o indexech zakázaných knih. Knihovnd Volné Myšlenky. Řada ll.. Svazek m. Dr. frant. Loskot:

Knihovnd Volné Myšlenky. Řada ll..

Svazek

m.

Dr. frant. Loskot:

o indexech zakázaných knih.

,

W

Nákladem

Praha 191 I. vydavatelstva Volné Myšlenky v Praze ll., Myslíkova ulice 1959.

_I

Dr. frant. Loskot:

o indexech zdktízdných

knih. (lndex římský d indexy české.) Knížka pro každého českého člověka.

Praha 1911. Nákladem vyddvdtehtvd Volné Myšlenky v Prdze ll., Myslíkova ulice 1959.

liL

'.

PŘIPOMENUTÍ SPISOVATELOVO. o indexech mnoho se mluvi i piše. M~lo kdo však měl' příležitost seznámiti se s těmito knihami a c1rkevní censurou knižní blíže. Tomuto nedostatku odpomoci jest úkolem pfftomné knižky, která sice neni a nechce býti monografii o indexech, ale chce podati aspoň tolik, kolik o indexech předevšim českému člověku věděti nutno. Index a to, co s nim souvisi, těžce doléhalo na českou knihu a tim i českou kulturu velmi těžce po dvě století, proto bedlivý zřetel věnován v knize této kromě indexu řlmskému také indexům českým. Máme za to, že nám čtenáři nevytknou za chybu, že jsme v knize své připomenuli větši množstvi českých knih kdysi do indexů zanesených. Je tu přf3pěvek k poznáni křlžové cesty, kterou se ubírala česká kniha. Považujeme také za přednost své knižky, že jsme v ni otiskli významnějšl partie z indexů českých v doslovném znění, a pokud se týče indexu římského, v doslovném překladu. Pánům Dm J. Vol f o v i, skriptorovi bibli1theky Musea král. Českého, a Dm M. Hý sk o v i, c. k. profesorovi, vzdávám srdečné dlky za radu a pomoc při spisováni této knižky mi laskavě poskytnutou. Kr. Vinohrady,

v řijnu 1911. Dr. F ran tiš e k L o s k o t.

0~11t.Z. j~ql'1 ~ARODNí LÉKAŘSKÁ KNIHOVNA

ZDRAVOTNiCKÉ MUZEUM 121 32 Praha 2, SOkol.<::'1 54 telefon,fax 24 26 69 53

POZNÁMKY HISTORICKÉ. Katolická clrkev považuje své učení, své články víry za absolutně pravdivé, jakožto prý od boha zjevené, a sebe za výhradní jich hlasatelku. Tim dáno jest i stanovisko jejl vůči myšlenkám a názorům, které se s učením jejlm nesrovnávají. Církev je považuje za blud, velči němuž nesmí znáti tolerance; musí je zavrhovati, potfrati, usiluje všemi silami o jich vyhlazeni. Tento rys provázi ji v celé její historii. Církev bojuje proti odchylným názorům, buď že byly proneseny pouze ústně, buď že byly napsány, nebo vytištěny. Od samého počátku církve můžeme sledovati úsilí, učiniti knihy, které se jejlm pomyslům i zájmům příčily, neškodnými, vyrvati je z rukou věřlclch, případně je i ničiti. Oheň býval prostředkem, jehož užívala církev jak proti kacířům, tak proti jejich knihám. S jakým výsledkem, patrno z vysoké kultury moderního lidstva, ve svém jádře proticlrkevní. Marno bylo úsill clrkve vzplrati se proti ostnu, jimž jí byla vždy - myšlenka. Gigantický zápas nemohl skončiti jinak, než vltězstvím této - třeba vítězstvi nebylo ještě dokonalé. Ale běh dějin nás poučuje, že lidská myšlenka zvítězí nad svojí soupeřkou a potlačovatelkou úplně. Popatřme zběžně na historii zápasu, jejž vedla clrkev proti knize. Jak vypravuje novozákonná kniha zvaná Skutky Apoštolské (19, 19), dal Pavel v Efesu spáliti před shromážděním clrkve ohromné množství knih pověrečných, jež mu věřlci přinesli. Cena jejich odhadnuta na 50.000 peněz. Pálení knih přejala clrkev od národů klassických. R. 411 př. Kr. spáleny spisy filosofa Protagory. Mezi řlmskými clsaři dávali rozkazy k pálení knih na př. Augustus a Tiberius. Dle vzoru Paulova zaujímali i otcové církevní nepřátelské stanovisko vůči knihám, jež s učením clrkevním nesouhlasily.

6

R. 325 na všeobecném sněmu clrkevním v Nicei byl zavržen spis alexandrinského kněze Aria zv. Thalia. Císař Konstantin ve smyslu usnesení sněmu nicejského vydal dekret, v němž hrozil dokonce smrtí těm, kdož by Ariovy knihy u sebe měli a ku spáleni nevydali; knihy Ariovy měly býti ohněm zničeny. Papež Anastasius I. odsoudil některé spisy Origenovy, Innocenc I. Pelagiovy, Lev I. Veliký knihy Manichejských. Velmi důrazně zakročila moc státní k podnětu sněmu efesského I. proti knihám Nestoriovým, které nikdo neměl u sebe chovati, čísti nebo opisovati; měly býti pečlivě vyhledávány a veřejně spalovány. Knihy Eutychianů, monotheletů, obrazoborců měl stihnouti osud podobný. Papežové Řehoř I. Veliký a Martin I. byli rovněž nepřáteli nkaclřských" knih. Dosti brzo setkáváme se se zárodkem pozdějšího Indexu zakázaných knih. Papež Gelasius \'ydal r. 496 dekret zv. gelasianský, v němž dle jména vypočetl, které knihy jsou pravověrné a které podvržené, kaciřské, před nimiž tedy věřic! měli se míti na pozoru. Čím jdeme dále do středověku, tím více se mnuží zákazy knih. Uvádíme jen zákaz knih Berengarových (1050), Abaelardových (1120), Skota Erigeny (1225), Marsilia Padovského a Jana z Janduna (1327), Jana Viklefa (1387, 1408, 1413 atd.), Husových (1415). Církevní sněm Kostnický rozkázal biskupům, aby knihy Vlkldovy a Husovy p~lili. O censuře knih u nás v Cechách promluvíme více na jiném místě. Jako zvláštnost uvádíme, že když Valdenští v jižní Francii koncem stol. 12. propagovali četbu bible v jazyce mateřském, církev zakázala tuto četbu a nepřestala ii zakazovati v jistém smyslu až do nynějška; bible pro věříci musí býli opatřena poznámkami v duChu katolickém, jinak četba jeji neni dovolena! Horlivost repraesentantů clrkve proti knihám v jejich očích špatných zvýšila se v dobách po vynalezeni umění knihtiskařského. J., Bully papežů Alexandra vL (1501) a Lva X. (1515) zakazovaly tiskařům poa-ňejtěžšími tr~sty tisknouti knihy bez předchozího svoleni církevních představených. Trestem na nedovolený tisk od Lva X. uvaleným měla býti konfiskace a spálení celého

7

nákladu příslušné knihy, peněžitá pokuta 100 dukátů a odnětí živnosti knihtiskařské na jeden rok. Lutherovy knihy a spisy byly zakázány dne 15. června 1520 bulIou Exurge Domine. Tu však se již ocitáme v době, kdy počato s pořizováním seznamů zapovězených knih. Praxe utvářela se tak, že povstávaly nejprve indexy partikulární, obsahujícl knihy toho kterého národa; o něco později pak přistoupilo se k vydáAí indexu všeobecného, římského. První seznam italský vyšel r. 1545. Římský index byl vydán o řadu let později. Byl sice vytištěn už r. 1557, ale na veřejnost se dostal až r. 1559. Byl to index Pavla IV. Byl velmi přlsný. Oasahoval pouze seznam knih a to tak, že I. třida vykazovala autory, jichž všecky spisy byly zakázány; II. třída podávala zakázané knihy se jmény autorů; III. třída obsahovala knihy anonymn!. Dále zakázány četné edice bibU, celý náklad 6 I jménem uvedených i všech jiných tiskařů, ktd/ kacířské knihy vytiskli, nebo by tiskli Tento zákaz, jsa příliš strohý, byl v následujlcích vydánfch indexu vynechán. Záležitost! indexu obíral se také sněm tridentský, jenž k jejímu vyřfzení delegoval komisi sestávající z praelátů a theologů, kteří nejen index Pavla IV. upravili a doplnili, ale i stanovili pravidla (počtem deset), jichž mělo býti používáno při vydávání, četbě a používání knih. Pius IV. tato pravidla schválil. Papežové Klement VII!., Alexander VII. a Benedikt XIV. plldnikli nové revise těchto pravidel. Index upravený z rozkazu sněmu tridentského byl vydán r. 1:>64 péčí papeže Pia IV. a trval v pojstatě v platnosti až do r. 1900. K vyšetřování a odsuzování "závadných" knih založena byla od papeže Pia V. r. 1571 kongregace Indexu, jež konala svou první schůzku 27. března 1. r. Potvrzena a organisována byla papežem Řehořem XIII. r. 1572. Nejlepší vydání indexu před indexem Lva XIII. pochází z r. 1758 a bylo pořízeno péči Benedikta XIV.; obsahuje konstituci tohoto papeže z r. 1753, jež začíná slovy Sollicita et pro vida a podává pravidla, jak kongregace římské maiL pn zkoušení a censurování knih postupovati. ,'ď

\'

8 Za papežování Pia IX. přicházelo se čím dále tf m k jasnějšímu přesvědčení, že tridentský index vyžaduje změny. Proto obmezil Pius IX. už r. 1848 potřebu předchozí censury jen na knihy, které jednaly a bibli, dogmatice, dějinách dogmat, morálce, vůbec a náboženství, a z listů na ty, jež měly náboženský charakter; ostatní listy mely podléhati předchozí censuře, jen když měl v nich VYlíti článek rázu náboženského. Později zmírnil papež také tresty platné pro četbu a tisk zakázaných. kni~. Ale to vše stále ještě nestačilo. \, Upravu indexu žádala krátce před Vatikánským sněmem ~omise theologů, kterou pappž pověřil revisí pravidel indťxo\ých. Zádali za to též četní účastnici sněmu Vatikánského, biskupové francouzštl, němečtl, rakouštl, vlašští a jinl. Ale úprava provedena byla teprve za papeže Lva XIII. Jakým způsobem se to stalo, uslyšíme ihned z rozboru nově uspořádaného indexu.

INDEX LVA XIII. Index, jemuž právě chceme věnovati svoji pozornost, má tento nadpis: Ind e x z a k á z an Ý ch k nih, n o v ě z p r a c o van Ý a vydaný k rozkazu a ve jménu Nejsvětějšlho Pána Našeho Lva XIII. Tištěn byl v knihtiskárně vatikánské r. 1900. Druhé vydání vyšlo r. 1901. Má XXIII a 317 stran veliké osmerky. Index tento podobně jako starý index tridentský neobs"huje pouze seznam knih, jež zvláštním dekretem výslovné byly zakázány, ale také pravidla, jichž třeba šetř,ti při vydáváni, četbě, zkoumáni a zakazováni knih, čili abychom se vyjádřili krátce: celé clrkevnl zákonodárství o knihách. Index Lva XIII. jest uspořádán takto: V čele (VII-X) jest bulla papeže Lva XIII. ze dne 17. záři r. 1900, v niž p<Jpež připomlná péči římských papežů o zachováni viry a odtud plynoucí snahu, aby se věřlclm nedostávalo knih "špatných". V té věci prý jak papežové, tak koncily užívali dle povahy doby různých opatřenI. Po stručném historickém přehledu připomlná papež, že ana se v posled1ích dobách uká,-ala potře ha reformy, zmírnil poněkud pravidla Pia IV., a to konstituci OffidOTUm ac munerum ze dne 25. ledna 1897, dav zároveň rozkaz k doplněni, opraveni a upraveni indexu ve srnyslu pravidel všeobecných. Úkolem tim byla pověřena Kongregace Indexu. K závěru ukládá papež přlsné zachováváni indexu a nařizuje biskupům, by se starali o jeho rozš řenl a zachovává'l!. Za touto buHou Lva XIII. následuji pod titulem "Čtenáři pozdraveni!" poznámky dominikánského kněze Tomáše Essera, sekretáře Kongregace Indexu. (XI-XXIII.) Zmlnlme se aspoň o těch, které nás mohou zajímati nejvlce. Především upozorňuje sekretář Kongngace indexové, že se velice mýlf ti, kdož se domnlvajl, že lze pouze na základě se-

10

znamu se dověděti, které knihy jsou dovoleny a které zakázány. Aby prý byla četba některé knihy považována za dovolenou, třeba, by bylo zjištěno, že není obsažena v seznamu a že nepatří do některé třídy zapovězených knih, které jsou Generálními dekrety odsouzeny a zakázány. K tomu prý nenl index, aby im~noval všechny špatné a škodlivé kmhy jedn )tlivě. To prý není ani možné a vlastně, máme-Ii na mysli Generáln! pravidla, ani nutné. Že kniha některá jmenovitě na indexu se ocitne, jest prý následkem toho, že byla od biskupa neb někoho jiného denuncována jako zhoubná a nebezpečná. V dalším podává pater Esser vysvětlen!, v čem spočívá zmírněn! indexu Lva XIII. proti dřlvějšímu. Tak na př. dř!ve se zapovídaly veškery knihy odpadlíků, kacířů, rozkoln!ků atd., kdežto nyn! jsou dovoleny ty jejich knihy, jež z povolání o náboženství nejednají, neb jednají-Ii, nic proti víře neobsahuji, leč by ovšem některým dekretem obecným neb zvláštním byly zakázány. Toto zm!rnění třeba rozšířiti i na případ, když se v Indexu zakazují, opera omnia (všecky spisy)* některého autora nekatolického, takže isou dovoleny ty jeho knihy, které buď vůbec viry se nedotýkají, neb jen povrchně a žádným dekretem všeobecným, ani zvláštnitn zakázány nejsou. Ba i když se někdy opera omnia (všecky spisy) autora katolického zakazují, lze tu jeho kmhu, která am obecným, ani zvláštn!m dekretem zakázána nenl, považovati za nezakázanou. Byly prý také vynechány v Indexu ony knihy, které, ač trp! nějakým nedostatkem neb nákazou nějakou stiženy jsou, elegancí řeči, erudici, neb užitečnými dokumenty vynikaj!, takže jejich nedosta1ek vyvážen jest užitkem jejich. Vedle toho vypuštěny z indexu četné jiné knihy. Na následujfcích stranách rozepisuje se pisatel o způsobu, jak seznam knih jest pořlzen, což my na svém místě ukážeme na vhodném př!kladě. Na to následuj! jakožto P r v á č á s t indexu papežské konstituce, týkaj!cí se zkoumáni a zákazu knih. Nejprve jest uvedena konstituce Lva XIII. nOfficiorum ac munerum" ze dne 25. ledna 1897, která po historickém úvodu podává '" Místa tištěná kursivou

obsahují doslovný překlad latinského textu.

