i- NAPSAL J. J. STANKOVSKY. V PRAZE. NAKLADEM n LIBU E," MATICE ZABAVY A VED^Xl, Frant Tutted

^-r-

_Lti

/

V

0 SLAVE HERECKE.

ROMAN,

O

&l*/iNAPSAL

J. J. STANKOVSKY.

V PRAZE. NAKLADEM nLIBU§E," MATICE ZABAVY A VED^Xl,

3379

Frant Tutted

XUkem J. Kolftfe v PraB«.

Odst pirvA. Dite revoluce syatodusni. * Pravda-li, 2e zni5eni Dianina chrdmu Efessk^ho bylo jakoaa veStboa pfiiti sldvy Alexandra Velik^ho, jen2 narodil se ndhodon tê noci, kdy% zloSinnd raka Herostratova vmetala zdhubnou pochodeii do bndovy posvdtn6, mohl ka2d^ obyvatel ulice trnhldfsk^ a sv. Petra vsfm prdvem souditi, le bade prvorozen^ syn pana mistra Martina Vojtdnka, ne-li prdvfi Alexandrem, prece alespon ngfiim velikym. D^snd byla to noc, v uii tento konstita^nl obfan rakousk^ vatoupil do svSta. Herostrata nabra&oval povfistn^ kni2e Windischgratz, posvdtn^ chrdm Dianin v Efesu zastnpovaly ^Bhatrn6 dfeveni ml^ny blize starom§stsk6 vSie mosteck^. S hrfizou vzpomfn& posnd ka2d^ starSf Pra2an osndne noci mezi Sestndct^m a sedmniictym fiervnem neblaheho roku 1848. U ve&er osndn^ho doe 16. cervna zahaSela s Marianskych bradeb d^la, a boed prvoi gran St 1*

— 4 — vmeteny do Prahy zapdlil mtyoy starom^stsk^. Desn^ byl to poMr, dfisfid byla to noc! Vysoko glehaiy plameny k obloze zbarven6 rud^m zdiehem! VoMr byl tak ohromoy, ze nebylo Ize pomysliti na uha§eDi Vgak jest^ v6t8i byla bdzeii Praianfl, Ze i do jin^ch budov bade co nevidSt vmetdn plamen zdhnbn^, aby zni&l starosiavn^ sidlo LibnSino. S nesmfrnym kfikem a proklfndnfm pobfbali lido nlicemi m§sta; stfelbou a hlukem ot?d8al se nofinf vzdach zkalen^ bnstym dynaem hoficich mtynfi staromestsk^ch. A v t6to desn^, brfizy pln6 noci ozval Be v pftzemf nevelkeho domu nprostfed trahldfsk^ olice ndhle erdcelomny v^kfik mal6bo nemlnvfidtka, oblaSnjicibo se sv^ta co nov^ Slen svobodon obdafen6 ?i§e rakooske. Otcem mladlbo sv^toobfiana byl pan Martin Vojtdnek, fiesk^ §vec, poctiv^, npffmn^ vlastenec a nemal^ hrdina. Byvalf pfed prohl&senim ?înine5n4ho stavn nejstate5n§j§im ndrodnfm gardiston, i nebylo dne, aby se nebyl podival na svon nniformn, nynf v nejzadnejsfm koat§ star6 skffng pe51iv§ nkrytoa. A tak6 v osodn6 noci Windischgratzova bombardovdni byl by jistS nlevoval sv6mu hrdinstvf, notnym ldte4fenim, kdyby ma dfilezitd rodinnd nddlost: narozeni prvniho syna nebyla dala zapomenonti alespofi na chvili povinnostl obfiansk^cb. Zpraven sv^m udednikem o bliZicf se katastrofd, opostil r okamJit$ krah Bvych state5n^ch soudrnhu, se zaloJenyma rakama na hoifici ml^ny pohlf2ejicich, i stdl nyni n lo2e BV6 manSelky Terezie, tisknoncf mlad^ho Vojtdnka k prsonm matefsk^m, Tak6 ve tYdfi pdbS mistrovS

zra&la se nejvySSf blaênost. A jak2 by ne! VMyi dekal na sv^ho prvorozence celd tfi 16ta a nynf jestd ke vgema carodil se mu v noci tak pamdtn6. Nechceme Ivrditi, ie by byl pan Vojfdnek slychal n^kdy o Alexandra velik6m a o zniên! cbrdma Efessk^ho, pfece v§ak povaSoval nddlosti pamdtD^ noci za velmi vdSne a zvldStd znamenf. „Narozen za noci tak bouflive. Z toho bade jistS nSco velik^ho," mfnil blaên^ otec. „Masite ho ddt na stndie," ihned ocbotn§ pfrsvSdîla panf babidka 0 d p o v d. „To se rozumf, stodovat mnsf. YtloSa do neboi co se do ndho vtloaci dd. NadeSla ndm velikd doba a pravda-li, Ze velikd doba tvofi velikd mn2e, bade z n6ho neco znameniteho." Matka, blaênS se nsmivajic pfikyvovala, jako by chtSla ffci: Âno vynalo^fme vsecka pili a peSi, aby z naSeho syna bylo nSco fddn^ho." Pominoace v§ecky ceremonie a pffpravy, kter6 ddiy se k oslaveni nov6ho obCana v pffbytku pana mistra Vojfdnka, pfikrofifme ihned k vylfdeci slavn6ho kfto, jeni odb^vdn hned pftgti nedeli v blizk6m chrdma svatopetrsk^m. Celd Stvrt svatopetrskd byla toho dne na nohou; v2dyt ta skoro ka2d^ pana Voj¬ tdnka znal, i vdddl, s jakon netrpelivostf o5ekdval slavo^ ten okamîk. Cel6 d?a dni bShal bla£en^ otec od domn k domn, aby ka2d6mn, kdo to slySeti cbtfil i necht§l, zvSstoval radostnoa nddlost rodinnoa, pfi 3em2 neopomenal fdoloiiti, 2e pfi narozenl jeho syna ddly se prapodivn4 êi, kter6 pr^ ve v§em a v§ade dosvedfioj^ vie bade z n&ho veliky a slavn^ mni. Kdyby nebyli

svatopetrgti ji2 drive nazvali pana Vojtdnka Mpotrblym gevcena," tenkrdt bylo by se ma ndzva toho jietS dostalo. 0 tfeti hodind odpolednf shromd2dili se kmotifi a kmotfifiky ▼ pfibytka Vojfdnkovfi, aby se odtnd ve slavn^m prflvodu odebrali do kostela. „Nn£e s pdnem bohem do kostela!" pravila po dlonb^ch piffpravdch panf Cdpovd. ^Pane mistfe, dejte dobr^ pozor, koho pfi vystoopenf z doma nejprv6 potkdme. Die toho ma2ete soadit na pffstf povoldnf sv6ho syndSka." nI dejte mi pokoj s t8mi bdchorami" — smdl se pan Vojfdnek. „Coz kdybychom potkali drdtenfka! Mnsil by proto mftj syn b^ti drdtenikem?" nJste a zfistanete neveficf Tomd§," mrzntS odsekla panf Cdpovd. BJsem ui tficet let babi5koa, a vSade se to splnilo, jmenovitd a prvorozen^cb. Vîfte si, pane mistfe, nebo ne, ale pamatajte na md slova." Je^te jednon panf Terezie sv6ho jedind5ka poHbila a poêhnala, a prfivod odebral se do kostela. Vysli na nlici. Sotva ie aSinili nSkolik krokfl, ozval se pronikav^ v^kfik. VSickni upfeli zraky na jeho pflvodkyni, panf C^povon. „Svatd panno! Jake to neStSsti!" naffkala stafena, a tfesonc se na cel6m tSle, div ze dft$ z rukou nepastila. „Co jest? Co se stalo?" tdzdno se o pfekot. „0 bolQl To nestSstf!" aJak6 nestSstf?" „Co2 jste nevidSli?" 8Co? Koho?"

—

7

—

„Za§el prdve za roh zlatnickS nlice.B a wAle kdo? 0 „Akt6r! „Jak^ aktdr ?B Chodfm MNevim jak se jmennje, ale zndm ho. kaidoa nedeli odpflldoe na galerii — nemdm-li totiS co delat. VidSIa jsem ho nSkolikrdt. Je to ten, co hraje v aPanf Marjance" hloup6ho Kyliana." nNa a co na torn?" mrznte odsekl pan Vojf&nek. nConatom? Tolik, 2e bode vdS syn aktSrem «— komediaDtem." Pdni kmotfi a panf kmct?inky stanali jako omrd5eni, jenom pan Vojtdnek tvdfil se, jako by se ho nebyla slova panf babiSky ani dotkla. BTfeba akt6r — pfece pdn!" odpovfid^l s asmevem, pfes to ale se zjevnou hnrtivostf. ÔstatnS ale ni jsem fekl, 2e takovym pov^rdm nevSffm a proto mohla jste si, panf Cdpovd, svoa pranostika necbat pro sebe." Dobfe, 2e stanali p?ed kostelem, jinak byl by se dobrdck^ pan Vojtdnek p?ece. rozhorlil. Co na torn kdyby jebo syn byl n6kdy slavn^m herceml A slavnfm byl by jistfi, pon^vad2 narodil se v noci tak pamdtn6. Akt6r! Komediant! Co zdle2f na lisadka lecjak^s pani <3dpov6! Coz vf takovd osoba, jak£ je rozdil mezi hercem a komediantem! A pdni kmotrov6 a kmotfi6ky jak by smet! Ale on —- pan mistr Voj¬ tdnek to vf. V2dyt byl ve svStS, videl a slySei velmi mnoho, on vf, Je se jinde fikd he^ flm namglci" a ne jako ve Ctvrti svatopetrskd — nkomed!anti.w A proto cbce-li toma osud, at je tfeba hercem, ale ne jin^m mi slavn^m hercem.

— 8 — Pêce v§ak kdy2 vraceli se ze kfta, pfi nem2 dostalo se mlademn Vojtdnkovi po pana kmotra jineno „§tgpdna, pfitodil se star^ pan Vojtdnek k panf Odpov6 a pravil velmi pffsnS: „Ziddm, panf babiSko, abyste niSebo m6 2ene neffkala — v§ak mi roznmfte !* Take ostatnf hosty po^ddal, aby se alespofi dnes nezmifiovali o pfihodS s pdnem, kter^ho byla jim naznafiila panf Cdpovd co — akt6ra. Hostina, ji2 pan Vojtdnek vystrojil k poctfi sv6ho prvorozen^ho prince, rozehnala zdhy kde jakoa chmarn, i netfeba diviti se, ie nikdo z rozjafen^ch hostft iievzpomnfil si na v^stap nejapaostf panf Cdpov6 vyvolany. Ooa jedind kabonila a mrafiila se jako v^r. Po cel^ch tficet let, co byla babifikou, nikdo se jf neopfel jako ten „potrbly svec." „Ale nie ma to nenf platno," hartasila mrzat§ pro sebe. „Jak jsem fekla, z klaka bade komediant/ 11. §tSpdnek rostl jako z vody a nez se kdo naddl, bylo ma §est rokfi. „§tdpdnka!ft pravil jednoho dne pan mistr, Je fas, &bys se vyzul z dStsk^ch stfevfcfi. Zapffsdhl jaem se, Je bude§ pdnem a proto raasi§ zdhy do Skoly." Pani Terezie aSila syndCkovi sv6ma prvnf kalhotky na k§andy, pan Vojtdnek nrobil ma vlastnf rakou boty s vysok^mi holen^mi a mosazn^mi podkQvkami, koupil mn n knihafe slabikd? a kfidlicovoa

