PŘEDCHŮDCE M. JANA HUSA
g
------- NAPSAL -------
Th. Dr. FRANTIŠEK LOSKOT
■ a a m
□
KNIHOVNA VOLNÉ MYŠLENKY
□
VELICÍ MUŽOVÉ ČESKÉ REFORMACE SVAZEK I.
KONRÁD WALDHAUSER ŘEHOLNÍ KANOVNÍK SV. AUGUSTINA,
PŘEDCHŮDCE
MISTRA JANA HUSA'
--------- NAPSAL
ThDr. FRANTIŠEK LOSKOT
PRAHA, 6. ČERVENCE .1909 Nákladem „VOLNÉ MYŠLENKY'* Král. Vinohrady, Korunní třída 6.
KONRÁD WALDHAUSER ŘEHOLNÍ KANOV
ÍK SV. AUGUSTINA,
PŘEDCHŮDCE M I S T R A J A N A
HUSA
NAPSAL
ThDr.
FRANTIŠEK LOSKOT
V PRAZE 1909 NÁKLADEM VQLNÉ MYŠLENKY. -
K N I H T I S K Á R N A D Y I Í A R YB A, PIÍ M l A - V R Š O V I C E .
Ú v o d n í slo v o v y d a v a te lstv a . P o d n i k á m e d ílo js o u c e p ř e s v ě d č e n i , že s e jím p o k r o k o v é m u č t e n á ř s t v u č e s k é m u z a v d ě č ím e . Č e s k á s e k c e V oln é M y š l e n k y p o v a ž u j e z a sv o ji p o v i n n o s t , a p r a v í m e ih n e d , m ilo u p o v i n n o s t , p ř i s p ě t i k l e p š ím u a h l u b š í m u p o z n á n í h u sitstv í v n ejsirších v rstv ác h n aš e h o n áro d a . J e s t z a j i s t é h u s i t s t v í n e j s l a v n ě j š í m a n e jv e lik o le p Ž jš ím p r o j e v e m č e s k é h o d u c h a ; jím p r o j e v i l a s e o s o b i t o s t t o h o t o d u c h a t a k j a k o n ik d y p ř e d tím a n i k d y p o t o m . H n u t í h u s i t s k é v y r o s t l o z i n d iv i d u a li ty č e s k é h o n á r o d a , j a k s e v ý v o je m d l o u h ý m d o b u t v á ř e l a , z in d iv i d u a li ty , k t e r á m ezi jin ý m s e v y z n a č o v a l a v z á c n o u o p r a v d o v o s t í v p o j í m á n í ž i v o t a , j e n ž m ě l r e a l i s o v a t i k r á s n ý , u š le c h t ilý c h a r a k t e r ; id e je p a k , k t e r é lin u t í o n o v y v o la ly , b y ly p ř e d e v š í m id e a v r o u c í z b o ž n o s t i b e z p o v r c h n í h o o b ř a d n i c t v í , k t e r é p ě s t o v a l a ofíiciální c í r k e v a k t e r é o p r a v d o v o u z b o ž n o s t p o t l a č o v a l o , d ále id e a v o ln é h o u p l a t ň o v á n í s e v o t á z k á c h j a k ý c h k o l i , id e a s v o b o d y , k t e r á n e d o v o l o v a l a Č e c h ů m z a p o m e n o u ti, že k d y s i n i k d o z nich n e b y l p o d d a n ý m a p a r o b k c m , k o n e č n ě p a k i d e a d e m o k r a c i e a b r a t r s t v í s h o r o u c í lá s k o u k v l a s tn ím u j a z y k u i n á r o d u . Z á p a s z a e m a n c ip a c i n á b o ž e n s k o u , s o c iáln í a n á r o d n í — to ť n e j v l a s t n ě j š í o b s a h h n u t í h u s i t s k é h o , ať již s e p r o j e v o v a l o j a k k o li. Id e je , z a n ě ž b o j o v a l o h u s it s tv í, j s o u t e d y id e je z c e la m o d e r n í , p o u z e v ý r a z , s k o ř á p k a js o u j e š t ě s t ř e d o v ě k é . L ze říci, ž e h u s i t s t v í j e s t c h a r a k t e r i s t i c k o u z n á m k o u č e s k é h o d u c h a a č e s k é h o č lo v ě k a . J a k m i l e z n á m k a t a t o j e d n o u s e v y s k y t l a , n e p o d a ř i l o s e ji z f y s io g n o m ie č e s k é h o č l o v ě k a s e t ř í t i n i k d y více. A u ž s e t o t a k é n e p o d a ř í ! j e s t n u t n o , b y c h o m si byli v ě d o m i t o h o , j a k o h r o m n o u z á s l u h u o lid s tv o a j e h o k u l t u r u z í s k a l si h n u t í m h u s i t s k ý m č e s k ý n á r o d , t ř e b a b y jím byl v y č e r p a l síly sv é n e s m í r n ě . J s m e
h r d i , že č e s k ý n á r o d t e n k r á t p ř i n e s l z á j m ů m lid s tv a a . l i d s k o s t i t a k s k v ě lo u o b ěť , že s ta l s e t a k o ř k a v y z n a v a č e m , b a m u č e n n í k e m id e je v o ln o s t í, p o k r o k u a h u m a n i t y . V o c e ňování h u sitstv í n e z m a te nás n ázo r stra n ík ů , so fistů v a f a r i s e u , k t e ř í v s s u t i n á c h c h r á m ů á k l á š t e r ů a v tom., co n e b l a h é h o p r o v á z e l o h u s i t s t v í , c h t ě j í p o h ř b i t i je h o slá v u . V elm i d o b ř e p o u k á z a l ji s t ý f r a n c o u z s k ý s p i s o v a t e l n a to, je s tli ž e ž á d n ý p o r o d n e o b e j d e s e b e z k r v e , j a k b y t e p r v e p o r o d n e j k r á s n ě j š í h o d ě c k a , id e je v o ln o s ti, r o v n o s t i a b r a t r s t v í , o b e š e l se b e z p o t o k ů k r v e ! A p a k , p r o č p o s íla lo p a p e ž s t v í clo Č ech k ř í ž o v é v ý p r a v y ! — ' Č lo v ě k m o d e r n í , j e h o ž s r d c e n a p l n ě n o j e s t t ý m i ž i d e je m i, k t e r é i h u s i t s t v í s le d o v a l o , v d ě č n ě v z p o m í n á o n o h o v e l i k é h o h n u t í z a u v o ln ě n í in d iv id u a , k t e r é o t ř á s a l o E v r o p o u ve stol, X V., t o u ž í v é d ě ti, j a k h n u t í t o v o v z d u š í s t ř e d o v ě k é m v y r ů s t a l o , jak se r o z v íj e lo , m o h u t n ě l o , k t e rý m i c e s ta m i s e u b í r a l o . T o u ž í s e z n a t i o s o b y , k t e r é o n o lin u tí, je ž d ř í m a l o v p o v a z e n á r o d a o d s ta l e t í , v y v o la ly k ž i v o tu a byly je h o v ů d ci, k d y ž z m o h u tn ě lo . N u ž e te d y . č e s k á s e k c e V o ln é M y š l e n k y v y t k l a si z a ú k o l v z n ik a r o z v o j č e s k é h o h n u t í r e f o r m a č n í h o vylíčiti v ř a d ě m o n o g r a f i í , v ě n o v a n ý c h ž i v o tu a p ů s o b e n í v e l ik ý c h m u ž ů č e s k é r e f o r m a c e , a t í m t o s p is e m p o č í n á s v ů j z á m ě r r e a lis o v a ti. K o n r á d W a l d h a u s e r j e s t sice R a k u š a n a N ě m e c .' ale k č e s k é r e f o r m a c i s t o j í v n e j t ě s n ě j š í m v z t a h u , n e b o ť j e s t je d n ím z je jíc h p ř i p r a v o v a t e l ů a b u d ite lů . P o K onrádu W a ld h a u sero v i b u d o u n á s le d o v a ti: M i l i c z K r o m ě ř í ž e , M a t ě j z J a n o v a, M. J a n H u s a Jeroným Pražský, Jan Žiz k a z T rocnov a a P r o k o p H o 1 ý, M. J a n z R o k y c a n. P e t r e m C h e Ič i c k ý m , otcem Je d n o ty českých b r a tř í, S bírku nesoucí t i t u l : V e l i c í in u ž o v é č e s k é r e f o r m a c e. u k o n č í m e . C h c e m e , a b y sp is y t y t o b y ly i d e o v o u p r ů p r a v o u k r o k u 1915, n a k t e r ý p ř i p a d á 500. v ý r o č í u p á l e n í M. J a n a H u s a , a k d y se v P r a z e s e j d e s v ě t o v ý k o n g r e s V o ln é M y š le n k y . V Praze.
6, č e r v e n c e
1909.
Vydavatelstvo.
P řip o m e n u tí s p is o v a te lo v o . Spis t e n t o j e s t u r č e n p r o š i r o k é v r s t v y n a š e h o n á r o d a , v n ic h ž m á š íř iti h l u b š í a v š e s t r a n n ě j š í p o z n á n í p o č á t k ů h n u t í h u s i t s k é h o . T e n t o ú če l d íla v y ž á d a l si t a k é p ř i m ě řené, p o p u l á r n í z p r a c o v á n í . N á s l e d k e m t o h o p o m íj ím věci, k t e r é z a j í m a l i m o h o u p o u z e o d b o r n í k y , c i t á t y z e sp is ů c i z o j a z y č n ý c h a z v l á š t ě t a k é p a r t i e z děl W a l d h a u s e r o v ý c h u v á dím n ik o li v t e x t u p ů v o d n í m , n ý b r ž v č e s k é m p ř e k l a d e , a k h i s t o r i c k é m u líč en í n a n ě k t e r ý c h m í s te c h p ř i p o j u j i ú v a h y , ab y c h p r á v ě p r o s t ě j š í m u č t e n á ř i u s n a d n i l v y v o z e n ] d ů s l e d k ů z r ů z n ý c h f a k t ů h i s t o r i c k ý c h a td . D ílk o je p r a c o v á n o n a z á k l a d ě p r a m e n ů , p o k u d mi b y lo m o ž n o v k n i h o v n á c h P r a ž s k ý c h i jin ý c h d o nic h n a h l é d n o u t i , n e b si v y ž á d a l i jich z a p ů j č e n í d o P r a h y . T a k é jse m o v š e m m ěl b e d l iv é z ř e n í k p ř í s l u š n é l i t e r a t u ř e . L itu ji, že D o d a t k y k e k o r r e s p o n d e n c i W a ld h a u se ro v ě , k tisk u p ř i p r a v e n é L. K lic m a n e m , d o s u d v y d á n y n eb y ly , t a k že js e m se s p o k o j i l i m u sil tím , co b a d a t e l t e n t o sdělil ve V ě s t n í k u Č e s k é A k a d e m i e , r o č , II. 1893. P o k u d s e tý č e K á z á n í p o s t n í c h (Q u a d r a g e s i m a I e), ani js e m se n e o d h o d l a l p o ž á d a t i z a jich p ů j č e n í d o P r a h y , z v ě d ě v již dřív e z k r u h ů o d b o rn ý c h o n eo c h o tě s p rá v y b ib liothek y, v n íž dílo se c h o v á . P o v in n ý d ík v z d á v á m P. T. s p r á v á m , p ř í p a d n ě pp. ú ř e d n í k ů m k n i h o v e n u n iv e r s i tn í, m u s e jn í a k a p i t u l n í v P r a z e , s t u d i j n í v O lo m o u c i, c. k. dv. b ibl. v e V ídni, k l á š t e r n í c h k n i h o v e n v K o tv ic i a M e lk u z a v š e c k u l a s k a v o s t p ř i p r á c i t é t o mi p r o k á z a n o u . V ře lý d ík m ů j p a t ř í i V o ln é M y š l e n c e , k t e r á se p o d ja la v y d á n í t o h o t o díla. N a K r á l o v s k ý c h V i n o h r a d e c h d n e 6. č e r v e n c e 1909.
F. L.
:
DOBA KARLOVA. Z evnější lesk církve. J e s tliž e c h c e m e líčiti ž iv o t a p ů s o b e n í K o n r a d a W a ld hau sera, p rv n íh o z p ředchůdců H usových, jest tře b a , a b y c h o m s e t r o c h u r o z h lé d li p o d o b ě , ve k t e r é p ů so b il. B yla t o d o b a K a r lo v a , k t e r á v o b o r u m y š l e n k o v é m a k u ltu rn ím z n a m e n á vyv rch o len í stře d o v ě k u v Čechách. Z á r o v e ň v š a k s e t k á v á m e se s e z je v y , k t e r é p o u k a z u j í již k d obě budoucí, c h a ra k te ris o v a n é vzm áh á n ím se h n u tí r e form ačního. O s t a t n ě j e s t v elm i n e s n a d n o v e s t r u č n ý c h r y s e c h p o d a t i v ě r n o u a v y č e r p á v a j í c í c h a r a k t e r i s t i k u d o b y K a rlo v y . T a t o d o b a b ý v á m e z i jin ý m v y h l a š o v á n a z a z l a t ý v ě k č e s k é c írk v e . J e s tliž e z d a r a p r o s p ě c h c í r k v e s e h le d á v z e v n ě j ším r o z k v ě t u a m n o ž s t v í i le s k u je jíc h ú s t a v ů , p a k t v r z e n í o n o j e s t z c e la s p r á v n é . N e s m í m e v š a k z a p o m e n p u t i na p ř í k r ý r o z p o r m e z i o n ím z e v n ím r o z m a c h e m c í r k v e a m r a v n ím úpadkeiTij b a s c h á t r a l o s t í s p o l e č n o s t i k ř e s ť a n s k é , k t e r á v oné d o b ě d o s a h u je ú ža sn é h o s tu p n ě nejen v Čechách, n ý b r ž i jin d e . Z d á se, j a k o b y lid s tv o b y lo se z n a v ilo s t a l e tý m ú silím o d o s t i ž e n í id e álů , k t e r é m u z a cíl p o s ta v ilo k ře sť a n stv í se sv o jí ask esí p ř e m r š tě n o u a n ep řiro ze n o u . P o d o b á c h s e b e z a p í r á n í b y lo m u p o t ř e b o u v y b o u ř i t i s e v r o z k o š í c h a p o ž itc íc h . N a je d n é s t r a n ě s p a t ř i t ! lze u s il o v n o u s n a h u d o p ln iti n e b o o b n o v i t i a u t u ž i t i o r g a n i s a c i a k á z e ň c í r k e v n í. K rá -
lo v s t v í č e s k é m á s d o s t a t e k c h r á m ů , ' ) o p a t ř e n ý c h p o t ř e bam i b o h o slu žeb ný m i, zv láště ro u ch y a k niham i, n ěk d y n á d h e r n ě z d o b e n ý m i , v elm i s k v ě l e ; k u c h r á m ů m s t a r ý m p ř i s t u p u j í n o v é , n á d h e r n é , n a d á n í c h r á m ů r o s t o u i co do p o č t u i co d o vý še . N á le ž í t a k o ř k a k d o b r é m u to n u , ab y š l e c h t i c k á n e b m ě š ť a n s k á r o d i n a v y s ta v ě l a k a p li, o l t á ř , n e b o z a lo ž ila fu n d ac i. T o s e t a k é v n ě k t e r ý c h p ř í p a d e c h u k lá d á z a p o k á n í od ú ř a d ů c í r k e v n íc h . J e s t tu v e l ik ý p o č e t d u c h o v e n s t v a o s a d n í h o . je ž m a jíc p o v i n n o s t í p o s k r o v n u , u ž , té to oko ln osti m á p o d n ě t ku p ě s to v á n í n e p řísto jn o stí n e j r o z m a n i t ě j š í c h . V ed le k n ě ž s t v a s v ě t s k é h o p ř e b ý v á v Č e c h á c h z n a m e n i t é m n o ž s t v í o s o b ř e h o ln íc h o b o j í h o p o h la v í z a l o ž e n í s t a r š í h o i n o v ě j š í h o v k l á š t e ř í c h n a d a n ý c h o b y č e jn ě z n a m e n i t ě . 2) B o h o s l u ž b y z v l á š t ě ve c h r á m e c h p ř e d n ě j š í c h j s o u k o n á n y velm i s l a v n ě ; o p a t ů m k l á š t e r ů d o s t á v á ,se h o j n ě p r á v a u ž í v a ti o d z n a k ů b i s k u p s k ý c h . 3) Ve c h r á m ě m e t r o p o l i t n í m u sv. V í t a z p ě v ž a lm ů t a k o ř k a ani n e u s t á v á . ') V n á d h e ř e s v ý c h b o h o s l u ž e b m á c í r k e v velice v y d a t n ý p r o s tř e d e k ;, a b y lidu m o h l a n á z o r n ě p ř e d věs ti p ř e d z r a k y sv o ji slá v u k t e r o u jí p r o p ů j č i l a p ř í z e ň d o b y , š t ě d r o s t s p o le č n o s t i d o s u d n e d o s t i h lu b o c e civ iliso v an é, k t e r é s e je vila c í r k e v j a k o b e z p e č n á a je d in á y ů d k y n ě k e s p á s e . D nes s t ě ž í si p ř e d s t a v í m e j a k v š e o b e c n á a ž iv á b y la ú c t a s v á tý c h a je jic h o s t a t k ů , k t e r é s f a n a t i s m e m s e s b í r a l y a k u p o v a ly /* ) s j a k o u t o u h o u b y ly v y ž a d o v á n y o d p u s t k y p r o ') Far bylo v Čechách koncem stol. XIV. 2180. Srv. J. Kalousek, Výklad k historické mapě Čech, II. vydání. 2) Klášterů razných řádů bylo v Čechách tehdy více než půl druhého sta. V Čechách byli zastoupeni benediktini, praemonstráti, johanité, cisterciáci, (templáři zrušeni 1311), němečtí rytíři, křižovnici, domiinlcáni, františkáni, klarisky, cyriaci, augustiniáni řeholníci, augustiniáni poustev nici, magdalenitky, kartouzi, karmeliíé, coelestini, servité, pavláni. :') Vidíme v tom zevnější znamení zesvětštění života řeholního. Čím více se tento uchyluje od ideí vytčených zakladateli řádů, tím více snaží se blýskati se cetkami. •') Karel IV. vedle četného sboru hlavních kanovníku založil ještě sbor kanovníků menších ták z v. m a n s i o n á ř ů , kteří v kúru juanny Marie měli pěti hodinky mariánské. Tento sbor čítal 24 členy. Říkaly se tedy u sv. Víta dvojí hodinky denně. Mansionáři zanikli v husitských válkách. r’) V torn předcházel svým příkladem sám Karel IV., jenž na různých místech světa sebral ohromné množství nej různějších ostatku, pravých i nepravých, a dopravil je do Prahy ku sv. Vítu nebo na Karlův. Týn. Vyjmenujeme alespoň některé ostatky, které v oné době pro Cechy — 10 -
c h r á m y z v l á š t ě . p o u t n í a k l á š t e r n í . 1’) n e b o h o n o s íc í se z n a m e n itý m i o s t a t k y , i t a k é o d je d n o tliv c ů o b y č e jn ě v y n i k a jících a b o h a t ý c h , p ř e d e v š í m p r o o k a m ž i k s m r t i . 7) P o u t i r o v n ě ž se p o d n i k a l y velm i - č a s to n a m í s t a p a m á t n á v k r á lo v stv í, a n ě k d y i za hranice^ k r á l o v s t v í d a l e k o , 8) b u ď z v la stn íh o r o z h o d n u tí nebo za p o k á n í. C írk e v m á v oné d o b ě š k o l s t v í z c e la ve s v ý c h r u k o u : m á š k o l y k a p i t o l n í , f a r n í i k l á š t e r n í v e d le u n i v e r s i t y p r á v ě z a lo ž e n é a slo u ž íc í ja k o ú s t a v d u c h o v n í p ř e d e v š í m ' p r o s p ě c h ů m c í r k v e , což t ř e b a v y t k n o u t í s n á l e ž i t ý m d ů r a z e m . C í r k e v je c h r á n ě n a a f a v o r i s o v á n a s t á t e r n , j e jž cele p r o n i k á a v je h o ž s p r á v ě byly získány: Závoj panny Marie, dále část závoje p. Marie, v němž lato ve ehvíii utrpení Kristova stála pod křížem. Vlasy p. Marie s mlékem jejím. Část oné svíce, při niž zemřela p..Maria a část palmy, která byla nesena před marami při jejím pohřbu. Částka z košile p. Marie a jiné částky z jejího šatu, pásu a sukně. Věci z místa, kde skonala p. Maria a z jejího hrobu. — Kámen veliký, na němž byl Kristus od ďábla po koušen, čá ste čk a z těla Lazara, bratra Magdalenina, noha celá k t e r é h o s i světce s koží a masem, Část z hole Aronovy, která rozkvetla, prapor sv. Jiří, hlava jednoho z neviňátek betlemských, přední část hlavy krále Baltazara, jiný pás p. Marie, náprsník p. Marie, část pro vazu, kterým Kristus byl spoután atd. Kdo by blíže bohatství ostatkové království českého, poznati chtěl, nechť nahlédne do spisu děkana ka pitoly pražské Tomáše Pěšiny Phosphorus septicornis, dle něhož jsme i mv některé ostatky pravě vyjmenovali (srv. str. 412, 424, 437, 471 atd.). °) Jak jistý kronikář, k a t o l í k , píše, „oplývaly tenkrát Čechy 'o d pustky, neboť nebylo v Čechách kláštera, jenž by se byl netěšil z odpustkú papežských". Odpustky měly přivábit! lid ke chrámu, klášteru. Za kterým účelem? Odpověď dává tentýž kronikář řka: „Tenkrát lakota kněží velmi se rozmnožovala. Tehdy velicí hříšníci lehce docházeli roz hřešení za peníze. Tenkrát toliko peněžité pokání bylo ukládáno, pročež loupežníci, zloději, vražedníci a tajní velicí hříšníci náchylnějšími ku hříchu se stávali, tehdy čest kněží a moc církve počala býti uváděna v lehkost." (Tomek, Dějepis města Prahy 111, s. 241.) Věru, neblahý vliv odpustků na mravnost nelze lépe vyjádřiti nežli slovy právě uvedenými. 7) V A k t e c h K l e m e n t a VI. a 1n n o c e n c e VI. nalézáme několik set lidí,.kteří si vyžádali plnomocné odpustky pro okamžik smrti. Byli to ovšem lidé zámožní, urození, vysoce postavení ja k o : praeláti, opati, členové rodu šlechtických, panských a městských, kteří mohli zaplatiti. Chudším bylo umírati bez odpustků. s) K charakteristice tehdejších poutí budiž uvedena otázka z P ř í p a d ů s v ě d o m í (Casus conscientiae, pražská univ. knih. X. A. 25) list 13: Má-li se zrazovali od pouti ten, kdo. ji podniká o své újmě a má-li peníze, jež by stála pout, dáti chudým nebo církvi, zvláště má-li pouť konati v postě, poněvadž zřidka kdo se při ní postí, a m n o z j pijíce mnoho vína a nejsouce zvykli umírají? Případy svědomí složil M.Štěpán, gen. vikář pražský. — 11 -
se ú č a s t n í p r o s t ř e d n i c t v í m v y n ik a jíc íc h lidí c í r k e v n í c h . !’) M ů ž e s e říci, že v e l ik á č á s t s p o l e č n o s t i je p ř e s v ě d č e n a , ž e s t á t je t u v l a s t n ě k vůli círk v i. J e s t l i ž e s e t e n k r á t ř í k a l o : filo so fie j e s t s l u ž k o u b o h o s lo v í , m o h lo se s t e j n ý m p r á v e m ř í c i : s t á t je s l u h o u c í r k v e . T a k o v é p o m ě ry už se v Č e: c h á c h n e v r á t i l y n i k d y více. O p r a v d u , js m e ve z l a t é m v ě k u c í r k v e v Č e c h á c h .
Mravní p oru šenost společn osti křesťanské. N a d r u h é s t r a n ě v š a k je v í s e z n a č n á p o r u š e n o s t m r a v n í , k t e r á z a c h v á t i l a k r u h y la ic k é i k n ě ž s k é a ř e h o l n í , t y t o p o s l e d n ě j š í k ř i k l a v ě j i n ež li p r v é . K a n o n ic k é p ř e d p i s y o o b s a z o v á n í b e n e f ic ií p o r u š u j í se n e jv íc e p r á v ě s e s t r a n y s a m o t n é a u t o r i t y ' c í r k e v n í p r a x í s t á l e h lo u b ě ji k o ř e n y z a p o u š tě jíc í, d le n íž n e j v y š š í a u t o r i t a c í r k e v n í s a m a o b s a z u j e č e t n á m í s t a a ú ř a d y c í r k e v n í bez j a k é h o k o l i v z ř e t e l e n a i n t e l l e k t u á l n í a m o r á l n í z p ů s o b i l o s t u c h a z e č ů , ,0) je n k d y ž ú p l a t k e m r o z h o j n i l i p ř í j m y p a p e ž s k é k o m o r y , t a k že lze m lu v i ti o o b c h o d u s c í r k e v n í m i b e n e f ic ie m i i ú ř a d y , což ale m ě lo z a n á s l e d e k d ě s n é u v o ln ě n í k á z n ě v d u c h o v e n s t v u ; r e s i d e n c e z h u s t a sc n e z a c h o v á v á , d io é c ě š n í ú ř a d y js o u n u c e n y č a s to d ů r a z n ě p ř i k a z o v a t i n e p ř í t o m n ý m f a r á ř ů m , a b y s e v r á ti li d o s v é f a r n o s t i , " ) p o v in n o s t i, je ž u k l á d á s p r á v a ") Vzpomeňme jen, jakou úlohu hrál na dvoře Karla IV, arcibiskup Arnošt, po něm Jan Očko z Vlašimě, biskup Jan ze Středy a vtibec duchovenstvo. Je sofistické, jestliže církev odpovědnost za některé, jí méně příjemné věci, jako za upalování kacířů, svaluje na bedra státu. Jest to sofistické proto, že stát tehdy byl pouhým vykonavatelem vůle církve, i když třeba některý panovník s některým papežem vedl boj. Jestliže s jednáním státu, na př. s upalováním kacířů, církev nesouhlasila, proč nepoučila stát o jiném? Ale ovšem, to jí nebylo možno, neboť církevní spisovatelé sami postavili thesi o upalování kacířů. ,IJ) Viz Akta Klementa VI. a Innocence VI. na četných místech. Držitele beneficií propůjčených přímo od papeže odváděli papežskému úřadu finančnímu, t. zv. apoštolské komoře, za propůjčení beneficií různé platy, které spolu s jinými papežskými důchody vybírali zvláštní Výběrčí, zvaní k o l l e k t o ř i . ” ) Ferdinand Tadra, Kancelář Arnoštova, s. 32: někteří f a r á ř i... stád svých opatrování zanedbávajíce, nestydí se správě oveček svých po způsobu nájemníka sevyh ý b ati a hledajíce svůj vlastní prospěch... když důchody svých kostelů vybrali, nic o stádce své se nestarají . . . a beze studu světem se toulají mravy rozpustilými se vyznačujíce.
d u c h o v n í, z v l á š t ě k á z á n í , s e z a n e d b á v a j í . Č e tn é t e r i s u j e le n o s t a p o ž i t k á ř s t v í . 12) Č o e l í b á t u lo ž e n p r o t o , a b y se p ř e s t u p o v a l b e z m í r y Z n a č n á č á s t c o e l i b á t n í k ů je o d d á n a n e ř e s t e m j e jic h ž líč en í n a p l ň u j e n á s h r ů z o u , 33)
faráře charakz d á s é ^býti a beze studu. n e s lý c h a n ý m ,
Waldhauser praví v Postille: Nejchtějí studovali ale neustále lenošiti . ., ač by studoyati měli, aby mohli ovečkám svým pastvou učení posloužiti,. . říkají druh ke druhu povzbuzujíce se navzájem: pojďte, vezměme víno a pivo a naplňme se do obžerství, a jako jsme se měli dnes, tak se budeme míti i zítra a mnohem lépe. l:l) Statuta čili konstituce provinciálního sněmu pražského z r. 1349 praví v odstavci 28. o životě a počestnosti duchovních: s bolestí sdě lujeme, že život mnohých duchovních jest velmi pokáráni hodný, neboť příkladem svým záhubným nepovznášejí, ale spíše kazí mravy laiků. Ve čl. pak 29. o spolubydlení duchovních a ženských čteme: m no zí. .. duchovní, své spásy a svého povolání nepamětlivj, netoliko pokušením přemoženi tělesným chtíčům povolují, nýbrž i pokušení předcházejí, ani, aby nadarmo nebyli pokoušeni, v domech svých nebo sousedních chovají si smilné ženy ku hříchu připravené. — Bylo pak v té době značné množství kněžských děti v Čechách. Mnozí synové duchovních sami pak vstupovali opět do duchovního stavu, zamlčujíce svůj původ, i byli potom nuceni žádati, aby jim nedostatek zplození ze řádného manželství byl prominut. — Nemravnost dosahovala takového stupně, že se vyskytují faráři, kteří do svých far sezvávali veřejné nevěstky k hodům, jichž se účastnili jiní kněží a řeholníci. I tance adamitské se na farách provozovaly. Jeden z pražských farářů docela držel ve řejný hampejs s několika nevěstkami, při hře býval obehrán někdy 0 všechen oděv a vracíval se domů nahý. Jeho kaplan se zvoníkem ovšem ho vymlouvali, že prý sám nevěstky nechová, ale žena, která měla od něho dům pronajatý. Více o tom u Tomka, Dějepis města Prahy, III., str. 243. a násl. — Výmluvný obrázek ze života j i a farách podávají také A k t a K l e m e n t a VI., str. 412: Na faře ve Šlapatiicích byl míštofarářem jakýsi Jan a kaplanem Jan z Domažlic, který byl kdysi augustiniánem, ale ze řádu vystoupil. Konečně se o tom do věděl bratr farářův Pecold. Bvvalý mnich musil opustiti faru, ale za to farské obyvatele pomlouval. Pecold dal ho požádati několika osadníky, aby mlčel. Ale vypuzený kaplan o slavnosti trojice boží, právě když místofarář u oltáře sloužil mši, vystoupil na kazatelnu a odtud ohla šoval lidem, že místofarář i Pecold jsou krvesmilníci, že oba s dívkou, kterou u sebe na faře měli, pohlavně obcovali, že dívka měla dítě, ale to že zabila atd. Když o tom ona dívka po návratu z kostela Pecoldovi s pláčem vypravovala, tento vzal meč a vyhledav bývalého kaplana v kterémsi domě za stolem, vrhl se naň, i nastala bitka, neboť kaplan se bránil nožem a smrtelně poranil mfstofařáře, jenž přiběhl ale úplně beze zbraně na pomoc bratrovi. Na to kaplan prchl do sklepa kteréhosi dom u; oba bratří za ním. Když mu množství ran za sadili, řekl Pecold: odejděme, již dosti dostal, šetřme ho na životě. 1 odešli, ale na zpáteční cestě zemřel místofarář na ránu zasazenou mu kaplanem.
1
lf
O m o r á l n ím s t a v u n ě k t e r ý c h k l á š t e r ů m á m e o b r á z k y j e š t ě k ř i k l a v ě j š í . W a l d h a u s e r jc p ř e d v á d í j a k o p e l e c h y vší z v r h l o s t i , v n ic h ž a s i s t a k o v o u p r a v d ě p o d o b n o s t í lze closíci s p á s y j a k o n a p u k l é lodici p ř e p r a v í ti s e p ř e s D u n a j. K á z á n í m n ic h ů , ale i jin ý c h , m a jí v l a s t n o s t , že s e n e s t a v í n e ř e s t i d o s t i r á z n ě n a o d p o r . K a z a te l n e c h c e p o s lu c h a č e r o z h n ě v a li a p o p u d i t i p r o t i s o b ě a s v é m u k l á š t e r u n e b o f a ř e . S v o jí s h o v í v a v o s t í a v lic h o c o v á n ím se p o s lu c h a č ů m v y p l á cejí si k a z a t e l é je jic h s y m p a t h i e a je jic h d a r y . Lid je p o v ě r č iv ý a b lo u z n iv ý a k á z á n í v y c h á z e jí v s tř íc j e h o z á lib ě líč e n ím z á z r a k ů n e j p o d i v n ě j š í c h , k t e r é u ž i s a in ý m tě m lid e m s t ř e d o v ě k ý m , byli-li r o z u m n ě j š í m i , s e z d á ly „ n e m o ž n ý m i " . 11) N ej vyšší s p rá v a církve, ab y .m o h la 1k rý ti o h ro m n á v y d ání sp o je n á s v y d ržo v á n ím n ák lad n é h o d v o ra a s u p la tň o v á n ím p o lit ic k é m oci p a p e ž ů , s h á n í n e j r ů z n ě j š í m i p r o s t ř e d k y p e n í z e ; z d á se, že s t r á n k a f in a n č n í p ů s o b í p a p e ž s k é m u d v o r u m n o h e m více s t a r o s t í nežli č in n o s t a p o š t o l s k á a v ý c h o v n á , s m ě ř u j í c í k u m r a v n í m u z u š l e c h t ě n í lid s tv a . Ve XIV. s t o l e t í d o m á c n í v Č e c h á c h p říslo v í, k t e r é b e z o s t y c h u a nik o li bez ir o n ie z a z n a m e n a l ve své. K ro n ic e Z b r a s l a v s k é o p a t P e t r Ž i t a v s k ý ; d v ů r ř í m s k ý n e p a s e o v e c b e z vlny. 1D) A W a l d h a u s e r , v e d a v Ř ím ě r. 1369 s p o r s m n ic h y s o b ě n e p ř á t e l s k ý m i , p íš e o d t u d s v ý m p ř á t e l ů m d o Č e c h : s h á n ě j t e p e n íz e , k o lik p ř e d b o h e m s p r a v e d l i v ě m ů ž e te , n e b o ť b e z nich n e lz e u ř í m s k é k u r i e s p r a v e d l n o s t i a p r a v d y o b h á j i t i . 1®) P ř i p r o p ů j č e n í b e n e f ic ií a d ů s t o j n o s t í v y ž a d u j í se p a p e ž e m od h o d n o s t á ř ů c í r k e v n íc h p o p l a t k y č a s t ě j i velm i H) Ve zmíněných již Případech svědomí na 1. 15. čteme: Jest otázka, zda životopisy svátých, jak se čtou v pašionálech a legendách, jsou schváleny, tak žé by se mohly bezpečně kázati lidu vůbec, zvláště však jesi. otázka vztahující se k utrpení sv. Markety, o níž se vypra vuje, že jí ďábel v podobě draka pohltil a že ďábel čili drak pukl a jiný ďábel že vržen na zemi, pošlapán a k otázkám Marketiným od povědi dával; co souditi o ostatních nemožných věcech obsažených v jejím utrpení? Rovněž co souditi o sv. Jiří, jenž prý draka či ďábla ve způsobe draka kopím probodl a pak ho upálil? Rovněž o sv. Maternoví, jenž prý byl třikrát z mrtvých vzkříšen? . . . Podobně pokud se týče životopisů otců (církevních), o nichž se věcí nemožné vypra vují? Atd. ,5) Prameny českých dějin IV., str. 300. 16) Lad. Klicman, Zpráva o cestě po knihovnách v Rakousku a Německu, Věstník Č. Akademie, 1893, sír. 67. — 14 -
znační: je jic h ž s p la c e n í p ů s o b í jim n ě k d y v e lik é o b t í ž e a r o z p a k y . 17) J e s tliž e p o p a t ř í m e n a lid s h l e d á m e u n ě h o p o v ě r y d o s t i ; p o v ě r o u . n e j r o z m a n i t ě j š í h o d r u h u je p r o s y c e n v e š k e r ý ž iv o t t e h d e j š í h o l i d s tv a a jistě v elm i z n a č n á j e h o č á s t d ív á se n a ú k o n y b o h o s l u ž e b n é , n a s v á t o s t i i n a t o , co se p r i riicli mluví.; ja k o n a p r o s t ř e d k y k o u z e l n é . P o v ě r a p ln ila nivy, p a s t v i s k a , c h lé v y i d o m y ; ale č a r o v a l o s e i v e c h r á m íc h . N ě k t e r é p o v ě r y c í r k e v n e p ř í m o s a m a p o d p o r o v a l a . 1S) N e c u d n o s t r o z š í ř e n a b y la n e j e n v m ě s t e c h , n ý b r ž i na v e n k o v ě a n e je n m e zi d o s p ě lý m i, n ý b r ž i m e zi lidm i m l a d š í m i ; p a s t o r á l n í p ř í r u č k a M. Š t ě p á n a , g e n e r á l n í h o v i k á ř e p r a ž s k é h o , m lu v í o d o c e la m la d ý c h s m iln íc íc h . V e lm i z h u s t a , ja k p r a v í p r á v ě j m e n o v a n ý g e n e r á l n í v i k á ř , u ž ív a lo Be Čar k u p ř i v o z e n í im p o t e n c e m u ž o v y p ři p o h la v n ím o b c o vání, což v y k o n á v a l y b a b k y . 151) M a n ž e l s t v í r o v n ě ž s e n á m n e je v í v t é r y z o s ti a n e p o r u š e n o s t i , ja k b y c h o m o č e k á v a l i v d o b ě z l a t é h o v ě k u č e s k é c írk v e . P ř i u z a v í r á n í m a n ž e l s t v í Často s e p ř i h á z í , že r o d ič e d a j í n ě k o m u d c e r u za m a n ž e lk u , ale p o t o m , k d y ž m u ž žá d á v ě n o o d p ř á t e l t ř e b a p o n ě k o l i k a le te c h , t i t o n e c h tě jíc e m u d á t i v ě n a . b e r o u m u m a n ž e lk u , a n ě k d y t a k é m u ž k v ů l i v ě n u v y p u d í m a n ž e l k u . T a k é s e s t á v á , že lidé z cizíh o k r a j e p ř i š e d š e a js o u c e již ž e n a ti, č a s t o p o d v á d ě j í ž e n y , řík a jíc e , že js o u s v o b o d n i, a v s t u p u j í s nim i v m a n ž e l s t v í . 20) I7) U arcibiskupa pražského vzrostla taxa za ustanovení na ohromnou sumu 2800 zl. Neplach, opat opatovický, zaplatil r. 1348 500 zl.; opat milevský Mikuláš 233’/,, zl.; opat tepelský Eringus 260 zl. atd. Viz Tadra, Kulturní styky Čech s cizinou, str. 75. ls) Užívalo se zaříkávání proti bolestem hlavy, zubů, očí, krvo toku. Při porodech se psalo noži a meči na prahu, pálily vlasy a nehty. Rodičky byly obkládány skříňkami s ostatky svatýcií ^ s a l o se proti horečce a bolení zubů na jablku, na oplatce, na olo . , na vavřínu. Zaríkání konala se nad koňmi, aby neměli „červů", o b ra cením listů žaltáře usilovali mnozí vypátrat! zloděje. Pastýři znali zaříkání, aby šelmy (vlk, medvěd) neuškodily stádům. Při evangeliu psávalo se na zemi: „bláto učinil Pán ze sliny". Oči churavé skrá pěly se vodou zbylou ode mše, protíraly se korporálem, pallou,v albou neb jinou částí ornátu kněžského. Tuto pověru považoval Mistr Štěpán, autor p ř í p a d ů s v ě d o m í , za dovolenou. “ ) V p ř í p a d e c li s v ě d o m í 1. 26. čtem e; Zdali se může někomu učarovati od ženských, aby při pohlavním aktu se stal irnpotentním a jak se to může díti? O d p o v ě ď ; Jest to možné, neboť denně o tom slyším na církevním soudě, ale Jak se to děje, vědí babky. s
15 -
V ra ž d y nejsou n ik te ra k t a k o v o u h r ů z u j a k o nyní.
zjevem
říd k ý m
a nevzbuzují
Š le c h ta b ý v á h r u b á a s u r o v á ; je jí c h o v á n í d i a r a k t e r i s u j e A r n o š t v ý m lu v n ý m s l o v e m : t y r a n s t v í še le m . 21) V y s k y t u j í s e p ř í p a d y z t ý r á n í a z a b i t í k n ě z e o d š le c h t ic ů i jin ý c h . 22) K t o m u p o č í n a j í se d r u ž i t i s tá le o s t ř e j š í p r o t i v y s o c i ální. Lid s e l s k ý u p a d á v p o r o b u v ž d y tu ž š í. U ž s e v y s k y t u j í s n a h y p ř i k o v a t ! h o k p ů d ě a n e d o p ř á l i m u v o ln é h o se s t e h o v á n í . O v š e m lid t e n t o n e z a p o m n ě l j e š t ě , co m u v y p r á v ě l y k r o n i k y i s t a r o b y l é z k a z k y , že b ý v a l k d y s i s v o b o d e n , a p r o t o p ř í t o m n á d o b a ú p a d k u v y v o lá v a la v n ě m n e s p o k o j e n o s t v ž d y v ě t š í . 23) T a k é se t ř e n i c e m i n á r o d n o s t n í m i se u ž s e t k á v á m e , a t o n e j p r v e ve m ě s te c h , p o t o m v k l á š t e ř í c h , k d e n ě k t e ř í o p a t o v é o d m í t a j í p ř i j í m a t i ě e s k é n o v ic e p r o t i j a s n ý m s t a n o v e n í m listin z á k l a d a c í c h , 24) a k o n e č n ě n a u n i v e r s i t ě , k d e u t l a č e n ý č e s k ý živel se b r z o p ř i h l á s í o v r á c e n í p r á v , k t e r á m u n á vl) Statuta provinciální £1. 17. o zámeckých kaplanech. r;) Akta Klementa VI. £. 861. Pan Smil z Bítova, rozhněvav se na faráře jaroměřického, jenž ho urazil, dal ho v pytli uzavřeného uto pili. O jiných případech zabití kněze čteme v Kanceláři Arnoštově (s. 28, 102). Jinde opět se dočítáme o zranění kněze. Farář tučapský na pf. byl ztýrán a zraněn v samém kostele (Kancelář Arn. s, 99). Zmiňujeme se o. těchto případech proto, že mnozí se domnívají a hlásají, že lid byl v době Karlově kněžstvu tak oddán, že je vůbec nemyslitelno, aby naň ruce vztáhl. > ’*“) Tomáš ze Štítného píše: J e ž t o p a k p á n i n e c h t i e od s e b e p ú š t ě t i lid í, a nejmajíc k nim i jedné viny, než žej’ je bohat aneb bezdětek, aneb chtie za tím koláči, o v š e m j s ú p ř e d b o h e m k ř i v í . V eť s v o b o d n i ť j s ú lidé; j e s t l i f p á n ě d ě d in a , č lo v ě k f j e s t b o ž í . Pročby svého dobrého a svých dietek neprovině chudý člověk nehledal kdež moha? (Palacký, Dějiny VI., s. 176). 4 24) Platí to hlavně o klášteřích cisterciáckých, kde němečtí mni chové měli převahu. Čechové však stěžovali si u arcibiskupa Arnošta a císaře Karla, jenž zvláštním listem zakročil n generálního opata ci sterciáckého o nápravu. (Palacký, Fonnelbiicher I., 361.) Také na Stra hově vznikly z národnostních příčin spory o osobu opata, ani jedni chtěli Němce, jiní však Čecha. Proto, když r. 1333 biskup pražský Jan z Dražic založil augustiniánský klášter v Roudnici, ustanovil, ^aby do konventu byli přijímáni pouze rodilí —- po otci i matce — Cechové, čehož cílem bylo zachování míru a svornosti v klášteře : „neboť jakož prý dvě protivy v jednom tvoru nemohou sloučeny býti, tak nemohou dvě rozdílné národnosti v jednom klášteře vedle sebe zústávati." K ta kovému poznání vedly biskupa jistě zkušenosti nabyté o klášteřích če ských. (Tadra, Styky s. 333.) — 16 —
ležejí. V P r a z e p o c i ť u j e se c i te ln ý n e d o s t a t e k č e s k ý c h k á zá n í, což v e d e k o n e č n ě k z a lo ž e n í k a p l e N e v i ň á t e k čili b e t l é m s k é , k t e r á m á s lo u ž iti v ý h r a d n ě č e s k ý m k á z á n í m . V y s k y t u j í s e v š a k i ú c h y lk y ve v íře . Z em ě. č e s k á z v l á š t ě n a jih u n e n í b e z b l u d a ř ů . B e n e d i k t X II. p r o p ů j č u j e (r. 1340) všem , k d o ž by vytáh li p r o ti jih o č esk ý m k a c ířů m , ty tc ž o d p u s t k y j a k o ú č a s t n í k ů m jin ý c h k ř i ž á c k ý c h v ý p r a v . as) T o t o k a c í ř s t v o j i h o č e s k é n e p o d a ř í sc v š a k n i k d y v y m ý titi d o c e la a j e h o t r a d i c e p r o t i h í e r a r c h i c k é a p r o t i p a p e ž s k é p ř e jm e p o z d ě ji j i h o č e s k é h u s i t s t v í . 2U) A t a k t e d y u ž v d o b ě , k d y A r n o š t u s ilu je o u p l a t n ě n í z á s a d k a n o n i c k é h o p r á v a v Č e c h á c h , s t a h u j í se v dáli n a o b lo z e m r a č n a v ž d y h r o z iv ě ji a h r o z iv ě ji, o k o v id í, j a k b o u ř e se b líž í v ž d y více, z n e n á h l a sice, ale n e o d v r a t n ě , až p a k b l e s k y s v ý m i p r o m ě n í ve t r o s k y b u d o v u , k t e r á ge z d á la t a k s k v ě l o u a v e l ik o le p o u . Ž i v o t č e s k ý v p o lo v ic i s to l . X iV . s t o j í t e d y v e z n a m e n í b líž íc í se k r i s e . 4 Č e s k ý lid p o v s t a n e a u k á ž e s e p ř í s n ý m s o u d c e m c írk v e , k t e r á p r o d ů c h o d y a v ý s a d y , p r o z e v n ě j š í le sk , p r o slá v u s v ě t s k o u z a p o m n ě l a na s v é p o s l á n í n e j v l a s t n ě j š í . H n ě v č e s k é h o lidu z t r o s k o t á to , n a če m si z a k l á d a l a c í r k e v z e s v ě t ště lá . A rn o š t z P a rd u b ic po ku sil se o d v rá titi z h o u b u ; p o d aas) Srv. Josef Emler, Regesta JV. s. 302. !íi) O postupu křesťanství v Cechách, velmi mnozv/ :|aají správ ného ponětí. Představuji si pokřesťanční Čechů jako věc ji jedno duchou, tak jakoby se byla uskutečnila za krátkou poměrné dobu od příchodu prvých věrozvěstů. Příčinou toho omylu jest hlavně ne dosti hluboké vniknutí do českých dějin. Jiní však sledují cíle strannické; chtějí ukázat i lidem naší doby, že mají v dávných předcích příklad ochotného, vroucího a hlubokého přijetí křesťanství. Proto tedy jsou takořka nuceni mlčeti o odchylkách od víry a povrchním jejím chápáni u našich starodávných předků. Pokřesfanění, máme-li na zřeteli přede vším jeho hloubku, postupovalo velmi zvolna. Pohanští Čechové při jímajíce křesťanství dívali se na ně dlouho ještě jako na něco kouzel ného a na kněze jako na kouzelníky, čaroděje, jako byli pohanští žrecové. Svátosti, výňatky 2 Písem byly jim prostředky kouzelnými. Trvalo dlouho, nežli se povznesli ku správnějšímu pojímání nového náboženství. Pokřesťanční — toť kulturní převrat a ten se nestal náhle. Krotně toho část národa zůstávala po staletí, ještě ve století XIII., věrna svým modlám. Ve XIV. století vnikly do Čech názory odchylné od officiálnílíp křesťanství a nalezly zvláště y jižních končinách ze mě „hojně pří vrženců, pročež zavedena byla do čech inkvisice. Ti, kdo v Čechách se lišili naukou od katolické církve, splynuli později namnoze s husitstvím. — 17 —
lilo sc m u v š a k p o u z e ji o d d á l ili, p ř e s v e š k e r o n a d á n í i tišili a d o b r o u vůli^ k t e r á m u d á v á slávu n e j v ě t š í h o p r a ž s k é h o a r c i b i s k u p a a k t e r á o n ě m A r n o š t u D e n is o v i v n u k l a d o p é r a t a t o s l o v a : K d y b y b y lo b ý v a lo m o ž n o , a b y j e d i n ý č lo v ě k v y r v a l č e s k ý k l é r u s k o r r u p c i a í g n o r a n c i, A r n o š t z P a r d u b i c b y t a k b y l učinil. Ale z l o ř á d y b y l y p ř í l i š z a s t a r a l y a p ř íliš o b e c n ý , n e ž a b y j e d i n ý m u ž n a d nim i z v ítě z il, t ř e b a b y l d u c h j e h o s e b e v ě t š í a p o s t a v e n í je h o s e b e p o v ý š e n ě j š í . 27)
Příčiny m ravního úpadku. Jestliže h ledám e p říčin y s ta v u to h o s m u tn é h o a p o lito v á n í h o d n é h o , t ř e b a p ř e d e v š í m u v é s ti s n a h u c í r k v e p o m oci p o lit ic k é , p o r o z m n o ž e n í d ů c h o d ů a v ý s a d , c o ž jí p ř e k á ž e l o o d d a t i se i n te n s iv n ě ji č in n o s ti s m ě ř u j í c í k u m r a v n í v ý c h o v ě národů. O d p u stk ý a p řím o p o v ěre ěn é o ceňování sv á to stí, je ž t o l i k učilo lid s tv o d o u f a t i v m i l o s r d e n s t v í b o ž í a o d n ě h o , v š e o č e k á v a l i , d u s il y s n a h y p o m r a v n í m z d o k o n a le n í v la s tn ím i s ila m i v s a m é m z á r o d k u , a s n a d n o d o v o lo v a ly h ř e š it i, k d y ž s e o t e v í r a l a h ř í š n í k u n a d ě je , r o z h řeše n ím a o d p u s tk y za p en íze neb při m írném p o kání získati o d p u ště n í v in y a p o s v ě c e n í. D o k o n alé se v ž i tí p ř e d p i s ů k a n o n i c k é h o p r á v a zvláště o bezž e n s t v í k n ě ž s k é m n a r á ž e l o d o s u d m im o jich n e p ř i r o z e n o s t a tv r d o s t na z b y tk y p ráv n ích n ázo rů , v štípený ch k ř e s ť a n s t v í m c y r i l l o m e t h o d ě j s k ý m i p o z d ě j š í p r a x í , d le n íž se m o h li k n ě ž í ž e n iti ( n a M o r a v ě j e š t ě z a A r n o š t a byli le g i t i m n ě ž e n a t í f a r á ř i. 28) C o e l i b á t p a k p ř i s p ě l n e s m í r n ě k u m r a v n í ' s . ___ '") H u s a v á l k a h u s i t s k á , s. 15: Denis praví dále: Uprostřed dob velmi zmatených objevují se zároveň lidé, kteří věrni principům vyšším morálky a náboženství, jsou církvi ctí a hrozbou zároveň, ani svým chováním dávají živě pociťovali nedokonalost a chyby ostatních členů kléru. Papežství je prohlašuje za svaté i děsí se jich: za jejich cnostmi skrývá se revolta. Denis správně vycítil povahu církevnictví: boji se morální hloubky. íí!) Křesťanství řecko-východní, hlásané CyriUem a Methodem, dovolovalo kněžím manželství. Ženatým byl 11a pí. opat Prokop, jenž měl syna, dále děkan kostela pražského a kronikář český Kosmas, jenž sám byl synem kněze a otcem pozdějšího biskupa olomouckého Jindřicha Zdika. Své manželce věnuje Kosmas vzpomínku také ve své kronice. V pozdější době staly se pokusy místo ono z kroniky odstraniti. Teprve —
18
—
k o r r u p c i k lé r u i v ě ř íc íc h . - V p r v ý c h d e s ítil e tíc h s to l . XIV. p o s t r á d a l i Č e c h o v é d o s ti č a s t o v e d e n í s v ě t s k é h o i c í r k e v n íh o . K rá l J a n b ý v a l v e lm i č a s t o n e p ř í t o m e n a b i s k u p Ja n IV. z D r a ž í c t r á v i l d l o u h o u ř a d u le t v A v ig n o n ě , jsa v y š e t ř o v á n z p o d e z ř e n í k a c í ř s t v í k o b ž a l o b ě č e s k ý c h ř e h o ln ík ů . Z m ín i ti š e t - e b a t a k é o p o k r o č i l é c é n t r a l i s a c i s p r á v y c í r k e v n í. Ř í m s k ý p a p e ž o b s a z u j e b e n e fíc ia , j e ž b y m ě li o b s a z o v a t! b i s k u p o v é , b i s k u p o v é ú č a s tn í c e s e ve s p r á v ě s t á t u a v lá d n o u c e b o h a t s t v í m v p r a v d ě k n íž e c ím , js o u n e s m í r n ě p o v ý š e n i n a d p le b á n y , k t e r ý c h p r o r o z s á h l o s t dio e ce sí a č a s t o u n e p ř í t o m n o s t v sídle b i s k u p s k é m ani n e z n a jí. J e s t t u v e d le k n ě ž í d o b ř e s i t u o v a n ý c h , v e d le h o d n o s t á ř ů c í r k e v n íc h se s k v ě l ý m i p ř í j m y ve' z n a č n é m p o č t u k n ě ž s k ý p r o l e t a r i á t (na p ř . o l t á ř n í c i ) , j e n ž n i k t e r a k n e s lo u ž í k o z d r a v ěn í a p o v z n e s e n í p o m ě r ů c í r k e v n íc h a m r a v n í c h . 30) V y m a n ě n í k l á š t e r ů z m oci b i s k u p s k é a n a p r o s t á je jic h n e z á v is l o s t n a f a r á ř íc h , b o h a t é je jic h d ů c h o d y a d a r y v ěříc ích n i k t e r a k n e p o d p o r u j í m r a v n o s t ř e h o l n í k ů . 81) T o t e d y asi b y ly p ř í č i n y k r i s e , o n íž j s m e s e z r n íů \ a k t e r á se u k á z a l a b ý t i n e v y l é č ite ln o u a z p l o d ila h u s it s tv í. A l e . v š e t o b y l y z á r o v e ň s y m p t o m y , v y d á v a jíc í n e k l a m né s v ě d e c tv í, že s t ř e d o v ě k se s v o jí k u l t u r o u se p ř e ž il a že ve dvanáctém století papežství začalo důrazněji pracovali na zavedení kněžského coelibátu v Cechách, což se ale u duchovenstva potkávalo s prudkým odporem, jako vidíme na příběhu, který se přihodil papež skému legátovi Petrovi. Když totiž tento legát za svého pobytu v Praze chystal se vykonati svěcení na kněžství a žádal od kandidátů přísahu, že chtějí zachovafi bezženství, strhla se mezi těmito taková bouře nevole a odporu, že by legát papežský byl málem býval zavražděn. Coelibát vnucený duchovenstvu vedl k nejkřiklavějším necudnostein, jakých lidé ženatí jen stěží se dopouštějí. Vliv coelibátu na povahu a mravnost jest, jak dějiny i zkušenost dosvědčuji, neblahý. — Když arcibiskup Arnošt visitoval jakožto arcibiskup olomouckou dioecesi, nalezl mnohé duchovní ženaté, nerozvedl je však od jejich manželek; jejich správu přikázal olomouckému arcijáhnovi. Srv. odstavec O úřadu arcijýhnově, ve stanovách .kapitoly olomoucké, ve sbírce: Archiv fiir oesterrejchische Geschichte XLI., s. 207. ':!l) Ohromné množství dokladů nalézáme v listinách archivu vati kánského, částečně pokud se našich českých věcí týkají, vydaných na př. Kiicmanem a Novákem. a'’) Oltářníci byli kněží, přidělení k jednotlivým oltářům, majíce za povinnost čisti na nich mši. S1) Jest to zcela přirozeno; řeholnici, velmi často hrubí, naprosto nevzdělaní lidé, nemusíce se obávati biskupa a faráře, oddávali se tím snáze životu bezuzdnému.
n a d e š e l čas, a b y v y s t ř í d á n byl v ě k e m jin ý m s j i n o u k u l t u r o u . ne t a k j e d n o s t r a n n o u , j a k o b y la k u l t u r a s t ř e d o v ě k á , k t e r á cenila v ý h r a d n ě ž i v o t z á h r o b n í a dle t o h o u z p ů s o b o v a l a ž iv o t a z v l á š t ě m r a v n o s t s t ř e d o v ě k é h o lid s tv a .
