptactvo upadá s výše, úzkostí me, co na zemi dýše. i

Quirina

msto

slavné se dsí,

boh sídlo pojímá zem se tese, peklo

a

strach; se bsí,

bezedná hledá nových

si drah sloupy se kol a chrámové boí, záhuba svaté, nesvaté noí').

z

V

jekotu,

uprosted

prasku, v

íma

dýmu

trhá se

a

koui

zem*''),

šklebí se propast, a tou se

bouí

nahoru zkáza u vzteku zlém. Za plamem plamen k nebesm šlehá, ohovým vedrem moí a žehá.

Morovou parou propast ta zeje, daleko metá skály a pý, veškero msto pohltit spje, rozvírá jícen šíe a ší.

eho v

se

záhubu

koli

vztek jeho chopí,

klesá, v

zemtesení foru otevela valy výpary morové a siily

bezdnu se

')

B. 862

zachvátilo

'*)

Na

se 8e po

zem

topí.

Bím. a z otvoru

všem

mst.

toho vystupo-

:

;

:

: !

43

ímský lid spchá usmíil bohy, do chrám bží úzkostí hnán Q.uirinu^) v

ob

nebo on msta

A by

ke všem dobrým

ím

i

pán.

bohm

se schází,

tenkrát zbavili zkázy.

vštkyn

Sibylly samé,

knzi

mnohý,

dar

nese

stavitel,

slavné,

ímští otazují; v tídenní prosb dlí neúnavné se

odv ohlašují íma poklad nejvýhodnjší hrozný hnv boh poukonejší.«

a tuto xJen

Konsul hned znaky ve propast vrhá, ženy se vzdávají klenot svých, koisti vojín se stny trhá,

vnc

nezeli

vavínových

eho

každý nejvíc si ochotn v jícen ohnivý

a

váží, sráží.

Než propast parou morovou daleko metá skály a pýr, veškero

msto

rozvírá jícen

eho

se

zeje,

pohltit spje,

šíe a ší.

koli vztek jeho

chopí,

v záhubu klesá, v bezdnu se topí.

A

všude strach a

báze

se

hostí

Bohové sami nepejí nám! Ci kdo nás Styxa erného*) zprostí, kdy boh hlas už zvstuje klam ? Po pízni dobrých boh ach veta, »

a naše

zem hnvem

Už myslí všech

jich kleta. «

se zoufalost jímá,

v divokém hluku z

msta

3) Qairinus nazýval se zakladatel za boha ctný.

4)

—

se

trou,

msta Bomulus,

po smrti

Styx, vlastn eka v podsvtí, pak podsvtí samo.

:

—

44

:

—

Quinnu hímá,

reptání proti

že chce už obec vyhubit svou.

Aj hle, tu jezdce vidti v skoi-e, k propasti smle pobádá oi-e.

—

Kurcia vizte pi^eudatného jej to nese smlý ten cval? !

kam

O

reku, važ si života svého, nedojdeš zdaru, nezískáš chval;

neb proti

boh

smrtelník

darmo

všemocné páži vzpírat se snaží!

Však vítz stane u plam divých a k lidu vážn promlouvá tak

"Nemže

hnv boh

smíi-it

živých

nižádné moci velebný znak, ani to zlato, ni šperky stkvostné nestaí stlumit plameny zlostné!"

"Quirin jen

s

láskou na toho hledí,

který tak miluje otinu svou, že z lásky svaté krev za ni cedí,

a za své bratiy na smrt jde zlou.

Vte, jest

že ten

íma

v

i

nehod

zdejší

poklad nejvýbornjší*.

smle Orku*)

Zvolav tak

se oddá,

jak by se v sláv k vítzství hnal,

oe k propasti bodá, dým, plamen valj se pý a kamení hrne,

zpurného

vrhá se v za i

A

ním žasne hle,

a podivem trne.

lid

ta

propast kterak se moru a par.

celí

tn

zavena

íman

se plesu oddati

dkuje

bohm

za

smlí, zhouby zmar.

Avšak památka hrdiny ctného nevyšla nikdy z (V as. 6. Musea, *)

I85f7.)

Orkus, podsvtí.

pamti

jeho.

:

:

:

45

Mojžmw

rozsudek.

byl Farao se k otcm odebral,, a syn prvorozený se vlády jal pihlásil se z kraje dalekého

Když

ddic k trnu

jiný

Oba, div

otce svého.

jsou stejných tváí, vlas,

!

téže postavy a téhož hlasu,

oba žezla

Když

žádají.

se ješté hádají,

vstoupí do

snmu

hluného

Mojžíš, milý lidu všemu.

mu

Uctiv

všickni

s

cesty jdou,

—

by ho poslechnuli

utichnou.

"Pineste sem Faraóna z hrobu pikáže, i stane se v tu dobu.

sám

» Mrtvý

v

kom

Mrtvola

již

a hle, sluha

svému

to lidu

tch dvou

z

na odiv Pán k

bu

zjev,

se proudí jeho krev.* se staví,

sokm

>>Kdo z vás raní šípem za krále

!«

praví

srdce jeho,

uznán Egyptského."

Ledva Bohem nadchnutý

to ekl,

ten cizinec šíp v krále vtekl, a jak na hrdinství chladn na to zírá.

již

Ale druhý tlo objímaje prosí, úpí k lidu, hoce lkaje:

"Korunu

si

komukoli

dejte,

pokoje jen ubohému pejte, nehanobte otce po smrti !«

A

hle,

Mojžíš k

bu králi!

"Zdráv toho dkaz

Pi tom ale

tob

vítzovi

nmu

dí

pravý králv syne! z

oí

vrn

line.

stjte,

podvodníka kamenujte.*

(Drobnjší básn,

184C.)

—

;

!

:

«

46 Topol.

"Hle já vysoko se vznes' nade stromy všecky!* honosil se topol kdes,

»Není

ti

nádhern

nás tu hant: neb se tob, brachu, je

všemu vtru klant.

dcky.

raduje se

pro

nižší

(Tamtéž.)

JUDr Josef Krasoslav Chmelenský. Nar. v Bavorov dne 7. srpna 1800 a zemel jako dvorský mistosudi v Praze dne 2. ledna 1839. Vydal: (1823), složil a peložil nkterá libretta k eským operám, i o pvodní drama se pokusil. Sebr. spisy vydány v Nár. bibliotéce r. 1870. Nkteré z písni jeho znárodnly (Nad Berounkou pod Tetínem, Picházím pímo z Moravy, Kde je kraj, kde má jo vlast, Pemysl a j.)

Básn

mj

Spytihnhmv soud. » Vzhru každý, kdož vojín jsi vrný, zrada knížecí má znáti hnv ; pokoen Radoš, man nádherný!"

bu

Vyšehradu Spytihnv. polem a borem, lesem, dolem a horem manové koruny eské se jeví

Takto

A

hle

pl

z

—

!

— co podmanv, se ryn. — Kolikráte vzhru

sta jich

neví.

Jedou blednou k sídlu mnichv, zbožných dv • Zdráv bu« tolikráte zavzní z kru

—

—

• otec

A

klášterúv,

v to

knz Spytihnv !«

polem a borem,

lesem, dolem a

horem

pospíchají sirotci a vdovy,

žehnajíce svému ochráncovi.

A

tak jako u vítzosláv táhne dálným krajem Spytihnv. Aj, byt zrady zraí se jim práv,

a

lví

se

)iž

duje korouhev

;

— V tom

47

!: :

—

žena unavená,

zdšená,

prostovlasá,

uchopí za uzdu bujnou brúnu a dí takto k pánu vlasti trnu

:

» Píkoí se nuzné vdov stává od toho, jenž jí má chrániti;

mkdo chtj

mých nehájí práva sám nás brániti.

dítek

pane,

ty,

K ochran

siroby vsta,

utlaené vdovy

sám

t

Búh

bra

posílá v tuto

velká nouze velkou žádá >»Má se tob, ženo, právo

—

—

státi,

pokoím !«

jak jen vraha svého

Kníže tak

chvíli,

píli.«

a dál chce brúnu hnáti,

nedokavým kyna

manm

svým.

Než vdova potlaená, prostovlasá, zdšená,

mu opt mocn

zastaví

brúnu,

pánu trnu

tato slova pravíc k

» Žezlo vložil Búh do lna tvého, abys slabým ochranná byl vž Nechceš soudit mne a vládce mého Spravedlivost odložiti chceš?

Tžko

se

strašn

:"

bíd eká,

pýcha leká; a pak, jak budeš pi soudit moji, jestli to jen rozvaž padneš v boji? ji

—

—

jest to, mj milostný kníže, toho každý leká Cech Na bojišti hroby nám jsou blíže, jedna stela zmaí žití dech. Chra vdovu utlaenou,

Možno

a

se

!

i

sirobu blaženou, za to s nebe plyne požehnání, za to snad

i

Búh

t nám

zachrání

«

;

!

—

—

48

—

Zastaví se náhle kníže statné.

"Pravdu ekla «

— vece k manúm svým.

bu

"Vyknuto

vdov

právo platné,

a pak teprv k vlastním

bojm mým!«

A

co pravil, vyplnil, vdov zadost uinil. Pak se k spravedlivé a zdráv na svj trn (V a«.

.

Musea,

mst

obrátil

navrátil

1837.)

Umírající hrdina. (Dle staroruského motivu.)

V

poli širém

rek

leží,

a

zem

oi

Povz

dálné

vrné vdov, nov: zem je studená,

mladé,

že jsem zasnoubil se

kalné

hledají vlast milenou Ach, leží on v umírání, z rány v tuhém namáhání vyrve stelu kalenou.

Pak velí vraníku svému, druhu v ptkách pevrnému: "Spš do Rus, to ješt dnes! Pozdrav otce, matku rodnou, cho mladou, mé lásky hodnou, dítkám požehnání nes.

cho má

—

vno

hluboká

—

ta

rána,

kalenou stelou proklána, pak ta louka zelená."

Odívá se louka trávou, pyšný úval jarní slávou, zelená se zas koví!

Ach tam reka bojovného hluboké rány jeho skrývá svtu hrob nový. i

((V Kytce, 183B.)

Otcitia.

Kde v kráse nejskvlejší vychází slunce z hor?

V

jasnosti nejjemnjší

msíc šeívá

v

Zda v cizin Ne, ne Jen v otin.

bor? ?

Kde

hustolistá

rže

krásnj zardívá? Kde adra ší a úže se

slavíek prochvívá? Zda v cizin? Ne, ne! Jen v otin.

!

— Kde k

rodim

49

se dítky

vinou vždy smleji? Kde jako v máji kvítky se v spch rozvíjejí? Zda v cizin? Ne, ne! Jen v otin.

!

!!

:

— Kde dobré všecko vlastenci

Ve

roste

ší a víc?

velebnosti prosté vlast

má

ladnjší

líc?

Zda v cizin? Ne, ne! Jen v otin.

Kde života kolíbá lunek se plesav? Kde andl hrobu zlíbá ústa jen laskav?

Zda v cizin? Ne, ne ? Jen v otin. (V Kytce

r.

1836.)

Jan Erazim Vocel, professor archaeologie a eské literatury na universit pražské. Nar. 23. srpna 1802 v Kntné Hoe, zemel 16. záí 1871 v Praze. a kalich (1843) Vydal tato básn. dila: Pemyslovce (1838), Nár. bibl. a Labyrint slávy (1846). Sebr. spisy

Me

Z Pemyslovc.

Hroby Pemyslovc.

duchm jasných bohatýrú Sláva budiž našim obranám

Sláva

Našim hajitelúm práva, míru Národ eský budiž jejich chrám

Na památník hrobu eskou

lyru

tesoucí se rukou ukládám, by v posvátný popel chvla

jemn

»Sláva tob, Vlasti

Pemyslovo plém

má Kde knížat, kde svých král !

rakve hostíš

s

drahým popelem?

Na Vítkovskou povystoupni

skálu,

najdeš hroby v stanu velebném Bílý, „Paterý

knihy

!«

plodft básnickýcli".

:

4

!

—

5o

;:

!

—

Tam, jak slzy v svceném kišálu, chová chrám prach drahý v lun svém kobka svatá vrn tam ukrývá, z minulé co slávy Cechm zbývá. Klekni, Cechu, v trudném rozjímání,

král velebných; mramor tam památku chrání

v pantheonu

dd

velitel dávných tvých. Jak by v klidném zesnuli dímání, leží sochy rek kamennvch jak by tam, po boku tžké mee, odpoívali od pracné see.

—

Betislav tam Achilský

s

me

jíž

Jitkou odpoívá,

vybojoval;

kámen druhý Spytihnva

skrývá,

utlaených stal. Vk nynjší oba vrn vzývá, minulý jim kvty lásky stlal; díky, ote, díky, synu, tob! jenž se štítem

hrob

Blahoslaven spravedlivý v

Památka tam ducha pejasného rozpadla se ped vky již v prach hrobka Betislava stateného, jejž utratil Vršovecký vrah. A tu pomník bratra nešastného,

kterého pohánl hnv a strach k luhm polským, k skále Rýnských za Tatry až došel konce bhu. Vítejte mi, sochy v

Sloupy

Dd

hávu

eském

ovnil trn královským

vnuk

rozjasnil

zemí,

moem,

leskem,

jméno vlasti své dalekým nebeském

Vítejte mi, Otakarové!

Cechu, roii

ji

!

slávy, velcí králové

jest-li vrná slza tob, tajn na Druhého hrob!

:,

beh,

;

—

:! :

!

v níž

;

—

5i

národu milého, drahých skví se zá Tam ostatky Václava svatého ruka víry kladla na oltá, ped nimi by lidu veškerého

Svatyn

—

hle!

kamen

—

jasnila se trudnobledá tvá,

by svj

žal,

eské plém zem.

své strasti

žalovalo vojvodovi

Hledám kámen, pod njž tlo milované láska jež

Jitky

vložila,

dobrému Vnceslavu kvítky

blaženosti v život uvila;

bdovaly eských luh

dítky,

má

opustila; krásná dcero sliná Rudolfa jasného, kdož památník zboil hrobu tvého?

když

je

Jako kmet

chrám stáí

se

vk

as

z velebných, dávných druhý tamo k nebi pne majíc za okrasu

chová zbytky vlasti milené hostí Ludmilu, svtici, spásu, Vratislava kosti rekovné Boleslav tam slavný- odpoívá,

Boivoje eská

vlast

tam vzývá.

—

Svaté pozdravení, tiché hroby! Sláva vná. Pemyslovci, vámi Stínové velební krásné doby, opatrujte národnosti chrám lejte vnukm do duše útroby

—

to s bolestným srdcem zavzdychám do duše jim cit by nehanobili Matky

lejte

Kosti Matky

— ach,

hrdosti, kosti

ta

slavná máti

pod nevdkem syn krvácí! Odrodilý vnuk jí nechce znáti, hovor matin v posmch obrací 4*

;

—

52

:

!

!

—

Drápem pekla est národní rváti nehrozí se hnusní bídáci neznajíce reci slast a slávu,

škdc hluném

klepotají v

Vnuku, jak

se

mžeš

davu!

honositi

pedk

slovutných? Jak na sloupy, hrady, rakve rýti znak eským meem dobytých, an ti eským slovem pozdraviti velebností

dd

onom svte nelze svých? Slovem otc nikdy ti neznlo, co tvým rodem slavného se dlo

v

!

—

Duchové královských vyvolenc Opatrujte

e

a národnost,

žehnejte sbor velebných vlastenc, v národu rozpalte horlivost,

by ve stínu Vašich slávovnc pstoval svých velkých pedk ctnost, by, ozbrojen národní

hrdostí,

zaryl prapor lva do skal

vnosti

Otec a syn.

Temnou

leje

vkol

lampa zá, osvcujíc mladou mnicha tvá knze oko v slzách ;

tiše

bílé

popisuje.

Jist slova hrozná píše mnich, ruka neb se duch i

leká jich;

písa v boloteskném povzdychání

neznamená dveí otvírání.

písae by sluchem nebyl znán ;

pes ramena mnicha v blanku hledne,

pluje,

ruka blanky

Tiše sem vznešený vstoupil pán,

—

te te Hle,

a

hrzou

trne,

a bledne.

písa péro

odložil,

elo bledé rukou boln kryl; po mlení dlouhém

oi

sklopí,

slova te, jež horká slza

kropí

;

!

—

53

«;

:

— vkm

má

ruka híšná budoucím píše, si dobyl nebes íše, jak již jsa pacholátkem, andlské konal cnosti, oslonn leskem rajským nadzemské velebnosti, wEjhle

!

jak Václav, rytí svatý,

opuštným útchou, sirotkm otcem býval, bídném obraz posvátný Tvrce vzýval

v híšníku

by bloudící uvedl k vnému nebes otci, noci.« obtoval své pée, poklady, dni i

te

Mnich

slova

Staec, za mnichem jenž

taje

hrzn

zaslechnul,

povzdechnul. wSlyš! od

nmé

stny

za pilíem

bolné pluje

ozvna,

již

klee

slzy leje,

hlas

mj

ano mnicha slovo dál se chvje

vyluzuje!"

"Podráždn

jsa nepítel, že v

prachu híšné

vykvítá rajský kvítek, zdobící lidské

uzavel

zble,

zdvíhá boluplný vzhru hled

jak tu hlas bolestný

prsou bratra

z

cit

zem

plém,

lásky ven vyrýti

a starý klam pekelný v útrobu jeho

vlíti.

ob

By

duše zbožné nerušil lomoz denní, než zavznlo do jitra skivánka pozdravení, ke chrámu v Boleslavi se bére eské kníže, v svém duchu rozjímaje tajemství svaté kíže.

A

Václav koící se u brány chrámu klekne, zableskne a v bok mu ránu sekne, a rytí svatý klesá, ach tvá milostná bledne, neb oko mroucí vraha — vlastního bratra zhledne tu

nad ním

me

!

„»Dost, o dost! nevolej soud

vný

bda, duši hltá híchu proud !

—

Smilování!"" Tak u sloupu zazní bdování.

Udšen

tu

Chrystan

k sloupu spl, odkud hlas žalostný starce znl.

Ped

svatým zde kížem

kmet srdce

se vine,

tchy prázdné

strastí

hyne.

;

:

!

— »Knížemj!ach odpus,"

hlásá

hích

;

;

;

Vítzství a vhlas, slávy svit

pam

!«

Starci na prs klesla

šedá hlava;

temn

;

54

zvolá mnich,

»syn že otci v

;

:

nenavrátí duši blahý klid

utíká se otec k synu mnichu

—

hrozném píše otce híchu !««

znjí slova

ten o

Boleslava »»Vítéze, jenž íše

Boleslav tu zhaslé

vydobyl, erv jediný

oko kryl nad kmetem syn horké

híchu

pokoil

slzy

duch, jenž vlasti získal pokoj svatý, kvílí,

ach,

híchu

okovem spjatý

otce vinu.

Kvt

Neukojí duše

pokání

bude

krvoslzí

velebit

tvou

kapání,

krve

z

zros

svaté

lekání

ani

lil

"Odpus, ote! odpus svému synu, že vyjevil perem

i

svt

ctnost

neutichne v hluném sboru rek,

ped

neutichne v bitvy

orodují za té

soudícím spásy

trnem

vné

Cech

bujném jeku!

hlasy«.

List.

po táboe eském, lampa se kmitá temným leskem tam král u stolku sedí a trudobledou tvá do dlan tiskna, zírá v plaménku tichou zá. Již

plnoc

rozložila se

v královském stanu

Na

stole

král,

ped

kdykoli

králem popsaný

na

list

se

blí;

hled ne, tu nevýslovné žely

oka mu zatpytí, a duše leknutí vyráží z prsou tžké, bolestné vzdechnutí. se z

:

— Te

opona

a hle, sem

vkol

a

se zdvihne

vážn kráí adí

krále

se

; !

!

—

55

u Pemyslova stanu, sbor ozbrojených pánu, statných vúdcú pluk

než Otakar neslyší železných

krok

zvuk.

—

A opt

po teskné jenom chvíli ticho v stanu útroby Otakara bolestný vzdech zakvílí. Tu Milota pán z Ddic se blíže k stolu hne a krále z rozjímání tím slovem vytrhne

z

»Náš

ra

králi nejjasnjší,

oznámiti mile,

sob

nás této noní chvíle? My, vojínové tvoji, jimž rozkaz jest byl dán, ekáme, co povelí peslavný král a pán.«

pro

povolal

k

jsi

zdvihne a okem velebnosti na zástup noních hostí. »Cti!« zvolav, pánu lístek pednímu podává, a ruce kížem klade na trudná prsa svá.

Tu Otakar pohlíží

se

písn

A

Milota se chvje, v list zírá s hrzou v tvái, se stídá bledost s krvavou prudkou záí. »Cti hlasit!" král velí, »by známo bylo vám,

na níž

ped kým

a kdo osudnou výstrahu poslal nám.«

>>Vz, králi, že ve tvém vlastním voji z Ddic te úklady a zrada k zítejší bitv strojí; již bídník vyvolen, by hrot ti v srdce vklál, Rudolfus, ímský král."« tu zprávu dává tob

Pán

:

se

—

List

peten. Otakarv

hlas

te

boln chvje:

se

nám peje! tomu, nuže, s dýkami páni ven podlý vrah tu eká na slunce jasný den ?

»Hle, pátelé jsou zrádci a nepítel

Tak

Pro

jestli

!

Ukladn mám-li tu jsem

—

Uspote ran

a

tu

klesnout v ohavném, zrádném boji, nažím, vaše stojí tu

—

prsa

a krve

za všechny

—

oddaným

sám jeden

již

ob

druhm mým, nyní krvácím!"

;

— Tak

! !

:

!

!;:

—

56

krále nezdobila posvátná

slávy

zoe

podmanil severních konin moe, prsem nahým uprosted pán stál

tenkrát, když

ni

an

jak te,

ob

jak

Ped

s

echv

bohatýrská, velebný

te

králem na kolena

král.

vojínové

klesli

a k svému pánu ruce i hlasy vroucné vznesli »0 pane! k sláv vedl nás vítzný tvj lev,

vrnosti

dkaz

A

znak hvzdy,

páni

lva, i

podá

srdcí našich

ti

krev!«

trojíí, orlice,

ostrve, a lekna pozdvihli pravice

te

Ddic,

Milota, pán z

by nejen

vlast a

—

krále,

Na Pemysla Mám t králi

Letem

vrnost písahal, i

nebe oklamal

Otakara

Velikého.

láskou ili v hoi,

vítat

král

staré Cechie?

orla, slávobleskou

zoí

horuje nad vlastí jméno tvé Králi,

:

jemuž

zjevil

s

nebeského kruhu

se v štítu jasný lev,

jenžto nad vlastí klenul slávy

má t

vítat

žel

i

duhu

slávozpv?

jenž jsi íše dálných zemí ! v jednu vázal širovládnou íš, jenž jsi poutal moí dvojích lemy, Králi

nad severní vlnou zdvihl kíž že jsi srdce svého lidu sob k srdci poutat obmeškal Tu se zboil základ tvého klidu, andl tvj nad tebou zaplakal!

Bda,

Zaplakal tu andl eské slávy Srdce krev když vylil Cech pán, tenkrát, bda! toky živné šávy proudily se z vlasti strašných ran

;

!

:

-

:;

!

;

57

rek co chrabrý spojil, ušlapáno zlaté osení udušeno, duch co jasný kojil, nezbylo než krve znamení.*)

Ztroskotáno,

—

Krve znamení a jméno reka, jejž Evropy letopisy ctí Dokud šumí eských hvozd eka, dokud Snžka k nebes mrakm ní dotud svítit budou jarým bleskem Otakara slávy pletence, najde zvuk ten ohlas v srdci eském, najde slzu v oku vlastence (as.

.

M.

1835.)

Sbh. z „Mee a

kalicha".

Po námstí Staromstském

stáli

chumelí se lid ticho zástupem však vládne hrobový jak klid.

nmé

Pro

tak

pst

zatíná?

lidstvo

slzy roní,

skaliny.

ern

zakuklený První ledový jak mrak; pod kloboukem blýská se

dsný oí

Což to mužm zuby vztekle do rt zatíná? Tam u prosted lidstva davu

—

Chlumu

pán, vypravuje, jak byl spálen stojí z

jako vlnou rvané

Klobouk hloubej' v elo tlae kráí hbit dál, za ním strašný pes se vlee byl to Václav král. Druhý tichý muž tam stojí

A

drahý mistr Jan. když on a Václav z Dube koženc svých lem odhalivše, vyali z nich

v kroji slovanském, hlavu níže klon hledí na tu pražskou zem

onu ernou zem

svalovitá pst,

tu se ticho rozbouilo

v strašný

pláe

—

Mini se správa

pi tom

jilec

mee

—

drtí

vojína až k rozjímání

jek,

do pláe pak veškerého zave pomsty vztek. Mužové dva jen v té boui pražské chudiny ")

mu

zrak.

zem

zbudí jilce chest hlavu plnou hnvu zdvihna plaší z duše sen pod pílbou, hle záí hrzn jedno oko jen.

—

!

Otou Braniborským.

;

:

—

;

58

!

—

Karel Alois Vinaický. Nar, v Slaném 24. ledna 1803, zemel 3 února 1869 na Vyšehrad, kdež byl od r. 1859 kanovníkem. Vedle etných peklad, jmen. spis Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, složil etné drobné básn zvi. dtské, sbírku Varito a lyru (1843), Snmy zvíat (1841) a j. Sebr. spisy v Nár. bibl.

Mladý

Lidé dobí na Morav hlady míti nedají,

Ze Trenína vyšla vdova a

s

ní

její

sirotek.

Z ponenáhla

pišli oba

v

na vysoký pahorek.

Tam

louí dobrá máti milým synákem on se musí svtem bráti, chodit za svým chlebíkem. se

Matka pláe, synka líbá naposledy v bílou líc; ješt pak se k nmu shýbá :

t

"Nespatím

víc!"

» » Nepla, moje drahá máti tší vdovu sirotek

»»Búh mne tob lidé

dají

Cechách také na Vltav

za práci

se svýni

a dí

dráttník.

!

« «

zase vrátí,

chlebíek!

"S

mzdu

podají

Bohem, matko, jménem již

S dobrou myslí matku líbá Boží vli odevzdán matka pak se k shýbá a doekne: »Dejž to Pán!«

v

nmu

Sirotek

na

již

Morav

pilnou rukou pracuje,

potom v Cechách na Vltav za mzdu malou drátuje.

Na jae ho eiiá máti, spchá sirotek,

radost jemu cestu krátí; matce nese výdlek. (Drobné báRii.)

Ptákové u Piletují

s

pole

ke stodole a švitoí »Hlad nás moí! :

Pán

tebou požehnán S Bohem, vy Trenanské strán! Uvidím vás, dá to Pán!«« jdu

dom

ptáci

!«

Stodoly.

Na celém

okolí

nic

není na poli,

jen

samý sníh!«

!:

Cepy

se utiší,

mlatcové pak

o

slyší,

nám

-

59

Ptákové ekají, zrníka padají ze mlatu ven.

ptáci žádají.

Ihned povídají: »Líto

:

,

Aj, ten byl

jich !«

pták,

chudých zpváku, veselý den.

Dité umírající. není se co báti tob. o tebe vede péi, pomoc udlíat uléí.«

Ponocuje chudá žena; ku dítti nachýlena u lože po tichu sedí,

Ponocuje chudá žena; ku dítti nachýlena u lože po tichu sedí, a co asi tuší

a co asi tuší ve bolavé duši, city její

Bh

vdí.

»Bda, máti!« volá choré dít,

ve bolavé duši,

»milá máti,

její

oko moje nevidí t;

»Máti! milá máti!

city

ale vidí, vidí

Nebudu

samé divé

Viz,

a nijaké

Bda,

lesy

lidi

.

máti,

milá máti,

oko moje nevidí t, duše

Na

má

se dsí.«

to máti

ku milému

pacholíkovi chorému

ukojiv dí »Sen, ubohé dít,

man

tebe dsí.

Upokoj a neboj

se

má

ve šeré noci

(Varito a lyra.)

se bíti.

pacholíka lady;

na peruti letí, kyne mi a ukazuje utšené sady a zelené háje jako

ráje.

Duše moje Pacholíek

veselí se.« utiší

dob

se.

Máti se dítti

do náruí vine rosa z oka jí se line líbá, rosí bílé elo, ;

líbá fialové

se.

Nejsou tuto lesy; u tebe sedí. I

ej,

vdí.

ale ledovité

— —

líce

tlo

líbání necítí více.

;

:

;

;

—

6o

Milina*) Po

bhala

poli

Nedobhala

zem

rodie do

po lese tkala, bdovala, nyla Milina Kochanova. si,

nedotkala si potchy, pokoje Milina Kochanova.

položili?"

»»Ruka mi na poli nopeseena, noha mi o kameny neporanna, ani mi rodie nezahynuli Vy-li nevidli

»Co co

je

t

oka že rosa lije? z

Žala

Milino,

ti,

zabolelo,

tob

se

poranili

mee mu

na poli, na poli ruku jsi posekala ? Cilis o kameny jsi

nohu

zabodali

duše

Milino,

ti,

co tebe

..

U paty íp,

-

ze tla

moje duše nyje.«

ta

živili,

(V Kytce 1836; v jiné podob v

do boku

uletla.

poranila ?

Nebo

mu

;

Po choti Kochanu oko tu rosu lije po choti Kochanu

nožici,

si,

do pole Kochana na koni jeti? Saši ho ve boji

M.

«

1828).

ípa.

patu líbala,

na tebe se sypala nemnilas podobu. Posaváde elo záivé

boue

se

horo šerá!

Ode vku,

co

tisícerá

si

echovu

ale

ti

ve pýše

*) Básnika tato není pouhá metrická podivnstka, ale sloaží za dTod ohebnosti a mnohotvárnosti mluvy naši. Složena jest veskrz, jak samo se vidí, v slabikách krátkých a pec jak

pkný to v ní hudební rhytmus. Sotva bude jazyka druhého, jenž by vystoupiti mohl jako soupe. Pozn. Fr. L. elakovského.

;

— píná do výše, a nemén temena pata zakoenna ve koe ediové.

6i

!

— Mj

útchu,

milý Cechu,

ku

—

ípu

pozírej

a se nezapírej

(Varito a lyra).

Jan Jindr. Marek. v Královicích u Plzn. Nar. v Liblin 4. listop. 1803, zemel 1853. Psal pod jménem Jana k Hvzdy. Vydal Básn (1823) a první histor. romány. Jeho píse „Že peníze svtem vládnou" znárodnla. Sebr. spisy v Nár. Bibl.

Fará

3. listop.

Horymírhv skok. všechen spchá k Vyšehradu? etný shon as znamená? )>Rytí jeden, spáchav hroznou zradu, meem skoniti dnes život má.« Tak ode rt ke rtm hlasn znlo; opustivše rychle chýže své, všecko tamo k Vyšehradu splo.

Co Co

A v

lid

ten

hle, na prostoe hradu svého stedu sedl kníže povýšen leši vkol nho, trn vladykami obklíen.

lopotové, i

Nmo

bylo;

—

aj,

tu kynul kníže,

tmavého sklepení praskotem se otevely míže.

a hned u

Vyjde jinoch švarný poklid jemu z modrojasných oí plál; pokloniv se slušn soudci svému, s pokorou te ped knížetem stál. A lid trne, podivení nové pojme jej; z úst stera: »Milost!« » Pomstu!" hulákají kovkopové. ;

zejm

—

zní;

;

— >•

Poslyš, z

eho

62

;

:;

—

tebe lid múj viní«,

pone písn Kesomysl

knéz

kivdu iní, smle na žaloby odpovz !« » pakli

A

myslíš,

jak valná

že

ti

eka

s

jezu

huí,

takým vztekem hlasy kovkopú >»Zhá a zrádce

v jedno: • Tresci

smrtí

jej,

Kopaniny naše

ó

jesti!«

mocný

zvuí.

kníže!

zavalil

všecko zhubil, nad hlavami chýže verejší nám noci zapálil." Naež kníže: » Umeš práva mocí, neb jsi spících bratí nešetil, zniiv dlouhou práci jednou nocí.«

xChci dle slova tvého voln podrobit než však poslední života mého I

dí jinoch:

výroku

se

neslavn pohasne svit, dovol, bych jen ješt jedenkráte na svém oi projeti se sml, jenž mne k sláv nosil tolikráte!*

Usmáv se, dí kníže: »Má aby nám však kratochvílí

se státi;

tvou zrady jakés nebylo se báti, všechny brány nech se uzavrou!* S knížecím te rytí povolením hbit osedlal si milý lichot mu jemným lahodním.

k,

Na oi když Horymír tikrát vesele

si

už sedl,

zavýskal

o

s ním sletl Vzhru Semíku!" a jedním skokem s vyšehradských skal. »Ha, ten jist pohben v chladném klínu však když dol zí, zvolá kníže; spatí letti ho k Radotínu. )•

—

(V Dobroslavu,

1822).

!«

;

— Sv.

;;

—

63

Václav.

strašn duté štíty znjí! Nepátelské prapory se chvjí,

Slyš, jak

již

daleka

z

hrot

blesk

vyzrazuje etné, branné sbory smrtonosných zbraní tesk

pes hory a doly. Hrdý Radislav v jich ele jede,

rozléhá se

proti Václavovi pluky vede.

Vstane rovnž Václav míru žádný, vlast by hájil a in trestal zrádný; v nutný, spravedlivý boj, velebystrou myslí chrabrých Cech valný

jej

provází

roj,

vrných jemu do posledních vzdech

oí

avšak z

;

jeho mír se smje,

v ruce bílý praporec se chvje. Utkají se vojska

—

ob

strojí

k hroznému se, krvavému boji. Aj tu na bloni svém vyjede knz Václav z vojska stedu, kyne klidn tam i sem,

vážn

stane jako

meem sám by

»Nám

vdce

v

pedu;

kyne knzi Kouimskému, boj podstoupil proti jen sluší

miti

se v

nmu. boji,

v pokoji nech aspoíi manstvo stojí !« Ha tu Radslav jako mrak hrd vyjede na erném oi povznesa však výše zrak padne k zemi a v prachu se koí. Ten, jenž prv poínal tak si smle, nym' po celém se tese tle.

—

Netroufá si vzhru zrak vznésti, záného nemoha blesku snésti

neb

hle,

skví se

v rouchu nebeském slavn kníže Václav svatý;

;

:

-

64

;

—

mu vznešeném záném svitu kíž se leskne

na ele v

vedle

nho andlé

hrozící

s

zlatý

se skvjí,

zbraní provázejí.

jej

A

v nebeské této zái, sláv laskav a jak Cheruba práv

takto

Václavv

hlas

"Brate, na vlastním

znl

mj

dosti

jmní,

horšího bys nedošel trestu za

A

pokleknul (Složena

podobné provinní

!«

Radislav, vlídná slyše slova,

—o

milost prose znova.

1821.)

r.

Slepého krále smrt. (26.

Bojovný král

srpna 1346

)

echv

Jan sedl ve stanu svém, kol nho eští páni v rouše ocelovém. Slyšelt král z povzdálí zbraní ohromný tesk, slyšel setkání, nezíral však jich blesk.

mev

Uchem poslouchal bystrým, divý jak bouí boj nepítel vítzí-li, i statných Cech roj ? I

že

zatruchlil

jemu

Ha,

tu

dupotem

též

nemálo slepý kmet v srdci svém, nedáno klesnout na loži ctném.

v uších

mu

zazní divý nepátel ples,

se ozývá planina,

strá

les,

i

a vezdy blíž a blíže valí se rázná tu král, vzchopiv se, váží v ruce

—

se; svj pádný me.

A každý, kdož u krále, pobízí k prchnutí, an se všech stran nemylné hrozí zahynutí. Avšak jakýmžto hnvem královská tvá se rdí? I táže se: »Kdo jsou ti, již takto mi radí? Potomstvo má-liž íci

povstný rek

Kdo

:

echv

Hle, statný

to druhdy, jsa stár

z vás volí padnouti

umít

spolen

nuž svažte poutem pevným své

kon

se

král,

bál?

pánem svým,

s s

hebcem mým!«

;

;

«;

—

::

63

;

—

Poslušní krále svého rytíi vše plní a tam vedou slepého, kde bitva se vlní; tisícové tu klesnou pod meem královým, i a eští páni s ním. klesne též kmet slepý

—

(V echoslavu

1824).

r.

Vodfiíkova 7ievésta.

Sedla dívka na

Tvá

veera

z

kvtném behu

jezera,

a kvítí smutná trhala, je v lno metala.

vlnám

»Vy,vlnky, a neste

jej

pijmte lásky kvt

rychle v jinší

mne svt hoejší

svt

netší,

bledá, vlasy zelené,

na hrdle perly hlazené, koraly vzácné u pasu množí vodníka okrasu. Kloní se k dívce, lahodí a slova sladká prohodí

»Ty dvo sliná, poj a poj, mne tichý doprovo.

kde láska vždy cos poheší,

v palác

Tatíek dobrý v hrob macecha laje a zloeí

Palác jasný, prhledný, na kištalových sloupech ní, v lahoda i pohova, jak jen pomyslíš, hotova.

spí,

i družka zlá mne zklamala, milého mi z nárue vydrala.

Tak dívka

i

kepké

dvrn

jí

Co dva to vlna

ku hrám i rychlým posluhám sta dvic po vli mám.«

potaji

na

cos šeptají.

v srdci

vln

Zaslechnuv vodník plá dví, na hladin se objeví. to,

Kvtech

Bílý, „Paterý

knihy

r.

))Ty

mj

jsi

milému vstíc

1839.)

iilodil

svodný

hlas,

zpomínajíc na lásky as, i dí na mysli zmámená

drží ji vodník, v objetí, a voda, když to uzela, nad ním se rychle zavela. (Ve

dva

Poslouchá

tajila,

zradila.

A kouc

nm

Tam družky najdeš laskavé, a skvosty drahé, blýskavé

lká bduje, vlnám svj náek svuje

a vlnky

mj

básnických".

—

letí

já

nevsta tvá!«

!

—

66

Pravé Šastný

ten,

;

;

—

stésti.

kdo ssebou spokojený

v tichém klidu žije na zemi Život jeho jesli peblažený,

on zde kráí mezi ržemi.

Co mu do svta

V

i

srdci vlastním

jeho

on

si

vdomí podá mu

isté

oprchá-li

žití

vdku? stvo-il

svt

léku,

jeho kvt.

Cena

pravá založena v ctnosti, sláva ped ní mizí v nic ctnostný jen s plamennou toužebností zlato,

vné Th.

sláv spchá vstíc.

I)r.

František Sušil.

Novém

Kousiiiovó na Mor. 14. ervna 1804, byl professorem na bohoslov, ústav v Brn a zemel 31. kvtna 1868 v Bystnci pod Hostýnem. Sebral Moravské nár. písn a vydal nkolik sbírek básni (prvou 1847) i peklady z poesie staroimské a cirkevni.

Nar. v

Svatý

VáclaxK

Po horách a dolech snížek poletuje, do chaloupky chudé chladný vítr duje.

V A

té chudé ubohá dlí vdova, tvero dtí, jedno v klín chová.

chaloupce

kol ní ty

dti k matce blíž a blíž kuátka pod kídla

jako když

Málo jich na celém Ale a z

je

ta

se

se toulí, se choulí.

matka, málo pooheje, tle sama zimou chvje.

tím vroucnj k srdci svému vine, jejích slza na plyne.

tch oí

n

Vdovo, milá vdovo, pro tvé slzy kanou, i se horké uhly pro dti z nich stanou? Ale vdova s dtmi na kolena padá, od Boha jen mocná picházívá rada.

:

— »0

ty

ra

se smilovati

t)7

!:

—

Bože dobry, sirotci jsme pouzí, nad námi v té nouzi !«

Aj tu svatý Václav závjemi spchá, ó s ním pijde jistá do chaloupky tcha.

Vždy

jak posel boží po krajin chodí,

kam krok

jeho vstoupí, všady slast se rodí.

Nyní deva nese, noha tone v snhu, spchá na svém bhu.

ale svatý Václav

Nebeský ten ohe, jímžto v hrudi hoí, samá kvítka rajská ze snhu mu tvoí.

A ten andl Pán, ten ho vede pím, aby nezabloudil v snhovité zim.

A již

již

tamto klepá na ty nízké dvée, nší tžkou do chaloupky bére.

se s

Vdova s dtmi svými v slasti blahé tonou, ped Václavem svatým na zem nice klonou.

Svatý Martin.

Huí

vítr

od plnoci,

sype sníh se hojnou mocí. kehne v tuhém mrazu, jak by život již bral zkázu.

Zem

Jede vojín velkým spchem, mu sotva staí dechem. Což zem zmrzlá pod ním zvoní,

k

an tak cválá na svém broni Aj tu chodec polonahý smutn sedí podle dráhy, pro zimu se ledva mane "Smilujte se, dobrý pane!« Slyše hlas ten pronikavý,

hned svou cestu jezdec staví »Co mám dáti, chodce, tob?

Nemám penz

v této

dob.« 5*

:;

—

:

:

;

—

68

Náhle sáhne po svém mei, pláš rozetne jednou seí »Vezmi plášt toho pli, odevzdej

Chodec

pláš

v

na

teplo milé »Již

boží vúli!«

se

mne

se

piodívá,

se vlívá

více nepozebe

požehnej

ti

Pán Búh

s

nebe!«

Taká prosba k nebes Otci za almužnu z úst jde chodci,

mnohem vdéka u Krista na dárce eká. bytnéjší však

Provázen

duch zpvy, mu ve snách jeví,

jsa

Kristus se

vzhledá na

nj

jasnou

na ramenou pláš

tvái^í,

mu záí

"Pláštm tím mé Martin

dám mu nebe

odíl,

proto v podíl

nebo co kdo chudým skýtá, by dal, se ítá.«

jako

mn

Jan Pravoslav Koubek. Nar. v Blatné 4. ervna 1805, zemel tamtéž 28. pros. 1854, jsa od r. 1839 professorem a literatury eské v Praze. Vydal Hroby básník slovanských. Básníkova cestu do pekel, paní a j. Sebrané spisy vydány v Praze (1857 59) o 4 dílech.

ei

—

Snm

Rokoko. Ze štdroveerního vypravování SOletého polesného Doapnáka.

Vy mne

pobízíte,

milé dítky,

as mn

abych z bání bývalých zlatou rudu sbíral do povídky podle zpomínek ostalých.

A

vku

v té šacht

minulého

hasne pamti mé kahanec, pece pozdvihnu rád hlasu svého jako

duch

strážných vyslanec.

;

-

69

-

Jindy bývávaly jiné asy,

dokud více pátel mla ctnost, dokud mén u svtácké chasy platil

vtip a zištná

uenost.

Mé

tu papíru a v pokladnicích více bývávalo žluákú, slýchalo se o vinnících,

mén

kteí prchli

Nebo poštou

s

grošem nuzák.

jezdilo

se starou

ti dni z Olomouce do Prahy; vozy koskou obklopené parou usedlejší byly povahy.

Kam

se

velkopanské honby

dly

a ty staroslavné štvanice,

kdyžto na koních jsme tryskem spli, paroháe na smrt honíce! '

Kde

jsou dávní hoši kopinníci,

kteí v kaní tlamu

zpnnou

tesáky své vztekle blýskající

potápli rukou pepevnou?

Te

si každé chláp zapytlaí, když je panská choutka napadne, kídlo jelení a paroh ptaí získá brokem pušky úkladné.

Amen, amen,

dítky,

smutná hrozí já již s

neb

A

pravím

já

vám,

stelcm budoucnost

frajkumštem se rozžehnávám, k hrobu blíží loví ctnost.

se

ty staroeské lesy husté hroznou svítí na nás lysinou, doubravy a buiny již pusté snad pod ostím seker zahynou!

Rybníky

tcž byly rybnatjš, kdy/ štdrý den jsme hajní jikrnáe nejtunjší na svj deputát si lovili. že,

slavili,

Kdo chtl

lososa mít u hostiny podle postních práv a návyk,

dostal

za

hojn

slavné lososiny

nkolik sedmnáníkúv.

Pražský ležák místo bavorštiny ostil hostm na zvinu chu, a po sklence pravé mlniiny žíly

probíhala velá rtu.

Kníry hajducké a brada kozí nehyzdily tváí jinošských, jichžto vážný lovk te se hrozí jako podobizen lotrovských.

Když

tu

ele

spatím kozobradskou,

na turecké brady vzpomenu, jak jsme pevnost vzali blehradskou tomu vousatému plemenu.

Mladá krev mi v

žilách

bujn

hrála,

a ta láska k vdci moudrému, která voják všech srdce hála, k vítzství nás vedla jistému.

Nikdo nebyl ve svém živobytí svdkem lomozu tak hrozného, jaký zpsobilo hromobití

dlostelc

z vojska

našeho,

Když jsme do hradeb tch velikánských ti dni ncuslále bouchali, vle do kesanských rukou Blchrádek dostali.

až jsme z bo/í

! !

:

71

A

ti

smlci, švarní dlostelci

byli

a

ti

naší vlasti synové,

velcí z

zkusili to,

Turek neumlci kdo jsou Cechové.

Laudon mezi válenými blesky k naší baterii picválal ))Brávo,

dti eské

slovem

!«

ekl esky,

eskvm oheá

do nás

vál.

Mn

pak zaklepal tu na ramena, španélkou mi pokynul, hned, radostí se zapomena, byl bych ve slzách se rozplynul.

svojí já

»Hoši, císa bude míti radost «, zvolal

»že

vdce

iníme

slovem podstatným,

povinnosti zadost,

jak písluší

mužm

udatným

!«

Já jsem šastn vyšel z toho boje a jen ti jsem dostal plezury, jichžto nebálo se zdraví moje, byl jsem chlapík tuhé nátury.

Na svých prsou obrázek jsem

nosil

svatoborské Boží rodiky, jeho ochrany jsem v bitvách prosil;

byl mi dán od

naší

babiky.

Ona každodenn na klekátku rženec se za mne modlila, tikrát za týden se od zaátku až do konce vojny postila.

Když pak jsme

se navrátili

z

boje,

jaký to byl v celé vlasti ples Plesalo též potšení moje,

kdyžto jsem

jí

do náruí

kles'

;

72 Posléz otec mojí dobré ženy

na vnost se od nás sthoval, a tu pak náš kníže osvícený

polesným mne po

Po Abramu po

nm

nm

jmenoval.

Izák následoval,

Izákv; doupti tom uhnizoval po Doupnáku synek Doupnákv. nastoupil syn

tak se v

Dobe nám

se

dje

milostivý chléb

v

tomto stánku,

nám dopán

jest,

a když smrt nás zdrtí na hrabanku, nerozdrtí pece naši est.

Až pak já se podle vle Pán na kesovský hbitov umstím,

vám hladší cestu v svatém stane u svatého Petra proklestím.

tož

Jen mne, milé dítky, pochovejte

hezky blízko vedle kostela, popelu pak místa pejte

mému

vedle nebožtíka konšela.

Ze jsem na selský

lid

byl jsem lásky lidu

laskav býval,

úasten

rád bych mezi ním též odpoíval, až mne ukonejší sen.

vný

Ctte

rolníka, jenž rukou pilnou o vezdejší chléb váš peuje, jehožto syn v bitv pstí silnou slávu svou svým vnuje.

vdcm

Já jsem skonil povídky své látku, již ta doba plnoní hlaholem nás volá k svátku

a hle,

zvon

a k té krásné písni (V

.

Vele

r.

1847.)

vánoní!

;

;

:

;

;

73

;

—

Kamzík a medvd. Kamzíka omrzely

))Co chceš,

skalnaté vršiny

Tvou smlost zaplatí krev!« » Odpus, pane, hledám skrejši,

sbhl dol,

mu

se

zalíbily

aj,

v tom

medvd

mne

honí

roviny.

Spativ doup, zvdav do nho skoí;

Ztruchlel

cestu zakroí. r.

—

tu lev.«

medvd

i

rychle

—

do koutka se vtiská; kamzík útek' ped smrtí,

mu huatý

(Ve Kvétech

rohatino?

co tak bvla blízká.

1834.)

František Jaroslav Vacek-Kamenický. Nar. v Kamenici nad Lipou 21. ledna 1806, zemel 23. bezna 1869 v Blovicich, kdež byl dkanem. Vydal: Písn v národním duchu eském (1833), Lilie a rže (1846). Mnohé jeho písn znárodnly (Y Cechách tam já jsem zrozena, Vlast, jaké to sladké jméno, Kde je kraj, kde má je vlast a j.)

mj

Orác na Bílé Hoe.

Na zlovstné

Bílé

Hoe,

Kde

nedaleko Prahy slavné,

sedláek na poli oe, zpomíná na asy dávné zpomíná, ach zpomíná smutné vci rozjímá! !

Rozjímá pi každém o minulém dávno

když na této

—

díle

Bílé

Cech krvácel ve zápase pro své vlasti svobodu, samostatnost národu.

S Cechem Moravan umíral, konav divy udatnosti, a když oi již zavíral,

ps

zatínal v

s

hnvu

zlosti

Moravana hnv, Orlicí že padl Lev!

byl to

pi tom z oka kane od žalosti on pak na svém úhoe zas ty kosti zaoe. a orái

ase

Hoe

jde brázda do hluboká,

rádlo vyorává kosti, slza

Dobe

dláš, o sedláe,

že ty kosti zaoráváš,

nemoha

se zdržet pláe,

pochováváš posvátné to památky, praotc tvých ostatky!

ty ostatky

Tl

jejich

a

prach posvátný

odpoívá na tvém

poli,

kde zhynul mnohý udatný, pro njž tebe srdce bolí; až svou práci dokonáš, pomodli se »Ote náš!«

!

:

—

74

Píchod

«

—

Cechiiv.

Od Tatranských vrch

jako mraky pes hory a doly množství drahné Slovan se stehujících táhne ;

nad ním

Ku

vlají

praporce a znaky.

pí-edu své upírají zraky,

toužebností srdce jejich práhne,

vidí v

zhru

hory nebesáhné

dáli

strmící až po oblaky.

V

ele vdce, za ním ve záptí roj se žene; šastn pejde druhou již tetí. eku první lidstva

•

dí

I

vdce:

—

—

i

»Spíše nežli ráno

druhé tamo nad horami vzejde, bude zemi tu vám spatit páno.

ípu

na

Stoje

za rána jasná

vdce Cech patí kolem

kola,

jako u vytržení pak zvolá »Aj to zem úrodná a krásná

A »

slyše

lid

slova tato hlasná,

Zde chcem zstat

vítej

nám,

Mocný chrai nás Svantovíte

nám

ni

Sstoupiv praví

A

lid

Ze sbírky:

:

!

«

ozývá se zdola

—

Nmec neodolá; o zem blahošastná

naší

Msíle

!«

!

v této naší

zemi

nedej zahynouti

budoucímu svému plémi!«

dol Cech

)>Rcete, jak ta

se

svými lechy,

zem má

slouti ?«

jedním hlasem volá: »Cechy!«

Lilie a riUe (1840)

!

; !

!

75

Krása. Krása všemocné jest kouzlo svta, ona ocelovou pod zbraní srdce hrdiny si podmaní, kmeta. opanuje jinocha i

Ped ní po všem rekovství jest veta kdož se vnadám jejím ubrání? Králové jsou její poddaní, pouta její Simson nerozmetá.

J

Duše spanilost a slinost tla mysl opojí; kdož nehledl vtleného rád by na andla Krásou pro ni

jat

byl božský Rafael

ecko

dlouhé vedlo boje ; též zkázou Troje

—

ona byla však (Tamtéž.)

,.,

t

,

vysiraha. Jedna ruka

ztroskotá a zkazí, co jest jiných mnoho stavlo \ a co již se v sláv zaskvlo, v tom se zase had a ještr plazí!

S velkou vytrvalostí a snaží, aby dlouho vlasti prosplo, mnohé dílo k cíli dosplo: a hle, jedna rána zas je srazí

Praotec co zdlal

málokdy asto již

i

to

vnuk syna

s

celou duší,

to zachová,

rám

zruší.

Jako pára mine a jak sláma zplane sláva Šalomounova

dosednutím na trn Roboáma. ^Tamtéž.)

,

:

;

!!

:

!

76

Dvoji zásluha. si vydobývá vné, kdo svj národ v ruce se zbraní od poroby vrah zachrání v bitv krvavé a lidosené.

Zásluhy

Než

i

ten zaslouží slovo

vk

a budoucích

vdné

uznání,

jenž pivádí národ k poznání

vcí cest na bezpené

vyšších

Kdo ku i

rozum

blahodjné správy

žezlu

ouel pipojí

ten krásný

a šlechtit mravy.

osvítit

Jméno jeho pelíbezné uchu, zvukem svým srdce opojí i

a se stkví též v íši vyšších

duch.

(Tamtéž.)

Vzdech.

Co by

bylo mohlo být již z tebe, národe, tak minulosti dávné

Jméno

mohlo

tvé jak

býti

slavné,

kdybys byl hned záhy poznal sebe Skvostných dopálo

ti

dar

nebe

Bodros mysli, srdce jemnomravné, zpvná ústa, ruce neúnavné, libost ei, elo moudrolebé

mém

Velká slza v

se tese oku, duch jednoty nebýval vždy strážcem po tvém boku. že,

Bez

pohíchu

!

i

nho

byv roztržený v díly temnoty, pozdji než jiní pijda k cíli.

zústaFs déle v (Tamtéž.)

ln

!

;

:

77

Josef Jaroslav Langer. Nar. v Bohdani 12. listop. 1806. Vystudovav filosofii v Praze, oddal se spisovatelství byl však odtud pro báse eské lesy vypovdn. Zemel 28. dubna 1846 ve svém rodišti. Sebr. spisy jeho vydány u Kobra. ;

Jediiorozc rod.

V

asu

uplynulém

svolalt lev svoji chasu do boje pro ratolest pokoje. A když vojsko sešikoval ve bojovné ady a všem moude okazoval, kam a kady povstane tu v pospolnosti u veliké nádhernosti

—

—

.

jednorožc pyšný rod, a vyžádá sob,

aby v této píležité dob putku svedl samoten. Lev to dovoluje ochoten. I

a

shromažují se ptactva pronárody, obou stran krvavé se ponou hody.

s

Vraždno

tu celý den a celou noc

\

opeencúv padlo moc, rohaté sláblo plém, a krev pomíchanou i

vpíjela

zem.

Nastane ráno, pestane boj, slunce nad krvavou zemí vzhru bželo, a vítzn klokotal ptactva roj než plemeno jednorožc leželo *

—

do jednoho porubáno

A

protož hle

!

co se toto stalo,

oko lidské jednorožce nevídalo te uení jenom hádají se mnozí, zda jsou byli nkdy kon jednorozí, tak aby se vyplnilo, jak se praví že

kdo zpupn elo

staví,

;

:

;

:

sobecky po cti lakot, sir zajde mrákot.

jen v

Drazí brarí, v pospolitém ve sboru vždycky hledejme svou podporu ; tak jen slávy dosáhneme nové sic

památka naše v asích utone,

a budou se hádat potomkové, byli-li jsou Cechové kdy nebo ne.

Z Kopiv (.

.

M.

1831.)

Nrodcní

sytiové.

Byla jednou jedna matka

mla syn mnoho

a ta

jemnost pána udlala

pl

a z jiného

Dobrá vdova

\

z

toho

hrabátka.

tato

rozdala jim celé jmní, všecko zlato, myslíc, že co

synm

dobrým

to že nejlépe schováno

dá,

má.

Ale slávou zaslepení synové brzo na svou matku zapomnli jiným dávali a jí jen dáti chtli; ach, a dobrá matka, aby synm hanby nedlala, pod veer na pražském most žebrávala.

Mnohý

cizinec tu

kráel okolo,

vida ženu oškubanou na holo ale

žádný

jí

nic nedaroval,

než že tolik možných

—

syn

má,

jí

Matka zemela hladem pohbena-t pod Vyšehradem.

A

synové, když smrt

nákladný 2i

Kopiv. (as.

.

jí

M.

její

uslyšali,

na hrob kámen

dali.

182D.)

Býk. Když

neml

býk ješt rohy,

tu pokoiv své nohy, o milost Peruna prosil, ka: »Ui, bych také nosil

aj

predhazoral.

;

;!

!

;

:

—

79

;

:

!

!

—

na silném ele rohy, jako jelen parohy. Na to slyšán hluk je hromu, býk s rohama chvátá dom. <«

Pán uvidv býka rohatého,

pone se mu divili, pone rohy chváliti zavolá

i

hnedky sluhu svého

"Honem provaz na rohy!» Za roh táhne ubohý. Z Bajek. (as.

.

M.

1829.)

eské

lesy.

Och, vy hory, hory, naše eské hory

a to naše údolí

Pro

Hle, vítr od východu

vncem

se zelenáte,

mrano

naše milé bory?

Vždy ale

kvtem

se neosýpáte

ale

—

naše ddina pece si nezoufá, k Bohu prosby posílá, úpí jen a doufá ve tajemném žalování volá z nebe smilování, ach, a vždy jen doufá doufá a ve bíd své

pece

si

nezoufá.

se,

milé lesiny,

jen se zelenejte, (V echoalavu 1831.)

požehnání

v rosných kapkách ze deštík

dol

mrak

splyne,

a vše život dostane, co te schne a hyne. I

protož, vy lesiny, jen se zelenejte,

a vy, milí bratrové, jenom nezoufejte

Vždy pak nám

Bh Jen

nám dohání

Ve mranu tom nejsou hromy,

Och, vy naše hory, vy zelené bory

V jamu

k

a nese nám, nese juž z nebe smilování. Nechvjte se, milé stromy!

se zelenáte,

nikdy

ovíjejte

pomoci

i

zázrakem

mže,

a na jedlích porostou lilie

a rže.

;

—

;

;

:

8o

Václav Ráb. Nar. v Benátkách

n. Jiz.

zemel

1807,

Smišené básn

Soud Na svém

stolci,

19.

pros.

18S8.

(1836.)

Bettslaifi>.

soud

erné,

v síni

sedl kníže Betislav

stup

vkol

dvorstvo jeho vrné,

manu dav

za zábradlím

—

a dle pána svého libonéžná klenot zem Jitka knžna.

—

Vévod v

tsné

a hle k blíž

se

tu písný, síni

vážný vzhled

—

ticho káže,

trnu

stedu zbrojné

v

stráže

vlee šedý kmet.

bím

Schvátilo jej let, po vráskách pak po zprznných vinou slzy trpké z oí zhaslých plynou, hrzou stydne starci každý oud, strašlivý

A

tu

na

opt

eká

tady

soud.

ticho kníže velí,

na stl vrhna obnažený "Blíže pistup, lidu jenž

jsi

me:

svdce smlý,

zhoubnou na

Kojíval jsem lichotivé

m

lé.

strojil

hád

na svých prsou tebe k vlastní zrád údy zchadlé nyní k smrti vle!«

—

Knížecí zaslechna

písnou

J

e,

dvoan zdšen bledne, chvje se jak vtrem lesní klest na vladyky kníže vkol vzhledne starý

wPrávu zem,«« dí k nim, »zadán

Všecko ztichne,

vkol

—

po

chvíli

zavzní jednosvorný hlas

jest!«

pak drahné :

»Kdo na pána svého ruky vztáhne, pod me kata svj a vloží vaz !

•<

—

Vydal

«

Tu »

dí kníže,

; :

stáím muže

Nechci krví toho

:; ;

jat

ruce mýti,

druhdy trnu mého hrad kážu jemu zrádné rám stíti, pak má, odny jsa v hrubý šat, na vždy z vlasti vyobcován býti!«

jenž byl

;

kmeta bledý chopý kat, aby vykonal, co kníže velí, již se na dvé etný zástup dlí Aj, tu jinoch ilý jako la davem divákv se pracn dée, a vše vkol s dlením hledí na, an se pímo až ke stolci bére, outlovký ješt mládenec Již se

—

kade

rusá

smlé

stíní

elo

jak na horách jedle švihlé tlo,

v tvái jaré plane

rumnec.

Uvrhne se na kolena svá, tam kde aloun skvostný, stríbrotkaný, jako vlny, jimiž vtík hrá, plyne až pes stup ostré hrany,

"Mocné

kníže, «

zvolá,

>>

jenžto strážíš

veždy lid svj berlou mírnosti, nepravé jen skutky písn vážíš

váhou svaté spravedlnosti pat, jak stud krev žene do mých tváí, jak má adra bouí otcv in, jímžto rod svj a své zhanbil stáí. jež ti z oka záí, bezevinný syn umínil jsem píklad dáti vnuku, jak si in ten v otci ošklivím sám mu utnu ruku, vol,

Nechci zlobu, zkrotit, jeho

:

a

zákonu zadosti uiním. Hnv tu knzi kyprá prsa svírá, staec klesá, eí ohromen, knžna lajn slzu s oka stírá na mladíka s užasnutím zírá každý, kdo tu pítomen. Bilý,

„Paterý knihy

plodft bisirekýoli".

;

!

««

82 •Kteréž doup, kýhož dravce sídlo, vece kníže v strašném podivu, » tento dsný netvor upiodilo v milovlídném lidském odvu ? Ještí snad kojilo vém, pekla hnusný vysoptil klín ?

t

t

Chop

se otce, ty

mu

!

rovné plém,

nespatit snad tato svatá zem nikdy více tak nezdárný in!«

Hle, tu mladík otce, kterýž klee

na nho mdlé zraky chýlí své, spšn ze královské sín vlee a ve dveích svého dobyv mee, ven, ven kmeta k popravišti rve

Tiše

eká

vše

—

Jen

sem tam oupí

ve citelném srdci vzdychnutí, bolné duší vládne strnuti, až do sín jinoch opt vstoupí.

Rozhorlený hledí kníže na,

trnu matn kráí blíže, zbra satou ruku mlky vrhne pede kníže, krev až velá vkol stupn skropí.

jenžto k

v psti ješt zkrvácenou

Tu

se kníže svého mee chopí, syna ukrutného pádným rázem chladná ocel skolí na zem.

Smrt ho pojme

v

náru nemá

;

a jak v pádu pláš se na zem shrne, hle tu jinoch levé ruky nemá, krev tu po rouchu se valem hrne a v kom srdce bije, pohnut ztrne. !

—

;

!

83

Matj

Havelka.

Sada vrchního zemsk. soudu. Nar. v Žitetín Sebr. básn vydány v Nár. bibl.

5.

kvtna

1809.

Vlast.

Mj

Vidli jsme mocné íše, bujnoplodné krajiny, vidli jsme v hrdé pýše

koníku roztomilý, nerozdílný píteli Daleko jsme v svt jsme vidli.

byli,

vypínavost ciziny.

"všelico

Sem tam

Avšak projdi všecky ásti všeho svta ven a ven

vodila nás cesta

dobrodružném zámru vidli jsme velká msta, v

—

J

proti kráse naší

cizích knížat nádheru.

shledáš

pec

jen

vlasti

noc a den.

Jako krajina nebeská, vetkaná ve svta lad, naše

jesti

zem eská

požehnaný milosad.

Karel

Hynek Mácha.

v Praze, zemel jako praktikant pi sond listop. 1836. Vydal Máj, drobné básn a povídky. Od nho je též píse: Cechové jsou národ dobrý. Sebr. spisy vydal J. L. Kober v Praze.

Jí ar. 10. listop. 1810

v Litomicích dne

5.

Véze. Klesla hvzda s nebes výše, mrtvá hvzda, siný svit padá v neskonené íše, padá v byt. Její plá zní z hrobu všeho,

vn

strašný jekot,

vný

hrzný

kvil.

"Kdy dopadne konce svého ?« Nikdy Kol

pi

—

bílé

n^i

nikde

—

vže vtry si

žádný hrají,

vlnky šepotají.

cíl.

;

Na

zd

bílé

;

-

84

stíbrnou

zát*

tváj vsak hluboko u vži je temno pouhé rozlila

bledá luny

;

neb jasná msíce svtlá moc

uzounkým oknem u

zmní

proletší se

sklepení dlouhé

v pološerou noc.

Sloup sloupu kolem rameno si podává temnotou noní. Z venku vtru vání pelétá zvraždných jak lkáni, vlasem si vzn pohrává. Ten na kamenný složen stl hlavu o ruce opírá polou sed a klee pl v hloub myšlének se zabírá. Po msíce tvái jak mrana jdou, duši svou zahalil vze v myšlenka myšlenkou umírá.

vz

n

"Hluboká noc! ty rouškou svou pikrýváš ddinu mou, a ona truchlí pro Že truchlí? — pro mne? — pouhý sen! Ta dávno neví o

te

m — !

mn

Sotva že zítra jasný den

nad

lesy vstane,

její

já

hanebn jsem

odpraven.

A

ona

mj

vesele

—

jak

v

první den

—

jasn vzplane."

Umlknul, po sklepení jen, nad sloupy se zdvíhá,

jež

dál, dál

—

se

hlas rozlíhá;

hrzou primrazen na konci sín dlouhé usne v temnot pouhé.

Až

jak by

Hluboké ticho

zpt a

temnosti pominulé, ve snách dny mladosti

vábí

vze

zas žije

té

asy

dávno uplynulé.

To zpomnní

mladistvých

let

—

;

—

85

;

—

mladistvé sny vábilo

vzn

a

oko

slzy

zpt;

lilo,

srdce se v citech potopilo ; marná to touha v zašlý svt.

Loueni vzovo

s vlastí.

Nad temné hory rúžný den májový budí dol

vyvstav,

nad

lesy ješt kol a kol

mlha bloudí sen. Modravé páry z les temných letná co

v i

ržové nebe vstoupají, nad jezerem barev temných

modré

se vlny houpají;

—

behu

v stínu hory jeho širým dolem, dál a dál, všude bílé dvory za lesy jak mocný král, se chvjí až

a v i

—

—

—

ohromný jako noci stín, v ržový strm nebes klín nejzáz

vrch

nejvyšší stál.

Ledva že však nad modré temno hor brunátné slunce rud zasvitnulo, tu náhle ze sna všecko procitnulo, a vesel plesá vešken živý tvor. V jezeru zeleném bílý je pták sbor, lehké veslování a lehkých lunkú bh modravé stíny vln v rudé pruhy rozhání i

Na behu jezera borový šumí z nhožto drozd slavný žalm

i

háj,

jiných

mísí se ve hlasy dolem bloudících

pták zpv

dv

veškeren živý tvor mladistvý slaví máj. jak zpvu libé vání A vtru ranního tam v dolu zeleném roznáší bílý kvt, tam ídí nad lesy divokých husí let, tam zase po horách mladistvé stromky sklání.

—

To

vše tu

to vše,

jež

vze

—

ješt jednou zel, nyní opustiti ml.

:

!

86 a hluboký mu srdce žal uchvátí; hluboce vzdechne, slza slzu stíhá, posledn vše probíhá, ješt jednou pak slzavý v nebe svj zrak obrátí.

—

—

Po modravém blankytu blavé páry hynou, lehounký a vysoko

vtík

—

s

nimi hraje;

v daleké kraje

obláky dálríým nebem plynou. smutný vze takto mluví k nim uVy, jež dalekosáhlým bhem svým jak ramenem tajemným zemi objímáte, vy hvzdy rozplynulé, stíny modra nebe, bílé

A

:

vy truchlivci, v

již,

rozsmutnivše nebe,

tiché se slzy celí rozplýváte

vás já jsem posly volil mezi všemi. Kudy plynete v dlouhém dálném bhu,

tam, kde svého naleznete behu, tam na své pouti pozdravujte zemi Ach zemi krásnou, zemi milovanou, hrob mj, matku mou, kolébku mou v ddictví mi danou, vlast jedinou i

i

i

širou tu zemi,

zemi jedinou

!

——

Karel Jaromír Erben. 1811 v Miletíii, zemel 21. listop. 1870 v Praee mstský archivá. Vydal mimo etné práce vdecké Kytici z povsti nár. 1853, Sto prostonán pohádek a povstí a sebral prostonár. písn eské. Jest mistr slohu básnického a pohádkového.

Nar. 7. jakožto

listop.

Svatební košile. I.

jedenáctá odbyla, a lampa ješt svítila, a lampa ješt hoela, co nad klekadlem visela. Na stn nízké svtniky byl obraz boží rodiky, Již

rodiky boží tak jako

rže

dátkem,

s s

poupátkcm.

:

A ped

87

::

«

:!

-

mocnou

tou

!

svticí

vidti pannu kleící kleela, líce sklonné, ruce na prsa složené. Slzy

jí

oí

z

.padaly,

želem se iádra zdvihaly. A když slzika upadla,

adra

v ta bílá

zapadla,

nŽelbohu! kde mj tatíek? roste trávníek! na Zel bohu! kde má matika?

nm

již

Tam

— podle

leží

tatíka

Sestra do roka nežila,

mi koule

bratra

Mla

zabila.

jsem, smutná, milého, bych dala pro nho

život

do ciziny se obrátil, potud se ješt nevrátil.

»Do

ciziny se ubíral,

tšil

m,

oZasej,

slzy utíral

má

milá, zasej len,

m

každý den, zpomínej na první rok prádla hledívej, druhý rok plátno polívej, tetí košile vyšívej až ty košile ušiješ, vneek z routy poviješ.

jsem košile ušila, jsem je v truhle složila, již moje routa v odkvte a milý ješt ve svt »Jii

již

ve

svt

co

kámen

Ti

v moi hlubokém. o ani sluch, a zdráv zná milý Búh!

léta

živ-li

šírém, širokém,

nm

—

Maria, panno pemocná ach budiž ty mi pomocná: vra mi milého z ciziny,

!

—

88

;!

:

:

!

—

blaha mého jediný; milého z ciziny mi vra náhle zkra aneb život u nho život jarý kvt mrzí svt. bez nho však

kvt

— —

mj

m

Maria, matko milosti

bu

pomocnicí v žalosti!" II.

Pohnul se obraz na stn zkikla panna zdšen;

—

i

lampa, co temn hoela, prskla a zhasla docela.

Možná, že vtru

možná

A

—

i

slyš

tažení,

zlé že

na záspí

!

znamení!

krok

zvuk,

uk, uk, uk a na okénko »»Spíš, má panenko, nebo bdíš? Hoj, má panenko, tu jsem již! :

Hoj,

má

panenko, co dláš?

m

ješt znáš, a zdali pak aneb jiného v srdci máš?««

»Ach mj milý! ach pro nebe! dobu myslím na tebe

tu

na za

t t

jsem vždycky myslila, se

práv

modlila!"

»»Ho, nech modlení

sko

a

poj

m

a

— sko a poj,

doprovo;

msíek já

svítí na cestu pišel pro svou nevstu. ««

»Ach pro boha! ach co pravíš?

Kam bychom Vítr burácí,

pokej

jen do

»»Ho, den ve dne

— tak pozd dne — není moc.« den — a noc již!

šli

pustá noc,

je

mé oi

noc,

tlaí sen

je

;

!:

Dív

-

89

než se zbudí kohouti, t za svou pojmouti.

musím

Jen neprodlévej, sko a poj, dnes ješt budeš moje cho!««

—

Byla noc, byla hluboká, msíek svítil s vysoká, a ticho, pusto v ddin, vítr burácel jedin. skok a skok, A on tu naped a ona za ním, co jí krok.

—

Psi

houfem ve

vsi zavyli,

když ty pocestné zvtili a vyli, vyli divnou vc že-t na blízku umrlec »» Pkná noc, jasná

a nežli

má

tob

)sou

zvíš,

—

v tu

hrob,

vstávají mrtví ze

dobu

—

blíž

milá, nic se nebojíš ?««

»Což bych

Povz, živ-li

tys se mnou, mnou. ekni pec, tvj otec?

se bála?

a oko boží nade

mj

milý,

a zdráv

je

—

tvj otec a tvá milá má, bude zná?« a ráda-li

m

))Moc,

jen

Jen

má

panenko,

moc

se ptáš!

— však — as neeká, daleká. —

honem poj honem poj

uhlídáš.

a cesta naše Co máš, má milá, v pravici ?««

»Nesu

si

»»Zaho je

knížky modlicí.« je

pry!

to

modlení

tžší nežli kamení!

Zaho jest-li

Knížky a byli

je pry! a lehce jdeš, mi postaiti chceš. ««

jí

vzal a zahodil,

skokem

deset mil.

—

!

:;

;

; ;:

9°

A

byla cesta vyšinou,

skalami,

lesní pustinou a v rokytí a v úskalí divoké feny štkaly; a kulich hlásal povsti

—

že-t na blízku neštstí. A on vždy naped skok a skok, a ona za ním, co jí krok. Po šípkoví a po skalí ty bílé nohy šlapaly a na hloží a kemení zstalo krve znamení.

—

—

»» Pkná noc, jasná v tento mrtví s živými chodí zas a nežli zvíš, jsou tob blíž má milá, nic se nebojíš ?««

as

—

»Což bych

Povz,

se

Pán

a ruka

mj

bála? tys se mnou,

nade mnou.

ekni

milý,

—

jen,

jak je tvj domek upraven? istá svtnika? veselá?

a zdali blízko kostela ?«

»»Moc, má panenko, moc se ptáš! však ješt dnes to uhlídáš. Jen honem poj as utíká, a dálka ješt veliká. Co máš, má milá, za pasem ?««

—

Rženec

s

—

sebou vzala jsem.«

»»Ho, ten rženec

z

klokoí

jako had tebe otoí zúží t, stáhne tob dech

zaho jej pry

— neb máme spch

Rženec popad, zahodil, a byli skokem dvacet mil.

A

byla cesta nížinou, vody, luka, bažinou

pes

—

!

« «

!

—

—

91

a po bažin, po sluji

modrá svtélka ady, devt

dv

jako když a žabí

laškují:

za sebou,

tlem k hrobu jdou;

s

hav

v potoce

—

pohební píseri skehoce, skok a skok, A on vždy naped a jí za ním již slábne krok. Ostice dívku ubohou bitvami eže do nohou;

—

a to kapradí zelené je krví její zbarvené.

—

»» Pkná noc, jasná

spchají

živí

a nežli zvíš,

má

v tu

ke hrobu; jsi

hrobu

dobu

—

blíž

milá, nic se nebojíš ?««

»Ach nebojím, vždy

mnou,

tys se

vle Pán nade mnou jen usta málo v pospchu, a

jen

popej málo oddechu. slábne, nohy klesají,

Duch

a k srdci nože bodají »))Jen

poj

a pospš,

!«

dve

však brzo již tam budeme. Hosté ekají, eká kvas, a jako stela letí as. Co to máš na té tkanice, na krku na té tkanice ?««

mé! .

—

»To kížek po mé matice." »»Hoho!

má

to zlato

proklaté

hrany oste špiaté!

Bodá

zaho

t to,

—am

nejinak,

budeš jako pták!««

Kížek utrh a zahodil, a byli skokem ticet mil.

—

« «

«

;«

:

!

:

92

III.

Tu na planin

široké

vysoké; úzká a dlouhá okna jsou, a vž se zvonkem nad stechou. stavení stojí

má

))»Hoj,

Nic,

má

panenko, tu jsem panenko, nevidíš?"

ten kostel snad?«

)>Ach pro boha!

mj

))»To není kostel, to ))Ten

hbitov

—

již!

a

kíž ad?«

tch

»»To nejsou kíže, to Hoj, má panenko, na a slvo vesele pes tu

hrad!<<«

mj

m

sad!

hle,

ze

!

«

))Ó nech mne již! ó nech mne tak! Divý a hrozný je tvj zrak tvj dech otravný jako jed, a tvoje srdce tvrdý led !

»

»Nic

se,

má

milá, nic neboj

Veselo u mne, všeho hoj ale bez krve, masa dost dnes bude jinak poprvé

—

!

Co máš

v uzlíku,

má

—

milá?««

»Košile, co )sem ušila. »

"Neteba

ta

dv: mn.««

jich víc nežli

jedna tob, druhá

Uzlík jí vzal a s chechtotem pehodil na hrob za plotem. hle, »»Nic ty se neboj, na a sko za uzlem pes tu ze.«"

m

»Však

jsi

ty

vždy byl

pede mnou,

a já za tebou cestou zlou však jsi byl naped po ten sko a ukaž mi cestu zas!« ;

as

;

—

;

;

;

—

9^

Skokem peskoil ohradu, nic nepomyslil na zradu

skoil do výšky sáh pt však již venku nevidt: jenom po bílém obleku

—

jí

útku,

zablesklo se jest v a schrána

—

blízko dost

její

nenadal se zlý její host!

IV.

Stojí

komora:

stojí

tu,

— závora

nizouké dvée zavrzly

dvée

za

pannou

ochranou. Stavení skrovné bez oken,

a závora

msíc

jí

šeil jen

lištami

stavení pevné jako klec,

nm

a v

prkn

na

—

umrlec.

Hoj jak se venku zmáhá hluk, hrobových oblud mocný pluk šumí a kolem klapají, !

a takto píse skuhrají:

»)>»Tlu do hrobu písluší,

bda,

A

kdo's nedbal o duši

tu na

dvée

burácí z

vní

!

« « «

buch, buch, buch

:

druh:

její

umrle, nahoru, odstr mi tam tu závoru !«« » » Vstávej,

A

mrtvý oi

a mrtvý

otvírá,

oi

protírá,

sbírá se, hlavu pozvedá, a plkolem se ohledá.

»Bože svatý! nedejž

Ty mrtvý pán

ra

pomoci,

mne áblu do moci

bh

lež ti

!

a nevstávej, pokoj dej

vný

— !«

!

:

!!

— A

94

mrtvý hlavu položiv,

tu

poznovu

silnji tlue

!

!

—

—

zamhouil oi jako dív.

A

;

buch, buch, buch

:

druh:

její

umrle, nahoru, otevi mi svou komoru !«« »» Vstávej,

A

na ten hmot a na ten hlas mrtvý se zdvihá s prkna zas,

rám

a

ztuhlé

namí

tam, kde závora u dveí.

»Spas duši, Kriste smiluj se v

Ty

Ježíši!

nejvyšší

mrtvý, nevstávej a

bh t

potš

mrtvý zas

se

pán

A

bíd

—

a

položiv,

natáhnul údy jako dív.

A až

znova venku

pann

:

!

—

lež

mne

—

buch, buch, buch sluch

mizí zrak

i

umrle! holá, hou a podej mi sem tu živou !«« »

"Vstávej,

Ach bda, bda dveti! Umrlý vstává po tetí, a velké, kalné své oi na poloumrtvou otoí.

mn

stj, »Maria panno! pi u syna svého oroduj Nehodn jsem t prosila ach odpus, co jsem zhešila!

matko milosti vyprosti." moci zlé

Maria, z té

A

též!«

m

slyš tu práv na blízce kokrhá kohout ve vísce; a za ním, co ta ddina, !

všecka kohoutí družina.

!

!

;

:! :

Tu

:

!

-

95

mrtvý, jak se postavil,

pádem

na zem

se

—

a venku ticho zmizel dav, i zlý

Ráno když

lidé

povalil,

ani ruch její

druh.

-

na mši jdou,

zstanou hrob jeden dutý nahoe, panna v umrlí komoe, a na každiké mohyle

v úžasu státi

útržek z nové košile.

—

Dobe

se's, panno, radila, na boha že jsi myslila, a druha zlého odbyla

Bys byla jinak jednala, zle

bysi byla

skonala

tvé

tlo

spanilé,

bílé,

bylo by co ty košile!

Štdrý

den.

I.

Tma

jako v

hrob, mráz v okna

v svtnici teplo u kamen v krbu se svítí, stará podimuje,

dvata pedou mkký

»To

se a

vr

len.

múj kolovrátku

na krátku, a blízko, blizouko štdrý den!

ejhle adventu

již

»Mílo-t dveti písti, mílo za smutných zimních veer; neb nebude darmo její dílo, tu pevnou chová dvru.

duje,

:

;

!

!

—

!

:

—

96

pijde mládenec za pilnou pannou,

»I

Poj za mne dívko má Budiž ty mi ženkou milovanou, ekne

:

vrným

mužem budu

tob mužem,

»Já

ruku,

dej

A

ti

dívka, co

svatební

»To

se a

Však

jest

a

mn

ty

dve

já.

ženkou,

rozmilé

!

—

pedla pízi tenkou,

šije

vr,

košile.

mj

adventu

kolovrátku

již

na krátku,

pede dvemi štdrý den!«

II.

Pod lesem, ach pod lesem, na tom panském stav,

Hoj, ty štdrý veere,

tajemný svátku cože komu dobrého neseš na památku ? ty

stojí

vrby staeny,

sníh na šedé hlav.

Hospodái štdrovku,

Jedna vrba hrbatá

kravám po výslužce kohoutovi esneku,

tajn dol kývá, kde se modré jezero pod ledem ukrývá.

hrachu jeho družce.

Ovocnému stromoví od

veee

Tu prý dívce v plnoci, pi lun pochodni,

kosti

a zlatoušky na stnu

tomu, kdo se

souzený se

Hoj, já mladá dívina, srdce nezadané na mysli jiného,

Hoj,

mne plnoc

ani liché

mn

hoch

neleká,

Vdy

pjdu, vezmu sekeru, prosekám ty ledy.

jiného cos tane.

nahlédnu v jezero hluboko hluboko, milému se podívám pevné okem v oko. I

zjeví

ve hladin vodní.

postí.

—

::

—

-;

:: !

—

97

III.

Marie, Hana, dvé jména milá,

panny jak

rže kvt

jarní

která by z obou milejší byla,

nemže rozumt.

nikdo

že jedna promluví k hochu,

Jest-li

ohn

by jí k vli šel; druhá usmje trochu na první zas by zapomnl

do

—

pakli se

—

!

Nastala plnoc. Po nebi šíe sbor vysypal se hvzdiek, jako oveky okolo pastýe,

msíek.

a pastý jasný

Nastala plnoc, všech nocí máti,

plnoc po štdrém veeru na mladém snhu svží stopu znáti ode vsi pímo k jezeru.

Ta

jedna kleí, nad vodou líko druhá stojí podle ní

ta

»Hano, Haniko, jaké » »

tam

srdíko! vidní ?«

zlaté

vidíš

Ach vidím domek

— ale jen v šee —

— — ach, vidím dvée,

jako co Václav ostává

však

již

se jasní

ve dveích

Na tle

mužská postava

kabát zeleni temné,

•

—znám jej, znám co dostal ode mne

klobouk na stranu na

nm ta kytka, mj

milý Bože

Na nohy skoí,

!

—

Václav sám

srdce

jí

!

!

!

« «

bije,

druhá pikleká vedle ní

»»Zda Bh, má jaké ty vidíš Bílý, „Paterý

knihy plod

milá, zlatá

vidm'?««

básnii-kypli".

Mane

i

: !

-

; ;:

!

-

;

-

98

))Ach vidím, vidím

:

—

je

mlhy mnoho,

všecko je mlhou zatmlé ervená svtla blýskají z toho zdá mi se býti v kostele.

—

—

Nco

se erná mezi bílými však mi se rozednívá již jsou to družiky, a mezi nimi pro Boha! rakev erný kíž!« :

—

—

—

IV.

Vlažný vtík laškuje po osení mladém sad

i

kvtovým

pole

piodny vnadem zavznla hudba od kostela z rána, a za ním hejsa! kvítím osypána jede svatba

adem.

Švarný ženich jako kvt v kole

kabát

svateban,

tmav

zelený,

klobouk v jednu stranu tak vidla jej v osudné té dob, vede k sob, tak si ji nyní švarnou ženku Hanu.

dom

Zašlo léto. Pes pole chladné vtry vjí. Zvoní hrana. Na márách

tlo vynášejí družiky, planoucí svíce; plá, bdování, trouby hlaholíce z hlubokosti znjí Miserere mei bílé

Koho vnec koho

zelený,

v rakvi kryje?

Umela, ach umiela panenská

lilie

«

!

!

!

!

;

!!

: :

!

99 Vykvetla, jakby zalívána rosou, uvadla, jakby

podseena kosou

—

ubohá Marie V. Nastala zima, mráz v okna duje, v svtnici teplo u v krbu se

svítí,

dvata

kamen

stará polehuje,

pedou

zase

len.

mj

kolovrátku »To se a vr, však jest adventu zase na krátku, a nedaleko štdrý den

»Ach

štdrý veere

ty

noci divoplodné

když

si

na

k srdci

"Jedna, hlavu zavitou,

košiliky šije již ti msíce v erné zemi hnije ubohá Marie

!

;

t

vzpomenu, mne to bodne

druhá

"Sedly jsme také tak loni

a než

pohromad

»Sedly jsme také tak, jako dnes a vera

:

rok se obrátil, chybí v

a než rok se obrátí

ad

dv nám

»To

kde

z

—

nás bude která

?

mj

vr,

kolovrátku na obrátku, a život lidský jako sen se a

všecko ve

svt

jen

»Však lépe v mylné nadji

sníti,

ped nezžli

sebou irou temnotu, budoucnost odhaliti,

strašlivou

Z

poznati jistotu!"

»

Ráno, raníko panna vstala, .prádlo

si

v uzel zavázala:

"Pjdu matiko k šáteky

sob

jezeru,

vyperu.

Vodníka. »» Ach

'í

necho, nechona jezero, doma, moje dcero!

zsta dnes Já mla necho

zlý

té

noci sen:

dceruško k

vod

ven.

:

;

:

=-^J.OO

tob

Perly jsem bíle

šatiky smutek

tají,

v perlách se slzy ukrývají,

a pátek nešastný

necho

je

ji

doma.

jí

nic

cos nutí,

po chuti.

namoila

První šáteek

—

tu se s ní lávka prolomila,

mladiké dívin

a po

den,

•<

stání,

cos pohání,

ji

k jezeru vždy nic

dceruško k vodé ven ' I

nemá

dceruška,

k jezeru vždy

vsukniku jakozvodníchpn: nechodcoruškok vod ven! Bílé

J'5Er

Nemá

vybírala,

jsem tebe oblíkala.

!

zavíilo se v hlubin.

—

Vyvalily se vlny zdola, roztáhnuly se v širá kola ' a na topole podle skal zelenv mužík zatleskal.

Jiný výatek. Vodník

Neveselý, truchlivý jsou ty vodní kraje,

sedí mezi vraty,

spravuje své sít,

kde si v tráv pod leknínem rybka s rybkou hraje.

a ženuška jeho

Tu sluneko nezahívá, vtík nezavje

»

jako žel chladno, ticho v srdci bez nadje.

ty se

Neveselý, truchlivý jsou ty kraje vodní;

Ty radostn vypínáš ke mn ruky ob:

poloutm

a

mine

tu

a v polousvtle don po dni.

Dvr Vodníkv bohatství v

však

bezdky

prostranný,

nm

dosti

jen se v

nm

na

jednou v kišálovou bránu jeho vkroí, )tva ho kdy uhlédají jeho milých oi.

A kdo

—

mne

mé dátko, synu

usmíváš,

hynu.

já žalostí

bych se radš vidla tam na zemi v hrob.

já

Tam

na zemi za kostelem

erného kíže, aby má matika zlatá u

mla

zastavují hosti.

s

Hajej, dadej,

mj bezdný

—

v

mladá chová malé dít.

ke

mn

Hajej, daJ.*j,

blíže.

synku

mj,

múj malý Vodníku! Kterak

nemám

zpomínati

smutná na matiku?