— 9 — tabnlka, a femendfe Cerne obarvenoa taska a takto ozbrojen^ho vedl jej do Skoly svatopetrskd. 8t3p&nkovi se ve Skole Ifbilo. Byl îpero^ a cbytr^ kla5ina, i nelze diviti se, ze vynikl za krdtk^ Sas nad vSecky kinky CtvrtS svatopetrskd, coiS arci jenom. znalec dovede posondit a ocenit. A kdyi bylo §t$pdnkovi sedm let, byl v pismg i ve vMdch pokroCilejgf ne2 vlastnf jeho pan otec, ktertf — mimochodem fefieno — nikdy neldmal sob8 hlavu zbytefinymi roznmy. Naskytnje se pfilezitost, abychom pronesli i^kolik slov o Vojtdnkov^ch pomlrecb, o jeho vlastnostech, jmenovitS ale o torn, pro5 dostalo se ma pfezdfvky — potrhly Svec. Pan Vojtdnek byl rodily Prazan, Podskaidk, vsak u sv. Petra objevil se prvnS teprvd tenkrdt, kdy2 byla — ta velkd voda. VedSl sice, 2e bylo to z jara r. 1845, ale myslil si, 2e uddlost tak d&leiitd, jako byla povSstnd povodeii fefiendho roku, ntkv&a kaSddma i bez letopo£ta v pameti. Co novope5eay mistr Sevcovskdho nmeni, zabroasil jednoho dne s nekolika b^valymi spohtovarysi ka sv. Petra do povdstnd kr^my „a Ndhlovskj'ch," kde2 odb^vdn prdvd hlaCn^ bdl. Byl to bdl, o jak^.h nyndjgf Praha nemd ponfitf ajenJ zaslnhoje, aby bylo o nem napsdno zvldStnf historicke pojedndnf. Nevelkd, nfzkd, se tff stran otevfend besfdka, nalezajfcf se nprostfed ngkolika koiatycb stromfl, tot asi konterfaj zabradnfho sdla „n Ndhlovakych." Bekorace dru2f se dflstojne k jeho v^stavnosti. N§kolik snch^ch chvojov^ch pletencti po strandch, nSkolik pfetrhan^ch fetdzti z malovandho papfru na

— 10 — strops, dv$ nevelkd notne poskrabaad zrcadla rfiznebo stdff i rfizn^ch forem, a kone5n$ 5tyfi kfiklavymi barvami provedend vyobrazenf vdlek Napoleonsk^ch — tot vSecka jeho okrasa. Osm ne prdvS vyte5n^ch filharmonikfl s vfeStivymi tronbami a klarinety sedSlo v kootd tanSfrny za jakous prkenoa ohradou, na nf2 byla dovednd Stetka jakdhos zednfka vykonzlila 5ervenoa l^ra a dv§ 21nt6 pfes kfii poloSene trumpety. Hodebnfci dod^lali prdv6 kvapfk. Hastd kotoufie pracha a tabakovdho konfe vystnpovaly ka stropo, a stard jakds babizna rozhdnSla se s mokr^m lavifinfkem po sdle, aby alespon poodkod spldkla podlabo pokrytoa na ndkolik prstfl tlustym pracbem, oharky odhozen^ch doutoiku, zbytkj azenek, preciikfi a j. pochontek, jimi^ rytifsti tane5nici dob^vali srdce sv^ch dam. Podot^kdme jeSt§, ie vstupnd do bdln „n Ndhlovsk^cb" obndSelo dvongro§dk, a ie hlavnfmi jejich podporovateli byla miyndfskd cbasa z nedalekycb mlynfl lod'kov^cb. Pfi amerikdnskdm zaffzenf nyngjSfch ml^nfl nebylo by to ovSem mo2no, ale tenkrdt to §lo. Cbasnik nasypal si piny kos a beze vsi toalety, pouze jak byl zvykl^ procbdzeti se s ndsypkoa po mlyoici amouSnSnj? a s pantoflemi na boso zaskoîl si k nNdblovBk^m.a Maje na minnta vypo&tdno, kdy kos dojde, hodil dvoogroSdk do cimbdla — a pastil se s takovoa chatf do kola, ie po tanci nemohl se obyfojnd shledati se sv^mi mlyndfsk^mi trepkami. Vojtdnek byl Sevcem, jab^ch je v Praze ted u2 velmi mdlo, fekli bychom — Sevcem starofiechem, Sevcem pffmo historick^m. FidlovaSka byla ma vStSfm svdtkem ne2 kter^koli bo2i hod. Jii jako uêdnfk, a pozddji tak6 co tovaryS byl by povaôval

— 11 — za velk^ zloSin, kdyby byl omeskal dostaviti se tfetf den po velikonoci na Naselskon loaka, kdyby si nebyl alespon jednoa zatan5il kolem oven5en6 a opentlend fidlovaSky. A co nad§eny ctitel historickd fidlovaCky nemohl a priori byti takd nepfftelem modrdho ponddlka, nemeng historickdho. Byl prdve takov^ modry ponddlek, kdy2 zavftal se sv^mi soadrahy po prvd k „Nfihlov8k^m.a V2dy vesel&na Vojtdnkovi zalfbilo se tn nemdlo. Nedbaje sdm zbyteôycb poklon a pfiliSnd Skrobenosti, liboval si v t6 neoby5ejn6 volnosti, s jakouB pobybovali se to umoa6n§nf rytffovd z „locfkov^ch.a 2;ddn6 npejpdnf, zddnd zbytednd pardda, v obleka i chovdnf volnd negliid. Mnobd taneSnice pficbdzela pffmo od kaSny. SeMi toti2 jejf milovnik z nlo5kov^ch" prdvS kolem a k^vnal-li na ni, aby si sla dapnoat, svefila patna laskavosti policajta kolem ka§ny pfecbdzejicfho a hop ji2 byla se sv^m bftym taneCnfkem v kole. To opakovalo se pfi kaMd nddednjfcf putae, a panicky nemdlo se divily, ie jejich sla2ky chodf tak rddy pro voda. Tak6 ostatnf taneCnice pfichdzfvaly jenom na skok. Ta z hokyndfskdho krdma od mandla, ooa i s matym dft^tem v pefince z prochdzky, tfetf z hospody, kam2 byla posldna pro pivo atd. A op^t divily se paniCky, kterak mfi2e b^ti holka tak dlonho na mandla, prod zapdchd jejf jedindfiek v pefinkdoh tabdkem jako n£jak^ hnsar, pro5 je pivo jako lonh i bez peny atd. atd. Co2 mtie takovd panf posondit, co je to anegliSe-bdl" a Ndhlovskych! Vojtdnek provedl ji2 kde jakoa holka, kdy2 objevilo se v sdle nSkolik nov^ch taneCnic, mezi

— 12 —nimiz vynikala zvldste jedna svoa stateSnostf a hezkosti. Byla to Svadlena z amdleckdho zdvodn panf „porcundlky.a Tak totii naz^vali a sv. Petra maloa brbatou panf Naninka, drahou polovici nemdnS maleho a t^ hrbatdho pana Floriana B r o a 5 k a, malife porcaldna, Si prost6 po svatopetrska — pana „porcandla.a Nikdo nebyl by fekl, ze state5nd a hezkd dfvka maze b^ti ditetem manzelstvf tak „nerovi}6ho". Tak6 toma skate5nd nikdo nevSril. A5 pan Broa5ek i pani Broafikovd duSovali se, ie je Terezk^ jejich vlastnf dftS, pfece trvali lid6 na svdm, ze ne, ie ho jenom za sv6 pfijali, pon§vad2 pr£ se jim zlomyslnf lid6 vysmfvali, ie nemajf ditek. At toma jakkoli, Terezka byla azndna zdkonem za dcera Broackov^ch a co je§t6 vice platilo, byla povaEovdna za nejhezSf ddvfie z cel6 5tvrti svato¬ petrskd. K^ div, ie take Vojtdnkem nezfistala nepovSimnnta. Jakmile rozhledla se po sdle, pfito&l se k nf a nz byli v kole. Po prvnfm tanci nabfdl jf pivo a slan^ „amprecl,a po drahdm tanci konpil jf kas pernfka, po tfetim tanci pomeranS a po 5tvrtdm fekl ji bez okolkfl, jako prav^ 5esk^ Svec, ie se ma Ubf a ie by s ni tan&l tfeba a2 do soudndho dne. Nebademe lf5iti do podrobna, jak vyvfjela se zndmost Vojtdakova s tak dobr^m dspdchem a HNdblovskychu zapfedend. Uvddfme jen tolik, ie man2el6 BroaSkovic avftali pana mistra s otevfenoa ndrafif, zvldstd kdyi vykdzal se tfemi spofitelnfmi knfikami, je^ byli obtdSkdny dfslicemi, representajfcfmi kapitdl 1200 zl. konven5nf mince. Takd Terezka nedala se pfiliS natit, zapomenoac zcela na svoa prvnf Idsku, na ko2eluha S1 a k a,

— 13 —

jebog odvedli jf pfed pfll rokem k LatoardkSm a. iemui pfisabala a starobyld vê svatopetrskd vernost do tmavdho hroba, respective dokud by se z vojny nevrdtil. Vdfinost ta netrvala jako obyfiejnd ani rok, neb ji2 za tfi mdsfce po fe5endm bdle u wNdhlovskych" pfijala na sebe jmeno pana Martina Voj¬ tdnka, jeni zafidil si jeSte pfed svadbon v olici trahldfske dilna obavnickoa. Pfes vsi zrdda spdcbanou na koêlnbovi, ]eni oatatnd co vojdk nebyl take vzorem vdrudho Komea, byla Terezka pfece jenom fddnd iena, vzornd bospodyne a pozdeji i peîivd matka. Nebyla sice ani dost mdlo poetickd, vsak mela maze svdho rdda a povstala-li ndkdy mezi nimi hddka, byla tfm vinna vidy jenom Vojtdnkova potrhlost. Mdli-li svatopetrSti sosdci prdvo naz^?ati Voj¬ tdnka „potrhl^m sevcem," sudiz laskavy dtendf sdm ! Hlavd zndmkoa potrhlosti pdnd mistrovy bylo, ie brdl si na vlasteuce, ei Idpe, ie jim sknte5ae byl. NavStevoval 5eskd divadlo, knpoval deskd kcihy a Sasopisy, pfispfval peoezi ke vsem vlasteneckym uSelfim, zpfval doma i v hospcdd ceskd pfsne, zaIdtefil si ndkdy na to Metternichovskd hospoddfstvf, slovem: mel ndhledy a roznmy, jakd vdtSina tebdejsich PraJanfi nemdla. A prdvd proto, ie byl nedfm, Mm drazf nebyli, ie mdl svoje zvldStnosti, jei zdAly se jinym podivn^mi — nazyvali ho — potrhlym. Ndzor ten zmdnil se pondknd teprva v osndndm roce 1848, kdyz v mozka ka^ddho Pra2ana i v torn nejvfce zabedndndm vznala se jiskra voluejil mysldnky dokazujfcf, ie nepfljde to j\i tak, jak to chodfvalo, a ze ti „potrbliu jako pan Vojtdnek meli pfece trocha pravdy.

— 14 — Ovsem se to zase zmdnilo, a to hned na poddtka let padesdt^ch. DfivdjSf pfedbfeznovf Sosdci, sotva trochu roztfeseni, vrdtili se ka stardma copa a Vojtdnek naz^vdn jako dffve potrhlym Sevcem, ponevad2 prfr se pfidr2aje nefiebo, co se neosvdd5ilo a nikdy neosvddSf. VSak byla to jedind vada pdnd mistrova, leda bychom takd my cbtdii vefiti klevetdm, je2 prohldsily pana Vojtdnka z dista jasna marnotratnfkem, nedbajfcim bndoacnosti svdho jedindbo ditdte. Mamotratnost Vojtdnkova vrcholila se v torn, ie podporoval kazd^ vlastenecky udel jestd horliveji ne2 dffve a ne2 kterykoli zndm^ bohdd a vykfi£en^ vlastenec. Auo Vojtdnek cinil vice, uei pomdry jeho dovolovaly, a zli jazykovd ji2 dokonce tvrdili, ie pr^ to jde s panem Martinem s kopce. Ale pomozme mo, kdy2 je potrhly! Ndco pravdy na torn bylo, ale Vojtdnek staral se opdt jin^m spfisobem, aby jebo jedinddkovi nideho neschdzelo, kdyby snad ho nemohl zabrnonti statby pozemsk^mi. Mdl Stepanka k toma, aby se udil, by se na nikobo nemasil spolebat, leda na sebe sama. Die posavddnfch pokrokfl chlapcovych dalo se sonditi, ie z ndho opravda ndco bade. Tvrdil to nditel, tvrdil to fardf, tvrdili to vSickni, kdo2 diperndho kludfka znali, jenom panf Cdpovd neustapovala od svd pranostiky, doklddajfc se vsi nrditostf: Uvidite! MNic z ndho nebode, leda komediant. Pfesveddfte se."