Vznik reform ace — její základní m yšlenka. V ěkové a k u ltu ry m ají p ráv ě ta k Jako o rg a n ism y pud se b ez ách o v á m . S tře d o v ě k m ěl ho té ž a to v m íře n e o b y če jn é . T e n t o p u d s e b e z á c h o v á m d al v z n ik p o k u s ů m , jež s m ě ř o v a l y k z a c h o v á n í s t ř e d o v ě k u . Ale p o k u s y u k á z a l y , že n elze v r á t i t i m l a d i s t v o u s v ě ž e s t s t a ř e c k é m u o r g a n i s m u a s ig n a lis o v a ly p ř í c h o d n o v é h o v ě k u . P o k u s y o u d r ž e n í s t ř e d o v ě k u s ta ly se. p o č á t k e m r e f o r m a c e a sp o lu d ů k a z e m je jí p o t ř e b y , C o z n a m e n á v y s t o u p e n í a č in n o s t K o n r á d a W a l d h a u s e r a j in é h o nežli s n a h u u d r ž e t i s t ř e d o v ě k ? Čím v š a k se s t a l a t a t o č in n o s t f a k t i c k y ? N ičím jin ý m n ežli p o č á t k e m r e f o r m a c e , k t e r o u d o k o n á v á jin ý a u g u s t i n i á n , M a r t i n I .u th c r . W a l d h a u s e r a L u t h e r p o d á v a j í si r u c e p ř e s v z d á l e n o s t d v o u s to l e tí . Bylo o v š e m t ř e b a v y k o n a t i m n o h o , nežli se 'dospělo o d W a l d h a u s e r a k L u t h e r o v i . Bylo t " e b a . a b y v z p l á l a h r a n ic e H u s o v a a S a v o n a r o l o v a , #a) by lo t ř e b a p o d sto u p ili zápas s v ý p rav a m i k řížo vý m i, k te r é ž to p r o s tř e d k y b a r b a r s k é a n á s iln é m ě ly z a d r ž e t i v ý v o j s p ě jíc í k e m a n c i paci in d iv id u a o d p o u t, jim iž je s v í r a l a c í r k e v se s v ý m i d o g m a t y a d e k r e t y . Ale o v š e m n ásilí n e d o v e d l o z a d r ž e t i a z d o l a ti m y š l e n k u . U volnění
i n d i v i d u a, u v o 1 n ě n í m y š l e n k y —
:li) S a v o n a r o l a , dominikán (* 1452 f 1498), mystik, asketa, snažil se o reformu církve, byl pro svůj spis „ T r i u m f k ř í ž e " vy loučen r. 1497 z církve a rok na to oběšen a upálen. Jeho kritika mezi jiným patřila především papeži Alexandru VI. (Borgia), muži mravů na prosto porušených. Savonarola volá: „Viz Řím, hlavu světa, a odtamtud podívej se na údy. Tu od pat k hlavě není již nic zdravého. Žijeme ' mezi křesťany, obcujeme s nimi, ale oni nejsou křesťany, jsou jimi to liko dle jména. Tu bylo by lépe, kdybychom byli mezi pohany." (Drtina, Myšlenkový vývoj evropského lidstva, s. 287 a násl.) Přes jeho pro kleti a upálení váží si řád dominikánský tohoto svého Clena vysoce právě tak jako Jana Taulera, o němž níže. — 20 —
tě m i s lo v y n e j s t r u č n ě j i , ale z á r o v e ň n e j v ý s t i ž n ě j i j e s t c h a r a k te ris o v á n d ějin n ý vývoj od s tř e d o v ě k u až p o d o b y naše. Ti, k d o ž dali p r v ý p o d n ě t k t o m u t o v ý v o ji, a m e z i nim iž i m o h u t n o u p o s t a v u W a l d h a u s c r o v u zřím e,, js o u j e š t ě lidé s t ř e d o v ě c í . M yslí, j a k o s t ř e d o v ě k m yslil, b i j í s e z a ideály, k t e r é v zty čil s t ř e d o v ě k , celá je jic h f y s io g n o m ie j e s t s t ř e d o v ě k á . Ale p o d tím z e v n ě j š k e m s t ř e d o v ě k ý m s k r ý v á jse něc o , co u ž n e n í t a k z c e la s t ř e d o v ě k é ; h á r á v je jic h s r d c i něc o , co je p ř i b l i ž u j e k n á m a š e p t á , že ti lidé js o u nám s p ř í z n ě n é , b l í z k é d u š e . N epluli s p r o u d e m , byli t o více m é n ě o d b o jn íc i p r o t i o fic iá ln ím u m ín ě n í d o b y , p r o t i je jím s l a b o s t e m a k o rru p c i,, n ě c o r e v o l u c i o n á ř s k é h o se v nich t a j í t ó 1 j e s t to , co je činí Články v r o z v o j i lid s tv a , p ř i p r a v o v a te li a tv ů r c i n o v ý c h d o b , a cs. ' ': d i v s r d c i n a š e m v r o u c í, U p řím n é s y m p a t h i e k n im . > W a l d h a u s e r z b a v il s v a t o z á ř e m n i š s t v o , o d h a lil p o r u š e n o s t d u c h o v e n s t v a , u k á z a l d o b ě j e j í mo r á l n í b a n k r o t - t o s ta č í , a b y c h o m m u " p ř iř k li čestné* m í s t o m ezi přip rav o v ateli nových dob.
ŽIVOT A PŮSOBENÍ KONRADA WALDHAUSERA. Narozeni W aldhauserovo, vývoj povahy, vzdělání. M u ž , j e h o ž ž iv o t a p ů s o b e n í v t é t o k n iz e líčiti c h c e m e , znám je st pod jm é n em K o n r á d W a l d h a u s e r . W a ld h a u s e r , t o li k j a k o W a i d h a u s s k ý n e b o i W a l d h a u s e n s k ý , s lu je p o k l á š t e ř e w a l d l i a u s s k é m , j e h o ž byl č l e n e m . 1 ) K o n r á d W a l d h a u s e r byl k a n o v n í k e m ř á d u sv. A u g u s tin a . T a t o ř e h o le , k t e r é v e s to l . X IV . p ř i b y l o n ě k o l i k n o v ý c h k l á š t e r ů v Č e c h á c h , tě š i l a s e z n a č n é p ř í z n i c í s a ř e K a r l a IV., a r c i b i s k u p a A r n o š t a i j i n ý c h . 2) J e j í s t a t u t a o b s a h u j í m y š le n k y , k t e r é , j a k ih n e d u v id ím e , p o u k a z u j í již n a v ě k n o v ý , jiný. n ežli b y l s t ř e d o v ě k . L ze říci, že ř e h o le o n a b y la v t é d o b ě d o s ti m o d e r n í . K onrád n aro d il se v R a k o u síc h , ro d iště je h o je st v ša k z c e la n e z n á m o ; n a n e j v ý š e m ů ž e m e se d o h a d o v a l i , že k o l é b k a j e h o s t á l a , ne-li v e W a l d h a u s u , t e d y v j e h o o k o lí. 0 V latinských spisech bývá jmenován náš mravokárcc Chunradus de Waldhausen, Walthausen, Waldhauser, Baltliauser, Wolthaúsar, C011radus de (ab) Austria (z Rakous) a p. ^Augustiniáni se dělili na k a n o v n í k y a p o u s t e v n í k y . K a n o v n í c i měli kláštery v Roudnici, Kladsku, Jaroměři, v Rokycanech, Sadské, na Karlově v Praze, v Třeboni, Landškrouně, Kostonilatech (1400), Borovanecli (1454). — Poustevníci sv. Augustina vznikli r. 1256, kdy z nařízení papeže Alexandra IV, různé sbory poustevníckě spojily se v jeden řád s řeholí zmíněného již učitele církve. Měli kláštery u sv. Dobrotivé, na Sopce u Mělníka, v Pivoňce, u sv. Tomáše v Praze, v Domažlicích, v Bělé, v Úterém, Sušici, Litomyšli, v Ročově. Augusti niánky měly konvent na Novém Městě Pražskem.
■\ ' \
v;
\
\
'1
.' -
,
...
>
.
.
:
K d o b y li j e h o r o d ič e , n e v í m e . P o s l e d n í h o r o k u ž iv o ta ’ K o n r á d o v á t v r d i l i o n ě m m n ic h o v é , j e m u k r a j n ě n e p ř á t e l š t í , , v Ř í m ě , 3) že p o c h á z e l z lo ž e n e m a n ž e l s k é h o ; m á m e z a to , 'ž e t o t o t v r z e n í b y lo lživé, j a k o č e t n é jin é ž a l o b y m n ic h ů p r o t i W a l d h a u s e r o v i. R o v n ě ž n e v í m e , k d y s e K o n r á d n a r o d i l ; m ů ž e m e p o u z e v y s lo v iti d o m n ě n k u , že s e t a k s t a l o asi m e z i lé ty 1320-13 26.4) J a k k o l i z děl, k t e r á K o n r á d z a n e c h a l , a z u d á l o s t í p o sle d n íc h z v l á š t ě le t j e h o ž i v o ta m o ž n o s e s t r o j i t i d o s ti j a s n ý a p ř e s n ý o b ra z jeho povahy, nem ů že m e v n e d o s ta tk u p ř í m ý c h z p r á v leč je n v o b r y s e c h velm i n e u r č i t ý c h n a z n a č iti, j a k s e p o v a h a j e h o v y v íje la , u c e lo v a la , v y r o v n á v a la . T ř e b a p ř e d e v š í m p o u k á z a t i n a v e n k o v , v n ě m ž žil, d r s n ý a p r o s t ý , v z d á l e n ý o d ž i v o ta m ě s t s k é h o s j e h o p o h o d lím . b o h a t s t v í m , z m ě k č i l o s t í a čni i porušeností m rav ní, n a k r a j i n u h o r n a t o u s m o h u t n ý m i k \ k r á s n o u a m ís ty , z v f á š tě k o l e m D u n a j e , v j e h o ž b l í z k o s t i ' W a l d h a u s e n leží, a je n ž t u p r u d c e s e ž e n e s e v ř e n v y s o k ý m i , p ř í k r ý m i s k a la m i v e l ik o le p e r o m a n t i c k o u . , N ení nezajím a v á n áv štěv a krajiny, k d e W a ld h a u se r p r o žil s v é m lá d í. J e s t l i ž e v o lím e c e s t u p o D u n a ji, v y s t o u p í m e n a b ř e h v S a r m i n g s t e i n u . v esn ičc e n a le v é m b ř e h u D u n a je b líže h r a n i č d o l n o r a k o u s k ý c h . H o r s k ý p o t o k S a r m i n g i v le tě d o s ti m o h u t n ý p a d á t u ž e n a s e h lu č n ě k o r y t e m v y h l o u b e n ý m ve s k a l n a t é m b o k u h o r y a t v o ř e n e s č ís l n é m n o ž s t v í k a t a r a k tů do D u naje. Jd e m e rad ě ji méně sc h ů d n o u sta ro b y lo u c e s t o u v e d l e t o h o t o p o t o k u , nežli p o silnici, k t e r á t v o ř í c s p ir á l u n a z p ů s o b t o č i t ý c h s c h o d ů v y s t u p u j e z v o l n a n a h o r u do z á v r a t n é v ý š e . S a r m i n g ž e n e n ě k o l i k pil a m lý n ů . Asi p o h o d in o v é m p ř í k r é m , s t o u p á n í d o s t a n e m e se n a m ís ta , k d e S a r m i n g již k lid n ě , t ř e b a s tá le j e š t ě d o s t i b y s t ř e , p r o u d í m e zi lu č in a m i, n a d n im iž n a s v a z íc h p a h o r k ů již p o v lo v n ě se s k lá n ě j íc íc h o b j e v í s e k u s y v z d ě l a n é h o p o le s o b ilím . K o n e č n ě u p r o s t ř e d v e věnci p a h o r k ů , d o s u d z v e lik é č á s ti '*) Srv. list kněze Mikuláše z Jemnice ze dne 14. srpna 1369. 4) Soudíme tak dle roku, kdy Waldhauser byl posvěcen na kněžství. Stalo-li se to r. 1349, a byl-li Konrád tehdy 24—30 roků stár (spíše starší nežli mladší), lze jeho narození položití mezi 1.1320—1326. Praví-Ii Konrád ve své obraně r. 1364: 0 jestliže bych byl před dvaceti lety věděl, že by to přispělo k oslavě a cti boha a jeho pravdy proti zpurným, byl bych sebe všecek stadiu zasvětil — lze uzavírati, že r. 1344 považoval své předběžné vzděláni za skončené, což by také ukazovalo k prvním letům dvacátým jakožto k době jeho narození, -
23 -
p o r o s t l ý c h lesy. u y id ím e m a lý , t i c h ý m ě s t y s W a l d h a u s e n a o d n ě h o asi 10 min. n a v ý c h o d n a o s t r o ž n ě o d s e v e r u k jih u v y b íh a jíc í, c h r á m s p o lu s e z b y t k y s t a r o s l a v n é h o k l á š t e r a ť w aldhausského. K l á š t e r v v a l d h a u s é n s k ý za lo ž il O t t o von M a c h l a n d ; s t a v b a p o č a l a r. 1144 a s k o n č e n a 1148. Z a l o ž e n í p o t v r z e n o a r o z m n o ž e n o b i s k u p e m p a s s o v s k ý m R e g j n b c r t e m 11 K l á š t e r p r ů b ě h e m d o b m n o h o u tr p ě l , m e zi jin ý m i o d H u š itů v , p o v z n e s l s e v s a k o p ě t k u z n a č n é m u r o z k v ě t u , ja k s v ě d č í až d o s u d c h r á m k l á š t e r n í , s t a v b a k r á s n á , v e lik á , p ř ív ěťivá s b o h a t o u p r a c í s t u k a t e r s k o u . K l á š t e r b y l za c í s a ř e J o s e f a II. (1784) z r u š e n , r o z s á h l á b u d o v a k l á š t e r n í z n e j v ě t š í č á s ti s t r ž e n a (r, 1800), m a te riá l odvezen do V íd n ě .i ) S o stro ž n y k lá š te rn í o te v írá s e p ě k n ý p o h l e d n a o k o l n í p a h r b k y a d o le na lučiny, jim iž s p ě c h á ' S a r m in g . W a l d h a u s e n až p o s u d p ů s o b í d o j m e m tic h é s a m o t y , což t e p r v e p ř e d půl t is íc e m r o k ů ! K r a j i n a t a t o n e m o h l a z ů s t a l i b e z vlivu n a p o v a h u W a l d h a u s e r o v u . J e h o o tu ž ilo s t , jis tý s t u p e ň t v r d o š í j n o s t i , o d v a h u , n e z n a jící v á h á n í a z m a t k u , j e h o o t e v ř e n o s t a u p ř í m n o s t , n á z o r n a ž iv o t p ř í s n ý a p o v z n e s e n ý , lze z a jis té a l e s p o ň č á s te č n ě — m im o p ř i r o z e n ý z á k l a d p o v a h y — v y sv ě tlit! r á z e m p r o . s t ř e d í , v n ě m ž W a l d h a u s e r o d s v é h o m lá d í a ž d o v ě k u m u ž n ého se pohyboval. N a p r o t i t o m u p ř i r o z e n á j e h o p o v a h a více p r a k t i c k á n ež li s p e k u l a t i v n í , d a l e k á v š e h o c i t l i v ů s t k á ř s t v í , d o v e d l a se u v y s o k é m í ř e u b r á n i t i b l o u z n i v o s t i a v z n ě tli v o s ti, k n íž o b y v a t e l é h o r m ív a jí n á k l o n n o s t a k t e r á je i v ý z n a č n ý m r y s e m d.oby, ve k t e r é K o n r á d žil. K t o m u p ř i s t u p u j í s t a t u t a k a n o v n í k ů a u g u s t i n i á n s k ý c h . °) T a to s ta tu ta b ez e vší p o ch y b n o sti zn ačno u m ěro u přisp ěla k v y tv o ře n í duševní tv á řn o s ti W a ldhauserovy, k te ré h o m ů ž e m e n a z v a t i t a k o ř k a je jic h v t ě l e n í m ; je jic h d u c h p r o n i k á jeho kázání. :') Benedikt Pillwein: Geschichte, Geographie uiid Statistik des Erzlierzogthums Osterreicli ob der Enns I. s. 17 sld., 422 a j. ") Otiskl je Raimundus Duellius v díle Miscellanea 1. s. 85—204 dle přepisu lldeíonsa Hirsche, řeholního kanovníka ve Sv. Hlppolytě. Statuta sepsána byla na samem konci století XIII. v latinských hexatnetrech. Na ukázku uvádíme odstavec o h o l e n í a l á z n í c h (s. 99): — 24 —
V e s t a t u t e c h t ě c h t o k l a d e sc velm i z á v a ž n ý d ů r a z .n a z b o ž n o s t v n i t e r n o u ; z b o ž n o s t p o u z e z e v n ě j š í p r o h l a š u j e se za n a p r o s t o b e z c e n n o u . T o t ř e b a d ů r a z n ě v y t k n o u t i p r o t i s t ř e d o v ě k é m u o b ř a d n i c t v í a p r o t i p ř e s v ě d č e n í v e lm i r o z š í ř e n é m u . j a k o b y k m r a v n o s t i s ta ě i i o b ř a d . Z a j í m a v ě j š í v š a k j e s t v ř e lé d o p o r u č o v á n í č e tb y , v ů b e c s t u d i a , je ž p r o h l a š u j e se z a v h o d n ý p r o s t ř e d e k , j í m ž lze čeiiti, a b y ř e h o l n í k n e p ro p ad l n e ře stem . Je te d y stu d iu m p r o s tř e d k e m u m rav ň o v acím . N á v š t ě v a c h o r u a v ý k o n y b o h o s l u ž e b n é n e m a jí b ý ti je d in ý m z a m ě s t n á n í m k a n o v n í k ů . T a k é p r á c e je d ů le ž it ý m č l á n k e m v d e n n í m r o z v r h u ř e h o ln í k ů . P ř í m o nás p ř e k v a p u j e , že s t a t u t a m a jí p éč i i o m o m e n t e s t h e t i c k ý , b a i z d r a v o t n í . B r a t ř í m a jí se n e j e n k a ž d é h o r á n a u m ý v a t i a h la v u u č e s a t i f n ý b r ž m a j í a l e s p o ň z a č t r n á c t d n í se v y k o u p a t i , což je p ř e d p is , j e n ž s e ú p ln ě liší o d t o h o , co n á m z n á m o o a s k e s i s t ř e d o v ě k é , k t e r á p o v a ž o v a l a z a v y s o k ý s t u p e ň d o k o n a l o s t i , k o u p e l í m ú p ln ě se v y h ý b a l i , a k t e r á si lib o v a la v n e č i s t o t ě i h m y z u . K o u p e lí p a k se n e m á u ž í v a ti p o u z e z a ú č e le m č is to ty , n ý b r ž i z a ú č e le m z a c h o v á n í a o s v ě ž e n í sil tě le s n ý c h . S tatu te, j s o u si v ě d o m a , že p ř e d p i s u j í n ě c o , co s e v y m y k á z r á n . \ d o s a v a d n í p r a x e a s k e t i c k é , a p r o t o j a k o b y n a o m lu v u p ř i p o m í n a j í , že p ř i k a z u j í c e k o u p e l e , n e s c h v a lu jí n e ř e s t í , k t e r é se p ř i h á z e j í v lá zn íc h . W a l d h a u s e r p o u ž ív a l lá z n í i v P r a z e a o d t u d v z n ik ly k l e v e t y , k t e r é m ě ly p o v ě s t j e h o jafco m r a v n é h o ř e h o l n í k a p o š k o d i t . 7) M á m e -li t e d y n a z ř e t e l i p ř í s n ý p o ž adavek z b o ž n o sti vniterné, d o p o ru č o v á n í stu d ia a práce j a k o p r o s t ř e d k ů a s k e t i c k ý c h , d á le p éč i o č i s to tu t ě l a a u d r ž e n í z d r a v í u ž í v á n ím k o u p e l í, t ř e b a p ř i z n a t i , že ze s t a t u t Ad m i n u s h e b d o m a d a f r a t r e s r e n o v a n d n s e c u n d a r a s u r i s , l a v a c r i s f a c i a n t s u a c o r p o r a -.lunda, non tamen hinc quicquam psalmorum servitiique divini linquant, quia sic ageretur iníqiie. D a m n a m u s vi t i a , s e d n á t u r á m r e f o v e m u s u s u m u n d i t i a e , s i c ut v i r e s r e p a r e m u s . [Česky: Nejméně jednou za čtrnácte dní nechť bratří obnoví pleš a koupelí svá těla očistí! Nesmějí však proto nic vynechati z Iiodínek a bohoslužby, ježto by to bylo jednání ničemné. Odsuzujeme neřesti, ale přirozenost osvěžujeme čistotou, abychom talc síly obnovili.] ,;) Srv. dopis minority Weiglina Konrádovi ze dne 17. října 1368, — 25 —
/
k a n o v n í k ů a u g u s t i n i á n s k ý c h v a n e o p r a v d u n o v ý d u c h . T ě lo n e n í jen h m o t o u , k t e r o u t ř e b a p o h r d a t i a za. v ě z e n í d u š e p o v a ž o v a t i , j a k z a t o m ě la a s líe s e s t ř e d o v ě k á , n ý b r ž je n ě č ím , č e m u t ř e b a v ě n o v a t i péči. O c e ň o v á n í p a k t ě l a je s t j e d n o u z e s lo ž e k h n u t í , k t e r é se n a z ý v á r e n a is s a n c í. W a l d h a u s e r byl b y s t r ý m p o z o r o v a t e l e m . N e n í p o c h y b y , že b e d l iv ě s l e d o v a l v ý v o j s o u č a s n ý c h u d á l o s t í , a ze i t a t o o k o l n o s t m ě la vliv n a u t v á ř e n í s e j e h o p o v a h y ;a j e h o ž i v o t n í h o i s v ě t o v é h o n á z o r u . P o celé j e h o m lá d í a ž k p o č á t k u le t m u ž n ý c h z u ř il z á p a s p a p e ž ů s L u d v í k e m B a v o r s k ý m , je n ž p o z d ě ji r o z š í ř e n b y l í n a „ p o l e m y š l e n k o v é , k d y ž po b o k u B a v orov ě sta n u li F ra tíc ello v é a zv láště O ccam a..jali se m u p o m á h a ti svým i th esem i, n a m íře n ý m i p ro ti rřá zo ru o m oci p a p e ž s k é , j a k s e t e n k r á t n a s t r a n ě c í r k e v n í c h á p a l a . B) P a p e ž s t v í s a m o s e s v ě t š f o v a l o s tá le více a více a z d á l o se, že ú p ln ě z a p o m n ě l o n a své p o s lá n í n e j v l a s t n ě j š í a v ě n o v a lo s e z c e la r o z m n o ž o v á n í a u p e v ň o v á n í m o c i p o litic k é v e s v ě t ě k ř e s ť a n s k é m a s h o n u p o p e n ě z í c h , jic h ž p o t ř e b o v a l o k d o s a ž e n í s v ý c h s v ě t s k ý c h cílů. D v ů r p a p e ž : s k ý z a K lim e n ta VI, (1342— 1352) s e sv ý m i d á m a m i a r y t í ř i , s n e o b y č e j n o u s k v ě l o s t í v z a ř íz e n í, s č e t n ý m i u š l e c h tilý m i k o ň m i , o n ě ž p a p e ž m ě l o b z v l á š t n í z á je m , p o d iv n ě k o n t r a s t o v a l s p ř e d s t a v o u p r o s t é h o k ř e s ť a n a o s íd l e n á m ě s t k a K r i s t o v a . 9) V z á p a d n í m N ě m e c k u n a R ý n ě ve š k o l e d o m i n i k á n a E c k h a r t a (1250— 1260) p ě s t u j e se m y s t ic i s m u s , k t e r ý h ran ičí s p anťh eism em . Jan T auler, k te r ý náleží k té to š k o l e , s t a v í se n a p r o s t o p r o t i c í r k e v n í a u t o r i t ě , u č í sv é p o s lu c h a č e n e v Š ím a ti si t r e s t ů c í r k e v n í c h ; p a p e ž d á v á p á liti 6) Spor papežů s Ludvíkem Bavorem vylíčen podrobně v Geschichte Kaiser Karls IV. und seiner Zeit od E. Wertmsky-ho (sv. I. a II.), — F r a t í c e l l o v é , františkáni, kteří stáli na stanovisku naprosté chudoby, na kterém stál i František z Assisi, jenž svůj řád založil v opposici proti církvi bohaté a pyšné. Fratícellové rozeznávají dvě církve: bohatou, světskou, kterou spravuje papež, a chudou, ctnostnou, dědičku apoštol skou, která se spravuje, sama. Byli stoupenci sesazeného generála františkánů Miciiaia z Ceseny, a později V i l é m a O c c a n i a i Bonagratie z Bergama. Utekli se k Ludvíku Bavorovi a byli papežem dáni do kletby. Papeže Jana XXIL, který zavrhl učení, jakoby Kristus a apo štolově nebyli měli naprosto žádného majetku, prohlásili za kacíře. — V i l é m O c c a m , ( f 1347 v Mnichově) v bojích papežů s Ludvíkem Bavorem p o s t a v i l s e p o b o k B a v o r ů v p r o t i J a n u XXII. Jeho nabídka Ludvíkovi zněla: braň mne mečeni, já tě budu bránitl pérem. Proti praetensím papežským napsal více spisů. c) Werunsky: Kaiser Karl IV., I. 299. — 26 —
j e h o k n ih y , ale T a u l e r n e u p o u š t í o d s v ý c h z á s a d a u m í r á v e s v é m o d p o r u k p a p e ž s t v í (1 3 6 1 ). 10) R. 1348 v y p u k á h r o z n ý m o r , n a p o d z i m t o h o t o r o k u v y ž a d u j e si p r v ý c h o b ě t í . C í r k e v n a ř i z u j e k a j í c í p r ů v o d y , a le le h c e v z n ě tli v é p o v a z e a l p s k ý c h h o r a l ů n e z d á sc t o t o p o k á n í d o s ti v y d a t n ý m p ro s tř e d k e m k u tišen í hněvu božího. P r o to sa h ají k p r o s t ř e d k ů m p ř í s n ě j š í m , k a s k e s i ve hni t u h é , k b ič o v á n í. T a k se d ě j e p o č á t k e m r. 1349 v R a k o u s í c h a b r z o p o celé E v r o p ě . 11) Z á s t u p y f l a g e l l a n t ů ( m r s k á č ů ) v p r ů v o d e c h s k říži, h o ř íc í m i s v íc e m i, s k o r o u h v e m i p r o c h á z e j í m ě s t a a s c v z r u še n ím f a n a t i k ů p ě j í p ís n ě n a u t r p e n í P á n ě , b ič u jíc e se p o lo o b n a ž e n i r á n o i v e č e r . D o je m , j a k ý p o s o b ě f la g e lla n ti z a n e c h á v a li, b y l m o h u t n ý , a l e s p o ň s p o č á t k u . P ř i m í š e n í m v š a k r ů z n ý c h p o c h y b n ý c h živlů a žen f la g e l l a n t i s m u s se z v r h á . Vůči c írk v i, j e j í h i e r a r c h i i a j e j í m s v á t o s t e m s t a v í se f l a g e l la n ti n a s t a n o v i s k o zc ela n e g a t i v n í . N e p o t ř e b u j í s e z p o v í d a t i, je jic h b i č o v á n í p o s t a č í k o d p u š t ě n í viny. W a l d h a u s e r je víd a l t ě ž a o k o l n o s t i , k t e r é v y v o la ly f l a g e l l a n t s t v í , n e m o h l y v d u š i j e h o n e z a n e c h a t i s to p y . — Z n a l t a k é d o b ř e , j a k v b líz k é m j e h o s o u s e d s t v í v R a k o u s í c h i v Č e c h á c h m n o ho k ř e s ť a n ů u v í ř e b lo u d í, k o le m s e b e v id ě l h r o z n o u s p o u s t u m r a v n í m e zi v ě ř íc ím i, ale j e š t ě v íce m e z i k n ě ; V e m a ř e h o ln ic tv e m . T o v š e m o h u t n ě ú č i n k o v a lo n a m y sl \V. ' h a u s e r o v u jin a k c h l a d n o u , v n íž r o z u m m ěl p ř e v a h u , t a k , ' že i t a t o p o v a h a , v i d o u c k o l e m s e b e t o , co dle P í s m a s t ř e d o v ě k n a z ý v a l o h a v n o s t í s p u š t ě n í , s e z a b a r v o v a l a čím d á le tím p ř í sn ě ji a že i v j e h o m ysli s e z a k o t v i l a v i d i n a o b r z k é m s k o 10) M. Eckhait po delším vyšetřování odvolal své učení. J a n T a i l l e r náležel k mystikům, zvaným p r a v í p ř á t e l é b o ž í . Od stoupenců zván učitelem subtilním a osvíceným. Momnnenta dominicana vydaná od P. Vincence Fontány r. 1675, chválí Taulera neobyčejně (s. 223): „Tauler kolínský v celém Německu pro svatost života a dar kázání evangelia se zápalem ducha a s podivuhodným prospěchem posluchačů veleslavný, a v božských písmech velmi vycvičený, mnoho psal pro povznesení spásy duší. A duchem prorockým nadán, rány, které Luther zasadil církvi a kacířství, která v Německu proti posvátným dogmatům a svátostem církevním měla povstati a která až do dneška katolíky sužují, předpověděl." Jest to úsudek, který ukazuje, jak dominikáni si cení svého druha p ř e s je h o odsouzení od církve. Mohou býti v této příčině učiteli mnohých Čechů, kteří vyhledávají kameny, jimiž by házeti mohli po svých velikánech Husovi, Jeronýmovi, Komenském atd. ") Wemnsky v díle uvedém, sv. II. s. 284 sld. — Mrskáči roz mohli se i v Čechách, ale byli zvláště přičiněním arcibiskupa Arnošta brzo vypuzeni. Palacký, Dějiny II, 308. \
27 —
n á n í s v ě t a a d r u h é m p ř í š t í P á n ě , a že p o t o m p o d i v u h o d n ě i s á m o d s o u č a s n í k ů i p o z d ě j š í c h n a z ý v á n E liá š e m , je n ž v ě s t í d r u h ý p ř í c h o d K r i s t ů v . 12.) K d e K o n r á d s v é h o v z d ě lá n í n a b y l, n e v í m e š u r č i t o s t í . P o v a ž u j e m e z a p r a v d ě p o d o b n é , že K o n r á d u ž j a k o c h la p e c n a v š t ě v o v a l š k o lu p ř i k l á š t e ř e w a l d h a u s s k é r n , v n íž 2— 6 c h la p c ů , k t e ř í t u d o s t á v a l i p ln é z a o p a t ř e n í , 'b ylo v y u č o v á n o v h u d b ě a la tin ě , a b y p o d o s a ž e n í u r č i t é h o s t á ř í byli p o s lá n i n a d a l š í u č e n í d o K r u m l o v a . 18) T u m n o z í b u d o u c í č l e n o v é k l á š t e r a w a l d h a u s s k é h o s e z n á m ili s e s p á n y z R o ž m b e r k a . M á m e z a to , že n á m d o v o le n o t o t é ž p ř e d p o k l á d a t ! i o K o n rá d o v i; alespo ň při jeho p o v o lán í do P ra h y in te r v e n o v a l je d e n člen t o h o t o č e s k é h o r o d u . P a r t i k u l á r n í š k o l a v K r u m lo v ě , j i s t ě z p ř e d n ě j š í c h , u ) d o v e d l a W a l d h a u s e r á a ž asi k u p r a h ů m u č e n í, o n ě m ž se p ř e d n á š e l o n a f a k u l t ě a r t i s t ů . N e s m í m e v š a k t u t o š k o lu s r o v n á v a t i s n a š í m g y m n a s i e m . W a i d h a u s e r o v i b y lo p ř e d n í m ú k o le m z d ó k o n a l i t i s e v la tin ě . P r o d ě l a v n ě k t e r o u z o b v y k lý c h t e h d y u č e b n i c la t i n s k ý c h , vn ik l č e t b o u a u t o r ů l a t i n s k ý c h h lo u b ě ji d o j a z y k a l a t i n s k é h o . ,r’) 2 m a t e m a t i k y p o d á n y m u o v š e m h l a v n ě je n p o č á t k y , d o s ti č a su v ě n o v a l n á so b ilc e V ) — t a b u l a C e b e t is , n a u č il se m im o c ifr a m i po čít a t i n a linách, z a s t r o n o m i e m im o z á k l a d y s e z n á m il se p ř e d e ,:) Eliášem nazval Kónrada M. Vojtěch Rankiiv ve svém listu z Paříže ze dne 7. června 136(6?), kde čteme: třeba . . všemohou címu děkovali, jenž nám dal druhého Eliáše. — Eliášem jest Waldhauser i M. Matěj z Janova (srv. níže str. 119). Z toho viděti, jaké vážnosti se těšil u mužů tak proslulých, jakými byli M. Vojtěch i M. Matěj. ,:‘) Srv. Pillwein ve spisu uvedeném str. 429. '*) Roku 1387 působil na škole Krumlovské správce školní a vedle něho kantor. Srv.‘Zikmunda Wintera Život a učení na partikulárních školách v Cechách, str. 234. ’r>) Winter ve jmenované knize str. 518. Příručkou k naučení se řeči latinské byla kniha Aelia Donáta ze IV, stol. po Kr., která po jednávala obšírně o osmi částech řeči. Pro začátečníky byl z knihy té pořízen výtah „Donát menší" — „Umění menší". — Kromě toho" na nejvyšším stupni učívalo se latině dle knihy Prisciánovy ze VI. stol., z níž také dělány výtahy. Nej většího však rozšíření dodělala se kniha, kterou napsal Františkán de Villa Dei koncem stol. XII. Známa byla pode jménem D o c t r i n a l e . lCl) Tamtéž str. 564 a 566. Násobilka slula „mensa Pythagorica" („stůl Pythagorův“), čili „tabula Cebetis“. Počítalo se na liniích nebo ciframi (Winter, tamtéž sir. 569). -
28 -
v š ím s . k a l e n d á ř e m , p r o s t u d o v a l c i s i o j a n , 17) z p ě v u m usil v č n o v a t i p é č e d o s t i , 18) z a t o v d i a l e k t i c e a r h e t o r i c e n e d o sp ě l d a l e k o p ř e s z á k l a d y , 1” ) P o z d ě j i v z d ě la l se o v š e m v t ě c h t o o b o r e c h d o k o n a l e ji . V rátiv se z K ru m lo v a p o k ra č o v a l K onrád v dalším s e b e v z d ě lá v á n í, t u š í m p o n á v o d u k l á š t e r n í h o n o v i c m i s t r a , j e m u ž v ý c h o v a n o v ic ů b y la s v ě ř e n a ; Č e tb a , k t e r é s e v ě n o v a l, b y la d o s ti o b s á h l á , a ě p o n ě k u d j e d n o s t r a n n á . Byly t o v e d le b ib le h la v n ě s p i s y o t c ů a u č ite lů c í r k e v n íc h , z v l á š t ě p o k u d v y k lá d a li P í s m o . Byli t o A u g u s tin , J e r o n ý m , Basilius, Ř e h o ř N a z í a n s k ý a . N y s e n s k ý , Ř e h o ř V e lik ý , O r i g é n e s , C y rill, J a n Z l a t o ú s t ý , H i l a r i u s , A t h a n a s i u s , T h e o f il, B e d a a j., ač je m o ž n o p ř i p u s t i t i , že n ě k t e r é z t u t o j m e n o v a n ý c h s p i s o v a t e l ů n e z n a l z je jic h sp is ů , n ý b r ž p o u z e z c i t á t ů u jin ý c h a u t o r ů . T a k é v ý k l a d y k o tc ů m , j a k je p o d á v a l y , O l o s s y " , 2“) si osvojil. S e n t e n c e P e t r a L o m b a r d a b y ly asi j a k o jin ý m t a k i W a l d h a u s e r o v i h la v n ím v o d í t k e m a p o m ů c k o u p ř i s t u d i u t h e o l o g i e . a í ) O b e z n á m i l s e t a k é , j a k s v ě d č í j e h o P o s till a , n ) C i s i o j á n , jakýsi druh kalendáře, byla to "tnotechnická po můcka k zapamatování, 11a které datum některý s v ® /připadá. Cisiojány mívaly 24 verše, z nichž vždy dva byly věnovány jednomu mě síci. Jména svátků uváděna byla buď plně, nebo jednou či dvěma slabikami, lt nimž přidány slabiky jiné, jichž poradí nedává sice žád ného smyslu, ale dá se snadno zapamatovat, při čemž slabika označující svátek ukazuje také den v měsíci, na který svátek připadá. Cisiojány byly latinské i České. Jméno jejich povstalo takto: první svátek led nový — obřezání — sluje latinsky circůmcisio, zkráceně c i s i o ; leden sluje latinsky Januarius, zkráceně J a n u s . Z obou zkratek povstalo jméno c i s i o j a n u s . Přiklad českého cisíojanu: O c h —tá b —dal pr vý — křest — tu — sě — nám — všem — sta — la — chvá — la. — i — č e s t — An — ton — a — S e b — s Né — tú — vr — tie — Pav — lem — pod — bo — ží — pre — tú. Počet slabik v tomto dvouverší, označujícím datum hlavních svátků lednových, jest 31. Výklad: O c h t á b (oktáva vánoc), ledy Kristus obřezán, připadá na 1. leden. A n t o n í n a připadá na 17., S e b a s tia n a na 20. leden, atd. IS) Winter, tamtéž str. 573. Zpěv byl po latině hlavním před mětem. ‘•) Winter, tamtéž str. 579. -|J) Nejproslulejším dílem toho druhu jest dílo, nazvané/ „Glossy Šalamounovy" vzniklé v klášteře sv.-havelském ve Svýcařích. Glossa tato vykládala i latinské klassiky. al) P e t r u s L o m b a r d u s , školastický bohoslovec a biskup pa řížský ( f 1164), napsal čtyři knihy sentenci, v nichž theologie schola stická'-je soustavně zpracována.
s e s b í r k a m i p a p e ž s k ý c h d e k r e t á l ů . 2 i ) V té d o b ě n e b a l e s p o ň p o z d ě j i s e z n á m il se s H i s t o r i í E u s e b i o v o u , J o s e f e m F la v ie m , V a le r ie m M a x i m e m , B o e t h i e m , V e g e tie m ?s') a j . Č e t b u svoji o v š e m s t á l e d o p lň o v a l. D le v y č t e n ý c h a u t o r ů m ů ž e m e d o s ti p ř i b l i ž n ě o d h a d n o u t i m y š l e n k o v é b o h a t s t v í , k t e r é si W a l d h a u s e r s v o j í č e t b o u n a s h r o m á ž d i l . L ze říci s t r u č n ě , že t o b y lo m y š l e n k o v é b o h a t s t v í s t ř e d o v ě k é h o v z d ě l a n é h o m n ic h a. P o d o t k n o u t ! v š a k t ř e b a , že v m y š l e n k o v é m b o h a t s t v í d u c h a n e s p o č ív á v ý zn am W a ld h a u se rů v , n ý b r ž v h o u že v n até důsled no sti, s n íž ž á d a l , a b y ž iv o t o d p o v í d a l p r in c i p ů m . J e h o č e t b a n e s e p e č e ť s o l i d n o s t i ; co četl, d o v e d l u v a ž o v á n ím p r o m ě n i t i v m a j e t e k s v é h o d u c h a . V š e c k o v š a k s t u d iu m i Četba n e s o u s e s m ě r e m p r a k t i c k ý m ; b y ly m u p o d m í n k o u a p r o s t ř e d k e m k u v z d ě lá n í se n a ř e č n í k a d u c h o v n íh o , j e n ž b y s p r o s p ě c h e m m o h l p ln iti s v ů j ú k o l. J e h o p o s l á n í j a k o d u c h o v n í ř e č n í k t a n e tnu s tá le n a m y sli a h n e d v d e n , k d y p o p r v é slo u ž il m ši, p o č í n á je p lniti. V e li k ý m t h e o l o g e m s e W a l d h a u s e r n e s ta l a, t u š í m , ani n e o b m ý š l e l s t á t i . D ěl v e l ik ý c h t h e o l o g ů T o m á š e A k v i n s k é h o a D u n s S c o t a p r a v d ě p o d o b n ě ani n e z n a l. O v š e m p o z d ě ji, u v ě k u d o s p ě l e j š í m , p ř i v ě t š í z k u š e n o s t i , č a s t ě j i asi se v n č m o z v a la t o u h a , a b y se b y l v m la d š ím v ě k u cele s t u d i u oddal!“ ) N o v é p r o u d ě n í d u c h ů h la v n ě v Itálii, k ř í s í c í lá s k u a v á ž n o s t k l i t e r a t u ř e k l a s ic k é , z ů s t a l o m u n e z n á m ý m , n e b o a l e s p o ň n e d o z n a l o u n ě h o ž á d n é h o o h la s u . D o k a z u j e to je h o n á z o r v P o s till e as) j a s n ě v y j á d ř e n ý , že s t u d e n t i p ř e d e v š í m 22) Dekretály jsou právní předpisy papežské zavazující celou církev. Ve středověku byly sestavovány ve sbírky, čímž vzniklo několik knih dekretálů. 2;l) E u s e b i u s C a e s a r i j s k ý , příjmím Pamfilův ( f 340) jako biskup v Caesarii, napsal všeobecné dějiny C h r o n i k a , methodou synchronistickou o dvou dílech, a C í r k e v n í d ě j i n y až do r. 325, kterýžto spis mu získal čestný titul otce dějepisu církevního. — J o s e p h u s F l a v i u s , spisovatel řeckv, původem Žid (-J- asi 95 po Kr.) napsal H i s t o r i i Ž i d o v s k é v á l k y k Ř í m a n ů m a Ž i d o v s k é s t a r o ž i t n o s t i . — V a l e r i u s Ma x i mu s, římský dějepisec za císaře Tiberia, napsal: Kn i h d e v ě t Či nů a v ý r o k ů p a m ě t i h o d n ý c h , — B o e t h i u s ( f 524 po Kr.) filosof římský, velmi vzdělaný, mimo jiné napsal P ě t k n i h o ú t ě š e 5 f i l o s o f i e . — V e g e t i u s sepsal kolem r. 375 po Kr. učební knihu o vojenství. *'*) Srv. výše, str. 23, pozn. 4. IS) Viz str.-i 105. — 30 —
*sí r ^
š i
V
a h la v n ě s e m a j í v ě n o v a t i s t u d i u P ís e m a n ikoli č e tb ě k l a s s i k ů ; t e n t o n á z o r p o u č u j e n á s z á r o v e ň , j a k ý m asi s m ě .rem se b r a l y s t u d i e K o n r á d o v y a č e m u p l a t i l a je h o n e j v n ite rn č jší sym pathie.
Konrád knězem a kazatelem ve Vídni. N a k n ě ž s t v í byl v y sv ě c e n K o n r á d , j a k se d o m n í v á m e , v P a s s o v ě . j e ž t o W a l d h a u s n a l é z a l s e v d io e c e s i p a s s o v s k é . R ok k n ě ž s k é ord in ac e K onrádovy n ení p ře sn ě znám a b ý vá od rů zn ý c h sp iso vatelů r ů z n ě udáv án . S o uh lasím e s J o r d a n e m - P a l a c k ý m , 2“) K r u m m e l e m , 27) F r i e d j u n g é m , 3®) k t e ř í u d á v a j í r. 1349. K o n r á d r. 1364 p íš e , že ú ř a d k a z a t e l s k ý z a s t á v á o d s a m o t n é h o p o č á t k u s v é h o k n ě ž s tv í , a t o p o celých již p a t n á c t l e t . 2r>) Číslice 1349 je st t e d y asi n e j p r a v d ě p o d o b n ě j š í , 80) Vé s p is e c h W a l d h a u s e r o v ý c h n e n a l é z á m e ž / d n é h o d ů k a z u , j a k se d o m n í v á M e n č í k , 81) p r o domněnku^, ^ W a l d h a tis e r b r z o p o v y s v ě c e n í b v l p o s l á n n a v y š š í s't,,iiic do B o n o n ie . N a o p a k , j a k z u v e d e n é h o p r á v ě v ý r o k u K o n r á d o v á a jin ý c h o k o l n o s t í n e z v r a t n ě p ly n e , p o s v ě c e n í n a k n ě ž s t v í z n a m e n á m u p o č á t e k u silo v n é j e h o č i n n o s ti kaza t e ls k é , a t o n ik o li s n a d je n v e c h r á m ě v l a s t n í h o k l á š t e r a . Z d e W a l d h a u s e r p o s v é m v y s v ě c e n í n a k n ě ž s t v í 'ani t r v a l e n e z ů s t a l . S a m o t a , ve k t e r é d u c h je h o v y sp ě l, n e Die Vorlaufer des Husitentliums, str. 5. Gesehičhte der bohmisclien Reformation, str. 57. ■a) Kaiser Karl IV., sír. 169. 2") Dopis Konrádův krajanům rakouským z května 13G4. 3 ) Tomek, Dějepis města Prahy, III., 287, praví, že Konrád přišel do Prahy r. 1358, „jsa na kněžství vysvěcen od 14 let"; dle toho by byl Konrád vysvěcen na kněze r. 1344. Poněvadž však Tomek se mýlí v roce příchodu Konrádová do Prahy, odpadá i závěr, že se narodil r. 1344. — Menčík, Konrád Waldhauser, mnich řádu sv. Augustina, str. 3., píše, že Konrád byl ordinován asi r. í 343 a dovolává se nám již známého výroku, v němž Waldhauser lituje, že se před 20 léty neoddal výhradně studiu. Než ale v textu nic není řečeno o ordinaci kněžské, a proto z něho na dobu ordinace Waldhauserovy usuzovali nelze. :") Menčík, tamtéž str. 3., -pozn. 2. Někde sluje Konrád- také „mistrem", ba i „doktorem", ale ovšem jen pro vážnost, které se těšil ,a nikpli, jakoby byl na universitě gradu mistrského dosáhl. —
31
-
■í
m o h la d á le v y s ta č i t] t o m u t o d u c h u jelio více č i n n é m u n ež k o n t e n p l a t i v n í m u , a ať t a k clíme, r e f o r m á t o r s k é m u . Byl p o v a h a h o d n ě á g g r e s s i v n í , je ž n e v y d r ž e l a k li d n ě s e d ív a ti ná b o j — m usil s á m n u t n ě b ý t i b o j o v n í k e m . J e zcela s p r á v n o , že W a l d h a u s e r byl p o v a h a r v a v á, j a k p r a v í K licm an. N e z a p ř e l, že byl z tě c h lidí, k t e ř í ve k r a j i n ě d r s n é rv a li se de ž i v o te m ať j a k o r o ln íc i n a k a m e n i t é p ů d ě , ať j a k o plavci n a D u n a ji, k t e r ý p o d W a l d h a u s e n e m t v o ř í a d ř í v e j e š t ě ve v ě t š í m í ř e t v o ř i l n e b e z p e č n é v íry . J e h o b y t o s t p u d ila ho n e o d o l a t e l n ě k t o m u , a b y se p u s ti l v r o z h o d n ý z á p a s p r o t i p o r u š e n o s t i m r a v n í ve s p o le č n o s t i k ř e s ť a n s k é i p r o t i tjh e o r e tic k ý m ú c h y l k á m o d v íry , k n íž p ř i r o s t l ce lo u cluší; v p rv é řadě ovšem p r o ti z k a že n o sti m ravní, p ro ti n eře stem , j e ž h y z d ily s o u č a s n o u s p o l e č n o s t la ic k o u i k n ě ž s k o u , h la v n ě t u t o . T e n t o z á p a s p o v e d e W a l d h a u s e r p o d v ě d e s ítil e tí, v y tr p í m noh o p ro tiv e n stv í, b u d e zlehčován i p ro n ásle d o v án . N a d š e n ý k a z a t e l o r t h o d o x i e b u d e č a s tě ji o b ž a l o v á n j a k o k a c í ř ; p ř í s n é m u m r a v o k á r c i v r ž e n a b u d e v t v á ř u r á ž k a , že j e h o č i s t o t a m r a v n í n e n í p o v z n e s e n a n a d v š e lik é p o d e z ř e n í ; ale K o n r á d n e u s t o u p í . Z a t í m co ji n í b u d o u s e v š íle n é m z á v o d u v r h a t i v n á r u č r o z k o š í a n e ř e s t í , z a t í m co jin í b u d o u p l a k a t i n a d z k á z o u ;a m a l o m o c n ě h o r liti p r o t i n í v ú z k é m k r u h u , v ú s t r a n í , b e z e n e r g i e a d ů r a z u , k t e r ý se n e l e k á p r o n á s l e d o v á n í , z a t í m co jin í l h o s t e j n ě b u d o u se d ív a ti n a h r ů z y s p u š t ě n í : o p u s t í K o n r á d s v o ji p o u š ť a v y h le d á o b l u d u v s a m é m je jím d o u p ě t i — v e V íd n i, P r a z e i v Římě. K o n r á d n e p ř i n á š í id e í n o v ý c h ; z d ů r a z ň u j e v š a k idee, z n á m é a d r a h é le p ším j e h o v r s t e v n í k ů m a p o u š t í s e z.;a ně v b o j, j e m u ž o b ě t u j e v š e c k y s v o je síly. B o jem tím s e v y žívá W a l d h a u s e r , a v t o m s p o č ív á j e h o v e lik o s t. "Brzo p o j e h o v y s v ě c e n í na k n ě ž s t v í p ř i š e l r o k 1350. Byl t o r o k ju b ile jn í. Z á s t u p o v é k ř e s ť a n ů s p ě c h a li d o Říma. a b y z ís k a li o d p u s t k ů , p o n ic h ž s t a k o v o u t o u ž e b n o s t í d y c htil č lo v ě k s t ř e d o v ě k ý . W a l d h a u s e r b y l m e zi nim i ; a ne p o u z e j a k o p o u t n í k , n e p o u z e j a k o d iv á k . N e d o v e d l ani n a c e s tě z a p ř í t i sv o ji p o v a h u , I t u byl k a z a t e l e m a k r i t i k e m . T o . co viděl v Ř ím ě, p ř i n e s l o j e m u j a k o m n o h ý m jin ý m s k l a m á n í a r o z h o ř č e n í , k t e r é n e d o v o lilo m lč e ti. K o n r á d p o č a l k á z a t i, a t o n e j e n v Římě, s íd le s to l ic e a p o š t o l s k é , n ý b r ž i c e s to u d o m ů a ž d o sv é v la sti, b a d o v o lu je - li t a k
k o n t e x t v O b r a n ě j e h o p r o t i 5. č l á n k u ž a l o b y 33) p r a ž s k ý c h a u g u s t i n i á n ů , — N e a n cie r t a k a l e s p o ň t a k é s o u d í 33) —a ž i v s a m o t n é P r a z e , je ž n y n í, t. j. v d o b ě s e p s á n í O b r á n y , j e s t m ě s t e m c í s a ř s k ý m . T u š í m e , co asi v z n í tilo h n ě v m l a d i s t v é h o ř e h o l n i k a . B yly t o z a j i s t é k ř i k l a v é n e p ř í s t o j n o s t i , je ž s e d á l y p ř i n a b í z e n í a p r o d e j i o d p n s t k ů . K r o m ě t o h o b y lo v š a k i z k a ž e n o s t i j i n é h o d r u h u d o s ti, je ž K o n r á d a v y p r o v o k o v a l a . N e c h ť v š a k j a k á k o l i b y la p ř í čina v y s t o u p e n í W a l d h a u s e r o v a , z d á se , že h la s j e h o tví k r á t s e o z v a l o p r a v d u m o h u t n ě j i a že k á z á n í j e h o v z r u š if ó v e ř e j n o s t v e lm i š i r o k o u . M. M a t ě j z J a n o v a 3'1) p r a v í , že E liá š a H e n o c h , d v a s v ě d k o v é , j a k o b y d v ě o liv y a d v a s v íc n y z l a té p ř i š e d š e , m lč e n í z h o u b n é o p o s l e d n í m p ř í c h o d u K r i s t o v ě i A n tic h ris to .v ě p ř e r u š i l i , a že p o č á t e k t o h o t o p ř e r u š e n í s c s t a l r . 1 3 5 0 ; o d t é d o b y p r ý lze s ly š e ti v o lá n í a h ř m ě n í . H e n o c h e m a E liá š e m p a k v y r o z u m í v á J a n o v W a ld h a u s e r a a M il ič e . 35) V rá tiv se ze své řím s k é p o u ti p o k ra č o v a l K o n rá d d á le v k á z á n í . K áz al n a r ů z n ý c h m ís te c h s v é v la sti, h la v n ě v š a k ve V ídni, k d e h o s ly š ím e k á z a t i již 15. d u b n a 1351 p ř e d v é v o d o u A l b r e c h t e m II.'™) O d t é d o b y b ý v a li čle n o v é v é v o d s k é r o d i n y r a k o u s k é č a s tě ji j e h o p o slu c h a č i.' S v e l ik o u p r a v d ě p o d o b n o s t í lze t v r d i t i , že byl t a k é v b liž š ím s p o je n í s e š k o l o u ti sv. Š t ě p á n a i p o t o m s n o v o u u n i v e r s i t o u v í d e ň s k o u . Soud ím e, t a k u ž z t é o k o l n o s t i , že s t u d e n t y t é t o v y s o k é š k o l y n a b á d a l , a b y měli v u c t iv o s ti m i s t r a V o j t ě c h a (z R ig g e s d o r f u ) , p r o f e s o r a u n i v e r s i t y v í d e ň s k é , je n ž v k v ě t n u 1364 v é v o d u R u d o l f a d o P r a h y p r o v á z e l . 87) S v ý m i k á z á n í m i a v e š k e r ý m s v ý m p ů s o b e n í m s ta l se K o n r á d v e lm i p o p u l á r n í m a z í s k a l si v e l ik é v á ž n o s ti a s y m p a t h i í m n o h ý c h ; o v š e m n e b y l b e z n e p ř á t e l , ale t i t o n e t r o u ss) Obrana Waídhauserova, vydání Hoflerovo s. 36. a:‘) Augustin Neander, Allgemeine Gescbichte der christlichen Re ligion und Kirche, s. 348 a sl. 5i) Pravidla st. a n. zákona s. 205 (rukopis musea král, českého XIII. E, 13). as) Tainže s. 204. 3S) Ladislav Klicman, 0'ttův slovník naučný sv. XXVII., s. 122. :") Ferdinand Menčik, M. Vojtěcha Rankova dopis Konrádu Waldhauseroví, CČM. 1880, s. 558—562. — Slova Konrádova jsou tato: Mi lení druhové, studující ve Vídní, jež napomínám, jak mohu, pokud světlo, to jest věrného učitele, vší úcty hodného, M. Alberta míli budete, věřte ve světlo a od pravdy ku pravdě kráčejte. -
33 -
3
fali sí o z v a t i s e v e ř e j n ě . M ezi k a z a t e l e m a p o s lu c h a č i v y t v o ř i l s e p o m ě r v elm i in ti m n í, je n ž t r v a l i t e n k r á t , k d y ž W a l d h a u s e r V íd e ň o p u s ti l a d o P r a h y se o d e b r a l . K d y ž p a k p r o t i v n í c i j e h o h le d ě li o s o č o v á n í m z a j e h o n e p ř í t o m n o s t i v R ako usích je h o v á ž n o st u b ýv alých p osluch ačů p o d rý ti, p o s í l á jim K o n r á d s v o ji O b r a n u , k t e r o u n a p s a l p ř e d e v š í m p r o ně, n a z ý v a j e je d ů v ě r n ě n e j d r a ž š í m i s p o l u k r a j a n y . Z á le ží m u n a t o m , a b y h o n e m ě li z a k a c í ř e , z a r u š i t e l e m ír u , z a p o d v r a c o v a t e l e z ř í z e n í c í r k e v n í c h . 38) H l a v n í m p ř e d m ě t e m k á r n ý c h řečí K o n r á d o v ý c h byly v a d y v ž iv o tě d u c h o v e n s t v a , z v l á š t ě s v a t o k u p e c t v í ; bylť si v ě d o m , j a k é p o h r o m y m r a v n í m e zi v ě ř íc ím i z a v i n u j e p o h o r š l i v ý ž iv o t k n ě z i. N u t n o s t z a s á h n o u t i z d e u z n a l i t a k é jiní, m o u d ř í a z n a m e n i t í m u ž iv é , k t e ř í K o n r á d o v i r adi l i , a b y o p o b l o u z e n í k l é r u z p r a v i l b i s k u p a p a s s o y s k č h o 'G o t t f r i e d a z W e i s e n e c k u , 89) a b y z j e d n a l n á p r a v u a je s tli ž e b y t o h o b i s k u p n eu č in il, b y K o n r á d m o h l v o ln ě ji p r o t i n e ř e s t e m k n ě ž s t v a v y s to u p i ti. K o n r á d s e k t o m u o d h o d l a l , ač. d o s ti p o z d ě , s n a d r. 1362, n a s a m é m k o n c i ž i v o ta b i s k u p o v a . Z d á se, že K o n r á d , k d y ž b i s k u p u G o t t f r i e d o v i d o p is psal, d le l ve s v é m k l á š t e ř e , u ž í v a j e t u d e l š í p r á z d n ě , k t e r á m u d o v o lila n a b í d n o u t i s e b is k u p o v i k n á v š t ě v ě j e h o r e s id e n c e , a b y m u v yložil ú s t n ě , v e k t e r é m s m ě r u b y m ěl b is k u p zak r o č i t i . L ist W a l d h a u s e r ů v je v e lm i d ů r a z n ý , p ř í m o b e z o h l e d n ý . K o n r á d , a n iž b y se d al m á s ti v y s o k o u d ů s t o j n o s t í a d re ssá to v o u , o te v ře n ě, bez obalu a bez b áz n ě n e o stý c h á se říci b i s k u p o v i p r a v d u n e j t r p č í . „ M á m s o u c i t s v á m i — p íš e K o n r á d — , j e s tli ž e h r o z n ý ž iv o t k n ě ž í , h la v n ě .ven k o v s k ý c h , z n á t e a je s t l i ž e s e n e s t a r á t e o je h o n á p r a v u . . . K r i s tu s pri h r o z n é m s o u d u p o ž á d á z r u k o u V a š ic h n e je n d u š e š p a t n ý c h o n ě c h k n ě ž í, n ý b r ž i l a ik ů . . . S n a d n o je p ř í činou z á h u b y la ik ů to , co p ř i k n ě z íc h s e vidí. P a k li v š a k o t o m n e m á t e v ě d o m o s t i , o p ě t mi t o p ů s o b í žal, p o n ě v a d ž t a t o n e v ě d o m o s t n e b u d e v á m o m lu v o u u h r o z n é h o s o u d c e , n e b o ť n e m ů ž e s e o s p r a v e d l n i t ! p a s t ý ř , k d y ž v lk p o ž í r á ovce a p a s tý ř o to m n e v í . . . K acířstv í sv a to k u p e c k é , p r o b ů h , a n s t r á ž c e s p a l, p o celé ze m i z h o u b n ě s e r o z m o h lo , . . . p ř e d s t a v e n í k n ě ž í . . . celou d io e c e si p ln í z lo d ě ji a l o tr y , k t e ř í jin u d y n e ž p ř í m ý m v c h o d e m v s t u p u j í v k n ě ž 3S) Dopis Konrádův krajanům rakouským. S9) Dopis Konrádův biskupu passovskému Gottfriedu z Weisenecku.