: !

! !: !

- !

komu vdá mne, komu? však ani se nenadala, vybyla mne z domu

ale byly

se,

vdala

již,

a družiky

erní

—

raci,

stádá

bvch

matce.

t

prosila

mnohém,

ješt naposledy

jí

mohla

Bohem!

dáti s

Stokrát jsem t prosila, na kolena klekla ale kúra srdce tvého

lidské duše.

niím neobmkla!

mj

se, nehnvej. pane Vodníku, anebo se rozhnvej,

Hajej, dadej,

synáku

Nehnvej

mj

zelenými vlásky! nevdala se tvá matika s

co

ve píbytek lásky.

A

Obluzena, polapena

díš,

chceš-li

a

se stane.

mne rybou

abych byla

v ošemetné sít,

nemá žádné zde radosti, le tebe, mé dít!« — to zpíváš, ženo má? Nechci toho zpvu Tvoje píse proklatá popouzí mne k hnvu.

»»Co

Nic nezpívej, ženo

má

žlu mi kyne sic uiním rybou tebe, jako mnohé jiné!««

ui

mne radš kamenem, pamti nemá.

Ui

mne

radš

kamenem

bez mysli a citu

vn

žel nebylo by mi sluneního svitu «

—

!

)>Rád bych, ženo

vil tvému

—

míti,

nmá

jenž

»

v tle

ale

!

rybka v širém

kdo

ji

lapí

rád bych

slovu

moi

Nezbraoval bych

nemj

k matce tvojí chze ale liché mysli ženské

se, nehnvej. Vodníku, múj muži

za zlé rozdrcené,

obávám

zahozené rži.

mé

jarý

štp

pelomil jsi v pli a nic jsi mi po tu dobu neuinil k vli.

ti

—

já

se tuze

—

dovolím ti já, dovolím ti z duly však porouím, a mi splníš moji vli.

Nuže

já

znovu?

•Nehnvej

Mladosti

:

!

prosila,

mé

Strokrát jsem v slzí toku

ryby!

A mj muž — Bh polituj moke chodí v suše, a ve vod pod hrneky

!: : :

pimlouvala sladce, bys mi na as, na kratiký, dovolil k

chyby:

—

starosvati

t

Stokrát jsem

Starala se ubohá,

Vdala jsem

!

vrn

:

:

Neobjíme) matky ani duše jiné: sic s

:

Neobjímej nikoho z rána do veera: ped klekáním pak se zase vratiž do jezera.

své,

pozemská tvoje láska nezemskou se mine.

Od

;

klekání do klekání

dávám lhtu tob avšak mi tu na jistotu zstavíš to rob.««

Sirotkovo lžko. Cí

kam

to dítko?

je

se ubírá,

když od severu véje led a sníh? když na hbitov plnoc leží šírá, co chce to dítko tuto na hrobích? oMatko, matiko! jdu sem nyní k tob,

dveka

—

tvá to

slyš

opuštnou

pry odešla, ležíš tuto v hrob, ó pro mi dáváš jinou matku

tys

—

:

zlou?

jiná zloeí mi, hímá, vyhání, ven dcerušku tvou,

»Ta matka a a

pry

mj

tatíek, ten

ach

má matiko! zasta ubohou

si

mne nevšímá

—

!«

—

Plakalo dítko studené perliky,

perliky jemu

oka

stížily;

sklonilo se na hrob své

i

a

lžko

bílé

snhy

matiky,

pikryly.

I

spalo dítko, spalo sen radostný

i

slyší

u své matiky mní se vidti hlásek,

»Pojd, I

i

její

to

milostný:

má dveko, poj

v

rtté

objetí!"

spalo dítko, spalo sen tichounký, aniž je jitro ze sna zvolalo

vykopán tu kde

mu hrobeek si

ped

nizounký, tím bylo ustlalo.

«

;

!

;

!

—

« «

!

— :

io3

Polednice.

U

dít

lavice

))Dej

stálo,

ty

cikán, mlelo

Div že smrt ejhle

!«

Ke

Poledne v tom okamžení, táta pijde z roboty: hasne u vaení a pro tebe, ty zlobo, ty!« »

A

koárek— !

A

letí

!

do kouta.

kiku srše sám

wl

bodejž

t

je, zpt pohlíží bda, bda dítti

—

se plíží,

blíž

a

již

po

je

nm

v záptí.

ruku

— :

!

—

klika cvakla, táta vchází

Ve mdlobách

hndá, tvái divé pod plachetkou osoba

k

dvée

tu

1840.)

Matei

ní

—

matka

leží,

adrám dít pimknuté

—

—

po

letí

do dveí.

matku zkísil ješt stží, zalknuté. avšak dít

o berlice hnáty kivé, vichice podoba hlas

Zemela matka

—

tetí druhá Tuslyš:jedna poledne zvon udeí;

—

Malá,

siroty

—

klesá smvslú zbavena.

)>Poj si pro, ty Polednice, poj, vem si ho zlostníka!" A hle, tu kdos u svtnice dvée zlehka odmyká.

i

—

!

matka tisknouc ramena » Pro Kristovu drahou muku

Polednici zavolám

r.

jí

vinouc

Již ztahuje !

nezvedníku,

(V Dennici

Kriste pane!

híšnici neovane, Polednici!

stolu se plíží tiše

blíž

zas do hrozného

že na tebe,

tu

Polednice

i

bouch, bác

»

matka hrzou sotva dyše, dít chopíc na svj klín.

hej si — tu máš kohouta husárek Než kohout, vúz !

—

Polednice jako stín:

mn

)»Ml! hle husar a

sem dít!«

odpus híchy

hrdla kielo. »Bodejž jsi jen trochu málo, z plna

douška.

a do hrobu zstaly

picházely každikého rána a matiku svou hledaly.

iána,

«

— I

zželelo se

duše

její

!

;

—

104

matce milých dítek se vrátila

a vtlila se v drobnolistý kvítek, jímž mohylu svou pokryla.

Poznaly dítky matiku po dechu, poznaly ji a plesaly; majíc útchu, a prostý kvítek, v materí-douškou nazvaly.

nm

acká

M.

jest spisovatelské jméno Františky Pichlové, choti Jos. Bojislava Pichla. Nar. v Praze 1811, zemela 18. brez. 1882. Vydala Písn.

Holoubátko. Ale holoubátko neposlechlo matku, vyletlo pece

"Holoubátko moje, nevyletuj z dvoru,

íhá dravý luák ukryt v tmavém boru

vysoko ze statku

!

Nevrátilo však se

neposlušné ptáe, a nebohá matka jak ta pro

n

—

pláe

Vlastenská.

Kam

Úzkostí má duše trne o tu naši drahou vlast, jak se na ni stále hrne

pohledneš, samé hroby pochovaných nadjí, nejkrásnjší její zdoby

tžká nehoda

jako trestem scházejí.

i

strast.

Pane Bože, v malém ase obtí!

tolik velkých

Zdali nahradí

je

zase

píznivjší století?

;

;

—

io5

—

Boleslav Jablonský (vlastnim jménem Karel Eugfln Tupý) nar. v Kardašovš Režici dne 14. ledna 1813 a zemel jako probošt kláštera Premonstrátek

na Zvinci u Krakova dne 27. února 1881. Jeho Básn (z roku 1841) tší se stálé oblib a mnohokrát vydány znovu. Nkteré zpvem zobecnly. (Sliný máj, Zpívej zpívej, tak voláte a j.)

Ti

doby v zemi eské. 1.

Byl jednou as, kde krásné

znlo

echv

jméno

národ, že od celé Evropy bylo ctno co jméno rekv, chrabrých vojvod. tak slavn

v uších

Byl jednou as, kde každý hrdým býval tím krásným, slavným, mocným jménem kde eské vlasti syn se honosíval, že ctitelem jest

vd

umn

a

všech.

Byl jednou as, kde sladké slovo s

výsosti

trnu slavn

eské

znívalo,

kde slovo to v harmonii nebeské, v palácích

Tenkráte

knížat se ozývalo. cítil

ech,

že

echem

jesti,

kmene svého est, tenkráte kvetlo v zemi lvov štstí, jemuž lze jen pi lásce k vlasti kvést. tenkráte hájil

II.

Však ten

as minul. Nepíznivá doba eskému národu,

nastala jest sil

on

jeho mravních zmocnila se mdloba, klesl sám v duchovní porobu.

ech

pi-estal

vlast,

svou matku milovati,

on sebe sám pestal si vážiti on pestal na své otce vzpomínati, jich hodným být, pestal se snažiti.

ech

;

—

!

—

io6

krev mluvu svoji, Cech zapel vlast, on z domu vyhnal bžky otc svých on s cizincem se v ei, mravu pojí a odíká se bratí pokrevních. i

I

zatmlo

i

zaplakal tu

ze i

zem

se slunce

i

eské

vlasti

genius,

její

prchly národní vše

prchly sbory slavných

O, což tu uplynulých

vlasti

želel

tch

slasti,

eských Mus.

vrný

ctitel

zlatých v Cechách dob

Ó, což tu truchlil pravý lidu pítel, an národ v mrzký klesá hrob!

vida,

III.

Však ejhle! »Vzhúru!« volal andl » Povstate z hrob !« trouba jeho nVyjasnte se chrámu vlasti bán! spj národe k slavnosti vzkíšení!*

Tak

lásky k vlasti

a

hle, tisíce z

z

nich všeliký,

—

hlásá jásá

Pánu díky vzdávají!

a všichni

Duch

andl slavn

hrob vstávají, že opt živ jest,

Pán zní

arciotcúv v zázrané své

koniny, tu: Vstal jest

síle

oživuje vše vlasti

radostn

Z

úst

zní

obtníkv,

Nuž vstate

v

chrám

této chvíle!

otiny.

posud spíte, jitenka se rdí slavíci pjí aj pro ješt dlíte? Hana tomu, kdo by byl poslední. všichni, jižto

—

dennice vzešla

—

Ó

žijte,

bratí

!

—

národu zas svému,

nebute mrtví jeho údové, pihlaste zas se k matce své a k co vrní brati, vrní synové.

nmu

; !:

;

jazyk ctte, zvyky své a práva, dokažte skutkem, že jste Cechové

Svj

—

opt

a vlasti naší

(V

vzejde sláva,

kterou se skvli slavní pedkové. Kvtech r. 1846.)

Oíé

lásky.

erná

noc perut krajem rozložila, nebesa své oi za oblaka skryla; aj! což tamto v dáli na tom chlume zíti? co se to tam kmitá, co se to tam svítí?

bludiky z cesty svádjící? plamenem hoící?

Jsou-liž to

—

ili jest to chýše

Bludiky by chodce v propast zavádly, chýši by rolníci vodou zatápli. Nejsou to bludiky,

tam

horoucí chýše,

ni

dva s dckem rudou zá je zíti

hranice strmí,

Kolem dvy toto se

bílé

tam kmitá,

toto se

tam

výše.

—

svítí!

Ped

hranicí stojí jinoch zarmoucený, Milvoj to nešastný, z vlasti vypuzený.

Levice junova k sloupu pikována, do pravice zbra mu ocelová dána.

—

me

vol v porob dlíti, máš! Okovy a aneb se svou druží na svobod žíti rozhodni se, škdce, Bude brzy pozd aneb svého vdce !«« obtuj milenku >>

—

Takto pohan

—

a jun tiše stojí, srdce v krutém boji on hned k dívce hledí, on hned k soudci zírá takto hledí lvice, když jí plod vybírá!

erné oi

A

hle

!

velí,

v slzách,

—

plamenové bujn vzhru pnou

pihrnou

rudí požárové k dívce

má

plaící

rob vzhru

wMilvoji, spas dít! «

z

se,

se

vyzdvihuje vykikuje.

ohn

;

,

— Hoj

!

tu

zasmje on on

;

!

—

io8

seven hnvem a lítostí, smíchem divé zoufalosli

jinoch, se

jednou ranou levici svou pi-etne, druhou ranou soudci hlavu setne.

tu

tu

•

On

ne krokem kráí, ale orlem

letí,

drahou by zhynul plamenúv obtí. Ustrne pohanstvo nade smlým inem, an tu v ohni stojí otec, matka s synem. se

A

hle

plamenové výš a výše pnou stedu pihrnou se sliných tl již v náru smrti

!

rudí požárové k

a tré a ti krásné duše

letí

se,

— klesá,

na nebesa.

Diví se pohanstvo síle vry kíže povolává knžstvo, chtíc ji poznat blíže, a než tikrát sedm dní jest uplynulo, ti tisíce pohan ku kíži pilnulo. (Poprvé vytišt. ve Vesné na

r.

1839.)

Sýící mládenec.

Uprosted pustých, erných hor A jednou trudem pemožen krásný jarý mládenec, usednul jinoch na hoe,

žil

kvt, hrdinství vzor, moudrosti vroucí milenec.

a pohrouživ se v trapný sen, vidl se v pestrém táboe.

On zpv

Tu

milosti

a

ctil

i

i

lyru miloval

pstil každou ctnost

on statn, chrabe bojoval za právo, víru, za volnost.

On

sterý slavný svedl boj

na obranu své otiny a vypudil vždy vrah roj do zahorské jich koniny. I

štstí

pálo jinochu

po dlouhý, dlouhý, dlouhý as, míval ídko oddechu,

a

slyše vždy polní trouby hlas.

poslední vrah iní krok do rajské písní krajmy a probodnuv jinochv bok, zmocní se jeho otiny.

tžko vzdychnul mládenec, na chladnou zem se položil zamknul oi na konec kdož ví, zda žil i mrtev byl I

i

I i

— —

zatmlo se sluneko, zahuel tam z chmury hrom

povadlo vše kvíteko, zašuml boln každý strom. i

;

;

iOvJ

I

smutno bylo v

okolí,

I

zaplakal tu mládenec

kížem

jak v pozdní chladné jeseni

a ruce

a prchli z kraje sokoli,

a zemdlen bolem na konec zas usnul a zas dlouho snil.

volnosti touhou

neseni.

—

Však jinoch nebyl usmrcen, on jenom tuho, tuho spal \

i

zašla noc a svitnul den,

aniž kdy znaku

dal.

žití

A mládenec ml strašný

sen,

nmž pati-il hrzný na obraz,

I

mu

zdálo

položil

se ve spaní,

zapl po

že slavík

lese,

že slyší zvonit klekání

a

lid,

A

jitro

že vstává, se

se.

rozchází,

již

ervánkem

modle

puzeno, a zlaté slunko vychází a nebyl ze sna probuzen po dlouhý, dlouhý, dlouhý as. slavík pním zbuzeno. v

I

mu

zdálo se

že orli

na

A

ve spaní,

na luh letí velek roj oberstvenými silami a sem tam tuhý vede boj s nepátelskými velami.

se vrhají,

s

že sletli se havrani

a jazyk

A

z

úst

mu

trhají.

kolkolem se ozývá

žalostné

sýkú

kvílení,

a pod zemí to zavznívá, jak noních duch modlení. I

duchy otc svých, tmavých hrob vstávají,

vidí

jak z

a nevidouc než sen a své vlasti »s

Tak jinoch

Bohem «

spal

jitra

hi-ích,

dávají.

Kde stoletý stál díve dub, tam svojská lípa vyrstá, kde krutý díve hnízdil sup, dlí

A

holubinka blistá.

opt dávný

sadem a

opt

sladký

zpv

hájem zavznívá,

i

jará

otc

krev

žilami všech se rozlívá.

pedlouhý sen

I veselo jest po kraji, pozbaven všech dávných sil, jak v den teplého podletí a každý mnl, že usmrcen jen asem slzy padají, an náhle zas se probudil. kdy chmura erná peletí. I patil s hory na doly A jinoch zas se probudiv po temné tiché krajin, vidí, že to vše pravda jest, i slyšel cizí hlaholy

jsa

a myslil,

že jest v cizin.

Jen sem tam jaký z úst

jen

—

—

nesmlých

asem

z

známý zvuk se vydobyl,

dálných smut-

ných luk tón známé písn v ucho lil.

i

myslí, že to boží div,

a vzdává

A z

Tvrci velou est.

duši jeho prochvívá

pozemských

a srdce

mu

slastí nej\yšší,

se

rozplývá

necítnou zde rozkoší.

;

A

ústa jeho líbají

tu

drahou, svatou

A otc zem

a oi, ruce zdvihají ku blankytným se výsostem,

Duchu

!

;

!

rosou rajskou opo)en

dlouho snil, pekrásný, blahý sen Bh, by mu se vyjevil.

zas usnul a zas i

ml

dej

svt-ia.

Tajen jsi ty oku smrtelnému, duchu svta, srdce pírody Zjevuješ se však pec tvoru mdlému, zkoumá-li jen tvoje výplody. se na východ purpurová brána otvírá když tvé oko v krystalové vod na obraz tvé tvái pozírá.

Tebe vidím, když

Tebe vidím, když tu v lidském tle velebná se duše zjevuje ; když sok líbá svého nepítele,

—

i

když láska lásku celuje.

slyším, v oblaném když moi hrúzoplodný hlahol hrochotá když se skály, hory, zem boí i když slavík hájem klokotá.

Tebe

—

moudrost hlásá, když se tu ozývá; slyším t, když rozkoš lásky jásá, • když volnosti zpv zaznívá. i

Tebe

slyším, když tu

ctnosti hlas

Tebe cítím, když se srdce mého nadpozemský plápol zmocuje; když t vidím, slyším pítomného, zbožuje a cit cítím t

—

(Vyt.

r.

1841 v Básních.)

m

—

;

! !!

!

! ! !

U nás jÍ7iáce. Smutno

smutno to oko

tu bratí!

Srdci se stýská

a

— —

v cizím kraji! tajíj

zábavy mne nudí hovor mne nudí celý svt mne nudí lidé mne nudí Oj smutno, smutno srdce ke svým skáe u nás jinae! ach, u nás jinae! !

U

—

nás jinae! ne tak v cizím kraji! ty krásy pro mne vnad nemají,

Ani

ptáe tak pkn nezpívá, mi hrají srdce pi tom zívá! Oj smutno, smutno srdce ke svým skáe ani to

—

a když

—

!

u nás jinae

U

ach, u nás jinae

!

tvá jest jiná, neteba nám vína Sám eský vtip rozjasní více ducha než krev Burgundských žilek na Mlníce. Oj smutno, smutno srdce ke svým skáe nás jinae! každá

a k veselosti

—

!

u nás

U

jmáe

ach, u nás jinae

!

nás jinae!

kde jsou tu

ty

!

hory?

eky, bory? kde naše stará stovžatá Praha? ta královna, ta matka naše drahá Oj smutno, smutno srdce ke svým skáe ty skaliny?

ty luhy,

!

!

u nás jinae

U

—

ach, u nás jinae

!

nás jinae! jaksi svobodnji!

Tam voln

žijou, tu jen voln pjí tam pán nepán každý jest lovkem Není Cech druhých na svt dalekém Oj smutno, smutno! srdce ke svým skáe

—

i

!

—

u nás jinae! ach, u nás jinae!

U nás jinae bych tak ek po esku bez velkých poklon, bez velkého lesku, a pec tak milo s takou srdeností, :

!

—

že

neznám

sladších na

svt

radostí

!

!

oj smutno, smutno srdce ke svým u nás jinae! ach, u nás jinae! !

!

:

—

skáe

U nás jinae Tam, tam mé to táhne ku Milešovce, k ípu srdce práhne Tu vracím všecko, co tu k mé je slasti jen húl mi dejte na cestu k mé vlasti, neb mi tu smutno srdce ke svým skáe u nás jinae ach, u nás jinae !

.

!

.

.

—

— —

!

O

Bože, Bože

!

kdybych

ml

a kosti svoje v cizin složiti

umiíti

—

mou v tu krajinu nebeskou, bych vidl vlast svou eskou Neb i v tvém nebi duše se rozpláe ach u nás jinae u nás jinae duši

dej

vn

z které

—

—

(Složeno

r.

1847 a vyt. v

Lumíru

RadoSít

!

1861.)

všech.

Nenai-íkej v své chudosti,

Ono oko Tvrce

)ak bys jen své vady zel,

v blankytovém oblace

že

ti

Tvrce

v nemilosti

statk zemských odepel.

Z tohoto vonného

kvítí,

ježto zdobí luinu,

nejen

bohá

radost

Ono

sladkozvLiké

cítí,

i

ptáe

Vda jest

!

ty

krásné našil

milokrásná

tvádnevsvém

panenství;

krásná jest však noc též jasná, plna svatých tajemství.

hvzdy

zlaté,

na nebe,

pro bohaté, pro tebe.

nesvítí jen

Však

pro chudého.

Synu drahý

A

ale také

v loubí lesa temného nezpívá jen pro boháe, ale

usmívá se na chudého, jako na tvá bohatce.

ježto

synu

ale také ty,

tvého,

i

tob, synu, dala

ruka Boží

zem

ást

nebo tob

darovala tvoji krásnou, slavnou vlast. K -Moudrosti ofcorské".

a

víra.

V

úplné však nikdy oba nevejdou spoleenství,

akoliv je dvojí doba k sladkému zve pátelství.

;

;

!;

:

Den nám zemi odhaluje,

Stkvít' se v

svt

;!

'

dvojím tomto jasnu

dv slovesa Vdectví — zem iní krásnu,

noc pak nebes tlesa a kdo celý

!

veliká

miluje,

:

—

náboženství

nad obojím zaplesá.

nebesa

(Tamt.)

Rozmanitost jazykuv. Synu

letném pluku Jinak ve svém plesu pje zlatých klasúv milovnice, rozkoš zjevuje se

slyš, jak v

!

bol

i

zvuk!

jiný

až se srdce slastí tese.

z

Tolik hlas! tolik

Jinak zní milostné

zpvy

okídlence v stinném

lese,

jinak city svoje jeví

zádumivá

mláátka

dátka

zvuná k sob

sladkozvuká filoméla. Truchlivé byly by sady, kde by jedna píse znla a svt neml by té vnady

holubice,

jinak vábí svá

se leje

Jiným hlasem projevuje skivan to, co srdce želá, jiným hlasem prozpvuje

pvec, jenž sek svtlu nese. Jinak volá svá

zvukúv proud

úst švitorné vlaštovice.

kdyby jedna

žežhulice.

e

—

mla.

být

(Tamt.)

Modlící se panna. Jak

ped s s

pokorn

tuto kleí

tím svatým obrazem

tou tajemnou oka

—

eí,

tím ctné duše výrazem

Její

duše

liliová

v srdci slunce pravdy dlí její

oi

jsou

dv

slova

jimž jen tvrce rozumí!

Harfou jesti srdce její s krvavými strunami ústa její žalmy pjí hlubokvmi vzdechami.

—

O

nebe prosí?

tu asi

Jakáž svírá ctnotu strast?

Ach! což Modlí

se

její

oi

rosí?

snad za svou vlast

Ticho, ticho, boue divá neruš tento svatý chrám klekni, noho, krok chtivá zde se modlí seraf sám ;

!

Obletujte geniové, nedejte

ji

rušiti;

slete mladí

ute

se tu

andlov,

modliti.

(Z Písní milosti, 1841.) Bílý. ,Patcrj-

knihy plod básnických"

8

:

;

:

1

14

Frant. Jaromír Rubeš. Nar. v

Cižkov

zomel

10.

lodna 1814, byl soudním adjunktem v Skuti, srpna 1853. Vydal Deklamovánky a písn (1837. 39.), z nichž zvi. deklamace Já jsem Cech vešla v neobyejnou oblibu. Z písni zobecnla Veselá píse zarmouceného (A žije pivo, pivo a zpv). Sebr. spisy vydány znovu v Nár. bibl. 19.

—

Berliky.

moe kdes jedna velká ves

Nedaleko

slábly,

mla

a

vru

prepodivný zvyk každý její osadník, a byl mladý nebo starý, z boudy jen anebo z rady, a by se byl kde chtl zrodil, každý o berlách jen chodil. Starostlivé

matiky

robátkúm svým dávávaly, si hráti poínaly, místo hraek berliky. Dítky sob s nimi hrály, chvilky sob krátily, pak se, jak jen odrstaly, po nich chodit uily. Tak se nožkv zanedbaly.

jak

chromly, umdlévaly,

dobí lidiky

ti

nemohli

již

za pár

uiniti ani kroku.

Na berlikách žitím putovali, na nich stárli, na nich umírali, ba do hrobu je s sebou brali neb si ubožátka myslívali duše dobré smyslu mdlého že by se snad bez nich nedostali do království nebeského. by byli po svých nohou dojít mohli mnohem dál, pec se mnohý dost daleko na svých berlách dokulhal. i

— —

A

Ves tu zddil mladý pán, který na studie dán moudrosti sklad dom nes". Vše se ve vsi klopotí, a již pánu naproti kulhá skoro celá ves. Jako stna pán tu zbledl,

ele

jak svou

A

jak se

mu

chrómu duše

zhledl.

vrátí,

pone

takto rokovati Nosit berlu, majíc celou nohu, nám dal, zanedbati to, co >•

Bh

pro berlu,

již

truhlá udlal,

Bohu

to jsou

híchy

Stát

pro kus deva nevolníkem," žíti v krásné svobod,

se

mohouc

rok

píruní berliky

bez

proti

!

)

:

:

n5

--

!

;

!

!

!

;!

—

pírod Pry s tím bohaprázdným arcizvykem

to jest proti svaté

ml

Kdyby

musel by

komu

dal

neteba

Pry

lid

o berlách jen chodit, s berlou zrodit

každý

se

Bh tvero zdravých hnát,

mu

mrzkých surrogátj.

berlami odhodlan, smle Kdo tím ztratí? jenom berlái, tesai a truhlái s

—

Obecenstvo získá celé.« Mnozí tomu uvili, berliky své zahodili, myslíce svou myslí chudou, hnedlinko že lítat budou a kdo nechtl dobrovoln

berlikám svým ten to musel

s

Bohem

dát,

mimovoln,

nmu

neb

poslal kat. se k pár dnech v celé ddin berliky nebylo jediné.

V

Kochaje se ve snách slastných zel již, jak se osadníci jeho byste na svých vlastních prohánjí po vesnici. Zmejlil se však velice

Lidé mli ovšem vlohy, k chození však slabé nohy, a když se jim berlice bez milosti pobraly, plazili

se,

klesali,

a než se jim narovnaly

nohy, chadli, umírali, ti dobí lidiky vypouštjíc dušiky ješt teskn volávali Kde jsou naše berliky

a

(V Paleku, 1843

!

;!;

:

—

vrabík sedl, vkol sebe po krajin potutelným okem hledl

Ouvozem

tu

k

;

!

k.

im im im im imarara, imarara im im im,

Nad ouvozem na roštin švitorivý

imarara im im im

*

:

u6

Vrabec a

vrtl sebou, poskakoval, na pocestné pokikoval pronikavým hlasem svým

;

mám

K

co

jde

dlat, to

já

vrabec však svou vede stále oHlehle pána rozumného z kraje trochu loudavého, s hlavou k zemi sklopenou,

:

:

!

jde starý,

pijde k vrabci, mluví k nmu oUle, vrabe, chut vari Kocoui se ženou k snmu, již se blíží tuhle dolem, co nevidt pjdou kolem

:

jak mi s tváí uenou moudré dává nauení!

Vždy má

uši,

které oslu

jenom

a

mne luák

—

sluší

prchni, sice tebe sklidí

když to osel není Nebojím se sedlák,

víš,

jiných

— co kocour nevyslídí!« —

Vrabík

se

na

pece jonák,

—

nehrozím se Však hle šust kocour div z roští

podívá,

usmívá se, usmívá, pak mu pyšn odsekne vyídíme, "Dobe, dobe my se u nás nebojíme,

!

—

—

našinec se nelekne. se každý o svou kži stará.

—

—

nauí ho

mleti.

vn

(1837.)

Já jsem ech ech!

pistup a

a kdo je víc, nech,

se slyšet

a zvolej tebas z celých plic »Ha, já jsem víc a nejsem Cech!«

Zem já

eská mou

syn eský, to

jen v

ech

echách do

ech

jest

vlastí,

mou

slastí

žíti

echa

spje tomu?

slast,

dom;'

a lze se divit Což není krásná naše vlast Rcete, kdo

ji

vyletí,

vrabce lapí chap a chrust

A

Já jsem

vím.«

volným krokem dále,

hant mže?

r

;;

—

117

:

:

—

Evropy se stkví co rže; svta okolí tak utšené oudolí, které vní nebenosné hory, jímž se táhnou požehnané dvory,

V

srdci

hledejte v

jehož háje jsou jak ráje, jímž se vinou valné reky a

potky jemné

krásná zem, v níž se tší Cech plém,

a to

je

ta

zem eská

—

moje vlast! Patte na ni, jaká slast! Každý strmek má své dobré bže,

každá chýžka vlastní pohádky, každé místo svaté památky, pstitelku svoji každá rže; každý pahorek má jméno svoje, každá kaplika své ctitele, každá studánka své pátele, každá lípa veliek svých roje, každý háj má místa utšená, zpvce své a vánky jemné, každý les své háje svatotemné,

každý rov svá kvítka poslzená, každý kámen má své.zvsty dávné, každá ves své muže veleslavné. Rýna, Nezávidím Nmci ani Vlachu citrónový háj nezávidím Maarovi vína,

beh

eku slávobojný kraj peji Svejcarovi jeho hory, peji Anglianu drahý krám, peji Španlovi zlatý chrám, peji Turku lepých dívek sbory; kavárny své, Franku sob nech Já mám dosti já jsem Cech! kdo jest víc? Ano, ech jsem ani

—

Všemu svtu

!

—

chci

jít

vstíc,

volati chci v krajích všech >»Já jsem Cech!" echa jméno

—

;;

— ctihodných

je

I

8

1

;: :

!

:

—

pedk vno

slávu naši vina nehnusí.

Cech

se za svou vlast a jméno nikde stydt nemusí. Cech povždy ctíval svatou ctnost,

dobrým bohm svtil chrámy. Cech neznal ouskok ani zlost, ni záš, ni lest, ni klamy; on vždy ctil svatou zásadu

jen

K

zlým nikdy

necho

na radu

;

bra, opuštné chra, své

cizí

nech.

Proto kvetly Cechm blaha rže, proto Cech íc' smle mže

ech!

Já jsem Cech vlast

a krále miloval,

pro obé statn bojoval. pro obé rád svj život dal; a tam, kde válil eský lev, tam zkrotí zhoubc krutý hnv, tam eši byli vítzi a nepíteli, který klesl. ech vstíc vždy palmu míru nesl, a ne otrocké etzy ech válil jen, když hájil své, on nevd války z návodu,

on nemá ruce krvavé, a nezná kletbu národ. Ano ech jsem, to mou slastí

—

slavnou honosím se vlastí!

Až

stížen

lhtou

dn

na trapné klesnu lože, v posledním snu svých zemských Dobrý Bože chci zvolat :

Já jdu

již,

bu

kam

m

hlas

tvj zve;

velebeno jméno tvé posledním tímto vzdechem a byl jsem echem »Já byl

—

sn

!«

vU rýtahu.)

;

—

::

«

—

iiy

Václav

;

Štulc.

Nar. na Kladn 20. pros, 1814, zemel 9. srpna 1887 na Vyšehrad, jehož kapitoly byl od r. 1871 proboštem. Vydal: Pomnnky na cestách života (1845), Dumy eské, Harfu Siónskou a j., pak peklad Mickiewiecze. Sebr. spisy v Nár. bibl. (2 dily).

Vnuk a

ohnm

Slunce

zemi

praží,

déd.*)

ale dar se zdráhá vzíti

žár se žhavé se zdí sráží

"Zapla Pán

na vojína, an na stráži v Schonbrun dlí na popraží.

in

V tom

vykroí do zahrady ven z paláce vážný kmet po boku mu na poskoku pacholátko plné vnady,

a jak socha, nehna okem,

po vojenském mravu stane.

Což

to?

Dít vázne krokem

lítostnými

—

tkliv hledíc na vojína, za kmetem jít zapomíná.

se slovy

Ovšem «, dd odvtí vnoueti, málem vypadlo mi z pamti,

zákony co strážím djí darv bráti že nesmjí. Než sám se hle pokusiti, dar svj v torbu

Opt

žádost jeho

vložiti.

kvapí k vojínovi,

^""'"^'^

"^" '"'^«"

l^^'''?

^^^ "^^^^ ^'^^^^^^^ P^^"^'

rukou nedostane, torby ^

Aby pece dosah

dda »Ra

jme

cíle.

se prosit mile:

zastoupit

mne malého.

vlož vojínu daru

Staec pohnut dít

mu

Zmizla radost v dtské tvái novým zábleskem se záí.

,Hle,ddoušku,mvjdemzhraduP« ven do sadu pro ochladu. „ »„., ^u ^v, ^^ »,, .,i-.,o.' ten chudas co tu zkusí, a výsluním chodit musí. že Kéž mám penz, bych mu za tu útrapu cos dal v odplatu.'

jme

žalovat nezdar ddovi.

M

Strážce blahou úctou vzplane,

drahé rob,

Dítko stoupne od vousáe smutno, až mu srdce pláe

»

svéží jako jarní kvét.

Bh,

a dobrou vli tob!«

mého.«

hladí,

hojn

hradí,

pacholíek v libém plese

Kmet blahotou všecken ilý k milákovi se pichýlí, mladé

vojínovi peníz nese.

v

Vojín trna radost

k výši torby pozdvihuje, a, po ho vle táhne, rukou nžnou sám dosáhne.

slza v

oku *)

se

Tato

cítí,

mu báse

tpytí.

líce

jej

celuje,

em

týká se arciknížete Františka a jeho vnuka,

nynjšího císae Františka Josefa.

«

:

! !

oí

;

krpje

Vojín po vojenském mravu,

Husté

a a

dje, když na ruku milovanou proudem neustálým kanou, na tu, kteráž dar mu dala, i tu, jež dát pomáhala.

vše vidí,

mu

pohnutím

nepohnut

A

mu

pevn

slyší,

jeví,

cítí,

se

chvíti,

drží hlavu.

srdce v tle výská,

k tlu

zbra

pitiská.

s

jen

co se v mysli

Strom fíkový a vina. Fíkový strom štípený jistý na vinnici svojí ml, a když pišel tikrát rok po roce na fíku tom hledat ovoce,

lovk

nalezl

ho

odný,

listím

sice

ovoce však na

nm

nenašel.

Tedy vece bedlivému vinai^i pán svému :

vždy rok po roce

xTrikráte

již

picházím

tu hledat ovoce,

nedaí. , Nuže, milý vinai, má kazit zemi vytni nevdný strom! svými koeny a haluzemi?"

ale

to se

Na

ale k pánu takto dl »Pane, prosím, abys poshovl Ponechejž ho ješt toho léta

Vina

)á jej

sám

znova okopám, a tak poznám, zdaž co vydá, zda se udá práce Potom ovoce-li neponese, fík nech vytne se

ta.

!


Krásy

Kdo mi vlasti

vlasti.

vdky, matku mi daná?

barev dá, bych tvoje líil

drahá,

Bohem

za

Hory, doly, bory, nivy, luhy tvé a krásou piodla ruka nebes Pána

eky

;

na kvetoucí tvái

pvaby

;

:;

;

;

:

tvojí

valem rojí, vesnou mládne ráj ve tvém lun na okole se

krásou vnadí niva, pole, háj kvtný sad kvty tvého nebe i

jasné

vncem pnou pnou

se

se kolem nad tebou,

synv

a tvých dcer a i

zrak šatí

ozaujíce velebou.

tebe,

líce

—

A

co krásy v jemné duši eské dímá, životem se jeví, srdce ilé jímá, kouzlí ráje živé na zemi, a tu barev ary, tamo písní zvuky, .

zde zas kvty, plody blahotvorné ruky v ideál poutá zájemy

kde

vzít

Bohem

barev, bych vše líil

Odkud arodjný abych

vdky

tvoje,

daná, vlasti drahá, máti moje

kd»,

prut,

zotvíral tvé

moc

?

!

tu vzíti,

lno, drahá zem,

a klenoty vše ty snes', -jež sluncem svítí, jimiž král tvých se elo skví a tém?

—

Vlasti

má, tys

zlaté klasy

plodným rájem

širým krajem,

kynou na polích, kvtnic tvých a sad plody, živné hvozdy, rybné vody

v horách,

v

údolích

zlatem, stíbrem, kamy, kovy, složenými v tajné rovy, tvá oplývá prohlube bání temna lna hor pokladové nepebraní z

i

na jasný se derou den na dni jasném luhy, líchy hemží se tu živoichy, bují,

zvuí sad

i

les

;

; ;;

:

::

;

!

!

zvre, ptactva, skot, bravú znjí tob na oslavu

ev

zpv

i

huk

i

ples.

i

A

co s bystrým umem ruka usilovná tvoí, plodí, množí, upravuje, rovná

kdo sete dav tch poklad?

aj,

Necha

má,

vlasti

mí

tebou soci váží se a

s

ty

závodní

soupei

se

úklad

neboj se ni lichých

jedno zotvírej si lno plodné zem a ve skvostech bude záil se tvé tém

Kde

by jasno bylo svtu, moje, povolána ? kterak odhaliti velebnou tu metu, naznaenou tob láskou nebes Pána ? Opuštná druhdy vdova,

na .

slov nabrati,

drahá

jsi,

vlasti

—

z

pohrom

povstala

k úpadku

a

znova,

jsi

hnal

t

sok

po traplivé po sirob život nový kyne tob, vrah kla ti smrti rok.

a

V potup

nepamti

a

tebou hynuly tvé dti, a co tvého, brala záš než hle, nové slunce svítí, s

a

svt

Bh

vidí to a

cítí.

pod svj vzal t pláš. On sám oblek' tebe rouchy vnady, že

ostožil tvé

a tvým

hory, nivy, sady,

synm

nho tob

sílu

dal

i

um

nový plyne, a hlas lásky rodu tvému kyne z

k slavným,

život

vkovkým úkolm.

Slyš to, vlasti, važ to, máti dvojích

rod,

utvoená na svobodu po pravd a lásce od Boha

oživená,

hle, by na každé dvou

kmen

v svtle pravdy blaho lásky

to Kde

tvá velká, svatá úloha

!

—

kvésti

slov nabrati, by jevno bylo svtu,

Bh

(Z

ratolesti

mohlo

jakou eských dum.)

ti,

vlasti

moje, vytknul metu

?

:

!

nám

Zvonili Zvonili

kopali hrob,

byla už

i

svolávali tovaryše

svj vrný

lid

dáli.

z

i

s

nebe

není dána.

Zvete vy si družnou chasu na poheb a kvasy Bh, co vládne zemí, nebem,

Krahuje tu, havrany tam na pospasy zvali,

sem

umírákem,

si

moc vám

rakev uchystána.

z blízka

vy

vyzvánjte hrana nad životem naším

zvonili

:

nniírákejn!

Zvote

nám umírákem, nám hrana,

:

:

spasí.

Kopejte hrob sebe hlubší

Bh

byl

odmí

—

vám

bude

vaší

s

námi,

mrou

—

metne vás do jámy ^

THktéž.)

Má pro

Neptej se mne,

oíina.

tak vele

Tady živj

srdce

bije,

ileji krev proudí tlem; k otin své drahé znám se, nebo otcv duch tu žije a na službu její cele nad popelem. nad hlavami v každé dob oddávám se.

—

Otina má, to jíž

z

Tady

role,

je

na níž stojím

vle

boží,

mám chránit od. koukole, mám množit Pán zboží.

v níž

Otina má rájem

je

mi,

radostí a blaha zídlem.

Bohem danou

jest

mi zemí,

našich svtcv, otcv sídlem.

Tady

buj nj

zrají

klasy,

krásnj rže zakvítají a slavíci svými hlasy

stála

má

mne

pstila

ruka hebká,

a já k matince se vinul.

Tady

v hrobech drahé kosti

otce,

matky,

ddv

tlejí,

a o slavné minulosti

vštebné mi písn znjí.

Tady zím-li

širo vkol, mi tajnou káže eí: že mi tu vytknul úkol

vše

Bh

na úloze na

líbeznji klokotají.

kolébka,

mi otec moudrý kynul,

tu

loví.

Tady nžné ptactva písn Proto po svj život vele mocnj zvuí v jemnou duši, k otin své drahé znám se, tady radost, tady tísn

hloubji duch jímá, (Taktéí.)

proto na službu tuší.

z

vle

boží

jí

cele

oddávám

se.

:

-

124

Velehrad.

Sem Slováku s Tater skalných! Sem poj Cechu z Šumavy

Tu, kde trn se Svatopluka lesk' slovanským koninám ach nastojte! zraku vnuka ni rov jeho není znám.

!

Sem, vy brati

z vlastí dálných na hrob Velké Moravy!

O

brate

slyš, »

!

zde

Svorností jen

rum

hlásá

spása

stojí

!<<

Z matiných zde hmí to mar • Hrobem Slávy bratr svár!« :

(Pomnnky

na cestách života,

*

1845.)

Ludevít Štúr. samostatného života slovenského. Nar. v Uhrovci na Slovenska 28. íjna 1815., zemel 12. ledna 1856 v Modré. Vydal též spis: O nár. písních a povstech plemen slovanských (1853. nákladem es. Musea). Vlatftni zakladatel

Bojov)iik.

Dol Váh

Koník ehce a vjící

se polinami

bystrým žene tokem, a po behu na koníku letí jinoch skokem.

vítr

a

bhem

honí,

jinochv na Pováží

me

do boje zvoní.

Lidé po všech a po cestách volají: Mladíku,

A

kam

a jinoch jen dále

tak

letíš,

kam

tak

letíš

Hoj do boje, lidé moji, do boje do boje válit budem, až dobudem estného pokoje.

A se Do

!

všech stran ohlas volá

Váh od nho

Dále cválá, v

levo se

uchýlil,

on na právo ke Dunaji do táboru pílil.

A

jak

Váhu beh

do boje válit budem, až dobudem

ohledne se zpátky,

tam

se

estného pokoje.

v

dm

boje

!

!

let

až se v ÍV „Nite",

1842.)

ní

táboe

zastaví.

opouští,

dolina zavírá,

oí jasných, mu nestaví, na behu Dunaje

Slza kane z

než

cválá

na vraném koníku.

na vraném koníku?

!

odevšad ohlas letí v záptí mladíku,

otce,

matkv.

:! !;

! :

!

!

:

Jaroslav Kalina. Nar. v Boru v Litomická (Haida) 9. listopadu 1816, zemel 22. fiervna 1847. Básn. spisy jeho vydány poprvé r. 1852., nov pak v Nár. bibl. Od nho vyšla též r. 1848 píse: Kdo vlasti syn pozvedni z prachu tém.

Kšaft.

Co to v Cerekvi vyzvání? Hodinku-li i klekání?

To

umíráku smutný Bože, vící duši spas

I

v

hlas,

hlunou krmu zvonek zní

ihned jásot utichne v ní. » No hrajte pece !« syn volá, •dobrý kolá vám táta dá!«

*)

Teotcv kšaft, hleodkaz tvj .Porouím ti, sprav život svj Doss, marnotratný! rozmrhal, mn pásmo života strhal.'

To

slyšet

— v komoru bží,

kde v rakvi už

Z oí mu zlolajce

jiskí

tatík

leží.

lítý

hnv,

tíská na rakev:

» Tisíc hrom t probudiž, ; syn otci lál »Bodejž mu v hrdle hudec hrál !« vsta, a cos napsal, opraviž! A jak dohráno, kou synu Tu, šelmo za stl se posa, Skonal otec v tu hodinu. a piš, a nehni se mi zta!«

Hudba znla

!

»Také-li kšaft dlal?" Dlal.' »Ajta tatík juž za své vzal ,

Hej, hudci! hrajte, hrajte jen

Nepjdem dom, až bude den !« I

dom

»Kde

podíl

a píše, ale což

rozkatí

mj,

dle otcovy

konené vle ? Já co vy syn a poádaný ddic jsem. podílu mého dejte sem !« *)

Básn

té

od lidu pražského se

souasné

hned po

pes

události.

rubáši sed na lavici,

vyteští zrak, aniž dýše,

se navrátí se

—

—

vzal péro v švadlou pravici,

kšaft rozpeetí.

Jonák a na bratrv

ten pozev praská rakev; ruka padá noha padá a syn bledou hrzou strne, an mrtvý vzhru povstane!

V

pijde den druhý, tetí,

to otcv

Na

píše?

—

,Bda, bda! kdož otci klne, to oko havran vyklyne

Kdo

on

vyjití

šedin otce neštédí, království

neobddí!'

v Házovské tiskárn skoupeno hluk zakázán. Týkala

10.000, až prodej pro

: !! !

!

—

126

— a v zoufání — Když

To vidt — pry ho

íst

Kde pak

se

podl?— Tam bledá on pop

ruka

rybníka vyhledá

a

z

zlý host

pohání,

kropí, zažehnává, modlí se žalm, zaríkává.

Celední jdou a ustrnou

Otec sedí

— otec

pimrazen

jak

jsa

—

hledí

k

lavici,

a péro drží v pravici.

Tu bába hned

pivolána,

všelikterá co kouzla zná, i

stíly zažehnávati,

jme

se

xSiré

ducha

oi

zamknte se pomknte

!

—

Jdou pro vrchního pro popa, by on jim spomoh' od trupa; ten zaklíná, skropiv jizbu,

oi! pod oboí!

Siné oudy!

Zaríkáno, zažehnáno. a ot sedí a ot hledí, jak primrazen jsa k lavici, ni rady s ním, ni spomoci.

žehná ho, íká modlitbu.

zaklínati

—

Siné oudy! boží soudy zaklínám vás, po první ráz, po tetí ráz, boží píkaz

Siré

od báby neprosplo,

k popovi se bželo,

tu

Zažehnáno, zaklínáno,

—

otec sedí

rady

ni

otec hledí,

pimrazen

jak

jsa

ním,

s

ni

k

lavici,

spomoci.

Až se!

dítko se- pibatolí, wpote dedectu,« hlaholí.

Pokoj ti, nebohý duchu! »pote dadat,« a outlinkou .Idianechod'víc!chu-chu-chu!" chopí ho mile ruinkou.

Zažehnáno, zaríkáno,

—

otec sedí jak ni

otec hledí,

pimrazen rady

s

ním,

jsa ni

k lavici, spomoci.

Aj div divoucí

!

se zdvíhá

;

otec

lavice

pravice

požehná vnouka milého, a

vný

sen obejde ho.

Až tak, co nelze žádnému možná robátku malému ;

(IMS.)

s

co zdila nepravost syna, spravila dtská nevina.

; :

;

I

:

27

Frant. Betislav Trojan, rytí

Bylanfeldu,

z

kvtna

1816 v Praze. je též píse: Já jsem švarná dívka z mlejna.

okresni hejtman.

c. k.

Nar. 20.

Staromstská

Od nho

ves.

(1648.)

Tam

u mostu nad Vltavou

vážn vž

vypíná a echa na se udatnou. na starou slávu, lásku ctnou ke vlasti upomíná. se

Již

již

se krutí

Švédové

vži protlaili než tu se statní Cechové

až k

za brány jako

orlové

na zhoubce vyítili.

Byl trudný den, kdy Švéd pluk Byl Plachý to se sborem svým se študenty statnými pes most k vži tlail, » Ku pedu, dti! « zvolal k nim, a divý kik a zbran zvuk a oni hnali se za ním, a stelby válený to hluk kdež jistá smrt ped nimi. jich vítzství již znail. se

Tu

srdce

Cech

zplanula,

udatných vlasti syn; smrt s vže zhoubn lítala a

krut ady

vítala

nepátelských vojín. I

rozjitil se

Švéd hnv.

most pod nimi trnul ku pedu vlála korouhev že

v

erveném

poli bílý lev,

a za ní dav se hrnul. (V

eské Vele,

Švédská se tlupa ulekla

tch mladých bohatýr, a jakoby se povztekla,

na Malou Stranu utekla, hotova jsouc k míru.

již

Tam se

a

u mostu nad Vltavou

vážn vž vypíná echa na se udatnou,

na starou slávu, lásku ctnou ke vlasti upomíná.

1838.)

Th. Dr. Josef Miloslav

Hurban.

Nar. v Beckov na Slovensku dne 19. bezna 1817 a zemel v slovenském Hlubokém r. 1888, kdež byl evangelickým faráem. Nadšený vdce lidu slovenského po smrti Strov.

Žal.

U proud valných Dunaje širého, eky Moravy zpnné,

u žalné

ach tam na rumích hradu Dvínského tam smutí srdce Slováka ranné :

:

«

!

— »0

«

:

—

128

vná

vlasti

mých praotc slavných, hluné dnu a hojú dávných,

ty divadlo

tu ležíš tiše v širém pomezí, šíp

as

zlostných v srdci tvém vzí.

Už

tvoje

vky, už

tvé

vném

sláva tvá v

asy

utichla

zhasly,

dímání,

synové jenom stíny slávy našli, Nitra i Dvín v prach se žaln sklání.

me

Zrezaven dímá nkde Mojmíra, pílbu Svatopluka skála rum svírá, jen zde a onde ze zapomenutí vzpomínka v písni k nebesm se krtí. i

(V „Nite",

1842.)

Vincenc Furch. Nar. dne 8. srpna 1817 v Krasonícich na Morav, zomel jakožto úetní rado c. k. nejvyšší útárny ve Vídni dne 5. ledna 1864. Vydal Básn, Barvy a zvuky, Písn a ballady uherské a j. Nkteré z jeho písní byly uvedeny v hudbu (na p. Písn Hostýnské, eští hudebníci a j.

Den

S2I.

Rufa.

(H. 1287.)

Na den svatého Rufa na poli Moravském

eská

Král Otakar vítzný, jenž

jméno eské

moi

nes'

proudem, až zrúžovla zem.

až k

Tam eské

Morava huí temn, pláe všechen lid,

krev

Otakar vedl

tekla

pluky

stály,

voj

Baltickému,

u své Moravv

kles'.

i

tak jak by v zemi zhynul

Ó, slavný, zlatý králi to poslední tvj boj.

poslední slunce

svit.

11.

(R

Na den svatého Rufa, tam v zemi francouzské u

Krešaku Jan

své

slepý

Cechv v bitvu

zve.

1346.) » Boj ztracen, vyvcdcm té Však volá slepý král »To nebude, by z boje

král

eskv

utíkal!

!

.

!

129

Múj

V

k

sob

privažte k

nejhustší

jeme

Jedou v nejhustší bitvu Meem se máchat jal, klesá komonstvo vrné,

se,

by dosah' vraha jist slepého krále

me!«

—

—

!

naposled slepý král. III.

(R. 1526.)

Na den

tam v zemi uherské u Moháe ku bitv

I tam kesanský tábor snadno pehledný voj, neeká nových houf

dvoje se vojsko

a za poíná boj.

Je

a

svatého Rufa

mranem Turkem

hne.

Ach

kryto nebe

zem, nebe ozývá se pokiku ohlasem.

Dr.

kesanský,

klesá voj

—

a

kryta zem,

—

slavn bojoval zhynul mladý Ludvík,

i

Uhrv

echv

a

král.

Karel Drahotín Maria baron Villani.

Nar. 23. ledna 1818 v Sušici, zemr. 24. bez. 1883. na zámku Stižkovském. Vydal Lyru a (1844), Sebr. spisy (1846). a j. Od nho je píse: Zasvi mi, ty slunko zlaté.

me

Pátý viáj

V

široširém

moi

182 1

r.

Kolem

v dálce zní jakýsi smutný tón; nevolá to touha k válce, hranu vyzvání to zvon.

soudruhové, tvái má svj stan,

stojí

žal v jich

stranou íhá Hudson Love, nevlídný ten Anglian.

—

Muž, jenž králv trny boil. svého vku první rek muž, ach, jemuž svt se koil, zbaven moci koní vk.

Už skonává už se toho srdce bujný tluk

Na svém

Lékai

hlas

šepce

Císa mrtev

—

maje

jít

kolem slyšen

Antommarchi vedle sed

:

Proto zní to

v

širé

dokonal Napoleon Bílý, ,Pafoi-y knihy

jilodrt

hoce

hluk.

svírá,

jest!

dálce,

smutný tón

:

nevolá, ach, trouba k válce, !

náku

"Dvakrát se zde neumírá «, Hudson dí, »te hodin šest.«

zkouší, jak jde krve proud

letí

—

druzi slzy utírají,

loži leží bled, na boží soud;

svtem

tají

.o.

i^

b/isníckých".

—

!

(V

eské Vele,

1843.)

9

!

:

:

Pfivod vlastenectví. Ssál jsem

medy

ze

pírody:

tam

zas šepotaly vody,

pede mnou

Vkol v

se šeil

les.

vše se radovalo.

zpvu

vzhru nes', mne usmívalo, na mne záil ples.

pták se

zrak

vše se na

já

ze všad

drahé

Bu s Slovan jsem, jenž hrdé že

mu matkou eská

Slovanstvo chci jeho blaho

bu

má

cítí,

vlast;

vrné

zá

Slunce

tu plála jasná,

vkol všude puel kvt » Vlasti uiá, o jak jsi krásná, krásnjší snad nezná svetl<í To jsem cítil tehda vele,

z blízka budila se ves,

ctíti,

slast.

si

mj

poal svat

slíbil

vlasti

ob

v

plát,

celé

žití

námi Bh.

dát.

'<"

Nuže brati a vlastenci! My, jež pojí a duch. spojme ruce v pevném vnci Vzhru vped! s námi

'''

e

Bu

Bh

!

Václav Bolemír Nebeský. Nar. na

Novém Dvoe u Kokoina

18. srpna 1818, byl sekretáem a zemel v Praze dne 17. srpna 1882. Složil vedle etných literárn- historických rozprav též adu písni (vyd. v Poet. besedách), vtši skladbu Protichdce a peložil nkteré kusy Arisofanovy a Plantovy.

eského Musoa

Mroucí bojovník.

Na

posteli

leží,

umíraje,

mj

xpodejte mi ten prapor starý! Je mi pec, když nad hlavou mi vlaje,

orl šumot

jak bych slyšel

A

ten

Tisíc

me mj

vrný

—

jarý.

ezem

život jsem v adrech

když jak smrti jím co bleskem

žranv

cítil,

andl rozsápaný

muž mj mi

hvazd jsem mýlil.

Pílbu na leb vsate šedý, mi dejte, jako reku k boji, se smrtí se potkám naposledy

štít

—

rek jsem, proto chci to v celé zbroji.

;

—

i3i

—

Ze

jsem nemohl, jak ženich opojený, vzteklým jejím políbením zmíti, volím aspo hrd ozbrojený k poslednímu zápasu s ní jíti.

Až pak umru,

mne k

vezte

až rek boží osedlá

si

hoe,

oe nim

a pijede v plném k

Tam mne

té

spí muži,

kde svatého Václava

oruží.

,

.

,

.

^^

tam chci spati, ^neb mj den byl mozolný a parný, a pec se mi chce zdáti, se a boj že je ztracen, že byl vešken marný! zakopejte,

^

—

Ach, když já své nesl palné rány, byla tma, a svta seraf jasný nebyl ješt vyšel z jitra brány a te se zane život krásný umírám

—

Klesne na vyzáblá a

ne

—

v kout zpt vymoená žena,

me

jež z tisíce

ta,

již

vH 8V>

sedí,

hledí,

tisícerým žitím opojená.

To

smrt

!«

'

panna krásná, hrdá, divá, pnou se adra dmoucí, a když kráí mladých srdcí chtivá, je

vlasy vlajou,

rozkoš

jest

jí

klesnout v lokte žhoucí.

—

a z kouta vstane, tasí nž k posteli se po lehounku šoupá

Zena

.

On

sní

:

»V hrob

ležím,

.

.

východ plane,

a ten seraf výš a výše stoupá.

Posel Boží bílá z

oí

íza

z

!

Štít

úd

a

me

se blýští,

mocných

vane,

jasné z mrtvých vstání prýští,

vínek, blesky prše,

s

skrání plane.

9*

!

:!

;

!

— Mocným meem

-

l32

o

zvuný

štít

tlue,

zahmí, jak když na vzkíšení zvoní prasknou hroby

—

rue

svatý Václav

jede v zbroji bílé na komoni.

Z mrtvých

ní

ítí

se

mj

Pes

Huí

i-eky,

bory,

hmí

branné písn zvuky, oteve se brána hory,

hromem z

—

vstání!

prapor hrá,

boukou

tichý,

mám

i

já

i

mé údy

boží pluky.

tmavý hrob,

zde

me

a

štít

v boje boží

—

praskni, hrobe!

táhnou -

!

starý,

—

práhnou já

i

slyš

svj

rek jsem jarý!«

Vyskoí a zase nazpt padne Ne ta žena, ale andl Pán pijde, políbí jej v elo chladné, palmou kryje adra (Ve Kvtech,

Z Ticho zlaté

kol, že bys

hvzdy

slyšet

moh'

—

hedbávné

kol, že bys

moh'

tajné sny hrobního

slyšet

spáe

—

mrtvé kapky asu, vesmíra oko pláe

slyšet jež

Když mou

I

dímá,

ten vánek hravý

ani zvuku ani hnutí

—

jakoby se vesmír topil v bezedném zapomenutí.

lesky v jezeru se brodit

Ticho

a skrán.

»/Ví//z«.

slyšet

v nebi chodit

msíka

mu

1842.)

duši, jako Jidáš. políbením pítel zradí tu mé srdce puká, ale svt mi ztrátu vynahradí.

Jen

mé

srdce

poád

bije,

tlukotem se honí jak hodiny všehomíra, jež si samy hrana zvoní! tlukot

s

Pítel

jest

mi onen Sparan,

jenžto statn, mysli

umírá, syn na podušce

vlasti štítu

hrdé

vrný, tvrdé.

:!

!

!

•33

Pítel

mi, jenžto

jest

s

myslí

—

bol, rozkoš jeho, Celý svt a svaté síly

Bohem zatou, nadje

tichou, velkou,

jsou

na kíži zde bludúv luzy umírá pro pravdu svatou.

mám

Lásku

žití

múj pítel, za bych purpur z každé žíly.

však jenom jednu

—

a to jest má íše blaha! A v té íši nebevelké

mám (V Kvétech,

jen tebe,

vylil

^

"

matko drahá!

1841.)

Velká kniha.

vštby plná kniha divosvat srdci se otvírá, oko tam když v nezkoumané íše zírá, kde se hvzda za hvzdou bez konce mihá

Ach

jak velká, božské

/

tiše,

Nikdy jsem ti nerozuml, kniho svatá Ale te, když na svém lžku trudn sedím, v oku slzu, v srdci bol, a vzhru hledím ach te vím, co mluvíš, kniho hvzdozlatá

—

(Tamt., 183?.)

Dr. Frant.

Lad. Rieger.

Nar. v Semilech dne 10. prosince 1818. Pispíval do rozliných óasopis básnmi i lánky prosaickými. Vydal též nkteré peklady (Washingtona Irvinga Život Mohamedv a j.) a práce pvodní z oboru nár. hospodáství. Bedigoval Níiuný Slovník. Zvlášt vynikající mrou byl po celý život inný na poli politickém. Jelio „Kováská" znárodnla.

První sha. Hlas hrozby hle,

pi

z

ráje

nm

n

Jich viny tíž

zaznl mladým svtem

jde družka

o silné jeho Hle, na

Pán

Adam

kletby

rám

—

k zemi zírá, vnadná krásy kvtem,

prchá se

podpírá.

padla ruky Boží tíže se pojí k rán,

vdomí

Boží k zemi paty víže

ves obzor kryje

—

mrak — mrak hnvu Pán!

'^

!

:

-

I

34

-

na vždy zaven ráj v pou nekonenou jdou bez nadje, berly nevadnoucí, neb v hnvu svém jim život s strastí vždy pravý všemohoucí. sám vstil Búh

Jim

;

vnou

—

—

Posléz dí lovk mukou vzbouen k Bohu "Nech, Pane, dost již býti Svého hnvu!

Je

tžší, než

silný, snésti

já,

mohu

:

—

jak vzdychá za úlevu!

viz slabou druž,

se neb, kdyžs vzal dary jiné, marný vezmi zpt dar života zhyne, strom bez listí, bez plodu ? jak ráj mi minul, jak sen blahodárný! slituj

— mn —A

též

Na

Nech zmizím bez památky z ady tvor primíšen k zemi nesvdomé, chladné !« tak zuí v zdoru, dupe zem Tak prosí až ve mdlobách ped tváí Boží padne.

—

—

1

Bohu feho

zželelo se

syna,

an zde unývá zpurném ve zoufání: »Je soudcem pravýni souzena tvá vina tvj, pidám ti slitování. než já,

—

Bh

muk

Aj vidím íši

tvých pekynouti, úlevy v ni hodím.

krpj

stišnou

já

Soud nezmnný jdi dále v pouš své hle, rosou útchy v ní rže zplodím!" !

1

vztáhne nad v

aj

v

tom

hru

jich

tu

n

vlívá se

oko

v

rám

v nich cit

i

pouti,

Všemohoucí

kol nich mír se stane;

jakýs tiše vroucí,

nové jemné zái vzplane.

outlá cho se muži v náru skloní zabudnou ráje! V srdci jim tak voln! V tom první slza s oí se jim roní a v slzách kochají se sladkoboln

Tu

—

!

—

!

—

;;

—

;

i33

;

!

:

:

—

nejprv slza poátek svj mla víc lidem nevzal zpátky dar slzy nad démant drahá i nad perlu skvlá, šperkem v plesu svátky, nám výplatou z muk

Tak

Bh

:

—

ve zboueném srdci mír uhostí lednou jeho kúru tiše stáje ta v ranách jeho nadje kvt roští,

Ta

-

ta

náhradou nám za ztracení

ta (V Lumíru,

ráje

1852,)

Kcn>áská.

Ková nezná hluky marné, vyká asu k rán zdárné;

Není muže nad kováe,

muž on

celý

On

zná

on

též tuhé

státi

pímé tváe

na svých nohou, rám má.

vná,

krásu mnohou, rukou, hlavou vykoná. U nás, u nás

Díla

jde ráz

na

ráz,

tu rána na ránu co

má

všecko rázné, ni rány nechce prázdné, slovo mužné, rány hrotné, statný in pro dobrou vc a tak ohne, zmlátí, protne každý odpor našinec.

e

žhavé,

Zná

se z

rány v

pravý

ková

eská

vlast

mch.

dob

— pravý

pravé Cech.

nám Bohem

dána,

uhlí dává svtlo, plamen,

železo zas sílu dá.

zadá.

rád

je

nechá huet prázdný

hrom dopadá, uhlím, rudou požehnána

nadarmo nižádnou ková ne-

Ková

prv než železo

Ohni srdcí, síle ramen, svtlu hlav se svt podá. Cech vždy ková býval ádný, bystrý duchem, ranou pádný

kou

ruchadla i stroje, bodrý mlat. Nechcem hanbit pedky svoje:

znal

ostrý

me

doma tak ped pány kivé srovná, vzdorné zlomí,

svoji

na svém chceme

pítel práv, ne lichých slov

jde ráz na

buší kov neb zrádce hromí,

na ránu co hrom dopadá, nadarmo nižádnou ková nezadá.

Ková

je

vždy

muž od rány

jako

jak co pijde na nákov. (V Obrazech života,

18CI

.)

U

i

stát!

nás, u nás

tu rána

ráz

:

!

-

.36

-

Božena Némcová. úaora 1820, zemela v Praze 21. ledna 1862. Proslavila se zvlášt svou Babikou a svými pohádkami. Sebr. spisy v Nár. bibliotéce (9 svazk.) Nar. ve Vídni

5.

Slavné ráno. Byla noc však te již zoe svítí. tmy slovanské zaíná se dníti, zvony zvuí ke slavnému ránu, Slovan vstal, na slávy tlue bránu, od Uralu k Šumav, od Balkánu k Vltav jeden hlas zní, jedno slunce svítá ;

z

:

nové

nový

jaro,

život

zkvítá.

vnte skrán, ducha zbran, dnové planou,

Svátek slávy nastal, v

mocné odjte

velicí

nám

již

se již

a muži-li ješt nepovstanou, žrát-li má rez slávy zbra,

nuže slabá ženo vsta Nech okáže ochablému vku, z eských žen že zrostou pluky rek. Nemá-liž, kdo eškou jesti, vstáti, slavných unií-li svých matek dbáti ? Vlastu ctíti a tu bohy vzatou

knžnu

Libuši, vštkyni svatou,

chrám nám,

jež všeliké slávy

Prahu

— vystavla

vstným duchem sím pKJŽehnáním svým

Na svém hrad žehnajíc, své vidí

je

stojí,

rám

in

—

sila,

zasvtila? kolkol zírá

rozprostírá

budoucnosti slavné vky,

král purpur, ocelové vidí v nebes

eska kmene Vidí, jak

to

národové

jí

bá

reky,

se vznést

ratolest.

ode more k moi se v prachu koí.

;

-

; ;!

!

i37

-

Ale ach, co dále zela, zml má duše, krev bys vyslzela. Tu strast, krve proudy a požáry; ach! a národ položen na máry,

nua^rtc

,

,.

•,.(..

za živa, ach, pochován

nebo

z tisícerých ran hrdinské své krve proudy Ješt živ, a mocny jeho oudy!

miorisfrii

vylil

Knžna

zvolá: >»Zatlu na své hroby rode statný vidím slavné doby, prapor vje, pluky bohatýr táhnou v boje svaté, v boje míru

^

^

^,

!

žádný požár, žádná krev,

pece

zas

vstal

eský

lev.

Vzhru palmou vni se, mé plém žehnám na vky tvé krásné zem!«

!

!

Vzhru ženy panny Vždy duch Pán v outlou pannu vstoupil v Orleán !

!

noste vy te oryflamy zlaté, když jdou muži v boje ducha svaté

Zenou založena

vlast,

a

zas hájí vlast. ženy Protož vstate v novoeském ránu, Blaník otevírá již svou bránu ^V

eské Vele,

1846.)

Ženám eským. Muž, ach, ten má

Zeny eské, matky eské! slib si

dejme a v

nm

stjme

pro blaho své drahé všecky síly obtujme

Nejen muž

bu

:

vlasti

me svj ostrý,

— muž má všecko žena dcko. a —

to,

;

ale útlá, slabá

své

jen své srdce

!

hrdý na

rám, sílu

Dít

!

—

toto

jméno

sladké,

že dá všecko pro svou vlast

žen nebem daný

vzhru, ženy! my

matky! nejdražší, co máme, dejme vlasti v její zdar.

na oltá svou

též

ob

chceme klást.

dar,

;

— Prvním slovem lichotivýfn. prvním sladkým celováním

:

!

—

138

A

z

nich zrostou reci statní,

jako lípy, jako doubce;

eský zvuk jim v duši vlejme a z nich máme Betislavy, s velým vlasti milováním. práva hájce, zloby zhoubce. Jmenujme jim

slavné otce.

vylitou pro právo krev,

eknte jim, jak se znovu hrd zvedá eský lev. (V Kvtech

r.

Zeny eské, matky eské

nám budiž slast vychovati naše dti pro tu slavnou, drahou vlast. .lediná

184.3.)

Ondej Sládkovi. Nar. 30. posléz v

bezna v Krupin, vychovatel a pozdji evang. fará, Rad váni u Báské Bystice, kdež také zemel 20. dub. 1872. Sebr. básn v Nár. bibliotéce. Mládenec.

Na strmé

skále

Kriváa

mládenec

svojej

podobný

stává skále,

veerná zora pekne zahrává v jeho

si

oú

kri stále.

Do alky mranej lea mu oi, zdá

se,

že

súdi minulost chcejú

a zase zrakmi k nebu

zdá

se,

že hladajú

zatoi,

svoju nadeju.

Hned elo svraští a dupne nohou, jakby chcel osud vlastný rozšlápnú, hned úsmcch blysne tvárou ubohou, jakby chcel v slasti smutok svoj spláknú

asem

hladí pod seba v dolinu, hádám, myslí o blahu rodiny, asom sa nehne celu hodinu, hádám, sa modlí za bratov vinu. "Jak, pláeš? Nepla, mládenec smutok len srdce zožicra. ligot

nadje

rozlej

po tvái,

tužba šlechetná, ver, ncumiera.

jarý,

!:

;

:

—

I

!

—

Sg

plame hnvu, rozumu zrádný poddaný,

Jestli

sa hnex^š, zruš

hnv

je

osud prichádza v tajnom odvu s slavným proroctvom Bohom vyslaný. Jak myslíš, mysli na stav oiiny a spoj myšlenku s citom lúbosti, vymysli spásu, zle. do ddiny, a daj úmyslu tvá skutenosti !«

Hlasy utichnu. Mládenec kroí, stupa do svojej ddiny;

potchy

slza

a (V Mite,

mu

svieti

celý v žití

žije

slzách matika sedla, asto vzdychlo sa jej,

a malé, útlé dievatko

mamke

vraví

svojej

»Go kropíš tými slzami moje žité vlasy Ci vari') visia nad námi,

mamika,

zlé

asy?«

Pritisknúc k srdcu

ma

—

1844.)

Dcerka a

V

oí

z

Otiny.

velému

uOtectvój nechce z

dcerušku osloví

pod

zelenej

Svt má zbroje, tys bez zbroja, veký svt, tys malá a nevie, nevie tvoja ma, komu a chovala!* :

A

slza

v

oach dievatka

pla matei, potcha teie sladká teší

a

z

nevinných úst dcery

o

Bóh má zbroje, svt bez zbroja, Bóh velký, svt malý!"

')

zz opravdu.

hrobu vsta

trávy:

o

»Dobrí sa zlostných nebojá by sa jich báli?

(Tamt.)

z

a nevie, nevie tvoja ma, svt z teba spraví

púok ržový

a ústa k ielku bielému,

ma.

:

!

—

I40

Nthaí

;!

!

—

rud

Nehaie lud mój,

::

máj.

lud mladý,

že je

posmvai

klebetárski

V mladom sa veku ide do vládv, starému sila nestaí; ked predkov nemal a i jich nemal,

—

—

as zlatý? mu ty zato

ktorí pežili

o

bys' sa

posmieval?

Na potomkov on bohatý.

Nehale Tud slávy svojej

On

ešte

mój, že

nemá

dcjov

minulej sklad

pknou kvitne nádejou, má jeho poklad

budúcnost

pouješ bájné hlasy povstí? Hovoria

tie,

ke as

uší,

zázraný z nich on svt má vyviesii. budúci svt v nich on tuší.

Nehate Tud

mój, slepi súdcovia,

Tud mój je len Tud sprostý! asto sú múdri hlúpi Tudkovia dla sudu svetskej múdrosti pouješ? spieva slovenské pole, že

spievanky zrodia

Homérov

len Túbost útlu spievajú

no,

budu

aj

bohatieróv.

hole,

—

Nehaiite Tud mój, ústa neisté, že

odhodok on

je

hlúpy!

Múdrosou

jeho vykúpeni ste a ešte vás raz vykúpi Ci

nepeuješ slova rozumné,

o

den po dni opakuje?

Vné v nich pravdy, ten

Tud vedu

si

hlboké,

umné

;

hotuje.

Nehate Tud mój, že je len mladý, že nevládne celvm svetom I

— — ;

:

;

!!

14"

Kde tlo ducha k zemi nevalí, tam duch lieta rahším letom. Na hellenskvže Tud si zpomnite duch si svt vlastný utvoí

i

—

hór zárod vidíte? no vite dubísk hory!

v žalude

—

Nie!

Nehate Tud

mój,

chudobný,

že je

má

že kraj biedny, smetisko

To má

iiiiví'

Ú-.L[

blud má svt sebe podobný, hory, ruky, zlato má!

je

—

!

—

A

ale má ked" by nemal? má obchodu silný zárod. Alebo i sú riedy a bravy

hlavy,

^

jíbT

-

a

koarne komus' národ?

Nehate Tud mój,

Tud

že je

—

že rád trpí, že je slabý!

Pravda, surovj on

tichý,

nemá pýchy,

nie je v zápasoch pochabý.

Vy to neviete, že duch národov práv lak povahu má ke má vystúpit s innou slobodou, nejprv ticho myslí, dumá.

Nehate lud že

Tud mó]

m^j, je

Slavnejšie ešte

nuž, kdo

je

že úcty

potupený

svt

!

nemá,

—

tupí plema,

tam zhanobený?

asy na všetke svt žertvuje bohom zlatým.

Ach,

zlé

sú

!

-

strany

—

Ale nechaj mi národ bez hany národ patí k vecam svátým

Bedich Peška. Nar. v Ústi n. O. 25. íjna 1820, magistr, rada na odp. Od nho je též píse: Nechí velebí Vlach svó ráje a ,.Svoji k svému".

Královský

V

tom žitavském kostelíku

svatý Václav oltá má,

sirotek.

ped ním nízkém na stupníku zbožný hošík klekává.

:

!

142

Odv

:

!

—

Však po chrám všecka tíse jako kouzlem mizela, svato-václavská když píse

jeho nebohatý, duše jata žalostí, pohled jeho smutný, svatý, k nebi pne se s vroucností,

klenbou

Tváe te má uplakané jindy kvtem zardlé,

Pak doznly svaté zvuky, rytíí- k hošku pikroil,

a z úst prosebný hlas vane, jakby pli andlé.

uchopiv se jeho ruky, promluvil takto k

mocn

zavznla.

—

nmu

Tak

se modlí z bolných cit » Nepla, synu rekovného Otakara, králi náš hlasem dtsky nevinným, a lid všechen v božím bytu již jsi prost ochránce zlého, vlast svou zase uhlídáš. pohnutý se modlí s ním:

»Bu

Vykoupen

bu

spchej se mnou do Cech zpt, nad námi bys. vládl v klidu, nový pstil vlasti kvt!«

mi otcem, Bože vný, mi matkou milenou zhynul otec múj statený, matku mám, ach, vzdálenou

Chra

nás,

kníže

eské pi

Pane! a ty svaté

ped záhubou

nás stj,

žalem spjaté

jsi

láskou lidu,

Tu chlapeek ješt s pláem zvedl zbožn oka svá vzhru tam, kde nad oltáem

milostiv nás opatruj!*

svatý Václav stánek má.

A

A

tu zbožné pacholátko

hoké

slzy

a své

elo na klekátko

ronilo

ped oltáem

i.

sklonilo.

Tšila

pak

vesel z

msta

ven

kde se v krajích —

vrnv se slavná

lid

na

Praha,

plesala vlast veškerá,

že

již,

opt

chrámu

— do Cech

prosta zlého vraha,

vládce svého má.

v

Pán se bral.

každé stran

radoval.

;

-

143

-

Vlastenecká.

bu, echu, vrný, zákon Boží, kojí a když skonáš,

Vlasti své je

to

vlast

t

t

v luno své

Darmo na tom

za vlast utrpli.

složí.

širém

svt

hledáš jiné vlasti,

zde

ti

zde umíti

žíti,

v rozkoši a strasti.

To

ta

zem, kde

tekla krev to ta

zem

otc

tvých

pramenem,

svatým jménem.

Zde otcové boje vedli za tvj národ drahý, Zižka zde Prokopové i

potírali vrahy.

Když od rozum

vk

Tolikerým protivenstvím hynul syn té zem, ale ješt nezlomeno stojí

oslavená

mnohým

Svobodo, zde prapory tvé záhy zašumly, zde v muení z nás nejlepší

pekel temno

lidský hntlo,

naše

K tob,

plém.

svte, budoucímu

národúv bratenství, o život neb o zmar volá dlouhé utrpenství.

Na zmar

tolik srdcí za vlast krev valem, na zmar tolik ader vroucích nepuklo tu žalem.

nelilo

Nelze, aby bez své viny,

jamem

kletby spjatá

cha

duch slovanský pravdy jasné svtlo Cech byl ze všech za osvtu prvním muedníkem,

chadla síla, rozum, chadla vle svatá. Pijde doba, dob tch lepší, o které duch snívá,

Jií král byl národních práv

o kterou se touha vroucí k nebesm modlívá.

rozsvítil

tu

prvním bojovníkem.

Pak-li

velké

zem

pijde, má-li pijít, dokonání,

budou

v krvi

státi

pi našem skonání; nám-li padnout, víra svatá ta nás ukonejší, že jsme padli bojovníci o snahu svtjší.

i

;

—

'44

Václav Jaromír Pícek. Nar. v jeíii u Turnova 13. listopadu 1820, byl okresním sudím ve Zbraslavi a Bemel v Benátkách n. Jiz. 26. listop. 1869. Vydal Básn (1843), Písn (1847) a j. etné písn jeho uvedeny v hudbu a obecnly. (Tážete se, pro jaem Slovan, Bývali echové, z eských hor zaznívá zpv, Svorný duch Vaše heslo » j.) I

bu

Otina.

Co

je

vlast?

ptej

vlaštovky se ladné,

pro se vrací z jihu v hnízdo chladné, pro me palma v severu co stín, syn pro divý Ohiovych les v hrady veden, všech opouští plesu,

let radj k bratrm v boru

klín.

Nehne se ti od jehlancú šedých, od svých poušt vychovancú sndých bujný Arab, milovný; milé jsou mu palmy hory písku, milý pramen oasa na blízku,

o

—

milé

vné

—

—

skalní balvany.

A

což obyvatel Tater dávný, má-li sestoupiti v ival slavný?

na horách slast nekyne, na tch nivách arokrásných pri májovém zpvu písní hlásných touhou po horách svých — zahyne. Ví, že

a

pec

Zalef v kraj,

vn

kde

Dnpr

s

Donem

plyne,

jasný blankyt kyne, tam ti oko nepehledne bujný luh tam je zlatých klas tiché moe, klid jak v hrob, hlas jen na prostoe bandury neb dumy jímá sluch.

;

Kdo

to

družku

o

-

145

dumá ? Kozák Zaporožec,

— zbra

—

-

po boku, v pasu nožec,

ním pdu tepe v postupu nejede, on letí orla letem, neletí, on kmitne blesku zntem, s

v tvái smrti nesa potupu.

Kam as letí stepem? na kraj svta? K milým bratím letí, po nichž veta, neb jim lebky roztál Tatar dí; bouí v poutech Tataínú, a pec pláe, míje Ukrajinu, krásnou Ukrajinu zlatý Sí. jat jest

!

—

(V Lumíru,

18S1.)

Karel Havlíek. Slavný publicista eský, neohrožený buditel eského lidu muž povahy nejryzejší. Nar. v Borové u Nm. Brodu 31. íjna 1821, skonil tragedii svého života v Praze 29. ervence 1856. Mimo etné básn a epigramy, z nichž nkteré znárodnly (na p. Hájek jako mléko kvetl, Šuselka) složil satiru Kest sv. Vladimíra, nkteré kritiky, cestopisy a j. a vydal také výbor public, lánk svých: Duch Nár. novin. Sebraných spis I. díl vydal Svatobor.

Život véhiý. Nic se netrap, duše má,

Co

lid smrtí Jmenuje, není ješt konec,

že je život krátký, nepátrej, co

Bh

ti

umíráek jenom

dá

za hrobskými vrátky,

On

Bezkonený svta kruh toí

vždy vele; nesmrtelný jest tvj duch v nesmrtelném tle.

akt

jenom znamená;

akt

meze,

kdy vystoupí opona, kdy se dol sveze.

se vždy na

herci jen ale

tu

kde jsou

se

Po aktu

je

divadelní zvonec.

spch

pestrojí,

vný bh

nikdy neustojí. (Sloí. r. 1854

u vyhosti v Brixenu, vyt. v Obraz, života,

Bily, „Paterý knihy plodft básnických".

1859.)

10

;

146

;

:

!

:

:

!

—

Janko Král. Nar. 24. dubna 1822 v Li,)t. Sv. Mikuláši, povaha nanejvýš podivínská. Zemel jakožto advokát v Zlatých Moravcích 23. kvtna 1876. Jeho básn jsou roztroušeny po rzných asopisech.

Orol.

—

Vyletl orol ponad zem vysoko zem sa mu tratí, temer ju nevidt na Nehladí na u, že by hTadel?! Má on ped sebú celkom inakší svt. by hadel? Dolu on nezíde, Na hnedky burka, hned orkán príde. .

—

o

o

.

o

kukuka, ak kukú,

tak kukú svojmu súsedovi, i on dožije ešte takto roku ves v háji lásku svojmu šuhajkovi! Spievaj, slavíku, na zelenom kríku,

Kukaj,

Ves

.

o

sedliakovi,

—

ke

všetko zaspáva v tichej hustinke, s nocou povolnou, ticho prichodiacou, hora, pole v tiši usedavá spievaj, vyspevuj pokoj nu psniku Osud mój inší! Mój dom je vysoký, nie to haluzka, nie to listie stromu, nie to dolina, nie to háj hlboký,

ke

nie to

hniezdo, nie to stromu terna

mój dom, kde bývám, konca, kraja nemá! Striasla sa lipa, belie sa striasla

šuml

háj zelený,

a pri

om

domek sa lipa,

synovi svojmu

šuml

ma

háj

mohyla

—

zelený,

prehovorila

Mój synok drahý! moje potešenia! Ak to uznáváš, že som ti ja máti, kdo že ti ju mí3žc, pijmi poradu

—

jestli

nie tvoja vlastná

Pijmi poradu: alcko

mater, dáti sa

Na šírom poli prítulky nenajdeš Milý je domek, milá je rodina, všetko

a

vita,

?

nepus! !

kdekolvek tu zajdeš.

; ;!!

;

:

!

— 147 — svt chladný —

chladnejšie pijímá

síry

a doma každý strom

Ma

moja drahá

Uznávám milý

je

Moj všetok

!

je

! !

—

príjma!

zlatý

svt

tvoju materinskú radu

domek,

milá

v cudzine žiadnej

doma

a vane

!

je

rodina,

prítulky nedadú,

pokoj, v svte burky

darmo

budu

darmo, kto proti osudu Nie mne súdeno v domácom pokoji asy pežívat života tichého, napája dumkou starodávných asov dušu pri ohni asu veerného nie mne súdeno ži v tichej dolin ale

Osud mój

je,

rastie v širej

pustatine!

Zafúknul vietor ponad háj zelený, kníše sa javor ponad brezy bory, kníše sa, kníše, chýlí sa

háj tichému

lahúko

orol prehovorí:

Milý tvoj pokoj, hájiek zelený! Každá haluzka s mocami divnými, šumie, šumie, prebúdza dumania, ktoré zahasly s asami dávnými, šumie, nešumie, tak je srdcu mile, ak by sa dao ale ako? snilo! Oj zelen, zelen, hájiek zelený!

ke

—

—

Okolo mna sa chmáry ierne vijú, znad mna zpopod mna hromy vyvierajú, ja letím, letím,

kým ma

nemám,

nezabijú

kde sadnú nemám, hrom mi ukáže miesto, kde leža mám

Ja stechy

Okolo mna ja letím,

sa

letím,

ja

chmáry hromy

kym ma

vijú,

nezabijú

10*

;

;

148

:

-

Janko Kalinák. Nar. 10. srpna 1822 v Horním Záturfií v stol. Turéanské, byl professorem na gymnasiu v Modré a pozdji editelem evang. stát. gymnasia v Tšín. Zemel 16. ervna 1871 v Ture. Sv. Martin. Sebr. spisy jeho: Povsti (z nichž Reštavrácia peložena do nkolika jazyk) vydány tamtéž 1871—73, Básn r. 1890.

Bojovník.

Koníek mój

bystrý, vraný,

preberaj

nožikami,

len

kým zajdeme z

za tú horu,

pozahory do táboru.

Bubny huia, trúby dajže,

ocel

vreštia,

Bože, dajže štestia,

skáe od

oceli,

rúbajú sa chlapci smlí.

Rúbajú sa šablikami. strielajú sa gul6kami, guFky šable nasledujú, chlapcom hlávky odskakujú.

Hudba zvuí, hrmia dlá, válajú sa mrtvé telá.

Koníek mó) smutný, vraný, chože v moje rodné strany cho poveda mojim zlatým, že sa

im už nenavrátím.

Povedz smutnej matke mojej, aby v žiali, v bicde svojej za moju dušu ubohú modlila sa Pánu Bohu.

Koníek mój smutný,

o

vraný, neideš v naše strany?

Smutno ti ma opúšati, nemá ma kto zahrabati. Nebojže zahrabu

sa,

ke

sa zbudia.

ma dobí

Tudia

Krv sa valí potokami, kon hrabu nožikami.

zaplae, piese zazpieva.

Koníek mój bystrý, vraný, som celý dorúbaný

vylejú na hrob slziky,

už

hlavika

ma

páli,

bolí,

roztátá je na dve póly. (V Nite E

r.

I8i6.)

vetrík príde, pozavieva,

Žiale raajšej

rosiky

dajú lampy skvostné, panské

malé mušky svatojanské.

;

:

! ;

;;

:

!

;

«

149

Samo

Chalúpka.

12. února 1812 v Horní Lehot na Slov., byl tamtéž evang. faráem a zemel tu 12. kvt. 1883. Vydal r. 1868 sbírku rozmilých ballad po zpsobu ^Erbenovy Kytice. Jeho písn mnohé znárodnly (na p. Koník m^^j vraný, Nad Tatrou sa nebo kalí.) Byl vedle

Nar.

Sládkovie nejlepší básník školy Štúrovy.

Turcín Ponican. padli Turci

Ten turecký svét daleký; pešli oni pes ti eky,

Lidé boží, utíkejte,

moe krok jejich tlumí. A nad moem msto leží,

Jajže, Bože, strach veliký

na Poniky'); padli, padli o pl noci, jaj, kde Bože, vzít pomoci?

Turku

zajat

A

tyí k nebi

se nedejte

— —

co mlado

zutíkalo,

jaj.

tisíc

vží;

Bože, to smutné zení

na tch vžích kíže není.

nevládalo.

a co staro

oni za ti chlumy,

zašli

až

Skoil Turín bystrým skokem A když blížili se k mstu, Turkyn jim zašla v cestu; do jelšiny nad potokem: a Turkyn jako rže, našel on tam starou ženu pkn vítá svého muže. mezi koví zatulenu. Takové

muky

robí

jí

do železa dal

jí

z

provaz hodil jí na šíji kon pipjal si ji.

a o

Vláí Turín ženu, vláí po hrobin, po bodláí staence krev z noh se leje, a Turín se jenom smje.

A

muži, vítaj že mn, uherské krásné zem Zdaž se dobe vám dailo ? Jak vám štstí posloužilo?"

• Vítaj,

ruky,

té

»» Dobe,

Maary

dobe jsme

jsme

si

chodili,

podbili

Slováci se však nedali,

proto jsme

je v

plen pojali.

ustává, A cože je tu nového? rány dává, Povz, žínko, co dobrého?«« a když ona na zem padá, "Dobrá, dobrá tu novinka. synka. ostrohami v bok ji bádá. Požehnal ti Pán

když ona

biem svým

již

jí

Bh

Huí, huí pohánjí >

Turk

lidu

voje,

tikrát msíc už omládl, zástup dál a dále táhl. I)

OdHda

pi Hronu

já vedu otrokyni, synku našemu strážkyni když ho bude kolíbávat, bude mu zpívávat. •»')A

roje

ve

pkn

Zvoleské

stolici.