15

HI. Nadesly Hromnice. Ubfraje se na kdzanf a na velkon zastavil se pan Vojtdnek jako obydejne na rohu alice, aby nabled), co ddvd se odpftldoe v divadle. Cednle oznamovala ITylova oblibendho a v2dy sveîbo nStrakonickdbo dnddfea." Pan Vojtdnek nmel bo jil nazpamet, pfece ale teSil se jako na novinka. Byl jako vSickni tebdejSf vlastenci, kteff mnsili byti rddi, ie se jim v tehdejsim stavovskdm, „patriae et Mnsis" vdnovandm divadle alespon jednoa tydnd — v neddli odpfildne —*" zahrdlo po deakn. At bylo to co cbtdlo, at hrdlo se jak chtelo, holubidf vlastencovd z dob Bachoviny a konkorddtu byli se vSfm spokojeni. Takd pro svou Idska k deskdma divadelnfma umdui mfval pan Vojtdnek nezffdka mrzutost se svoa drahoa polovicf, kterd 2ivoa moci nechtdla a nim do divadla, tvrdfc, ie o takovd komedie nestojf. Jak )\i praveno, panf Terezie byla dobroa hospodynf, pedlivon matkon, ale nidfm vfc. Byla jako vdtSina 2en ond tffdy, kterd neznd jindho Sivotnfho ddela, ne2 starati se o to, aby vfibec byla 2iva. A proto nenf diva, ie muz bera si Sena takovoa, nepova2oje jf za nic jindho, nei za pouh^ stroj k vyrdbdnf rychlejSf a lacindjSi prdce. S takovoa mySldnkon neienil se ovSem Vojtd¬ nek, Myi ale Terezie sama vSi moci chtdla b^ti strojem, nebrdnil jf v torn. Pfesv6ddiv se, ie je gtastnoa jenom ve svd domdcnosti, nenntii jf k ji-

— 16 — nemu; ale takd on nedal se k nidema nctiti, a snesl radeji v^ditka, ie je potrhlym, nei a\)y byl apnstil na pid' od svych navyklostf. Sama o divadlo nestojic, nepfipa->tila takd, aby manzel jejf bral §tdpdnka ndkdy a sebca do divadla. Mdlat na mysli proroctvf pani Cdpovd, i domnivala se, ze nesmf b^ti chlapci poskytnnta pfilezitost, aby jenom ze zddlf zavadil o ndjakd komediantsvf. Pan Vojtdnek se toma smdl, nazyval to babsk^mi poverami, ale pani Terezie nepovolila. „Pfilezitost ddld zlodeje!" odpovfdala na v§ecky ndmitky. §el tedy pan mistr i tentokrdte na ^Strakonickdho daddka" sdm. Pani Terezie chtdla si trocba podfimnoat, a pondvadz byl by jf Stepdnek nedal nsnocti, poslala ho do vedlejsiho doma ke knpcovflm, s jichJ tfemi bccby nejraddji si brdval. Byl sv^mi kamarddy cvitdn neobydejne vesele; shrnnli se kolem ndho, a tleskajice rakama hlasitd pokfikovali: „Pfljdeme naj?slidky! Pdjdeme na jeslidky!" Jostfa?" tdzal se Step&nek, pfi BK svatdmn fiemJ zamradil se velmi mrzatd. Jak2 by ne! PfiSel, aby si" pohrdl a oni odchdzeji. „0 ne k svatdmn Josefa. Na jind jeslidky pfljdeme!" zndla odpoved. Udivend vyvalil Stdpdnek odi. nCoi jsou jeSte jind jeslidky?" pravil. Nevf, ze jsou jestd jind M0 je! Ten je hloop^. jeslidky 1" smdli se hosi a rozpustile kolem ndho hopkovali. Nevedeli to &i dosud tami. Teprva novd sla^ka, Kadenka, kterd pfedevdirem a Uupcfi nastoopila, poveddla jim, ie v soukenickd nlici okaznjf jeslidky

— 17 — a dovoli-li milostpanf, ie je tam v neddli povede. Vylfdila to detem tak krdsnd, ie nemohli se dodkati neddle; za Jddnoa cena nebyli by zflstali doma, byt tfeba deset Stdpdnkfi pfislo k nim na ndvitdva. Vida, ie hoSi o pfekot se obldbajf a obskakojfce slaJka, hartive ji vybfzf, aby ni Sla, zasmnSil se m&\f, dnes poprvd nevftan^ host a ze rtft vykloaalo ma smutnd: „Pfijdu tedy domu." 0 BAj, nad bys chodil domft? PfijdeS s ostatnf mi, chldcholila ho domdcf panf. Hoch so zarazil. „Mnsil bych se dffve doma dovolit," vykoktal zvolna ze sebe. Sama t§ a maminky omlnvfm. Jdi aI nad to! jensdetmi! A uei se vrdtfte, pfichystdm vdm dobrou svadinn." St^pSnkovi zaleskly se odz jako dvd svatojansk^ch mnSek. Neveddl sice, jakd ty jind jeslidky json; ale jiste bylo to neco znamenitdbo; jistd bylo to ndco zcela jindho nez ty a sv. Josefa, jinak by se na to kopcovic ddti tolik netdSily. Brzy na to stanali mladf naSi hrdinovd pfed nizkym spinavym domkem nprostfed ulice soukenickd, nad jehoB dvefmi byla zavdSena prflsvitnd papfrovd svftilna s dervenym jako krev nfipisem: wGe8le.a tlzkoa chodboa, osvetlenoa blfkajfcfm kahancem dostali se po neholikandsobndm klop^tnntf do maid ctverhrannd jizby, a jejichz dveff seddla za rozviklanym stolem pfistdrld zena, drEfci obdma rakama polivan^ mdzov^ hrnek s koaffci se kdvoa. Pfed nf na stole le!el kvetovan^ majolfkov^ talff pln^ tlaBt^ch Bdobrdkfla a tenk^ch nSajndkfl," z jich2 stfedu jenom asi na dvou mistech nmouneny lestddek vy-

— 18 — kukoval. Bylo to sfdlo panf kasfrky a zdroven ctihodnd manêlky pana Dupdka, mnie nad jind praktickeho a dumyslneho. Pan Dapdk ill po spfisoba velk^ch pdnfi celoa zimu v Praze a 2ivil se ve vSednf den pfljdovdnim a pHpfndnfm brasli, v neddli a ve svdtek jeslidkami. V letd pak vyjel sobd na venek a to opdt jako velcf pdni s celoa karavanoa rfizndho konstva a jinych dtvernobych 2ivodichfl. Byli ovsem jenom dfevdnf, ale kamkoli pan Dapdk zavital, potkdval se vSade jeho cirkas — po deska kolotod — s velikou pochvaloa. V kaSddm obora svdho pfisobeni byl pan Dapdk mistrem, ale co fediteli jeslidek nikdo se ma nevyrovnal. Sldva jabo neobmezovala se pouze na okrslek svatopetrsky. 0 jeho jeslidkdcb mlnveno &i a sv. HaStala, a proto nelze se diviti, ie byly jebo nedelnf prodnkce, jicb2 vystfidal od jednd hodiny s poledne az do osmd veder alespon deset — vldy velmi detnd navStevovdny. Takd tentokrdt byla tizkd a podionhld jfzba, v nii jeslidky byly postaveny, jak by nabil. Tfi dtvrtiny obecenstva deti, posledni dtvrtina jejich prflvodkyne s oblJgdtnfm prfivodcem mn^skdho pohlavf. Sami vyrostkovd pohlavkflm a Stulcfim pdnd mistrov^m sotva unikli a nemajfci posud tolik pfijmfi, aby mohli vdsti svd vyvolend na bdl k aNdblovskymK neb do jind chvalnd znamd tan5frny. Kdyby ddti nebyly dStmi, byly by se mohly v td spolednosti lecdemua pfiudit, debo jim prozatim vddet netfeba, ale co ddti nerozumdly za prvd tdm ffzn^m a dachapln^m vtipum galdnujicfch Svihdk& a mimo to byl vSechen jejich zfetel obrdcen ku jeslidkdm,

— 19 — ie vdru ani nevdddly, co se kolem nich mluvf a ddje. V2dyt jim ani nepfe^dSela ta sponsta smrdutdho koufe tabdkovdho, jeji galantnf rytffovd ponSteli sv^m vyvolenym — arci jenom z Jertn do fist, ie div se nezakackaly. . S tdzf a jenom pomocf ochotneho Mat^zka, syna pdnd Dopdkova, prodrala se Kadenka se sv^mi svdfenci ku pfeda, a to prdvd v okamîku, Myi ozval se kdesi neviditeln^ zvonek oznamujfci poddtek novd prodnkce. Matjsek usadil se na nfzkoa stolici pffmo a jeslidek, sdhl za sebe, vynal velikou tahacf harmoniku a spustil ouverturo. Byla to vlastnf jeho skladba, smds z ndrodnfch pfsnf zadfaajfcf a kondicf s prostomilou nBoztrhand chalapa, slunce do ni svftf." Mezitim co namahal se Matysek natahovanfm mdchu svdho nastroje, prohlf2eli si nasi malf hrdi¬ novd ten nov^ div svdta, o kterem byla Kacenka tolik tobo napovfdala. Mdla pravda; bylo to ndco zcela jindho nei a sv. Josefa. Na vysokdm podiu, jei zajfmalo celoa Sffka jfzby a )ei bylo zakryto a2 ka podlaze re2n^m pldtnem z nekolika starfch seSitych pytlfl, vypfnalo se pamdtnd mdsto Betlem se vSfm co k nemu patfilo i nepatfilo. Na vysokd skdle, tvoffcf pozadf jeviSte — trdely do v^se a leakly se gotickd, bizantinskd, tureckd, romanskd, rendsancni ba i rokokovd veze svatdho mdsta Jerasalema. Ba neschdzel ta ani hostinec s chvojovym vdncem a s ndpisem a ^zlatdho slancete." Klasickd to strakatina svdddfcf o blabok^ch historick^ch a architektonick/ch- Stadifcb pdnd Dapdkov^ch.

— 20 — Pfimo pod skaiou Jerusileaiskou, nad nfz pdsly se krdvy, ovce a kozy, rozkldlal se Betlem t. j. ndkolik doSkovych bardkfi a mezi nimi obligdtnf chlev se svaton rodinou, s dychajicim osldtkem a teldtkem, a s tfemi mndrci od vychoda. A k tomu svatdma mfsta — nad nimi vzndSela se hvdzda tfikrdlova, vystfizena z pozlsceudbo papiru a velkd jako selsky livanec — putovali zbozni „betlemdci" vSech stavfi a femesel. Vidfme ta ve strakatd; smdsi svorne vedle sebe myslivce, drdtenfka, preclikdfe, kominfka, sedldka, hokycdfkn, duddka, uzendfe, mldkafku, rybdfe, seak^fe, mlyndfe atd. ka2ddho s ndjak^m pfimdfenym ddrkem. Zvldste uzendf budf pravoa sensaci; vezet na trakafi skutednou, obrovskou jaternici tfikrdte vdtSi nezli je on sdm. Ne jen tedy v sestaveni scdny, led i v sestaveni osob jevil se vybrouSeny umdleck^ vkus pana Dapdka, a proto ta jeho sldva, zasahujici a2 ku sv. HaStala ba i na saooy Frantisek. Takd ndS mlady dtverolfstek byl vsi ton krdsoa skoro okoazlen. Nepozoroval ani, ze jiz onvertura dozndla a ie Matysek, poloziv harmoniku na dffvdjSf mfsto, zmizel za pytlovoa zdclonoa — pod podiam. Zmizel, aby pomdhal pann Dupdkovi pfi tdzkd prodokci, to jest, aby ma poddval potfebnd loatky, aby delal vitr, hrom a blesk, aby napodobil budenf krav, h^kdnf oslfi a jind pfirodnf zjevy, slovem: Matysek byl pravou i levoa rakoa svdho amdleckdho pana otce, jeni die posavadnich jeho fispechfi soudil na jisto, ie by mohl z neho b^ti dasem velmi dobr^ divadelnf feditel. nCililiDg!" zazndlo pod Betlemem a bra podala. Byla jako vSecky jeslidkovd hry bez ndzvu; takd by