II

VŠEOBECNÉ PŘEDPISY O ZÁPOVĚDI A CENSUROV ÁNÍ KNIH. Předpisy tyto jsou rozvrženy na dva tit u I y, z nichž každý obsahuje několik kapitol. Podáme důležitějši z nich v doslovném překladu. První titul jedná o zápovědi knih. K a pit o I a I. obsahuje předpisy týkající se knih "odpadlíků", kaciřů, rozkolníků a jiných spisovatelů. Dle toho 1. všecky knihy, jež před r. 1600 bud' papežové neb obecné sněmy církevní odsoudili, a jež v novém indexu zaneseny nejsou, třeba považovati za odsouzené tak, Jako kdysi odsouzeny byly,. vyjimajíc ty, které těmito všeobecnými předpisy se připouštějí. 2. Knihy odpadlíkův kacířů, rozkolníků a kterýchkoli spisovatelů, jež vedou boj za kacířství či rozkol, neb samy základy náboženství jakýmkoli zpúsobem vyvraceji, vůbec se zakazují. 3. Rovněž se zakazují knihy nekatolíků, jež z povolání o náboženství jednají, leč by bylo známo, že v nich nic proti víře katolické obsaženo nen[ 4. Knihy těchže spisovatelů, jež z povolání o náboženství nejednají, ale toliko povrchně pravd víry se dotýkají, nebud'tež dle církevního práva považovány za zapovězeny, dokud zvláštním dekretem zavrženy nebudou. K a pit o I a II. jedná o vydánfch bible buď v originále neb v překladě, ale nikuli v řeči obecné a stanovl, 7e 5. vydání původního textu a starobylých překladů katolických sv. Písma, také východní církve, uveřejněná od kterýchkoli nekatolíků, třeba věrně a zouplna by se zdála býti vydána, toliko těm, kdož studiemi theologickými neb biblickými se zabývají, se dovolují, jen když v úvodech neb poznámkách neútočí proti článkům víry katolické. 6. Tímže způsobem a pod těmitéž podmínkami připouštějí se jiná vydání sv. knih bud' latinská, bud' v jiné řeči nikoli obecné od nekatolíků pořízená. Zajímavá jest také k a pit o I a III., v nIž se mluví o překladech bible v řeči národní. Papež dává tu věděti, že

12 j~ 7. ježto prý zkušenost ukazuje, jestliže bibli svatá v reCl lidu tu a tam bez rozdílu by se povolila, že pro pošetilost lidskou více škody než užitku z toho pochází, všecky překlady v řeči obecné, i když jsou pořízeny od mužů katolických, vůbec se zakazují, leč by byly Apoštolskou Stolicí schváleny, neb vydány pod dozorem biskupů s poznámkami vzatými ze svatých otců církevních, neb učených a katolických spisovatelů opatleny. 8. Zakazují se všecky překlady svatých knih v kterékoli obecné řeči od kohokoli z nekatoliků pořízené, a zvláště ony, jež rozšiřují společnosti biblické, od římských papežů nejednou odsouzené, ježto nejspasitelnější zákony církve o vydávání svatých knih jsou v nich naprosto zanedbány. Přece však překlady tyto dovolují se těm, kdož se věnují studiím theologickým neb biblickým, když zachovají to, co je výše (č. 5) ustanoveno.

Knihovnám necudným je věnována k a p it o I a IV. Tu se prohlašuje, že

9. knihy, které z povolání jednají o věcech necudných čili obscenních, o nich vypravují, neb učí, ježto nejen na víru, ale i na mravy, které četbou takovýchto knih snadno mohou býti porušeny, třeba ohled míti, vůbec se zakazují. JO. Knihy autorů buď starých, buď novějších, zvaných klassickými, jestliže touto skvrnou jsou potřísněny, pro eleganci a výbornost řeči těm jen jsou dovoleny, jež povinnost neb učitelství omlouvá,. naprosto však nesmějí se dáti do rukou neb předčítati dětem neb mladým lidem, leč by byly pečlivě očistěny. K a pit o I a V. obsahuje předpisy ohledně některých knih zvláštního obsahu. Odsuzují se tu

11. knihy, v nichž se činí újma bohu, nebo bl. panně Marii, či svatým, neb katolické církvi a jejímu kultu neb, svátostem, jakož i apoštolské stolici. Rovněž tak zavržena jsou díla, v nichž pojem inspirace sv. písma se převrací neb jeho rozsah se příliš zúžuje. Zapovídají se také knihy, jež úmyslně tupí církevní hierarchii, neb stav duchovní a řeholní. 14. zapovězeny jsou rovněž knihy, které prohlašují za dovolený souboj, sebevraždu neb rozvod, které jednají o sektách

13

zednářských neb jim podobných společnostech a dokazuji, že jsou užitečné a nikoli škodlivé cirkvi a společnosti obéanské a které hájí bludy od apoštolské stolice zavržené. Důležitá jest k a pit o 1a VIII. o den nich a jiných časopisech. Tu se praví, že , 21. denní noviny, revues neb publikace periodické, které na náboženství neb dobré mravy úmyslně útočí, třeba považovati za zavržené nejen přirozeným, ale i církevním právem. Biskupové majl pečovati, aby, kde toho třeba, věříci vhodným způsobem upozornili na nebezpečí a škodlivost takovéto četby. 22. Nikdo z katolíků a zvláště z duchovenstva nesmí v takovýchto dennících, neb revuích a publikacich periodických cokoli uveřejňovati, leč by tak radila spravedlivá a rozumná přfčina. Jak patrno, jsou tato uvedená pravidla podstatným jakoby dodatkem části speciální, kde uvedeny jsuu zapovězené knihy dle jména. Ve světle právě uvedených pravidel jeví se býti mnohem více knih zapovězeno, než jich zapovězeno bylo zvláštnímí dekrety kompetentních úřadů. Lze v~ak dosíci někdy práva čIsti zapovězené knihy. O tom jedná k a pit o I a IX., jež stanov!, že 23. knihy zavržené bud' zvláštními neb těmito všeobecnými předpisy, ti toliko budou moel čísti a chovati, kteřf od stolice apoštolské neb od jiných, jež zplnomocnila, přfslušné dovo·· lení obdrželi. 24. udllenlm licence ku četbě a chování jakýchkoli zapovězených knih řlmští papežové pověřili sv. sbor indexu. Z téže moci však se těš{ jak nejvyššl sbor sv. ojjiela (inkvisice), tak posvátný sbor pro šlření v[ry a to pro kraje, jež jeho řfzení podléhají. Pro Město (Rím) toliko pfísluší tato moc také Mistrovi sv. paláce apoštolského. 25. Biskupové a jiní praeláti majíce pravomoc na způsob biskupské, majlprávo dáti svolení k četbě jednotlivých knih a v přfpadech nutných. Jestliže pak od stolice apoštolské se jim dostalo generálnl pravomoci, aby mohli udělovati věřfcím licenci k četbě a chováni knih zapovězených, mají jí používati jen opatrně a ze spravedlivé a rozumné příčiny. 26. Všichni, kdož obdrželi apoštolské dovolení k četbě a chování knih zapovězených, nemohou pro to čísti a chovati

14

knihy kterékoli neb časopisy od místních biskupů zakázané, leč by v apoštolském povolení výslovně jim byla přiznána moc ku čtení a chování knih od kohokoli odsouzených. Nechť pomní také ti, kdož obdrželi dovolení ku čtení zakázaných knih, že jsou přisně zavázáni tyto knihy tak opatrovati, aby se do jiných rukou nedostaly. O oznamovál2í čili denuncování "převrácených" knih mluví k a pit o I a X. Cleme tu, že 27. ač jest na všech katolících, ale zvláště na těch, kdož vynikají vědou, aby záhubné knihy biskupům neb apoštolské stolici oznamovali, především to náleží nunciům, apoštolským delegátům, místním biskupům a rektorům universit proslulých chválou vědy. 29. biskupové také jako zástupci stolice apoštolské mají se snažiti knihy a jiné škodlivé spisy ve své dioecesi vydané zavrhovati a z rukou věřicích odstraňovati. Soudu apoštolskému mají předložiti díla neb spisy, jež vyžadují podrobnější zkoušky, neb když k docílení spasitelného výsledku zdá se výrok nejvyšší autority žádoucím.

* Druhy titul papežské konstituce probírá v pěti kapitolách pravidla týkající se cen s u ro v á n í knih. Ka pit o I a I. jedná o praelátech, kteří censurou knih jsou pověřeni. Tu nás zajímají především tří pravidla, z nichž stanoví 31.: Knihy od apoštolské stolice zavržené nikdo se nemá opovážiti opět na světlo vydávati. jestliže by však z důležité a rozumné příčiny zdálo se, že zvláštní nějakou vyjímku třeba připustiti, nesmí se to státi nikdy, leč po předchozím obdržení svolení od posvátného sboru indexu a za podmínek v povolení předepsanjlch. 35. Approbace knih, jichž censura mOCi přitomných předpisů apoštolské stolici neb řimským kongregacím reservována není, přísluší biskupovi toho místa, kde jsou na světlo vydány. 36. Reholníci mají míti na paměti, že dekretem posvátného sněmu tridentského jsou zavázáni, aby mimo přivolení biskupovo zjednali si povolení k vydání díla od představeného, v

15

jemuž jsou podřízeni. Obojí pak přivolení buď na počátku, buď na konci knihy budiž otištěno. K a pit o I a II. jedná o úřadě censorú, kteřl jsou pověřeni zkoumánim knih, jež biskupovi k předchozl censuře mail býti podány.' Biskupské povoleni k vydáni knihy má býti dáno pl semně a bezplatně a má býti vytištěno buď na počátku neb na konci knihy. O knihách, jež třeba předložiti k censuře předchozí, čteme v k a pit o I e III. a dovldáme se, že 4/. všickni věřící jsou zavázáni předchozí censuře církevní aspoň ty knihy předložiti, které se týkají božských písem, svatého bohosloví, historie církevní, práva kanonického, bohovědy přirozené, ethiky neb jiných podobných náboženských neb morálních disciplin, a vůbec všecky spisy, jež mají vztah k náboženství a počestnosti mravů. 42. Mužové z duchovenstva světského nemají ani knihy, jež o uměních a vědách pouze přirozených jednají, bez souhlasu biskupů uveřejňovati, aby dali příklad poslušného vůči nim smýšlení. Jest jim také zakázáno bez předchozího svolení biskupů denníky a listy periodické říditi. Patrno, jak tato pravidla omezuji, ne-li niči každý volnější projev nejen katolického duchovního, ale i laiků. Přivésti tato pravidla k platnosti, by znamenalo zadržeti všecek myšlenkový vývoj lidstva. Totéž třeba řlci o předpisech kapitoly následujlcf. K a pit o I a IV. jedná o tiskařfch a vydavatellch knih a přikazuje, že 43. žádná kniha církevní censuře podléhající nesmí. býti vytištěna, leč když na počátku nese jméno i přijmení jak autora, tak vydavatele a vedle toho i místo a rok vytištěn a vydání. Jestliže by v některém případě ze spravedlivé příčiny vidělo se jméno autorovo zamlčeti, může se to státi jedině z moci biskupovy. 44. Třeba také věděti tiskařům a vydavatelům knih, že novým vydáním téhož díla approbovaného jest třeba nové approbace a že dosáhl-li jí text originální, není ona ještě udělena eho překladu do jiné řeči.

16

45. Knihy od apoštolské stolice odsouzené třeba považovati všude za zakázány, necht jsou přeloženy do kterékoli řeči. 46. Všickni prodavači knih a zvláště ti, kdož jménem katoliků se honosí, nesmějí knihy o necudných věcech z povoláníjednající ani prodávati, ani půjčovati, ani chovati ,. ostatní knihy zakázané nemají míti na prodej, leč by od sv. sboru Indexu dovolení k tomu prostřednictvím biskupa obdrželi, aniž komukoli prodávati, leč by důvodně mohli míti za to, že je kupec žádá po zákonu. H I a v a V. stanoví tresty na přestupníky těchto všeobecných předpisů, a to 47. Všickni a každý zvlášť, kdož by vědomě a bez dovolení apoštolské stolice četli knihy odpadlíků a kacířů za kacířství bojujících, jakož i knihy kteréhokoli autora Listem apoštolským zakázané, a tytéž knihy u sebe chovali, tiskli a jakkoli hájili, ubíhají tím samým v exkommunikaci, římskému papeži zvláštním způsobem reservovanou. 48. Kdož bez dovolení biskupova knihy svatých písem neb poznámky či výklady k nim tisknou neb tisknouti dávají, upadají tím samým v exkommunikaci nikomu nevyhrazenou. 49. Kdož by však ostatní, co se těmito všeobecnými předpisy přikazuje, přestoupili, dle různé tíže provinění buďtež od biskupa napomenuti a, vidělo-li by se vhodným, i kanonickými tresty zkroceni.

*

Po kons!ituci Lva XIII. jest otištěna konstituce "Sollicita ac pro vida" papeže Benedikta XIV., ze dne 13. července 1753, která předpisuje, jak se pravl, způsob, jejž zachovati třeba při zkoušení a proskribování knih. Na počátku připomíná krátce papež Benedikt XIV., co cfrkev, a zvláště papežové, učinili na potlačení knih, které shledali závadnými, a praví, že papezové i nadále v tom směru pracují a to prostfednictvím dvou kongregací čili sborů, jimž vyšetřování "zhoubných" knih jest uloženo za tim účelem. aby se poznalo, které jsou hodny opravy a které zavrženi. Jsou to kongregace Vše o bee n é i n k v i s ice a kongregace Ind ex u. Prvé svěřen ten úkol od Pavla IV., kongregaCi Indexu pak

17

vůbec založil Pius V.; pozdějši papežové Rehoř XIII., Sixtu s V. a Klement VIII. ji potvrdili a různými fakultami i výsadami opatřili. Po tomto úvodě následuje vlastni konstituce rozdělená v §§. V § 1. s pochvalou se zmiňuje papež o pečlivém prováděni úkolu oběma jmenovaným kongregacemi svěřeného. V § 2. prav! papež, ježto mnohá odsouzen! knih, zvláště byl-li autorem katollk, vyvolávala veřejné a někdy prý i nespravedlivé stlžnosti, jakoby bez zralé úvahy odsuzováni se dálo, z té příčiny tedy - praví papež - zdálo se mu nutným, aby stanovil určitá a pevná pravidla, dle nichž by se budoucně zkoumáni a posuzování knih dálo. V § 3. vykládá papež složení a kompetenci kongregace inkvisičnl, kdežto v § 4. předpisuje, jak si třeba při zkoumáni denuncované knihy počínati. Dle toho odevzdá se kniha od kongregace určenému kvalifikátorovi neb konsultorovi, jenž ji má proč:sti a potom napsati svůj úsudek s označením mist a stran, na nichž se "bludy" nalézají. Na to od..:vzdá se kniha s poznámkami prvého censora po řadě všem jednotlivým konsultorům, kteřl se každé pondělí scházeji v budově kongregace inkvisiční, a ti usnesou se na posudku knihy; tento posudek pak i s knihou a dobrozdánlm konsultorů doručí se kardinálům, kteřl při své schůzce konané vždy ve středu prohlásl definitivní soud. Na konec asesor kongregace Inkvisičnl doručí všecka akta papeži a jeho výrokem jest záležitost skončena. § 5. obsahuje některé pokyny podrobnější, jež tuto pomíjíme mlčením. § 6. mluví o složení kongregace Indexu. V § 7. sděluje papež, že od delší doby pomýšlel předepsati této kongregaci způsob, jejž by měla zachovávati při zkoumáni knih a že si za tim účelem vyžádal dobrozdání představeného kongregace a jiných. Nyní pak na základě těchto dobrozdánl svůj úmysl provádí. § 8. Ježto kongregace Indexu má na starosti jedině censuru knih, nesvolává se tak často, jako kongregace Inkvisičnf, a proto jest sekretář kongregace Indexu pověřen přijímánim denunciaci knih k censuře. Úkolem jeho jest zvěděti od žalobníka důvody, proč si přeje zakázání té které knihy, načež má sám knihu pročisti, aby se přesvědčil, že žaloba proti ni jest odůvodněna, 2

18

a dá ji pročisti ještě dvěma konsultorům, jež k tomu vybere za souhlasu papežova neb kardinála prefekta či zástupce tohoto. Po dorozumění se oněch tři mužů (sekretáře a dvou konsultorů) zvolí se odborník (relator), jenž ovládá obor, o němž kniha jedná a jenž poznamená to, co se mu v knize zdá hodným výtky, s naznačením stran, kde se to v knize nalézá. Jeho elaborát se předloží ve schůzce konsultorů, by se o něm vyslovili j schůzka taková svolává se měsičně, neb je-Ii třeba, častěji od sekretáře kongregačniho. Při schůzce musl býti přítomen M str papežského paláce (dominikán) se šesti kousultory, zvolenými od sekretáře dle povahy předmětu, o němž kniha jedná. Ve schůzi zaznamená sekretář sentence (ú mdky) jednutlivých konsultorů do protokolu, jejž spolu s censurou relaturovou předloží kongregaci kardinálů. Postup dalši je podobný tomu, jak je stanoven pro kongregaci Inkvisični. Když kongregace tato rozhodla o knize, vyžádá si sekretář, zpraviv zevrubně o celém jednání papeže, od tohoto potvrzení rozhodnuti kongregačního. § 9. obsahuje některá ustanovení detailní, jež tuto pomfjíme. V § 10. prohlašuje papež na stižnost některých, že se odsuzování knih děje bez slyšení jejich autorů a že se těmto nedovoluje žádné obrany, že není třeba autory k jednání volati, ježto se prý nejedná o jich osoby, ale o odvrácení nebezpečí, jež prý hrozí věřícím z jejich knih. A jestliže prý se tak vrhá jakási pohana na autora, děje se to prý nikoli př/mo, ale nepřímo pouhým tim odsouzenfm jeho knihy. Co jediné pov01uje papež, jest, že vyslovuje důrazné přání, aby - jak ostatně už prý i dříve se dálo - běži-Ii O spisovatele katolika, jenž si dobyl dobrého jména a zásluh, byl sám autor k obraně svého dila povolán, neb aby jeden z konsultorů byl pověřen obranou jeho knihy ex officio. Z obsahu dalších §§, které obsahují různé rady a pokyny pro censurování knih, uvádíme aspoň to, že relatoři, konsultoři a kardinálové kongregace Indexu maií uloženu přísnou povinnost zachovávati úřední tajemství (§ 12.). dále nemají si prý ti, jimž svěřeno jest oznámenou knihu vyšetřiti, mysliti, že kniha musí býti za každou cenu zakázána (§ 15.1.)