s tv í, ač b y oni ( p ř e d s t a v e n í ) . . , rnčli b ý t i n a p r o s t o - u t v r z e n i a n e d a t í se ani p ř íz n í , ani p r o s b a m i , ani p e n ě z i p o h n o u t i k t o m u , co (jest p r o t i u s t a n o v e n í m c í r k e v n í c h z á k o n ů . O nich z a j i s t é m ů ž e s e říci, co v e t ř e t í k n iz e k r á l o v s k é se č t e o J e r o b o a m o v i : K d o k o li c h tě l, to lio k u k n ě ž s t v í p o s v ě c o v a l J e r o b o a m , i s t á v a l se k n ě z e m b o h ů , a p r o t o v y h la z e n j e s t d ů m J e r o b o a m ů v s t v á ř e z e m ě . U v a ž t e te d y , o t č e c t ih o d n ý , j e s tli ž e t a k j e s t z t r e s t á n o o d p á n a p r o d á v á n í k n ě ž s t v í m o del, j a k z t r e s t á n b u d e z d o p u š t ě n í b o ž í h o , je s tli ž e neiič.^ n íte n á p r a v u , p r o d e j k n ě ž s t v í p r a v é h o ! " T o f te d y něko lik m y šlen ek v y ň a tý c h z dop isu K o n rá dová, k te r é svědčí o n e o h ro ž e n o sti p isatelov ě a k te r é nám d á v a j í n a s r o z u m ě n o u , j a k asi K o n r á d , k d y ž t a k o t e v ř e n ě a s m ě l e p sa l b is k u p o v i , o t e v ř e n ě a b e z o h l e d n ě v y s t u p o v a l p r o t i k o r r u p c i k n ě ž s t v a a ř e h o ln i c tv a . B i s k u p Q o t t f r i e d z W e is e n e c k ii z e m ř e l 15. z á ř í 1362, n á s l e d k e m č e h o ž asi s e š lo s c e s ty K o n r á d o v y d o P a s s o v a , k u k t e r é s e t e n t o n a b íz e l. Z a t o v š a k n a v š tív il K o n r á d p o v e l ik o n o c í c h (2. d u b n a ) r o k u n á s l e d u j í c í h o P r a h u . ' 10) 40) Stanoveni doby, kdy Konrád do Prahy přišel, působilo ně kterým historikům, píšícím o Waldhauserovi, značné obtíže. Rok pří chodu Konrádová do Prahy není nikde výslovně totiž jmenován. Palacký (Die Vorlaufer des Hiisitenthums s. 6) váhá mezi dobou od počátku srpna 13C0 do polovice května 1361, a od října 1362 do května r. 1363. Kloní se však spíše k mínění, že Waldhauser ne příliš dlouho před sepsáním své Obrany, jež se stalo 1364, do Prahy přišel. — Menčílc (Konrád Waldhauser, s. 3) píše, že císař Kare) byl snad při svém pobytu ve Vídni 1357 na Waldhausera upozorněn, a že s ním pořal vyjednávali skrze pány z Rožmberka, a že v důsledcích tohoto vyjednáváni přišel Konrád do Prahy asi počátkem r. 1358. — Tomek (Dějepis města Prahy III. s. 287) píše: Císař Karel znamenaje nedo statek dobrých a horlivých kazatelů v Praze toho času, povolal r. 1358 muže pověstného učeností a výmluvností atd. Konrád přistěhoval se asi v měsíci květnu do Prahy. V poznámce pak praví Tomek: Že přišel Waldhauser do Prahy r. 1358, vychází určitě na jevo z artikulů mnichů žebravých proti němu, dle kterých připadal toho roku den sv. Barbory na outerý, což jiného roku nebylo potom až do smrti jeho, S tím se všecko jiné srovnává atd. — Ale í Menčík i Tomek se mýlí. — Na základě některých výroku obžaloby i Obrany Waldhauserovy lze sta novití příchod jeho do Prahy dosti přesně, alespoň co se týče měsíce a roku. Z obžaloby mnichů žebravých plyne s naprostou jistotou, že Konrád přišel do Prahy z jara, p o v e l i k o n o c í c h (u Hoflera s. 17). Z vylíčení K o n fliktu Konrádová s mendtkaníy v Obraně (s, 22 a násl.) plyne, že od příchodu Waldhauserova do Prahy až do sepsání Obrany uplynul jeden rok. Tomu nasvědčuje výrok mnichů v jejich obžalobě -
35 -
Konrád n avštíví Prahu — stane se farářem v Litom ěřicích. J a k ý by l d ů v o d c e s ty d o P r a h y , z d a s á m o d s e b e sem p ř i s e l , či n ě k ý m byl p o z v á n , n e v í m e s u r č it o s tí. D o m n í v á m e se v s a k , že K o n r a d a d o n a š í m e t r o p o l e p ř i v e d l a j e h o h o r l iv o s t m i s s i ó n á ř s k á ; ve v ý v o ji j e h o k a z a t e l s k é č i n n o s ti d á s e s t o p o v a t i z c e la j a s n ě t e n d e n c e r o z š i ř o v a l i p ů s o b n o s t s v o ji n a o k r u h v ž d y š irší. P r a h a b y la t e n k r á t c í s a ř s k o u r e s id e n c í, d líva li z d e č a s to cizí k n í ž a t a s e s v ý m i p r ů v o d y , p ř ic h á z e li s e m je jic h v y s l a n c i ; b y lo t u m n o ž s t v í c h r á m ů a s v ě t s k ý c h d u c h o v n í c h v e d l e z n a č n é h o p o č t u k l á š t e r ů s m n ic h y n e j r o z m a n i t ě j š í c h ř e h o l í ; b y lo t u s t ř e d i s k o ž i v o t a v ě d e c k é h o i o b c h o d u s b l a h o b y t e m p o v z n e s e n ý m , b u j n é , k y p íc í ž i v o te m , z m ě k č i l o s t í , (u Hoflera s. 17). Mnichové tu praví, že Konrád ihned po svém pří chodu po velikonocích kázal proti nim. Pomlčují však o tom, co kázal k jejich škodě v první čas, a zmiňuji se o tom, co kázal po sv. Mi chaelu. Nelze nikterak usuzovali, že by měli na mysli n ě k o l i k a l e t o u kazatelskou činnost Waldhauserovu. Jistě by sé byli zmínili, že Konrád proti nim bojuje více let, kdyby tomu tak bylo. Tedy články obžalobní sepsány byly prvou zimu Wakihauserova pobytu v Praže. Proti nim pak Konrád napsal ihned svoji o d p o v ě ď a poněvadž i pak ještě bylo třeba bojovali proti pohoršení ze článků mnišskýčh pocliodícímu, měl o nich Konrád o letnicích (1364) velikou řeč. Odporovalo by však povaze věcí i Waldhauserově předpokládali, že Konrád slavnostní ono prohlášení proti Článkům mendikantú učinil teprve po několika letech. Toto prohlášení však se stalo skorém současně se sepsáním Obrany, a to v květnu 1364. Tedy Konrád přišel do Prahy po veliko nocích r. 1363. Žaloba mnichů klade sice svátek sv. Barbory na úterý (feria tertia lil — úterý), což by ukazovalo k r. 1358 jako k době příchodu Waldhauserova do Prahy, poněvadž, jak Tomek praví správně, za života Waldhauserova už nikdy více sv. Barbory na úterý nepři padlo. Poněvadž ale by odporovalo jiným faktům naprosto zjištěným, kdybychom příchod Waldhauserův položili na r. 1358,- třeba říci, že Obžaloba se v počítání mýlí. Omyl mohl se státi snadno, poněvadž řadová číslovka určující den, na který připadlo sv. Barbory, je psána ciframi římskými (III), a r. 1363 bylo sv. Barbory v pondělí'(— feria II). Tomek ve své chronologii je dále utvrzen tou okolností, že také r. 1359 vévoda rakouský Rudolf (a Friedrich) navštívil z ja r a Prahu. Ale k této návštěvě nemohou se vztahovat! slova Waldhauserova v Obraně, po něvadž r. 1359 zdržel se vévoda v Praze delší dobu (od polovice dubna až do počátku června), kdežto Obraná, jak píše Waldhauser v dopise r. 1364 do Rakous, napsána byla spěšně za několik dnů, při prodleni Rudolfově v Praze, které tedy nemohlo býti dlouhé. Jinak by byl Konrád nemusil tolik pospíchati, ale to se hodí ku krátké návštěvě Rudolfově v r. 1364. 36 -
z k á z o u i n e m r a v n o s t í . P r a h a b y la t e n k r á t v e l k o m ě s t e m j e d in ý m Ve s t ř e d n í E v r o p ě . Ve v e lik ý c h m ě s te c h v y r ů s t a j í i c t n o s ti 1 n e ř e s t i v r o z m ě r y o b r o v i t ě j š í . T y t o m ě ly v P r a z e t e n k r á t oh&omnou p řev a h u . P o p atřm e W ald h au ser.
do
duše
m rav o k árce
a řečn ík a, „
jakým
by l
Ve s v é v la s ti k á z a l p o d l o u h o u ř a d u let, i je pH roženo., že z a t o u ž i l i ji n d e s v é s ti z á p a s s p o r u š e n o s t í . P o c h o p u j e m e velm i s n a d n o , že o b r á t i l z r a k y sv é k u P r a z e . P r a h a z d á la se m u b ý ti p e v n o s t í , v y z ý v a jíc , b a d r á ž d í c t a k o ř k a je h o b o je c h t iv o s t, a b y se t a k é t u p o k u s i l o ú s p ě c h — o j e j í d o b y tí. V elik é p o d n i k y l á k á v a j í n e o d o l a t e l n ě v e lik é d u š e a t y t o o p ě t m ív a jí t o u h u n e p ř e m o ž i t e l n o u p o v e l ik ý c h činech. V t o m s p o č í v á j e š i t n o s t v e l ik ý c h lidí, j e ž t a k č a s t o b ý v á z d r o j e m p o ž e h n a n ý c h činů p r o lid s tv o . A W a l d h a u s e r n e b y l n a p r o s t o b e z t é t o j e š i t n o s t i , t ř e b a že v e lm i u š le c h tilé , p r á v ě t a k j a k o jin í velicí ře č n íc i. J e s t n á m ja s n o , že W a l d h a u s e r je n s t ě ž í m o h l p o m i n o u t i P r a h u , i k d y b y b y l s e m n e b y l n i k ý m p o z v á n . C o ž t e p r v e , j e s tli ž e k u v n i t ř n í t o u z e p ř i s t o u p i l o j e š t ě p o z v á n í.
\
O s t a t n ě sc K o n r á d t e n t o k r á t e n e z d r ž e l v P r a z e d lo u h o ; v r á t i l se j e š t ě v d u b n u d o R a k o u s . 41) J e h o v y s t o u p e n í v š a k z a n e c h a l o v P r a z e m o h u t n ý d o j e m ; ti, k d o ž vůči m r a v n í z k á z e s o u č a s n é s p o le č n o s t i a p ř e d e v š í m d u c h o v e n s t v a a m n i š s t v a n e b y li lh o s t e jn i , byli n a d š e n i a v srd c i jejich o z v a lo se p ř á n í , a b y K o n r á d byl p r o Č e c h y a p r o P r a h u z í s k á n tr v a l e ji. P ř e d 1. k v ě t n e m v r á ti l sc c í s a ř K a r e l d o P r a h y a u s ly š e l o s k v ě lé m ú s p ě c h u r a k o u s k é h o ř e h o l n í k a . Ale t o z n a m e n a lo , že i v K a rlo v i v z n i k lo p ř á n í, a b y W a l d h a u s e r s v o u k a z a t e l s k o u č i n n o s t í a p r o s l u l o s t í r o z m n o ž i l lesk j e h o v e l k o m ě s t a , ať u ž s e n e z m í n í m e o t o m , že i K a re l n e lib ě nesl n e s m í r n ý ú p a d e k k r u h ů c í r k e v n íc h . D al t e d y ih n e d v y j e d n á v a t i p r o s t ř e d n i c t v í m p á n ů z R o ž m b e r k a o o p ě tn é povolání K o nrádovo do P ra h y , K onrád i p ro 41) Waldhauser praví, že ho Karel, když po prvé v Praze kázal, neviděl, poněvadž v Praze nebyl. A skutečně. Karel po čtyři prvé mě síce r. 1363 zdržoval se mimo Prahu, kde jej nalézáme opět teprve 1. května. Odcestoval tedy Konrád z Prahy před touto dobou. Tento odchod jeho předpokládá také výrok Waldhauserův v Obraně (u Hoflera str. 37), že mu Karel praesentaci na faru poslal do Rakous. — 37 —
b o š t W a l d h a u s s k ý s celým k o n v e n t e m s o u h l a s i l i ; i '1 ) s o u h l a s d a l t a k é a r c i b i s k u p A r n o š t , j e n ž mi mo to p o ú ř a d ě s e z n a m e n i tý m i k a n o n i s t y u d ělil K o n r á d o v i d is p e n s , a b y s m ě l p ř i j m o u t i f ar u, k t e r o u m u c h tě l d á t i K a r e l p r o z a b e z p e č e n í e x i s te n c e . 13) K are! p r a e s e n t o v a l K o n r a d a n a f a r u V še c h s v á t ý c h v L i t o m ě ř i c íc h p r á v ě u p r á z d n ě n o u s m r t í p ř e d e š l é h o f a r á ř e Ha j tn a n a a p o s la l m u p r a e s e n t a c i po p á n o v i z R o ž m b e r k a d o R a k o u s . 14) U s t a n o v e n í K o n r á d o v o f a r á ř e m v L ito m ě ř ic í c h p o v a ž o v a l o v š e m K a re l za p r o z a t í m n í , d o k u d b y se t o t i ž n eu p rá zd n ila fara p ro k a z a te le p říh o d n ější. N em o h lo přece b ý t i ú m y s l e m K a r lo v ý m a j e h o d v o r a k a z a t e l e , t ě š í c í h o se z n a m e n i t é p o v ě s ti ve V ídni, p o n e c h a t i d e l š í d o b u v L i t o m ě řicích. I o d e b r a l se K o n r á d d o 'Čech p o z n o v u a byl in v e s to v á n z a f a r á ř e j m e n o v a n é f a r n o s t i d n e 17. s r p n a 1 3 6 3 .+Ď) N a t o o d e š e l d o L ito m ě ř ic , k d e v š a k d lo u h o s e n e z d r ž e l a o d e b r a l s e d o P r a h y ( k o n c e m z á ř í) , z a n e c h a v s p r á v u f a r n o s t i d v ě m a s t ř í d n í k ů m . J e d n o u z p ř í č i n n á h l é h o o d c h o d u je h o d o P r a h y b y la t a o k o l n o s t , že t a m ě j š í d v a k l á š t e r y m n ic h ů ž e b r a v ý c h . o d l á k a l y m u s k o r o v š e c h e n lid, č ím ž se s ta lo , že f a r a n e m o h l a K o n r a d a s e s t ř í d n í k y vyživ ili. P ř í č i n o u h la v n í b y lo o v š e m p ř á n í K a r lo v o (i j e h o v l a s t n í ) , a b y K o n r á d p ů s o b il j a k o k a z a t e l v P r a z e .
Konrád kazatelem u sv. Havla — úspěch jeho kázání. N a s v á t e k sv. M ic h a l a (29. z á ř í) p o č a l K o n r á d sv oji k a z a t e l s k o u č i n n o s t v P r a z e , ve c h r á m ě sv. H a v l a , je n ž však brzo zá stu p y posluchačů K onrádových p o ja ti n e m o h l, t a k že t e n t o byl n u c e n k á z a t i v e n k u n a r y n k u p ř e d c h r á m e m . 40) V e lik ý t e n t o ú s p ě c h sv ě d č il o n a d š e n í , s n ím ž b y la p ř i j í m á n a j e h o slo v a . 42) Obrana, str. 36. 4Í1) Tamže str. 37. 44) Tamže str. 37. *'■) Knihy konfirmační, knihy prvé část druhá, str. 16. ,,c) Menčík, Konrád Waldhauser, str. 3. praví, že se Konrád stal farářem u sv. Havla. To však odporuje všemu, co je nám o úřadech Waldhauserových známo, a také positivním svědectvím nikde doloženo není. Konrád byl pouze k a z a t e l e m při chrámě sv. Havla, jehož ducho venstvo bylo dosti četné. — Rovněž je nesprávno, co píše Menčik, — 38 —
K o n rá d byl N ěm e c a k ázal po n ěm ečku, n ě k d y ta k é p o la t i n s k u p ř e d s tu d u j íc í m i. K á z á n í j e h o t e d y p la tila p ř e d e v š í m N ě m c ů m , ale n e ó b m e z o v a l a s e je n o m n a ně. P řic h á z e li j Č e c h o v é , b a i Židé. T é ž c í s a ř o v n a b ý v a l a p ř í t o m n a j e h ó k á z á n í m , p o s l o u c h a j í c z o k n a k t e r é h o s i . 17) D spěch K o n r á d o v ý c h k á z á n í o d v o z o v a t í j e s t j e d n a k z o b s a h u je jic h , j e d n a k z e z p ů s o b u , j a k K o n r á d k á z a l , z je h o m e t h o d y k a z a t e l s k é . P o k u d s e t ý č e o b s a h li. n e p o d á v a l a k á z á n í je h o n o v ý c h věcí. W a l d h a u s e r n e n í ani d u c h o r i g i n á ln í, ani n e v y n i k á o b r a z o t v o r n o s t í , j e ž b y u n á š e la , s t r h o v a l a ; p ř e d n á š í u č e n í, j a k je s o u č a s n á t h e o l o g i e p o d á v td a , ja sn ě , p r o s t ě , d o v o l á v a j e s e č e tn ý c h s v ě d e c t v í P ís m a , otcii církevn ích a th e o lo g ů . T o p la tí p ře d e v ším o vý k lad u e v a n gelií. O s t a t n ě c i t á t y d o v e d e d o s t i z r u č n ě s p o j o v a t i a č t e n á ř m á p ř i p r o č í t á n í t a k o v ý c h v ý k l a d ů d o j e m , j a k o b y s e dív a l n a m o s a i k u . S loh W a l d h a u s e r ů v je d o s t i b o m b a s t i c k ý a d r s n ý ; r o v n ě ž p o j e t í , k o n c e p c e ř e č í j e s t v elm i p r o s t á ; ř e č n í k n e j e v í s n a h y p o d u c h a p l n o s t i . T a k é n e o b í r á se s u b t i l n o s t m i s c h o l a s t i c k é th e o l o g i e . C h c e o č i v id n ě v ý b ě r lá t k y L isp o řád a ti d le c h á p a v o s t i p o s lu c h a č ů . J e s t v elm i v ě řící. n i k d e n e j e v í r o z p a k ů ; n e s p e k u l u j e , p o u z e v y k lá d á . P r o m o d e r n í h o č t e n á ř e , k t e r ý m á z á j e m o jin é v ě d , js o u v š a k t y t o v ý k l a d y d o s ti u n a v u jíc í. Ale W a l d h a u s e r je d u c h p r a k t i c k ý : j d e m u o m r a v n í z u šlec h těn í p o sluchačů, a tu v y n a k lá d á vše, ab y to h o to ú č e lu d o s á h l. V ý k l a d y t h e o r e tic k é , p ř í k l a d y , a n a lo g ie s lo u ž í t o m u t o ú č e lu . V p a r t i í c h p r a k t i c k ý c h d o v e d e W a l d h a u s e r m lu v iti s r d e č n ě , d ů r a z n ě , b e z o h l e d n ě , h r o z iv ě , n e v y h ý b á se ani iro n ii a s a r k a s m u . K ř i k l a v é n e d o s t a t k y m r a v n í s o u č a s n é s p o l e č n o s t i , z v l á š t ě m n i š s k é , t a k o ř k a p r o v o k u j í je h o p o v a h u v ý b o j n o u . N e m i lu je s t o j a t é v o d y ; j e h o ž iv o te m je boj. T y t o p a r t i e d o v e d o u u p o u t a t i i d n e š n í h o Č te n á ře v m íře n eob yčejné. K r o m ě t o h o K o n r á d b y l I e t o r y živé, h o n o s il s e ja s n o u tamtéž str. 8., že „někdy snad r. 1361 byla jeho činnost u sv. Havla přerušena, a on dosazen byl za správce kostela u sv. Tomáše na Malé Straně, při klášteře řádu Augustinského“. K tomuto názoru byl Menčík sveden poznámkou v Cele přepisu listu Konrádová k biskupu passovskému, kde pisatel je zván plebánem u sv. Tomáše. — Ale tenkrát nebylo fary u sv. Tomáše, a i kdyby bylo, nebyli by si augusti niáni za správce svého chrámu povolali člověka tolik nenáviděného, jakým byl Waldhauser. 47) Rukopis univ. ku. pražské 1 A 35 (list 267 b), — 39 —
v ý ř e č n o s t í , h la s m ě l ú p ln ě v e s v é m oci, t a k že je j s n a d n o p o v az e p ře d n á še n é lá tk y p řiz p ů so b o v a l; byl ta k é v ý b o rn ý m p sy c h o lo g em a dovedl řeč se stav iti p řim ě ře n ě k e kvalitě s v ý c h p o s l u c h a č ů . 48) V e d le d o b r é p a m ě t i v y z n a m e n á v a l se i z n a č n o u p o h o t o v o s t í v ý r a z u a v tip e m . K d y si v y s to u p i v n a k a z a t e l n u s p a t ř i l , j a k c í s a ř o v n a ze k t e r é h o s i o k n a p ř íliš s e v y h ý b á . I u p ř e l n a ni z r a k a v t i p n ý m d v o u v e r š í m ji u p o z o r n i l , že z t r a t í r o v n o v á h u , b u d e - li se p ř í l i š v y h ý b a t i . N eznám ý au to r tr a k tá tu „A p p áru it . . chovaného v u n iv e rsitn í bib liothéce p ra ž sk é , pov ažo val W a ld h a u s e ra za v zo r ducho vního řeč n ík a, je m u ž ze so u č asn ík ů so tv a kd o s e v y r o v n a l. K d y ž b y l v y j m e n o v a l v l a s t n o s t i d o b r é h o ř e č n í k a a p ro m lu vil o způ sob u, ja k se m á k áz ati, p o k r a č u je : „ T a k o v é h o řeč n ík a jsem za svého m ládí poznal v p anu K o n r á d u W a l d h a u s e r o v i z ř á d u sv. A u g u s t i n a , j e m u ž v tě ch v l a s t n o s t e c h , o n ic h ž již b y l a a j e š t ě b u d e ř e č , js e m n e n a le z l r o v n é h o ani v N ě m e c k u , ani v Č e c h á c h , ani v B a v o r s k u , ani v e F r a n c i i . “ V e s v ý c h ř e č e c h o b í r a l s e v e d le p o u č o v á n í t h e o r e t i c k é h o n e jp rv e m ravn ím i n e d o s ta tk y široký ch vrstev v ěřícího l i d u ; n a ' z á k l a d ě j e h o líč en í m ů ž e m e si s e s t a v i t i d o s ti p o d r o b n ý a p ra v d iv ý o b r á z e k o m ra v n ím stavu te h d e jš í d o by, i když b y c h o m p ř e d p o k l á d a l i , že W a l d h a u s e r p o z p ů s o b u jin ý c h m r a v o k á r c ů , z a ú č e le m d o s a ž e n í m o h u t n ě j š í h o e f f e k t u , p o n ě k u d p ř e h á n í . J e h o živé a ž i k ř i k l a v é líč e n í s t a v í v a d y m o r á l n í sic e d o o s t ř e j š í h o s v ě tla , v c e lk u v š a k t ř e b a říci, že s k u t e č n é p o m ě r y n e s k r e s l u j e . W a l d h a u s e r p o h n u l s t o j a tý m i , h n ijíc ím i v o d a m i , n e s m í m e t e d y b ý ti p ř e k v a p e n i , cítím e -li p ř i t o m a t m o s f é r u m é n ě p ř í j e m n o u ; je t o a t m o s f é r a n eře sti a m ravní k o rru p c e . J e s tliž e n y n í n a z á k l a d ě k á z á n í W a l d h a u s e r ó v ý c h p o k u s í m e se s e s t r o j i t ! n á č r t e k t é t o m r a v n í p o r u š e n o s t i , o b j e v í s e n á m , j a k c í r k e v , k t e r á t e h d y již p o p ů lti s í c i l e t í b y la v ý h ra d n o u v y ch o v a te lk o u n aš e h o n á ro d a , m ajíc k to m u p r o s t ř e d k y v m í ř e d o s t a t e č n é , m á lo d o s t á l a s v é m u p o s l á n í n e j v lastn ějším u , m ra v n ím u z d o k o n a le n í a zu šle c h tě n í sp o le č n o s t i če sk é . N e s t r a n n ý h i s t o r i k m á p o v i n n o s t p o u k á z a t i 11a te n to fak t, jenž sto jí v n e jp řík ře jším o d p o ru k u th e o rii o z l a t é m v ě k u č e s k é c í r k v e v d o b ě K a r lo v ě , se k t e r o u se 4á) Tamže, list 265a i jinde. íri) Tamže, list 267a.
s h l e d á v á m e u h i s t o r i k ů c í r k e v n íc h , k t e ř í z a n e j v ě t š í ú sp ě c h c í r k v e p o v a ž u j í j e j í z e v n ě j š í lesk. B e d liv ý m s le d o v á n í m v ý v o je h i s t o r i c k é h o u k a z u j e se n á m t a k é , j a k p r á v ě p ř í liš n á h o n b a z a z e v n í m l e s k e m , z a p o l i t i c k o u m ocí, z a n a h ro m a d ě n ím důch odů , b o h a ts tv í a v ý sa d b ý v á příčinou n a p r o s t é h o z a n e d b á v á n í v l a s t n í č i n n o s ti a p o š t o l s k é a v ý c h o v n é , a ja k ^n e jv y š š í r o z k v ě t z e v n ější m ůže b ý ti p ro v á z e n n e j h lu b š í m ú p a d k e m m r a v n í m . D o b a K a r l o v a j e s t t o h o d ů k a z e m n a p r o s t o p ř e s v ě d č i v ý m . N á r o d č e s k ý dal c í r k v i , co m o h l ; s n a d d o c e la i n a d s v é síly. A c í r k e v d a l a m u p r o p a d n o u t i n e j h l u b š í m o r á l n í z k á z e . U č it e l d o b ř e p la c e n ý n e v y p ln il sv ů j ú k o l ! K rom ě to h o u k á z k y z k á z á n í W a ld h a u s e ro v ý c h se zn á m í n ás b líž e s e p s y c h o l o g i í s t ř e d o v ě k é h o č lo v ě k a , j e n ž p o m n o h ý c h s t r á n k á c h b y l z c e la jin ý n ežli č lo v ě k m o d e r n í .
Obsah kázání W aldhauserových. P o z p ů s o b u jin ý c h m r a v o k á r c ů m ě l K o n r á d m n o h o v ý t e k š a t u j a k žen, t a k i m u ž ů p r a ž s k ý c h . P o k u d se tý č e roucha sa m o tn é h o , v y tý k a l W a ld h a u ser . n á k l a d n o s t . M n o h é že n y p r ý t a n č í m a j í c e p á s y ze z l a t a a p e r e l s lo ž e n é a v s u k n íc h z a 40 i více k o p 50-) a riic s e n e s t a r a j í , j a k m u ž t o li k p e n ě z se ž e n e . J in í m ív a li p r o je d n o t l i v é d n y a sv á tk y zv láštn í š a ty ; m n o h é p y šn é a m arnivé ženské m í v aly š e s t i více p lá š ť ů . O v š e m n ě k d y j s o u n á d h e r n á r o u c h a d o v o le n a j a k o n. p ř . p o d le p o č e s t n é h o z v y k u b i s k u p ů m a k n ě žím v N ě m e c k u , p ř i č e m ž K o n r á d p a t r n ě m y s lí i n a Č echy, n eb o p r o d ů s to jn o s t osoby, ja k o papeži, je n ž n o sí š a rla t, z n u t n o s t i , j a k o k d y b y m n ic h o v é n e m o h o u c e n a lé z ti r o u c h a s v é ř e h o le m usili u ž iti r o u c h a s k v o s t n é h o , a k o n e č n ě z o p a t r n o s ti, k d y ž t ř e b a z a t a j i t i s v o j e n á b o ž e n s t v í , j a k o s e č te o sv. S e b a s tia n o v i, j e n ž s v a t o s t s v o ji p o d r o u c h e m v o j e n s k ý m u k r ý v a l . D á le v y t ý k a l K o n r á d n e c u d n o s t v š a t s t v u . M n o z í, z v l á š t ě ž e n s k é , t o u ž í p o š a t u t a k u p r a v e n é m a o z d o b e n é m , a b y s e líbili, a č se tím c n o s t u r á ž í a ač b y dle sv. A u g u s t i n a měli t o h o v y h le d á v a t! , a b y se s p í š e líbili 60) Kopa k měla 60—64 groše, groš 12 penízů, malých grošů. Groš krále Václava 11.^30 kr. r. č., kopa tedy 18 zl. r. č.
m r a v e m nežli š a t e m . 51) Ž e n y z v a n é h e l m b r e c h t n é u ž í v a ly r á d y š a t ů z e le n ý c h n e b o č e r v e n ý c h , h e l m b r e c h t i p a k , k t e ř í celé d n y a celé n o ci z a s v ý m i m i l e n k a m i p o ulicích p o b í hali, nosili š a t y k r á t k é a č a s t o u ž ív a li m í s t o p a s u ř e t ě z u , a b y n a z n a č ili, že js o u sv ý m m ilý m z a v á z á n i ; je jic h s t ř e v í c e v y b í h a l y v d l o u h é r o h y , vc v la s e c h nosili j a k é s i z v o n k y 62) V ů b e c b y l š a t je jic h v ý s t ř e d n í p r á v ě t a k j a k o š a t p y š n ý c h žen, k t e r é se z a líb i ti c h t ě ly a k t e r é K o n r á d z a p ř í č in o u r o h ů , k t e r é n a h ja v ě no sily, n a z ý v á k r a v a m i . „ P y š n í b ý k ů m a k ra v á m jsou p o d o b n í," p r a v í K onrád y k á z á n í v á n o č n ím — , „ n o s í c e r o h y n a h la v ě j a k o s p a t ř i t i m ů ž e t e n a n ě k t e r ý c h k r a v á c h t o h o t o m ě s t a , t. j. p y š n ý c h ž e n á c h již tu m e zi v á m i s e d íc íc h , j a k n a z á v o jíc h sv ý c h r o h y p o v z n á š e j í ; je d n a k r á v a m á t ř i r o h y , jin á d v a , jiná p a k š e s t . . . J s o u j e š t ě jin é k r á v y , či a b y c h lé p e ř e k l, t e l a t a k r a v , j e ž n e j e n o m je d e n r o h , n ý b r ž t ř i c e t n e b č t y ř i c e t p o s t a v i l y k o le m h l a v y n o síc e k o r u n y v y s o k é a d r a h o c e n n é z p e r e l a z l a t a , k t e r é ž t o k r á v y i t e l a t a o b j e v í s e p ři o f ě ř e . “ hS) — Kažcly^ m á u ž í v a li š a t u , je n ž se h o d í je h o s t a v u a ř á d u . N e s l u š í z v l á š t ě d u c h o v n í m u c h o d i ti v š a t e c h ž e n s k ý c h n e b o š a š k ů , n e b o v s u k n e c h r u d ý c h či z e le n ý c h , j a k d le S t a t u t A r n o š t o v ý c h s k u t e č n ě se d á l o / ’4) D ůvody, p ro č v y stupoval W a ld h a u s e r p ro ti n á d h e ře , p ř e p y c h u a v ý s t ř e d n o s t i v o d ě v u , b y ly 1. a s k e t i c k é : j e s t n e h o d n o , a b y tě lo , je ž b u d e k d y s i m r t v o l o u u r č e n o u k e s p r á c h n i v ě n í , b y lo d r a h o c e n n ý m Š a te m o k r a š l o v á n o ; 2. mr a vní : snaha po skvostném ro u še n ebývá vždycky v zd á le n a h ř í c h u ; 3. s o c i á l n í : n e b o ť n a c h b o h á č ů v , — s k v o s t n é r o u c h o — z n a m e n á p o t c h u d ý c h a k r e v žen a t o , co s t o j í d r a h o c e n n ý š a t, b y s ta č ilo n a v ý ž iv u m n o h ý m c h u d ý m Kr i s t o v ý m . ,,Š a t s m í š e n ý s k r v í " — volá W a l d h a u s e r s fsaiá š e m — „ u r č e n k u s p á l e n í a za p o k r m o h n ě , a b o j í m se, že t e n , k d o se b ě l o s t n ý m k m e n t e m o d ív á , o d ě n b u d e v ži v o t ě b u d o u c í m t e m n o u p r o p a s t í . " &5) K o nrád se zn a m u je nás ta k é k r á tc e s dějin am i ša tstv a . ") V kázání o bohatci a Lazarovi. 52) V řeči tia „Člověk jeden učinil večeři velikou . . a „Vyšlo vyřčeni od cisaře . . .“. r'3) Řeč na „Vyšlo vyřčení . . .“ “ .) Ve výkladu o boháči a Lazarovi. — Srv. Stanovy provinciální, článek o životě a počestnosti duchovních. 56) Ve výkladu o boháči a Lazarovi. — 42 —
, - ^ . j t fcas a tasř.-j-ff-
z .:.-
r..»a. -■• ...
„ V ě d ě t i t ř e b a , že p r v n í r o u c h o b y lo k o ž e n é , p r o č e ž P á n o b l e k l A d a m a a E v u v s lik n ě k o ž e n é . N a to p ř i k r o č e n o k vlně s u r o v é , p o t o m k le jn ů m č e r v ů , t o t i ž k h e d v á b í, a konečně ke zlatu a k am en ů m d rah ý m , k te rý ž to šat p ř e d e v š ím z a s l u h u j e v ý t k y i u ž e n . “ 5C) H o r l e n í W a l d h a i i s e r o v o p o t k a l o se m i m o n a d á n í s v ý s l e d k e m n e o b y č e j n ý m . Z m i ň u j e s e o n ě m již V o jtě c h R a n k ů v ve s v é m d o p is e z a s l a n é m z P a ř í ž e K o n r á d o v i, dle n ě h o ž u s tá l jíž v P r a z e p ř e p y c h v š a t s t v u a o z d o b n é z á v o je o d loženy. P o s m r t i p a k m r a v o k á r c o v ě n a p s a l k a n o v n í k B eneš, že m e zi m n o h ý m i jin ý m i v ěc m i, j e ž t e n t o m u ž v y k o n a l , u v é s ti t ř e b a j e d n u v e l i k o u a p a m ě t i h o d n o u , že t o t i ž ž e n y p ra ž sk é , k te r é d řív e nosívaly p y šn é záv oje a ša ty d r a h o c e n n ě z d o b e n é , t y t o o d lo ž ily a s k r o m n ě si v e d l y . 67) V úsilí W a l d h a u s e r o v ě p r o t i n á d h e ř e v š a t s t v u b y lo jis tě m n o h o s t ř e d o v ě k é h o , z ř e t e l e m o r á l n í a a s k e t i c k é t a n u ly m u n a m ysli p ř e d e v š í m ; n e ž v e d le t o h o m ile p ů s o b í, že p ř i s v é m h o r l e n í n e z a p o m n ě l n a s t r á n k u n á r o d o h o s p o d á ř s k o u a so c iá ln í, p o u k á z a v n a n e s n á z e , j a k é n e s m í r n á n á d h e r a v š a t s t v u m ů ž e m ít i v z á p ě t í , j a k o ž i na o k o l n o s t , že n a r o u c h u s k v o s t n é m č a s to lpí p o t c h u d ý c h a k r e v žen. B o le s tn ě s e h o d o t ý k a l a n á d h e r a , n a niž u b o z í m usili se l o p o ti t i. W a l d h a u s e r p o z v e d l h la su ve p r o s p ě c h t ě c h t o , o v š e m m a r n ě . L á s k a k b liž n ím u , j a k ji p r a k t i k o v a l s t ř e d o v ě k , n e p o s t a č i l a k u p ř e k l e n u t í p r o t i v s o c iá ln íc h . Bylo t ř e b a k to m u m o d e rn íh o z á k o n o d á rstv í. Ale n e j e n n á k l a d n o s t i , p ř e h n a n é nádheře a pře p y c h u v š a t s t v u , n ý b r ž v š e lik é n e p o č e s t n o s t i v m r a v í c h v y p o v ě d ě l K o n r á d b e z o h l e d n ý b o j. T é b y lo v P r a z e d o sti. N e s k r ý v a l a se p o u z e v d o m e c h , lá z n íc h , n e v ě s ti n c íc h , v ú s t r a n i - u k a z o v a l a s e s m ě le n a ulicích, b a n e z a s t a v i l a se ani p ř e d p o r t á l y c h r á m ů ; i ve c h r á m e c h č in ív a ly se lé č k y ž e n á m , a t o p ř i s a m ý c h b o h o s l u ž b á c h . Že n e c u d n o s t v n i k l a i do c h r á m ů , s v ě d č í v e d l e W a l d h a u s e r a t a k é V o j t ě c h R a n k ů v . E8) D o c h r á m ů h e j s k o v é c h o d ív a li a n a ž e n y k a m é n k y ház eli a t a k z p o b o ž n o s t i je v y r u š o v a li , j a k o t o s m n o h ý m i j i n ý m i činil H a n e k B a v o r ů v , m la d ý m ě š ť a n p r a ž s k ý , m ě š ť a n g
^ Tamtéž. ‘7) Emler, Prameny českých dějin IV., s. 540. 5S) V prvém dopisu z Pařiže. — 43 —
k á m , k t e r ý m se d v o ř i l ,53) „Smilníci toť jsou oni v o lo v é " h o r lí K o nrád v k á z á n í vánočním — „ o nichž byla ,řeč ( k te ř í to tiž n ed a jí se ž á d n ý m k ázáním pou čiti), a býci, hledající o té to slav no sti n a ro z e n í k r á v y své n e to lik o na ulicích, ale i kolem o ltá ře , což vidouce k rá v y , r o h y své p r o ti nim po zvedají, a b y se zalíbily b ý k ů m svým a zd obí se býci jejich, to t i ž smilníci, a b y se líbili k r a v á m svým . . V y k lá d a je p a k v k á z á n í Když mel Jejíš d v a n á c t let . . . že o p o u te c h židov sk ých chodili odděleně muži i ženy, p r a v í: „ 2 to h o u z a v íra ti t ř e b a , že ač vždy t ř e b a sc y a r o v a ti s p o lečenství s ženam i cizími, o b z v lá ště t ř e b a v y s tř íh a ti se s p o lečnosti i s v lastním i ženam i, k d y ž lidé m ají u p ja ti p o z o r n o s t k v ěcem b o ž s k ý m . P r o ti to m u je d n a jí.v š a k m n oh é ženy naší dob y, k t e r é nejen om s vlastním i muži, což b y k o n e čn ě je š tě s tr p ě ti se dalo, n ý b r ž i s cizími, t o t i ž heirn b re c h ty a těm i, k t e ř í se jim d v o ří, chodí do c h rá m u n e b o z c h r á mu, b a i v k o ste le p o h o r š u j í p o h le d y a r o z p r á v k a m i ." Ulice ani za dne nebyly p r á z d n y žen a m užů h e lm b re c h tn ý c h . 2 vláště. m n o h o n e p o č e s tn o s tí p áchalo se v m a s o p u s tě ; „ tu i m n o h é b a b k y , k t e r é celý r o k s o tv a sed í na lavici a m nozí falešní řeholníci a řeholiiice a b e k y n ě — o d ďábla k jeho tu r n a ji zvábeni — v d o m ech a n ě k d y i na ulicích necudně p o s k a k u jí a křičí, b a b ě s n í . “ M nohé ženy zdály se p o u z e po ctiv ým i, ač s k u te č n ě byly cizoložnými a sm iln ý m i.Ml) N á č r te k , k t e r ý js m e p rá v ě podali, je s t sice velmi stru č n ý , ale vým luvný. I m éně myslivémti m usí bý ti p a tr n o , že n e c u d n o s t p r o n ik a la te h d e j š í s po lečno st a že b yla t a k o řk a její význ ačn ým ry se m , což tím více p ř e k v a p u je , že je d n á se o věk, o ně m ž se píše, že mysl svou u p ír a l v z hů ru, k nebi, a země s o tv a n o h a m a sc d o tý k a l. O b r á z e k n á š z a jisté m álo u sp o k o jí c h v a lo ře čn ík y „ z l a t é " d o b y Karlovy., Úspěchy K o n rá d o v y a Miličovy po té t o strá n c e u k a z u jí, že by se bylo dalo z k á z e č e l i t i ; ale ovšem v yžadovalo to jiných _ k n ě ž í a jiných řeh o ln ík ů . Ti, k t e ř í t e n k r á t plnili P r a h u , nem ohli o všem Babylon p r o m ě n iti v J e r u s a l é m . fiI) K o n rá d b o ju je p r o t i n e c u d n o sti u k a z o v a l p ře d ev š ím , j a kou p ř e k á ž k o u sp ásy je t e n to hřích. „C izo lo žn ík p ro ch ud ob u Obrana Waldhauserova, u Hoflera s. 28. — Výklad na „Vyšlo vyřčení od císaře . . . “ f,“) V kázání na „Varujte se falešných proroků". BI) V& výkladu „Člověk jeden učinil večeři velikou . . — 44 —
s r d c e " — k á z a l W a ld h a u s e r — „ z t r á c í duši svou, což z na m e n á, že n e b e z p e čn ý je h řích n e č is to ty a že ž á d o st t ě lesná je velice ú č in n o u p ř e k á ž k o u spásy a t a k d rž í člověka v z a je tí r o z k o š e , že k r a d o s te m věčným d o jiti n e m ů ž e ." P ři té to p říležitosti užívá W a ld h a u s e r p ř ir o v n á n í ze III. k n ih y Králů, — k d e se v y p ra v u je , že J e r o b o a m dal p o sta v iti dvě te la ta zlatá, jedn o v D an a d r u h é v B ethel, ab y lid n e o b ra c e l se do J e ru sa le m a , n ý b r ž te la tů m se klaněl. „ K te r á ž to te la ta j s o u ., . r o z k o š tě lesn á a m a rn o s t sv ě ts k á , jimž k la n í se duchov ní ja k o laiko vé a t a k do n e b e s k é h o J e r u s a le m a n e p ř ic h á z e jí." 6S) Mluvě o rozsévači, je n ž šel, ab y rozséval sémě, p r a v í : „ V ě d ě ti t ř e b a , že cestou (na niž u pa dlo sém ě) ro z u m ě n o je s t s r d c e člověka, o d d a n é h o h říc h u nečisto ty . D ůvo dem to h o jest, že ja k o cesta o be c n á — společno a o t e vře n o jest všem m y šle n k á m , je ž je p o t ír a jí a vysušují,- aby ne m o hlo se m e n e (slova) p řijm o u ti a p o p ř i j e t í plodu přinésti, na z p ů so b ženy n e v ě s tk y , k t e r á všem se v z d á v á a k t e r é častá r o z k o š p ř e k á ž í s tá ti se m a t k o u . " 63) N ě k d y h ovořil K o n rá d velmi o te v ř e n ě a velmi d ů r a z n ě : „ č ím k d o h ře ší, tím b ude i t r e s t á n . Sm ilným a očima p o hlédneš n a ženu, a ďábel h r o z n ý m z r a k e m p o h léd n e na tebe. R uku vložíš v lůno nevěstčino, a ďábel vloží ji ve p l a m eny ohně. L o k ty svým i o b e jm e š n e v ě s tk u a ďábel o b e jm e tebe, a t e b e líbajícího n e v ě stk u políbí ď á b e l." 1)4) Jin dy hrozil o p ě t vezdejším i ná sle d k y n e c u d n o sti, jimiž p r ý bůh stíh á lid s tv o : Z n e č i s t ý c h . . . „ p ů v o d vzali s o d o m ité (h o m o sexuální), a p ro ně b ývají n ě k d y s p ra v e d liv í a ne spravedliví tre s tá n i m o r e m , d r a h o to u p o tr a v in , p ro lé v á n ím k rv e , vál kam i mezi k n íž a ty . N ečistí n e b o jí se ž á d n é h o hříchu, ani cizoložství, ani znásilnění, ani p o r u š e n í p a n e n , ani sm ilstva, ani sou lo žen í s n e v ě s t k a m i." “a) H o r le n í W a íd h a u s e ro v o nebylo n a d a rm o . J a k píše V o j těch R ankův, ženy p ř e s ta ly líčiti t v á ř e své líčidlem, c u d nost k dy si p r o s k r ib o v a n á ze z á p r a ž í se na v ra ce la, p ře sta lo lák á ní žensk ých v k ostclích, ženské n ep o v z n á še ly již nepočestně svých čel, z n a m e n í n e p o č e stn á se jim více nedávala. O všem , k d y ž M. V ojtěch slova t a t o psal, měl již K o n rá d s ta te č n é h o a n a d še n é h o d ru h a ve svém úsilí m r a v o k á r n é m , “0 Tamže. “') V kázání o rozsévači.
8Ó V kázání na „Buďte milosrdní . . .“ •*) Kázání na „Vyšlo vyřčeni . . .“ — 45 —
Milice z K ro m ěříže. T a k é výše zm ín ě n ý H a n e k B avorův i četn í s o u d r u h o v é je h o leh k o m y sln o sti se p o le p šili; H an ek p ozději v p o s tě (1364) velice zbožně po slou chal k á z á n í W a ld hau sero v a . Úspěchy jelio v t o m t o sm ě ru d o k a z u jí, ja k účinná b ý vala jeho kázání, k d y ž i ve věcech ta k c h oulostivých d o d ě lala se n á p r a v y v ta k o v é m íře, že i vzdálený M. V ojtěch R a n k ů v, uslyšev o ní, s u z ná ním o ní psal. Jin ou ne ře stí, p r o ti níž W a ld h a u s e r pozdvihl hlasu s v é ho, bylo o b ž erstv í. V to m m n ozí za jeho věku do sahovali v y so k é h o stu p n ě d o k o n a lo s ti. „ J a k é n e z říz e n é žá d osti m ají o b ž e r c i , tiíi) p a t r n o z to h o , že jim n e p o sta č í opiti sc za den d v a k r á t n e bo t ř i k r á t a o p ě t v ystřízlivěti, ale ke dnům n a sta v u jí noci, aby jim čas nem inul neužitečně. T a k o v í o té t o slav nosti (o půlnoční) p r c h a jí p ře d c h rá m e m a u t í k a j í se do h ospo d, ř ík a jíc e : ,T epleji je s t ve světnici veliké nežli v k o ste le m a lo v a n é m , lépe je st nám ta m míti se d o b ře , piti a n a sy titi se, nežli v k o s te le zim u t r p ě t i ; lepší jest k u c h y n ě te m n á , nežli k o s te l sv ě tlý .' Ti nechť vědí, že nepolepší-li se, d o s ta n o u se do k u c h y n ě dosti, b a ho d n ě tm a v é , k d e ďábel jest k u c h a ř e m . " W a ld h a u s e r h ostin ám n e p ře je , ježto rná za to, že je s k o r é m Vždycky p ro v á z í hříšn á žád o st, neboť z a tím co tě lo d e lik á tn ím i p o ž itk y se rozplývá, s r d c e u v olňu je se k to u z e po m a rn o s te c h . “7) O b z v lá ště v ša k o velikonocích po d lo u h é m p o stu činí prý ďábel úklady lidem p ro stř e d n ic tv ím o b ž e rstv í, neboť — p ra v í W a ld h a u s e r podle A u g u stin a — p řim ě š u je se k vůni, b a r v ě i chuti jídel, p r o t o p r ý se v ty dny n e m á jísti nic, co by k n ě z e m nebylo p o ž e h n á n o . ÍS) O s t a t n ě v ša k n e z a p ovídá W a ld h a u s e r lepší o běd, jestliže m á za účel z ísk a ti p ř á te ls tv í nebo o b č e r s tv e n í c hudých, a nikoli v la s tn í o b ž e rstv í. H r d lo lidské p rý jen dva p r s t y je š ir o k é a s ja k o u s ta r o s tliv o s tí se p eč u je o r o z ko š té t o t a k n e p a t r n é č á s tk y tě la ! „K do la h ů d e k nechceš z a n e c h ati, alespoň v p á te k — žád á K on rád — k d y spa site l žíznil a nebylo, k d o bv 'mu náp o je podal, s t ř íd m ě j š í buď, a něco z obvyklé m íry ujm i ústům a žaludku, abvs nernusil n a ř ík a ti v p ekle s b o h a tc e m , jenž h o do va l k a ž d ý den s k v o s t n ě ," M) ,;o) 8Í) es) 0Í))
Tamtéž. Kázání o boháči a Lazarovi. Úvod ke kázání velikonočnímu. Kázání o boháči. -
46 -
N eučí v ša k K o n rá d rig o ris m u v o d ř ík á n í se p o k r m ů , n a opak p ra v í, že je s t tělu dáti, co m u náleží. Kdož se dom nívají, že n e t ř e b a niítí žádné péče o tělo, jsou p rý ja k o fariseové, k t e ř í za k a z o v ali se ženiti a veleli z d r ž o v a t! se p o k r m ů , jež bůh s tv o ř il; k d o ž v ša k rnají za to, že je st tělu v y h o v ěli ve všem , jso u ja k o hcrodiáni. S pasitel p r ý chtěl, aby ani přílišným slo užením tělu c tn o s t nevzala újm y, ani ab y p ř i ro z e n o st n e m írn ý m požíváním h u b e n a nebyla, 711) Bylo te d y s n a h o u W a l d h a u s e r o v o u f aby posluch ači jeho va rovali íse v jídle a p ití v ý s tř e d n o s tí a ta k si zachovali h a rm on ii sil tělesných i duševn ích. Jestliže K o n rá d v a ru je p ř e d o b ž e rs tv ím , p o n ě v a d ž to to ro z p a lu je v áš e ň a b r á n í v p o b o ž n o s ti, sleduje m o tiv zcela s tře d o v ě k ý , a sk e tic k ý . Jestliže v šak žádá, ab y se požívalo tolik p rá v ě , ko lík ku z d a r u p ř ir o z e n o s ti tř e b a , blíží se k m o tiv ů m m o d e rn ím . P o k u d se tý č e požívání alk oh olních n ápojů, je K o n rá d te m p e r e n c lá ř e m nikoli ab stin e n te m , ale i to b yla už v e lik á zá slu h a ve věku, jen ž v p o žív ání n á p o jů lihových nezn al m íry a je m u ž n e z n á m y bylv s n a h y m o d e r ního a b stin e n tis m u , k te r ý , jsa p r o s t ja k é k o li ten den ce a s k e tické, m á za nej vy šší účel vyt vo řiti n ové plém ě, zda tné , tělesn ě i d u šev ně. Ideje r o d í se a r b s to u zvolna. Pýcha, n a d u to s t ro v n ě ž nalezla v K on rád ov i nep řítele úhlavního. Nelíbí se mu zá ro v e ň s A u g u stin em , k d y ž n ě k d o vy h ledává moc, p a n stv í, vládu, ač o v šem bez ní lid s p r a v o ván býti nem ůže. Jsou to pyšní, k t e ř í n e c h tě jí se ú častniti hostiny, o níž řeč v Evangeliu, v ym louvajíce s e : ves jsem koupil, měj m n e vym luvena. Podle A u g u stin a p rý se ro z u m í k o u p í vsi pýcha, p r ý š tíc í z moci v la d a řs k é nad tě m i, k t e ř í v ní bydlí. Pyšný to l i k r á t u p a d á ve vinu ap o sta sie , k o lik r á tkoli se ra d u je , že v lá d ne lidem. 71) P y šn ý b o h a te c z trá c í cit lidskosti a b ý v á vlídnější a la sk a v ě jš í ke svým psftm, nežli k chudým . Páni ve své p ý še d o m n ív a jí se, že ani slovo, k t e r é dali, jich n e za v a zu je , a že je dle libosti m o h o u m ěníti, a to p r o to , že n ik do se n e o d v á ž í jim činiti výčitky. ,,V bibli ja k o z á ru k a , že se něco s t a n e — p r a v í W a ld h a u s e r — , se p r o h la š u je slovo H o sp o d in o v o . . . Pán te n to nem ů že lháti. Ale běda, 10) Výklad věty: dávejte co jest císařovo císaři (neděle 23. po sv. duchu). 71) Výklad na „Člověk jeden učinil večeři velikou . . ." -
47 -
z h u s t a p á n o v é d o b y p o sle d n í více než chud í lhou, p o n ě v a d ž nikdo, s e . neodváží p o u k á z a ti na jejich lež. V ystaví listinu p ře d obě d e m , k te r o u o p ě t z r u š í po o bě d ě , což p ř e c e n e učinil ani Pilát, ale řekl, k d y ž chtěli, aby změnil titul K r is tů v : Co jsem psal, psal j s e m ." A j a k o b y se mu zdálo, že řekl m álo, d o k lá d á K o nrád ve své P o s t i l l e : „ R o z š iř (to to m ísto) p r o ti zlým p á n ů m , ja k se ti b u d e viděti p r o s p ě š n ý m ." 72) B o h a ts tv í a d ů sto jn o sti n ez a slu h u jí více n a ší ú cty než ch u d o b a . Ve výkladě ev angelia o se tn ík o v i, jenž přiše l ke K ristu p r o s it za svého slu ž e b n ík a , p r a v í W a l d h a u s e r : „ P o něvad ž za slu ž e b n ík a prosil, slíbil (K ristus), že p ř ijd e , aby nás poučil nikoli ctíti veliké a p o h r d a ti malými, ale i ch ud é i b o h a té s te jn ě ctíti. P r o t o p r a v í Ř e h o ř: V t o m se p ýcha n aše z a h a n b u je , že v lidech ne p řir o z e n o s t, dle níž jsm e s tv o ře n i k o b r a z u božím u, ale d ů s to je n s tv í a b o h a t s t v í c tí m e . . . K ristus chtěl jiti ke služ e b n ík u s e tn ík o v i a nikoli k synovi v z n e š e n é h o ." — Páni jeho d o b y jednali j in a k ; W a ld h a u s e r o t o m v y p rá v í d o je m n ě t o t o : „ N e n á sle d u jí (páni) ča sto n ik te r a k o n o h o s e tn ík a v K a fa rn a u m , je n ž prosil K rista za n e m o c n é h o slu ž e bn ík a, ale za t o s lu h y a služky, k d y ž onem ocní, v y v rh n o u do stá je nebo z d om u, n e b o do špitálu, a n e p řijd o u jich n a v štívit, ba ani jiných slu ž e b n ík ů nep ošlou , aby se p o z e p ta li po jejich p o tř e b á c h , n ý b r ž d ok o n c e n ě k d y je, n em ocné, v yžen ou ze špitálu , a č koli p ra c u jíc e u nich přivodili si nemoc. S etn ík byl pánem sv ě ts k ý m , měl m noh o slu ž e b n ík ů a v o já k ů , a p ře c e už o j e d n o h o byl ta k pečlivý! Což ale říci m ám o p r a e lá te c h , k t e ř í m n o h o m ají nem o cný ch , ne slu ž e b n ík ů , n ý b r ž duchovních synů, a p řece se o ně p říliš n e s t a r a j í obch ázejíce k r č m y po m ěstě nepečujíce o „ n e m o c n é " svoje ať už na duši nebo n a tě l e ; jen k d y ž břicho jejich plné j e s t ! " 73) T a k é v t o m to s m ě r u d odělal se K on rád úspěchu svými kázán ím i. Ve m ě stě p r a ž s k é m „ v ichr p ý c h y o b o jíh o p o h la v í s t r ů n u s v r ž e n ,“ píše z P a ř íž e V o jtě c h R ankuv. O všem 'na pan stv o , 'n a vrch nosti m ěla jeh o slova s o tv a n ě ja k ý vliv. Je s t tř e b a , a by c ho m se p o n ě k u d zastavili při horlen í K o n rá d o v ě p r o t i pýše. N elíbí se mu s n a d jen pyšná., n a d u tá mysl b o h a tý c h a velikých t o h o t o sv ěta, a f s v ě tsk ý c h 5-) Kázání „Když Ježíš sestupoval s hory“. n ) Tamtéž. — 48 —
nebo duchovních. P o u k a z u je t a k é na n á s le d k y pýchy. V y t ý k á p á n ů m n e d r ž e n í slova, ale to z n a m e n á p o r u š e n í povahy. Pýcha je žene, a b y ro z m n o ž o v a li svoje p a n s tv í a b ývá p ř í činou, že jsou k e svým p o d d a n ý m tv rd i, nelidští. T e n k r á t p o d d a n s tv í a p o r o b a v e n k o v s k é h o lidu p o k r a č o v a la velmi rychle, sociální p ro tiv y se p řio s tř o v a ly v ž d y více — tv r d o s t í pánů. W a ld h a u s e r d o b ř e p o z o r o v a l t e n to proces, a vystoupil na o b r a n u p rá v a lidské d ů s to jn o sti utla č o v a n ý c h . Čo p r a v í 0 za cházení p á n ů s onem ocn ělým i s lu ž e b n ík y , zní hod ně m o d e rn ě. Sociální ú p a d e k š ir o k ý c h v r s te v n á ro d a a o b m e zování jejich p r á v s ta lo se je d n o u z p ř e d n íc h složek če s k é h o h n u tí re fo rm a č n íh o , h u s i t s t v í ; s n a h a p a k z a d r ž e ti sociální p o k le s n u tí oněch v r ste v p ro p ů jč u je h n u tí h u s its k é mu sílu, h o u ž e v n a to s t a v y trv a lo s t. Bez n í by h u sits tv í bylo p o s tr á d a lo té m o h u tn o s ti a n e p ře m o ž ite ln o sti, k t e r á m a lo mocným s tr a c h e m plnila n e p řá te le . W a ld h a u s e r byl z prv ých, k d o ž se ozvali p r o ti p a n o v a č nosti pánů, t ř e b a že slova jeho zn í d osti v š e o b e c n ě ; v ša k neztichn ou už v ústech rn ra v o k á rc ů a šlech etných lidí če ských, s nimiž se s e tk á v á m e v p o č á tc íc h h n u tí h u sitsk é h o . T o m á š ze Š títn é h o těm , k d o ž b u d o u chtíti p ř ik o v a ti p o d d an é h o k c h ro u d ě, p řip o m e n e d ů r a z n ě a ja s n ě : jestliť p á nova d ě d in a (půda), člověk je s t boží. R ovněž lakom ci a lichváři neušli h o rle n í W a ld h a u s e ro v u . P o je m lichvy byl za on é d o b y m n o h e m širší nežli n y n í ; ta k na př. n a k o u p iti v době láce z á so b y a p r o d á v a ti je v čas d r a h o ty s větším v ýdělkem nežli za o byčejných o k o l ností, bylo p o v a ž o v á n o za lichvu. L ichváři v n á z o ru s t ř e d o v ěkém platili z a veliké h říšn ík y , jim ž se měl, k d y ž p ře d s m rti nedali p o š k o z e n ý m n á h ra d y , o d e p říti c írk e v n í p o h ř e b . P ř e d p ř íc h o d e m W a ld h a u s e r o v ý m d o P r a h y s o tv a k d o z k a zatelů,, zv lá ště m nisský ch, ozval se p r o ti lichvě a lic h v á řů m ; nepov ažovali za o p a tr n é p o p u d iti p r o ti s o b ě ty t o boh áče, k t e ř í m ohli p ř e d s m r t í věno vati k lá š t e r u b o h a tý o d k a z a dáti se p o h ř b iti v jejich k lá š t e ř e , o p ě t za skv ělý dar. r4) ,,Z bázně n e b o z lásky, k bližním u n ě k d o zam lčuje p ra vd u, ja k o ž — b ě d a ! — činí zjevně m n o z í fa le šn í k a z a te lé , ale 1 ta jn ě na z á h u b u své v la stn í d u se i n e b e z p e čí celé církve zlořečen í z povědníci velikých k n íž a t a m ocných i b o h a tý c h ’ 4) Obrana s. 38.