;;

— Slovenka velmi

to,

pkn

A Turín a jeho padli ped ní na

tam od Hrona, zpívá ona

zpvu na božím svt nad slovenský nenajdete !« « Turín

• Hajej,

jim

kolíše.

spinkej, krásné dítko

Donesu ti donesu

z

háje

žena kolena

Nebudeš již otrokovat, s námi budeš tu panovat, chodit jako my, ve zlat a spoívat v drahém šat. « «

kávu pije, zlatem šije a staruška zpívá tiše sedí,

Turátko

«

)»»Odpus, máti, svému synu pevelikou jeho vinu.

Turkyn a

:

—

5o

1

ba

a

; ;

;

:

»Udl vám Bh, dti

!

moje.

svaté požehnání svoje

kvítko,

puek ti z rže vidy jsi ty múj milý vnuek. «

ale

má

se tužba

jen tam, kde

nese

kíž svží pne

se.

Turín mladý, Tam do vlasti mojí lóna, staruškou stal do vády na ty krásné biehy Hrona »)>Kterak ty smíš to zpívati? tam kvítal kvt mého mládí, Ci jsi mu ty stará máti?«« jinde se ží nesladí.

Zaslechl to se

:

mn

Tam

• Jednou v Poniky vrazili. syna mého uchvátili syna mého v tetím roku

pod kížem

starší

moji

v tichých hrobech spí v pokoji

;

vle Boží, nim necha uloží.

tam, když bude

;

mlon hvzdu, znaknaboku."

i

mne

k

Josef Berger. Narodil se v Benešov. Mezi lety 1839-43 skládal etné do eské Vóely a j. Zemel 18i5 v Praze.

Vyplnná Na svém

zlatém stolci sedl, zasmušile vkol hledl Dionys, ten ukrutník.

Tu, jak když

Damokles

pízn

hád

se

se k

nmu

plíží, blíží,

chtivý lichotník.

básn

žádost.

»Pane! ty jsi nejmocnjší, mezi králi nejstatnjší,* praví lstivý dvoenín »vše se žezlu tvému koí,

každý

mocná

touhou hoí,

míti slávy tvé jen stín.

;

Mne kdyby

«

;

«

nebe ptalo, si pálo, Jen krátký as

se

mé

co by srdce

ekl bych popej Dionysem :

má

splnit

v

!

sluhu

žezlo

Když však v

jemu podává.

citu této

štstí,

Me visí

pehrozný, piostený nad ním upevnný

;

darmo

vše

on jen

stále

brzo-li

jej

zveseluje,

popatuje, spadne

me

nedá

spáti,

král

štstí,

svých když nemám vznésti, jako díve, nebi vstíc. tu šarlat. k

eské Vele,

nohám

skládá,

o milost žádá,

nezávidí (V

1839.)

se blíží

»Pane, koruna tvá tíží, vezmi, prosím, ji zas zpt.

zrak

mocnáe

na.

nedá bdt,

proež k tyranu

ples.

si

—

kralování místo blaha jen lekání,

vpouští hudebníky, herce,

tvoí kde jen jaký

Krev tu v žilách stydne jemu, konec žití blahostnému on jen strašnou vidí zbra

Tak mu tvoí

A hle, již se hejno míhá dvoan a hledí, íhá, na pokyne Damokles skvotné chystá mu koberce,

A

slávy hlavy,

jedinkou jen vlásinkou.

královský máš život vésti, vládnouti máš zemí mou. nad tebou tu není pána, všecka má ti moc je dána, vše, co kážeš, poslechnou."

Nežádám

blaží jeho,

co tam spatí nad sebou

se žádost tvá.«

s

»Bys okusil král

te

tak vše

vzhru pozdvihne on

trnu sestupuje na nj posazuje,

tom

též i hluné hody, dálných krajin vzácné plody požívá náš nový král.

okouší on radostného, co dív byl si vyžádal.

Tu se tyran pozasmje To když srdce tvé si peje,

A

!

Ponou

A

býti,

jeho blahosti zažíti, pak si vše zpt vezmi zas

:

trnu

víc.

«

--

:

!

:

—

l52

Pechod do tvorby S.

tetí doby, jíž náležejí vtší ástí básnické Wenzig, Fr. Doucha a prostedkují J.

své,

:

Kapper. Josef Wenzig.

ledna 1807 v Praze z rodiny nui., byl professorem a Turnov c. k. eské reálky Pražské a zem. 28. srpna 1876. Sezname %'al piln nmecké obecenstvo s eským ruchem duševním, pekládaje též mnoho z eštiny. Sebr. práce pvodní vydány v Nár. bibl.

Nar.

18.

potom editelem

Vrchové. pravil Rigi » Kdo z vás, muž slávou mn se vyrovnati ? Co rok vidíte, aby zapomnli

Kdys

:

žalosti, tisíce

A

brati, ze všech,

které dole petrpli,

na

mj

vrchol vstoupati.

rozvinu-li nejkrásnjších

ped

nimi hojnost obraz,

tož v pohledu se rozkochají

podivem rajských úkaz.

Tu Rudohora

štýrská provolala

oJešitna je tvá sebechvála Již

tisícletí

jak nitro

uplynulo,

mé

odemknulo;

se lidstvu

mých poklad

utvouje, co v domácnosti, na bojišti a v umní a na tržišti v rozliných tvarech páním vyhovuje; z mých látek kolej dálné zem pojí,

z

se

mé lázn tlo zmalátnlé

hojí,

a nikdy neubývá zásoby, vždy množí se mé plodnost útroby

by ji

—

krása byla sebe vtší,

užitek daleko

pedí.*

Pak Vesuv mluviti se »Co užitenost, krása ten první,

komu

ji

jal !

Moc

osud

jen

dal.

svtem vládne

:

:

—

i53

!

:;

:

—

A

hnu-li jen obími údy, nastane tetelení všudy, a všechno sroutí se a na zem padne,* poal supati a váti I a jasné slunce zakrývati a skrze prostor zatemnlý svých blesk metat žhavé stely a ze své tlamy strašlivé chrliti kovy ohnivé, že moe zdšením se vypínalo a msty a kraji to zatásalo.

Tu

pravrch Himalaja ek' »Jen zvolna, zvolna! ten jek? pece nenaženeš strachu, mnou pece nezaklátíš, brachu A daleko nade tvé temnosti

Na

mn

mé tým

strmí k modré výsosti neb králem jsem nad všemi rodem. U paty mé za nejdávnjších ráj vzkvetl s celým výborem svých i s lovkem, tím divomocným plodem.

vk

Nad

vaši slávu

kdo

z vás se

má

vdk

se stkví

takou honositi smí?«

Ted

slova se chopil Ararat "Cest budiž dána, komu má se dát;

le

ce

mé

místo

a veleb jak jen libo sebe,

Neb když

pec

je

vedle tebe.

z svých mezí

moe

vystoupilo

a všechnu zemi zaplavilo, já

co tvrz spásy

Kdybych

vzhru nl.

nebyl archy zadržel: po lidském pokolení veta bylo; já

mou pomocí Tu

se

znovu urodilo.*

Parnas ozval se »Než rcete, co na lidském žití, jestliže lovk snažením nžným a vznešeným se neroznítí? To s vrchu mého se vyprýštilo :

!

— a

vkol po svt

lovku

Já v

mu

«

rozšíilo.

jsem bohy usadil, život osladil,

kráse koiti.

se

muže

chlubiti?"

Kapitolín v odvet dal.

»Aj«<,

s

:

—

tou zásluhou se

z vás

»in

134

nadzemskými

slastmi

ho pouuje

Kdo

;

nejslavnjší

vršiny

mé

se

vykonal

Pastý

jenom hrstka, již v obranu se meem opasují a ejhle! národy si podmaiíují,

—

a íší dobývají a korunami a trny sob hrají a nesmírné koisti kvt a tres v gigantských palácích si ukládají, a jásot jich, jímž vzduch se duje, vítze nade svtem oznamuje

mu na vky vkv, co rozum dovede a síla pravých rekv.

a hlásá

A

byl by se pyšnil ješt dále snad,

kdyby

mu

Sinai nebyl do

ei vpa.

Ten nl, jsa zasten v oblakv tmavotu, a hímal pi slnícím blesk leskotu »Jak vysoko jste vynikali v minulosti a jak vysoko vynikáte v pítomnosti, pec slyšte: "Jednomu se Bohu tvorstvo klaní, a ten dal na

mn

svoje

písná pikázání!"

Tak ekl, a vrchové všichni mleli, jakoby hrzou byli znmli. Jen jeden vrch, ne vrch, však jenom vršek, jen z hlíny pahorek a kamení, jenž jsa

maliko

jen vystupoval,

pokorného vzezení,

jen ten se odvážil

te

promluviti,

když všude byla tichost nastala ten pravil

le

:

"Jednomu

se

Bohu

tvorstvo klaní,

jeho pikázání, a svrchovaná láska na mné skonala.* láska

jesti

!

—

;

!

153

Tak ekl, a slovu vítzství dáno, a tudíž Rigi hned a Rudohora, a mohutný Vesuv s útrobou žhoucí, a Himaláje postava pestkvoucí a také Ararat, pocitem nejvtší

jsa úcty

jat,

a Parnas a Kapitolín, a všichni ostatní tisíce, skalnými údy až k slunci strmíce, ti všickni se ped vrškem klanli, až v prachu se ped nj prosteli, také Sinai velebný neváhal vršek clíti, se hluboce mu pokloniti a jako vlnobití aj, široko daleko znlo to: ))Ó Golgoto, O Golgoto!" i

(Z Básní vyd.

r.

1872 v Nár. bibl.)

Frant. Doucha.

Knz

cirk.

tamtéž

Nar. 31. srpna 1810 v Praze a

a spisovatel.

3. listop.

1884.

zemel

Sedmero skutkv sbirky verš, zvlášt pro mládež

Vyd. Lipový

vnec

(1871),

milosrdenství (1875) a etnó jiné (na 100) jakož i hojno peklad ze Shakespeara,

Vzné

Thomsona a

vysiiobozoimti.

Ze Sedmera skutkv milosrdenství. Nic véže kamenné, zdi kované,

žaláe ztuchlé, siln.á železa moc ducha zadržeti nemohou. Sliakcspeare, Julius Caesar

Hle, Stoupenec ten pravdy, práva Jen jim on srdce zasvtil; cesta jejich plna trní, jim stále, žil.

a

vrn

Zda pro

tu

mysl ušlechtilou

—

katan v žalá odvlee? Ba nad vše dravce zuivjší

jej

jen ty

jsi,

love

I., 3.

j.

;

—

I

->

!:

;

; :

—

b

Nech bujná zpupnost, libovle všech násilnosti chopí cest, co »zloinec« jižmoren,trvznn svtlého ducha neupoutá, syn svtla zpanilý. ten volný jest!« uchopí

Již

jej

hrdá zvle

a krvolané násilí:

—

—

vné

Když píbytek ten kruté muky je žalu svdkem, povzdech, aj

vzchází soucit lítostivý,

Vše protivenství — jakž i trpké snášíš, není zmaeno, pamtí Tvé jméno vdnou

jež

a

by skýtal útchu:

»Co

vždy bude slaveno."

A

tichý trpiteli.

snášíš,

však pro vc je to pesvatou, a sím tvého utrpení v že vzejde bohatou. (V Lumíru,

piebolestn, snáší dále; však sílu dává vdomí,

vítzného

že

míže

ty

jitra

záe

prolomí.

1875.)

Vojínova kráska.

Noc

tichá

Z

!

jitra

na

se

Aj, vojín korouhev,

hle,

Me

mu

pádný spoívá

acké zvuk

krvavou

!

—

chrání svou! v statné psti

dráhu klestí mi drahá jest má est S ní za svtlo a právo boj jen u korouhve té chci, Slovan, státi, jen k jejím barvám, sláv mé, se znáti!* a k hrudi

»Ta

moje kráska,

Noc prchá

mee

tlí

Svj

;

jež

hromné stelby

prapor korouhevník

»Ta moje ní za

—

v úsvit zápas vichí zas,

blesk a

ples v nitru

S

si

mužn

žas.

brání,

jeho hlásá v rázném klání: kráska, jež mi drahá jest!

svtlo a právo boj

—

má est;

jen u korouhve té chci, Slovan, státi, jen k jejím barvám,

Se i

sláv mé,

se znáti !«

—

umdlela; již bitva svedena, korouhev se kloní stepena

ran vítznému krev se proudí vroucí, však nad hrobem on šepce v ohlas mroucí moje kráska, jež mi drahá jest! má est S ní za svtlo a právo boj z

Ta

—

!

jen u

korouhve

.57

chci, Slovan,

té

jen k jejím barvám, (V asop. „Zoe",

-

sláv mé,

státi,

se znáti !«

1882.)

MDr. Siegfricd Kapper. 1821 na Smíchov. Israelifca. Zemel v Ibalii v Pise r. r. 184C. sbírku básni eské listy, 1872. Zpvy lidu srb. (2 sv.), složil Pohádky pímoské, Gusle, ohlasy ernohorské (1882 po druhé vyd.) a v rukopise zanechal hrdinský epos Lazar. Nar.

1879.

r.

Vydal

/f/jj'

Zavítal jest ke

ernohorské.

Doljanm

pasa,

Doljany stan svj bílý rozbil, pod stanem si koberec dal prostít, na koberec, nohy kížem, sednul, zapálil pak ibuk, zakouil si, pi^ed

z

biic pak

zavolal

si

ruích

jednoho, a: »Synku,« se ho táže, »víš-li, synku, o Blopavliích, u Blopavli o Vinicích, ve Vinicích ve vsi o Radovi, o proslulém onom vévodovi?" » Vím já o nm, pane, vím já dobe Kon má jak srnu naft kdy sedne, zahvízdá a malíek jen zvedne, zaletí s ním, kam si Rado peje, a to že by pohorská ta bílá nedostihla nejhbitší ho víla. Pušku má, jak samými by blesky nabita a hromy z ní kdy spustí, za kulí tu kule palem šustí, palná koule koho došustí se, toho živa už víc nespustí se!« »Víš-li,« táže pasa se ho dále, »víš-li, synku, také o Petrovi, o povstném onom Boškovii?« "Jestliž, pane, jestliž o vím já! ;

;

nm

;

— V

i58

;

—

pase nosí pušky malé dvoje, to na Turky jsou stroje,

áblovy

za puškami handžar postíbený,

na Turky to ocel zpropadenv pod handžarem nožík, je jen krátký, pošleš-li však koho narí, a jím ho polehtá, ten nepijde ti zpátky; pod nožem mu šavle visí bitká, a tu, pane, blesknout vidt všude, s kjaury kde nám vzplane jaká bitka

!«

»Nuže,« pasa biicovi dále, »nuže, synku, jdi a po Radovi ohlédni se a pak, až ho najdeš, vyi, aby pod stan ke pišel, o emsi že rád bych s ním se radil! A pak, synku, ješt to mi vyi, Petra aby Boskovice s sebou neobmeškal pivést, že bych Petra poptal rád se na všelicos, synku !«

mn

Bžel

biic, jedním cvalem bžel,

ku Viniúm uhnán všecek píbh', ve Vinicích

vévodov

dvoe

v

vojevodu Rada šastn zastih', u nho též pobratima Petra, ani spolu

práv

zasedají,

rudého si vínka pipívají. Poklonu svou úslužnou jim iní, vévodovi na proklatou pušku, Petrovi v tom na ábelský nožík v jednom strachu se strany se dívá vyídil pak, jak mu naízeno, sebral se a jedním zase odtud

—

letl cxalem, jakoby

mu

—

v patách

strašná puška, v bedrách strašný nožík.

Ve

Vinicích velký zatím

velký

Kdo kdo

posmch, se

posmch,

starostí též

smje, vévoda

to

dosti.

Rado

se bojí, Boskovic to Petr.

: !

—

i:>q

!

!

;

—

»A co nyní?« Boskovic

dí Petr.

»Pújdeš-li pak, brate vojevodo,

k pašovi, i nepújdeš-li dolú?« na to Rado: »Což bych nešel? Mé-li sob rady peje pasa,

A mu nuže

—

mj

ji!

Já

mu neodepu!*

Pjdeš tedy,« vévodovi • pjdeš tedy sám, a ne

Petr,

»

já s tebou! Nebo, brate, kamkoli chceš, pjdu, chceš-li, tebas do pekla, já s tebou, to ne, pašovi však bílý pod stan pokud, brate, dvojí nemám hlavu ili brate, zapomnrs, že brnka, na níž jezdím, Omerova brnka,

—

a že

Omer

pašv?

milostník jest

pušky malé, jež já nosím v pasu, pušky že to Osman-agi-agy? pod nožíkem visí, šavle, jež Lisiié bega že to šavle? což to arci živ bych vešel, Pod stan to živ bych nešel !« ze stanu však ven Naež jemu vojevoda Rado »Nic se neboj, Boškovií Pete!

mn

—

Poj za

jen

mák

—

Tlem ruím

!

že

ti

ti

i

vírou,

neublíží pasa

Omerovu brnka, nevíš-li

Turkm, u paše,

aby zatím co ti

ped Spužem pušky ty

ale

vem

s

my budem

nezabavili snad,

nech, ke stromu tam uvaž

dv

a bitkou šavli, sebou, na poes je nosíš

—

Bude-li pak nejh, kon mého, brate Pete, znáš a teprv poznáš!"

Neodmlouval Boskovic

již

Petr,

ani slovem více neodmlouval,

Omerovu brnku vévoda na

k

z dvoru vyve, plavku kon svého, vsedli, na cestu se dali.

též

Od Viniú pes Blopavlié rovnou cestou ke Spužu

se brali.

!

! :

—

1

60

!

—

Ped Spužem

tu Boškovicú Petr brúnky, po stran pak cesty ke starému uvázal ji dubu. šli odtud na Doljany dále, I vévoda svém na koníku plavém, pi Petr Boškovicú pšky. Ke Doljanúm jakmile pak pišli, ped Doljany ku pašovu stanu, pašova hned ze stanu jim vstíce v mnohém hluku biicové vyšli

sese

s

nm

»S kon sestup, Rado! Zbran dejte! Pašovi že ozbrojeni pod stan nesmíte, však dobe o tom víte!« A jim Rado: »Vari, hoši, vari Koníka vám nedám Bésivýt, !

Podržím ho sám si Zbran nedám; nebo nepišel jsem, abych eho na pašovi žádal, ale pišel, pašovi bych radil !« skopal by vás

"Zbran

!

Boškovii,

tedy,

A jim Petr: A nedám ni

ty dej

»Z cesty, hoši,

vám zbran

já

z

!<

cesty!

svoje

Nebo nejsem

já

za

le on sám mne prosil, že se mne co ptát chce!«

se

prosil,

tu,

abych pišel, Pašovi pak oba

abych paše

pod stan, rukou Rado, a nepustí Petr ruku s pušek. Pod stanem tu ped velmožným pašou

kon

a nepustí

Turk rzný v

pokoe

dav.

pes

tu zas jiní ruce,

jedni

ped ním

hru

kižujíce,

oblém

šatu,

mu

podsev líbajíce. nekoí vévoda se Rado,

od trepky

A

Tu

na zem vrhajíce,

se

druzí páže

vešli

z

nekoí pašovi se pánu Boškovicú Petr. Pímo ped pedstupují junáci dva hrdí, ani ruku, ani lem mu šatu a

nj

:

:

— nelíbají,

pisednou

i6i

—

si,

jeden

!

nmu

!

!

mlky.

v levo, v právo, druhý k Pokynul te^ pasa, kynul hlavou,

a vystoupí Cehajiú Omer, zdvihá k nebi ruce, hoekuje » Pomoz, pašo, milostníku svému,

od Petra mi Boskovice pomoz, od toho všech kjaur nejhoršího Nejen že mi ubil oba bratry, a na potupu na úkoru též jezdí, na mém koni!« na Co jak pasa slyší, k vévodovi obrací se, vévody se táže »Jakým, Rado, stíhal bysi trestem zloince, jenž takého co spáchal?"

—

mn

brn

wStít bych,

A

pane pašo, dal

Petrovi pasa:

Povz

»Slyšíš,

tedy! Pravda-li

i

mu

hlavu

!«

Pete ?« není?«

A

pašovi Boškoviú Petr: Pravda, pane pašo, všecko pravda; mne však z toho vinna nenalezneš »

Nebo

poslyš, pašo,

sám

a sudiž

Není tomu dávno, ti aš

léta,

pvc

vypravil dvé já jsem slepých do svta, by dalekým šli svtem,

trudných aby

lidí

potšili,

zoufanlivých zpvem posílili, o pedcích jim zpívajíce našich, o vítzných o junácích slavných. A když pod hrad pod Zabiják jsou pišli, druhdy povýšitel slavný na

nmž

sedával náš Crnojevi Ivo, a když lidu zpívati se

jali

o lvovi, jakým proti vrahm býval rekem, lidu jakým otcem, a že bohdá pod z

kamenné

Obodem hradem

zas pozdvihne se z hrobky,

ke sláv a ke svobod krásné povede zas ernohorce svoje

:

Bílý, aPatcry

knihy plodk básnických".

— 11

:

!

!

!

102

tu Z nich Turci

strojili

n

rouhali se jim, na

si

posmch,

se vrhli,

a všem v pedu Omerovi bratí, kyji, koly zmuili je strašn,

v

Morai pak utopili ece. dvou tch penebohých

Pvc

na vrazích pak brati moji Omerovi bratry oba zbili,

Omerovi brúnku

zabavili,

mn

na Vinici pivedli,

A

pvcm

dvoum

slepých

mstili,

dali.

našim Omerovi

dva brati nejsou rovni, zapraveny gusle, setrvati pece na tom nechci. nikoli

ani

—

brnou

Promleno

—

budiž

Omerovi dlužen však

prominno nic nejsem !«

Zmítá pasa hlavou, sem tam zmítá, a z davu Turk zakývá pak zas, ped nj stoupí Osman-agi-aga, ruce lomí, hoekuje, úpí: »Bda! bda! Pomoz, pašo, pomoz k právu proti zlosynovi tomu, k právu mému dopomoz mi, pašo Zenu unes', milenou mi ženu pušky malé odnes', S ženou dv dukát jsem já dal, dv st za ml a na úkoru, ti již za a posmch na potupu, na vzdor

—

—

mn

n

n

!

—

mn

ženu moji za svoji si pojal, pušky moje nosí ve svém pasu!" Co jak pasa slyší, k vévodovi obrací se, vévody se táže »Jakým stíhal zloince bys trestem, takého jenž dopustil se eho?« • Povsit

A

bych, pane, dal ho na strom

Petrovi pasa: »Slyšíš, Pete? Piznáváš-li tedv se, i neznáš ?«

!«

;!

—

:!

!

;!

—

i63

se, pane pašo, znám se k všemu však vinu nevytkneš v tom žádnou Nebo poslyš, pane, sám a sudiž Není tomu dávno, dv as léta, milenou já namlouval si dvu rodie mi dvu milou dali, brati se mnou svatbu umluvili. Z rodinných když do mých dvor dvu

»Znám

mn

svatové pak provázeli milou, ze skrýše tu Turk v etném hluku

na

vrazil

dvery

dvu

ubil,

mimo I

n

dva,

její

plakala

Osman-agi-aga,

družc dvé

unes',

to mojich,

poturil pak,

vli satkem pojal. penešastná dva,

ve dne v noci plakat nepestala, písma žalná slala, za písmy

mn

vlastní že

si

rukou smrt dá sama,

nepijdu-li, nevyprostím-li Sel jsem tedy,

ji.

družc sob pivzal

malý hlouek, Osman-agiovi vtrhnul v dvory, z hnusné jeho vazby pemilenou vysvobodil dvu. Dnest ona, jak bývala pedtím,

—

kesankou

milou ženou mojí! a Pušky malé Osman-agiovy v pase že já nosím ? Sám své hrdlo, jímž propad', vykoupil on jimi

mn

Spraveni jsme,

— nejsem mu

nic dlužen!"

Zmítá pasa hlavou, sem tam zmítá zakývá pak zas, a z davu Turk ped nj Mahmud-Lisi-beg, hle, stoupí, na kolena padne, obma si

—

pstmi

bije v

elo,

elem

o zem

wPomoz, pašo! ke mst, k spravedlnosti sluhovi ted dopomáhej svému

Oba syny

pt

set

potvora

mn

ovcí z pastvy

zabil,

odve

zlodj,

nad to od pasu mi ukra!" Což jalv pasa slyší, k vévodovi

šavli

! !

—

1

04

—

obrací se, vévody se táže:

»V jaký trest bys, vévodo, vzal toho, takových jenž dopustil se skutk ?« •

Obsit bych

a pak ješt

A

dal ho, pane pašo,

stíl

a na kul vrazil!"

Petrovi pasa:

»Slyšíš,

Petre? se?«

Co pak tomu íkáš? Piznáváš "Znám

pane pašo, znám k tomu! toho, pane pašo, nenalezneš na viny žádné Lká-li dnes, sám on si toho vinen. Není tomu dávno, ped rokem as, ml jsem chrta, zlata plnou apku byl bych za nj nevzal. Kudy chodil já, tam za mnou poskakoval i on. Chodil se mnou na lov, na výzvdy, do ohrad-li nelezou Turci, stehl dvor, hlídával mi polí, cestoval a odpoíval se mnou. Chytrý byl a pítulný a vrný, milejší než nkterý mi lovk Chrta toho, ctný pane pašo, chrta toho Mahmud-Lisi-beg se,

Avšak ani

i

z

mn

mn

—

mn

zastelil

!

Sel tedy

já,

vzal pušku,

mu oba jeho syny, odhnal z pastvy pt set jemu ovcí. Šavli pak sám poslem on mi poslal, prose snažn, abych odpustil mu, mstou ho déle nepostíhal, nebo z dvor ven že ani netroufá si. zastelil

Uznáš, pašo, bežaty že

dvma

vyrovnán chrt takovýto není! Avšak nech! Já odpustil mu pece. Jsme si právi, není mi nic dlužen

—

Což jak pasa slyší, hlavou zmítá, zmítá semotamo, ze ibuku mraky koue, až se modrá, dýmá,

—

!«

!

—

i65

!; :

!

—

mnil bys, že to bez hrochotu stelba. »Kjaure,« dí pak, »podivné to úty! Kdybys dlouho poítal tak s námi, špatn, tuším, bychom pochodili!* Pokynul pak na bií-ice, kynul, a juž bsní biicové tyi vyskoili od zem, hle, vzhru oi vyvalili, nože pnuli, juž jen aby Petra popadnuli. A jim Petr, z pasu ob pušky vychvátiv a v každé ruce jednu nNedejte si, páni biicové, Hle, tu pušky dvoje, se mnou práce na Turky to áblovy jsou stroje v pasu handžar postíbený, A na Turky to ocel zpropadený

—

!

mám

A

mám

pod ním nožík, je jen krátký, konec hádky! koho Má-li tedy matku z vás kdo, páni, bodne-li však

—

žeby syna, sestru, žeby bratra

A a

již již

—

mn

blíží ten nech se také ze stanu ven Rado, také na koníku bystrém.

neželela,

!«

mnou, Pete! Na koníka vsedni Koni Petr na zad skokem vsedne, na koníka vévoda pak Rado <>Za

zahvízdá a malíek jen zvedne, a již koník srna odtud pádí za ním Turek postih velký svádí. ;

Ze stanu než juž tu

—

vybrali se Turci,

oba za Doljany jezdci;

za Doljany než se vysmýkali,

oba jezdci juž tu blízko Spuže Spuže než se dopachtili oni, za Spužem už na rovni jsou tito. A tu Petr kon svého našel, od stromu ho odvázal, na vsednul, a než Turci dostali se za Spuž, Petr dávno s vévodou juž bratem ve Vinicích u konvice sedí. •

!«

:

— na kolen pašovi

na

ibb

—

ped

sebou list bílý, pozdrav píše tento

"Divné, práTs, jsou ernohorské úty! Nuže pašo, nuže, páni Turci,

vám

nelíbí-li

se

úty

naše,

hlete odtud, hlete, páni, dále! Nebo pokud tam se neztratíte, odkud pišly hordy vaše líté, úty naše s vámi nepestanou, a si proto proudy krve kanou!" (Ve SrétOBoru

r.

187.1.)

^^^.

Kniha

NOVÉ

tetí.

SMRY

A

TVARY.

DOBA ROZKVETU.

«

.

Josef Václ. Fric (Brodský). 1829. žil dlouho ve vyhosti po rzných zem. na Vinohradech 14. íjna 1890. Vydal mimo jiné r. 1855 almanach Ladu Niolu, který byl první zvstí nové školy básnické u nás. Sebr. spisy (bez peklad) vydány roka

Nar. v PraBe

mstech

záí

5.

evrop. a

1881 u Otty

(o

4

Uveejnil

dílech").

též obsáhlé

„Pamti".

Etiam moriens*) Památce Beneše Tebízského vnováno.

Ve mraku sychravém zlé páry koupá dnes Vltavy klín tu Prahu stovžatou, že zdá se stožár jak by tam celý les rval s listopadovou se mlhou klatou, v m'ž zmírá všecka nadj na zori kdys zlatou Mrak mrazivý

to

!

— mnohým srdcem chvje

toho junáka, jenž úprkem te spje až na krev svého pobádaje oe, k svým druhm do táboru na Bílé tam

.

!

.

i

Hoe

Ped

táborem již bujné jízdy volný šik (Pražského kraje synk) hlasn zove k smlému útoku náš chrabrý, mladý Slik.

Jsou vesms bujaí to sokolové, pod nimiž laní boje ehcí komoové. Však Anhalt slyš,

starý, který

rozejetý šik

zpt

vn

váhá,

povolává.

Též Hohenlohe hlásá po táboe, že nepodstoupí boj

•

ím

Pro

to,

páni

Tak matné z

—

Hoe.

Od Plzn k nám dorazí snad vas! nám nevévodí?" od Moravcv odlouili nás?!«

»KdeMansfeld?«

»A

dnes na Bílé tam

Thurn

»

že

—

—

ei

Cechové tu vodí, nichž tajný nepokoj, tlumený strach

se rodí.

*) Heslo na eských praporech, užívaných po války, znamenající, že lev náá i „umíraje" zápasí.

as

SOleté

:

—

1

yo

!

;

!

!

—

V

tom náhle jak. sta bsú hromná stela nad táborem u Hvézdy zadunla granát mrak se rozryl po obore a ztropil smr a poprask po Bílé tam Hoe. .

»Do zbran! K útoku

tak volá

!«

.

,

zhoub

vstíc

mladý Slik s Pražskými první v ele jen chasa Thurnova k nim vrazí nikdo víc však staí tu, se odvahy má v tle zas

—

v boj na život

Pres hodinu ti

již

statní junáci

smr

na

i

maí

—

—

utkat nepítele.

síly

svoje

však stední voje

vždy ješt na uzd, jak vlastní oe, tímají nectní vdci na Bílé tam Hoe.

Té

chvíle dravec Tilly

šle

úboím

kyrysník svých

na eské baterie

jak bleskem zmocnili se

násp dlových

.

.

.

te

poslední z nich výstel tam zavyje, a viz, již trup za trupem eská dla kryje. Dostrehli Moravci

—

pec Pražan kiky,

—

pispli svým zahnali útoníky a šastn nová palba ku pokoe všem troufalcm hmí na Bílé tam Hoe.

bda tamo vám, Vy Pražtí ztracenci hlouek jen z tak valného dív šiku, an zrádn vydané v šanc zlými stoupenci vás Spahel krutý bode na svou piku Však jichž

1

Trénásob

ale

bda

tob, mladý Sliku

es

Tvou vrnou chasou

nám zachována hlavou tvou vlas již rozkopána kopytem rodným Valdštýnova oe, pro smutnou zkázu bratím na Bílé tam

však

s

—

i

Tu Hohenlovci rázem

Hoe.

provolali,

nebudou a v bh se dali Co muž, hned k bránám svého zvrátil oe, nastal irý poplach na Bílé tam Hoe. že bít se

i

!

•

'7

—

"Otevte brány !« tak

rzný

»

Zrada !«

—

»

Probh, kde je král ?«

nebesm

vzkrek až k

proráží

nikoli k Fridrichovi, kterýž opodál

hanby na zápraží

jen hodoval, své

Pán

nedbaje, svta Prosekali

si

—

—

že národa los váží!«

brány aneb útokem

své vlastní hradby ztekli prchající

a brali šíleni se wJsme ztraceni 1«

mstem

úprkem,

všem v

a couval Bouquoi sám,

ústret volající,

les pouhou v tom

tušící.

Jediný jezdec bezdk nyní asi te z boje prchá! Z Slikovy on chasy, náš junák, Vojtch! v hívu vrna oe svou hlavu noe sbitou na Bílé tam Hoe.

Matika doma,

tichá,

sem tam

ploužila

den kol krbu vyhaslého, an starý dl kdyby mu ruka sloužila, že radj' moh' za syna jediného se vypraviti sám, by došel konce zlého! se celý

:

—

až do veera, vzdychal napoád kdy oba zas do mlhavého šera slídili spolu po dupotu oe, zda syn se vrací z bitvy na Bílé tam Hoe. I

—

Však venku plnoní jen teskný vichr vál nad Prahou zlovstné jen rudé prouhy an Oech náhle zavyl, vzlyk' a zaštkal. byl to pelud pouhý ? A znovu hlucho

—

—

!

Ne, známého Již

zvoní kopytem

.

o

o podlahu,

rodinnému prahu.

že syna dones k

»Bu vítán, synu

.

.

vrance byl to ehot dlouhý.

již

—

promluv již Co nám neseš ? doma, dít! Nejsi poranno? Tož sesko, podej ruku Což pak neslyšíš ?!!..« Však syn jen chroptí tlo nachýleno tepovzdych' »Zle je, ote, již nám odzvonno !«

Jsi

!

— —

!

:

!

—

!

:

—

: !

k

I nehnul sebou víc hlavu kloní, krev ustydlá v zem syrou ine po ní; syn v náru matce mrtev klesl s oe Tak vstil svým pád Cech na Bílé tam

—

—

ÍVýatek

Hoe,

re Svtozoru, 18*7.)

Ján Botto. Nar. ve Vyšším Skalníku na Bimav 25. ledna 1829 a zemel jakožto obanský v Báské Bystici 28. dubna r. 1881. Sebrané básn jeho vyd. v Praze 1880. Píse jeho: Hor sa Slovák, uj otinu ! znárodnla.

zemmi

Ze

TiSiwti yanosíkovys.

zpv

i.

Hoí ohník, hon' na Kráovej Holi. Ktože ho nakládol? Dvanásti sokoli. Dvanásti sokoli, sokolovia bieli, jakých Tudské oi viacej nevidly!

—

Dvanásti sokoli, sokolovia Tatier, jakoby jich bola malá jedna mater; jedna mater malá, v mlieku kúpavala, zlatým povojníkem bola povíjala.

To

ke

sa chlapci, to sa jak oltárne sviece,

idú po

Košieky klobúky

háji,

celý sa trbliece*).

zelené, striebrom obrúbené,

orlom podperené;

obité,

valaška"), karabin a pištoliek dvoje

to sa chlapci,

to sa, potešenie

moje

!

—

Ke

vatru*) rozložia na hronskom pohoí v dvanástich stoliciach biely dei zazorí.

A ke si od zem*) chlapci zadupkajú: dvanástim stoliciam žilky zaihrajú. Hoj a to až 1)

=:

ke

nad hlavou palošík*) jim blisne, hen v Budíne srdce nánom stisne

mlhav

se svítí.

renský tanec národní.

5)

=

8)

—

šavle.

sekyrka na

holi.

3)

:::

ohe.

4)

= slo-

;

Hory,

—

hory

šíré

hole

sivé

hole*),

.73

—

;

: :!!

:: :

!

-

to jich

rodné dvory,

to jich volné

—

pole

tom Kriváni zámok murovaný kto že tým pod slunkom voKne ži zabráni ?

a na

A

ten jich kapitán, to

je

len

veký

ke

ide

ervený dolomán po hoe, jako rannie zore,

ked

ide

po

Pereko

Od

!

.

.

.

pán!

belavé,

celý svei sa trásie!

lese,

Tatier k

Ber, pane,

Dunaj

tie

Tudia

si

šepkajú

dané, však pijde rátanie').

Ber, viko, však ty to zaplatíš raz kozou zblisne dvanás nožov. Nezvieš z kia, iba^)

ke

))Stoj

!

»stoj!

tisíc

daj

Nad hlavou

—

na prsiach pistole zdrané slovenské mozole!*

paloše,

•Sem, pane,

Od

—

hmených!" vyskoia desiati Bohu dušu a chlapcom dukáty !« tie

Tatier k

Dunaj

siroty zpievajú

hornému šuhaju Bože, šastia z rána z veera

Dajže, Bože, šastia

i Sastia, a to takou mierou, jako nám on merá. Merá nám on, merá dukáty z klobúka,

ervenu

od buká do buká.

angliu®)

Nad horou na skále pereko sa belie klote sa chalupy, traste sa kaštiele

:

Bo, koho's Jánošík na paloš naiara,

tomu nespomóžu

ani tria cisára

a komu odpise lístoek trirohý, toha nezachránia múry do oblohy.

— dvanás pušiek — chlapcov zvýskne, tetí zapískne — šabliky zazvonia hora od Považia, hora od Pohronia — a jedným hlasom ozv tyry strany »My sme u nás doma — my sme tuna páni!« Raz junák zapískne druhý raz zapískne

blískne,

z

tisíc

raz

z

z

sa

6)

anglické.

holá

=

holý

vnh

(alpe).

7)

= vyrovnáni.

8)

= jen.

9)

= plátno

!

— Hoí

!

;

!

:

!

—

174

hoí — nie jak vorakedy"*) desa chlapcov sedí. sedia, do ohníka hládia

ohník,

a okolo

oha

Sedia oni,

—

—

do ohníka hládia, slovka nepovedia. Len ke bor zašumie, ke vetor zavje skoia zavzdychajú «Jaj, naše nádeje Janiko, Janiko, ty naše slnieko Cákáme na teba sa^') na ten den z neba.

—

—

Sviiaj,

:

Bože,

žeby bolo ráno,

svitaj,

aby nás ohrialo slnko malováno Už vatra dohára jak obetnia žiara, a chlapci sa sochy okolo oltára, sedia oni, sedia, do ohníka hládia do ohníka hládia, slovka nepovedia.

—

Už plamenek malý, —

už len blisk slabušký

na nich sa na hrobach svatojanské mušky; už i ten plamenek pomaly zhasíná už temno, už ticho, jak v sted cintorína^''). A kdesi zvolá jako nadzemská moc »Jánošík lapený! Suhajci, dobrá noc!"

—

o

Zahualy

hory,

zanótili chlapci:

—

—

— minuly —

zahualy doly Boly asy, boly!

Boly asy, boly, ale sa po malikej chvili minieme sa i my sa my minieme, minie sa krajina, jakoby odlomil vi^štek z rozmarína ke sa my minieme, minie sa celý svt, jakoby odpadol s ervenej rže kvet.«

ke

(V Budinském almaiiahu Lip,

1862.)

(Jií Jánošík byl náelníkem horské tlupy loupežnické, horných chlapcov, která v as nejtužší poroby slovenského lidu v 17. stol. stala se jeho ochráncem a dobrodincem. Jánošík t. bohatým bral a chudým dával, a tak se stal v ústech lidu junákem svobody. císai Slíbil prý t.

z.

i

postaviti pluk vojska, dá-li

mu

ale pišla pozdé. Jánošík byl

1»)

=

druhdy, jfndy.

11)

=

svobodu. Císa prý

dne

jako.

i

6.

\i)

bez.

—

r.

mu

ji

udlil,

1713 odpraven.)

hbitova.

« ; «

:

175

Antonín Štrauch. Nar. 13. bezna 1831 v Jiíovsi, byl redaktorem Humor, listv a lenem redakce Národních list, zemel 19. ledna 1877 v Jiín.

Jan Hatmibalec. »Ajta, jak se líbí hosti tito

ctnému

moji poddaní?"

Dvorn

tato slova dí

Rudolf král poslanci tureckému. Ten než králi odvtí, lví

V

dvr zrakem

peletí.

pevných klecech zí tu za mížemi

mnohou šelmu

divokou, kterou pro zábavu svou král dal pivést z dálných, cizích zemí; ale lv z nich trojice poutá oko nejvíce.

Pekvapen • Královský

mní

tak že

doma

Turín

si

to

se našinec

býti v

slavném Caihradu

ped podobným praví

s

hladí bradu

zvinec,

výjevem,

pyšným úsmvem.

"Hrdinové

naši,

slavní v boji,

o zvli vždy žádají, aby s dravci v turnaji

osvditi smli pro nemalá

n

Zde-li tentýž

sílu

svoji

to est.

zpsob

'jest?

Rudolf na to váhá s odpovdí. Stáhnuv hrd oboí, k pánm svým se otoí, pronikavým zrakem na hledí. Nikdo, mu rozumí, odpovdt neumí.

a

n

;

—

:

—

\j6

Uražen a zahanbený

«

:

cele

hledí k zemi každý pán. Aj, tu Hannibalec Jan z

kruhu

vážn, smle.

jich vystoupí

Ukloniv se královi, s

rozmyslem

osloví

jej

»Slavný králi múj, svoje

síly

nerozumnou pece však,

nikdo

z

Cechu

zví, han, ku posmchu

se

že k

píinu by

nerad

a

nemí dal,

dovol, abych dokázal.* král mu hlavou kyne xJak si žádáš, tak se sta!« » » Jakou, pane, dáš mi zbra ? Který dravec, velíš, ti zhyne ?*

Pívtiv

a

»To nám,

a

»»Nuž,

Na

reku,

sám

vyjev

!«

dýkou zhyne lev!««

ta slova

lehkým, jistým krokem

jako k tanci plesnému

kráí k a

již

boji

dsnému

hledí na lva

který, jak

pevným okem,

by žertvu il,

div vstíc mu vyskoil.

Na soka sok mihne dýka

hledí beze strachu,

—

—

dlouhý skok ha i lev i jeho sok na zemi již leží v krvi, v prachu. !

Lev, ten k smrti krvácel rytí vskoil zdráv a cel.

—

Král a za ním celý dvr mu tleská. »Vidí, tuším, sám ctný host,« Rudolf dí, »že hrdinnost

zdobí také silná paže eská A co Turek v Praze byl, nikdy víc se nechlubil. (V

Míkovcov

I-uniíiu

r.

1854.

!«

!

—

177

—

Jan Bohumil Janda (Cidlinský). Nar. v Pátku 1. kvtna 1831, byl sekretáem u zem. výboru v Praze a zem. 29. záí 1875 v Podbradech. Složil znamenité histor. romány, výpravnou báse Jan Talafás z Ostrova r. 1864 a etné drobné básn. Sebr, spisy básn. v Nár. bibl.

Radoilic.

Radoni

je statný dlný druh, vládne bystrým okem, pádnou dlaní,

hrd je na rekovných pátel kruh, a ni Turín sám ho nepohání, mu, kam jen sahá horstva lem, Radonie jméno pístrachem.

a

Avšak štstí host je vrtkavý, odvaha je slepá, nezná mezí, nedbá lsti a boj byl krvavý ;

Radoni te

v drápech

—

Turk

vzí. však bez trudu hledí vstíc krutému osudu.

Chmurným okem, pec

"Daure, slyš!« se ozve šeptem hlas, se do vzení dera

—

okéncem »tu je

dýka

;

skoni, dokud as,

eká kl a muka sterá Potom okénce se odsloní, a v tom ocel o zem zazvoní. venku

!«

Zdvihá plenník ocel kalenou, radost v oku smlém zableskne

»Muky

— kl —

se.

nech za živa mne dou, hrozby ernohorec nelekne se ernohorec zná jen Turky bít, ?

;

dokud možno, chce a bude

Venku

jásot;

žít!«

trí vzhru kl,

"

v ohni rozžehávají se klešt, smla tu a tamo opt sl, a tak mnohou hrzu zít tu ješt. Veselý to bude cháte den

—

jde Bílý, „Paterý

již

knihy

plenník stráží provázen plodft básnických".

12

—

lyS

;

!

!:

—

Chátra ustupuje na stranu, ernohorec pevným kráí krokem, chátra ukazuje k jehlanu,

na

plenník nezhroženým zí okem, v zástupu všem jedinou jen tvá nadchla rumnem soucitu zá.

hrd kráí

Plenník

k jehlanu,

na koni se aga k nmu boí, by ho dostal ádn na ránu, a již biem nad hlavou mu toí

zdšený

Slyš však, co to za

Turk

prorývá divák

šik

—

rylv

?

—

Aga, ernohorec jeden muž! se pod dojatým jezdcem zpíná, plenník svírá agu úž a úž,

O

mu pní

až se z úst

»Se a

ty,

o

Letí

vzteku

slina.

Ture, hezky z ticha oi, s vtry v závod le!«

jen,

cháte pes

již

Mnohý

Turk

z

kdož

ví,

í

by

hlavy.

klade pušku k

opt

odsadí však

se

z

obavy

asi zhasil

líci,

— svíci

V

zástupu všem jedinou jen tvá nadchla veselosti jasná zá.

o

Když pak docválal k pat srazil ernohorec agu dol

hor,

wNechci dél ti býti na úkor, dlouho dost jsme, Ture, jeli spolu

bž

a

sdl

Radoni

že

té

luze zajeí,

opt

v bezpeí!"

Mistrova smrt.*)

vné

Z

na vlnách se nesou vzduchu varhan vážní zvukové:

lamp;^ od oltáe

rozlévá se polozáe

temnem lodi chrámové, u L j u hymny ui blahých duchu I

jako

1

'

•

stahat mater dolorosa juxta crucem lacriinosa, \xyxm. pendobat liiius .

.

.

*) Vlaský lid si vypravuje, že ergolese, slavný skladatel hudby k písni „Stabat mater", skonal, hraje piseA tu na varhany.

;

:

:

:

'79

Brzy velebné jak zvony, brzy jako harfy tóny zvuky ty ti zvlní cit; tevnichsšumem proudu eky mísí vichr hluk a vzteky, lom chudé chatky štít

Slyš ty plné harmonie,

ne sluch le srdce pije spásy lék! Znenáhla se v prosby mní, jež provází sladké chvní, sladký smíru duše vdk jež

Vidit suuin dulcem natum inorienteni desolatuin dum eiiiisit spiritum . . .

V rozboueném moi

vné

jako

Quaiido corpus morietur, fac, ut animae donetur paradisi gloria!

Zvuk

tónu,

i

píse,

—

slyš, se tlumí,

chrámem šumí

jako na života sklonu,

sotva šepot

vroucn pje staec mnich;

jemný, slabší dál a dál v posledním tom táhlém zvuku svsil mistr slabou ruku, dokonali staec mnich v

slyš,

ted

zvuk bou

se ladí,

víc a více sluchu vnadí,

všechen divý ruch již ztich'— Fac, me tecuin pie flere,

:

nm

crucifixo condolere,

donec ego vixero

.

.

.

Gustav Pfleger Moravský. Nar. v Karasejn na Mor. 27. ervence 1833, zemr. jakožto úedník pi esko spoiteln v Praze 20. záí 1875. Vydal Cypiše (1861), Královnu noci (1875), verš. román: Pan Vysinský (1858) a hojn prací dramat, i románových Sebr. spisy v Nár. bibl.

Výprava. Dnes divokých tanc

oživují plesy

vymelý

ten podzimní, pusty a

luh

a daleko za Kivoklátskými lesy se rozhostil šumot a nevšední ruch.

Dnes vojvoda Betislav

s

družinou honí,,

jak vichice proráží nejhustší I

kam

se obrátí,

pda

se

otásá

A

lesnice divokou

a uleká

a

úprkem

letí

——

zv.

hudbou

kol víí

jak tajnou by mocí vždy ku

on dále a dále v

ke

tam dusotem koní

les

pedu hnán

hluboký míí,

pes mýtinu,

lán.

12*

;

I lovcové kií a oštipy chestí, a šípu šust hulání ohlušuje

a rohové

zvn

smrt

znním svým

vésti,

jež tratí se, mizí a prodlužuje.

A

štkání

a stozvuká

ps

tak v rejdišt

kam

se v to z daleka míchá,

ozvna

dere se v sluch;

zmnna

houština tichá, ponejprv života vnik' divý ruch.

A Betislav na hebci, v pedu vždy jede, však rozkoší neplane chmuený zrak, a na tvái vojnu stín neklidu vede, a na ele sídlí jak pedtuchy mrak. On nedbá ni zve, on nedbá ni lovu, upený v dálku ten nevidí shon, on odpoví sotva upímnému slovu, zrak

a pádí vždy dále

pes mýtiny

sklon.

Tak studený den se již k veeru chýlí a vojvoda vrací se na Kivoklát, a družina umdlena po boku pílí a ve skalách obchází umle spád.

Tu podzimní

vichr se krajinou vzdýmá a vtíná se ve sklady skalnatých hor; a bouí a hýká a ve stromech hímá, jak nebes kruh kdyby se zemí vzpor.

ve

A ped

vichrem hrnou se pivje snhu, zatemují veerní studený vzduch, za nimi ženou se v divokém bhu jak pívaly dešt a sypou se v luh. i

A lovecká družina v chumá se tulí a zrychleným tryskem žene se dál, a hebcové pod jezdci mocn se pnuli, jak blesky je pádící unášel cval.

A tu

vojvoda v ele jak vichr uhání rázem trh' konm a zastavil krok .

.

.

:

!

»Ha .'"Vzkiknul, »co za zjevy to? Co se sklání zde nad lanem se strom na levý bok?« »0j zadržte, zadržte!" šílena volá a ku pedu zdšený upírá zrak, le družina nevidí le snhu kola !

a haluze

stromu a píšerný mrak.

Však vojvoda trne a ku pedu zírá, a vidí tu tajemných znamení zjev, on vidí, jak erný se mrak rozestírá, a slyší tu smích a pak chraptivý zpv.

A

ze

mraen

vyzírá v púlkole

šedém

ve dlouhých to hábitech tinácte žen,

a úšklebek pohrává na rtu jim bledém, v tu tvá sndou vrásky jsou vepsány jen,

A s

na hlavách šátky zavázané mají, vichice hrá,

jichž cípy jim divoká

jsou bezzubé, ošklivé, jak v staré báji ze zapadlých

jim zlý

ohe

plá.

na klínu hubeném každá dv misky; vyzáblou rukou je uchopí v ráz,

Má

te a

zrak

podle zpvu, jak vysoký, nízký, pebírá vodu a nabírá zas.

již

tu

co vy zde chcete, vy proklaté ženy, rychlý bh darmo jen? Pry z cesty, pry z cesty !« bez vší zmny dál pelívá vodu tch tinácte žen. »0j

!

pro

mj

stavíte

— Le

,„Hahá! velký, pyšný ty vojvodo pane, my miskami ten život tvj, tvé úmrtní lože dle trnu ti dané už eká a k tob my voláme Stj !"*

míme

—

:

»Což rozkazu vašeho všímám odtud, sic zdrtím vás vším

hnvem

»»Co kníže

se stalo ?««

Pry

te

to mluví, co s

družina táže se

s

ním

si

udivením.

málo

svým!«

! !

—

!

!

l82

»Sem druhové, namite šípy a praky, vrhnte v hru ženám tm!« »»Onšíh'!««< wKdošíh'? Což nezíte mraky

a oštipy

a v nich v kole vyzáblych žen celý

snm?«

»»Oj! vojvodo pane, stj, dáme

ti radu' náš zpv ti již znl! ty nedojdeš více dnes panského hradu, le živ-li by's na vždycky zstati chtl

Po tob

Hahá

je

my

veta,

sudiky tvoje, miskami ten život tvj Smrt na tebe íhá, by v lno t svoje Vojvodo stj za obt svou pojala

my

!

jsme, vojvodo,

míme

!

A

kaj

se svých hf-ích;

Viz, života voda

a jak

tob

neb smrt

ty neujdeš smrti!

na misce schne!

ti

vyschne, tu rána

svoji

ruku

již

t

zdrtí,

na tebe pne!

Hahá! pane, naposled dnes

dom

jedeš,

na tvé misce vysch' života tok ty naposled honce tam ku hradu vedeš, nuž urychli krok svj, nuž urychli krok!«« ty's

náš,

Tak

sudice volaly, života vodu pak z misky do misky zas pelívaly a smály se, chechtaly lidskému rodu,

a mizely,

vtrem

rozplývaly.

se

projel vojvodu, ruka mu klesla, vrhnouti chtla v ty ženy svou zbra;

Tu mráz jež

on pohodnul kon, a rychle ho nesla již kvapící jízda tam v divoký lán. družina za ním jak boue se hnala, však spch kon jeho jich bystejší byl; neb vojvoda, jejž úzkost na srdci rvala, I

ten nejel,

Tu a

on

naproti

v ústrety

by v

letl,

nmu

se

pichází

hrad

rozstírá

se skryl.

záe,

vrný mu

lid.

! !

pochode svit vrhá v kamž strach se umístil

!

:

ubledlé tváe,

a

On

;

za ztracený klid.

zatroubí na roh a zvuky se chvjí,

a ukážou cestu, kde knížecí pán

;

a k knížeti panoši úprkem spjí, a volání radostné zní se všech straní

Však co

to

tam za muže na koni jede

pímo ke knížeti vede svj bh? Má oštip on v ruce a ve tvái bledé

a

se vztek zraí,

spch jemu

zaráží dech.

»0j vojvodo!« hímavým hlasem tu zvolá, neje, poslyš zde osudnou vest Ty*s oloupil Mutinu o život zpola, ty o drahý domov a o rod a est »již dál

Ty's v cizinu vyštval, jenž

Nuž jako

pánem

svdomí

tys oslyšel vlastního

mým býval, hlas

ten studený podzimní píval,

tak nadešel

tob

pomsty mé as!"

již

Tu

vojvoda vzkikne a svalí se s kon, a ervený proud krve hrne se z úst vše obklopí knížete v divokém shone, a nastane najednou kik,

zbran

šust.

»Ha! Kníže je rann !« »»0n oštip má v boku, náš kníže je rann !«« »Kde proklatý vrah?!« ,„Jen za vrahem, za ním do rychlého skoku !'*' "Tam ujíždí ke skále pes pustý svah!«

"Tam

ujíždí jezdec!«

A

kon

na

a ve je

„,Jen za ním, jen za

ním!"

hned; divokým ržáním

sedají panoši

zái pochodní vrahem

unáší za

s

komoú

let.

pirazí všickni tam k strašnému srázu, tajemný spad' a divoký vzkik jeho hlásá již zkázu, Již

tu ve propast jezdec ten

a jeho

je

hrobem

skal

hlubokých sklad.

!

—

i84

;

—

A vojvoda Betislav zatím umírá, a život mu pechází ve sen ten zrak jeho ve sloupu zdšen zírá, on u lože vidí tch tinácte žen

vný

(Slož. r. 1858

a vyt.

alin.

M^jl

r.

1862 pod jni. Vojvoda.)

Jan Neruda. ervence 1834. Spoluzakladatel moderního smru v básnictví eském. Zvlášt populárním se stal svými feuilletony v Nár. listech. Eedigoval nkteré belletristické asopisy (Obrazy života 1859, Rodinnou kroniku 1863, Kvty, Lumír), posledn poádal Poetické besedy. Vydal r. 1858 Hbitovní kvítí, 1867 Knihy verš, r. 1878 Písn kosmické, 1883 Ballady a romance a Prosté motivy; mimo to nkolik svazk prací prosaických (cestopisy, humoresky a satiry, obrázky, feuilletony), nkteré hry dramatické, etné úvahy atd. Zem. 22. srp. 1891. Nar. v Praze

9.

Slza.

—

Co jest slza? Skvostná karbunkule v noci svtlem divným záící a svou záí charé noní stíny i jich dusné strachy maící. Co

jest

slza?

—

Kapka rosy chladné,

jakou palivý blín nasází,

kapka

Co

ta jak vlna v

okeanu

nebe sama obrazí.

celé

jest

slza?

zá

stíbra

—

to

Mlíná nebes stída, modrem zatopená,

sob svtel, bez jména.

tisícerých chová v tisícerých svtel (Hbitovní

kvítí, 1858.)

Loretánské zvonky.

Co dít jsem

je

slýchal

Co muž

je

prsm

nyní slyším jsem si sáhnul

ty Loretánské zvuky,

a k

a srdeko mé chtlo v svt širý nést své tluky.

rád bych to velké srdce

(Z

Knih verš.

—V

zas ve

Obrazech života,

srdeko

1859.)

stáhnul.

—

!

;

!

—

!

—

i85

Otázka.

My neumíme ješt umírat pro vlast, pro národ, zlatou pro svobodu, a proti všemu vlasti prospchu kramásky vážíme svou vlastní škodu. My neumíme a

ješt umírat

neumíme ješt

mužem

býti

však ume-li ta krásná naše vlast, zda my pak ješt dále žíti mužem

?

(Z Knih verš.)

Matice. Proto

mn

A

kdyby byla snad chudší než oblázek, pece má vyrytý v srdci mém obrázek.

drahá tak

pemilá matika, že je tak chudiká, že je tak

staiká

A

kdyby byla snad svázána v uzlíku, pec bych ji miloval

—

drahou tu matiku. vTamt.

—V

Lumíru,

1861.)

Z

Kosmických

písní.

VII.

A

Po

nebi hvzdic je rozseto, i to velké slunce zas lesem jak zvonc vesných, kolem vtšího vede nás,

mrn

asu je provádí v jásavých kruzích plesných.

dech

Vidíme plesu jenom cíp zkoumej a ítej sebe lip,

—

a toto slunce jeho kde jde? a kolem

—

eho?

—

Mysli se nejvýš a nad tebou hvzd jako vesných zvonc a kdybys byl jak slunce stár, nedomyslíš se konc jde, Kleím a hledím v nebe líc, kruhu myšlénka letí vstíc *

miste v poetním cviku, nespoteš taneník Vesele se zemí msíc zem zas v mocném se

okolo slunce otáí v záivém planet pruhu. (V Lumíru,

1877.)

vysoko

—

svtm

pevysoko

a slza vhrkla v oko.

—

—

:!

—

—

i86

XXI. Jak.

míže,

lvové bijem o

jak lvové v kleci

jatí,

my bychom vzhru Zemí

a jsme zde

Nám

zdá

se,

hvzd

s

nebesm

k

spjatí.

»Nuž pojte, páni

že vane hlas

blíže,

jen trochu blíže, hrdobci, jimž hrouda nohy víže!«

My pijdem! Odpus, matiko, jsi nám, Zem, malá, my blesk k myšlénkám spaháme jíž

a noha parou cválá.

My pijdem

!

Duch náš

a tepny touhou

roste v výš

bijí,

zimniní touhou po svtech div srdce nerozbijí.

My pijdem blíž, my pijdem my svt dožijeme, my bijem o míž, ducha lvi, a my ji rozbijeme!

blíž,

XXVI.

Vzhru

již hlavu, národe, k nebi své zdvihni oi viz: jsou tam i malé hvzdiky,

kol nichž se velké toí

To

prost tím

:

z jadrného jsou

ty

maliké

fládru,

ale ty velké a poslušné

jen z plynových jsou

hadr.

Troufám, že pi té myšlénce srdce ti povyskoí

—

!

nuž

!:

!!

-

i87

— bume tou malou hvzdikou,

kol níž se velké toí Jde to, ach jde! jen každý k vlastnímu dobe jádru

hle

kemene, kvádr!

bude-li každý z nás z

národ

je celý

z

XXXIV. Promluvme sob spolu, je v tom svt širokém,

Kde

rozvoj

co co

je

tu,

co

je,

je

boj

—

bolu

je

po

svt

boj je všude

a bez mrtvol zde nejsou petvary, i

hudba

vn

sfér jen

válliv

píse hude

v úrok znjí fanfáry! Ta slunce veškerá, než vojevodí, se slunci kol titánské boje vodí, a každá planeta jich s druhou v turnaj a

ješí,

než šastna, vítzná se domovin tší; tak zuí boj až k drobným žhounkám dol po nebe klenu hlubokém co je v tom svt širokém, co je tu, co je bolu

—

A naše Zem? Kde nové vzrstá, staré hyne, ach celá Zem je mrtvých oudolí, skrz mrtvých irouche kvt se k svtlu vine kdo dove z d e by sítat mrtvoly Zde válka bsná. Z krve dravec tyje, slavík sladký v úkor jiným žije, i tvor tvora bére v plen

a žádný neptá

Co horou

se,

zde, to

i

jeho celé

žití

zda druhý tvor též

hromada

je

cítí.

kostí,

co údolem, to šachta budoucnosti, a as v ni hází ve dnúv bhu divokém mrtvolu na mrtvolu co je v tom svt širokém, co je tu, co je bolu

—

!

—

! !

— A lovk jež ohn

—

:

«

«

—

i«8

lovk! Štdrá

byla ruka^

—

stan

vrhla lidských do

co srdce cit, to žhoucí lidská muka, co myšlének, to lidstva katanú!

Ach pokrok

lidstva

!

lovk

v

ped

se plíží,

svou krví nohu k strmé stezce klíží. a naped ví, než vrchu se doplazí, všechen život zmrazí. že zchladlá A naše láska Mrtvých spalování Jen ranní sen je všechno milování, den jsou dv srdce lidská šastna spolu, v den druhý štstí prchá poskokem a ob srdce letí v propast dol co je v tom svt širokém, co je tu, co je bolu

Zem !

—

Ballada dtská. Matka zdimla na úsvit. Dítko vyjeven hledí v nožikách mu Smrtka sedí. Malá Smrtka, sama dít, na hlavice vnec bílý, ve košilce drobné tílko,

—

v

rukách

jako k

A

ty

drží hravé sít

honb

na motýly.

ruce jako

místo

hlky

vosku ílko,

žluté jako z

oek modré dlky.

»Poj dátko, poj holátko, na chvíleku, jen na krátko! Zahrajem si na Hélice

andlík pi budem

bílé

»Poj dátko, Pišla jsem

nemoc nemá venku v

»Poj dátko, mne Jezulátko, mne knžna nebe,

abych pivedla jim posýlá

A

již

»»Matika mi nedovolí tlíko tak bolí!««

m

z BHllad a

roninncí.

—

mne

V

!

jde,

tebe,

tvoje svatá

má

dcerka zlatá

»»Pojme, pojme,

!«

ale zticha,

se jinak zbudí!

tžkého

ji

trudí,

když dímá, tžce vzdychá, srdce bolestn jí skáe, a když vzhledne, ihned pláe.

i

a

nedá, hlavu zvedá !«« poj, babátko jíti

již

Posýlá posýlá

Nco

holubice."

nebi vzhru.

"Matika mi

myslím, že

matinka

muzice,

více moci,

andlík kru

poletíš až k »

holoubátko! ku pomoci,

ti

I-uin irii, 1878.)

«

:

189

Ba Hada >»

eknte

po

em

horská.

babiko má, co

mi,

že rány svírá,

lovk, tžce rann, pece neumírá ?«

—

»»Rány hojí otevené na tom lidském tle jenom arodjná jarní šáva z jitrocele." » eknte mi, babiko má, co se dobe dává, je-li ochoelá hlava bolestí až žhavá ?« >»»Na tak tžký úpal hlavy pomoc jiná není

—

nežli

Dít

mladé z

listí

z

lesní jahodeni.«

chaty vyskoilo do sousedních polí:

oDaruj šávy,

— —

na vše, co kde bolí!" S pole spchá ku lesin pes trní a hloží »Dej mi to své mladé listí, jahodino Boží!« Co kde chtlo, rychle mlo, ke kostelu bží, na kíži tam pod oltáem Kristus rozpjat leží. » Potírám Tvá svatá prsa, myju bok Tvj svatý, jitroceli,

:

tlíko

zas uzdraví se, Ježíšku

mj

zlatý.

Kladu erstvé listí lesní na hlavu a líce, nebude Ti hlaviky Tvé bodat úpal více!«

Nad kostelem lid

velké zvony do okolí zvoní,

se sbíhá, v prsa bije, zázraku se kloní:

dtská duše

jak to

vle Boží Podnes mají

snila,

vyplnila.

horské vísce obraz Trpitele nemá trnu v ele,

v

nemá rány

ve svém boku,

bílá lilje v

ranní zái po celikém tle.

(Tamt.

—

v Lumíru

1882.)

Romance Král Karel

s

te

si

zasedli

o

Karlu IV.

Buškem z Vilhartic k dubovému stolu

dva už pili mnohou íši spolu a zapli si z plných plic. »Nuž dej sem zlaté íše, páže, a nalej vína dolej výš dnes, pane Bušku, cosi zvíš!« král Karel vesel káže. ti

—

—

—

—

;

!

—

igo

-

-

»Zde po tom vín, Bušku, slyš, domácí slunce naše v loni hrálo to první víno, které v Cechách zrálo aj tedy vzhru, pijme již!«

—

A

pili

—

—

—

král však náhle prsknul

»To že je víno? tenhle kvas? vždy ústa kiví, láme vaz!« a zlostn rukou mrsknul.

»Eh

—

vezu révu z Burgund sem,«

král dál a dál

si

v zlosti svojí vede,

mn

a takovouhle pelu ta velebená eská zem

z ní svede

pesvden, když broskve sesám trpké trnky s nich,

Jsem že

vsadím,

a chceš-li klidit pustý smích,

zde

rže

sázet radím

!

—

taký lid! Však jaká zem vás kdyby uit chtli všichni svatí, zda všimnou si jich eši paliatí bud svatý rád, když není bit!

—

Jak bych zde mlátil otep slámy! Nech chci co chci, za krátký as se všechno jinak zvrhne zas mám já to bídu s vámi!«

—

Pec zase íši k ústm zdvih', a napiv se, své velké dobré oi ted kradmo pes stl po soudruhu toí ten však je jako pna tich. aby marn nezahálel Jen pan Bušek máel zub a pysk

—

—

a víno ku pnebí a po jazyku válel.

tisk'

»Ba je to bída te««, dl král a rychle zavdal sob vína znovu, tak rychle, jak by bránil zlému slovu však kolem úst již úsmv hrál.

;

!

— •

Mám

191

umít?

žízní

—

Ty's oslep', páže

pede mnou

že

!

:

—

—

na

mou

víru,

nevidíš,

—

prázdná íš?

je

:

!

a dej mi dobrou míru

—

Bušku

Pij,

se

již

a poslyš, co Ti král

múj jazyk

nezarmu

známo vybíravý v tom vín chu. jak

je

a našel již zkoumat teba, Víš

—

to víno

má svj

praví

—

Bušku milý

zvláštní ráz,

—

zprv trpké, ale milé zas

my, myslím, už

»»Nu

—

Tvj moudrý

se opili !«

náš lid! trochu drsná zdá se «« však kvte po svém, v osobité kráse te perušil svj náhle klid

Má

vidíš,

králi: tak

duši zvláštní

—

—

—

hned rozveselen Vilhartice » »ach pibliž k tomu lidu hled a pitiskneš svj k nmu ret a neodtrhneš vícel«« (Tamt.

—

Ve Svtozoru,

1882.)

Prostý motiv.

—

• Poj poj!« to na výši volá kdos, a zní to jako ptaí skek erná vrátka já rozhlédl se a malý veský hbitvek. :

A

zase slyším

:

)>Poj

— nu poj

nehle svta na mumraj vždy pelítl jsi svta koncem

víc

a dosud neznáš blahých kraj!« Já naslouchám a srdce buší, a hlava klesá níž a níž,

a pojednou tak ty

hndé

luzn

hledí

hroby, rudý kíž.

již

—

:

: !

1

Na

Je pravda.

na

slézat

Zde

zcela nízký

a za (Z Prostých

ním

motiv.

92

se

plavit

morem,

strmých horstev lem zcela

— Ve

!

?

pahrbeek nová zem

Zlaté Praze, 1884.)

Andl

st7-ážce.

—

Ne, ne já nebyl žádným bílým Já nerozkroil jasný se tím svtem, má cesta nešla krajinami míru

kvtem

jak divá eka, která v skalách bouí, tak plna pádu, plná byla vír,

dno v erných tmách a povrch v šedém koui. Ze pece nejsem skvrnitého ela, že život nezkován me na dvousený, že duše v propast zhouby nevhuela, jen Tob jsem, Ty andle mj, vdný! Tys náhle stanul mezi mnou a skutkem, Tvé oko jako hrob se hlubn tmlo, jak lilje klonilo se krásné tlo a s nevýslovným dl Jsi se zármutkem »Což svému k smrti zmuenému lidu ni

chvilkového popát nechceš klidu?

Chceš klesajícímu pod bevnem kíže na vyschlá bedra pidat hanby tíže? Chceš, Tvá by na hlavu mu padla vina, on studem hoci za T, svého syna?« A zdrcen kleel jsem a v hlasném lkáni mé srdce sbíralo se ku pokání.

—

nedím Kdož smí

wBohu

dík, jsem lepší jiných !« pímit, než se život zhroutí, než poslední dobhne z hodin stinných, že cesty kal mu roucho neposmoutí? Však tolik vím. Ty jsi-li pi mém boku, že srázem každým pevného jdu kroku.

Já

:

se

!

— Tvou ruku líbám, k

!

—

193

Tob

vzhlížím

slze,

zraku ve mne v svta mlze, Tvé kídlo nadšené mne penes pes propasti, andle strážný, svatá lásko k vlasti

zá Tvého

(Ze Zpévft páteních.

—

V Kvétech

V zemi Jinde-li slunce je

vánek jen zvoní-li po celém

—

—

u nás

r.

18*1.)

kalicha. je

sníh,

boue

nás stásá, svt jen smích, zoufalá bolest nám srdce až drásá.

jinde-li

Bože, cos našil trpkosti do této naší zem Ztrpklý je širý ten náš kraj, ztrpklé je všechno plém, trpce lid žije v palácích, trpko se dýše v chýši, trpká je naše ornice, trpké je víno v íši. Trpká je sláva po otcích, petrpké vzpomínání, trpká je nadj v budoucnost, že až se hlava sklání,

píse národa, trpce vše slovo naše, trpké jdou kletby z našich úst, trpké i otenáše, trpce zní

Vru, nemohla snad

ani jinde povstat báj ta truchle krásná:

Kdesi v temné hloubi lesa kaplika prý stojí jasná, kaplika prý bílá, se kížovou lodí, Kristus Pán mši svatou denn íst tam chodí,

zvonek sám mu z\'oní, vítr píse duje, když Pán Kristus denn sebe znovu obtuje. Ach, vždy nemohla ta báje jinde povstat skór, nežli v kraji, kde se denn nadj s smrtí snoubí, v zemi trpké, jižto tvrdý kámen hor jako kalichem by kol do kola vroubí. (Ze Zpvfl pátenícli.

—V

Kvtech

r.

1882.)

Je7i dál!

z bouného asu jsme se narodili a krok za krokem v bouných mranech jdem vstíc šíj

hrd vznešenému svému cíli, ped svým národem.

kloníce jen

Bílý, flPatery

knihy plod b/isnických".

>*

I"

!

— My vdli by hrom

!

;

:

; : !!!

!

—

194

jsme, co nás cestou eká však bil a mráz nám v kosti vál

to jenom eská hudba odevká, my pi ní pújdem k pedu dál,

—

S tím národem, jenž

je jak istý,

-

jen dál!

jasný,

jak byl by z rukou božích vyšel dnes

dosud

jenž

by

byl

i

v prsou nese idol žasný,

ped vky

Za volnost lidskou

—

za

jíž

nj

kles'!

nás kdys rozekvetla! Cech, jak druhdy za ni stál i>

dnes stojí ta myšlenka, která nás ve hrob smetla, zas k sláv vznese nás jen dál, jen dál!

—

as nový nové chce mít iny, den nový vzešel k nové práci nám, je sláva otcv krásný šperk pro syny však kdo chceš ctn být, dobu cti si sám Jen dál!

—

Kde pítomnost jak dít vše dávná sláva,

by

pozastesklá,

v ní

démant

hrál,

za korábem jenom brázda lesklá vzhru plachty napnte lana je

—

—

Pry se vzdechy, již umlknte, že píze doby není jasná tak

—

dál

rety.

Což rže neodvírá svoje kvy, když mezi ní a sluncem rozsten mrak? Pry s klímotem již u kormidla lodi kdo chvíli stál, již stojí opodál, den žádný dvakráte se nenarodí,

in

dvakrát nezraje

Nám

—

slunce jako jiným

nám po

jen dál, jen dál

skrán

zdobí,

noci jak jiným vzchází den,

—

jsme jako jiní syny velké doby ta žádá však si celých muž jen Poj sem, poj sem, ty milounký náš hosti, by truchlý rej náš plesem zas se zdál, ty zlatá nadj, smavá troufalosti, nes prapor náš, my s jásotem jdem dál

-

!

-

195

!!

!

-

My nevíme, co budoucnost nám chová však ješt žije eských bitev búh, a pro vítzství veliká a nová je dosud širý dost ten eský luh snad dát kdys nové see A chce-li nám staí hlas husitský na chorál, dost v zemi železa na dobré mee, jen dál, jen dál v krvi železo i

Bh

—

—

—

Ach hleme piln ke korábu svému, jsme jeho plaky, heb jsme svrný v nm, a vrn, toužn pHlneme-li k nmu, zas šastna záhy bude eská zem Však by ml Cech již všechno ve svém klínu, eho si v nejbujnjších snech svých zdál to lidské more nezná odpoinu, Ty též ho neznj, stále mj se k inu,

—

dál,

vn

Národe náš drahý,

'V Nár. listech dne

1.

ledna

dál

r. 1886.)

Vítzslav Hálek. Nar. v Dolínku 5. dub, 1835. Byl redaktorem Zlaté Prahy (1864) a (1866) a lenem redakce Nár. list. Veleíinný život svj skonil dne 8. íjna 1874 v Praze. Jest spolu a Nerudou zakladatelem nové školy básnické. Byl inný hlavn na poli lyriky a reflexivního eposu (Veerní písn 1858 (vyd. 10. r. 1889), V pírod 1872—74; Alfred 1858, Krásná Lejla 1859, Mejrima a Husejn 1859, Goar 1864, erný prapor 1867, Ddicové Bílé Hory 1869, z Tater 1871), avšak složil též etné básn výpravné a dramatické. (Ballady a romance, Pohádky z naší vesnice Carevi Alexej, Závis, Král Rudolf a j.), pak povídky a cestopisy, feuilletony a kritické úvahy. Sebr.^spisy vydány redakci Ferd. Schulze u Dr. Ed. Grégra v 9 sv. etné písn jeho uvedeny v hudbu.

Kvt

Dve

;

Z

Veerních

písfií.

I.

Pilítlo jaro z daleka a všude plno touhy, vše tlailo se k slunci ven, že snilo sen tak dlouhý.

Vylítly z hnízda

pnkavy

a drobné dti z chýše, a pestré kvítí na lukách

pesladkou vni dýše.

—

196

—

z vtví se lístek tlaí ven a ptákm z hrdla hlásky, a v adrech v srdci mla
Umlklo strom šumní]

Na

a lístek sotva dýše, a ptáek dt^ímá krásný sen tak tichounce, tak tiše.

a kolem

bílá

mnoho hvzd,

tak volno,

je

jenom v tch adrech tesknota k a u srdce tak bolno.

Ve kvítk pkný se

nebi vzešlo

kalíšek

rosa skládá

—

mj

Bože, a ta rosa též se v moje oi vkrádá. (V alm. Máji na

Mám

r.

1858.)

Ti to sladké tajemství

jak slavík vyklokotat v doubí

i mám

to v slzách vyplakat,

co zmítá srdce

i

—

mého

i pkným snem Ti v tiché, vlídné

se

má

ten ráj

vn

jen to šeptat

O andle mj,

Tob,

utajený

dímat

jako v hrob, a beze slov a bez Tebe

mám

hloubí?

klee zbožnou modlitbou

mámzlásky vymodlit

i

jen v srdci

vyznávám

se z lásky k lidstvu

to pošeptat však

tob

—

noní dob? snad z mysli

sob ?

nehynoucí, ó nekárej mne

slabé,

—

málo vroucí.

60.

Bh

Kdo

v zlaté struny zahrát zná, Hrozné, když neúrodou a morem trestá písn, jej ctte víc než sebe, miloval, však ze všech trest nejvtší, nebo vás tak když národ nemá písn. že poslal vám ho z nebe.

Bh

Ten národ ješt nezhynul, dokud mu vštec zpívá, je píse v nebi zrozena a ve smrt život vlívá.

:

— Z Lásko

vn

!

vn

rzná

'97

: !

:

—

nAlfreda^.

stejná ve své kráse,

ve svém hnutí!

Jedny vedeš pímo k vné spáse, jiné ku vnému zahynutí.

—

Jednms nebem plným vdk, na nmž tisíc jasných hvzd se dole kvt sní sen mladého vku

rojí;

—

a jej nebe istou rosou kojí. Jinýms nebem plným trýzní, po nmž klikat se blesky honí; dole kvt po nebes vláze žízní blesk mu hlavu krásnou ve hrob kloní. Spanilá jsi jako z Paestum^) rže, na niž toužebn se srdce tese jednm vní obestýláš lze, jiným trn tvj vnou bolest nese. Lesklá's íše, sladkým kypíc tokem lidské srdce z ní tak rádo ssaje Jeden spchá v Eden rychlým krokem ten tam, že se napil, musí z ráje.

—

—

Volnosti.

Národv

Volnosti

!

šlapána

lovkem

ty zlaté

vno,

až k ustrnutí,

ty dít bolestného procitnutí a vraždné zas, sotva narozeno

Bu

pozdraven, ty svite v tuhé mlze, plná tchy

rže spanilá a tvé koeny to ty

a rosa tvá

— —

lidstva

dávné vzdechy,

to horské naše slze.

Tys píse písní, kterou lidstvo skládá; kdo slyší t, okívá v srdci velém, kdo pojme t, stává se spasitelem, kdo zpívá te, na kíži v bolech strádá. Ty chráme velebný! kam oko patí: za 1}

krásnjší

kažou

v l'He8tuin rže

šlépj svaté na smrt

vlekli,

(nyní Psato) n okolí kvetly z« staroimských dob neja to dvakrát do roka.

— za každý

by

;

:

!

198

;

—

kámen krve proudy

kdo vejdou, v

;

nm

tekly,

bratí. cedr nad Libanem stín upachtné hrudi chladu skytá, a vní dýše hlava porozvitá, kdy ruka sprostá rozklácí lanem.

Ty

ti,

vznešený

se stali

jsi

t

Ty matko milostná, již duch mj svtí! Ze z ader tvých života mléko pili, vyhnanstvím se ti za to odmnili, a kdo t vyhnali, jsou tvoje dti. Vidím t, svatá, ve postav bdné ku skalám pikována božská ruka a hlavu zasypaly smíchu muka kdy zase lidstvo s tebou na trn sedne? (Z Goara.)

Tantbor. Vojáci táhnou z

msta

Snad

ven,

nich málo kdo se vrátí; jim tambor tlue na buben

se více nevrátí

již

z

a dvoje blaho zruší,

a tak jim cestu krátí.

snad lžko smrt již ustlala to prorývá mu duši.

On

v srdci bolest divokou jde v dálku a snad ji víc neuhlídá, snad nepežije válku.

—

Jak smutek v srdci dává

od dívky své

(Z ballad a romancí.

—V

tak na buben on mlátí

—

takt,

—

ním krok a krok, a on jim cestu krátí.

vojáci za

almanachu Máji na

r.

1860.)

Frajtr Kalina.

vám Na mout — jak vám povídám

O,

nejsem jen tak leccos

—

neb veliký byl Bonapart však mnou by býval na capart »Aj,

Nu

aj,

veliký Bonapart?"

ano, ano

—

na capart.

!

:

Nám

pálíFrancouz naproti,

jak když se peklo vyrotí

my tak jako z kamen smjem jeho plamenu

však se

»Aj,

!

aj,

Nu ano

tak jako z

—

kamen ?«

jeho plamenu.

Tai Bonapart si myslil sic, My šest kanón jedin, že nás má hnedle, jako nic; a Francouz po vší ddin však já bych vru na pt mil však lepší, než pan generál, mu ješt notné zatopil! jsem poádek já udlal! «»Aj,aj,než sám pan generál?" »Aj, aj, vy ješt na pt mil?« udlal. Nu ano, ano zatopil. Nu ano, ano ;

—

—

«:

:

!

!

— A

jak tu já

s

kanónem

stál

:

—

on jak í^enerál a kouká se skrz perspektiv, žádný div a zrovna na mne

—

na vás skrz perspektiv ?«

»Aj,aj,

Nu

A

— jaký div?

ano, ano

když už

tu jsem já

aj,

mou

duši, jak zde jsem,

k pánvi držím žhavý lunt, bych osudný vypálil špunt, jenž by mu na vždy posvítil, že víc by ránu necítil »Aj, aj, mu na vždy posvítil ?<« Nu ano, ano necítil. Již

—

!

—

udlám,

to

— on velký pán když udlám »Aj, Nu ano, ano — velký pán na

mout aj,

je

že

?«

to

A

frajtr Kalina.

v srdci svém

hrom do mne, když

a moh' jsem

pomyslil

tvá bije hodina ?«

—

na

já cítil lítost

sob

te tvá bije hodina, te zvíš, kdo frajtr Kalina »Aj

A

mn na ránu byl,

Hej,

Nu ano

—

'99

tu jede

! !;! !

!

jsem dobrák. Jenom

já

chtít,

vnou slávu mít

—

neb jak byl velký Bonapart byl by býval na capart »Aj, aj, že velký Bonapart?" Nu ano, ano na capart.

mnou

— Búh svdek — on Hned na koni

to uznal sám.

k nám, a sejmul se svých prsou ád, a ho pipnul na kabát se pustil

— mn

aj, že sejmul s prsou ád?« ano. ano na kabát.

»Aj,

Nu

—

mn

V tom ke lajtnant piskoí Nuž, dti, hlete —já to znal a na pat mne otoí A te kdy Bonapart by vstal »Hej, kamaráde, pro pt ran! on sám svdectví na to dá,

—

Vždyonjepecjenvelkýpán!" ,Aj,aj

Nu

pan

ano,

lajtnant, pro

— pec

pt ran?'

jen velký pán.

že já byl frajtr Kalina! »Aj,

aj,

on sám svdectví dá?«.

Nu ano —

frajtr Kalina.

(Tamt.)

Starý kozák.

V hospod

ruchu a puchu,

tam housle,

klarinet, bas,

pošinul epici k uchu xStújte,

a

—

do toho as!«

Zakroutil našedlé kníry a rukou

podepel bok:

»Kozák jsem já vím,

ze staré míry, co do kulí krok.

Ale

mn

takovou smle,

s

mne eským jedna,

pak

dv

a

poplivnout psem

— a má

mne

ji

ubije v

v tle,

zem!

Koukáte, kuata mkká, to každý jak sysel je tich,

pošeptmo

kleje a heká a nahlas polyká smích!

—

:

::

!

—

Konkáte, výkvte mladý mít k tanci ohnivý kvap, pro holky hlazené brady, fi a krev ze srdce bab

Neznat, co muži je sváto, co krásné, veliké dost, vsak na všem trpti bláto a mít je za pravý skvost

echrat

se,

si

Koukáte na tu krev línou, jak sešlá v

—

jen na

V hospod tam

zrcadle

jest,

jinou,

dosud v ní nevidím est

kámen utuhla, kozáek

jak v

!<•

v led,

vytáh' dnes

—

políek

mém

— tvá nemáte

pi sám

Stanula mládež dnes v kole,

vlasy,

být klepnám hledaný rek, hejiti pitky a kvasy,

tvá mít

velkost zvedati tretku,

—

!

intit

Na

mít v hádku bojovný duch, odvahy však ani špetku, a zvát to mladistvý ruch

v pole

a jest jak bez krve bled.

ruchu a puchu,

housle, klarinet, bas,

—

pošinul epici k uchu "Hrajte, do toho as!«

a

(Pohádky

z naši vesnice.)

Dražba.

Kraviku vedou

dvr

»Otce smrt náhlá zlomila,

ze chléva,

pt

plný, sotva že staí.

dívek o holé dlani, a já se v práci zchromila, kde vzít a doplatit k dani?«

na prahu vdova omdlévá, a skytá v

Dráb •

Pt

z

onmlém

plái.

drsných vyvolá

zlatých

plic

Dráb

:

kdo

poprvé,

z

drsných vyvolá zlatých

))Sest

dá víc?«

Na prahu

váš chléb a jediná síla!«

Pt

z

drsných vyvolá

plic

:

zlatých po druhé, kdo

dá víc?«

kdo

»Z telátka jsem ji chovala; když jsme ji na pastvu vedli, každou jsem chrupj žehnala, vždy z mléka dti mé jedly !«

zalká žaloba

života naše zásoba,

•

plic

dá víc?«

))Mé dti, robátka milá,

Dráb

poprvé,

Dráb

z

drsných vyvolá

»Sest zlatých

plic

poprv, kdo dá víc?«

«

!:

!

:

Každou isera zvedla traviku, »0 hladu a pec bezpeni! Groš za sýr ukápne v schránku, mléko sládne a tuní, byly to hody svátení, dti si sedly k ohníku když zbylo na pomazánku. a byly na pastv uni.« •

jíž

z drsných vyvolá plic •Šest zlatých podruhé, kdo

Dráb

Dráb

:

drsných vyvolá

z

dá víc?

•Hrozná

víc

tu

srdce

Dráb •

(Tamt.

v

z

moje muka

—

naše zásoba

je

matino puká!«

drsných vyvolá

plic

Šest zlatých po tetí, nikdo víc!«

Alin.

na

Ak. ten. Spolku

o»1avi( 25letého trvání

Z pisní V pírod t>

laku vidím

Já

ervánky

pít z

A

za šera

hor

se to se

že jsem v tu

mnou stalo jen, laku promnn

Má noha do vod v

ervánky stápím

vrstá, ústa.

piju

a nad

jezera,

pak stála s nmým okem, pak v lesy mihla skokem.

Co

?«

dti, siroba

to,

Šest zlatých za

Prázna

plic

»Sest zlatých podruhé, nikdo

i

A !

lesk jak padlý sníh,

ním hvzd veerní mih,

modré

stojím

beh

nmý,

ten krásný

te

1874.)

<^

zlatý blankyt výše

z té

r.

—

íše.

udiven;

svt to krásný

k duši cestu pne si já za lakou jdu v lesy.

sen,

—

28.

Pán pírody A z djin tch, sám si lovk píše, !

jež

víc plyne slz, víc

kií

než z pusté stíav íše.

bol,

Pán pírody! A otroil všem nízké mysli stvrám, a kdož jej zvedli v lovka, ty uštval k hrobu chmurám.

;

Pán pírody tak

:

—

-

A nedove

!

Hle,

zmezit hráze, by lidství své a nelidskost mél aspo v rovnováze. ni

(V Kvtech,

r.

svatá

lovk

jak

si

!

matko pírodo, choré dít

lovka

Snad v

se uzdraví,

až v lásce pochopí t.

1869.)

38.