*

*

*

19

Druhá cást Indexu obsahuje

SEZNAM ZAKÁZANÝCH

KNIH.

Neni nám možno podati tento seznam celý (jest obsažen na 317 stranách). Uvedeme však přece významnější autory, s jichž jmény se v tomto Indexu setkáváme. Vyňatek náš pouči nás, že kníhy takořka všech myslitelů, kteřl jsou základy moderni civilisace anebo jejlm výkvětem, jsou drkví odsouzeny. A to musíme stále míti na zřeteli, že índex římský neobsahuje jména všech autorů a knih, hodných dle clrkve odsouzeni, ale že mnoř.é a mnohé knihy, lež ve zvláštním seznamu postrádáme, jsou zakázány všeobecnými předpisy indexovými. Index tedy nás zpravuje o stanovisku církve vůčí moderní kultuře: a toto stanovisko jest zamítavé, odsuzující. Mezí církvi a moderní civilisaci není smíru. Jak tento seznam zakázaných knih jest upraven, ukážeme na několika příkladech, jež do našeho výtahu zařadíme. Názvy knih uvádíme zpravidla v českém překladě. Vittorio. Satire. Deer. 20 ian. 1823. * Della tirannide. Deer. 20 ian. 1823. Vita di Vittorio Alf,eri da Asti scritta da esso. Deer. 20 ian. 1823 v. Per o s i n o, aian Severino. Panegirico di PUnio a Trajano. Deer. II iun. 1827. Del pnncipe a delle lettere. Deer. II iun. 1827. U dalších autorů uvedeme pouze titul neb počet zakázaných spisů. A u I a r daD e bid o u r: Historie Francie k užitku škol obecných a nejnižších tříd lycei a kollejí. B a I z acH o nor é: Všecky milostné romány. Bay leP i err e: Veškeré spisy. Be cca r i aCe s are: q proviněních a o trestech. Ben t ham J é r é m i e: U vahy o zákonodárstvi občanském a trestní m. Tři jiné spisy. Ber a n g e r Pie r r e: Písně. Ber k e ley a e or g e: Alciphron. B o I z a noB ern a r d: Vzdélavací řeči pro akademiky. - Učebnice vědy náboženské. Bon om e II i a ere m i a: Rim a Italie. B o s s u e t J a c que s - B é n i g ne: Návrh odpovědi pana De Tendn arcibiskupu Embrunskému ... B o v i o a i o van ni: Kristus na slavnosti Purim. Dva jiné spisy. Br u n o a i o r dan o: Veškeré spisy. Alfieri,

v

*

Slova kursivou

tištěná

značí dekret,

jímž spís zakázán.

20 Budovez, Wenceslaus. Circulus horologii lunaris et solaris, hoc est brevissima synopsis, repraesentans continllam seriem praecipuarum eccesiae et mundi mutationum. Deer. 7. sept. 1618. C a s a n o vad e S e ing a I t J a que s: Memoiry. Com pay r é O a b r i e I: Základy vyučování morálního a občanského. Com teA u g u st e: Kurs filosofie positivní. Dar win Era s ol u s: Zoonom'a ... Deb a y A u g.: Filosofie manželství. D' Ale m ber t : Encyclopédi,e ... - Směs z Iíteratury. Des car t e s R e n čl t u s: Uvahy o první filosofii. - List k otci Dinetovi T. J. - List ku slOVUlnéF.lu muži Oisbertu Voetiovi. Poznámky ku kterémusi náčrtku vydanému koncem r. 1647 v Belgii. - Díla filosofická. De passionibus animae. - Všecky tyto spisy uvedeny jsou s poznámkou: Donec corrigantur (dokud nebudou opraveny, jest četba jich zakázána). D' Hol bac hPa u I Thy r y: Kře,ťanství obnažené. - Posvátná nákaza. - Kritický dějepis Ježíše Krista. - Voják filosof. - Morálka obecná. Dobrý smysl. - Soustava sociální. - Mirabaud. Systém příro'.1y. Did e rot Den i s: Jakub fatalista a jeho učitel. - EncycJopédie. D i5II ing e r Joh ann J o s e phI g n a z: Janus. Papež a koncil. Dra per Joh II W í II i am: Dějiny konfliktů mezi náboženstvím a vědou, D u f o u r Pie r r e: Dějiny prostituce u všech národů ... D II m a s A I e x and r e (otec): Všecky milostné romány. D u ol a s A I e x and r e (syn): Všecky milostné romány. - Otázka rozvodu. Du Plessis-Mornay Philippe: Veškery spisy. F I a u ber t O u s t a ve: Paní Bovaryová. - Salambo. F r é ret Nic o I a s: Kritické vyšetření obhájců náboženství křesťanského. Fr i e d ric h lL, krá I P r u s k ý: Spisy filosofa Sallssousského. O h i s I e r i Arc a n gel o: Kniha pobožností. - Měsíc máj. O i n z e I J o s e p h ~ u g u s tin: (Theologické) studie v Rakousku. O r o ti u s Hug o: Sest spisů. G li nth erA n ton i u s: Různé spisy theologické a filosofické. Ha r d u i n u s J o ann es: Ruzflé spisy. H e i n e H e i n ric h: O Německu. - O Francii. - Obrazy z cest. Nové básně. Her m e s O e O r g: Úvod do křesfansko-katolické theologie. - Křesťansko-katolická věrouka Hob b esT hom a s: Veškeré spisy. Hon the i m J o ann es Nic o I a u s (F e br o n i u s): O stavu církv& a zákonité moci římského papeže. Hug o V i c tor: Notre Dame de Paris. - Bídníci. Hume David: Veškere spisy. Jan sen i i Cor n e I i i: Augustinus. K ant lm man u e I: Kritika čistého rozumu. K a r dec A II an: Tři knihy jednajíc! o spiritismu. Lam art i n e A I p hon s: Tři knihy.

21 L a ol e n n a i s Hug u es· F é I i cit é· Rob e r 1. Slova věřícího. Záležitosti římské .. ' - Kniha lidu. - Kritické diskuse a různé myšlenky o náboženství a filosofii. - Zkoumání filosofie. - Anuschaspandové a Darvandovc. - Evangelia nový překlad s poznámkami ... LaM e t t r i e Julien Offray: Díla filosofická. - Přírodopis duše. La r o u s s e Pie I' re: Veli!<ý všeobecný slovnik XIX. stol. Len a u M i k u I á š: Albígenští. Leo par diG I a c o ol o : Spisky morální. L i sty Per s k é. Montesquieu. L lor en t e J u a nAn ton i o: Kritická historie inkvisice španělské. Kromě toho iiné spisy. L o eke Joh n: Pojednání o lid'1kém rozumu. Mac i e i o w s k i Wac I a w: Historya prawodawstw slowianskich .. Pamietnik o dziejach, pismiennietwie i prawoctawstwie slowian ..• M a leb ran che N j c o I a s: S~dm spisu. M a ol i a n ide II a R o ve r e: Ctrnáct spisů. Man t ega z z a P a o 10: Deset spisu. Mi che let J u I es: Paměti Lutherovy přeložené a spořádané. O knězi, ženě, rodině. - Láska. - Carodějnice. Bible lidskosti. - Kněz -- Jesuité. Mi c k i e w i c z A d a ol: Cirkev a M.essiáš. Officielní církev a messianism. Mi g net Fr an <; o i s: Dějiny revoluce francouzské od r. 1787-1814. M I II JOh n S t u art: Základy polillcké ekonomie. M o nit apr i vat a s o c i eta t i s J esu. M o nt a i g n e Mi che I: Pojednání. Mo n t a I toL u i g i: Listy ku provinciálovi .•. O s s i and e r J o ann e s A dam: Veškery spisy. P a s c a I B I a I se: M\~lenky, s pozn mkami Vultaireovými. Ran keL e o p o Id: Rímští paDežové. R a ute n str a uch JOh ann: Představa jeho svatosti Piovi VI. Rec h b e ľ g erG e o r g: Handbuch des osterrelchischen Kirchenrechts. Rei II ken s Jo s. Hub.: O jednotě katolické církve. - Nastoupil na místo Kristovo pro nás papež? R e n a II Ern est: Kniha Jobova. - Averroes a averroism. - Studie z dějepisu náboženského. - Qějepis všeobecný ... - O původ u řeči ... - Velepíseň .. Zivot Ježišův. - Apoštolé. - Svatý Pavel. - Otázl
22

s

c h u I t e Joh ann Fr i e d ric h: Šest spisů. S c h w e g I e r Fr i d ric h: Dějiny filosofie S pin o z aBe ned i k t: Spisy pohrobní. - Traktát theologicko-politický. Stendhal Henri {3eyle: Všecky milostné romány. Str a u s s O a v i d : Zivot Ježíšův. S u e Eu gen e: Všecky milostné romány. S wed e n bor gEm a n u e I: Principy přírody .•. T a i n e Hip p o I y teA d o I ph e: Oejiny literatury anglické. Tam p one t (pseudonym): Otázky Zapatovy ... T o I and u s J o ann es: Demon Aeisi ... Van i n u s J u I. Ce s ar: O divech přírody, královny a bonyně ..• Vol n eye o n s tan tin: Zříceniny .•. Vol t a ire Fr a nc;o i s Mar ieAr o u e t: Osm spisů dle jména, třicet jeden anonymně. Wh i teT hom a s: Veškery spisy. Z o I a Em i Ie: Veškery spisy.

J2 ko

*

dodatkem poznamenáváme ještě, že od r. 1890- 1900 bylo zařaděno do indexu 82 autorů se 131 spisem (60 italských 47 francouzských, 16 španělských a portugalských, 4 anglické 4 německé). Z poslední doby připomínáme zákaz knihy Vogrincovy "Nostra maxima culpa" (ze dne 3. června 1904) 3 zákaz spisů abbé Loisy- ho (ze dne 16. prosince 1903) atd.

INDEXY ČESKÉ. Stanovisko církve vůči knihám dle jejlho názoru závadným, poškodilo české písemnictví a tfm českou národní kulturu nenahraditelně. Vůči knihám, ať latinským, ať českým, lez u nás zplodilo hnuti reformační, vypověděla cirkev velmi časně boj vyhlazovací. R. 1410 byly ve dvoře arcibiskupově na Menším Městě pražském spáleny na rozkaz arcibiskupa Zbyňka knihy Viklefovy. Nt byly mezi nimi jen knihy theologické, ale i spisy z jiných oborů; pocházely však od kaciře a proto musily býti dány na pospas plamenům. R. 1415 na sněmu kostnickém vedle Viklefových odsouzeny ku spálení i spisy HLlsovy; téhož údělu dostalo se i praCÍm Jeronymovým. Dle nálezu sněmu Basilejského měly býti zlllčeny

ohněm knihy Jana Rokycany, Mikuláše Biskupce Táborské Jakoubka ze Střlbra, Petra Drážďanského, Jana z Lukavce, Ja PHbrama a spisy o procesu Husově. Ale o exekuci koncile Basilejským nařizené nevlme nic. Ostatně ka1iš'llci, chtějlce mermomocl býti uznáváni za pravé katollky, následovali při klad cirkve řlm.,ko-katolické a pálili rovněž knihy, které se jim zdály kacířskými. Tak na při klad M. Mikuláš z Hořepnlka ponechal si jakési "jedovaté traktáty", ač měly býti spáleny; byly však u něho nalezeny a mistr k rozkazu krále Jiřiho vržen od rektora university do věze ni (1461). Stavové moravštl, byvše hlavně působením inkvisitora Jindřicha Kramera (Institoris) zaujati proti Bratřlm, usnesli se r. 1505 na sněmu brněnském netrpěti učeni bratrského a knihy jejich páliti; žádný pán neb rytlř neměl budoucně dovolovati bratrské knihy na svých pozemclch spisovati,_ ti,knouti neb prodávati. Censuru knih vykonávala v Cechách v době reformace zvláště konsistoř pod oboji a universita. V prvnlch dobách luteranismu bdělost strážců orthodoxie obracela se zvláště proti spisům Lutherovým. Dohlldkou na tískaře i knihkupce byli pověřeni dva komisaři, kteří měli pečovati pfedevším a to, aby nikdo nevykládal na proáej knihy luteránské. Censura zostřena byla v Čechách v polovici stoletl XV!., pravděpodobně dle vzoru německé. Tiskař neměl nic tisknouti bez dovoleni vrchnosti pod pokutou 500 zlatých a ztrátou sv é živnosti. Když se usadili u nás jezovité, usilovali hned, aby právo censury strhli na sebe; r. 1560 svěřena jim censura knih hebrejských přes protest university. Prvnl arcibiskup pražský po dlouhém uprázdněni arcibiskupské stolice, Antonln Prus z Mohelnice, byl sice na sněmu Tridentském předsedou komise, jež byla pověřena sestavenlm indexu, ale doma neuváděl přfliš ho!livě ve skutek předpisy clrkevnl. Zejména nedal pořlditi pro Cechy zvláštního seznamu zapovězených knih, což potom se protáhlo až do stol. 18., ač se na tom usnesla i cirkevnl synoda pražská r. 1605. Když r. 1621 vrátili se do Čech jezovité před dvěma lety vypovězeni, dosáhli toho vlivem Slavatovým i jiných šlechticů, že jim knl- etem Lichtenštejnem byla svěřena cenSHra knih ft dohled nad spisy z ciziny k nám přiváženými. s~oii-'íézo¥itá '.1·' .', ",

'o'j~, ;l'.~.';",,~,

~ , i.\>·::

24

od té doby bylo literaturu zúplna ovlásti a zameziti tisk spisů, když nepocházely od nich neb aspoň nebyly psány v duchu jejich. Moc světská vydatně podporovala clrkev ve vyhlazováni knih kacířských. Dle mandátu z 10. kv. 1628 měly se nekatolické knihy buď pálili, buď ukládati do knihoven; dne 10. dubna téhož roku bylo nařlzeno, aby každý donesl své knihy k prohlédnuti svému faráři. Pokud se týče censury knih, hleděl i arcibiskup kardinál Harrach uplatniti tu svůj vliv, celkem však se mu to nepodařilo. Vláda přála vice jezovitům a tak ti - majíce v rukou universitu - doslali censuru skoro úplně ve svoji moc. Ti ovšem ji vykonávali zcela v duchu svého řádu. Censuru ve věcech politických podržela vláda ve svých rukou, vykonávajlc ji prostřednictvlm pověřených úřednlků zemských. Ve slol. 18. za císaře Karla zřlzena komise nad knihami majlc v čele hraběte No/berta Vincence Kolovrata Libštejnského. ]ejim úkolem mezi jiným bylo přltrž činiti podloudnictví s knihami a všlmati si kalendářů. Podloudné rozšiřování knih vyvolalo v 18. stol. několik reskriptů, které je zakazovaly a stanovily přísné tresty na překupnlky, jak brzo uvidlme. V té době přikročeno konečně k sestavení zvláštního indexu pro Čechy. Práci tu podnikl jezovita Antonín Koniáš.

*

Ind e x K o n i á š ů v vyšel v Hradci Králové r. 1729 u Vácslava Jana Tybély. Má tento obšfrný nápis: Clavis haeresim claucens et aperiens. Klíč kaclřské bIDdy k rozeznáni otvírajlcí, k vy kořenění zamikající. Aneb Registříl< některých bludných, pohoršlivých, podezřelých neb zapověděných kněh s předcházejícími oučinlivými prostředky, s kterými pohoršlivé a škodlivé knihy vyzkoumati a vykořeniti se mohou. Na světlo vydaný s dovolením duchovní vrchnosti. Index Koniášův byl určen za pomůcku kléru a jest uspořádán takto: Nejprve jsou uvedeny v řeči latinské předběžné otázky týkafící se knih kacířských a pohoršlivých, potom je vumlstěno poučení o užlvání tohoto indexu, jež končí slovy: Cti pouze pojednáni těch, jichž vira jest známa, není ti za potřeb I hledati zlato v blátě.