lichvářů a jejich m a nž e le k . . 76) K o n rá d však, ja k p a t r n o z je h o spisů a sv ě de c tví k a n o v n ík a Beneše, n en á sle d o v a l m e th o d y t ě c h to falešných k a z a te lů a zlo řečen ých z p o v ě d níků, n ý b r ž „ k á z a l n e o h r o ž e n ě p r o ti lichvářům ,a všem šp a tn ý m d r ž ite lů m " . O t e t o záležitosti a pra x i mnichů vůči lichvářům m luví K o n rá d t a k é ve své O b ra n ě . M nichové to tiž ve článcích, se s ta v e n ý ch p r o t i W a ld h a u se ro v i, dávali na uváženou, v ja k é n e b e z p e č í je p ra ž s k ý lid k á z á n ím i W a ld h a u s e ro v ý m i v rh á n . N a to však od p o v íd á m ra v o k á rc e , že n e b e z p ečí, v ja k é m se n alézala P r a h a p r o m lčení mnichů, je h o k ák án ím i jistě se m enší. Je p r ý u rč ité z p ra v e n , že více lichvářů chce své n e p r a v o s ti z a n ec h ati a uv ád í p řík la d je d n o h o lichváře z n a m e n ité h o , je n ž mu byl p rá v ě ja k o lé k a ři d ucho vním u a rc ib is k u p e m i vlastn ím f a r á ř e m svěřen, a jenž již nahrad il, což by p r ý p řičiněním m nichů asi nebylo se stalo. Spiše p rý , k d y b y byl um řel a su m u , k t e r o u nyní n ah ra d il, byl dal jejích „ s v á t é m u " k o n v e n tu , b y mu byli vystrojili slavný p o h ř e b s d lo u h ý m p rů v o d e m b r a t ř í h lasně zpívajících a pře s v lta v s k ý m ost jej nesoucích, nepovážíce, že on p o h ř b e n je st v p e k le s bo h a tc e m . Spolu p řip o m ín á , že t a k é v N ě m e c k u neviděl, že by byli m nichov é od m ítli p o h ř e b ja k é m u k o liv lichváři, t ř e b a velmi z jev ném u, ve svém k lá š te ř e . 7(1) N ě k te ř í k ř e sť a n é nechtěli, p rý z la k o ty , p la titi d e s á tk ů du ch ov ním . T ěm p ř ip o m ín á W a ld h a u s e r , že jsou h o r š í nežli onen fariseus z evangelia, je n ž — ja k o ž i jiní — dáva-l d e s á te k z věcí n e j m e n š í c h ; ale nyní p r ý zdá se n ě k te r ý m kře sť a n ů m , že p řijd o u na m izinu, k d y ž d a jí d e s á te k , ač vla stně n e d áv a jí nic, p o n ě v a d ž d e sá tý díl v y h ra d il si b ů h. 77) L a k o m e c p r ý nic n e v yh le d áv á , p o ničem n e to u ž í, leč co l a hod í pěti sm yslům , jež se v y z n a m e n á v ají p a te r e m s p ře ž e n í volů . . . J a k o volové zemi- o b ra c e jí, t a k i lakomci na zemi u tk v ív a jí, ab y se stali boháči. J a k o jh o tla č í šíji, t a k sm y s ln o st duši. 7S) L a k o m s tv í z a slu h u je dle W a ld h a u s e r a v ý tk y zvláště te h d y , k d y ž se p ro ně z a n e d b á v á péče o čistotu v íry a k d y ž z něho p r a m e n í lik n a v o st p ro ti k a c ířů m , Z a jím a v o je st, co po té t o str á n c e p r a v í W a ld h a u s e r : „V šichni na ,s) Kázáiií na neděli 23. po sv. duchu. Obrana s 37 a násl. ” ) Kázání na naděli 11. po^sv. duchu. 7B) Kázání na „Člověk jeden učinil večeři velikou . . — 50 —
cestu svoji 70) se ob rá tili, j e d e n k a ž d ý . k la k o tě od nejvyššíh o až do n e jp o s le d n ě jšíh o , což p a t r n o ja sn ě na n ě k te r ý c h k n íž a te c h s v ě tsk ý c h i církevních, jejichž p o č e t n e sm írn ě se rozm nožil, k t e ř í d o b ř e vědí a slyší, že se n alézají na jejich panstvích k a c íři, ale s ta v í se, j a k o b y nevěděli, aby jejich zboží v ez d e jší n e d o z n a lo újmy, ač je d rž e ti b u d o u jen p o tu d , p o k u d chtíti b u d e ten, je h o ž n e p ř á te le to le ra n c í svojí p o d porují. T a k o v í beze vší p o c h y b y . . . jso u stiženi k le tb o u . .. Všichni v y h le d á v a jí p r o s p ě c h u svého a nikoli Ježíše Krista. T a k o v í k n íž a ta n e c h tě jí slyšeli p r o r o k ů p ra v ý c h , to ti ž k a zatelů, ale rá d c ů svých falešných a z l ý c j i . . . Ti ř ík a jí: ,J e s t l i ž e v šec k y ty, k d o ž ja k o k acíři označeni jsou, d á te spálit i, z k a z íte své zboží, k a ž d ý se d lák p rch n e o d v á s . . . ' 1 T í m to v ý ro k e m W a ld h a u s e ro v ý m znovu p o tv rz e n o , jak ani v d obě Karlově nebyl celý n á ro d sp o je n v je d n o tě víry ka tolic k é , a ja k -nesnadno asi dávali se p á n o v é — s v ě tš tí i c írkevní - p o h n o u ti k z a k ro č e n í p r o ti k a c ířů m , aby tím svá p a n s tv í nevylidňovali. D o b ře o b sa z e n é p a n s tv í bylo jim milejší nežli — v íra . J e s t t ř e b a p o u k á z a ti n a t e n to rys p á n ů a p r a e lá tů d o b y K arlovy, je ž to n a s tr a n ě c írkevní lidé d o b y t é to se líčí, j a k o b y n e jd ra h o c e n n ě jš ím s t a t k e m jim bvla víra a ja k o b y p r o ni zapom ín ali na vše. Sobectví a m a te ria lism u s jso u jedním z význačných ry sů doby, o níž m luvím e. M a te ria lis m u nebyli p ro s ti p ř e d n í strá ž c o v é víry a dávali p ř e d n o s t b o h a t s tv í p ř e d č isto to u víry. P r o ti k a c í řům za u jím á W a l d h a u s e r sta n o v is k o zcela s tř e d o v ě k é , p rá v ě ta k ja k o i jiní po něm , ja k o M. Jan H u s a L u th e r. T o le rance ve smyslu m o d e rn ím jim byla neznám a. T a k é n ě k te r ý m lé k a řů m v y tý k á W a ld h a u s e r la k o tu , je ž to p rý n e c h tě jí n a v š tě v o v a ti chudých, n ý b r ž jen b o h a tých. 80) Poslyšm e, k t e r a k p řip o m e n u tím s m u tn é h o k once la kom ců usiluje W a ld h a u s e r la k o m é b o h a tc e v y b u rc o v ali z j e jich h ř í c h u : 81) ,,T a k p o h ř b e n i b ý v a jí p ře d e v š ím zlí b o háči v p e k le , j a k o o s e l v r o k l i , ač s velikou 'n ád herou a slavně b ý v a jí p o cho váv án i v k o ste líc h a veliké zanechali o dk azy. P řih á z í pak se jim, j a k o ž v y p ra v u je Plinius o k te rési r y b ě , jež se jm e n u je hňup, po n ě m e č k u p a k „Stoch t0) Kázání na „Pilně se varujte falešných proroků". Kázání „Když sestupoval Ježíš s hory . . 81) Kázání o boháči a Lazarovi. —'5 1 -
4*
fisc h ", je h o ž nelze p o ž ív ati, je ž to jc šlacho vitý , až te p rv e , k d y ž se potlu če. T a k zlí a la k o m í boháči n e c h tě jí dá ti ničeho chudým , a n ik d o z nich ne m á nic, až te p r v e , k d yž s m r t se jich počíná d o t ý k a t i, z a s tr a š e n i š tě d r é d a r y dávají, p o n ě v a d ž nic s s eb ou n e m o h o u vzíti a p r o to ž e u tr p e n í t a k o vým dává ro z u m . Každý o p a tr n ý z po vědn ík a milovník sp á s y d u ší m á ta k o v é n a v ě s ti, aby nahradili, drží-Ii co n e p r á v e m ; ne m á jc v ša k n a b á d a ti, a b y sc dali v jeho c h rá m u p o h ř b íti, jinak upadl by v n ebe z p e čí vyloučení z církve podle u sta n o v e n í církevních z á k o n u .. . T a k o v í t a k é tělo ta k o v ý m způ so b e m u nich p o h ř b e n é , to tiž k d y ž jesl zpčt v y žado váno , jestliže b ě h e m desíti dnů n e v rá tí, s a m o m ísto p o h řb u in te r d ik te m je s tiž e n o . . . J e s t p a k p o h ř e b o s 1 iJi v t a k o v ý : pán si p o n e c h á kůži, m aso se ž e ro u psi, kosti^ p o n e c h á n y jsou lijáku a k ru p o b ití. A ta k s t a t k y vnější, k t e r é v y značují se k oží, synov.é a n ě k d y i pán p o z e m s k ý so bě p on e c h áv á , červi se ž e ro u m aso, duše p a k jeh o, k t e r á sv ojí n e p o r u š ite ln o s tí p o d o b á se k o s te m , d o s tá v á se v moc lijavci a k r u p o b ití p e k e ln é m u ." J a k o a rc ib is k u p A r n o š t z v láštn ím e d ik te m z a k á z a l hru v k a r t y a k o s tk y , t a k ani W a ld h a u s e r n eo p o m íje l ve svých kázáních v y tk n ó u ti h rá č ů m n e p ř ís to jn o s t jejich počínání. „ J s o u jiní je ště — p r a v í v k á z á n í na slova ,vyšlo vy řčení od c í s a ř e . . . ' — , p o d o b n í dřív ějším (totiž b ý k ů m , o nichž b yla řeč n a h o ře ) , k t e ř í t a k é z r a z u jí dítě, t. j. K rista, t ř e b a ne ro h y hlavy, přece v š a k r o h y řeči, a to jsou hráči, k t e ř í té to noci s n a d k a ž d o u ho dinu d e s e t k r á t p á nu zlořečí, a zlořečili za klín á ním se .. . O no k le té dílo z á k á z á n o je st c ír k v í." 82) K on rád ovi n eu šla n á b o ž e n s k á lh o ste jn o s t m n oh ých , jso u p r ý n ě k te ř í, k t e ř í m ají ra d ě ji lůžko nežli čtení duchovní, 83) a rá n o , k d y ž v sta n o u , s o tv a d o ch rám u n a h lé d n o u , nebo jsou p říto m n i n a n e jv ý š t. zv. m ši ospalců. N ě k te ř í n ev y h le d á v a jí slova bo žího , ale ř í k a j í : Co celý r o k m luví k a z a te l na k a z atelně, víme, co nyní z a n e d b á m e , n a h r a d ím e b u do ucn ě. Jiní p r ý zase ř ík a jí : n e jsm e chlapci, dávn o vím e, že m ám e činit i d o b ř e a ne zle. Jinde si stě ž u je W a ld h a u s e r, že lovci ze s ta v u laického S2) Kázáni „Vyšlo vyřčení od císaře . . . " 8:‘) Tamtéž. — Z „ p ř í p a d ů s v ě d o m í" (list 3b) se dovídáme, žc šlechtici přicházejíce pozdě do kostela a zanedbavše mši, žádali, aby se jim ukázala svátost. — 52 —
i ducho vního , k t e ř í b y měli v neděli jiti do c h rám u , velmi pilně se svým i psy v yh le d áv a jí jesky ně s k a ln í ja k o ž to k a p l i čky ď áblovy.-81) „ J s o u lidé, k t e ř í n e c h tě jí se d á ti osvítiti světlem K ri stov ým , ja k činí oni lidé zlí a z a tv rz e lí a še lm y bez k ázně, k t e ř í n e p ř ijm o u ž á dn éh o p o u č e n í ani se nelepší, ač po celý čas se jim d o s tá v á poučení, ja k o k r á v a nebo p rase, jež su b tiln ě jš íh o p o u č e n í n evním ají. Ale osel n e bo k ů ň n ěk d y se dají vyučiti, ja k vidno n a oslíčcích a k o n íc h k e jk líř ů v . 86) T a k é h r o z í W a l d h a u s e r oněm „ š p a t n ý m " k ř e s ť a nům , k t e ř í v k o s te le ve d o u r o z p r á v k y a h lu kem neb k ř i k e m v y r u š u jí z p ob o ž n o sti. Že K on rád h o rle p r o ti lh o s te jn o s ti n á b o ž e n sk é n e p ř e háněl, p o tv r z e n o je s t četným i s v ědectvím i jinými. J e s t t ř e b a , a by c hom si uvědom ili, co ve vývoji n á b o žen ském a k u ltu r n ím vůbec zn a m e n á t a t o lh o s te jn o s t a p řím o n e te č n o st. Z a jisté to , že c írk ev svým i b oh oslu ž b a m i, svými k á z á n ím i a d o d e jm e ih ned : svými d o g m a ty , nedov ed la již v době K arlově z ís k a ti a u p o u ta ti ani všech těch lidí, k t e ř í se dosud v jejím lůně nalézali. T o , v čem c írkev vidí těžisk o a p o d s t a t u ž ivota n á b o ž e n s k é h o , ú č a s t při b o h o službě, a to úč a st v n ite rn á , h oroucí, vy plýv ající z p o tř e b y duše, to , p ra v ím e , n em ělo u ž za „ z la té h o v ě k u " české církve p ro všecky věřící k ou zla, bylo to p r o m no hé sta n o v isk e m p ř e k o n a n ý m . V ěk K arlův je s t zcela jiný, jestliže se naň po dívám e z b líz k a a jestliže se n ed á m e tnásti cetkam i a p o z lá tk e m , m odou. Život n á b o ž e n sk ý , h lu b o k ý a vroucí, o d u m íra l, ob ř a d nictví jej z p o v r c h n ilo ; n u tí nás to, a b y ch o m napsali, že n á b o ž e n s tv í se sta lo m odou, šablono u. D o g m a tu , o b řa d u , zbýval význam f o r m u lk y a a k tu k ou zelnick éh o. Ale to p rá v ě n e m o h lo postačit! d uchů m hlubším , k t e ř í si ujasnili, že n o v ý věk, k t e r ý se p ř ip ra v o v a l, vyznačen b ude ne g a c í d o g m a t a s v á to s tí, a le sp oň těch d o g m a t a sv á to stí, p ro něž se nen alézalo z ře jm ý c h d ů k a z ů v bibli, k t e r é t e d y z a v e d la církev. A re fo rm a c e z n a m e n á právě oposici p r o ti církvi. D o m in ik á n Ja n T a u le r , s t a r š í v rste v n ík K onrádův, velmi slavený v an n á le c h d o m in ik á n sk ý c h , p ře d p o v ě d ě l, ja k pra v í B4) Kázání o bohatci a Lazarovi. s') Kázání na „Vyšlo vyřčení . . . “
F o n ta n a , osvícen duchem p ro r o c k ý m , re fo rm a c i L u th e ro v u a její v y s to u p e n í p ro ti d o g m a tů m a - s v á to s te m církve. N ebylo ovšem t ř e b a k t o m u osvícení p r o r o c k é h o ; p o stač ilo podívati se u p řím n ě a b e z . p ř e d s u d k u na sou ča sn é p o m ě ry , a p a k bylo už velmi s n a d n o ro z e z n a ti, k a m vývoj n á b o ž e n s k ý s m ě řu je . A ne snad, ja k by a p o lo g e té a k a to lič tí filosofové dějin chtěli nam luviti, vinou lidu. T e n to z ů stáv al i dále n á b o ž e nský m , a p r o to , k d y ž viděl sn a h u W a k lh a u s e r o v u a s o u časně i Miličovu, neso ucí se k to m u , ab y n á b o ž e n stv í p ř e sta lo bý ti ša b lo n o u a aby se sta lo o p ě t něčím živoucím, sh ro m a ž ď o v a l se kolem nich a počal n á b o ž e n stv í re a liso v a ti v životě a sku tcích . T e n k r á t n ebývalé n a d š e n í n á b o ž e n sk é z ap lálo ve hlavním m ěstě Čech, z á s tu p o v é jsou uchváceni t o u h o u po životě čistším , le p ším a hlubším , t a k ja k o v Če chách n ik d y p ř e d tím . i Ale to p ráv ě z n a m e n a lo p o č á te k ro z c h o d u s c írk v í; č e sk ý lid si uvědom il, že m usí jiti cestam i svým i vlastním i, a b y m ohl žiti životem o p r a v d u a hluboce n á b o ž e n sk ý m . A na tě c h to cestách dospěl až k č e s k o b r a tr s tv í , n e jk r á s n ě jŠímu k v e tu č e ské ho n á b o ž e n s k é h o smyslu a života. V tom a p a k v té o k o ln o sti, že dal poslední p opud k činnosti Miličově a sv ojí Postillo u založil si v jistém sm yslu k a z a te ls k o u školu, záleží tě s n á so uvislo st W a ld h a u s e r o v a s českou re fo rm a c í. O s ta tn ě b ud e s o u v islo st t a t o p ř í le ž ito stn ě o sv ě tle na je š tě zřejm ěji.
Waldhauser o knězích a řeholnících. K o n rá d d o b ř e ro z p o z n a l alespoň jed n u z příčin ú p a d k u m ra v n o sti a n á b o ž e n s k é h o života své doby, a to n e s c h o p n ost, n e te č n o s t a h ro z n o u z k a ž e n o s t m ra v n í d u c h o v e n stv a a zv láště m nišstva, k t e r é bylo p o v a ž o v á n o za v ý k v ě t života c írk e v n íh o , m ajíc u sk u te č ň o v a ti evangelické ra d y , d o b r o volné chud ob y, ustav ičné č isto ty a v z dá n í se v la stn í vůle v ruce p ře d s ta v e n é h o . W a ld h a u s e r umínil si te d y r e f o rm o v á ti k n ě ž s tv o sv ě ts k é i řeholní. N echtěl m u d á v a ti nové pře d p isy , nechtěl r e f o r m o vali prin cipy m o rá ln íh o ž ití; chtěl pouze, ab y se řídilo k a nóny církev ním i a řeholem i. — 54 —
Z a tím účelem p o u k a z o v a l častěji n a sociální v ý zn am n e ř e s tí a h říc h ů k n ěž sk ý c h . Jestliže k n ě z o d d á se n eřesti, u p a d á m rav n ě v e š k e re n lid. „S rdc e m s,i) a ža lud ke m církve r o z u m ě jí se k n ě ž í ; k d y ž vidíš, že listí s tr o m u ž loutne a o pad á v á , u h o d n e š, že n ě ja k á příčina leží v k o ř e n í: p r á v ě t a k , ja k o k dyž s p a t ř í š lid bez k á z n ě , beze vší p o c h y b y p o znáš, že jeho k n ě ž s tv o není z d r a v é ." T a k é 11 Židů to m u t a k bylo. Lid byl zk a že n vinou kněží. Kněží m ají b ý ti učiteli a vůdci l i d u . 8r) Bez k a z a te lů p o d o b á se lid lodi, k t e r á n em ajíc k o rm id e ln ík a h yne n a m o ř i; je s t ja k o ško la bez učitele, a jako vůz bez v o z a t a j e . 88) Na k a z a te le t ř e b a dá v a ti p o z o r všem , k d o ž z á p a s í za k r á lo v s tv í boží. j e s t velmi t ř e b a rníti p o z o r na slova a p o v zb u z e n í vůdců v o jsk a K ristova, to tiž učitelů a z k u š e n ý c h k a z a te lů . Kněží jsou s v ě tla církve, p ra v í k a z a te lé jso u ú s t a b o ž í.38) N e o by č ejný d ů ra z k lad e te d y W a ld h a u s e r na činnost k a z a te lů —■ p rá v ě t a k ja k o později h usitství, k t e r é s v o b o d n é ká z á n í p o jalo mezi své z á k la d n í články. V k á z á n í o p a s tý ř i d o b rém p řip o m ín á K o n rá d z p ů s o bem slavným vážné p o vinn osti k a z a te lů a vyzývá k jejich pln ě n í: „Vás, r o d e vyvolený, k r á lo v s k é k n ě ž stv o , zástupci Kristovi, p a s tý ř i oveček, jež K ristu s vyk oupil k rv í svojí d r a h o c e n n o u a vám svěřil, n a p o m ín á m a p ro sím , a b y ste v še c k o o p u s tíc e a odložícé s n a h u po n a b y tí h a n e b n é h o u ž itk u z věcí časných, ovce své p ř e d u k o u s n u tím dravých vlků bránili, ab y ste ve zpovědi a při h lásán í slova božího jich n e z an e d b á v a li, aby na z k áz u du še své i vaší nebyli nuceni běžeti k tě m , k t e ř í n e m a jí s tr a c h u , že b u d o u v den s tr a š n é h o a p o sled n íh o so u d u za ně úč e t k l á s t i ." O všem oni k a z a te lé , k t e ř í p r a v d u bez p ř im íše n í vší lak oty odloživ še Všechen stra c h lid ský k á ž í a k o n a jí, ja k o zlato v ohni p r o tiv e n s tv í jsou z k o u še n i od m no žství zlých, k te ř í je p ro n á sle d u jí.'"’ ) — Z n a m e n ím , že duch sv. p ř í t o men je st v srdcích k a z a te lů , jest, k d y ž s v o b o d n ě tre sč í h říšn ík y , a z n a m e n ím n e p ř íto m n o s ti, k d y ž t r e s t a t i se o b á v a j í . 91) ;’c) SI) ae) s-')
Kázání „Když se přibližoval Ježíš k jerusalému . . . “ Kázání na neděli 23. po sv. duchu. Tamtéž. Kázání „Maličko, a neuzříte mne . . . “ Tamtéž. 91) Tamtéž, — 55 —
K onečně p oklid se tý č e v ýživy k a z a te lů , p r a v í W aldh a u s e r , že v šecky c írk ve K ristovy jsou „svícny z la t é " , jež b y m ely živit i „ s v ě tla " , t o t i ž kněze, a to má bý ti ,,z lá s k y " , k t e r á se vyznačuje z la té m .82) S m y šle n k a m i t u t o vyslovený m i s e tk á v á m e se u h u s it s k ý c h sp iso vatelů a k a z a te lů velm i často. N ám o v šem se m ůže zdáti, že ideál k a z a te le , ja k lio k re slí W a ld h a u s e r, j e s t něčím , co se r o z u m í sa m o sebo u. Než ale, v je h o do bě, k d y k o ru p c e z a c h v á tila i k a z a te ln y , k dy k a z a te lo v ě pluli s p r o u d e m , bylo W a ld h a u s e r o v s k é p o je tí k a z a te l e a je h o ú řa d u p ř ím o originální. N e ž k n ě ž stv o neplnilo za W a ld h a u s e r a svůj ú k o l; ba n ě k d y si ho ne bylo ani v ě d om o . Mělo by b o jo v a ti p r o ti h ř íc h u : ale s trá ž c o v é všichni slepí, v e š k e ři psi n e u m ě jí š tě k a ti, vidouce m a r n o s t. Dle G lossy vy k lá d á W a ld h a u s e r , že je s t tr o jí p říč in a , p r o č se nem lu ví p r a v d a : p ř e d n ě , že učitel sá m ji nezná n e b o nem iluje, jak o m nozí nev z d ě la n í k n ě ž í (a ju ris té ) , p o d r u h é , p r o to ž e m no zí z ap om něli na hněv boží, poznali sice p r a v d u , ale nehlásají ji v plné čistotě, ja k o p r ý , p r o b ů h , činí p o k r y tc i (m nichové), n e k o n e č n ě více dy ch tíce po p enězích nežli po duších, a k o n e č n ě n ě k te ř í b o jí se bližního a~pro t u t o b á z e ň z a m lču jí p r a v d u , ja k o — b ě d a ! — činí zjev ně m n o z í falešní k a z a te lé a. t a jn ě z lo řečení z p o v ě d n íc i.y:i) W a ld h a u s e r si stěžu je, že m no zí plebáni jsou leniví, bez vzdělání, že n e c h tě jí stu d o v a ti, n ý b rž stá le jen z a h ále ti a p r o t o že jso u slepí — vedouce slepce do p e k la . Měli by o v še m s tu d o v a ti, aby ovcím svým pos k y to v a t i m ohli p o tr a v u vědy, ale m ísto to h o se navzájem p o v z b u z u jí: po jď m e, v e z m ě m e víno a pivo a n a p lň m e se do o b ž e r s tv í, a ja k o jsm e činili dnes, t a k b u d e i z ít r a a lépe. A p ře c e by vše, co k n ě žím zbu d e , mělo se v ě no vati chu dým na s t r a v u a oděv. Kněží m ilují tan ce, p ě k n é ženy, honící p sy a soko ly a jiné t o h o d r u h u věci, spí d lo u h o a rá n o k u chválám b ož ím n e v s t á v a j í .54) Jinde p r a v í k a z a t e l, že n e jen laici, n ý b r ž i d u c h o v n í k la n ě jí se d v ě m a t e l a t ů m : ž á d o sti tě la a m a r n o s te m s v ě t a . 9ň) Ja n k ázal na p o u šti, a b y t a k dal d o b r ý p ř ík la d a p o 4ja) *“) ’") !’r')
Tamtéž. Kázání na neděli 23. po sv. Duchu. Kázáni na II, 11cd. ad v. Kázáni na „Člověk jeden učinil večeři . . . “ — 56 —
vz b uz e ní k a z a te lů m , k t e ř í c h tě jí k á z a ti p o u z e na m ístech blízkých, slavný ch a če tn ě n a v š tě v o v a n ý c h .36) Mezi k n ě ž ím i v y s k y tu je se m n o h o sv a to k u p c ů . „Z la k o m ců n ě k t e ř í to u ž í po penězích, jiní po p ra e b e n d á c h či p r a e la tu r á c h a n e s ta r a jí se, zd a je s p ra v e d liv ě d r ž í; k vůli p r a e b e n d á m a p r a e l a t u r á m jso u m n o zí sv a to k u p c i, m no zí lichotí p á n ů m a m nozí n a d b y te č n ě se n a m á h a jí. " a7) Že m nozí d u c h o v n í p r o lov i v neděli b o h o s lu ž b y z a nedbávali, u ž jsm e slyšeli. T e d y : n e v ě d o m o s t, p o ž itk á ř s tv í, z a h á lk a , p o d líz a v o st k p á n ů m , la k o m s tv í a z n ěho plynoucí s v a to k u p e c tv í, toť rysy, k t e r é c h a r a k te r is u jí k n ě ž s tv o d o b y W a ld h a u s e ro v y . Provin ciální s t a t u t a A rn o š to v a , a k t a visitace a rc ijá h e n sk é z r. 1378-9 svědčí, že W a ld h a u s e r neviděl příliš černě, ba že ani n e ře k l v še, a b y z k á z a d u c h o v e n stv a vysvitla v celé sv ojí k řik la v é n a h o tě . T a k o v é k n ě ž s tv o ovšem n e m o h lo na plniti svůj úkol, ja k ta n u l n a mysli n a d š e n é m u W a ld h a u s e r o v i, a pov zn ésti m ra v n ě lid. Z á r o v e ň však t o u t o z v rh lo s tí k n ě ž s tv a d o k u m e n to v á n je s t b a n k r o t s t ř e d o v ě k é církve, k t e r ý se dal p o zději s a n o v ati jen velmi n e s n a d n o a jen z n e p a tr n é části a to p ře d e v š ím p řiz p ů so b e n ím se h nu tí, jež za k r á t k o se ro z p r o u d ilo v rů z n ý c h zem ích o m laz e n é E vro py, zvláště v N ěm eck u, a vržením p řes p a lu b u rů z n é p řítě ž e , k te rá ve s t ř e d o v ě k u byla p o č ítá n a k p o d s t a t ě kře sť a n stv í. T ř e b a by c írk e v b yla h o u ž e v n a tě k o n s e r v a tiv n í, změnila se od dob s t ř e d o v ě k ý c h velmi značně, naučila se m n o h ém u od R eform ace, se k t e r o u spěje, t ř e b a zvolna, ale přece n e o d v r a tn ě k u zracionalis;ování k řesť a n stv í, což k o n e c konců není jiného než neg ace zjevení a — n e v ě ra , užívám e-lí t e r minologie církevn í. Jinak ř e č e n o : n á b o ž e n s tv í m y th ic k é mění se víc a více v n á b o ž e n s tv í v ě decké. V eda jc c h a r a k te r is tic k o u z n á m k o u d o spělého lidstva, ja k o víra chara k te r is u je lidstvo ve v ě k u d ě tin sk é m . V ěda všude se u p l a t ňu je, i v náb o ž e n stv í. J e š tě m a r k a n tn ě ji se jevil ú p a d e k c írk ve v te h d e jšíc h k lá šte říc h . Zde m ělo dle intencí z a k la d a t e lů řa d ů b ý ti p ra v é z á v o d ě n í ve c tn o sti a s v a to sti, k a ž d á řeh ole měla realisovati u r č itý cíl. Jestliže se vsak p o o h lé d n e m e po životě ř e !’8) Kázáni na „Buďte milosrdní . . . “ 97) Kázání na „Vyšlo vyřčení . . . “
ho ln ím za z la té h o v e k u č e sk é církve, n e u b r á n ím e se p ř e d s ta v ě , že velmi četné k lá š te r y , zv láště řád ů ž eb rav ýc h , byly p ra v ý m o p a k e m to h o , co z nich m íti chtěli jejich z a k l a d a t e l é ; m no zí řeholníci ve zvrhlosti živ o ta mohli z á vodit! s n e jz v rh le jš ím i lidmi světsk ým i. Je-li p ř ir o z e n o s t nucena k e z pů so bu života, k t e r ý jí m éně o d p o v íd á , ať u*ž to je coelibát nebo život v klá šte říc h , p a k m stív á se h r o z n ě : z v r h á se, p r o p a d á dem oralisaci. T a to z v r h lo s t a d e m o ra lisa c e s k r ý v á se ča sto i pod ro u š k o u sv a to sti, a b ývá t ř e b a b y s t ř e jš íh o p o z o ro v á n í a p o z o rn ě jš í analyse, ab y se m o hla k o n s t a t o v a t i . !’8) Nelze tedy še clí viti, že K o n rá d vystoupil t a k b ez o hle dn ě p ro ti m nichům , o b z v lá ště , k d y ž u vážím e, že to byli m ni chové, k t e ř í se jeho m r a v o k á r n ý m sn a h ám postavili \ia o d p o r, ač p r á v ě oni byli povoláni, aby mu v je h o úsilí byli p o m o c n ík y n e jn a d še n ě jším i. P o n ě v a d ž v p r ů b ě h u v ý p r a v a v árií zvím e p o d r o b n ě ji, co mnichům své d o b y v y tý k a l W a ld h a u s e r, uvedem e zde pouze n ě k t e r á m ísta z Postilly, k t e r á nám o b ja sn í s ta n o v is k o k a z a te lo v o k u mnichům. V řeči na „ A m en , p ra v ím vám, nebude-li h o jn ě jší s p r a v ed ln o st v a š e . . / ' p r a v í: ,.Běda vám, z áko nníci a fariseo.vé, p r o jíž d íte m o ře i zemi, a b y s te učinili je d n o h o p ro se litu , a k d y ž js te ho získali, a b y s te jej učinili synem z a tr a c e n í d v o j n á so b nežli vy sami, p o n ě v a d ž z k a ž e n ý m svým životem a m ra v y jej p o r u š u j e t e ; a t a k p o ru š e n vrhá se z p ě t k o b řad u p o h a n s k é m u a s tá v á se o d p a d lík e m od z á k o n a , k t e r ý slíbil z a cho vati, a t a k v m ra víc h ja k o vy a víro u více než vy hřešil a ta k z a slu h u je d v o jn á so b než vy v y h n a n stv í Gehenny. T a to slova app líku je M ikuláš z Lyry t a k t o : P o do b n ě činí ti, k d o ž příliš se n a m á h a jí, ab y ke s ta v u své s,s) Život řeholní vznikl na východě a odtud později byl přesazen na západ. Zárodky k němu tkvěly v křesťanství a živeny byly názory gnostickými a mamcheistickýrni, které považovaly látku za zlo a zdroj hříchu a jí tedy vypověděly boj. Zlo morální jnělo se přemáhati a vykořeňovati mrtvením látky — těla lidského. čím kdo více tělo dovede mríviti, čím více zasadí si šlehů, čím méně spí, čím více dovede snášeti zimu, hlad: tím je světější. To jsou principy, v jejichž stínu vyví jelo se mníšství a konečně i křesťanství, jež považovali se mělo za méně dokonalé mnišství. Mrtvením těla měla se připravili duše pro slávu posmrtnou. Jak patrno, byl za vlády takových zásad moderní pokrok naprosto nemožný. Proto musily ony zásady býti nejprve od straněny, o čež se pokusila renaissance.
řehole n ě k o h o získali, a k d y ž získali, š p a tn ý m p řík la d e m života svého d o h á n ě jí ho, a b y od řá d u o d p a d l, a t a k s t á vají se p osled n í věci ho rším i p r v ý c h . . . Po n ě v a d ž , běda, ta k o v ý m šálením bez p o č tu d u š í b ý v á o dso u ze n o , ta k že k r e v K risto v a na nich jest z m a ř e n a , č e h o ž k a ž d é m u v ě ř í címu ze srd c e želeti t ř e b a , je ž to , ach, nad všeliký po čet jso u ro z m n o ž e n i. Nechť b r á n í k a ž d ý syn ům a p řátelů m svým , ab y do zv rh lý c h řeh olí n e vstup ovali, kd e se z a h n íz dilo s v a to k u p e c tv í, lež, n ecu d n ó st, n e p o slu š n o st, n e n á b o ž n ost, o b ž e r s tv í a p o k r y te c tv í a — abych jediný m slovem vše c k o ob sáh l — v š e l i k á b e z b o ž n o s t a sv ě tá c tv í a r o z r u š e n í b r a t r s k é lásky. N ik d o zajisté rá d nev sad í p říte le svého na pu k lo u loď, a b y na ní se přeplavil p ře s velikou ř e k u .“ V k á z á n í : „ V a r u jte se falešných p r o r o k ů . . . " dí: „Já jsem k a n o v n ík ře h olní a z evn ější m ůj h á b it u k a z u je , že mám b ý t i ře h o ln ík e m , člověkem a p říte le m božím , a jestliže n e jsem t a k o v ý ve s v ě d o m í a v p ra v d ě , ale zlý a h říšn ý, te h d y jsem falešný m , a, p ř e b ě d a , t é to falše sv ě t je plný. N eboť mluvíme-1 i o řeholníeích, m noz í a m n o h é se mezi nimi nalézají s v a to k u p c i, mající svůj m a je te k , n e p o slu šn í a jinak zloČinní." — V k á z á n í n a : „K d yž p a k šel Ježíš do J e r u s a lema . . . “ dává K o n rá d to t o p o u č e n í: „ Z p o v íd a ti se m ám e tolik o k n ěžím z říz e n ý m a f a r á ř ů m n c h jejich s tř íd n ík ů m , n ejm éně je d n o u v roce . . . N ě k d y však,- to tiž p ro o h r o m n ý nával lidu n e b jin o u z á k o n ito u p říč in u m ůže se k a ž d ý z p o v íd a ti ta k é b r a t ř í m řá d u ž e b ra v ý c h od d ioecesního b i s k u p a a p p r o b o v a n ý m a p řip u š tě n ý m , zv lá ště k a z a te lů m a M enším , p o n ě v a d ž te h d y m a jí p o d o b n o u p r a v o m o c ja k o jiní, ale n i k t e r a k větší. P ro č e ž beze vší p o c h y b y Šálí lid ti, k t e ř í se o d v a ž u j í . . . b isk u p sk o u nebo ve tší nežli f a rá řs k o u p r a v o m o c si osobití, n á sle d k e m čehož bv za t r e s t jejich lži n ik d o se jim ja k o ž to lh á řů m nem ěl z p o v íd a ti." — A ve v ý k la d ě na evangelium : „ O d š e d š e fariseov é radili se, ja k by Ježíše po lapili v řeči . . ." , žaluje W a ld h a u s e r : „ N ě k te ří, o dloživše b á z e ň boží, p ra v d u n e h lá s a jí čistě, ja k o ž , b ě d a , činí p o k r y tc i (m nichové) n e k o n e č n ě více to u ž íc í po zisku peněz nežli po duších . . ." V ý tk a t a t o jest velmi důležitá. M nichové n ekázali p r a v d u h o lo u a celou, p on ě va dž by byli musili o d so u d ili p ře d e v š ím se b e a svůj život. Tím vša k přispěli z n ačn ě ku z m a te n í p o jm ů m ravn ích, t a k že leccos se po v a ž o v a lo za p říp u stn é a slušné, nebo alespoň n e h říš n é , co ve s k u te č n o s ti bylo zlé a šp a tn é . N ásled kem — 59 —
t o h o sm ysl a cit p r o h o d n o c e n í m r a v n í byl částe č n ě z v r á cen, částečně o tu p e n a ja k o zam lžen. Bylo to velmi p o ho dlné p r o s a m o tn é mnichy, jejichž h říc h y buď se neviděly, b uď n e jevily se t a k k řik la v ý m i. N e d o s ta te k je m n é h o a p ře s n é h o h o d n o c e n í m ra v n íh o b ý v á pů v o d c em m ra v n ě z k a ž e n ý c h dob. T a k o v á b y la p r á v ě doba K o n rá d o v á , ja k svědčí t a k é T o m á š ze Štítn éh o. au) je n ž m luví o těch, „ je š t o zlém u řk ú , že b y zlé n e b y lo " . Tím ovšem se s tá v á , že d o b a vlastn í svůj m rav ní ú p a d e k nep oz n á v á , n e b o a lespoň, že jej n ep o z n á v á v celé jeho hrůze. W a ld h a u se ro v i p říslu ší zásluha, že p řisp ě l ku sp r á v n ě jš ím u ho dn ocení m ra v n ím u , tím p ř e d e v š ím , že m r a v ní p o m ě ry k l á š t e r ů u k á z a l b ezo hled ně v p r a v é m sv ětle, že mluvil, „že v sv á tý c h sta v íc h n e p o sv á tn č bydlé rnnozí“ , jak p ra v í t e n tý ž T o m á š Štítný. A p rá v ě živého a s p r á v n é h o ho dn o c e n í m ra v n íh o bylo t ř e b a , ja k o v z prúž iny česk é h o h n u tí r e fo rm a č n íh o , s ním ž se nám jeví K o nrád v souvislo sti vždy těsnější.
Konflikt Waldhauserův s mnichy. N ebylo ani jin a k m ožno, nežli že k á z á n í W ald haU serov a vyvolala v m ěste c h p r a ž s k ý c h veliký r o z ru c h . Ačkoli K onrád p o k le s k y m ra v n í p ř ís n ě k á r a l, množili se posluchači jeho stá le , z a tím co m nichům , ač k á z á n í jejich oplý vala lichoce ním, po sluch ačů v ubývalo, až zbylo pouze n ě k o lik tlu s tý c h b ek y ií, 10°) k t e r é zůstaly m nichům , zvoucím je k u svým s k v o stn ý m hodům , věrny, a c h u d ší v rstv y o b y v a te ls tv a . Po s t r a n ě W a ld h a u s e r o v ě stáli p ře d e v š ím k o n še lé S ta r é h o m ě s ta p r a ž s k é h o a in te llig e n tn ě jší část m ěšťanstva. T ím však n e m álo o h r o ž e n byl p ro sp ě c h a b la h o b y t m n ic h ů ; jestliže lid se od nich o d v rá til, v e ta bylo po b o h atý ch d a re c h a o d k a z ec h , ve ta po jejich p o h o d ln é m , b e z s ta r o s t n é m životě a d o b r é m b yd lu , v e ta bylo po p řív ě tiv é m a uctiv ém p ř i je tí jejich v d o m e c h , jestliže přišli na ž e b ro tu . Klesla-li jejich vá ž n o st, klesly i jejich d ů cho dy . T a k o v é obavy plnily mysl m e n d ik a n tů . Je p ř ir a z e n o , že m nichové, p ř e d e vším řádů žebravý ch , p řip r a v o v a li se k o b r a n ě a k o b n o v e n í w) Knížky o připravení srdce (v rukopise univ. knih. pražské 17, C. 18., list 297 b). lLIU) Obrana (u HOflera) s. 32. — 60 —
své r e p u ta c e , ovšem nikoli tím z pů so bem , jak bychom o č e kávali od řeh o ln ík ů , povolaných ře h o le m i ku sv a to sti. N á p ra v o u živ o ta a horlivým plněním p o v in n o s tí zvláště k a z a te ls k é h o ú ř a d u bylo by se jim s n a d n o po d a řilo u m lčeti W a ld h a u s e r a. Bvli však la xn ím u ž ivotu t a k zvykli, že jim ani n e p ř ip a d lo n a mysl ho z a n e c h a ti a usilovati, aby se vyrovnali W a ld h a u s ě ro v i v m ra v n í č isto tě a horlivosti. Jejich m o rá ln í síla d lo u h o u m ra v n í n e v á z a n o s tí b y la o c h ro m e n a. Jejich z b r a ň byla jiná. N e p o h o d ln ý k a z a te l měl b ý ti um lčen z a k r o č e n ím a u t o r it y c írkevní, měl docela b ý ti n ě ja kým z p ů so b e m z P r a h y v yštván, nikoli te d y p r o s t ř e d k y m rav ním i, n ý b r ž násilím, k te r é b ý vá p osled n í z b r a n í těch, k d o ž si uvědom ili, že p r o h rá li sv o u věc. C írkev, k t e r á nechce se zříci p r o s t ř e d k ů násilných, p o d á v á sv ě tu n e k la m ný d ů k a z , že z tr a ti la d ů v ě ru v sílu svých ideí a o d d a n o s t svých sluhů. C írk e v , k t e r á v š í m ocí se v zp írá odluce od stá tu , p r o z r a z u je , že je slá b a k z a c h o v á n í své existence, svých d o g m a t a svých institucí. M nichové zavolali na p o m o c p r o ti K on rádo vi m oc c ír kevní, k t e r á t e n k r á t m im o tr e s ty c írk e v n í d ispo no vala v ě zením a tr c s te m sm rti na hranici, t ř e b a vý k o n náležel moci stá tn í. S tá t byl jí p o slu šn ý m a o d d a n ý m sluhou. Bylo v ša k t ř e b a p ř e d e v ším nalézti p říčinu sk u te č n o u nebo z dánlivou, ab y se mohlo p r o ti něm u za.kročiti žalobou soudní. I počali m nichové pilně sle d o v a ti jeho kázání. N ě k te r é v ý r o k y jeho o stré a do sud s k a z a te ln y v Čechách n e slýchané, jim iž čelil K o n rá d z k á z e v k lá š te říc h te h d e jšíc h z a k o ř e n ě n é , m oh ly se sna d n o p ř e k r o u t i t i a na K o n ra d a v rh n o u ti p o d e z ř e n í z bludu či z k a c ířstv í. Krom ě to h o p ř i padli na m y šle n k u , že m r a v o k á r n é h o rle n í K o nrád ov o, k te r é n e še třilo n ik oh o, ani k lá š te r ů , m oh lo by se v y k lá d a ti ja k o r u še n í discipliny a p o k o je , d o p o ru č o v a n é h o d ítk á m K ris to vým, čím ž by byl podán d ů k a z , že není od K rista poslán. Není p o c h y b y o všem , že i o s o b n o s t W a ld h a u se ro v a . jeho život a o bc o vá ní p o d r o b e n y byly bedliv ém u po zo ro ván í. Než vizme, ja k se věci vyvíjely a jak k o n flik t mezi W a ld h a u s e re m a m nichy se p řio střo v a l. K onrád, d řív e nežli se vším d ů r a z e m vystoupil p r o ti k lá š te r n ím z lo řá d ů m , a zv lá ště n e sto u d n é m u s v a to k u p e c tv í, žádal a rc ib is k u p a A r n o š ta , a b y sám p r o ti zlořád ům těm zakročil. A rc ibisku p odpověděl, že k l á š t e r y je p tiše k sk o ré m vše ck y jsou v y ň a ty z jeh o p ra v o m o c i p o d lé h a jíc e řádům —
61
—
m u ž sk ý m , k t e r é ro v n ě ž řá d n é p ra v o m o c i je h o p o d ro b e n y nebyly. Tu te p r v e úsilně ji „ o s tř il K on rád h r o t slova b o ž íh o " p r o ti s v a to k u p c ů m . 101) N ásledek byl, že p r a ž š t í řádo vé žeb ra v í, d o m inikáni, m in o ritě , augu stin iáni i k arrn e lité s p o jili se k u sp o leč n é m u k r o k u p r o ti W a ld h a u se ro v i, ač dříve n av z á je m se nenáviděli. W a ld h a u s e r o to m p íš e : velicí n e p řá te lé te h d y se smířili, spojili a spřátelili, k te ř í ja k vůbec v P r a z e se praví, d řív e n ik d y se vzájem n ě nemilovali, n ý b rž o h a v n ě spolu o m r tv o ly ja k o hladoví supi z á p a sili.102) T u — p o č á tk e m p ro sin c e 103) 1363 — přišel do P ra h y g e n e rá l řádu k a z a te ls k é h o a spolu pa p e ž sk ý le g á t, m istr v b oh o slo v í Šimon z L a n g re su . J e h o p říc h o d přišel velmi vhod spo jeným řádům p ra ž s k ý c h m e n d i k a n t ů ; jeho p ř í t o m no sti dostalo se jim m ocné m o rá ln í p o d p o ry . M n ich ové žalovali na K onrada g e n e r á lo v i, jen ž se jich ujal.