Veerní

les

A

rozvázal zvonky,

každá nit na konci spánek, sny jako jiskry v stromech skáí,

k tiché skrejši kukaka zvoní na ty vtší, a slavík na ty líbeznjší.

jen

Les každou vtev písní kropí,

Te

a každý lístek

les

to ptáci zvoní

laka

usnuli

a

a stíbrné z ní táhne nit.

to ze

zvoníkové,

slavík zaklokotá,

jestli

i

i

dýchá v prvním zadimnutí,

jeho dít, na nebes strop jim lampu vsí

Ted" všecko spí,

se sebe je stásá lesem se v rose máí.

ped

a

spánku

prokouknutí.

je

laka dímá,

zvonky visí dovybdlé noc kráí jako všeho dozvuk tak píroda si k spánku stele. i

:

53.

Ten

Jsou híchy proti pírod, a lovk pec se ukonejší; však kdo matky urdousí,

s pustou v duši krajinou, pták nepelítne jejím prachem, a jenom vlk tam zaštká,

e

ten snad

již

v

svt

nejbídnjší, kdy kat

tam kráí

s

bratro-

vrahem. duše všecko vyškubal, Ten zvrhlý v srdce tlukotu, mže dospt tvarem, krb znesvcený svého domku, praménky ucpal nejistší se krásných nedoká a v život ustlal suchoparem, ni u sebe, ni u potomk.

Ten

z

co v kvítko

in

5?.

Pravda! Pravda! Velké moe a já kvítkem v záhonce

mohu a to

pít jen

moe

drobné kapky

bez konce.

-

Pravda

!

Pravda

!

Nebe

širé

a já pták pod oblaky; lítám, co mi kídlo staí, ale

prostor daleký.

«;

203

— —

Pravda! Vesmír beze hrází a

mn

dýchám

žít

lovku;

co

každým dechem, vku.

jej sic

ale vesmír bez

70.

Dva skivánci, odkud, neví se, Dva jeábi letí od jihu, jim do spchu tak a do mihu, též ubytovací komise, a jeden z nich zvýše blankytu: a volají z výše blankytu: »Zda vezmete jaro do bytu?« ,Zda chcete nás s jarem do bytu?* »I jakž

bychom

jara nechtli

bychom, páni, nechtli ?

»I jak

?

To nad svátek nám a nedli

Vždy s vámi jsme teprv veseli,

den ode dne samá muzika,

už z rána, jen padne rosika, a celý svt jedna písnika.*

a

as nám

jak letmo utíká.

A

táhnou, a lidem do skoku, nesou, písn v tlumoku, to hnula se ves i ohrada to

kvt

to

—

nejveselejší

armáda!

88.

Lesy mlí, podimují, každý dech si odmí, a tu letí tverák vtík, zaechrá je v kadei.

Vtík

Stará sosna hlavou

Jednm

vrtí,

mluví, kde co sebral, sosny ani neví, buky potásají hlavou,

vtve dospat nemohou, listí zvdavostí na buku hned na nohou.

a to

jen se hašteí.

listí

šeptá

a

ty,

co jsou pozdáleí,

že tu též jsou na poslech.

tverák jen talc napovdl, porouí se o les dál, ale

sosnám a

cosi tajn,

ty se kloní, tají dech,

tm bukm

po celý den v srdci

hrál.

204

Adolf Heyduk. Nar. 7. ervna 1835 v Rychmburce. Jest professorem v Pisku a náleží k družin Hálkov a Nerudov. Reflexivní epos, epika, ale pedevším lyrika jsou oborem hojného tvoení jeho básnického. Vydal r. 1859, 64 a 65 Básn, 1873 Lesní kvítí, 1876 odkaz, 1882 Devorubce, V zátiší, Cymbal a husle, 1879 Oldicha a Boženu, 1884 Za volnost a víru, Hoec a Srdeník, Na pástkách, 1885 Pisn, Pod Vítkovým kamenem, 1886 Blu a Zaváté listy, 1888 Šípy a paprsky, Obrázky, Píse o bitv u Kressenbrunu, 1890 Na vlnách.

Ddv

Smr Betislava V

kolem

lesíku je

smutno jak by

Zbena

vlastní znak.

v

tmavé klenb

hledá druž ... tu

»Hoj, což

mech

vzácnou

tíž!«

erný muž

mn práv nese

se zase vztyil,

v stínu stál.

ukrývá se

jako by se blízkých

Zbena

erný muž.

V

—

k zemi níž

smr tam chladná kladla

Za dubem

— a te ucho klade

Sklonil

tak,

Hvzda marn

II.

dálce jiskí bujný

komo

Klusal

komo, oste

podkovou,

poskoil,

a muž krytý k zemi kloní hlavu svou.

pitoil.

erný muž

komo

A

než dvakrát tepnul zem,

svtel

bál.

se

klusal,

na zad jezdec

jarý

klesla vzácná jeho tíže

oštpem.

Na

Zben

dlouho ekáno,

a po

výkiku kráeli

až tam, kde dub se k výši pnl. až by se vrátil Betislav; jemu vstíc vše mamo bylo ,. -imu i u " .^",,** zbrojnoš poslán etný dav. ', , , jak knize veskrz prohnán byl,

—

-

,

.

I

pišli cestu na pravou.

Tu

divný výkik lesem znl,

Na hrad

jak

oštp

krvi

,

vli

dal

a srdce v tluku zastavil.

mrtvola knížete leží, za vrahem po skalách zbrojnoši bží.

!

2X)5

v

patách už záhuba zlosyna

ohled' se, tasí

me,

jistá

—

v odpor se chystá.

—

Pojednou výkik je víže zas. podobný jako když hledali kníže. v rokli, hle, eka kde jeí, Spchali Lorek tu napíchnut na vlastním mei. Zmizel

—

(V Obraiecli života, 1859

)

JaiL Jesenský. Poslední ohlas zvonu znl, když Jan Jesenský v kob bdl, a divn se mu srdce chvlo, když prvn hledl v lidské tlo. Když z lebky jazyk vydobyl a zkoumal sval, iv a žil, pak nahlédnul, co srdce kreje, a stanul zase pemýšleje! By jiným dát moh' pomoci, bdl mistr dlouho do noci, a práv plnoc pichvátila,

když mistra síla opustila. v lenošku se usadil a tžkou hlavu rukou kryl; a takto zamyšlený sed,

On

pemýšlel dál o

tlovd.

Hle, hle, ta hlava

on sedá, vstává,

!

—

mrtvý muž

stojí už,

a smuten, jakby v vnitním boji

pozvedá mrtvou ruku

A

jeho zrak

je

svoji.

kalen, pust,

a hlas se plouží z prázdných úst, tak hrozn na Jana se dívá a oholenou hlavou kývá. » Chceš lovka znát stj co stj ?

mi t líto, Jene Tys prvm' hledl v Je

jež tvorstvu

mj lidské tlo,

tajným býti mlo.

;

206

-

;

;

-

A

bys je zcela, zcela znal, pro dobrou vc tos vykonal, a pro véc dobrou tob v málo

mn

se stane,

co

te

Ba za rok, den — uiní tob jiní zas,

se stalo.

to krátký

as

—

— mn

ne tajn veejn a lít, co na tys uinil skryt. Tvj jazyk vyízne ti kat, pak na lešení budeš sat, tvé tlo k šibenici dáno a v postrach lidu tvercováno." Tak domluvil a z vže zvon pojednou zaznl v jeden tón, a nazpt umrlec se kácí a s výkikem se Jan potácí. To hrozný, hrúzoplný sen i pravda? Kdo ví? Pelud jen Mluv, Jene, co ti srdce svírá,

—

—

—

—

—

námstí

že k

zda že (V Lumíru,

víš,

tvé

oko

?

zírá

co umrlec ten vstí,

vykoná

se

na námstí?!

1863.)

Pancé-Smanický na ZampacJiu. (1355.)

Kol Žampachu kupci jedou tvrd, tžce, tžké látky vezou, plné vezou mšce tžce, tak že noha sotva nohu stíhá, ale v houští Pancé zrádn s chasou íhá. »Hoj

ty chaso,

rychle

spus

na kupíky, dýky krumplování, se

a kde odpor najdeš, chop se na

seber skvostné látky, zlaté

n

podle lovu,

penz bude

Chut ude

na né, chut beze strachu,

vz,

že

tob

velí

Pancé

hodování.

Žampachu,

ze

ve sváe, pán a rytí statný v míru který zlatý etz dostal od císae. i

;

:

207

Pancé, který

život s

!

«;

—

meem v

kruný vru již

ruce prožil,

který ni ve spánku

neodložil

Pancéi mír zem zlato chce on míti a

se hnusí,

zlato mít

^

J

musí!«

—

Hoj, pane Smanický, se zlou ses potázal,

kupíky dnes Karel doprovodit kázal, doprovodit kázal a sám pišel taky, vysvobodit kupce, sjímat dravé ptáky.

Zbojníku, te ele tvá mu neutee, chytne on t, Jene, a tvj Zampach ztee Pancé jímal kupce, le než pišlo ráno, bylo také jeho chlapstvo pozjímáno.

A

uprosted chlap kráí Pancé

starý,

jestáb ernošedý s krvavými spáry, na krunýi erném zlatý etz nese, neznal, co je báze, te se chví a tese.

mn

"Pancéi

píze co

ti

etz

—

!« dí Karel, wdnes lov se zdail, beru tob, kterou's lupem zmail

slávou bylo, hanbou

máš, tu chci

ti

má

se

státi,

ješt hebík dáti.«

» Slyšíš, bez meškání vykonáš piln moje pikázání; na žampašské brán dle rozkazu mého povsíš Pancée, lotra Smanického.

Katovi pak velí:

a

Povsíš jej za ten etz darovaný, na pokutu písnou pro chlapy i pány on, jenž pýchou býval, výstrahou má býti, že chce Karel v zemi spravedlnost míti. Jak jsem Zampach rozbil, tak chci pro výstrahu rozbit' každé hnízdo zbojníkv a vrah. A co Karel velel, vykonáno katem už tam Pancé visí na etze zlatém. (Básní sbírka

II., 184)5.)

»

% y

— z Svatyní

je

les,

lesního kvítí.

v ní svíce

sosen mladé stonky jsou, slunce velknz, odn v slávu, by z kalicha zlatohlavu rosu vypil obtnou.

Msíc, (ako

vná

lampa

Vánek všemi zvonky zvoní, a mohutných strom tyl mráek v jemných kapek sitb k pokání a ku modlitb svatou vodou posvtil.

vni

Jedle

zdobí pevelebný týn, a ty vtve rozložené, dub, co od sta jar už žene, skvostný nesou baldachýn.

Píroda

208

kadidlovou

vtví v celý bor, a vtérek z jižní strany vrže

s

habí na varhany,

hraje v

provázeje ptactva cho.

se zasnoubila,

jaro líbalo

ji

v

líc.

hlete, v pestrý šat se kreje,

mé srdce píse pje šastným svatebanm a

Velkonoce, z mrtvých vstání, slyšíš z dálky onen hlas? Divné, aromocné zvuky, bílá blanka padá z ruky, «lzy na tu blanku zas.

vstíc.

—

velkonoce, Z mrtvých vstání doba petajemných sil.

Zem

mn

v

adro

sílu

zvon

hlas v

n

Ó, má vlasti, kdy svou silou zmámíš svého hrobu stráž? Kdy s nebeským ohnm v líci, v ruce pravdy korouhvici, povstaneš co Mesiáš? (V Lumíru,

sbírá,

však bolest srdce svírá,

1873.)

Matce.

Matiko má drahá, moje srdce zlaté! Což Vy mn matiko bíle rozkvétáte jako v chumelici bílá jablo v poli, ach, což moje srdce stýská

si

a bolí!

tesknost

lil.

;

—

^— 209

což moje srdce bolestn

Ach

si

stýská,

kvt bohatý hlaviku Vám stiská, v tch drahých rukou tolik tíhy máte, je k mojí hlav sotva pozvedáte!

že ten že že

ta moje hlava také žalem zvadá, na prsa Vám sama, s prsou na klín padá, jako mlýnský kámen do kola se toí, a na míst ei zalejou se oi.

Však

(V Lumiru

r. 1879.)

Uinná

píse.

Na Slovensku, Bože, jaká divná vc, každý kamenec, všecko písn zpívá :

písn zpívá horstvo, bystin perlotok, písn blýskají se v tni skalních ok.

Písn zpívá v lese nejútlejší dik, písn hvízdá listm ostrý seveík, až si v oraništi v ilý, skoný chvat nahoru

dolu

i

Ba tady

je

písní sivý

ponou

kolovat.

tch vlok písní mráek, na západ co i

Písní

je

písní

tu svtlo,

písní je tu víra,

písní

(Z

jemné

písní je tu vzduch,

y>

Ddova

Usnul hoch slzou zatopen skivánek vstil juž vesnu staiký dobrý ddeek hovoil hochovi ve snu: Bílý, „Puteiy

Bh,

písní sladká

všecko písní, všecko Cymbálu a hasli.)

Z

oí zá.

písní je tu

srdce,

—

odkazu

— —

tíh',

tvá,

písní štíhlá posta, písní oblá

písní rudá ústa,

sníh,

e

škoda, že

v.

(ze

me.

i

zpvu

II.)

nNezoufej, vcm' své ddictví,

nesmu

a nevzdychej všady,

nepla a usta,

knihy plodA básnických".

sic

dej

se

umeš

na cestu,

mi tady! 14

;

v

;

;

huslích jsou moje písniky,

po cest znti, necha si s ptáky usednou na zkvetlé u cesty snéti od ptactva se na vzájem, chasa ta dobe to umí, nechej

je

u

v písních v písních

nech láska zjeví se, nech z duše ti šumí.

vlaštovky v bílých košilkách z

podkroví peroutky níží, tepou zobákem

v tabulky

"Slyšíte, jaro se

blíží

:

!»«

Bylo to jarní zesnutí junáka v jizbice prosté, tím, co dd ve snu hovoil, pojednou srdéko roste vzal svoje housliky,

Necha z nich šumí lahodou vzpomínka, která v nich skryta, oblouek napnutý spoe, až se ti v mysli rozvijou u dveí domku z hluboká poupata doposud svita vzdechl — a pospíchal k hoe. — nech se z nich dd tvj usmje, vzdechne tvá ubohá máti Pospíchal strání do vršku, slete se, slete na strunky na návsi teplicko svítá,

—

snové, vy motýlci zlatí

!«

—

Vzneslo se jaro nad krajem,

mu

ze žitniš chasa

skivání

zvunými zpvy ho vítá; ješt se ohlí k ddin,

— ach, srdéko

—

rozkvetlou sntí,

k líp

v ústrety

jemu s ptáaty vybhlo klubíko dtí; na mezích hloží zakrslé rozkvtem do dálky hledí, v šeíku modrých poupatech

stiskl

ukrytí motýlci sedí.

Ubíhá doba za dobou, ví co v nové as dímá, housliky šohaj pod bradou,

vládlo

bh

smyec svj

v pravici

tímá;

svt, kdož pak mu skyveku podá,

Bíza si plete do vlasu jehndky oblé a drobné,

hraje a bloudí po

chocholouš na své hlavice pereko tíbí si zdobné, kukaka volá do kraje zvonkovým hlasem své ,kuku', ve kvtech tonou luiny, oblaka v skriváním zvuku.

v

cest ho trní do nohou, do srdce zármutek bodá. Pijde-li k spílají,

si

lajou,

dveím chudobných, v trápení hrajou;

pijde-li k

hnviv

dveím bohá,

zlotí a

pijdeli k

sami

Bystiny kvapí poskokem s vlnami do širých moí, na bezích peej zkyplá v chomáích opálu hoí,

bolí

klobouk na elo, pospíchal pes hory doly. si

dveím uených,

skrývají uši,

k sprostných-li

dveím zaboí,

sprostnost zda krásu as tuší?

;

;

Bedn se toulal po svt, zaboil v lesnaté strán, rozhlí se s hory v údolí, rozhlí rozhlí

se,

vzdech

tolik

si,

potulnou,

krás cestou

písní a štstí

radostí,

skrán;

uklonil

se,

;

!

Sotva je duše chudáka dovede najednou nésti.

zaplakal-

buin

tratí, Noha mu klesá do mechu, le v stromu korunách na kámen pod sosnu sedá, nechal si vtércem hráti. podivné ader bušení

lam

juž se

v

nehrál,

na

s

hle,

mu

nedá

listí

všecko se v duši

Vázne

mu

ptaí,

rozhovor

mu

— tlaí.

slovo na ústech,

slzika slzou se

srdéko tžce

stírá,

stížené

na bílá kídla se sbírá J housliky bére, oddychá,

vyplul v oblohu,

pláštík

popvek

obloha,

—

snad že své štstí chce hráti slete se, slete na strunky snové, vy motýlci zlatí!

staiký, lysý, ramene dol k obzoru

oblaný

víc mysliti

jezero,

zarudlým hledlo okem, kštici svou v zlatých pramenech v ržové podušky kladlo, zdimlo si, zdimlo, tiše pak do sn a do moe padlo.

Msíek msíek

žal

zdivení, rados, modlitba,

Kvapilo slunce za hory, padalo, zmizelo skokem, bolestn, smutn nazpátek

visí

ten pláštík odhodil,

i

do sboru hvzdiek vchází msíek vybe z oblak, huslaík vybedl z mlází.

—

• Štstí!

co je štstí?

muška jenom zlatá, která za veera kol tvé hlavy chvátá;

Hodný

strážce

je

bedlivý

msíek,

hospodá svta,

kdyby byl pozdj zavítal, po hochu bylo by veta; na stn píkré stojí on, noha i ruka se chvje, skalami kolem vroubeno lstiv se jezero smje. Žasne hoch, žasne rozechvt, to tam, co

oko

adra mu

telo,

se náhle zjásalo,

srdce

mu

rozkoší velo;

oblétá

ti

skrán,

rusé vlasy kryje, v

dlan

hlavu skládáš,

ruka utlaí

je.

Štstí jako rosa na kvtech se skvje, ale bludná noha náhle zašlápne je; zašlápnuto vzdechne, v oblacích se ztratí,

snad se jinovatkou na tvou kade vrátí. 14*

**:'

;

bžíš do zahrádky, však té samé doby

Štstí jako pršek

sluneka

se

nití,

chytej, múžeš-li je

v letu uchopiti; dív než ruku vztáhneš,

tma

z

ti

ruky

bh

prchlo,

v jiné

zeje,

kde se

ví

smje.

líce

usmívav jiný klobouek juž Svtélkem

zdobí.

štstí,

je

pkném

vzejde v

znte,

honíš-li se za ním,

t;

lestné zavede

prosted tasaviska

Štstí jako vážka

v

v proudu síky stápí, dív než se jí dotkneš, v jinou stranu kvapí;

srdéko

ti

zešediví

pes noc

šasten

zdusá,

hlavika tvá rusá!«

když chvatný

jsi,

pokraj prstu tvého skrovný odlesk zlatí

Padaly zvuky

lesku kovového.

teplý když vánek po dešti

Štstí vlaštovice

padaly zvun, dojemn v tichounce líbezném znní, že by i spánek zlosyna

jako ta

od jihu v sady

družn švítoivá, ímsy okenekem v síku se ti dívá, dív než na hnízdeko z

stéblo juž

ti

pone

jí chceš dáti, u souseda

štbotati.

housliek,

z

krpjka

padá,

se vkrádá,

pevedly v dítte snní.

Rouškoutch zvuk heboukých známá se zardla líka, známá se ústa usmála, známá dvou hvzdiek víka ;

Štstí jako pna v barvách duhy hraje, chytáš je, v kalnou

le

v dlani

krpj

taje,

sever na ni dechne, a k plnému smutku

lehkou krpj rázem v tvrdou sutku.

zmní

Štstí

rže

jež se v

z

okna

ješt na

v sad, skrývá,

listech

se tvé ni

oko

dívá;

mile šohaje stopila v lahodném svtle, vznesla

se,

tak jako slunko májové na mezi chudobky zkvetlé.

Pán

Bh

kam ho

ví,

kam

as

myšlenka

se roztoužil, nesla,

na srdce housle pivinul, na prsa hlava mu klesla oddech' si, oddech' z hluboká myšlenky rojí se v skráni, celé v nich

žití

zbujilo,

jak zlatý ilimník v stráni.

«

!

Dohrál a vzdychá

Celý svj život proletl, a náhle se staví u ní, té dávno ztracené, bolestí unylé hlavy; celý

u

ní,

která

—

té

mu

jež živý

v

líc

hvzdy

—

wVrasemi,

:

ader mých kvte,

vra

se mi, než zde zahynu, bez tebe pusto mi v svt,

hvzdy

bez tebe

jediné,

vzplála a

ohe

ukrej se v

zhasla,

do srdce,

nesvítí,

boles má s nebe je tebe, kamkoli oi obrátím, hledám jen tebe, jen tebe! «

—

rosu bolesti stásla.

Pytlák. Jen skok byl les; drát pevn svil, A sjíždl ke vsi, šuml les, frká si, pluh vzdýchá vzal, ohnul bouek k suku »Kde se psíkem as hošík dnes, a v listí léku zavsil hvozd pln byl zpvu a zvuku že v ústret mi nepospíchá ?

kú

—

.

.

.

!

Aspchaldom,zapráh'vpluh — Však slyš, to Kurážúv je hlas, jenž dobíhá mne z houští juž v brázdách prs se hrne .

»No, za soumraku, dá-li lapím t, toulavý srn Je

.

.

;

Bh,

snad srn?., nu koni, zde se pas! A skokem k hvozdu se pouští.

poteb mnoho, velká da.

Pes vyje, vzpímen štíhlý buk

—

hoch mazlík ješt k tomu pro klouka šatky koupím za Veer hle, nuže zas dom!« (V Osvété

a na .

.

Zda

nm —

srn

?

í

Ne, ne

Synáek sám

!

to rysy

v oku

r. 1884.)

Jáchym Slavata Po dvakráte

s

z Chlumu.

porannou hlavou

me,

per od kamen, kopí, z Novohradská s chátrou svojí dravou do Rakous byl zahnán Dampierre.

Hájil Hradu proti jeho tlumu

adrech

—

ele ducha vzlet hejtman direktor, Jáchym z Chlumu,

v

chrabrost, v

Slavatovec, sotva plnolet.

?

O hrzo muk visí.

—

I

;

:

2 14

—

Mél to chasy, Slavatovec mladý na ti ady hrdin až se zmoh',

nemli knírúv ani brady, všecko hladkých lící samý hoch již

:

!

Tu tisícm

sedmnácti v ele, pišel Bukvoj « Ukoníme spor, :

nauíme

odvážlivce

bráni hradeb

síle

smlé na úkor.

Nauíme vdce

holobrádka starým generálm na posmch zvedat mosty, tarasiti vrátka ve zvtralých Novohradských zdech.

Bez odkladu po svém rodném strýci vyzván naposled!"

bu

vzdáti se

.

.

.

Valdštýn šel a bílou korouhvici pi hlaholu trubky vzhru zve. Vyšel mladý hejtman k rozhovoru. "Slyš, Jáchyme, vzdej se ješt dnes, sice hladem zhyne tvého sboru tvrdohlavá, nezkušená sms!«

—

»» Vzdát se? Ne, to neuiním, pane,

pkný

ohe

píklad

ml

by na

mn

lid

boje poznovu-li vzplane,

budeme

v

nm

srdce ocelit

!<•«

• Bukvoji chceš vzdorovati, hochu? S celým sborem spcháš smrti vstíc;

zachází-li

iní

jen,

s

tebou

mírn

že já jsem

s

trochu, ním, tvj strýc!*

»»Ne, tys odpad' víry, cti i rodu, jazyk otc v posmch ti, ne svat, my však pro n, pro vlast, pro svobodu, hotovi jsme v boji umírat !««

mn

díkem ?« Roztrh' prapor »To oba k svým se navrátili zpt.

bílý,

;

:

—

r5

Kdy Valoni na Hrad

útoili,

hochy do

pobito jich

-

set.

tri

Doráženo na zdi ve dne v noci cizák žoldné odvážný Je žhá ale Jáchym švarné za pomoci, tvá. porubal jim plece, hru

—

—

i

Pilehli až k brán,

oVzdejte

brána pevná

pádnou

.

.

Bukvoj v

.

rozrazil

Valoni jak

ale v

krvi,

béda!..,«

sic

se,

—

Marn

hnvu

zvou. prvý

sekerou.

ji

vlci zajásali,

do vnit. »Hoj, Slavato, kdes?« pálí Jáchym s vže z mušket na vnikli

»

>»Zde

Na

n

!

Kdo k nám chceš, chut vzhru lez padlo Bukvojových

sta

!

«

<

lidí

vrhem granátúv a letem stel mladý hejtman jako orel slídí, brán lidu, jenž se k vži tel. Vnikli

pece jako hejna

sup

na sokol mladých skalnou skrýš, z tí set mládc tetina je trup » Smlý Slavatove, vzdej se již! Sic

jak

druhm tob

»Ba

je náš,

hle!

.

:

.

.«

.

.

též se stane !«

»»Nejsem babou, nehnu se vám srdce mého krev a díve skane, nežli vaším bude Nový hrad!«"

však tu Bukvoj

.

ztad,

Bodnut Jáchym padá,

»Bil se jako lev,

rychle obvaz, nesmí z

ader mladá

jonákova unikati krev.

bu

hrdým, pane strýce, Statný jun hejtmanovi hoch život dám »Ceské lvice Jak je, lazebníku?" uzdraví se, pevn za to mám!« !

—

!

—

;

—

ai6

;

;

;

!

—

—

Mladí druzi Uzdravil se brzo. odzbrojeni leží v jamu pout co je eká? muk-li dsné hrzy, nebo smr? Již zítra bude soud.

Pivedli

adách do nádvoí,

v

je

ele statný hejtman, posud bled; tu k nim Bukvoj, oko zrovna hoí: v

•

Staten

Bili

z vás

se

jste

mám

sob ve!

každý

vzorn,

s

mužným vzdorem

vás v moci, odpustím však rád vizte, tuto ped praporem všem, kdo

—

vstoupí pod písahou

do mých

—

ad

Ty pak vdce, Slavaiove mladý, vím, že posud po rán jsi cho

— —

chceš-li, pistup za rytmistra tady v kyrysnický strýce svého sbor!«

wwNechme toho, pane generále, my duchem jediný jsme muž

vz,

pímo jíti dále, smr nám nezabrání juž!

cestou práva ani

Ml

bys na nás tlo, ne však duši,

špatn bychom sloužili ti as; písahu kdo jedenkráte zruší, iní s ostatními, jak chce as!

My

své první

zstaneme vrni

není žertem již, co slyšel Bh, naše krev vždy svatou bude berní, jíž svým otcm uplácíme dluh.««

• Nechceš ?«

k

emu

,>»Ne,

hoch

my

— ?

»

oNe!"

«

—

mne vdcem

»

Nuž sem, vy mládci jaí,

zvete dnes

nevolíme podle stáí,

ale podle ducha,

pane, vz!«'

!«

—

—

-2 17

Stavte šibenice, »Aj, vy smlci tak neb onak ohneme vás pec!« »»Jak vám srdce káže; padnem sice, ale státi

.

.

!

.

—

eská bude vc!

tm, kdo pro vlas bojovali, kdo násiln v jich zemi vnik'? Jal jsi nás, ne sob, svému králi, oprátkou me jenom loupežník !«« Hích-li

i

.

.

.

Zdiven šeptal Bukvoj, skloniv tém: wHrdinný, ba zázraný to lid já být králem této zem, .« mír bych uinil a klid! ;

vný A

.

zas k Jáchymovi:

nemám sklep

»

Konec

pro tvých

výminkou vás

putce,

sms,

lidí

zemškúdce,

živím,

bude,

ale jinak v poli

.

vz!

Stihnu-li vás, pak je po vás veta,

co mi po tom, žák-li kdo a mlád, zniím všecky, a si vzroste eta teba na ptsetkrát padesát.

Dnes vás pustím,

ale

bez praporu

jako žáky pouští bakalá, nechci s dtmi hádek ani sporu

—

takou mysl máte, jako tvá.

Ba

i

to

vám peju

milostivé,

abys každý, lepšího co máš, dív než k rodné vypravíš se niv, v raneek si svázal na svou páž.

A te »Dej

rychle!"

nám

»náš to slivost

»Nebo mou«, »

— Zachvli

prapor,* ;

mou jde z

vážn

se

smutni.

vece Chlum,

hlavu za to utni

ret ku retm!

Vezmi hlavy ješt polovice, Nech odejíti jenom pt!..«

víc!

.

.

;

—

!

;

:

:

—

2l8

Bukvoj k sobe, žasna víc a více »S takým lidem podmanil bych svt!«

A

zas

hnvn

nahlas:

»K

emu

svádu?

jdte !..« Sli, však srdce žalem mrou; smál se Bukvoj, pate na jich radu s meem stranou, s uzlem na rukou. dl, sáhna jako mane Chlumúv. Na to Jáchym hrd « "Kniha práv, jež Cechm ku obran napsal ondy Kornel ze Všehrd. »Hle, co jest?«

v uzlík

Kniha svatá jako zákon boží, poklad náš a statek veškeren dobrodruh muž' pdu vzít i zboží, ale nikdy drahý obsah ten. Babsky, nyní, bojácn a chab zamraený svt, pane hrab, než k té knize práv, vrátíme se nkdy zase zpt

opouští nás

mj

Prapor náš, jejž koistí nebude sic v ele sboru

le ,Pro patria et žhavým písmem v S Bohem juž!««

te

máte,

vlát,

libertate'

duši bude plát.

—

Když odcházeli

me

juni,

open hrdý vítz stál o Slunce haslo v rudých mraen tni, (Z

.

.

.

jako s trnu spadlý slabý král. Dudáckých pisni. — V Osvété r. 1S88.)

MDr. Jan Ceyp z Peclinovce. prosince 1835 na Lípce u Nasavrk, byl lékaem v choromyslných v Praze a zemel 23. srpna 1879. Vydal: Nar.

8.

veerní

(1856).

Kastilianka. Aj, dnes v

to

Argnanu

veerní šero není

se

záhy soumraí:

ústav Zvuky

;

!

—

—

219

temným závojem dým msto to dech

krb

družných

:

!

oblací

není;

svj domov vydal ohni v zmar, domácí prahy,

vlastní syn vyvrátil

potrav sklady a zstavil v pospas pro hladové vrahy.

spálil

Radj

zpustošil svých

škva

otc ddinu,

popelem, než by v rodné jizb jednu hodinu dýchal s mrzkým nepítelem.

rozlouil se

Slyš,

tesk

s

jich

bubn

a cval

ov

podál bran,

v krvavý ples trouba hude

Nekvapte

tak,

Frankové,

již

šette ran,

rozšlapte doutnáky rudé

Nikdo v Argnanu nezvoní na poplach, mrtvý poklid Franky vítá strach, s oken pošmurných se šklebí na

n

moud

vstíc lítá. Stane, ohledá Frank spoustu zícenin, jak vlk, když se v noci vkrade ze svtnic jim

do chlíva a zí, že strážný eledín churav na lože se klade. Vzchopí se, neb lané nitro žádá spch, lakotn tee. po

mst

Hlun

zajásají.

Hle, tu chléb a

mch

vínem hladový dav vlee. Bledá žena tlupy branné provodí, ladné brvy vznáší smle.

s

Kastilianka se báti nerodí, dcko tiskne k prsm vele. >»Kde jsou tvoji?" ptá se

>»»Do neschúdných

vdce

bor

ženštiny.

—

spli,

psm

franským zstavili ssutiny!«« jí ústa chvly. neprchla jsi s tmi zbablci?" »»Neduh sirob mé svírá««, žena dí a bujné vnady ped smlci vetchým závojem zastírá. »Nu pij, a poj s vojskem naším do pole!« volá vdce krásou jatý.

a

hrd se • A pro

—

; :

! ;

Zena zulíbá ohniv pachole, pohár zlatý »»Na tvé zdraví, ty mj malý Spanli

a povznese

Na

vítzství, moji drazí! Bodejž nebe Kastilii ocelí! Bodejž zdechnou její vrazí !«« Jedním doušliem vyprázdnila nádobu. Franský pán se nahlas smje, a dí žen: »Víno krotí chorobu, nech se dcku též naleje!« Bledne žena, bol jí ssaje žití tuk, trne mysl v matném letu, v hrdle jejím tká nedúrazný zvuk, jako hlahol mrtvých ret. Pilo dít. Spanélka již nemluví, seteni jsou její dnové bez náku umírá, líce sinaví, naposled se chvjí rtové. Vidouce to vojíni, zastaví kvas. Vdce zuí, zradu tuší, div na trup zí, že kdyby povstal zas, znova vypustil by duši.

Namíchala žena jedu do vína. Bídn zhynul Franský vdce, a s ním mnohý za své vzal zde hrdina Argnano potelo škdce.

Alois

Vojtch Šmilovský.

Nar. 24. ledna 1837 v Mladé Boleslavi. 15yl prof. a okr. školdozorcem v Litomyšli, kdež i zemel 20. ervna 1883. Pstoval s neobyejným zdarem eskou povídku. Sbírku básní vydal jen jednu (Básn, 1874.) Od nho jsou písn Šumí Labe, Mrana se po nebi dal k zpvu silu a j. valí, Zpv vil nad vodami, Komu

Bh

26. srpna

Nad Moravským polem vstává slunce v zái krvavé,

rázem trouba provolává

ránem dsné hrany

své:

I2y8.

Otakare, Otakare, nastává hodina slunce krev nad tebou pláe, slávy hvzda zhasíná! zlá

;

:

Král tu z stanu krokem tžkým Nad táborem eských rek teskno visí hrobové, v tábor kráí uspaný, a jak píštích smutných klekaje ku horám eským

zvedá zrak svj strhaný; tiskne ruku k srdci svému, velkým hlasem k nebi lká,

—

z

vk

by poslové, eských hor do duše zní

kvíleli

zpv poslední Svatý Václave, vojvodo eské zem, .« pros za nás královi

národu pak vzdálenému poslední svj pozdrav vzdá.

»

.

!

.

Pozdravem pvcovo.

Komu vlast

Bh

kdo

dal k slavit

zpvu

Hoj, slavík klokotání,

sílu,

skivan pod nebem ples smrti stíny pry zahání,

písní zná,

ruku dej nám k ctnému nad hroby potrvá by i zkázy vichr divý

dílu,

život vlévá v luh

jež

v srdcích

eských mrazil krev

národ dotud bude živý, dokud znít mu bude zpv. Ptej se háje, ptej se kraje

—

srdce v teskném tlukotu, led a smích

kdo

je

kdy v slunci

taje,

volá k životu?

Jiljí

i

v

les.

V prsou svých kdo skrýváš zpvy, :

pravici dej

vrnou nám,

a života jaré zjevy vstoupí v pustý vlasti chrám

;

zpv

pravý chrání pro blaho budoucích dob, a národa požehnání nkdy náš ovní hrob boží

štít

I

Vratislav Jahn.

ledna 1898 v Pardubicích a jest tam editelem c. k. reálky. Vydal Naše mohyly 1861, r. 1862 Rženec a Sibyllinskó vštby; v tch letech redigoval též Obrazy života; byl však inný též na poli novelly, dramatu, pírodovdy a politiky. Nar.

12.

Po bitv. Nad Bílou horou dsný klid, msíce jen ji hlídá svit.

Hrom dl a

Z

s

utichnul, bitvy

ev, rozproudila

vrchu kane zvolna krev.

daleka vane

Pod Bílou Horou mrtvol val, tam kmet se z mrákot povybral,

tžký vzdech,

jak ze srdce by dral se Cech.

se v posled krev,

a zazní hlas jak

»Svj

život

duch zpv

:

jsem dobojoval, boj promrhal.

svj poslední

:

Ó

velký Žižko, Jiíku,

to

konec našich podnik

Má

rodina

mj

bíd

je

;

!

!

až osení lo dospje, vrali

!

národ

se zachvje.

Ve zhanobeném

v plen,

národ v srdce porann,

popeli

procitne náhle duch

smlý,

rozprášen bratr chrabrý šik - A nad našimi pak rovy však nelká boží bojovník! vnuk slávu pedkv obnoví

Však

vím

Boha

v

mstitele.

všech utištných pítele

!«•

Utichnul otce, syna zpv, utichnul zpv, vytekla krev.

!«

Dohlesnul kmet, akané krev,- Jen z Hvzdy stromtesknýšum i ozývá se nový zjev zalétá k mrtvým hrdinm.

"Rodiny svojí nelituj, jsme s tebou všichni, ote

My

s

tebou

Svobody

šili

sím

Zainí zbran bezdky,

mj

v roli té

krvavé;

než

A

ulehnou

si

na vky.

vane pidušený vzdech omráených Cech.

ze srdce

Pak dusný klid, obzor se tmí — mstitel bdí. na výši jen

Bh

(V

Osvt,

1872.)

Rudolf Mayer. Doktor práv. Nar. 13. ijna 1838 na Nové Hospod u Stránic (v okr. Plánickóm) a zem. 12. srp. 1865 v Louími u Klatov. Jeho spisy jevi tklivou zádumivosfi; vydal je dr. Jos. Dardík.

Vnost. mrak tam na mraku, stechu odnést chtl;

Je divno venku,

a vítr jak by i

posel boží

bu »Jdi

my

jde už z

oblak

—

Pán Bh milostiv, kam zaletl dít drahé, rozžži hromnici,

se tu modlit budem spolu zde svíku postav a poklekni k stolu a zdvihni ruky k boží svtici!* Tu dít kleklo, žena pisedla, a ob hrouzily se v modlení.

;

!

223

Tak boln šeptá žena vybledlá, to zvonk zaznní. a dtský hlas Modlitba dtská v nebe nesená milo, jí, andlu jak zpvm slouchat ,

—

—

—

—

jakby bolem nylo však ženy slovo a oko tužn k nebi plamená. Ten šepot divn v dtská slova zní, jak v radostné se písn mísí stesk ba je to stesk, co její duší chví, stesk, jejž by nejlíp zhojil smrtný blesk. Ten blesk tak plan šlehá sem a tam, ach asto stíhá, co by rádo žilo, a zas, co by už rádo v zemi hnilo,

—

zanechává

lo

»Ta vnost

!

bol trudným tmám Bože

mj,

dlouhý to as,«

—

—

tak šeptá žena v divném blouznní trpt dnes a zejtra zas »v ní trpt

—

a nikdy

nedokat

se spasení.

Vždy bez oddechu trpt

—

dýl a dýl,

a bez oddechu štván být dál a dál, a vše to za tak málo híšných chvil Bože, dal!« to bys mu strašný trest, tváe rukou zastela, Umlkla a z oí se jí inul slzí proud,

—

mj

—

i

dtská modlitba

te

doznla,

a ticho vše až na ten boží soud ten venku astj vždy a hmotnj hml, a deštm šlehal v okna malé chýše

vtrem bouil, co snad snilo tiše, a bleskem naplnit vše bázní chtl.

a

—

ta v myšlenek hluboké tak shrouzila, že nemla už mysli pro venek, ba že je živa, sotva cítila. • Mamiko, s modlitbou jsem hotova, co mám se, rcete, modlit ješt více?« A matce, jak by smrtí ztuhly líce, ta ústa zamkla tichost hrobová,

Však ženu nevzbudil se

moe

^

«

--

224

híchem chtla

)ak by nad vlastním

Zas byla

lkát.

smrtí zesnulá,

vstala,

a jenom z oí byl jí život znát, z nichž slza za slzou se inula.

A dít

zpíná po ní

ruiky,

ty ruce hladí chladné, ledovité,

horkou rosou

ty líce suší

má

samo plné

slzí

»Múj Bože, jak tam venku

nho

Bože, snad do

kde

mám

asi je,

o

Mamiko, povzte

blesk,

lítá

nkde

a tatínek v té bource

Ó

—

spité

oiky.

chodí

—

!

neuhodí?

nj

velký stesk.

prosím vás,

mi,

—

zda bych tatínka ješt uhlídala? Snad zabloudil a nenajde už nás!«

—

»Ba zbloudil dít mé

a nenajde k nám cesty víc, jen jeden okamžik ho odloudil, te nám ho nepivede žádný vstíc

Ba kdybys

celý život

—

ba zabloudil,

!

—

hledala,

o nic mu nepijdeš již nikdy blíže, i až t tlait bude zem tíže, lip, od nho bys v dáli zstala.

»Kde a

a pro by nesml k nám, bych nesmla být u nho?«

je

pro

»Je mrtev

te

bol a

»A

je

Jak

te

—

a že vzal

muka

si

život sám,

vn ho!?« — — vn muen

stíhá

to dlouho,

být?«

—

nebohé dít spokojit? ta všeho míra dobrota,

Ten Búh, by ten

neml Bh,

míti pro

jenž k

nj

pírod

slitování se v lásce sklání,

by neslyšel, co dít šepotá?

A

v chýši ticho

jen z venku

—

málo rušené,

bouí hromu

strašný tesk.

:

:

komrce rozestené

a v šero po

jak zoufalství myšlenka šlehá blesk.

A

na okénko

bije

deš

proud,

jak by to poutník o vpuštní žádal, ba je to poutník, já bych na smrt hádal

—

modli, modli se, nastává soud! Matka i dít ruce sepjaly, a bou burácí povždy strašnji, aj

te

objaly se a

te

zalkaly.

—

aj a mocnji Bože?« te vítr na pedsíni zahuel, již dvemi se vší silou se tam pere, vyvrátil je a za ním blesk se dere a vítr dohuel. » Slyším «, te doznlo

nás,

» Slyšíš

—

A

—

ticho zas

ukonen

boží soud,

dvou mrtvol klidné zbožné usmívání jeví tam zjevn boží slitování, a

vné

(V alm. Máji

r.

lásky

vn

živý proud.

1858.)

Z?iélky noní. 3.

Jak divuplná noc, jak velekrásná, když nad tou zemí tichnoucí vychází, nesmírná jako moe beze hrází, v nmž z lodí sterých záí svtla jasná;

kdy ku zemi

se skloní

tmavoasná

a v každé kvítko slzný démant a široširé svtlé stíny hází, vše vábíc na svá

sází,

adra mírospasná

—

když všechno v snivém polosvtle plyne tu v srdci sladko

mi a pec tak boloo,

že nevím, bol kde zaal, slas kde hyne;

v pedivné snní myšlení jak svtlm noním, tak jíž

tušení

Bílý, »Patery knihy

vného

jilodft

míru

básnických".

mé mé

taje

duši volno,

vlaje.

1»

;

!

!

226

Milenko má,

noci tmavá, tichá

ty

—

tak jemná, jakobys jen blažit chtéla,

pro všechny boly hojné léky mela, srdce mé, jež v divné touze vzdychá.

ztiš

Má se

duše

— snad

marn

jen tys'

jí

— rozumla —

že na svt pišla lichá po soucitu ohlížela,

—

jejím

na ni

hojící láska

snm z

jsi

tebe dýchá.

Nezkojnou touhou k tob duch mj hárá, hvzdách hledá mír a pravou vlast",

v tvých

zde boj

mu

jen

—a

z

toho

lid

mne

kára.

mn

pisouzená, Milenko jediná, obejmi mne, nech poznám lásky slas smrt spojí nás, a ty jsi moje žena.

—

(Tamt.)

Pravý ech. Nesklánj nikdy šíji pf-ed cizím, národu jen a právu služ Tvých otc hrdost hárej duchem tvým, umírej jak pravý muž, žij a slávu od stavkú zddnou nezanecháš potomkm zprznnou. Nech celý svt se sápe jako sup, od svého práva nikdy neodstup, za obtuj poslední vzdech jak statný muž a pravý Cech

—

—

Své

vlasti

slavné

vrný

syn.

jí

haj

až do poslední krpje Boží ti vlí dán ten kraj,

to jmní

tvé,

Tys v cizin

tvá

jak

nadje.

lunek

v

moi

hnán,

jen mezi svými klidný najdeš stan;

!!

227 svých slavných pedk slavný hlídej hrob a krásnou vlast svou jamu nepodrob. Jí vnuj poslední svj vzdech jak statný muž a pravý Cech

—

A

nkdy

na buben-li

udeí, praporem, a v eskou statenost kdo neví, zakusí na mei tvém. Jen jednou prapor eský strašn kles', k novému vítzství jej opt vznes, ne jako otrok pro zlato a dík, pro svobodu jak boží bojovník ; tak obtuj poslední vzdech jak statný muž a pravý Cech za svatým táhni

a

—

(V Obrazech života,

1861.)

Václav Šolc. Nar. 23. pros. 1838 v Sobotce,

Vydal Prvosenky

zemel

V zlatou se dvoí, krma zvuí. na zápraži dti skáí, každé v ruce po kytici a makovém po kolái.

Ves

dubovým

v

kout

stolem,

paní matky jako kytky

po

lavicích sedly kolem.

ervence

v Nár.

1871.

bibl.

hodinku.

Tu pan kmotr » Jak

Já

ta

ze zástolu

:

mládež divn skáká

!

ku, páni muzikanti,

spuste

V krm kmoti v rozhovorech A za

tamt. 13.

(1667;. Sebr. spisy

ke

rejdováka!«

forte

kmote

ke

soused

:

,Nuže, kmotra, na podpatky,

ukažte jim, jak se vznáší nožkou svižnou stevíc hladký!'

s

A pak kmotr luskl sob, hned zas v kola tancem víí, kmotra se již pitoila, a dvátka jak poupátka a muzika staroslavná

Hoši pjí písn vzhru,

ržovém

v

Sbhlo ku i

,

ta

se vénci

babka

vyhlédla

si

rejdováka zanotila.

posvícení

Kmotr

svižný jako vítr

ku hodince,

v kole

hýí

celé

zlaté se

pýí.

s

marcipánem

koutek v síce,

až to práší,

kmotra pi

nm

ržový

lístek vznáší.

se

jak ve

vtru 16*

;

!

—

:

:

—

228

Vtom se pustí— kmotrav pedu

Planou kmoti na

krepeliky drobným cupem, a pan kmotr za ní v skoku vraníkovým hravým dupem.

kmotry sebou potásají, krma zvuí, mládež umí, a muziky samy hrají.

lavicích,

Ale kmotra jako muška Zajelo jim všechnm do žil ped kmotrem se toí, míhá, starodávné rejdování ten ji krokem, ten ji okem i ta babka s marcipánem v každém nožky hnutí stíhá, rejduje kdes v zpomínání. —

—

Hned

dvoí,

se

Vískla basa na fínále, kmotr zvedne kmotru vzhru, skonil, prosted jizby stana,

šlape

vrtí,

jak holub kol holubinky,

hned zas

zdáli

po kmotíci

strojné hází kudrlinky.

rejdováka slavnou túru.

Rázem na

A

to jako stela

(V Kvétecli

r.

pak k chase,

jež tu stojí

ku, chaso, bez cavikú! Nech to panské trdlování

ku soused pozaskoí, dupne sob, pozavýskne a dál švarn kolo toí

»Já

—

zarejduj dle starých zvyku !«

1869.)

Svorný duch. Jen svorný duch velikosti mohuinost

a k

dá

Jen svorný duch jak Labe proudy valné,

pak

umem skumným

v

moe

hlubiny,

hor tch kruhy skalné, kídlem v nebes výšiny

jen svorný duch, jak

pak

smlým

moe tni kalné nebes v širé krajiny dá mohutenství, a dá sílu, a slávy lesk pronikne veškerenství. nech démant

vzplá bleskem

Bh

skrytý v s

Bh

Jen svorný duch, a ruka poj se k ruce, muž podle muže jedna hradba bu, huí prudce, a všechnch srdce nech nech rázem mocným všem se zvedá hru, všem cílem budiž vrah a vlasti škdce, a všechny jedna zlos láska pu;

a

i

Bh,

:

:

:

229

Bh

Bh

dá mohutenství, dá sílu, a a slávy lesk pronikne veškerenství. Jen svorný duch a v míru práce tichá, v našem národu, i jak v oule

bu

zhyn v porode již každá touha lichá, jež v život metá skutk neshodu, se v štdrou skromnost pýcha, sobecká a jaré klásky v bujnou úrodu dá mohutenství, dá sílu, a

zm

Bh

Bh

a slávy lesk pronikne veškerenství.

Jen svorný duch v rozkolné vaše zpvy, již bludnému jste lidu proroky, na hradby blud stále bez úlevy svých zpvúv žete svorné útoky, a by i osud svými stih' vás hnvy, vždy soudem jsou nám lidu výroky dá mohutenství, dá sílu, a

Bh

Bh

a slávy lesk pronikne veškerenství.

vy se stavte v ady, krásy vzezením, hle národ slzí, vida vaše zrady, nuž ukojte jej blažším zpomnním, již rány živé hojte láskou rády Jen svorný duch,

sesterské

dvy

a srdce pustá

a

Bh

dá

sílu,

i

s

plte nadšením

Bh

dá mohutenství,

a slávy lesk pronikne veškerenství.

Jen svorný duch po širé naší

Bh

nám

ji

vlasti.

dal za svornou svatyni,

ob

klásti, by tam jsme chodili svou hledali svou soudnou vštkyni, by tam kleknouce v návalu zlých strastí v ochranném pli božstva zástiní dej Bože sílu, dejž nám mohutenství,

tam

by slávy lesk pronikl veškerenství!

;

—

!! !! !

23o

Nale chaloupky. Chaloupky

Po

fialky z

naše,

bute požehnány sadv ln

vlastech porozseté v

skromné

jarní,

vzácné

vn,

kvty na vnce nám dány.

vás první

Vy chudé, nuzné betlémské salaše, nad vámi plála hvzda mesiáše, budoucích chrám prvotinské stany chaloupky naše, bute požehnány! Chaloupky

Po vískách

—

bute požehnány! utajeném skryty klidu

liché,

v

zely nejkrutjší naši bídu, nám chrámy rozmetány vy prvé jste zas pláe konejšily, jste

když na chlévy

ve vás se slzy v skvostné perly jež dvoustaletím byly prolévány,

slily,

chaloupky naše, bute požehnány

Chaloupky tiché, bute požehnány Nad hrobem starým kolébky vy nové, vás první vyletli skivánkové, nesouce jarní písn v nebes stany, vy poušti široširé zídla istá, vy rajským kvtem posvcená místa, vy skvosty z rumu slávy vykopány chaloupky naše, bute požehnány! z

—

Chaloupky tiché, bute požehnány! Vy hrady krásnjšího zasvcení, rytíi vaši,

duchem obrnni,

nebili žádné,

hojili však rány by skromné jen a malé vaše cely, však ve vás poukryl se národ celý, když paláce mu v mrzkost rozprodány chaloupky naše, bute požehnány

Chaloupky

Vy musy

tiché,

naše

bute požehnány nám dochovaly,

jste

pod vaší stechou ony klidn spaly, když na žebrotu byly vymrskány.

—

!!

2^1

!

!

—

vy národa poslední asylové, vy knží našich skrytí oltáové, vy perel, drahokam suché schrány chaloupky naše, bute požehnány

—

Chaloupky tiché, bute požehnány Hle národ poutník k vám svj krok obrací, •

žehnejte

by

tžkou

jeho, svatou práci,

jeho v zmar nebyly dány. vámi lidstva duch se rozepje,

síly

Nad

když národ skonej šiv své pranadje, nad stechou vaší vzklene slávy stany chaloupky naše, bute požehnány (V Kvtech,

—

1867.)

Rudolf

hrab

Chotek.

1832, jest majetníkem velkostatku Veltrus Pispíval v letech padesátých do „Lumíra".

Nar. dne 23. Servna atd.

Chrám.

O

Kadidlo zde k nebi nžné jak rád se, tmavý háji, sladkém chladu tvém kochám! fialky vysílají, Ty jsi chrám, jejž Tvrce sob vni libou, již v kalíškách roztomilých skrývají. v pírod vystavl sám. v

Velkolepý chrám, v nmž štíhlé sloupy se vypínají bujné lípy to, jež klenbu zelenou podpírají.

—

te jasný ozývá se zvonek svatyní celou slavíkv to hlásek, ranní píse pjících velou. Slyš,

—

Podlaha zde milokrásným kobercem je pokryta.

Zbožn klesám na kolena, Tvrce cít blízkého

vkol kvítím perozkošn posita.

mocn

tisícerým

(V Lumíru,

;

chválí

tlue srdce moje,

Ducha

Vného

1853.)

Noc.

Tmou

se

v noc se

zem

ovinula,

zmnil

jasný den,

svtla v chýších vyhasnula, ticho v nich a sladký sen.

!

;

:

—

Na nebesích bdí

Jediný jen je zíti, z jehož oken plane zá, tisíc svtel v se tpytí to bdí,

í

je to

to

Vný,

hotov jsa nám na pomoc vzdavše jemu dík srdený spte klidn! Dobrou noc!

nm

kdo

;

—

232

dm

!

tvá?

(V elakovského ítance.)

Aleš Balcárek. Nar. 21. února 1840 v Sumbald na Morav, studoval na technice v Praze a zde zemel 8. kvtna 1862, spadnuv s býv. koské brány roznicený pohledem na Václavské námstí. „Pozstalé básn" vydal Fr. A. Urbánek (2. vyd. r. 1875.) Stesky osielého

uvedeny v hudbu.

Stesky osielého.

Te mocný vane svtem duch a novou hlásá dobu, vždy národové mrtví již zas vstali z temna hrobu.

vnce vždy láska a

ti

ty tak

Aj,

O

tob, slávský národe, duch života kyne, a k žití tvého oslav I

ten

važ

si,

svorn

vnce

Sláva

vine.

krásny jsou,

jejich kvítí!

rode,

vnc

jen chtj

O

tch

žíti.

A

jiných ješt mnoho máš v slavjanské vlasti bratr, Viz: Cech tam, Slovák, Slezan tch necha vroucn v srdci vlasti moje, Moravo, na Slávu matku pati

svém

zde,

a

všichni tvoji brati.

rozžehneš lásky vatru*)

Tak pijde jednou doba nám, kdež oblažíme matku

vždy všechny

její

dítky pak

povede láska k satku (V Lumíru,

•)

1862.)

vatra =: plamen.

!

«

!

—

«

!

:

—

-'33

Jindich Niederle. Nar. 28. íjna 1840 v Staré Páce, byl professorem akad. gymnaVedle vdeckých prací sia v Praze, kdež i zemel 8. záí 1875. z oboru klassické filologie pochází od nho též výborný peklad

zpv

nkolika

Homera.

Nezapome Když z žehnajících rukou v svt

A

mne drahá

máti pouštla, tu hloub a hloub se v její hled má duše vroucn stápla.

se

ddina má

tu

laštovice s

Tam

Zakroužil tikrát její let, a než odlétla k vísce zpt, zaštbetla k odchodu

na

mn

lásky vzplanula,

slza

líce

bledé skanula

záíc »

tiše

k odchodu

Nezapome

:

mj

zrakm

mladistvým

ztratila,

poselstvím

z vísky pustila.

mn

»

nesl tisíckrát,

i

mnou

se za

!

A když už práh jsem pominul, jenž krok

když

O

Nezapome

!

dobo, dobo minulá!

Jak

vkové

v

zem dubu pe,

dm otcovský se za mnou pnul, tak v pam mou

jsi

vtisknula

jakchtlbytéžmi ,sBohem'dát. to trojí své: Nezapome! Tak pelaskav, smutn zel Kdy veer tiší okolí a bez mála se k plái ml, a dumn zvony hlaholí, an mlky kynul k odchodu vždy zní, co znlo k odchodu :

•

(V l.umiru,

1875.)

Z jarního Ach, krásno na tom svt žít, když volnost kol se zelená, a láska jasníc

zem

byt,

šesíilístku.

A

musit

žít,

bys vzdal se práv

a zoufal nad svým nad blahem a sám jho sob ukovav

mrzkým

vše v pouta jímá ržená.

se sklonil

Však

A žít a ztratit cit by sebe více tiskla

abys živoil, šeení a v zárodku hned zavraždit žíti,

jen polosvtla v

vše

mužné

slovo, myšlení,

vrahem,

všech, tíž,

—

—

i

nastojte,

pi-ed

a vydral-li se z ader vzdech, svou šíji chystat katu již

Tak musit žít, tak živoit to smr má steré výhody A pece musí, pec tak žít, (Tamt.)

:

»Nezapome!«

Nezapome!"

dosud národy

;

;

;

!

—

!:

:

234

Vladimír Šastný. Nar. 17.

bezna 1841 v Rudikov na Mor

,

jest professorem

pi

vyššim esk. gymnasiu v Brn a konsist. radou. Vydává éasopis Obzor, stedisko liter, ruchu katolického na Mor. Složil Májové kvítí (1869), Kytku z Moravy (1879), Drobné kvty (1888).

c.

k.

Sporkova chasa.

Mrak erný proti mraku stojí tam nad uherskou plání, to proti Turku v lítém boji

boue chvatná ženou do zápasu A jakby k tanci letli, v tak pestrý šat se odli,

jak prudce, jako se

vlas drahou kesan brání. a hrají v erstvém vtíku od rána dl huí ev, jim pentle s klobouk a pláštík, již místo vody v Rábe krev, když na bojišt dojeli. a ješt o vítzství zápolí zdeKjuprili — taniMontekukuli, zde plmsíc - tam korouhev smje Kjuprili se vdce

pkn

Již

!

I

»Ha, aurové

Vždy nové houfy Turek žene

smeky

jak hle,

vlku dravých

O

a holobradé

zuby divé vycenné

a krev plá z

bda,

oí

Již

žhavých.

jen

dál v krajinu,

neb Turkova kde kletá

kletí

dti

ptce

!

muže jsme jim

zrubali,

a ostatní se schovali

Turín

proud-li

se rozleje

ti

už dívky svoje vedou k

puste na holátka hrzu svou

horem pádem všecka utekou, noha by šat sob nezdrali!« a

stane,

tam proudí krev a dsný požár plane

chra

Bh rakouskou otinu

Už píbojem hráz vojska se

což zas

dsn

Než lamo Spork už vrah eká zda moci Turk zdolá? Aj, stoupáš kon — na zem kleká a hlasn k Bohu volá ;

:

!

živá

pootásá

plmsíce síla divá nade kížem zjásá?

»Ty náš Jeneralissime Zde o pomoc t prosíme, a nechceš-li

nám pispt ke-

sanm, ubohá, pohanm, aspo tož nepomáhej tvá záloha poslední už sek rozhodnému boji staví v šik, a my svou vc si spravíme!" an vítzn se zmáhá Turk ryk. A rozléhá se jásot vojem, a eta její nemnohá.

O bda,

vlasti

i

zaleskly se

mee,

Je Sporkova to jízda statná.

a už ta chasa lítým

Však hlete na

si

tu chasu.

dráhu Turkv see.

bojem

;

:

— »Búh pomáhá!"

235

tak volají,

dti bázn neznají!

:

—

už na zad žene nepítele,

Kjuprili darmo na své Turky ve,

Raba krví splývá. Proud na tisíce Turk

me holátek jim strašn vousy

a odnáší je mrtvé v dál.

ty

až se hlavami padají,

A

lede

[rve,

jako kouzlem vojsko cele

zas nove

pooknvá

I

jásá

jal

íše zvstí peslavnou Spork zmiji ohavnou p^^ ^^^ pomáhal,

jak porazil ^ ^^ ^^

(V Kytce z Moravy.)

Slavíci sv. Savy. Svolává kmet Igumen sbor bratí,

do chrámu je volá klášterského, sokolím dnes okem vkol patí, mluví hlasem mládce bujarého » Bratí, díky vzdejme nebes Pánu, pouta dávné poroby že klesla, sláva bulharská se z prachu vznesla, krásný den nám svítá na Balkánu. Hoj, ty jeho vrchy zasnžené

ervenou to rží nerozkvetly, z krvi bratr vlasti zubožené svobody kvt vypuel tam svtlý.

A

dech jeho s Balkánu se nese vší zemi kouzlem arodje, že, co mrtvo bylo, v život spje,

po

a co

nmo,

jásá v

hluném

plese.

Bratí! též má ústa, posud nmá, tžké vazby dnes jsou odpoutána, a

má

duše veleslaví Pána,

tajemství že pro v^s více nemá.

Nuže

slyšte, na smrtném co loži kdys mi bratr Ivan, sluha boží,

pod písahou svil veleslavnou •Závtí, dl,

povs

:

staropravnou

za tajemství, brate, svím tob, které drahn let mi bylo krýti a jež skryješ v srdce svého hrob jako já až v konec svého žití,

:

—

236

! :

;

: ;

:

—

le by vlas nám zase z hrobu vstala, aby úst tvých pouta rozpoutala.* Slib jsem složil v ruce Ivanovy,

mn

dalšími pak mluvil ke

Slynul po vší vlasti

slovy

asu

svého monastýr náš Sávy blaženého •

slynul tély

mueník

slynul leskem

mnohý

svatých,

obraz, rouch zlatých

;

skvost a poklad drahocenný

kryly v sob posvátné ty stny však co dražším bylo skvost zjevných: klášter choval slavík tré zpvných. A když pli slavíci ti spolem, svatý mír se nesl horem dolem, a když pli za asného jitra,

rado

nesli

a když pli bol se zhojil

do každého

nitra,

podveerním sborem, v každém srdci chorém.

Bylo v zemi, bylo plno slávy o slavících blaženého Sávy. se východ erným mrakem, Turek divokým se pihnal drakem, smrti stonem zem zaúpla:

Zachmuil

hlasy slavík tu

píse pohební

smutn

znly,

své vlasti ply,

až se v útrobách svých pozachvla. Slyší sultán, slyší

až

A

zpvy

hlasné,

mu

srdce tvrdé blahem žasne. hned rozesílá svoje pluky

»Jdte hledat, odkud jsou ty zvuky! Projdte mi zelené vše háje, prohledejte mi vše šumné lesy a nejsou-li z prorokova ráje,

musím arovné ty plesy Pti budou ve knížecím sad k rozkoši mé v zlatém Caihradlw míti

Došla o tom igumena zpráva slavíkv ti slavné monastvra

!

—

2

37

! :;

!

—

kamennou hned

ve klec

;

uzavírá,

zažehnává vodou posvcenou, zaklíná je písma svatou tenou »Tuto tiše bude vám te spáti, nikdo neslyš vašeho víc pní až se volnos zlatá zase vrátí, zaplesáte vlasti ku vzkíšení

Až po slavnou

z

mrtvých vstání dobu

nikdo nevz o vašem tu hrobu strážcem jeden z bratr vždy vám budiž, v dob spásy ze spánku vás zbudiž!*

To jež

jsou slova starobylé zvsti,

mi svil

Ivan, bratr drahý,

a než sešel v život

úad Bohu

díky!

vstaly z

nuže

—

dílo

blahý,

mne

vznésti.

dokonáno,

hrobu staré slávy asy;

zbume

necha

Úad

vné

strážce volil na

pvc

našich hlasy, krásné ráno

slaví vlasti

strážce posledního skládám,

povedu

vás, sledujte

mne, žádám!*

Žehnají se nejsvtjším jménem, kámen vyzdvihnou a s igumenem v temné krypty chodbu sestoupají. Srdce buší jim a dech se tají. A již berou kámen za kamenem brzo strážná ze jest rozebrána žasnou brati s otcem igumenem, na kolenou chválí nebes Pána.

— —

Aj, tu skví se v

slavík

tré

jež tu v

zái svtel jasných

— zvon stíbrohlasných,

klatb skrývaly své

pede svtem po tyry

už

vdky

vky.

Brzo hlahol rozléhal se s výše, zvony jasné rados krajem lejí,

—

to dávní zase pjí, Bulharská že z mrtvých vstala íše slavíci

!

;

:

:

;

;

238 Pšenice.

Kráí

S políka

rolník polem, pšenku rozesívá, zrní

k

matka

hází k zemi,

nebesm

spraví

• Žehnej,

V

na stíbe a zlat,

Pane Bože, mojí pšence,

chra mi

až

jí,

Pšeniko má

t

nech

a

sob

nám

Ba

zlatá,

zvolí tebe,

nám budeš

Pána nebes, zemé.«

Boží.

-

Stane rolník, smeká, sivou hlavu sklání z kostela zní zvonek na pozdvihování.

a

Les vlní se

pro svj oltá si

chovati

a

hoe

i

Bh

Ve zlatém klasu vyzrává chléb bílý, tisícm skýtá potravy a síly.

hory k

paláci se zastkvíš

hody z tebe budou ve chudiké chat.

nebe množí, tebou roste

pevzácný dar

moem.

moe

Vstoupá

zelené

huí

z tebe

zlaté

sezvu na ni žence!

Od

mého

svtem,

vánoku svým dtem.

dívá.

se

tu

rozejdeš se

i

klesá

píbojem

a duní vichorem v

tni

zbouené.

Az

temna

bor

divokou pnou mraky se ženou po vlnách. hrad na obzoru

prokmitá

lo

se to

noí

ve

vkúv moi

rozbitá

Padá Padá lístek v jeseni vysokého stromu list to z knihy pírody, co tam psáno komu? s

v lesa

hlubinách,

lístek.

Kráse

psáno

:

jako já

za nedlouho zvadneš

sláv s

psáno: jako

já

výše svojí spadneš.

!

--

Lásce letním

239

psáno

:

—

tvoje slast

vánkem pejde

;

víe

psáno: nový list novým jarem vzejde.

(Z

Drobných kvét.)

Julius Zeyer. Nar. 26. dubna 1841 v Praze, žil delší as na Rusi, v Itálii, Paíži a j. Básn, dramata i krásná prosa jeho se vyznaují nevšedn bujnou fantastií a romantinosti, ale i pilnými studiemi. Vystoupil poprvé v Lumíru 1873. Vydal r. 1880 cyklus epopeí Vyšehrad, 1883 Griseldu, 1884 Poesie, 1886 Kroniku o sv. Brandanu a echv píchod, 1890 cyklus Z letopis lásky a j.

Potlesk.

Když Nero bohm podoben chtl býti a cítil, césar že pyšný nach ho nepovznáší dost, tu jal se sníti kídlech genia, jichž mocný vzmach jak vichr vznáší do azurné výše,

tam mezi hvzdy nad pozemský prach.

Chtl pvcem být, a celá jeho íše vstíc jásala mu s hnusnou podlostí, když v lyru zasáh' v samolibé pýše. Grécie, kdys zem volnosti 1 a sídlo, nadšení mu lhala a potlaila pocit smšnosti a vnila jej laurem, který sala s el bohorovných hrdin rouhav, tak málo, ponížená, cti své dbala A pvci, již s césarem stídav o zápas pli, kazili své zpvy,

umn

—

chtl každý podlehnout, neb mrákav pod brvou tyrana íhaly hnvy. Tu vyskytl se jinoch od Korinthu, zrak jeho istý byl jak oko dvy a vlasy jako proudy z hyacinthu mu s temena na hrdá prsa sply až do chitónu asnvch labvrinthú.

:

— Stál na jevišti,

—

240

oi

jeho

tmly

když Nero zazpíval a chvály nestoudnc až k nebi hmly. Pak zasáh' v struny, zvuk se rozlíval po divadle jak svtlo po azuru, se nevolí,

kam

v nadšení se jinoch zadíval, a píse jeho vznášela se vzhru, jak z hrdla slavík by stoupala, a nevidl tu tžkou, temnou chmuru, jež na ele se vrahm sbírala, až závistivý césar pokyn dal a jejich dýka hru mu bodala.

A

umíraje zpíval píse dál,

a kolem jak by všechno

neb každý

hnvu

zkamenlo,

—

césara se bál.

Tu

náhle se všech stran to zahuelo jak hromu tesk, a vnce lítaly z

istého to

zlata,

až se

mrakem tmlo

mramorové sochy

tleskaly,

zbytky krasších as, a jejich vnce se to míhaly nad jevištm ve slunce zlatém jasu. jež

kolem

stály,

(Z Poesii.)

Koroptev. Nesly se v hejn koroptve k bízám na slunné mýto, kde babího léta od vtve ku vtvi tpytí se síto.

A

Sedly tiše ve tráv, bylo tam tulno a milo,

A

vítr

zaléhal v dálav,

do ty

do modra rány za nimi, zlata slunného vzduchu,

huí

hlasy

jedna z

marn

Tu

Ty

psi

divoce.

ran zasáhla v letu,

svá kídla napáhla,

zápasíc v

zavyli

tch

ubohou koroptev

o míru božím vše snilo.

a rány duní vzduchem, vylétlo hejno vysoce, plašeno vražedným ruchem,

hromnými

jim slovo »smrt« do sluchu!

stemhlavém

ostatní strachem

ítí se k

sletu.

šíleny

dálnému chlumci,

neslyší sestry své kvílení,

spaseny

jásají

k slunci.

;

!

—

241

A ranná spadla k zemi v mech,

!

—

Juž tone v smrti

mrákav,

to ale bolí ji posud, tla krev teplá jí ine, a štkot se blíží, ps horký dech, že sestry její v dálav nermoutí víc její osud; a dsná smrt již kyne... z

to

dsí

ta

temn

víc,

ji

zející

že vidí po

jak

pec

než nicota, tlama,

as

života,

jen byla sama.

iTamt.)

Spravedlnost. Hle, zavelo se,

hmjíc, rudé moe,

a Faraón jak slunce v bezdno kles',

a jeho voj jak hrdých palem zlaté jeho .vozy, bílé oe, i

les

pi krvavé zoe, a Israelem jásá divý ples, vše utonulo

vítzem

že podrobený

skoneno

že

Tu

jest

'sléz,

to staré, dlouhé

zasáhli též

andlov

hoe

v strunu

však bou zadula od Božího trnu, a velký hlas jim kázal mlení:

»Kdo odváží tak tázal

Bh

))když na (V Lumíru,

Z

se o se v

radosti pti,«

—

boue dunní,

dn moském

leží

moje dti?«

1»79.)

Románu

o ctyrecJi synech

Ajmonových.

Rošt Roland v lese, v lese šumivém, kde Milon uhlíem se nyní stal, by uživil svou ženu, dít své, a ješt lépe skryt byl ped Karlem, neb nikdy nikomu se nezdálo pod hrubým šatem lidí ubohých, pod nízkou stechou chudé chaloupky tak slaveného reka hledati jak Milon byl, a sestru císae Bílý, „Patevy knihy plodA básiiickýcli".

l'>

—

242

A

v chudob A dít jejich,

své byli šastni tak

jaký

!

Boha dar!

Rest Roland v lese jako jarý dub a miloval ten les svj nade vše. Zpv pták byl mu mluvou, u brodu se scházel

veer denn

když pišly

a všechny znaly jejich Roland skotail

s

laiikami,

pít.

jej,

a s dtmi a v bhu s nimi statn závodil, a sedmiletý v jejich obranu vlka jednou zabil kyjem svým. i Byl Roland pítulný co krotký pták, byl jako nebe jeho modrý zrak, když poslouchal svou matku zpívati, neb vypravorat sladce o Kristu, o andlích, o ráji, o Bohu, a plakal vášniv, když uslyšel, jak trpl, zemel lidstva spasitel, a prával si též zemít pro dobro. V tch chvílích Roland byl co krotký pták, však orlím kídlem duše mladistvá ta jeho vznášela se ve chvílích,

když otce

slyšel zpívat,

vyprávt

o inech bohatýrských, zápasech, a snivá jeho mysl pouštla se za dýmem, za modrým z milí, jenž k nebi šel a plynul v bezmezí O inech Roland snil, jež konat chtl, .

a

me

jejž

s

.

.

když otec dal mu rezavý, sebou pines v lesy hluboké,

nesmírn

tu jeho zaplál že zdálo se, že

ohe

tak zrak,

šlehal v

nm

.

.

.

plynula mu léta v samot a deset byl juž rok, v jarní as když císa Karel z íma vracel se,

Tak

ped

silou pohanskou,

jejž

zachránil

a

velkou slávou v

s

mst

stavil

se,

na les pokraji, v nichž Milon žil, a pišel na veer jež

leželo

kýs poutník z msta, vešel v nízkou sí.

:

!

t43

kde Berta pedla. Hosta vítala, a poutník vyprávl o Karlovi, jak celé msto pozval na hody, jež zítra

svém

slaví ve

paláci,

o rytíích a recích vyprávl, o inech neslýchaných, konaných

tam blízko

íma

proti

pohanm,

a Berta zbledlá oi klopila a nevidla velké vzplanutí

ve zracích svého syna; Roland však si umínil, že Karla uvidí a bohatýry jeho peslavné.

A

k ránu

bžel do msta

vstal a

práv k paláci neb hody zaaly a Karla bylo vidt u stolu na zlatém stolci v íze z purpuru, a pišel tam, když se

tlail

lid,

a samá knížata

mu

sloužila

na bílých koních v zbroji sedíce, pinášejíce mísy zlacené a poháry, a hudba pesladká jako zvuku déš se lila se stropu sklenutého vysoko, kde hudci jako ptáci sedli na imse široké ... A Roland byl Protlail se staten, jak ve snu dav mu spílal ... V pedu nyní jak andl krásný byl a jako rek zrezavlý tímal rukama

arn

.

.

.

a

stál

me

hrd hlavu nesl, šeptal hlas mu v duši skryt budeš rekem též Blesk šleh mu z oí. V okamžiku tom

a

:

zrak

Karlv

bloudil

davem

;

zachvl

se,

když Rolanda zhlíd. Blankyt takový jak v oku tom, byl vidl díve kdys! A vzpomnl na svou matku, na sestru, a vida hrdou toho hocha tvá, na vlastní mládí vzpomnl, na ten den, když v palác svéht) otce zavítal, by k svému právu smle hlásil se. 16*

«

—

—

244

A mimodk kýv nyní a pivedli mu hocha.

:

Rolandu

kým

»Rci,

jsi?«

Roland neslyšel, neb zahléd mísu plnou ovoce, Dckem byl jež nebyl nikdy vidl se táral Karel.

.

.

.

a všechny sny o inech hrdinských se na okamžik rozplynuly mu ped sladkou vní toho ovoce,

zrakem zvdavým.

jež

hltat zdál se

Tu

Karel dobrotiv usmál se, » Sedni, pojez ovoce.

a ekl:

A Roland prost

sed a

jal

se

jíst

a jed jak vlk a Karel pikázal, by ode všech mu krmí podali,

nemoh Rolandu,

a dost se divit jak

krásným

byl a

jakou chutí jed

s

a jaká záe z oí sokolích však vidl mu vycházela že Roland stranou kladl pokrmy a nejlepší že vybral ovoce, .

a Karel ty

ek:

.

.

»Jsi

Te

moudrý, synu

též,

mj,

opatrn myslíš na zítek ?«

ek

prost Roland:

»

Matce pinesu

a otci svému tvoje lahdky, a dkuju ti, pane císai.

Až dorostu, pak manem budu tvým.«

A na to vstal a tiše odcházel a myslil jen už na ten okamžik, až vyprávti bude rodim své dobrodružství s Karlem císaem.

ek

Karel Nému, rádci vrnému podivné, jak velý vzplanul cit mi v srdci, když jsem hocha zahlídl, hned první okamžik ... í asi je^?« »Jest

A Ném

byl dojat ja^o Karel sám a v skrytu duše ekl: »Pi sám Bh,

:

—

:

:

—

24^

ta podoba, ten smlý, lví ten zrak .« o píbuzenství mluví s císaem A vzpomnl Berty, vzpomnl Milona .

.

svému sluhu, pravil mu »Za hochem tím jdi skryt, v povzdálí a vypátrej, kdo jeho rodie !« a kývl

A sluha šel a šel až do les a uvidl omšenou chaloupku a na prahu ve zái západu stál Milon se svou ženou spanilou

;

prostém rouše, v chudém, královnou se zdála vznešenou a zírala do dálky, stíníc rukou jasný zrak, neb v nepokoji zdala dít své a z póla jen Milona slyšela, jenž tšil ji, že hoch kdes na blízku. Tam stála vznešená a korunu, ta v

satkem

jež byla s hlavy

spadla

jí,

korunu jí slunce kouzlilo svým žhavým leskem v plavých vlas proud, a shlédnouc syna nyní, vykikla tu

a vstíc

mu

))Kde byl

Ty

letla a zvolala

Rolande

jsi,

)>Já

v

mst

byl,«

hle,

Berta zbledla:

Ty neekls, kde Tak

jediný?

útcho?"

ek hrd

m

Rolandin,

ovocem, výsluhu vám nesu nemalou!"

»a císa astoval

A

mj

bolestí všech sladká

dít

zvolala a

a k muži jej chtla,

šla

»Bože, smiluj se! žije

tvj?«

otec

pustila

a jak by chrániti

pevn

obejala

jej

a planoucími zraky hledla

do šera

To a k

lesa,

Némv

s

hlavou vztyenou.

sluha vidl, slyšel vše

svému pánu

vrátil

se

a

ek

;

—

246

—

»To nepodobné, pane, víe Já Bertu našel,

!

jest

sestru císae,

tam v lese v chaloupce, rodie jsou hocha onoho, jenž rázem srdce dobyl Karlova!" a Milena to

A

to uvidl,

h'il vše, jak byl

tu výsost milostnou,

ten

její

jež

chudobou a bídou záila krásná mlhami, hvzda

jak

zjev,

vn

a opakoval vše, co mluvila, a plakal Ném, tak dojat zprávou byl.

Pak pemítal, co init jest mu te, však mezi tím, co o tom pemýškl, zvst divnou sluha jeho vyprávl po celém dom, mlet neuml, a vnikla v komnaty až Karlovy, a císa zaplál hnvem, vyskoil a kázal kon sedlat z rána hned, až zora vzejde tmavé nad lesy.

Však

neml

spánku,

a kázal, aby ihned

s jeli

lože vyskoil,

v les

mu

pivedli sestru také, Bertu ztracenou

a aby Milona i

a stalo

se.

Když slunce vzcházelo,

Milona, kde jako bou už císa ekal. Milon vztyen byl, jen oi klopil, Berta bledou tvá si zahalila pláštm, tiše však v

sí

vedli

a plna dstojnosti ekala na osud svj, a Roland udiven se držel roucha jejího a zrak se jeho pozved k císai, jenž hled jsa vášní slepou, spchal k Milonu a ruku pozved, jak by udeit

vskutku mínil v divém záští svém zaval Roland jako mladý lev, skok uinil a ruku Karlovu chy svýma obma a tak ji stisk

jej

tu

v své z

pobouené

nevoli, že krev

pod neht tryskla proudem císai,

:

— oí hochu

a z

247

—

jiskry skákaly,

a zuby zaal, až

mu

skípaly.

Byl úžas velký u všech pítomných Milon vzkik, však náhle zjasnna tvá byla Karlova a usmál se, bolestí mu slzy stouply v zrak ten jeho orlí, svtle záící mu radostí, a zvolal: »Pi sám Bh, to pravá bohatýra jesti krev, i

a

tak se

jež

bouí

když ohroženy

A

v žilách dítte,

vidí

rodie

!«

náhle cos jak velké vidní bleskem zmocnilo,

se duše jeho

a pozved dít na svá ramena a zahml baronm a rytím >)Hle,

A

píští sokol všeho

hluk se zdvih' a

:

kesanstva

mee

!«

bušily

do velkých štít, jak když zahmí bou, a Karel líbal stokrát Rolanda a podal ruce seste, Milonu, a bylo pláe, bylo radostí, jak do dešt když slunko zasvítí, a vše se potom smíchem konilo, když Roland zase dckem z hrdiny se prost stal a mezi dojetím svých

rodi

dveím spl hled tázal se prostíno? Kdy bude snídaní ?« a Karla k

a do jídelny >»Je

s Karlem tedy smíen byl a všechen trud života pominul tak Bert te, a Karel miloval

Tak Milon

víc

(V Kvétech,

Rolanda než vlastní dti 1891.)

své.

—

!

— Antal Stašek

—

248

Zeman).

(Dr. Ant.

Nar. 22. fiervence 1844 ve Stanov, jest advokátem v Semilech a zemsk. poslancem. Vydal r. 1872 verš. román Václav, 1876 a 1880 Básn, 1884 epos Z doby tábor, rom. Nedokonený obraz a j.

Horám. Vy

hory, hory modravé co z daleka mne pudí k vám

Vy ?

Je klid a mír to pítulný, jenž

hory modravé, dech váš ve hru svou, a každým vonným vanutím hory,

já ssaju

dechem luzným vane tam? má adra mocnji

Já vracím k

vám

se z ciziny,

Vy

zas

se

mne touhou

dmou. plníte,

mne

mn svét se míhá kouzlem jasu,

skrýš tichou mezi vámi hledá,

bych v dálav

srdce táhne, pokoj nedá a jako ptáe uštvané

A je

já

vrhám

optn

tak mé srdce vmeteno do píboje temných skal

se v proud,

snil vaši krásu.

—

moe

mne

vrhá k útesu a útes nazpt v burný val (V Lumíra,

1878.)

Z

»

Václava<í

(ze

zpvu

I.)

Babika vypravuje vnuce o roku 1848.

—

Bylo na jae to jednou nemluvátkem's ješt byla Václav pišel z Prahy dom,

—

rozjaen a vesel

celý,

smíili se nepátelé, zdálo se, že svt se boí, a že rájem bude zem. Václav všechno podncoval,

nm

ohe

jak by se byl znovu zrodil,

jakoby v

První pišel zvstovat nám, robota že pominula.

zmniv

Vídn, v svt že nebude pánv, že si budem všichni rovni; kiky byly, velký rámus, po horách pálili ohn,

a když každý domníval se, že te budem všichni páni,

svobodu že

každý všichni

dali z

plesal,

sob

bratry sebe

radoval tiskli

se,

ruce,

nazývali;

se až k

Když jsem

háral.

nepoznání,

kiky,

slyšela ty

hned jsem v duchu pomyslila: kdo pak byl by v svt pánem, kdyby všichni páni byli?! kdo pak pracoval by pro n? páni jsou jen

pece

páni,

jak oni to nepipustí!

:

!:

— Svt

nemní

se

zvlášt, když to

tak rychle,

má

jít

lépe.

Osmdesát let jsem živa, a svt poád ve všem stejný, spíše horší,

A

niem já

nebo

nedali

si

'-i

:

!

;

49 žádný nechtl slyšet slova. Matka tvá, ta hodná žena,

mohla vyplakat

nebo práv

si

—

oi

—

bylas malá

avšak marné bylo lkáni ráno vyšli z mlýna, a když ušli as ti míle,

než-li lepší.

Byli však to mladí

v

;;;

;

asn

lidé,

íci.

pece pravdu mla, v krátkém na to ase

husai

se vyítili,

íhali tam na

n

v lese.

vojskem táhli k Praze, svobodu jí chtli vzíti.

Kdo

Když

nešastný Václav Zastavil se s puškou v ruce, a když husai se hnali, stelil po tom, co jim velel, na štstí se ho však chybil. Byl to baron Hauerštajnic,

páni

s

ta

zpráva roznesla

se,

Václav celý rozohnný všechnm všudy kázal lidem, by šli bránit matky Prahy. Nebožtík tvj otec, syn mj, byl vždy zhorka nakvašený,

pomáhal

Nkolik

mu bouit set

lidi.

sehnali jich,

byl moudrý, utíkal hned,

a tak ušel

te pánem v Dobrouchov. Ten když Václava tak vidl,

a pak odtud k Praze táhli Václav byl jich náelníkem. Jako dnes to pamatuji byli vesms hodní lidé,

a když byl

nm v trysku

hnal se po

ale ty

mj

Bože svatý

ml

flintu, jeden na zádech z které vera vrabce stílel,

druhý píku ze kterou

železa,

ková práv

skoval,

onen cep pobitý heby, málo který ádnou pušku.

ránám

jenž

shromáždili kolem mlýna, míval v Ríné, který syn

mj

bití,

ale ten

napaženou maje vzepjal

již

s

konm,

šavli

blízko

ped

ním,

kon vzhru pedkem,

Václava chtl poraziti. Z pistole však stelil Václav, se válel, baron pod ním, Václav byl by býval ztracen, byli by jej rozsekali. Mezi husary však jeden, co jim velel po baronu, Maar byl a Václava znal zajal jej a zachránil tak.

k

Já to hnedle povídala

Ostatní se rozprášili,

co tam lidé poídíte

každý prchnul v jinou stranu,

dlm?

proti bodákm a Ale do všech satan vletl.

rzn

vraceli se

dom

za všechny vše ztrpl Václav

.

!

;

Josef Václav Sládek. Nar. 27. íjna

1845 ve Zbirohu. Vrátiv se b delšího pobyto v Americe stal se professorem pi eskoslov. obchodní akademii v Praze a uitelem augl. jasjka na universit a technice. Rediroku 1877 ve svj náklad. eruje asopis Lumír, jejž pevzal Liter, innost zahájil r. 1868 vydáním alm. Rachu. Podal znamenité peklady z Longfellowa, Byrona, Tegneraaj., pvodních prací básn. pak vydal nž nkolik sbírek: r. 1875 Básn, 1880 Jiskry na moi, 1881 Svtlou stopou, 1883 Na prahu ráje, 1884 Ze života, 1886 Zlatý máj, 1888 Sluncem i stínem, 1889 Skivání písn, 1890 Selské písn, 1891 Starosvtské písniky a Smskn. "Všecky vynikají vroucností a mužným ráaem.

Má Má

rodná mluvo

rodná mluvo,

ty

.

.

.

drahý skvoste,

jediný z velkého odkazu

dd,

petrval v svatosti prosté všechnu jich slávu, všechnu jich bdu, nádheru král, velikost vékú a vše, co do prachu shroceno s ní který

jsi

—

tak plna tklivosti a jak znlas od

Ty kde jako

vk,

mužného vdku na

vky

zni

prostá dceruško doubrav a nivy, jsi

se zrodila jako

šum hvozd plný

—

zpv

ptaí,

a snivý,

v smíchu i plái vždy stejn upímná, velká a svatá, když slunce svítilo, když hoel blesk, v svobody rumnci, v okovy spjatá, když ti nezbylo nic, než tvj stesk.

jak olšin stýskání;

i

Když boue zniila kvtno tvých luh, mei, když teskot onml v pílbách ty jsi nám zvonila radlicí pluh, ty jsi k nám mluvila pohádek eí: i

—

pastorkou ve hradech,— pod nízkým krovem, co šlechtic zapomnl, co nechtl král, ty jsi k nám mluvila tím ryzím kovem, jehož se nedotkly rez ani kal.

—

Tys u nás zstala, ty mluvo sladká kdy všechno zapadlo v bolu a tísni.

!

— na dtské ty

jsi

ty

jsi

rty

t

25l

—

šeptala matka,

nám zvuela v milenc písni, nám plnila modlitbou chrámy

—

tebou se ozýval luh náš i les, a strážným andlem zústalas s námi,

když andl smrti

se pres

echy

nes'.

Lupínek pozlátka na zpustlém hrobu, korunou zapadlou v jezcrním klínu tys byla pokladem chudému robu, který mu svítil do mrákot stín lupínek pozlátka na starém štítu, na vetché kronice lesk zlatých spon, ty jsi se vmlouvala do jeho citu, až hlas tvj vzbudil jej jak velký zvon. :

;

—

O zvu

a zpívej, hlahol a boui, mluvo vítzná chudého lidu Když hlas tvj urdousen v krvi a koui, hlahol nám u krbu v domácím klidu až jednou zabouíš jako hlas hromu od horstva k horslvu pes eský luh bude zas ddicem ve vlastním domu ten, jehož ddicem chtl mít zde

ty

!

— —

Bh

(Ze života.)