25 Na to se vysvětluji (po česku) p řl čin y, k t e r é k a ž d é h o věr n é h o k v Y k 0řeněnl bludných kněh pohnouti majl. Uvedeme odtud některé zaj!mavějšl věci: Nu m. I. Zle činl, kteří k libosti staršfch předků po nich zanechané bludné knihy zachovávajl. "Že bludné knihy v naši vlasti po starších zanechané až podnes se vynacházej!, vic slitováni nežli podiveni hodná věc jest. Nebo věděti sluší, že předkové naši dilem velikým za svých časů nedostatkem duchovenstva, dilem pro podvodnou ošemetnost kaCÍřských autorů, ne tak snadno knihy a učeni bludná rozeznati mohli. O jejichžto zlosti, podvodu a přlsné zápovědi kdyby byli dostatečnou zprávu dostali, žádná pochybnost nenl, že by se jich byli ochotně zhostili. Poněvadž al~ za našich ča~ů, buď bohu čest a chvála, duchovnlmi správci vlast naše hojněji zaopatřena jest, kteří lid sobě svěřený horlivě napomínati nepřestávajl, škodu věčnou, mnohých dušl nevynahraditelnou zkázu, přísnou zápověď bludných kněh předstfrajl; kdokoliv pro ohled svých staršich a přátel bludné knihy až dosavad zadržuje, skutkem dokazuje, že vice tělesným svazkem sobě spojené staršl než Krista Ježlše, jemuž věčnou láskou přivtělen býti má, miluje" atd. Nu m. II. Bloudi, kteři za to majl, že každoll knihu velmi snadno, zdaž dobrá neb zlá jest, sami bez duchovnlho soudce rozeznati mohou. Nu m. nI. Žádný pro vznešenost rodu neb ouřadu svého nemá se styděti všeliké knihy své, duchovním soudcům k rozeznání podrobiti. Nu m. IV. Kniha bludy kacířskými promlchána, byť by mnoho dobrého v sobě obsahovala, bohu se nehbí, spasení duše velice škodí. Nu m. V. Prodávajlcl bludné knihy i lidem nakaženým, z toho zisku žádné potěšení, nýbrž věčné zatraceni a těžké odpovídáni na sebe uvaluj!. Nu m. VI. Spasení svému velice škodl, kteří pro marný strach neb stud své neb cizl knihy bludné ta I atd. Nu m. VII. Kterak se s zatvrzelými kac!ři, jakož i· s těmi. jenž nakaženi a knihy své bludné urputně zaplrajf a taji, spasitedlně jednati má? Tento bod obsahuje vlastně disputaci o některých důležitých článc!ch, jimiž se reformace liší se od cirkve katolické.

26

Nu m. VIII. Jak přísně kacířské a pohoršlivé knihy zapověděny jsou? Po tomto článku položena jest úvaha o Bib Ii neb Z á k o n ě božlm. N u m. I. praví: Katolická bible moudrým a opatrným katoIfkům dovoliti se může. Nu m. II. odpovídá na otázku, kterého vydáni česká bible neb zákon jest nejhezpečnější? Odpověď: Bible vydaná nákladem Dědictví sv. Václava r. 1715. N u m III. obsahuje poznamenání některých porušených ne b nakažených mist v těch biblfch a zákonech, kteří trpěni a po polepšení zanecháni býti mohou. Nu m. IV. Jsou poznamenána některá místa "od kacířů porušená " bibli takové, která se trpěti nemá". Nu m. V. udává některá pravidla k snadnějš1mu rQzeznání knih. Zde sub. 2. čteme (na str. LXXXV) tuto zásadu: "České knihy, vydané od léta 1414až do léta 1620, o náboženství jednajíc/,větším dilem nebezpečné a pod e z řel é j s o u. Pro tož P o k u d ž sed o s tat e Č. n ě a pat r n ě p o z nat i ne m ů ž e, z d a ž a u tor i pře k I a d a č jej i c h byl ř I m s k Ý k a t o If k, k bed I i v é m u r o z v á žen f vziti se majL" Zajfmavo jest také, co Koniáš píše ve svém "Vejtažním naučení" r. 1740: "Kdo tedy s bludnými knihami do temností, do skrejšl uchází, kdo je před náměstky Kristovými lstivě a lživě ukrývá, ten nemá žádnou společnost s Bohem, ani s Kristem, ani s předrahou krvi jeho. Tomu žádné bratrstvo, žádná jenerální absolucl neb rozhřešeni, žádná pouť, žádné odpustky, žádná zpověď, žádné svátosti požlvání, ani drahá krev a umučení boží k spasení nepomůže." Na to následuje:

"REGISTŘÍK ZAPOVĚDĚNÝCH, NEB NEBEZPEČNÝCH A PODEZŘELÝCH KNĚH PODLE ALFFABETNÍ LITERY". Poznamenati však třeba, že knihy jsou seskupeny nejprve dle velikosti formátu a teprve knihy těchto skupin jsou seřaděny dle abecednlho pořádku.

27

Podáváme

jedinou ukázku, a to ze samého počátku:

A) ČESKÉ KNIHY NA ARCHOVNÍM

LISTU.

A dam a ž i vo t. K a p. 30. při k o n c i. Ubi Seraphinus cornice ind!lctus praejudicat omnipotentiae Dei. Simplicibus periculosus. (Cesky: Kde Seraf komicky se před vád m llV pro všemohoucnosti božl. Prostým nebezpečná lkniha l. Ve druhém rozhojněném vydánl vyšel index Koniášův v r. 1749.

* Index Koniášův sloužil za základ při pořizováni indexu arcibiskupa Ant. Při ch o v s k é h o, jenž vyšel r. 1770, jakožto Ind e x I i b r o rum pro h i b it o r II met cor rig end o r II m. V čele knihy umlstěn jest pastýřský list arcibiskupův k duchovenstvu různých stupňů (7: r. 1767), uvádějlcl celou ency kliku papeže Klementa XIII. z r. 1766 proti "špatným" knhám v latině. Za pastýřským listem jest umlstěn český překlad zminěné encykliky Kit mentovy, dále reskript clsaře Karla VI. ze dne 28. prosince 1725, stanovicl tresty na ty, kdož knihy kaciřské přechovávaji neb rozšiřuji, jakož i potvrzeni jeho od císařovny Marie Terezie z r. 1749 a 1770. Dočítáme se tu, jak horlivé bylo úsilf če~kých králů o zachováni katolické viry v Čechách a o vykořeněni "bludů", kteréžto ú,ilf se prý potkávalo s dobrým účinkem. "Nicméně však - pokračuje patent -- od nedávných časů, obzvláště ale od té zde trvalé posledni vl>jny s nelibkou se to znamenalo, kterak ten již v tomto královstvl českém vykořeněný blud sem i tam mezi sprostným, neumělým a tak lehce převedenu býti mohouclm lidem sedlským, i také v městech a městečkách se zase vyskyto\ati a vždy dále rozmáhati počlná, který znamenitě odtud svůj počátek bráti se zdá, že v času posledni vojny od porozdilnýho lidu, obvzláště ale od těch z nekatolických krajin se zpátky navracejlcich emigrantů, popů a svodnlků, i také od těch do Karlových Varů a Teplice pro ušetřeni svého zdravi přicházejiclch podobnýc II jinému náboženstvi oddaných, porozdUné nejen Lutheriánské, Kalvlnské, anobrž i Pietistské, Husítské a všechny jiné katolickému náboženstvl naproti če1fci knihy

28 sem vnášeny a od nich, jako i od zdejšího lidu roztrušovány bývajt".* Tomu zlu však třeba veškerou silou se opříti. "A jakož naddotř:eným způsobem vnášení a rozsívání kaclřských a všech jiných katolickému náb07enství na příkoří jsouc I kněh za nejškodlivější věc dle zkušenost! se vidí, a tak tomu se vší mocí a vymyslitedlnými prostředkami zámezek položiti zapotřebí jest. Protož jednoho každého . . • . se v známost uvádí a ustanovuje: Že vších ni ti, jenž se opovážej! v svých domech, městech, městečkách, Vtsnících, neb na jednotách kacířským učitelům a vyslancům přechováváni dáti, neb kacířské soukromé schúzky držeti, a nebo kaclřské knihy sem vnášeti a rozsívati, neméně naddotčenl vyslanci, popi a těm podobní přechovávatelové, rozsívači a svodnici, jenž by sprostný lid podváděti se osmělili, a v tom by přesvědčeni byli, s tim již v Jozefínské hrdelní instrukci vyměřeným trestem na hrdle potrestáni a stiženi býti majl." Také následujlcf odstavec jest zajímavý: "Nemá tedy nižádný do Karlových Varů neb Teplice pro ušetření svého zdraví přicházejlcí, jinému. náboženství oddaný, buď on kdo buď, neméně žádný kupec neb furman, krajkář, přlznlk nebo pláten!k, anebo vratislavský, nornherkský, lipský neb chomutovský a iiný posel neb kdokoli jiný, nějaké kacířské a od pravého katolickéno náboženství a víry vyznáni jakýmkoli zpúsobem vzdálené knihy do tohoto královstvl č ~ského vnášeti se pokusiti, an, pokudž někdo této zápovědi naproti by jednal, a podobné kaciřské knihy s kupeckým zbožím neb bez něho aneb na jiný způsob sem přinesl, mimo toho, že ten a takový ihned právně podržán a criminalilťr na potaz vzat, anohrž i s konf skovánlm všeho svého zbožl stižen, vyzraditeli ale toho,

* Na vnášení kacířskÝch knih do Čech z ciziny stěJovali si ochránci orthodoxie už ve stol. XVII Tak čteme na př. ve "Slítku víry" z roku 1638: "Nemálo jizlivých kněh poběhlí svůdcové přes pomezí české ke krajanúm našim zhusta hntd posílali a posílají, kolik traktátů v, tolik tllU!ŮV. Odtud nářku kaclřského, apostazis, apotéka, potešení a takových nápisův bez načtu Ano i hrstka bratrův, od Pirnenských před některým časem od ržená, v Polském Lešně zůstávajíci některé knihy k utvrzeni své zpf)ury na jevo vydává, s nemalou škodou sprostných lidi a zvláště lidu obecného zavedení a v zlém zatvrzeni."

29 buďto třetinu téhož propadnutého zbožl, aneb kdyby jenom samé kaciřské knihy přineseny byly, ex Publico* odměnu užiti má." nA poněvadž podobné kaclřské neřesti i také proto zrost bráti přl1ežitost měly, že dilem vrchnosti, obvzláště ale jich hospodářštl služebnici, nápodobně královští páni hejtmani tu již v předešlých starých patentech a generalyi naflzťnou horlivost, pilnost a péči, by totiž na obyvatele a poddané pozorné oko měli, a kdyby něco kaclřského vypátrali to i hned zameziti, více v pozorování nemajl, an kdyby svému povinnému přičiněni zadost! učinili, žádná pochybnost býti nemůž, než že by tudy zrost té neřesti nejvlc zamezen a obrácen býti mohl." Maji tedy vrchností, jich úřednici a magistráty bdíti, aby kl'lc1řstvl se nerozmáhalo, o všech podezřelých zjevech královskému guberniu zprávu podati, "neméně také aby rodiče své dítky k slyšen! slova božího a katechismu neb křesťanského vyučováni měli, a s nimi na kázáni dle vš! možnosti sami osobně najíti se dali, jakož i by v čas služeb božich, buďLO před nebo po poledni, krčmy a hospody zavřeny a v nich muzika trpěn a nebyla, následovně lid do kostela a katechismu př,držl)ván byl, se přičinili, ostatně ale svou největší moc a silu k wiku a fedrován! pravého náboženstvl vynaložiti královští páni hejtmani také na to, obzvláště ale na sem se vluzován! kacířských vyslanců a dll,:í mordýřů, též na vnášení sem kaclřských kněh, vždy bedlivý zřetel miti, tim jistěji se vynasnažili, aby jinak, kdyby se to na jedné neb druhé vrchnosti shledalo, že ona tato napomenutí za hřbet by položila a v tom nějakou váhav lst na sobě seznati dala, královští páni hejtmani ale to by hned nepostřehova1i, aneb to na nás k dalšímu zaopatření nezanesli, k nim ostře a citedlně přikročeno, a také dle povahy věci jeji clsařokrálovské milosti k dalšimu slušnému dohlédnutí oznámeno býti muselo; nebo vrchnosti i také tam se poukazují, by oné od podezřelých a zatvrzelých rodičů jich děti pryč vzalí, a je v městech s katolickými poručnikami zaopatrili, v krajích ale je nepodezřelým katolickým hospodářům do služby za pachollka neb dlvčici dali" .. Dále, jakož již patentem místodržitelským ze dne 29. ledna 1726 nařlzeno bylo, že jako vyššlho stavu vrcl1l1osti se císaři zavazují přísahou, že chtěj! zůstati věrnými katolické církvi, "nápo-

*

Z veřejné

pokladny.

30 dob ně měšťanstvo v městách prostředkem přísahy měšťanstva na zachování článků katolického náboženství přísahají, tak také rychterní práva, neb rychtáři a konšelé ve všech paddacích a vrchnostlivych mě~tách, městečkách a vesniclch v tomto dědičn(m královstvi Českém, kolikrátkoli na novo obráni, a do obyčejné přisažné povinnosti vzati bývají, i také toto k ruce jich vrchnosti přísahati mají: že nejen oni rychtáři a konšelé sami při samospasitedlném řfmském katolickém náboženství pevně a ustavičně setrvali, alébrž také k tomu své manželky, dítky a čeládku, jako i ostatní všecky obyvatele obce, které představeni jsou, pilně k tomu míti, a aby všichni dle své největší možnosti k službám božím a katechismu přítomni byli, se vynasnažiti, mimo to žádných kacířských svůJců neb podobných kněh kacířských vluzování nepřipouštěti, anobrž, jak by llťjdříve na někoho podezřelost se vyskytla, o ni i hned vrchnosti, neb ouředníkovi omámid" atd. Podobnou přh;ahu měli v ruce své vrchnosti skládati vrchnostenští úředníci. Na to otištěny jsou náboženské klausule, které bylo připojiti ke služebním přísahám vrchnostenských úředníků, jakož i práv, mb soudců a přísežných "ve všech pod jacích neb vrchnostlivych městech, městeČkách a vesnicích v království Českém, kdykoliv by renovirováni a na obyčejnou právní přísahu bráni byli". Vrchnostenští úředníci přfsahali: Já N. přfs:1h3.m.... O"tatně ale, netoliko sám při samospasitelném svatém římském náboženství pevně setrvati, alebrž také k tomu manželku mou, dltky a čeládku domácí, jako i rychtáře, konšele, též všecky poddané, pilně přidržeti, a aby všicnni jak nejvejš možné při službách božích, a spasitelném vynaučování víry katolické se vždy najiti dali, pozorovati, pak králol/skému úřadu krajskému a vrchnosti, zdali takové vyučování dítek ve víře katolické, dle řádu od duchovní vrchnosti u,tanoveného skrze faráře, každého nedělního a svátečního dne pilně se koná, a nebo a jak často opllmenuto bývá, každý měsíc věrně a konečně oznámiti, i dále také na to, aby žádní vyslanci a podvodníci kacířští, neb také knihy kacířské přechovávány a vlouzeny nebyly, bedlivě šetřiti, aléb"ž jak nejdříve by proti někomu podezřelost se vyskytla, to beze všeho prodlení ·vrchnosti projeviti, a sice všechno, co by k zachování a rozšíře í samospa-

