STŘEDNÍ ŠKOLA KNIH, O. P. S

STŘEDNÍ ŠKOLA KNIH, O. P. S. Bzenecká 4226/23 Brno

Victor Maria Hugo Vypracovala Aneta Řádková Vedoucí práce Mgr. Petra Hutáková

Školní rok 2013-2014

2013-14 Maturitní práce

Prohlášení: Potvrzuji, že jsem tuto maturitní práci zpracovala samostatně a že jsem v ní použila pouze tu literaturu a další informační zdroje, které jsem uvedla v seznamu použitých informačních zdrojů. Beru na vědomí, že porušení této zásady povede k hodnocení mé maturitní práce stupněm 5- nedostatečný.

Aneta Řádková v Brně dne 11.3.2014

Díky: Děkuji Mgr. Petře Hutákové za cenné rady a odborné vedení při zpracování mé maturitní práce.

2


Victor Maria Hugo Obsah Victor Maria Hugo ...................................................................................................................1 Anotace – česky ......................................................................................................................... 4 Anotace – anglicky....................................................................................................................4 Úvod ...........................................................................................................................................5 1. Victor Marie Hugo................................................................................................................6 1.1. Mládí autora...................................................................................................................6 1.2. Dospělost autora ............................................................................................................ 7 1.3. Exil a návrat zpět do vlasti ........................................................................................... 8 2. Dílo Victora Huga.................................................................................................................9 2.1. Nejznámější díla............................................................................................................. 9 2.2. Málo známá díla ..........................................................................................................10 2.3. Román – Bídníci ..........................................................................................................11 3. Kvalitativní výzkum ...........................................................................................................14 3.1. Stanovení hypotéz........................................................................................................14 3.2. Popis metodiky výzkumu ............................................................................................14 3.3. Vyhodnocení výzkumu ................................................................................................15 3.4. Pracovní list..................................................................................................................16 Závěr ........................................................................................................................................ 18 Seznam použité literatury ......................................................................................................19 Přílohy ..................................................................................................................................... 20

3


Anotace – česky: Tato maturitní práce pojednává o světoznámém autoru Victoru Maria Hugovi. Začátek je věnován jeho životu a poté dílu tohoto autora. O tom jak jej ovlivnila výchova jeho matky a náhlá smrt jeho dcery a jejího manžela. Velkou váhu měl i Hugův pobyt v exilu, především na Normandských ostrovech a politická kariéra. Poté jsou rozebrány nejznámější autorovi romány, poetické sbírky a dramata a následují i méně známá díla. Praktická část této práce se skládá z rozboru rozhovorů se čtyřmi lidmi ve věku 20 – 30 let a jejich názoru na Victora Huga a jeho dílo a dále z pracovního listu. Tato práce by měla sloužit jako příprava k maturitní zkoušce. V závěru práce jsou shrnuty teoretické i praktické části.

Anotace – anglicky: This final thesis is about world well-known author Victor Maria Hugo. The beginning is devoted to his life and later on I am talking about his work. Very important is his education by his mother and also accidental death of his daughter and her husband. Big influence on his work has also his stay in exile especially at the isles near Normandy and his political career followed by analysis of his most famous novels, poetic collections and plays and less known writings. Benefits of this work are in the analysis of interviews with four young people aged between 20 and 30 years of age and their attitude to Victor Hugo and his work and worksheet of his work for final exam as well. In conclusion of the thesis there is a summary of theoretical and practical parts.

4


Úvod Výjimečný literární autor Victor Marie Hugo výrazně obohatil světovou knižní pokladnici. Jeho romány jsou hojně překládány a okouzlují dnes čtenáře po celém světě. Lákají a vtahují do děje mladou i starší generaci čtenářů. V České republice je jeho tvorba natolik uznávaná, že se stala součástí povinné četby. Některá jeho díla inspirovala scénáristy, filmaře i novodobé režiséry muzikálů. Nejednomu člověku se při vyslovení jména Victor Hugo ihned vybaví román Chrám Matky Boží v Paříži. Jinému čtenáři vyvstanou střípky děje románu Bídníci. Milovníci a znalci poezie si jistě vzpomenou na některou z jeho zdařilých básní nebo celých sbírek. Vzhledem k tomu, že tento talentovaný autor psal již od útlého dětství a dožil se na svou dobu vysokého věku, je jeho dílo opravdu obsáhlé. Tvorbu jeho citlivé duše silně ovlivnila výchova a události vlastního života. Významnou roli také určitě sehrály historické a politické události Francie, kde se osobně angažoval i politicky. O jeho životě a díle bylo napsáno několik bibliografií. Každá ale nahlíží na tuto osobnost z trošku jiného zorného úhlu. Dostupné bibliografie většinou vychází u příležitosti výročí autorova narození, anebo jeho smrti. Dobré informace o něm bylo možné také získat z různých encyklopedií a ve slovnících literárních autorů píšících francouzsky. Svoji práci jsem strukturovala tak, že jsem se nejprve věnovala životu Victora Huga a teprve potom jeho dílům. Praktickou část mojí práce tvoří kvalitativní výzkum, ve kterém se snažím pokud možno objektivně zjistit, jak čtyři různí mladí lidé vnímají život a tvorbu tohoto romantického Francouze. Připojen je i návrh maturitního pracovního listu, jisté formy studijního podkladu. Mým cílem bylo nejen přiblížit život a tvorbu Victora Huga, ale i zjistit, jak tohoto autora mohou vnímat mladí čtenáři, z nichž někteří mohou mít potřebu z předložených informací čerpat při přípravě k maturitní zkoušce z českého jazyka. První kapitola se věnuje životnímu osudu Victora Huga, nejvýznamnějším vlivům na jeho prožívání, jakými byla jeho raná výchova, jeho žena a děti. Formování jeho osobnosti i tvorby také silně ovlivnil jeho exil, návrat zpět do vlasti, stáří i jeho politická kariéra. Průběžně zde zmiňuji díla, která v tomto období vytvořil. Jejich rozboru se budou ale věnovat až následující kapitoly. Ve druhé kapitole je středem zájmu především rozbor tvorby tohoto uznávaného autora. Nejprve okrajově zmiňuji jeho nejznámější práce. Především romány, ale i dramata a básnické sbírky. Druhá část této kapitoly se věnuje dílům méně známým. Závěr této části práce patří rozboru věhlasného románu Bídníci. Třetí kapitola je zaměřena na stanovení hypotéz, metodice výzkumu a následně jeho vyhodnocení. Nedílnou součástí této části úkolu bylo vypracování již zmíněné učební pomůcky nejen pro maturanty - maturitního listu. Závěrem shrnuji nejdůležitější poznatky získané během zpracování celého maturitního tématu. Především spisovatelova díla a dosažené cíle jeho životní cesty. Vyvozuji osobní názor na to, jak jsou život a tvorba Victora Huga vnímány mladou generací. Čeho si nejvíce cení mladí lidé na této světové osobnosti a jejím díle. Co je nejvíce inspirovalo nebo je jen zaujalo.