— 21 —

bylo nesnadno vypr^vo.att jeji dej, ale byU ndr^mud veseld, po^sluchadstvo nevychdzelo ze smichu. Byla to fada nesouvislych seen plnych prostondroJniho, fizjidho vtipu, v nich2 vesel^ KaSp^rek a zid s rancem nejvetsi hrdli uioha. Objevilo se takd ndkolik stfedovdkjch rytfffi, kteff vypravovali, ie unesli krdlovskou princeznn a ie ji skryvajf na pevndm hradu. KaSpdrek je tajnd vyslechne a fekua to panu krdli, ktery jde prdvd v korund a se zlatym 2ezlem kolem Jerazalema na prochdzka. Krdl se rozhorlf a poSie hned pro ndkolik kanonfi, jimii md b^ti to loape2nickd hnfzdo do Bgruntua roztffleno. Pod podiem ozve se straSliva stfelba — na tureck^ buben, a brzy na to je princezna zachrdndna. 9Pojd! blahorodnd dcero, a obejmi sveho staro&itndho otce," zvold krdl, nace2 navrhnje KaSpdrek, pondvad? to vSecko tak dobfe vypadlo, aby si zaSli na dzbdnek ka azlatdmu slunceti." Krdl myslf, ie nenf na ta¬ kovd svdtskd vdei dasa, a vSickni spolufidlnkujici : loupeSni rytffi, princezna, KaSpdrek i iid s raucera pntojoa s krdlem do Betlema, aby se poklonili maIdmu Jezuldtka a zazpivali mu vdnodnf: „Narodil se Kristns Pdn!" Ddti byly nadseny i bylo k tomu tfeba vSf v^mlavnosti Kadendiny, nei pfimela je k tomn, aby nddlaly mfsto novdma obecenstva, kterd dekalo ji^ u kasy na pffStf pfedstavenf. Zvedly se teprva, kdyS jim siibila, ze pffSti nedeli zase pujdou na jeslidky. NejhlubSf dojem zanechalo umdnf pdnd Dupdkovo v mysli Stepdnkovd. KdeSto ddti kapcovic ne¬ vdddly, kdy maji pfestati s vylidovdnfm toho, co byly prdvd viddly a tolik toho namlavily, 2e az hlava brndla, neprojevil St^p^nek ani slovem svflj fisadek.

— 22 — „Co2 se ti to nelibilo ?" tdzala se panf kopcovd, nemohoac si vysvdtliti hochova zamlklost. „Ba Ifbilo!" zhluboka vzdychl Stdpdnek a opet se zamldel. Kdyi vrdtil se veder domft a vypravoval svd matce, ie byl na jeslidkdcb, zakobonila se tvdf panf Terezie nemdlo, zvldStd kdy? vyrozumdla z ndkolika jeho slov, jak^mi dojmy byla mladd jeho mysl naplnena. Cety veder skoro nepromlavila a teprva kdyi domnivala se, ze ni jejf jedinddek spf, vyjela si na bezvinndho pana Vojtdnka, i nafidila mu, ie musi hned z rdna ke knpcovflm, aby se jim za jejich nemistnou fislninost vfidi Stdpdukovi pod^koval. „Ale, nouj boifnka, coi vyvedli neco zldho ?" omlouval pan mistr ochotnou soasedko. nDgti ze vSech domti chodf na jeslidky; prod by nemdl §tdpdnek —" „Prod? Ponevadi necbci mfti z ndho komedianta!" odsekla pfisnd panf Terezie. Vstala prudce od stola a odkvapila do loinice. Pan Vojt&nek dal se do hlasiteho smicha. nPofdd randf ji to v hlavd," pravil po ch?fli. nAle mluvme s nf! ênsbd je ienskd!" IV. Kdy^ panf Terezie veSla do loibice, Stdpdnek jeStd nespal a takd tak brzy neusnul. Neveddl prod, ale bdl se ceknouti, aby snad matka se ho neoptala: „Prod nespfS?" Byl by mnsil ffci pravdu a toho se bdl, nejinak nei jako by se byl dopostil ndjakdho bffchu. A pfece byl bez viny. Ci to hffchem, ie

23 jeStd nidim nedal se tak achvdtit, jako drevenymi loutkami z jeslidek? Ano, jest to hffchem, vidyt pro jeslidky zapomndl i na vedernf modlitbu. Teprva ted' ma to napadlo, ale jii sepjal race a rty jebo Septaly obvykl^: otdends. VSak pohybovaly se jaksi mechanicby, zjevn^ to dfikaz, ze mySldnky jeho dlely zcela jinde. Posud viddl vSecku tu krdsu 2ive pfed seboa, posnd slySel ty vdind fedi loapeinych rytfffi a ta opet veseld ierty KaSpdrkovy i iidovy. Veddl to skoro vSecko nazpamet a myslil si: BMit jenom ty loutky, viddli byste, ie bych to takd dovedl." 0 jistd byl by to dovedl; vidyt nebyl jako kopcovic, ktefi zpoddtku ani neveddli, ie sedf nekdo pod Betlemem za seSit^mi pytly a ie sdm za vSecky ty pandky mluvf a jednd. Jii ddvno odbila pfilnoc na blfzkd vdii svato¬ petrskd, kdyi snesl se spdnek na zemdlend vfdka hochova. Ale i ve snu mifaaly se mu ty pestrd obrasy pfed odima. Videl vSecko jako ve skatednosti, ba mnohem iivdji, neb se ma zd61o, ie nenf pouh^m poslachadem, n^bri ie sdm provozuje s pohybliv^mi loutkami hru o uneSend princeznd krdlovskd. Krdl, princezna, loupeinf rytffi, KaSpdrek, iid s rancem ■— vSickni nalezali se v jeho rakou a mldky podrobovali se neobmezend jeho vfili. A kdyi se druhdho dne z rdna probudil, zddlo se mu, ie posud snf. Jindy Svitofiv^, nepromluvil slova amdlem by byl zapomndl, iemd jfti do Skoly. A jako doma, choval se i ve Skole. Seddl ve Skamnd jako bezduch^; oko jeho neodvracelo se ovSem od nditele, vSak mySldnky — kde2 byly ty! Na gtdstf nevSimnnl si uditel roztrzitostt Stdpdnkovy.

24 Tfm vice sledovala ji panf Terezie a pondvadi hoch jinak vesely a dipern^ ani prvnf ba ani drnhf den nep&stdval hfti Eddumdiv^m, obofila se znova na svdho mn|e, zapfisdhajfc se, ie Stdpdnek nesmf ni nikdy ke kupcovfim a na jeslidky ui teprva ne. „Nesmysl," myslil si pan mistr, ale nefekl to veda, ie by dobfe nepochodil. Tfetf den probral se konednd Stdpdnek ze svd zddnmdivosti, byl opdt dipernjm a vesetym jako jindy, ba dim vice blfiila se neddle, tfm rozmarnejSfm zddi se byt. Bylt pevn? jeho fimysl, ie pfijde opdt na jeslidky, anii mu napadlo, ze by mohl ndkdo proti tomu co namitat. Jakd bylo tedy jeho pfekvapenf, kdyi matka v neddli odpfildne rozhodnd se prohldsila, ie musf zfistati doma. Na jeslidky mezi to holotu nikdy pr^ ui ho nepusti. „<3ti si ndco! To je mnohem moudfejSf nei ta¬ kovd komedie," dolozila. StSpdnek nebyl s to, aby odpovdddl. Odi zalily se ma slzami, zajikl se a mldky se sklopenoa hlavoa uch^lil se do vedlejSf jizby, vynal z pfihrddky jakous knizka a osedl si k oknu. Zddlo se jakoby detl, ale kdei byly jeho mysldnky! Sefilo se a oko jeho tkvdlo posnd na tdie strdnce, kterdi byla se mu pfi otevfenf bnfiky namanula. Bylo mu teskndji neili pfed tfdnem. Tenkrdte jeStd nevdddl co a jak; mudla ho pouze jakds touha po nfidem, co byl posud nepoznal, o dem nevdddl Ize-li ttho dosdhnout di nic. Touha ta byla zatladena nadejf, ie pfdnf jeho mfiie byti splndno; naddje rostla kaid^m okamiikem, a kdyz ustoupila skoro jistotd, pevndrau fimysla, byla znidena jedin^m slovem matcinym.

25 Mai ve svych nadejfch sklamanj pfemjsli a doofd znova, dftd podroboje se mldky toma, kdoz byl zmafil jeho naddje, zvldStd byli-li to jeho rodidovd. Bud z bdznd di z ficty zapomfnd, odddvd se trodnd beznaddjnosti. Pffpad drub^ mfvd nezffdka velmi smutnd ndsledky, potvrzojfcf znovu starou pravda o mal^ch pffdindch a velkycb fidincfch. §tdpdnek patfil k ddtem, jei nezapomfnajf, pfes to, ie matku miloval a takd se jf bdl. Moino ie by byla mfrnd slova zcela jinak fidinkovala. Dftd je dftd, jemui nemdla by se nikdy poddvati pffleiitost ku vzdorum ci zatvrzelosti. Nemistnd pfisnost Skodi vfc nei pfiliSnd povolnost. Nejvfce zarputilosti, nenrvalosti a Skodolibosti nalezdme a lidi tffd nejnizSich. Jest tim vinno jejich vychovdnf, pfi ndmz zaslechli tak mdlo jemnych slov, jako jich tecT sami nStedfajf dftkdm sv^m. ZamlklejSf nei pfed tfdnem, prost vSf naddje, uch^lil se Stepdnek na loie. Zde nkryl hlava do podnSek a propukl v tichy pldd. Jii opdt minula pfilnoc a on posnd oka nezamhoafil. Citil se velmi nestastn^m, nemaje nejmeoSiho tuSeni, ie jind tisickrdte vetSf neStestf vzndSi se nad jeho lozem, aby vtisklo mu na celo chlado^ polibek, jimi vypudilo by z mladd jebo hlavy vSecky ddtskd mysldnky, fkouc zdrovefi: nZdhy mily hocba masiS si na mne zvykati, abys snad pozddji nezoufal. Po dloahdm pfem^Slenf, jei nedalo mn spdti, konednd si nminil, ie postdiuje si zitra tatfnkovi. Kapcovic nejsou pfece holota, a mohon-li ti chodit na jeslidky, prod by nemohl on? Pojav zvldStnf ten fimysl, apokojil se, a byl by snad takd brzy nsnul;

— 26 ta vsak ozvalo se silnd baSenf na okno. Vzpffmil se na loii; panf Terezie vyskodila rovn^ma nohama s postele. BKdo to? Jsi ty to Martine?" volala rozespale, po sirkdch hmatajfc. Klepdnf opakovalo se mnohem silneji. „Ji£ jda, jii jdu. Nenf pochybuosti, ie zapomndl klid od domovnfch vrat." Roziehla a pfehodivsi pfea sebe Sdtek, postoupila k oknu. Zdfe blikajfcf iojovky padla na tvdf osoby, za oknem sto^fcf. Poznala okamiitd sonseda krejdiho Lasidka. Lekla se a s tfesoacf se rakoa otevfela Speb^rka. „Kde jest mfij mai?" prudce vyrazila ze sebe. nNelekejte se, panf sousedko!" pferaSil ji zimoa skfebl^ krejdik. aMfij boie! Stalo se ndco?" „Ano, ale prosfm nelekejte se !" u BMluvte tedy pfec! Mfij mni — Ano, vdS mai ~" B BKde jest? Odpovezte!" nOdnesli ho prdvd do nemocnice." nDo nemocnice?" nRandndho, velmi nebezpednd randndho." Panf Teresie hlasitd vykfikla. Ad naslonchal velmi pozornd, nevyrozumdl Sfedpdnek z vedendho hovoru ani slova, ale po v^kfiku matky svd vyskodil jako Sipka z postele a hbitd se k nf pfitodil. aProbfib, pane soasede, jii ani slova! Chlapec se probudil —" polo Septem pravila polekand iena. BCoi platno, musfte pfece do nemocnice," pferoSil ji, mfrnd se Lasidka. „A bade skoro Hp, vezmete-li hocha s seboo."