Král Otakar. Král Otakar ležel na poli, byl zkrvaven a blátem zbrocen celý v daleku rohy hlaholí,

—

kolkolem strážné ohn se chvly. Král Otakar ležel na poli,

tvá ml tak bledou; rohy tak dut hlaholí: to ti eští zrádní páni z bojišt jedou

prsa tak krvavá, ty

!

Kdo,

králi,

vezme tvou korunu,

kdo, králi, zvedne tvj štít? Tvj synek je malý, tvá žena

svj

lid

jsi

—

zašlapal,

je

chladná,

šlechta je zrádná,

:

:

!

:

!

252

—

CO Z tvého království má, pane, být? Koruna leží ve blát, zlomen, helma je v pli

—

me

eští páni,

komu

komu

jste

k vli

to udlali

jste

to vy, ?

Až

svitne zoe, až svitne den, korunu nkdo si zvedne, tvj me, jak je tak zkrvaven, vypadne z ruky ti ledne. Králi, tvou korunu nkdo si zvedne Ale kdo zvedne tvj zlomený štít, kdo z prachu a bláta tvj ubohý lid

tu

—

eský

Slyš,

králi,

vsta a poj

Uprosted mrtvých uprosted mrtvých

eský

to

—

jak ležel tu on,

královských prsou se vydral ston,

z

?

se bít!

zainí

to

—

v ráz,

král v zbroji se zvedá zas,

a v oko žár, v

líc

krev se vrací bledou bíti zas!«

»Hoj vstávejte, budem se

1 zvedají se mrtvoly, a král naslouchá v hluchou noc, jak v dáli rohy hlaholí

»Hoj vstate! To mj eský táhne na pomoc !«

lid

nám

A te se zvedl jeden trup u nohou králových, naslouchá v dáli pak na krále upel líci tak bledou »0 pozd, pozd vzpomínáš, králi! To I

tvoji

ti

klesl

iZe života.

—

eští páni

král,

jak v

Poprvé v Lumíru,

z

bojišt

boui

— — — jedou !«

klesá dub.

I88;i.)

Ledová králoima. Venku se chumelí, v bdla s dckem

má

síni

až v

je

mráz;

plnoní as.

;

v

chudobných peinkách, bílých jak sníh, hoch ležel s horekou na líkách mdlých. ,Co se už tatíek nevrátí sem?' •

kryje ho zem.«

Nemže, synáku,

mu nestýská, když je tak sám?* královna zpívá mu tam." Ledová »

,Co se

,Pro •Aby

zpívá,

ml

—

matiko?

povz mi

jen.'

sladký a klidný sen.«

,Když ty tak pláeš, jak mže spát?' o Pošle si pro nás jedenkrát."

—

Do oken ,Neslyšíš,

Má

udeil v ráz. matko, královny hlas?'

vítr

vzhlédla na dít, pohledla ven:

do oken.

'>To vítr jen zadul

mi, dátko, jen klidn lež, matika znavená zdimne si též.«

A te

V

chudobných peinkách, bílých jak si zastýskal a potom ztich'.

hošík

A

matku

sníh

s

s

díttem už

pojal sen

vtrem šoumal do

To nebyl vítr, — to ní kvt mrazný nadýchal na

oken.

To

nebyl

se

nkdo

—

vítr,

Zapl

Zastenal vítr?

Te A v

to v

dívá do sín.

okno

dech oknech.

mlžin

—

to hlas?

se rozlétlo v jeden

— ráz.

jako pára dechová vešla královna ledová.

sí

Snhový

závoj, v

ale tak sladký

Matku

i

dít

oku mráz,

mla

hlas.

—

pojal sen,

ledová královna na

n

dýchá

jen.

sníh,

!

-

-

254

Dýchá tak z ticha, a dech ten hned jim na tváích se mní v led.

A

jako pírka tich a tich za ní do siné vlétá sníh.

A

jako

kvty

z

úble

usedá spícím na ele.

Ledová královna k nim

skrá

chýlí

a na srdce klade jim ledovou

dlaií.

-

A

matku i dít jímá sen, a nikdo jich nezbudí, až bude den. (V Lumíru,

1886.)

Slovanská

Na

slovanské líp

roste

mnoho

sntí,

I

lípa.

a

vichr duje,

blesk se do ní

pustí,

a my j.edné matky slovanské jsme dti.

ona bude státi, ona bude rsti.

Mnohá vtev suchá, mnohá nalomená,

Vzdor na vzdory svtu, na radost svým dtem,

ale lípa stojí

krásná, silná, velká,

vzdorná, nesklonná.

obalena

kvtem

(Ze Skiváncích písní.)

Slavn, zvun v ší znjí zvony kostelní

pes

i

Zvony

iedéltU.

v dáli

to hrá a te to volá a te mocn zaplesá, a to srdce neodolá, musí s nimi v nebesa!

pole a lesy, skály

v svaté ticho nedlní. Jest,

jak by to hlaholení

snášelo se

s

blankytu,

jako snní, jako chvní s

nadzemského pobytu.

Te

—

Vzhru, vzhru

až ke

náhle

bránám vnosti.

Tam, když dávno zemskou zvony doznly. dlouho ješt, dlouho modliti se andly. už ty

(Tamt.)

letí,

svatou jato zbožností, tam k té výši neobsáhlé

slyší

tiší

;!:

—

255

;

—

Skivánek. Skivánku, ptáku, zpváku, jak letíš v nebeskou dáli, rci, kde v tom malém hrdélku

Skivánek vyletl vysoko nad pole a luiny v kvtu a zmizel v modru nebeském, jak západ by do jiných svt,

písn

ty všechny

se vzaly

Nevzaly se mi v hrdélku, ony mi v srdéku puí, tam rostou jako v poli kvt,

Jen jeho píse z blankytu šveholí, zvoní a jásá, a padá v zem, jak s jablon perliky rosy když stásá.

jak istý

potek

zvuí.

letím s nimi od zem vysoko jak jenom mohu, by dol lidem zpívaly a vzhru nesly se k Bohu. V Budeské zahrádce r. 1888.)

A

(Taint

—

Dvéra. Z osudu rukou

vzal jsem

svj

los,

jak zrno, jež hodil na brázdu kdos.

Jak obilné stéblo, jež vyroste v klas a k zemi se chýlí, když dospl mu as.

Vzklíí a

roste,

dá zrno a dost

ono na zemi jsem jenom

jak

host.

Tak všichni jsme z lidí, vládce a mne život tší a nedsí hrob.

V

—

zem,

jež

ho vydala, schýlí

kdes v boží

i

rob

se klas

zahrad vyrostu

;

zas.

(Ze Selských písni.;

eský To

U

sedlák.

bylo v horách. Píval strhal pole. jednoho, kde zbyla holá skála,

stál

starý sedlák,

jak zkoušel

pdu

?

tvá se kámen zdála, bodcem svojí hole.

Rozhled' se nahoru a po údole ani ten mezník voda nenechala

;

.

— A mlel a

—

;

—

256

šedá hlava zakývala, výmole.

pevn kráel dornú po

—

Co dlat? Chalupa je na spadnutí a prodlužena, vitelé krutí, dti jsou malé, »nevsta« nic nedbá, syn rozmailec, na všem jako kletba. »Co vnuk múž' za to ?« Setel s ela chmuru a ješt veer vez' tam fru.

—

—

zem

(Ze Selských písní a

eských znlek.)

Petrklí.

Ach petrklí, ach petrklí. kvt nejkrásnjší v máji, tím zlatým klíem do nebe se

brány

petrklí, ach petrklí. co v oeší ho kvete, kde který hoch a dvátko si jeden utrhnte. (Ze Starosvtských písniek.

moe

petrklí, ach petrklí,

ten v háji všechno

neodešla nejsi ani za horami, jen ta hrstka polní trávy roste, roste mezi námi. jsi

—

Ach

nm

ztratí.

petrklí, ach petrklí,

já

do háje

to

nejkrásnjší ve

si

/.latí,

tch mladých srdéek

a co

se s radostí v

otvírají.

Ach

Za

Ach

zajdu,

si

srdéko tam

V Lumíru,

1891.)

Tráva Za ty hory ptáe pes to moe vítr ale zde

svt

najdu.

letí,

táhne, tou hrstkou trávy

ruka ruky nedosáhne.

(Z téže sbírky.)

JUDr. Ladislav Quis. Nar. 5. února 1846 v áslavi, advokát tamtéž. Vydal r. 1873 sbírku vlast, básni: Z ruchu, 1880 báse Hloupý Honza, 1883 Ballady, 1884 Tešn, r. 1887 Písniky, a nkteré peklady.

Zizkovo pole.

Ta vž pibyslavská

Sedlák

pkn

orati je šel

vysoká kolem plodná pole, jedno jenom holé z roku do roka. ;

ale v

zem

pi robot okamžení

se v skálu

zlomen pluh v

mní,

ní tkvl.

:

!

—

257

—

Sedlák zbledl. Ped ním slepý Žižka stál.

Jdi a

»Na smrtelném loži mém zde rst nech hloží

zniit

jako dosud dál.

rukou nevolnou."

povz

nemúz

lidu

mou

pamet

pán

zloba,

roba

ani zvrhlost

(V Kvtech,

1868.)

Kvítí svobody.

mn

dvacet let, ,Tatíku mj, svobody rád bych poznal kvt

Kdybysi ušel na !

kvtiny

té

sta mil,

bys nespatil.

"Kterakbych, synku, tob dl? Neptej se lidí, synáku, v lesinu zajdi ku ptáku, nikdy já jsem ho nevidl. «

,Dlouhožirs,ddeku, ve svt, snad ty svobody o kvte?'

víš-li

"Tatíek mj, ba ani dd, kvtiny také nedohle.

Žádný

z

ti

v

lidí

ddin

že

mže

ti

zapti,

srdce tvé co chce

vdti.

Neptej se, hochu, lidí tch, pozor dej na ten vtru dech,

povdt

on

ti

jedin

kvtin.

nepoví o té kvtin.

dovede o

Kdybysi v kraj se širý dal, po kvtu marn bys se ptal.

Neptej se lidí, hvzd se ptej, v jejich se zái zadívej.

té

tam budeš ísti povídku svobody krásném o' kvítku."

Švanda. Švanda tiskne dudy k boku,

ústm

k

zase sklenici,

až dech v prsou a zrak v oku tratí

se

mu

s

dennicí.

dn

jsem hrál, ted již tvrtý konec vzal; ani muk už, chaso mladá Dohrál jsem a dodudal.« »Nocí

U

tré

i

bou klátí stromkem, Švandou vratká zas.

cesty

,po

ní

Bílý, B Paterý kiiiliy plodrt

» Aj, aj

i

jej

mne-li za tím

!

za

Oknem

mnou

nesl

domkem,

—

as?

jasné svtlo plá,

V jizb chasa veselá; což se asi

podivíte,

když vám Švanda zadudá.«

—

oSvanda, Švanda tu i dudy! — ty. Švando, mezi nás !« » Pjdu, teba u všech všudy, neznal a neznal vás!»

poj

básivckých"

dm

17

;;

!

—

ib^

»0

to ty se nestarej,

to

a jez a hej zlatem my ti zaplatíme, Svandiko, jen zadudej radši

A

Bh

já

vám

zlato

!

Nevím ani, ptáky dám. to,

drazí páni,

Bh

sám « — zapla vám to Pán Nedomluvil, nedorel zlato, svtlo, skek. ti tam Hrom a blesk, pak noc a ticho — Švanda v mdlob se náru smek'.

—

neekl!«

mám

boí

ty žluté

Zapla vám

»Aj což o ta slova dbám, jen když chmel a zlato

to

kam

Dbej však, nech si prší zlato, až by klobouk petekl, aby nikdy, nikdy za to

zapla Pán

toí, to se

se

ve chvatu a výhopu.

pij

;

za to vaše zlato

Ranní pára

jako Švanda zadudám.«

eky

!

stoupá,

do zoe, s akanu se tlo houpá, Švanda sedí na hoe. ))Kde jsi se tu, Švando, vzal? Kam jsi, Švando, zlato dal? rád bu, Švando, na akanu blízko

Cupy, dupy, cvaky, cvoky, na podlahu, na pudu ojaktživ jsem také skoky nevidl a nebudu. Holka lítá do stropu, za ní hoch zas v pochopu, (V Kvtech r. I87ž.)

z

—

že's

již

je

jen nocleh vydudal.«

Svatopluk ech. Nar. 21. února jich založeni

1846 v Ostedku, jest redaktorem

1879. básnictví r.

eskou Akademií byl zvolen má v nm nejvzácnéjsíbo genia

„Kvt" za

od

ádného

svého vedle lena. Naše Jaroslava Vrchlického, a to zvlášt epické. Vydal r. 1874 Básn, (Adamité,^ Snové, Andl, Boue), 1880 Novou sbírku verš. prací (Evropa, erkes, Ve stínu lípy, Zižka a j.), 1882 Václava z Michalovic, 1883 Petrklíe, 1884 Hanumana, Lešetínskóho kováe a Slavii, 1885 Dagmar, 1886 Pravdu a jiné básn, 1888 Jitní písn, 1889 Nové písn, 1890 Kratochvilnou historii o ptáku Velikánu Velikánovii. V Kvtech mimo to uveejnil nkolik velkých prací posud zvlášfi neotištných (Zpvník Jana Buriana, Šotek, Václav na poli románu, novelly, Živsa.") etný jsou také jeho práco humoresky a cestopisu. Všecku innost echovu zdobí pvab originality a slovanský duch.

Husita na Baltu.

Hromu rachotem a vichru letem vozy Husitv se valí svtem, vojín žen

i

v nich

tváe opálené,

dívek prsy rozhalené;

!

:

!

;

;

uprosted tam kalich zlatoskvoucí bledý knz hle tyí ku nebesku uhánjí jako orkán voucí pi lomozu zbraní, bubn vesku.

—

!

Kmet

mu ohe

blí stáí,

vede. Vlas

je

obrví však jarý

z

Jako dóm, kdy již AŠak v dosud

již

nm

Na ele mu

šišák

záí. v prach se boí,

vná

lampa hoí. bleskem hraje

tpytí šupin ada, jako prapor vlaje ^-ichrem zdmutá, snhobílá brada.

na hrudi

se

po pleci

mu

Ha!

Baltu

Již

vou s

odvké

ty

vzdory

jim vstíc. Již bohatýrúv zory

šedých skal se nad pnnými valy moští orli roztkaly.

jako

Muž

šíje vzpínají se výše ve vítzosláv. Ženám hledy bujnj' planou, adra dmou se v pýše, slza kmetm ve vous splývá šedý.

Aj, tu

vdce: »Trup

se

louí

s duší,

—

našel hrobu, jaký reku sluší!

—

Slavný hrob tož skalní tato stna naše jednou, potom odcizena, te ha naše v novém vítzství

—

!

Tu

mj

složte trup:

dla

palcát svírej,

pílba blýskavá pak na temeni vlasy vichrem rozervané sbírej

Hlavu opete, bych

zíral, bratí, sebe jak reku patí. lesklý položte mi k noze

hrd ped I

štít

—

váleném voze huí Balt mi rozkypný

jak jsem sedal ve

V

sluch

a

jako bubny ku krvavé srážce, tak tu budu dlíti zkamenlý

—

vkovité slávy eské strážce."

V na

krátce skonal skalní

mu

kmet a vedle pání

hrob upraven stráni 17*

—

26o

ruce palcát — pílba kryje tlo — tak tu dímá bohatýrské tlo. Ve sluch Balt mu huí rozkyplý

v

jako bubny ku krvavé srážce, tak tu sedí, jako zkamenlý

dávnovké

eské

slávy

Hromu rachotem

vz

Husitv

ps

a vichru

nebouí

Sláva kalicha a

—

!

letem

svtem.

již

zbledla, zhasla,

již

Evropou co tásla.

hnije,

Však tam v

strážce

jeden posud sivý

dáli

sedí Husita a hlásá svtu,

kam až druhdy eský vítzivý ve velebném zavlál prapor letu. Štítem rozpuklým mu vítr hvízdá, na pílbu pták moský staví hnízda, palcát halí

mech

kvt

skalní

krunýi

a po

své sporé zvonky šíí;

prsou však mu záí kalich zlatý jako maják do dálavy, nad hlavou pak jemu rozepjaty s

vlaje

prapor dávné eské slávy.

Boue do pnné kdy hívy Baltu, že až k nebesm se

švihá

zdvihá

rozlícen a koráb v bezdno vrhá,

stže

praská

asto plavec

— plachta stoje

na

v dvé se trhá

:

ebíku

lanovém, se dsí nenadále, hled ve tvá reku nebožtíku v blesku svité na vysoké skále. se mu, jak by život nový probouzel se náhle v hrdinovi, mrtvé rty jak by se rozsmekaly

Zdává

k

písni,

ped

níž

Nmci

utíkali,

jakby oko dsivého zjevu blesky metalo, a sevíral tu palcát starý (Z Básni.

—

V

tžký ve

strašlivém

hnvu

mrtvý Husita na Baltu.

alm. Ruchu nu

r.

1868.)

—

—

;

26l

,

:

—

Ze iZižkyí. se v jitra barvách árných hrdá Praha vží, štítem, krovem, ržových jak stín, lepotvárných, divná výspa v moi ervánkovém. Týn velkolepý, dvojvžatý I v purpurový odívá se háv až pak náhle, bleskem slunce vzatý, zlatem zdobí dvojici svých hlav a již celý v zái tone skvlé chce krásou zmámit nepítele? Nevidí však stanu otvorem

Zardla

—

i

Žižka matky mst, jak vnadou skví Slyší jen, jak tábor probouzí se

se.

krok zvukem, šumným hovorem. lomoz kol a dusot koní, jak boky etz zvoní, kladivo jak temn na heb tlue, jak se budí buben ze sna, brue, ttiva jak bzuí na luišti, na zkoušku jak palcát vzduchem sviští, slyší modlitby žen, dtí vzlyk, bojovník pomíšený kik, Slyší

o

voz

až tu náhle

souzpv

kdesi

hmící:

zaznl, »Boží bojovníci!* A jak vichr v rozsáhlém kdy lese od vrcholku k vrcholku se nese, nkde zahuí, hlas onde ztlumí, až pak mocnou hudbou rozešumí všechny vrcholky po celém boru tak ta píse hluná, zvoucí k válce, dál a dál se nesla po táboru,

»Kdož

jste«,

až kraj celý v široširé dálce hmící: zaburácel jako »Kdož jste, kdož jste Boží bojovníci!*

moe

vdci tváe bledé tžký schvátil mlat pi tom zpvu,

Zaplanuly

—

vztáhl ruku, a

k prostému

jej

již

ped

stan vede

keslu vrný

brat.

—

!

Sedl Žižlo.

Na

palcát klade.

klín

»Nuž, co Praha?" ze » Oblekla

rt

se

—

krade-.

háv

se v jitra zlatý

ped skonem «,

mu

dí bratr Jaroslav.

—

"Však co to? te brána otvírá se, padací most na píkop se chýlí, pestrá tlupa po ubírá se, povznášejíc v ele prapor bílý. Jízdní jsou i pší. Péra kynou s Lech apek, zlato skví se ryzí^ vánek hraje s drahou sobolinou,

nm

konšel háv uchá, knžské ízy. hle ped zástupem v bílém šat pacholátek dvé, jak posl máje,

A

1

poštá s

jehož

dvou nesou na šarlat, tepením dech jitra hraje,

haluz zelenou a visuté

peeti na blán svinuté." Piblížil se zástup.

ped

Zižkou,

Krok svj

podhejtman, s zamraen. A mluví

v davu sedí

staví

šerém stín, mlatem v klín,

Jenž v stanu

praví:

Kníže Korybut i msto Praha k zastavení proud bratské krve, k potírání spoleného vraha mír ti nabízí, jak býval prve, aby nad krvavé svár brody sklenula se duha libé shody a nás pojila vk píšt - -

vk

—

Žizka (s trpkým úsmvemV: Dlouho as, jak mír u Konopišt. Kolda: Vari s peetí, jez za. vás — zrádce na Havelské smlouv rdí se studem Prašan: Však tvj znak se v poli, krví rudém, za škdce rdí zem ^mí Pražané: Konec hádce! Kolda: Blesky Boží!

—

—

Nkolik Tábor Bartoš z

(zdržujíce její:

Vateco-ua:

A

brání

V pochv me!

!

— te

vás Zikmund,

:

!

—

263

Rím

! !

a zrádní páni,

korouhev po tetí práv s pranýe jste sali k nové sláv Pražan : Však se bohdá ubráníme sami jejichž

Kn2

Ambrož:

Kik

Dosti slov!

A

srubnic tlamy!

a lomoz. Výš a výše vzplává Zižka vstává

—

váda bratí, Pražan,

Než

hmí te

tu náhle

—

pomíchanou vavou

postava se mihla lepá,

smrná,

kol níž vlála vlnou polétavou

temný knžská íza erná. tmavý knžským pod biretem havraní jak kídla vzpjal se letem.

mrak I

jak

vlas

A

v té chmue jako msíc bílý mladá, bledá zjevila se tvá, v níž zrak temný, kouzelné pln

síly,

plamennou kol kolem vrhl zá, obojí že

A

man

couvla strana,

mnohý zašep

a ret

jak za

náru

štít

Praze,

Rokycana

:

s

hlavy sklonem

temná mladý knz, a slova srdcejemná zaznla mu ze rt jasným zvonem » Slepý hrdino, svou vztáhni dla. Hlavy dosáhneš, v níž jarým chvatem plamenná krev bije v mladou skrá. rozepjal jak kídla

Roztíšti to

—

elo tžkým mlatem,

zni tam všechnu bujnou nadj', snahu, dív než první šíp zasviští v Prahu

Dív

než vyrveš po bratrském boji ader matky, vlasti svojí! Srdce to, jímž od pradávna bije zem tato, v jehož ilý tluk od staletí kraj náš rodný vije muk, každý záchvv ples svých tento sted, jenž všechny snahy, síly, všechen lidu pojil, živil ruch, srdce z

i

tuto

skí,

s umnou eský duch.

v níž snesl

nejkrasší své šperky

Všechny dje své a slavné kóny

pílí

;

!

— v

kamenné

to

264

moe

!

—

národ

tesal

a téch vží nesetnými zvony stokrát k boji bil a vítz plesal.

Rozpome

pedk

se,

Zižko, na lopotu

nesíslných,

moe

potu,

tch vží nepehledný ad nad pilí lesy hrd vzletí k nebesm, než v modru lib zkvetl kamenných tch kvt slavný sad než

Pipome jímž

lid

si

krve

moe

žalné,

eský mnohé vky

valné

pýchy zdroj. jak v tomto práv lan

uhájil ten klenot,

Zpome bojoval

si,

jsi

první slavný boj

Nmc

vojem Prahy ku obran! A te chtl bys ohnivé své stely do vží tch rýt, jež vky zely? Chtl bys vykonati dsný in, ped nímž Zikmund sám se zachvl, coufal Zdrtí-liž své matky hlavu syn? Kdybys in ten vykonat si troufal, s

raníš vlasti

vk

hru,

jíž

nezacelí

ada. Kraj by zalkal celý, vzkik' by hrzou, zaúpl by bolem, zalkaly by hory modré kolem, šumavské i staré sosny erné a kde jaké eské srdce vrné Pomni, že tam pravdy Boží svaté nad Betlémem vzplanul hvzdný zjev, že dla Prahy jamo svrhla klaté,

za kalich že první lila krev, že ten kalich vznesla k hrze

nad vítznou hlavu v

bitev

vrah

hrom

a že vzplesá, pohrobíš-li Prahu, všemi zvony Antikristv dóm.

Vinni jsme, že kráet ve své mdlob bez tebe jsme chtli cestou jinou však te, vdce, vracíme se k tob. Hle, tam naši na východ hynou, a vrah cizák ádí na Morav.

?

!

—

26í>

:

—

Nuž tam ve nás! Tvé se bystré hlav podídíme pevným, svorným šikem.

—

Ukro hnv,

V

Búh

i

je

slitovníkem!

tolikerém, velkém, slavném boji

tvému mei, nad vše bude vtší, dnes-li zvítzíš nad zlobou svojí Ó, bys vidl, jak tam k tob vzpíná vítzství se smálo

ale

nad

vše,

kamenné

plna krás,

své lokte,

Praha velebná, jak slunce jas královské jí elo bleskem spíná, jak tch vží, vkem erných, tíse,

kamennou tu slávy eské píse ervánek rtem purpurovým líbá Však ty nevidíš. Nuž, její hlas

_ — —

ze rtú mojich slyš. Ó, slyš mne, reku, jenž tu k tob koleno své shýbá,

dotud shýbané jen k nebes v srdci

Jsi-li

Zižka, jak

jsi-li

Boží hrdina, jenž

jej

nepátel jen vlasti, jemuž nadšení jen a pro národa pítelem vstup do

es

Mlí knz. A stojí

davy.

zbra

víry láme,

tyí skrá svaté snahy:

plesavé Prahy!

v tichu

Všechna

lidu spousta

pehlubokém

tkví

bádajícím

okem

vdcov. Tím divná cit promna. Tu mrané

v

vdku máme,

líci

chví

brvy

škubnutí, jak by chtl knzi íci, dál že zí duch jeho pátrající, pece v krvi žé by zardousit

ml

— te jak by tžkou mdlobou mu plane zlobou. — tvá, — zas te jakby jasnou po nm zá slunko mihovat stelo —

plém

to

klonil

a

líc

jarní

Zachvl

rtem. Však nepromluvil.

Tvá

dlaní zastel. Náhle vypjal elo a máv' tžkým palcátem kol hlavy: »

(Z

Jménem Pán,

Nové sbírky

verš. prací.

dítky,

—

—

do Moravy!-

Poprvé ve Kvtech

r.

1879.)

—

2t)b

Vypravováni

vojitiovo.

cyklu básni Ve stínu lípy

2t

V

—

tom vojínova

dopadla na

stul,

zpv

IV.

berla ranou silnou

pozor budíc všech.

Le

naznaiv tak náladu svou sdílnou, rek jednonohý dlouho pestrý mch

ped sebou rovnal, plnil dýmku lín, oima koulel v husté brvy stín, ssál

než

dýmky vonný dech, ssál voln znova, dýmu mrakem vypustil ta slova:

s

pkn

»Hle, jak pan uitel nás bavil zimní, prostým vcí sbhem, jak na kadete slovo k slovu stavil a mluvil dél, než tehda bloudil snhem! Pa naše zima! Smšné! Páni drazí,

píhodou

—

konejte pochod, jak náš konal pluk, Tyrolskem k jihu, dolu za Inšpruk v italskou stranu pes Alp snžné vazy

pak teprv

zvíte,

co jsou zimní mrazy.

Až balvany se budou kolem ítit a ledovce vám cestou rud svítit, až spatíte, jak v ustrnutí sklenném

umrzlý vodopád

se skály visí a ledu škraloup naleznete kdysi na polívce své v kotli nad plamenem,

pimrzne vám k pušky kovu, nad kámen komisárck ztuhne v psti a zpláete-li touhou po domovu, jen hrachy ledu lícem pozachestí: pak teprv nosy vaše fialové skutené zimy zvtí rodný stánek a naše mrazy noní tíkrálové až ruka

vám promní

se v

teplý jara vánek.

Však za to dole na lombardské pláni plamenná obloha nad smavý kraj jak tmavá klenba safíru se sklání: kam pohled sahá, zemský vidíš ráj,

—

!

—

267

«

:

t;-

od stromu k stromu réva vnec vine, s oranž zlatem snoubí hrozny siné. Jen jedno zpomínku na sladí málo nohu stálo. že podívání to mne Jak vše se pihodilo, povím hned, :

—

a

s

pravdy pouze

vdkem,

Rád myslí zalétám

bez ozdoby.

v ty krásné doby,

když otec Radecký nás k sláv Maršálek taký nezrodí se zas

ve.

Když ped bitvou tak vstoupil mezi nás a laskav jen zaal: »Dítky moje hned rty se tásly, zrak nám slzou tál, od pluku k pluku valným mranem voje

—

vzlykání,

slzy šíily se dál,

až naposled se kolem v jednu notu

armáda

celá dala

—

do vzlykotu.

—

Však za to huj když kynem jeho dlan armáda naše v plném blesku zbran !

za polnic vesku,

bubn

víení

vítznému letu každý po krvavém sti-etu

rozpjala kídla k tu dychtil

jak po veselém plesu hýení.

Tu

mohli šumai ti vlaští znáti, má se na válenou basu hráti, jen jednou vesele jsme binkli v strunu hned Carlo Alberto se skácel s trnu. jak

—

Sestkrátstotisíc ekalo nás Vlach v lombardské pláni málo bylo strachu. Našinc vojsko spati-ilo je rádo, jak hejno laných vlk jehat stádo.

—

Však tri dni plné bitva burácela, dl hudbou hímavou se chvla zem, po kopách mrtvá padala tam tla jak ve žní dob klasy pod srpem. V den tetí poklesl též smrtnou kulí náš plukovník, všem drahý. Na mém klín umíral

tiše,

Chtl ješt

v tichém révy

stín.

poslední svou napsat vli

—

:

—

208

—

—

pinesli buben, papír, péro vraní za inkoust posloužila rudá krev tesoucí se dlaní lak napsal

záv

a naposled rtem bledým pozachvv,

hasnoucím okem projevil mi pání, bych peoval o kšaftu vykonání. K písaze zdvih' jsem ruku. List pak v botu jsem zatím schoval vtší pro jistotu. Hned na to bitvy vlna v prudkém toku všecko couflo v zad k nám pikvapila, jen já jsem po jednoho druha po boku píboji nepátel zlý odpor klad

—

—

!'

s klisnou v pedu statnou, nhož pán ped bitvou prchl v dáli, nám v tuto chvíli službu konal platnou.

Vúz žebinový, od

nm

V

puškami jsme za žcbinou

s

stáli

a tak se vznítil bojovný náš zápal,

ady útoního

že záhy

promnily

se

po

sboru

dsnou horu, pracn vzhru drápal.

v mrtvol

níž se zadní

Nadarmo

spousta velkých, malých kulí kmitala se bzuíc kolem zrak jak chroust roje v lét za soumraku stáli jsme jak z žuly. a dla Již již nám vítznou den kynul slávou,

nám

—

hmla

k— bda

tu náhle a tryskem

se boje splašil !

— unášel

vavou nás

s

místa,

smála áka jistá. Než zkrotili jsme prokletého kon, vz na zad odnesl nás tisíc sáh, a nepátel roj, volnou spativ dráhu,

kde vítzství

v

ped

se

za námi se

valil v

Náhodou soudruh ke

prudkém hon.

mn

shlédl stranou »Chval duše Boha! zdá se, hochu, že ti schází noha!« planou. Pihlédnu. — áble — Nemluvil Ta tam je noha Levá chybí v páru,

a náhle vykikl:

Mn

!

e

!

dlovou

koulí v letu

Já necítil to v boje

odata. prudkém žáru

2(39

te

teprv hlodá boles proklatá. mi v srdce bije, si nohu!

Hú

as mj

bot

že v

Tam jenž

na ní testament se kryje. kdesi zstal v nepátelském roji,

huí

z

moe

jak

blíž,

Pec nohu

nho

ve píboji.

musím

vyloviti

—

odvážnou myslí podnik slavný zkusím. Druh udatný a vrný k mému pání na záda silná vzal mne bez váhání s

a takto dýmu mranem, deštm stel, levicí hrdlo jeho objímaje, pravicí ocel z

pochvy vynímaje nepátel jsem

v nejhustší zástup

Sem tam

se v jejich

a jako blesk se

s

mrak

mj

vjel.

palaš hížil

jejich zbraní kížil,

nohu svoji na zemi jsem shle a pod páždí ji bleskorychle z ve. již

Však tu — o bda — druh mj k mrtvol pode mnou klesl, objat smrti nocí,

adu

!

a

já

tu s šavlí,

pelomenou

v pádu,

na trupu jeho ležím bez pomoci. Již odevšad se nad mou holou skrání palaš smrtná blýskavice sklání. Však náhle v poucouflém vrah roji

sám

mu i

—

pede mnou

Carlo Alberto

stojí

štábem svým. Náš kousek zoufalý

se

dalekohled

jevil

picválal, by za

povzdálí

z

mou

chrabrost skvlou

zpt propustil mne k našim se Tak o jedné jsem ze slavného pod páždím nohu

—

ctí

boje

celou.

—

k našim piputoval špalírem všeho Albertova voje, jenž

pede mnou

ves

adou

salutoval.

Kšaft odevzdal jsem. Ale noha moje s vojenskou slávou byla pohrobena na míst samém hrdinského boje. Mramoru deskou hrd ozdobena mohyla tamo zlatým písmem vstí,

jak

uml

Cech tam hrdinn

si

vésti.

!

270

Nech cizí hrouda nohu mou tam Však shledám se s ní, páni, jednou až pehhzeti bude svta kníže armádu velkou v dolu Josaat. (Z téie sbírky.

—

Poprvé ve Kvétech

Ze

r.

víže svaté,

iSfeO.)

y>Slavie
rozhovoil se Rus Ivan s materialistickým Na bratrem svým Vladimírem o idealismu a materialismu. lodi

Slavii

Ivan:

Chrám rovnosti nad mmulosti rumy! Znám heslo tvé. Však pohle kolem, brate, na nesetné ty vlny jednošaté a jednotvárné, stejné po kraj nebe. Tys dl, že divadlo to nudí tebe.

Nuž má se rovnž státi ohromnou jednotvárnou

lidstvo celé

hladinou,

kde všechny tvary velké, vábné, smlé ve próstednosti se rozplynou? Což chladný rozum jen má stále klásti své drsné jamo na lovécké šíje,

š

Vladtmh' :

což

vyhoštna

má

býti na

Sxéx.

zsta

z

——

tchto zemských

vždy krása, poesie

bainou!

Vždy kochává

—

To

se snílek, v

vlastí

?

zdání tvoje.

suchu

stoje,

pohledem na tú lesní, zatemnlou zmotaných vtví tžkým oblakem, kde vodou tere leknínu se stelou a nad nimi kvt záí soumrakem, jak na kahánci oblém snžný plam, kde kídlem vzdušným blankytného tpytu tkavá vážka v luzném polosvilu hrá jako poletavý drahokam. Což po tom diváku, že temný rmut hnijící vody v tlících kmenu kole ohyzdným rejem žab se hemží dole ? On v hebké tráv, kalem nedotknut jen krásu vnímá divou, nevázanou a barbarským by nazval topor ten,

—

:

!

jenž porušil by nelítostnou ranou

olbímu

To

lesjíích

poesie vaše.

dlouhovký Nedtklivá

sen.

jsou pro ni zaízení staletá, zdoupnalá malebn a vkem sivá,

pvab jalový, jenž vykvetá i ve stínu jejich z lidské viny, mdloby, z neestných blud zašlé temné doby.

svdn

voní,

Jí

píse gotická

jí

dosud rády veršem vzlétavým

mee

pílbice,

tak

bohatýrské zvoní

divoké slávy vínkem krvavým, jí dosud zažehuje v matném hledu dtinské vytržení bídný skvost, jímž blýskává se v bratí bdných stedu sobectví mrzké, smšná marnivost. s

Ji

plní

nadšením cár nachový,

knížecí loutka ze

a jemná jíž

ruka

v

snhu a zlata ásném krajkoví,

znakem potupy

jest

Sem topor zdatný, s harfou takovou rázem poklesne ten vetchý les, tuto bainu, ten soumrak matný, nových kmit, dávných stín sms,

Pry

a a tu

práce svatá.

!

v níž tak se

líbí

poesii vaší,

vítzné svtlo navždy rozeplaší

Ivan

:

Chceš tedy zniit útulek ten stinný, kde lovk, vzdálen lopotného ruchu, jen krásu vnímá, slastí divných tuchu,

bíd žití svt si kouzlí jiný? Tvou krutou sekyrou se ve prach skloní stoletých kmen divokrásná houš Co dále uiníš? Co vzejde po ní? a v

—

Stín, krása

Vladimír

'Hq,

nikoli!

tu rádlo

zaniknou a zbude

Až

sms

ta vetchá

—

zhyne,

chut do pdy

se

vboí,

do brázdy

se

vnoí

tu zrno zlaté

a brzy stébel dav se povyšine.

pouš,

;

:

—

272

:

—

Odmna

hojná vzejde práci zdárné a jiná poesie zkrášlí zemi ne titanské sic kmeny, divotvárné, než zlatých, nžných klas valné snmy; ne rusalí ty vínky divné krásy

rží leknínu, chrpu, stoudné dlnice pilná shrne do klínu. ze snhobílých

le skromnou

Ivan:

máku asy

Mníš, brachu, že duch lidský nezatouží

po

jiné

On

vnad

orla brat.

v budoucí

zas a

novém vzmachu ?

Jsa chvíli hostem prachu,

mžik zas nad oblakem krouží.

Blouznivý zápal, úchvat cit rosný jsou národu, co stinné hvozdy kraji zma dokola ty šerotajné sosny, i potky se stíbrojasné ztají, vypráhne pda, nerosena vlahou, vynikne zem skalní hrudou nahou a klasu nenajdou pak ženc srpy a zraky neshlédnou ni skrovné chrpy.

našem cosi tajemného, co neukojíš pouhým hmoty vdkem, ukrytá peru vzletu nadzemného a zašumí-li burn nad lovkem, tu statky pohrdne, ve skonu jásá ta jenom lidstvo k velkým vztásá, Jest v nitru

—

inm

a a

víry jméno má, neb vlasti, práva, jiným slovem vznešeným se zve Ty prapor znáš, jímž moje ruka mává. (Ve Kvtech r. 1882.) .

Elegie

nad záhubou

Vinety.

tam, kde pahork tch ada k Dvanovy*) jasným vlnám spadá s výspy volyské, ped dávnem let skvl se Slávy arovábný kvt. Každý vánek, jenž ty vršky holé,

Ajhle

!

pustiny ty smutné obletá,

)

Jedno

rám

pi

ústi

Odry.

.

.

!

—

;

!

:

;

—

27^

každá vlna, eící se dole, teskliv tam šepce: Vineta! les šumí v dálném kole, Vineta a kraj široširý v temném bole Vineta lká tiše, Vineta Vineto, ty moské vidmo skvlé, !

!

mst hrd

Volyni,

perlo spanilá,

na tch výšin ele ve knížecí sláv trnila

jak

jsi

Pokoit

tvému pvabu koráb,

se

pilétaly davy

šumn

tísnily

se

štde

sypaly

ti

u tvých nohou do klínu

spousty perel, zlata, rubín a co skvost záí pod oblohou. Vídalas všech konin tovary

Klanly

se

tob

jež co jedle,

stožáry,

bílé

vným

snhem,

trely kdys nad plnoním v divukrásnou zái severa

behem

t

plachty cizotvárné dalekých, kde z pdy žárné nádhera, kypí bájných vozíce ti v lodi širém

zdravily

konin

kvt

vn

Arábie klenoty a Nyní osiel ten smutný

ln .

beh

lo

.

.

—

plaše vyhýbá se jemu z pustiny té smrti dech. Možno-li, ie všechna tato sláva

a

vane

mžikem

zhasla ve stín píšerný

jako vzdušný jejž

— —

pelud nádherný, nad vodami tkává?!

as moský

Kde's, o Volyni, ty hrdé

Jumne

povstí? Kde žulový tvj hrad, Jomsburg mohutný, jenž moi vlád'?

—

Trváte jen v písni slavošumné! (Z

II.

zp.

Dagmary,

Bily, flPatery knihy plodft bisnických".

vyt.

v Kvtech

r.

1883—84.)

18

:;

:

!

;

;

;

—

—

••»74

Skivánek. Když chodil s apoštoly Pán Ježíš po zemi, kdys vonný chlad je objal pod háje vtvemi, a písní nejkrásnjší, již ve hrdélku ml,

pták

tu každý z lesních

pou

provázel.

jejich

A

hle

!

tu

rolník pilný

zdatným pluhem svým bez tchy trudn kráí

za

bezhlasým prostranstvím.*

Pán mlky bral se dále až tam, kde rádla chod

muž

zarazil a

zemdlen

ela pot. Ta rosa chmurných skrání utíral

Zpv tu

jak sladké

znl

drozd

sýkor, pnic,

hymnou

jásavou hosiana

Kristu nad hlavou,

pes

líce vrásité skanula pod radlici

do

prsti

rozryté.

že zástup apoštol,

pohroužen

v

rajský sen,

tm

libým žalmm ptaím naslouchal vytržen.

Až posléz

vyšli z

háje

na široširou plá, kam dýchala žár letní bez mráku nebes bá jen brázdy rozrývaly jak vrásky

jímž

orá

hndý

luh,

v potu tvái

svj ídil tžký

pluh.

V tom Pán se mlky shýbl pro tuto vlhkou prs a rukou z erné brázdy povznesl zem hrs. Tajemná slova šeptal a vroucn k nebi zel, pak s božským pousmáním

dla

svatou otevel.

A

hle, tu místo hlíny na dlani pesvaté zít bylo stvoeníko zahndlé, kídlalé.

pravil svatý Petr »Jak smutné ticho tu

Ten ptáek volným letem

Tam

a

I

hudba ptaí hrá v lesní samotu i

lovci

rozepjal kidélka

shry

perliky

sypal z

zpvné

hrdélka.

pastýi, když volné

nad jasným zdrojem sní, ze stinných vtví buku hlas drobných pvc zní

Výš', výše

tepetav

do blankytu se nes' a krajem sladce zvonil líbezný jeho ples.

i

ten,

kdo v sad rží

as híkou maí jen, slavík zpvem bývá do

ráje

unášen

Zpv jeho v rozkoš tichou všech srdce potopil sám orá, kle chut

líce

zjasniv,

uchopil.

.

:!

— A

!!

cit

nm,

slastných,

zpváka

ješt stíhal

záivým pohledem, když zánik' v modru nebes útlounký ptáka zjev, a jedva slyšet bylo

shry zpv

tichounký

Tu

.

.

promluvil Pán Ježíš

:

:

—

275

zástup apoštol

pln

-

:

Ten zpv mu bude mrak tžké roboty

jasnit

a libou zvs mu hlásat s azurné výsoty i na nho že s láskou oteckou vzpomíná Ten, jehož svatá náru

svt

celý opíná.

To ptáe,

»Nuž Pete, toho pvce

brázdy dítko, nos role chudý šat, však nejsladším se

mj

má

úsmchu

v nebeském rolník v

potchu

Když v zemi omlazenou vnoí pluh,

za vesny

vždy z první brázdy vzlétne ten

zpvný (V Jarém

Ze

má

a na znamení

se

nich nejvýš k nebi nést jak milá Bohu práce,

z

k níž

jeho druh.

Vku

pvcm

písní vyrovnat,

lovk

stvoen

jest!«

r. 1883.)

T>Sn<í.

Vypravová7ií prvního aiidéla.

Zahlédl jsem jizbu. Mla plíse na strop a v šerém pístnku, v krbu chlad,- v komín vtru píse, erný les a hvzdy v okénku. Zena s okem kalným, lící bledou bzuela tam nad kolébkou šedou :

Hajej, hajikej

Pikradnuv se ticho ku kolébce kídla nad robátkem svsil jsem a zrak jeho opatrn, hebce zaclonil jsem pestrým vjíem.

Hvzdy,

kvítka, perly,

rozsypal

mu

hajej,

Na

andlíky

nad kleslými víky

—

hajikej

žen ped

slzavé hledy jsem jasné obrazy Dít vzrstá nedotknuto jedy hích sladkých, luzné nákazy, to

rozestlal

18*

:

;

!!!

—

:

—

276

hvzdu s

cnosti na odvážném ele, losem zpurným v boj se dává sméie hajej, hajikej

—

Matka sama. Jednou v síni kroky. ,Synu!' »Matko!« Jásot do nebe. ,Paní ta? Andílek modrooký?' -

•Zena, dítko. Jdu v

dumách kolébá hajej,

V

pro tebe.« heje,

si

Vnoue staena te

laská,

a nad ním

pje

:

hajikej

chýši blaho. Zaplašil jsem tíse

z hrudi

Ticho

její.

v

pístnku

;

komín

zmlkla vtru píse les a hvzdy zdimly v okénku. Všechno kleslo míru do náruí, ze sna jen to nad kolébkou bzuí Hajej, hajikej v

i

Píse Nech

rolníkova.

dav se rodu, zlatu klaní. Jen z toho zlata klas roben rek Króesúv pyšný šat vínek nádherný, jímž zdoben já hrd zmozolenou dlaní tímám prostou kle. vládci majestát.

me

slaví

—

i

Nad ela mocných pozlacená mohu skrán vznést,

Jen ze zlatého toho

neb jenom

nám

z práce pravá cena, pravá zkvétá est.

A nejpednjší jí

ze všech prací

koná pluh pusté zemi ráje vrací ta,

již

žehnající

To sém,

noím

Bh. matku zem,

záícím zlatem vyjde v

rozkoš

s

moe

chrpy koralem svitla vzdlanosti umn zápalem.

zoe

By pestal adra velké matky kísit dlný pluh, svt v pustinu by klesl zpátky, ve tmu lidský duch .

které pilnou hrstí v

s

z prsti

bratrm všem.

Nuž kove

hrd

prostý, v

.

líše

blýskej dál,

ten rodný lán je v

erné

.

moje íše,

ní já volný král.

— dobyl

Jí

jí

múj

'-^77

—

pedek ostím

rádla,

hájí pot,

v ní poctivá vždy práce vládla, vzcházel dobrý plod. (Ze Zpvníku Jana Buriana ve Kvtech, 1887.)

Touha po domové. Lešetínské zvony slyšet valné hony, pole a háje zní ten svatý hlas, hlaholí tak jasn, hlaholí tak krásn, Lešetínské zvony rád bych slyšel zas!

pes

Chaloupka tam sivá, shrbená a kivá pod mechem a slámou, chudým krovem svým hejno dtí kryla, kuátka jak ilá ukrývá si kvona kídlem šedivým. Všichni pod veerem na zápraží šerém sedali jsme s matkou, otcem pospolu, ve blaženém snní k sob pituleni pi slaviích zvon jasném hlaholu.

Dtské moje elo na v

ramen její

sestry,

nejradj' tu dlelo nejmilejší všech,

duši bájí puelo, jak v máji

zlatouškú se shlíží v }asných pramenech

Když ty zvony znly, tu jsme spolu jeli v oblakovém voze v divný, krásný svt, kde jsou zámky zlaté, princezny v nich jaté, k tanci lesním ženkám zvoní zvonk kvt. jste se mnou, zvony, hudbou temnou, když jsem otci lžko v erné zemi stlal, a když stlali k nmu srdci mateskému,

Truchlily

se sirotkem

smutným

hlas váš naíkal.

Milé sestry není, brati rozptýleni, jak podzimní vítr

kopivy

listí

rozvívá,

jen husté kryjou místo pusté,

kde chaloupka naše

stála šedivá.

!

;

!

—

278

—

Lešeiínské zvony slyšet valné hony, pres pole a háje zní ten svatý hlas.

^

Srdce touhou hyne, z prsou vzdech se vine: Kdy vás uslyším, ach milé zvony, zas ? !


Nadšeni. Svaté ty nadšení, nebeský plameni, šlehni

nám do

srdcí,

otinou vzpla Bez tebe nevzniká myšlenka veliká, v

tob

jen kuje se

vítzná zbra.

Tebou

jen do

zasvitla

svta

osvta,

prapory tyranství strhány v cár;

národ mrákotu rozjasnil k životu,

rozpadlé sjednotil

božský tvj

žár.

Sloupem tys ohnivým, Kdysi též k Vltav v krvavé záplav oblakem záivým, vedoucím národy 2 kostnické hranice v slíbenou zem plápol tvj vle, v tábory ddiny, bez tebe pustinou oráe v hrdiny širý svt jedinou, lidstvo se potácí promnil, cepem jich pokoil svt. bez cíle v nm.

Bájené poklady, žulové ohrady,

nesetných zástup válený tesk,

Svaté ty nadšení, nebeský plameni, opt nám prošlehni

malátnou hru,

odvaha, vtip a lest -- na místo tkavých bez ceny všechno jest, bludiek, mrkavých, neplá-li na skráních vdcem nám ohnivým

ku sláv

svatý tvj blesk. (Z Jitních

bu!

písní.)

lyran Rozum. Cit, šli

Rozum družné pospolu dobyt

zem

celé.

Ml

Rozum, staec, prostý

a kráel obezele;

šat

:

—

; !

—

279

burn k cíli spl, On stírá trety zbytené, na štít zlatém hvzdu ml jež pestívaly zemi, kroj rozmanitý, rzný mrav a pílbu s kvítím v ele.

Cit, jinoch,

Když pohlédli

mu

s

rozdíly plejnen všemi,

v istý zrak,

jednobarvý lidstva tem kde plálo božské svtlo, ^ jednotvárný plnil' zem' hned na sta manu nadšených ^v ^^ „ejzazší lemy. kol hrdiny se slétlo; Rozum coufal s výstrahou, Kde strml pyšný vží les, Cit v boj se ítil s odvahou, jdou šrou nudné domy ruch stroj zní, kde dunly a vítzství mu zkvetlo. j^^

a

Tak vydobyli svta Jí teba pevných

íš.

ád —

tu

Rozum

stoupil v

popedí,

kdys vodopád hromy, ^ ^^^^^ romantických skal, ,^^g ^^^^^^ ^j^j 5Í

^v^^^, -^^^

^^^^^

mechem

stlal,

j^^^

pln chytrých rad a spád: Ba, v šablonu se nutí mdlou než bezelstný se nadál Cit, byl psance znak mu v elo vryt, i pohled, lící svaly V šat vybledlý a stízlivý Rozum samovládu.

ml

vše

A

skutené

se halí

—

škodných, zbrklých fantast ^^^ ^ knihách poetických lál zrazenému druhu, ^^^ ^^^^^ ^^^^ zimních lid obloudiv, by rekovi ^^^^^^ jj^^^ly dal

posmch

sn

dn

^^j^^^

za výsluhu.

Však staec use na prestol Jen v dílech pvc, v románech, a mocnou vlí všechno kol svt krasší ješt žije, tam ješt v roucho malebné spjal do železných kruh. rek nadšenv se vije, Ted tyran Rozum vládne sám ^^ ^j^ském jenom papíe ^j:jv a vše se jemu koí, j^^^j^ ^^^,^^ neb ku prospchu lovka ^ ^^^^^^^ p^^^jg^ on steré divy tvoí, on k vozu blesk si zapahá Však již se Rozum kaboní [cet, i nad tím básní smrem a letem k nebi dosahá » Pry s pozlátkem tch lichých a kráí po dnu moí. s tím pohádkovým šerem On lebkou zvíat muených j^^^^ ^^^„é p^^^^ „^ ^^^^ v taj žití nožem vniká ^^j. sociální problémy a robí zbra, že tisíc ^^^ .^v^^ chladným perem !« krev po bojišti stíká, V té širé íši Rozumu a klestí dráhy obchodu cit strádá losem psance pes hroby celých národ on pokradmu jen plíží se neb v otroctví je smýká. :

_

;

:

— domu

ke skryté

kde

a

brance

voln

se

28o

kde básník vlas scuchaných

noní lampou píše »Ó nezáí nám plný jas

objeví,

za

tam divné budí úsmvy, ter vtipu pro vzdlance. v útulek

v tu dobu, kterou sterý hlas

^^^ osvícenou v pýše.

mu

zstaly jen dálné kouty svta, kam vzdlanosti paprsek až dosud nezalétá on leda v horské ddin kol ela chudé dívin Již

kvty

své plané ,,

^

^^ dobu duchem bohatou, však srdcem žaln chudou, ^'^^ po^ tyranstvím Rozumu svt hyne zvolna nudou. Jej vzdlanosti plný svit jen ozáí, až svorn Cit i^ u j a ^ Rozum vlasti budou.*

splétá.

,.^, Neb vyšplhá se v jizbicku j*^ ,, ,. Kams do podkrovní výše, ,

v

,

,,

..

,

•

',

,

—

(\ Liter, prémii

Uml.

Besedy,

Vím. Ó

Slovanstvo, ty obre trpaslíku,

jenž slep a hluch se

pod

a sám

nmž

zím

potácíš,

si

zevšad krvácíš v boky sterou vrážíš dýku,

okem

ach, teskným

v

matn

mei vrah

divé

moe mím,

toneš, bez kormidla pustý vrak,

propast pod tebou a kolem tebe mrak a

-

pece vím.

Púl Evropy tvé pusté hroby kryjí, ó Slavie, z nich vstí duch kvil, jak bratr zaslepený bratra bil,

sama vypstila's chomol zmijí, zubem jedovým tvé uštknul plece.. Hmí darmo Baltem výstražný ten hlas, zím, kterak starý hích t hubí zas

jak

jenž

—

a

vím

pece.

Tys rozedrána

v kusy, rozdrobena a zpurn trí proti ásti ást, než etu jedinou ti v žertvu klást, radš ve jhu cizím hyne porobena;

1888.)

;:

—

—

28l

tu v propasti se šíí spáry

a klíny

hloub

umlými mrzký záš a

ryjí

vím

pec

malé

spor

Vše, všechno spojilo se proti

Lest nepátel stín i

hích

pedk

vlastní

i

dávných, slávy padlé rum neztlumené v hrob, po zisku a marné chvále,

záští,

—

hlásky nicotné a litery

Pec I

sám

tob

nerozum,

chtí sobc i trety dtinské a titry, ba,

—

ješitnost a vzdor

stále.

ten

vím cit,

dále.

jenž zemi

s

nebem

pojí,

nás rozdvojuje, víry svatý vznt, kíž, symbol smíení pro celý svt, nám v rzném tvaru znamením je k boji.

»Mou

víru pijmi", znjí

»sic nejsi bratr

Ty

píkrá

a zhyn

si

slova,

jen!«

hlasy slyším smuten, zahanben

pec

Tu

mj

vím

—

znova.

jeden bratra bratrem nechce míti,

že krojem cizinským se

piodl,

mu zkalil rodný pel hrd onoho se štítí,

že boje ruch

a ten zas že jak on cizím nepyšní se peím neb za lecjakou perlu sklennou svou volnost vrahu nedal výmnou

A pece vím. Tu a

velký na malého

hrd

zpupn

shlíží

skromný vzmach,

tupí jeho

malé od velkého pudí strach, podnož nepátel se níží Tak tvoje rodina se sváí hnvn, druh vidí druha bez soucitu mít a ješt vrahu pomáhá jej bít tu

že radj' v

—

pec

vím

pevn.

Pec pevn vím, že splyne lad v tu

stále

vit

budu,

vavu zmatenou,

—

;

—

282

Že všechny propasti se

:

— peklenou

roztrhnou se mrana lží a blud, Jež Slávy zastiují šastné hvzdy; že chaos rozmetaných tch kdys v jedno tlo sfK)jí boží dech, v to vezdy.

a

úd

vím

O vím, ohromný

ty slávský svte,

mine tvého ponížení noc,

že

ti sláva, štstí, moc, národ múj že pln tebou zkvete a k nebi ždám, by v západ múj se šeil

že zableskne i

zory krásné

té

aspo

v niž doufal jsem tak

a (Z Nových

jas,

pevn

v každý

as

vroucn vil.

písni.)

Podzemní Za hmotu

kladiv,

za hluku tržby, v

první

klas.

za sykotu

za skripotu

páry, per,

tom všedním shonu zábavy a

práce,

rána po veer, my pachtíme se, hrajeme a sníme, jde stezkou vyšlapanou žití smr Však asem náhlé zdšení nás jíme, když pustá vava chvilkou onmí: neb slyšet mníme, že duní cos a reptá pod zemí. jenž

kolem šumí

z

—

Pod vncem erb, poernalých vkem, šustí hedbáv, blýská drahý kov, kruh vyšoených hodovník pyšných vlá,

své správce haní, chválí dnešní lov,

po sliných tváích žhoucím okem tká, hrá jemným žertem, kvtem dvorných slov le poduška když panstvu kyne mkká a v temnu zámek s parkem onmí tu ve snu leká je dutý ev, jenž táhne pod zemí.

;

:

—

283

—

Muž vdy zkoumá pronikavým zrakem hvzdnou íš, svt vodní krpje i

a v labyrintu záhad smlým krokem až v nejtajnjší vniká pravdy skrýš, tká kídla, jimiž v netušené cíle se ponese duch lidský výš a výš

le náhle a

ustal v

dmyslném

bledými naslouchá tváemi

s

— —

díle

to z tiché píle

temný rachot pod zemí.

vzrušil

jej

Ve chrámu krásy sochaovo dláto se šttcem o náš obdiv zápolí a hudba arná v opojenou duši

hmí

vodopádem, ptákem

šveholí,

zrak pvce nadšený se hvzdou a rtoma boží zvon mu hlaholí stín

dumy

tu krásu všechnu, struna

onmí

Však

asem

pelétne

leskne

—

teskné

a temn teskne v ucho hrom, jenž duní pod zemí.

nám

Kol soptí váda plemen, vládc, íší, svt veškeren se zmítá v rozporu, a

asem

dvojí lidstva

mrak

se sbírá

pod zpupná hesla divých prapor, by pro pí zem, mrzký zisk a pýchu sil

smr

a

hrzu

Než mír kdy vír

v širém prostoru.

svitne

nad zdeptanou

—

líchu,

bubn, chropot padlých onmí tu v

bou

mrtvém

jinou slyšíš

tichu

dunt pod

zemí.

Do

skvostných salon a dusných dílen, pod klenbu snmoven i krmy vích, do našich modliteb a blasfemií, v žen štbetání, dívek jasný smích, do fanfár slavnostních a denních spor, do lehkých vtip, frází kvtnatých jak pod scénou hnv tragického choru, když vin hrozí Erinnyemí, ve hrozb, vzdoru

—

zní

temný

hlas, jenž

reptá pod zemí.

!

;

—

;

!

:

—

284

Nadarmo hlasa volá: "Prázdné poteštných hlav

tlachy,

sen fantastický

Rád

na žulových sloupech starý mrav, na stolci nerozborném zákon trní a pouty železnými tímá dav kde zmije zasyí z tch kalných tní, —« hned rozpoltna meem onmí Dál pece duní, ba vte, duní boue pod zemí. lidstva stojí

a stráží

bezpenou mu

— —

Jen ucho sklote k

pd

kolísavé,

jak výš se nese temný hluk a šum, jak rachot v hlubinách se blíže valí

a vyplnní chystá teskným snm, kdy spolenosti krok se v bezdno sveze, ád její slétne jako z karet dm, kdy ortel soudce, anathema knze i prosba pvce hrzou onmí, až prorve meze ta

dsná bou,

jež

duní pod zemí.

(Tamt.)

Hrad Kost Hrdá

Kosti, tvrdá Kosti,

mocn

ln

Do

bor

stojíš

nepodajn na

z

duli ustrnulý

z kovu, a jak vichr krajem huí,

každá tvoje stílna zvuí v

mocném, burném

V as

vysoká, do široka

v pýše

Hledím

na tvé elo

zvedá drsných skal a v plna síly, plna vzdoru tvoje lebka šedá!

jak se

chmurné, vše strany

sílu,

mdlobu volám

slovu z

hrobu

starou sílu

srdce z kovu, lebky z žuly,

nastavujíc tyrdé hrany

vzpjaté svornou tvrdou vlí,

jako rohy vzpurné.

zove doba k dílu.

Co

tvá síla stásla

s

týla

nepozvaných hostí Stálas' jako skal tvých

vždy

citlivosti

duby

pro Zižkovy zuby bylas' tvrdou kostí. i

Vari, hladký

Muž s s

mrave sladký,

mkká!

teba drsných,

celých,

dumou smlou v hrdých elích, pevnou duší reka.

;

!

— Jenom

285

v síle

bume

cizí

—

dojdem

cíle

máme,

padnout-li však

aspo

:

:

hrabivosti

tvrdou, pevnou kostí,

o niž zub

si

zláme

(V Lumíru, 1891 a v Pestrých cestách.)

Na

Valdšíýné.

Po mstku kamenném, kde svtc sochy šedé pnou hlavy zvtralé a z hloubi tyí les dav štíhlých, strmých a vtví ásnou sms, jež kolem v propasti noc zelenavou pede,

pv

jsem vešel v nádvoí, ped kaplí kroky pvec Máje!« prvodce

mj

a »Hle, tu

stavil,

pravil.

—

Jak náhlý blesk to slovo padlo v moje dumy já lesní jenom vdk tu hledaje a rumy, jsem zapomnl, že skryt je v tchto troskách skvost lesk mu kalí pochybnost. pedrahý, Tvá svtce ušlechtilá z kaple na mne zírá svým okem hlubokým, jenž divnou dumou zpit v zá je blouznivá i cos jak slzy tpyt, a jemná zármutku jej chmura obestírá, zí jako z daleka, jak z tajemného snu a jímá duši mou až k nejhlubšímu dnu To, Hynku, pohled tvj Opásán drsnou kozí, Jan Ktitel poušt té, sníš divný sen tu boží.

a

mn

nm

—

!

A

jak

Je

veer májový, o

zím

na tebe, vše náhle jiné kol lásce šeptá mech, strom kvetoucí i bor i rže vonný vzdech i

v

J

jezero lká tiše lásky bol,

širé

nm

vlna

s

vlnou hraje, jiskra jiskru honí,

tvá svou krásnou, bledou nad ním luna kloní. Pod skalou dívina, šat bílý vánkem vlaje, a pes hladinu vod zrak letí v dálné kraje, a

zkad

blíže

jak bílé

po vlnách se plachta

holoub, jak vodní

a rostouc vlaje blíž jak

To on

!

Již

po skále

muž

lilie

ápa

lunu houpá kvt

vážný

k dívce

let

vzhru

—

stoupá

—

—

286

—

Ach, žel, to není on! Krev hrzou se jí staví, když posel s prokletím jí dsná slova praví, v dál ruku vztahuje, kde bílý véže stín je ztopen hluboko v jezera šerý klín, hloub záe okénka, kde Vilém v poutech sní sen žalný, strašlivý své noci poslední ...

Te

rzný

svit

jitra

po jezee míhá,

se

klu

a v pahorku se kl, na

Tam eká

s

meem

kat

;

již

kolo zdvíhá.

odsouzencv hled

do jarních zemé vnad

se ztápí naposled. vzdálena jak bílý v modru mrak, pes v kraj daleký se nese smutný zrak tam, kde co dít on Pak náhlý mee blesk, a srdcem tese mi tvj nesmrtelný stesk: Daleko jeho sen, umrlý jako stín, jak obraz bílých mst u vody stopen klín, tak jako zemelých myšlenka poslední, tak jako jméno jich, pradávných boj hluk,

Jsou

msta

n

dávná severní zá, vyhaslé svtlo s ní, zbortné harfy tón, ztrhané struny zvuk, zašlého vku dj, umelé hvzdy svit, zašlé bludice pou, mrtvé milenky cit, zapomenutý hrob, vnosti skleslý byt, vyhasla ohn kou, slitého zvonu hlas

To

mj

i

zlatý sen

— mj

— — zašlý jarní as — —

dávno uvadnul tvého žití máj, o pvce veliký! Sn arných kdysi schrána, Již

i

tvá lebka prázdna

pl vku

již,

pochována,

a krátký život tvj nám dávná, mlžná báj, pl zapomenutá ba sotva možno íc', zda na mne z malby té tvá v pravd zírá líc, ;

zda nebyl s

nímž

peludem

Tvj odkve

dávno máj

jenž nikdy nezvadne.

ten ponurý, v

my

ten vážný, snivý zjev,

z let již chlapeckých

nmž

jinou cestou

šli

;

jsem družíval tvj zpv.. však jiný nechals nám,

Duch asu

rozbil v

rumy

snívas, romantiky chrám, a jiné pedli dumy,

;

— z

—

287

zas klíí v divném vení,

el mladších nový svt

vn

moe

myšlenek své vlny však arovný tvj Máj nás jímá, neb

:.

mní

stále

—

svží,

svým modrým jezerem, s tou bílou v dálce vží, svou vní opojnou, svým snivým lunným leskem, svým sladkým blouznním pehlubokým steskem i

vn

neb vším tu mluví k nám ta, která ta ve všech podobách vždy božská poesie.

Nech

slovy prázdnými ten onen

nech jednou krásu ó

vte

jen v

:

žije,

se baví,

elo staví, bydlí v sob, pravda v krásy zdob.

vn

pravda, krása

pravd krása

vk

ped, zas pravdu

v

žije,

v

krásy, to pravda není celá, zlozvuk vyrvaný je z božské symfonie, jenž v celek souladný jen vtší pvab vije, a krása bez pravdy je prázdná slupka skvlá. pravdou více jest, než mnohý mudec tuší Jest pravdou nejen sval, jejž ocel pitvy ruší,

Kde pravda bez

to

Le

než také kouzlo divné, kterým onen sval kdys v dívím usmívání hochu rozum vzal; jest pravdou nejen van, jenž lupením se snuje, než báj i tajemná, již snílku vypravuje; ne pouze vnjší svt, i obraz jeho v duši, i co jen matn tuší co lovk vidí v blouznní, jež duchem lidským zmítá, i všechno

nm

a z oblak a lež jen

z hrobních stín splítá, — co vskutku lovk myslí, cítí, co prázdnou skoápkou se tpytí.

stvry

vše pravda

své,

a

jest,

to,

slov! Zní jako znesvcení planý zvuk ve tvoje božské snní. Zde tento obraz tvj a vše, co v duši kísí, v té siré svatyni, jíž druhem dávný rum, v té lesní samot, kde v bíz a jedlí šum jen z dálky unyle hlas žežulky se mísí, nám hlásá mocnji, než slova všeliká,

Však

marných

dosti

jich všední,

—

co poesie

jest,

ta svatá, veliká.

hvzd

Skol pouta lichá deptá jiné jiným šeptá, jest. rznosti však jedna

Jest volná dcera

.

Co

chce, tu jednomu,

v té

vné

.

tam

vn

.

«

:

:.

—

.

:

—

288

Má hlava ped tebou se v úct zbožné sklání, ó krásy proroku Jdu dále povznesen a nazpt v žití hluk si nesu v dumné skráni s bíz, jedlí šumním tvj hvzdný jarní sen. !

(V Pestrých cestách

r.

1891.)

Vojtch Pakosta. Nar. 14. dubna 1846 v Deštné v Táborsku a jest katechetou pK vyšší dív6í škole v Praze. Vydal výbor básni pro dívky, Listy a kvty 1884, Eže a ostny 1890, a pekládá ze slovenštiny.

Pou andlova. Pán ekl k andlovi »Na zemi le! Údolem slzí zem sluje,

která v

—

yšc

nech slzy ruka tvá tam

pak vra

chci urit, která z perel

svých

nejdražší

jest

Zpt

sbírá,

drahokamy opatruje, se zpt;

jak

perla nejhezí?

— údl démantový,

jenž bolu srdce ulehí.

lovk rodí, zmírá —

v slzách se

nm

slzy

tch

sester

—

vrátil se.

»Zde klenot slz !« dí posel Boží, nádobu zlatou s beder složí a v ruce Pána odevzdává.

mnoho jich a každá pravá neb rukou Boží v tutéž chvíli Odletl andl. se v drahokamy promnily. Tu perly byly drahocenné, Od chaty nuzné v palác štstí Pán chválí jejich výtenost; prolétal zemi v ší i v dál to slzy bídou vyronné, vidl v líci rže kvésti, jež nebe zmní v perel skvost. zel purpur,zlato, slávu, jmní. Rubín tchto plamen žhoucí, však na zemi lovka není, soucitná ústa Boží dí, jenž nikdy by byl neplakal. jsou slzy vzácné lásky vroucí, S pláem se dítko k matce vine, proto se krví srdce rdí. Aj,

všech.

a

slz

tíhu jinoch,

pes se

líce

asto

dva

slza

Tu

zná,

muže kmeta

pi

líce

té

luny svitu, v

slza zlatá.

nžné

lásky mateí!...

Pak ametist velké ceny

bídy zel,

noní dobu

komrku tichou nahlížel Svt — moe slzí! Kdo však poví,

v

hoí

ó slzo vzácná, slzo svatá,

bolestná.

Se sirotami letl k hrobu, v ubledlá

plane,

Bh dlouho, dlouho na ni zí

line

.

.

i

turmalínú lesk se stkvl

—

a spoítány, odváženy, který by první cenu ml.

:

!

Lee žádný

Až v konci

z

nich

!

:

malounký démant jenom

zbyl.

Bh

na

okem

lásky dlouho

ze všech vzácných

se dívá,

druh,

andl

a

v prsou

tají

dech:

Toí/árrt'irt'/« která tajn splývá—

cenu Pán byl posoudil, jak rosy krpj v raním luhu, (V Brnnském Obzoru r. 1883.) jichž

nejvzácnjší

ta

slzí

všech

!

Bohuslav ermák. Nar. 31. íjna 1846 v Pacovš a jest amanuensera pi universitní knihovn v Praze. Vydal Básn (1875) a povídky. Mnoho básni po Sasop. roztroušeno.

Slepci.

(Dnmka.)

nad širou stepí, dva na koních slepí staík jeden šedovousý, mládec druhý svží, kozák se žnoucích táží, kde jich chaty leží. Diví se jim ženci, diví, známi jsou jim oba, Vylétli holoubci siví dva vraceli

dom

hádají, jak

Ráno ješt

se mládci

zmniti za tmy

krátká mohla doba.

je

šeré na lov povyjeli,

jasné oi, zbran skvoucí, dobré chrty mli. .Ach, nehoda zlá je stihla o poledni práv, kdy usedli k odpoinku ve vysoké tráv zabitou v pkných sosen stínu, a skupili

zv

ze všech stran je obklopilo

A

než šavle

—

tvero šíp zazvuelo

A

když

k rodné

mrano Tataín.

pivázáni k stromu,

vytasili,

slepci jeli

povzdychnul

dom.

mladší ach vrazi nesrazili naše hlavy radši? Neslyšel bych náek matin, otce tžké vzdechy, zbaven nebyl- dívky mladé, bez níž není tchy, jeli

vísce,

si

»Pro

jinému-li v

náru

Odpovídá kozák

klesne, starší,

pukne srdce ve

odpovídá

mn.«

temn:

»)0j, což tob naíkati, klín kdy mkký matky, otík eká milovaný, hlas t díví sladký bojovníka ráno, Však kdož starce bez rodinky bezbranné ted dcko pijme, aby netýráno?

—

Bílý, ,Pateiy knihy

plod

liásnickýcli".

lU

;

;

—

290

;

«

;

—

Srdce moje stokrát vtší bolest v nitru hostí, pece ješt síly zbývá, dvry v dosti vždyt živo v milé naší Ukrajin každinké ptáe v své jak ve rodin. Umlk' jezdec mladší, stydno v srdci jemu naíkati více starci ubohému.

nm

i

Za veera oba šastn do vsi vjeli svj osud smutný povdli. Ukonejšen mladší v klín matky staré, brzy mužem stal se ernobrvky jaré starý ale toulá od místa se k místu,

a

a rád každý slyší (V Lumíru,

—

slepce banduristu.

1875.)

Emanuel Miiovský. Nar. 24. pros. 1846 v Jind. Hradci a jest nyní professorem v Králové Hradci. Vydal Básn ^869), Spisy (1882 ad.), Nové básn a Simona kostelníka (1885) a j. Jest inným též v noveílistice.

Pražské zvony. More zvuk nad tvých nad

vžemi

paláci,

dom

štíty,

a chrámy,

svj rozložitý oblanými vede vzdušinami,

zlatá Praho, tok

všecky tvoje zvony v ladné tísni jasným stíbrem, mdí zadumanou v aruplné houpají se písni nebes modrých jasnou slavobranou.

—

Chvílí hukot hromu, kdy Hospodin svj schmuiv zor, trest a pomstu hází na Sodomu chvílí vichr ston, jenž padá v bor, ve skal prázdné tesy, do dolin,

Jaká hudba

!

jak

a v propastí rozesedlý klín a pak zas jak sirotk a vdov žalostivý plá a sivý vzdech umírákem truchlým úpí kov, až i chlad a mráz jde po údech;

!

—

! !!

!

—

291

v to pak vážné kladiv moené tluky nové vedou ve vzduch zvuk pluky jedno znní, daleké a táhlé

—

po nebeské klenb neobsáhlé. Znjte, zvony

eské

radosti

!

i

—

Každá

zvuk

vlna,

želu plna,

budí v mysli pontí! kéž bych je mohl vypti vaší hudbou, nádhernou a slavnou,

tisíc

Ó

ó vy zvony sterých vží Prahy Kéž bych mohl minulost vši dávnou, národ drahý, kterou žil tu kdy

mj

zvukem písn Nadj marná Nedostihne toho zvuk moe nikdy tento chudobný zpv mj

vyvolati

!

Radj otevi se íš ta tón arná nekoneném nebes po obzore,

mj

kovu kouzlo sluch Slyš

Aj,

!

echm

—

obletuj!

srdce zvonu úhoz prvý hlásá jasnou víru Krista,

posvcený

idol lásky,

krví,

všeho lidstva spona pevná, istá. První poplach, k v rychlou

ó jak

nmuž

smutn

znlo znamení

chvatem zvuk,

v tichu noci svatém to

dsných muk

Poplach nový, jiný

me

volal

pomoc Prahu zvonu

!

se tasí, blýská,

Lid se bouí,

iní zbra,

Praha tone v dýmu jen a koui Hospodine,

vlasti

naší

—

chra

Umírákem

stíbro s kaple zvoní Betlémské, že není Jana víc, pláe Praha, celé Cechy po ní, se zatíná a plane líc,

ps

sudlice a palcáty se

tesou

eské pravici, zdvihnou, pokoení vnesou

v rozdráždné

kde

se

19*

!

:

!

!

292

do krajiny žalem Slyším ze

kvílící.

zvon tch

koní rzáni,

pdy

klusot kopyt, depot

hluný,

—

brzy jásot, brzy umírání válek husitských to pospas

A

tuný

zas jako chorál plný veleby

nad Prahou

huí,

to

hvzda arná

jásá,

pleše

vzchází na nebi

echám bdným

lepší ku potše, na trn stoupá v pyšném kole rad statený a velký Podbrad. Míru píse zvoní zvony zemí, pokoj budiž všem a nade všemi !

Na Strahovských vží dvojici poal cinkot; k nmu te se

——

druží

—

nové zvuky jako plaící slyšeli jste dti, ženy, muži? A hle, branou cválá jezdc dvé, zapocení ehcí koníci,

vru zlé. Na strahovských vží dvojici

jezdci nesou zprávy

mocnj

trhá zvoník provazem,

za branou že na Bílé tam Hoe v prachu, otroctví a ve pokoe

eská zem Slyším, slyším

!

—

jak by kvílel tento

te

Bože, zdá

se

umíráek

nejen Prahou, ale celou zemí, jak by všecky zvony, co jich Ptáek za svj život ulil, pro Cechy

mly

jenom plá a povzdechy Hlava se mi tíží, motá, toí, ruka klesá, kalí se mi oi, noha vrávorá a srdce stydne, jenom sluch smyslové mne klamou ;

pracuje v té bytosti jenom ten ví, co je

mé

bídné,

žití

ruch.

Jaké žití! Prázdné, bez nadje, temnota a propast' vUol zeje .

.

.

mi,

!

-

—

293

—

A pec

neumlK' ten umíráek dsný. Dál znl jeho kvil a jeho plá, pokud nebyl ve hrob složen tsný umuený spá celý národ

—

Staromstským rynkem

zaznívala

poslední ta smutná muzika,

brána hrobu hle se zamyká

—

a vlas sen svj dvousetletý spala

.

.

.

Ješt jednou zaznjte nám, zvony, a zaplašte všecky naše stony tísni, Nakvílely jste se v srdce rvaly, v hlavách mátly mozky !

asv

—

znjte, zvony, spanilou tou písní, jež nám štstí rozmetané trosky vzkísila zas k životu a blahu

—

probu

stovžatou Prahu, znjte, zvony, zvuk váš padni sladký na obživlá prsa vlasti matky!

zvuk váš

*

*

Nadšen, zanícen a v slastech tona k Povltavské knžn zírá, za zvonem zvon mlkne, hukot zmírá, koná. a má noha pou svou

zrak

mj

dom

Unavená jenom hlava v dla mi

klesá,

ana veernice vstoupla na nebesa. (V Osvt, 1885 ^ )

První sníh. bylo z rána divení,

A

když kraj se zbarvil do blá, a tam, kde stálo osení a pšenka v lét zardlá,

té

To

se snášel

dol

v

chumáích

což až vyvalí se ven drobné chasy ilý proud,

pracn vystaven, snhulák hlavu vzhru pnout —

až bude,

a

jen se sype v

chumáích

první sníh.

první sníh.

V

oknech se vloky míhaly a k novým zase zvaly hrám,

To

chvíle

bude

až vyítí se

veselá,

dtský

roj,

do dlaní dti tleskaly a bez prachu a bez dla a hopkovaly sem i tam ten vytoužený vzplane boj, vždy rozjail je v žert a smích jejž svede z kulí snhových

—

první sníh.

první sníh.

;

— O

294

—

nebes peíko, derou pro nás andlé, pobudem v škole kratiko, pak vydáme se vesele tam, kde nám sctiystal žert a smích lítej,

jež

první sníh. (V Jarém

Veku roku

1886.;

Otakar ervinka. Nar. 25. záí 1816 v Pra»e, jest hospodáským úetním ve Vruticích. Vydal velké výpr. básn Jana /. Dubo (1871), Žižku (1874), Alše Somanova (1881) a Husitskou svatbu (1884).

Z Tam vdce

cyklu iiCésart.

stál.

A ped ním

legiony

bojechtiv vlní v obzor šerý tam jícny dl a pušek tisícerý, jež chrlí hromem blesk miliony; tam jízda po stranách a gardy v zadu, jež rovny zjevení jsou koní stádu, co pod svým krokem život nií každý,

se

neleká se násilí ni vraždy.

jež

A

proti

nim pak

voje stejné síly

a stejnou odvahou vstíc smrti

pílí.

Však kolik nadje zde, lásky, štstí, slz dtí, sirot, otc, bídných matek? Jak mnohý mladý život, skvostný statek, kterému posud hvzdy slávu vstí?

A pro

ten boj? Pro statky, práva lidu? Pro volnost, vlast, by zdrtil lidstva bídu? Pro ideje, jež život lidský krášlí?

Ci z touhy po tom,

bychom pravdu

našli

z ctižádosti pouhé, slávy jména rozpoutána vražda bezejmenná, hroznjší Kainovy, neb ruky vzmachem uiní tisíce ty bídným prachem.

Ne!

jest

?

—

295

—

By jednu hvzdu k diadému své pidal, aby zmnožil

zá

slávy kol hlavy

ji skvoucí na vk píští co jméno, o které se asy tíští.

a penesl

A

César stál a pehlížel své voje; myšlenky, jak velek zlaté roje, jak blesky nocí míhaly se hlavou, a on se zadumal nad lidskou slávou. ty

Vzle skivan,

v nebe zazvonil svou písní,

a César cítil, jak mu prsa tísní cos neznámého, jak ten azur celý

mu

—

na prsou jak kruný skvlý ním poboníci na ruky všemocné kyn ekající s úžasem nad váháním k nmu zeli. I

leží

sklonil zrak: a za

A v duli na matku, na sestru svoji, posledn vzpomínal mnohý na ženu a s touhou myslil Kéž je konec boji, kéž ponesou mne nazpt zdravé nohy!

—

:

A César posud stál se zadumaným elem. A mnohý dl: »0 plánu dumá skvlém!"

A

jiný:

a

matiku svou

Tu i

»Bude mír,

César, v oku blesk

zadunla

zem

já

pijdu

dom

starou zlíbám vele

—

kýv'

!«

elem smle

:

zvukem hromu,

a nastal boj ... (V Kvtech,

1884.)

Svetozar Hurban Vajanský. Nar. 16. ledna 1847 v Hlubokém v Nitranské stolici, jest nyní v redakci Národních Novin v Ture. Sv. Martin. Vydal básn Tatry a more (1880), Z pod jama (1884), Vilin (1885), Verse (1890) a dva svazky pros. „Besed a dum". S Hviezdoslavem vévodí slovenské poesii, vlévaje nadšení, vzdor a v srdca krajan. Též romány jeho vynikají cenou umleckou.

dvru

Jedla. Hoj,

Jak

vítaj si

mi

jedla

moja vonná bezúhonná

strojná,

!

—

:

— Dych

—

—

balzám prsiam chorým,

tvoj, to

jedlice

296

sestrica.

Ja bratskou

láskou k tebe

hoím.

Hoj vídal som ja pyšné palmy, u noh jim more plo ialmy, cypressa v sa zrkadlila:

—

jedlicu

om

sestricu

zo srdienka nevyvábila.

ma

Mrká. Bolí

biedna hlava,

—

oklamává Radost vymela, srdce pusté, nádeja bladne

—

jedlica

.

.

.

sestrica,

rozši nado

mnou

vetvy husté.

(Tatry a more.)

Ki'árova perla. Besedu

svolal starý král'

Nebeské elo sklonila, ncho prúdami tiekla, ruku na srdci boastnom, k vázovi, královi riekla

teremy svoje, zašuml zámok hosami. blysnú sa velmožov roje.

žiar z

Klenotmi jagá baldachýn,

v zlatisté

okolo trónu zasadli

»»Povedzže, kráu, jestli ti svoboda milá a berla, Ude svieti bleskom duhovým

rytíi, radcovia, kmeti.

nejkrajšia

»Mal som ja ažký, divný sen, vazba ma moila krutá, kráfovské moje ramena syieraly hrdzové puta.

Poznáš, o kráFu, perlu tú, poznáš jej chatrnú schránku? Bez toho, kráTu, poznania vázríom si na svojom zámku. « «

zlatohlav

slncovo

svieti,

Podzemouvsklepeztuchnutom Sotva temnota,

nmota

vládla,

že

ažký sen

kráova

perla?

hádku rozriešim, z duše mi letí.

asom

len kvapka z povale na hlavu kráovskú padla.

Nuž, kde ten klenot jagá hádajte rytíi, kmeti ?«

Razom

Hádajii

v

rtV

sa temno úžasné modrostú jasnotu zmní: nad hlavou sa mi zjavila božia ma v kráži a chvní.

v

kmeti, rytíi:

korun kráovej

diadem

sa,

krášli

svieti,

kráTovnej

—

zrakoch plá kráových dtí?

!

!

297 Pokál

sná

Ruková

o

-

ju mladý kralevi vo hviezde na hrudi nosí, oltá ju tríme, ped ktorým král' Boha za Tud svoj prosí ?«

?

sná,

šable zdobí

víaznej, vraha

:

Asná

je milý vládcovi, na dne sídlo tej perly,

na zemskom jásá jablku, na konci deržavnej berly

!

Potriasa hlavou starý král',

smútok mu ze zrakov svieti, hlboko vzdychol, konené k žasniicim vemožom vetí.

hnala,

amulet iste skrývá ju na hrdle jasného kráa!

• Marné sú vaše námahy, dovtip váš poblúdil cele Jaga sa ona dúhovo na znojnom roníka ele.« :

(Z pod

Jama.)

Povedomie. Já

sor pyšný,

že

som Slovák

Já

:

moje plema ladné sto millionov

jak

So slovenskou reou prejdeš štyri iastky svta Jeden brat vad] palmy sadí, druhý vné vidí lady,

vlny.

samá

perla,

z porekadiel

že

som Slovák,

ma

haní kto zahasí blesky zory ráno na svitaní ?

Kto vyerpá vody moské, strhne hviezdy jasné?

Marná by

to bola snaha no márnejšia tužba vraha, že náš národ zhasne (Tamt.)

múdros

vlaje,

krása z našich básni.

som pyšný, coky, kto

:

samý diamant jasný. Naše báje tajné ráje,

lieta

Ja

šum morskej

Piesne naše

:

morom

pyšný, že

mój jazyk zuní

jako spevy archanjelov,

duší ita,

nad polsvetom vládne.

tetí

som Slovák

som ten

J

: :

298

Kucha.

Josef Nar.

14.

listop.

1847 v Cháborách u Dobrušky a jest úednilt&iu

banky „Slavie" v Praze. Vydal Básn (1869), Za aoumraku (1872), Chýžku (idyllu, 1881), Ze zašlých a nových dob (1885), Cestou životem (1891). Dech milé prostoty a melancholie ovívá jeho plody.

Z

TtChýzky.

Posnžená

za

vesnikou

pod lesem

se

chýžka blá,

shrbená a sešlá

Na trávníku ped chaloupkou staenka vždy posedává

vkem,

upímná tvá

staenka jak zšedivlá.

V náru jablon ped oknem jež

a jak

stará hlava.

Ale v srdci plno kvt na klín, hle, vnuku hýká, zí jí modrých do oinek,

se krí, stojí

plna vrásek

mléko

sirá,

a své šedé, vetché stny o kmen její podepírá.

hladí vlásky, líbá líka.

Na jae když jablo

v kvtu, Ustýlá jí na trávníku, chaloupka též štstím mládne, trhá zvonky, sedmikrásky, na stíšku vždy tolik blaha uvitým z nich vncem zdobí

bílým,

vonným kvtem spadne. Berušiny

Vn

dýše do okénka.

zpv

Vnoue

zní

Tolik

vn,

v chudé

žvatlá,

batolí se,

svýma ruinkama babiku svt celý tší,

kolem chaty, po šedých pak stnách hraje slunéka si paprsk zlatý. ptactva

plavé vlásky.

tleská

dckem

jak by byla

sama.

záe, blaha

chat

z jara

kvete,

že bys ho snad sotva tolik

na celikém našel svt.

—

Na chaloupky vetchou stíšku Babika mu z

lesa ven

se šero sneslo,

lehlo stínem kolem chaty a tmou oknem v jizbu kleslo,

Vnoueti

se

spánkem sneslo

tiše

sedla

u postýlky vedle hlavy a v klín ruce založila

hodinku tak zlatou

V

—

slaví.

jizb dýše sladké ticho,

okn

na hedbávné asy víka

na

promnilo na krásného andlíka.

chmurnou mysl babiinu

a v snu dítko

si

stíny hrají,

v kouzelnou sí zapádají.

:

:!

— Bože, dlouho-li

je

—

299

tomu,

«

Jak

škublo, poprvé když

jí

co si hrála dckem v tráv, zlatých motýlek štstí plno v útlé, dtské hlav.

zaníšep hoch: » Bože, jen tu!

Kam,

Kde

se to

sotva

zkve luh novým kvtem,

ach, žití vichice jen mladistvá ta léta svála,

sousedky když divily se »To je dve jakož kmentu!* :

tak náhle vzalo

když ji tak, jak ona vnuku, jásalo též srdce její matka na svých loktech hála, roztomilým nad pouptem.

A babika

v

chýlí hlavu

a rty svoje políbením

ku bílému tiskne ílku

Což

ji

vábil

strom,

srdce jí sím padlo Josefových modrých zrak — babika te v stáí ješt klopí zrak svj ve rozpaku.