P ř íle ž ito st k s o u d n ím u s tih á n í Waldhaus.ero.vu n a sk y tla se velmi b rzo. Žalobní člá n k y m nichů p ro ti W a ld h a u se ro v i uv á d ě jí, že K o nrád při k á z á n í na p rv o u neděli a d v e n tn í mluvě o s v a to k u p e c tv í v e ře jn ě jm en ov al k l á š t e r d o m in ik á n e k u sv. Anny či sv. V avřince, tv rd ě , že jsou ta m p anny, k t e r é s v a to k u p e c k ý do řádu p ř ija ty bylv, o b z v lá ště p r ý d c e ra jisté vdovy, a že jestliže n e b u d e z k lá š te r a v z a ta , na v ě k y v p ekle t r e s t á n a bude. Řekl p rý , že v té věci m ůže se vy kázat! p a p e ž s k o u bullou. Žaloba klad la dále W a ld h a u serovi za vinu, že d o tk l se ironicky, ja k p r ý je p tiš k y po celý r o k n e u stá v a jí v o la ti: m á m e g e n e r á la řádu o tc e našeh o, ja k o Židé, k t e ř í t a k é vo lali: otce m ám e A b r a h a m a . T a k é p r ý řekl, že doslechl, že g e n e r á l přijel do P rah y , nechť te d y přijde k n ě m u a po učí jej o jiném, může-Ii, že u sta n e od to h o , co mu v y tý k a jí. Kázání své p r ý u končil slovy : N ejm ilejší, ve m no hý c h k lá š te říc h n alézají sc tací, k t e ř í z h u s ta od mnichů b ýv ají k la m á n i. 101) - G e n e rál n ásled kem to h o o bžaloval W a ld h a u s e r a u arcib isk u p a, a p o n ě v a d ž lfl‘) Obrana, str. 23. ‘I,a) Tamže 23, 24. — Mnichové zápasili o mrtvoly chtějíce, aby byly pochovány v jejich klášterech, z čehož jim plynuly značné důchody. ,o;') Tamže str. 18. Šimon z Langresu, doktor pařížský, od r. 1352 generál řádu dominikánského, byl muž velmi učený a výmluvný, na zýván byl „rybářem duší". Konaje často diplomatická poslání, nebýval generálním kapitolám zhusta přítomen osobně, a proto řád ho chtěl sesaditi. Vyšší přízeň však zachovala Simonovi důstojnost. ,M) Tamže 18. -
62 -
W a ld h a u s e r se chtěl na n ě ja k ý čas o d e b r a l i na svou faru do L itom ěřic, do sáh l g en e rá l to h o , že mu o d ch od dovolen n e b y l . 106) Z a k r o č e n í g e n e rá lo v o začalo te d y sc z načn ým d ů ra z em a cílem jeho, ja k o vůbec celé akce m n ic h ů, bylo z a k ř i k n u t í a z a s t r a š e n í W a ld h a u s e r o v o . Ale t e n t o z a stra šiti sc nedal. H n ed d r u h ý den o sv á te k sv. B a r b o r y vystoupiv na k a z a te ln u dal n e p řáte lů m sv ým odpo věď , k t e r á ta k zcela o d p o v íd a la je h o povaze. „V ězte, ne jm ile jší Iidé“ — pravil — „ch tě l jsem odejiti z P ra h y , ale jiná věc p řišla mi do r u k o u , n e b o ť jsem z a d rž e n , z č e h o ž více sc radu ji nežli ze ž iv ota s v é h o ; neboť chci nyní p r a v d u hájiti a p r o to jsem o d h o d lá n zem řiti. ,0li) O b ě s t r a n y p ř e d v o lá n y p ře d soud a rc ib isk u p ů v p r a v d ě p o d o b n ě n a č tv r te k dne 7. prosince. K o n rá d se d ostavil s n ě k o lik a k o n še ly a příse ž n ým i S ta r é h o m ěsta p r a ž s k é h o a m istre m V e rn lie rem , r a d o u c ísa řs k ý m a p ísa ře m z m ín ě ného m ěsta. L e g á t sc nedostavil n e js a p r á v ě v P r a z e , Při t o m to v ýslechu nevyřídilo se p r a v d ě p o d o b n ě nic. Došlo pouze ke k o m ic k é m u v ý stu p u mezi m is tre m V e rn h e re m a jedním m nichem . Když K on rád to ti ž o tá z a l se a r c ib is k u p s k é h o officiála po p říčině sv é h o p ře d v o lá n í, tu jeden z m ni chů r ů z n ý m z p ů so b e m se v ych lo u b a je p yšně se o b r á til k m istru V e rn h e ro v i a pravil, že noha le g a to v a jest u č e n ě jší nežli on. M istr v s a k hlasitě, ta k že to všichni slyseti mohli, odpověděl, že všichni jsou s v a to k u p c i a g e n e r á l s nimi. JU7) 0 chování to h o to b r a t r a ro z h o v o řil se d r u h é h o dne v p á te k W a ld h a u s e r na k a z a te ln ě n ik te r a k v š a k ho n e jm e n u je , a n a po m ín a je ho, ab y se p o d ru h é ta k nechoval. M ezitím v ša k p o k ra č o v a l W a ld h a u s e r s k a z a te ln y v boji pro ti m nichům . Ihned v pon dělí r o z h o v o řil se o p o d vo dech, k te r é se t r o p í s o s t a t k y sv á tý c h , ja k o viděti z té o k o l nosti, že se tv rd ilo , že h lava sv. B a r b o r y se nalézá v P r u sku, ač zase jiní pro h la šo v a li, že t a k é v P r a z e jest, k d e ž 1 od lidí byla u ctív án a . P o n ě v a d ž m nichové pojali t u t o v ý tk u W a ld h a u s e r o v u do svých člán ků o b ž a lo b n íc h , dali na jevo, že se tý k á jich. 10s) Vedle to h o v y tý k a l K o n rád p ř e d e v ším o p ě t m nichům , že n e h lá s a jí ve svých k á z á n íc h celou p ra v d u , jedni 'p r o to , že t o h o n ed o v e d o u , je lik o ž bylí neučení, dru z í Tamže 18. )06) Tamže 18. ,0T) Tamže 28, 19. I08) Tamže 19. —
63
-
že sice p ra v d u znají, ale z am lčují, p o n ě v a d ž se bojí, aby se jim p ř íjm y n e z k rá tily . P ře d e v ším p a k v y tý k a l K o n rá d , že n ik d o p r o s tn ě jš íc h lidí v P r a z e n en a p o m e n u l, aby si n e ku po vali p o h ře b n íc h m íst p ř i k lá š te říc h , k t e r á m nichové sv a to k u p c c k y prod ávali. P o u k a z o v a l t a k é n a to, že již n e n a lézají se ve sv ě tě a v řád ech (myslil ovšem hlavně na ty to ) m u žov é t a k c tih o d n í ja k o za s ta r ý c h dob, p o n ě v a d ž se o d d á v a jí o b ž e rstv í. V aroval z á ro v e ň věřících, aby nedávali a lm u ž n y m nichům , k t e ř í jso u s t a t n í a m ají více nežli by měli m í t i ; není prý v je d n o tliv ý c h k o n v e n te c h ani je dinéh o člena, je n ž by si zasloužil d a ru , k t e r ý všichni p ro lé v a jí h rd lem . Jindy o p ě t p ř iro v n á v a l mnichy k farišeům , k t e ř í se stá le vychloubali A b r a h a m e m v naději, žé p r o půvo d z to h o to p a tr i a r c h y d o jd o u spásy. P o d o b n ě p r ý i m nichové sp oléh ají, že d o sá h n o u sp asen í, p r o to ž e z a k la d a te l jejich ř á d u byl s v á tý muž. T o te d y byly m yšlenky, jim iž se o b ír a l W a ld h a u s e r p r v n íh o t é h o d n e a d v e n t n í h o . 100) N ení poch yby , že ani m n icho vé nelenili a že t a k é sami s k a z a te le n hleděli ú to k y W a ld h a u s e r o v y o d rá ž e t! — ovšem nikoli věcně, n ý b r ž p ř e k r u c u jíc e v ý ro k y m r a v o k á r c o v y a u si lujíce u v r h n o u ti naň p o d e z ř e n í k a c ířstv í. Přišla d r u h á neděle a dv en tn í. Kázání W a ld h a u s e r o v u p ř íto m n i byli t a k é n ě k t e ř í b r a t ř í z řádu k a z a te ls k é h o , v y slaní od g en e rá la . Ale p ř í to m n o s t jejich K o n r a d a n e m á tla n i k te r a k . Počal mluviti o sv a to k u p e c tv í, o b ra c e je se p ř ím o k nim. a znovu připomínal., že všecky dívky p ř i ja té do k l á š t e r a za peníze (m nichové v žalobě p ř e k r o u tili smysl jeho slov, m ísto „ z a " pen íze položivše ,;s “ penězi), jestliže z k l á š te r ů n e b u d o u vzaty, z á ro v e ň s těmi, k d o ž je do k lá š te r a dali, n a v ě k y b udou z a tr a c e n y a že b y lépe bylo je v y d a t i k a t a n ů m , v m an že lstv í t o t i ž . 110)
Milic z Kroměříže. V dobu t u t o sp a d á u d á lo s t velmi p a m ě tih o d n á ; k te r á v roz v oji české re fo rm a c e m á význam vysoce důležitý. Z a tím co K o n rá d v P ra z e klidil vzácné úspě c hy své k a z a te lsk é ' "”) Tamže 18, 19 a jinde. "") Tamže 19, 25.
činnosti, d o z rá v a l v srdci p r a ž s k é h o k a n o v n ík a Milice z K ro m ěříže úmysl, v ěn ov ati se p o d o b n é činnosti ja k o rnravok á rc e r a k o u s k ý . Milič z K ro m ěříže do dělal se — dík s k v ě lému n a d á n í — p ře s nízký svůj p ův o d v k r á t k é d o b ě skvělé k a r r i e r y s v ě ts k é i církevní. V k a n c e lá ři císaře K arla stal se rychle po so b ě r e g i s tr á t o r e m , k o r r e k t o r e m a n o tá ř e m , p ro v á z e je císaře n ě k o li k r á t e do N ěm ec. R. 1361 obd rž e l provisi 111) na beneficium na p a t r o n á t ě p ra ž s k é h o a r c i b isk u p a a stal se v jejím d ů sle d ku k a n o v n ík e m u sv. Víta. N evím e u rč itě , byl-li ta k é a rc ijá h n e m , ač je s t jisto, že funkce a rc ijá h e n sk é s k u te č n ě v ykonával. P ř ija v svěcení na k n ě ž stv í vy stoupil z k rá lo v s k é k a n c e lá ře a odd al se h orliv ém u plnění svých p o v in n o stí a životu a sk e tic k é m u . M už h lu b o k é h o , h o ro u c íh o c ítění a říd k é o p ra v d o v o sti v p ř e sv ě d č e n í n em o h l se klidně dívati n a o h a v n o s t s p u ště n í, k t e r á zavládlá na m ístě sv atem . A ta k v srdci jeh o klíčí t o u h a vroucí, h lub ok á, p řisp ě ti k posv ě ce n í svého lidu. Je st ovšem pře svě dč e n , že c írk e v n í d ů s to je n s tv í a povinnosti s ním sp ojen é byly by mu spíše na p ř e k á ž k u v p ro v á d ě n í v e likolepých zá m ě rů . D ospívá k z á v ěru , že m usí o p u stiti vše, aby se m ohl sta ti a p o što le m , jenž chce prorněniti t v á ř své vlasti. T u p řic h á z í K onrád W a l d h a u s e r ; jeho k á z án í h ý b a jí P r a h o u . N a s tá v á r u š n ě j š í n á b o ž e n s k ý život, věje svěží v á nek m la d istv é h o ja r a . Z á s tu p y v y b u rc o v á n y jsou z n e te č nosti. N ení m o ž no vá h a ti dále. A rcib isk up A rn o št se p o ko u ší, aby Milič p o n e c h a je si svoje d ů s to jn o s ti byl n á p o mocen „ u b o h é m u " arcibiskupovi, ja k A rn o š t s p říd e c h em lítostivé ironie sám seb e jm enoval, ale m arn ě. O h a v n o st s p u ště n í, p ře d p o v ě d ě n á p r o r o k e m Danielem , zn euctila s v a tyni. Blízko d r u h ý p říc h o d K ristův i A n tic hristův . A sn a d už p ř íto m e n A n tic h rist. T y to m yšlen ky plní s rd c e Miličovo. N esm í te d y v á h a ti dále, p ů jd e za W a ld h a u s e re m . Milič byl p říte le m W a ld h a u s e r ó v ý m , jak vím e z dopisů M. V o j těc h a R an ko va. M á m e p rá v o se do m ýšleti, že s ra k o u s k ý m k a z a te le m h o v o riv a l Milič o svých z á m ě re c h a že nikoli snad p ou ze jen p ř ík la d W a ld h a u s e rů v dal poslední, z evnější p o pud k m r a v o k á r n é činnosti Miličově, n ý b rž i ho v o ry s ním. N ení mým úm yslem p ře h á n ě ti vliv W a ld h a u s e r ů v n a Miliče a z á sluh y jeho o v e lk olep ou činnost t o h o t o muže. Milič nebyl n i k t e r a k jen p o u h ý m n ap o d o b ite le m W a ld h a u s e r o v ý m , byl in) Provise - propůjčení beneficia. -
65 -
duch [do n ě k te r ý c h s tr á n k á c h velmi originální. J e h o ind ividu a lita pln á ho ro u c n o sti, n a d še n í, zápalu m y stic k é h o n a p r o s t o se lišila od chladné in d iv id ua lity W a ld h aiise ro v y . Ale před-, k lá d á m o tá z k u , z d a b y c h o m b e z W a l d h a u s e r a v ůb e c měli Milice, k t e r ý je v l a s t n í m k o ř e n e m
č e s k é h o hnutí r e f o r ma č ní h o ? V prosinci, n ě k d y p ř e d Š tě d rý m dnem r. 1363 složil Milič svoje d ů s to je n s tv í církevní, zbavil se ta k vsí p řítě ž e a sta l se p r o s tý m kn ě z e m . T o jest den o b rá c e n í a p o v o lání Miliěova.
Přiostření konfliktu — žalobní články proti Waldhauserovi. N ež v ra ť m e se o p ě t k boji, k t e r ý vedl W a ld h a u s e r s dom in ik á n y a jenž po celý měsíc p ro sin ec n e o c h a b o v a l. M ni ch o vc t a k é p o k o u tn ě mluvili p r o ti k ázán ím W a ld h a u s e r o vým a p ro stř e d n ic tv ím b e k y n naváděli lid, a b y mu nevěřil. T o to je d n á n í jejich učinil K o n rá d p ř e d m ě te m své řeči n a s v á te k sv. Š tě p á n a (26. p ro s.) a p ra v il p o slu c h a č ů m : ž á d n é m u svůdníkovi na sv ě tě n e v ě řte , je n ž b y vám mluvil něco jiného nežli já vám k á ž u , d o k u d p r o ti to m u se n eo z v o u z ře jm ě na té t o k a z a te ln ě , p o n ě v a d ž jinde ani ve svých k lá š te říc h , ja k dnes obecně znám o , n e m o h o u při svých n ěm e c k ý c h k á záních s h ro m á ž d iti kolem se b e v ě tšíh o m n o ž stv í lidu mimo č tyři n e b o p ě t b e k y ň . 113) T a k é k á z á n í k o n a n é n a den sv. J a n a E v a n g e lis ty p o s k y tlo mnichům více p o d n ě t ů k žalobám na W a l d h a u se ra . 113) N a k á z á n í K o n rá d o v a to ti ž chodili m im o k ř e s ť a n y ta k é Židé, m užové i ženy, ale n ě k t e ř í k ř e s ť a n é n e ch ov ali fše k nim n ik te r a k vlídně a z a b ra ň o v a li jim k á z á n í se ú č a s t nili. O to m dověděl se W a l d h a u s e r , a vyslovil nad chováním k ře sť a n ů vůči židům p o lito v á n í a prosil je, aby p o d r u h é t o h o nečinili, je ž to p r ý se přiblížil den posledn í, p ř e d je h o ž p říc h o d e m pod le Isa iáše p r ý všichni Žide ku K ristu se m ají o b r á t i t i ; sn ad p r ý se n ě k d o z nich s p om ocí b oží o b r á tí. 1I!) Tamže 20, 32. ,,:i) Tamže 19, 21, 18, 29, 30, 32, 33. — 66 -
Aby pak m o ž n o st o b r á c e n í Židů dovodil p řík la d e m , p o u k á zal W a ld h a u s e r 11a m lad éh o m ěšťana p r a ž s k é h o H a n k a B a vorova, jenž náležel k m užům z vaným h é lm b r e c h tn ý m , byl před p říc h o d e m K o n rá d o v ý m do P r a h y velmi ro z p u stilý a míval ve zvyku p ři p o stn íc h ká z á n íc h házc;ti na m ěšťanky, k te r ý m se dvo řil, m alým i k a m é n k y , čímž je z p o b o ž n o sti v y rušoval. Svým c h ováním hněval W a ld h a u s e r a je š tě n ě ja k ý čas po je h o p ř íc h o d u do P ra h y . N ež p o to m se ob rá til spo lu s jiným i d r u h y své le h k o m y sln o sti a sta l se docela p říte le m W a ld h a u s e r o v ý m . Ve své O b r a n ě p r a v í t e n t o o něm , že n ásledující p ů st p o b o ž n ě v k o s te le sedával p o slouchaje k á z á n í W a ld h a u s e r o v a , ač d o su d p r ý je s t sv ě tá k e m a m ilovníkem ženských. O b r á c e n í t o h o t o jinocha užil te d y v p ř á te ls k é m ž e r tu W a ld h a u s e r , v ěda, že t o h o n eponese těžce, za d ů k az p r o m o ž n o st o b r á c e n í Židů, ř k a : Když te n to sc o b rá til, může se i Žid o b r á t i t i . M nicho vé však p ře k ro u tili slova W a ld h a u s e r o v a v y k lád ajíce je v ten smysl, ja k o b y sc chlubil a d o p ustil n e š e tr n o s ti s k a z a te ln y . J a k vidno, c h á pali se m nichové v še h o , a b y uškodili W a ld h a u s e ro v i. T é h o ž dne ro z h o v o řil se K o nrád t a k é o své n e p ř í to m n o s ti na f a ře v L itom ěřicích. Vyložil p o sluch ačstvu , že ta m ě j š í k l á š t e r y rn c n d ik a n ts k é odlo ud ily mu v e šk e re n lid a že k te r ý s i z ta m n íc h ř e h o ln ík ů v e ř e jn ě na cti u t r h a l W aldh a u s e r o v ý m v ik á řů m ř k a , že vše, cokoli mluví, jest lež. Lid slyše s tíž n o s t k a z a te lo v u , byl velice p r o ti mnichům p o puzen zlořeče jim. T u to u dálo st vykládali p o to m mnichové vc zlou s tr á n k u W a ld h a u s e ro v i, ja k o b y byl chtěl schválně lid p ro ti nim p o p ud iti. O všem byli b y rád i viděli, aby se K onrád z P r a h y vzdálil a s k r y tě mluvili p r o ti to m u , že při své fa ř e nesídlí. W a ld h a u s e r v ša k n edal se tím mýliti a zůstal, věděl, že se jim jedn á pouze o o d s tr a n ě n í n epohodlného člověka, t a k ab y p o to m lid zase chodil v ý h ra d n ě jen na jejich kázání, ač by ovšem si ho a je h o sp ásy p rá v ě t a k málo všímali, ja k o p ř e d tím . P o n ě v a d ž p a k se W a ld h a u s e r od p r a ž s k ý c h m ěšťanů dověděl, že m nichově vn ik a jí do rodin a d r z e p ř e m lo u v a jí rodiče, aby d í tk y j e š tě v životě m a te k zaslibovali jejich řádům a ab y jim dali jm é n a jejich řád u , vystoupil t a k é p ro ti to m u to n e š v a r u K o n rá d dne 27. pro sin ce, a p o u k á z a l na to , ja k zaslíbením rodičů děti, k d y ž d o s p ě jí v ěku r o z u m né h o, se cítí sp o u ta n ý m i a ja k by ra d ě ji byly inimo k lá š t e r a oženily se. K o n rá d zastáv a l n á z o r, a b y děti, k d y ž — 67 —
5*
dospějí, měly v o ln o st za slíb e ní ro dičů schválili n ebo z a m itn o u ti dle s v o b o d n é h o sv é h o r o z h o d n u tí, 1 v to m viděli m nichové výpad p r o ti řádům . Z no vu pak o b íra l se sv ato k u p e c tv řm a pro h lá sil ty, k d o ž p řijím a jí d ívk y do k lá š t e r a za peníze, za h o r š í nežli k a c íř e a že m ínění k a c íř ů m acedon iánsk ých dá se spíše snésti nežli je d n á n í s v a to k u p c ů . M acedoniáni tvrdili, že duch sv. je stv o ř e n ím a sluh ou otcov ým a s y n o v ý m ; sv ato k u p c i v ša k p r ý činí z d u ch a sv. s v éh o slu ž e b n ík a , p o n ě v a d ž ho p ro d á v a jí. Aby meli m nichové v e ře jn ý m fu n k c io n á ře m o v ě ře n o u lá tk u k žalobám n a W a ld h a u s e r a, vyslali na sv. Ja n a Ev. den p ře d novým stá n ím ti a rcib isk u p a — v e ř e jn é h o n o t á ř e spolu s n ě k te rý m i b r a t r y na k á z á n í W a ld h a u se ro v o . N o tá ř d o žadov al sc sv ě d e c tv í osob n a k á z á n í p říto m n ý c h , vedlo se mu v ša k š p a tn ě , p rá v ě ta k ja k o b r a t ř í m , k t e ř í s o tv a bez ra n vyvázli. Lid za riirni p o k řik o v a l ja k o za k á cí"!. T a k é to h o užili m n icho vé p r o ti W a ld h a u s e ro v i, ja k o b y se t a k bylo sta lo jeho n áv o d e m , což ale on v e ře jn ě po p řel. Spolu p a k ve své O b r a n ě vyslovil pod iv nad tím , že n ě m e č tí řeholníci vyslali na jeho n ě m e c k é k á z á n í ja k o n o tá ř e p o u h é h o Čecha, k t e r ý n e ro z u m ě je vý k la d u W a ld h a u se ro v u psal pouze to, co mu b r a t ř í byli v su g g e r o v a li.114) Jindy o p ět d o k a z o v a l K o n rád , že p e n ě ž itý d a r (pitancia), k t e r o u p ře d s ta v e n í k lá š te r ů ž á d a jí od těch, k d o ž se o p ř i je tí do k lá š te r a u c h á ze jí a to ta k , že by se jim p řije tí od e p ře lo , k d y b y pitancie nedali, jest hříchem s v a to k u p e ckým . Mnichové v ý ro k jeho p ř e k r o u tili, j a k o b y byl řekl W a ld h a u s e r , že to chce d o k á z a ti proti s a m o tn é m u p a p e ž i; K on rád však p o u k a z o v a l na to, že p itancie jsou p a pežem z a k á z á n y . 115) Velmi se t a k é m nichové rozh něvali na W a ld h a u s e r a p r o to , že jim odlouclil jis té h o m ěšťana, k t e r ý jim byl dříve velmi oddán. M ěšťan t e n to , k t e r ý ja k o ž t o Čech ká z á n ím W a ld h a u s e ro v ý m n e ro z u m ě l, mluvil kdysi o k ázán ích W a l d h a u se ro v ý c h , ja k o b y t e n to mluvil o z a sta ra lý c h věcech, ježto kázal n e u stá le p ro ti p ý še , la k o tě a uecudn osti P ra ž a n ů , dále ja k o b y W a ld h a u s e r málo v e sil, že by měl b ý tí vržen do ře k y v pytli a p. W a ld h a u s e r d ov ěděv se o to m ve řejn ě Tamže 19, 29. 116) Tamže 33. — 68 —
s k a z a te ln y p o ž á d a l k o n še le , a b y pohn ali m ě šť a n a k z o d p o vídání a jm eno val z á ro v e ň sv ěd ky , k t e ř í ho slyšeli t a k m luvit. J m é n a je h o v ša k veřejn ě nesdělil. Když se jo to m dověděl onen měšťan, p řiše l pln ú z k o sti k W a ld h a u se ro v i, přiz n a l se k vině a p ro sil jej, a b y ho š e tjíl, což m rav o k á rc e t a k é učinil a d o šed k ú ř a d u a v y ž á d a l mu úplného p ro m in u tí. M ěšťan byl od té d o b y p říte le m W á ld h a u se ro vým . ,1|;) . V čas v á nočních s v á tk ů d o sa h o v a lo n a p ě tí mezi o b ě m a s tra n a m i — K o n rá d e m a m nichy — svého vyvrcholení. Dne 28. p ro sin c e mělo se k o n a ti d r u h é s tá n í u arcib isk u p a . K o n rá d p ře d výslechem p ři ra n n ím k á z á n í o b r á til se ke kon šelům m ě s ts k ý m 117) a p ra v il: vy v ž d y ck y jste slova m oje slyšeli, nechť te d y dva z vás jd o u se m n ou na o chranu a na svědectv í, jin é h o mi n en í t ř e b a . A n i k t e r a k se n e b o jte , d ov ed u se sám d o b ř e o b h á j i l i ; už dávno jsem vám řekl, že kdo chce m n o h o rnluvíti o p ra v d ě , ih n e d b ud e m u tr p ě t i p ro tiv e n stv í. M n ichové ve své o b ža lob ě napsali p ozději f a lešně, že p r ý W a ld h a u s e r zpravil o svém výslechu své p o sluchače již při k á z á n í dn e 27. p ro s. a že je vyzýval, aby ti, k d o ž n e z n a jí p r a v d u , ale chtěli by se ji d o v ě d ě ti, šli s n í m ; dále že p r ý p ř i ve č e ři té h o ž dne z a volal si něko lik z n á mých žádaje jich, aby p r o ti je d n á n í vůči n ě m u p r o te sto v a li a že si stěžov al, že n ě k o lik b r a t ř í je s t vysláno, ab y ho z a bili. Z d a v še t a k K o n rá d řekl, ja k se tu to p ra v í, nelze z jis tili.113) Když K o n rá d k výslechu se u b íra l, nešli s ním p o u z e jen konšelé a m is tr V e rn h e r, je n ž už při p rv é m výslechu K o n ra d a d o p ro v á z e l, n ý b rž p řid ru ž il se k nim velk ý z á s tu p m užů a žen, aniž b y byli K o n rá d a V e r n h e r jej byli m ohli od ú časti zdrž eti. Když se p r ů v o d blížil k e ch rá m u sv. Klim e n ta , u k á z a lo se na ulici něk olik mnichů. T u lid plval jim do obličeje a k řičel, že jsou h o r š í nežli k a c íři a že by měli b ý ti všichni spáleni. K o n rá d a V e r n h e r nem ohli Jid uchlácholili. To se dálo na cestě k výslechu i při n á v ra tu po n ěm . R o z h o řč e n í p ro ti m nichům tr v a lo p a k delší d obu. Když přicházeli ž e b r a t, byly d v é ře p ř e d nimi z a v írá n y a jestliže p ře c e byli vpu štěni, byli ihned s hanlivými slovy ua) Tamže 20, 31. m ) Tamže 20, 30. ,,s) Obrana 20.
— 69 -
ven vyháněni. M nichové činili sice za je d n á n í lidu z o d p o vědn ým K o n ra d a, ale t e n to sp ráv n ě p o z n a m e n a l ve své O b r a n ě , že sam i p r o t i s o b ě popudili lid sv ojí n e n á v istí vůči n ě m u a z lo b n ý m jeh o t ý r á n í m . 119) O p r ů b ě h u výslechu ze dne 28. p ro sin ce nevím e b e z p e čn ě ničeho. M ů žem e v ša k se z ř e te le m n a b u d o u c í jedn ání mnichů p rá v e m u su z o v a ti, že m nichové byli vyzváni, aby svp žaloby p r o ti K o n rá d o v i sepsali a ve z v lá štn í články p ř e s n ě form ulovali. Nežli k to m u do šlo , po ku sil sc g e n e r á l do min i k án u p o h n o u ti K o n ra d a k e společné ro z m lu v ě s ním o n ě k te rý c h bo dech, po slav k něm u z a tím účelem dva b r a t r y z p r a ž s k é h o k o n v e n tu . K o n rá d v š a k po z v á n í n e p řija l, n ý b r ž p o slal g e nerálov i p o u z e dne 3. ledna dopis, je h o ž o b s a h tu to v k r á t k o s t i u v e d e m e ; dopis p o d ává d ů k a z , že K o n r á d p ře sta l d o u fa ti v d o b r o u vůli m n ich ů a v m o žn o s t dom (uviti ,sc s nimi po d o b ré m . List K o n rá d ů v je ja k o jeh o p o v a h a : r o z h o d n ý , p řím ý , n e v y h ý b á se ironii. U ž z a č á te k dopisu je z v lá štn í: „ K o n rá d , k a z a te l u sv. H a v la , n e h o d n ý sice, ale n e jv ě r n ě jš í p r o s e b n ík za všeck y, k d o ž ho p ro n á s le d u jí i tu pí, c tih o d n é m u m istru řá d u k a z a te l s k é h o a je h o b r a t ř í m . " H ned na to vy světluje p říčinu , p r o č p o zv á n í k r o z h o v o r u p ř i jm o u t! nem ohl. „ D o v o lte , abych užil slov p rvom U ěenníka Štěp á na , jen ž s a m o je d in ý ve schůzích z lo s tn ík ů za p ra v d u z á p a sil: muži, b r a t ř í a otcové, slyšte, j a k o ž dv a b r a t ř í jm é n e m vás všech mi vyřídili, rá d bych byl p řiše l k d isp u taci s vámi, p o n ě v a d ž jsem neslyšel, že by o d dávných d o b ta k se k d o uchyloval od ro v n é a k r á lo v s k é cesty p ra v d y (v latin ském t e x tu vtip, k t e r é h o nelze p ř e l o ž i t ! ; d is-p u ta re , ja k o b y m yšlením od p r a v d y se uchylovati). O d to h o však z d rž u je m ne s tr a c h ta k o v ý , je n ž může p o h n o u ti i mužem pev ný m , neboť se o b á v á m , ž e .. . b y ste m ne nevyslechli, n ý b r ž spíše svým k ř ik e m p ře hlušili, a že b y ste m ne d o b r o volně se vám v y d á v a j í c í h o . . . kam en ov ali. Soudím t a k , otče a m is tře c tih odn ý, a, j a k sc dom n ív ám , šp a tn ě o m ně in f o r m ovaný, p o n ěv a d ž b r a t ř í a synové vaši v e ře jn ě vyhro žo vali, že m ne c htě jí u k a m e n o v a ti, ja k ž budu i moci d o b ř e svým časem d o k á z a t i . . . P r o t o te d y oso bně p řijíti n e m o h u , ač, jestliže bych prosil p á n a svého Je ž íše K rista, jen ž Jtů p r o s tý m mluvívá, poslal b y mi z á stu p p ř á te l svých a své u°) Tamže 20, 30. 70 -i-
p r a v d y . " V d a lším o d p o v íd á K o n rá d na p rv o u o t á z k u , k t e r o u mu g e n e r á l poslal a k t e r á p ra v d ě p o d o b n ě jed nala o to m , k d o se m á p o d e jm o u tí ú ř a d u k a z a te ls k é h o a p rav í p o sm ě šn ě se z ře te le m na jejich s o b e c tv í: V p r a v d ě nikdo n em á na seb e b r á ti ú ř a d u k a z a te ls k é h o , leč je-li p o š e t i l ý . . . A jistě po zásluze řík á te , že jsem p ošetilý , p o n ě vadž t a k d lo u h o a ta k m no ho slovo boží^ v t o m to m ěstě jsem hlásal —; z d a r m a , ja k o ž z d a r m a jsem přijal. K jiným o tá z k á m , o nichž p r ý chtějí d is p u to v a ti, hodlá K o n rá d odp o v ě d ě ti o c h o tn ě p ř e d arcib isk u p e m . K o n rá d d o b ř e vycítil, že jen p ře d t í m t o fo rem m ůže ú sp ěšn ě ěeliti m nichům. Lze te d y říci, že z a k ro č e n í g e n e r á la do rninikánů s e tk a lo se s n a p r o s tý m neúspěchem . G e n e rá lo v i bylo b rz o po nov ém roce o d c e sto v a ti z P r a h y ; d řív e však, nežli se ta k sta lo , sestavili p r a ž š tí m e n d ik a n té p o d jeho p ř e d s e d nictvím o b ž a lo b n é člán ky p r o ti W a ld h a u se ro v i, jichž je celkem 24. Z těc h p o d á n o bylo 1S od p ra ž sk ý c h dom inik á n ů ; lá tk u k nim p o s k y tla vesm ěs k á z á n í W a ld h a u se ro v a hlavně v měsíci prosinci 1363 k o n a n á ; o b sa h tě c h to článků z n á m e z vylíčení, o čem K o n rá d v on om měsíci k á z a l . . . K tě m t o d o m in ik á n s k ý m článkům p řisto u p ily je š tě články a u g u stin iá n ů - p o u s te v n ík ů u sv.atého T o m á š e v P r a z e p o č te m 6. Články a u g u stin iá n ů viní W a k lh a u s e r a , že ř e k l: 1. sta v mnichů ž e b ra v ý c h n en í s p a s ite ln ý ; 2. že p r o t o více m enších b r a t ř í bylo u řím s k é k u rie spáleno, p o n ě v a d ž kázali, že K ristus že b ra l ( to tiž ja k o chlapec v J e ru sa le m ě , pozn. s p is .); 3. že n e p rá v e m u v rh l na jm e n o v a n é b r a t r y sv. A u gustina p o h a n ě n í z v rá c e n o sti s v a to k u p e c k é a že ře k l, že to d o k á ž e ; 4. radil p rý n ě k te r ý m b r a t ř í m z m ín ě n é h o řád u sv. A ugustina, aby řeholi o p u s tili; 5. svými k á z á n ím i ja k jen m ůže ru ší p o k o j d ě te m K risto vý m d o p o r u č o v a n ý a dle to h o se zdá, že n ení od K rista poslán, ja k o ž m n o h o v ý r o k ů K ristových d o s v ě d č u je ; 6. zd á se b ýti p r o k á z a n ý m , že je st o d p a d lí k e m o d řá d u k a n o v n ík ů řeholních, ač-li není a p o s t a to u od jin ého řádu. N eb oť p r o ti slavném u slibu a řeholi sv. A u g u stin a přio sob il si d u c h o v n í sp rá v u , jež k e k l á š t e r u jeh o není p řiv tě le n a a bez ja k é k o li dispense d rž í s o u k r o m ý m a je te k s p r a v o v a n ý obcí. Nechť t e d y m ilovník p r a v d y bedlivě uváží, v ja k é n e b e z p e čí dovo lu je c írkev p r a ž s k á (a rcibiskup, k o n sis to ř) v rh a ti lid. -
71
—
Ke článkům d om in ik án ů a augustiniánů p řistou pili s ti ehýrn so u h la sem t a k é k a r m e lité a m i n o r i t ě . 1-0 )
O b ž a lo b n í člán ky p o d á n y byly arc ib isk u p u A rn o što v i, aniž by se bylo p ř e d tím W a ld h a u se ro v i d o sta lo k a n o n i ck é h o n a p o m e n u tí, u p ř íto m n o s ti četných vážených a u č e ných m užů i s a m o tn é h o W a ld h a u s e ra . P ř í to m e n byl t a k é leg á t p a p e ž sk ý 121) b is k u p P e t r z Florencie, t e h d y v P ra z e d lí c í.122) Stalo se to mezi 8. a 20. lednem 1364. A rcibisk up dal t y to články p řibiti na d v e říc h všech k o ste lu k lá š te r n íc h spo lu se spisem n o tá ř s k ý m , v něm ž vyzýval k a ž d é h o , k d o b y co m ěl p ro ti K onrádo vi a jeh o učení, ab y v u rč itý den a h odinu se dostav il do d v o r a a rc ib isk u p o v a . N a mniších bylo te d y , ab y své obvin ěn í p r o t i W a ld h a u s e r o v i d o k á z a li.133) T e n to o b d rž e v články, ja k k o li to n ebylo je h o p řísn o u po v in n o stí, o d p o v ě d ě l n a ně bě h e m t ř í dnů a sice t a k , že m nichové o re p lik u se ani n e p o k u s ili.121) U k á z a l buď neodův o d n ě n o s t žaloby, nebo p ř e k r o u c e n í svých v ý ro k ů . T e x t o d p o v ě d i W a l d h a u s e r o v y není nám sice znám , nicm éně však sm ím e se d o m n ív a ti, že o d p o v ě ď jeho o b s a h o v ala V p o d s t a tě a s tr u č n ě asi to, co o něco později o b šírn ěji n apsal ve své O b r a n ě . 125) Z a tím m nichové n i k t e r a k nemlčeli. Vedle d o m in ik á n ů p o čínali si p ře d e v ším horlivě a u g u stin iá n i n a k a z a te ln ě i v s o u k ro m ý c h r o z h o v o re c h . J a k byl K o n rá d n ě k o lik a v áženým i o so b n o stm i zpra ve n, k ázal o něm jisty' b r a t r z k o n v e n tu u sv. T o m á š e , že jest A n tic h ris te m , že z a k a z u je ve svých řečech d á v a ti c hudým alm užny a je š tě lecco jiného. Jiný b r a t r ,2*) Klicman, Konrád Waldhauser v Ottově S. N. — Je však možno, že článek druhý vsunuli pražští augustiniáni ku přání menších bratří do své obžaloby. 12') pbrana 24. Že to byl legát tohoto jména, vysvítá z Bóhmerových Regest císařských za Karla IV., str. 324. Chronologie úplně odpovídá údajům Waldhauserovým v Obraně. Legát biskup Petr z Florencie, jenž se na několika listinách Karlových vyskytuje jako svědek, byl i se svými nástupci, biskupy Florenckými, povýšen od Karla IV. do stavu říšských knížat. Počátkem března účastnil se v Brně kongressu za účelem sjed náni smíru mezi Rakousy a Uhry. Nemůže tedy legátem, o němž mluví Waldhauser, se rozuměti kardinál Aegidius, který v regestech císařských přichází r. 1360. 123) Obrana 24. 12!) Tamže 24. 12r') V Obraně se Konrád na tuto odpověď odvolává, na př. s. 36. — 72 -
té h o ž k o n v e n tu , jenž četl v ý k la d na Sen tence P e t r a L o m b a rd a v d om ě Žida L a z ara, ž aloval p ř e d p ř e v o r e m i jinými b r a t r y , že K o n rá d řekl, že všichni m e n d ik a n ti jsou ve sta vu z a tra c en í. ,sc) K o n rá d d o v ě d ěv se o to m , poslal dne 14. ú n o ra 1364 p ř e v o r o v i u sv. T o m á š e list, v něm ž ho žádal, ab y o no h o k a z a te le p r o v ý r o k y jeho o W a ld h a u se ro v i p o hnal co n e jd řív e k zod p o v íd á n í, a p o k u d se tý č e žaloby le k to ro v y , že chce tře m i s v ě d k y d o k á z a li, že jest falešná. S tím to le k to r e m hovořil kdysi K o n rá d v úm y slu _d oceIa p řá te ls k é m o sv a to k u p e c tv í. Když le k to r p o znam en al, žc pou stevn íci sv. A u g u stin a m ají c ís a řsk é i p a p e ž s k é dovolení, a b y směli m íti m a je te k m ovitý i n e m o v i t ý , 127) odpověděl W a ld h a u s e r : Kéž b yste to lik měli, a b y s te ž e b ra ti nemusili, a b y ste s tím v ě tší ú tě c h o u . . . b o h u . . . sloužíti mohli. A t o h o to v ý ro k u , p ř e k r o u t i v je j, zneužil b r a t r k žalobě jia K on rad a. T e n to m u od p o u ští. V' dop ise svém zm iň uje se W a ld h a u s e r t a k é o článcích, k t e r é aug u stin iá n i společně s jiným i řá d y p r o t i n ě m u podali, a p ra v í, že se o nich svým časem u k á ž e , jsou-li p ra v í nebo falešní. Z té t o p o sle d n í z m ín k y K on rá d ov y u su z u je m e , že te rm ín , v něm ž řeholníci měli své ž a lo by p ro ti n e n á v id ě n ém u k a zateli p r o k á z a li, sta n o v e n byl na d o b u následující po 14. ú n o r u ; p o n ě v a d ž W a ld h a u s e r praví, že p r a v d a či faleš těch č lá n k ů u k á ž e se svým časem, sou dím e, že te r m in onen byl sp íše v z d á le n ější nežli bližší, ježto by jin a k byl W a ld h a u s e r p r a v d ě p o d o b n ě ř e k l: b r z y se u k á ž e . M ám e za to, že výslech dál se bu ď v b ře z n u nebo v d ubnu. O výslechu t o m t o nevím e nic bližšího, leč že vypadl v n e p ro sp ěc h ž alobníků. T ito (až na K a n n e lity ) d ostavivše se p ro hlásili, že nic z to h o , co n a K o n r a d a žalovali, d o k á zati n em o h o u . O t o m t o p ro h lá š e n í byl v y h o to v e n n o tá ř s k ý spis. 12S) K rom ě t o h o bylo d e b a to v á n o při výslechu o to m , zdali K ristus ž e b ra l čili nic, a K o n rá d z av ázal se, že to m u , k d o b y m u p r v ý z nich d o k á z a l z k a n o n ic k ý c h písem , že K ristus ž ebral, a to ta k , že b y d ů vod ům jeh o Odolati n e m ohl, že mu d á je d n u k o p u p r a ž s k ý c h g r o š ů na plášť 1M) List Konrádův k převorovi u sv. Tomáše. ,2;) Dle přivolení papeže Alexandra IV. a císaře Karla ze dne 15. března 1363. ,2B) Obrana 24. -
73 -
z h r u b é h o s u k n a p o d le p ře d p isu jeh o řeho le ja k o ž to o d m ěnu za jeho n á m a h u . ,asi) J e s t z a jím av ý p o ž a d a v e k K o nrá dů v, aby sc m u d ů k a z o ž e b r o tě K ristově p rov ed l na z á k la d ě k a n o n ic k ý c h p ís e m ; s d r u h é s t r a n y nesm ím e v ša k tnu p ř ik lá d a li zase v á h u p ř í lišnou. K o n rá d uznáv á tra d ic i čili ústní podání. Nicm éně v ša k žádá, a b y se mu d ů k a z o žebrotě^ K risto vě podal z P ísm a — lze te d y říci, že alesp oň všude p r ů k a z n o s t t r a dice ne uz n á vá . M á očividně obavu, že tra d ic e by m o hla obs a h o v a ti něco, co by n e je n nebylo p o tv rz o v á n o Písm e m , n ý b r ž i co by jiným z n á m ý m fa k tů m od p o ro v a lo . D ob a p o z d ě jší v y sto u p í ovšem p ro ti tradici m n o h e m d ů ra z n ě ji a všeobecněji. U W a ld h a u s e r a p o z o r o v a ti m ožno n e p a tr n ý z á ro d e k to h o to o d p o ru . Spor mezi o b ě m a s tr a n a m i tím v ša k o d s tr a n ě n n e b y l; m nichové i n a d á le p o p u z o v a li p r o s tn ě jš í lid p r o ti W a l d h a u sero vi c h tě jíc e , ho o d v é sti od k á z á n í W ald h a u se ro v ý c h a p o u k a z u jíc e stá le na články, k t e r é p r o ti něm u po dali a jež ho vinily z k a c í ř s t v í . 180) I musil W a ld h a u s e r s tá le b ýti p ř i p ra v e n k o b ra n ě . Z j a r a 1364 (mezi 20. d u b n em a 8. k v ě t n e m ) p ro jíž d ě l P r a h o u n a své cestě do B ud yšína v é vo da r a k o u s k ý R u d o l f , 131) v je h o ž p r ů v o d u se nalézal m istr A lb e rt, p ro fe s o r nově z a ložené u n iv e rsity v íd e ň sk é . K o n rá d v den jejich p ř íc h o d u k á z a l za n es m írn é h o ú č a ste n stv í lidu a p rohlásil, že o článcích m nichů chce p o je d n a ti veřejně. M nichové uslyševše o to m , o b rá tili se k u k te r é s i vysoce p o s ta v e n é osobě, p ro síc e o z a k ro č e n í, aby K onrád od úmyslu sv éh o upustil. Báli se, a b y lid je p o to m nem ěl v nenáv isti je š tě větší. K o n rá d vyhověl p o tu d , že r o z h o v o r o článcích odložil n a pondělí s v a to d u š n í (13. k v ě t n a ) , dav v neděli p ř e d tím p o z v a ti k e k á z á n í m nichy ž e b r a v é ; d ostavilo se p a k do c h r á m u pří té to p říle ž ito s ti m n o h o m užů vážených a u č ených vedle veře jn ý c h n o tá ř ů , od K o n ra d a p o v o laných. 182) F ale š rehoiník ů byla v e lik o u řečí K o n r á d o v o u o d h alen a a p řib ita na pranýř.
N ež K on rád ov i n a s tá v a la p rá c e je ště jiná. R ozm louv aje iM) Tamže 35. ,:l") Tamže 20. J31) Lichnowsky, Geschichte des Mauses Habsburg sr. DCXXX11, č. 593—597. i:b) Obrana 24. — 74 —
s vévodou R udolfem , dověděl se, že m nich ov é jem u n e p ř á te lš tí k a z í pom luv am i jeh o d o b r o u p o v ě s t i v R akousích. P řiš la mezi jiným řeč i na články m e n d ik a n t y p r o ti W aldh a u še ro v i p o d a n é ; te n to u k á z a l vévodovi, že články jsou buď falešné n ebo že n e o b s a h u jí nic z áv a d n é h o . Tu p ř i p o m e nul vévoda, že slyšel ve Vídni, že K o n rá d řekl, že jest lépe dívce s tá ti se n e v ě stk o u , nežli a b y sv a to k u p e c k y se d o sta la do k lá š te r a . K o n rá d odpo věděl, že něc;o ta k o v é h o n e ře k l, že v ý ro k je h o měl sm ysl docela jiný. Když pak Rudolf žádal K o nrad a, a b y se s ním v rá til do R ak o u s, od po v ě d ě l te n to , že mu nyní n e m o žn o, je ž to se od císaře mu d o sta lo beneficia. 1S3)
Konrád píše Obranu. D ověděv se K on rád o p o m luv ách m nichy p r o ti sob ě v R ak ou sích šířený ch , napsal za p o b y tu v é v odo va O b ra n u , čili Apologii p r o t i ža lo b á m m nichů a to p ro Rudolfa a p otom i p ro své k r a ja n y v R akousích a v ůbec p ro širší v e ře jn o st. Apologie p o d á v á v úvodě k r á t k ý p ř e h le d d osa v a d n íh o v ývoje sp o r u mezi W a ld h a u se rem a m e n d ik a n ty . N a to p o d án y jsou články o b ž a lo b n í v žd y je d n o tliv ě a K on rád k nim ihned p řič iň u je odpověď, k t e r á m á uk á z a ti, že buď v člán ku není o b sa ž e n o nic zá v a d n é h o , buď že v ý ro k W a l d h a use rův byl p ř e k r o u c e n . 134) O b sa h e m a vyv rácením článků p o d an ý c h do m in ik á n y se tu to z a b ý v a ti n e b u d e m e ; to co v tě c h to článcích k a zateli za vinu kla de no , již z n á m e ; m im o to u k á z á n o bylo alespoň n a n ě k te r ý c h m ístech, ja k mnichové smysl slov W a ld h a u s e ro v ý c h p ř e k r o u tili a ja k te n to jim odpovídal. P ř i hlédn ěm e v ša k blíže k v yvrácení č lánků sep sa n ý c h a u g u stiniány. P ro ti výtce, ja k o b y byl řekl, že sta v ře h o lu ík ů ž e b ravý ch n ení sp asiteln ý, hájí se W a ld h a u s e r p ro h lá še n ím , že tvrdil p ra v ý o p a k té to žaloby, to tiž , že s ta v d ob r ý c h ř e h o ln ík ů j e s t nejd o k o n a le jší. O v šem nejsou všichni d o b rý m i řeh o ln ík y . Viděli' W a ld h a u s e r ve vě tšin ě k lá š te r ů n e ob yčejn ou n e m ír n o s t v jídle, pití, s ta v b á c h a v různých 13;l) List Konrádův Krajanům rakouským. lai) Obrana 34—39. — 75 —
věcech zb y te č n ý c h . Bylo ta k é mu s p odivem , že t a řehole p o v a ž o v á n a je s t za větší, k d e m nichové r o z k o š n ě ji a b o h a tě ji žijí. N a Článek dru h ý , že tvrdil, že n ě k t e ř í b r a tř í,, p r o to ž e kázali, že K ristus ž ebral, byli n a d v o ře ř ím sk é m spáleni, odp o v ě d ě l K o nrá d, že t o h o s k a z a te ln y n ikd y n e ře k l, a že v ů b e c slov těch n e c h tě l p r o n é s ti n a p o tu p u m e n d ik a n tů . P řiz n a l ov šem , že b r a t ř í m , k d y ž s nimi s o u k r o m ě ho vořil o c h u d o b ě a ž e b ro tě K ristově, a k d y ž tito tvrdili, že K ristus byl n a p r o s to chůd a nic sv ého v la stn íh o nem ěl, o d p o v ě d ě l: ta k n e m lu v te ; vždyť se prav í, že K ristus měl v á č k y a p a k jsem doslechl, že n ě k o lik b r a t ř í bylo p r o ta k o v é m lu vení n a d v o ře řím sk é m spáleno. P ři to m p řip o m ín á , k t e r a k n ě k t e ř í p ř e d n í členové k l á š t e r ů žebrav ých , k d y ž p rv ý r o k v P r a z e kázal, řekli mu t v á ř í v tv á ř : v p ra v d ě d ě k u je m e vám , p o n ě v a d ž js te nám o te v ře l oči. P o to m v ša k p r ý z a čali m luvit, že jim W a ld h a u s e r „ o d ře z a l rriěšky a vyprázdnil p o k la d n ič k y " . T ř e b a p o d o tk n o u ti. že t e n k r á t m n o h o se p ře m ý šle lo a disp u to v a lo o to m , z d a K ristu s, jenž ja k o 121etý chlapec po t ř i d n y v J e r u s a lé m ě sám bez ro d ič ů pobyl, živil se ta m ž e b r o to u . K té t o o tá z c e k la d n ě odpov íd ali četn í mniši ž e b ra v í, čímž ovšem ž e b r o t a jejich měla b ý ti j a k o b y p o svěcena. Konrád se o té věci v yjádřil ve vý k la d ě n a e v a n gelium , k t e r é je d n á o p rv é p o u ti Ježíšov ě do Je ru s a lé m a . 'Vzniká o tá z k a , co K ristu s je dl po tř i dny, co ta k ve c h rá m ě vy učo val; chlapec z a jis té v ez d e jšíh o p o k r m u měl z a p o tř e b í, i sn a ž í se n ě k t e ř í d o k á z a ti. že žebral. B e rn a rd p r a v í : S ladký Ježíši, dej mi z k ů r e k , k t e r é jsi so bě za t y to tř i dnv vyprosil. N e ž á d á v š a k B e rn a rd h m o tn é h o chleba n ý b r ž sp a sen í d u še své, k t e r o u K ristus p o ž a d o v a l p d e všech poslou ch ajících u čení je h o . Kdysi zajisté, v době uč ite lsk é činnosti p ro c h á z e je (zemi ž idov sk ou), n e ž e b ra l chléb, n ý b r ž k ázal. N ení z a jisté p r a v d ě p o d o b n é , že by učitelé z á k o n a d opustili, ab y chlapec, jenž t a k m o u d ře se tá z a l a odpovídal, ž e b r a l; m n o z í z ajisté t e n k r á t neměli je š t ě v ě d o m o sti o to m , co v b u d o u c n o sti se s ta n e s ním a ž ád n é h o z á š tí k n ěm u neměli a k ro m ě t o h o byl 11 nich p ře d p is , ab y n eby lo mezi nimi ž á d n é h o ž e b rá k a . B e rn a rd v ša k užil o n oh o z p ů so b u mluVení ja k o Je re m iá š , an p r a v í: K d ož dá hlavě m é v o d u a očírn m ým p r a m e n slz, abych p la k a l dn em i n o c í? T o ře k l B e r n a r d v návalu citu veliké — 76 —
n á b o ž n o s ti. V t o m v š a k B e r n a r d o v i . . . n e s m í s e v ě ř i t i, j e ž t o j e s t t o z ř e j m ě p r o t i p r a v d ě ; aniž K ristus v d o b ě své p ů s o b n o sti žebral. Z n o v u pak v Apologii sliboval za d ů k a z z Písm a, že K ristu s ž e b ra l, k o p u g r o š ů n a h á b it m nišský . Dále tv rd ili a u g u stin iá n i; že K o nrád je obvinil ze sv a to k u p e c tv í řka, že to d o k á ž e ; článkem č tv rtý m ho o b v iň o vali, že s v á d ě l n ě k t e r é b r a t r y k v y sto u p e n í z řádu. Na t a t o o bv inění o d p o v íd á K o nrád, že k d yž počal k á z a ti v Prazjs 0 nevěsti sv a to k u p e c k é , přišla k něm u vá ž e n á k t e r á s i p a n í se svým synem a u g u stin iá n e m , a v y p rá v ě la mu, že syn její vstou pil do řeh ole s d ů c h o d y d v o u h řiv e n ročních a že by bez tě c h to d ů c h o d ů byl nebyl p ř i j a t ; syn p o tv rd il s d ě lení m atčin o a na o t á z k u K o n rá d o v u sdělil, že je s t v jeho k lá š te r e více b r a t ř í , k t e ř í ta k ja k o 011 byli přijati. K o n rá d proh lásil, že t ě m t o b r a t ř í m t ř e b a dispense. Na to vyr právěl ř e h o ln ík dále, že dva z b r a t ř í šli k e k urii řím sk é, a t a k přin utili p ř e v o r a , že musil v ř á titi jejich ro d ič ů m 1 peníze p ř ij a té i s m lo u v y o o d v á d ě n í d ů c h o d ů ročních. Tu p ra v il K o n r á d slovy P í s m a : jdi i t y a učiň p o d o b n ě . Ře holu ík v ša k ta k neučinil. K o nrád měl za to, že t a t o r o z mluva dala podnět- a u g u stin iá n ů m k se p s á n í o n ěch dvou článků, „ a b y v to m ukázali v n itřn í c h u d o b u svoji a o b j e vili ještě p ř e d sou dem posledním , za co se t ř e b a jim hanb i t i .“ J a k o ž p a k m nichové vinili ho z r u š e n í p o k o je , o d p o vídá K o n rá d , že t a k é fariseové obžalovali K rista u Piláta, že b o u ří lid. N ik d y p r ý mu n e p ř ip a d lo na mysl rušit i p o k o j d o b rý c h , ovšem ale zlých, ta k ja k o K ristu s rušil p o k o j fíá konniků a fariseů. N a o b ž a lo b y v šestém Článku o b s a ž e n é o d p o v íd á W a l d ha u se r po částech, a t o : Pouze pošetilci a n ev z d ě la n í m o hou tv rd iti, že přijal faru p r o ti slibu řeh olním u a p ro ti řeholi, n e b o ť c írk e v d o vo lu je ře h olním k a n o v n ík ů m s p r á vo váti a d rž e ti f a r y světské, i k d y ž by k řádu jejich p ř iv tě le n y nebyly, je stliž e způsobilí jsou ku hlásání slova b o žího, a n e to lik o j i m , n ý b r ž i k te r ý m k o li jiným řeh olníkům . K n a b y tí f á r y d o s ta lo se dále K o n rá d o v i řádn é dispense od a rc ib isk u p a . P r a e s e n ta c i n a f a ru zaslal mu císař K arel bez jeho v ě d o m í po p a n u z R o ž m b e r k a do R ak ou s, n e jsa od n ik o h o k tornu p ře m lu v e n a aniž by byl k d y p ř e d tím K o n ra d a viděl, j e ž to za p rv é h o p o b y tu W a ld h a u s e r o v a
v P r a z e vůbec p ř í to m e n neby l. N a to p o d o t ý k á : ,,Ó, jak rá d i by, k d y b y to bylo možno, sam i fa ru t u přijali k vůli pe n ěz ů m , . . . což jsem já učinil p o u z e p r o .to, a b y c h získal duše, je ž to n e m o h u se d o s ta ti v řá d n é u ž í v ání své f a r y .“ K líčené -obavě a u g u stin iá n ů , že by je h o k á z á n í u v rh o v a la lid v n e b e z p e č í z ř e te le m n a sp á su duše, o d pov íd á , že p říc h o d e m je h o do P r a h y t o to n e b e z p e č í se jis tě zm en šilo , je ž to na p r. p ro m n o h é p a n n y , sv a to k u pe c tv ím p o tř ís n ě n é , je s t již u řím ské k u r ie z a ž á d á n o za d isp e n s a p ro b u d o u c n o s t b u d e o to pečováno, a b y do t a k o v é h a n e b n o s ti p r o s tí lidé, ja k o sc dálo dřív e po d louh á léta. ne upadali. T a k é na z á k la d ě s v ě d e c tv í P íse m podle s k u t k ů svých bu d o u ro z e z n á n i m nozí falešní p r o ro c i, b uď že již přišli, b uď že teprve- p řijd o u , t ř e b a b y byli oděni v ro u c h o ovčí, to tiž v lichocení nábo ž n ý c h slov, a b y tiepohlcovali ja k o vlci d r a v í ovcí K risto vý ch. Dále, m no h é p y š n é ženy odložily p ý c h u ob líbivše si p o k o r u , a t a k é lich váři se kají, což b y se asi b ez jeho p ř ič in ě n í n e sta lo , je ž to m nichů m n e b ě ž í t a k o jejich o b r á c e n í ja k o sp íše o to, a b y jírn n a lic h v a ře n é jm ě n í o dkázali. L a k o ta mnichů dává W a ld h a u s e r o v i p o d n ě t, a b y p ř i činil k z á v ěru své O b r a n y něko lik p o z n á m e k o životě m n i chů. Stali se o b c h o d n ík y s ve z d e jším i věcmi, p r a v í W a ld h a u se r, ja k o lidé, jd o u c í za la k o to u , což je st m odloslužba, b e ro u s se b o u , k d y ž v y c h áz e jí n a ž e b ro tu , m ěšce, nožíky, Ižice, jeh ly a p o d o b n ě věci a d a r u jí je s m noh ým i lic h o t il ýmí slov y ženám, p a n n á m i dě ve č k ám k u c h y ň sk ý m , a b y od nich š tě d ř e ji o b d a ře n i byli, o p a k u jíc e ča sto ve svých ře č e c h : dejte ná m a p o m o d lím e se za vás, ač p ře c e se n e č te o K ristu, že by byl k a z a te lů m p řik á z a l n e b o dovolil, ab y ta k o v ý m z pů so be m p ro d á v ali m o dlitbu . N e s p o k o ju jí se s jídlv je d n o d u c h ý m i ale s tlu s tý m i b e k y n ě m i a jinými h o s t y v ú k ry tu svých d o m ů p ' i sk v o stn ý c h ta b u líc h s veli ký m i r y b a m i a s ro z m a n itý m i jídly, jichž ani s v ě tš t í lidé n ě k d y neviděli, při ne jlepším víně cizím k a ž d o d e n n ě hodují. — T ito b r a t ř í se v y ch lo ub ají, že k d y ž p o še tile jed nají, n ikdo , ani papež, k t e r é h o se p ře c e b o jí i n e jv ě tš í p ra eláti s v ě ta a k n í ž a ta světští., ani k a rd in á lo v é , ani b is k u p o v é jim p a k a z o v a ti n e m o h o u . O b r a n u évou napsal K o n rá d p ře d e v š ím p r o vévodu r a k o u s k é h o Rudolfa, a o něco později, již po oné d is p u -
78 -
taci o článcích m e n d ik a n tů , k o n a n é d n e 13. k v ě tn a - p ro širší v e ře jn o st. Ja k p a t r n o , n e n í O b r a n a spisem je n o m o b r a n n ý m , n ý b r ž t a k é po lem ick ým . K onrád velmi ča sto p ře c h á z í k ú t o ku p r u d k é m u a b e z o h le d n ém u . P o c h o p u je m e , ja k ý m asi z á štím h ořeli m n ichové p r o ti k á z á n ím W a ld h a u se ro v ý m , jejichž o zv ě n o u je s t Apologie. V y sto u p e n ím K o nrád ov ým re p u ta c e fe h o ln ík ů o c h ro m e n a . České h n u tí re fo rm a č n í od té chvíle ani na o k a m ž ik n e b u d e p o s t r á d a t i ten d en c e p ro tiřeholní. A ř á d o v é neučiní nic: a b y d ů k la d n o u re fo rm o u oste n zlomili. Až h n u tí h u sitsk é v y š le h n e v plam en, o b r á tí se je h o žár p ř e d e v ším p r o ti k lá š te r ů m . U ch ylov ali se živo te m od z á k o n a b o ž íh o — t o f k a c íř s tv í p ra k tic k é . P r o to b u d o u H u s ité páliti t y to k acíře. P o síla je te n t o spis svým k ra ja n ů m do R ak o u s, žád á je v listě k A pologii p řilo ž e n é m , abv na jejím zá k la d ě o d povídali p om luva č ů m jeho . P íše jim p r o t o , že ny ní mu n e m ož n o z a v íta ti k nim o s o b n ě ; nechce, a b y je h o kázání, jež u nich od p o č á tk u svého k n ě ž s tv í p o 15 let konal, pom lu vam i jeho n e p ř á te l o lo u p e n a byla o své ovoce. Slibuje vša k, že za k r á t k o o so b n ě se k nim p o d ív á , a že s nimi o věcech v O b ra n ě obsažený ch bude ro z m lo u v a ti. P a k n e jen spis, n ý b r ž ja k p ra v í jeho pom luvači; uslyší tito i „ š e lm u " . — T a k skončilo se p r v é d ě jstv í ve sp o ru W a ld h a u s e r o v č s p ra ž s k ý m i m e n d ik a n ty . B ezo hledn ý m r a v o k á r c e dík s p r a vedlivé věci, k t e r o u z a stá v a l, p r o t e k c i K arlově i a rc ib is k u pově, ja k o ž i p říz n i obce a lidu, z ů sta l v í t ě z e m ; odpůrci p o ra ž e n i na hlavu. O všem b oje se nevzdají. W a ld h a u se ro v i bude s nimi z á p a siti je š tě Častěji. N ěkolik tý d n ů po u d á lo ste c h , k t e r é jsm e p ráv ě vylíčili, sb ě h la se věc, k t e r á se p ra v d ě p o d o b n ě dosti těžce d o tk la W a ld h a u s e r a . Z e m ř e l to tiž dne 30. Června na z á m k u r o u d nickém do sti n e o č e k á v a n ě a rc ib isk u p A rn o št, jenž b la h o volné byl naklo něn r e f o r m á t o r s k ý m s n a h á m m r a v o k á rc o vým. Je s t p o c h o p ite ln o , že K o nrád uctil p a m á t k u velikého to h o m uže řečí, k o n a n o u p ři jeho p o h ř b u , k t e r á je š tě p o č á tk e m stol. XVIII. z n á m a byla b ib lio te k á ř i Sv.-H ippolytsk é m u R a jm u n d u Duelliovi, je n ž ji chtěl v y d a ti spolu s n á črtem živ o ta W a ld h a u s e r o v a ve svých M is c e lla n e íc h ; než n e d o šlo k to m u . — 79 -
Řeč ta t o by sn a d p ř is p ě la značně k bližším u p o zn án í p o v a h y řečn ík ov y i A r n o š to v y i p o m ě r u mezi oběm a. Ze zbývajících p ě ti l e t ž iv ota a činnosti W a ld h a u s e r o v y není nám možno p o d a tí leč n ě k o lik jen fr a g m e n tů , t ř e b a že pro k a z a te le velmi c h a ra k te ris tic k ý c h .