31

sitelného svatého římského náboženství a k odvrácení neb vykořenění bludu kaciřského mně vždy možného bylo, činiti chci a mám; tak mi dopomáhej atd. Rychtářům a konšelům byla předepsána podobná přísežní formule s patřičnými ovšem změnami. Uveřejněny jsou také dekrety oražského provincialnlho sněmu z r. 1605 proti četbě zakázaných knih. Z nich se zmiňujeme pouze o tom, že faráři, v jichž farnostech se knihy prodávaly, měli z nenadánl navštěvovati jejich prodavače a přesvědčiti se, zda ku prodeji kterékoli knihy mají dovolení arcibi~kupovo neb jeho officiála, kromě toho hostinští a krčmáři, jestliže by k nim někdo přišel, aby mohl o viře se hádati, nebo kacířské knihy snáze prodávati či rozšiřovati, měli je ihned arcibiskupovi oznámiti. Dole čteme "VysvětlenI, jak přísně kacířské a pohoršlivé knihy zapověděné jsou v církvi svaté katolické". Ve dvou následujíc!ch §§ latinských pojednáno o očištění čili opravení knih a o způsobu, jak poznati české knihy kacířstvím nakažené. Konečně zvláštní článek latinský jest věnován výkladu, jak indexu toho snadněji lze užlvati. Druhá část indexu, 31 9 stran, obsahuje výčet knih zakázaných neb opravy potřebujících. Dříve, než uvedeme význačnější autory a knihy v indexu zařaděné, podáme několik poznámek k porowmění našemu výňatku, jenž se zcela drží své předlohy, potřebných. * značí v indexu knihu, která jsouc kaclřstvím neb jinými převrácenými bludy naplněna, má býti naprosto vykoř~něna čili zhlazena a opravy hodna nenL 1. t ř. = autor jest zavržen, ježto patři do prvé třídy kacířů: "v první třídě se kladou všickni autoři kacířští, nebo ti, na nichž lpí veřejné podezření z kacířství; a jejich k nih y vše c k yon á b o žen s tví jed na j 1c í, neb kaclřství obsahujícl, buď že již jsou vydány, buď že by se teprve vydati měly, jsou zakázány". Četba jich zakázána pod klatbou papeži vyhrazenou. Cor. znamená knihu, jež dle připojeného návodu má se opraviti (cor. = corrigere = opraviti. Jestliže při knize není uvedena *, ani jiné znaménko, zna-

32

mená to, že kniha je z bludařství podezřelá, že tedy se nemá ponechati v rukou lidu, ale že nutno provésti revisi. Letopočet uvedený vedle knihy značí dle indexu rok vydání. Kromě toho vedle knihy uvedli jsme zhusta rok narození a smrti, autorovy, neb aspoň jeden z obou. Místo tisku neuvádíme vždycky; Praha je velmi často vynechána, za to obyčejně jsou uvedena jiná místa, kde kniha vydána, zvláště jsou-Ii mimo Cechy. [] znamená latinskou poznámku indexu přeloženou do češtiny spisovatelem. () značí poznámku spisovatelovu. Titul knihy uvádíme někdy zkráceně a vesměs vynecháváme poznamenání závadných mist. Překvapuje, že i v knihách k "vykořenění nebo zhlazeni" určených bývá uvedeno málo závadných míst, ač někdy celá kniha nese se duchem c1rkvi zcela nepřátelským. Některé tituly knih jsou nepřesné; autor indexu neznal všech knih z autopsie, spoléhal třeba na ústní relaci svědků, ne vždy dosti dobře informovaných, a tak se stalo, že některá kniha jistě tu jest uvedena dvakráte, ba jsou tu bez veškeré pochyby knihy, které vůbec neexistovaly. Jindy kniha připsána nesprávně jinému aU,torovL Ve své práci uvádime knihy i jich autory dle indexu. Ukolem budoucího badání bude chyby do indexu se vloudivší vyšetřiti; bude to cenný příspěvek k dějinám české literatury. v

*

*

*

Act a těch všech věcí mezi Ferdinandem a Cechy. 1547. * A dam a ž i v o t. Solofernus. [Prostým nebezpečný.] A p o log i a: Zjevné dostiučinéní, anebo všem vůbec vydání počtu z víry, z učení, i ze všeho pořádku, kteréhož v náboženství křesťanském užívají Bratří a Starší, kterým někteří Habrovanští a Lylečtí říkají. 1538. * A p o log i a, neboližto Osvědčení všech tří stavů pod obojí. 1618. * A polo g i e Dr II h á stavův království českého pod oboji přijímajicích. 1618, 1619. * A q II i I i naP a v I a Hradeckého (t 1599), far. v Kyjově, Mo::tlitby pobožné z epištol a na evangelia celého roku, v Praze. 1589. (Byly tu také modlitby na den Husův). * Art i c u I i lltraquistarum. 4. " Art i k u lov é na sněmu obecném ode všech stavu, v Praze 1617. 4. * A u g u sty Jan a (1500-1572) Bratra staršího a správce litomyšlského Spis jménem vší Jednoty své k Jeho Milosti císařské do Augšpurku poslaný. *

33 Téhož Svědectví pobožné o urozené paní Justýně z Kunstatu, manželce pana Bohuše Kostky z Postu pic a na Litomyšli při pohřbu jejím, v Litomyšli 1544. * Téhož Pře Augusty Jana a kněžstva kališného. 1543. '" Téhož O závazcích křesťanských. * B a vor o v s k é hoT om á š e (t 1562), kazatele v Plzni, Kázání o umučení Páně. 1552. Cor. Téhož Postilla, neb Kázání nedělní. Podle přeložení Straněnského jana. 1557. Cor. B a vor y ň s k é h o fl e n e š e (t 1535) Bratra, nevyššího pastýře a správce sboru boleslavského, Kniha o pravém náboženství křesťanském, vydaná skrze Michalce Martina v Prostějově. 1543. * Bib I e cel á, na menším archovním listu, na 6 dílů rozdělená, větším krásným písmem, s jednou linií po obojí straně, s počtem při každém textu jsou ze všech stran vejkladové drobní. jest vy dání Jednoty Bratrské; vůbec Pi
~ ~~~-~----:"'<.~~ "'~

j

".,1

34

~

Bra trs k é Jed not y Kancionál, neb Plsně duchovnl evangelltské z Písem svatých. 3 dily..•• Bra trs k é Jed not y Katechismus starších a kněží. 158!. .•• Bra trs k é Jed not y kratičké Ohlášení se na důtklivá psani proti nim..•• B r Zl trs k é Jed not y Písně. .•• Bra trs k é Jed not y Písně pohřební při provázení mrtvých k hrobu•••• Proti Bra trs k é Jed not ě na Silis hanlivý Odpověď přímá pravda vltězící. 1614. ••• Bra trs k é Jed not y Rád clrkve. V Lešně 1632.••• Bra t r ů v List prvni a druhý k Vladislavovi, králi českému. 1503, v

1504 ..••

Bra tří K ate chl s m u s menší. 1564. * Od Bra tří Konfessí augšpurská, nákladem panl Berkovy Aleny. 1576.•••

Od Bra tří List dán panu podkomořímu i všem pánům ouřednlkům na rathous staroměstský. 1507. • Od 13rat ř i List králi Ludvíkovi poslaný. 1524. * Bra tři pod oboji přijímajících. Tat o vira, učeni a náboženst.1 starých věrných Čechů. 1562. • Kromě toho dlouhá řada spisů náboženských, liturgických, apologetických listů atd. Br i k c I h o z Li c k a (t 1543) Kniha o zarmouceních clrkve. • (Kniha sepsána M. Jakoubkem ze Stříbra). Bud o vee V á c s 1 a v a (1547-1621) Anti-Alkorán. 1614. * (Kniha tato byla zakázána indexem řlmským r. 1619.) By d ž o v s k é hoP a v 1 a (1496-1559) far. u sv. Havla v Praze, kníha s titulem: Počínají se knihy o zarmouceních velikých clrkve svaté atd. V Praze 1542. * (Knihu napsal Jakoubek ze Stříbra.) Téhož Tato kniha toto tré ukazuje: 1. že Pán Bůh a člověk Ježí~ Kristus jest v svátosti atd. * Téhož Traktá s krucifixem a s titulem: Cechové milí. 1535. Téhož Tento spis ukazuje, že biskupové biskupa, a biskup kněží, a kněží od řádných biskupů svěcení, těla a krve boží posvěcovati mají. 1543 .••• Téhož Děťátka a neviňátka ihned po křtu tělo a krev boží že přijímati mají. 1541. ••• Téhož KníŽKYo přijímání pod obojí; v Praze 1539. * Téhož Kniha s titulem: Tyto knížky tři v sobě drží: !. že mocí slov božích v první způsobě posvátné jest tělo boU a v druhé toliko krev boží atd. 1538 .••• Téhož Zjeveni sv. Jana. 1538. * Cam pan a Mat i á š e Kutnohorského Duchovní spasltedlný poklad všem křesťanům ... ear che s i a Jan a Třebenického, faráře v Kostelci u Náchoda, Kázání pohřební nad panem Albrechtem Smiřickým. 1614.••• Carchesia Martina (t po 1612), O stavu městském. Cor. ear i o n a Jali a Kniha kronik, lIeb Kroni
lil

35 Daniele Adama. 1602. I. CI. Trid. [Kniha tato... spíše se má zničiti než opraviti.] (Mist k opraveni poznamenaných je dlouhá řada.) Z Cimburka pána Ctibora z Tovačova (asi 1437-1494), Hádáni pravdy a lži o kněžské zboži. 1467, 1539. * Cr i nit a Dan i e I~Nepomuckého z Hlavačova (1531-1586). Rytmy české a latinské na evangelia, dva díly. V Praze 1577, 1598. Téhož Pietatis puerilis initia (Pobožnosti dětinské začátkové), česky a latinsky .••• Téhož Žalmy sv. Davida. V Praze 1596. ••• • D i k a s t a I i ř í h o Mirkovského (asi 1560-1630), far. u sv. Stěpána Velikého v Praze. Duchovnl proti moru pané za.••• Téhož Pohřeb p. Jaroslava Trčky a Barbory Flodrovy 1612.••• Tehož Postllla, neb Kázáni kratičká na evangelia. V Praze 1612.••• Téhož Posti\la každodenní. * Téhož Modlitby pobožných rozjímáni, milování boha a pravé trpělivosti atd. 1598.••• Téhož faráře v Prostějově. Cesta patriarchy Jakoba z Bersabee do Bethel 1610--1611. ••. Téhož Historie pána našeho Ježlše Krista. V Praze 1617.••• Téhož Historie o proměněni Pána Krista. 1617.••. Téhož Písničky cirkevní. ••• Téhož Modlitby v čas žalosti. 1611. • Téhož Rozmlouváni ducha s dušl. '" Téhož Výklad 7 žalmů kajíclch.••• Téhož Modlitby promlchané s rytmami a plsněmi. 1611••• Téhož Modlitby neb rozjímání nábožné. 1609. • Téhož Modlitby velikých, a však kajiclch hřlšníků. 1588.••• Téhož Moulitby ku Pánu Bohu v tento zarmoucený čas. 1611. ••. Téhož Modlitby křesťanské. 1617.••• Téhož Modlitby ženské .••• Téhož děkana jičínského Modlitba Páně s výkladem krátkým, delším a nejdelším. V Praze 1586. Téhož žalm 136 a 103 pod jistou formu v plsni uvedený. V Praze, 1617.••. Téhož O smrti uroz. p. Trubky Václava z Rovin. Téhož i jiných farářův kacířských Kázáni pohřebnl nad p. Albrechtem Vácslavem Smiřickým. 1614.••• Téhož jiné knihy ještě. D o I a n s k é hoJ a n a Ji řl h o (t 1674) Dítek křesťanskýchvbibll malá: otázky podle menšího katechismu Luthera Martina. V Zitavě 1709 1710.••• Drablka Mikuláše Strážnického (1586-1671), Nahlédnutí do hrozné propasti soudil božích. 1650. Dub č a n s k é h o neb Ha b r o van s k é hoJ a n a Správa sprostá a praVá o Bratřích starš ch lednoty .••• Téhož Listové Bratřím Boleslavským poslanl i také jejich odpovědi na ně. V Prostějově, 1537•••• E f r a i m jan (t 16001, t1umočnlk bible Jednoty Bratrské ••••

36 Ene á š Jan (1537::-1594), tlumočník bible Jednoty Bratrské. * E z o p a Prvni kniha s fabulemi anebo s básněmi jeho. V Olomouci, 1637. CGr. E x u I ant ů v potěšitelné rozjímání o jistém a brzkém v zemích cizích pohostinu bydlících do vlastí se navrácení. * Fer a Jan a, kazatele mohučského, Postílla.(Překlad z latiny a němčiny.) Téhož Modlilby. * Fera Jana veškery spisy, dokud nebudou opraveny. Dodatek Indexu Trid. Viz Index římský. [Byvše přeloženy do češtiny spisovatelt'm kacířským naprosto jsou porušeny a nejsou hodny, .aby od bludů byly očistěny.] F i lom ate s a Mat o u š e Dačického Druhá knížka o vyvýšeni nesmrtelné a věčné duše ro:l'umné, jinak duchu života atd. * F I a v i a J o s e f a Historie židovská, přeložená od Plácela Vácslava z Elbingu. 1592. Cor. Fr a n k a Seb a s t jan a O ukrutném, hanebném hříchu opilství. Cor. Gel en i a (Jelťnía' Mikuláše Pražského, Přemyšlováni dvoje o na·· nebevstoupeni Krista a o sesláni Ducha sv. 1626. * G e r s o na 1a n a neb Kempenského Tomáše, O následování Pána Krista knihy patery. V Praze, 1571. * (Nékterá místa byla prý překladatelem porušena; kromě toho shledána závadnou dedikace kněze Tomáše, jakož i katechese ku knize připojené.) G I e i cha V á c s I a va (1678 -1737) Modlitby každému věrnému křesťanu přes celý týden . .. 1734. * Téhož Vroucné a nábožné modlitby. 1734. * Téhož Ručni knížka, modlitby, též i písničky nábožné, přeložená 1687, 1694, 1709, 1716, 1718, 1729, 1742. * Téhož Starých lidi Koruna pobožnosti. 1715, 1724, 1728, 1734. * Téhož Obnoveni smlouvy křtu. •. 1723. Téhož Konfessi: Vyznáni víry augšpurské. 1720. * Téhož Sto regul života. * Téhož Nábožllých křesťanův ruční knížka. 1709, 1716, 1718, 1742. * Téhož Néktere pisničky nábožné. 1729, 1742. * Téhož Zpěvné neb pisně duchovní 1715, 1723, 1724, 1725, 1734. * Téhož a Peška Kristiana Nový Zákon. 1720. * Tehož Hůl pocestného 1708. * Téhož Korunka neb vínek panenský. 1720. Cor. ary I a Jan a z Grylova (1526--1600), Evangelia na neděle a svátky. 1595. * Téhož Acta anebo Skutky Krista Pána. * Téhož Patriarchů čt) ři životy. * M. Hájka z Hájku Thadeáše (1525-1600) Výklad proroctv, tureckého. Cor. Háj k a V á c s I a vaz Lib o č a n (t 1553), kazatele u sv. Tomáše, Kronyka česká V Praze 1541. Car. Aby tato kniha mohla býti Uena, bylo dle indexu třeba pmvésti řadu oprav. Kronyka Hájkova, dilo katolického kuěze, podávú nám zajimavou ukázku, jak se knihy pro četbu lidu za doby protirdormačni upravovaly.