— 27 Coz je nebezpedenstvf tak BSpravedliv^ boie! velikd?" „IQU dlovik nemfiie nikdy veddt! Ale donfejme! Jen si pospdSte, panf soasedko, a hocha najisto s seboa vezmdte." Tradnd byla to chvfle pro iena ubohoa! Sama plna zonfalstvf, jak mdla ffci pladfcfma chlapci, ie pfijdoa k loii otce tdice randndho, snad amirajfcfho, di snad jii mrtvdho! Napjala vSecky sfly, vymlouvala nodnf svon vycbdzka, jak jf bylo Ize, tvrdfc, ie tatfnek pro nd posild. Nechtfc ztropiti v domd zbyteSoy bluk, necbala vSecky tovarySe a ndednfky klidnd spdt a zbudila pouze slaiku, aby jf pomohla. ndsti §tdpdnka, jinak nebyla by se a nim dostala do vzddlend ne¬ mocnice ani do rdna. Sloika musila jfti s cblapcem ndkolik krokfi napfed, aby se konednd panf Terezie od ochotndho sonseda dozvdddla, co vlastnd bylo se uddlo. Pan mistr Lasidka byl velmi rozvlddn^ vypravovatel, pfece vSak nei dospeli k nemocnici, byl se svfm Ifdenfm trachlivd addlosti a konce. Ubfraje se do odpcnednfho deskdho pfedstavenf, fekl pan Vojtdnek, ie podivd se po divadle do svd hospftdky, odkud vrdti se trocha pozddji nei jindy. Ale staff kamarddidkovd, s nimii seSel se v divadle, zatdhli ho do jind hospftdky, jemu posed nezndmd. nPivko jako kfen, kucbynd vybornd," tvrdili vSickni. Takd pan Vojtdnek pfisvdddil, zdroven ale jietajilf ie dfm chatndjSf ndpoje a pokrmy, tfm nechntndjSf je spolednost, kterdi hospfidka navStdvoje. BJen se podivejte!" pravil Septem ka sv^m prdtelftm. „(3i nezndte ni pana Melchiora? Zdd

— 28 se, ie md ta hlavnf slovo. A spolednost, kterd obcoje a takovym ptddkem, nestojf vdru ani za vindra." BNa moatd duSi! Tot opravda Melchior," pravil pan Lasidka. „A jak se zmoh'l Sam^ fatdz, samd prsteny!" To pan Melchior BNa arci, odavadstvf vyndSf. vdddl, kdyi vetfel se v roce osmadtyficdtdm mezi vlastence, aby vydenichal, co vydenichati se dalo. Ted! kdy svoboda naSe znova potladana, kvdte jeho pSenice; nomine t^den aby nedodal policii, alespofi jednoho velezrddce. A proto povfddm: darebnd spo¬ lednost, kterd obcuje s dlovdkem takovym." Vyzvddadsk^m pohledfim vychrtldho pana Mel¬ chiora, p jehoi karaktera a zamdstndnf netfeba Sffeji se rozepisovat, neoSlo, ie mlovf se o ndm. Qkamiitd poznal Vojtdnka, oSklibl se, a z dista jasna jal se vyklddati sv^m soudruhftm o nyndjSf politickd situaci, o konedndm docilenf rovnovdhy evropskd atd. Byli to zvldStnf lidd ti jeho poslachadi. Odchovanci svatodaSnf revolace. Bevolace nezdafila se a oni takd ne. ZevndjSek jejich prozrazoval naskrze z&mo£nost a pfece kofili fie ndbledfim dlovdka, jakdho netrpfme ve slaSnd spolednosti. Pan Melchior, policejnf agent, byl zdafilym potomkfim povdstn^ch sedmaSedesdtnikfi aotoritou. Ndco takovdho bylo moino jen v letech padesdtych. I rozpaloval se pan Melchior vidy vie, ai konednd zvolal: BAno, pdnovd, knfie Windischgratz byl pMlis shovfvav^m. Postfilet mdl ty rebelantskd psy; stfechy mdl jim zapdliti nad hlavami!" Ad tfdsl se na celdm tdle, trpdlivd naslonchal Vojtfinek vyz^vav^m slovfim Melchiorov^m, nynf ale

29 ndhle vyskodil a udefiv pdstf na stftl, zvolal rozechvdnym hlasem: BZapomfBdte, pane, ie jsou ta jeStd jinf hostd mimo vds, kteff nedajf se urdieti snrov^mi ndjezdy." Melchior tvdfil se, jako by byl teprve ted! Voj¬ tdnka spozoroval. Vy takd zde?" odpovddel BAb, podfvejme se! se smfchem, tdi od stola vstdvaje. wKdo je ten dlovdk?" tdzali se ostatnf. BAj, coi nezndte potrhldho Sevce od sv. Petra." „Ldpe b^ti potrhlym nei prodajnym," rozkfikl se nakvaSen^ mistr. BKdo je prodajnym?" „Jeden z nds, ale jd ne! Zndm vds mily Mel» chiorku Ifp nei si myslfte i pravfm, ie bych s vdmi nikdy nesedl za jeden stfil, jako tento v^kvdt vlasteneckdho mdStanstva." Rdznd odpovdd! popudila pana Melchiora tak, ie zapomenuv se, chopil svdho odpfirce za Ifmec, a z plna hrdla jal se volati, aby hostinsk^ doskodil pro policii. Ale Vojtdnek patfil k tdm, kteff lekaji se teprve tfetf den. Vytrhl se svdma odpfirci, a pondvadi tento ,znovu na ndho se sdpal a ostatnf vlastenedti pdni Praiand byli mu ndpomocni, rozehnal se a zasadil horlivdma muii zdkona tak prudkou rdnu, ie se tento zapotdcel. Tfm ddno znameni k boji vSeobecndmu, V maid chvili pohasla v hospftdce vSecka svdtla a v dird tmd rozldhaly se pddnd rdny, findenf sklenic a hla¬ sitd Idtefenf. Ndhle ozval se pronikav^ v^kfik: aKriste JeifSi!" a hned na to bylo slySeti, ktorak celd amedka rvddfi brne se ze dveff.

— 30 — „Rozsvftit! Rozsvftit!" voldno zdroven s vice stran. — Stalo se. Ddsnd divadlo objevilo se zrakfim pfftomh^ch pfdtel Vojtdnkov^ch, neb ostatnf hostd mimo Melchiora prdskli do zajedfch. Na zemi krvf zbrocen leiel Vojtdnek, ani s sebou nehybaje. Ldkaf na rychlo pfivolan^ konstantoval, ie rdna velmi nebez¬ pednd i kdzal randndho odvdzti okamiitd do nemoc¬ nice. VSickni pfdteld neStastndho Vojtdnka ndsledovali, neopomenuvSe dffve poddSendmu Melchiorovi pfipomenouti, ie az doba nadejde, splatf mn stejnou mincf. — Vypravovdnf sonseda Lasidky poddsiio pani Terezii ton mdrou, ie jen s tdif potladila hlasitd Stkdnf. Nebylo pochybnosti, ie dostavnje se k divadla velmi smatndmu; skoro bez dacha stanula pfede dvefmi jizby, ve kterd mdla shledati se se sv^m muiem. Pojmouc Stdpdnka nic zldho netnSfcfho za ruku, na¬ pjala vSecky sfly, a jii hotovila se vejfti do vnitf. V tomi okamiiku otevfely se dvdfe osndnd jizby a na jich prahu objevil se ldkaf. „Mfij mui —■!" vykfikla nbohd iena, tuSfc, koho md pfed seboa. „Prdvd dokonal," zndla krdtkd, nrditd odpovdcf. Hlasitd vjkfik rozlehl se chodbou, bez sebe skdcela se obohd vdova k zemi. S ndfkem, ie by mohl pozbyti matky, vrhl se polekan^ Stdpdnek na bezvlddnd tdlo omdleld, netuSe, ie v tdmi okamiiku jii pozbyl — sveho otce.

— 31

Ad netusil §tdpdnek dosah ohromndbo neStdstf, jakym on i matka byli stfieni, pfece plnou mdrou dozndval, ie nikdo na svdtd nenf s to, aby mu nahradil otce zboinovandho. Miloval ho pfiliS, aby nezachvdl se pfed mySldnkon, ie bude muset b^ti od nyndjSka jenom matky poslnSen, kterd pfes vSi svou pddi a starostlivost nedovedla Stdpdnka ton mdroo k sobd upoutati, jako dobrdck^ a povolny pan Vojtdnek. Ted! teprva poznal, co to pravd neStestf i horSii se skoro na sebe, ze mohl k vfili jeslidkdm vdsti takovy ndfek. Jak malichernd byla to pffdina a porovndnf se smrtf otcovou! Proto takd zcela na je¬ slidky zapomndl a mysl jeho zab^vala se od td chvile stdtymi vzpomfnkami na otce milovandho. Bylo by Idpe b^valo, kdyby byl nezapomndl na nevinnou tu hru a kdyby mu jf byla matka sama co nejdastdji pfipomfnala. Ddtskd mysl nemd odddvati se zddumdivovsti, dftd md b^t udriovdno pfi dobrdm a nezkalendm rozmaru. Stdpdnek octnnl se v tdmz apathickdm stava, j&ko po prvnf ndvStdvd jeslidek, s tfm pouze rozdflem, ie nynf odddval se trndnd beznaddjnosti, kterd dacha jeho vidy vfce zasmuSovala. Stfiena zdrmutkem i starostmi, z dista jasna se objevivSfmi nevdnovala matka svdmu dftdti tolik pozornosti, co prdvd bylo tfeba a to bylo pffdinou, ie Stdpdnek, nezvykljr takovd chladnosti vidy vfce a iivSji na otce vzpomfnal, pfi demi po kaidd dospf-

— 32 val k vdverce: „§koda tutinka, Skoda na stokrdt." Choval k matce vfce ficty nei Idsky, vfce oddanosti nei ndklonnosti a to nebylo dobfe. VSak nejen vfidi matce, takd vfidi lidem, ve Skole, ba i byl-li sdm, podfnal si tak napadnd, ie nemohla zfistati zmdna jeho nepovSimnuta. Proto ne¬ byla omluvou ani ta vSeobecn& tfsefi, jei dolehla ton mdrou na ubohou vdovu, ie nevdddla, nad dffve pomyslit. VSak nechceme b^ti soadci bezobledn^mi a pfipouStfme, ie pogtavenf vdovino bylo velmi kruSnd. Manzel jejf zemfel ndhle, bez poslednfho poffzenf, i stdla ta osamdld bez rady a bez pomoci. Nestarajfc se dffve nei o domdcnost mdla nynf pfevziti dozor nad surov^mi tovarySi, s nimii ani neboitfk nemohl nic pofidit, mdla projedndvati pozftstalost, v nfi nebylo ladu ani skladu. Nazvali jsme pana Vojtdnka Sevcem - starodechem, skoro historick^m, i nebude se nikdo diviti, fekneme-li, ie byla jakds obchodnf neb zdpisnf bniha n ndho vdcf zcela nezndmou a zbytednou. Ba ani do kalenddfe nezapisoval si svoje pffjmy a vyddnf. Kfiie a jind obuvnickd potfeby platival obydejnd hotov^mi a zfistal-li kdy ndco dluzen, utkvdlo mu to v pamdti ai na trojoik, rovndi jako nikdy nezapomndl,, kdo jemu co dluJen za dilo odvedend. V mozka jeho bylo vSe Idpe zaznamendno, nei ve mnohd kolkovand hlavnf knize; ale co prospelo to pani Terezii, kdyi starostlivd ta hlava plnd cifer a fidtfi odpodfvala hluboko pod chladnjm rovem VolSansb^m! Na sta mdl jejf neboitlk mezi lidmi, a kolik bylo jich, co pfihldsili se ku placenf! VSak tfm

— 33 — rychlejf pfihldsili se ti, kdoi domnfvali se, ze mafi od pana Vojtdnka ndco poiadovat. I bylo jich ku podivu mnoho a takd fidty jejich byly ku podivu velikd. Pan Vojtdnek neplatil prf hotov^mi, naopak, jeStd pr^ se hotovd penfze dluiil, tvrdili vdfitelovd. Kdyi utladovand vdova jim fekla, ie to lei, pohrozili jf sondem, a skutednd takd stvrzenf svoje odpfisdhli. Platila dokud mdla, a jii i v jejf srdci podalo vzrfistati podezfenf proti neboitfkovi, ze byl ontratou. Zapomfnala patrnd, ie skoro vSecky ty pijavice pochdzejf z kmene Judova, jemui nesejde na jednd di ndkolika faleSn^ch pffsahdcb, jen mfiie-li se Skodou jindho obohatit. Pan Vojtdnek leiel i se svou hlavni knihou hluboko pod zemf; mohli tedy synovd prazskdho gheta zatoditi s jeho vdovou po libosti. A zatodill jf. Kdyi pfestala platit, pobrali kde co bylo, ndbytek, Satstvo, pefiny, neboitikovou oblibcnou knihovnu a konednd i vSecky obuvnickd ndstroje. Byla iebradkou a stdhovala se se Stdpdnkem nazpdt ku sv^m rodidfim. Pfijali neStastnou dceru dosti laskavd, vidyt takd oni vdfili, ie jenom neboitfk vSecku tu bfdn zavinil. I vyklouzla jim ze rtfi mnohd trpkd slova, mnohd pernd pozndmka, jei nebyly s to, aby ve vdovd budily uctu k zemfeldmu. Dsbfe jeStd, ie mfrnili se alespofi pfed Stdpdnkem, v jehoi mysli i v srdci tkvdla pamdtka na neStastndho otce distd, nezkalend. A jako porcnldnovic, smySlel skoro kaidy ve dtvrti svatopetrskd. Co tu bylo fedf, co pozndmek a pomlav, nei zapomenuto na — potrhldho Sevce 1 Stalo se to dosti zdhy, a nikdo nebyl by si ji? LIBUSE : 0 sldvS bereckg.