Konrád farářem v Týně. N ení poch yb y, že d rž e n í fa ry v Litom ěřicích bylo pro K o n ra d a sp o jen o se stá lý m i m r z u to s tm i. T é o k o ln o sti, že se n a fa ře své n e zdržo val, t ř e b a se to dálo s dovolením c írk e v n íh o ú ř a d u , mohli vždy n e p ř á te lé jeho p o ů ž ív a ti ja k o z b r a n ě p r o ti něm u. M im o to jistě K on rád sam otný - těžce nesl, že jest od f a r y své vzdálen. N á sle d e k to h o byl, že se své f a ry v L itom ěřicích v z d a l; což se stá lo buď v p o zd ním p o d z im u r. 1364 n e b o n a sa m é m p o č á tk u r. 1365. Dle k n ih k o n firm a č n íc h byl t o tiž p o něm dne 30. ledna 1365 u s ta n o v e n f a r á ř e m u Všech sv á tý c h v Lito m ěřicích M iku láš K on rá d ů v z P ra h y . R esign ace K o n rá d o v á s ta la se beze vší p o c h y b n o sti v d o r o z u m ě n í s p a tr o n e m c h rá m u , císa ře m K arlem , a o v šem ta k é s v yh lídk ou , že se W a ld h a u s e rovi d o s ta n e fa ry jiné, jejíž s p rá v a \ y se s k a z a te ls k o u čin n o stí je h o d ala sr o v n a ti. N a tu to novou fa ru n ebylo W a ld h a u s e r o v i dlouho č e k a t i ; stal se v k r á t k é d o b ě na to f a r á ř e m u n e jp ř e d n ě jš íh o c h rá m u p r a ž s k é h o , to t i ž u p a n n y M arie v T ýně, k t e r ý k r o m ě to h o ta k é byl m nohem vý n o sn ě jší nežli bý v a la f a r a K o n rá d o v á v L itom ěřicích. ,íi5) Den a měsíc, k d y se to stalo , u rč itě n e z n á m e ; jm e nu je se se v š a k K o n rá d v h o d n o s ti f a r á ř e tý n s k é h o již p o č á tk e m k v ě t n a 1365. T o u d ob o u uplynula již dvě léta k a z a te ls k é - činnosti W a ld h a u s e ro v v v P ra z e . V elem čsto fo to , slyšíc po tu dobu č e tn á k á z á n í W a ld h a u s e r o v a , vroucí, n a d š e n á , d o jím a v á , m o h u tn á i b e z o h le d n á , počalo se p r o b íra ti z h lu bo ké apath ie a k o ru p c e m orální. K ro m ě to h o vedle W a ld h a u se ro v a ozýv al se ta k é již hlas Miličův, je n ž n e b ý v a lý z á je m a n a d š e n í p r o život c tn o s tn ý vzbudil u o b y v a te ls tv a českého. 1!líi) Dá-liTse souditi zfdesátků papežských na výnosnost beneficií’ byla fara týnská třikrát výnosnější! nežli litoměřická; z této se od vádělo desátku 69 grošů, z oné 3 kopy. (Tomek, Registra decimaruni [rejstříky desátků] str. 34 a 74.) — 80 —
Konrád a minorité žatečtí. Kázáni za hranicemi Čech. K o nrád z a touž il i jiiidie svésti b o j se z k a ž e n o s tí m ra v n í; na sto u p il te d y ce stu po n ě k te r ý c h v e n k o v s k ý c h m ěstech v Cechách. P o č á tk e m k v ě tn a 1365 n a lé z á m e ho v Ž a t c i ; jistě v ša k p ůso bil i jin d e ja k o m r a v o k á r c e . V Žatci popudil p ro ti so b ě v m íře n e slý chané ta m ě jš í m in o rity , k t e ř í v y n a ložili vše, n e štítíc e se ani h r u b o s ti a s p r o s to ty , a b y k á z á n í W a ld h a u s e r o v a zamezili. Když K o n rá d 11a den Filipa a J a k u b a ve f a rn ím c h r á m u ta m ě jš ím k á z a ti zaěínal, m in o rité z k l á š t e r a sv. P e t r a a Pavla po d lo u h o u d o b u zvonili n a v e liký zvon, a b y k á z á n í p ře ru šili, ale K o n r á d p ře s to k á záni své ukon čil dle sv ého plánu. T a k é d r u h ý den — v páte k — o p ě t zvonili mniši při k á z á n í W a ld h a u s e r o v ě Jia veliký z v o n ; tu K o n rá d vzav s s e b o u s h ro m á ž d ě n ý lid vy vedl jej n a n á m ě s tí a ta m k ázal. Když to uviděli minorité , ačkoli n e b y la s la v n o st o s ta tk ů , u sp o řá d a li p rů v o d s o s t a t k y se zv o n ě n ím a hlasitým p ro z p ě v o v á n ím . V neděli rá n o byla k a z a te ln a , se k t e r é K o n r á d k á z a l, n a le ze n a v louži, k a m v té k a la v o d a z m ě sts k ý c h k a n á l ů ; byla obecná d o m n ě n k a , že se to sta lo k n á v o d u m in o ritů . A v pondělí, k d y ž k o n a l řeč n a ro zloučen ou, přišli titíž m nichové p o č te m osmi d o c h rá m u a hlásali, že vše, co K o n rá d káže, je s t yylháno m im o c itá ty 2 e p išto l a evangelií. Je d n á n í tě c h to m nichů u k a z u je n á m psychologii lidí, k t e r é děsí p ř ip o m e n u tí, že b y se měli v y p r o s titi z m r a v n íh o ú p a d k u . O t ě c h to p říh o d á c h vydali k o n š e lé ž a te č tí K o nrád ov i p říse ž n é p r o h lá š e n í dne 4. k v ě tn a 1365. K onečně v s a k n e p o sta č ily K o n rá d o v i ani Čechy, n á sle d k e m čehož si umínil, že svoji č innost r o z š í ř í ' i za h r a nice je jic h ; za tím účelem učinil ta k é p řís lu š n é k r o k y u řím sk é k u r ie a v é vo dy b a v o r s k o - s tr u b in s k é h o A lbre ch ta . T e n t o dal K o n r á d o v i y y h o to v iti s v o b o d n ý list k c e stov á ní po svých zem ích (dne 23. říjn a 1365) a dne 22. ú n o ra 1366 na d o p o r u č e n í císaře Karla p o v ě řil p a p e ž U rb a n V. p r a ž s k é h o a rc ib isk u p a Ja n a O č k a z V lašim ě, aby K o n r á dovi, uzná-li jej po bedlivé z k o u š c e způ sob ilým , dal j m é nem p a p e ž o v ý m d ov olení, a b y sm ěl k á z a ti v celé provincii p r a ž s k é i salc b u rsk é . O v še m měl si K o n rá d k to m u všude o p a třiti sv olení m ístních f a r á ř ů a n e k á z a ti v d ob ě, v níž — 81 —
fa r á ř i sam i k á z a ti by chtěli, ač-li by se s fa r á ř i n e d o h o d l jinak. P o k u d K o n rá d to h o t o d o v o le n í užil, nevím e. S oudím e vš a k , že za hran ice "Cech s k u te č n ě se o d e b ra l. ’Z jistě femínky v P ost i 11e m o žn o uz a v íra ti, že za účelem k á z á n í doše l až 'do E rfu rtu , ve k t e r é m ž t o m ěstě pobyl, tu ším e , k o le m velik on oc r. 1366. 13li) Kdy se zase do Čech a do P r a h y vrátil, nevím e. S e tk á v á m e sc v ša k s ním v Čechách o p ě t v polovici z á ř í 1366 a to v o s tr é m k o n flik tu s m in o rity ž a te c k ý m i, k t e ř í od p ř e d e š lé h o r o k u byli p ro ti K o nrád ovi p o b o u ře n i, a různé k le v e ty o něm šířili, ba i ja k ý si p a m fle t p r o t i něm u vy dali. V p a m fle tu t o m t o tvrdili, že p rý jen p r o to p o cizích m ě ste c h cestuje, ab y ž e b ra v é mnichy do š p a tn é p o v ě sti přiv edl. (O ttů v Sl. N. XXVII., 123.). List W a ld h a u s e rů v k nim v oné d ob ě n a p sa n ý oplývá, jak p r a v í Klicman, 1S7) šť a v n a tý m i z d v o ř ilo s tm i; K o n rá d na z ý v á m nichy „ fa le š nými b r a t ř í m i " , „ o d p a d lík y sv. F r a n t i š k a " , a p r o h la š u je , že b u d e ig n o ro v a ti jejich k le v e ty a denunciace, a že sla v ným listem , k t e r ý si z vlasti přinesl, u k á ž e sv ed e n ý m lai ků m , k t e r a k m rz k ý m i lžemi je mnichové kla m o u . C h těl prý již z ítr a o d e jiti do P r a h y , a v ša k . . . Kc konci o m lo uv á se W a ld h a u s e r s ironií p ro š p a tn o u la tin u ; byl by p r ý psal řečí u šlech tilejší, ale myslil, že by to m u b r a t ř í byli n e r o z uměli, je lik o ž poznal z n ič e m n é h o jejích p a m fle tu , že j e jich z n a lo st g r a m a ti c k á j e s t s k ro v n á .
Konrád ve sporu s karmelitány. V rá tiv se do P r a h y d o sta l se W a ld h a u s e r do nového ko n flik tu , t e n t o k r á t e s k a r m e litá n y u pan ny M a rie Sněžné. T ito ústn ě i p ísem ně obvinov ali W a ld h a u s e ra , že bludně učí o p a tř e n í na boh a. Z listinný ne vysvítá, co specielně K onrádov i v té to příčině v ytýk ali. P o z n a m e n á v á m e pouze, že ve stol. XIV. se d isk u to v a lo o to m , z d a sp ra v e d liv í ih n e d po s m r ti tělesn é p a t ř í na b o h a , či te p r v e po v z k ř í še n í těl. O b e cn ě jší n á z o r, k něm u ž na s m r te ln é posteli p ř i sto u p il ta k é p a p e ž Jan XXII, měl za to, že s v á tý m plného I38) Srv. úvod ke kázání velikonočnímu. " ’) Zpráva o cestě po knihovnách . . . Věst. Ces. Ak. 1893, str. 68. — 82 —
p a t ř e n í na b o h a se d o stá v á již hned po sm rti. Snad ted y mnichové vinili K o n rad a , že se d r ž í n á z o r u to m u to o b e c ném u p ro tiv n é h o . Z dá se, že K o n rá d obžaloval pom luvače u p r a ž s k é k o n s i s t o ř e ; i do stavil se dne 12. p rosince 1366 do k lá š te r a k a r m e l itů P e tr z Bechyně, g e n e rá ln í p r o k u r á t o r p r a ž s k é k o n s is to ř e , jm énem W a l d h a u s e r o v ý m a svolav v h r o m a d u p ř e v o r a H a r tm a n n a a b r a t r y p ře č e tl a pod al m nichům list W a l d h a u s e r ů v , v n ěm ž t e n t o se tázal p ř e v o ra a b r a t r ů , z d a odv olají lež, k t e r o u o něm p o k u d se tý č e p a t ř e n í n a b o h a , šířili, a k d y b y t o h o učiniti nechtěli, žádal, a b y a le spoň oznámili, od k o h o onu lež slyšeli. Konrád o z nam o val, že je s t o d h o d lá n i b r a t r y i p ův od ce oné s m y šlen ky usvědčili ze lži. Nikdy p rý neučil ně č e m u ta k o v é m u , co oni t v r d í ; je h o posluchači m o hou d o k á z a t i p ra v ý o p a k . N a to P e tr z Bechyně tá z a l sc p ře v o r a , zda chce o b v i nění K o n rá d o v o od volati. P ř e v o r však v e ře jn ě p ro h lá sil, že ta k n e u č in í; chce p rý n a o p a k vše d o k á z a ti. O celém jed n á n í a p r o h l á š e n í p ř e v o r o v é sep sá n u p ř íto m n o s ti n ě k olika s v ě d k ů spis n o tá ř s k ý . P e t r z Bechyně o d e b ra l se na to spolu se sv ě d k y i n o tá ř e m k e K onrádov i, a b y mu sdělil výsledek p o říz e n í v k l á š t e r e k a r m e litá n s k é m . K onrád schváliv je d n á n í kom isse, napsal ihned odpo věď , k t e r o u k o m isse d o ručila hned na to pře v o ro v i i k o n v e n tu k a rm e litá n ů . K o n rád psal t o t o : „ Je lik o ž te n , kdo s p ě šn ě věří, je st s r d c e le h k é h o a z á r o veň pošetilý , p r o t o vám , b r a t ř í , o z n a m u ji, že jsem byl od (závažných o so b z p ra v e n , že jste uvykli šp a tn ě o mne sm ýšleli a že sc n e o s tý c h á te p oh án ě ni jsouce ne n áv istí ďá b e lsk o u o m ne r o z tr u š o v a ti, že jsem k a c íř a všichni ti, k dož mne p o slo u c h a jí a že to h o . n e c h c e t e odvolati. T ím to te d y ž ádám vaši f r a te r n itu , a b y s te , je-li to m u ta k , mně po p ř e č te n í t o h o t o listu vzkázali, n e b o ť n ě č e m u p o d o b n é m u včřiti je st mi n e sn a d n o , k d y ž tě se z d á te býti řeho ln ík y, leč bych to b e z p eč n ě uslyšel od vás, abych p říh o d n ě ji mohl p r o ti k řiv d ě se o h r a d ití ." Po p ř e č te n í táz a l se P e tr z Be chyně, co b y chtěl p ř e v o r o d p o v ě d ě ti. T e n to o dpověděl, že ny ní ne o d p o v í a necekn e n ic ; že chce o d p o v ě d ě ti na m ístě a v čase p ř í h o d n ě j š í m . 138) J a k sc celý s p o r skončil, n e víme sice, ale 'bezpečně m ů žem e s oů diti, že ta k é t e n t o k r á t e vyšel z něho W a ld h a u s e r ja k o ž to vítěz. I3S)Srv. Protokol o výslechu Karmelitů ve sporu s Konrádem 12. pr. 1366.
Konrád a M. Vojtěch Rankův, V e lkolepá, n e ú n a v n á č in n o st W a ld h a u s e ro v a , je h o p ů tk y s m nichy, nech ápajícím i je h o s n a h y r e f o r m á to r s k é , staly se z n á m ý m i d a le k o za 'hranicem i Čech. Doslechl o nich mimo jiné ta k é M. V o jtě c h R a n k ů v z Ježova, t e h d y p r o f e s s o r u n iv e rsity p a n ž s k é . M. V o jtě c h neodolal, aby K onrádov i nep sal, ovšem s n a d š e n ý m u znáním je h o činnosti. Při hlé d ně m e p o n ě k u d k d o pisům R an ko vý m k W a ld h a u se ro v i. Z v lá ště d r u h ý je velmi z ajím a v ý , u k a z u je mezi jiným, ka m až šla p o m s ty c h tiv o s t m nichů vůči W a lh a u se ro v i. M nichové z u řili n ejen p r o ti t o m u t o , n ý b r ž i p r o ti těm , k d o ž s W a ld h a u s e r e m vstoupili ve s t y k n ě ja k ý , t ř e b a je n p íse m ný , a t ř e b a od Čech byli d a le k o vzdáleni. N e m ů ž e m e sice p ř e s n ě určiti do bu, k d y mezi o b ě m a muži v z á je m n ý s t y k započal, so u d ím e v ša k p ře c e , že dopis V ojtě c h ův , u v e ř e jn ě n ý M e n č ík e m V P o je d n á n ích k r. č. spol. n a u k (1881, s tr . 23. a násl.) a d a to v a n ý 7. č e rv nem , psán byl v roce 1366. m ) M. M o jtě c h v y ja d řu je v t o m t o listě líto s t nad tím , že p r o t iv e n s t v í W a ld h a u s e r o v a t r v a jí dále. Je ro z h n ě v á n na „u čitele b lu d u " , k t e ř í d u c h u p ra v d y , W a ld h a u s e r e m hlásané, o d p í r a jí á t o h o t o v p o d e z ř e n í k a c ířstv í u vádějí. O p o v a ž u jí Ise p o ru š o v a li sm ysl Písem a učí, že jest do voleno ro d ič ů m dcer vlastních od s ň a tk u z d r ž o v a ti a je za peníze do k lá š te r ů d áv a ti. T v r d í ta k é , že u žív án í všech těch věcí je s t nedovo leno , je ž s e k t a jejich n e p ře d p is u je . V y tý k á jim t a k é M. Vojtěch dále n e v d ě k a neú c tu k duch ov ním sp rá v c ů m . V dalším ro z e p is u je rse ob šírn ě ji a d á v á o k á z a lé n a jevo slohem dosti b o m b a s t i ckým sv o je věd o m o sti o jm e n o v a n ý c h již b lu d e c h oněch učitelů. O s ta tn ě p r o s í M. V o jtě c h W a ld h a u s e ra , a b y v z a p o č a té m díle — o b r a n ě p r a v d y — p o k ra č o v a l. O v ý sle d cích činnosti W a ld h a u s e r o v y píše p a k pisa te l t o t o : ja k é h o ovoce se s p om o cí m ilosti b o ž í v aše k á z á n í dodělala, t ř e b a si p řip o m e n o u ti a V še m o h o u c ím u díky v zdáti, je n ž nám dal d r u h é h o Eliáše, je h o ž slovo p lano ucí ja k o p o c h o d e ň k a m e n n á s r d c e svým p ů so b e n ím p ř e tv o ř u je , ano m ě s to p r a ž s k é p o s e té t r n ím n e ř e s t í .. . hojným i c tn o stm i se na__ _j ______ _ ,fl0) Vojtěch Rankův se vyskytuje jako kanovník u sv. Víta od r. 1367. Korrespondence jeho s Waldhauserem spadá tedy do doby před tím.
plňu je. N a t o v y p o č ítá v á úč inky řečí W a ld h a u s e ro v ý ch v jed n o tliv ý c h o b o re c h ž ivota m r a v n íh o zvláště. Z bázně, a b y se m u n e sta lo n ě ja k é p ř í k o ř í p r o t o , že v stou pil ve s p o jení s W a ld h a u s e re m , a u to r do p isu se n epo dpisu je. Jeh o jm éno o z n á m í p r ý ú s tn ě d o ru č ite l listu. P isatel označuje se ja k o ž to „ o d d a n ý (W a ld h a u s e rů v ) sy n a b r a t r n e j u p ř ím nější, s k r y t ý v ša k p r o s tr a c h p ř e d Židy a farisei, je n ž v šak v p ř íh o d n é d o b ě se o b je v í." N ev ím e, z d a t e n to , či jiný dopis V o jtě c h a R an ko va d o s ta l se do r u k o u p ra ž sk ý c h m e n d ik a n tů . M. Vojtěch p řiše l p r o t o v P a říž i do velikých nesnází, z nichž aby se vyvětil, napsal mu jiný list stav ě se v něm a d r e s s á to v i n e p ř á t e l sk ým . 110) V d o p ise p a k ze dne 10. p ro sin c e (1366) v y světlil V o jtěch K o nrádovi p říč in u ta k o v é h o z p ů s o b u psaní a spolu ho žádal, a b y dal věd ěti svým p r o n á sle d o v a te lů m , že V o jtěch o n ě m v n e p ř á te ls k é m úm yslu mluví, zv lá ště pa k, ab y m in o rity žádal za sdě le ní příčiny, p ro č se n e sp o k o ju jí jen jeho p ro n á s le d o v á n ím v P ra z e , ale ta k é V o jtě ch a v P a říži p r o n á s le d u jí. O to m v šak, co mu t u to m istr V ojtěch píše, n e m á W a l d h a u s e r mluviti s niký m , v yjím ajíc „ p a n a a n e jd ů v ě rn ě jšíh o p ř íte le V o jtě c hov a M ilice" a n e jd ů v ě rn ě jší d r u h y a p ř á te le svo je, je ž to by p r ý mu způsobil v P aříži veliké m r z u to s ti, ja k é už jed no u pro n ě h o měl a jím ž se vyhnul p o u z e on ím zdánlivě n e p ř á te ls k ý m dop isem . N esnáze on y zaležely v to m , že p r a ž š t í n e p řá te lé W a ld h a u se ro v i d o psali svým p ř á te lů m v P a říž i, k t e ř í p a k usilovali o to , aby posluchači se p ř e d n á š k á m V o jtěchovým vy hýbali. Snahy j e jich se v ša k n e z d a ř ily ; V ojtěch měl te n s e m e s tr tolik p o sluchačů, kolik jich nem ěl ž á d n ý p a ř íž s k ý p r o íe s s o r od S let. N á v š tě v u svých p ř e d n á š e k ze řad m n išsk ý c h v y p o čítává V ojtěch t a k t o : Mám v še c k y k a n o v n ík y řeholní, m n i chy černé s k o r é m všecky, z k říž o v n ík ů n e j v ě t š í část, m n oh o cisterciáků , m e n d ik a n tů málo. Při k a ž d é m čten í z řádu d o m in ik á n sk éh o , p o u s te v n ík ů , k a r m e litů n ě k o lik , z m ino ritů s k o r o žádné. — Celá u n iv e rs ita p a ř íž s k á p r ý ví, že m endi. k a n té sledu jí úm ysl, ab y V ojtě c ha polapili v řeči a p o to m u b isk u p ů u d a li; ale n e d a ř í se jim pVý v to m . T ěžce p rý ta k é nesou, že š k o ly jejich n á sle d k e m č e tn é n á v š tě v y p ř e d n á še k V o jtěch ov ých jso u ten čas m éně n a v ště v o v á n y . — K o n rá d m á Miličovi a jiným svým p ř á te lů m vy říd iti srd e č n ý ,1") Srv. dopis Rankův ze dne 10. pros. 136(6?) v Časopisu Čes. Musea, 1880, 559. -
85 -
p o z d ra v . Miličovi k r o m ě t o h o má říci, že v P a říž i se v e ře jn ě mluví, že p rý V ojtěch je st d ru h ý m „ A r m a c h á n s k ý m " . U1) K z á v ě ru znovu p r o s í p isa te l W a k lh a u s e ra , a b y dal věděli v še m m e nd ik an tiím , že V o jtěch je st jeho n e p říte le m . Na s a m c m konci p a k p ř ip s á n a je s t p o z n á m k a , a b y dopis, ncstihne-li K o n ra d a v P ra z e , byl odevzdán Miličovi, k a z a te li u sv. Jiljí. D o d a tk e m t í m t o potV rzcno, že K o n rá d za účely m is sio n á řsk ý m i častěji m im o P r a h u se z držo val. Spolu vsak je st dopis te n to k u ltu r n ím d o k u m e n te m svědčícím , čeho v še h o sc hopni byli m nichové p r o ti těm, k d o ž pou k a z o v a li na n ep lec h y k lá š te rn í, an eb o s nimi v s to u pili ve spo jen í t ř e b a jen písem né. Kdo tr o c h u sv ob odn ěji p o u k á z a l na n e ř e s tn ý jejich život, to h o snažili se učiniti n e m o ž n ý m , zničiti jej. O s ta tn ě to to není zn á m k o u jen m n išstv a s tř e d o v ě k é h o . A c ír k e v ? Dovedla velmi m n o h o prornino uti tě m to svým p ř e d n ím strá ž ím a všemi p r o s t ř e d k y z a stá v a la se jejich p ro s p ě c h u i p r o ti b isk u p ů m a kn ě žstvu . Ani si neby la v ě d o m a to h o , že m nišství, jež ta k bujně v y k v etlo ve s t ř e d o v ě k u , o ch ro tn o v á lo k ře sť a n stv í, ssa jíc je h o živoucí sílu a b e r o u c mu č in orod ou sílu, p o n ě v a d ž se snažilo v n u titi lidstvu m nišsk c p o je tí k ř e s ť a n s tv í s jeho tře m i stě ž e jn ím i z á sa d a m i, to t i ž chu do b o u , p o slu še n stv ím a čistotou , k t e r é sa m o chápalo velmi p o v r c h n ě a často velmi z vráceně, k t e r é v š a k vn ik n u v še do sp o le č n o sti z b a vily ji života p o n e c h a v š e jí p o u h é ž iv o ře n í; až te p r v e ren a issa n c e p o d a la lidstvu p ro tije d . O v še m k u d r ž e n í c írk é v n ic tv í — a na to m církvi z á leželo v p rvé řadě — sloužilo rnnišstvo z n a m e n itě . Tím tTeba vysvětlili pud, je n ž vedl církev k n e p o c h o p ite ln é m u jin a k fa v o riso v á n í k lá š te r ů , i k d y ž p r a k s e k l á š t e r n í se stala p r a v ý m o p a k e m a t a k ř k a výsm ěchem to h o , co chtěli jimi dosíci p rv í z a k la d a te lé ž iv ota řeholního.
Konrád píše postillu. — Dopis císaři Karlovi IV. r.
O Činnosti W a ld h a u s e r o v ě r. 1367 a za n e jv ě tš í část 1368 nevím e ničeho. Snad z drž ov a l se stáleji v P ra z e
Ml) Míněn tu Richard Fitz-Ralph nebo Fiz-Rauí, arcibiskup artnachanský v Irsku, kdysi kancléř university oxfordské, jenž ostře vy stupoval proti mendikantům. Byl jimi pohnán po Avignonu, kde tehdy papeži sídleli, k zodpovídání. (Menčík.) — Terror mnichů nemilosrdně zasahoval všecky, kdož nebyli slepými jejich velebileli. — 86 -
a v e d le k á z á n í p r aco val na sv é p i hlavním a r o z sá h lém díle P o stílle p r a ž s k ý c h stud en tů , k t e r á ž t o práce v y žád ala si jistě velm i m n o h o sil i času. V znik její n e j p r a v d ě p o d o b něji m ů ž e m e p o lo žití v dobu p rávě j m e n o v a n o u . ua)
Rovněž n ě k d y na p o č á te k r. 1368 p oložití m ůžem e dopis W a ld h a u s e r ů v císaři Karlovi, v ně m ž ho žádá, a b y za k ro č il ve zm atcích italský ch. Dopis t e n t o je z a jím a v ý tím , že nám u k a z u je n o v ý rys p o v a h y W a ld h a u se ro v y . Dříve jsm e ho znali v ý h r a d n ě ja k o p r a c o v n ík a n a m rav n ím p ov z n e se n í sp o le č n o sti laické i duchovní, což mu p řip ra v ilo o s tr é k o n flikty s č e tn ý m i- p r o tiv n ík y . T e n to dopis v ša k u k a z u je nám W a ld h a u s e ra , ja k u p r o s t ř e d h o rle n í o n á p r a v u m rav ů a při intensivní činnosti lite r á r n í u p írá z r a k d a le k o za Alpy, do Itálie, a živě pociťuje š k o d u , k t e r o u z m a tk y , hubící tu to zem i, p ř in á š e jí církvi a jejím u úkolu. A ta k K onrád stá v á se na o k a m ž ik p o litik e m . Z h o u b ě oné nelze čeliti jinak, leč m ocným z a k ro č e n ím . A k d o by jin ý byl z p ů so b ile jší k to m u nežli Karel, císař, k t e r é h o k ta ž e n í do Itálie u silo vali p o h n o u ti blou z n iv ý trib u n Kola di Rienzo a po něm n a d š e n ý v la ste n e c ita lsk ý F r a n ti š e k P e t r a r c a ? Velebě m oc K arlovu a p o u k a z u je na slávu p říto m n o u a o d m ě n u budoucí, p řip o m ín á mu W a ld h a u s e r v ý r o k Isid o rův ze k n ih y ,,G nej vyšším d o b r u " : nechť vědí k n íž a ta sv ě ts k á , že bohu povinni jso u k lá sti p o č e t p ro církev, k t e r o u jim K ristu s sv ě řu je v o c h ra n u , buď že sc m noží p o k o j a k á z e ň církve, buď že hyne. O nen z a jisté od nich účtu p o žádá, jenž moci jejich c írk ev svěřil. - P ř ip o m ín á m e t u t o m im o c h o d e m , že tě m ito slovy v y já d ře n p ř e d n í úkol s tá tu dle n á z o ru s tř e d o v ě k é h o . — Jestliže p a k všichni k n íž a ta m ají te n to úkol, což te p r v e Karel! Je stliž e podle své p o vinnosti d u še chudých sp así a z v y d írá n í a n e ř e s tn é h o u t l a čování t y r a n ů vy svo bo dí, b u d e ne ja k o člověk, ale ja k o bůh, to tiž p o d o b n ý b o h u bohů. P ř ip o m ín á mu čelné m uže hlavních dob p o k o le n í lid sk ého . P rv ý člověk A dam m á mu býti d o k la d e m , ja k člověk, k d y ž p á n a n e poslou chá, z tr á c í vládu nad s tv o ř e n ím . N oe m á mu býti výzvou, ab y p ro církev z b u d o v a l a rc h u p r o ti p řív a lu hříchů. S tra n y l4'-) Je pravděpodobno, že téhož roku Waldhauser zastal se i přítele svého Milice, odcestovavšího do Říma, u kardinála Albánského, bratra papeže Urbana V. Tak si vysvětlíme nejsnáze blahovolnost onoho kardi nála, jenž také náležel kdysi k řádu kanovníku řeholních, k českému kazateli. Tak alespoň soudí Klícman v článku o Míličovi. Ottův Sl. N, -
87 —
Velfů a G hibellinů ja k o v z te k lí psi t r h a j í sv a z e k vespolné lásky, bez n íž sp a se n í n ik d o nedojde. Nechť te d y nev áh á K arel z tr e s t a t i šk ůd ce a p o sm ě v ač e p a p e ž o v y i t a k é svého c ís a ř s tv í; d o b rý m nechť o p a t ř í p o k o j, z p up né ale po zásluze p o tr e s tá . T a k é o Karlovi p l a t í to , co řečeno je s t v P í sm e c h o D avidovi: vyvýšil jsem vyvoleného sv é h o z lidu s v é h o . . . N echť v zch op í se K arel k Činu m užném u . P ře d te b o u , volá K on rá d , n e jk ř e s ť a n š tě jš í kníže, p ř e d tv á ř í tvou všichni ty ra n i Italie ja k o dým se r o z p r á š í, a p o jejich p o r á ž c e Cechů n e p o r u š e n á v last, ta k se o b o h a tí p o k la d y a zlatým i penězi, že po d lo u h o u d o b u n e b u d e míti tř e b a s t ř í b r a a z la ta d o b ý v a ti s m n o h ý m p o te m ve svých dolech. A t e h d y n á r o d onen, je n ž kd ysi po d o b y tí M ilána m ě sta od s t a r o d á v n a z p u p n é h o , svícen a jiné s k v o s ty n a h ra d p r a ž s k ý přinesl, ny ní více a nevy po věd itelně d ra ž š íc h věcí na věčn ou tv oji p a m ě ť s p o m o c í pá n a pánů, do p r a ž s k é h o m ě s ta p řinese. O dpověď K arlova, je n ž o v ý z na m u moči c ís a řs k é v Itálii soudil velmi sk e p tic k y , byla velmi stř íz liv á ; frázem i a ci t á t y z P ísm a hleděl p r a v ý je jí smysl spíše z á s tříti. „ P r o čež te d y t ř e b a nehodili, p ře c e z p o slu šn o sti na cestu se vy d á m e o c h otně , a ja k b u d e vůle nebes, ta k se s t a n e . "
Opětné spory s mnichy. Střetnutí s minoritou W eiglinem. Jajko častěji d řív e , t a k t a k é v t ě c h to létech dostali se p r a ž š t í fa rá ři do s p o r u s mnichy že hravým i o n á h r a d u je d n é č tv r tin y z p o h ř e b n íc h poplaltků, k t e r o u měli dle p a p e ž sk ý c h bull p la titi b r a t ř í ž e b ravých řádů v P ra z e f a rá ř ů m , jejichž osadníci se dávali při jejich k lá š te ř e p o h řb iti. P o n ě v a d ž v ša k m nichové ča s tě ji se vz pírali o n u č tv rtin u fa rá ř ů m od v á d ě ti, v z n ik a ly mezi tě m ito a o n ě m i p r u d k é s p o ry , k t e r é se p ře d lety. sk o n č ily p řím o k r v a v o u b itv o u v k o ste le . 143) K o n rá d v t é t o příčině z a s tu p o v a l p r a ž s k é ),,a) Kanovník František ve své Kronice (Prameny českých dějin IV., str. 415) vypravuje o té věci asi takto: Téhož roku (1334) událost ja kási v Praze na pohoršení mnohých se přihodila. Neboť o svatvečer Jakuba apoštola všichni plebáni jednomyslně svolali své farníky dohro mady, aby lidu ukázali listinu papežskou, dle které měli bratři řádu — 88 -
fa r á ř e . Věc u d á n a u p a p e ž s k é h o d v o ra , k a m b r a t ř í ř á d ů ž e b r a v ý c h byli obesláni. J e ž to se bylo o b á v ati, že by v P r a ze n á sle d k e m t o h o m ohly v z n ik n o u ti n e p o k o je a že by zv lá ště lid p r a ž s k ý byl tím ve z m a te k uveden, p o ž á d a l císař Karel z v lá štn ím listern p a p e ž e U r b a n a V., ab y celý sp o r dal s k o n c o v a ti k rá tc e . P a p e ž svěřil v y říz e n í sp o r u k a r d in á lu kn ězi Jiljím u u sv. M a r tin a na h o rá c h . Neměl bý ti za ve d en pro c e s k a n o n ic k ý se všem i p ře d e p s a n ý m i fo rm a lita m i, n ý b r ž p o u z e je d n á n í s u m m á rn í, k n ě m u ž se měli d o stav iti z á s tu p c o v é obou s p o r n ý c h str a n . Z á stu p c e m p r a ž s k ý c h f a r á ř ů byl K onrád, ja k o ž to n e jp ř e d n ě jš í z nich i ú řa d e m i v á ž n o stí osobní. Stro jil se te d y na cestu. IU) P ř e d o d c h o d e m u tk a l se je š tě s m in o rito u W eiglinem o d sv. J a k u b a . T o m u t o m nichovi poslal to tiž W a ld h a u s e r po svém stříd n ík o v i, m is tr u M ikulášovi, lístek, v n ě m ž mu činil n ě k te r é v ý tk y . 14ft) Na nej h lav nější dvě z nich odpďvěděl W eiglin po m is tr u M ikulášovi za n ě k o lik dní, na o s ta tn í ne m o h l m u v š a k o d p o v ě d ě ti ta k rychle, p o n ě v a d ž dopis W a ld h a u s e r ů v v y žado val o dp ov ědi delší a W eiglin byl jinak z a m ě s tn á n . N y n í v š a k od po v íd á , ab y sc K o n rá d nedom níval, že se bojí, a zv lá ště p r o to , že se K o n rá d c h y stá na d a le k o u cestu. V dopisu K o n rá d o v ě v zb udilo p r ý je d n o m ísto zv lá ště dominikánského, augustiniánského a minorité piatiti farářům pražským čtvrtinu pohřebného, ale dle které se bratří říditi nechtěli, Proto kněží, k tomu účelu vybraní, při shašených svících a za hlaholu zvonu počali jmenované bratry z moci apoštolské stolice proklínati, přikazujíce farníkům, aby se jich pod kletbou varovali. Ale bratří žebraví, kteří se dověděli o tom, co se díti bude, přišli s přáteli svými do chrámů, kde se listy klecí proti nim četly a volali hlasité; o vy bídní, ne kněží, ale svatokrádcové, vražedníci duší, klamači lidí! Co činíte? Proč kletby proti nám vyhlašujete? Vy sami jste kleti, cizoložnici, hráči, lestní, všemi zločiny poskvrněni. My jsme spravedliví, vy nespravedliví- my všem přinášíme světlo, vy v temnostech bloudíte. V tom už někteří ze mnichů se vrhli na kněze, kteří listy klecí předčítali, a nastal zápas. Někteří ze zástupů, hlavně bekyně a beghardi stáli na straně mnichů, jiní, hlavně ženy světské, pomáhali farářům. Bojováno rukama, meči, noži, kyji. Mnozí raněni, ba i kamenováni. Zápas trval drahnou chvíli, nežli vztek se vybouřil, až pak zápasnici do svých domovů se na vrátili. Dozvuky zápasu odehrávaly se potom na kazatelnách, kde o ne dělích a svátcích jedna strana na druhou kletbu prohlašovala. 151) Srv. veřejný list biskupa Tuskulánského z 12. května 1369. I,l:) Srv. dopis Weiglinův Konrádovi ze dne 17. října 1368.
podiv W eiglinův. Psal p r ý inu K o n rá d mezi jiným m no hým , že se velice ob á v á , že W eiglin vede š k o la s tik a p r a ž s k é h o M ik uláše 1415) do věčné z á h u b y . V to m p r ý mu v ša k K onrád zle křivd í. Máť zajisté W eiglin o š k o la s tik a i o jiné kajicn ík y své p rá v ě ta k o v o u péci ja k o o spásu své vlastní duše. V šak p r ý t a k é š k o la s třk na ra d u W eiglinovu k o n á četné s k u t k y d o b ro č in n é vůči chudým a u b o h ý m a i j i nými c tn o stm i honosili se m ůže. Jestliže b y prý on, K onrád a jeh o vikáři, ta k o v ý m z p ů so b e m ja k o Weiglin nabádali lid k d o b ro č in n o sti, nem ěli by se chudí lidé v to m t o m ěstě, v P r a z e , t a k zle, je ž to by o jejich p o t ř e b y životní lépe bylo p o s ta r á n o . Jestliže dále K o n rá d píše, že by M ikuláš byl d o b rý m a z b o ž n ý m člov ěk em , jestliže b y měl „ b o ž s k é h o " z p o v ě d n ík a , n a m ítá p r o ti to m u W eiglin, že ho K on r á d te d y p ov a žu je za'*'zlého a n e p o b o ž n é h o , čině za jeho činy z o d p o v ě d n ý m W eiglin a — ač te n to p r ý neví, p r o k te r o u p říč inu má o něm K o n rá d m ínění ta k zlé a viní ho z o p o vážlivého p o suzování. Dále p řip o m ín á W eiglin, že p r ý K on rá d M ik uláše, k d y ž u c ísaře se p řim lou val za n ě h o , 'b y se mu d ostalo fa ry tý n sk é , ho po více let chválil a n a d e v šeck y lidi vynášel. O d té d ob y vsa k, co M ikuláš n e p o s lo u c h á více na cti u tr h á n í W a ld h a u s e ro v ý c h , so u d í o něm jin a k. Jest t ř e b a prý, a b y c h o m sam i seb e hleděli n e jp rv e polepšiti, á k d y ž jsm e doko,nalí, m ů žem e s úspěchem jiné n a p o m ínati. T a k é K o n rá d p r ý m á p o le p še n í p o tř e b í . J a k o d ů k a z t o h o uvád í p o v ě st, k t e r o u si p rý nevymyslil, ale slyšel od ně k o lik a sv ě d k ů , že p r ý b yla K o nrád ov i v o b v o d u je h o f a r nosti ja k o k n íž e ti p ř i p r a v e n a lázeň, kde t a k é zm ěkčilé ženy p ě s tu jí vnady své. N echce se p r ý W eiglin dále p tom šířiti, ale má velikou o bavu, aby lidé, k t e ř í o to m vědí, nebyli tím p o h o r š e n i více, nežli všem i činy ča sto j m e n o v an é ho M ikuláše. N e b o ť na lid sk á s rd c e m ají p rý v ě tš í Vliv činy řeho ln ík a, je n ž m á všem býti p řík la d e m , nežli činy o s o b y sv ě tsk é , k te r á ž á dn ou řeholí není v ázána. Z da 'a ja k K o n rá d W eiglinovi od po věděl, nevím e. Bylo to těsně p ře d jeho řím sk o u cestou. 1,1'’) Mikuláš, kanovník vyšehradský a mělnický jmenuje se školastikem pražským v létech 1361 —1369. Školastik měl na péči kapitolní školu.
-
90 -
Cesta Konrádová do Říma. — Nové spory s mnichy. — Smrt Konrádová. C ísa ř K arel IV. na k v ě tn o u neděli té h o ž r o k u vyjel z P r a h y na ce stu do Říma a u stanov il v Čechách i zemích p o s tra n n íc h za s vého m ís to d rž ite le a r c ib is k u p a p r a ž s k é h o Jana O č k a z Vlašim i. T e n t o vydal K onrá d o v i, jenž z atím už byl ta k é c í s a ř sk ým k ap la n em , dne 31. října s v o b o d n ý list na cestu do Říma. K on rád n e u b ír a l se ta m jen j a k o z á stu p c e p ra ž sk ý c h f a r á ř ů sk o n c o v a t s p o r o č tv rtin u p o h ř e b n é h o , n ý b r ž nesl i Karlovi d ůležité zpráv y. V Římě se zd ržel K onrád do p o z d n íh o j a r a 1369, Spor o p o p la tk y p o h ř e b n í byl s k o n c o v á n dosti hladce. K onrád p ra v d ě p o d o b n ě vy hov ěl v té to zá le ž ito sti Karlovi, jenž n e chtěl, a b y s p o r se p r o ta h o v a l a n ab ýval o stře jšíc h fo rem . K onrád i p r o k u r á t o r k a r m e litů a o sta tn íc h m e n d ik a n tů p r a ž ských b r a t r V alter z R o t h e n b u r k a d o sta v iv še se p ř e d k a r dinála Jiljího, te h d y už b isk u p a tu s k u lá n s k é h o , zřekli se dalšího ved ení s p o r u a přisáhli, že se p o d r o b í nálezu k a r d i nálovu v té věci bez ja k é k o li appellace. O jed ná n í, k te r é se dálo 12. k v ě t n a 1369, v y h o to v e n spis n o tá ř s k ý . N ež vedle to h o bylo K onrádovi v Římě znovu z ápasiti se svými dáv ný m i p ro tiv n ík y , Ja k sdělil dopisem 147) svým p ra ž sk ý m p ř á te lů m M artin ov i, M ikuláši a Janovi, dom inikáni ho znovu obžalovali, ovšem falešně. Se ža lo b o u poslali k teréhosj du ch o v n íh o k a n c lé ře p o lsk é h o k rá le , m is tra M ik uláše jm énem , ke k a r d in á lu ostie n sk é m u . D ucho vn í onen v ša k r o z myslil se jin a k a p řiš e l se tře m i n o tá ř i W a ld h a u s e r a odprosit. W a ld h a u s e r d on util d u c ho vn íh o, že v yzn án í svoje vlastní r u k o u sepsal a p ře d p a p e ž s k ý m ú ře d n ík e m opětoval. Z ále ž ito st K o n rá d o v á se d o sta la k p r o je d n á n í ve v eřejné k o n s is to ř í p a p e ž sk é , pří čem ž se u d á la scéna, k te r á K o n rádovi po d lo u h o le té m p r o tiv e n s tv í a štv a n í se s tr a n y mnichův p o s k y tl a z a do stiučin ěn í. Pa p e ž , k t e r é h o o sn ahách a činnosti K o n rá d o v é jistě zpravil sám Karel, slavným způ sob em uznal z á slu h y K o n rá d o v y a za sou dce v je h o při ustanovil je d n o h o z k a rd in á lů , je n ž dal ihned z a tk n o u ti provinciála sp olu s jinými tře m i d o m in ik án y , mezi nim iž ,41} Klicman, Zpráva o cestě po knihovnách. Věstník České Aka demie, 1893, sír. 39. — 91 —
se nalézal ta k é ře z e n s k ý p ř e v o r U lrich B i n t n e r ; te n to p rý si nemyslil, že to d o p a d n e ta k sm u tn ě , V té m ž e d o pise, v n ěm ž po dal 'W a ld h a u se r z p rá v u o u d á lo s te c h prá v ě vylíčených, p r o s í své p r a ž s k é p řá te le , a b y se modlili za šťa stn ý výsledek je h o s p o r u , ja k o ž i aby „ se h n ali peněz, k o lik sp ra v e d liv ě p ř e d B ohem m ohou, je ž to p r ý bez nich u řím sk é k u rie n e n í n i k t e r a k m ožno sp ra v e d ln o s ti a p ra v d y o b h á ji ti" . Z a tím účelem měli p řá te lé W a ld h a u se ro v i od n ě k te r ý c h jeh o d lu ž n ík ů v y b ra ti dluhy. K o n rád n ezů stal v ftímě do u ko nč e n í sp o ru . O dešel o d tu d , snad, jak m ýslí Klicman, z á r o v e ň s císařem Karlem, V p ra v d ě , za n e p ř íto m n o s ti t o h o t o vele m ocného p r o t e k t o r a bylo tě ž k o W a ld h a u s e ro v i b o jo v a ti v ftímě p ro ti svým n e p řá te lů m m níšsk ým . J e h o n e p ř á te lé byli velmi mocni a n a p r o s to n e v y b íra v í ve volbě p r o s t ř e d k ů a mohli s n a d n o řím ské k r u h y z a u jm o u ti p ro ti W a ld ha use rov i. T e n to svěřil ve d e ní p ř e knězi M ikuláši z Jem nice, jenž svého m a n d a n ta o s ta d iu , v něm ž se nalézal je h o spor v létě 1369, zpravil listem d a to v an ý m dne 14. srp n a . Z t o h o to listu se d o v íd ám e , že r o z h o d n u tí sp o ru bylo o d dá le no o d c h o d em k a rd in á la M o ř i t i s k é h o ; p o d a řilo se v š a k dosíci jiného soudce, a to k a r d in á la N ea p o lsk é h o . Ve v ed e n í sp oru se te d y m ohlo p o k r a č o v a ti, což o všem vyžado valo značných ú tr a t. M nichové m ezi tím ro z tr u š o v a li o W a ld h a u se ro v i, že p o k r a d m u z ftíma ušel a v od povědi na je h o články tvrdili, že jest n a ro z e n z lože n e m a n ž e lsk é h o a že není znám o , že b y se mu bylo d o sta lo dispense. 1 u p o z o r ň u je na to M ik ulá š z Jem nic e W a ld h a u s e ra , by te n to (mohl pro ti p om luvám z a k ro č iti. Všichni p r ý od d v o ra ř ím sk é h o odešli, a v rá tí se „s m n o h ý m i a n e k o n eč n ý m i lž e m i". Kon r á d v šak si to h o n e m á v ším ati, ale m á co m ož n o nejlépe p o sta v iti se jim na o d p o r. Jestliže K on rád ne h o d lá d o ftíma* při jiti, k čem u ž p r ý on, M ikuláš, n e ra d í, m á co n e j dřív e b u d po d o ručiteli listu n ebo p o jiném spolehlivém ■poslovi zaslati p e n íz e ; při tom k n ě z M ikulá š n ě k t e r é p o lo ž k y v y p očítává. Spolu p ro sí pisatel, aby K o n rá d zasílaje pe n íz e ta k é na n ě h o nezapom něl, je ž to z ů stá v á v ftímě nikoli k vůli své v la stn í záležito sti, n ý b r ž k vůli záležitosti W á ld h a u se ro v ě . Ale u k o n č e n í s p o r u K o n rá d p ra v d ě p o d o b n ě se již n e d o č k a l; z e m ře l 8, p ro sin c e 1360 a p o h řb e n byl n a h řb ito v ě -
92 —
svého fa rn íh o c h rá m u , ja k svědčí so u č a sn ík Beneš z W e itmileiř S m r t jeho p ů so b í d o jm e m t r a g i c k ý m ; m u ž v plné m užné síle, p a d e s á tn ík , kle sá v hrob. Nelze se u b rá n ili myšlence, že t a t o s t a t n á r o b u s t n í p o s ta v a p a d á z m o ž e n a stálým i, p r u d kým i ú t o k y a Štvaním. Bylo by n e s p r á v n o se do m ýšle li, že idee, k t e r é vyvedly K o n rá d a ze s a m o ty W a ld h a u se n sk é a k t e r é byly vůdčími hvězdam i jeho činnosti k a z a te lsk é , z a n ik ly s jeh o sm rtí. T rva ly a vyvíjely se dále. Jeh o p o stilia 3 r o z š í ř e n á v čelných opisech a k o n e č n ě i do č e štin y p ře lo ž e n á , b yla jejich n o site lko u a h la sa te lk o u . Ti p a k , k d o ž jím a Miličem byli po vzbuzeni, stavěli na z á k la d e ch W a ld h a u s e r e m i Miličem položených dále, až ji t ř e n k a re f o r m a c e u s to u p ila slu n e č nímu jasu, k t e r ý m zapjalo h u s i ts tv í. 1'18)
ms) prameny českých dějin IV., 540. — Hájek k r. 1369 klade úmrtí Konrádovo nesprávně na den „sv. Strachoty". — M. Daniel Adam z Veleslavína rovněž na ten den jako Hájek (na 9. břézen), ač poznamenává zároveň, že jiní kladou den úmrtí mravokárcova na den početí p. Marie. Že 9. března 1369 Konrád nezemřel, svědčí dopis kněze Mikuláše z Jemnice poslaný Waldhauserovi 14. srpna 1369.
III.