37 Hájek vypočítává na příklad spisovatele, z nichž čerpal, řka: "Při sepisování této vší kroniky těchto c t n Ý ch, s I a v n Ý cha p r a v d om I u v n Ý ch mužův Jsem následoval". Poněvadž ale v onom výčtu se někteří církevnímu censorovi nezamlouvali, měla se slova proloženě tištěná vymazati. Med prameny Hájkovými je uveden také Carion. K jeho jménu se mě:o přidati slovo kacíř, s poznámkou, že spis jeho jest jako lracířský zakázán. Ke jménu Eusebia, biskupa cesarijského, autora Kroniky církevní, mělo se přípojití: kacíř. Ke knize lrenikova Kronika vší Germanie, mělo se přidati: "zapověděná". Při jménech Mikuláš Konáč a Martin Kuthen mělo se připojiti: kacířové. Na listu 98. mělo se odstran'ti vypravování o papeží Silvestrovi ll.,. dle něhož se papež zapsal ďáblu, i s poznámiwu na okraji listu' Papež byl lotr i s kardinály. Na listě 105 (druhá strana dole) UlěJy se vynechati tři řádky z vypravování o jednání českých posiů v Rlmě za knížete Břetislava I., a to: "T u o nih ned t é noc i s š e d š e dod o m u jed n o II o k a ž d é h o k a rdi n áJ a ji ch ch y t r o st j s o u pen ě z i por uš i I i a spr a v e dIn o s t z I ate m pot I a číl I, k o u P i I i z a p eníze milost a soudný nález zlehčili dary". Na téže str. (řádka 19. zdola) místo "s bor e m" mělo se napsati "so ud em". Na listě 112 (zadní strana, 2. řádka shora) mělo se vymazati: "T u hne d j s ú R í man é ode í s a řez a v á z á n i, k t e ř í ž s I í b i I i a zapsali se na budoucí věčné časy, více papeže ne· voli ti, a n i u s tan o vo va ti, a n i jeh o s ú řad u s z a z o vat i bez vě,domí a povoleni cisařského," i s poznámkou na okraji: "R i man é ne m a jí pap e ž e vol i tL" Na listě 133 (zadní strana) mělo se vymazati celé vypravování o pokusu markraběnky Toskánské Mathi1dy, přiměti impotentního muže k souložení. Na listě 298 (zadní strana) mělo se vymazati " ... o n (Ludvík Bavorský) j s a k o run o v á n, n o v é hop ape ž e u s tan o v i I, jed n o II o vel i k é h o z o u f a Ice, Pet r a z K arb o n a, i e n ž s obě d a I j m é noM i k u I á š. Ten p a k n e řád n Ý pap e ž n epravých sobě udělal dvanáct kardinálův, ježto z nich mmozi nebylihierati než laikové a zoufalci". Na listě 368 (druhá strana) se mělo vymazati: "A top rot o, že o n Jan při jmi m K o s a, ten o u řad n e j v y S š i hob i s k u pství, sobé dosti nepořádně osobil". Na listě 369, ve větě: Mistr leronym dlouhou a výbornou řeč učinil, mělo se vymazati: "výbornou". Na téže straně né, o doleji měla se vymazati chvála Jeronymova, že "byl muž velmi učený a krásné výmluvnosti." Na listě 371 (zadni strana) měla se vymazati poznámka o svědcích proli Husovi: "b y I i· I i t o s věd k o v é p r a v i neb n e p r a v i, to s á ID Pán Bůh zná".

38 Na listě 372 měla se při vypravováni o upáleni Jeronymově vymazati slova: "t a k tid ob ř i a uče n i" (dva muži, Hus a Jeronym tu zahynuli). Na listě 372 (zadnl strana) k okrajové poznámce : "Turecký knll umřel Machomet", mělo se přidati "arcikaciř". . Na listě 383 měla se vymazati slova "dobrým mužům," pronesená o Husovi a Jeronymovi. O knězi Martinovi, jenž byl oběšen s Roháčem z Dubé, pravl Hájek na \. 411, že vypustil n á b o ž n o u duši. Dle indexu mělo se slovo "n á b o ž n o u" vymazati. Na listě 452 (zadnl strana) se vypravuje, že husitský biskup Augustin ISanktuarienský) sloužil r. 1484 u sv. Jakuba v Praze mši, rři niž zpíval s I a v n o u píseň. Slovo "s I a v n o u" mělo se nahraditi slovem "k a c í ř s k o u". Na listě 456 se vyprávl o usneseni Kutnohorského sněmu z r. 1485 v přičině narovnání mezi přlslušníky strany pod oboji a pod jednoupraví se tu, aby přijlmající pod jednou nekacéřovali těch, "kteřiž přijímají z viry tělo a krev boží pod dvoJlm způsobem z podstaty zá; kana", ale dle indexu měla se slova "z pod s tat y z II k a n a" vyškrtnouti. l< r. 15[3 na listě 460 (zadni strana) se vypravuje, že bylo tehdy v Cech2ch veliké sucho a že farářové praištl uložili lidem půst, aby se nazejtří po sv. Prokopu, to jest den před památkou Mistra Jana Husi, přlkázavše, aby se každý na ten den postil". Slova tučně tištěná měla se vymazati. Podobné na následujíci řádce slova "na den Mistra Jana Husl". Na listě 469 je okrajová poznámka: Luther kázati počal. Dle indexu mělo se za slovo Luther vložiti: "arcikacíř". Podobně k posle dni marginální poznámce na zadni straně téhož listu: Mistr Koranda zemřel, mělo se za jméno Koranda přidati: "kncíř". Na listě 472 (zadní strana, 3. řádka shora) přlvlastek "dobrý", týkající se kněží, držlcich se učeni Lutherova, měl býti vymazán. Na listě 473 za slovo Luther melo se vsunouti "arcikacíř". Tedy tak "upravená" směla se Hájkova Kronika ponechati v rukou čtenářů. H i s tor i e o těž k Ý c h pro t i ven s t v i c h c i r k v e české pl dle Amsterodamského exemplaru 1756 .••• Hub e r i n a K a š par a Výklad na jezus Sirach .. , V Praze, 1575. 15tH. [I tř. Ind. trid] * Téhož Lékařstvi dušem zdrwým i nemocným o připraveni k smrti.••• H u s a jan a (po 1364-1415) PostiJia; v Nornberce 1563. 15Ij4 ... K této postille jsou přidány Epištoly neděl ni též s Výklady jakobel!a i Zívat Husa a některé jeho Epištoly, kteréž z Konstanci k Cechům psal. ••• Téhož O šesti bludech..•. Téhož O církvi svaté. ••• • Téhož Sedm epištol v žaláři složených a k Cechům poslaných; osmý list PP. českých a moravských do Konstanci poslaných. * Téhož O jednotě clrkve ••••

39 Téhož O 7 smrtedlných hřlšfch .•• Téhož Kázáni o vysvětleni viry, o Pánu Bohu, Trojici svaté. Téhož List z Konstanci knězi Havlikovi, jakoubkovl a Robertovi, hospodáři mému vydaný, 1459. '" Téhož O manželskérn stavu ••• Téhož Odpovéď na otázku: Co jest to věřiti? '" Téhož O pravé povinnosti křesťanské .•• Téhož O zkáze, pocházejici z ustanoveni lidských. '" Téhož Traktát o poznáni a milovaní Pána Boha. '" Téhož Výklad na články obecné křesťanské a apoštolské. * Téhož Výklad na desatero. '" Téhož Výklad na 1. epištolu sv. Petra .•• Téhož Výklad na žalm 118••• Téhož Provázek třípramenný z viry, lásky, naděje složený 1412, tištěný 1545. * Che I č i c k é hoP e tra (t kolem 1460) Kniha výkladů spasitedlných na čteni neděln!. '" (J e to Postilla.) Téhož Štlt víry. '" (Je to Síf viry.) Téhož Síf víry (tisk) v klášteře Vilímovském 1521. Na prvém listu dva obrazy, jeden svrchu, že apoštolé sv. Slť k břehu táhnou, a mniši že jím ji roztrhli. Druhý dole, kdež čert papeže, clsaře, kardinálY i biskupy do pekla táhne. '" j a k ob e II a neb j a k u b a Míšenského (t 1429) Postilla. Epištoly nedělni s výklady 1564. * (Tento Jakobellus jest ovšem totožný s lakobellem nejblíže následujícJm). j a k o bell a S třl b r s k é h o neb J a k o u b k a, kazatele pražského Piseň o Těle a Krvi Páně, začiná se: ježíší, tváf jest památka etc. * Téhož Tovaryše Husa Jana Bohomyslné kázáni a Rozmlouváni věrné duše s Pánem Kristem. '" J e s zen i u s P a vel, Tlumočnik Bible jednoty Bratrské. * Jez u v i t Ů v Z rca d I o, Spis, v němž se ukazuje o sekty jezuvitské původu, počátku, zmocnění, vzrostu, o lsti, obmyslnosti, ch,trosti, praktvkách, dVujitém ošemetném mluveni, nad to i o účincích, skutcích zlých, v končinách světa původem jejich vykonaných. 1619. '" K a bát n i k a Mart i n a Cesta z Čech do Jerusaléma. * K a I v i n a jan a dvě Epištoly o věr.ech tohoto času. * K o cín a Jan a mimo jiné Historie církevn!. Cor. K a pity I a na Postilla na neděle a svátky. 2 díly. * K a pit o jan, t1umočnik bible Jednoty bratrské. * K a n c i on á I ft nalézáme na indexu 15. Keg e I i a F i I i P a, Dvanáctero přemy~lovánl přeložené od Plintovce Adama. 1715. 1745. '" K lem en t a A dam a Plzeňského, faráře u sv. Vácslava nad Zderazem: Odpověď na bezženstvl kněžské Scipiona Vojtěcha jezuvity. 1618.•• Téhož Replika aneb Obrana pokojná a pravdivá o řádném manž~lstvi kněžském od kněze Klementa Adama sepsaném, kterýž Scipio SebesUan Vojtěch Soc. Jesu nenáležitě zlehčil a zhaněl. 1618.••

40 Téhož Klementa Adama Krátký spis o manželstvi. '" Téhož Spis o manželstvl kněži Páně. '" Téhož Rozkoš a zvůle panenská. '" K I I č D a v i d o v Ý k otevření pokladů v království božího a nebo 16 článků. V Laubně 1725. 1729. * (Kniha tato pochází od Liberdy.) K o d i c i II aPe tra z Tulechova (1533-1589), Evangelia nedělní na pisně složená. '" Téhož Modlitby nábožné z svatých Písem sebrané. '" Téhož O artikulích viry. '" Téhož PIsně pobožné na způsob žalmův. '" Téhož Písně na epištoly a evangelia. * Téhož Calendarium Qerpetuum astronomicum. K o med i a o králi Salamounovi. * Komenského, neb Comenia Jan a Amosa (1592-1671), Kšaft umírající Jednoty. * Téhož O vymítání němého a jakéhokoliv ďábelství. '" Téhož Manualník: Jádro celé bibli svaté. '" Téhož Cel1lrum securitatis, Hlubina bezpečnosti. '" Téhož Labyrint světa a ráj srdce. * Téhož ~raxis pietatis: Cvičení se v pobožnosti, knížka milostná. '" Téhož Dvojí kázání: I. Vánočni. II. Postní. * Téhož Urozeného Pána Jana Lasitského Historie o původech a činech Bratří českých kniha osmá od Jana Amosa Komenského. '" Téhož Přídavkové někteří. '" Téhož Outočiště etc. etc. aneb Boj s bohem modlitbami. '" Téhož G. Třanovského a jiných Kancionál s přídavkem. K o n á čeM i k u I á š e z Hodiškova (t 1546) Kniha o hořekf1vání spravedlnosti: Comedia, Hra Judith, Rozmlouvání tří osob: Štěstí s chudobOU a s neštěstím. Téhož Cesta života, Knížka srdečni, Zrcadlo týhodnl, Pravidlo šlechetného a křesťanského života. " Téhož Pravidlo lidského života, jinak Podobenstvl starých mudrcův, z židovské řeči v latinskou přeložené od z Kapui Jana, jinak Kelilovy a Dymnovy knihy. K one č n é hoM a t o II Š e (1572-1622) Kazatel domovní. V Hradci Králové 1618. '" Téhož o povinnostech křesťanských. 1612. K o n f e s s í čes k á, pravá augšpurská ... V Dobrovici 1614 '" K o n f e s s í čes k á. V Praze 1610. '" Korandy Václava (1424-1519) O velebné svátosti oltářni." Karvina Antonína Vejkladové na epištoly nedělni. 1541. '" Téhož Postilla. '" (A jiné tři knihy.) K ott era Kry š to f a, jircháře šprotavského, Vidění a zjeveni, kteréž měl 1616 až do 1624. Tři díly. '" Krm anD a ni e I (1663-1740) superintendent v Uhřích. * K roc I n a Mat ě j e Chrudimského (1513-1648), faráře rychnovského, Spis o pravdivé potře mé Krista všemu stvoření přltomnosti. '" Téhož Konfessl česko-augšpurská .•• Kromě toho sedm jiných spisů.

41

K u n val d s k é hoJ a k u b a (1528-t snad 1578), Kancionál český. V Olomouci, 1572 - 1576. * K u the n a Mar tin a (t 1564) Kronika české země v Praze 1539 Carr. Téhož Kronika o založení země české, prací a nákladem z Veleslavína Damele Adama v Praze 1585. Corr. K y r mez e r s k é hoP a v I a (t 1589), far. Brodu Uh Biblí malá, Katechismus pro mládež. * Lib e r d y Jan a (nar. 1701--1742) Písně vyvoleným, sem i tam rozptý1eným českého tábora 1732. * Téhož Harfa. Téhož u KUL w, Klíč Davidův k otevření pokladův království božího v tajemství skrytých Immanuel. V Laubně Ing. * Lomnického Šimona z Budče (1552-tsnadI622) O dítkách křesťanských. 1609. Car. Téhož Hádání neb rozepře mezi knězem a zemanem, rozmlouvání v rytmy sepsané. 1589. Cor. Téhož Instrukci, aneb krátké naučení každému hospodáři mladému v rytmy složené. 1597. Cor. Téhož Kancionál nedělní. 1580. Cor. Téhož Tobolka zlatá ... 1615. Cor. Téh0ž Vejklad prostý na nejsvětější modlitbu Pánem Kristem vydanou. 1605. Cor. Téhož PM světa, aneb Knlžka skrovničká. 1597. Cor. Téhož Pohřeb Krista Pána. 1605. Cor. Tehož Kupidova střela 1590. Car. Téhož Vítězství víry. 1616. Cor. Z L o s u Zde ne č k a Otty Antikristův soud. 1601. * Lukáše Jednoty (nar. asi 1460-1528) bratrské staršího Summa pravd soasení. * Téhož Správa člověku věrnému pracujícímu k smrti, jedné pani poslaná. * Téhož Spis a pravdě a pravé jistotě božlho spasení. * Lup á čeP r o k o p a z Hlaváčova (t 1587) Kalendář. * Téhož Historie o c1saři Karlovi IV. * Téhož Modlitby na každý den o umučeni. * L ut her a Mar tin a (t 1547) Katechismus přeložený od Ruhr. Františka. V Drážďanech. 1709. * Téhož Katechismus český i německý, vydaný od Galli Pavla, v Drážďanech kazatele, nákladem Kohouta Matěje, exulanta českého. Ibidem 1685. * Téhož Katechysmus. * Téhož Enchiridion, malý kateizm 1746. * Téhož Vejstraha k Němcům. * Téhož O kličích Kristových a o cirkvi svaté. * Téhož Vysvětlení křesťanského učení podle katechismusu od Symonidesa Jana. V Žitavé, 1704. * Téhož Kancionál * Téhož Katechismus menší, rozšířený od Krupia Pavla Pacovského. *

)

42 Téhož KatechlsltJus menši s předmluvou téhož. Nákladem Kleicha Vácslava. V Zltavě 1727. • Téhož o Cirkvl svaté a znameni její knížka, kterouž vydalo konciliích ve Vittl.mberku. 1539. * Mart i n I II S a S a mu e I e z Dražova (1593-1639), far. u sv. Haštala v Praze, Obrana proti ohlášení starších kněži bratrských. 1636.· Téhož Reformatio Hussi et vindiciae Zjzklanae. Kromě toho 25 jiných knih. Téhož Ročni a ruční knížka, zpěvy církevni. * Téhož Modlitby, též přemyšlovaní ~vatá pannám a paním, vdovám a sirotkům i jiným k potéšení. V Zílině 1669. * Téhož 7 Listů apokalyptických vysvětlení. * Téhož 10 pohřebních kázání v shromážděních církevnich učíněných. * Téhož Konfessí česká i augšpurská. * Téhož Adamus judicatus. * Téhož Kázání při pohřbu jednoho českého studenta. * Tého O počátku, zrostu, běhu, cílí starožitné Akademie pražské. Tfhož Tetradion hlstorico-politicum. * Téhož Enchiridion precum sacrarum: Ruční knižka modlitební s povolením konsbtoře drážďanské. * Téhož MOr'mby k slavnos em a památkám vejročním. 1630. * Téhož Zpěvové o slavností a památkách výročních. * Téhož Sacra anchora Boemorum exulantlum: Skroušené k Pánu Bohu obráceni lidu evangelitského českého, mezi cízími národy zůstávajícího. V Pimě 1638 * Téhož Skroušené modlitby, též přemyšlování a rozjimánl duši truchlivou občerstvLjící z Zákona Božího 3 díly. * Téhož Collatio HUBsI et Lutheri, Srovnání dvou těch sv. Otcův. * Téhož faráře Perenského, Confesslo Vyznání víry svaté křesťanské, neb hlavní artikulové. 1630. * Téhož 35 důvodŮ, lleb příčin, pro které všlcknl evangelitštl Čechové za jedno býti mají. 1635. * Téhož 4 symbola oecumenlca, 4 vyznáni víry obecné křesťanské. V Drážďanech 1629. Téhož O naboženstvi českých evangelíku. * TélOž O předlvném cirkve Kristově. zachováni. * Téhož Osvědčeni proti odpadkům Cechům. * Téhož Promluvení a svornosti církve. * Téhož Rorat. Zpěvy adventní. * Mel ant ric haj I ř I k a z Aventinu Modlitby nábožné. 1564. * Téhož Bible. 1556. 1570. 1577. Cor. Téhož Nový zákon. Cor. Téhož Studnice života. Car. Téhož Modlitby. * M leh a Ice Mar tin a Kázání o večeři Páně. V MI. Boleslavi. * Téhož Odpověď na psaní kněze Bartoše Bilínského proti tomu kázáni. 1544. * M. M i k u I á š e b i s k u paT á bor s k Ý ch Píseň, že Kristus pán jest pravý bůh, chléb živý, biskup věčný atd. začíná se: O Jezu Kriste, Synu panny čisté, vzhlédniž na nás atd. *