5


1. Victor Maria Hugo 1.1. Mládí autora Victor Maria Hugo se narodil 26. února 1802 v Besançonu ve východní Francii1. Jeho otec byl brigádní generál a inspektor napoleonské armády, horlivý stoupenec svého císaře (bonapartista). Naopak jeho matka byla neústupná royalistka2, která ho v prvních letech nejvíce ovlivnila. Tím pádem byly první básně spíše oslavou monarchické ideje a oslavou katolicismu a naopak byla kritizována snaha osvícenců i samotná francouzská revoluce. Ale později toto období sám Victor Hugo označil jako omyl. „Hugovo dětství i mladí poznamenaly napětí, konflikty, trýznivá rozpolcenost, protikladné city (láska k matce i otci, obdiv k napoleonské armádě a zároveň odpor k tyranii; milostné drama, v němž mu byl soupeřem, stejně jako při prvních literárních soutěžích, bratr Eugéne; ve dvaceti letech zažil smrt svého prvního dítěte.“3 Victor Hugo se narodil se jako třetí dítě, měl dva starší bratry Abela a Eugena. První roky svého života prožil malý Victor i se svými rodiči a sourozenci na cestách a to především z důvodů otcova častého stěhování, kdy ho jeho nejbližší na cestách doprovázeli. Několik let strávila rodina na cestách především na Elbě, v Janově, v Paříži, v Římě a v Madridu. Odtud se společně v roce 1812, ve Victorových deseti letech, vrací zpět do Paříže. V Paříži studuje filozofii a matematiku ve šlechtickém lyceu. Victor Hugo byl velice literárně nadaný a „už v 15-ti letech získává za své básně cenu Francouzské akademie, v šestnácti píše svůj první román „Bug Jargal“, který vydává v roce 1826, kde věnuje pozornost osudu zotročených černochů v Americe.“4 Se svými staršími bratry Abelem a Eugenem založil Victor Hugo čtrnáctideník „Le Conservateur Littéraire“, který vycházel v letech 1819-1821. „Příprava časopisu jej zasvětila do značně rozličných literárních prací. (…) V té době se zamiloval do Adele Foucherové a roku 1822 se s ní oženil. Měli spolu čtyři děti: Léopoldine (1824), Charlese (1826), Françoise (1828) a Adele (1830).“ 5 V roce 1827 napsal drama „Cromwell“ – především předmluva tohoto díla se stala manifestem romantismu ve Franci.6 O dva roky později vydává sbírku básní Zpěvy východu, kde obdobně jako George Gordon Byron opěvuje osvobozenecký boj Řeků proti Turkům. V této sbírce se úmyslně věnuje exotice orientu. V roce 1829 rovněž

1

RENDLOVÁ, Jana. Victor Hugo. 1802 – 1885. Medailón o životě a díle. Praha: Městská knihovna Praha, 1985, s. 5 2 Přívrženkyně monarchistické vlády. 3 FRYČER, Jaroslav. Slovník francouzsky píšících spisovatelů: Francie, Belgie, Lucembursko, Švýcarsko, Kanada, Maghreb a severní Afrika, "Černá" Afrika, Libanon, oblast Indického a Tichého oceánu. 1. vyd. Praha: Libri, 2002, s. 356-360. ISBN 8072771302. 4 HUGO, Victor. Victor Hugo: 26.2.1802-22.5.1885 : malá bibliografie k 90. výročí autorova úmrtí. Olomouc: Vzorná okresní knihovna, 1975, s. 1 5 LAGARDE, André a Laurent MICHARD. Francouzská literatura 19. století. Vyd. 1. Praha: Garamond, 2008, s. 153 6 HÁNOVÁ, Eva a kol. Odmaturuj! z literatury. Vyd. 2. Brno: Didaktis, 2002, ISBN 80-862-8537-5, s. 51

6


vychází Hugovi drama Marion de Lorme, které bylo však cenzurou zakázané. Cenzura zakázala i jeho další drama Král se baví, které vydal v roce 1832.7 Velké spory byly i o hru Hermani, která měla mít premiéru v roce 1830. Tuto hru se nakonec podařilo Victoru Hugovi a jeho stoupencům prosadit a dokonce měla i několik repríz. Právě revoluční rok 1830 se stal jedním z velkých milníků ve vývoji tvorby Victora Huga. Autor si po tomto roce více všímá lidské bídy a snaží se upozornit na nespravedlnost současné společnosti tím, že vynáší na světlo palčivé otázky, které mu vyvstávaly v hlavě – na nespravedlivě odsouzené, co zajímá vládnoucí vrstvu, jaké zákony vydávají, na útlak a bídu lidu.8 V roce 1831 pak vyšla první verze románu Chrám Matky Boží v Paříži, která je dnes přeložena do mnoha světových jazyků a patří mezi nejznámější romány tohoto autora světového formátu.

1.2. Dospělost autora „Ještě před třicítkou dosáhl mladý Bůh Victor Hugo slávy, ale sotva okusil její opojení, zažil i hořkost. První a nejvážnější zrady se dopustil jeho vzácný přítel SainteBeuve, když navázal vztah s paní Hugovou. Manželské štěstí bylo zničeno a básník, teď také nevěrný, se roku 1833 zamiloval do Juliette Drouetové. Byl to vztah z počátku vášnivý, později vyrovnaný a stálý. Juliette Drouetová se ocitla v obtížném postavení, ale časem si svou diskrétností, něhou a oddaností vydobyla úctu.“9 Victor Hugo velice obdivoval Napoleona a toužil se stát někým podobným – velikým hrdinou. Přál si císařství ve stylu Napoleona, ale chtěl vládnout sám. Dokonce se přidal i na stranu bonapartistů v naději, že by se mohl vrátit exkrál Josef (Napoleonův bratr). Ten, že by vládl podle jeho rad. V roce 1833 však s ním odmítl schůzku v Londýně. Přesto ho jeho ctižádost vedla k tomu, že se stal politicky velmi aktivním. Když „viděl, že bonapartistické císařství obnoveno nebude a že bude výhodnější nalézt cestu k panovníkovi. Našel ji pomocí vévody Ferdinanda, syna Ludvíka Filipa, který si Huga velmi oblíbil, uvedl jej do královské rodiny a Hugo se stal nejen jeho přítelem, ale i oblíbencem vévodkyně.“10 Victor Hugo byl v roce 1841 zvolen jedním ze členů Francouzské akademie. Avšak zlomovým bodem v jeho životě byla až událost z roku 1845, kdy ho král Ludvík Filip zvláštním dekretem povýšil na hraběte a získal titul „paira“ Francie11. V této době Victor Hugo naprosto odmítal republiku, protože byl přesvědčený, že lid potřebuje nejprve vzdělání a pak teprve republiku. Byl velkým přívržencem Filipovi konstituční monarchie.12