SPISY WALDHAUSEROVY. 1. P o s t i 11 a s t u d e n t ů svaté pražské uni v e r s i t y jest t i t u l hlavního a n e jv ý z n a m n ě jšíh o d í l a W a ld h a userova. S kládá se z ú v o d u 1) a v ý k la d ů na ev a ng elia nedělní, s v á t k y K ristovy a je š tě n ě k te r é jiné, ačkoli dle ú v o d u b y chom čekali p o uze v ý k la d y na evan gelia nedělní. Úvod vysvětluje spolu p ů v o d p o s tih y i její účel. Mezi posluchači K o n rá d o v ý m i bývalí ta k é posluchači un iversitní, k a n d id á ti s ta v u d uc h ovního. Byli s v ě d k y veli kých k a z a te ls k ý c h ú spě c hů W a ld h a u s e ro v ý c h . Viděli, ja k ý m m o h u tn ý m do jm e m p ů s o b í řeči jeho na zá stu p y , j a k tito p lan ou n a d še n ím p r o c tn o sti op om íjen é a n e z n á m é ; p a třili na p r o m ě n u m ravů, cítili sv ě ž í van, k t e r ý zavál ve m ra v n í život P ra ž a n ů . N ení div u, že zatoužili v sto up ili v jeho šlépěje a míti ho m istre m , učitelem , a nikoli snad jen za d o b y svého p o b y tu v P ra z e , n ý b rž ta k é te h d y ještě, k d y ž by se rozešli. W a l d h a u s e r se jim, bu dou cím k a z a t e lům jevil ja k o vzor u m ě n í k a z a te ls k é h o . 1 prosili te d y a to snažně K onrada, ab y sepsal v ý k la d y na evangelia, t a k jak je sám s k a z a te ln y p řed nesl. Slibovali mu, že spis s t a k o vými v ý k la d y — postilla — b u d e jim mocným p ov zb u z e n ím k d o k o n a lé m u k á z á n í s lo v a božího. — A K o nrád neodolal. Sám si přál, ab y se „cl í l k o " — jak je na z ý v á — jm en ov a lo po stillou s tu d e n tů , p o n ě v a d ž ji složil na jejich p ro sb y . ‘) Ve článku tomto přihlíženo hlavně k rukopisům č. 3691 a 3692 dv. bíbl. vídeňské, XVI. D. 1. a XV. D. 3. českého musea a V. B. 18. universitní bibliotheky pražské. -
94 —
O d e v z d á v a je práci svou, k t e r á vy ž á d a la si m n oh o práce, do r u k o u č te n á řů , p r o s í je p o k o r n ě , ab y p řip o če tli na v ru h jeho n e v ě d o m o sti, jestliže tu a ta m něco méně d o s ta te č n ě řekl, ač, ja k vý znam ně sc přiz n á v á , jest to h o p r a m a lo u n k o , co přidal ze svého. U vidím e, ja k p ra v d iv á tu to slova W a ld h a u s e r napsal. P o to m n á sle du je několik ra d tě m , k d o ž díla jeh o b u do u užívati, p řip ra v u jíc e se n a k á z á n í: Řeči jsou p r ý d louhé a jsou tu n ě k t e r á m ísta — c itá ty z d o k t o r ů — po ně k u d tem ná. T o by m o hlo vadili lenivějším a ke stu d iu méně čilým: nechť se však n e d a jí o d s tra š ili délkou. Ať jen s t u diem hledí v n ik n o n ti v o b sa h a já d r o je d n o tliv ý ch ře č í; ta k p oznají, co je p o d s ta tn é h o , a co je n a d b y te č n é ; to sn a d n o bude moci o d p a d n o u ti, čím ž sc řeč p řim ě ř e n ě z k rá tí. Je s t t ř e b a z a jis té p ři ka ž dé m k á z á n í v a ro v a t! se r o z vláčnosti. Na to n á sled u jí r a d y a sk etick é , jejichž účelem je v z b u dili v k a z a te li péči o č istotu srdce. D o b rý kaz;atel musí O(il:o žiti v še c k y m a rn o sti. ,,Chceš-li se stá ti d o b rý m k a z a telem , tř e b a , ab ys by! dříve d o b r ý m č lo v ě k e m ." Jina k ani ta t o po stilla n ep řisp ě je k úspěšném u z a stá v á n í ú řa d u k a z a te lsk é h o a v ůbec žádná k n ih a n e v y tv o ř í d o b r é h o lidu a d o b ré h o k a z a te le , leč by ten, je n ž poslal a p o š to ly k á z a t, řekl hlasatelům svého u čení: Dám vám ú s ta a m o u d r o s t, k t e r é n e b ud ou moci odípírati pro tivn íci vaši. V ěta A u g u stin o v a : K a th e d r u v nebesích m á ten, k d o s d o b rý m srdcem učí, u z a v írá úvod. Až se s p o s tillo u se z n á m ím e blíže, v r á tím e se je ště k to m u to úvodu. P o úvodu, ja k již d o tč e no , následují vý k la d y ve fo rm ě hoinilií. Ve všech e x e m p láříc h dosud z a c h ov an ých {není ste jn ý p o č e t výkladů . N e jv ě tš í část ru k o p is ů m á jich 72. Celá p ostilla se ro z d ě lu je na dvě Části: zim ní a letní. Z im ní začíná p r v n í nedělí a d v e n tn í a k o n č í tý d n e m pašiov ý m ; letní část počíná hddem veliko no čním a ko n č í po sledn í nedělí po sv. Duchu. N ě k te r é e x e m p lá ře činí však výjim ku. V jednom exe m p lá ři část letní p oč ín á te p rv e p rv ní nedělí po sv. D uchu, jinde o pět část zim ní kon čí .nedělí po n a n e b e v sto u p e n í páně. Mimo t o t o r o z d ě le n í čistě z e v n ě jší s e tk á v á m e se v postille je š tě s rozdělením v n ite rn ý m , věcným , podle Čtyř dob ro k u c írk e v n íh o , k te r é jsou o b ra z e m č ty ř velikých dob, — 95 —
na n ěž dělí celou histo rii p o k o le n í lid ského se sta n o v isk a n á b o ž e n s k é h o a to dle an alog ie č ty ř dob r o k u p ř í r o d ního. T y t o čtyři veliké p e r io d y dějin člo věčen stva c h a rak te r i s u je K o n rá d s tr u č n ě v ú vo d u k p rv é řeči t a k t o : „ R o k sluneční m á čtyři dob y, t o ti ž zimu, v níž sém ě zemi se s v ě řu je , ja ro , k d y sém ě v z r ů s tá a kla sy vyhání, léto, v něm ž ú r o d a se bělá a p o ž ín á , pod zim , k d y mlatci s e m e n a od plev o d dě le ná v sý p k á c h u k ládají. T a k i veliký r o k p ř í t o m n é h o života ve č tyři r ů z n á o b d o b í se dělí, p o n ě v a d ž p rv á je h o d o b a se p o d o b a la zimě p ro n e v ě d o m o s t a zasle p e n o st, a to byla doba p o b lo u z e n í, je ž to v ní se uchýlili lidé od c tě n í b o h a k m od lo slu ž b ě a neměli ža'dného osvícení ani poučení. Jen málo lidí — A b r a h a m a násled ující p a t r i a r chové — činili d o b ře . T a to d o b a tr v a la od A d a m a a ž do M ojžíše. — D r u h á d o b a p o d o b n a byla ja ru , je ž to itnčla něco sv ě tla a m n o h o te m n o s ti, a to byla d o b a p o vo lání zp ě t, neboť byli v ní lidé pou čeni z á k o n e m (M ojžíšovým ) a p r o r o k y o p říc h o d u K ristově, o vyléčení h říc h u a milování je d in é h o b oh a. T a to d o b a tr v a la od M o jž íše až do p ř íc h o d u K ristova. — T ř e t í d o b a byla p o d o b n a létu, v n ě m ž vládla sv ě tlo s t a to byla d o b a n á v r a tu , čili sm íření, d o b a milosti, a tr v a la o d n a r o z e n í K ristov a až do je h o n a n e b e v sto u p e n í, — Č tv r tá d o b a je s t čas p u to v á n í a tr v á od n a n e b e v s to u p e n í až po den sou dn ý, v n ě m ž n a s ta n e s k o n á n í v ěků , a to je s t do b a , v níž žijeme, p u tu jíc e vzdáleni p á n a , a ta t o d o b a p o d o b n a je s t p od z im u , p o n ě v a d ž m á m n o h o sv ě tla a něco te m n o t y . “ P odali jsme c h a r a k te r is tik u č ty ř p e rio d dějin člověčen stva, p o n ě v a d ž o b s a h u je spolu s tř e d o v ě k o u filosofii dějin, jejichž s t ř e d e m je K ristus, a ideou, k t e r o u realisují, idea lid s k é h o v yk o u p e n í. Spolu p o u k a z u je m e , že ta t o filosofie dějin b yla velmi zp ůsob ilá k to m u , a b y mysl lidsko u činila s n a d n o p ř í s t u p nou m yšlence b r z k é h o s k o n á n í sv ě ta á p říc h o d u K ristova. K dyž člověk s tř e d o v ě k ý slyšel plastická líčení k a z a te lů filosofů, k d y ž slyšel, že d o b a , ve k t e r é žijeme, je st p o d z im k e m člověčenstva, z d a n e b y lo na sn ad ě o č e k á v á n í b r z k é ho k o n c e s v ě t a ? P r o t o ve s tř e d o v ě k u tolik r o z š í ř e n a byla víra v b r z k ý p ř íc h o d K ristů v a A n tichristův. Je s t to filosofie dějin zcela jiná nežli m o d e r n í filosofie dějin, dle k t e r é h isto rií se realisu je n e u stá lý p o k r o k a -
96 -
vývoj č lověčenstva až k n e jk r a jn ě jš ím d osa ž ite ln ý m m ož n o stem . S tř e d o v ě k é lidstvo mělo za to , že p ř e k ro č ilo již zenit sv éh o žití, myslilo, že nalézá se v p ř e d v e č e ru svého k o n c e : lidstvo m o d e r n í věří, že sp ě je te p r v e k z enitu sv éh o ži v o ta, k u ltu r y a štěstí, ba že ani n e p ř ijd e do ba, k d y b y zenitu t o h o t o dosáhlo. P ř e d ním leží vývoj bez. k o n c e . . . V ý k la d y na evangelia, jež ná sledují, dělí se n a úvod čili p r o t h e m a a v lastní v ý k la d te x tu , z v a n ý t h e m a. V p r o t h e m a t u mluví K o n rá d v še o b e c n ě o sv á tk u p ř i p adajícím na ten den, o události, k t e r á se p řip o m ín á , o te x tu , k t e r ý tv o ří s tř e d ú r y v k u e v an ge lního , n a v a zu je často n a u d á lo sti z nám é z dějin sv ě tsk ý c h , n a zvy ky d o mácí i cizí, na z k u š e n o s t, n a o b ř a d y b o h o slu ž e b n í to h o dne a p. T a t o p r o t h e m a t a jsou polem , na n ě m ž si a u to r m ůže p o čín a ti nejvolněji. P r o t h e m a t a č a s to k o n č í vyzváním k m odlitbě, V n ě k ol i k a mál o p ř í p a d e c h j e s t p r o t h e m a o p o m e n u t o (má-li se k o n a t i v ýkla d na v še dní den) a p o z n a me n án o , chce-li řečník p ř e c e míti p r o t h e m a , a b y je vzal odjinud, b u d z v ýk la du ú r y v k u Pí s ma na jiný den, n e b o ze s b í r k y p r o t h e m a t , k t e r o u K o n r á d t a k é pořídil. N a to n á sle d u je t h e m a. P ř e d m ě te m je h o jest vždycky v ýklad p e r ik o p y , a to ta k , že v y k lád á se smysl je dnotlivých vět, senten cí, slov po sobě, s o d v oláváním se n a jiné te x t y z Písm a, círk evn ích o tců i učitelů, filosofů, h is to rik ů a p a p e ž sk ý c h d e k r e tá lů , a to m e th o d o u Čistě sc holastickou. T y to t e x t y tv o ř í d o h r o m a d y články ře tě z u , dosti urněle a u to re m s e s ta v e n é h o . T v to c itá ty jsou v lastním v ý k la d e m ,, ta k že je p ra v d a , že K o n rá d ze s v é h o p řid a l p r a m a lo u n k o . C itá tů tě c h to bývá n ě k d y neo by čejně m n o h o ; ja k o na př, v řeči o n a n e b e v s to u p e n í K risto vě p ře s 100 c itá tů z Písm a, vedle c itá tů z o tců a učitelů atd. N á s le d k e m to h o bývá čtení ta k o v ý c h v ý k la d ů n ě k d y unavující, O tc e a učitele, k t e r é K o n rá d cituje, uvedli jsm e z nejv ě ts í části již p ři v y p ra v o v á n í o vzdělán í K on rá d o v ě . Z fi losofů, h isto rik ů a j. cituje A risto tela , S eneku, V aleria M a xima, V egetia, Eusebila, Josefa Flavia, T la jm o n a , legend y svátých. Z a účelem n á z o r n ě jš íh o v ý k la d u o d v o lá v á se n ě k d y n a p o p u lá rn í n á z o r y p říro d n í. - 97 -
7
Velmi ča sto však ku th e o re tic k ý m v ý k la d ů m te x tů p řip o ju je a u to r postili)'’ p r a k t i c k é d oloh y m ravní, a t u stá v á se řeč a v ý k la d jeh o živější, vřelejší, d ů ra z n ě jší, b e z p r o s tře d n ě jš í. Tu se o b r a c ív á W a ld h a u s e r p ro ti k ř ik la v ý m n e ř e s te m a h říchům d o b y a je h o individualita, k t e r á dříve t a k o ř k a byla z a sy p á n a sp o u sto u citátů, jeví se určitěji. V tě c h to p artiích sp o č ív á v la stn ě v ý znam K o nrádův . F o r m a v ý k la d ů n e n í n ik te r a k vynikající, řeč je p ro s tá , je d n o d u c h á , bez v e šk e rý c h ozdo b, n ě k d e drsná, ale ja s n á ; ta k é jakýsi b o m b a st jest je jí c h a r a k te ris tic k o u z n á m k o u . Po strá n c e fo rm á ln í n e z a p ro u te d y v ý k la d y W a ld h a u s e r o v y do b u , v níž vznikly, a k t e r á je st vyznačena ú p a d k e m s c h o lastiky a s ch o las tic k é rne th o d y k a z a te lsk é . Na o tá z k u , zd a K o n rá d t a t o k á z á n í s k u te č n ě p ře d n esl t a k , jak jsou v postille n ap sá n a , m ů žem e zcela bezp ečn ě o d p o v ě d ě ti, že nikoli. Spíše t ř e b a říci, že jsou to jeho řeči o p a t ř e n é učeným a p a r á te m , a b y m ohly sloužiti za p o m ů ck u vyhovující p o tř e b á m z v lá š tě m ladších k a z a te lů . S d r u h é s t r a n y v ša k t ř e b a p o z n a m e n a ti, že hlavně p r o t h e m a t a a m ra v n í a p plik ace asi p o d o b n ě p ře d n e se n y byly, ja k se s nimi sh le d á v á m e v postille. K ázání W a l d h a u s e r o v a byla životná, p op u lá rn í, u c h v a c ující; posti 11a je h om ile tic ká p o m ů c k a . K onrád sám , ja k vid no z četných m íst, p ře d p o k lá d a l, b a docela požadoval, a b y ten, k d o jí už íva t i b ud e, upravil si ji dle p o tř e b a dle účelu. T a k p a tr n o již z p ř e d m lu v y k p o s tille ; jinde p r a v í W a ld h a u s e r : r o z š iř p ro ti p ánům n aší dob y , dle to h o , ja k se ti bude zd áti p r o s p ě š n ý m ; n e b o : máš-li čas, m ůžeš t o t o .evangelium p o p ř e d c h á z e jí cím k á z a ti, jinak v ša k vezm i je o dpů klne, ja k to nejlépe tv ý m posluchačům vy hovuje. P r o to te d y , ač te x t p o stilly celkově je ví se u stále n ý m a v p o d s ta tě to to ž n ý m , p ře c e v d etailech sh le d á v á m e se s č astým i zm ěnam i, nejen stylistickým i, n ý b r ž i m y š le n k o vými. N ě k d y bylo s postillou n a k lá d á n o velice volně. M y š len k a , jež v n ě k t e r é m k o d e x u jest po uze n a d h o z e n a zcela s tr u č n ě v y já d ře n a , je p r o v e d e n a v r u k o p isu jiném p o d r o b n ě ji, až i rozvláčně. K ro m ě tolio m ají n ě k t e r é r u k o p isy k u s y s a m o s ta tn é , je ž v jiných buď úplně chy bí nebo jsou různé. — 98 -
M ám na mysli rů z n é v ý k la d y u m u č e n í P áně. Bývalo to tiž z v y k e m na neděli k v ě tn o u p o d a ti v ý k la d o u dálostech p o sle d n íh o té h o d n e živ o ta K ristov a a sděliti, co k t e r ý den v té m d n i p ře d velikonocem i si p ř ip o m ín á m e . K azatelé sami si p ra v id e ln ě t e n to v ý k la d o p a třo v a li. T a k é v š a k od K o n ra d a m ám e alespo ň dva ta k o v é v ý k la d y ( p r o n u n c ia m e n tu m ). N ě kd y se d o postilly K o n rád o v y v ša k d o s ta l v ý k la d (p r o n u n c iam e n tu m ) cizí. J in d y o p ět je t o to p ro n u n c ia m e n tu m u m í stěn o na m ístě zcela n e v h o d n é m , po p r o t h e m a t u k á z á n í ve likonočního, na konci p o stilly .2) Blíže o z v lá š tn o s te c h rů z nýc h k o d e x ů p o je d n á v a li není úkolem t o h o t o spisku . P o z n a m e n á v á m e po u z e , že z ř e č e ného je p a t r n o , ja k p ř e o b tíž n á , ač-li docela n e m o ž n á práce by byla v y š e tř ili a u th e n tic k ý t e x t p o stilly W a k lh a u se ro v y . Postilla p r a ž s k ý c h s tu d e n tů došla n e o b y č e jn é h o r o z š í ření. Byla v u ž ív á n í n ejen v Čechách a n a M o ra v ě , n ý b r ž i jinde širo k o d a le k o : v R ako usích , Slezsku, v Polsku, B a v o rsk u , ba je jí s to p y nás vedou až d o sv. H a v la ve Švýcařích a do F r a n k f u r t u n. O. P o č e t z a c h o v a n ý ch k o d e x ů je velmi z n a č n ý : nejvíce jich z ac h ov á no v p r a ž s k é b iblio th ece un iv ersitní, m usejní, d v o r n í v íd e ň sk é a m nicho vsk é. N ě k te r é r u k o p is y m ají le to p o č e t, k d y b y ly psány, bývá p řip o je n o i jm é n o op isovače a ro z m a n ité p o z n á m k y , z nichž u suz o va ti m ožno, ja k p ostilla K o n r á d o v á a její a u to r byli váženi, a ja k d lo u h o se postilly užívalo. T a k n a př. jeden r u k o p is o d k á z á n byl 25. s r p n a r. 1452 od K o n ra d a W e rm u th e r a na sm r te ln é m loži Jiřím u W eňiglov i, je n ž zase n a řiz u je svým ro d ič ů m , aby si ho ani nenechávali, ani ho ne p ro d á v a li, n ý b r ž dali n ě k te r é m u p o č e s tn é m u klerikovi. — jin ý r u k o p is psán byl r. 1373 v P r a z e od K rišťana, s t u d u jícího c írk e v n íh o práv a . R, 1449 byl m a je tk e m Ja n a Scriptoris, f a r á ř e v L i n t a c h u ; te n to n a b íd l sv é m u p říteli, m istru Michalovi, k a z a te li v Sulzbachu, a b v si vyb ral něco z jeho kn ih ov ny , a m is tr si v y b ra l postillu W a ld h a u s e ro v u . Jinde o p ě t čtem e p o z n á m k u K řížovu z T e lč e : T u to knih u já b r a t r Kříž z Telče jsem p řin e sl s s e b o u do k l á š t e r a T ř e b o ň s k é h o r. 1478. Koupil jsem ji ja k o r e k t o r šk o l od k n ě z e J a n a z M a n e tín a a zaplatil jsem ji vlastním i penězi. V různ ých a) Srv. článek Klicmanův „Zpráva o cestě po kniliovnách . . . Věstník České Akademie 1893, str. 64 a násl., jehož některých údajů užito v tomto pojednání. -
99 -
ru k o p ise c h d o s tá v á se W a ld h a u se ro v i čestných titulů, ja k o : d o k t o r slovutný, m u ž osvícený, horlite! za víru k a to lic k o u . *
Z to h o , co o p ostille W a ld h a u se ro v ě p o v ě d ě n o bylo, plyne, že význam je jí byl neoby čejn ý. T e n to význam — a b y chom se vyjádřili z p ů s o b e m m o d e rn ím — s p o č ív á v to m , že v y tv o řila k a z a t e ls k o u š k o lu ,3) k t e r á neb yla sle p á k n e p o řá d k ů m a n e ře ste m v životě m ravn ím a církevním a ta k p o m á h a la živili a u d rž o v a ti snahu po re fo rm ě c írk v e v hlavě i údech, jsouc stá lo u a v ě rn o u p rů v o d k y n í č e tn ý m k a z a t e lům. T ito působíce ča sto na m ístech v ýznačný ch vytvořili ov z d u ší, z n ě h o ž se z ro dily veliké p ř e v r a ty n á b o ž e n sk é i círk e v n í ve s t ř e d n í E v ro p ě . W a ld h a u s e r o všem ta k o v ý c h p ř e v r a t ů neo bm ýšlel a n en a d á l se jich. C e s ta od W aldh a u s e r a vedla však — psy ch olog ick y — k' o něm p ře v ra tů m . O d h o rle ní za čistotu m ra v ů byl p ř e c h o d k h u s its tv í dosti sn ad ný. Jestliže to t iž h o rle n í ono sc po d lou ho u dobu nep o tk á v a lo s úspěchy žádou cím i zv lá ště ve rnnišstvu a h ie r a rc hick ých k r u z íc h c írk evn ích, bylo p řiro z e n o , že se h n u tí o b r á tilo p r o ti tě m t o k r u h ů m a církvi, p r o ti m no hý m v ě tá m jejího učení. N e jv ě tší o p o r o u a dů k a z e m d o g m a tu c ír kevních bývá život jejich h la s a te lů ; jestliže te n to nalézá se v o d p o r u s tím , co se hlásá, p a k slovo p o s t r á d á síly p řesvědčivé, stá v á se p rá z d n ý m , hluchým , m rtv ý m . P r a x e j e s t p ř e d e v š í m t o, c o b o ř i d o g m a t a. C i r k e v n í praxe zasadila smrtelnou ránu c ír k e vn im • d o g m a t ů m . V ez m ě m e p ř ík la d velmi b ěžný a velmi z n á mý. C írk e v po s ta le tí m ěla ve svém učení článek o odpustcích. D oku d p r a x e o d p u s tk o v á bývala přísn ě jší, n ik do p ro ti nim n e v y s tu p o v a l; k d y ž sc o d p u s tk y začaly p r o d á v a ti, k d y ž m ra v n í jejich p ů s o b e n í bylo čím dále tím z h o u b n ě jší, v y sto u p e n o nejen p r o ti jejich p ro d e ji, n ý b r ž b rz o i p r o ti o d p u s tk ů m s a m o tn ý m . Z cela p sy cho lo gicky ! T e n to vývoj od p r á v o vě rno sti k re fo rm a c i a h u sitstv í r e p r e s e n to v á n jest tě m ito jm é n y : K o n r á d W a I d h a us e r, po něm a vedle n ě ho M i l i č b o ju jí za č isto tu m ravů p ro ti k o rru p c i sou č a sn é a v š e o b e c n é ; M a t ě j z J a n o v a :l) Klicman v článku o Miličovi (Ottův Slovník Naučný) sice praví, že Konrád školy kazatelské si nezaložil, tak jako učinil Milič. Než z toho, co jsme o původu a účelu postilly slyšeli, plyne, že v jistém širším smyslu-můžeme i o kazatelské škole Waldhauserově ml uviti. — 100 —
p ře mý š lí hl uboce o p r a v é m a n e p r av é m k ř es ťa ns tví , až p a k H u s s t a ví se p r ot i a u t o r i t ě c há pa né p o ' s t ř e d o v ě k é m z p ů sobu z ř e j m ý m a s e b e v ě d o m ý m p o ž a d a v k e m , dle n ěh o ž t ř e b a d o g m a nej en k v ě ř en í uložiti, n ý b r ž t a k é d o k á z a t i z Písma. V to m je p o d s t a t a h u sits tv í, nikoli v úchylce od n ě k te rý c h d o g m a t. P r o t o není p rav d a , že h u s its tv í mělo blíže ke k a tolictví než k p r o t e s ta n ts t v í. Ale ja k již p o vě dě no, byla mot iv em t o h o t o vývoje p ř e devší m p r a xe . Ko nr ád s Miliěem dá va j í vývoji t o mu impuls a ved o u je p o ř a d u let: vidíme nyní mís to, j a k é t it o m u žové z au j íma jí v dějinách české r e fo r ma c e. W a l d h a u s e r si svého místa v y do b yl svojí činností k a za te ls k ou , k t e r á měla i na Čechy vliv, a svojí postillou. * ' Jestliže b yla postil!a K o n rá d o v á v áž e n a ne sm írn ě za hran ic e m i Čech, byla je š tě více o c e ň o v á n a v Čechách s a m o tn ý c h . D ů k a z e m t o h o jest, že byla p ř e lo ž e n a do češtiny. V lyc. b ib lio th e c e v Olomouci je z a c h o v á n r u k o p i s ,4) jenž na listech 57— 126 o b s a h u je č e sk ý p ř e k la d k á z á n í W a ldh a use rov ýc h, Jos. Jire č e k mylně se dom n ív al, že to z b y te k české PostíUy MÍHČovy. Lad. Kiicman zjistil, že to p ř e k la d 7. W a ld h a u s e r a . N e m ů ž e m e ovšem říci, zd a byla p ř e lo ž e n a postilla celá, či jen z a c h o v a n ý zlom ek. P ř e k la d je ply n n ý a čte sc p ly n něji nežli o r i g i n á l ; o jeho p o m ě ru k to m u to nelze se vyjá d ř iti o b e c n ě . N ě k t e r é p a r tie jsou p ř e k la d e m dosti p ř ilé havým , jiné jso u u p ra v e n y , a to b uď r o z š íř e n y , buď z k r á ceny. P ř e k la d a te l byl silná in d iv id u a lita ; byl n aplněn d u chem své d o b y , k t e r ý se i v p ř e k la d u jeví. Z d á se, že z n ěho vycifujerne blížící se veliké h n u tí n á b o ž e n sk é . P o d á v á m e něk o lik zlom ků t o h o t o p ř e k la d u na u k á z k u : „ P r o t o ž v d n e šn ím čtení učí nás sv. Jan, i v e šk e re n úmysl je st, a b y snažni byli p a s tý ř i svých ovec, to tiž to všichni poručníci jeh o, všichni fará ři, a b y je vedli ku p a s t vám n e b e s k é h o k r á lo v s tv í b ožím slovem , d o b r ý m i p říklad y, m ilostivým nau čen ím ve zpovědi. T a k é s v a ty prav í, velí a ra d í všem o večk ám to tiž to všem v ě rn ý m k ř e sť an ů m , ježto chtí svého s p a s e n í a žádají, a b y svých věrn ých p a stý řů v poslouchali a jich ná sledovali v d o b rý c h p ř ík la d e c h a v s k u t J) 2. IV. 7., papírový foliant z doby kolem 1400, - 101 -
cích d o b rý c h . Ale p o h říc h u b ojím se, by m n o h é nebylo na m n o h ý c h fa rá říc h z a m e š k á n í. J a k ž to s v á tý J a n clí: ,;S peculatores ejus om neš coeci, universi canes m u ti non valentes l a t r a r e v id en tes vana. S tr á ž n í neb p a s tý ř i mnozí js o u slepí a něm í psi n e m o h o u c e š tě k a ti vidouce m a r n o s t : T a nc e , p ě k n é ženy milujíce s c h r ty a s k r a h u jc i honíce, pýchu tím plodíce, d lo u h o spíce a v lenosti se k o c h a jíc e s m lad ým i ženam i a n a s v a té hodiny rá n o n e vstávajíce, d o poled ne spíce a v noci do půlnoci na víně, na pivě v rh e á b y hrajíce a žen n ep o če stn ý c h si n a d rž u jíc e a vědouce to d o b ře , že co jim m im o jejich p o t ř e b u o sta n e, že to je s t dědictví s a m é h o Jezu K rista a to na chudé o b rá c e n o b ýti, na kostel, na k n ih y neb za du še, ale ne na k u r v y n a k lá d a ti a s nimi m a rn ě a nečistě svůj živo t z tr á v iti a svou m la do st. A ta k m ají po z n á n i býti p a s tý ř i d o b ř í a zlí, a b y d o b ř í byli m i lováni a zlí a jich zlosti k vlku zahnáni, a b y c h o m s d o brým i p a s tý ř i došli to h o ovčince, to je st n e b e s k é h o k r á lo v stv í." — Ve v ý k la d u na „Č lověk jed en učinil večeři v e l i k o u . . . " č te m e : „ T a ve č e ře jest v ž d y h o to v a , k d o ž tain k ní chce p ř i j í t i ; ale p o h říc h u m n oz í n e c h v á ta jí ja k o tito , o nich žto p o k lá d á d n e šn í č te n í: Et c o e p e r u n t se simul e xcusare. A počali se všechni vym lo uv ati. Jed e n ře k l: Viliam e m i . . ., ko up il jsem ves, a p o t ř e b í m ám vyjiti a viděti ji. P ro sím te b e , m ěj m n e vym luvena. Zlá t o v ý m lu va, že p r o h u b e n o u ves chce z m e š k a ti r o z k o š n é m ěsto, je h o ž to b r á n y z d r a h é h o k a m e n e , zdi zlaté, v n ě m ž to r a d o s t a veselí, jížto n ižádn é o k o vídalo v ětšíh o. T a k se vy m louvají všichni pyšní, řk o u c e : Koupil jsem ves, panujíce n ad tě m i se d lá k y , je ž to v té vsi, to tiž to nad chu dý m i a sp r o s tn ý m i, ja k o sed lá č k o v é , n e b o v ě tš í c h y t r o s t a n e v ě ra vychází z m ěst nežli ze v s í . . . " Z tě c h to řá d k ů vysvítá, ja k h n u tí r e f o r m n í se počínalo zajím a li o p o m ě r mezi p á n y a se d lá k y , stavíc se na s t r a n u t ě c h to posledních. — V k á zání na slo v a: „ J á jsem p a s t ý ř d o b r ý . . . " č te m e : V l k . . . „ z n a m e n á k řiv é h o z p o v ě d n ík a . J a k ž to p o h říc h u činí n ě k t e ř í falešní zákonníci (řeholníci), nejsouce v y dáni ani zvoleni b isk u p e m to h o k r a je , vidouce n ez a b rá n í, mezi s p r o s tn é lidi a se d lá k y p řijd o u c e tu b u d o u řečniti a mluviti obecně mezi lidm i: M á m e m oc p a p e ž o v u a bisk u p o v y moci a nem ajíce nižádné moci. T u n e ro z d íln ě v še c k y sp o lk em b u d o u z p o v í d a t i a tu lichevníky, cizoložníky, v ra ž e d n ík y , k d o ž k o liv ě k k nim p řijd e a jediný g r o š dá, vše c k y ro z h ř e š íc e a je tu —
102 —
zk la m a jí, že i s nimi p ů jd o u do h o rú c íh o p e k l a . . . Ti všichni falešní a k ř iv í zpovědníci, k d y ž b u d o u nalezeni od p a s t ý ř ů v , to tiž od í a r á ř ů v v ě r n ý c h o sa d y , m ají b ýti p ř e d b isk u p e m obžalováni a p ro n e se n i, a b y se lidé n ezpovídali, m ají jim to po v ě d ě ti, žeť n e m o h o u r o z h ř e š i t i . " —r „ K a ž te v šem u s t v o ř e n í — č te m e ve v ý k la d ě na t e x t „ Jd o u c e do celého s v ě ta — " , ne básní, ani k te r ý c h n álezův nových p ro la k o m stv o , p r o pýchu, p ro d a r y neb p r o sv ětsk o u chválu. A 1 e p r a v d u boží, j a k o ž p r a v í sám p á n bůh . . . Viziž, k t e r a k velí p r a v d u k á z a ti (b ůh ), ale p o h říc h u rnnozí jsou kněží, je ž to k á ž í p ro svůj u žitek, ale ne p ro sp a se n í du ší a řk úce ve svých k o s t e l e c h : D e jte n á m a b u d e m e p ro š iti b o h a za vás. T u n e c h tí jin a k b o h a p r o š iti je d n o za peníze. Tiť n e k á ž í p r a v d u . " Vidíme, ja k si d o b a u v ě d o m u je stále ja sn ě ji ro z d íl mezi k a z a te li a p a s tý ř i v ě rn ý m i a p ř e vrácený m i, a j a k p r a v d a b o ž í se p r o h l a š u j e za p ř e d m ě t kázání. P r a v d a boží, v ě rn í k a z a te lé — toť p ř e d s ta v y velmi zn á m é z dějin h usitství. „A to n e slu ší 11a sm r te ln o u hlínu, b y t a k d r a h ý m r o u chem byla o d ě n a , je ž to m á od červů b ý ti sn ědena. D ruh é, v ro u c h u d r a h é m je s t p ý ch a a m ěn a rozličná, an o je d n a k m o d r é je d n a k b la n k y tn é pod le p r o m ě n y dnův, a b y se na k a ž d ý den v ž d y v jiné ro u c h o p ro m ěn ily , m ajíce su kn i po šestnácti k o p á c h a n e b o d r a ž š í . . . a n e d b a jíc e na c h u d é ." — „ J a k o o nen b o h a te c , je n ž to s o b ě k á z a l p řin é sti s u d y zlaté a řepice s t ř í b r n é a tu h od o v a l s ženam i s v ý m i . .. s p r á v e m je s t m ě l hlad v p ekle t rp ě . V a r u jte ž se to h o , a b y ste nebyli s tím b o h a tc e m h lad ov ití v pekle, neb p o hříchu m n o h o je s t tě c h l a k o t n ý c h , . j e n ž to ani p a t k a ani k te r é h o dn e se p o s tí, žerouce b ez p ř e s tá n í, činíce so b ě nové p o s ty a p á t e k ru šíce, v n ě m ž to n á š milý sp a site l byl h la d o v it a ž í z n i v . “ — B o h a t e c . . . „ je s t h lu b o k o p o h řb e n v pekle. N eb na t o m to sv ě tě chtěl n ejv y šší býti. P r o t o f jest n ejníže p o h ř b e n . T o ť je s t na m n o h é b o h a tc e , jež toť t u s to jí po p y šn é m p o h ř íc h u činíce, s o b ě m r a m o r o v é a a la b a s tr o v é h r o b y z peněz Iicheiyných v nich o l tá ř e v y s t a vují, je ž to b y měli n a v rá titi to, což jso u na chudých neprá v ě vydřeli. Z povědníci těch, již to je z p ov íd a jí, m ají je na v ésti k n av rá c e n í, aby n a v rá tili, a p o k á n í přijali, aby sob ě p o k o r n é h o p o h ř b u d obývali, ne v z la to h la v u ani v a k s a m itu s tím to b o h a tc e m , ab y nebyli p o h ř b e n i ." — „Jso u mnozí n á b o ž n í p říliš, je n ž to více b o h u slouží bojíce se
p e k la a z a tra c en í, než p ro r a d o s t ani milost. Byť pekla nebylo, nikdyť by p á t e ř í k a n e z a p ě li." — Uvedli jsm e zde více u k á z e k , abychom poznali p o v a h u česk é h o p ř e k la d u postilly W a ld h a u se r o vy, je n ž na m no hých m ístech je u p r a v e n p řim ě ř e n ě k p o m ě rů m doby , v níž p o řízen. T a k n a př. cena d ra h ý c h suk nic je u d á n a n a 16 ko p , jejich b a r v a b ývá m o d r á a b la n k y tn á , b o h a t e c měl s u d y zla té a řepice s t ř í b r n é , b o h a tí lichváři z a k lá d a jí si h r o b y m r a m o ro v é a a la b a stro v é , d á v a jí své m r tv o ly o b lé k a li ve zlato hlav , a k s a m it a p. * M ěla te d y po stilla W a ld h a u s e ro v a ve vývoji r e f o r m a č ního h n u ti česk é h o v ý zn am veliký. N á m pak je s t dů le ž i tým d o k u m e n te m k u ltu rn íc h a m ravn ích p o m ě r ů za do by p ů so b e n í W a ld h a u se ro v a . V ý zn am její p r o dějiny m r a v n í h o živ o ta v Čechách ocením e, vzpom enem e-Ii si n a v ýtky, k t e r é 'W a ld h a u s e r činil s k a z a te ln y svým poslu ch ačů m . Nelze p o p ř íti, že W a ld h a u s e r užil k vylíčení , m ra v n í bídy současné s p o le č ností v n ě k te r ý c h d etailech b a re v snad p o n ě k u d k ř ik l a v ě j ších, jak vůb ec činívají m ra v o k á rc i, v celku v ša k o b raz, k t e r ý p o d á v á , jest v ě r n ý ; je h o s p rá v n o s t je s t p o tv r z e n a od jinud. N e js m u tn ě jš í p o m n ík m ra v n íh o ú p a d k u p o s ta v e n ve spise W a ld h a u se ro v ě k lá š te r ů m mnichů ž e b ra v ýc h. Úkolem naším n yn í je st, abychom ocenili postillu po str á n c e h isto ric k ó -k u ltu rn í. V postille z a z n a m e n á n y jsou n ě k te ré s tř e d o v ě k é n á z o ry z o b o r u a n t h r o p o i o g i e: ,,Jsou čtyři živlové, z nichž p o z ů stá v á tělo naše, a ti č ty ry sídla v nás mají. N e b o ť o h e ň v očích, vzduch na ja z y k u a v uších, voda v roclidlech, ze m ě v r u k o u a jiných údech v lá d n e .“ Srdce je u m ístě n o p r o s t ř e d živočichů, a b y m ohlo na je dn otlivé údv lépe p ů sobili. W a ld h a u s e r . n e v ě ří vlivu měsíce a hvězd na je d n á n í člověka, ja k o ž to m u ve s t ř e d o v ě k u bylo. P o u k a z u je při to m n a Z la to u s ta , je n ž k á r á ty, k d o ž t a k věří, tě m ito slovy: jestliže by n ě k d o se stal cizoložníkem n e b o v ra h e m vlivem hvězdy, veliká by byla n ič e m n o st oněch hvězd, v ě tš í v ša k je š tě by b yla n ič e m n o st to h o , je n ž ta k o v é hvězdy stvořil. Člověk má se snažiti o p o z n á n í Z á k o 11 a b o ž í h o. O to m v y k lá d á W a ld h a u s e r v ká z á n í o b o h a tc i a L azarov i — 104 —
t o t o : „N echť je p o slo u c h a jí (totiž z áko n a p r o r o k y ) . . . a ne z á k o n y a filo sofy ; ty to z a jisté lidé rád i poslo uchají sami od sebe, to tiž z á k o n y z dy chtivosti po penězích, filosofy ze z věd av osti a m arn iv osti. Ale pán nevelí jich poslo uchali, p o n ě v a d ž ani od h říc h ů 'neodvádějí, ani od m uk nevysvobozují, ale k m ístu m u k m nohé p řivádějí, ja k o ž p a tr n o na to m , jenž se u k á z a l m is tr u Sellonovi, oděn jsa k ápí p e r g a m enovou, zevně p o p s a n o u sofism aty, v n itř pak hořící, p r o čež te n to Sello vstou pil do ř á d u .“ P o d o b n ě so u d í Walclh au se r o logice. „ P r o č e ž p o r a d iti t ř e b a stu d e n tů m , a b y se příliš nevěnovali um ěním s v o b o d n ý m . Věda zajisté z b o ž nosti jest znáti zák o n , písm a a ro z u m ě ti p r o r o k ů m , veřiti v evangelium a e p ištoly znáti. O s ta tn í v ě d y n e m o h o u p ro spěti k životu. . . . Sv. Je ro n ý m , jenž četl k nihy Ciceronovy, p o k á r á n byl od anděla, p r o to ž e k ře s ť a n e m j s a z a býval se v ý p lo d k y p o h a n ů . . . P r o t o te d y málo času věnovati m ám e filosofii, s v á té m u písm u v ša k času m n oh o, než p o hříchu, stu d e n ti nové d o b y s k o r é m v šecek čas z tr á v í vědou sv ě ts k o u , k r á t k ý n eb o žádný ve vědě K ristově, ja k o sedláci, k te ř í k d y ž se naplnili chlebem žitným něco málo z m ouk y pšeničné p o jí; ba ta k o v í (stud e nti), j a k o ž k a ž d o d e n n ě vi díme, o nic se n e s ta r a jí leč o p r á z d n é d is p u ta c e ." V ěřím e, že dispu tace, k t e r é t e n k r á t nebyly již ničím více než p o ty čkam i, v nichž různý m i ú s k o k y p ro tiv n ík snažil se zdólati p ro tiv n ík a , a k te r é k r o z h o jn ě n í p o z n á n í lidského n e p ř i spěly, zdály se W a ld h a u s e ro v i p rá z d n ý m i a věnovati se jim zb y te č n ý m . P ísm o s v ě k o v ito u svo jí m o u d r o s tí zdálo se mu d ů sto jn ě jším p ř e d m ě te m studia. Vůbec p ísm a si W a ld h a u s e r váží velice. , .M o u d ro st hledati t ř e b a na poli s v á té h o p ís m a ,“ p r a v í K onrád. Vedle písm a „ t ř e b a v šak hledati m o u d r o s t t a k é v k a ž d é m s t v o ření. Hle, nejprv e Bůh vylil m o u d r o s t ná v šecka díla svoje. A A risto teles jsa o tá z á n , od k o h o to lik to h o se naučil, o d p o v ě d ě l: od věcí, k t e r é n e m o h o u lháti . . . V ocase z a jisté živočichů n alézá se m o u d ro s t, ne b o ť jím oni se řídí, a to ry b y při plování, ptáci při lé tá n í." Svému věku, k d y p r o p a s t mezi p a n stv e m a p ro stý m i stále se p ro h lu b o v a la , p řip o m e n u l W a ld h a u s e r , že n e m á m e v člověku ctíti d ů s to jn o s t a b o h a ts tv í, n ý b r ž p řir o z e n o s t. Společnost n e m ů ž e sice o b s tá ti bez vládců, ale hřeší, k d o to u ž í po vládě. S y m p a th ie W a ld h a u s e ro v a je ro z h o d n ě na s tra n ě po tla č e n ý c h a p o d d a n ý ch , k t e ř í n e m a jí tolik falše — 105 —
ja k o vznešení. Už js m e slyšeli, ja k jim v y tý k á u k r u t n o s t a b e z o h le d n o st k e s lu ž e b n ík ů m , k te r é , k d y ž ve službě o n e mocněli, n e o s tý c h a jí se v y štv a ti z dom u. N ě k d y slyšeti z jeho úst velmi p ř í k r ý ú su d e k o p á n ech . „M ilost b oží z trá c í se ve š p a tn é sp olečnosti a t a k m ilost b oží dnes z trá c í se z h u s ta v palácích zlých p á n ů , k d e se k řiv ě p ř ís a h á a lidé se n a v z áje m z r a z u jí." Z n á z o r ů p řír o d n íc h t a k é se d o v íd á m e n ě k te r é . P ř i ro z e n o s t zm ijí jest, že p ř i n a ro z e n í r o z t r h á v a j í ž ivoty m a te k a ta k se r o d í ; zevně jsou k rá s n y a sličný, u v n itř v ša k plny jedu. V p o v a z e jejich jest, že k d y ž u š tk n o u člo věka, běží k vodě a jestliže jí n e n alezn ou, zm írají. O velikonocích n e m á m e jisti ničeho, co b y od kněze nebylo p o ž e h n á n o . P r o č e ž na ten den nosí se do k o ste la k p o ž e h n á n í všecko, cokoli je u rč en o k požívání. Ď ábel z a jisté, ja k p ra v í A u gustin, p ř irn ě š u je .s e k chuti, b a r v ě i vůni jídel. - Aby lidé n a velikonoce po p ře d c h o z ím b d ě n í n e byli ospalí a leniví, v n ě k te r ý c h k ra jin á c h je s t te n zvyk, že jinoši, k t e ř í za sp í jitřn í, r á n o se házejí do vody. T a k to viděl W a ld h a u s e r v E r fu rtě . O velikonocích m a jí lidé býti zdrželiví, t a k é ž e n a tí a vdané. „ P r o t o v n ě k t e r ý c h k ra jin á c h ženy n a d r u h ý den po velikonocích bijí m uže své, t ř e t í h o p a k dne m uži bijí ženy své^ a to m etlam i r á n o n a loži, nebo r u k a m a n e b o žílami. D ěje se to v ša k n a z n a m e n í, že m a jí se vzá je m ně n a p r a vovati, ab y jeden o d d r u h é h o v t é to d o b ě nežád al z á k o n ité p o vinn osti m anželské. P ro č e ž i bijíce se ř ík a jí p o n ě m e č k u : j s m e k o s t e n ť . . . " Z v lá ště ale ženy k té m u ž n a b á d á W a ld h a u s e r : „ P r o t o ž , ó ženy, b ijte holí m uže svo je s ta te č n ě rá n o , jestliže b y od vás v t y to d n y žádali p o v in n o st m a n ž e ls k o u ." T u to z d rž e liv o st sliíšno z a ch o v a li n e jm é n ě 3 dny, lépe v š a k p ě t n e b o se d m dnů. J e st v ša k W a ld h a u s e r t a k ro z u m n ý , že ji n e u k lá d á ja k o s t r i k t n í p ř ík a z . N a konci p ro th e r n a tu v e lik on oč ního k á z á n í v ybízí W a l d ha u se r posluchače, a b y r a d o s tn ě zpívali „ n ě m e c k y a č e s k y . . . C rist ist e r s ta n d e n a Buoh vssem o hú cý aťď.j p o n ě va d ž v P r a z e více řečí n e z n á m e ." V n ě k te r ý c h c h rá m e c h se na letnice po e p išto le t r o u bilo na tr o u b y , aby se naznačilo, že sta l sc náhle zvuk ,s nebe. O slavení o s t a t k ů p íše W a ld h a u s e r t o t o : Z v y k jest v n ě k te r ý c h zem ích a p ř e d e v š ím v R ak ousích , m é vlasti, — 106-
že o m a s o p u s tě d o c h á z í k e konci r o k slu ž e b n ík ů a služek, k t e ř í byli ve s lu ž b á c h v in a řů a se d lá k ů . A p r o to , k d y ž se blíží m a so p u st, k a ž d ý slulia a služk a, k t e ř í měli zlé p á n y a od nich b ě h e m ro k u m n o h o v y trp ě li, h ledají si službu u jiného la s k a v ě jš íh o p á n a a v y je d n á v a jí s ním o n a s t o u pení do slu ž b y za sm lu v en o u m zdu. N ež n ě k t e ř í sedláci, k te ř í svým slu ž e b n ík ů m u klá da li p ř íliš n á b ř e m e n a a bojí se, že b y p r o to od nich odešli, k d y ž se blíží k o n ec s l u ž e b ního r o k u , p ř i p r a v í jim k ra to c h v íli a d a jí jim b o h a tě p o k rm u i n á p o je a dovolí je k ta n c ů m , a b y se rad o v a li do sytosti, a b y t a k i n ásledujícího r o k u ud rž e li je ve svých s lu ž b á c h ." „Bývá n a d v o re c h p á n ů zvy k e m , že p ř e d m a s o p u s te m nebo o n ě m d á v a jí svým i v o já k y a služ e b n ík y p o ř á d a ti t u r n a j e . " Už js m e slyšeli výše, že m u m ra je na ulicích za posledních dnů in a so p u stn ích se ú č a stnily i s ta r é b a b k y , jež po celý r o k s o tv a seděly na lavici, a falešní řeholníci, je p tiš k y a b e k y n ě . K řesťané t a k é za d o b y W a ld h a u s e r o v y dlužili si peníze u Židů. K j a k ý m koncům do cházelo n ě k d y s dlužníky ži do vským i, v y sv ítá z v y p ra v o v á n í K o n rá d o v á o jisté m p o šetilci, jenž po sm r ti otcově p o tř e b o v a l peněz a k d y ž mu křesť a n é p ů jč iti nechtěli, šel k Židům , od nichž pen íze na ú ro k o b d rž e l. T u počal k ře s ť a n y t u p iti a Židy; chválili, od nichž o p ě t v ě tš í č á s tk y p e n ěz se mu d o sta lo a byl velmi vděčen, že Židé trp ěliv ě čekali ničeh o nežádajíce, až konečně, k d y ž dluh ú r o k e m se ro z m n o ž il, mocí listiny jej p ř e d so u d e m p r o dluh y obžalovali a p o n ě v a d ž neměl, z čeho by zaplatil, o všech no jej p řip ra v ili." Z a jím a v é jest líčení círk e v n íh o p rů v o d u , při n ě m ž se nesou k ř íž e a z v o n í se, čehož účelem je s t z a p u z en í ďáblů. K to m u p o d á v á W a ld h a u s e r to t o v ysv ětlen í: „ j a k o k r á l ve svém v o jsk u má o d z n a k y k rá lo v sk é , to ti ž t r o u b y a p r a p o r y , ta k i K ristus, k r á l věčný, m á ve své církvi b ojující zvony m ísto t r u b a k ř íž e na m ísto p r a p o r ů . A ja k o b y velice se bál p a n o v n ík , jestliže by ve své zemi n ě k te r é h o cizího k r á le so b ě n e p řá te ls k é h o uslyšel t r o u b y a uviděl p r a p o r y , t a k ďáblové, k t e ř í o b ý v a jí v t o m t o p o v ě tř í te m n é m , velmi se s tr a c h u jí, k d y ž t r o u b y K ristovy, to ti ž zvony, slyší a p r a p o ry jeho, to tiž k říž e , vidí. P r o č e ž v h odn ě se zvoní v čas b o u ř k y , ab y ďáblové, k t e ř í vzduch ro z d m ý c h á v a jí v bouři, t r o u b y věčného k r á le slyšeli a z a s tr a š e n i p r c h l i . . „ V n ě — 107 —
k te r ý c h k ra jin á c h , a to p ř e d e v š ím fra n co u z sk ý c h , je zvyk, že jak ý si d r a k s ocasem d lo uh ým a n a p ln ě n ý m plevam i neb čímsi p o d o b n ý m , 11a p r v é dva d ny k říž o v é jd e p ře d k ř íž e m , k d e ž to t ř e t í h o dne s ocasem p r á z d n ý m a svislým za k ř í ž e m ." V ztýčený ocas a chůze p ř e d k říž e m v y z n a m e n á v a ti měla vládu ďáblovu ve sv ě tě p ře d p ř íc h o d e m K ri s to v ý m . Svislý ocas a chůze za k říž e m ve t ř e t í den p r o s e b n ý v y z n ačovala po tla č e n í ďáblovo v době po p říc h o d u K ristově. * P o stilla p ra ž sk ý c h s t u d e n t ů je s t dále p ř e d n ím z d ro je m k u p o z n á n í n á b o ž e n sk ý c h n á z o r ů W a ld h a u s e ro v ý c h . D o g m a tik a W a ld h a u s e r o v a je sou ča sn á o r th o d o x n í d o g m a t ik a církevní. W a ld h a u s e r je p ra v o v ě rn ý , jeho v ír a n e zn á r o z p a k ů , stu d iu m d o g m a t ik y n e m á u něho jiného účelu, nežli aby si o b sa h jedno tlivých p o u č e k jasně a plně uvědom il, a to z a pom oci písm a, o tců a učitelů církevních, k t e ř í jso u mu spolu d ů k a z e m , je n ž n e p ř i p o u š tí n á m ite k . K o n rád je o d d a n ý syn své církve, jež mu je „ s v á to u m a t k o u c írk v í", ,,n e v ě sto u K r is to v o u " , z áko ny , dané c í r ke v n í a u to r ito u jsou mu n o r m o u jednání, sám se jich č a stěji dovolává, ku z p o v íd á n í je t ř e b a p ra v o m o c i řá d n é nebo delego van é, k d o z p o v íd á b ez ní, p a tř í mezi vlky, uznává, že b isk u p m ůže n ě k te r é h říc h y v y h ra d iti k r o z h ř e š e n í sobě, církev m á p rá v o uvalovati 'k le tb u . N á z o ry W a ld h a u s e r o v y o n u tn osti k á z á n í a p o tř e b ě d o b rý c h k a z a te lů již znám e. T a k é již víme, ja k si cení Písm a. T u p o d o tý k á m e pou z e , že pod le J e ro n ý m o v a spisku ,,protogus g a l e a t u s " (p ře d m lu v a p ř ílb ic o v á " ) n e p o č ítá do s e z n a mu písem k an on ick ý c h k n ih M a c h a be jsk ýc h. T o le ra n c e k e k a c íř ů m n e zná p rá v ě t a k j a k o r e f o r m á to ř i po zdější. Kacíři jso u m u t r n í a hloží, jež n a všech s tr a n á c h m á bodce ; p rá v ě ta k tito sluh ov é ďáblovi n e ř e s tí plni jsou. Člověku je p o t ř e b í m ilosti, zvláště, má-li p o v s ta ti z h ř í chu. S v á to st o ltá ř n í m á v ú c t ě ; ji p řijím a jíc e d o tý k á m e se ne p ou ze ro u c h a K ristov a, n ý b r ž i je h o těla, b ycho m z a s t a vili p r o u d hříchů. Z a účelem o čiště n í o d h říc h ů t ř e b a se z p o v íd a ti buď s k u t k e m nebo v úmyslu, k d y ž p rv é není m ožné. — 108 —
Z p o v íd a ti sc m ám e p ouze k n ěžím p o sv ěcený m , bu ď f a rá ř ů m nebo jejich v ik á řů m , alespoň je d n o u v roce. Z d ů ležité p říč iny m o žn o se zpo vídati i b r a t ř í m žebra v ý m , k te ř í k to m u od b is k u p a m ají moc, zv lá ště d o m in ik án ů m a minoritŮm, a k t e ř í m ají p od ob n o u p ra v o m o c n o s t ja k o faráři, ale nikoli v ětší. P o n ě v a d ž v š a k k la m o u lid říkajíce, že m ají větší, n ikd o by se jim za t r e s t z p o v íd a ti neměl. Aby r o z h ř e š e n í bylo p la tn é , ne m u sí b ý ti kněz svátý. D ůvodem t o h o je st, že k n ě z o d p o u š tí ja k o sluha, Bůh v ša k 'ja k o p rv ý č inite l; a p r o to buď s k r z e d o b r é h o , bu ď s k r z e zlého sluhu o d p o u ští. Ve knězi zlém m ůže b ý ti a u to r ita i ú řa d , ale nikoli zásluha. W a ld h a u s e r je ctitelem sv á tý c h , ale v y stu p u je p r o ti po d v o d ů m , k t e r é se dějí s jejich o s ta tk y . 2. O b r a n a (a p o I o g i e ) 6 ) je st d r u h ý m dů ležitým s p i sem W a ld h a u s e r o v ý m , k t e r ý napsal m ra v ó k á r c e ja k o o d p o věď na článk y p r a ž s k ý c h m e n d ik a n tů a k t e r ý nás z p ravu je 0 prvé fasi z á p a su K o n rá d o v á s nimi. O b r a n ě jsou p ř e d e slány o b ž a lo b n í článk y mnichů. O spise t o m t o d o sti p o věděno při v y p ra v o v á n í u d á lo s tí ze ž iv ota K o n rá d o v á v lé tech 1363—4. Č lán ky m nichů i od p o v ě ď W a ld h a u s e r o v u dle r u k o p isu k n ih o v n y u n iv e rs itn í Vydal K o n s ta n tin B o ile r ve II. sv. , G e sc h ic h tsc h re ib e r d e r husitischen B e w eg u n g in B oh rn en " r. 1865. s tr . 17—39. Ve v ydání t o m t o jsou vy n echána m éně d ů le ž itá místa. 3. A p l i k a c e m y š l e n e k V a 1 e r i a M a x i tri a n a theologii (A p p 1 i c a t i o s e n t e n t i a r u m V a l e r i i M a x i m i a d t h e o l o g i a m ) . dílo m orální, nalézající se dosud v ru k o p is e ve k lá š te ř e k o tv ic k é m v D. R a k o u síc h .") Spisek ne n í příliš r o z s á h lý , napsán je st n a 36 listech lite ram i velmi d r o b n ý m i , na k a ž d é s trá n c e 74 řá d k y počítajíc. P ráce t a t o b a s ir u je na sen tencích V aleria M axim a, d ě je pisce řím sk é h o , v r s te v n ík a T ib e rio v a , je n ž n apsal: dějů a výpovědí p a m ě tih o d n ý c h knih devět. K o n rá d sez n a m u je nás p o řa d e m k n ih y V aleriovy o r ů z n ý c h n á b o ž e n s k ý c h , m ravních 1 jiných obyčejí ch a názor ech, t y t o b u ď schvaluje, buď k o r riguje, mo di f ikuj e ne b z a v rh u j e a n a j ed n á n í k ř e s ť an ů applikuje. T a k o v ý m z p ů so b e m p r o b r á n a s k o r é m všecka l á tk a ;') Rukopis univ. pražské XIV. O. 17,, českého musea XIII. E. 10. str. 13.-39. ") Cis. 160. -109-
m ra v o u č n á . A bychom o p o v a z e dílk a nabyli ja s n ě jš í p ř e d stavy , p o d á m e t u t o n ě k o lik u k á z e k . N a p o č á tk u p r a v í a u t o r ; P o z n a m e n a ti tř e b a , že zde p o d á n o b u d e sloh em p ř ís tu p n ý m z V aleria M a x im a s k o r é m v še c k o důlež itě jší a p a m ě tih o d n ě , co te n to napsal ve knize sv é, k te r o u , ja k p r a v í v p ře d m lu v ě , n apsal za p a n o v án í c ísa ře T ib e ria k u vzdělán í m ra v ů o n o h o velikého T ib e ria , jenž byl a d o p tiv n ím synem O k ta v iá n o v ý m a n á stu p c e m i vnu kem Juliovým , t ř e t í to ti ž po Juliovi m o n archií vládna. Na to mluví se o b o h o s l u ž b ě a n á b o ž e n stv í. P o d á v á m e t o t o : V ěděti t ř e b a , že b o h o slu ž b o u n e to lik o t e n to a u to r , n ý b r ž i filosofové a s v a ti ro z u m ě jí c tě n í b oh a, což jest c tn o s t jakási m ravn í, k t e r o u k te r ý k o li člověk v so b ě sam ém b o h u se zavazuje. P ro č e ž A ugu stin p r a v í ve k n iz e o p r a vém n á b o ž e n s tv í: n echť sp o jí nás n á b o ž e n stv í v nový s v a zek s jediným v še m o h o u c ím bohem . Z to h o d ů v o d u ted y, že Valerius k n ih u svoji z a p o č ín á b o h o slu ž b o u , ač p řece byl p o h a n e m , c tn o stn ě jš ím v š a k n a d m nohé š p a tn é k řesťan y, jejichž, p o če t p o h říc h u je s t n e k o n e č n ý , p o z n a m e n a ti tř e b a , že my k ř e sť a n é ve všech dílech svých p ře d e v š ím h led á ti m á m e k r á lo v s tv í boží, u c tívá n í b o h a vždy předesílajíce, V alerius v té to prvé 'kapitole v yp ravu je, že Řím ané z a p rv ý c h dob nebyli si z ř e te le m n a o b ěti b o h ů jisti, ale n ě k t e r é p o v ě ry zachovávali užívajíce jistý ch z n a m e n í a h á dání, k t e r á slula „ p o r t e n t a " . T u sk o v é v ša k v u m ě n í o b ě to v á n í vyznali se úplně. Vidouce te d y Římané, že T u sk o v é je v o b ě to v á n í p ře d s tih u jí, dali jim svoje k n ih y „ d e p o rt e n t i s “ a chtěli od T u sk ů míti u m ě ní o b ě to v á n í. N a to sdě luje W a ld h a u se r, že dle V aleria bozi s ta r ý c h p o h a n ů byli uctíváni tě m ito z p ů so b y : p rv n í způ so b záležel v tom , že ch rám n ě k te r é h o b o h a n av štěv o v a li a seb e i svoje blízké b o ž stv u d oporučovali. D r u h ý způ so b záležel v to m , ze s m noh ým i p ro s b a m i od b o h a za něco žádali. T ř e t í z p ů sob byl ten, že ve c h rá m e c h ke cti boží zpívali a s veli kým já s o te m zbo žné nadšení- vyjadřovali. Č tv rtý způsob, sla v n ě jší na d e vše c k y o s ta tn í, spočíval v to m , že b oha v n itř n o s tm i z v íř a t uctívali. A to se stáv alo , k d y ž něco n e sn a d n é h o si chtěli n a bozích vyprositi. Když byl sp iso v atel p řip o m e n u l t y to č tv r y z p ů so b y uctív ání b o h ů mezi p o h a n y , ap plik uje řečené na je d n á n í k ř e sť a n ů ř k a : T y to č ty ři z p ů so b y h odí se velmi d o b ř e kře sťan ů m k rá le nebes uctívajícím . T a k é oni m a jí b o h u zpívati v srdcích svých -
110 —
a se h e i svo je všecko jem u d o p o ro u č e ti, celou duši svoji bo hu o b ě to v a ti k je h o chvále. Na to u v á d í d o k la d y z p ís ma, na p ř .: d o b r o ř e č , d u še m á, H o sp o d in u , a vše, co ve mně jest, jm én u s v á té m u jeho. N e b o : synu, dej mi srdce své atd. — Jiný p ř ík la d : Mluvě o tanci a o růz n ý c h hrách sta rý c h Římanů, je ž p r ý z av edeny b y ly n a s v e d e n í lidí, o d v o lává sc a u to r na sv., A u gustin a , jenž v a r u je co nejvíce k ř e sťany nejen p ře d ta k o v ý m i hraíni, jimiž p ř ím o sc vzb uzu je v ášeň , n ý b r ž i p ře d ta k o v ý m i, v nichž by m o h la býti vášeň. N a t o p ra v í d á le : T a k o v é hry, tr v á m , jsou z a k á z á n y ta k é císařem Ju stin iá n e m . T ě m ito u k á z k a m i, tu ším , o b sa h a m e th ó d a práce vysvitne zcela z ře te ln ě. P o k u d se tý č e a u t o r s t v í t o h o to díla, t ř e b a p o z n a menat!, že. sice po uze jen nápis částečně nečitelný na r u k o pise te p r v e ze stol. 15. pocházejícím K o n ra d a jm e n u je a u t o rem j e h o ; nicméně však celá s o u s ta v a sp isk u dovoluje, a b y chom K o n ra d a za a u to r a uznali. 4. Řeč o p o h ř b u arcibiskupa Arnošta z P a r d u b i c , 7) o níž z m ín k a se sta la výše s tr. 79, Snad při bedliv ějším p r o z k o u m á n í archivů d o ln o ra k o u s k ý c h se p řece nalezne. 5. K o r r e s p o n d e n c e W a l d h a u s e r o v a o b sa h u je ty to kusy, k t e r é u v e d e m e v p o ř a d í c h r o n o lo g ic k é m , ač ovšem p ř iz n a t i tř e b a , že v še ck a d a t a n e d a jí sc zjistili bezpečně: a) L i s t W a I d h a u s e r ů v b i s k u p o v i p a s s o vs k é m u Q o 11 f r i e d o v i z W e i s e n c c k u, n a p s a n ý p ře d s m r tí a d r e s s á to v o u ( f 15. z á ř í 1362; viz str. 34.). b) L i s t W a l d h a u s e r ů v g e n e r á l o v i ř á d u d om i n i k á n s k é h o S i m o n o v i z L a n g r e s u ze dne 3. ledna 1364 (viz s t r . 70.). c) L i s t W a I d h a u s e r ů v p ř e v o r o v i u s v. T or n á š e n a M e n š í m M ě s t ě p r a ž s k é m ze dne 14. ú n o ra 1364 (viz str. 7 3 .). d) L i s t W a l d h a u s e r ů v k r a j a n ů m j e h ó r ak o u s k ý m v k v ě t n u 1364 (viz s tr. 79.). e) O s v ě d č e n í r y c h t a r e a p ř í s e ž n ý c h in ě s t a Ž a t c e K o n r á d o v i z e d n e 4. k v . 1365 (srv. str. 81.). f) S v o b o d n ý l i s t v é v o d y b a v o r s k o - s t r u b i n s k é h o A l b r e c h t a, d a n ý K o n r á d o v i d n e 23. ř í j n a 1365 (srv. s tr. 81.). 7)'Viz Míscellanea, sv. I., vyd. Rajmundera Dtielllem 1723, v úvodě.