43 M I řl n s k é h o V á c I a v a ‫ן‬M o d I i t e b různých zakázáno Vl Iiké mnoi-ství. Moč i d I a n s k é h o S i x ta (1569-t po 1620), Písně duchovní. V Praze 1595 Celkem 19 knih. M o II era Mar tin a Přeložené Modlitby, Enchiridion S. Augustin!. [I. cl. Dodatek Ind. Trid.] * Téhož I. díl, Meditatlones St. Patrum. Pěkné nábožné Modlitby, z starých sv. Otcův, přeložené od Mouřenína Tobiáše. V Praze 1593. Cor. Téhož Manuale: Otázky s modlitbami. 1608. * Téhož Soliloquia de Passlone. V Praze 1593. * Téhož Spasittdlné rozjímání, kterak by člověk měl živ býti a umříti. * Téhož Manuale de praeparatione ad mortem: Spasitedlné přemyšlování, kterak by člověk žív býti a blahoslavené umříti mohl, přel. od Mouřenína Tobiáše. 1608. 1727. Mot ě š i c k é h o K a š par a
44 P a pe ž ů v neb b i s k u p ů ř í m s ký c h Kronika. 1565. * [NB. Roberti Pari do českého jazyka přeložil a porušil kacíř Šimon Klatovský.] Pap I' o c k é hoB a I' t o lom ě jez Ologol a z Paprocké Vole, Nová kratochvíle, s kterouž tři bohyně; Juno. Pallas a Venus na svět přišly. . . •. COl'. Poznámka: Svazek třetí pod tit. Venus, jakožto pohoršlivě necudný, nemá se ani trpěti, ani opravovati. Prvé dva ttuly opraviti se mohou, jak následuje. (Nyní uvedena jsou mí&ta, jež bylo opraviti.) Pet e I' man n a O e o I' gi u s a mladšiho (nar. 1710-1792) Hospodina srdcem i rty chválení, aneb písně duchovní. V Drážďanech 1748. * P o u s t e v n i k a Bra t I' a Mat ě je Napomenutí Pražanům. 1519. * Pet 1'0 Z e lín a J a k u b a Kunstatského (t 1633, farái'e v Třebíči, Spis o bouřkách tělesních i duchovních. V Praze, 1616. Téhož Postili a neb Kázání summovní Téhož Vysvětlení o nemoci, smrti a vzkříšení Lazara. 1617. * Téhož Rozjímání a modlitby o umučení. Téhož Pax christiana; Rozjímání napomenuledlné o pokoji. V Praze 1608. '" Téhož Pastor. Výklad žalmu 23ho. 1612. * Phi 1a del n haM a I' tin a Zámrského (nar. 1550), Postilla evangelická. V Drážďanech, 1602. * Téhož Písně na evangelia. V Praze, 1607. * Pí i5 ně. Když byl IIIdex uvedl různé pí sn é se jmény autorů i bez nich, praví na str. 207: . "Nota. Jestli v písních, neb kanclonálech některé písně, kterých začátky zde se kladou, se vynacházejí, takové jako kacířské písně nebo kancionály, mají býti zhlazeny." >I<

>I<

>I<

Začátek

písní

kacířských:

Chceme-li s Bohem býti . Chvallž nyní každý věrný . Chvalmež všichni ... Díky Bohu Olci, Synu ... Duše má v svém kvaltování ... Je2iši, tváf jest památka . Již se musím rozloučiti . Již se všecko vyplnilo . Kdožkoli má péd o své spasení ... Komuž milo spasení ... Král věčný nás požehnej . Na počátku církve svaté . Nenaříkej, ctný národe . Nejsvětější Kriste ... O Jezu Kriste, Synu panny čisté . O přeslavná, a velebná svátost . O svolání konstanské ... Pán ježíš lidu věrnému .•. Pane Ježiši laskavý ...

45 Pane náš, Kriste Ježíši ... Pán náš Kristus Ježíš, v kterou noc zrazen jest ... Pravda Páně zůstává na věky . Připravte se věrní k modlení . Slyšte všichni, a znejte hrozné zavedení ... Svrchovaný biskupe nejvyšší ... Vizmež věrní Bohu milí . V tyto časy nebezpečné . Zhůru, zhůru ... Z milosti čekání radostí ... Zpívejme my nyní, v tomto shromáždění .•. " Na to následuje další dlouhá řada různých sbírek písní. Z těch uvádíme pouze: Pí sně n á b o ž n é a horlivé o Janovi z Husence mučedlníku. >« P í sně n á b o ž n é o svaté paměti Janovi Husovi a Jarolímovi Pražském. * Pí s nič k a o šťastném a slavném příjezdu a korunování Fridrícha V. krále českého. 1619. * Vedle písni je na indexu také řada Postili, 7. nichž některé uvádíme při jejich autořích. Pod u š k a Jan, kazatel v Praze v Týně. * P I' o k o P i a Jan a Litoměřického, Slov božích o sv. Anně proroky ni, vysvětlení. 1620. Car. Téhož De motu terrae et caeli territorii Hradecensís, kázání napomenutedtné. Rantzovia Hellrycha, Regiment zdraví ... 1587. COl'. Roterodarnského Erasma Vdova křesťanská přeložená a rozšířená od Khernera Jana Plzenského. V Praze, 1595. Car. Téhož Výklad na evangelium sv. Matoúše. * Téhož Výklad na evangelia a epištoly nedělní. V Praze, 1571. >« Téhož Kázáni a milosrdenství božím. Téhož Knížka o přípravě k smrtI. * Téhož Nový Zákon s liniemi ze všech stran s obšírnou summou před každou kapitolou. >« Téhož Druhý díl Nový Zákon, Nový Testament, všecek již nejposléze a pilně od Roterodamského Erasma přehlédnutý v Náměstí. 1533. * Téhož Spís o ustanoveni v církvi, přeložený od Anděla Jiříka Krála· Hradeckého. V Praze, 1542. (Viz Index řím. Erasmus Desiderius.) R o z a c i a Jan a A dam a Sušického * přeložená Bíblická losní knížka: kratičký svatých biblických Písem výtah, složená od Staude Jonáše. V Praze, 1589. * Téhož Pranostykování o dní soudním. * Téhož O svornosti manželské. 1583. COl'. *) Pod tímto jménem jsou tu zmateni Rosacius Jan Hořovský, Rosacius Jan Sušický a Rosacius z Karlsperku A lam. Sušický psal Nové Léto, U svornosti manželské. Hořovský psal Přípravu k smrtí, kázání o hladu, Začátek sjezdu.

----~--------~

46 Téhož Věnec panenský. Cor. Téhož Korunka mučedlníků božích a vzácných hrabat. •• Téhož Nové Léto, jmén narozeného dítěte Ježíše. 158\. •• Téhož Každodenní modlitby s přípravou k smrti. V Praze, 1616.•• Téhož Modlitby nábožné za všelijaké obecné i obzvláštní věci. V Praze. 1615, 162\. •• Téhož Kázání o hladu. 1616 .••• Téhož Příprava k smrti. V Praze, 1613 .•• Začátek sjezdu třech stavů pod obojí v koleji veliké Karlové za příčinou nátisků, s kázáním Rozacia Jana. V Praze. 1618. * . Téhož přivítání pobožná bohu věrným a milým Cechům. 1628.••• S a von a r o I a Jeronýma z Ferrary, Sedmero krásné a potěšítedlné kázál}í. V Praze 1565. Téhož Ctverý výklad na modlitbu Páně. Téhož Sedm kázání o žalostech, bídách a soudech člověka. V Praze 1573. [Dílka téhož autora přeložená do češtiny hemží se značným množ· stvím bludů, ježto byla vydána hlavně v čas šíříclho se kacířství a proto mají býti vyhlazena.] Sen e k y mud r c e, knížka o čtyrech ctnostech. V Praze, 1558. Car. S k u I tet a A bra ham a, Krátká zpráva o modlářských obrazích. ••• [A ostatní jeho práce. Dekr. 10. ko, 1757 Ind. řím.] S lov á cía V á c s I a vaT urn o v s k é ho (t 1616), far. Roždalovského PJstma .•. Dva díly, v Praze 1615, 1620.'" Téhož Výkladové řečí adventních ..•• Téhož Vysvětlení sprosté biblí malé. 1615..•• Téhož Díl postni na Každý den nedělní í všední. V Praze 1616.•• Téhož Výkladové na řečí postní. V Dobrovici 1613.•• Téhož Druhé kázání nad uroz. p. Viktorinem Křineckým. V Praze, 1602. * Téhož O pokloně jména Jezus. 1590.••• Téhož Rozjímání ouřadu o osobě a skutcích Syna božího. 1598.•• Téhož Každodenní modlitby pobožným pannám, paním a vdovám. 1605 .•• Téhož Modlitby. Téhož Každodenní modlitby. V Praze 1618. Téhož O věčném manželství Krista a církve. V Praze, 1589•••• Téhož Modlitby obecné. V Dobrovici, 1610••• Téhož frakták, Rozjímání o předzvědění a vyvolení božím. V Praze, 1615. * Téhož Vysvětlení každodenních celoročních řečí. 1613.••• Téhož Historie o utrpení a smrti nevinné Syna Božího. 1615.••• Téhož Kázání neb rozjímání o bídnosti a nestálosti vezdejšího života ••. V Dobrovici, 1610. S i 1 van a Jan a z Tejna Horšovského Písně nové na sedm žalmů kajících i jiné žalmy. 1571, 1578.••• Téhož Písnička: Noli me tangere. 1590•••• S i x t a z Ott e r s d o r f u (t 1583), Knížka velmi utěšená, zarmouceným velmi plOspěšná, Rozmlouvání rozumu s člověkem .•. 1587. Cor.

•.

.'

/,

'

~

;', : \:o,.~\

~

S pan gen ber g a Jan a Postl1la. Třl dily. V Norlmberce, 1557. ~/.¢:~,.~ Ol> [I. třída lnd. trld.] • : . >/ ;~{(:: ':!l Téhož Pátnáct kázání o tělfch mrtvých ... 1560. •• ř'(·· Téhož Loci communes Melanchtona Filippa: Otázky z Katechlsmusu, !' /f přeložené od křížovníka Kašpara. •• '~i': Téhož Potěšitedlné otázky a naučení o přípravě k smrti. V Praze

,Yf;f4:-

1601 ••

Téhož Perla písma svatého .... 1545. * Téhož Třldcet čtyři kázáni pohřební. * Str e j c e J i ř í k a Zábřežského (t 1599), Žalmové Davida svatého, v rytmy české uvedené. •• Téhož Žalmové (tiskem větším a nejmenším) .•• Tthož Knížky dvě: 1. Zrcadélko poctivé ženy. II. Naučení manželkám .•• Š tel car a Jan a Zeletavského
*

Téhož Kniha duchovní o velikých skutcích Pána Boha ... 1588••• Téhož Zahrada dušl nemocných. V Praze, 1597. • Téhož první stránka knihy této o pravé církvi. • Téhož O dobrých I zlých andělích. 1584. * Téhož Modlitby. Téhož Kniha nová o pÍlvodu kněžství ... * Téhož Kázání dvoje. • Téhož Rozmlouvání. Téhož Rozmlouvání Vácslava s Michalem.•• Téhož Kázani nad tělem uroz. panny Johanny z Waldštejna v Koceradt'ch kázané 1584. •• Téhož Kázání O zlořečenství ... * Téhož Rytířský stav manželský. V Praze, 1592 Cor. Téhož Odpověď na psaní a dvoje kázání Bratří Pecinovských darovaná Léta Nového. 1593. * T á bor s k é hoJ a n a z Klokotské Hory (1500-1572) opravené vydání Miřinského písní starých gruntovních. •• T a u I era A u g. Ber n, První díl Meditatlones SS. Patrum, Pěkné náboženské modlitby. V Praze, 1602.•• Te s á k a Ji ř í k a Mošovského (t 1617), faráře u matky Boží na Louži, Nové Léto. 1610. Cor. Téhož Martlnianus anser. Svato-martinská husa. 1612. Cor. Téhož O lakomství. Cor. Téhož Kolžka o přátelství. Cor. Téhož Funeris Exequiae, o smrti p. Zikmunda Smiřického. V Praze 1608.

Téhož Téhož Téhož Téhož Ténož Téhož Téhož Téhož

*

zlý a nemilý hosti v ohni. Te Deum laudamus, o veliké přízni národa českého ... 1609 .•• Collis Vinarlus, o Vinohradech. V Praze 1611. Andělský traňk. Tonitrua et tempestates, Svis o strašlivém povětří. 1613. Stella nova et Cometae: Kázání o kometách. 1607 .•• O smrti uroz. p. Vácslava Trubky z Rovin kázání. * Fatalia tempora: Kázání na nové léto. 1586.

48 Téhož Christi duo miracula. * Téhož Christi ad mulieres concio. 1607. * Ténož Salvus conductus: O šťastném třech stavů jetí k sněmu do Budějovic. Kázáni dle žalmů 121. u sv. Haštala. 1614. * Téhož Tenebrae Christo patiente factae, o zatmění slunce. V Praze, 1614. * Téhož Poutník duchovní •.. Téhož Heptalogus Christi: Kázáni na sedm slov Kristových. * Téhož Kázání o nejsvětějším a nejtěžšim kříži, a utrpeni Pána Našeho !ežlše Krista. 1615. Téhož Spis kratičký o smrti těch, kteréž Pán Bůh mimo pomyšlení pojímá. 1615. Téhož Požehnání kněžské po službách božích. 1616. * Téhož Ora et labora: Tenerové a antiphony. Téhož O slavné památce sv. Jana Předckúdce kázán!. 1617. * Téhož GalIicinium: o kohoutovém zpiválll v domu Kaifášovém. 1604. * Téhož Genethliacum Christi Theantropi: Kázání o narození Krista, 1606. * Téhož Philadelphia: Kázání na žalm 133. 1616. * T ř a n o v s k é hoJ i ř í k a (1591-1637), Cythara. Písně duchovní staré i nnvé. V Levočí, 1642. V Lipsku, 1737. * • O T roj a n s k é voj n ě K I' o n i k Y od Dikta Reckého a Dareta Trojanského popsané •.. COl'. T r uch I i v ý, to jest: Smutné nad žalostnými vlasti a církve bídami naříká ní. * (Spis Komenského). Od z Veleslavína Daniele Adama (1545-1599) vydané rnodltthy ki'esťanské. 1608, 1600, 1619, 1660. * Téhož Stíl víry pravé katolické ... V Praze, 1591. * Téhož Výklad na Věřím v Pána Boha ... * Téhož Tabule, neb Obraz sedmi zlých a sedmi dobrých věcí. V Praze 1588 Téhož Kroniky dvě o založeni země české. Cor. Téhož Kronika světa. Cor. Téhož Politi a historica. Cor. Téhož ltinerarium Sacrae Scripturae: Putování sv. otcův. Cor. Téhož Výklad na žalm 91. V Praze 1599. Od téhož přeložené Pravidlo křesťanského života ... V Praze 1600. Car. Téhož Kalendář historický. 1590 Car. V ice I ia Jiří k a Dvanáct článkl! víry ... * Téhož Modlitby pobožné ... * V I á sen i c k é hoM i k u 1á š e Zjevení boži slouhám božím. 1495. * Vodňans.kého Nathanaele (t 21. čna 1621), Theatrum mundi minoris, Siroký plac, neb Zrcadlo světa. V Praze, 1603. Car. V o k á lov é Dor oty Modlitby na každý den v týhodn!. V Trenčíně, 1645. * Vor I i č II é hoJ a íl a (Aquilinas) (t asi 1578), Žaltář sv. Daniela z latinské řeči přeloženy ... * Od téhož Hymny, to jest: Písnč v jazyk český přeložené. * Závěty ze Závětic Jiřího (1575t1637), Dvořská škola. COl'.