Do

upomínce nad postýll
z

—

svt kol chaty: motýl,

pták,

kvt

i

brouek, jaká slast, když

vybhnout

si

Zvolna rostla

s

závratí

mu

padla

dtmi smla u kíže tam do náruí.

zpolehounka

;

Netušilo

dve

hochm

že strojily

lahodné

—

samou

na palouek

odkládala dtskou híku oi jiskí do hvzdiek, tvá se rdí jak na jablíku.

erných vlas

Tenkrát s ní však svt se toil oku mžitky, v hlav huí

v

mladé,

léky

lesklý hedbáv,

rt malineky.

Jak v vše

ji

nm bylo Itolem

Babiku

vru

to

mkko,

blaze

hudbou hrálo vzpomínání

celou rozehálo.

Prchlo dávno štstí mladé, ale vonnou jeho zkazku

babika vkouzlila

si

do zimního do obrázku.

te

Mráz se dere v jizbu chudou, do všech skulin sever vje, ale z okna chaty tmou ven do snhu se jaro smje.

!

:

—

300

Eliška Krásnohorská (Pechová). Nar. 18. listopadu 1847 v Praze, rediguje Ženské listy. Jest nejlepší eská básníka. Bohaté nadání jeví se také mnohostrannou tvonvosti a to jak na poli básnickém tak na poli povídky, historie literární, spis pro mládež a dramatu. Vydala r. 1870 sbírka Z máje žití (1885 po tetí), 1873 Ze Šumavy, 1880 slov. jihu, 1883 Vlaštoviky, 1885 Vlny v proudu, 1887 Šumavského Eobin. sona a Letorosty, 1889 Bajky velkých Peložila vzorn Mickiewiczova Pana Tadeáše, Byronova Childa Harolda, Puškína a j. Jest nadšenou pvkyní inorodého idealismu.

K

Poesie.

Ty mne

má hvzda klesá, trn vnce vije,

kdy

tšíš,

kdy mi osud

z

drahé tužby výš a dále nesa, krásná, svatá matko poesie.

Ty mne chráníš jako temno lesa žhavým paprskm kvt jemný kryje, a tvj stín tím zvuným tichem plesá, jež mi v duši požehnání lije.

A

kdy mrak mi vzchází na obzoru,

zlatíš

jej

A

záe veerní, oblanou horu.

jak

klesající za

kde blaha mého stan

ty jak

betan vnou

se

sítí,

zelení

spoustu ssutin vlídné budeš krýti. (V Lamini,

1863.)

Dvra. Nech že let

mluvíte, že v tísni skutenosti,

váhou hmoty, všednosti a vad jarých tužeb klesne umdleností že musí zanikat

kvtné sny pec nevím,

a

mže

v duši zdravé vypráhnout, a nech se vkol kupí pravdy tmavé, pozdvihnout. chci pravdu jasnou nad zdroj

ideál

že

nkdy

n

;

!!

—

!

—

30I

Nebr vím, že mže v bludu cnos se krýti a ve. tmách tisíc svtel beze jmen, že duše starcova múž mladou býti a rek. i v poutech zstat svoboden. O vím, že ta vroucnost Bohem daná plápolá, v tom, kdo jí vren, já vím, že mysl krásou požehnaná i v život i v smrti odolá.

vrn

vím v ducha neporušitelnost, kdy sebe zná a vládne lovkem trní Bh, v dýše nesmrtelnost, v a mže pohrdat on životem. Kdož zápasit máš s losem smrtelníka, Já

nm

nm

ó

sta

se

druhým stvoitelem svým

Vznes duši svou nech osud — protivníka se plazit pod svým letem ohnivým. !

(Z

máje

—

iití.)

Hvézdickám. Jakým

Tpytící hvzdiky. malé a vtší Jakou to lahodnou mluvíte

Vy

V nm

eí!

moem

hasne, v

žalost

O

velké s menšími,

s

hlubokým

to

plujete

dítkami všemi,

v jaké to líbezné

s

bydlíte zemi

i

s

!

nm taje

hoem.

v jeho bohaté perlové hloubi

vámi v

se duše

má

modlitb snoubí.

Jiskry z vás padají jak v podzim jsou to jež

(Tamt.

—V

Kvtech

r.

mé

se

listí;

myšlenky,

tam

istí.

1K70.)

Ne7ii to sen.

Tak hluboko

ni oceán svých perel neukrývá,

mém, od Boha dán, tvj obraz odpoívá.

jak v srdci

;

!

!

— Tvj

ty,

A ty

ó

panno zoou vnená,

eská

slavná vlasti

svt

perlo skvlá,

mi

dcero nebes, vábíc máj,

A

krásna tak, že v zapní dálným zemím hlásám, a velká pec, že v nadšení: »Jen tob žiji« jásám. to

tak malá a tak milená, že v srdci dlíš

ráj,

jak sen se tpytíš v kráse

pravd má,

nejsi sen! tys v

Tys, otino, ten svží slunce usmívá se

na

tvá krása jasnoleská, ty

—

302

perlo vznešená,

obraz,

!

celá.

(Tamt.)

Prales.

Zašumla nad mou hlavou

Pl

o vnostech

se

tak

mocn, pl

jemn

tak

v šerých vtví objetí

velepíse pralesa

Šumavou

rokovala nebesa.

o mladosti této zem, v nižto sáhá pamtí.

Znly stromy od koruny O pradávném putování po koen až v srdce hor, s neklamnými prvodci, hluboké i jemné struny o budoucnu, o všecky napjal zvun bor. o hvzdách

Každým dechem toužebnji, výše

jal

se vát

i

O

té

pouti

svítání,

o noci.

i

dálném

cíli

plo nebe šumem svým

hrát,

výmluvnji povdít chtl ješt rád.

jak by víc a

byl to hlahol

vné

;

síly

zlahozený tajemstvím.

Ó

jak vály zpvy ony rtoma vtru slavn dál, a mé srdce všemi zvony

vpadlo

lesm

ve chorál.

(Ze Šumavy.)

Vyzvedne.

Nad povstalc táborem pes hroty a drsné sluje na stráž s bystrým pozorem junák do skal vystupuje.

v junákovi ku vrahu soucit budí siné rysy. ,

^

.

,

,

P'"^^

^^j"^ ^^.^", ^if^J^ v zoufalém te doznl skeku Jsem rozdrcen, »Milos srázné spadnuv na útku !« .

,

Hle, tu pod ním na svahu

plí tla Turek

visí,

—

mn!

:

;

— Junák

mkce

3o3

tknut,

v duši

—

Dol sve m,

brachu, však je všecky!*

ukaž stezku, znáš

stoupá, žitím pohrdaje, vrah kde v mroucí trosku ssut

A kam

u propasti chví

zít hle v tábor povstalecký.

se kraje,

— co zí!

blýskl

zpupný

zrak,

Turek vztyen, nezkrvácen, zrak ve vbodá ještí,

» Chra se vzdoru!" Obí dla juna na kraj srázu tlaí, Ale jun se vrhá na,

jenžtovsloupjižzdálsezvráceri.

sopt hnvem: »Vyzvdai!

Již jej zvedá,

však

Hade! Marným byl by boj, junovo rám te žít neb umít lze jen spolu, hrozivou se opel, silou. "Nevystoupím v skalnou ze na cestu se, áble, stroj s hlavou od ran tžkých zpilou, v povstalecký tábor dol!

O

Nesmí zrádn z našich skal slidi bratím v srdce zíti !« Silou sílu vzdorn spjal, stemhlav s Turkem v hloub

—

(K

se ítí.

slov. jihu.)

Dvé Pod

lípy.

lipou v údolí veselo bývá

hoši jak sokoli, dívky

kvt rží,

ddoušky, ženy a muži, celiké okolí z veera dlívá pod lipou v hovoru mladý svt zpívá; ba nkdy, tak jako dnes,

babiky

s

;

ddoušek usedne zahrá,

Pod

i

kdes,

zavíí tanec a

lipou na vršku

ples.

hbitvek malý; kvt rží,

hoši jak sokoli, dívky

babiky všichni

s ddoušky, ženy a muži, tam z okolí jsou jeho hosty,

pod lipou každý má ukryté skvosty; ba nkdy v louení as zvonku tam ozve se hlas, pod lipou všichni že sejdou se zas. (Z Letorostit.

—V

tésnop. alman.

Královéhradeckém

r.

1885.)

!

— Na

304

!

—

Vítkové hoe.

Kol víí Sigmundových

moe

voj

a v nich jak ostrov na Vítkové hoe tkví zástup Zižkv, na njž meem svta král Sigmund zniující soud svj metá. Stel spousta spadá za vozovou hradbou, kde krví velou na husitské hrudi již petékají kalichové rudí a sterý zrak se stínem smrti kalí.

Jak olovná mrana kol se valí i roste útok nepátelské síly již vážka vítzství se k chýlí; vrah usiluje jako píboj dravý již shltit Božích bojovník davy; a mnohý bohatýrský zrak se kloní,

—

nmu

stín

zoufání

již

mužná ela

ds

neohroženým tu onde opuštny

cloní,

srdcím hrozí; stojí vozy V tom ženy jako lvice vstouply na a vzhru zvedly nezkrocené zbran, i

A

již

——

n

zdvihly bojovník srdce kleslá

nepemožitelných rek všech bojem strašným na zas po vítzství novém boun vznesla sláva

vk

pam

se

To dávno

již.

—

O

dcery

eské zem,

zrak váš na Zižkovo tém, zdaž neoživne ve vás pocit velký o vašem v této vlasti poslání?

kdy

Zdaž

vzletí

necítíte v prsou

jak bohatýrky,

Ó

netoužíte

rek

státi

v

zaplání buditelky?

pedním

voji

za drahé posvátnosti vlasti svojí? A nevzplá ve vás vroucnos obtovná, jež vašich

matek hrdinství

se rovná

r"

Ó dcery eské! Vzhru srdcem, elem! Ó ešky, pohrdejte nepítelem,

bu

vám, stát se smrti lupem než zbable krýt všcdnos v srdci tupém.

a sladším (Tamt.)

:

—

30^

!

:

—

Moravnka. Našly se dv sestry, dti osialé, potkaly se v šeru, v mlhách po úvale, v niv pod horami na pomezí starém tam kde jim dvé ddin ddiným jest darem, odkazem to svatým po matei, otci. Padly sob v náru za smutení noci.

»Moravnko

milá«, starší sestra praví,

jsme otce,

»»ztratily

jejžto

pam

slaví,

trnícího dtem svobodn a sladce; klekly jsme i na hrob sláv, drahé matce již jsme osiely na ddiném roli, na nmž každým krokem upomínka bolí. Nemáme v tom svt než ty mne, já tebe, než tu sirou zemi a to boží nebe. Máme otcv odkaz posvátný a milý;

o

se rozdlili? povz, kterak bychom Jak bychom se v lásce, v upímné své vli obdaily stejn drahým statkem v pli, aby vše, co mého, kvetlo také tob? Svým jen zovu sladce, co nás blaží ob.« Moravnka k seste zvedla pohled prostý: »Nelze nám se dlit o ddiné skvosty. Podlil nás osud na kolébce naší

ddikou

By

jsi

starší,

tvj

jest

podíl krasší.

chtla páti: co ti usouzeno, nemžeš mi dáti. Jak svou hlavu drahou k mojí tulíš jemn,

mi

tak své

tvoje láska všeho

mocné hory

neodvalíš ke

a jak za mnou toíš oi plné neobrátíš také ek svých

mn;

nhy,

vné

bhy;

dobrou náru vineš, tak své nivy dálné blíž mi nepošineš, a jak moje vlasy hebkou rukou hladíš, nepesadíš tak své erné hvozdy ke Tvoje hrady mocné a jich dávné zvsti,

jak

mi kolem

šíje

mn

královská jich sláva

nm se

Šastna v Hrdá jsem

—

shlížím,

vše to tvé jen štstí!

—

sestro nelkej o

mne!

také ve své sláv skromné. Jako jedno slunce dvojí hraje duhou. já

Bílý, aPatery knihy plodft básnických".

20

«

: ;

— jsem

—

3o6

v jedné lásce podle tebe druhou.

já

pebohatá velebnými skvosty, Jscm nech jest o korunu chudším díl mj A nech sebe více bys mi ješt pála i

prostý.

tomu osud nezvratný jak skála. S pláem starší sestra druhou vine k sob. se dlit ob? »Nemáme-li, sestro, Nezbývá-li v svt žádný statek milý, jímž bychom se sladce ve dví podlily? brání

o

niím drahým

Zdali

již

nám

nelze vlasti,

co se láskou plí v stejn blahé ásti ?« Moravnka vsí hlavu v zamyšlení. "Nezbylo, má sestro, nic nám k rozdlení,

mé

nic než naše srdce, jen to

tož se

vrn,

sestro,

dlme

i

tvoje

o to dvoje.

mi, drahá, nejmocnjší vlí nežli srdce púli.«

Nemžeš,

nikdy více dáti (Z Vln v proudu.

— V

—

Jisop.

Zoe,

1882.)

Buditeliun našim. nad hlavou nám ttina zlomena,

Již

a djin list, kde jméno eské psáno, dál vku soud byl obrácen ;

pe i

jiné vážil.

Bylo dokonáno,

sten mroucích zmlkla ozvna, a zapomnní valil asu proud.

Jen jméno ješt zbylo z národu, však i to jméno zvrhlé jeho dti již zapely. Jak v poušti hrob jen

a

vtrm

sloupm jej

známý, písku, v

ježto

pes nj

letí,

dsném pochodu

zasypávajícím beze stop:

mizel v osamlém hynutí ten zbytek zbylých srdcí osielých, jenž pekal svj i vlasti pád,

Tak

i

teba duch žhav smlých, zapt jemu píse labutí,

bylo

jen

a velké lásky, slzou

cs

mu

vzdát.

!

!

— Tak

Ó

307

—

bídný, ztracený to národ byl.

kde

jste vy,

vy bohatýi

sniví,

ó soucitní vy vštcové,

svj vzali zámr božsky odvážlivý? Kde onu víru v mocnos lidských sil, kde

Kde

tolik žáru v trouchni

hrobové?

tolik lásky pro ten padlý lid

hru vaše našla, tolik smilování? V tom vku msty, kdy ctností kdy i

jest,

slabých trestat jedem pohrdání, hanbou, ku kleslým se nachýlit,

kvil

pýchou, šlapat pemožených est

?

Kdo nauil

vás tolik odpouštt chabým, nehodným svých Kdo v národ mdlý vám víru dal, že z jeho zubožených, mroucích sled by mohla nová sláva vypuet jak pramen v poušti ze zvtralých skal?

dd?

tm robm

Kdo dal vám nadji tak zmužilou pedtuchu tak zázraného jasu, i

že podnikli jste hrdý div, zvát s

již

Ó

opuštný houfec ku zápasu

tak obrovitou krutou pesilou,

mocn

vlasti

zel, se probudiv?

jak jste milovali národ ten,

tak velkých

kdy v

in

snížení

za schopna

mel

jej

etice,

nejhlubším

O možno není milovati více Jen taký zápal, slunný jako den, vzal život nad hrobovým ovzduším. my, sn vašich velých zrozcnci, my, národ oživený vaším dechem,

A

my nemáme v se víry již? My zoufáme, zda zstane Cech Cechem, a hlavy

shýbáme jak souzenci

ped napaženým meem tup

níž? 20^

!

!!

— Vy

3o8

!

!

;

—

—

v lepší budoucno jste doufali,

hle, .jsme již živou

:!

budoucností

vaší,

bájil sen váš sálavý! hanba, nadji-li nad vše dražší vám, svatí rekové, jsme sklamali jak skvost vzácných ddic mrhavý! již

O

Váš odkaz nejdražší

To

—

to

v nás

víra

láska, která klatbu s klatých

snímá

a žehná nám i budoucím, žár istý v pokoleních bludných vznímá a chranliv jim nad propastí sráz v pou jistou hradí loubím kvetoucím.

Váš odkaz, kisitelé velební, vzpimiž nás, ten roznítiž v nás ducha, on zbran nám nadšením Nech hesla vrou, nech prapor vlá buchá

ten

sv

i

a

démonové naši hrozební se zdsí naší spásy znamením


—

Ve

Zlaté Praze, 1884.)

Ptaí krám.

co

Co jich tu štbetá, co jich tu pípá, hlásk ptaích kolkolem tu hvízdá Však nehostí

a nevisí jen

jí

hle

jich

širostinná lípa,

v loktech

mkká

a luzným

snm

hnízda; se neoddej

jsou na prodej

O, nejsou volni ve pírody chrám a nevzlétají k nebi na kidélkách; jsi, milý brachu, v dusném ptaím krám a zíš je krící se na bidélkách jim zašla veselos a bujný rej JSOU na prodej :

—

Klec na kleci se po strop adí v patra, ven z mížek pne se ádek pestrý

krk

!

— tu volá žlutý

všech los

bratra,

v klícku sivé sestry:

erný, všichni

je

!

—

309

erveného

modrý mrká

tu

;:

:

!!

tuší jej:

jsou na prodej

A hlavikám tm rzným

ze

zobák

nechce linout žádná pravá píse;

se

ten pískot

mdlý

— to jako šepot pták,

jak bojácná by tlumila

tíse,

jej

jak hrdélka by svíral

arodj

.

.

.

Jsou na prodej

zmatku hluí, jímá bolestn, ba jako studem, až delší poslech rozeznat' t uí pudem jich náeí, jež chápeš slyš, hlásky povídají: »Nezhrdej Jsme na prodej !« Kvil jatých letc, jenž tu v

t

pvím

—

;

oce nás Jsou také mezi vámi, myšlenky a duše ptaí, jež po svých vzletech pochytány v krámy, na bidélka po píhradách tlaí, jak velí ádný mrav a obyej jsou na prodej." )>Jen

ó

!

lidé,

se

wjest ve vás léž, co zvete ideály, to,

nám k slunci jásá ze srdéek vám tak hrd k žárné výši plály,

co ty

—

však jako my též neunikly léek zob všední vábil v dol, vpadli v nj

—

i

jsou na prodej."

Zvuk

nebeské jim v hrdle vázne, i pro píse je nízká jim zbyl jen pípot místo mluvy rázné sily

klec pro povzlet

Však mnohý nauil

;

se

lát

a víská

ten, jak náš papouš, nejdráž jest

(Z Bajek velkých.

na prodej

—

V Osvt,

1888.)

—

- rozumj

—

--

— ;

;

:

.:

—

3 'O

Pavel Országh-Hviezdoslav. února 1849 v Horním Etibin v žup Oravské. Je advokátem v Námestov v téže župé. Osob vedle hojných básni v asopisech, vydal tyto vtší skladby lyr. epickó: r. 1886 Hájnikova žena, 1888 Bútora a útora. 18S9 Na obnocke a 1890 Ežo Vlkolinský (vesms v Tur. Sv. Martin), Nar. se

2.

Z Hajníkovy

ženy.

Pozdrav. Pozdravujem vás lesy, hory, pozdravujem vás Co mrcha svt v nás skvári,

z tej duše

i

oživujú núdeje;

len jeden pokyn,

!

zašum

lesný,

len jeden horskej riavy skok:

zmoí,

a duša už sa ladí k piesni, tkne sa jej biík preudesný —

zrak urknul jeho, zmámila lož, ohlušila pesila: vy k žitiu privediete zas, vy vzkriesite, vy zotavíte,

a srdce hupká vozvysok

z jatrivých vylieite rán,

pres horu

len jedno orla zkolotanie, len jeden švihot

[cite

mužné

sokola,

zahvízdanie,

v opravdu priamom, bratskom na holiach jeden záblesk vatry otvoriac lono dokoán, a nás už chváce povora,

a srdenost kde odvká, kde nikdy nevyspela zrada, bez dotazu, kto on ? hfadá ? na lono to hra,vobjem sladký

len chvíFka,

ramenom

o peletí nám ponad hlavu

duch už

o

láskyplné)

pritúliac verne

už mrtvie zrak istí

bol',

sa,

ako vzdušný

a už ju :

už slabnú puta, tak ste

voneje,

...

Z

tej

:

Les moja ríša, grúfi je mój trón tam samodržec postávám zhrda. Puška mi berlou, ohnivý drahokam zdobí ju s perlou. :

:

sa, jako duhy pás duše pozdravujem vás

Lovecká.

Len okom mrknem

vlas

máme mysel' hravú zmladenej duše pres dúbravu

lovka...

tlak

šibe hor,

jak v nebo nazpát meteor

matky

Len okamih tam pobudnutia

sa zažal, už sa jatrí,

plamenným krýdlom

lapajov shon,

jakby jich splašil hromový zvon, už kutá zbojcov do brda z brda.

.

.

!

;

— A

zbojci

radom musejú

vezmem

!

—

311

pú,

v

k podnoži trónu kajní sa deru trn jim nožky, v pokoe želejú, skláajú rožky

prevádzam súd. Blud Mnohý že šastné uvrzol ? Z tých každý milost obdržal Ja berlu

:;

!

.

.

.

:

.

.

.

—

vru

Maliiiiarky.

Poul

Sokolíku, sokol, otáaj sa vókol,

zaal krúži

jako sokol poriadny.

krúžil dlho

A ke

Bo

sa nakrútiš,

hlaviku pomútiš v náruie mi upadni, :

volat sokol:

ke

ví5kol,

—

ale

hoX

!

sa nakrútil,

hlaviku pomútil u súsedov zapadol.

Antonín Kosina. Nar 10. listop. 1849 v Horním Jelení u Vys. Mýta, jest editelem meš. škol v Lomnici u Jiína. V3'dal: r. 1874 Kvítí lufiní, 1875 Ze zpv vlasteneckých, 1877 Pomnnky, 1881 Vínek verš, 1882 Kytiku veiš výpravných (obé v Mladé Boleslavi), 1884 Chudobinky (v Novém Mésté n, M.), 1885 Pod lipou v Ml. Bolesl.,

vesms básn

pro mládež.

Vystéhovalci.

Zima krutá rozestela

rám

po všech polích, lesích, rovinách máti zem rubáš na se vzala, ticho vládne kolem v ddinách.

Stromy holé pozdvihují vtve, jak by ruce k nebi spínaly

pusto

je

—

tam, jako po vymení,

ptákové kde

jindy zpívali.

Krutý vítr v stromech boln skuí, po mýtin sníh tam rozmetá,

pda

v slunka paprscích se leskne, jak by byla stíbrem posftá.

«

;;!;

: :

— I

s

3'-*

—

vlas eská opuštná, sirá v spánek klesla pustý, hrobový Bílé Hory zima kráí krutá spjala národ v tžké okovy.

— —

Na mýtinu

tlupa lidí vstoupí

muži, ženy, dítky, starcové krokem v pou se berou strastnou,

nmým

slzou zvlhli jejich zrakové.

V pedu muž

se bére,

vdce

hlavu v bolu k zemi zastaví se

—

horká

slza

smáí hojn tvá mu

tlupy

—

sklopenou

oí

s

strápenou.

—

kvtu kvt již mrazem dávno opadal kde dív slunce slávy svítívalo, Kraje vidí druhdy plné

—

paprsek, ach, slední zapadal.

Bohem vlasti

!* zalká, ,Opouštím t,* ranami a bolem posetu, odpus, matko, odpus viny naše, požehnej svým dítkám na cestu

,S

Srdce naše

viz

zde krváceti

— Bh

t

pevnou mocný tlem v dáli ale srdcem blízko, u tebe vždy, drahá, bude duch !«« — zachovej

Mlí

—

—

—

pro bol nelze mluvit' dále všechen sbor se žalem rozechvl klesnou na zem, zmrzlou líbou pdu, žalný hlas se lesem rozepl "Nevzali jsme ssebou nic,

po všem veta

—

Tatry,

nás v

pijmte

vy té

úzkosti

jen biblí kralickou,

u vás chceme

Labyrint svta.

i

—

Duní kroky ím ohlas písn nese

složit

kosti!

žíti

—

dál slábnou více, vítr dál

;

—

—

!

!

:

—

3'3

— —

provázej vás ruka všemocného

zapomete v zpv vlasteneckých. — V

(Ze

dáli

Komenském'

Mec a syny k sob zavolal, by požehnal skrán jejich, rodné statky své jim dal. •

Drahé dti, brzy k

hle,

ddictví své a klidný pluh

vizte

me

ostrý

sob

mne mocný Búh

tam

Tob, synu

r.

žal

—

!

1875.)

pluh.

Na hrad tam

Starý rytí blízek smrti

povolá

na svj

již

zní

starší vládne,

kolem chvalná

e,

nad nho že reka není, ni nad jeho ostrý me.

V

klidu však a ve tichosti,

v

smavém vonném

bratr mladší

s

údolí

vesniany

v tiché práci zápolí.

í

však práce z obou bratí petrvala dlouhý vk ? vládni hradem, chrabrosti pak Kterou mladší pluhem konal, zsta vrným pítelem i vítzem zstal rek ?

me

starší,

statný

údlem,

ten budiž

A ty, synu mladší, tichý. vezmi v podíl tento pluh

—

tam v údolí v žehnej

polích, chýších

tob dobrý Bh!«

me

rzí

rozežrán.

Avšak hle tam do zái jak se v ší i dálku

Starý otec zemel klidn, již vložen v zem klín, k ddictví se svému vrátil

celým srdcem každý syn.

tam dív sídlil mocný pán, tam nkde v sklep leží tupý a

jak se v slunka

a

s

Viz ty šedé zíceniny,

-

zlatých

klas

Tiché, zbožné, svaté práci žehnal hojn dobrý Búh

—

posud tam se v pilné ruce leskne starý klidný pluh'. (V Jarém Veku

r.

1885.)

údolí, stkví,

vlní

bohatství!

—

—

3'4

Jan Neas. Nar. 25. pros. 1849 v Studenicich na Mor. a jest okres, soudcem ve Vyškov Složil nkolik sbírek básni, jmen. pro mládež (na p. 1873 Básn, 1881 Ze srdce. 1883 40 pisni, 1885 Obrázky z venkova, Pohledy do djin, 1891 Veršované pohádky a povsti a j.), peložil hojn polských básník a jest piln inným též v literatue právnické.

Pochodni kestaiistva. Noc probdl Nero v radovánkách pustých, ped svítáním v ele dav hustých se hlun vracel. Noc ta byla tmavá. Vzplál smolný sloup V zasvítila hlava a živé tlo, pochode te pouhá a

—

nm

!

—

—

hned vedle druhá, po nich ada dlouhá. V to duje vítr. Rozbíhá se plamen, tu pes tvá muže, tam zas kolem ramen, a rozšíliv se na hru kmeta holou, šat dvy hltá nasycený smolou. Tak umírají vyznavai Krista

-

—

!

A

ješt svítí muenníci noví, když v hebkém loži Nero již

kvasm

a v duchu zase ke (Z

Pohled do

si

hoví

se chystá.

déjin.)

Vitr.

Pustým polem hvízdá

u u

nho nho

sob

vítr

Nedostižným on je mistrem taneního umní; vybírá si tanenice

letí,

vesele;

je vždycky svátek, vždy nedle.

A

když as, ten

vný

v pouta svá

ho upíná,

vychvátí

rozletí se

se,

zemdlen v (V Lumíru,

ze zvadlého lupení.

xhlh.)

háji

usíná.

vládce,

—

!:

!

—

3i5

!

—

JUDr. Miroslav Krajník. Nar.

ledna 1850 v Humpolci a jest advokátem v Praze. Vydal (1870), drama Rohá z Dubo, peložil Písn Berangérovy atd.

1.

Básn

Memento

mpri.

(V den smrti V. Hálkovy.)

Za

Co

tžkou rukou

zbylo, soptí na se

hnv

—

hrob

rakví rakev, hroby vedle

tak stíhá osud

nás.

a zlobu,

jak schváln štváno na propasti sráz.

Nešvarem uvnit na krev rozsápáni škdci se všech stran,

a obklíeni

my

a

necítíme svoje umírání, ze sterých už krvácíme ran.

Což dbáme na to, vedle nás kdo hyne Snad byl to bratr avšak byl to sok.

—

Dál, dále spjem v zkázu strhnout jiné, hrot ve vlastní si vtýkajíce bok.

Hlas svdomí, hlas rozumu se dusí, kálí blátem v nízkém zápase. Kdo není z našich, nuže necha zkusí! A po cíli juž nikdo neptá se.

es

Slyš! zatmí

dsné vzduchem duní hrany

my nedbáme té z hrob Zem kolem nás se chvje nám

O

na vše strany

—

—

nazpt rozvahy.

nevrací však

jalc

výstrahy.

temné lno zem, mrzký každý svár

tu rakev v

tak pochovejme

!

Mrtvého hlasem zvony kážou

zasvte

vlasti

svou

sílu

i

jemn

žár

Nech mínní

nás rzná dlí, pece jeden jenom cíl nás všech. Jest pece nutno, všichni bychom bdli, by k výši lidstva zase dospl Cech jest

U hrob muž,

kteí dokonali

svj krásný život obnovme svazky, a heslem zas (V Lumíru,

1874.)

služb národa,

v jež

bu:

se zpetrhaly,

Vlast a svoboda!

!

—

.

3i6

Bohdan

jelínek.

Nkr. v Choltících r. 1851. Pro nemoc zanechal medicínských stadii a stal se úedníkem poštovnim. Zemel r. 1874. VerŠe i prosu jeho provivá tklivá melancholie. Sám nazýval sebe básníkem lásky a vzpomínky Spisy B. Jelínka veršem i prosou vydal Jar. Vrchlický r. 1880 v Salonní blbl. .

Hulán. Jel

A

hrál vítr

tou stepí na jih

hulán stepí pustou, apky perem, i zmrail brvu hustou myšlenek divných sterem.

A

hulán

slyší,

jako hejna

tak letí:

A

kur

"Polska

letí,

vzhru

hulán z jejich dtí

mlí

!«

..

— —

písahal hulán cai

A

na

té

burce vlí

se slza v slze sváí.

Ped Kozák

tábor rozložil

rozdmuty

ohn

se,

po pláni.

Takv upomínku mnohý vžil se-

te

krákot

mu

ji

rozhání.

bojem.

A

starý vdce zasmušilý dnes straší bratry pohledem. ve kvetu vše. Doba pílí. vše, vše pod ledem. A zítra

Te

—

Kozáci zvedli k nebi hledy; Dnes živi. Zítra? K emu dumy Však jednou se tam dostáném. nad nimi ada havran. Nu možná, dnes že naposledy!' Duch opustí ty staré rumy a volným bude hetmanem. A hlavy klesly na stranu. !

,

(V Kvtech,

1870.)

Jaroslav Vrchlický. Nar. 16. února 1858 t Lounech, jest sekretáem eské techniky a zkuSeb. komise ^ymn. a reální. OJ citae jmenován byl ádným lenem eské Akademie. innosfi jeho vztahuje se na všecky druhy básnické: epos, lyriku, drama, novellu. Plodností pedí všecky souasné básníky, spolu pak se 8v. echem vévodí eské poesii. Vydal r. 1875 sbírku Z hlubin, 1870 Epické básn a Sny o štstí, 1877 Vittorii Colonnu, 1878 Duch a Svt, Rok na jihu a Symfonie, 1879 Mythy I., 18.S0 Dojmy a rozmary, Eklogy a písn, Mythy II., 1881 Nové epické básn, 1882 Hilarion. Poutí

!

!

.

-

—

3'7

k Eldoradu, 1883 Co život dal, Sfinx, Staro zvsti, 1884 Legendu o sv. Prokopu (ill.)i Perspektivy, 1885 Jak táhla mrana, Selské ballady. Sonety samotáe, Twardowského, 1886 Hudbu v duši, K životu, Zlomky epopeje, 1887 Motýle všech barev, 1888 arovnou zahradu, Ddictví Tantalovo. Zlatý prach, Na domácí pd, 18S9 Dni a noci. Hoká jádra. Rzné masky, 1890 E morta, Hlasy v poušti, 1891 Nové sonety samotáe, Breví moderního lovka. Obohatil písemnictvo naše též hojnými peklady klassických dl jinonárodních zejm. Dantea, Ariosta, Torquata, Tassa, Michelangela, Groethova Fausta, V. Huga atd., anthologií novodobého básnictva francouzského a italského, literárn historickými rozpravami atd.

Též v

kritice jest

inným.

Matce.

píse váhá Vlas rychle zraje ku šedin, však píseklauruzdlouhav — do svta, juž na tvé hlav, matko drahá, ó matko za sny na tvém klín vlas šedinami prokvtá. dám všecko snní o sláv. Hle, sotva moje se odvážiti

!

vZ hlubin.)

Thowaldsefí »Jen duj, jen duj ty vichice

když tebou strom tu vesele

mé

i

dláto

Tak

lítá

duch zaplane nejvíce

tu

Já v mysli

tkám

Hle každá rána kladiva zde nový pvab odkrývá, !

;

ke se zmítá,

nežli

za tebou,

s

i

za listem

mi v hrudi stydla, zas dme se tužbou plamennou,

v

a duši mojí rostou kídla,

ponoí

a

kalichu

se v

lístek

až náhle z rána

síla, jež

mého nadšení zahárá v mocném plameni, Ha, velebný to vru cit, když mohu obraz duše svojí,

lilie,

poup

rozvije,

dol lilje

padá, mladá,

nádherné kráse rozkvetlá, kalich do svtla,

Jen duj, jen duj ty vichice;

a jiskra

když tebou strom tu vesele

mé

i

ke

dláto

se zmítá,

lítá,

tu duch zaplane nejvíce !« dlouhou péí nitro kojí, své ruky vzmachem v mramor Noc minula a svitlo ráno, vlít a dílo mistra dokonáno,

jejž

Amor

a Psýché

!

— — Jaká

a jaký z

ohe

nha

lásky šlehá

tch božských tah plamenných,

jaký to

pvab

se rozlívá

—

—

3««

opt v jemné kouzlo splývá po údech tla soumrných!

a

Sám

mistr diví se a žasne,

když stopuje ten soujem vnad

;

však brzy velý zápal hasne,

umlcovo

a v

nedvry

se

vkra

srdce

starý

had.

»Snad proto jsem ze svého vší

pílí

nitra

tebe vytvoil,

bych nespokojen s tebou zítra vlastní rukou rozboil ? Ha, zdaž to není váše pouhá,

t

zda vysílené duše touha, zda krev to v žilách žárem buší a otravuje chorou duši, i snad jest bludem umní ?

Na rán mého

kladiva

zda odlesk božství spoívá, i snad mne klame nadšení? Ci

klamem

kterým

se

též byl onen zápal, mladík dláta chápal?

Tož Boha vzývám

v chvíli tu,

mou

bídou soucitu, zjeví se mi v blesku živém a ukáže mi náhlým divem, že povolán jsem k umní !« má-li

s

a

A erná s

ve

noc se pivalila, živl soptní,

ní divých

mraný

závoj

hvzdy

skryla,

nm

a za náhradu rozžhla v svých sirných blesk diadém. Divoký vichr v skal se žalnou písní rozléhal, a hrom burácel k tomu reji, blesk plál v mraku divoeji. Jak ttina vtrem, tak se chvl na loži mistr v divých snech,

ln

i

když

v

hrom

víru blesk tu

a dílna stála v plamenech.

sjel,

:

—

3'9

Uleknut skoí mistr

!

— s

lože

»To není smysl mámení,

te v již

A

blescích mluvíš ke

znám,

již

znám

mu

divý žár

tvé

v srdci

mn,

Bože,

znamení ve,

když dvée dílny oteve, a div se žasem nepodsí, když všecko vidí v jedné smsi však divem božství trne hnut: nedotknut Amor a Psyche

!«»

j

—

Nad

kolem

ssutiny, jež

leží,

a mezi blesky, které plají,

sochy pozvedají

se jeho

v své nesmrtelné kráse

a

samy svditi

Bh

co ušetil

vkm

že patí

A

svží

se zdají:

bleskem svým,

budoucím

!

mistr pohnut klesá v prach,

v hlubokých tona myšlenkách,

a

boue,

která nocí duje,

úmysl jeho potvrzuje, a blesk, jenž posud mrakem ten zastaví se v bhu svém a na mistrov ele splítá

lítá,

budoucí slávy diadém. 'Z Epických básní.

—V

Lumíru,

1874.)

Stvoení svta. Chaos jež v

!

Chaos

—

!

bezbarvé tu

Kdo leží

postihne ty látky, ve smsici,

kde asi plyne základ zem matky, kde lávy proud a skály ku msíci, kde prvky svtla v ohon vlasatici ? jen tma a tma kol irá, Chaos, chaos obrovské svty ve hlubinách spící, kde stžeje, na nichž se zem vzpírá, kde ohe jest, jejž ve svém nitru svírá .

.

vný

.

?

!.

!

— Rci, co to náhle

Ci mne klame zdání? nad propastmi zkvetlo

jak tajemný zvuk, jako

Ó

—

—

hvzda?

Byla to

3^o

klesni v prach

to

!

vtru vání

vné

.

.

bylo svtlo,

vnce rží kol temností spletlo, by rozhnalo chaosu chmurné dsy a utvrdilo si trn nad nebesy? jež

vný

Jak pivítat

mám

života kouzlo,

V

slunce, krále svta,

duši všehomíra?

nm

všecko dýše, trvá, žije, zkvétá, mdlý zrak všady za ním zírá, bez nho zem by pouš jen byla irá, skal obrové moe v tmavé tni, pln touhy

—

i

lovk,

jenž z prachu

tém

svoje vzpírá,

vše v jeho zái bují a se sluní,

však nad propastmi jak v den prvý ono trní!

Tím veletokem

žití

svtlovlným

sms

dotknuta se hne a pne a zdvíhá, a leskem divným, záným, aruplným se tisíc žhavých koulí v bezdnu míhá, v to moí jek, kde vlna vlnu stíhá.

vodou plamen válí, ve a syí tu božství otevena kniha Tu tisíc svt v nebes kruh se tyí a tisíc obratem se potírá a nií.

Tu ó

s

—

VIZ,

A

na vlnách tím ruchem rozhoupaných duch Boží plyne jako holubice, kol nho davy stín mlhotkaných, hoící sopky adou jako svíce, i

A

moe huí víc a více msíc bledých zhaslé kruhy

erné níž

.

.

.

v obloucích dálných v mlhu padajíce, a ze všeho obliej zem tuhý se zvedá pomalu a hraje v barvách duhy.

Ó zem! zem,

matko má, mé

vno

to tys, to tys, a to jsou tvoje hory

Kdo pro

ten pocit objeví

mi jméno.

»

;

'

:

—

!

!

32

když poprvé jsem poznal tvoje bory šumné rozhovory Ó zem, zem, v mrtvé tvojí tvái titanských tužeb vepsány jsou vzdory, a slzy jejich nebes na oltái glorií hvzd nesmrtelných záí ti vnou

a strání jejich

(Z Ducha a Bvéta.

— V

Z

Lumíru,

Legendy o

Smrt

sv.

Ih75.)

r.

sik

Prokopu.

Prokopa.

(R.

io53.)

Jak byl Prokop pedpovdl, mnoho víra, mnoho nadj', ale všecko zmže láska; sil jeho tlu protož všickni milujte se. ubývalo víc a více. Svolal k sob všecky mnichy, Nesmím, bratí, zapírati, po smrti že mojí záhy kteí s tváí zarmoucenou stalo se;

tušili,

vná

co stát se musí.

vlnilo se jeho

celou,

nepromluvil ani ješt, a juž slzy valily se z

oí bratrm

kletba

eské zem,

ku cizáctvu láska podlá, vyžene vás z tchto celí, že z té pudy vaším potem skropené a posvcené

Nepromluvil ani ješt, a juž bolné naíkání

cizinec jen tžit bude,

jako proudy

;

že v to hnízdo vlaštoviek

usídlí se hejno sup. nepromluvil ani ješt, a juž tisk' druh druhu ruku Nesmím nic vám zapírati. chci, abyste silni byli, a juž tšil bratr bratra, na všech retech se juž chvlo silni v lásce k vlasti svojí, »Co se stane, co z nás bude?" jež má nejvíc zapotebí každé ruky pracující, Vítoše pak ústy všickni myslící též každé hlavy; zavolali, líbajíce silni v lásce k sob, bratí, jeho ruce, jeho šaty nebo tou se všecko daí; Nenech siroty nás, ote, :

neopouštj svoje dti

Na

loži

se vztyil

silni

!

v

Prokop,

božství zlatá aureola

:

síla

duše,

a oddanosti

ku milému Pánu Bohu.«

vzplanula mu kolem hlavy, mluvil ješt pevným hlasem • Bratí moji, co jsem asto k vám íkával, opakuj u

Mnoho zmže

prací v utrpení,

pokoe

Plá

a lkáni perušily

další

slova Prokopova,

jenž po dlouhé chvíli zase

pokraoval v

Bílýi nPatery knihy plodft básnických".

svojí

ei. 21

! ;

;

!

«

;

;

iii silni! adu dlouhou každý strom a každou cestku. plných svaté práce Rozhlížel se a dl bratím cviil jsem vás, vedl jsem vás, • Hlete, píroda jde spát už byste mužn vydrželi jako já, a oba vstáném trochu bídy, protivenství, nebo není umírání.* vyhnanství a ve cizin Zvolna šli, tu náhle bzukot pobyl plných šesti rok. nad jejich se vznášel hlavou J Spytihnv až kníže zhyne, ohlédli se, ve chumái Vratislav*) zas povolá vás, lítaly kol zlaté vely a splatí hojnou mrou, nade hlavou opatovou, pro nho co trpli jste. shlukly se a létly s nimi v jeskyni, jež druhdy byla Ale te vás jedno prosím, •

Bute

rok

:

Bh

úpnliv za Zítra umru

žádám.

to

první jejich

pícd svítáním poslední noc rád bych strávil v lesích ve své milé sluji, kde tak mnohá žil jsem léta, povolal dív než Pán k velikému svému dílu.

m

Bh

Rychle na pouš vydejme

zapjme

otc

si

chorál

starodávný.

Vzhru, bratí tžké

jest,

se,

všickni cestou

!

však v

Rozlouení

nm

je život

!

listí

les

milý.

s

aby Prokop neurazil

kámen kvt to

v poslcd o

co byl

—

své nohy;

byla

vn.

a tu juž otvor sluje z dáli kynul jako známý Sli,

prasklo klestí

ped Prokopem,

la

zameela,

tu stála,

ruce lízala mu krotce. Vešli v sluj, ve vodopádech

betanu

A

domov

— tu

každé vtve déš jim padal k nohám,

Pišli v

se celá leskla

;

ješt staré lože choroby hrot ve svém tle, plné mechu, vely zatím usedly si ve pedsíni, jako druhdy silný povstal. Veer byl už, z klášterních vrat v starý výmol nade vchodem. Prokop pravil: »Prosím, bratí, dlouhý se tu valil prvod, opuste nyní chvíli, hlasné zpíval hymnu otc: sám chci jako druhdy strávit Hospodine, pomiluj ny Což se hlasy všechnm chvly, celikou noc v rozjímání všechnm v oích slzy stály s milým Bohem a svou duší.« Zvolna šli a Prokop cestou Každému pak stiskl ruku, kterou slzí hojným deštm rozhlížel se po pírod ínal tu každou mez i trávník, každý zrosil. Odešli juž. jak ani necítil by

našli

m

*) Bratr Spytihnévv, vládl oU r. 1061—1098.; r. 1086. dostal od Jinz écských knížat pro svou osobu názov kriUo. Vratislav velie miloval slovanskou bohoslužbu, že žádal na papeži Kehoovi VH. za svoleni, aby se jazykem slovanským smly vbec služby boží v Cechách konati, íež pro iwzdéjši s nim rozmišky foho nedosáhl.

dicha IV. prvý tSkk.

;

— Sám te

ležel v sluji

;

!

323

Prokop,

;

—

objímal

mocnou

jej

paží,

—

a sám, kol temno, ticho, drtil jeho kosti svými a v té smsi divých hlas Tíse hrdlo sevela mu

sám

pevládala hymna duch a s ní palná žíze vstala, pot mu výtrysk na skrá lednou, vtší stále, jako boue, jásala v ní tráva dolv, adra tžce pracovala

duby sráz, hvzdné svty, duše žitím unavená vrej se spletla divných pedstav, obloha a nekonenost: strach

v

letlo

te

útk

ábl

jeho hlavou :. staí bozi,

—

zubrem

boj se

Nmci

Všecko zmatku

schvátil.

ji

—

la

a vely,

mniši, les a klášter.

Slyšel divné,

Hosanna

hrom

i

vír,

zástup

cizí

Alelluja

Alelluja

!

Ráno v strachu tiše vešli ^o jeskyn všickni bratí Prokop ležel na svém loži bez pohnutí, v jeho tvái

písn,

úsmv

Alleluja,

trnil klid a

trub ohlas valný,

Otvorem, jímŽ druhdy po

chvat, shon a

vavu,

vyrazila

vlídný.

tm

smeka áblv, svtlo

divoký

inulo

velké

servánkovým bledým nachem, polilo tvá poustevníku

let nekonenem, hvzdy jako slunce v jeho adrech kolovaly. Onen staec gigantický,

se zlaté

divným leskem. Bylo ticho: kterého zel druhdy v lese, " lože jen jako druhdy když chtl skácet první stromy, v hustém mechu dovádiv zjevil

(Z

se

mu v celé hrze, — V Lumíru. iTS.)

lesní

králíci

si

hráli.

MyHi.

Vánoce. Hlas zvon táhne nad závjí. kdes v dálce tiše zaniká dnes všecky struny v srdci znjí, neb mladost se jich dotýká. ;

Zem

jak by liliemi zkvetla,

kam

sníh pad',

Bh

úsmv

tam

se zachytil

v tváích, v

oknech

svtla a v nebi

hvzdy

rozsvítil.

Jak strom jen pohne haluzemi, A staré písn v duši znjí, hned stásá ledne kišály, a s nimi jdou sny jesliek rampouchy se stech visí k zemi kol hlavy mé, jak ve závji jak varhan velké písaly. hlas tratících se rolniek. 21*

:

!

—

!

!

—

3-^4

Múj tluch zas tone v blaha moi, vzdech srdcem táhne hluboce, a zvony znjí, svétla hoí ó vánoce, ó vánoce dal. — V Lumíru r. 1875.

—

(Co íívot

Síín.

Vel

cirkus jako vasa

Dav ekal. Do arény

peplnná. vešla žena,

za každou ruku jedno dít vedla. Víc nechvla se, pouze v tvái zbledla,

když uzela ten zástup jásající; pak na své dti hledla, bolest v líci, a v pohledu tom toto bylo psáno :

»Mé

pece

ráno Než dík, múj Bože, na kíž u svých dveí jsem nešlápla a nechala se v šei i s dtmi zajmout, vrhnout do vzení. Já

zoufalosti

vdla,

že

svitlo

!

pomoci juž není,

jsem odhodlána, vítám svoje muky. Však tyto dti Žádné mojí ruky !

se spustit nechce, a

Mám

vidt, jak

pec

to být

musí

trhá tygr v kusy,

je

vidt musím, tak zní rozkaz kata.* Dí kesanka: »Tvá vle sta se svatá však matka praví: » Bože, jsi-Ii, spas matku ve mn, ušet mi tu chvíli Tak jako po Tvém šlapala bych kíži, to

!«

Vný

tak zapi mne, lev

a

nezím

skoí a mé dti

jen,

jak

míží

trhá laný.

O

jsi-li, pomoz, obesti mne mrany, zdr mne svým bleskem, šet však matky

zem, míže padla, lev se mihnul skokem. Tu žena zela, kdosi velkým krokem šel pes jevišt, obliej tak známý,

Juž potleskem se otásala i

jak

druhdy kráel tichý nad vodami

tak Ježíš zvolna bral se

pes arénu

ve mné!«

!

!

-

-

3-^5

pešel ; jeho slin však mezi ženu dti padl, velký, plný. nevidla žena nic, jen vlny I po sedadlech, huk slyšela jak moe, na tvái hrál jí úsmv, odlesk zoe.

a a

(Ze starých zrésíí.)

Jitro.

Mhu rozhrnulo a se na svt smálo, na ece ve stíbrných jiskrách hrálo a mládí úsmv tkalo skalám v ela, a jeho

píse

bzuení,

z

i

Vše bylo v

nmž

pnkav znla

podobu

ml

shod, lunu,

pijelo, když noc ve

se ztajila,

Te

hnízda

nímž stádo táhlo k vod.

klidu, tichu, jasu,

a bílý oblak

v

z s

hvzdnou runu

by jemu ustoupila.

zavál vítr a v

nm

dula

síla

a svžest, odvaha a probuzení.

U cesty polní kvítí stáslo snní. Zaplálo jasem okno v každé chatce, a skot i mravenec zas do své práce se pustili, a rybák, na udici jenž lovil, se

prutem škub' a míhající

rybu držel,

jež se

perlou bleskla.

Kdes v úžlabin kukaka si steskla. Kou chat byl zlatý. Hloh plál na rožcestí, a svt byl mladost, láska, ples štstí. i

(Jak táhla mrana.)

Modlitba

V

II

a

Ripii.

mdlob, V bázni, strázni, v tísni, v zlob, vzdech z kraje, kde drak sváru hýí, hlasn k tob, modlíme se hlavn k tob,

trudu, potu, boji,

z kraje bídy, z kraje

modlíme

se

dde Cechu

Dej, by otc síla stála našim dtem u kolébky, aby mli jak tvá skála

tuhé lebky

svatý Jií!

I

Sílu

a

se

svalm vra každý

díla

jak ty v hrdlo

a dlaním, chopí,

mlokúm, saním

vrazí kopí

:

— S hory

a

chví

Svá

je

;

:

!!

! !

—

3*6

kam zrak sahá, hymna plesu rtoma

této,

zas vlas naše drahá,

doma

zde jsme

!

(Ze Selských ballad.)

Na

Prahu.

(Ghasela.)

Ó Smím rží vzdát Hle,

cizí s

východní písní

tob

básní rže,

Praho! ti

vnit skrá, ó Praho? da, ó Praho!

lásky

mám

jich

plný klín,

dla, ó Praho Ty velká minulostí, v budoucnost ní vtší zlatý trn tvj, vstup juž na, ó Praho! Až k obzoru se rozvi nádherná, tlaiž dm, vž k vži, na bá bá, ó Praho! Svých dar krajem rozsyp ovoce, když venkov spje k Tob, plachá la, ó Praho juž beru slzou porosené v

dm

msto Karlovo, Zižky železným se sta, ó Praho Svi Slovanstvu a šlehej v Evropu, jak maják nad cizoty vlny plá, ó Praho

Ty

velké, zlaté

zas

mstem

Vždy vrná sob, žehnej dtem svým a pouze bohm otc svých se kla, ó Praho Však nezapome nikdy tasit me, vždy žije ta, s níž Trut zápolil, sa, ó Praho! (Ze sbírky Hudba t

dii^i./

Korun

sv.

Václava.

Sen podivný mi sevel tsn víka Do výše vyrstaly klenby dómu, v jichž pestrých oknech slunce zlatem

Bou

plálo.

tásla klenbou jako jásot hrom, jak vichru kolébavka les kdy hýká a množství, jež kol kleelo a stálo, to schváceno se zdálo nejvyšším plesem, závratí a blahem.

:

— neb

32?

mu

alleluja, jež

:

:

—

z úst se dralo,

to pehlušilo trouby, dla, zvony.

Já davy kleet zel za dómu prahem a dál a dál, až k horám eské zem,

plém náky odvké a kletby,

ba celé eské své

stony

na hymnu' zmnilo v té svaté chvíli, co koruna Tvá, Ty náš první kníže, jak svatovínek blíže

ku skráním krále eského

Co

se chýlí.

zástup tch znlo, mdlými kreslit rysy, písn darmo barvy skládá

ve jásotu

jen šttec snu múž'

v to slovo

Ta to

stará sláva,

eské,

pes boj

ím

jsme

tvrdé, zkrušené

byli

kdysi,

pec elo,

které stín se tuhých porob skrádá,

dsný, živl váda,

ped kterým hikou malomocnou

zdá bohorovná, mladá, zázrakem nás ku životu vznesla,

a zas ta jež

otc rodném

ta první

píse

jež jako

skivan nad osení

ten

cit

se,

síla

v

hlase,

vstává,

našeho práva,

v boj odvaha, vše k vzruchu, svtlu hesla, ten první, samostatný -oddech z hloubi, ten první výkik, když nadzvednut kámen,

plamen

ten vzdor a síly vše v jásotu

tom

pojí se a snoubí.

tom

celá byla,

až silou svou to zdrtilo

mé snní,

Ba, duše národa v že procitl jsem

zmožen dojmy tmi.

O dvakrát bolestné to probuzení! Dóm pustý byl, a vná lampa lila jen slzy krvavé na zdi a k zemi.

Lvi heraldití nmí u nohou král spící náhle vstali, a potvor sms, dravími perutmi hlídá zdi a okna, ta se smála, a davy stín houstly a se ptaly

jež

-

—

3-^8

Kde jsou ty lidu nadšeného davy? Kde hlahol a ryk slávy? Kde všecko, co tvá obraznost v snu stkala ? Zda skutkem bude básnická tvá víra? Co svatou tužbou v adrech všem se vlní, zda v záný in se splní, až v chorál slávy zajásá vlast sirá?

A

bohatýrské postavy všech rek, vky spí zde v sarkofág plísni pod chrámu dlažbou, vstaly jakby živy; a jako vichice ve divé tísni kol sply. Zel jsem stíny zašlých vk,

co

lesk

me,

oí záných

záblesk divý

skrz hledí kterak civí jak hrozba, výtka, jak otázka soudu, a

cítil

jsem, jak

hnv

jich spravedlivý,

když ptaly se O povz, í to vinou, že koruna, již v horkém krve proudu jsme uhájili vnukm heroicky, :

jen šperk co heraldický

v sen dlouhý v schránu složena je stinnou?

Kdy

zaplá tento symbol slávy vaší ve staré slávy obnoveném jase

na ele krále zase

dsnjší vrahm

A

a

kterým

všickni,

vám tížila

stále

dražší

?

kdy skrán,

jimž byla cílem, povznesením, slávou, tu

jak soudci naší doby.

ti

stáli

A

celý národ

vpa

naklonnou hlavou strmé chrámu bán hymnou duch v šeré koby, s

v hlahol jich, a v

to šlehlo

až

zachvly

O

skvoste svatý nesmrtelné ceny,

se

hroby

:

ó šperku vzácný peumlé zdoby, jak dlouho ješt budeš osielý ? Kde ruka jest, jež v lepší asu zmny vynese a v odznak síly boží na hlavu krále vloží, by zajásat moh' v spáse národ celý ?

T

!

!

—

329

—

Tvá sláva jak Tvá krása nezastárla, Tvé drahokamy stejnou hrají záí, jak

s

pelivou kdy tváí

je

v diadém

Tvj

pletla

Ó

pian

nám

dále,

hvzdo

zkad

ruka Karla! síly

naší,

budoucnosti nová zoe svtla moe, po národ!

lepší

se vlní,

Tys pevná kotva v zoufalost a hoe. Tys maják, stíny noci který plaší, Tys kouzlo, jímž jsme všickni bratry v shod, tož v touze po svobod My nevíme, že by v chvíli smutné Tvj lesk moh' vyblednouti v eském rod perutmi cloní Tlum andl

T

a

meem

plamenným

tu

ruku utne,

nehodná by svatokrádná, smlá se Tebe dotknout chtla! Tys Grál náš, odkud spásy zdroj se Tys berla pevná v tžké naší pouti

jež

a láskou mocní, s

silní

vírou v

roní,

sob

k Tob, budoucím nedáš zahynouti!

dvrou zíme

nám

i

(Ze ZlomkA epopeje.*

Ti peuci. Ti

pvci pišli ke kalifa dvoru pli tam, a vzešlo mnoho sporu, kdo mistrem vtším, neb umní jejich

i

tak unášelo a tak jímalo, hned zvuk laškovalo na peejích,

hned div jako boue hímalo, a v rozkoš duši každou potáplo, že

tžko vru bylo rozhodnouti,

kdo prvním

z nich.

Sám

kalit"

sklání

elo

na rozpacích, jej nejistota rmoutí, neb rád by nejlepšího pebohat zvláš odmnil na laurech, špercích, zlat. Lid rovnž na dv rozdlen je strany,

:

— tak, sotva že

mu

33o

—

staí hradu brány,

pvci ped kalifem denn

a

hrají.

Tu slyšel kalif, ve dalekém kraji na poušti ie prý velký mudrec žije. Kdys pvcem též byl, jemuž poesie zdroj pníval se mocn vrchovatý. zavolán byl rychle ten muž svatý. kalifa všech pochyb vyléí

I

A

a rozsoudí, kdo z

pvc

nejvtší.

pišel vskutku, jásající dav vedl v dešti kvtu do paláce, a kynul kalif zástupu sta hlav, by ztichnul, pak spor kmetu pednes' krátce a kynul pvcm, aby pli znova. I

jej

mudrc: Ticho! Neteba mi slova! díš, tito pvci ti že stejn krásn pjí bez rozdílu? Dle toho, jakou cenu svému dílu

Vstal

Ty

z

kalife,

nich každý pikládá, tvou

eším pi

kdo chtl za odmnu a posoudím hned jejich písn cenu. Rci, kalife, co

Dél kalif: První vyžádal si me, spolu rek a rád se pouští v se,

je

chtl damascenku s drahokam svitem, by jako v písni vyhrál v boji lítém.

—

Co druhý chtl? Ten vyžádal

si

kon,

na kterém s vichry v závod v divém hon by pouští lí a slunce do svých dlaní moh' chytit, když se ku západu sklání!

—

A

tetí

pál

si?

mudrce

ptal

se.

—

Chleba, teba,

jen chleba, chleba nejvíc prý

mu

o sirotky se po svém bratru

stará.

;:

—

—

33i

pak o dva druhy neschopné tm dtem oslazuje dny jich

tm

)

!

starým blahé, zašlé

k práci,

víc

jara,

asy

vrací.

Dost, zvolal mudrc, z kesla vstávaje, zde nejvtším je ze všech pvec tetí,

a letí sláva jeho do kraje, bu živa ješt vnukm našich On

dtí

zpv svj

jist srdce vložil v

neb kdykoli pl, myslil po co jeho dti doma dlají,

vždycky,

taji,

—

jeho zpv byl lidský! co staí druzi Ti dva snad rovnž velcí misti byli, však sob hráli jen a sebe ctili, dal ten tetí jiným srdce v a proto nejvtší je zpvu král.

ob

Ztich'

mudrc. Kalif kol a

lid jásal

v souhlas hlavou

svdil,

pvci blahoeil.

(Motýli YŠech barer.;

Meditace zimní.

Nech kvty

všecko se i

ptáci

—

ztrácí.

za svojí prácí

píroda

vná

co v jara

spje vždy smíchu

a v léta pychu. to nyní v tichu dje se v hrudi hvozd a

Dív

život stkvly,

tichý te, ztmiý, rozdíl to celý!

Všichni

ti

v plesu

i

spolu bolu

na jednom stvolu kvtyjsou, které sfoukne jen as, zde jen se mihli, ,

dál

.

skal.

slunce svit stihli

a pak se zdvihli vhvzdnouíš,vmlhy,vazurujas!

A

vše se ztrácí,

—

kvty ptáci, Ty za svou prácí i

konce ve; dále spj klidn, vteiny host; kdo se rodí, na vna hávu ten, kdo zde chodí, pi jednom stavu ten, za nímž hodí vesmíra slávu [dost! poslední hrs ve zoufalé he spolu tkáš nevda — mj na tom (Z Ddictví Tantalova. — V Liter, prémii Uml. Besedy

život však jeden bez ten,

!

— Srbm Ó

bych mela

—

332

sílu

Inzickýni.

dumy

Kollárovy,

jak orlice jež svétem širým létla a v slávských zapadlé již rovy

kmen

svým ostrým skekem Zel v rovy jen

!

—

•

vrhla zážeh svtla

A pece

život

!

nový

zas v zemi vypuel, již zloba zhntla, a národ malý v divém boje reji si ješt zpívá píserí o nadji.

Tu

sílu vdechlo božství v slávské kmeny, na Visle neb Sprév nebo Labi, že blesky zryty, vichrem pokáceny

a

pec

odolají,

každý

je

proti

nim

že slabý

boj, že v popel utajený

jich žár jen

dímá, k

rozletu jejž zvábí

dech volnosti, by rozletl a pikryl poušt nových

se

in

Boj o život

písn

kvtem.

doby naší heslo,

je

nejvíc zkusil Slovan

je

svtem

me

—

vše

mu

vzato,

plavby veslo, vše, srdce ím je láskou k vlasti vzato. Však nadarmo! Zas k oblakm se vzneslo, co nesmrtelné Proto ryzí zlato ve korun Slávu národ malý, jejž dlouhé vky trýzn nezdolaly. i

šperk,

boje,

!

bu

Ze

lid

ten

žije,

zdá se pímo bájí, píval cizí

ie neurval ten ostrov

Dva bohatýi kmen ten

podpírají,

plod jeho každý v sýpky Slávy sklízí jich neúmorná snaha, kterou plají, jich nadšení a lásky plápol ryzí; dva bohatýi ducha jarou silou

kmen Srb pstí

e

Slávy nad mohylou.

—

otc ddictví to pebohaté, a zkazky, písn, báje drahých v prach zašlapané každé zrnko zlaté, ti stehou jako vely plástvy medu.

dd,

! !

— pak

silou slova

!! ! !

—

333

duše mdlobou jaté

zas budí, kísí z netenosti ledu,

až národ jako snženky kvt vstane z té slavné pdy zryté, udupané.

To

naše útcha a naše pýcha, neznal svt nás, že se k sob známe, že víme, všem nám jaro v adra dýchá, že v srdcích vlastních spásu svoji máme Nech oráv pot eká mnohá lícha, pec tato nadje nás neoklame, že umlován, tupen, v jamo skován, kde jednou stál, zas bude státi Slovan.

by

!

(Na domácí pd.)

Píse V

klidu.

Pluli jsme tiše dále a dále, západ se tml a východ se smál, na kraji lod zamyšlen, stále ve hvzdách oi, mlky jsem stál, po letech volný zdál jsem se býti

asu Oj,

a prostoru vlada a král

vody

neste

sivé,

mne

Hrajte mi

zelené vody, dále a dál

dále,

píse na strunách shody,

zlate mi srdce, spláchnte žal mohu do hvzd upíti zraky

A

vesele,

voln

Oj, ptáci

bílí,

vlada a

jak

oj,

ptáci

králové plání vodních

Bušte mi kídly

abych

se

div

i

král

tmaví, skal

kol hlavy,

do boue, do vtru smál,

v jistot, myslící duch že je všady asu a prostoru vlada a král (Z

Rzných

mask.)

;

-

334

Vžd^

//a

ráii.

—

Jsme v moi ostrov kolem vlny lo žádná s míru zvstí nepistane,

dmou se, hnvu

a vlny

vichr

klnou v

ti

otc

Jen

nám

a

ti

zvstí a jen

vane,

v slzách kleí.

otc

eí

údy zmalátnlé kane,

v

síla

div

jeí,

a nejvtší to zázrak tvj, o Pane, že ješt žijem ve smrtelné kei.

A denn

denn

hráze stavíme a

nepátelská vlna spláchne prudce, a smích a úzkost válí v našem líci. je

Vždy na rán a

zmn

asu

v každé

jak na Siónu valech jsme, v té ruce

me (Z

nias

obnaženy, v

—

T poušti.

Ve

té

zednickou

lžíci.

Zlaté l'raze, 1890.)

Varhatiy.

Chrám temný se

a

lila,

vodopád

tož z

jen s kúru slabá

byl,

hml

píšal tak

Ten jeden

i

hrál a

divý, rozpoutaný z

jim bylo

:

:

duše samotáe.

druhý u oltáe,

ve dlaních skráii, naslouchal

Rajské z

koen

zadumaný

stojí

brány,

a hluboko svt dole stopen v páe.

A

hudba

vlnila

se jako sloky

nádherné básn, která konce nemá, jak nebeského vojska pochod valný.

A se

v

pohlcena tón veletoky duše obou chvla dsem

kest

záe

kdosi hrál tam na varhany,

zvuk ponoena


nmá,

triumfálný.

!

!

—

!

—

335

Cobimbus.

Nesmrné moe

Te

moe

však jak

V

Jak své vlny valí svého lidu,

!

jednu boui ve

ped bouí

té

ztišil

píšerném trvá klidu, se mlžný obzor halí.

nesmrnosti

s

lomi svými malý

bod, vesmírem hnán,

ob

svého vidu,

zem novou hledá, lidstva starou bídu zápas neskonalý. by penes tam i

Hle k nebi. Jižní kíž v svém arolesku zel v jeho spor a dumy, vlídným svitem mu ozauje neznámých drah stezku. Na

vzpomnl ve inel s trpkým

zjev ten pozdéj

když pouty svými

Však jako tenkrát kíž

mu

žalái,

citem stejn záí.

.

.

.

(Tamt.)

Rudolf Pokorný. Nar. 18. dubna 1853 v Herm. Mstci a zemel jako okresní tajemník v Libochovicích 19. zái 1887. Vydal r. 1873 sbírku Z jarních luh, 1877 Básn, 1879 Pod eským nebem a Nemilostné písn, 1881 Z hor, 1882 S procitlým jarem a Vlasti a svobod, 1885 Mrtvou zemi, 1887 Opt na horách, nkteré peklady (Zaleského a j ) a Potulky po Slovensku.

Guslar. Chodil starý guslar, chodil

mnohá

léta

kolik vroucích slzí

—

do strun zaletlo Sáhl keovit v struny rozechvné

smutná je ta cesta do širého svta Nikdo nerovná jí, trní neposee, asto slza, asto na housliky tee. Pitisk' starý guslar, pitisk' k houslím elo

:

Nikdo na guslara, nikdo nevzpomene!" »

^I^^^"'^

—

^^^^ý g"^}^!"

zemdlenou svou šíji. »Což mj život plný smutných melodií!*

—

;

—

336

A jak bílou hlavu podepírá dlaní, zvolna libý spánek v duši se

—

na bídu a nouzi, sklání ... na všeliké tísné,

mu

a blažené šeptá v v ^ , "Jeste mámsvépisne '

.... «

I

.XI'. na svá stará léta, A

—

(Z básní.

V

Lumíru,

Ddeek. Hoj, dojíždí na hory bohatyr, och dojíždí na bílém koni; však nikdo ho jaktživ nespatí, jen slyšet, jak

podkúvky

Oj, nezvoní, nezvoní

zvoní.

podkúvky:

vtík nám v okénka zvuí, ve vzduchu bloukých kvt hned,

to

a

jak z jara kdy v zahradách puí.

A že

a

na zemi plno hned sedmikrás,

bloukým pi krbu

a kol

nho

povlakem všecka,

choulí se

ddeek

družinka dtská.

»Ach, povídej, povídej, I

pemýšlí

ddeek

ddeku!*

bílý

a povídá o svojí babice však nemže o ní dál chvíli

.

A

povídá o krásné princezn, ba o vrchu celikém ze skla, a každému dítku se na oku hned sklenná perlika leskla.

A

—

na cestiku smulnou do širého svta,

v ^ Zapomíná guslar '

:

povídá o švarném rytíi, o zlatém a stíbrném lese, a každému dítti v hlásku se hned stíbrný zvoneek tese.

.

.

1876.)

:

— A až

oka mu

to poslední

!

—

337

ddeek

povídá

až vypoví po

!

!

.

bez konce,

tetí všecko, zavírá na

klín

milouké dcko.

ddeek na chvilku, I zdímne si a sen jeho plný krásy ó, vidí svou bývalou chaloupku a rozmilou babiku asi (Pod

eským

nebem.)

Uhlíi.

Šerým hvozdem mezi buky

Vru,

zabloudil jsem k milíi.

Nikdy s takým humorem —jako tu — jsem za vdk nevzal

Dobývali

práv

uernní

uhlíi.

uhlí

jak jsou pohostinní

upeeným bramborem

mn

!

Soumrak padá mezi stromy.

Nabrali

Víc a více do tmavá ve spolku s ním od milíe kmitá záe krvavá.

bez cejchu, tak od oka víno mi tak nechutnalo,

Rudé

jiskry

erným

vzhru

mužm

Sedí v kole,

mn na mech k sob pi chladnoucím milíi nikdy jsem tak dobe nespal,

m

radostnými pozdravy.

(Opt na

k.

Zdálo se

—

—

zmnilo

mn,

:

že jim uhlí

se v rubíny

—

nikdy jsem tak sladce nesnil, jak vtom kruhu chudiny!...

Ve Svtozoru

r.

1886.)

Jaroslav Tichý (Frant. Rypáek). íjna 1853 v Hodétín u Bechyn jest professorem gymnasia v Tebíi. Vydal sbírku V boui a klidu (1884

Nar. dne c.

horách.

—

jako mezi uhlíi

Zemata si pekou v uhlí, vody kolem do vle pozvou-li erní muži, hoj, to bude tabule!

m

—

jak ta voda z potoka Ustlali

prší

nad hlavy

vítají

také vody.

7.

v

Brn

u

J.

Barvie.)

Nasetnu studentstvu. Studentstvo naše, ratolesti mladá, ty naše víro, naše nadje, Bílý, „Paterý

knihy ploda básnických".

22

:!

—

338

:

;

!

—

na prsa nám tžká boue padá,

hle,

a všude kanou zloby krúpje, láska k vlasti, žár nadšení zmírá, a lhostejnost se v srdce naše vtírá ty napraviž to, naše sílo mladá i

Ty naprav

co doba zavinila,

to,

a pokrop vlažný národ

ktem

novým krtem,

nadšení, by vlas se posilnila

a celý národ jarým životem zas jevil ducha svého

inn

sílu,

by hotovil se k vlasteneckému dílu a napravil, co hádka zavinila.

ui —

Tak

vždy jsi hojn dokázalo, ; pro vlas svaté nadšení kdykoli mrano nepátel se hnalo

mže

co k

nám

v

otinu,

svj mladý a za ni

moe

blahém zachvní nasadilo,

krve tvé se

jsi

—

lilo

—

To

t

vždycky dokázalo.

tak nadšení

nadšení

tys v

život pro ni

vedlo k svtla zdroji,

když mistr Jan

stavl pravdy chrám, k boji, když lítý Švéda sevel Prahu nám, to nadšení t vedlo do žaláe, když vlasti zbledja vykoupení záe v dnech Svatodušních, nových útrap zdroji — to nadšení

t

ti

roznítilo

Jen jednou kvete krásné jaro žití, jen jedna doba mladým nadjím,

plném žilobití velkým ideím, v svém srdci pstuj lásku k vlasti innou, mj této lásce duši pohostinnou v ní

ducha

a mysl

šlechti v

posv

tak vzdlávej se

Od

tebe národ

—

—

prchá

jaro

mnoho oekává

své osvžení, svoji obranu.

žití

:

—

339

—

svou dávnou slávu, stará svoje práva, ochranu, svj život nový,

umn

muže nové, novou

své

svoji

dobu

—

ó neživ tedy lhostejnosti mdlobu, kdyí od tebe vlas všecko oekává!

Ó

pipravuj se nadšené a stále k budoucí práci v služb národa, smruj vždy k svtlu výš a k

vd

dále,

by hojná byla tvoje úroda: tvoji snové smlí jen piprav se, se z ideál v rázné iny vtlí; neb tvá je budoucnost a bude stále!

a

Studentstvo naše, národ patí na t,

vlas v tebe doufá, posilu jí dej a dostúj úloze své vrchovat, vždy dobro vlasti na pozoru mj Nadje vlasti, srdce tvá a spjí v nadšení svatém pro svobodu její pak cely národ bude hrdým na t!

—— —

Otakar Mokrý.

. Budjovicích a jest notáem ve Vodanech. Vydal r. 1876 peklad Slowackého, 1880 Jihoeské melodie, 1883 Básn, 1885 Na Divim kameni, 1888 Dumy a legendy, jakož i nkteré sbírky povídek. V bohaté barvitosti mluvy a u volb látek jeví se cituplným romantikem. Nar. 25.

kvtna 1854 v

SlovÍ7isku.

Po tob dlouho, arovábný

kraji,

jsem v dáli toužil roztesknn, tvj obraz lepý v luzných zjev taji na víka kla mihotavý sen \ pi každém kroku, v každém oka kmitu plápolala v blankytavém svitu

mn

mn tvé ji

nhy

švarná vidina

obrážela v tisícerém tpytu

zvlnná duše hladina 22*

;

—

340

;

—

dumy sladké kouzla aromoci mné tíhly z nitra zátiší, jak skítk roje v pohádkové noci a

zakletých

zámk

ze skrýší.

Na bludnou pou jsem neznámý básník severu

vyšel

—

osamlý,

slovinské vlasti náhle rozestely

pede mnou bájnou nádheru když pobratimou pdu rty mé spráhlé líbaly v žhavém rozchvní, tu v bouných prsou pocítil jsem náhle nejsladších písní vlnní. Styrii smavou proletí jsem v chvatu, tu švarnou zemi zelenou, již Drává v slunném, smaragdovém šatu probíhá vlnou šílenou, kde révy kade všude rozplítají, kde každou skálu rozvaliny vroubí a v každé sluji, v každém stinném doubí tisíce

jež

vil

se zlatovlasých

sirén hlasem

tají,

sladce zvou

poutníka v hebkou

náru

svou.

Pak ve Gorenska zasmušilé strán krok mj šinul nesmle, kde divá Sáva s Karavanek strán se ítí v rokle setmlé se

kde ze Triglavu do údolí hmjí nebeských varhan píšaly a Bledské pleso v modrých vlnek se vrývá šedé do skály, hýkajíc v klín rob roztomilé,

ostrvek

tichý, v jehož vížce

reji

bílé

"Zvoneku pání« arozpv dme snivou touhou srdce dv. Dál »rájem kraiiskýmo ode chýže k chýži

ku žírné spl jsem rovin, kde Aemona se starodávná v Ljubljany lesklé hladin.

shlíží

!

— A

na Notransku

—

J4'

bílé

Krasu skály

bludnému chodci tvrdé lžko stlaly pod clonou orlích perutí; pedobrá víla tajemné té zetn jen rúžným prstem pokynula jemn a v jednom oka mihnutí se nitro skály arným stalo hradem .

s

hostinných

síní

nekoneným adem.

—

U konce pou má ješt plné Adrie modré zahledl jsem behy jak tážné ptáe v peletu

nhy

:

tak

svdnou

byla

arovná

ve sterých barev rozkvtu, tak plna zpvu, šveholu a že navždy rád bych v

ta

ln

vn,

kyprém

jejím

ln

byl složil hlavu zemdlenou.

»Addiol« navždy pvci s Bohem daly Duina rumy, blošedé skály nad moe plání zelenou.

Kam zmizely mi arovné ty zjevy? Pro moe šumy, jezer ztichly zpvy? Kde

reje

švarných Slovinek,

jichž zraky takou

že jako

nhu

hvzdy dosud

v duši vanou, vstíc mi planou

mlhavou clonou vzpomínek .? Kde lid ten bodrý, který v plái, vzlyku .

.

ty kraje plné veldjy

až dosud skrápí slzou nevolník? ten

lid,

sám silni mocný Bože na nebi

ty

Zmizelo vše mi v upomínek šeru; neznámý v dáli básník od severu o ruku vzpírám hlavu zadumanou, a v duši mojí sladcí snové tanou. (Z Básní.)

—

v dáli k zoufalému boji v lásky nekoneném zdroji,

jejž

;

—

-

342

Dotnine, quo tradisf starou, po níž legion bojovný kdys pochodem se brával, do íma kráel v matném slunce sklonu z veera chodec zadumaný, bledý. Západu paprsk rúžný obehrával

Silnicí

šik

mu

kade kueravou,

teskné,

líce

mu

splývala

jež

k nachýlené

šíji

vlnivou asou, jako cypiš tmavou, a zaslánéla zasmušilé hledy touž rouškou mkkou, kterou v Kalvárii ve

zbožném hnutí

stírala

bdné

líce

sestra

Veronika

mueníka.

—

v neúnavném spchu tžkým kížem pepásaný, kráel jejž ode vku mlky, bez oddechu, na bedrách nese sudbou Otce Boha. Vtérek moský od pobežní strany mu sušil slzu v oka vlhké ase v prach boila se pobodaná noha a v krvavého slunka tóojase trnitých ostn bitké ostí plálo

Byl Spasitel to

dál

—

jak

arovábný

jež silnice

Tu

snítek granátový,

v zahrad tniavoslinném

vzpuevší

pelud v Capuánské brané

jako

—

se protichúdce rysy objevily.

Soumrakem šerým pospíchal

Petr,

z

íma

do Campané

poutník pobloudilý,

omráen bleskem

kletby Neronovy,

kesan

jež

nad

jak

andl

Adonai

koví,

práh pustý lemovalo.

vznášela se krovy smrti, kterým v hnvném hnutí

Bh

mstil

sím

Israele,

souzené náku, hoi, zahynutí ve Faraón zemi zatvrzelé Podšen bouí, jež se z dáli hnala, církve Boží skála. kolísal Petr .

.

.

—

A

prchal z

íma

divou bázní

opouštl obec vícího

lidu.

jatý,

«

!

— svil

—

343

to stádce bludné, jež

v ochranu vlídnými k

.

::

mu pastý

svatý

v nebeském

nmu

kdys klidu, slovy promlouvaje

»Fas oveky mé; by mé bdné tlo upjala na kíž zaslepená láje, ty od nich bdlé neodvracuj elo

Vz,

já

že povždy, v radosti

i

trudu,

do skonání svta svou mocnou ruku pevn držet budu, by nezmohla jí brána pekel kletá,

nad

Tu

církví svojí

se

setkali

.

.

.

Petr zraky klopil,

do tmavá bledá líc se uzardla. Mistrovo roucho žhavou slzou skropil a s kajicných rt otázka se chvla »Kam, Pane, kráíš v pozdní tuto chvíli ? A Kristus na to k smrti zasmušilý, s výitky jemné bolným pozachvním, jež sotva

bylo v dobré tvái znáti,

obrátil k

Petru oko

odpovdl:

a

>»S

.

.

skabonné

jitním kuropním

za spásu církve v strasti opuštné jdu poznovu se ukižovat dáti!«

Zaplakal Petr hoce, usedav,

hru mu

a

nekonené hoe,

rvalo

jak tehda, když ve pustém vrahu dave

poprvé zhešil v biskupov dvoe, bojácným retem Krista zapíraje.

—

ve ržovém mraku andl vznesl do oblaku. Zkroušen Petr z poklesku se kaje, Druhý den již pnlo v ím navrátil se v pahorku pustém, v mstských val stínu Spasitel zmizel se jako

—

na

dev

kíže

Tak smíil (Z

Dum

a lepend.

bdné

Petr

— Ve

jeho tlo

tžkou

svoji

Zlaté Praze, 1887.)

.

.

.

vinu.

«

—

;

—

344

Karel Kuera. Nar. 80. íái r. 1854 v Luštnici u Ml. Boleslave a jest gymn. professorem v Králové Hradci. Vydal Básn (1884), Zapadlé hvšrdy (1890). Opvá rád energické iny djinné formou vybroušenou.

Rimanka. "Quirité, slyšte! Toto senát praví: Zahalte v tógy elo své a hlavy, za mrtvé palte obti, neštstí vlny v naše brány bijí legií orly sklála v Hispanii

Karthago mocná po tetí.

Pa

Scipio a k Ibee až zemi nepítel stíní svými korouhvemi, snad smlou nyní výpravou pes Gallii a snžné alpské hory jak laviny nám karthaginské sbory zbranmi blýsknou nad hlavou.

Však tyi dny jen doba trvá smutku, než orly k novému zas skutku v let nový pošle ím, a proto senát volbu na vás skládá

vný

Quirité, slyšte!

Od

vás

vdce

svým novým orlm,

žádá

legiím.

Tak na fóru mluvili hlasatelé, mrak se stlal po každém ímském ele, mrak ozáený nadjí,

a

že nové voje udatností paží

k své stran váhy rozhodnutí že vítzstvím se zaskvjí.

sváží,

Jen

íman

jak

mladý dub, jenž osamocen v skále živ jednou touhou, jedním snem

jeden v

dumách

trval

— —

stále

by jako vdce postaven byl v elo a po boji se jeho jméno skvlo v triumfu slávy vítzném.

:

:

To

345

:

-

Scipio byl; v otce svého pádu svoji vládu,

zel jenom klíit píští sen

víka

srdce klid,

míjel,

vše jedna vlna pohltila dravá,

mu

nad hlavou kídlem šumla >»již

Však

vdcem

tebe

zvolil

sláva

lid."

—

—

nkdy opt v orlí teto dráze mu nedostupná hráze, zasyel nedvry had

se zjevila

ímu prosply tvé páže? Zda stáí máš, jak ád to ímský káže, vk dostatený na úad? Gím dosud

Tak

Tu co

s

ekal snmu. lžka ozval k nmu:

bázní Scipio den

slabý hlas

se z

»Zrak matin dávno v nitru e, vzdušným kídlem v skrán tvoje bije.

Sem rám

tvé,

pjdeme

snad dovolí to

tíže

v komitie, let!«

A

stará matka zsinalá, a bledá jak stín svou hlavu nahrbenou zvedá, bez lesku oko zapadlé,

na syna vzpírá vetchá

—

svoje bedra

tak chví se palma, zžehlá

ohnm

vedra,

v cisterny jasném zrcadle.

Však na fóru, kde sms jest postav hustá, staeny postat na obryni vzrstá Padlého Scipiona syn, vojenský tribun dosud, jinoch mladý se v této válce dožaduje vlády, a otcv stín. by pomstil

ím

On mkký me že nov vzpuí a orel

zakalí bleskem ducha, snítka lauru suchá

ímských

smlejším letem spáry

legií

svoje statné

hloubji ješt v Karthaginu zatne, pipne na šíji. jí okov

—

346

—

Však bohové již jeho nad kolébkou sí tajných zjev rozesteli hebkou, had zlatý dcka u nohou vždy zjevoval se náhle v noní chvíli jak symbol píští udatnosti, síly,

Pak mladíkem se

denn

Jovišv

orel

že víra v jak

nm ;

v

jej

za soumraku

náru

rostly v

—

nebi kol.«

zem udiven

k zmírající

chápal,

zápal,

rostl

hlava v

tlo klesá lid

dumách

in

a

hvzdy

Ustala žena hle,

jsa, v

hejno mísil noních ptáku,

v

obletují kapitol,

již

tam

nezmohou.

prostí

lidé

jíž

se

níží

vzhlíží

staen

—

pojednou boulivá se budí vava. • Scipio

a (Z Básní.

—

vdce!" zástup provolává rukou mává nadšen.

Ve Kvtech,

1882.)

->>¥'

—

Kniha tvrtá.

z

TVORBY EPIGON.

František Kvapil. Nar. 16. února 1855 ve Žherách u es. Brodu. Jest spoluredakpotorem Hlasu Národa. Vydal r. 1878 almanach Máj, v prvé vystoupila souborn omladina básnická, 1883 Zpvy knížecí, 1887 Zavátó stopy, 1891 sonety Z výstnvních tácek; peložil Krasinskébo a složil hojn statí z liter, a kultur, života polského. Z verš jeho zní ohlas jeho studií a cest i moderního života.

nmž

Nikita.

Z granátové

í.še slunko vyhouplo se, plno perel vzplálo na stíbrné rose,

do rubín hoí step i luh. Jak to vzduchem šumí! Píse jara svží rozlétla se náhle svtem bez otží, jásající skivan jest jí druh. Buran v nach se zardl, šeptly háje tmavé, nebem plují šedé mráky pelétavé, kde jich stane lem, vše rozpuí. Kdož by povdl nám, odkud se as vrací jejich peru bludná? Již se oku ztrácí dálky nedohledné v náruí! Za nimi, kde hora stíhá v mlze horu, objevil se náhle modrém na obzoru dobrý mládec, ruský bohatýr. Nikita to, z dálných pichází on zemí, povs o letí ped ním kraji všemi, kde íš hmí a plesá boje vír. Huslaú všech písn jeho skutky slaví,

nm

jeho

rám

silné

i

vlas

kueravý,

po plecích jenž voln padá v zad. Bujn vždy on svoji hlavu k nebi nese,

ped ním

latarslcý aul

zlatý Kyjev též

i

hrozí se a tese,

Caihrad.

—

Do cizích kdys konin obrátil své kroky stelou vlna bží, vichrem letí roky, mladílc vyjel, muž se vrací zpt. Hle, tu ped zrakem zas ruská zem svatá ostruhou bod" oe, bleskem k pedu chvátá.

—

:

mu

což

Ó

35o

!

:

-

nyní sláva, celý svt?

dumá, rozpomíná Spatí ernobrvku ženu, íši vína jak sladce se to

!

ke cti druh vyprázdnit chce blah. oi !« k vranci zahovoí »Dál jen, dál,

—

mj

«»

se jasné

slunce vnoí,

musím chatky rodné práh!«

zlíbat

Což

mrak

do

nežli

ped ním? Stíbrem stuhy eka vlny zasmušilé,

to blýsklo

bystrá valí

huí sob

—

bílé

bujný smích. rozvodnily dešt, málo krok ješt a tam za ní, za ní hle, dvr bílý v sadech lipových! Poklonil se ece mládec jasných oí, dl »Ó povz, eko, kde tvj proud se toí, zda lze nkde brodu uhlídat? Neb snad bez uskoku, bez myšlenky klamné na druhý beh sama zdaž bys penesla mne,

Jarní do

divý,

šíky

ji

—

—

:

pevozného jaký béeš

platr<<

Odpoví mu eka mkkým dívím hlasem «Po sedle neb oi mzdy já beru asem, jindy po mladém též junáku.

—

Zdarma penáším však reka, bohatýra dobe zná t, hochu, matika Rus šírá, Vjel tryskem, s touhou ve zraku. je!«

—

Jako zázrakem se rozstoupily vlny: v právo Nikita zel zámek lesku plný, z

oken dívaly

V

levo sad

klokotal v z lesa

se

mu

nm

dýchal

princezny.

kynul divné, sladké vn, slavík na arovné strun,

vtík

líbezný.

beh! Již skoil, zavela se eka. Nedkoval mládec, ale z nedaleká smíchem drsným zpupn se jí smál »Mnil jsem, že to eka v hloubce rovná moi,

Aj, tu

a to

krpj

vody kalužinu tvoí !«

—

eka volá: »Neje dál! Zapomnl jsi me svj na protjším behu

Ale

Jaká rada? a ím bez

asu dost je ku noclehu, mee jest pravý rek?

!««

33i Obrátil hned kon do víivé zmti, nedbá nebezpeí, šílen k pedu letí dobrý sob nazpátek. pro hned s prvním krokem, bda potopil se s druhým sedlo zniklo v proudu pehlubokém, s tetím mládec zmizel ve vlnách.

me

o

!

—

Divou, tesknou písní huí eka znova, šatí zlatem zoe ervánkoyá, hvzdou na proudu hrál její nach.

západ (Z Knížecích

zpév.

—

Ve Svtozoru

r.

1881.)

Ideály.

Piletly k duši jako drobné pýí, hvzdy v temné kštici, písní zvonil ret, v hlav divným ruchem tryská to a víí, jako v máji zašlém, v kouzlu mladých let. '

Kdo

jste,

hosté vzácní?