g) D o v o l e n í k e k á z á 11 í v p r o v i 11 c i i p r a žs k é a s a 1 c p u r s k é d a n é p a p e ž e m U r b a n e m V. K on rád ovi dne 22. ú n o r a 1366 (str. 81.). h) P r v ý d o p i s M. V o j t ě c h a R a n k o v a z J e ž o va W a l d h a u s e r o v i z e d n e 7. č e r v n a 136(6?) (srv. s t r . 84.). cli) O d p o v ě ď W a I d h a u s e r o v a n a p a ni f 1 e t rn in o r i t ů ž a t e c k ý c h ze dne 21. z á ř í (?) 1366 (srv. s tr. 82.). i) A k t a t ý k a j í c í s e s p o r u K o n r á d o v á s Kar m e l i t á n y o p a t ř e n í 1 1 a b o h a ze dne 12. p rosince 1366 (viz str. 83.). j) D r u h ý d o p i s M. V o j t ě c h a R a n k o v a z J ež o v a W a I d h a u s e r o v i z e d n e 13. p r o s . 136 (6 ?) (srv. s tr. 85.). k) L i s t W a l d h a u s e r ů v c í s a ř i K a r l o v i (1368?, viz str. 87.). i) Odpověď Karlova Konrádovi ji a u v ed e n ý d o p i s (srv. s tr . 88.). m) L i s t m i n o r i t y W e i g 1 i n a o d s v . J a k u b a K o n r á d o v i ze dn e 17. října 1368. (viz s tr. 89.). n) S v o b o d n ý . 1 i s t d a n ý a r c i b i s k u p e m p r a ž s k ý m J a n e m O č k e m z V I a š i tu ě k c e s t ě d o Ř í m a ze dne 31. říjn a 1368 (viz s tr. 91.). ‘ o) D o p i s K o n r á d ů v 2 Ř í m a j e h o p r a ž s k ý m p ř á t e l ů m o p ř í h o d á c h v fi í m ě 1369 (viz s tr. 92.). p) V e ř e j n ý l i s t k a r d i n á l a b i s k u p a t u s k ul á n s k é h o A e g i d i a o s rn í ř e n í K o n r a d o v ě s a rm e l i t á n y ze dne 12. k v ě tn a 1369 (viz s t r , 91.). q) L i s t k n ě z e M i k u l á š e z J e m n i c e p o s I a n ý z Říma W ald h a u se ro v i dne 14. srp n a 1369 (viz s tr . 92.). K o rre sp o n d e n c e W a ld h a u s e r o v a z nejvěťší části o tiš tě n a F. M enčík em v P o je d n á n íc h Král. uč. spol. r. 1881 (str. 14. až 33.) a v Časopisu č e ské h o m u sea 1880.s ) D o p lň k y p ř i prav il k tisk u Lad. K lic m a n .9) 6. V ý k l a d p o s t n í p a n a K o n r a d a , p 1e b á n a p r a ž s k é h o (E x p o s i t i o q u a d r a g e s i m a l i s ) . Dílko se nalézá v ru k o p is e v b iblio th ece m ik ulov ské. V s e z n a m u ru k o p isů t é t o b ib lio th e k y , u v e ře jn ě n é m ve sb írc e Archiv 8) List Rankúv ze dne 10. pros. 1366. !’) Srv. Ottův Sl. N. XXVII., s. 124. — Vydání Měnčíko.vo trpí mno hými nedostatky a chybami až i smysl rušícími. - 112-
fiir o e ste rre ic h is c h e G eschich te, sv. 39. na s tr . 483. jej uvedl Dr. B. D u d ík s p o z n á m k o u : la tin sk á p o s tn í k ázán í, k rá s n ě a čistě n a p sa n á , s d o b ř e z a c h o v a n ý m i d e sk a m i a dlou hý m i sp ona m i. P isa te l r u k o p is u p o z n a m e n a l n a konci díla: K om pilace p a n a K o n ra d a , k a z a t e le p ra ž s k é h o , d o b r á a velmi u ž ite č n á (kniha). 7. P r o t l i e m a t a ř e č í p a n a K o n r á d a, r u k o p is v k n ih o v n ě p r a ž s k é m e tr o p o li tn í k a p i t o l y , 10) je h o ž o b sa h jest p a t r n ý z názvu. Srv. t a k é str. 8. P o s t i II a z k r á c e n á (postilla a c c u rtá ta ). P o n ě va d ž p o s tih á W a l d h a u s e r o v a byla příliš r o z sá h lá , by ly z ní z á h y p o řiz o v á n y p ostilly z k rá c e n é , ja k je n alézám e na př. ve d v o rn í b iblio th ece v íd e ň s k é a v M nichově. 9. K á z á n í p r o t i t a n c i ( d e te s ta tio c h o re a e), ja k p ra v í Klicman, k a p u c in á d a p ro ti tanci ne. n e z ajím av á. n ) Vedle t o h o p ř ic h á z e jí p o d e jm é n e m W a ld h a u s e ro v ý m je ště rŮ2 né jiné p ráce, o nichž nelze v š a k s b e z p e č n o s tí říci, že m a jí n a š e h o m r a v o k á r c e a u to r e m . Sem p a t ř í : 10. Ř e č i o s v á t ý c h ( s e r m o n e s d e s a n c t i s ) , dle Klicmana v l as tn ě v ý t a h y z l ege nd b e z n ě j a k é h o d ůl e žitého o b s a h u . 12) 11. F r ie d ju n g ve spise K aiser K arl IV. (str. 171) p r ý dle k o d e x u z b ib lio th e k y in n sp ru c k é m á W a l d h a u s e r a za a u t o r a je š tě tě c h to p r a c í: o u m ě n í k a z a t e l s k é m , v ý kla d u m še, z rc a d la mnichů, o ro z e z n á v á n í duchů. N ež F r i e d jun g p řehléd l, že p o z n á m k a n a listu 34 b. p řip isu je v ý k la d m še M. Jindřichovi z H e sse n s k a , a že te n tý ž m istr je p o z n a m e n á n ja k o a u to r spisu o rozezínání duchů. Soudím e ted y, že t a k é zrcadlo m nichů, n a lé z a jící se mezi p rá v ě jm e no vaným i dílky, náleží m istru Jindřichovi. Z b ý v á te d y p r o mluviti vlastně jen o sp isk u o u m ě n í k a z a t e l s k é m . D ílko t o t o je n a p s á n o na p rv ý c h dvaceti pěti listech k o d e x u in n sp ru c k é h o (č. 569) a m á — dle ú v o d u — za p ř e d m ě t p o d a ti ná v o d k e k a z a te lstv í, ačkoli n e p o d á v á v la s t ně v šeh o to h o , co je o b sa h e m h o m il e t ik y , 13) n ý b r ž p ou ze náv od k ú čelném u s e s ta v e n í a v y p ra c o v á n í kázání. Dělí se n a čtyři dílv, a t o : o v y b rá n í t h e m a t u , o roz d ě le ní, p o d r o z d ě le n í a r o z š í ř e n í th e m a tu . K aždý díl je st o p ě t na ln) Rukopis E. 19. “ ) Klicman, Zpráva . , . , str. 67.
” ) Tamže,' ln) Homíletikaj>= nauka o kazatelství. — 113 —
8
m en ší hlavy ro z d ě le n . P r v n í díl po je d n á v á v pěti k a p i t o lách o to m , co je st th e m a , k olik t h e m a t v řeči se klade, ja k d louhé má býti t h e m a , ja k é má bý ti, a o d k u d je tř e b a ěeiJpati. Díl d r u h ý p o j e d n á v á v sedm i hlavách o to m , co jest ro z d ě le n í t h e m a tu , ja k ý m z p ů so b e m th e m a se r o z děluje, o p ř ík la d e c h ro zd ělení, o p řís tu p u , je jž t ř e b a učiniti k e t h e m a t u p ře d jeh o ro z d ě le n ím , ja k se m á uváděti osoba, k t e r á v th e m a t u mluví, o členech ro z d ě le n í, ja k sc m ají k sob e nav zájem a k u th e m a tu , o klíčích ro zd ě le n í. V dílu t ř e t í m se jedn á o to m , co je s t p o d ro z d ě le n í, kolik částí má míti, o d k u d t y to části se váží) ja k se části spojují, o d o klad e c h, jichž se u žívá k o d ů v o d n ě n í ro z d ě le n í a p o d rozdělení. P o sle d n í díl u k a z u je , co jest r o z š íře n í th e m a t u , k o lik e rý m z p ů so b e m r o z š í ř e n í sc děje (to lika, že jich nelze ani v y p o ě íta ti, j a k o : definicí, opisem , v ý k la d e m , a r g u m e n ta c í atd .). o r o z š íř e n í p r o s tř e d k e m definice, o r o z š í ře n í p r o s tř e d k e m opisu, o r o z š íř e n í p r o s tř e d k e m vý kladu atd. N a to následuje n ěk o lik zvláštních k apito l, jež n ě k t e rým i p ř e d m ě ty , o nichž již k r á t c e p r o m lu v e n o bylo, o b š í r něji se za b ýv ají, a t o : o ja k o s ti th e m a t u , o p r o t h e m a t u , o rozdělen í, p o d ro z d ě le n í, o z p ů so b u , ja k řeč r o z š íř it i (více k a pito l). D ílko je v ý sle d k e m p r a x e , z níž je a b s tr a h o v á n o . P o d á v á m e z celého dílka, je h o ž o b sa h je s t dosa v ad úplně n e z n á m , p o u ze jen n ě k o lik málo u k ázek, n a př. v ysvětlení p o jm u t h e ř n a t u : th ern a je s t p r ý lá t k a ja k á si um ělecká. J a k o prý ze d ře v a b u d u je se arc ha , t a k ze th e m a t u b u d u je sc řeč. T h e m a je s t dále ú tv a r e m (figurou), neb oť ja k o fig u ra hra n ic í nebo hra n ice m i b ý v á u z a v ře n a , t a k i the'ma, čili v y b r a n á lá tk a k řeči m usí h ranice a meze míti. Sluje ta k é n o rm o u , p o n ě v a d ž je v o d ítk e m ře č n ík o v ý m při s e s ta v o v á n í řeči atd. — D ále se p ra v í: J e st z vy kem klásti v řečech dvě th e m a ta , jedno hlavní, jež slouží ke k ázání, d r u h é vedlejší, jež slo u ž í k p o v z b u z o v á n í a slově p r o t h e m a , t a k ja k o něco ro z d íln é h o od th e m a tu , je ž to k n ě čemu jiném u s m ě řu je th e m a , k jiném u p r o th e m a . Ačkoli vš'ak řečeno bylo, že ob yčejně v k á z á n í se k l a dou d v ě t h e m a ta . znám p řece z n a m e n ité duchovní, k t e ř í k la d o u v í c e t h e m a t nežli dvě. D ůvo dem p rv ý m to h o jest p ř ís tu p k u t h e m a tu ( p r o th e m a je ú vo de m ), d ů v o d e m d r u hým , a b y se u k á z a la s h o d a ep išto ly a evang elia ,neb'o s h o d a histo rie (v yprav ov án í) s o b ě m a neb je d n ím z nich. - 114 —
T ř e tím dňvudcni jsou různé událo sti, z nichž by k a ž d á vy žadovala z v lá štn íh o k á z á n í, ja k o na p ř. k d y ž sc v neděli koná pohřeb. „ T h e m a řeči t ř e b a v y b ra ti z p ísm a a udati. ze k t e r é knihy, k t e r c k a p ito ly a k t e r é h o žalm u v zato. D ů k a z t ř e b a vcsti z písem , ze spisů d o k to r ů , z glossy, jež slovc „ o b e c n á " , n e b o i jiné schválené, z d e k r e tá lů , z historie, z legend od c írkv e p ř ija tý c h neb z jiné a u k to r iíy , na niž m ožno p ro v á ž n o st původcovu b e zpečně s p o lé h a t i." „ N ě k t e ř í prý , ja k p ra v í a u to r, m a jí ve -zvyku. lidu s dosti velikým užitkem k á z a ti o celém čtení epištoly a evangelia, neb o legendě světce, ro z d ě lu jíc e ji v části a v y k lá d ají ji ve sm yslu ducho vn ím , k m ra v n ím u p o v z b u ze n í na způ so b postilly, aniž by d řív e z ev angelia neb epištoly th e m a n ě ja k é v y b f a li." „ K á z a ti se m á k r á tc e , a b y m noh ým mluvením nebyla v z b u z e n a nechuť v posluchačích. Jin ak k á z a ti t ř e b a ř e h o l il íkům , jin a k s v ě ts k ý m , jinak laikům , jin a k m ěšťanům , jin ak s e d lá k ů m : te d y podle p o tř e b sta v u , po dle vzdělání a c h á pavosti. Nechť v y v a r u je se k a z a te l lichocení těm , jim ž káže, i p r o z r a z e n í hříchu k o h o k o li." P ř i j e d n á n í o h ř í š í c h n e m a j í se j m e n o v a t i o s o b y, n e b o u r č i t é s b o r y, k o n v e n t y, m í s t a, j a k o ž n ě k t e ř í v té p ř í č i n ě nes p r á v ně je d n a j í ř í k a j í c e , že v torn o n o m m ě s t ě , v té o n é v e s n i c i j e s t t o l i k a t o 1 i k l i c h v á ř ů , c i z o l o ž n í k ů atd. T a k o v ý m z p ů so b e m k á z á n í p rý lidé se n ep olepší, ale vzni k a jí m n o h á p o h o rš e n í. T ř e b a p r ý říci asi t a k t o : dale k o bud iž to , a b y m ezi vámi byl t a k o v ý m u ž a ta k o v á žena! Když p r ý se ř e k n e , že je mezi nimi m n o h o ta k o v ý c h , méně se o b á v a jí lidé b ý ti z p o c tu m nohých, „ N e c h ť v a r u j e s e k a z a t e 1. h ř í c h y d u c h o v n i c h n e o p a t r n ě p r oz r a z o v a t i 1 a i k ů m, j a k n ě k t e ř í n e o p a t r n ě č i n í, ř í k a j í c e o b e c n ě na k a z a t e l n ě : běda, ta k o v í j s o u n a š i p r a e 1 á t i, t a k o v í a t a k o v í k a n o v n í c i , n e b o p 1 e b á n i, t a k o v í ,a t a k o v í ř e h o lni í c i. T a k z a j i s t é z a v d á v á s e l a i k ů m p ř í č i n a k e v z p u rn o s t i a k 1 é r ti s i 1 a i k o v é j s o u p o h o r š o v á n í." T ě m ito u k á z k a m i se s p o k o jím e , a b yc ho m si učinili j a kousi p ř e d s ta v u o o b s a h u a s o u s ta v ě d ílk a d o sti z a jím avého . Je h o m e th o d a je čistě schola stic ká , pečlivé, v y č erpávající ro z d ě le n í a p o d ro z d ě le n í, a rg u m e n ta c e z písem , otců a ji -1 1 5 -
8*
ných a u t o r i t : to vše je c h a r a k t e r is ti c k o u z n á m k o u p o je d ná n í sc holastických. K d o j e s t a u t o r e m t o h o t o s p i s k u ? P o uvedení po sledních jeho slov č te m e n a listě 25 a: ko n č í se k n íž k a um ě n í k a z a te ls k é h o , n a p s a n á a složená v e I e s 1 o v u t n ý m kazatelem panem Konrádem z Waldhausu zbožné paměti. T á ž e m e se však, zdali ta t o p o z n á m k a mluví p r a v d u ? N c u p írá m e . že t a t o o k o ln o st, že W a ld h a u s e r byl řečníkem t a k vynikajícím , svá d í nás přím o , abychom jeho a u to r s tv í bez d alšího v y š e tř o v á n í uznali. T a k é styl díla a vůbec celá jeho s o u s ta v a n e o b s a h u je nic, co by svědčilo .proti a u to r s t v í K on rád ovu . Jestliže složil K onrád p r a k ti c k o u p ř í ru č k u p r o m ladé k a z a te le — svoji Postiilu —, n ení n e p ra v d ě p o d o b n o , že se p o k u sil o p o ř íz e n í k r á t k é h o n á v o d u th e o re tic k é h o ke slož e n í řečí duchovní. N ě k te r é v š a k věci po s trá n c e o b sa h o v é p ů s o b í nám ro z p a k y , ta k že jen t a k beze všeho W a l d h a u s e r a za a u t o r a spisu uz n a ti n e m ů žem e. A utor umění k a z a t e l s k é h o s i nepřeje, aby s e k á z a l o o h ř í š í c h k n ě ž s t v a a ř e h o l n i c t v a, a b y s e l a i k o v é n e p o p u d i l i p r o t i ni m a n e b y l í p o h o r š e n i . Má t e d y o t é t o věci n á z o r zcela j i n ý n e ž W a 1 d h a u s e r. A n e m o žn o n a m ítn o u ti, že snad p r ů b ě h e m d o b y W a l d h a u s e r n á z o ry své v to m sm ě ru z m ě nil. Nejen v P ra ze , už p ř e d tím , v R ak ou sích , k á r a l s k a z atelny neřesti d u c h o v e n stv a . A u to r u m ě n í k a z a te l s k é h o z d á se býti m éně rá z n ý a en e rg ic k ý nežli W a ld h a u s e r. Je dosti s k r o m n ý a ostý chavý . Je to m o ž n o s p a tř iti už p ři p r o n á š e n í n á z o rů . N e ře k n e k u p ř , „ ř e č m á obyčejně dvě th e m a ta , jedn o hlavní, a d r u h é v e d lejší, a l e m ů ž e m í t i t h e m a t v í c e “ , n a p íše v š a k : „ale znám z n a m e n ité du chovní, k t e ř í v řečech svých k la d o u více než dvě t h e m a t a " . Z d á se mi, že by se b e v ě d o m ý a slavený W a ld h a u s e r s ta k o v o u r e s e rv o u f a k t, k t e r ý n en í říd k o u vý jim k o u , ne p ro ná še l. K te ré a u to r ity se měl W a ld h a u s e r d o volá v ati ? T a ké se zdá, že a u t o r s p i s k u , o n é r n ž m l u v í m e, má o p r o t l i e m a t u 'p o n ě k u d jiný p o j e m nežli W a l d h a u s e r . T o m u to je s t p r o th e m a ú vodem k řeči, p ř ip r a v u je n á la d u p r o n a s tá v a jíc í kázání, o rie n tu je p o s lu chače o situaci dne, o n o m u v ša k p r o th e m a , ja k jsm e viděli, — 116 —
■SMJL8B
je st vedlejším th e m a te m sloužícím k p o v zb uzo vání, je st něčím zcela ro zd ílný m od th e m a tu , a sp ě je k jiném u cíli nežli to to . P r o t o te d y , d o k u d n e p řib u d e p ositivních sv ě d e ctv í ve pro sp ě c h a u to r s tv í K on rádo vá, t ř e b a n e c h a ti o tá z k u , k d o n ap sal u m ě n í k a z a te ls k é , 11a Vahách. 12. V p r a ž s k é u n iv e rsitn í b ib liothécé v r u k o p ise Ví. D 17 n a listě 69. n alézá se f r a g m e n t řeči, jejíž explicit zní: k o n č í se ř e č d o b r á p a n a K o n r a d a o l o v e n í r y b atd. Není o vsem u veden o p ř íjm e n í „ W a ld h a u sě ri," nebo p o d o b n é, ale i k d y b y u v edeno bvlo, bylo by n e sn a d n o zjistiti, zd a f r a g m e n t p o c h á z í od W a ld h a ú s e r a čili nic. O ddíl o spisech K on rádo vých u z a v ír á m e p o z n á m k o u , že W a ld h a u s e r byl p ře d e v ším k a z a te le m a že v k a z a te ls tv í spočívá tě ž is k o je h o význam u. V t o m to o b o ru získal si p o v ě st po celé s tř e d n í E vro pě. O k o ln o sti ho přim ěly, že sáhl ta k é k p é ru a napsal svoji O b r a n u , dílko k u ltu rn ě h istoricky velmi důležité, a p o to m postillu, k te r á p ůsobila j e š tě dlou ho p o to m , k d y ž n a d še n á jeh o ú sta umlkla.
IV .
KONRÁD WALDHAUSER V HISTORII. Je st z a jím a v o s le d o v a li p o s ta v u K onrád ov u v dějinách. S p o č á t k u ta n e na mysli letopiscům a spiso v ate lů m zcela jasně. Později v š a k n á sle d k e m o su d n é h o om ylu z a h a le n a jest v h usté, t a k o ř k a n e p r o n ik n u te ln é te m n o . Ani jm é no jeho n e zn á se s p r á v n ě a o životě a činnosti jeho píší se z p rá v y mylné, z m a te n é , až i f a n ta s tic k é . T e p rv e F r a n t iš e k P a la ck ý osvítil o p ě t p o s ta v u jeho ja sný m světlem h istorie. Lze říci, že P a l a c k ý K o n r a d a W a l d h a u s e r a v p r a v d ě o b j e v i l .
N uže slyšm e hlas dějin. U znání, s ním ž p ř á te lé r e f o r m y živ ota m ra v n íh o u laikův i u du cho v e n stv a prov ázeli činnost W aJdliauserovu, vyjádřil n ě k o lik a s tr u č n ý m i a výstižným i ry sy p r a ž s k ý k a n o v n ík B e n e š z W e i t m i 1 e, m r a v o k á rc i sy m p a tic k y nakloněný. Je h o ř á d k y věno vané p ů s o b e n í W a ld h a u s e r o v u m a jí ráz n á h r o b n íh o nápisu a v rc holí v názo ru , že byl K o n rá d v y z n a v a č e m . Dle Beneše byl K onrád m u ž velmi vzdělaný, ale je š tě vě tší řečník, je n ž sv á tý m ká z á n ím svý m napravil rnravy lidí v n a ší vlasti. K p ř e d n ím z ásluh ám jeho p o č ítá Beneš, že m ě s t k y p r a ž s k é k jeh o dom luvám odložily n á d he rn á ro u c h a a po celý čas Života t o h o to k a z a te le a učitele slo v u tn é h o dosti s k r o m n ě se šatily. Z m iň u je se dále o n e o h ro ž e n é m v y sto u p e n í m ra v o k á rc o v ě p ro ti lichv ářům , zvlá ště v š a k p r o ti s v a to k u p e c t v í řeholních o so b o b o jíh o p o hlaví, p ro č e ž p r ý všichni b r a t ř í řádů ž e b ravý ch vystoupili pro ti něm u a m n o h ý m i p o h a n a m i jej zasypali. O n vša k,
jsa m užem d o k o n a lé lásky, všeck o snesl klidně p ro P ána, a ja k o d o b r ý vyznavač od ešel ke K r i s t u . 1) Ve zvlá štním , ta je m n é m světle jeví se p o s ta v a K o n rá d o v á M. M a t ě j i z J a n o v a . Je m u je K o n rá d spolu s Miličem d ru h ý m E l i á š e m , t , j . mužem plným d ucha Eliášova, jenž p ře ru š il d lou hé m lčení o p o sledn ím p říc h o d u K ristově i A n tichristo vě. „J e s 1 1 i ž e c h c e t e v ě d ě t i,“ píše Janov, „k d o j e s t ten Eliáš, j e s t to Milič, c t i h o d n ý k ně z a k a z a t e l m o c n ý ve s k u t k u i řeči, j e h o ž s 1 o v o p l á l o j a k o p o c h o d e n, a p o d o b n ě K o n r a d W a 1 d h a u s e r , č l o v ě k n a p r o s o z b o ž n ý a b o h ab o j n ý, k t e ř í o b a p ř e d n í m e t r o p o l e c í r k v e s v. s v ý m i s p i s y a ř e č m i n a p l n i l i , Řím t ot i ž , k d e p a p e ž , a (': e c h y s P r a h o u, k d e c i s a ř s í d 1 í, a j e d e n z nich, t o t i ž K o n r á d s k o n a l v P r az e , s í d l e c í s a ř s k é m, d r u h ý v A v i g n o n ě, s í d l e p ap e ž s k é m, a o b a n a k o n e c p r o p r a v d u J e ž í š e Krista a pro spravedlnost uprostřed proti v e n s t v í n e j h o r š í h o p a d l i , a ž d o s m r t i z á p as í c e p r o t i š e l m ě . " K tě m to d v ě m a m užům v z ta h u je se je ště jiné m ísto z r e g u 1 í M a t ě j o v ý c h : „ O n i, E l i á š a H e n o c h , d v a s v ě d k o v é, j a k o d v ě o l i v y a d v a svícnové, přišedše, ono mlčení zhoubné a spá nek š k o d l i v ý p ř e r u š i l i a k ř i k učinili, vo la j í c e : h l e , ž e n i c h p ř i c h á z í , v y j d ě t e v s t ř í c,“ J a nov u rč u je sp olu i do b u , k d y t o t o m lčení p ře r u š e n o , r o k to tiž 1350. T u n a s t a l t e n k ř i k p ř e d p ř í c h o d e m P á n ě a p o t r v á n a k o n e c . 2) O s ta t n ě E liášem nazval K o n ra d a již M. V o j t ě c h R a n k ů v. O činnosti W a ld h a u s e r o v ě a p ř í k o ř í , jež mu bylo p ods to u p iti p ro p r a v d u , píše T o m á š z e Š t í t n é h o 3): A j i s t ě , ž e ť j e s t t a k b y 1o p r o t i k n ě z i K o n r á d o v i a k n ě z i M i 1 i Č o v i, j e š t o s t a b y l a v P r a z e c t n á , v ě r n á a s t a t e č n á k a z a t e l é s l o v a b o ž i e h o, j e d e n N ě rn c ó m, d r u li ý Če c h ó m ; ž e m 1 u v i 1 i. z t o h o, ž e v s v á t ý c h s t a v í c h n e p o ř á d n ě b y d 1é m n o z í , ř e č m i h r d ý m i a n e p r a v ý m i j a k o h r o m e rn p r ot i v n ý m i b i l i a i j e š t ě z j e m 1u v i e o n i c h t i , j e š t o ’) Prameny českých dějin IV., 540. ) P r a v i d l a st. a n. z á k o n a , list 204., 205. (dle rukopisu mu sejního XIII., E 13.). a) Knížky o připraveni srdce (ruk. inus. 17. C 18) list 297.
z l é m u ř k ú, ž e b y z l é n e b y l o a j i m d o b r ý m ř k ú, ž e z l e b y d 1 í. P ůs o b n o s t Wa ld ha use ro v i ! d ob ř e oceňoval t a k é M. J a 11 H li s. jenž dle V e l e sl a ví n a 4) „ n a p s a l n ě k d e , ž e P á n B ůh vzbudil tohoto Konrada, pro nap o m en u t í po božných l i d í , a b y s e h ř í c h ň a 11 e ř á d ů t ě c h v y s t ř í h a l i , k t e r é ž t e h d á ž m n i š i v k 1á š t e ř í c h p á.c h a 1 i“ . T a k é V á c l a v H á j e k z L i b o č a 11 s ) ve své Kronice s uznáním v z p o m ín á W a ld h a u s e r a , ř k a : N a den sv. S tr a c h o ty u m ře l poctivý kněz K onrád, je n ž byl k a n o v n ík řeh olní a s p r á v ce k á p ly P a n n y M arie p ř e d Teyn em , je n ž byl velmi slavný k a z a te l, ta k ja k ž se lidé dom nívali, že je s t p ř e d ním žádný jem u ro v n ý nebyl, neb byl člověk velmi učený a n a d míru v ý m lu v n ý . . . . O něco později uveřejnil J a n C o c h l a e u s D e s e t k n i h o d ě j i n á c h h u s i t ů a uvedl v t o m t o díle (kn. I., s tr. 42.) m ísto z dopisu M. O n d ř e j e z B r o d u k M. Ja n u H u sovi, v n ě m ž z m iň u je se o těch, k d o ž p ře d Husem p r o ti m ra v n í z k á z e d u c h o v e n stv a horlili a uvádí je jm énem v t o m t o p o ř a d í: M i l i č K o n rá d Š tě k n a . T o to m ísto, psané bez in te rp u n k c e , z a vd alo p o d n ě t k u z á m ě n ě K o n ra d a se Š těkn ou , t a k že tito dva m užové p ov až o vá n i byli po d lo u hou d o b u za jed n u a t u t é ž o so b u , n a z ý v a n o u K on rádem Š tě kno u.") O m yl te n to do lite r a t u r y zavedl M. Daniel A dam z V e leslavína ve svém k a le n d á ř i h isto ric k é m ku dni 9. b ře zn a . P řip o m e n u v hlavně (dle Veitm ile) činnost W a k ih a u se ro v u , u v á d í zm íněn é již m ísto z dopisu O n d ře jo v a u C o ch láea a jm e n u je n a š e h o k a z a te le : K u n ra d Š těkna. Že v ša k omyl ta k o v ý byl m ožný, vysvětlili t ř e b a tím, že p r ů b ě h e m d o b y p o s ta v a W a ld h a u s e r o v a z a tla č e n a byla do p o z a d í a to p ře d e v ším vý z n a m e m m užů, k t e ř í h n u tí h u s its k é m u byli bližší nežli W a ld h a u se r. T a k 11a př. ve F 1 a c i o v ě S e z n a m u m u č e n 11 í k ů 7) z m ín k y o něm nena lé zám e . 4) Kalendář historický k 9. březnu 1369. r) Kronika k r. 1369. “) Historiae Hussitarum libri duodecim per Joannem Cochlaeum (r. 1549). M. Jan Štěkna byl kazatelem v kapli betlemské a horlil koncem stol. XIV. a počátkem XV. o nápravu církve. ■) Z r. 1562. — 120-
B o h u š i a v 11 B a I b í n ó v i sluje náš rn ra v o k á rc e „ C o n r a d u s d č S t e k e n " (nebo i de S tie k n a ), a to ja k v E p i t o m e IV., s tr. 406, t a k i v „ Č e c h á c h u č e n ý c h 1' (str. 1OS). V obou spisech v š a k vedle to h o se jm e n u je „ K o n r á d e m z R a k o u s " , což Balbín vysvětlu je n e sp rá v n o u ovšem h y p o th e s o n , že K o n r á d sluje t a k p ro to , p o n ěv a d ž p r ý d elší d o b u se zdržov al n a universitě vídenské. Spolu s jiným i sp isovateli m á ho Balbín z a k a z a te le v T ýn ě a na h ra d ě u sv. V íta. Balbín ví t a k é o. jeh o postille p r a ž ských s tu d e n tů , zná ně k o lik jejích e x e m p lá řů , n e sp rá v n ě mu v šak p řip isu je postillu. K o nrád i n o v u v k n ih o v n ě k lá š te r a tř e b o ň s k é h o , nyní v m useu česk ém . Balbín n ah lé d l t a k é do jeh o O b ra n y , nalézající se te h d y v Krum lově a n a d e p s a n é „ O b ž a l o b y m e n d i k a n t ů " . Balbín praví, že n e m o h l r u k o p is p ro n e d o s ta te k Času přečisti celý, ač k d y b y byl chvilenku listoval, byl b y shledal, že končí na listě 15. N á sled k e m svého spěchu do m n ív a l se však, že ty t o „ O b ž a l o b y " za u jím a jí celý s v a z e k , že jsou te d y ru k o p ise m „ v e l i k ý m " . Ví sice, že ru k o p is psán je s t r o k u 1364, ale n e m á s p r á v n é h o n á z o ru o p ov a z e a účelu to h o t o spisu. D om n ív á se, že K o n rá d jest ú to č n ík e m , jenž žaluje na mnichy, t i t o mu od povídají, ale on jejich o dp ov ěd i zn ov u v y v r a c í., R ukopis, o n ě m ž Balbín t u t o mluví, je to to ž n ý s ru k o p ise m , c h ovaným nyní v č esk ém museu. O W a ld h a u se ro v i sa m o tn é m ví Balbín, že byl v ý b o rn ý m ře č n ík em a m r a v o k á r c e m , M a te ho však ta o ko ln o st, žc H á je k , k a to lic k ý k něz, ho chválí a n az ý v á k a n o v n ík e m c ti h od ný m , k d e ž to sp iso vatelé s tr a n y pod ob o jí Bílejovský, S trá n s k ý , T h e o b a ld , Lupáč, Žalanský, Veleslavín ho p o v až u jí za s t r a n í k a svého, b a že p r ý docela i H u s o něm praví, že byl po v z b u ze n bohem , ab y k á z a l p r o ti m nichům . Nicméně v ša k snaží se očistiti K o n ra d a z p o d e z ř e n í k a c íř s tv í o d vo lávaje se na to, že z a stá v a l ú ř a d k a z a te ls k ý za bdělých arc ib isk u p ů A r n o š ta a Jana, že H á je k i O n d ř e j svědčí o jeho p ra v o v ě rn o s ti a že p o c h o v á n v T ý n ě je š tě p ř e d v y p u k n u tím k a c ířs tv a . O dvo lává se n a k n ih y jím v y dan é ja k o na „ n e v in n é " — sem mylně p o č ítá z m ín ěn ou již Postillu K o nrad in ov u —, m yslí však, že uchvácen v p r o u d u řeči p řece něco p ron esl, co o p a tr n ý m m éně se zam lou valo a zv lá ště p r ý za oné doby, k d e mezi k lé re m ře ho ln ím a s v ě tsk ý m bývaly p r u d k é sp ory , končící n ě k d y rva č k a m i. S d r u h é s t r a n y v ša k uvádí t a k é n á z o r jiných, k t e ř í p rý — 121 -
četli jeho spisy a k t e ř í so u d í, že příliš volně mluvil o „ p o s v á t n ý c h " o sob ác h a že se vůči b isk u p ů m a k n ěž ím d o pu stil p r u d k ý c h invektiv. N ež i tu ta k é m á Balbín vým luvu ve p ro s p ě c h K on rád ův. Snad p r ý spisy jeho byly od kacířů , k t e ř í po něm byli, p o r u š e n y ! Musila p r ý p ře c e jen víra jeho býti n e p o r u š e n a , k d y ž p ři c h rá m u m e tro p o litn ím založil za' sebe výročn í mši (?) a k d y ž ta k z n a m e n itý řečn ík jak o Beneš z W eitm ile ho z a h r n u je chválou. O „ K o n rá d o v i Š tě k n o v i" m luví t a k é H i s t o r i e p r o t i v e n s t v í c í r k v e č e s k é " (od r. 814— 1632). T u se d o v íd á m e, že v Čechách se p o č a la r. 1350 s v á to s t o ltá řn í p o d á v a ti p o p rv é p o d je d n o u způ so b o u , a to n á vo de m p ro te s s o r ů italských, f ra n c o u z sk ý c h a ně m e ck ýc h , je ž Karel povolal na nově z a loženo u universitu p a p e ž s k o u , jim ž po b o k u stáli cizí stu d e n ti. T a k é p r ý n ě k t e ř í Čechové se dali svésti, tvrd íce, že s v á to s t n e m á se udíleti sn a d n é pod o b o jí zipůsobou, tím m én ě denně, a to p rý jen s dovolením arc ib isk u p o v ý m . P r o ti t ě m t o n á z o rů m p o sta vil sc p r ý slo vem i písm em Mi lič, je n ž p r ý lid četné se s h ro m a ž ď u jíc í k jeho k á z án ím p o v z b u z o v a l k č a sté m u p ř ijím á n í s v áto sti po d ob o jí z p ů sob ou a p r o t i m n ohý m n e ř e s te m vystoupil „ z b o ž n o u sn a h o u v ě r n é h o s o u d r u h a K o n ra d a Štěk ny , muže z vlá ště v zdělaného a vým lu vn ého , p o d p o r o v á n " . T ito spůsobili plam e n n ý m i řečm i svými mezi jiným, žc nevěstinec — B e n á tk y z v a n ý — z b o ř e n , a n a jeho m ístě ch rá m M. M a g d ale n y z b u d o v á n , což bylo p ř e d e h r o u k r o z b o ř e n í n e věstince du c hovního. — Ačkoli jasně z u v e d e n é h o te x tu vysv ítá p o u ze to, že K o n rá d M iliče p o d p o r o v a l v je h o s n a hách m r a v o k á r n ý c h , p řece s jisto u p r a v d ě p o d o b n o s tí m ožno u su z o v a ti, že a u to r H i s t o r i e p ov a ž uje K o n ra d a za s p o lu p ra c o v n ík a Miličova v boji p r o ti za v e d e n í p řijím á n í pod je d n o u způsob ou. Byly te d y ve s to le tí XVII. veími z m a te n y n á z o r y o s t a r š í české historii. B e r g h a u e r “) (ve stol. XVIII.) ro v n ěž jm e n u je n a še h o m r a v o k á r c e K o n rá d e m ze Š těkna, p o k u d se ale týče je h o činnosti a n á zo rů , m á o něm p o je m úplně sp rá v n ý . P o d o tý k á , že n ě k t e ř í h oříce p o m sto u ro z h la šo v a li o něm, že je s t n e jh o rším k a c íře m . O d té v ý tk y v š a k ho p r ý o s v o b o zují z a n e c h a n á díla, p r á z d n á ja k é h o k o li k a cířství. N a k o n e c “) Ve spise Protomartyr I., v Augsburku a Hradci 1736.
sp rá v n ě píše, že z děl je h o chovaných v b iblio th ece ka p itolní u sv. V íta, je p a tr n o , že p ra c o v a l tolik o na re f o r m ě m ravů a nikoli na očisťování víry. Spolu líčí B e r g h a u e r o t e vřeně m ra v n í sp o u s tu v P r a z e v d o b ě K arlově, jež tolik s t a r o s tí p ů so b ila císaři i a rc ib isk u p u A rnošto vi. Nebyl je š tě t o h o n á z o ru B e rg h a u e r, že by bylo t ř e b a t u t o m r a v n í h n i l o b u , ja k ji sám n a zýv á, z a k r ý v a ti a vy m lou vati, ja k o činí jiní sp iso v a te lé a h is to rik o v é s te n d e n c í klerik ální, a b y jen se jim n e s h ro u tila th e o r ie o „ z l a t é m " v ěku české církve za d o b y Karlovy. Poslal p r ý v ša k Bůh, p o k r a č u je B e rg h a u e r, ja k o vždycky jindy, m uže z k u š e n é , k t e ř í „ p r u te m ú st s v ý c h " tre sta li h ř í c h ; K on rád byl je d n ím z nich. N e jp o d iv n ě jší n áz o ry o „ K o n rá d u Š tě k n o v i" vyslovuje A u g u s t i n Z i 11 e.'J ) Dle n ě ho se p rý H á je k n a p r o s t o mýlí, m aje K o n r a d a za k a n o v n ík a . K o n rá d p r ý dle vší p r a v d ě p o d o b n o sti byl sv ě tsk ý m k n ě z e m a v d ob ě své „ k ře sť a n s k o - v la s te n e c k é " p ů sob no sti f a r á ře m v T ýně. K dežto t. zv. k acíři p rý m luví o něm sk ro v n ě , chválí ho n e jk a to lič tě jší spisovatelé. T u t o v ro u c n o st k a to lík ů lze vysvětliti tou o k o l ností, že by ho rádi prohlásili za s t r a n í k a svého. Ale ta to sn a h a je n a p r o s to m a rn a , neb oť J a k o b L e n f a n t 1.0 ) z ř e j mě d ok á z a l, že t a t o d o m n ě n k a o d p o r u je n e v ý v ra tn ý m u d á lostem a t ř e b a ji z a v r h n o u ti co n e jro z h o d n ě ji. — š t ě k n a , rod ilý v R ako usích — p ra v í Z itte —, je n ž v ša k dlouhým po b y te m v Čechách stal se d o k o n a lý m Čechem, nevstoupil na ka z a te ln u , a b y nehorlil p r o ti násilným n o v o tá m v c írkevní kázni, jež byly s tr a š n ý m i z áko ny, h ro z b a m i a t r e s ty z a vedeny. P o n ě v a d ž p a k věděl, že p o k r y t e č t í mnichové jsou příčinou tě c h to nesnesitelných n o v o t, te d y vystoupil p r o ti tě m to vlkům v kožich ovčích, a šel t a k daleko, že jejich ha n e b n é n e řesti a fa riz e jstv í nejen v T ý ně , n ý b r ž i na h ra d ě odhalil — dle n á z o r u Z itte o v a ne sice v c h rá m ě sam ém , n ý b rž p o u z e v řecké kapli pod věží — a je vylíčil ja k o příčinu vší m ra v n í z k á z y atd. Mluvil p r o ti z v lá štn ím u jejich kroji, p r o ti jejich po uze tě le sn é m u seb e rn rtv e n í, p o n ě v a d ž to to nem á z a slíb e n í ani to h o to ž iv o ta ani n a d ěje slávy v životě d ru h é m . Dle v še h o mluvil asi ča sto p r o ti jejich lenivé k o n te m p la c i, věčném u zp ív á n í žalmů, a p ro ti m echal>) Lebensbeschreitningen der drey ausgezeichnetsten Vorlauíer des beruhmten M. Johannes Hus von Hussinecz (178(3), str. 76. a násl. ,n) I listoire de la guerre des Hussites. — 123-
riické p o b o ž n o s ti vůbec. Kázal p ro ti jejich fo rm u lím žehnacím, a m u le tů m , d ů tk á m , L u k á š o v ý m cedulím, k ap u c ím , škap ulířů m , ře m é n k ů m , p á sů m , sa n d á lů m , k r á t c e p ro ti „všem jejich s p e c ia litá m ". K o n rá d byl p r a v d ě p o d o b n ě k a n o v n ík e m ře c k ý m , ale t a k é řeh olním k a n o v n ík e m . Dále líčí Z itte, co p r o ti K onrád ov i m nich ové podnikli. J a k p a tr n o , vylíčil Z itte W a ld h a u s e r a nikoli, ja k ý m s k u te č n ě byl, n ý b r ž jak si ho p ře d s ta v o v a l dle s v é h o ideálu jo sefinistického, — T o m u to z m a t k u učinil k o n e c F r a n t i š e k P a l a c k ý , 11) jenž sro v n a v p říslu šn é p r a m e n y zjistil p ra v é jm éno i p ů v o d Konrádův, u k á z a l, že n ení se Š tě kn ou je d n a a táž o so b a , vypsal s tr u č n ě je h o život a p o d a l u k á z k y z jeho O b ra n y. P rá c e P a la c k é h o byl;a p r a m e n e m , z n ě h o ž čerpali v ě d o m o sti svoje o W a ld h a u s e r o v i různí h isto rik o v é , p ře d e v š ím a u to ři k o m p e n d ií c írk e v n íc h dějin. R. 1865 vydal prof. Konst. H o fle r ve sb írc e zvané „ P r a m e n y r a k o u s k ý c h d ě jin " (oddělení: sp iso v a te lé , sv. VI.) .K onrádovu O b r a n u sp olu se člán ky ž alobním i m nichů ž e b ra v ý c h , a to dle ru k o p is u p r a ž s k é u n iv e rs itn í k nihovny, s vynecháním však m ís t m éně závažných. V P o je d n á n íc h k rá l. č. spol. n a u k r. 1881 vyd al F e r d i n a n d M enčík r o z p r a v u o životě a činnosti K o n rá d o v ě , d o s u d n e jo b š ír n ě jš í, ač s p o c h y b e n o u chron olog ií, a otiskl zde n e jv ě tš í Část jeh o k o r r e s p o n d e n č e . D o p lň k y té t o k o r re sp o n d e n c e p řip ra v il k tisk u L a d . K l i c m a n . 12) Vedle M enčík a p sa l o W ald h a u se ro v i W. W . T o m e k v D ějepisu m ě sta P r a h y (III. sv.), položiv v ša k n e sp rá v n ě p říc h o d W a id h a u s e r ů v do P r a h y k r. 1358. ,J) Srv. Die Vorlaufer des Husitenthums in Bohmen. Aus den Quellen bearbeitet und herausgegeben von Dr, J. F. Jordán. Leipzig, 1846. Práce tato vyšla r. 1871 v II. dílu Radhoště, str. 297.—310. po česku s tímto dodatkem od Františka Palackého: Spis tento, určený pro akta král. české Společnosti nauk, podán byl c. k. censuře 1843, ale vrácen spisovateli bez potřebného tehdáž povoleni k tisku. Když dvě léta po zději chvalně známý Dr. J. P. Jordán poznal jej u mne, žádal mne o povolení, vydati jej v cizině pod svým jménem v německém pře kladu, čehož já, prolilédaje ku prospěchu nauky, odepfiti ani nechtěl ani nemohl jsem. [i) O některých kusech se zmiňuje již ve Zprávě o cestě po knihovnách již častěji jmenované.
P r o Otťův Slovník N aučný (sv. XXV11:, str. 122— 124) napsal L a d i s l a v K l i e m a n o W a ld h a u s e ro v i článek ne sice ob je m n ý , ale přece vše p o d s ta t n é v yčerpávající, se sp rá v n o u chro n o lo g ií, v čem ž d o sa v a d n í p rá c e p ře d e v ším chybovaly. P ř e s velikou s tr u č n o s t lze t e n to č l á n e k . považovati za n e jle p ší z do sa v a d n íc h p r a c í o W a ld h a u se ro v i.
O P RAVY:
V Strana Strana na poslední
úvodním slově řádka 10. s hora, místo dlouhým čti d l o u h ý c h . 28., poznámka 12. řádka 4., místo Matěj čti M a tě ji. 44., číslo poznámky 61), polož za slovo „Cizoložník . . . řádku dole.
OBSAH
[. DOBA KARLOVA
Strana . 9
Z e v n ě j š í l es k c i r 1( v o Množství chrámů a klášterů, ducho venstva i řehohiíkú, nádhera bohoslužeb, úcta svátých a ostatků, touha po odpustcích, pouti. Vliv církve na školství a stát 9 Mr a v n í p o r u š e n o s t s p o l e č n o s t i k ř e s ť a n s k é . Neka nonické obsazování beneficií, zanedbávání povinností du chovní správy, Lenost a požitkářství farářů, přestupování coelibátu. Poměry klášterní. Finanční' snahy papežů. Pověra v lidu. Necudnost. Manželství. Surovost mravů. Rozpory sociální a národní. Kacířství v Čechách. Arnošt z Pardubic . 12 P říč in y m r a v n í h o ú p a d k u . Politické snahy papežů. Pře hnané oceňování svátostí. Coelíbát. Nepřítomnost krále a biskupa. Povýšenost biskupů. Duchovenský proletariát . 18 V z n ik r e f o r m a c e — j ej í z á k l a d n í m y š l e n k a : Uvol nění individua. Waldhauser mezi přlpravovateli nových dob 20 11. ŽIVOT A PŮSOBENI KONRADA WALDHAUSERA................... 22 N a r o z e n í W a 1d h a u s e r o v o, v ý v oj p o v á h y , v z d ě l á n í : Místo a čas narození Konrádová. Krajina u Waldhausu. Statuta kanovníků řeholních. Dvůr pap,ežský. Flagellanti. Boje papežů s Ludvíkem Bavorem. Škola v Krumlově. Další vzdělání............................................................................22 K o n r á d k n ě z e m a k a z a t e l e m v e V íd n i: Pouť do Říma. Dopis biskupu passovskéniu.............................. .3 ! K o n r á d n a v š t í v í P r a h u — s t a n e se f a r á ř e m v L it o m ě ř i c í c h : Motivy návštěvy v Praze. Císař Karel IV. Arcibiskup A r n o š t ............................................................ . 36 K o n r á d k a z a t e l e m u sv. H a v la — ú s p ě c h j e h o k á z á n í : Z čeho odvozovati kazatelské úspěchy Konrádovy. Jeho kvalifikace k a z a te ls k á ................... ... ..................................... 38 O b s a h k á z á n í W a l d h a u s e r o v ý c h : Nádhera v šatstvu. Nep o čestnost mravů. Obžerství. Pýcha. Horlení proti pá nům. Lakomství, lichva. Hra v karty a kostky. Lhostejnost náboženská
41
OP RAVY:
V Strana Strana na poslední
úvodním slově řádka 10. s hora, místo dlouhým čti d lo u h ý c h . 28., poznámka 12. řádka 4., místo Matěj čti M a tě ji. 44,, číslo poznámky 61), polož za slovo „Cizoložník . . . řádku dole.
() I >S A11 S tr a n a
I, DOBA KARLOVA
..............................................
9
Z e v n ě j š í 1!• 1.I. i 11 1< v r Mnn/slvl cluYuuú n klášterů, ducho venství! I Ivlioliillui, ii.hllin,i bohoslužeb, licta svátých a ostatku, liniím iuMPilMirilrlrti, jmml i. Vliv církve na školství a stát . . . . ............................................... ....
9
Mr a v n í p o n i c ii n '
vost niřavú. Rozpory sociální a národní. K.ulir.lvl v Cechách, Arnošt z Pardubic . 12 P říč in y mr a v n í h o ú p a d k u I'nllllcké snahy papežů. Pře hnané.. oceňování nv.ili>r.ll. (.'ocIlluH, Nepřítomnost krále a biskupa. Pový;'u'iio;4 hliikupii, Duchovenský proletariát. 18 V znik r e f o r m a c e | e 11 z á k l a d n í m y š l e n k a : Uvol nění individuá. Walilliau.siT iin /.l pílpi avovateli nových dob 20 II. Ž I V O T A P Ů S O B E N Í KO NRADA W A I . I >11A tÍK IÍR A....................... 22 N a r o z e n í W a I d h a ti s e r o v o, v ý v o j p o v ;i h y , v / . d ě l á n í ; M ísto a č a s n a r o z e n i K o nrádov u. Krajina ů W a ld h a u s u . S t a tu t a ka n o v n ík ů řeliolnícli. Dviir p a p e ž s k ý . Magellantí.
Boje papežů s Ludvíkem Bavorem. Škola v Krumlově. Další vzdělání.......................... ................................................. 22 K o n r á d k n ě z e m a k a z a t e l e m ve Ví dni : Pouť do Říma. Dopis biskupu passovskému....................... ........................31 K o n r á d n a v š t í v í P r a h u — s t a n e s e f a r á ř e m v L ito m ě ř i c í c h : Motivy návštěvy v Praze. Císař Karel IV. Arcibiskup A r n o š t.................................. ..................................36 K o n r a d k a z a t e 1e m u s v. H a v 1a ■ ú s p ě c h j e h o k á z á n í : Z Čeho odvozovati kazatelské úspěchy Konrádovy, jeho kvalifikace k a z a t e ls k á .............................................................38 O b s a h k á z á n í W a l d h a u s e r o v ý c h : Nádhera v šatstvu. Nepočestnost mravů. Obžerství. Pýcha. Horlení proti pá nům. Lakomství, lichva. Hra v karty íi kostky. Lhostejnost náboženská . . . :.............................................................•. . 41
r
UHlI
W a l d h a u s e r o k n ě ž í cli ř e h o l u íc ic h : Význam km .iu Povinnost kazatelská. Opomíjení povhmoKlI line ln.ti Korrupce m n i c h ů ............... ............................................. K o n f l i k t W a l d h a u s e r ů v s m n ic h y : Zášti iiinMiu |n •>11 Waldhauserovi. Zakročení generáladominikámi. Ill.tul n nu i biskupského soudu . .............................................. M ilič z K r o m ě ř í ž e ..................................................... P ři o s t ř e n í k o n f l i k t u — ž a l o b n i č l á nk y p i u l l V\ř ( l >1 h a u s e r o v i : Waldhauserova kázání ke Imn I |n<> Ih * Druhý výslech u soudu arcibiskupského. I M>1 m i h ii mnichům. Dopis generálovi dominikánň. články ilmulull um a augustiniánů proti Konrádovi. Jeho odpověď nu m i ) > i | i I m převorovi u sv. Tomáše. Řeč proti článkům mul i iii 0 letnicích. Vévoda rakouský v Praze K o n r á d p í š e O b r a n u : Odpověď na články í i u i ; ii i i II i i Ihi i i i Řeč o pohřbu arcibiskupa A r n o š t a ................... K o n r á d f a r á ř e m v T ý n ě ................................................. Ko n r á d a m in o r itě , ž a t e č t í , k á z á n i zji i................||l Č e c h : Příhody v Žatct. Svobodný list daný vrvu.l.m i ■ vorským, přivolení papežovo ke kázání v provlm li i" i/ 1 salcburské. Nový konflikt s minority žhUt Ii vml Ko n r á d ve s p o r u s K a r m e l i t á n y : Otázka |>;il(ml n>> i" >1 III. SPISY WALDHAUSEROVY
k| IH)
rvi
no in
rtll
Ml II i
M Itfi
Mft
U|
...............
Postilla studentu sv. pražské university (jeli nln >ni iu l|Htl překlad, význam). Obrana. Appllkuci nu li n .. Vtii<> a Maxima na theologii. Reč o pohřbil ni• ll>1 i n| ■ tit i Korrespondence Waldhauserova. VvU.nl | mmini i i i ii mata řečí pana Konrada. Postilla zM itihí I >- *..1 |«n II tanci. Řeči o svátých. O umění lumilolul........i I • ..< * i< M| IV, KONIMD WALDHAUSER V HISTORII Iteneš 7. Weitmile. Matěj z Janova. šllliiy ................. i h Štěknou. Balbín. Berghauer. Xillt. I 'fil.n l i Muněik. Klicman ..........................
I IH
IM