2

— 34 — vzpomndl na neblahon nddlost, kdyby se nebyla skoro mand naskytla pffleiitost k novdma jeji ohffvdnf a pfetfdsdnf. Roznesla se jednoho dne zvdst, ie hfvsAf ndpadnfk porcundlovic Terezky koieluh Sluka vrdtil se z vojny, ie byl a Broudkfi a ie bez okolkfi pozddal za ruku vdovy Vojtdnkovy. Povdst nelhala. Velikd bylo u Broadkfi pfekvapenf, kdyi b^val^ Latonrdk objevil se z dista jasna na prdhu. Zmdnil se velmi od tdch dob, co viddli ho naposled a nebyli by ho poznali, kdyby hned pfi vstoupenf nebjl promluvil. Sluka byl mni obrovskd marcialnf postavy, snddd plet, bavranf vlasy, dernd jiskrnd oko a hustd knfry doddvaly mu pravdho vojenskdbo vzezfenf. Tvdf jeho byla zamradena, pfece vSak nebylo ieny neb dfvky, kterd by nebyla pfisvdddila, ie jest Slnka velmi hezk^ mui. Tfm mdnd libil se vSak dgtem; bdly se suddd jebo tvdfe a divok^ch jeho odi, a proto takd §tdpdnek zhlednuv ho, zalezl do vedlejSf svdtnice a iivou moci nechtdl ven. Terezie, spatffc neodekdvandho hosta, vzkfikla hlasitd a zakryla si obdma rukama tvdf. VSak Sluka podav rodidfim ruku, bez okolkfi k nf pfistoupil a pravil hlasem skoro pohnut^m: „Nelekej si, mile, Terezie. Nepfichdzfm, abych ti ddlal v^ditky. Zaslechnuv, ie jsi se provdala, rmoutil jsem se velmi, vSak odpnstil jsem ti. Nemohl jsem iddati, abys dekala ai vrdtfm se z vojny. Ted! ale mdm vyslouieno a to prdvd v okamfciû, kdy rnka tvd jo opdt svobodna. Chce toma sama ndhoda, abychom si byli tim, dfm nds p^jd lety mfti necMli*-?

— 35 — Terezie neodpovfdala. Tfm vînluvndjSi byly pohledy manielfi Broudkov^ch, kteff povaiovali netuSend zjevenf se Slukovo i jeho nabfdnutf za neskonald Stdstf. BOdpustte jf," omlonvala Terezii panf porcundlovd. „Je vaSfm ndvrhem tak pfekvapena, ie nemfiie odpovddft. Mdjte shovdnf, vsak bade vSeck© dobfe." Vybfdli ho, aby se posadil a panf Naninka ihned chystala svadinu. Aby akryla svd rozpaky, nchyiila se Terezie za matkon do kucbynd, kdeito pan Broudek zcela popustil nzda svd vymluvnosti. Mluvil skoro vfc nei bylo tfe) «<. Pravil, ie vSickni velmi dasto na ndhc zpomfnaii, z.xdStd Terezie, kterd pry ne¬ mdla zrovna na rfiifch nstldno. BInu co ddlat, pfendhlili jsme se. Vojtdnek byl dobr^ dlovdk, ale trocha potrhl^ a outrata, a proto to tak nevesele skondilo, Mysleli jsn: si velmi dasto: „Sluka to by byl zcela jin^ zet." Slnka pondkud domySlivy na slovo nvdfil a jii ani trocha nepochyboval, ie bude a Broudkfi pfijat s otevfenoa ndrudf. A co2 teprva, ai vytasf se s pfi: zndnfm, ie povdsil koieluba na hfebfk a ie bude si hrdt nynf na pdna. A skutednd byli manield Broudkovi jako skoprndlf, kdyi jal se vypravovati, $e zdddi! po bratru svd neboiky matky 'omek a dtyficet korcfi dobr^ch polf. Mimo to ie \y rdl z loterie 10.000 zlat^cb a to vSecko ie bude ndkdy Terezdino, kdyby snad ndhodou dffve zemfel nei ona. Kdyi vrdtila se Terezie z kuchynd, bylo jii mezi nim a maniely Broudkov^ml vSe jako umluveno. Dqldhali na ni, aby fekla, jakd je jejf mfndnf.

- 36 -

'

fc

BNenf toma jeStd rok, co jsem oydovdla a proto neehci mluviti o vdcech takovych," odpovddâ a opdt se vzddlila. nJe to k vfili lidem, aby snad nefekli, ie ani smntek nedonosila," omlonvala dceru panf Naninka, a pan Broudek ihned doloiil. BVidyt md pan Slnka odi a vidf ie to pouhd npejpdnf. Musf-li to b^t, podkd ai bude po smntku, pak ale ani o den ddle." JeStd ndkolikrdte dostavila se Terezie do jizby'; konednd i se Stdpdnkem. Chovala se vfidi Slukovi vlfdne, pffvdtivd, ale pfece velmi odmdfend. Urdielot jf, ie b^vaty jejf ndpadnfk podfnal si tak bez obalu, 3e pfednesl svfij ndvrh s takovym sebevddomfm, jako by si byl jist okamiitdho svolenf. Byl od jakiiva hrd^m, ne ale samoiib^m. Protivilo se jf ta. Chce-li n ni ndco poffdit, musf pfijft zcela jinak. Takd Stdpdnkovi nelibilo se chovdnf Slukovo. Polibil ho sice, promluvil s nfm ndkolik vlidn^ch slov, ale hochovi zddlo se, ie nemyslf do opravdy, ie je to vSecko jenom tak. Jako jeho zamradend tvdf, zddly se hfti chladn^mi: jeho polibenf, jeho slova! Sluka odeSel z njiStdnfm, ie pfijde si brzo pro nrditou odpovdd!. PfiSel a dostalo se mu jf. Domluvy manielfi Broudkovjch, jakoi i vlastnf pfesvdddenf, ie nemfiie zfistati rodidfim na krku, pfimdly Terezii k dosti rychldmu rozhodnutf. Ustanoveno, ie bude svatba odb^vdna hned po nplynutf doby smntednf; nadei Sluka uch^lil se na venek, aby ujal se svdho dddictvf, a tfeba-li, vSe uvedl do pofddku. Terezie mdla dosti dasa a pffleiitosti, aby vyzkoumala, budeli moci b^ti se sv^m druhfm muiem Stastna. I dozndvala, ie Sluka posud tfiroztomilf

— 37 — a pfijemny spolednfk jako pfed lety, ba zddlo se ji, ie chovdnf jeho jest mnohem nhlazendjSf, vfibec, ie jest dlovdkem, jak ffkdme, podle svdta. Co vsak se jf na ndm nelibilo, byla jeho dastd zddumdivost a mdlomluvnost. Ndkdy vesel, skoro ai ropustily, byval jindy opdt jako zafezdn; nepromluvil slova pffvdtivdbo, ba odsekl ndkdy skoro az pffkfe. ,,Clovdk nemfiie pofdd po hlavd tandit," omlouval se obydejnd. BKaidJ nejldpe vf, kde ho stfevfc hndte, a takd moje noha nevdzf vidycky ve stfevfci pohodlndm." Nemdlo mrzelo Terezii takd to, ie ma nechtdl §tdpdnek iivoa moci pfivyknoati, ad Slnka choval se k ndma velmi laskavd a pfi kaidd ndvStdvd ndjakym ddrkem ko pfekvapoval. Hoch nenaz^val svdho pffStiho otce jinak nei Bten zamraden^" a mohl-li se mu vyhnouti, vyhnnl se mn. Takd Sluku nemdlo to mrzelo; dastdji postdioval si na hocha, ale tfm ho jeStd vfce proti sobd poponzel. BVSak se to dasem podd," mfnila Terezie. „Hlavnf vdcf jest, ie pfestanu b^ti rodidfim za obtiz, ie budu opdt svou vlastnf panf." A kdyi masopust cb^lil se ku konci, slaveny ve starobyldm chrdmu svatopetrskdm druhd jejf oddavky. Byly mnohem hludndjSf prvnfch, neb tenkrdte brala si prostdho Sevce, kdeito nynf vedl ji od oltdfe zdmoin^ hospoddf. Dfim, ve kterdm bydleli Porcundlovi, byl az do pozdnf noci obklopen zdstupem zvddavych sousedek a dumfcfch ddtf. Jii ddvno nebylo u sv. Petra tak hludnd a veseld hostiny svatebnf! Nevyrovnatelnl

— 38 — manield Broudkovi, ienich i nevesta, vSickni se^vanf hostd tonuli v rozkoSi, na cely svdt zapomfnajfce. I zapomndli takd na §tdpdnka, jeni po celoa dobu hostiny seddl u dolenfho konce stolu jako zamlkly, a kdyi zadaly pffpitky, nepozorovdn vytratil se z jidelny. A mezi tfm co rozjafend spolednost provoldvala: BAt iijou ienich a nevesta!" stdl Stdpdnek ve ve¬ dlejSf jfzbd u okna hustd zamrzldho. Stdl tu nepohnutd a drahnou chvili naslonchal hlndndnm jdsotu, pak ale poloiil rozpdlend delo na chladnou tubuli a z dista jasna propukl v ticb^ usedsv^ pldd.

VI. B o r s o v je male mdstedko as dvd mile od Prahy vzddlend. Prostird se nprostfed nedosdhl^ roviny z nejplodnejsfch rolf a cejbujnejSfch Ink. Leaa nenf tu daleko Siroko iddndho, a proto spodine umdlend oko milerddo na pffkrdm, hustjmi viSnovinami porostldm pahorku, na jehoi temeni vypfnajf se trosky starobyld kaple posud dosti zachovald. Stard povdst vypravuje, ie dal ji vystavdti pfed muoha sty lety jabys mlad^ rytff Prokop, kupoctd svdho patrona, od nehoi vyprosil sobd zraku vfce let pozbyldho. Zjevilt se mu ve snu svaty mnich Sdzavsky i porudil mu, jakmile se probudf, aby ncbylil se ka pramenu na fedendm pahorku vznikajfcfmu; tu aby poklekl a po vroucf modlitbd vymyl sobd odi slepotou randnd. Mlady rytff uposlechl a hie — vracel se od zdzradndho pramene vidomj.

— 39 — Ai po dnes nalezd se onen pramen nprostfed trosek pamdtnd kaple, odkud protdkd hustfmi viSnovinami ku hlubokd studdnce na fipatf pahorkn z tvrddho piskovce vytesand. Studdnka byla zaffzeoa k vfili starym a chorobn^m poutnfkfim, kteff jeStd do neddvna houfnd putovali k zdzradndmu pramena Prokopskdraa, vSak pro stdff a vetchost nemohli dostoupiti praveho zdroje na temeni pahorka. BorSov jest mdstedko velmi fiblednd a zdmozn£, VdtSina obyvatelstva zab^vd se polafenfm a jiz za dob roboty byla daleko Siroko rozsifend zvdst, ie BorsovStf sedldci jsou pdni. A coi teprva ted, kdy povznesli se na rolnfky a na mest^ky! Takovym rolnfkem a meStdkem byl nynf takd Slnka. Patfil ovSem mezi menSf, pondvadz mdl jenom dtyficet korcfi, jinak ale brdl si na pdna jako ti, kdoi mdli sto, sto padesdt a dvd std korcfi. Jeho pffzemnf distd obflen^ domek s peknoa ovocnou zahradou a prostrann^m dvorem, hranidil s novon dvoupatrovon skoro nddhernou villoa velmo^ndho pana z Basteinn, jenerdla na odpocinkn. Pan z Basteinu byl BorSovskf roddk z poctivd krve pekafskd, a jmenoval se pfivodne Bastyf; po¬ zddji, kdyi stal se dfistojnfkem — Bastirz, a ko¬ nednd kdyi byl pov^Sen do stavu Slecbtickdho — z Basteinn. Zfskav na vojnd i dvoji ienitbou znadndho jmdni, vystavdl si ve svdm rodiSti nadherrou villu, kde nyni jii na tfeti rok vidy celd leto pro" dldval. V zimd zdrioval se obydejne v Praze, Po drahd oênil se teprva pfed nekolika lety, a sice s mladou velmi slidnoa ddmou, kterd byla pffdinou, ie statedn^ hrdina, prav^ vzor vojenskdbo /Pramarbasa vystoupil dobrovolnd 3 fad vojenskycb.