7

HUGO, Victor. Victor Hugo: 26.2.1802-22.5.1885 : malá bibliografie k 90. výročí autorova úmrtí. c.d., s. 1 LEDEREROVÁ, Hana. Victor Hugo a jeho literární tvorba v poměru k vývoji společnosti Francie v 19. století. Praha: Nákl. vl., 1950, s. 23 – 30. 9 LAGARDE, André a Laurent MICHARD. Francouzská literatura 19. století. Vyd. 1. Praha: Garamond, 2008, s. 154 10 LEDEREROVÁ, Hana. Victor Hugo a jeho literární tvorba v poměru k vývoji společnosti Francie v 19. století. c.d., s. 43 – 45. 11 RENDLOVÁ, Jana. Victor Hugo. 1802 – 1885. Medailón o životě a díle, c.d., s. 13 12 LEDEREROVÁ, Hana. Victor Hugo a jeho literární tvorba v poměru k vývoji společnosti Francie v 19. století, c.d., s. 57. 8

7


Velkou bolestí byla pro Victora Huga smrt jeho nejstarší dcera Léopoldiny, která se krátce po své svatbě utopila i se svým manželem. Victor následně napsal několik básní, ve kterých vyjadřuje svoji bolest ze ztráty své dcery.13 Technický pokrok a rozmach francouzského průmyslu však měly i stinné stránky, stále častější vzpoury a boje, které vyvrcholily v únoru 1848 v revoluci. Hugo měl nejprve problém pochopit, že nastal konec vlády Ludvíka Filipa. „Hugo se později snažil vysvětlit svůj odpor k republice tak, že se obával republiky proto, že lid je nevyzrálý. Počátkem revoluce však byl protirepublikánem proto, že mu šlo o uchování vlády pro vévodkyni orleánskou a proto, že se vůbec díval na lid se stejným opovržením jako všichni ti lidé z vyšších vrstev, s nimiž byl Hugo ve styku.“14 Po volbách si znovu získal vysoké postavení a stal se jedním z poslanců za Paříž v ústavodárném shromáždění. Nejprve velmi vyzdvihoval a podporoval kandidaturu prince Ludvíka Napoleona. Ve svých básních začal opěvovat Napoleona pomocí různých legend a básní. Přál si, aby se stal prezidentem republiky. Avšak po sblížení s levicí a to jak z osobních důvodů, tak také ideologických se začal veřejně stavět proti císařství. Dokonce nabádal prosté lidi k povstání, aby nebyl zatčen, musel uprchnout do ciziny.15

1.3. Exil a návrat zpět do vlasti Právě období, které prožil Victor Hugo v cizině (1851 – 1870), je literárními kritiky hodnoceno jako období vyzrálého autora, který dokončuje svá nejznámější díla. První rok svého vyhnanství strávil autor v Bruselu. Zbytek svého exilu strávil na normanských ostrovech ležících v Lamanšském průlivu. Nejprve na větším z nich Jersey (1852 – 1855) a poté patnáct let na ostrově Guernesey. „V září 1853 ho Delphine de Girardin, přítelkyně, kterou hostil v Marine-Teracce, zasvěcuje do spiritismu; v temných, bouřlivých zimních měsících Huga pronásledují myšlenky na smrt, na tajemství duše a světla. Probouzí se v něm skrytý sklon k halucinační poezii a formou apokalyptických vizí koncipuje filozofickou epopej, zabývající se problémem zla (Satanův konec) a problémem nekonečna (Bůh).“16 V roce 1855 se přestěhoval z Jersey na Guernesey, kde si koupil dům (HautevilleHouse) s výhledem na moře a vzdálené francouzské pobřeží. Hugo píše jak básně, tak i romány. V roce 1862 vyšel román Bídníci, kterému předcházely dlouhé přípravy a pak ještě další romány, ale už ne tak obsáhlé. Na rozdíl od děl vzniklých na ostrově Jersey se Hugovi podařilo dát průchod fantazii a napsat veselá a lehká díla. V roce 1868 zemřela Victoru Hugovi jeho manželka. Když v roce 1870 vypukla francouzsko-pruská válka, pocítil Victor Hugo silnou touhu vrátit se zpět do vlasti a bedlivě sledoval události této války. V srpnu se vydává na cestu do Bruselu, odkud hned druhý den po vyhlášení republiky je zpátky ve Francii v Paříži. „Jakožto pařížský poslanec hlasuje Hugo v národním shromáždění proti míru, potom podává demisi. Během Komuny pobývá v Bruselu, později v Lucembursku. Po návratu do Paříže neuspěl ve volbách do zákonodárného shromáždění, ale roku 1876 se stal doživotním senátorem. Je idolem republikánské levice a lidovým spisovatelem par excellence. V roce jeho osmdesátin ho pařížský lid aklamoval (únor 1881). Když 22. května 13

LAGARDE, André a Laurent MICHARD. Francouzská literatura 19. století, c.d., s. 155 LEDEREROVÁ, Hana. Victor Hugo a jeho literární tvorba v poměru k vývoji společnosti Francie v 19. století, c. d., s. 60– 61. 15 Srov. LAGARDE, André a Laurent MICHARD. Francouzská literatura 19. století, c. d., 2008, s. 155 16 LAGARDE, André a Laurent MICHARD. Francouzská literatura 19. století. Vyd. 1. Praha: Garamond, 2008, s. 155 14

8


1885 zemřel, přerostl národní smuteční průvod od Vítězného oblouku k Panteonu ve skutečnou apoteózu.“17 Jak z výše uvedené citace vyplývá, tento světoznámý autor zemřel v květnu v roce 1885 a až do konce svého života byl literárně činný. Také několik jeho děl vyšlo až po jeho smrti, především sbírky veršů.