— Vesmírem

všech

vk

Kam váš hmíme

rej

se

chýlí?

jasem, tmou,

námi lidské srde smje se a kvílí, s námi v íši mládí zlatí snové jdou.

—

U

kolébky

dcka pjem dumku

hravou,

matky tpytne veselý náš smích, elo muže laurem vníme a slávou, v hrob mu dychnem klid a vzpomínku, když v slze

—

Nade vavou

lidstva

vsíme

ztich'.

svá kídla,

co v nich per, to duh a paprsk a krás, srdce k sob táhnem v štstí zídla, než nás ruka strhla prchnem v dáli zas.

vná

—

—

Ve

vném

tak shonu

houpáme

se v zoi, patit v zrak, nové hrady zlaté ped ním rej náš tvoí, v skálu vrhnem rže, hvzdy v erný mrak.

marn lovk zmámen

— A

chce

nám

Voláme Jen k výši dej se hrdým letem když v touze marné dol zdrcen pa, :

!

!

—

—

352

skrá mu obsýpáme nových ucho šeptáme

v

—

Ale

rej

mu

:

ten stálý,

tni asu znikne

rozpuí v máj

vná

—

—

kvtem,

tužeb

Dnes ne,

plná štstí, plná sklamání v

zmna,

bd,

ím lovk

a

sníh

zlatý, ztaví

i

Bude skuteností, sen co zdá

se vratký,

kruh,

širý

(Ze Ziivátých stop.

—

V

Kvétech

jej r.

stená,

led.

— nevrátí

náru nekonený sám

snad

zítra

tato

i

jarem zazvoní to v lidstva a když k hvzdám vzlétne v

;

!

se zpátky,

Bh

strhne

1883.)

Josef Kallus.

aora

1855 ve Frenštát. Byl dlouho tkadlcem a básn. samoukem, až se na ^radu pátel oddal uSitelstvi, ve kterémž stav nyní psobí v Celadné. Vydal: Písn (1882), Z Valašska (1885) a Oblaky (1887). Jiné práce vytištny zejména v Osvt Poesie jeho se vyznauje jakous nžnou prostotou a splynulostí s pírodou. Nar. 16.

Genie tvrci

nad

mým elem

ty jist víš,

.

.

Óvím, pro smutek

Genie tvrí! jenž

.

kídly

[chvíš,

—

pro

žádná

se v

svt

radost'

pro

líc

mi kryje,

nerozvije

mne

juž

pro písn mé jsou plny vzdechu, co komu osud urí zda propasi snad hvzdnou pro více nedbám na útchu ni na volání vzmuž se, vzmuž [výš; zda cesta na zemi je trním vystlána i ržemi, !

:

ty jist víš!

.

,

O necht mne

—

jsem unaven, po odpoinku toužím te. nešastný, kdo pozná všechen kvt sešlapán je, tajemství tvoje hrozná, blankyt mraky zahalen mu s líce zmizí nach; O cítím, že jsem unaven, sny zlaté s rznou vesnou a k odpoinku as že tcd"! mu náhle s nebe klesnou a v temných zhasnou hlubinách. ^

'

Ó

mj mj

—

—

— Genie jenž

mým elem

—

komu osud urí

(Z Písní.

—v

alm. Zoe,

Ty

a žena

jist víš

1878.)

Na Muž

—

zda propas i snad hvzdnou [výš zda cesta na zemi je trním vystlána i ržemi,

kídly

[chvíš,

ty jist víš,

co

353

tvrí

nad

;

!

!

silnici.

hromádky

dv

skalí,

tepajíce chleba, dobývali.

Proudy potu po skráních jim tekly zvoní poledne, hned oba klekli. Zdvihli ruce ku

modlitb

ku obloze

pohlíželi

—

spjaté,

zlaté.

Dí pak žena: »>Hlad mám nevýslovný*, rychle uchopila uzlík skromný.

Z

brambory

uzlu

se kutálely

v slupce; jedli, vodu pipíjeli, až nezbylo jediného ani.

Pak

Tu

se pustili zas

dvátko

se

školaka,

Matka "Jak

jich tvrdé

krajíc chleba

ruce líbá.

vyndá pro

ni.

chutný, maminko, jak voní!«

je

))Ba že voní!

a

do tepání.

k nim prikolíbá,

obma

.

.

.«

rodiové dli,

koutky úst se chvly.

ku hromádce skalí, tváe chleba dobývali. kreseb. — V Osvt, 1887.)

Sklonili se

v potu (Z Valašských

Irma Geisslová. žervence 1855 v Pešti. Vydala r. 1879 Immortely, r. 1881 Divoké koení, 1882 Lufiní kvítí (básn a povídky pro mládež.)

Nar.

6.

Zpévno vkol. Zazvonila pnkavice

obletujíc

Bílý, »Patery knih

šumotavé

topoly,

v podolí,

plod básnických".

23

!

!

kmit' se

!

334

brouek pemalinký

—

vzniká

kolem kee konvalinky

zmírá

v travé stero

zpvánek.

a též šveholí.

Zem V

skivánek,

až

pozd

tak milá ve

svém

každém lístkúv záchvvu, malým velkým v šei snivé Ples se vlní v

purpurem ervánek,

nežli

i

tvá

úsmvu

blankyte už dávno jásá

v

se za rdí

noní

—

šero

je

v té

vni

opojivé

do zpvu.

Bratím. Kdy,

drahá, vyjasní

vlasti

tvé nebe smíru

duha?

kdy, bratí, v lásce bývalé

druh obejmete druha? Spor tuto

pdu

(V Lumíru,

neuhájí pravdy nám, práva nespasíte, ó bratí lip kdy ku práci vše síly zasvtíte !

:

Chrám svornosti tu. brate mj Hle vroucn prosím tebe —

rozrývá

I

jak píval kyprá luka,

6 strašná, bratí, kletba je syn Svatopluka

—

Záš jí

!

ta

zde poklekni a písahej, že

zapeš

již

—

sám

sebe.

1874.)

František Kyselý (Bruno Sauer). ledna 1857 v Kudlovicích u Velehradu, premonstrát kláštera Strahovského v Praze, t. . kaplan v Jihlav. „Osvta" a „Vlas"* pinesli od nho hojn srdených epických a lyrických, oslavujících apoštoly Slov., slavnou minulost Moravy a Prahy. Nar.

12.

zpv

0)11 hxdin

moravské.

Budiž vroucn žehnán, letoroste

jarý,

jemuž skytlo nebe blahomrné dary: leporostlé tlo, v nmžto jemn trní duše s teplem tužeb, ideál vní V cudné nitro tvoje, na ramena pružná klademe svá pání, skromné nadje; tvoje vle, slovo, in a síla mužná

!

!

-

355

;

;

-

má v brzku valné peeje cizáckého ruchu, bezpráví a svodu, ježto zpupn hýí na moravském rodu.

tíštiti

Tys jak rúžné kvty, zlaté lupení zdrav vyšel z mízy našinského stromu, abys rostl jae k dílu v skalném lomu,

nhož

z

zdar

ó kéž sprchou

nám skrovný hvzdnou na

zvolna temeni

skrán kane

tvé

rosa nadšenosti, lásky svrchované, s oí temné vzhledy, s el ti chmury a jak rajský nektar v ústa,

smývá

nitro splývá,

bys byl stále zdatný v pouti k pokroku,

hrd

hrozbám hrubých útok!

elil

Ohniska zžíhejte

dv

rozepjaté k letu

K Velehradu nejdív upi Chrám

tu

vznt

žárná jiskry vyšších

v duši

ti

slunný zor

zadumaný, drobné spatíš chaty,

vesnického lidu pestrošatý sbor

—

duch tvj vzatý nad vžemi chrámu, doškovými kryty vidma tajemného zí jev obrovitý. V dáli hvzdy blednou, úsvit tepetavý líbá rudým bleskem obzorníku lem, spoustu plných rží, rubín tok žhavý

život idylický

;

ale

sype, hází, leje na

procitlou zem.

Do záivé smsi rží tch

a

blesk

vetknuty jsou pevn bohatýrské paty, z jejichž ostruh jisker ohe srší zlatý

od tžkého

mee

hromorázných

tesk

výše halí postat obrovité ženy

plášt asnatého skvostný hermelín, havraní vlas po voln rozpuštný

nm

valí

se jak

noci tajeplný stín,

a z pod diadému, který slunkem kmitá,

velebn tvá záí

Oko

bledá, vráskovitá.

vlhké zírá k planoucímu kíži,

jehož oslunivý, pevznešený kmen, z

levice

jak svícen

u výš nedohlednou

obí vytyen, nádhern se

híží. 23*

;

—

; ;

;

;

—

356

Zvolna naklonila obryné ta hlavu, u výsostech vážn po erváncích kráí, slzy

— démant

a kde slza

její

—

ti-íš

roníc na

Moravu

;

drahou pudu smáí,

nahá plá se halí ve kvtistý lilií a rží divomilých vnad. Znáš tu ženu svatou? To jest

šat

z

vlasti

tvojí

neskonale slavná, velká minulost,

kdy byl Mojmírovec hímal tuhou zbrojí, Soluanúv jemných leskotala ctnos ona do ervánk tvojí nové doby bohatýrství dýchá, velebou je zdobí, želu žhavou slzou vlaží i

jásotu

vyprahlou a tvrd podeptanou zem, by v ní kvetlo dílo, které ducha blaží našich drahým údlem. a jest

as

Odtud minulostí opojený zrak obra na píbuznou Povltavskou nivu Nad vlnivou stuhou pyšní se div div, jak by nesmírný tu sedl rajský pták !

a

ml

kídla tkaná

z

blankytu a zlata,

Praha stovžatá cena tady acká síla, nádhera pítomností naší vrn zosobnna. Co kdy vznešeného vznítil nad Evropou neúmorný dvtip, zkum a vdní,

zázrané

to sídlo,

i

všecko pipoutali k Praze živou stopou geniové božským ohnm nadšení tu

jak v klenotnici

nevýzkumných krás

etnou ducha tvorbu

tíbí

eský

ráz.

Sotva dna tu stihneš pátravými hledy v blyskotavém moi domorodé vdy šttec, pod nímž duha pestrých barev hoi, které život v mrtvý mramor tesá, zdiveným okem luzné íše tvoí v závratný až blankyt, k hvzdám, na nebesa unáší t hudby šumot arotklivý, hudby, do níž bratrv eský dech a cit dláto,

ped

lahod nejvábnjších vkládá steré divy; královského majestátu svit

ale

;

—

3^7

!

—

vyzauje zpvných bohatýrú dav, napájeni z nadoblaných zídel, duše roznícené uvolnných kídel setásají písní hojný zlatohlav. Tady kniha eská naše zbra a zbroj útulný má domov, nevyvážný zdroj. jižto, s

—

!

—

Odtud oživují lidu adra kleslá vojevdc bystrých nepochybná hesla. Tchto vzácných dar nekonená eka, blahotvorných dílen neúnavný ruch

pebohatým proudem

tká

vytryskuje,

do junáckých ader na moravský

Takým

a

se,

zalil

moem

nebesáhlých

doroste náš, u výbojnou

luh.

vznt, etu

necha na t chmurná cizota se ítí, na srdce a jazyk hrabiv ti sahá, k úspchm ti skvlým arodjn svítí ohniska dv žárná, Velehrad a Praha

Jan Spáil Žeranovský. Nar. 27. ledna 1857 v Zešové u Prostjova, spolupracovník Politiky v Praze.

Polsce.

V

dny, v kterých slyším žalné žalmy pti,

z nichž

bou

hoe nekonené ní mi

v duši,

mi v nitro buší, jak mohu, Polsko, Tebe nevzpomnli? svatá pašijí

Jak nezít slzy ve zracích Tvých dtí, ruce sepjaté, jež etz kruší,

jich

jak neslyšet jich hlas, jenž v

dsné

hluši

bratrským srdcem nejvíc musí chvti?

A

hoký los byl souzen mému lidu, tob zírá, sám se v slzách noe, pec žaly Tvoje vtší zím bídu.

jenž k

i

A

kdy dnes slovy písma vzhore Krista volat v žalném klidu

víc než

zím »0

v

-

358

Tob

vizte,

mé

zda jak

—

(Z cyklu Veliká noc.

vaše

jest

Ve Svtozoru

r.

hoe?«

I8»0,^

Frant. Chalupa. Nar. 80. prosince 1857 ve Velkých Králicích a zem. 1. ledna 1890 v Praze. Vydal vedle hojných peklad z ruštiny, prací liter, historických a povídek r. 1883 Závise a 1889 Zpvy bohatýrské.

Krvavá

liíhe.

dávno rozjeli se posli, zvouce, kdo Cech, kdo junný panoš, panský by pirazili k bránám Olomouce, by potrestán byl zpupný Lokýtek. Již

Nesetným, rekovným nejmladší

je

Pemyslovc

Jak mladý

lev

se

vojm

v

rek,

ele

ratolest.

vzchopil Václav, žele,

zapomenul na královskou est, tak zapadaje v lidské hanby tn,

že

jak vyvtralýi

kámen

v hloubi vod,

když na velebném Libušin trn mu rádcem byl jen bídných vášní rod a velký odkaz otce svého, dda, dal

nepátelm laným

Oj, vzchopuje se,

ím

otcm,

Je tich a

vlasti,

lupu v plen

,

.

.

rázem vstává, vda, sláv povinen.

smuten kapitolní

dm,

nmž

na as prodlíti mu jako hosti. Juž kyne mocn velkým slávy snm, hlaholnou mluvou mrzké minulosti v

zapomnní, rzných ervánk zí vzcházet

ustoupit káže v propast a z

ju-

své slávy slunce, mlžné prchá snní,

a k

inu velkému

—

se

chystá

—

muž,

»Ty vle, paže mysli, peru zvedni, a slávo, v oblanou mne íši nes.

!

:

-

359

-

vzpla, jak to žhavé slunce na poledni, mj svtlo, svte, eských od nebes !«

Tak v zanícení Václav šepotaje na lžku vedrem znaven usnul

král.

obraz svých taje, pi nm marnivý sen stál. mu: »Jsem zvdav, co mi dáš ?«

Juž odhaluje tak ladné,

Král vece

mkkou jej ruku bera, do dálného ukazuje šera a ptá se smutn: »Kde jsi, poznáváš?"

Sen, lehce za

mu On

hledí kolem, cos

že chví se žasem,

jej

mrazn

zebe,

ladná blednou

líce,

hlas jeho zachvívá se

>>Vidím nebe, a ty

jsi

Sen dál

svtlý andl nebešan." se táže:

»A co

více?»

vidíš

"Tam jarn teplých vánk milý van pináší svtlých postav velký dav.« »A znáš

je?«

— ))Bože,

kdo

se

blíží

k

Ó jak bych neznal tchto drahých Ó jasn vidím, kdo jsou, znám je, Tam

patí na dav; jará

zá

nám? hlav

znám!«...

plá v oku.

Pemysl tu po Libuše boku arovnou záí leposti se skvící; tu svatý Václav s usmvavou lící,

Jde

v

železném pancéi jde Vladislav,

jak u Milánských

piodn

byl bran,

a dále nese vánk lehkých van lepou Dagmar dva ladné zjevy

—

zbroj

tžká toho reka po tom

s

Mladou

;

chrastí,

jenž na Hostýne západ zbavil strastí

—

—

jenž zradou Tu on náru smrti na Moravském poli, s ním eská sláva na krvavé lze. Z ran tisícerých vykvétají rže

tatarsky tatarských. kles'

v

;

360 tak jasné rudé jako svží krev.

A

trn use Otakarv

na

mocný zvuel

a jeho

zjev

hlas, jak

zvon

:

"Zda tob, vnuku, po života skon, jak nám, ta eská sláva bude mila?<<

Než odpovdl Václav, všechno v ráz chvl jen krutý mráz jen rži vidél rudou, jež tu zbyla, jen rži porosenou svží krví. tu zmizelo, jím

Okamžik pekvapení minul prvý i

chopit chce

jeho ruka mladá,

ji

le rže voln

padá, lehce padá,

—

hvzda nese dol a Václav za ní padá, padá spolu,

jak krvavá se

marn

však

po

Na dlažbu padla

A

darmo

ní sahá,

kapitolní chodby.

—

Václav proci ze sna.

mou

mj t

sahá.

»Rúže drahá!

budeš, « zvolal, >»mojí jenom

zneuctn

—

byl,

kdyby

!

Rod by

nkdo zve

V polospaní ješt, v snách beze zbroje, v lehkém šat král pekroil své dusné sín práh. V tom na nho se divý vrah vrh' klat a dvakrát dýku v krásná prsa vklál. a

cizí!«

zmámen

Kles' Václav;

pohle kolem

Na dlažb místo rže zí

té

naposled. krev svou

—

zmírající král.

Juž zastínno oko smrti tmou. (Ze

Zpv

bohatýrských.)

Frant. Táborský. Nar. 15. ledna 1858 v Bystici pod Hostýnem, jest professorem vyšší díví školy v Praze. Vydal r. 1884 Básn, 1891 Starou komedii, obrázky ze spoleenského života pražského. Hluboký cit i rozmamá satira dochází u nho stejn milého a pelivého výrazu.

Aé Až umru

mne

w)iru.

kdys, ó prosím Vás, tam na Hostýn

poblíž

chrámu

vložte

zemi v

klín.

;

!

— na

hoe

té,

tam budu o

— pa

kde za svobodu Vneslav

nm

A

místo náhrobku mi vsate v hrob,

nech

36i

sní a zdímnu

tož jedli tajemnou

a

šumí nade mnou

ptá se kdo, zda žebrák tu

to jedno jest,

—

rád.

nech

za

i

poutník kles

mne mluví

les.

Chci na Moravu zí a k jasným oblákám, tu Moravu, již jako drahokam jsem vzácný v srdci nosil slzou skropený, vždy doufaje, že v ráj se promní.

A boue zpvná

nad hlavou mi bude

pjdou

hráti

tam,

—

chrám ó kdy bych najednou tak cítil zem se tás, a zpv jich znl: » My svobodnu chcem vlasU

a

O

procesí kol

tenkrát, cítím to,

vzí lýru

v

bych musil

z

hrobu vstá,

struny rozpoutat, vlí naposledy do nich srdce svého krev a zapti volnosti slavný zpv svoji,

—

(Z Básni, lbS4.)

z pouti

slovenské.

Zár nebes sálal. Ve stínu jsme dleli a hovli si, božích dar sytí na dvoe istém pi okrouhlém stole, pod námi pažit vonného byl kvítí.

Zvuk na

rtech, ba i dech tajíce v prsou, jsme poslouchali, hostitel jak milý, staiký pastor, Sládkovie etl, a staré líce se mu rozohnily.

A paní pastorová k hostm nese svou runí práci, tichounká a istá kvt v album uschlý, jenž nepozbyl barvy, plés pestává, slov hlubší slyšíc místa.

— —

:

— A

3

^'

2

:

—

krásné dcery z ticha uklízely

námi sedly, vštná slova, a chvílemi zrak velký, tpytný zvedly. a uklidivše, za stl

pozorn

s

slouchajíce

Syn také u pastora kmeta

sedí.

mladistvý theolog, jun písný, vážný, a stará matka svj pohled k

obas

nmu

A

se zálibou

vznáší, dobrý, strážný.

mu

pastor te, hlas se

tu chví se žalobou, tu

a

pružné

vlní,

bouí hnvem,

—

dumnv zrak mu zanícením plane mlí jako v chrám jato zpvem.

vše

te

Velký pst*), a

hlas

mocný

jemu

líce

div že neselže

zbledly,

mu asem,

on vráskovitou ruku zvedá k nebi a vštbu hímá rozpoutaným hlasem

bute, pipraveni

• Hotovi

Muk

zbsile vzkiknou volnosti a

stále!

velkých pijde ješt velký pátek,

potom

—

?

Velkononí

—

vší vrazi

slavte svátek

!«

Hlas v hrdle jemu vázne, muži mlí, mne krev pálí, slzí,

staiká paní

—

a pastorovy dcery velkým zrakem tak zamyšlen hledí v snivou dáli (V Osvté

r.

U U Tšína bubny bubny

Tšína bubny

bijou,

bijou,

milý už se louí s milou, vojsko táhne velkou silou.

Každý

si

»S

.

.

bijou

.

.

.

Jenom jeden spurn spurn hledí,

hledí,

na vraniku nehnut sedí bez otázek, odpovdí.

Bohem !• dává, U Tšína bubny bijou, bubny bijou, Bohem !« dává,

tu »S

s tatíkem se rozžehnává, u vrat matka poplakává.

)

.

1883.)

BáseA A. Sláilkoviova.

jako

vlci

Kde pak

k ty

nmu máš

vyjou

svoji

milou?

«:

363

Nad ddinkou kostel

kostel

jen pobinkují pobinkují, jak ty trouby vytrubují, vojáci jak prozpvují.

Podkovy

bání,

s

bání,

s

hledí jako v zadumání,

hbitov za

a zelený

Na

ní.

A

ten hbitov mysl béží,

jak táhnou, v plné zbroji,

v plné zbroji mysl bží, jezdec stojí, dva hroby tam s tmavou svží, náhle pi tatíek v nich s matkou leží. jemuž lásku dala svoji:

nm

Chaloupka už z

jich

už

pusta,

je

pusta,

je

oken hledí tma jen hustá,

"Zanechal jsem dti v dáli, dti v dáli, na postýlce ješt spaly,

na steše mech povyrstá.

chuátka

Vedle domek, samá rže,

Padnu-li

já, Bože svatý, Bože svatý

samá rže, a v

nm

kvt

rže— mže?

byl nad ty

kdož od lásky hojit

ze vší duše ji,

jak miluje

U hbitova

trhl

oem,

nmý

vzal a

U hrob tam

ten

V oích jemu

žala trávu,

zlatý!

oem,

trhl

jako trhá vichr

hoem,

moem.

slzy stojí,

slzy stojí,

—

jakby v jakby v ráji, usedli si zrovna v máji,

ret

brate

jich,

slyšel,

mladá duše.

U tch hrob

líbal

ujmi se

—

ten klatý,

boj

kamarád

srdce puknout se

uvidl on ji tak zdrávu, pomátla mu mžikem hlavu.

otce

m

slep, hluše,

žala trávu.

ruku

urve-li

Jak to

Zadíval se ze vší duše. miloval

jsou tak malý.

víš,

písahá otce,

ráji,

Slunce

bubny

pálí,

bubny

strojí

bijou,

bijou,

vojsko táhne velkou silou se šablenkou, vrnou milou.

jí.

matky

mu

»Sám-li pijdu, budou moji—

—

matky

Byla bitva,

— strašná

strašná

jak zmije hladký,

smr sladký Za Tšínem bubn tluky, bubn tluky,

tenkrát byl on na

byla,

byla,

pole krví zavlažila, ..

lidským

tlem

A tam doma

pohnojila.

dítky svží,

dítky svží, vojska táhnou dlouhé pluky, vyhlídat už tátu bží, slyšíš smích a písní zvuky, a on s druhem v šacht (Z Balhul.

—V

Osvt,

I89l.>

leží.

—

364

—

Josef Jakubec. Nar. 1858 ve Lhot Hlásné u Jiína, vystudovav filosofii, stal se úedníkem obce Pražské a zemel 9. ervna 18B9 v Jiín. Složil hojn veršovaných povídek ze života venkovského, které se vyznaují klidnou, prostou pravdivostí; z nich vydány 2 svazky Povídek z kraje v Ottové Salonní bibl.

AŽ na

onen

svét.

Silné jest jako smrt milování.

Píse Šalomounova Veliký

cit

lidský velké

iny

Vlil.

rodí.

Láska sob staví pes okeán lodi, východ se západem plodí zempásy, plém k plemeni se s konc svta hlásí, v minulosti hledá, vstí do budoucna, ba snad veliká ta láska všemohoucná do oblak si cestu najde za svou touhou po oblaných vlnách plavbou slavnou, dlouhou,

do pístavu, boue pekonavši plané, nezborná lo naše slavn k cíli stane!

V ase

tom, jehož jsme šastní pamtníci,

v koutku naší vlasti tiché na vesnici

píhoda

se

píhodeka

sbhla, jak ji tady líím, prostá, nezdobená niím.

V

kruhu drobných vnouat bába švitoivá hubuje a líbá, dti míí, zpívá, tomu jablíko kdes našla pod peinou, tomu v kapsái kus cukru, a zas jinou pochoutku jim našla, poádala hraky, konen už zbyly jenom povídaky. Utichly hned hádky, konec hluku, kiku,

deva kúíi stane, voják shodil píku, krávy ze stepin kdes v kout leží samy, hospodyky bouchly o zem panenkami,

ze

a klín

babiin všem pojednou

je

cílem.

Ale bába žene všechny stejným dílem

:

6.

;

—

—

363

na zem do sluníka, budu písti. Obrate sem líka!« Vzala veteno a nala kužel bílý,

»Tu

se posadíte

a já

zakývala hlavou, na strany ji chýlí, utela si oko, jež se slzou lesklo, a tak vedla ei: »Opt se mi stesklo, opt je mi smutno, malé drobné dti, minulé když asy sbírám do pamti.

Ten den ped Jakubem, patnáct rok tomu, co jsem vypravila vaši tetu z domu. Byla moje dcera jedna v našem kraji, však až podnes na ni lidé vzpomínají. Mla jsem ji, mla, jako oko v hlav a když jsem jí zala šíti o výbav,

Pán Búh

mn

ji

milé, zlaté dti,

nkam

vzal a

kde

již

na

do daleka,

lovka

padá obloha a tuto zemi dlí, vdávat jsme ji chtli. ji Pán Búh Bylo práv tehda, když se pisthoval do vsi naší ková. Divné vci koval, do zem ryl, kutil rzné z kovu tvary a k nám chodil jako známý starý. O mé drahé dti, drobotino malá,

—

zavedl

jak

vám

to

Ková asto sám

již

mám

íci? Zlá se

zmna

stala.

zámoských krajích, svtem od severu na jih,

mluvil o

prošel

mnoho

vypravoval o té cizí zemi, až tu jednou z jara rozlouil se s všemi, zavázal si uzlík, vyšel z rána a má dcera, hlete všecka uplakána

asn

!

humna s ním vyšla. Složil uzlík s holí, tam nad úvozem pod tou hruškou v poli, pl dne na tom míst louili se spolu

za a

a míjeli zvolna topol po topolu,

vedouce se cestou. Poslala jsem za ní, sama pivedla ji za pláe a lkaní. Hned jsem koupila jí pknou kanafasku, kížek zlatý, vzala jenom na ukázku, zamkla v truhle pak a sama uplakaná tíhla k veeru vždy, kde ta modrá strana.

—

—

— A

366

když jednou tak jsme

— radili se s

ddem,

tou naší holkou, co s ní jenom svedeni, vešla do svtnice, sklesla na kolena:

co

s

»Ach, mí rodiové, já jsem opuštná již musím za ním, nevydržím tady,

a

zmaím

mne,

nepustíte-li

musím skonit

život

nevydržím

život,

mladý; déle,

anebo mi pukne živé srdce v tle!« Polekali jsme se. »Pro Boha živého! A kam za ním pjdeš od domova svého? Vždy on ani není na tom svt, dít?!" »Na onom je tedy!« ekla ona hbit. "Pjdu v Ameriku, pjdu za nim v dáli !« Co jsme mli dlat? Již jsme se jí báli.

ekl

tedy tatík

Dobe, rozmysli si! zapomnla bysi ? hle, pohle! Chuas pláe ní, sám oko slzou smáe. »

:

m

Na matku a na Pohle na mámu, Takto mluvil k

má již k hrobu! oba za krátkou již dobu. Odejdeš, my též, je konec, po všem veta, bude pro nás navždy konec toho svta. A ty odejdeš?" Tu dcera zdvihne oi, žaln hledí na mne a již s pláem skoí, kolem krku jímá, skytá usedav, svými prsty hrabe v mojí šedé hlav. "Pohle na

Zememe

ni,

jak daleko

st>ad

—

—

Tedy ekl

tatík:

»

Dobe!

Jinak není,

když to dokonce už Boží dopuštní, máš-li touhou mít a vésti život bídný, vyprav se jen s Bohem Pou je za dva týdny, pátelé se sejdou, vystrojím ti hody, a pak pus se s Bohem na ty moské vody!" !

A

Vzpomenu-li, pláu. na pou do kolá. Svatba bez ženicha, poheb bez mrtvoly však se podnes mluví o tom ve vkolí. tak bylo, dti.

Tak jsem

pustila

Pijel první na

se

pou

—

bratr z

Podaova,

a jak do vrat vjíždl, první jeho slova •

Pro Boha vás prosím, co to budem

:

slavit?

!

!«

:

:

« !; «

Nevíte už, jak se jedné dcery zbavit? Jedna dcera v dom, jeden Pán Búh v nebi a vám pravé ruky není zapotebí? Jsi to matkou, sestro? Hleme na osobu! Búh dá zdraví a ty dceru chystáš k hrobu ?« Pi tom skládal s vozu bílé svazky lenu, plátna utkaného k nevstinu vnu.

»Ó,

mj

strýku milý!« dcera

»Dkuju vám

jala strýce:

za vše, ach já nešastnice!

Jak pak vaše dary s sebou vzíti mohu? Jednu kytli vezmu, odevzdám se Bohu, jednu kytlici a kížek na krk zlatý, dj se vle Boží, pjdu z rodné chaty.

A a a

Novoveský práv kiel pedkem všechny zdrav

tu také pijel již

z

vozu

mn

první z vozu podávaje ruku potš, sestro, a tvou zmírni muku

»Bh t

Na pkný Kde pak

hod

to je ta

Koukej, co

si

kolá

!

rozeslala.

holka? Nu, ty

jsi

nám

dala!

v nové hospodáství vezu

ti

Penz tob nedám,

—

chytají se ezu, radj kousek do chlíveka, který v hospodáství štstí nouzi peká. A již nachýliv se tžce s vozu, zdvihá jaloviku rudou, poádná je tíha

myslil jsem já

—

rozvázal

A

když

jí

já

nohy, na dvr shodil prudce. i dcera spráskly divem ruce,

na koženky strýek Novoveský wJenom holko vezmi To by bylo hezky Do roka z ní bude hodná jalovice, a budeš mít o jeden kus více.« praštil

!

!

pkn

A

což vaše stará teta z Netolice kdybys prý, holko, nemohla vzít více, tuhle vezmi aspo kolíbku si naši; tatík beztoho už vránu s oken plaší, tob bude dobrá, však je zachovalá !« Ale moje dcera se víc rozplakala. A tak pátelé a všichni naši známí :

>»A

každý

nco

nesl,

cít soustrast

s

námi.

:

—

-

368

Což to ale plátno, neb nic nemohla si dcera z domova

toho všeho

z

svého.

vzít

co já

ti dcero, co já smutná máti, na tvé tlo na posledy dáti, aby ti to do smrti až vydrželo, abys védéla, až dáš to na své tlo, že t poprvé v to máma oblékala?" Tak jsem naíkala, siela a stkala. A jak také vždycky o svatb to bývá, vozy vystrojeny, pentlí híva zapletená vlaje, všude rozmarina,

)>A

co

mám

kom

a

má

dcera šaty svatební

Na zem

klekla a

my

si

spíná.

požehnání

dali,

housle zabudly a dudy zadudaly, a již na vozy se hrnou svatebané. .)Tedy pec to pravda, na nebesích Pane?« tak jsem zalkala, když na

vz

jsem

si

sedla,

a po celou cestu plá a náek vedla. V kostele pan fará pkný výklad inil,

o rodiích tkliv, o dcei se zmínil, po mši svaté dcei pijímat dal Krista, požehnání dal, a vše se hnalo z místa. Cestou z kostela se výskalo a plo, svatebané sob vedli peveselo, za stolem pak v žertu ten strýc a hned jiný

vnec

strhnouti chtl

vydávaje sebe až

mu

ped

s

hlavy nevstiny

ní za ženicha,

stará jeho pohrozila z ticha.

Po hodech však, bda, došlo na louení. Ješt dnes, mé dti, potchy mi není, to, co se tehdy dlo tisknu stále dcerušky své tlo,

vzpomenu-li na

K prsm otvírám a

jí

oi, dlouho do nich hledím

zoufalá všecka v

komrce

s

ní sedím.

Tatík vysázel jí dva tisíce vna celá deska jimi byla posázena políbila ruce, oko slzavlo, a peníze dala na holé si tlo.

—

—

Pak

šla

ješt jednou, bledla po svtnici,

:!;

!

3^9

adou na

hoste sedli tam

lavici

druh k druhu líbala jim ruce, obešla je v kruhu: "Vzpomete si na mne !« u každého vzlykla, koukla po stnách a jako byla zvyklá, se schýlenou hlavou šeptaje

klekla u lavice a se pomodlila.

Potom jako vždycky za denního díla ješt jednou všecko do ruky si vzala, hlavou zakývala, pi tom zaplakala. V chlív každou kravku vzala kolem krku, svojí slípce, huse škubla pírko z brk, vyšla na zahradu, každý stromek chytla, s kterým vyrostla a s kterým stejn kvitla, postála si ješt na domácím prahu hledíc v pole, luka, tam kde v dlouhém tahu pasáek hnal kravky. Lidé rúzno v poli, stromky v adách stály u cest po okolí, a nad nimi ptáci sem tam pelétali. A tu uslyšela, kterak na maštali nkdo vzlyká hlasem. Vešla, uvidla. Bratr o ze open, brada se mu chvla, a jak sestra, on

ji

objal taky,

hlaviky jim sklesly, zakryly si zraky. A já na ni zase: » Rozpome se dít, pokej dnes, snad bude jinak na úsvit Ale dcera moje vzchopila se kvapn, zobjímala všecky, louila se trapn, a již venku kon zvun zaieli. Ješt já a dcera louit jsme se mly. "Tedy nikdy, nikdy nespatím t více? Drahé dít moje, ukaž ukaž líce

!«

!

Tedy nikdy už To starou hru mou zdrtí Te už budu spchat ráda v náru smrti, tam t najdu zas. .« A tu jsem omdlévala !

.

a když procitla jsem, v

náek

jsem se dala,

do vrat vybhla jsem, vzpjavši ob ruce do dálky jsem vzkikla v peukrutné muce "Necht mi tu dít! Neodvážejte ho!« Ale neslyšeli toho kiku mého. Za vozem vúz jeli a za vozy davy lidu ze vsi táhly jako Bílý, „Paterý

knihy plod básnických".

poheb

pravý.

24

:

— Tak

.

—

370

hudba hrála samé smutno noty

a tím více rvala duši do tesknoty.

Tu

zvonek ve vsi cinkal žalostiv, vozy s dcerou zmizely mi v niv. » Ach pro všechny svaté !« volám, ruce spjaté. '•Vždy to nemže být! Rozum se mi mate!« Bžím horem pádem ze vsi zahradami, vidím ješt, vidím Bože, budiž s námi — dcera nad úvozem slézá z vozu ješt, ruce k nebi spíná jak sevené klešt a tu zemi líbá, v šátek bére hrudu. Za ní chci, však síla vyšla z mojich úd, poklesla jsem na zem a víc nevidla Takou svatbu poheb dcera moje mla.« a

i

již

—

!

.

.

—

-

Babika

v

tom zmlkla, patíc pekvapena, hlouek dtí žena,

kterak do svtnice,

hospodá, syn s

lící

Dti

její,

s

úmvem

se bére,

zveselenou zavíraje dvée. tyi drobné, buclaté to byly,

klobouky jim hezké hlavy kryly, pansky vystrojené, kudrnatých vlásk v ladné skupin tak jako na obrázku, vtší za menšího plaše skrývaje se nejzáz dvátko, a v každé ruce nese praporeek malý s pruhovanou holí, režné

ervený a hvzdy v modrém Praporeky mávou, divnou píse bíle

poli.

pjí,

bývá v obyeji. však jí rozumti, srdce v tle pláe, jak zpívají dti. Babika pak zbožn poslechnuvši chvíli hlavu sklonila, když dti dokonily jako o pomlázce

Píse divnou

pjí,

"Co tu milé dti, žákové vy malí, co pak zpíváte to? Kde jste se tu vzaly? Koleda už není, už také dávno odzpívali, a kde bylo jaké,

ehoe

ervená vajíka

rozbili

jsme všecka.

dcka

Co pak

zpíváte to,

lovku

až srdce z toho pouscdá,

roztomilá

t

jako sirota, když svoji matku hledá.

<<

;

—

37.

-

Babika tak vece, brejle narovnává, ptáek stranou sem tam pozor dává, líka baculatá zkoumá pronikav

jako

a zas povážliv ruku vede k hlav, na syna pohledne, který v zanícení dobrá ústa špule, v tvái barvu mní,

když tu za chlapeky stojíc hezky vzadu dvátko vykouklo, nadzdvihujíc bradu, bradu malikou a veliké dv oi.

—

babika hned svoje brejle toí spráskne rukama: »To není, není možná Brejle sundává a kížek ruka zbožná

Na

tu

dlá na ele, staruška

si

zrak protírá pak chvíli, ruce chýlí,

tváe v

ob

srden vztáhne ruce dvátku malém, v náruí

štkajíc

po

!«

i

kvapné lapne,

je

bratr baculatá ruka. oPojsem, brouku, poj! Ó, vid, žes moje vnuka ?Hlavika pak malá od shora se dol

až se chytá

pikyvujíc kloní, že se sešly spolu jejich rty, a bába opt zeptala se: kývlo zase, »Vi, že jsem tvá bába ?« babika však blahem zvun hlaholila

Dve

a jak smetí shrábla

Když pak hlavu na

hru

vnouata

svá milá.

zdvihla, složila

milovanou

—

s

ji

zase

dcerou objala

se.

Pivedl ji tatík, šouraje se z dveí potichounku k matce, a má sotva ví, pláe matka, pláe, na adrech jí dcera hlun se však smje, do dveí se dera, jež jsou

pro

"Pochválen

nj

nízká,

bu Kristus

—

ková !

starý

tak jsme

známý:

opt

s

vámi,

lovk ve svt skoí budiž Bohu chvála jako do vln moe, ale svt se toí. jsme tu zas. Vždy zem, moe, prostor celý vrných duší od se nikdy neoddlí. Lidská touha velká nad tou dálkou stojí a jak svta vítr stejné duše poJí.« !

24*

— To

ten

pravý,

píhodeka

prostá,

as

píse, na památku hosta z dálných konin more skládána a a veliké lásce k vlasti posvcena. Povídek z kraje. — Ve Kvtech r. 1887.) našich

(Z

píbh

—

372

pna

Karel V. Rais. ledna 1859 v Blohrade u Nové Paky, jesh odb. uitelem Vydal r. 1881 První kvty, 1883 Doma 1884 eské pohádky o Kristu Pánu, 1885 Obrázky od nás. 1886 Obrázky veršem, 1889 Dárek malikým a Zlaté chvilky, 1890 Když sluneko svití, 1891 Dtský ráj, vtšinou pro mládež. Hojn básní jeho obsaženo v rzných asopisech, zejména v Osvt. Básnické podobizny rozmanitých typ, zvi. z našeho venkova se mu daí. Všecku poesii jeho vyznauje vroucí eskost.

Nar.

mše.

4.

škol v Žižkov.

Dudák. Pišel k

ddoušek

nám dudáek, švadly,

zadudal rejdovák, chaloupky zmladly.

Stranou si pošouply epici z došk ba náš ddeek omládl trošku.

—

i

Dnes oko dobrácké-

má že

—

plno lesku

dudák zadudal

po Starocesku. (V Budeóské Zahrádce,

I88I.)

Pau Jizbu v

má

jen

mládenecky prostou,

každém kout haldu

vedle myrty v celé trsy

na

profesor.

zdi

tlustých knih,

okn bujn

rží msíních

rostou

;

staré obraz jeden visí,

pavouiskem síka utkaná závojem svým na nm cloní velikého otce Jungmanna.

rysy

;

—

;

;

—

373

U stoleku nad knihami bádá profesor

na ticátý rok

již

mu

zvolna do kadeí padá, zvadá, uklání se bok,

sníh líce

mlad,

jen to srdce ješt buší

a

mu

dávno boue zavály chvíle snu, kdy v bezu na zahrad Lence líbal rtíkú koraly. Žije nyní jen té

mladé chase,

loská moudrost pedivnou, jíž však srdce pi velebné kráse eských verš spíše oživnou, nežli adou pravidel a vzor, které

dle nichž krása prý

ulita

je

než obsah žuly, ruly, svoru

víc

zvs Zná

ji

ty

tší, jak

žil

Husita.

mladé eských

syn

hlavy,

že staí jiskra pramalá,

ví,

aby v plamen lásky k vlasti žhavý mysl jejich jará zaplála vroucím slovem do tch duší dmýchá, což mu záleží? na postupu Žití jeho rados všecka, pýcha patí jí, té eské mládeži!

—

Sotva práznin klidné pijdou doby, širák starý na

chytne hl, a

již

skrá

posadí,

obr Žižka zdobí, kluše jako za mládí již

dál a dál v ty kraje naše lepé, v

luhy plné nejdivnjších krás,

a to srdce a z

radostn

tch oí

mu

štstí záí,

tepe jas.

S každou tetkou zastaví se v poli, na palouku sedá u dtí, ve vsi na tá zajde do stodoly, kde dav mlatek ryn repetí, váží cestu pes hrudové lány

!

—

—

374

tam, kde pasák jae haleká,

díví šátek peste kvtovaný pivábí ho k sob z daleka.

známy dlouhé jeho šosy, ním vlní po vánku, ta bláhovost, že snažn prosí za jedinou všude zpvánku,

Jsou I

již

jež se za i

jakých mnoho z hrdel jejich puká na pastvišti, v poli na líše, a že stará, tesoucí se ruka v listy žluté všecko zapíše.

V

dálný

jih

když tažní

letí

ptáci,

babí léto padá na kvítí, ze své toulky k domovu se vrací. O, co potom teprv procítí,

když ty skvosty nasbírané adí! Nad elem jak vanul by mu šum kídel mkkých zlaceného mládí, jimiž let chtl až k nebesm.

Povzdech lásky

asn

zakopané,

ten dech mrtvý zvadlé nadje,

vn, když

která z nivy

kvtem

eské

vane,

odje, náek trpký utýraných skrání, se

jara

který srdce citná probodá,

potom jako klidné oddýchání pedrahého jeho národa v Osvt,

U85.>

Bohdan Kaminský (Karel Bušek). Nar. 24. února 1859 v Huse u zámkn Sychrova, spisovatel v Praae. Vydal r. 1884 Ztracené volini, 1889 Rokoko (v Lipsku), 1890 Den štstí, essimismus a bol obestirá jeho mse tvá.

Myllenky. Sílenou

bouí

lidstvo v

ped

se

huící moe, vava nezkrocená.

valí,

!

375

ev, kolotání, píboj neustálý, vše huí, pláe, bouí, volá, stená.

A

tisíc

vékú zaniká a vzrstá

v

neznámé prázdno

a

vn

pláí

a

ozývá se

široširé dálky,

tisícerá ústa,

ryný

hlahol války.

Jak rachot hromu, hukot

vodopád

hmní dl as otáí svá ím je v tuto vk bou

a a

a vádu když po svých mrtvých volá

zpv básníka, (V Lumíru,

kola,

.

?

.

I88.0.)

Sláva.

zvon do dálky temn erné látky,

Kdos umel jeden z tch, skon otese všemi.

Hlas

jichž

zní

A

smutení obálky

vše chodníky a dál

kravaty i šátky šperky v každé skíni. A v každé tmavý šlá,

;

náhle se stran všech a všemi ulicemi dav tísnil se a plnil se jako

a

moe

viti

se

;

i

i

jenž truchle,

vlnil

tmav

stíní

zemelého tvá.

tu

bál.

Jako bys chrámem šel, kde rekviem je práv. Tak v srdce divný žel

Otázka chví se v ret. V tlum kupili se jedni kol hlouku, který

e,

odpolední

pi smutení

té

pinesly v erných rámech. A ráno druhý den, hle, vystaveno v krámech

se loudí, vše

má

smutení

jak v plái by se tas'

co

A

listy

zboží jen.

nový všude shon

a v smutku denní

listy.

pece mrtev on všude jeho bysty se pod závojem tají a s vží, všech prapory erné vlají i s balkon a stech. Hle,

A

dom

.

.

.

sláv náhle

dušikový ráz

kol

Hlas

zvon huí

.

.

.

táhle,

Kdos umel; jeden z tch, jichž skon otese všemi. A s balkon a stech jak hluboko, až k zemi prapory erné

vlály,

s

nich divná jakás

a

smutek nenadálý

na

lidi

padal níž

,

tíž

.

.

)

!

—

—

37^>

A

za nkolik dní, Dál bavil se tu dav když mrtvý v hrobce dímal, jak dnes a jako vera, jak prapor poslední sms rzných hlav,

vn

se

dol opt

snímal,

na drát telefonním chytil jako v spár

se

postava tisícerá a tak jak za

okamžikem oním tam zstal chudý cár. a

A

vše šlo

jak

dív

klidn

pešla v smíchu, ei,

tu

—

A

dál

a jako nyní.

ze všeho, co kdys

vábilo

nám bžek módy

a ze

jak

vera a

z té slávy za

snes'

(O

té

splývaly

slávy co je

rcete,

Kde jaká

Pro

co

s

skínmi všech.

dol

dom,

te ?

sláva?

je

si

jí

prává

teští

šílí,

ume

rád?

—

Hle, cár, jenž

chy

se v dešti

a za ni

k zemi

stech -

odpov?

každý

a po ní

prapor

kdys až

jež

jak dnes,

Z

nával,

asopis

se každý rozepsával,

všední

šlo

lidí

em

a o

kolejí

všech

po starých Píkopech.

Lid bavil se a smál kol vyzdobených skíní, kde zít, co ze dne ke dni

Vše

dn

klidní zahalei

šli

za telefonní drát... (V I^tniru,

1890.)

Karel Leger. Nar. 21. záí 1859 v Kolín, kdež je nyní statkáem. Vydal r. 1881 Verše, 1882 Zapomenuté sny, 1888 Pohádky z naší vesnice a Všední život, 1884 Peludy, 1886 Poslední Rusalku, 1888 Povídky veršem, 1890 V zátiší. Pstuje se zálibou básnickou povídku satirickou, k niž mu hojné látky skýtá zvi. život malo-

mstský.

V zemi Na malé výsp, v lid Lotofag Jak mrtvá eka v tak

Lotofagh.

kterou

moe

bije,

žije.

líném, smutném klidu, plyne život nešastného lidu.

;

— Na adra

377

—

tžkou hlavu

svoje

sklání,

a choré srdce sotva bije v hrudi než myšlenka se jaká k inu vzbudí, už její kídlo klesá v umírání. Jich ruka chví se, když se k dílu zvedá, a zrak se leká jasné zoe denní, lid blaho svoje v sladkém opojení

a ve rozkoši hledá. Zbra jeho odpoívá

mee

a dávno jež v rukou jak

Vnuk

v

dd

pochvách zrezavly, po krajinách znly

pomsty boue

divá.

slabou rukou sotva ocel zvedne, krví zdšen jako žena bledne.

ped

Vše odalo jim rozhnvané nebe

—

peru víry v sebe. Ni nadje zá bídným nedopána, jen minulos jim za náhradu dána i

Ó pedk

—

to ten lotos sladký,

sláva,

jímž opojují nízkou mysl svoji, jej nemluvn už ssaje s mlékem matky, jím touhu

tiší,

svoje strasti hojí.

Kol ela svého cizí laury vinou a sami v prachu hynou.

O inech

dd

pjí,

celým svtem za vlas bojovali, již pro svobodu vlastní život dali, a ela se jim studem nepolejí! Což nikdy jejich duši blesk Jupiterv ze sna nevyruší? již

s

(Ze Zapomenutých

—

snfl.

—

V

Lumíru,

1878.)

Svato^cor.

S nebe na zem vkroil velký Svatogor. Nad vrcholky sosen, nad temena hor do tmavých až mrak hlava jeho nla. Pod ním sirá zem v základech se chvla, lesy jeho dechem klonily se k zemi.

!

-

:

-

37«

hromem zavznl obzor nmý. Vladimíru knzi on se nepokoi^il, v nezkrocené pýše bílá msta boil, prstem vže kácel pro zábavu svoji a vyzýval smle bohatýry k boji. a když mluvil,

Však což

proti

nmu

Bojarové všichni

zmohou

ped ním

lidské síly?

—

ustoupili.

Když tak jednou k zemi hledl v pohrdání, u svých nohou spatil na skalnaté pláni

V neúnavném spchu pluhem kypil bez oddechu.

zemdlelého muže.

pdu tžkým

Svatogor se sklonil, — jak když vrch se kácí. »Postúj, bídný erve, pomohu ti v práci !« Uchopil se pluhu, ale jaká tíže Což tu ocel klatou v zemi kouzlo víže? Marn namáhá se, pot mu proudí s ela, nestaí tu vru jeho síla celá

Do úpadu zemdlen

k rolníkovi praví

"Bídný zemský erve, ušetím tvé hlavy. Svatogor jsem, silák, který msta boí, vyvracuje hory, údoly

eky

stavím

moe, zem ekni však, že

já,

i

v

lesy,

zvedám bez

víže,

obtíže,

jím hnouti ?«

Muž ela pot si utel Verš. — V Lumirii, 1880.) s

(Z

nich tvoí.

nebe síly mé se dsí. co v zemi starý pluh ten

který skálu

nemohu

z

bhu, bujné kácím

a

se

—

usmál pouze, » Lidská nouze

dl:

!«

Aug. Eugen Mužík. Nar. 1859 v Novém Hradci Králové. Spisovatel v Praze. Vydal 1883 Jarní boue h Hlasy filovka, 1884 Ballady a legendy, r. 1887 Kvty polní. Hojn prací jeho roztroušeno po asopisech.

Píse Všehomíra Hospodái, se Své velké štdré dlan

rozsévae.

plán hvzdných záí.

házíš v širé nebes zlatá zrna

:

-

379

-

A

ten

A

to požehnané dílo konáš zjevn, nepokryt, aby i to prachu dít práci ctít se nauilo.

Ty

s

potem v skráni

bíd vzdy eká

a v své

jenom na Tvé smilování.

pán, my ele Tvoje, A když sám on stár již, zralý pro Tvé humno, ostí nžné skývu chleba chudou smrti sežné zemi s každou hrudou Tvého žence hlavu jeho v pokoj stálý. musí kruté boje.

jsi

jež o

na

lovék

strádá zde, o zdar se leká,

té

vésti

—

Dej,

—

a srdcem vždy jsme praví,

jak to tžké, isté zrní,

jehož krásu neposkvrní

žádné viny koukol tmavý. (V Lumíru,

1883.)

Dv

ctfiosíi.

dým k obloze se valí, kam padne zrak, vše halí, vítz se mísí mroucích sten

pevnost' dobyta,

Již

krev kupy mrtvých tl, v ryk strašných

a v pozdní

podveer

Však ješt poslední

již

se

uzrál hrozný den.

nedoeklo slovo!

Na náspu

jediném, hle, vojsko

juž sbité,

ztenené

a

tžkých

Dva brati

odprcovo

se ohrazuje zas

palisád se valí- nocí hlas.

—

vdcové, až k smrti unaveni brat: »Již nadje zde není, a kdyby archandl nám pišel na pomoc, zde našim poslední již bude tato noc. se sešli

tam.

Dl

Mám

povražditi dát svých dobrých dtí ady? neb v lepším pípadu je pomít nechám hlady? Ne Radj odvedu své zbytky noní tmou, a ve svobodný kraj neb do zajetí jdou!« !

A

druhý kikl: »Jdi Já nedržím t. déle! jdi a pokor se ped tváí nepítele, jak porob žij si dál, i ty i národ tvj !

Jen

ne

zítra

zvítzit, jen

umít údl

mj

!

!

—

—

38o

Los podlý otroka mne mine

nepijmu

život

já

však co

Té

z cizí ruky moje pluky, zde rukám nevyrvou

mým

bašty nevydám,

(Ve Svtozoru,

—

jak dar, ni

mé, to

je

:

le

teprv

s

hlavou svou!«

1887.)

Matj

Anast.

Šimáek.

Nar. 5. února 1860 v Praze, jest redaktorem Svtozoru. Vydal r. 1885 sbírku Z kroniky chudých, 1890 V bludišti lásky. Vzdlává s úspchem též drama a krásnou prosu, zobrazuje tu ze-

jména osudy dlného

vrn.

lidu realisticky

Práce.

To

nebyl Boží

hnv,

to

byla láska boží,

když cestou trnitou a plnou hloží archandl Adama hnal od bran ráje. cestou Búh mu zjevil svta taje a srdce ženy o dar práce zmnožil, by lovk též ten pocit božský prožil, kdy tvrí síla v dílo krásy taje.

Tou

Dav práci lovku, z nj mil syna, vždy tvrcem stal se jí, kdo dív byl

V

té

tvor.

pad" též z ruky Hospodina

chvíli

me

záhuby jak žhavý meteor. jíž lidstvo mohl zhladit z trestu, na vky v bezdnu propasti se ztrácí. dl, Adamovi vstoupiv v cestu A »Vidy v dob hnvu ukaž ku své práci

Ta zbra,

Bh

A

sílu

stav v

Je

:

v paži, v duši svtlo krásy, potopy si koráb spásy

dob

práce rebík, -

jenž z prachu (Z kroniky chudých.

zem

—V

pevn

stav

vede ke

Lumíru,

na

mn —

1884.)

Krajina. Kraj ten

je

celý k smrti až tich,

na klei sotva snítka že hne

se.

:

noTiu

—

Bohu.«

Jenom kde svtlo zaniká

v lese,

asem upadne

zmrzlý pták

v sníh.

—

Rozsety domky, pohorská víska. Všude tak mrtvo, že se až stýská. Letos k tm chatám pirostla bída,

etz

a ten hor

Nad

U

v kraji

do hor se na kíž ubitý

cesty, která

havran

se na

Bh

aby

.

.

.

tratí,

z

latí.

oi

Kristovy

Perutí zakryl hledící

hlídá.

ji

vloky snhové toí

se

vsí

ves. Zstal tak sedt, nemoh' na bídu hledt.

(Tamt.)

v

Jefí

pedl

mi to upe z vás? Chci svtlo tam, kde mysli temnem mrou, chci teplo tam, kde srdce stiská mráz, mír rodiny, kde srdce vášní vrou. Já dobro chci, kdo

Pec

:

vari

vari

!

—

!

slyším kolem

hmít

—

—

Cí hlasy to Já ohlížím se zpt Oj dtinství! Je škoda zastavit, z tmy pokrytectví v ped, jen rychle v ped !

!

(Ve Svtozoru, 1890.)

Antonín Šnajdauf.

Dr.

ervna 1860 v Kozlanech

Plzeském), jest profesVydal Intimní listy (1882). Jiné básn má roztroušeny v rsopisech (na pr. v Kvtech r. 1887 Zmatení jazyk, v Ruchu tenáku, obé skladby rtši). Nar. 12.

sorem obchodní akademie v

(kraji

Plzni.

Tatranská idylka. Sel

chudý drotar

Nieho neml,

smutn

v širý svt.

bukou

kvt, oné zahrádky, kol které vždy tak luzné pohádky jejž

utrhl

si

z

jen za

:

— ho pepadly,

3«2 --

elo

že mladé, bujné

rozskoiti chtlo. Když na poslední vršin již stál se v objetí jich

ped oima odemkla se dál nového kraje a on pohle zpt na ten svj rodný, podtatranský svt, tíž na prsa a tíž mu na nohy pojednou padla dále nemoh' ubohý...

a

—

Kdyby

to

vdla Zoika

že jsem

si

pivlastnil jejího práva

•

a že jsem nejlepší utrh'

si

pomnnky kradem

na jejím záhon mladém co by as ekla r

vdla Zoika

Kdyby mi

za celý

svt

ta

oka

ty její

že

její

smavá.

to

a

—

sladká,

jejich jest chatka,

vlasy

že jsou

mi za všecky pozemské krásy co by as ekla ?

Kdyby

to

vdla Zoika

—

zlatá,

mj

krok proto jen v cizinu chvátá, abych si nastádal malounké vno Zoiko ženo a sml ji volati že

:

Jak by

!

!

—

se lekla ?«

Pak vzmužil se zas, pestoup" rodný práh a chodil božím svtem jako v snách Co daleký byl rodné vesnice, dny nepoítal ani msíce a nepoítal bláto, déš a vánice,

—

kolikrát kdy ho cestou jen

pepadly;

ervánky když veer

vychladly,

poítal co den piln na lžku, v nmž skládala se huka v podušku, groš za grošíkem v sáku chatrném jak ržencové zrno za zrnem vždy každé zrnko, co mu pibylo, o jednu míli štstí sblížilo!...

Tak bloudil svtem Bh sáek se mu v tuný

až

ví

kolik

mchý

let.

zve.

!

—

:

—

383

huka

že se až silná

!

bezmála

zvolna trhala Jenom chvilkami

pod jeho

tíží

Což letl

dom

.

.

.

!

mdlobami,

byl náhle schvácen jako

—

oích hálo cosi jako plá »Což ve-li ji už jiný na sobáš?

a v

—

—

A zas dal se v let, Ej uvidíme!" až spatil ten svj podtatranský svt »

.

.

.

Kdyby to vdla Zoika sladká, mi za celý svt jejich jest chatka,

že

ta její

oka

že jsou

mi za všecky pozemské krásy co by as ekla ?

Kdyby

to

a ty

její

vlasy

vdla, Zoika

—

zlatá,

múj krok proto jen k domovu chvátá, abych jí nabídl bohaté vno že

sml

a

ji

Zoiko ženo Jak by se lekla ?«

volati

V tom zašustila hle za sebe a

pe

oi mu

To Zoika

:

!

tráva.

!

Drotar v mžik

oi blesk mu práv zapadlé

v

jak by to slunce zas

:

vnik',

vstouplo omládlé.

—

tak svtlá, zpanilá

Leknutím všechny kvty pustila, co v klín mla jich a plachy pták letla skrýt se

Však

—

ale

vrátila se zas.

kam?

Kdo

a jak?

odolá,

když láska tklivým hlasem zavolá nás po jmén? A bledá Zoika ped drotarem se chvla celiká On také zmaten zraky upíná do prázdna kams. Pak pomoh' do klína práce zdlouhavá jí sbírat kvty již za první kvt, který podává,

—

—

chce z její ret kvtných poklad si za nj trhat sladkou náhradu. A vlaštovka když jedna piletí, má celé mrano jiných v záptí.

—

.

—

384

—

ním pak jaro v zlatém koáru Pijelo jaro také drotaru, vonné záplavy a z jeho Zoika pletla myrtu do hlavy za

kvt

.

.

Frant. X. Svoboda. Nar. 25. íjna 1860 v Mníšku. Vystudovav techniku vstoupil do služeb obce Pražské. Vydal r. 1885 Básn (2 sv.), 1890 V našem vzduchu a Nálady z minulých let. Verš. román Noví vesniané vyjde. Je inný též v dramaté. eský kraj a lid vyobrazuje nejradji.

Zpustlý kostelík.

U

nezboený

lesa stojí

ješt,

dán vtr svévoli a ostnu dešt, druh lidských nák, svdek lidských pání i

tichých modliteb a odíkání.

—

A

zpustnul.

a

uvnit noc

V

jen

oknech roste tráva, tžkodechá spává.

A

veer-li se mimo béeš k chýši, tvj snivý duch krok tichý v lese slyší, jenž ku té stran jde, kde kostel stojí. Ty mníš, že mnich to jde. Vše v mír se pojí, krok zmlká zvolna, lehce vrznou dvée, víc

krok

slyšíš,

se

lid

na mši bére.

Pak varhan zavzní zvuk a lidí zpvy, pak jak bys vidl veské kráet dvy, jež s hochy jdou, dál ženy s lící hebkou, pak statné muže, kmety s lysou lebkou, zvonku znní, a slyšíš knze hlas ze dveí kostelních posvátné pní, i

mníš, »Svatý Václave !« že zní ti k sluchu, a starou eskou mši zas slyšíš v duchu. staneš dojat, krok tvj man vázne, pak pátrá po kostelní stn prázné Zmizí vše. Pak hlédncš man, nasloucháš kráeje cestou dál, k té lesní stran, kde kostel stojí: tam noc erná leží, a hvzdy planou nad gotickou vží.

A

;

.

(V

našem vzduchu.)

.

.

:

-

385

:

:

-

Motiv prostonárodní. Pán

Šel Kristus z

A

se

nebeských ráj k

svatým Petrem ven nám o štdrý den.

pro národy všecky, co je jich, svatý Petr dary v torbách svých.

nes'

A

rozdávali,

díce

s

úsmvem,

Búh stejn každou zem.

že miluje

Když svatý Petr torby vyprázdnil, zel na Krista a na rozpacích byl

Neb ješt tady eský národ stál a dárku njakého též si pál. Jak toho chudáka tu Kristus zel, zrak upel na Petra a vážn dl

»Když všechnm, též jsi mu ml dárek bych v nebe mohl šasten odejít«.

vzít,

Kol Petr zíral, rozpakem se rdl, pokril rameny a takto dl

mén

ani víc

)>Já

nevzal

ten.

Pane, nedostával nikdy nic!«

(Ve Svtozoru,

;

1890.)

Frant. S. Procházka. Nar. 15. ledna 1861 v Námšti u Olomúce. Vystudovav filosofii, oddal se spisovatelství. Jest odb. uitelem a redaktorem Malého tenáe v Praze. Od nho vyšly r. 188.5 Píse o inu, 1887 Rzné zvuky, 1888 Na iirodné

pd.

Sveholily vlaštovice Sveholily vlaštovice

že

již z

.

.

,

dálky

mhy

se valí

lánem úvozem nad kostelní vží, Sveholily, s Bohem daly že již z dálky po strniskách vži píštím ránem. chladný mrazík bží, i

Bílý, nPatery

knihy plod básnických".

.

.

.

25

!

:

-

386

—

Co ti zbývá v žití sporu, Co jí zbylo? Tret k nebi když t v mlhy kácí ve chmuru a zlotu a kdy k jihu odletli a pak hnízda opuštná nadjí tvých ptáci? hlídat ku životu. Pevné vypjat v boui elo Nedat bouí strhnout si je do vichrúv a zimy s praskajících krov v hnízdech její jaro žije, aneb, co jich odletlo, uletti s nimi? ztad jí vzlítne znovu. (Ve Svtozorn,

1887.)

Jan ervenka. 8. dubna 1861 v Králové Hradci, jest magistr, konci pistou na Král. Vinohradech. Vydal r. 1883 Ainoroso, 1886 Ztišené vlny, 1891 Písn Závišovy. Jest pvcem žámé milosti i hrz válených.

Nar.

Bitva. Již

dla hímají! Pod vrchem

se

brodí tisíce

po

nmž

Na

boue

jak

v

krvi

záblesk prvý,

ozvala se první rána,

zem tly mrtvých rázem byla stlána. Ó hrzo, zdšení! V tom okamžiku krev stydla v žilách všem z celého šiku. Jak omámeni pušky strhli s ramen a stanuli. Ped nimi v dáli plamen a rány dl mhou rána prorážely, a oni stáli, tásli se a chvli a pušky svírali do zkehlých dlaní. Vždy nepítel tu byl jak z nenadání!

A

oni stáli

hrzou

ustrnulí,

jak ze sna probuzeni

deštm

kulí,

však nikdo z nich úst neotevel k slovu.

A

v dáli

ped

nimi to blesklo znovu, mlhu rozhoupala,

za bleskem rána

a celá ada, v popedí jež stála, se rozptýlila v zdšení a kiitu. Pak nový blesk a rána v okamžiku, to v adách jich, a ticet mrtvých k zemi se sítilo.

Tu každý

byl

jak

nmý

!!

!

—

387

!

—

a tásl se, ne hrzou již, však vztekem, zrak vyteštil a cítil se být rekem

Hurrá

!

Jak mraky v spoust neobsáhlé,

ped husté ady To nebyli víc lidé. v

vyrazily náhle.

Rozsápaní démoni, se smrtnou v ruce zbraní, již celé šiky v útok s sebou strhli Jak hejno dravc k zemi te se vrhli, lvi,

ady ohe zasálal a mžikem ped zas hnali znova s divým rykem.

z jich

se v

V

to s

obou stran

dla,

se rozhoukala

zem dunla a tásla

se a

chvla,

a mrtví padali jak v poli klasy. Krev tekla v proudech. Zoufající hlasy,

—

kik, signály a pušek rachocení to vše v té náhlé, jasné zái denní pod mraky dýmu hmlo bouí jednou. Smrt slavila své hody! V nepehlednou a dravou spoustu srazily se strany, nad mrtvolami, jež se rozdupány jim kladly do cesty, nad rannými, již svíjeli se v mukách mezi nimi. bez vítzství, hodiny dv celé, do posledního dechu nepátelé

A

se vraždili.

A

s

krví pot se sléval

pece neumdléval!

jim na tle, boj Zde každý za

ob

se

kla

své vášni

a bez rozdílu všichni byli strašni.

Ó

Bože,

slituj

se

se rozleh' signál

Pak z nenadání divým teskem zbraní,

a se všech stran jím zajásaly rohy To není možno Te, nad padlých stohy, když tisíce jich zde krev vycedilo, .

.

.

!

te ohe

zastavit?!...

A pec

tak bylo!

Vše rázem utichlo; jen dým se valil nad bojištm a nebe v mraky halil .

.

.

Na týden pímí, jež skoní mírem Ta slavná zvs po svt pjde širém, 25*

.

!

—

;

!

!

-

388

na hroby mrtvých velé slzy skanou, pátelé se stanou.

a z nepátel zas

O posmchu!...

Dnes

a za týden

si

a na zdraví (V Lumíru,

si

v boji,

vraždili se

jak zbsilí krev prolévali svoji

padnou do objetí budou pipíjeti

—

1880.)

Alois Škampa. Nar. 30. Servna 1861 v Praze, úedník msta Prahy. Vydal r. 1883 Malby a písn (v Kolín), 1884 Mladý svt, 1888 Mali kídla. Pírodní lyrika jeho má ráz milé prostoty bez rozervanosti a silných vášní.

V mladosti jaru V rhladosti jaru, jak

mnohý

plném

motýl,

hromovém

štstí, a jako v jeku

mnohý

pták tak

nžná píse

již

boui bratí velikán, k nesmrtnosti plujou ránu

a

cítí

zatouží svoje kídla vznésti nad rodnou nivu do oblak a k modru vzlett záivému, by lokat mohl slunce jas když blíží se však k cíli svému,

v té

kvapem slábne, a nedostihnuv mety vábné, se vrátit musí na zem zas

a do zobanu

—

tu síla jeho

.

.

domovem

se tu

Dal osud mu by na zemi

malá kídla malý hlas,

jen

si

hledal sídla

a vzlet svj erpal

z její

lidí

byl

vrným

Ach, není

a radost

pl

jim v

ta

a blažen jsavjich

by u

vru pro skivana bájená a hvzdná íš,

kam

kam na peruti vznést

Zde pro

jen

jeho vše

je cizí,

ruch,

skvlé,

se

vyvoleným uril

spanilé bíze.

Vyrostla bíza z kyprého

mechu

spanilá, svižná, veselá jí echral kadee v spchu, veerním stínem kmitala tchu \

vánek

žití

nic nesnil o té výši

(Z Malých kfiiel.)

Ptse7^i o

krás,

hostem

kruhu prostém

orla peru rozpoutaná smí odvážit se nanejvýš let

—

jeho zmizí

smle

Bh!

—

;

-

3«9

:

—

za noci dlouhé v

ona

temnot pouhé sama blela.

se

S nebe kdy luna

arovn

bílý

paprsek lila dol v les, všecky tam u ní tanily víly, nad nimiž háj své haluze chýlí, rejem a zpvy lesní ty

slavily

k

dvy

její

poct

ples.

Jaro kdy táhlo z dalekých zemí, krajiny budíc ze snní, rokotal vedle písnmi všemi zdroj, ten co v skále spal prve

nmý,

o pkné bíze v blostné íze,

o jejím libém šumní.

Hebounké vtve vnec vstavily

jí

jí

spletly,

ho na hlavu,

ve vnci svžím jehndy zkvetly, na stinný vrchol drozdi se slétli,

nápvy smlé vele vzácnou oslavu.

skládali

na

její

Jese kdy chladná do dlouhých zapedla kolem všechen

sítí

háj,

tu její listy na slunné mýti

mechem

a zlatem jaly se skvíti

vzpomínky jasné na žití krásné, jakoby proci nový máj.

A

když pak zima na bílém oi stihla

i

v klidné údolí,

bíza neklesla v hoi hájeku do tch snhových

spanilá z

z výslunné výše

moí

:

:

—

—

390

zírala tiše

jak dít, jež nic nebolí.

A

tak jí v stráni a tmavé skále ucházel rychle blahý as! Šeptala báje, smála se stále, dost byla šastna i na tom mále, jehož jí dosud

pál

její

mla

dost (V Jarém Veku,

r.

osud pro svt vnad

i

krás.

_______^

1883.)

Antonín Klose. Nar. 24. h'stop. 1861 na Zbiroze, úedník obce Pražské. Vydal r. 188y Básn, srdené a skromné, a nová sbírka je v tisku. Jest inný též v oboru povídky.

Sasek krále

Václava.

Roh rázn a juž hlaholí! od hrad pyšných do chaty, Chcem do lesúv a do polí, zas šastné svojím klidem! by nám též jednou bylo štvát, A celý kraj ten eský je,

Bh

když nás štvou za den tisíckrát!" jak a dá král Václav dí dnes vesel. A každý pán, jak bývá juž, byl rázem k honu celý muž však a v žert ml na sta hesel.

Zá

když jaro uvije v srdce lidem.

mn

snad po kdys tu cizák bude na honu

slunce hrála v zeleni,

a v kraji

a v

je

vkol

ped ním

žert a smích,

štvaní

tch krásných

jeleni

lesích Zbi-

rozských kroužih pro zábavu. ^ A Václav král a jeho síp

a šaškv

asem ízný

tu

mly

Až

ztratili se

^

žel mi, žel,

^^,^^^^

j^^^

,^^^j^,

^^^^ dobrých, starvh ^^ nezbude ni

Tak

v

dum

^^.^

zákon,

zve !«

pravil Václav král

^ prudším cvalem hnal se dál, j^^^j

^^i,^^^ ^1^^^

^..^

vtip

dobrou stravu. družin.

»Ba pi sám Bh! jak bohatý je kraj mj od hor k bystin,

I

šašek v smích se rozplakal-

"TváVýsos — bud mn milosti v, že lichým je

mi velký žal, -jaký div?

jenž trápí Té, když tu

zem

tak znáš,

mj

pane!

;

Však myslím

si

bude po echách

chut

koisti,

^

štvané.

^^^ y^^^^ ^^ ^^^ 1^^ ^^^^ ^^^^ nejdražší!

^^

j^^

Na

proto zamýšlet,

se Ti

Cech kdo honbu vyplaší .« a, kdo chce, tomu ví! Dnes v prázdno stílel Václav

davu orl, jelen jediný zbude vzácný host, — však lovc cizích plemenu

Snad

že z

z

.

tu lupu zraje dost a dost

pes vzdechy Tvé Jich terem bude (Z Básní.

—v

mu vál štvanou zví mráz

duší jak by

Mj

dl,

zlata

Lumíru,

.

král.

A

stesky.

i

-

hru sedláka i v plot kul a v ústech jazyk eský!

tuchách, že vždy dost

:

-

391

ped-

tak v

!

lid

tou

1883.)

Ludvik Lošák. Nar.

21.

Básn

bezna v

(1891)

1862 v Mitrovicích.

Cestoval po Anglii, Vydal Jest též hudebním skladatelem.

neobyejn mohutné.

reflexi

Na

hbitove.

Boj minul

— dokonáno — zapomenuto

Zde není

snv

.

.

.

a není tužeb více,

zde není lásky, není písní jarních,

zde není

bd

a

nákv,

ani radosti

a

Bohem jest tu jedním, nekoneným, zapomnní luzným rájem vným.

Ó

záhrobí, ty smírce lidských srdcí všech,

mír

ty smírce

rozpor

tys jediný a

v

tom

spravedlivý,

bdném

vný

:

nitru,

—

neb smííš zlo i dobro, lásku, žalost, hnv, a rozum, jenž se noil v propast vk, s tím srdcem smííš jako s moem eku.

O

ztiš

se,

srdce, ztiš se, mysli rozvláná,

vždy pijde as

a

as

ten dosti blízký,

kdy válené své složíš na vždy zbran a nezatoužíš, nezapláeš nikdy již; dál boj pes hrob pjde na tisíce, le mír tvj nebudou již rušit více

.

.

.

;

.

Hle, den se pipozdívá, mraen erných sbor se valí nebem jako vlny oceánu,

skuný válen se zvedá opus tuto mrtvou roli již, poj, pújdem zpt, neb v dálce boue a vichr

ó srdce,

až vzejde den, pak

duní,

pújdem na výsluní

.

.

(Z Básni.)

Ržena

Jesenská (Eva z Hluboké).

jest uitelkou na mš. škole Malostransko. Vydala r. 1889 Úsmvy, 1890 Pohádky veršem, 1891 Okamžiky. Jakási svží vnímavost, pel istoty a díví pímost jsou pední ozdobou jejích verš.

Nar.

17.

ervna 1863 na Smíchov,

Smrtka. Smrtka z dalekých konin na bílých kídlech snhových, spoutala vody mrazivým dechem,

Pilítla

trousila

vtrem

sníh a sníh.

Z daleka chladem uspala kvty, zahnala ptáky zlekané, všecko se tese, umírá, tichne, její

kde peru zavane.

Rozpjala Smrtka plachetku bílou

po našem

kraji.

Ledovým

zavládla tu, jak po

arovn smrtným Náhle

to

vky vkúv,

žezlem svým.

praskne ledovou korou,

jako když vlnka touží ven, zahvízdne kos, — pro stále jen zašeptá ptáek nejeden.

Z prouteku

jívy

koika

pupen nalívá, a jako maní rozkoší jaté tu

tam

se

slunko se na zem zadívá.

mlet ?

skoí,

.

!

— Smrtka

—

393

"Co

se leká:

!

jen ten život

poslušnost?* V mlází to dýchá, šepotá, pinka, potkem zurí: »Dost, už dost!«

znamená, kde

Smrtka

je

se zdvihá

—

slunko

ji

pálí

—

odlétá v dál, a sprchlý sníh s perutí jejích rozkvétá v kvty

snženek jasn blostných. Bude

šastn

zas volno, veselo,

—

úsmv, kidélek plno podléštky mrknou, zvoneek hlesne, do kvtu všem a do zpvu Pod stechou tsno, vybhnou dti jásotem jako ptáata, slunko den za dnem vykouzlí do ržová a do zlata. s

pkn

íZ Pohádek veršem.)

Tam

vysoko

.

.

Tam

vysoko mi ekla nebesa v jemné clon mlhy celá zem, purpuru zá, jak padla do lesa, údolí kouzla istým obrazem, slavík píse, horských tišin kvt, že milovat mám svt!

i

vysoko mi ekl bystin šum sítí drsných cest, tch klopot, žal, radostí a dum a na vše nmá, zlatá sprcha hvzd,

Tam

a život dole v

tam osten že milovat

Tam

vryt,

mám

tu

rže pvab

vset,

svt

vysoko mi ekl okamžik, pohledt mi v hloubku žití dal, paprslek lásky, jenž mi v srdce vnik', msíce srpek, jenž mi v oi plál,

jenž

!

—

vzpomínek milých

mám

že milovat

Tam

—

394

a a

rže tžko

by

sudb

Tam

si

mám

svt.

Bh,

vysoko mi ekl sám Pán

chvil isté jasno,

bd

vonný

a

jejich

tmy vzduch,

návrat kynul v boj a do pítmí,

okamžik

že milovat (Z

víc,

mi svadlá nerozkvetla hned,

že stojí za život pln

za

vstíc,

každý neseme soudit, kdo jich nese své

že milovat

by

let,

vysoko mi eklo srdce mé,

jež bilo s oddaností

že

družný

celý

svét.

„Okamžik".

—

teplo,

mám

Ve Kvétech,

Antonín Sova

zá

a vzlet

svt! 1890.)

(Ilja

Georgov).

úedníkem msta Prahy. 1891 Kvty intimních nálad, 1892 Z mého kraje. Genry ze života vyvážené jsou upímným soucitem prodchnuty, pozorování lidské duše jest pronikavé, krajinomalbu sytých barev oživuje vzpomínkami. Nar.

Vydal

23.

r.

února 1864 v Pacov; 1890 Realistické sloky,

jest

První koncert. Již

vystoup' v

erném šat

bledý

ním ztichal, vzduch parfumy a horkem dýchal, sál svtly hoel tmavohndý. a slech', jak hovor pod

—

A

dole ped ním jako v pýí, v hedvábí, krajkách, musselinu, pl ve svtle a z póla v stínu dám ad se v polokruhu šíí.

Vlas tmavý, zlatý, vše to splývá; ty žhavé oi, rudé rety

Hle erných frak silhouetty, hle, lorgnet skla žádostivá!

—

395

—

již tóny spíjí vzduch ztišený svou hloubkou plnou, v klavíru akkord mkkou vlnou vpa jásav a s energií.

Vznes' housle, a

Však mistr jeho, kdysi slavný ztratil, se rozechvn kams v chodby pocit strachu náhle

jej

schvátil,

vzpomínal na svj debut dávný. kritik hlasu,

Chtl uniknouti i

potlesku

i

závisti,

hanobení,

i

zub svj cení

jež

a chce-li, do prachu rve krásu.

A

zas

jak

se

v sál to pudí, žene;

— ——

jej

tesou se ty ruce svadlé Zda nkdo pi tom na zapadlé jméno jeho rozpomene? !

— Ve

(Z Realistických slok.

Svtozoru,

1890.)

Budoucnost.

My budem

stále v starých

a tytéž žaly

My pjdem

do dna

bojích

žitím v starých kolejích

s

námi Práce, Smrt a Hích.

To le

žebrák v hadrech bude zas.

a

stejné

bude

Týž pot a krev pro

cizí

žít

pít.

.

.

se

jmní,

.

Pevalí

se

as,

bude v proudech

cizí

lít

klid,

o chléb se rvát jak hladovící pes zas bude lovk jako dnes a v

chrámech

bít

svou híšnou hlavou v zem

vzrušený, v slzách,

Zas v

hmní

nm.

stroj, lis, v písmu

to nenajde, co chtíval v snech

.

.

.

knh

!

—

396

;

.

—

Zas láska k zené a sny o štstí

mu

pinesou

zoufalé

bolesti

.

.

Snad král nebude? Na míst nové moci purpur zdvih'

jich

se

Snad smrti nebude? Pak v poušti zas by

lovk

ji

skal

vyhledal,

neb svobodného klidu roste kvt

nesmrnu

za hroby až, v {Z

Kvt

intimních nálad.

—V

Lumíru,

let. l8íM).

Táborské kraje.

Pec

jsou jen chudé táborské ty kraje,

však

mám

je

rád až k smrti neskonale.

Hor mírné pásmo

ve slunci tu hraje

a žloutne obilí

skorém

již

zralé,

u silnic v lesích milí šerem a pošta truchlivými jede lesy.

hoí

Hájovny nízké v mladých dubu moi leží smsi.

—

kdes v nakupené díví Jsou

pod

msta lesy

malá, zapadlá a skrytá

tmavými kde soumrak dýmá

cimbuí hrad zboených (Z

a sláva Zižky v každém mého kraje. — Ve Svtozoru, 1891.)

T

—

vítá,

kout dímá.

Jan Svatopluk Machar (A. Roušek). Nar. 29. února 1864 v Kolín; jest bankovním úedníkem ve Vídni. Vydal r. 1887 Confiteor, 1890 Bez názvu, 1891 Letni sonety. Sarkasmem a povýšenou ironii sleduje rej života, ale má hluboký cit; idylky jeho vynikají nhou.

Dva úsmvy. Na klín matky dcko

hrá

si,

— z tvých jeden, Bože, andílk—

zrak jako blankyt, plavé vlasy a

snžnou blos na ílku

;

!.

— to

elo

po rtech

nepopsaný,

je

list

—

397

úsmv

se trpký

dere

kam osud písmo vyrývá — a z tmavých vlas šediny. dnes dcko zírá na vše strany Na ele psány tžké ztráty a bída, žaly, jimž

a nebesky se usmívá. v

muz

,

,

z

okna

V

V

'

,

zírá

(Ve Zlaté Praze

,.

•

r.

.

jedmý,

,

,

,

,

1885.)

Trisíium

Vindobotia

I.

Tak už jsem vidl

léto v skonu svém dobrovolném vyhnanství, už podzim plný teskných ton a šedých mlh tím mstem chví.

v

Vše jako u nás. Den tu za dnem se táhne zvolna ospale, a každý pijde s vlhkým chladnem a nálady pln zoufalé.

Zím oknem

A

ven.

nebe vtisklo na

si

a šedé mlhy rubáš

po šedé, smutné

Tu

kapuc šedou

líci,

pedou

ulici.

a tam smutné tváe mihnou

se chvilkou v

a lidé, ulicí se zdají

okn^ zaveném,

již

trpt

tíhnou,

tžkým

snem.

Vše jako u nás. U nás kde to Jak podivn to zachví v ráz Vždy jsem tam trávil ješt léto !

.

.

.

?

—

mže

v tu stranu

být to as

.

!

.

Ne, to už je déle, ? už o pár hezkých rok dív ba, zdá se mi tak nyní cele, že nežil jsem tam jaktživ .

Jak, léto

.

.

.

—

.

A ta

pa

v plen,

—

^"Y šastné dávno rozeváty v a z ziti zbyl ten usmev 'jen. ^

\j ;: k;4 ^^ ' iizbe sere

^u Zde imy obraz. -jA

všecko to, ta místa známá, Praha, moji pátelé,

.

•

.

— i

hradanské

i

západy

.. .

—

SqS

panorama,

to

ty zardlé,

tóny zvon za veera kouzlo našich promenád, pohledy, smích a slova sterá, vše, co jsem ml tam tolik rád, i

i

vše,

co jsem

zima dlouhá,

ta

žil,

krásné, slunné podletí,

i

vše, vše jen

vše

A

žije,

pohádka

jen v

pouhá,

jest

mé pamti

.

!

.

zím živ kraj ten známý, zamlženou dolinu, v ní domy, reku, vže, chrámy od Zižkova až k Petínu zas

tu

—

a

m

to náhle

teskné bodne,

a pedtucha jde srdcem mým, že Prahu víc, ni msto rodné,

už nikdy, nikdy nespatím

.

.

Eh, je to hloupost, íkám denn, snad nemoc nerv v rozkvte, konen zvyknu této zmn, jak zvyk' jsem všemu na svt.

Však co

to plátno

te sudb

svojí

!

.

.

.

lovk

splatí

na vždycky,

nad ím se jindy usmívati chtl hrdopyšn, cynicky .

.

A chápe nyní v zadumání zde pod cizími oblaky to žhavé Odyssea pání po mráku koue z Ithaky •XV Lumiru,

.

.

1890.)

Sonet o tech metaforách.

Z

klassických

jak z

verš

cítím

vni

podveerní bujné luiny

:

vát

—

hemánku, doušky,

z

—

399

sterých trav a

mát

ten zápach prostý, zdravý, nevinný.

A

romantika zas je luzný sad, kde ve skleníku bují kvtiny, a smysly tvoje spíjí odevšad nádherných vní chaos jediný.

A

to parfumy, tony svými ostrými sta duší neklidných i nervosních verše moderní

jež dráždí

k nim atomy z

se

;

berou kdekoli

tch kvt v sad, v lukách, na poli zápach mstských monstrosních.

ze

i

(Z Letních sonet.)

Antonín Klášterský (Petr Jasmín). Nar. 25. záí 1866 v Mirovicích v Písecku, jest místodržit. konceptnim praktikantem u zemské škol. rady v Praze. Vydal r1888 Ptaí svt, písn ke kresbám Giacomelliho, 1889 Živým a mrtvým, 1890 Spadalé listí, 1891 Písn z práce (pod pseudon. A. K. Lešan) a Poli a lesy. Lyrika jeho cítí hluboce, pemítá

klidn, jest

mkká

a lahodná

i

na

poli sociálních

námt.

Do/orosa.

U a

brány do s

jež Ji

hrzou

msta

i

sedla chudá žena

jak

dít

její

stená,

tžkou hlavikou jí leží na rameni. úzkos pepadla, že pomoci již není,

a slzy stékaly po

Tu

si

slyšela,

líci

její

tmavém.

Kristus kráel kol, provázen lidu davem,

ruce sepjala a zavolala k

nmu

:

Ó

Pane, pistup blíž a pomoz dcku mému, hle, již mi umírá. Ty iníš všude divy!

A

Kristus pistoupil a zamyslil se snivý a vidl pod kížem, kde bude pnti v krátku, svou hoce plaící a zoufající matku, jak marn zvedá zrak a marn ruce spíná,

.

—

400

—

neb nikdo nepijde, by zachránil jí Syna, ba její bolesti se rouhat budou skryté .

A

ruku položil

(Ze Spadalého

i

.

uzdravil to dít.

listí.)

Délník&m fiesmrtelným. Pracovali, bojovali, Kéž tu po nás tolik zbylo trpli až do skonání, jako z tch, jichž popel díme, nyní my zas bdíme v práci, až tu svoje dokonáme, nežli budem vystídáni. dobojujem, dotrpíme! (Písn

z práce.)

Tak volno! Tak volno Je nade

— tak volno — tak volno mi dnes

mnou nebe

jenž dlouhý a

a

A to

já

vonný a šerý a

a já

les,

nm — nm.

necítím boles ni vzpomínek hlod, padlo kams na dno do hlubokých vod,

ml

íci, jak v duši

mi

jest,

musil bych výsknout až ku zái hvzd.

Kam kráím, sám je

pede mnou

jsem tak docela ztracený v

a kdybych já

a

dost mi, že

nevím a nechci

dýchám

to znát,

a že jsem zas mlád,

kdybych ml íci, co miluju, hned, musil bych v náru vzít celý ten svt.

Jdu záí, jdu stínem, jdu v hloubku

i

ach, zdá se mi, všecko že chápu zde

a ítím se v štstí jak nebesy pták, jež

modrá, tak modrá a bez oblak

(Poli a lesy.)

.

.

výš, již,

.

I

!

—

40'

:

—

Polní kvty.

— znám,

znám ty písné tahy na své pouti denní »Tvé myšlénky, tvé city a tvé snahy

Dí Život

zím

a stokrát

a

jen

ó,

je

zrnem ve chléb mní.

se v zrno,

Jak pole žírné budiž duše tvoje,

a

klas jen na klas tísní se a chýlí,

on

jen

je

hoden práce, potu znoje

co vzroste víc,

Jen klasu bére dech a

teba

je

Ze

líto

ti

A

sílu

!

hlásá,

vyistit svou líchu

vyplet,

nm

ho a že pec v

Jdi, blázínku,

—

plevel jen a býlí.

je

krása?

nebu moudrým k smíchu

a

!«

otrok chleba, zoral jsem své pole, krásný les jak snní dtské stmlý,

pa

kde kvty plály v jednom velkém kole, te plné klasy, klasy vypuely.