-_ 40 — Pondvadi ale uddly se vsecky pffhody jenerdtovy v dalekd Italii, nemdli BorSovand o pravdm stavu vdcf nejmenSfho tuSenf. Byla to historie z poddtku dosti komickd, vsak pozddji velmi tragickd, ale v Borsovd mdlo se vSeobecnd za to, ie pan jenerdl vystonpil od vojska proto, aby pry zapomndl na svou mladou zemfelon chot. I ctili BorSovand nesmfrnou jeho bolest, ovsem jenom dokud , se nepfesvdddili o pravd povaze svdho roztomildho krajana z pekafskd krve poctivych Bastyffi. Byl-li pan z Basteinu jii co vojdk notnym podivinem, byl jim nynf jeStd vfc. V Praze si ho ovSem nikdo nevS(mal, za to ale v BorSovd nebylo dlovdka, s kterf-m nebyl by se ui pohddal, nebylo vdci obecnf, do kterd nebyl by se vmfchal, slovem: pan jenerdl byl ve svdm rodiSti osobnostf tak neoblibenou, ie ho S? Dikdo ani nepozdravoval. A tento nesndSelivec byl nynf sousedem Slukovym, ,,Pomoz chuddrkovi pdn buh!u soucitad ffkali BorSovand „Nemd-li silndjSf ndtaru nez jeho neboitfk str^c, nmudf ho za pfil roku." Sluka pokrdil ramenoraa, nSklfbl se a myslil si: ,,Mlavte si co chcete! postardm se o to, aby mne nenmudil." Terezii se v novdm hospoddfstvf velmi brzy zalibilo. VSe bylo tu dobfe zaffzeno, vSeho hojnost. Sluka choval se k nf laskavd; deho mdla sobd jeStd pfdt! A coi teprva ai nadejde leto se svou pracf i se s.v^mi radovdnkami! Cftila se na venkovd StastnejSf, nei byla by se kdy nadfela. Jen to ji bolelo, /e takd n Stcpdnka nechtdla fidinkovati zmdna mfsta a pomdru jako a nf. Zddlo se jf, ie je chlapec vidy zamlklejSfm, i vzala ho konednd do v^slecbu.

— 41 — Odpovidal na vSecky otdzky, je-li mu ndco, ze ne. Jaki mdl ffci, ie prdvd ta zmdna mfsta i pomdrfi jest pffdinou jeho zddumdivosti? Jaki mdl ffci, ze nemd svdho otdfma ani trochu rdd, ba ie se ho boji a vSude se mu vybybd. Nepfiznal se k tomo, ale skutednd kdykoli jen mobl, opouStdl dfim, a nevracel se, dokud k tomu nebyl donncen. Skola byla mu nyni nejmilejSim fitulkem, pfes to, ie nebyla die toho, aby tdkavdho ducba detskdbo pffliS k sobd vabila. Jak^ to rozdfl mezi Skolou BorSovskoa a svatopetrskon! Nepatrnd stavenf s nfzkymi a dusn^mi jfzbami, pan nditel vyslouiity desdtnik, jeni i mimo Skolu procbdzel se po mdstd s rdkoskou, a s nev^slovnou bolestf vzpominal onech dob, kdy jeStd co primarius BorSovskd bandy hrdval o poutfch a posvicenich po hospoddch; udebnf pldn scvrkly- na celd dtyry pfedmety (ndboienstd, dtenf, psanf a podftdni);r Skolni dgti vynikajfcf svoa nezvedenostf i nad sama proslaloa mlddei svatopetrskoa — tot asi obrdzek Skoly Bor¬ Sovskd. Nebyla ovSem ani o vlas horSf nei vdtsina venkovsk^ch Skol v osudnych konkorddtnfch letech padesdtych. A coi teprva ta peknd vyndovacf methoda pana nditele Suchdnka! BKdo z vds bnde nejlfp podftat," fikdval, „pfijde mi pro tabdk." A jindy zase: nZa to ies ddval dnes tak dobry pozor, nemusiS odpoledne do Skoly; pfijdeS k potoku a nafezdS mi ndkolik vrbov^ch prntfi, abych mohl notnd vyprdakati tdm, kdoi se neuSf." A opdt jindy napsal kfidou na tabuli: „Kdo nepfinese zftra krejcar na papfr a na inkoust, dostanepetflekancfi." NSdemu takovdmu nebyl St^pdnek zvykl^ i detl, psal a podftal raddji Spatnd, jen aby nemnsel chodit

— 42 — pauu uditelovi pro tabdk a pro vrbovd proty, coi ostatnf kluci B velikou radostf ddldvali, jsouce rddi, ze zbavili se protivne Skoly alespofi na chvili. Ad mnohem mladSi ostatnfch, mdl Stdpdnek o skole zcela jind pojmy nei ostatnf hoSi BorSovStf, Nebyl jim proto pfitelem a stranil se jejich spoled¬ nosti. Nazyvali ho samotdfem, nemlovou a chteli-li ho pozlobiti, Bmladym f)o ubalikem," dfmz melo byti fedeno, ze bude ndkdy jako star^ Coubalfk, t^n dobr#, bldzniv^ nemluva, jeni chodil po okolf zebrotou a zejmena rozpnstild mlddeii slouiil za terd vtipfi a nevdzan^ch iertfi. NejtrudnejSi a nejnudn'ejSf byly Stepdnkovi okamziky, mimo Skolu trdvend. Doma pdlila ho pfida pod nohama, a mimo dfim protivila se mu opdt spo¬ lednost skctadivych hochfi. Kdyby byl moM odbdhnouti ndkam do polf, do ndjakd osamdld zahrady, di" do lesa sebe vzddlendjsiho! VSak pohoda nebyla jeStd die toho, kaidy driel se posed teplfch kamen a do leta bylo jeStd daleko. Sluka promijel zpoddtku chlapcovi podivnd jeho chovdnf, kdyi ale minnlo ndkolik tydnfi, a on posnd je nemdnil, obofil se na Terezii, aby mu pfece domiuvila, by choval se k ndma sluSndji a pfdtelSteji. aVddel jsem to jig za svobodna," pravil, Bze mne nemd rdd, ale nedbal jsem toho, domnfvaje se, ze mi dasem pfivykne. Klok je ale co den vzdoro* vitdjsf, vyh^bd se mi na potkdni a sotva ie ni pozdravf. Netrpfm to, a nenapraviS-li ma hlava ty, napravfm ma ji jd." §tdpdnkovi dostalo se notnd domluvy, nei bylo to ponbym pfildvdnfm oleje do ihoacfho plamene. Citil vfidi svdma otdfmovi nev^slovn^ odpor, kter^

- 43 byl by se snad jenom laskavostf a mfrnostf dal odstranit, nikdy ale pfikrosti. A pondvadi zddlo se, jako by take Terezie ndbledfim Slnkovym pfizvukovala, vzbudil se v srdci hochovd i vfidi matce jaky-s trpk^ pocit, jeji byl dosad nepoznal. BNemd mne uz rdda jako za iivobytf tatfnkova. A tim je vinen on — tan oSkliv^ zamraden^ mui. Ach Skoda tatfnka, skoda nastokrdt," — byl pokaidd v^sledek Stdpdnkova rozumovdn?. A skutednd nezaiil od toho okamiika mnoho utdSen^ch chvil. Otdfm poblfiel na ndho jestd zamradendji nei kdy pfed tim ; mdlo kdy ho oslovil a stalo-li se to, zndl jeho hlas pfisnd a nepffvdtivd. K vfili Sidpdnkovi povstala nynf nejedna hddlni mezi maniely. Z poc&tku Terezie sveho jedinddka hdjila, vSak pozddji, aby mdla pokoj, neodpovfdala na ialoby mniovy a mldky jim pfisvdddovala. Tfm ovSem nebyly hddky skondeny. Domnfvaje se mfti pravdu, vyhleddval Sluka vidy novd pffdiny svd nespokojenosti s chovdnfm chlapcov^m. Bylo zjevnd, ie nemd ho rdd a ie by mu nebylo nemild, kdyby se ho mohl zbaviti. Skoda, ie nebyl o ndkolik let starSfm! Dal by ho ndkam do udenf a bylo by po starosti. Do td doby musf mfti trpdlivost, muaf spolknoutf mnohoa, hofkoo pilulku, ale nepovolf. Naudf kluka pouslonchat, vyiene mu ty roapy z tdla a bude-li vzdorovat, vypudf ho z doma jeStd pfed dasem. On je pdnem v dome, jemu patfi kaid^ hfeb a nedd si nikym poroudet. A kdyby se Terezie sebe vfce ujfmala toho rozmazlence, zatodi jfm pfece, zatodf jfm po latourdcka. Nastal mezi otdfmem apastorkem zjevn^ rozkol, jeni valnd pfispel k tomn, aby objevil Slnka ve

— 44 — pravdm svdtle. Byl ubohdmn chlapci pravdm nelitostn^m otdfmem, ddvaje mu kaid^m slovem ba kazd^m pohledem na srozcmdnou, jak ho nendvidf. A kdyi se ho matka ajala, obofil se takd na ni. I pozndvala teprva nyni vSecky jeho vlastnosti, o nichi nemdla dffve zddnf. Vidy ndpadndji podaly jeviti se u ndho zndmky vrozene hrubosti a surovosti, jei zakryval posud strojenon fislninosti a zdvofilostf. Kaid^m slovem a pfi ka2dd pffleiitosti ddval nynf svd iend na jevo, ie on je v domd vSfm, ona ie se jenom k nemu pfivdala. A pondvadz uddla se tato zmdna vdobd velmi krdtkd, nebylo nejmenSf pochybnosti, ie nebude mfti Terezie ve svdm druhdm manielstvi ustldno na rfiifch a ie md Stdpdnek pravdu, kdykoli tvrdf: B§koda tatfnka, Skoda nastokrdt."

vn. Pfed polednem, prdve kdyi vychdzely ddti ze skoly, rozlehl se na ndmdstf BorSovskdm rachot malelio bubna, do ndboi vmfsilo se hned hladnd bum bom velkdho toreckdho. „Komedianti, Komedianti!" volaly ddti hrnouce so o pfekot za vyz^vavymi bubny. Udivend pohlfiel Stepdnek za nimi. Arci v Praze ndco takovdho nikdy neslysel, bylo mu to novinkou. Komedianti! Coi vf praiskd dftd, co jest komediant! Coi mohl to vdddti osmilet^ §tdpdnek, jeni mimo pont ■ svatojosefikon nepoznal jind elavnosti ndrodnf, kde jedind Ize Prazanovi sezndmiti se s tonlavfm bezstarostn^m prondrodem komediantfi.