2. Dílo Victora Huga 2.1. Nejznámější díla Mezi nejznámější díla Victora Huga patří bezesporu historický román Chrám Matky Boží v Paříži, který vyšel v roce 1831. Autor v tomto románu „s velkou láskou a sympatií, s velkým soucítěním líčí bědný život francouzského lidu v XV. století, jeho boj proti panské zvůli, jeho nezdolný optimismus a veselí.“18 Jsou zde realisticky vylíčené životní osudy všech společenských vrstev tehdejší Francie, především Paříže: „žebráků, zlodějů, cikánů, studentů, měšťanů, představitelů šlechty a vysokého úřednictva, duchovenstva a konečně i samotného krále.“19 Samotný děj pak pojednává o tom, jak se hrbatý a škaredý zvoník (Quasimodo) z Chrámu Matky Boží zamiluje do překrásné cikánské dívky Esmeraldy. Avšak jeho nadřízený kněz Frollo ji chce mít sám pro sebe a dokonce na ni uvalí vinu ze zabití vojáka Phoeba, do kterého je Esmeralda zamilovaná. Frollo donutí Quasimoda, aby unesl Esmeraldu, avšak za pokus o únos je odsouzen na pranýř a pouze Esmeralda projeví soucit a dá mu napít. Esmeralda je však nakonec oběšena, když Quasimodo zjistí, že za to může Frollo, tak ho shodí z chrámové věže a vydá se na místo, kde pohřbili Esmeraldu. Tam zemře. Dalším velice známým románem jsou Bídníci. Tento román se dočkal několika filmových zpracování a také muzikálových adaptací. Děj se odehrává na počátku 19. století, kdy se podaří Jeanu Valjeanovi uprchnout z galejí, na které byl odsouzený za krádež chleba. Tomuto románu se však podrobně věnuji v podkapitole 2.3. Bídníci. Mezi nejznámější divadelní hry patří především Cromwell a jeho předmluva, která se stala manifestem romantického dramatu. Pak jsou to hry Hermani a Král se baví, které se staly předlouhou pro dvě opery italského skladatele Giuseppe Verdiho. Děj dramatu Hermani „začíná roku 1519 v komnatě doni Sol v Zaragoze, kde se střetnou dva sokové v lásce, don Carlos, španělský král, a psanec Hermani, syn muže, který byl na králův rozkaz popraven. Hermani ušetří králův život, protože zabít člověka, který se odmítá bránit, odporuje kastilské cti. Po nezdařeném pokusu unést doňu Sol, která jeho city opětuje, prchá Hermani do hor, kde se skrývá před královými vojáky, kteří ho pronásledují. Na útěku dorazí k hradu strýce a poručníka doni Sol, jímž je don Ruy Gomez de Silva, který se hodlá se svou krásnou a mladou neteří oženit.“20 Dále drama pokračuje velice spletitě, tím, že don Gomez pozná, že má v Hermanim soka, aby však společně zdolali krále, uzavřou dohodu, že se Hermani půjde králi pomstít. Když ale Gomez zatroubí na roh, musí být připraven zemřít. Gomez tedy donutí Hermaniho vypít jed. Jakmile to vidí

17

Tamtéž, s. 156 BRETT, Vladimír. Victor Hugo, bojovník za demokracii, svobodu a trvalý mír. 1. vyd. Praha: Orbis, 1953, s. 12 19 RENDLOVÁ, Jana. Victor Hugo. 1802 – 1885. Medailón o životě a díle, c.d. 1985, s. 11 20 ŠRÁMEK, Jiří. Panorama francouzské literatury od počátku po současnost. Vyd. 1. Brno: Host, 2012, 2 sv., ISBN 978-80-7294-565-8, s. 254 18

9


doňa Sol, tak také vypije jed. Nakonec také don Gomez umírá tak, že se probodne dýkou. Z poezie jsou nejznámější především sbírky Legenda věků, Východní zpěvy, Ódy a balady a velmi rozsáhlá lyrická sbírka Kontemplace, která „obsahuje spontánní a zpěvné verše na rodinná, přírodní, milostná a sociální témata a je rozdělena do dvou zřetelně odlišných částí. Tragická smrt milované dcery Léopoldine, která v roce 1843 utonulo spolu se svým manželem v Seině, trvale rozetla básníkův život na dvě části – na dobu před touto tragédií a po ní.“21 V Legendě věků se zase Hugo snaž zachytit vývoj lidské společnosti od temné minulosti směřující ke světlým zítřkům, přičemž se snažil pojmout všechny možné aspekty, jak historické, náboženské, filozofické i vědecké.

2.2. Málo známá díla Victor Hugo napsal mnoho knih, které se sice nedostaly do čítanek či povědomí širší veřejnosti, ale v žádném případě by neměly být opomíjeny a podceňovány. Mezi takové patří například dva velmi rané romány: Han z Islandu (1823), jehož hrdinou je netvor, který pije krev. Bug-Jargal je (románový) pokus z mládí, přepracovaný a rozšířený roku 1826. Tentokrát jde o romantická, dramatická dobrodružství, v nichž spojuje vliv Waltera Scotta.“22 Dalšími romány jsou Poslední den odsouzence (1829), Claude Guex (1834), Dělníci moře (1866), Muž, který se směje (1869) a posledním je Devadesát tři (1874). Mezi málo známé divadelní hry patří Luckrecie Borgia (1833), Marie Tudorovna (1833), Angelo (1835), Ruy Blas (1838) a Purkrabí (1843). Právě hra Ruy Blas bývá někdy označovaná jako jedna z nejlepších. „Celou hru tíží neodbytná hrozba, machiavelistická pomsta dona Sallusta, který královnu pronásleduje s neúprosnou nenávistí a Ruy Blase má jen za mrzký nástroj své pomsty. Emotivní náboj milostného dramatu je tím jen posílen, jímavá vášeň je velmi romantická, láska lokaje ke královně má v sobě bolestné kouzlo neuskutečnitelného snu.“23 Victor Hugo však byl i významný básník. Mezi jeho významné poetické sbírky patří Ódy (1822), Podzimní listí (1831), Písně soumraku (1835), Vnitřní hlasy (1837), Paprsky a stíny (1840), Tresty (1853) a posmrtně vydané Satanův konec (1886), Bůh (1891) a další menší sbírky. Ve sbírce Písně soumraku se odráží dvojí krize. „Za prvé niternou, neboť jeho víra se rozpadala, manželské štěstí se zhroutilo a básník prožíval horoucí, znepokojivou vášeň k Juliette Drouetové. Za druhé politickou, neboť Hugo tuší, že červencová monarchie nebude mít dlouhé trvání.“24

21

ŠRÁMEK, Jiří. Panorama francouzské literatury od počátku po současnost. Vyd. 1. Brno: Host, 2012, 2 sv., ISBN 978-80-7294-565-8, s. 252 22 LAGARDE, André a Laurent MICHARD. Francouzská literatura 19. století. Vyd. 1. Praha: Garamond, 2008, s. 195 23 Tamtéž, s. 240 24 Tamtéž, s. 160