Kvty milované! kterých musím žíti, — láska jako ohnivý mák plane

Však marno I

mezi klasy,

má

a poesie

všecko. z

modrou chrpou

svítí.

(Tamt.)

Pluh. Pluh dímal celou zimu v koln, vždy vdl, že tam s nadjemi kde lehal na nj prach a rez, se zrno chytne v hlubinách. a on cti dbalý tžce, boln ^ ^'"^ ^^ ^^^"^^J ^ ^^'"^ ^''^^^ to poskvrnní svoje nes'. tím více mizel starý stesk. Tu pišlo jaro, záe, kvítí, tím více rzi a kalu smýval, vše chtlo zase k slunci ven, tím více svítil, víc se lesk'.

—

a

nemohlo

i

starý pluh byl vytažen.

On pevn 'a

to jinak býti

zaryl ostí v zemi rovné brázdy polem táh',

Bílý, , Paterý

^ Jf když tak se toulám luhem a blýsknouti jej v slunci zím, '

tu vždycky jen tiše

knihy plod básnických".

nad tím starým plu[hcm

sob pomyslím

:

26

.

!

— Když rez

401

—

zakalily duši tvoji

vášn nebo

viny

*
—

tíž,

tuhém

jen velkou prací, v ji

.

boji

ozáíš a oistíš

v Lumíru,

1891.)

Venkovský fará.

Ml

ta léta,

na

jablo vzkvétá,

bílou hlavu, jak když

a pamatoval

mnohá tžká

sníh kdy ležel v

léta,

eském

vzpomínat? vždy ješt dnes

Vždy vrný zel v stáí,

lidu,

neúmorný v

—

to bolí!

práci,

as

jak se teplejší

poli

vrací,

— teba chudým kvtem,

jak luh zas kvete

a jak snad jednou lépe bude

dtem.

Pak o vzkíšení, kdy zas puí snti, tak neslyšel ho ješt nikdo pti, tak nadšen, tak slavn, v mladé síle, když zapl v

chrám Vstal :

jest této chvíle

!


Ve

škole.

Nad mapou

vlasti

školáci

.

.

Fr. Coppée.

Poprvé školáci blíže kloní se nad vlasti mapkou,

Kteí

jen s vysoké

strán

msta

dvé vží, se zvonem, jenž volá na Jede ty jich statky a chýže vmoi jen drobounkou kapkou, rodná zem celá te leží.

Ped

nimi, kteí jen znají

malou svou s

vesnici

s

chasou,

vídají

Zane

jim uitel starý

vyprávt o její kráse, štdrá jak velkými dary

rybníky temi a háji, kde na podzim pasou; pohnutí chví se

s poli,

Vzpomíná

dn

její

slávy,

na naše boje a krále, pozvednou dti své hlavy nemže pro slzy dále .

iTamt.)

n,

.

—

mu

—

v hlase.

!

Stehlík rytí z

.

;

—

403

Emanuel

!;

ekova

a Treustádtu.

Potomek staré patricijské rodiny Plzeské, nar. 14. dubna 1868 v Praze, doktor práv. Vystoupil poprvé r. 1884 ve Zlaté Praze pod jm. Fr. Bílek. Vydal r. 1889 sbirku Z mého alba, 1890 Eros a Psyche. V tisku je Rok na samot. Pel. Bourgetova Žáka. Pobyt na rozhraní národnostním v eské Kaplici vtiskl jeho poesii zvláštní ráz.

Vesnice. Kraj v rovin mne vábí pívtivý; v zahradách tmavých v slunci zrají slívy a hrušky zlaté, granát jablek rudý;

tam vlídný

statek,

tam

zas

domek chudý

a leckde úl pln hluku, šumu, ruchu, jak živá ni vel ada v modrém vzduchu.

To U

eské

klidný obraz naší

zahrad

angrešt

z

vísky

plot živý,

nízký,

na stechách stodol bují netesk v mechu tam od jara máj ješt te se tyí,.. V kaluži sprahlé návsi husy kií, a dobytka ev duní v táhlém echu.

Na veer posekané louky dav kobylek a

cvrk

voní,

chestí, zvoní,

ele

a v jizbách modlívá se hlasn Pak dívka v touze eká na zahrad, a sousedé ped statky sedí v rad.

.

.

—

Daleko odtud msto. Jak tu krásn (Z

mého

alba.)

A^a

Na

eské

hranici.

Cech znám tichý malý kout, v hor a vnci lesu duše chtjí písn vylétnout

jihu

jenž

dímá

tam

z

ln

a jásat ve slaviím, sladkém plesu, být volny, nesepjaty jamem pout.

Však cos mi když

zím

ladí duši

do stesku,

ten kostelíek vetchý, malý,

26*

:

.

— jenž na stíšce tu

404

má

vzpomenu, že

v

-

plno netresku se modlívali :

nm

osmahlí sedláci dív po esku.
Píse domova Dech mlhy podzimní tkvl na krajin, byl podveer. Já tenkrát z toulky lín s hor níž a kamenitou silnicí mdle, uprášen

Kol víc a

A

zpt

víc se

šel

jsem k vesnici.

tmly šerem

lesy

.

.

.

náhle ozvala se píse kdesi,

proud vzduchu blíž a blíž hlas hudby cizin kdos eskou píse hrál.

vál

tu v

O hymnu národní, jež slok svých steskem zrak zarosí nám palivých slz leskem, jež poíná tak touhou tlumen a v jásotu zas koní nadšen.

A

struny houslí tak se

jemn

chvly,

jak by se bolem tajným rozželely, jak jejich zvuk by živou duší byl

a neznámý stesk

hráv

pochopil.

Tu duchem vzrušeným já mocn chápal tch tón kouzlo, muže mdlého zápal, jenž cítí pozdrav domova chví duší svou pi písni, již hrá kapela vždy — ped bitvou !

(Er08 a Psyche.)

Jaroslav Kvapil. Nar. 25. zái r. 1868 v Chudenicích, jest ólenem redakce Hlasu Národa. Vydal r. 1887 Básníkv denník, 1889 Padající hvzdy a Bžový ke, 1890 Relikvie a Nad zíceninou Karlova mostu, 1891 Tichou lásku, 1892 Liber aureus. Jest nadšeným pvcem vroucí milosti.

Ze ^Zimy<í, vánoní pohádky. (Závr.) Zima letos plniká je kouzla a zlaté sny mi v duši pináší. .

.

.

:

—

4o3

:

—

plá

ta slza, jež mi z oka sklouzla, zázrakem jak démant nejdražší.

Mé

žhavé srdce zdá se halit úže

ba

i

jen v poupata a jarní kvtiny,

cos dyše temnem jako erstvé rže, jak letních nocí oddech jediný.

Mn

pipadá, že mám ti sestro íci, neb ty jsi pravá, dobrá sestra má, jež dovede mé bludné kroky stíci a vést je v lada krásy neznámá.

A pec jsi víc.

Jsi zázranou tou ženou, vznešenjší nezná širá zem, jež velkou láskou vnou bezejmennou mou celou duši plní zázrakem. jíž

A pece

nikdy, nikdy nestaí to

mi

stesk podivný

mé chudé písn když nmilenko

Neb

slzu vynutí, je

i

mi

vn

líto,

eknu

sestro!*

ti.

dobrá, posvátná a snivá, jak svtice ty boží na nebi, vzývá má duše jako madonnu ty

jsi

t

a žehnajíc

ti,

tebe velebí.

Tvá

celá bytos jásá do souzvuku. neznáš to, co váše je a lež, já chvji se, když podáš mi svou ruku, a skláním zrak, když oi pozvedneš. Ze živa jsi, to na svt je krása a jednou s tebou bude zmírati v mé duši láska básníkova jásá a s láskou muže k nohám padá ti.

Ty

O

jak jsem šasten,

že v

matka Poesie

elo mi svou krásu

vlíbala,

zázrak životem mým žije, že nízká váše v sny mé nesálá! Svj celý život v nadšení smím prožít, dech rží dýchat, slyšet slavíky že

její

—

!: ;

—

.

!

—

4-o6

a ve Tvou slávu svoji píse

vložit,

jak

do vavínu démant

By

v žilách lidstva nadšení krev stydla,

my zstaneme

dobijí,

jak ranní zoie rostou

Umní nám

jas

Hle, bílý

veliký.

duše má, naše kídla,

záí obma.

andl

v požár

slunce

letí,

a orlem za ním spjí písn mé výš k nebi, výš, kde sob do objetí jak oištné duše padneme.

—

Svét pod námi co všední jeho bída ? Mráz v okna dýše svoje okrasy v mou žhavou duši, kterou Krása hlídá, jak genius ty její pišla jsi. Jak genius a jako andl boží, jež prorokové v snech svých vidli nás jedním jménem v srdce svt si vloží, i když nás život na vždy rozdlí

—

.

Však

vn

žije

s

.

Poesií Krása

»Má milenko!" dí lovk v srdci mém, le »Sestro moje!« básník vstíc ti jásá

—

a slovem tím my svoji zstanem. Já vím, svt klame, v krbu mém již hasne, jsou illusemi sny mé dtinné však nikdy, nikdy tajemství to krásné nám ze srdcí a z duší nemine

—

Spi,

a

duše moje! Pozdní noc je zimní bledou oblohou

hvzdy záí

:

zdimni, zdímni, zdímni sny krásnjšími býti nemohou V sníh širých plání žhavé rže kanou a jitní slunce vstává pod mrakem to snivý Ježíš zemí zadumanou ó,

moje

srdce,

!

:

se v istá srdce vrací (Ve Zlaté Praze,

1891.

•

zázrakem.

—

Kniha

pátá.

PÍSN NÁRODN

:

A) eské.

Sirotek.

o púl druhém lét.

»Ach není tak milá, jako vy jste byla!

Když pak rozum bralo, na matku se ptalo

tikrát

Osielo dít

))Ach táto, tatíku

kam »

jste

dal

!

matiku ?«

»Tvá matka tvrd

žádný

ji

spí,

nezbudí.

Na hbitov

leží,

má

Když

chleba dáti, obrátí.

jej

Když Vy jste dávala, máslem jste mazala. Když hlaviku eše,

potkem

krev

Když Vy

jste

tee. esala.

nedaleko dveí. ««

Vy

Jak dít slyšelo, na hbitov bželo.

Když nožiky myje, o škopíek bije.

Spendlíkem kopalo jehlikou hrabalo.

Vy

Když

Když košilku

se dohrabalo,

smutn

zaplakalo.

jste

objímala.

Když Vy

div

jste

mne

»Ach mámo, mamiko,

Když Vy

Vy

»»Mé

Mám A

nemohu! na hlav hlínu. dít,

na srdci kámen, jako plamen.

hoí Jdi

dít,

máš tam

jdi

dom,

jinou

mámu.««

mývala.

líbala.

pere,

neprokleje.

promluvte slovíko!"

jste

jste

je

si

jste

právala,

zpívala. «»

))i>Jdi

dom, mé

zej tra

na úsvit

pijdu, vezmu

si

dít,

t.««

Dít pišlo dom, položilo hlavu.

»Ach táto, tatíku Už vidím mamiku. !

«

!

—

Má dušika Bohu, mé tlo do hrobu.

»»Co dít, co dláš? '

Vždy marné »Ach

nikdo tu není tvé vidní.*

u — Do lhrobu k mé^ matce,

r\

.,,

,^ Vždy mamiku nemáš! ^ ^

—

^

JI

,

.

,

•

zplesá srdce!*

poheb mlo.

tetí

v. Erben, Proston. písn atd., vyd. u

i

,

a

Jeden den stonalo, druhý den skonalo,

tatíku chystejte rakviku. táto,

Též na Morav,

:

—

4IO

Má mamika milá celá pkná bíláU -,.,

«

,

2.,

na

str. 523.

(Nápv .

489.*,

Polák, Srb, Lužian a Litvan známa.

Sestra travicka. Žala holka, žala trávu na tom podvininém stavu, Jeli

tudy

cizí

páni

:

»Poje, holka, poje

s

»Jaké, sestro, máš rybiky, bez ploutviek, bez hlaviky!*

» »Já hlaviky sama sndla, námi!« a ploutviky koka zvedla. ««

» »Já bych s vámi ráda jela, Po snídaní hlava bolí: kdybych bratíka nemla. « « »Poj, sestiko, zavaž mi

))Zbav se, holka, bratra svého, dej

mu

hada jedového."

Už bratíek z vojny jede, tyry kon ssebou vede.

A

pátý hop

!

ji

!«

» » Kdybych chtla hlavu vázat, nechtla bych jedu dávat !««

»Jdi,

nato

sestiko, do lednice, vína do sklenice!"

na provod Než sestika s vínem pišla, na svobod ?« už z bratíka duše vyšla. :

»Jseš-li, sestro,

»))Jsem,

bratíku, na svobod, Jeden den ho pochovala, vod a druhý den psaní psala

jako ryba v erstvé

1

Na, bratíku, snídaniku, pipravila jsem rybiku.* «

»»Pije, už

je

milý, bez prodlení,

bratr otrávený.*

*) Poukaziijenifí vždy též k nápvu, Ježto bez nho píse nemá plného pvabu svého a není celá. Nápv a píseíi jsou spojen}^ nerozlun a nápvem vynikne teprve hloubku citu ve slovech se škrtající, i krása celku.

— "Když

»»Ouvej, Bože,

bratra otrávila, bys nešetila."

jsi

mne

ani

bratra jsem a

—

4n

nemám si

otrávila

muže jsem nenabyla Tamt.,

HHhiá Byla

duše a

dv

ní

—

Známa u všech Slovan.

Panna Maria. podívejte se, kdo tlue.

slzavou rosou skropená.

Kráely po

!««

!

muže;

»Vstate, Pete, vemte klíe,

louka zelená,

jest

535.

mého hoe

bratra ani

duše,

»

>»Tlue

to.

«

—

Pane, matka Tvá

a za ní ta duše híšná. ««

za nimi velká híšnice.

Když

Mou matiku mn sem puste, híšnici pry ukažte.

se až k ráji dostaly, na dvée tam zaklepaly.

té

"Vstate, Pete, vemte klíe. se, kdo tlue.*

kudy híšní do pekla jdou.«

»

Ukažte

podívejte

»»Tluou za

»Ty té

tam, Pane,

dv duše,

nima velká híšnice.

dv

duše

«

mn sem puste,

pry

híšnici

>

dušika

a svých

Potkala

"Kam

ji

»Zeptej se

kolik se

matko milá,

jí,

pátk

?

postila?

kolik chudých obživila ?«

vzlykající

hích

»»Ne tak, ne tak, milý synu, odpus híšné duši vinu.««>

co dobrého uinila? kolik je svátk svtila

ukažte.

Ukažte jí cestu šírou, kudy híšní do pekla jdou.« Šla

cestu šírou,

jí

»))Já

jsem svátk nesvtila,

ani se v pátek postila,

litující.

panna Maria: jen jedno jsem vykonala, híšná?* almužny jen grešli dala.««

ty kráíš, duše

»»Ach já kráím cestou šírou, »Podej, híšná duše, ruky, kudy híšní do pekla jdou. «« povedu t skrze muky. »

Vra

se se

pimluvím

A

mnou, híšná duše se

u Ježíše."

když se k ráji dostaly, na dvée tam zaklepaly.

!

Skrze muky do propasti a z propasti do radosti. Grešlika, almužna malá,

do

ráje

tob pomohla.* Tamt.

.564.

8r. Sušil, 25.

: :

«

«

: !

:

—

: !

4' *

Utonulá.

Bude

"Sedm

vojna, bude,

kdo tam na ni pjde Která má milého k

mj

sob upímného, »A k

má

naíkat bude.

ta

mám

já

mn

koníka

císa pán

nho.«

»Co bys tam, má

Kde bys

je,

je

»V Dunaji

je

má

milá,

—

milá,

máchala ?«> kámen,

»Kde bys

je,

má

»Kde bys

je,

je

má

»Na vraném koníku,

mj

zlaty holeku, tam bych je skládala."

milá,

»Vral" se,

dom,

poru pánu Bohu

sedm

mine, ta vojna pomine,

až

potom

let

si

té

vemu."

skoila,

bílé

nohy

její

bílé

ruce,

její

bílé

ruce

Její

po její její

se chytají.

erné

vod

vlasy

plávají;

modré oi, modré oi

k nebi se zdvihají.

milá,

skládala?"

ptala.

po písku šlapají!

milá,

—

se

hned se potopila »Ach Bože, Bože mj nade mnou se smiluj, co jsem uinila!"

behu

še,

kde bys

široký ?«

Do vody

Její

—

tam bych stála na nm, tam bych je máchala.

kde bys je sušila ?« »Na královském dvoe, na hedbávné tam bych je sušila."

jsi

Dunaje

"Prala bych košile, abys chodil bíle, to bych tam dlala. •

tak hluboký,

»Jsi-li

jako

co bys tam dlala ?«

kde bys

stála,

Dunaje se ptala

daroval,

sedla bych na

radost pechází

U Dunaje

milého

sob upímného

kdyby

dochází,

let

milý nepichází: ach Bože, Bože on mi tam zahynul,

?

—

Sedm let minulo, milý z vojny jede což jeho vraný což jeho vraný pod ním tak tžce jde? :

k,

k

»Což pak,

mj

koníku,

což mi tak tžce zdali

mne mladého

jinocha švarného unésti

nemžeš?"

jdeš.''

:

:

— » Netíží

tvé tlo,

tíží

tvá milá

m

4»3 Milý se otoil, s kon dol skoil,

svj

která se pro tebe,

a

která se pro tebe

a svj ostrý palaš v srdci si omoil.

vera

utopila."

ostrý palaš,

Nenašli se spolu

na tom marném svt jim na hrob, jim na hrob rozmarina kvte.

nynko nynko

Tamt., 549

(55.)

Též a Sušila a EoUára.

Oslava Hospodina v pívode. Plesáním se tesou hory lesnaté, chválu Bohu nesou louky travnaté. priodívá, když je ráno rosou zalívá.

Bh

Vísky a zahrady, rolí a štpnice, listnatí stromové, horní vinnice kloní se a plesají, s námi chválu vzdávají.

Kvítkové spanilí, outlé byliny, ježto ozdobují

mez

a luiny

šepcí také s

—

pomalu

námi Bohu chválu. eské nár. duchovni

(Kamarýt,

písn,

II., 127.)

V máji. Msíce máje

pjdem

Zdrávas Maria lib zpívají.

do háje,

kde kvítky lesními

vtíek

hraje.

V tom pkném ptákové

hrají:

háji

Kvítky sbírejme, korunku vijme a tu Synákovi, Marii dejme. (Tamt. U. 99.)

;

!

—

4'4

Píse Každá babika stará

!

—

jarní.

veselejší z jara:

sedne na sluníku, myslí si Kýž jsem mladší,

vezme svou berliku,

ach, což bych byla radši

je

:

Erb.

80, (i8.

nápvu

233.)

Nedovra.

Pro bych já plakala, když mne nic nebolí? Milovali jsme se jako dva holubi.

ervená ržiko, co se nerozvíjíš

Co

ty

co k

?

k nám, múj milý, už nechodíš ?

nám

»Kdybych

vám

erveným šátekem

Jako dva holubi, jako dvé hrdliky já jsem ti dávala

oi

upímné hubiky.

k

já

chodil.

ty bysi plakala,

utírala."

Erb. 124

(6Í8.

iiápévu 93.)

Kalina.

Pro,

kalino, v strouze stojíš? Já jsem kalin dosti

zdali ty se sucha bojíš?

Kdybych

já

ješt bych

Pro

se já

mla

a jimi se ervenala.

sucha bála,

hloubej stála.

Svrchu ptáci ozobali, panny olámaly.

zdúli

Každá panna hochu svému, a já smutná nemám komu.

kalino kalin nemáš,

a jimi se neervenáš?

komu mla,

Ach kdybych

já

byla bych

pospíšila

si

Taint. 167

(64t>,.

Srov. 8 tím moravskou:

Pro,

kalino, neprokvétáš,

malinama nezasedáš? Já sem dávno prokvétala

ervenýma malinama.

Zhora vrabci ozobali, zdola panny oblámaly.

Oblámaly na kyteky, mládenekúm za klobóky.

Ulomila každá svému, já

ubohá nemám kemu Bart. Kyt. \tt.

;;

! !

!

—

4'

—

5

Žezulítka. •Jak pak

Zakukala žežulika v lese v

ach v

lese

má

zaplakala

doma

v

oboe!

panenka

komoe, komoe!

v

ach doma v

ty budeš

naíkati,

Mor. píse pidává:

Bh mocný, Pán Bh dobrý

Pán on

Ja co pláeš a naíkáš?

vždy

nemám

když nebudu tvá vždy žežulka o vánocích nikdy nekuká

oboe,

má:

mže

to

dát,

že zezulka na vánoce

ai žežulka na vánoce

mže

tikrát zakuká.

zakukat. Tamt. 1%

(770).

Lítost.

Když jsem

m

mn mj

ie

nevdla

Když jsem

plela len,

nevdla jsem, co mé srdeko

mák

plela

—

škoda na stokrát, škoda toho milování, že netrvá do skonání, škoda na stokrát.

bolí:

milý vypoví, jsem.

Tam.

208 (S89.)

Dívci žalost.

Ty hvzdiko

Plakala bys se mnou, plakala noc celou,

malá,

kdybys slzy znala a mla srdíko, yi^

má

zlatá

že pro

hvzdiko,

jiskry bys

plakala

s

vno

zlaté

nevsty bohaté milým rozvedou.

m

Tamt.

209.

Stesk.

Není tu není, co by mé tšilo, není tu, není, co tší:

m

co s

m

tšívalo,

vodou odplavalo

není tu, není, co tší Tam.

m

228 (458).

!

!

!

!

—

41 6

Dudácká. Zadudej, dudáku, zadudej,

nebo mi

ty

zlaté

»Než bych bych

radši

já

ty

ti

na

dudy

dej

zlaté

dudy

n

dal,

zadudal.«

Zadudej, dudáku, jak umíš, však ty tomu dobe rozumíš.

"Kterak pak bych dobe zadudal? Ješt jsem pivíka nebumbal!

Až já potom

pivíka nebumbám, dobe zadudám.«

se

teprv

Tamt.

eský

288 (201).

Diogenes.

Blaze tomu, kdo nic nemá, se, kam co schová.

nestará

Smle

lehne,

žádný

mu

smle

vstane,

nic neukradne.

Tamt. 420

(13).

Divoká kacena.

Kaena letla

s

divoká vysoká,

pišel na ni stelec, ji do boka.

stelil

Urazil

jí

kídlo

zaplakala,

padla na vodiku.

tady zanechala

Moje drobné dti

a pravou nožiku,

smutn

"Ach Bože mj milý! Už jsem dolítala, už jsem tch svých dtí

nedlají škody, plynou po Dunaji, napijou se vody.« Tam.

44.-)

(225).

Vzpoviiiikv.

Pekrásné hvzdiky, maliký

jak jste vy

Což ty

jste

vy

mne

noci celiký

tšívaly

:

!

:

— Jedna

Msíku

dennice: vždycky vodívala zlaté panence.

jak

ta jasná ta

mne k mé

!

—

4'7

vás nejvíce,

z

!

:

Jak

v oblacích,

má

je

zlatá

mne

ode

vysoko panenka

ty

jsi

daleko Taint.499 (599).

Osud Ze zem jsem na zem pišel, na zemi jsem rozum našel

lidský.

Kde

jsou ty zlaty

ruiky

mojí nebožky mamiky, co kolíbávaly, k srdci pitiskávaly, když jsem byl maliký

m

po ní chodím jako pán, do ní budu zakopán potš mne pán Búh sám

—

—

Není jich už, není, není dávno hnijou v erný zemi

odmním rodim pemilým

kterak já se

svým

za jich

dobrodní! Tamt. 574

B) Moravské. Žárlivec.

Na horách, na dolách, co sa to tam blá husy-li to

scá

Z

jednej

strany leží

z

ocela šablenka,

z

druhej strany sedí

lebo snihy ležá?

jeho frajerenka.

Dyby byly husy, už by ulétaly,

V

dyby snhy byly, už by otajaly.

v druhej

A

to sa

tam

béla.

postelka vystlaná, leží

tam šohajek,

hlava porubaná. Bílý, iPatery

knihy

plodil

jednej

ruce drží

bílený šáteek,

ruce drží

zelený prúteek.

Bíleným šátekem

elo mu

utírá,

zeleným prútekem

muchy mu oháá.

básnických".

v78».)

?

«;« «

-

»Ani

mn

4'«

neumeš,

ani neokeješ, ani

mn

jak

dlúho

»»Podaj

nepovíš, živ

budeš

mn, má

?«

milá.

nech sa jak

já

podívám,

mn líka blednu. «« mu

Šablu

podala,

-

»»Kdo

ti,

kdo

tu

ti

moja milá, radu

dal,

vrné a, má milá, vrné a miloval.* »

Nedal

mn

dala jsem

šablu zrcadelnú,

:

žádný, sama,

ju

si

na tvojem srdeku zradu jsem uznala. »Byl bych

ti,

má

milá,

honem odskoila,

byl bych

na jeho srdeku zradu ucítila.

aby po mej smrti žádný a nedostal."

ti

hlavu sal,

Bart. Kyt. 184.*

Bojovnice. Zakázali na vojnu sedlákovi do domu sedláek sa zastaral, seda za stl zaplakal. ;

»

Nemám

syna žádného

ani bratra vlastního.

Ty, jdi

dveko mne

za

nejstarší,

bojovati!"

»0j, tatíku,

nepjdu,

»0j, tatíku, nepjdu, bojovat nebudu,

já já

sem srdca mkkého,

já

sa bojím každého."

Poslal pro tu najmladší

»Tebe

já

mám

najradši.

Poj, dveko, poj

poje

za

mne na

»Já, tatíku, já

dom,

vojnu."

pjdu,

já

bojovat nebudu,

za vás bojovat budu.

já

sem srdca mkkého,

Já

já

sa leknu každého."

nebojím sa žádného.*

»

Nemám

syna žádného,

A

sem srdca tvrdého,

dyž ju oblékali,

ani bratra vlastního.

ob

Ty, ceruško prostední,

dyž jí vlasy splétali, všecky panny plakaly.

jdi

mne

za

*

T.

j.

bojovati!"

sestry plakaly

Kytice l nár. písní moravských, kteroul avili Kr. Bartoš a

Lev Janáek. Nákladem E. Šolce v Teli 1890. Poukazujeme ke knížce této, ponvadž obsahuje výbr nejkrásnjších písní ze sbírky Suállovy z Bartoi

šových

8

nápvy

a jest tudíž snáze pí8tu])na.

;

:

— Dyž na

koa

Pán Búh dobrý de!«

ti

Jak do vojny pijela, tikrát vojsko objela,

ponajprem

jak

ti sta

Turk

:

:

!

—

41 y

Podivil sa

sedala,

máti plakala: »Je, ceruško, je s Bohem,

otec,

daj

:

císai"

pán

»A co je to za husar? Jenom jednu dcerku mám, tu tomu vojáku dám." nejsem já vojáek, jsem já ti Anika

<>A

a

chudobného tatíka."

stelila, zranila.

»>A jednoho syna mám, tob, Aniko, ho dám.«

Jak po druhéj stelila, celý tábor zranila jak po tetí stelila, všecky Turky zahnala.

Hned' sa vojna skonila, a

svaba

sa strojila. Bait. Kyt. 207.

Ii Melt tatíek ti dcery, všecky na výdaj byly. Nejstarší jak vydával,

ti «

sta

tolar

Budeš m, nebudu

u

s

dával

cero, živiti,

moc

jak

robiti?"

»Budu tatíku, to budu, do vaší smrti,

dá-li

Bh.«

dcery.

'*)

»Budeš m, cero, nebudu moc

jak

»Budu, tatíku, to budu, do vaší smrti, dá-li Búh.«

Neminulo sedym rok, šel

tatíek v slabém kroku.

A

šel- najprv k svj Vrušce, k svojí nejstarší cerušce

Jak tu prostední vydával,

»Budš mne,

dv

Já už

»

sta

tolar

s

u

dával

Budeš m, cero, živiti, nebudu moci robiti?*

jak

"Budu tatíku, to budu, do vaší smrti,

Dy

dá-li

Bh.«

tu nejmladší vydával,

holé

stny

jí

vnoval:

živiti,

robiti ?«

dcero, chovati?

nemožu dlati."

Ona do komrky starý provaz

vešla,

odta

nesla

»Dyž nemožete dlati, do lesa všati.«

dite se

Vzal

hleku

oCeho jsem

a zaplakal se já

doakal

* Stejná povsí jest podkladem slavné tragoedie Shakespearovy Dlouhé samohlásky se vesms vyslovi^jí krátce, slabiky, de krále Leara.

—

,

te,

ne pak jako

d,

té, né.

27*

:

«

:

:i

:

420 Vzal šel

hleku,

šel

ze dveí,

ku svj prostední dcei,

»Budeš-li

m

ty chovati,

dy už nemožu dlati?*

Ona do komrky

»Dy nemoželc

Vzal •

si

vil chovati,

nemožu dlati ?«

ja

Ona do komrky vešla, pkný kolá mu donesla

mn

moje dti

jezte,

kolibte.«

"Cerko, cerko moja milá,

dlati,

chleba žebrati.

najvc

tebe jsem

trestával,

vil u tebe milos dostal."

hleku

eho

mé

»Budeš-li

dy

»Tu máte, tatíku,

vešla,

starý sotorek') pinesla

dite

—

a zaplakal

jsem se též doakal!*

A šel k tej nejmladší cei a vcházel v strachu do dveí,

»

Dobe

že jste

mn

to

jste

mne

z

mladu

dlali, trestali.*

Tamt.

183.

Srdce mateské.

Pi

dolin

jednej

Pane, milý pane, bych vandrovala,

vétr profukuje,

já

pi

kam bych dla

druhej dolin

snížek

Pi

tetí

dolin

dm dm

vdova vdova kolem ho

buduje,

Jedno daj bratrovi, druhé daj švakrovi

buduje,

a to tetí malé,

vezmeme.

to ssebú

cifruje.*'

Jed Turci, jed, ped domem stanuli, ped domem stanuli,

ostávejte z

na vdovu

už

volali

Vdovo, milá vdovo, zanech budování, zanech budování a povandruj

*)

Mošna

jse

dítky,

ubohé sirotky?

poletuje.

s

námi.

slámy neb

Dti, moje dti, ostávejte z

já

Bohem, Bohem,

povandrujem.

Mamiko má daj daj

nám nám

kupíme

milá,

groš lebo dva, groš lebo dva, chleba.

si

z rákosí upletená.

—

**)

—

maluje, zdobí.

:

—

:

42

1

mj

Dti, milé dti,

Když bude,

pod ploty pod ploty

sedajte,

lísteek padati,

sedajte,

to

chleba

si

a

bude, synu, máti odívati.

pytajte.

Dyž k horám

Dyž bude, mj synu, vycháza vzdika,

dojeli,

syn sa syn sa

jí

rozplakal,

ty

pán

jí

rozhnval.

že ide

sa

jí

rozplakal,

s

námi

budeš mysliti,

mamika.

A

Vdovo, milá vdovo, chceš-li

synu,

dyž vyšli z hájka na dobré dv míle,

jeti,

Turek

mosíš svého syna tady zanechati.

Ach,

Vdova nemeškala, bezu ohýbala,

sa

jí

lúto-li

Lúto mi

je,

pytá: je?

ti

lúto,

vintušku vázala, syna do ní dala.

teho najmladšího, teho najmladšího, kvítka najdražšího.

Dyž bude, synu múj,

A

vtíek

za hory daleko,

fúkati,

když už

zajeli

teprú milú vdovu

to bude,

synu, máti kolébati.

bolelo srdeko.

—

Zalomila vdova rukama bílýma srdeko v ní puklo nad dtma drobnýma. Tamt.,

199.

Soudfiý den. Svatý Michal trúbí trúbu Vstate, híšní, pote k sudu Na tom sud, což tam bude? Sám Pán Ježíš súdit bude. Kei budu na pravici, ti do nebe pújdú všeci. Kei budu na levici,

budu

všeci

pekelníci.

padnme na kolena ped stolicú Krista Pána.« Odpovdl jim Kristus Pán

a

:

!

»)Jist, jist, já vás

Dušiky

se

neznám

:

!«

polekaly,

hned na hory posedaly. ,Hory, hory, pikryté nás,

sám Pán

Ježíš

zapel

se

nás.

ekla sestra k druhé seste » Jakož my vás pikryt máme ? '•Pome k Bohu, prosme eše Samy se propadnut máme.«

422

Dušiky hned na

A my samy

polekaly,

se

Dušiky

lesy posedaly.

se

pukáme."

polekaly,

se

pikryté nás, hned na vody posedaly. zapel se nás'. ,Vody, vody, potopte nás, )>A jak my vás pikryt máme? sám Pán Ježíš zapel se nás' A my samy zhoet máme.« »A jak my vás potopíme ? ,Ach vy

lesy,

sám Pán

Ježíš

Dušiky

se polekaly,

A my samy Dušiky

hned na skaly posedaly.

vysycháme." polekaly,

se

hned na peklo posedaly. jSkaly, skaly, pikryté nás, sám Pán Ježíš zapel se nás,' Peklo se jim otevelo »A jak my vás pikryt máme? a na vky uzavelo. Til nu.. 212.

Láska. Ej lásko, lásko, ty nejsi stálá,

jako

vodnka mezi brehama.

Voda

uplyne, láska pomine

jako lísteek na rozmarýn. Tamt., na

str. 1.

Kouzlo.

Co

to

co to

dveko,

máš,

máš

když na

té

za krásu

?

pohlednu,

celý se zatasu.

Co

to

co to

Co

to máš,

co to

máš

dveko, za líce?

t

Dyž na zabolí

m

pohlednu, srdce.

máš,

máš

dveko, za ruce

?

Dyž za tebó pindu,

dom

se

mn

nechce. T.init.

Karafiát.

Ped

vaší je

zamyká a

zahrádeka,

sa,

v ní roste karafiát,

netrhá

sa.

ho mosím utrhnut, dybych tam ml zahynut, nemožem a, duša moja, zapomenut.

Ja

T.init.. 10.

;

!

!

!

423 Rozdvojená Myselko, mysel má, chodíš? kady ty Kady ju, švárný aj šohajíku, vodíš ? aj,

mn

mn

tnysl.

Myselko, mysel má, ideš na dv strany, jedna za šohajkem, druhá, nevím kady. Tamt.,

Odpadlý od Díva, díva laštovika, vídal sem a od malika, a

srdce.

Sohaj, šohaj laštovika,

odpadéFs mi od srdeka, jak od srdca tak od lásky jak to jabko od haluzky.

a kolébali a mn slubovali.

eše

a už

32.

Tamt.,

94.

Lavecka.

Ta

Ta naša laveka. aj

co sem ze aj

naša laveka na dvé sa rozdlila, že naše srdenka

už sa polámala,

synekem

ob dv

na ní sedávala.

mj

býl ten

rczlúila.

Ty

Byla to laveka aj z deva olšového

naša laveko, aj zrstni sa mi eše, starodávný galán,

syneek

srdenka falešného.

aj

navra

sa

mi eše Tamt.,

103.

Jediná pomoc.

Jenom

kam

A

mn, má

panenko povz, na travnku pjdeš ? pjdu, pjdu, pjdu do hájíka, ty

ty ráno

já

zelená se tam

pkná

travika.

Zelenej se,

travnko

zelená,

rozlívej

vodnko

studená

se,

Rozlívej se, rozlívej, po

nastalo

mn

s

Rozlúení, co to je horší,

Od

hladkém kamení,

milú rozlúení. je

to

tžká vc,

nežli jaká

boles

bolesti zelená, zelená bylinka,

od luení

je

pravá ruenka. Tamt., 105.

—

424

Sirota.

Dyž já si zpomenu na svého tatíka,

m

slzy

Kerchove, kcrchove,

ohrado zelená, už sem na t vsela své drahé semena.

polej,

nevidím chodníka.

Dyž

Hrobai, hrobai, hluboko sázíte, pedrahé semena,

mamnku,

m

slzy

ia

zpomenu

si

já

na svoju

polej

na travnku.

nikdá nescházíte.

Zhúru ke kerchovu

Mamulko, mamulko,

cestika dlážená,

na

hluboko

je

má mamika

nm

pochovaná.

tam

své

ste

lehli,

ubohé dcery

k místu nepivedli.

Zhúru ke kerchovu dlážený chodníek, tam je pochovaný

v

mj

ubližujú všeci.

Tatíku, tatíku,

hrob

mn

dobrý tatíek.

jako v kleci,

ubohé dcei Kyt. J25

Loueni.

Ach dyž sem binkaly

mn

já

šel

od svj milenky,

podkovnky.

Ach binkaly mn a už nebudu, erné oi plakat budu. Ach erné oi,

což vy pláete, sak vy moje nebudete.

Ach bude dyž

já

vojna,

umu,

vojna nešasná,

pomodli

sa. Taint.,

13.5.

Linda. Horala linda, horala,

pod

ú

má

milá ležala.

Enom co

jí

Kc všeci

na iu iskry padaly, mládenci plakali.

ten jeden neplakal, prsténky posmekal. Tamt., t67.

:

!

!

42 5

Chudoba.

Aniko, dzveko,

mn

poviz

nesrovná s tvojim, sprav že mi to. Bože, že to všecko može

vrn,

máš upimne srdeko ku mn?

ežli

Na

ei

m

ene kochaj

m

Ežli

zbraujum

ci

rodie že se

dosta

nic nédbaj,

Budzme pann

ty kochaj,

k

se

modli

Marii,

jak ve dne, tak v noci, i v každu chvili, by ona zvolila,

tvoji,

me

se.

bohactvi

ta

Panna Maria, dosta c Suš., 387.

Louení. Pouvaj, pouvaj,

Zvony

co to v zemi huí,

jabor to nepuí,

zvony zvoní

a to sa milenka

esi

lebo jabor

puí?

se

to nezvoní,

svým milým luí. Suš. 304.

O Slov.

Slovenské.*)

Spev

ís. 539.

Zpievanky.

Zpievanky, zpievanky, kdeže ste sa vzaly, i ste spadly neba, i ste rástly v háji? Z neba sme nespadly, v háji sme nerástly, ale nás mládenci a dievence našly.

Zakleté Dole pod Smolenským zámkem pretekává voda járkem, ke hvzdiky vychádzajú, húsky sa tam kúpavajú, dve husiky, dve sestiky zaklnuté od

mamiky.

sestry.

A ke

ony vychádzajú.

tak sa ony shovárajú s zlatýma krídlama už sú hvzdiky nad nama, plujme na dol po tom járku až k tomu našemu dvorku.

Sestro

*) Zde Slovenské Spevy vyd. v Tur<5. 8v. Martine r. 1883., ježto T nich podány jsou též n&pévy. Koilárova sbírka nápvA nemá.

:

:

—

Tak

Máti sedí u laviky, drobí

drobí

krky do vodiky, krky ai strídeku

sbírajte

na svú biedu nariekajú, máti své sa zaželajú až do šerého svitání, až do ptaího zpívání.

moje dti,

si

vám drobí smutná

Ke

ony shovárajú

sa

a milostné objímajú,

zlatým húskám do jareku

o

—

4^6

máti.

hvzdiky

zapadajú,

žalostn sa rozluujú, každá dává svojej máti z kridelenka pérek zlatý, z kridelenka pérek zlatý,

o

stojí

za

peáz

zlatý. Koll. Zpiev.

Spievú ís.

Slov. Išli

hudci horou,

horou javorovou. Našli

devo

krásno,

na husliky hlasnó. Iba ho zotnime a sebou vezmime. Prvý raz zaali, íverok vyali.

Druhý

raz zaali,

Isli

5 3.

hudci

Jiorou.

som zdevnla

ja

zeleným javorom. Ta vy hudci chote ped mej mamky vrata, a tak

žiaTu

)ej jej

zahrajte,

dodajte:

Toto sú husliky z tej vašej Aniky. Toto je podstavka,

do krvi peali.

vašej

Tetí

Toto sú strunoky,

raz zaali,

taký hlas pouli

jej

Neni som

Toto

devo ale

devo,

javorovó,

som

msta

z

ja

ja

dieva

richtárovo.

Na vodu som išla, neskoro som pišla.

Mamka ma

kame kameom by

zakliala, ostala,

meravým, drevom javorovým. Kupa skamenela meravým kameom,

II. 393.

z

dcerky hlávka.

zlaté

jej

vlásoky.

sláiok bielych ruiok. je

Toto sú kolíky, jej biele prstóky. Ked matka slyšala, ku oknu bežala. Ach, vy hudci smutní, choteže pre, chote. Choteže pre, chote, a žial' mi nerobte, však ho ja dosti mám, že

Aniky nemám.

: !

— C.

427

;

!

—

Nitra milá. Nitra.

123.

Nitra milá, Nitra, ty vysoká Nitra!

Kdeže sú

tie

asy, kdeže sú

tie

asy, v ktorých

si

ty kvitla ?

Nitro milá, Nitra, ty slovenská máti

o

pozrem na

Ty

bola

si

teba,

nkdy

musím

zaplakati.

všetkých krajin hlava,

v ktorých teie Dunaj, Visla

Ty Ty

tu

kráa Svatopluka, panovala jeho mocná ruka.

msto Methodovo, našim otcom kázal božie slovo.

bola sváté

si

ke

Morava.

bola sídlo

si

ke

i

tu

Teraz tvoja sláva v x.dn\ skrytá leží Tak sa asy menia, tak tento svt bží

.

418.

Ten prešpurský mýtný.

Ten prešpurský mýtný Ten turecký baša prepjeknú cérku má, ona nic nerobí, len v okénku sedá,

cedulenku napsal, cedulenku napsal, do Prešpurka poslal.

prepjekne vyšívá, ešte krajše spíva.

Její

cichý hlásek

do Turek sa zdvíhá, ten turecký baša

po inku chodzíva,

mýtného céreku dycky on poúva. Zvony-li to zvoá, lebo vely huá? a to

si

mýtného

cérka pjekne spíva.

Ty, prešpurský mýtný, prepjeknú cérku máš a ked mi ju nedáš, mjesto Prcšpurk prehráš.

Ten prešpurský mýtný cedulenku ita, cedulenku ita, tak

si

smutné vzdychá.

Jeho pjekná cérka, ona sa ho pýtá Muj tacíku milý, :

co ste taký smutný?

:

:

::

— hlava -li vás

!

428 mosís

ty

bolí,

ít

s

nami.

lebo život bily?

Ach, céruško moja,

Mna

hlava nebolí,

ani život

jaké

bily;

ti

jestli

som zapredau Turku pohanovi.

Ach,

na

mamiko,

stará

dám,

alebo dolomán?

tebja

Má

šaty

fáolové,

mamiko moja, by mi tam byly? nebudem

jaké prachy idú

sak ja tam

ovce-li to ženu,

ani štvrt hodziny.

lebo

pe mna jed ? Nežby ja mjela byt Turkovi nevjestú, raci nech mna v moi drobné ryby žeru.

Dojeli, pijeli

první polajtári:

mladá pani, mosíš ít s námi.

Sedaj, ty

Dojeli,

Ty moské rybiky, to sú mé družiky,

pijeli

druhí polajtári

Ber

sa,

.

i3.

ti

je

sú moji družbové.

Dobríi noc,

Dobru noc, nech

morskí kaprové

ti

mladá pani,

má

ti

milá.

dobru noc!

milá,

sám Pánboh na pomoc!

Dobru noc, dobré nech sa

má

spi

sladké sny.

snívajú

Dobru noc, má milá, dobru noc! nech ti je sám Pánboh na pomoc Dobru noc, dobré spi nech sa

ti

. Trávika

snívajú o

59. a

zelená,

lebo ju ja

5 o.

kad

je

mne

sny.

Zal.

chodievam,

asto slzami polievam.

Ústa mi spievajú, oi sa mi smejú, ale od srdieka slzy sa mi lejú.

— Nie preto

si

4'^9

-

spievam, bych veselá bola,

ale preto spievam,

bych

žiale zabola.

Ziale moje, žiale, smutné, osiralé,

jako tá rosika na zelenej tráve

:

Este tú rosiku vetríek oduje, mna na svte nik nepoFutuje.

ale

(V KoU. Zpie>.

•Anika dušika, kde si si

ižmiky

si

bola,

zarosila ?«

»Bola som v hájiku, som tráviku, duša moja, duša moja!" žala

.

70.

nedožijem do

wAjasompo tri dni trávu kosil, som si ižmy nezarosil.« »A ja som plakala,*) teba som akala,

ešte

duša moja, duša moja!«

Ja som bacá

som baa vemi

Ja

294.)

Aiiicka. dušika.

G. 65.

ke

I.

starý,

jari,

vernii starý.

Ktože vás už, ovce moje, poženie na tie hole?

nebudu mi kukaky kukat' na tom mojom košiari.

budesvamikstudnikámchodi a do chládku vás vodi?

Hej, džiny, džiny, džiny,

Hej, džiny, atd.

hej,

džiny, džiny, džiny.

Ani kukuk, ani sova, ani sojka klebetná,

nebude

ma

viac

prebúdza

laštovika štebetná. Hej, džiny, atd.

Kto zachrání vás od škody, prídu zlé nehody? kto vás bude od vlkov bráni ? kto jahniatka vám chránit?

ke

Hej, džiny, atd.

som baa vemi chorý. Už a nechám, dobré bydlo, nesp^sobný do hory, už odložím cedidlo, nevládzem už po vrškochchodi, složím baltu sekanec, ani oveky dojil'. smr ma vidie na tanec Ja

i

!

Hej, džiny, atd.

*) Sr.

Hej, džiny, atd.

I. Fr. Bartoše v Uajhrad. Hlídce

liter., 1891

y

a jeho Kyt.

str. 50.

:

—

:

;;

!

—

43"

Stíchly spevy po luinách,

smutno, ticho v dolinách; stíchly gajdy

i

baa

nežije

fujary starý.

Hej, džiny, atd.

.

Nevydávaj sa

82.

ty dienca este.

ty dieva ešte, dievau, než nevste;

Nevydávaj sa lepšie je

dievatko si chodí po slobod, ako tá rybí5ka v bystrej vod, v bystrej vod.

Ke ke

ide

poli,

veselí sa,

zasmje

sa

kviea všeliakého, piereko pre milého, pre milého.

nasbiera uvije

Ke

po

vidí šuhajka, si

skládá a vije to piereko, Tuhosti jej srdieko

hoí od

za rána bárskedy pierko oddá:

mladého dievaa vyda škoda, vyda škoda.

. Dolina,

1

Dolina, dolina.

65.

naše

dolina,

kamenný chodníek Kde je naša vrná láska, švárný šuhajíek?

vrné

^

Skoda

nasej

že sa

Suhajova láska a moja sloboda

.

183.

lásky,

nám

tak tratí

Kto nás zlostné rozluuje, nech mu Pánboh platí.

Žalo dieva, šalo trávu.

Žalo dieva, žalo trávu nedaleko Temešváru;

ke

:

milovanie

ako v koši voda.

nažalo, poviazalo,

na šuhajka zavolalo

:

»Suhaj, šuhaj z druhej strany, mi dvíhat batoh trávy.« »»Nech ti dvíha otec, máti,

po

nechce-li

a

za

mna

dáti.

;

!

43

a

Este

už

a

len kolimbali,

za

ma

srubovali;

.

—

I

ešte

si

už

v

si

len

húsky

mojom

pásla,

srdci riastla.««

Zahíícaly hory.

231.

Zahualy hory, zahualy lesy, kamže sa podly moje mladé asy? Moje mladé asy nezažily krásy, moje mladé létá nezažily svta! Mladost moja, mladost', vyšlas' mi na márnos, mi na márnos pre moju nedbalos!

vyšlas'

Mlados moja, akobych bol Ešte sa ten ale

319.

o

že

ty

vo

vod

ma

mi kúpi Principiu*), ma dá do školy,

A

ja

že

Kebych a nerúbil, k vám by som nechodil, moje štyri vrané kon hladom bych nemoril.

co robíš.

že

že

nel'úbiš.

obrati,

sa nevrátí.

Janiko,

robíš, Janiko, že ty k nám nechodíš? moja mamka povedala,

mu hovoím, mu nepivolím,

že ja jeho Principiu

do vody zahodím,

Moja Hanka mladá, to je

M(?j

že

celá

. Bože

mí5j,

Ote

5

1

1

.

ma

Co vy stojí,

o

kniha

sužuje,

platu nepovyšuje

ve

vystojí

chudobný poddaný!

=

neodvedie

rodina.

Každý ho

m^jl

svt zmotaný

Principia

má

Bože moj. Otce moj.

jak je ten

*)

Principia,

od ktorej

otec hovoí,

mi nedovolí,

utratil,

do vody zahodil.

moja mlados nikdy

C.

a

som

mladost, tak

kame kame

sa nazdá, že na veky

panuje, panuje.

zaátk

lat.

mluvnice.

;

!

— Vy

;

!

páni zemani

—

432

—

Jak sedliak, tak pán všetci umriti všetci v iernej zemi i

my sme vaši poddaní my budeme v iernej

zemi

srovnaní, srovnaní,

musia musia

uhniti, uhniti.

Pánovia, pánovia za

o

i

to len za tú

o

my vám robíme? zem iernu,

po nej chodíme?!

Žebrák

slepý s houslemi.

Ludia boží, ludia, nechže vás prebudia husliky biedného žebráka slepého.

Kdo chudým pán Boh ho kdo chudým pán Boh ho

daruje, miluje, ukrátí, zatratí. (Kol.

Žebrákovo Já biedny žebráík,

muoj

priatel

mesiaík,

štésH.

Prahy, mosty, stromy, to sú

moje domy,

priatelka palika,

smrti sa nebojím,

stodola kapsika.

o

poheb

nestojím. Koll.,

is

I. 353.)

I.

353.

11

Seznam

básní,

roztídný vzhledem ku potebám deklamaním na 4 stupn. St-va-pe. I. Str.

—

Vina.

V. Nejedlý Ant. Hlemejž a zajíc. Jar. Puclimajer Vrána a liška. „ .

.

— .... — Lakomý a závistivý. — Zevnitní a vnitní nepítel. — Ant. Marek .... Holubice a straka. — Jos. .

.

„

Chmela Straka lakomá

— — —

.

— J. Chmela

Vodník. F. L. elakovský Pocestný. „ Sim. K. Macháek Topol.

—

Mladý dráteník. K.Vinaický Ptákové u stodoly. . Kamzík a medvód. Jan Pravosl. Koubek Býk. J. Jar. Langer

—

— ...

4

—

6 6 10

16 3 39

46 58 58

—

.

—

.

„

^

.

lípa.

^

.

.

„

.

—M.

sv.

„

16

.

—

J.

.

5

73 78 Mat. Havelka Vlast. 83 Polednice. K. Jar. Erben 103 Mateí douška. 103 „ Holoubátko acká 104 Boleslav Radosti všech. Jablonský 112

—

8tr.

k. — F. Rubeš 116 Vnuk a dd. — V. Štulc 119 Den Rufa. — V. Furch I2a Matice. — Jan Neruda 185 Bal lada horská. — 189 Pancé-Smanický na Žampachu. — Adolf Heyduk 206 Matce. — 208 Pšenice. — Vlád. Šíastný 238 — Jos. V. Slovanská Sládek 254 Žižkovo pole. — Lad. Quis 256 Dvé lípy. — Eliška Krásnohorská 303 Dudák. — K. V. Rais 372 Sirotek. — eská .... 409 V máji. — .... 413 Píse jarní. — 414 Divoká kaena. — 416 Osud lidský. — 417 — Bojovnice. Moravská 418 — Soudný den. 421 Zakleté sestry. — Slovenská 425 — Žebrák slepý houslemi. Vrabec a

„

.

.

.

^

•

^

.

.

•

.

.

„

.

s

Slovenská

432

St-a-peii II. Htv.

Str.

—

Píchod jara. — 1'uchmnjer 7 Oldich a Božena. Jos. Jungmann 7 Píse májová. P. J. Šafaík 1 Fialka. Václav Hanka 23 Pí-íe vesnian. Josef Vlastimil Kamarýt 30

— List — Jan Sbh. —

Toman

Dít

—

—

—

.

—

—

a lesní panna. Frant. Lad. elakovský

.

36

K. Macháek Mojžíšv rozsudek. Spytihnvv soud. Jos Krasoslav Chmelenský

42 45

Otina.

48 54

Kurcius.

S.

.,

„

Eraz. Vocel

umírající.

Vinaický

— —

—

46

57

K. AI

59

1

—

434

—

Btr.

U

—

paty ípa. Vinarický

Horymírv

—

skok.

—

60

Jan

6'

„.... —

Sv. Václav. Slepého krále smrt. „ Svatý Václav. F. Sušil

— Svatý Martin. —

68 64 66

.

.

.67

„

—

Orá

„

„

.

...

Jindich Marek.

Str.

— Skivánek. — Kvítí svobody. — L. Quis Švanda. — Vypravování vojínovo. — Svatopl. ech Skivánek. — .... Píse rolníkova. — Pou andlova. — V. Pakosta Slepci. — B. ermák První sníh. — E. Miiovský Zvony nedlní.

Karel AI.

na Bíld Hoe. Fr. Jar. Vacek-Kamenický

73

.

Píchod echv. — „ .74 Nevdní synové. — Josef

„

.

„

n

Král'ova perla.

—

.

.

.

.

254 255 257 257

266 274 276 288 2S9 293

Svetozar

.... 78 Hurban Vajanský 296 Z „Vodníka" Hvzdikám. — E. Krásno99 — Sirotkovo lžko. horská .102 301 Já jsem ech. — F. J.Rubeš 116 Není to sen. — 301 Strom fíkový a vina. — V. Vyzvéda. — 302 Štulc — A. Kosina 311 Vy stho 120 Má otina. — Václ Štulc 123 Me a pluh. — 8!3 Velehrad. — Pochodn kesanstva. — 124 Bojovník. — Ludevit Štr Neas 124 314 — Jan Neas Staromstská vž. — Frant. .314 Betislav Trojan .127 Thorwaldsen. — J Vrchlický 3l7 Pátý máj 1821. — Kar. Vánoce. — 323 Drahotín M. baron Vil lani 29 Ti pvci. — Králov. sirotek. — B.Peška 141 Guslar. — E Pokorný 335 Bojovník. — Janko Kalinák 148 Ddeek. — Vyplnná žádos. — Berger 150 Uhlíi. — 337 — Jos. Kallus Jan Hannibalec. — Antonín Na Štrauch Zpvno vkol. — Irma Geia175 Radoni. — Jan Boh. Janda 177 slová 358 Ballada dtská. — Neruda 188 Motiv prostonárodní. — F. — Frajtr Kalina. V. Hálek 198 X. Svoboda ..... 885 88.— Z písní V pírod: Píse p spanilé bíze. — Hálek 203 AI. Škampa 388 — A. Smr Betislava Smrtka. — Kžena Jesenská 392 Heyduk Pluh. - Ant. Klášterský 204 401 26. srpna 1278. — AI. Vojt. Vesnice. — Z ekova 403 Šmilovský 221 Na eské hranici. — 403 Pozdravení pvcovo. — 221 Híšná duše a Panna Maria Po bitv. — Vr. Jahn. 221 eská 411 Chrám. — K hr. Chotek 231 Oslava Hospodina — eská .413 Noc. — 231 Srdce mateské. — Moravská Šporkova chasa. — Vlád. Sirota. — 424 Šastný hu 234 horou. — Slovenská 426 Les moem. — V. Šastný 238 Já som baa velmi starý. — Koroptev. — Zeyer Slovenská 240 429 Král Otakar. — V. Sládek 25 Zahualy hory. — 431 Ledová královna. — 252 Bože mó), ote m^j. — 431 Jaroši.

Langer I.

.

.

.

- K. J. Erben „

n

-

„

.

.

válci.

„

.

„

J.

.

.

Vítr.

.

.

.

.

r.

„

1

3.'9

„

.

.

„

J.

.

.

3.S6

„

silnici.

.

3-53

J.

.

70.,

II.

^

.

.

„

„

Jiljí

.

„

42')

.

„

Isli

J.

.

J.

.

.

.

lei

„

.

„

435

-

St^a.peii III. Str.

— V. Stach 3 Podbradský zámek. — F. Turinský 13 Jedna toliko vlast. — 14 Údolí Muice. — Milota Zdirad Polák .... 17 Na smrt mého kanárka. — Dom. Kynský ... 18 Jaroslav. — JanHolIý. 21 Ze „Slávy Dcery". — KoUár 26-30 Bohatýr Muromec. — F. Lad. elakovský ... 33 Opuštná. — „.... 35 Satek. — 38 Zmizelá rados. ... 40 Umírající hrdina. — Josef Krasosl. Chmelenský. 48 Hroby Pemyslovc. — Erazim Vocel .... 49 Jazyk vlastenský.

.

.,

.

J.

„

.

J.

Otec a syn

—„....

Na Pemysla Otakara kého,

—

„

52

— Jan .... „

.

.

„

.

„

„

vlasti.

.

.

„

.

.

„

J.

.

.

Joa

V.

....

169

—

...

—G

Výprava.

Z „Veerních Hálek

Z

.

—

195

—

„Alfreda".

„

.

Dražba.

—

Z

„V pírod"

písní

.

—

197

200

—

„

„

8, 28, .

Z „Lesního kvítí". Heyduk Uinná píse — „ Pytlák.

„

„

57.

38, 53,

.197

.

—

Z Ooara.

Volnosti.

.

Pfleger Mor. 179 písní". V.

.201

.

—

Ad.

.

.

.

—

208 209 213

Stesky osielého. Aleš Balcárek 232 Slavíci sv. Sávy. — V. ŠCastný 2S5 Padá lístek. „ 233

—

o

tyech synech

—

56

Ajmonových. J. Zeyer 241 Antal Stašek 248 Horám.

65

Dvra.

— ... 66 Výstraha. — F. Vacek 75 Dvojí zásluha. — 76 Vzdech. — .... 76 Soud Betislavv. — V. Ráb 80 Svatební košile. — K.J.Erben 86 Štdrý den. ^„ .95 Vlastenská. — M. Oacká 104 Ti doby v zemi eské. — B. Jablonský .... 105 Duchu svta. — B. Jablonský 110 Rozmanitost jazykv. — 113 Modlící se panna. — 113 — V. Štulc 120 Krásy Zvonili nám umírákem. — 1?3 Kšaft — Jar. Kalina .125 — Žal. Jos. Mil. Hurban 127 Velká kniha. — Nebeský .133 Kováská. — Fr. L. Rieger 135 Mládenec — Ond.S'ádkovi 138 Dcerka a má. — .139 Otina. — V. Pícek 144 J.

8tr

—

Ze „Smrti Janošíkovy" zpv I. Ján Botto 172 Mistrova smrí. — Jan Boh. Janda (Cidlinský) .178

Z Románu

Veli-

Vodníkova nevsta. Jind. Marek Pravé štstí. „

Efciam moriens. Fri6 (Brodský)

— — Jos.

V Sládek 255 Husita na Baltu. —Sv. ech 258 Ze Žižky. 261 Elegie nad záhubou Vinety „ 272 Vajanský Jedla. 295 Z „Chýžky". J. Kucha 298 Prales. El. Krásnohorská 303

„....

—

—

.

—

—

—

.

.

—

Na Vítkov hoe. Moravnka. — Lovecká.

.

„

„

.

.

.

Hviezdoslav

.

304 305 310

— 311 Hulán. — Bohdan Jelínek 316 Ped bojem. — 316 Matce. — Jar. Vrchlický 317 Z Legendy o sv. Prokopu. 321 Stín. — 324 Jitro. — 325 Modlitba na ípu. — 325 Na Prahu. — „ .326 Hímanka. — Kar. Kuera 344 Nikita. — Fr. Kvapil 349 Až umru. — F. Táborský 360 U Tšína bubny bijou. — 362 Maliniarky.

,

„

.

.

.

.

.

.

„

„

„

,

,

.

.

.

.

.

.

.

„

—

436

8tr.

—

K. Leger 377 A. E. Piae rozsévae. Mužík 878 Ant. Tatranská idylka. Šnajdauf 381 Zpustlý kostelík. F X. Svoboda 884 Svatogor.

.

—

.

—

—

—

Šveholily vlaštovice.

F.

....

Procházka Šašek krále Václava. S.

385

—

8tr.

—

Jos.

—

Jungmann

3

.

Štdrý veer. P.J.Šafaík Fr. Na horu Eadhoší.

—

Palacký

Pedzpv

— — — — — ... — .

.

11

ku „Slávy Dcei".

•

.

.

.

.

„

.

—

8tr.

— B. Peška. 148 — K. Havlíek 145 146 Orol. — Janko Král Turin Ponian. — Samo 149 Chalúpka Vrchové. — Jos. Wenzig 152 Vzn vysvobozovati. — F. 155 Doucha .156 Vojínova kráska —

Vlastenecká. Život vný.

„

Úty

—

Vze.

—

...

„

75 77 79 83 85

—

Unásjináe.—

Vda

— — Fr. Jar.

a víra.

Berliky.

Rubeš 114

.

....

Bol. Nebeský Z „Písní-. F. L. Rieger První slza. B. Nmcová Slavné ráno.

—

„ Ženám eským. Nehate Tud m<$j. — Ondej

Sládkovi

„

.

Tambor.

108

„

„

— —

—

112

.

— Kar. baron Villani .... Bu námi Bh. — Mroucí bojovník. — Václ. —

—

„

.

Pvod vlastenectví. s

Loretánské zvonky. Otázka. „

.

.

lil

.100 Kar. J. Erben B. Jablonský 107 ObClásky. Spící mládenec.

—

.

Sigf.

„

.

Loueni vzovos vlastí. — „ Z Vodníka výatek II. — .

Slza.

.

Z Kosmických pisní — J. Neiuda Romance o Karlu IV. — „ Prostý motiv. — „ Andl strážce. — „ V zemi kalicha. — „ Jen dál. — „....

K. H. Mácha

—

—

ernohorské.

Kapper Jan Neruda

J.

— F.J.Vacek-Kamen. Jednorožc rod. — J Langer

Krása.

lesy.

.

—

.

12

— Jan KoUár .... 23 Bu vle Tvá. — F. Lad. elakovský 32 40-41 Z „Bže stolisté". — 60 Milina. — K. A. Vinaický Prav. Koubek 68 Rokoko. — eské

.

390

Ant. Klose

Jese.

8tr.

— —

První koncert. A. Sova 394 Táborské kraje. 896 „ A. Klášterský 899 Dolorosa. eská 410 Sestra travika. Utonulá. 412 Žárlivec. Moravská 417 419 Ti dcery. „ Zpievanky. Slovenská 425 Ten Prešpurský mýtný „ 427 Žal. 428 „

.

130 130 180 132 133 136 137

140

.

—

V. Hálek

.

•

•

.

.

.

.

— „ — A. Heyrluk odkazu' —

Starý kozák. .Jan Jesenský.

Z „Ddova

.

157 184 184

18 185 189 191 192 193 198 198 199

205 209 „ 218

„

Jách. SlavatazChlumu. — Jan Ceyp Kastilianka.

—

z Peclinovce

.

.

.

Vnost. — Rudolf Mayer Znlky noní. — „

— „ — V. — „ Naše chaloupky. — Pravý

ech

.

V

zlatou hodinku. Svorný duch.

„

.218

222 225 226 Šolc 227 228 .

.

.

.

.

.

.

.

.280

—

437

— 8tr.

8tr.

Nezapome. — J. Niederle 233 233 Z jarního sestilistku. „ Potlesk.

—

—

Jul.

—

,

Zeyer

.

.

239

241 „ A. Stašek 248 Jos. Má rodná mluvo. .250 Václ. Sládek 255 eský sedlák. „ 256 Petrklí. , 256 Tráva. „ 270 Sv. Cech Ze „Slavie". 275 Ze „Sn". „ 277 Touha po domov. ,, 278 Nadšení. 278 Tyran Eozum. „ Spravedlnost. Z „Václava".

—

—

—

.

.

—

—

...

.

.

....

Našemu

—

studentstvu.

337 339 342 Domine, quo vadis? „ 351 Ideály. „ J. Kallus 352 Genie tvrí Irma Geisslová 354 Bratím. F. Omladin moravské. 354 Kyselý Polsce. J. Spáil-Žeranov. 357 Krvavá rže. F. Chalupa 358 F. TáZ pouti slovenské. 361 borský Jos. Až na onen svt. 364 Jakubec Pan profesor. K. V. Rais 372 Myšlenky. - B. Kaminský 374 375 Sláva. „ V zemi Lotofag. K. Leger 376 Mužik 379 ctnosti. Práce. M. Anast. Šimáek 380 380 Krajina. „ 381 Jen v ped. ^ „ 386 Bitva. Jan ervenka V mladosti jaru. — A. Škampa 388 L. Lošfák 391 Na hbitov. Tam vysoko. >— R. Jesenská 393 Ant. Sova 394 Budoucnost. Dva úsmvy. — J. S v. Machar 3y6 Tristium Vindobona I. „ 397 Sonet o tech metaforách „ 398 Dlníkm nesmrtelným. Ant. Klášterský .400 Tak volno. 400 „

Tiohý

—

Slovinsku.

Mokrý

Ofc.

.

— —

. .

.

.

•

.

.

.

.

.

,,

.

,,

—

— ...

.

—

.

.

.

.

.

,,

.

Krajník

— Jaroslav

Stvoení svta. Vrchlický

Korun

—

sv. Václava Meditace zimní. Srbm lužickým. Píse v klidu. „ Vždy na rán. „ Varhany. Columbus.

— — —

„

„ „

.

.

.

.

.

•

•

— — — ,,.... ,

3l5-

319 326 331 332 333 334 334 335

.

.

— — — — — — — — 280 Vím. — „ 282 Podzemní hlas. — — Hrad Kos. — „ ... 284 — .285 Na Valdštýn — — Dv Pražské zvony. — Eman. — 290 Miriovský — Z cyklu „César'. — Ot. 294 ervinka — — 297 Povedomie. — Vajanský Poesie. — El. Krásnohorská 800 — 300 Dvra — „ 306 Buditelm našim. — — Ptaí krám. — „ ... 308 310 Pozdrav. — Hviezdoslav — Memento moi. — Mirosl. —

J.

.

.

.

.

.

.

—

— —

Polní kvty.

.

.

...

„

.

—„

Venkovský fará Ve škole „

.

.401

402 402 Píse domova. Z ekova 404 Ze „Zimy". —Jar. Kvapil 404 Nitra. Slovenská .427

—

—

—

.

.

... .

.

Seznam spisovatel poádkem abecedním. AlešBalcárek, ze. (1840-62).

Stesky osielého

technik v Pra-

Z

Bže

....

z

ekova

282

.

.150

.

.

civ. geometr v Báské Bystrici (1829-1881). 172 Ze smrti Janošíkovy I.

Ján Botto,

.

.

MDr. Jan Ceyp novce,

lék.

z

Pecli-

v Praze (1835

Eastilianka

Marie

acká

Otakar ervinka,

104

Z cyklu César Frant. Doucha,

).

258 261

stínu lípy IV. (Vypravo-

....

266 270 Skivánek 274 Ze„"^n". Vypr. prv. andla 275 276 Píse rolníkova 277 Touha po domov Nadšení 278 Tyran Rozum 278 280 Podzemní hlas 282 Hrad Kosí 284 285 Na Valdštýn váni vojínovo') Ze „Slavie"

.... .

Vím

Fr. Lad.

elakovský,

Vodník

vle Tvá

,

lesní

Pocestný Zmizelá radost!

pro-

v Praze

....

Bohatý' Muromec

Opuštná Toman a Satek

.

....

fessor universitní (1799-1852).

Bu

.

...

panna

magistrátní koncipista na Král. Vinohradech. (1861-—).

Bitva

redaktor

— ....

Husita na Baltu Ze „Žižky"

Ve

289

Jan ervenka,

79).

—

(846

—

386

úetní ve Vruticích.

Vlastenská

Kvt

knihovny

ensis universitní v Praze. (1846 ). Slepci

218 (1811-82).

Holoubátko

Svatopluk ech,

40

v. z.

Bohuslav ermák, amanu-

Jos. Berger, (?-1845)

Vyplnná žádos

....

stolísté

.

....

31 32 33 35 36 38 39

40

v Praze.

—

294

knz

cirk.

(1810-84).

Vzn

vysvobozovati Vojínova kráska

.

.

....

Kar. Jar.

msta

(

hospod. 1846 ).

Erben,

155 156

archivá

Prahy. (1811-70).

Svatební košile

....

Štdrý den

Z Vodníka Sirotkovo lžko

....

Polednice

87 95 99 102 103

—

Mateí douška

Jos. Václ. Frí, spisovatel v Praze. (1829-90). Etip.m moriens 169

Vine. Furch, úet. rada vo Vídni (1817-61).

Den

sv.

Rufa

128

Irma Geisslová (1855-

—

v

Jiin

).

Zpvno vkol

353 354

Bratím

Vítzslav Hálek, len dakce

Nár.

list

rePraze.

v

(1835 74).

Z Veerních Z Alfreda

písní

.

.

.195 197

— Z Goara

—

440

... — 198 —

Starý kozák

199

Dražba

200

V pírod Václ. Hanka, knihovník

Dr. Jos. Krasoslav Chmele n s k ý, dvorský místosudí v Praze. (1800-39). Spytihnvv soud 46 Umírající hrdina 48

201

Otina

Volnosti.

Tambor Frajtr Kalina

musea

Cesk. v 1'raze. (1791-1861).

Fialka

23

Matj

Havelka, rada

vrch.

zemsk. soudu v Praze (1809 Vlast

Karel Havlíek,

Smr

Betislava Jan Jesenský

II.

Pancé Smanický Z Lesního Matce

kviti

.

.

.

.

.

.

....... Uinná

Pytlák

Jáchym Slavata

Jan Hollý,

z

204 205 206 208

—

Madu-

v

nicich. (1785-1849)

Jaroslav

21

Dr. Jo 8. M. Hurban, fará v Hlubokém. (1817 8S). Žal

127

Hviezdoslav -Országh,

—

advokát v Námestov ( 849 ). Z Hajníkovy ženy 810 1

Fr.

Chalupa,

spis.

eské .

.

.

.

.

110 111 112

Rozmanitost jazyk Modlící se panna .

.

.

.

.

.

.

reálky

k.

v Pardubicích.

(1838-—).

Po bitv

221

Jos. Jakubec, magistr, úr. v Praze. (1858-89). Až na onen svt 364 Bohumil Janda, sekretá zem výboru v Praze. (1831-75).

....

Radoni

177 178

Mistrova smrt

Bohdan

Jelínek,

pošt.

358

Samo Chalúpka,

ev.

fará

ú.

v Praze. (1851-74).

Hulán Ped bojem

Ržena

816

—

Jesenská, uitelka

v Praze. (1863-—).

Smrtka

Krvavá rže

— —

118

Vratislav Jahn, ed.

Jiljí

v Praze.

(1857-90).

105 107

.108

.

nás jinae Radosti všech Vda a víra

c.

... — 218 Chlumu —

.

pro-

U

209

fará

zemi

Spící mládenec

).

u Krakova.

Duchu svta professor

—

.... —

Zvinci

(1813-81).

—

281

...

bošt na

).

145

(1831

Boleslav Jablonský,

Ti doby v Obe lásky

....

Z Cymbalu a huslí: píse Z Ddova odkazu

Chiám Noc

83

vný

Adolf Heyduk, v Pisku. (1835 —)

Rudolf hr. Chotek.

publicista

v Praze. (1821-56). Život ^

—

...

....

Tam J

392 893

vysoko

osef Jungmann, ed.

akad.

v Horní Lehot. (1812-83.) Turín Ponian 149

gymnasia v Praze. (1773-1847). Oldich a Božena 7

Jo 8. Chmela,

Jese Josef Jaroslav

....

prof.

(1793-1847). Holubice a straka

Straka lakomá

v Praze.

.16

—

....

spis.

Kšaft

v Praze.

...

9

Kalina,

(1816-47).

125

— Janko Kalinák, ed.

gymo.

v Téšíné. (1822-71).

148

Bojovník

Ka

u Jo (1855- -). 8.

Genie

Na

1 1

8,

uitel v eladné.

tvrí

352 353

Jos. Vlast. Kamarýt, duch* správ. vKlokotech.(l797-183B).

....

Kaminský,

Bohd.

30

spisov.

v Praze (1859-—).

374 375

Myšlenky Sláva

MDr.Siegfried Kapper,lók. na Smíchov (1821-79). ,

Úty

....

ernohorské

157

Ant. Klášterský, praktikant u zemské škol. rady eské. (1866

—

nesmrtelným

Tak

volno Polní kvty

Pluh

Venkovský fará

Ve

škole

An

advokát v Zlatých Moravcích. (1822-76). 146 Orol

Eliška Krásnohorská; (1847 Poesie

399 400

— 401 — .... 402 — .

.

).

300

— — 302 —

Hvzdikám Není

301

to sen

Prales

Vyzvda

Dv

lípy

K

.

univers.

proí.

ve Vídni. (1793-1852). Pedzpv ke Slávv Dcei Ze Slávy Dcery '. •

.

Buditelm našim Ptaí krám

Karel Kuera,

prof. v Králové Hradci. (1854- -).

ímanka Josef

344

Kucha,

Ant. Kos i na, ed.

.

.

mš.

23 26

školy

v Lomnici. (1849-—).

311 313

Vysthovalci a pluh

Jan Prav. Koubek, univers, v Praze.

Rokoko Kamzík a nnedvd

professor

(1805-54).

...

68 73

Dr. Miroslav Krajník, advo). kát v Praze. ^1850

Memento moi

úedník banky

Slavie v Praze (1847-—).

Z „Chýžky"

298

Dominik Kynský, v Brn (1777-1848). Na F.

profesor

smrt mého kanárka.

Ky8e

1

ý,

18

.

premonstrát a kaplan

Jihlav (1857-—). Om'adin moravské .

—

315

.

354

.

Frant. Kvapil, len redakce ). Hl. Národa v Praze (1855

—

349 351

Nikita Ideály

Jaroslav Kvapil, len Národa Ze „Zimv" Hl.

Me

303 304 305 306 308

.... ....

Na Vítkov Hoe Moravnka

v

1 o 8 e, úedník obce Pražt. ské. (1861-—). 390 Šašek krále Václava IV.

Jan Kollár,

re-

Dvra

).

Dolorosa

Dlníkm

JankoKrál,

daktorka Ženskvch list v Praze

silnici

Píse vesnian

—

441

v

red.

— .404

Praže (1868

),

Langer, spisovatel Bohdani (1806-46).

Jaroši. v

Jednorožc rod

Nevdní

synové

Býk

.... 77 .... 78 .... 79

eské lesy Karel Leger, statká v Kolín .

(1859-

V

—

).

zemi Lotofag Svatogor

.

.

.

.376 377

—

442

Ludv. Lošfák,

na Žiž-

spis.

(1862-—).

kov.^

391

soudní LitoméHcích.

v

(1810-36).

Macháek,

Kar.

prof.

Jiíne. (1799-1846). Kurcius Mojžíšv rozsudek

...

Topol

Jan Svatopl. Machar,

42 45 46

bauk.

úedník ve Vídni (1864-). Dva úsmvy 396 Trisium "Vindobona I. 897 Sonet o tech metaforách 398 .

.

.

Ant. Marek, dékan

v Libuui (1785-1877). Zevnitní a vnitní nepítel 10

Jan Jindich Marek, fará v Královicích. (1808-53)

Horymírv

skok

61 63

.

Sv. Václav Slepého krále smrC .

.

.

64 65 66

Vodníkova nevsta Pravé štstí .

.

.

Mayor,

doktor práv.

Vnost

222 225 226

Znlky noní

ech Emanuel Miiovský,

Pravý

—

Vyškov. Pochodn kesfanstva

.

.

.... —

OtakarMokrý, notá veVod(1864

Slovinsku

dkan

Vojt. Nejedlý, bráce

814

—

v Že-

(1772-1844).

Vina

4

Božena Nmcová. Slavné ráno

Jan

(1820 62). 136 137

..... ....

Ženám eským

Neruda,

feuilletonista

Nár. List. (1884-91). Slza

184

Loretánské zvonky Otázka

185

Matice Z Kosmických Ballada dtská

... —

písní

.

.

.

.

.

Andl

strážce kalicha Jen dál

.

.

189

—

lyl

....

V zemi

— —

.188

....

Ballada horská Romance o Karlu IV. Prostý motiv

Jindich Niederle,

192 198 193

profes,

).

... ...

Domine, quo vadis

.

.

.

339 342

Aug. Eug. Mužík, pi eské Politice v Praze.

Píse rozsévae

....

ctnosti

Václ. Nebeský, Musea v Praze. Mroucí bojovník

Nezapome Z

378 379

sokr. Cesk. (1818-82).

....

130

238

jarního šestilístku

.

—

Vojtch Pakosta, vyšší díví (1846- —)•

prof.

v Králové Hradci. (1846 ). Pražské zvony 290 První sníh 293

Dv

okresní sudí ve (1849 ).

v Praze. (1810-75).

(1838-65).

anech

18.1

Jan Neas,

83 a 86

v

jEtudolf

132

Vítr

Z „Máje" Šim.

Písní

Velká kniha

Na hbitov Karel Hynek Mácha, praktikant

Z

katecheta školy v Praze.

Pou andlova F

288

Palacký, historiograf království eského (1798 1876). Na horu KadhošC ... 12 Bed. Peška, magistr, rada ran

t.

v Praze. (1820-—.)

Královský sirotek Vlastouská

.

.

.141 143

Gust. Pfleger Moravský, úedník eské spo. v Praze. (1833

75).

Výprava

179

— VAcl.

443

Jaromír Picek,

okr. (1820-69).

sudí na Zbraslavi.

144

Otéina

Eud. Pokorný,

okr. tajemník Libochovicích. (1853-87).

v

335 336 337

Guslar

Dédeéek Uhlíi

Milota Zdirad Polák, generál-major v Novém Mst ,

za Vídni. (1788-1856). 17

Údolí Marice

Frant. S. Procházka, uitel mší. škol v Žižkov. (1861 ).

—

Šveholily vlaštovice

Ant. Jaroši.

.

.

.

385

Puchmajer,

farávKadnicích. (1769-1820).

.... 5 HlemejždP a 6 Vrána a liška ..... Lakomý a závistivý ... — zajíc

Píchod Dr.

7

jara

Ladislav Quis,

^ v áslavi. (1846 Žižkovo pole Kvítí svobody

—

advokát

).

256 257

—

Švanda

Váol. Ráb, hosp. úedník hr. Leop. Thuna. (1807-38). 80 Soud Betislavv

....

Kar. V. Rais, uitel mšf. v Žižkov. (1859-—).

šk.

372 373

Dudák Pan profesor

Dr. Fr. Lad. Rieger, velko). statká na Malci. (1818 133 První slza 185 Kováská

—

Fr. Jaromír Rubeš, soudní adjunkt v Skuti. (1814-53). 114 Berliky 116 Vrabec a

k

—

Já jsem Cech

Jos. Václ. Sládek, redaktor Lumíru a profesor v Praze. (1845

Má

—

).

rodná mluvo

....

250

Král Otakar Ledová královna Slovanská lípa

251 252 253

....

— — — 256 —

Zvony nedlní Skivánek

255

Dvra eský

sedlák

Petrklí

Tráva

Ondej Sladko vi,

evangel.

fará v Radvani u B. Bystrice. (1820-72).

Mládenec Dcerka a Nehate Tud m^j

ma

138 139 140

...

Antonín Sova, úed. msta Prahy. (1864-—). První koncert

Budoucnost Táborské kraje

394 395 396

....

Václav Stach, prof. theologie v Olomci (1755-1831). Jazyk vlastenský

Antal Stašek,

....

3

(Dr. Ant. Ze(1844).

man) adv. v Semilech.

248

Horám Z „Václava"

—

Dr. Fr. Sušil, prof. theologie v Brn (,1804-67).

66 67

Sv. Václav Sv. Martin

X. Svoboda, úed mst. ). spoitelny Pražské. (1860 .384 Zpustlý kostelík 385 Motiv prostonárodní

—

F.

.

.

.

.

Pav. Jos.

Šafaík,

.

bibliothe-

ká

univer. knihovny v Praae. (1796-1861).

Píse májová Štdrý veer

m

H

..... —

á e k, redaktor i tozoru v Praze. (1860

M. A. Š

Práce Krajina Jen v ped

Sv-

—

).

380

—

!

381

.

444

ed. msta

Alois Škampa,

— ....

Prahy. (1861 ). V mladosti jaru Píse o spanilé bízo

.

.

388

—

okr. školdozorco v Litomyšli. (1837-83).

srpna 1278 Pozdravení pvcovo

.

Dr Ant. Š n a j d a u f, .

.

.

220 221

profesor

v Plzni. (1860 ). 38t Tatranská idylla Václ. Šolc, spisov. v Praze. .

V

(1838-71). zlatou hodinku

Svorný duch Naše chaloupky

.

.

.... ....

227 228 230

Šastný, red. Obzoru a katecheta I. . gymn. v Brn.

^

(1841-—).

....

Pšenice

Les

.

.

moem

Padá

lístek

Ant.

.

.

.

.

.

234 235 238

Humor.

red.

.

.

.

Václ. Štulc, probošt na Vyšehrad. (1814-87).

Krásy

dd

Má

vina

.

114 120

.

vlasti

nám umírákem

Zvonili

Fr.

Turinský,

.

otina

Velehrad

na Kivoklát. Podbradský zámek Jedna Fr.

toliko vlast

Orá

Hoe

...

73 74

echv ....

Píchod Krása Výstraha

75

— 76 —

Dvojí zásluha

Vzdech

Vajanský

(Svetozar Hurban), redaktor Nár. Novin v Tur. Sv. Martin. (1847 ). 295 Jedla 296 Král'ova perla 297 Povedomie

Wenzig,

Jos.

editel

c.

k.

— —

Kar. Drahotín baron a n i, velkostatká na Stížkov. (1818-83.) .129 Pátý máj r. 1821

V

i 1 1

.

Pvod

Bu

s

.

v Praze.

.

.

.

360 391 362

Jaroši. Tichý (Fr. Eypáfiek), ). prof. v Tebíi. (1858 studentstvu

—

.

.

Bh

!

.

.

.

130

... —

Ptákové u

).

Až umru Z pouti slovenské U Tšína bubny bijou

námi

.

.

124

124 prof.

vlastenectví

Kar. AI. Vinaický, kanov. na Vyšehrad. (1803 69). 58 Mledý dráteník

....

stodoly umírající

Mílina

Táborský,

)

152

Dr.

venský Bojovník

Našemu

13 14

123

publicista slo(1815-56).

—

... ...

v Blovicích. (1806-69).

na Bílé

Dít

(1858

127

Vacek-Kamenický,

J.

dkan

Ludevít S túr,

Fr.

....

okres, soudce (1797-1852.)

Vrchové

Štrauch,

a Strom fíkový a

rytí, c k.

eské realky Pražské ( 1 807- 76

list v Praze. (1831-77). Jan Hannibalec .175

Vnuk

vž

Staromstská

.

Vlád.

Sporkova chasa Slavíci sv. Sávy

Bet. Trojan,

Fr.

okr. hejtman. (1816-—).

AloisVojtch Smilovský, 26.

—

337

... — 59 60

445 Jar. Vrchlický, sekretá 6. techniky v Praze. (1853 ).

....

—

Co dobrá báse IV. Matce 317 Thorwaldsen Stvoení svta 319 Z Legendy o sv. Prokopu 321 Vánoce 323

—

324 325

Stín Jitro

.

.

Modlitba na

Na Prahu Korun sv.

.

,

ípu. Václava

Ti pvci Meditace zimní Srbm lužickým

Píse v

klidu

Vždy na rán

... — 326 ... —

.... ....

329 331

332 333 334

— —

Varhany Columbus

325

Eman. rytí

ekova,

z

doktor práv v Ces. Eaplici. (1868

).

Vesnice

403

Na eské hranici Píse domova Julius Zeyer, anech. (1841 Potlesk

.... — 404 spis.

—

ve Vod-

).

Koroptev Spravedlnost

Z Románu o 4 synech Ajmonovýcn

239 240 241

—

Jan Žeranovský

(Spáil), redaktor v Praze. (1857 ).

Polsce

357

Opravy a doplky.

„

pod báse Štdrý veer pidati dlužno: Poprvé vyt. (v jiném znni) v Hromádkových Prvotinách r. 1814. 14 pod b. Podbradský zámek pidati dlužno: U výtahu,

p

18

Nastr.

„ „ „

„ „

„

„ „

11

Na smrt mého kanárka „ v Hromádkových Prvotinách

„ r.

Poprvé vyt.

„

1816

s

podp. D. K.

Slánský. 23 pod b. Fialka pidati dlužno: V alm. Dennici, 1824. 27 r. 15 ti mutnó m. nutné. 31 pod Píse vesnian pidati dlužno: V as. Oesk. Musea, 1830; složena r. 1828. 40 . 8 ti s ekami! m. s ekami? 44 dole pidati dlužno: V Bartošov ítance III. 46 v . 10 vynech Picházím pímo z Moravy; jest to rozšíený omyl. Píse tu složil Kamenický. 49 Vocel nar. 1803, nikoliv 1802 82 dole pidej: V ecboslavu r. 1830 pod jm. Kestislav syn.

„ „

„

„ „

„

„ „ „

„

„

83 pod b. Vlast pidej: V Perlách eských r. 1855. 83 pidej k žirotop. Máchovu První byronista eský. Zakladatel nového smru v poesii naší. 95 pod Svatební košile pidej V „Píloze k Vnci", 1843. Í04 u Marie acké pidej: nar. 11. b e z. 127 ve sloze 4, verš 4 ti: na bílém poli erný lev. 128 ti a. 1278 m. 1287. 129 V básni Pátý máj v 3. verši 1 slohy ti: nevolá to trubka k válce. 138 Sládkovi nar. r. 1820. 222 . 21. ti Durdík m. Dardík. 294 Ot. ervinka vydal ješt Pohádku života, 1891. 317 K Vrchlického dílm pidej: Fresky a gobelíny a a vynech: K životu. 374 Kaminský vydal nové básn: Z Píkop. :

:

:

OBSAH Pedmluva Co dobrá báse

I-

IV.

Rozhled po djích novodobého básnictva eského Kniha 1. Doba pípravy a prvních pokus Kniha II. Vlastenecká škola básnická Kniha III. Nové smry a tvary Kniha IV. Z tvorby epigon Kniha V. Písn národní

V.

.

.....

Seznam

básní,

a)

eské

d)

Moravské

c)

Slovenské

roztídný vzhledem ku potebám

maním Seznam spisovatel poádkem abecedním Opravy a doplky Obsah.

i

19 1

67

347

409 417 425 dekla-

433

439 34^

'€>!

^,-

/M-^>rN/:.>í-,\

.vae-*^-

K

N^^^TTV,'-,

m-íj $5

'<^^*v

W

PLEASE DO NOT REMOVE

CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET UNIVERSITY OF

TORONTO LIBRARY

^^

m