49 Ža/anského l1avla (1567-1621), far. u sv. JlIji v Praze, Spis, neb Kázáni první o sv. mučedlnicich českých Janovi z Husince a Jeronvmovi z Prahy, Kázání v Betlemě. 1611. ••• TéHož Spisové o mučedlnicich českých, Kázáni 2. 3. 4. v Betlemě II sv. Jiljí. 1619. * Téhož Spís ku památce mučedlníků našich českých neb Kázání V. Ir Betlemě 1614. Kázané, 1619. * Téhož Spis o velikých, těžkých a krvavých protivenstvích clrkve, o veliké stálosti mučedlníků českých, franckých, nydrlandských, ká· zaný 1619. * Téhož Spis o smrti ... 1615. * Téhož O veřejném, posledním soudu spís. 1615. * Tehož O pekle spis. 1615. * Téhož O životu věčném spis. 1615. Téhož O ctnosti andělské ... Téhož Knihy dvoje o skutclch P. N. Ježíše ... 1617. * Téhož O dobrých j zlých andělich. ••• Téhož O beránku božím. * Téhož Troje rozjímání o Jménu Ježíše. * Téhož O dítkách. ••• Téhož O slavném přeneseni Eliáše. 'I< Téhož Homilia pohřební .•.••• Téhož O sv. Janu Křtiteli, a spis druhý o sv. Pavlovi. * Téhož O ctných těhotných manželkách. 1615. * Téhož Napomenuti pro kněží. * Téhož O poctě boží nejpřednější ... 1614. * Téhož O pohřbu lidi mrtvých .••• Téhož O pokoji a nepokoji. 1611. Téhož O posluchačích slova božiho. 1613. * Téhož čtyři pohřební rozjímání ... 1616. Téhož O zkáze Jerusalemské. 161!. * Téhož O nejsvětějším slovu božím. * Téhož O služebnosti ... * Téhož O slyšení a posluchačích slova božího. * Téhož O starosti a náhlé smrti. * Téhož O ranách božích. 1620. * Téhož O čarách. * Téhož O nemocech. * Téhož O Obludách nočních. 'I< Téhož Spis ku poctivosti pohlavi ženskému. Téhož O svatých ženách, kterým P. Kristus nejprve své vzkříšeni zvěstovati ráčil. 1606. 1612. * Téhož O dvou posledních a nejpotěšitedlnějších viry křesťanské artikulích ... 1606. *

* Jak z našeho vyňatku, ač obsahuje jen menši část všech za· kázaných knih, patrno, byl index vydaný pražským cfrkevnfm úřadem s ohledem na poměry církevní v Čechách dUo proti4

•

kulturn! a protičeské. Vedle knih nepatrné ceny zavrhoval a ku zničeni odsuzoval knihy vzácného obsahu, jež svými myšlenkami poskytnouti mohly nejvydatnějši potravu českému duchu. Vzpomeňmepouze Husa, Chelčického, Komenského. Nelze se tedy diviti, že se mu dostalo v kruzfch českých svobodomyslných lidi přislušného posouzeni a odsouzeni. Tak na př. Václav Tham napsalo něm, že jest "Kněžskou stvůrou v našem osviceném stoleti" ,hromadné ničeni starých českých knih prohlásil za skvrnu stoletf. ..Ti, jimžto mimo duchovni svůj úřad také o rozšlTeni všelikého uměni a vybroušeni mozku lidského, též o zvelebeni jazyka vlasteneckého všecku možnou péči míti přináleži, ti nám učených předků našich výborné práce z paměti zahlazuj!ce, na mistě nás k umělosti veden! v zaslepovánin! a na mistě opravdových věci vysvětlováni v babské básně [1. j. báchorky l, pobožnůstky a pověry rozum náš pohřlžiti všelikou možnosti se vynasnažova1i. Nadto i tu ušlechtilou a jinjy vždycky jadrnou řeč naši českou (již přezděli husitskou, ne za jinou přlčinou, než aby tim jménem, nám sice slavným, jim éle ohyzdným, ji potřlti a lidu v lehkost uvésti mohli), v svou jesuitskou, to jest neslfčnou a nemotornými slovy promisenou, přetvořili. " Ostatně index Přichovského zbaven byl brzo platnosti před forem státn!m, a to patentem císaře Josefa II. ze dne 20. řljna 1781, v němž čteme, že jen ty knihy do tohoto indtxu zařazené třeba považovati za zapovězené, jestliže za takové od zeměpanské censury byly prohlášeny. Jestliže biskupům se zdálo, že kniha nějaká iest náboženstvi škodlivá, měli ji dle téhož patentu oznámiti c. k. censuře.

',,:J
NIČENÍ ČESKÝCH KNIH. Poznali jsme, jaké bylo theoretické stanovisko cfrkve vůči českým kacířským neb bludným knihám. Jsme zvědavi, jaká byla praxe, čili, co se dálo v Čechách s knihami v očích církve závadnými. Byly vyhledávány a potom páleny, případně opravovány. Taková oprava záležela v tom, že se místa závadná začernila černidlem (tuší) a vedle obyčejně napsal text nezávadný; někdy ale také byly celé listy vytrhávány. Byly také někdy kacířské neb jiné knihy ukládány v klášterních bibliothekách. Ale to není důvodem, aby se církev chlubila, že knihy českých kacířů ona sama nejlépe zachovala v knihovnách svých ústavů; byly odňaty lidu, jemuž měly býti potravou. Pravidelně byly kacířské knihy páleny. Uvedeme jen několik příkladů. R 1725 v Náchodě dopaden byl vystěhovalec, jenž přestrojen za vojína, roznášel nekatolické knihy vydané v cizině po Čechách. Nalezli u něho 44 knihy psané a 896 knih tištěných, jež vesměs byly spáleny. Na panství Chlumském (u Luže) odebral misionář roku 1710 231 knih. Pamětní kniha od Jos. Jakubičky v archivu fary otické vypravuje: Koniáš tu pálit knihy u Spravedlnosti; jednu na pergameně krásně tištěnou (?) bibli pořezat. R. 1746 od 16. zátl do 6. řijna spálil Koniáš 130 kusů knih. R. 1775 22. srpna spálili jezovitšti misionáři na "roštině" v Chrudimi 40 bludn .•ch knih. V "Novinách" (při "Květech") z r. 1843 str. 95 čteme, že v Chrudimi na literáckém choru se nalézaly (snad dosud ještě se nalézaji?) dva kancionály, jeden latinský, druhý český, oba na pergameně; byly z nich však vyříznuty některé listy a to z latinského 14, z českého 40. "Kteřížto listové, jak na zadu knih těchto Karlem Chocenským, někdy primatorem chrudimským,

52 zaznamenáno jest, vyřiznuti byli od misioná.řúv jesuitských dne 28. července 1738 do Chrudimi přišlých j a sice pověstného Antonina Koniáše, Matauše Sexstetera, Fra ltiška Klíče a AI~x usa Fteischnera." Vystf[hány byly listy, kde se mluvilo o pfijimAní pod oboji, a kde se nalézaly zpěvy "de sancto mag. Joanne Hus" a "Ke cli sv. mu~ednikúv Jana z Husi a Jeronýma". Ještě třikráte přišli jezovité do Chrudimi na missie r. 1745, r. 1752 a 1774 (již po zrušeni řádu), a tu vždy na náměsU ve zvláštnl boudě kázali, odpustky udělovali, po diJmfch "bluiné" knihy vyhledávali a je pak na Kateřinském předměsU na t. zv. "roštině" pálívali. V Třeboni spálili misionáři r. 1740 dva koše knih kaclfských, při čemž od lidu byla zpivána zvláštni plsnička k účelu tomu oá jezovitú sepsaná. Známe takovou písničku, jejlž posměšné a hrubé verše znivaly ve stoleU 18. nad hranicemi pálených kadřských knih. Uveřejnil ji Č. Zlbrt v Časopise musejnim r. 1907, str. 255 a násl. Zni takto: Zapalte kacířské bludy, zkazte pekelné obludy spalte pohanskou nevěru i každou babskou pověru. Nechceš-Ii ty se škvařiti, bludné knihy hIed spáliti, dokavadž tobě čas slouží, bys nespad v pekelnou loužI. Hoflž, hořiž. lene Huse, ať nehoři naše duše; hoflž, Martine Luthere, čert se o tvou dušl dere. Hořlž, Cvingle i Kalvine, ať nás oheň věčný mine i hoř, Melanchton, Jarolíme, af se s tebou nekalíme. Hořiž I ty, Havle Žalanský, zasloužils dvě mastné facky; hom, hořiž. Jene Žižka; jak v smůle smažená šiška.

53 Hořiž, Klimente Bosáku, máš v pekle viset na háku; hořiž, Jiříku Tesáku, dostaneš od čerta facku. Ty Doroto Nokálova, * nažer se sejra, volova, a té, Václave Slováci, roztrhajl v pekle draci. Jdi k čertu, z Šeredlna Petře, on ti dá tabáku z pepře, vhoďte tam Jiřlka Strejce, ať žere smradlavé vejce. Hoř, Antoníne Korvine, hoř, Kubo Petro zeline, hom, Kleichu, Motěšický, máš se v pekle motat vždycky. Hoř, Špangenberku, Borovskt, ty dušl lidských Petrovský, ** hořiž, Matouši Konečný, tobě patří oheň věčný. Holiž, Tomáši Řešátko, zlá Soběslavských památko, i též, Štěpáne Teplický, jdi do čertovy kapličky. Vhoďte do pekla Oykasta, ať se tam ohně nachlastá, svažte tam Jakeše Víta, ďábel ho s hřeblem přivitá. Phlladelpha, Straněnského, Achillesa Berounského, spalte Matěje Korvína, dejte mu smolného vína. Ty pekelný ludášl, s Michalem Zachariáši, s Peškem, s Krlnitem, Bruncyíku, nažer se pekelných fíkli. Hom, Filipe KegeU, koštm kyselého zelí, ať vás žere silný plamen s bludnými knihami. Amen. • Správně Vokálova. •• Petrovští byli loupežníci; tak se tu nadává Borovskému.

54 Největším nepřftelem kacfřských knih byl jezovitský missioná Antonin Koniáš, jenž s fanatismem plenil kaclřstvf a s kacířstvfm i knihy, které je hlásaly Byl slaven, že prý spálil 60.000 kaclřských knih. Novějšf doba ubrala z tohoto počtu polovici: prý jen 30.000 knih Koniáš spálil. Ale, postačf i těchto 30.000, abychom si učinili představu, jak v Cechách proti kacířským knihám bylo zuřeno. Ne~l Koniáš sám, jenž knihy pálil, bylo jich vedle něho mnoho, třeba on byl nejhorlivějšlm. Bylo páleno sto let před nim, a dvě desltiletf po něm. A bylo někdy spáleno knih do set pojednou. . Představme si, kolik missil v Čechách za půldruhého leU konáno, a při missiich těch slfděno vždy po knihách.

sto-

Pálení kacířských knih bylo kdysi na církevnf straně považováno za zásluhu a slávu. Teď ta slá va počiná vaditi a proto se musf zásluhy církev nich lidi o ničeni kacířských knih zmenšovati. Kulturni skandál nutno zmirniti stůj co stůj. Kněz A. Podlaha usuzuje takto: Dle Jungmanna vyšlo českých knih do r. 1750 celkem 3614, z těch se měl') zničiti 1233 a opravit 130. Prý to byla jen třetina české literatury. Ba Podlaha jde tak daleko, ze pravl, že z těch indexovaných českých knih bylo 1158 obsahu náboženského, člmž chce řici, jakoby zákaz těch knih, připadně jich páleni nebylo poškodilo české plsemnictvf, českou kulturu. Nevlme ovšem, zda schválně či z nedopatřenl zapomněl Podlaha na jednu věc. Mezi těmi zakázanými knihami byly právěnejvzácnějšf. české knihy. A škoda způsobená zákazem a odnětlm jedné vzácné knihy mohla býti a skutečně také byla většl, mnohem většl než zákazem jiných dvaceti. Tedy nepostači pro správné oceněni škod censurou knižnl způsobených knihy jen počftati. Třeba je i vážiti, právě ta,k jak9 hlasy (vota non sunt numeranda, sed pensanda). Co škody způsobeno v Čechách na pf. zákazem a' odnlmánlm spisů Chelčického I I kdybychom prominuli církvi zákaz· několika set málo cenných knih, nelze zapomenouti na zákaz a ničeni knih Husových, Chelčického, Komenského atd. Odnětim jich ztrácel český duch duševni potravu a zakrsával. Proto i plody jeho pozdějši doby byly tak. nedokonalé.

55

az

Vůči této óvaze jevf se býti i frivolnf poznámka Podlahova, že ničitelé dávali lidu českému náhradu za knihy odňaté nebo spálené ve formě svých vla'ltnlch spisů. V Tovaryšstvu Ježfšovu prý bylo činno literárně 62 členů, kteří vydali 237 spisO. Sám Koniáš prý vydal 6 českých knfžek I Tedy Koniášovými a jinými jezovitskými spisy měly býti nahrazeny spisy Husovy, Chelčického, Komenského I Jezovitstvf argumentace Podlahovy bije přfmo do očf I

ZÁVĚR. Vedle cirkevni censury uplatňovala se čim dále tim vice také eensura státní. Vlády rakouské dosti časně počaly vydávati dekrety, jimiž různé knihy byly zapovídány. Patrno to už z patentů, o nichž jsme mluvili při indexu Přlchovského. Dvornl reskript z r. 1752 nařizoval dávati pozor na obchodniky knihami, kteři prý po venkově nejhorší knihy roznášejí, jakož i na historky, romány, písně a podobné věci, pokud obsahuji rouhání, necudnosti atd. Od r. 1754 vydávaly vlády rakouské opětovně katalogy knih zakázaných dvorni komissf. Jestliže se za c!saře Josefa II. tisku poněkud uvolnilo, vrátily se později, za Františka, poměry opět velmi zlé. R. 1802 nařízeno bylo na př., že knihy, obsahujíci myšlenky "proti náboženstvi, mravnosti a státu", vůbec myšlenky Voltaireovy, Rousseauovy, Helvetiovy atd., nesměji z knihoven univers:tnich býti nikomu půjčeny, vyjma těm, kdo jich potř~bovali k jich vyvrácení neb k obraně náboženstvi či státu. Ufedníci, kteři by zákaz přestoupili, měli býti trestáni sesazenlm s úřadu. Později bylo nařizeni toto ještě zostřeno. Knihy ty - opět pod trestem sesazení - směly se půjčovati jednotlivým profesorům jen tehdy, když se vykázali svolenim ze!TIěsprávce,neb, bylo-Ii to mimo hlavni město, přednosty krajského úřada. Ještě v posledních letech absolutismu bylo sllděno po závadných knihách. Tak u Ignáce Vondry a Jana Fabiánka v Jimramově bylo dne 7. července 1842 zabaveno množství podezře-

57

lých knih, náležejlclch Josefu Slezákovi z Teleclko na panstvl poličském a Janu Fabiánkovi. Zabaveno bylo 368 člsel evangelických i katolických knih, nejvlce českých, hlavně z 18. a 19. stoletl. Ale vltězný postup ducha doby jako clrkev nezadržel ani stát. Rok 1848 přišel přece. Církev i stát mohou se zamysliti nad úspěchem svých indexů.

:íir:

~

.

T

NÁRODNí U:X"ŘSKA Kii!HOVNA

ZDRAVCT\\HC

MULEUM

121 32 Pr:;;;;,:? :-;';'..ilská 54 telefon.f8x- 24 :266953

K sepsáni této knlžky užito Ind e xu řl m s k é h o, Ind ex ů K o n i á Š o va a Při c h o v s k é ho, Hilgersovy monografie Der Ind ex der v erb o ten e n B IIche r, a četných pracl jiných. Užitých pramenů pro ráz tohoto spisku zvlášť necituji. F. L.

OBSAH: Připomenuti . . Poznámky historické Index Lva xm. . . Indexy české. . . Ničeni českých knih Závěr . . . . .

4 5 9 · 22 · 51 · 56