10


2.3. Román – Bídníci Příběh začíná uvězněním Jeana Valjeana, který ukradl kousek chleba pro svoji hladovějící rodinu. Byl ale chycen a zavřen na galejích. Díky neúspěšným pokusům o útěk byl z nucených prací propuštěn až po 20 letech, v roce 1812, jako skutečný zločinec, který lže a krade. U jednoho starého kněze získá přístřešek na noc. Aby získal nějaké peníze, ukradne knězi nějaké stříbrné příbory. Když Jeana Valjeana chytí policie, dovede ho před biskupa Myriela. Ten řekne, že je Jeanovi dal, ale že ještě zapomněl svícny. Tento skutek lásky ho mocně zasáhne, že od tohoto okamžiku se Jean Valjean snaží pomáhat chudým. Neustále je mu však v patách policejní prefekt Javert. Ten zastává názor, když je někdo jednou galejníkem, tak je jím až do smrti a není pro něj možná náprava. „Románoví hrdinové i hlavní motivy jsou romantické, dějový rámec je však realistický; autor dokonce navštíví galeje, aby zblízka poznal podmínky života odsouzenců i motivy jejich zločinů.“25 Jean Valjean se po střetnutí s biskupem Marielem rozhodne změnit. Díky svým dobrým činům a poctivému zbohatnutí se Jean Valjean, nyní známý jako pan Madeleine, stává váženým starostou městečka Montreuil-sur-Mer. Jean Valjean se setkává s nemocnou prostitutkou Fantine, která byla nucena prodávat své tělo jen proto, aby uživila svoji dceru Cosette. Fantine umírá a Jean Valjean slíbí Fantine, že se o Cosette postará a vychová ji. Cosettka do té doby žila u krčmáře Thénardiera, který za její výchovu požadoval velký finanční obnos. Jednou se ve městě stala nešťastná nehoda. Na starého pana Faucheleventa spadl vůz a celou svou vahou drtil jeho křehké tělo. Okolo stojící jen bezmocně přihlíželi. Nikdo nevěděl, jak mu pomoci. Náhle však přiběhl pan starosta a úplně sám zvedl vůz na zádech. Pan Fauchelevent byl volný. Celou tuto záležitost viděl již zmíněný komisař Javert, kterému se hned vybavil jediný člověk, o kterém věděl, že by dokázal zvednout sám vůz. Vzpomněl si na Jeana Valjeana a hned pojal na pana starostu podezření. Podal oznámení do Paříže. Zanedlouho přišel za panem Madeleinem komisař Javert, který se mu přiznal, že ho udal. Začal se mu omlouvat, že se zmýlil, že pravý Jean Valjean byl prý dopaden. Když to pan Madeleine uslyšel, nemohl na to přestat myslet. Vydal se proto do města, kde se konal soud a přiznal se, že on je ten pravý Jean Valjean. Potom ze soudní síně klidně odešel, nikdo ho nezastavoval. Pouze Javert se rozhodne ho pronásledovat a uvěznit. Valjeanovi se podaří při příležitosti, kdy zachraňuje námořníka, utéct. Všichni si myslí, že se utopil. Jean Valjean se vydá pro malou Cosettku, za kterou musí Thénardierovi hodně zaplatit, aby mu ji vydal. Společně uprchnou do Paříže, kde si pronajmou byt a spokojeně žijí. Po nějaké době se do stejného domu ubytuje i komisař Javert. Jean Valjean si toho všimne a narychlo se vydá s Cosettou hledat jiný byt. Javert to ale zpozoruje a začne je pronásledovat. Tak se stalo, že byl Valjean zahnán do slepé uličky. Nevěděl, kam má jít. Napadlo ho přelézt zeď. Když se ocitl na druhé straně, zjistil, že je na dvoře kláštera, ve kterém pracoval muž, kterému kdysi zachránil život. Ten mu na oplátku pomohl nyní. Zařídil, aby mohl Valjean pracovat spolu s ním, jako zahradník a Cosetta se stala klášterní chovankou. Po nějaké době klášter opustili a najali si byt, kde spolu žili jako dcera a otec. Chodili spolu na procházky do Lucemburské zahrady, kde se Cosetta 25

ŠRÁMEK, Jiří. Panorama francouzské literatury od počátku po současnost, c.d., s. 257

11


zamiluje do chudého studenta Mariuse Pontmecyho, který se přidá k mládeži připravující revoluci. V domě, kde bydlel Marius, bydleli i Thénadierovi. Thénadier psal dopisy, které byly určeny bohatým lidem. Žádal je v nich o almužnu a vždy pod jiným jménem. Tyto dopisy roznášely jeho dcery. Jednou donesly dopis také panu Faucheleventovi (tak se nyní jmenoval Jean Valjean). Ten je podaroval oblečením a jídlem. Thénadier ho ale poznal. Pod záminkou rozhovoru jej pozval ještě na večerní schůzku. Mezitím se domluvil se svými kumpány, že ho přepadnou a okradou. Naštěstí ten rozhovor slyšel Marius, který to všechno nahlásil na policii. Dostal se ke komisaři Javertovi, který sem byl před lety přeložen. Ten dal Mariusovi zbraň a domluvili si plán, jak zadržet Thénadiera i jeho kumpány při činu. Ale když se Marius dozvěděl, že jeho soused Thénardier, je muž, který zachránil jeho otci život, zapomněl dát policii znamení. Když policie vpadla k Thénadierům, měl pan Fauchelevent již na mále, ale jakmile uviděl Javerta, vyskočil z okna a utekl. Celá Thénardierová rodina byla zatčena. Ale obě dvě dcery byly po čase propuštěné. Ta starší, Eponina, vyhledala Mariuse. Chtěla se ho zeptat, jestli by mu nemohla nějak pomoci. Marius ji požádal, aby mu vyhledala Cosettinu adresu. A pak chodil k tomu domu každý večer. Jednou ho Cosette zpozorovala a oba dva si vyznali lásku. Mezitím však z vězení utekl Thénardier se svými kumpány. Rozhodli se, že vykradou nějaký dům. Měli zrovna v plánu dům, v kterém bydlela Cosette s Jeanem Valjeanem. Zabránila jim v tom ale Eponina, která Mariuse sledovala a čekala na něj u domu. Podařilo se jí zločincům jejich plán rozmluvit. Ten večer řekla Cosetta Mariusovi, že ji chce otec odvézt do Anglie. Cosetta chtěla, aby si Marius zaplatil cestu a jel s nimi. Ale na to byl Mariu příliš chudý. Hned druhý den se vydal za svým dědou, u kterého dříve žil. Chtěl po něm svolení k sňatku s Cosettou. Ale děda mu ho nedal, jen se mu vysmál. Marius byl z toho smutný. Když to šel oznámit Cosettě, zjistil, že Cosetin dům je prázdný. Byla pryč. Marius se duševně zhroutil. Nevěděl, kde je jeho láska, myslel si, že už ji neuvidí. Proto se rozhodl jít bojovat na barikádu a tam zemřít. Hned po příchodu na barikádu zachránil Maurius Gavroche a svého kamaráda před smrtí kulkou. Díky tomuto činu se stal Marius vůdcem revoluce. Mezi povstalce přišel na zvědy Javert, ale oni jej hned zajali. Chtěli ho těsně před proražením barikády zastřelit. Vojáci zahájili útok. Jeden voják měl Mariuse na mušce, ale skočila mu do ní Eponina, kterou Marius potom našel za rohem umírat. Přiznala mu, že do něj byla zamilovaná a že má pro něj dopis od Cosetty. Marius její tělo přenesl do hostince, kde byli ranění. Potom poslal Gavroche s odpovědí, na adresu uvedenou na dopise od ní, kde se s Cosettou loučil. Mezitím našel Jean Valjean piják, na němž byl otisknutý Cosettin dopis Mariusovi. Rozhodl se vydat na barikádu. Chvíli potom co přišel na barikádu, zahájili vojáci útok děly. Barikáda přestávala odolávat. Povstalcům docházely náboje a proto se Gavroch vydal před barikádu pro náboje padlých vojáků. Vojáci ho zastřelili. Vypadalo to, že barikáda za chvíli padne. Proto začali řešit Javertovo zastřelení. Jean Valjean se hlásil jako dobrovolník, který popravu vykoná. Odvedl Javerta za roh a tam ho propustil. Když se vrátil na barikádu, zjistil, že povstalci ustupují do hostince. Bylo to jediná možnost dočasné záchrany. U dveří byl Marius postřelen. Valjean si toho všiml a odtáhl ho za roh. Mezitím se vojáci dostali do krčmy a všechny postříleli. Jean Valjean vzal zraněného Mariuse na záda a odnesl ho kanálem do bezpečí. Ve stoce narazil na Thénardierá, jenž mu dal klíč od mříže uzavírající východ z kanálu. Když vyšel Jean Valjean s Mariusem z kanálu, narazil na Javerta pronásledujícího Thénardiera. Javert 12


pomohl Valjeanovi dopravit Mariuse k jeho dědovi a Valjeana nechal odvézt domů. Potom se rozhodl skoncovat se životem – skočil do řeky a utopil se. Marius se dlouho uzdravoval. K uzdravení mu pomohlo dědovo svolení ke svatbě a Cosettiny návštěvy. Jakmile bylo po svatbě, řekl Jean Valjean Mariusovi svůj příběh. Když se Marius dozvěděl, že je to bývalý galejník, snažil se omezit Valjeanův styk s Cosettou. A tak se stalo, že Jean Valjean už nechodil ke Cosetě na pravidelné návštěvy. Schovával se u sebe v bytě. Po nějaké době přišel za Mariem Thénardier s nabídkou že mu za peníze poví tajemství. Když se Marius dozvěděl, co se stalo ten den, kdy byl postřelen ve stoce, vydal se ihned s Cosetou za Jeanem Valjeanem. Přišli ale pozdě, Jean Valjean umíral a už nebyla možná záchrana.

13


3. Kvalitativní výzkum Svou maturitní práci jsem se rozhodla obohatit o drobný kvalitativní výzkum týkající se oblíbenosti či znalosti tvorby celosvětově uznávaného autora Victora Maria Huga. Záměrem je nastínit dnešní postoj mladých lidí vůči tomuto vynikajícímu spisovateli a jeho dílům.

3.1. Stanovení hypotéz Ve své maturitní práci jsem si zvolila následující čtyři hypotézy: H1: Mezi mladými lidmi je Victor Hugo oblíbený autor světové literatury. H2: Mladí lidé znají především velmi známá díla Victora Huga. H3: Mladí lidé vědí o životě Victora Huga jen málo informací. H4: Mladí lidé upřednostňují filmy a muzikály před čtením knih (románů). Tyto hypotézy budou buď potvrzeny, nebo vyvráceny, podle vyhodnocení odpovědí jednotlivých respondentů mého výzkumu.

3.2. Popis metodiky výzkumu Za výzkumný vzorek jsem si zvolila mladé lidi ve věku 20 až 30 let. Se čtyřmi studenty vysokých škol se mi podařilo vyvolat diskuzi formou volného rozhovoru26, který je hojně využívám při kvalitativním výzkumu. Ten je výhodnější než kvantitativní výzkum vždy, pokud nás zajímá názor nějaké skupiny, popřípadě nějaká její specifická vlastnost. Rozhovory s dotazovanými jsem provedla v průběhu jednoho měsíce, konkrétně se jednalo o leden 2014. Celkem se mi podařilo mluvit s dvěma muži a se dvěma ženami. To přibližně koresponduje i s rozložením společnosti, kde je přibližně stejné procento mužů a žen. I když byl každý rozhovor jiný, snažila jsem se od nich získat takové odpovědi, aby bylo možné vyhodnotit stanovené hypotézy a tak zjistit, zda jsou pravdivé nebo ne.

Popis výzkumného vzorku 26

Volný rozhovor – (též neformální, nestrukturovaný) prezentuje relativně nejvyšší stupeň volnosti při dotazování. Otázky nejsou předem dány, vznikají během přirozené komunikace s informantem, takže někdy asi nemusí vědět, že je objektem výzkumného zájmu. (viz REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009, 184 s. Sociologie (Grada). ISBN 978-80-247-3006-6, str. 110) 14


Jak už bylo výše v textu uvedeno, výzkumu se zúčastnili čtyři respondenti. Dvě ženy a dva muži. Všichni respondenti měli vysokoškolské vzdělání a jejich věk se pohyboval v rozmezí 24 až 30 let. Většinou měli vystudovaný humanitní obor a pouze jeden respondent měl technické zaměření. Dva respondenti ještě studují a dva už pracují. Všichni mají podle svých slov kladný vztah k literatuře.

3.3. Vyhodnocení výzkumu Z rozhovorů vyplynulo, že každý z respondentů se v životě setkal s tvorbou autora Victora Huga. Mnozí dokonce byli schopni vyjmenovat díla, která vydal. Další od něj četli hned několik knih někteří pouze jednu, protože to bylo v rámci povinné četby, avšak vždy byli jeho stylem psaní uchváceni. Jeho dílo jim bylo srozumitelné a rychle se začetli do děje. Nejčastěji respondenti četli román Chrám Matky Boží v Paříži, či vydání s názvem Zvoník od Matky Boží v Paříži. Tudíž jim byl nejznámější příběh škaredého Quasimoda a překrásné Esmeraldy. Všichni respondenti se shodli na tom, že jeho literární díla jsou přitažlivá svým způsobem zpracování i obsahem. Tím pádem lze považovat první hypotézu H1: Mezi mladými lidmi je Victor Hugo oblíbený autor světové literatury – jako potvrzenou. Také druhá hypotéza H2: Mladí lidé znají především velmi známá díla Victora Huga – byla potvrzená, protože respondenti nejčastěji uváděli romány Bídníci a Chrám Matky Boží v Paříži. Někteří uvedli i básnické sbírky Legenda věků a Ódy a balady. Se znalostí méně známých knih jsem se u respondentů nesetkala. Je možné, že jiná díla četli, ale název jim neutkvěl v paměti, anebo je vůbec neznají. Jeden respondent uvedl: „Moc se mi líbil román Bídníci. Zejména jak se Jean Valjean chová k ostatním lidem, jak se jim snaží pomáhat. Jemu samotnému totiž kdysi pomohl jeden kněz, když to nejvíce potřeboval.“ Třetí hypotéza H3: Mladí lidé vědí o životě Victora Huga jen málo informací. Tato hypotéza se ukázala jako pravdivá. Ani jeden z respondentů nebyl schopný o jeho životě vyprávět. Pouze se snažili nějaké informace uhodnout. To dokládá i výrok jednoho respondenta: „Vím, že jsme se o něm ve škole učili, že to byl velký francouzský romantický autor, který žil tedy někdy v devatenáctém století ve Francii. Pravděpodobně v Paříži, protože napsal Chrám Matky Boží v Paříži, ale konkrétně o něm si už nepamatuji nic.“ Když jsem se ptala, jestli viděli i filmové či jiné adaptace románů Bídníci a Chrám Matky Boží v Paříži, tak někteří odpověděli, že viděli, kdysi dávno, starou verzi, ale že četli knihu a ta se jim líbila více než film. Pozdější filmová zpracování těchto románů neviděli. Jak uvedla jedna z respondentek: „Četla jsem knížku a moc se mi líbila, na filmy moc nekoukám, i když mohlo by to být pěkné.“ Jiný respondent řekl: „Viděl jsem poslední filmovou adaptaci Bídníků, ale nebyl jsem s ní vůbec spokojený, ta předchozí byla mnohem lepší. Na knihu ale nemá ani jedna, protože člověk má jinou představivost, než má pan režisér.“ Z uvedeného tedy vyplývá, že poslední hypotéza H4: Mladí lidé upřednostňují filmy a muzikály před čtením knih (románů) – byla vyvrácena. Knižní podobu autorových děl hodnotí respondenti jako nejlepší.

15


3.4. Pracovní list Ústní část maturitní zkoušky je pro mnohé studenty velice náročná a stresující. Práce s uměleckým a neuměleckým textem jim často působí potíže, a proto je potřeba jí věnovat velkou pozornost. Z tohoto důvodu jsem v následující části vypracovala pracovní list, který by měl sloužit jako praktická pomůcka při přípravě na tuto obtížnou zkoušku.

PRACOVNÍ LIST Victor Maria Hugo Bídníci Výňatek – Umělecký text Nyní se stejnou hrůzou couval před oběma závěry, na nichž se střídavě usnášel. Jedno rozhodnutí mu připadalo zlověstné jako druhé. Jaký osud! Jakou divnou shodou okolností považují tohoto Champmathieua za něho! Má být sražen právě tím, čeho prozřetelnost zpočátku zdánlivě použila k tomu, aby ho vzpřímila! Nadešla chvíle, kdy Jean Valjean musil uvažovat o budoucnosti. Má se přihlásit, Pane Bože! Má se vydat spravedlnosti! S nesmírným zoufalstvím přehlédl všechno, co bude třeba opustit, co bude třeba znovu vzít na sebe. Bude nutno se rozloučit s životem čistým a dobrým, zářivým, s všeobecnou úctou, se ctí, s volností! Už nebude chodit na procházku do polí, neuslyší v květnu ptačí zpěv, nebude dávat almužnu dětem! Už neucítí něhu vděčného a láskyplného pohledu, který by ho pohladil! Odejde z domu, který vystavěl, odejde ze svého pokoje, z tohoto pokojíčku! V té chvíli mu všechno připadalo milé. Nebude číst ve svých knihách, nebude psát na stolečku z bílého dřeva! Jeho stará vrátná, jediná služebná, kterou má, mu nebude ráno nosit kávu. Pane Bože! Místo toho galeje, železný kruh na krku, rudá kazajka, řetěz na noze, únava, kobka, polní lůžko, všechny známé hrůzy! V jeho věku, po tom, čím se stal! Kdyby byl aspoň mladý! Ale je starý a kdejaký člověk mu bude tykat, dozorce mu bude prohledávat kapsy, profous ho bude bít holí! Bude chodit naboso v okovaných botách! Ráno i večer bude nastavovat nohu dozorci, který zkouší, zda okovy nejsou porušeny! Bude snášet zvědavost cizích lidí, kterým řeknou: „Ten? To je pověstný Jean Valjean, starosta z Montreuil-sur-Mer!“ Večer, zpocený, znavený, se zelenou čapkou na očích, bude v páru vystupovat pod bičem seržanta po žebříku do plovoucího vězení! Ach, ta bída! Může být osud tak zlý jako myslící bytost a tak nestvůrný jako lidské srdce? Ať přemýšlel jakkoliv, stále se vracel k tíživé otázce, která se skrývala na dně jeho přemýšlení: zůstat v ráji a stát se v něm ďáblem? Nebo se vrátit do pekla a stát se andělem? Co počít, Pane Bože, co počít? Bouře, z níž se s takovou námahou dostal, se v něm rozpoutala znovu. Myšlenky se počínaly mást. Otupovaly ho, protože byly mechanické, jako bývají myšlenky zoufalství. Ustavičně se mu vracelo jméno Romainville s dvěma verši písně, kterou kdysi zaslechl. Vzpomněl si, že Romainville je malý lesík poblíž Paříže, kam v dubnu chodívají mladí zamilovaní trhat bez. Vrávoral, i jeho duše klopýtala. Šel jako děcko, které matka pouští, aby zkusilo své první krůčky. 16


Chvílemi bojoval s únavou a namáhal se vzít rozum do hrsti. Pokoušel se naposled a konečně vyřešit otázku, která ho do úpadu vyčerpala. Má se udat? Má mlčet? Už neviděl jasně. Výňatek – Neumělecký text Tento román patří k jeho nejpopulárnějším, i když umělecky nikoli nejhodnotnějším dílům. Dějovou osou zápletky je příběh galejníka Jeana Valjeana, který se po propuštění stane váženým občanem, přesto je znovu nespravedlivě pronásledován. Výrazné místo zaujímá v románu řada dalších postav, mnohdy se zajímavým charakterem nebo pestrými osudy – biskup Myriel, Fantine, Cosette, inspektor Javert. Románoví hrdinové i hlavní motivy jsou romantické, dějový rámec je však realistický. Autor dokonce navštívil galeje, aby zblízka poznal podmínky života odsouzenců i motivy jejich zločinů. Bídníci nicméně vzbudili kritiku u odpůrců „socialismu“ a „náboženství pokroku“, včetně takových básníků jako byli Lamartine nebo Baudelaire, kteří přitom ovšem nijak nezpochybňovali Hugova tvůrčího génia. (Panorama francouzské literatury od počátku po současnost)

Struktura ústní zkoušky – úkoly: 1. Charakteristika uměleckého textu - Charakterizujte Jeana Valjeana a jeho povahové vlastnosti - Charakterizujte jazykové prostředky, které autor používá – najděte příklady použití různých vrstev jazyka – básnická přirovnání, hovorový jazyk, úlohu sloves, přídavných jmen, větnou skladbu - Stručně popište hlavní linii příběhu - Zasaďte Bídníky Victora Huga do kontextu světové literatury 2. Charakteristika neuměleckého textu - Určete útvar textu a své tvrzení zdůvodněte - Charakterizujte stylovou výstavbu textu - Charakterizujte slovní zásobu textu

17


Závěr Ve své práci jsem se pokusila co nejvěrněji přiblížit život a dílo francouzského spisovatele a výtvarně nadaného umělce mezinárodního významu - Victora Huga. Pro názornou ukázku jeho všestrannosti jsem doložila kresby (Obr. 4 a Obr. 5 – viz Přílohy). Odpovědi respondentů, které jsem získala v sociologickém průzkumu, vypovídají o jejich vztahu k dílu a osobě Victora Huga. Praktickým výstupem teoretické části práce se stal vzorový maturitní pracovní list týkající se historického románu Bídníci, který autor vydal v čase svého exilu na Guernesey. První kapitolu práce jsem věnovala životu této významné osobnosti, jeho dětství, dospělosti, rodině, času strávenému v exilu i politické kariéře. Druhá část potom přiblížila známá díla Victora Huga, především román Bídníci. Následuje výčet i těch méně známých děl. Poslední část maturitní práce byla pro mě osobně nejzajímavější, protože jsem prakticky zjišťovala, co si mladí lidé o této historicky a literárně významné osobnosti pamatují a jaký mají osobní názor na jeho dílo. Svoji pozornost jsem zaměřila také na obsah vzorového pracovního maturitního listu, který je tematicky zaměřen na historický román Bídnici. Ten by mohl prakticky pomoci studentům chystajícím se na maturitní zkoušku, aby si ověřili své znalosti o tomto díle a případně své vědomosti rozšířili. Tři stanovené hypotézy se mi v mém výzkumu potvrdily. Jednalo se o to, že mladí lidé znají především vrcholná díla tohoto autora, a ty méně populární si nepamatují nebo se s nimi nesetkali. Závěrem se dá říci, že Victor Hugo patří mezi světově uznávané autory, jehož knihy respondenti četli nebo alespoň vědí, o čem je děj známých románů. Avšak o životě tohoto autora nevědí téměř nic. Proto se domnívám, že tato práce, ve které se podstatnou částí zabývám právě životem tohoto literáta, by mohla být pro mladé lidi přínosná, stejně tak jako maturitní list, kde si mohou případní zájemci vyzkoušet práci s textem a jeho interpretaci. Vzhledem k tomu, že autor psal romanticky laděné příběhy, tak jsou jeho díla často filmově zpracovávána, divadelně uváděna a dodnes se těší celosvětové oblibě. Aby čtenář i divák mohl ocenit předkládané dílo více do hloubky, je žádoucí, aby měl alespoň základní znalost o životních osudech autora. Literární díla Victora Huga zpracovávají dnes přední představitelé kulturního života s celosvětovým vlivem, jako například americká společnost Disney, známá svými kreslenými filmy. Díla Victora Huga lze zakoupit v podobě elektronických publikací v nadnárodní prodejní síti Amazon. Lze s jistotou tvrdit, že tento francouzský romantik minulého století i tisíciletí našel svoje pevné místo i v dnešním multimediálním prostředí a získává si stále svoje příznivce. Proto se domnívám, že by tato práce mohla nejen sloužit jako krátký životopis tohoto autora, který by mohl být využit i jako pracovní materiál pro doplňující hodiny literatury nebo pro zvídavé studenty, ale získaná znalost o jeho osobě může prohloubit prožitky z jeho děl.

18


Seznam použité literatury: BRETT, Vladimír. Victor Hugo, bojovník za demokracii, svobodu a trvalý mír. 1. vyd. Praha: Orbis, 1953, 63 s. FRYČER, Jaroslav. Slovník francouzsky píšících spisovatelů: Francie, Belgie, Lucembursko, Švýcarsko, Kanada, Maghreb a severní Afrika, "Černá" Afrika, Libanon, oblast Indického a Tichého oceánu. 1. vyd. Praha: Libri, 2002, s. 356-360. ISBN 8072771302. HÁNOVÁ, Eva a kol. Odmaturuj! z literatury. Vyd. 2. Brno: Didaktis, 2002, 184 s. ISBN 80-862-8537-5. HUGO, Victor. Victor Hugo: 26.2.1802-22.5.1885 : malá bibliografie k 90. výročí autorova úmrtí. Olomouc: Vzorná okresní knihovna, 1975, 7 s. LAGARDE, André a Laurent MICHARD. Francouzská literatura 19. století. Vyd. 1. Praha: Garamond, 2008, 579 s., lxii s. obr. příl. ISBN 978-80-7407-026-6. LEDEREROVÁ, Hana. Victor Hugo a jeho literární tvorba v poměru k vývoji společnosti Francie v 19. století. Praha: Nákl. vl., 1950, 200 s. Literatura. Literaturaspse.ic.cz [online]. 2009 [cit. http://www.literaturaspse.ic.cz/obrazky/autori/hugo.jpg

2013-12-28].

Dostupné

z:

REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009, 184 s. Sociologie (Grada). ISBN 978-80-247-3006-6 RENDLOVÁ, Jana. Victor Hugo. 1802 – 1885. Medailón o životě a díle. Praha: Městská knihovna Praha (Metodické texty a bibliografie Městské knihovny v Praze), 1985, 23 s. ŠRÁMEK, Jiří. Panorama francouzské literatury od počátku po současnost. Vyd. 1. Brno: Host, 2012, 2 sv. (1454, lix s.). ISBN 978-80-7294-565-8. Victor Hugo - Gallery. GUERNSEY. Victor Hugo [online]. States of Guernsey, 2013 [cit. 2013-12-27]. Dostupné z: http://www.victorhugo.gg/gallery/

19


Přílohy:

Obr. 1 – Victor Hugo a jeho rodiny v domě v Guernsey Zdroj: http://www.victorhugo.gg/gallery/

Obr. 2 – Smrt Victora Huga – květen 1885 Zdroj: http://www.victorhugo.gg/gallery/

20


Obr. 3 – Victor Hugo ve stáří Zdroj: http://www.literaturaspse.ic.cz/obrazky/autori/hugo.jpg

Obr. 4 – Kresba Victora Huga – Exil (1858) Zdroj: LAGARDE, André a Laurent MICHARD. Francouzská literatura 19. století. Vyd. 1. Praha: Garamond, 2008, s. XXVI

21


Obr. 5 – Kresba Victora Huga – Vlna aneb můj Osud (1857) Zdroj: LAGARDE, André a Laurent MICHARD. Francouzská literatura 19. století. Vyd. 1. Praha: Garamond, 2008, s. XXVI

22

STŘEDNÍ ŠKOLA KNIH, O. P. S

Recommend Documents