— 45 — Puzen zvddavostf, pustil se za ostatnf mi i doBtihl ndmdstf v okamiiku, kdyi principal komediantfi oznamoval, ie bude dnes veder s vysokdm povolenfm uspofdddno v hostinci Bu modrdho kohonta" velkd divadelnf pfedstavenf s loutkami, pfi demi bude provedena znamenitd hra o svdtozndmdm doktoru Faustovi, jeni pro mamon pozemsky zapsal cTdbln svoji dosi. Pffjezd komediantfi, at jii na provaze di s lout¬ kami byl u BorSovskd mlddeie odjakiiva velikou uddlostf. Odpfildte nemluvily ddti ve Skole o jindm, nez o komediantech a „Doktora Faustovi." Poprvd vmfsil se Stdpdnek mezi hochy, jimi se posnd nejraddji vyhybal, aby vyzvedel, jak md se to vlastnd s ton vedernf komedif. Vyrozomdv z ozndmeni principdiova, ie md to b^ti hra s loutkami, mimovolnd rozpomenul se na jeslidky v soukenickd nlici, a neili se naddl, mfhal se ni opdt pfed zrakoma jeho luzn£ ten obraz, jeni byl pfed rokem celoa jeho daSi uchv^til. Jest to snad ndco takovdho? Je snad hra o doktoru Faustovi podobna hfe o nkradend princeznd krdlovskd? Die vysvdtleni, jehoi bylo se ma od ostatnfch hochfi dostalo, nabyl jistoty, ie masf to b^ti ndco mnohem dokonalejsiho a krdsndjSfho. Jakd to Stastnd ndhoda, ie prdvd dnes odjela matka jeho do Prahy ka sv^m rodidfim. Jistd nebyla by ho postila k Bmodrdmu kohoutu," a on musel — musel ty loutky videt. U otdfma dovolovati se nemusf, ten bude bez toho jako obydejnd v hospodd. A pendz takd od ndho nepotfebuje, vidyt md zahospodafeno ndkolik dobrdkfi: ty stadf ne na jednu ale na dvacet. feomedif.

— 46 Nemohl dodkati se vedera. Pffmo ze Skoly zabocil k hostinci nu modrdho kohouta," kolem jehoi vrat celou hodinn obchdzel, nahifieje skolinami do nevelkdho dvora, kdez vypfnalo se pod kfilnou nmdleckd jeviStd pana principdla Cvrdka. Mdsfc duden cb^lil se totii ka konci, i vyiadovaly ohledy nejen kasovnf, nybri i zdravotnf, aby nebylo divadlo vystaveno v dusnd Senkovne, n^bri na derstvdm vzduchu pod modravou nebes klenbou, respective pod kfilnou. Stdpdnek nevidel mnoho, ale co viddl, bylo ndco zcela jindho neili jeslidky pdnd Dupdkovy. Prdvd sundal pan principdl Cvrdek z plachetnfho vozu velkon bedna a kdyi ji otevfel, jal se z nf vytahovati lontky, skoro tak velikd jako leckterd dftd navStdvnjicf Skola Bor¬ Sovskoa. Stdpdnek div ie leknutfm nevzkfikl. To byl jinSf krdl, to byla jinSf princezna! A coi teprva, kdyi vyrojila se z bedny celd rodina nmoandn^ch ddblfi! Cety persondl zmizel co neviddt i s panem principdlem za jeviStdm. Pod kfilnou rozhostilo se hrobovd ticho, ruSend jen obdas zavrdenfm hnnatdho Kastora, odpuzujfciho dotdravy prondrod slepic, kacbeu a husf k umeleck^m pokladftm pdnd Cvrdkovjm zvddave se tladfcfch. Takd §tdpduek pokochav se po¬ hledem na vSecku ta krdsa posud nevfdanou, ocb^lil se k domovu — pin nedodkavosti a tonhy, jakd asi divy budou se veder dft. Kdyi podalo se Sefiti, zazndlo opdt rachotivd dno obou bnbnfi komediantskych, svoldvajfcfch velectend pnblikum k B mod r dm a kohonta" pod kfilna. A velectdnd publikam nedalo se pffliS prositi. Za maloa chvfli po odbabnovdnf byly vSecky lavice (t j. prkna poloiend pfes prdzdnd pivnf sudy) hostd

— 47 — obsazena a mlddez i dorostlf odekdvali s n&pimtcu pozornostf vdcf pffStfch, Stdpâkoii; podafilo se zaujmouti mfsto na prvnfm prknd, zrbvndTjako tenkrdte o jeslidkdcb. Tdsil se nesmfrnd, ie bade mfti vSecko z prvnf ruky, ie ma pranic nenjde. I nenSlo mu takd Idtefenf pdnd principdlovo za jevistem, jeni shdndl se po hrdinovi dneSnfho kusu, povdstndm doktora Janu Faustovi, kter^ byl mu tak ndpadnd zmizel, jako by bo byli eerti odnesli do horoncfch pekel jeStd pfed pfedstavenfm. Velectdnd publikum smdlo se komickdmu tomu intermezzu, ale Stdpdnek trnul strachem, ie by snad raohlo sejfti s pfedstavenf. Jaki jinak! Kterak moino ddvat Fausta bez Faosta? V okamiika nejvdtSfho napnntf pfihrnula ce konednd panf principdlovd, nesouc udendho doktova v zdStefe zaobalendho pod pdiim. Z novd hddky za jeviStdm povstald vyroznmdli trpdlivi posluchadi, ze spadl pan doktor vinon panf principdlovd se bfebiko a ie si urazil hlavu. Pondvadi to bylo zrovna pfed pfedstavenfm a panf manielka bdla se vypraska roz¬ tomildho pana maniela, zamldela krntou tu nehoda i spdchala z bezhlav^m udencem k sonsednfmu truhldfi, aby ho rychle ndjak sflastrkoval. Pan mistr nevyznal se v pimprldckd anatomii, i zasadil Faustovi pohyblivoa hlava do nepraveho kloubu, t. j. oblidejem da tyla. Musil nepodafenou operaci opravovat, dfmi zavindna veseld pfedehra k smutnd tragddii. Kdyi hddka trvala jii pfiliS dlonho a samo obecenstvo jalo se rozvaddny manielsk^ pdrek okfikovati, lazndly pojednou za jeviStdm labodnd zvuky kfiouravd nindry na dfikaz, ie ai to co nejdffve zadne.

— 48 — Musimu podotknoati, ze pan principdl Cvrdek patfil k loutkdffim stard skoly povdstndho Matdje Kopeckeho. Ddval vSecky kusy tdhoi vytedndho maze die origiudla, anii mn napadlo vyhleddvati novot, jako to dinil pozdeji nemdnd povdstn^ Johaues LaStovka, jeni Bzddldval" Shakespeara, Sillera a Gothea jako kdyi bidem mrskd, jeni zavedl misto bnbnfi tistend oznamovacf cedule a mfsto ninefry skatedny orkestr, alespon tfi kasy muzikantfi ditajfcf. Na takove novoty pan Cvrdek netrpdl, a proto takd provozoval Fausta ne die Gothea n^bri die — Mateje Kopeckeho. Nindra dozndla, ozval se kfaplav^ zvonek a opona vySoerala se zvolna do v£Se. Veleuden^ doktor Faust 3 ura£enou a op£t nasazenou hlavou sedi a stola, na ndmi le2f velkd otevfend kniha, skoro vetSf nei on sdm a dte tajemcd nikomu nesrozumitelnd slova: pernyk kvam latina evektua, prokuratibus BAbyo doktro, non doktor mediein non jurice cakrede skriptares edukakvam doktor Faust bony blisi jo majstrato kaproruoeris." „To je latinsky, podotykd kostelnikfiv Frantfk, uby svym pdnfim kollegam dokdzal, ie nenf nadarmo ministrantem. A skntednd mohl se povaiovati v torn vzhledd za autoritu. Nebylat jeho ministrantskd latina o nic plynndjSi a lahodndjSf, nei latina naSeho vy¬ tedndho dramatika — Matdje. Pfedpoklddajice vSeobecnou znalost historie o bezboincm doktoru Janu Fanstovi, nebudeme vypisovati dej vytedne dramy Kopeckdho. Podot^kdme ponze, ze hra ndinila na kaiddho jmenovitd ale na §tdpdnka nesmfrn^ dojem.

49 Udend tajuplnd latina doktorova, jeho kolisdni, md-li se odebrati do skoly Bteolokyje" di do Skoly Belekramantiky," jeho zapsdnf se krvf d'dbli Mesistaflovi, fdddni plechovdho hromu, inferndlnf zdpach a kfiiovdni se bleskfi kalafanov^ch, slovem; vSecky desnd pfihody Faustovy az do okamiiku, kdy ddbel volaje: Bui jsi in aeternam natus" — do pekla ho odnaSi, — vSe to fidinkovalo na Stepdnka silou zdrcujfcf. Vrdtil se domfi vsecek vyjeveny, a pfipravend vedefe ani se nedotknuv, vybdhl do zahrady, kdei vrhl se pod Sirokou jablofi. Pod stfechon, v td dasnd jizbd nebyl by to vydrzel. Hlava, srdce chtdly se ma rozkodit. Pohlfzeje ka hvdzdnatd obloze, odfikdval na hlas, pak zase poloSeptem celd sceny z komedie o Faustovi. Od¬ fikdval je tak dlonho, ai zemdlen sklesl na paiit travnaty a nsnol. Otdfm, vrdtiv se pozdd v noci a notnd napily z hospody, nevSiml si, ie nenf Stepdnek v posteli a takd ani drnh^ den se nedovdddl, ie prodlel celou noc pod §irym nebem na zahradd. NevSimnul si takd, ie hoch, chystajfci se do Skoly, je dnes neobydejnd Svitorny a vesety, nejinak nei jako by to nebyl ani on. Mysl jeho byla patrnd osvdiena t^mii dojmy, jei byla v ndm matka minuldho roku ndsilfm po¬ tladila. Dnes nebylo ta nikobo, kdo by se byl o to pokasil; a pondvadi mdla Terezie zfistati v Praze jestd ndkolik dnf, mdl i pfiStd fiplnoa volnost, mohl kaid^ den choditi na komedii, mohl se beze stracbu odddvati sv^m oblfbenym mysldnkdm, svdmu cblapeokdmu Stdstf, Pfdl si, aby se matka bodnd dloaho

— 50 — nevracela, alespon tak dlouho, dokud ee komedianti s BorSovem nerozloudi. Nebe vyslySelo pfdnf Stdpdnkovo. Matka vrdtila se teprva za dtyry dni, prdvd kdyi pan principdl Cvrdek nkondil fadu svych nmdleckych v^konfi. Mimo Fausta pfedvedl velectdndmu obecenstva BorSovskdma jestd tyto vytedne hry : BPan Franz ze zdmku," BDon §ajn" a nHoria a Gloska aneb zapdlenf Hermanstadtu." Stdpdnkovd pokladnidce ulevilo se o dtyry dobrdky, za to vsak naplnila se dumavd jeho mysl takovym mnoSstvim smdlych a zdvratnych obrazfi, ie pfedstihovaly i sameho bdsnickdho ducha — naSeho Matdje Kopeckdho. Lomcovala jfm tdi Icoredka jako po nd¬ vStdvd Dupdkov^ch jeslidek, vSak netrudil se jako tenkrdte; caopak: zddl se byti umeleck^mi v^kony Cvrdkova dfevdndho persondlu rozjafen a povzneSen. Nebylo divu. Jeslidky! Jakd to primitivnf um£nf n porovndni s lootkovym divadlem u Bmodrdho ko¬ honta" pod kfilnoo! Ah, Skoda, ie komedianti tak brzy odejeli! Kdoi vf, kdy zase ndjak^ pan Cvrdek do BorSova zavitd! A zavftd-li, bude matka jako tenkrdte v Praze? Boiinku, kdyby si mohl pofiditi sdm neco takovdho! Snad by to Slo. Md v pokladnidce jeStd cety dvacetnik a ndkolik dobrdkfi. Ale stadf to? Prod by nestacilo, spokojf-li se s pandky malinkymi, a nahradi-li ty malovand za¬ hrady, pokoj e a domy poubym strakatym papfrem! ijmysi jeho byl pevn^. Za dvd neddle bude v BorSovd vyrodnf trh ; konpf si ndkolik pondkfi a to ostatnf nrobf si sdm. Hoj, budou hoSi odi vyvalovat, ai jim zahraje komedii o doktoru Faustovi, a2 spustf po latinskn BAbyjo pernyk kvam latina evektua" atd. Frantfk kostelnikfiv pukne zlostijako pfezrald bluma,

— 51 Ale jeStd tdhoi vedera dostalo se pevndmu jeho fimyslu schlazeni, jakdho se nenaddl. DozvddevSi se, ie byl JStdpdnek kaidy den na komedii, spustila panf Terezie sdhodloohou epiStolu. A pondvadi dotkla se take svdho maze, vjtykajic mu, ie nemdl hocha na komedii poustdt, rozkatil se Sluka ton mdrou, ie vSechen dlouho strddan^ hndv v^chrlil na hlavu §tdpdnkovu, doloiiv bez obalu, spfisobi-li jeStd jedna takovoa mrzatost, ie dostane se mu notndho vypraska Matka vyslovila se ve sv5m rozhorlenf o ko¬ medii s lontkami tak neSetrnym zpfisobem, ie zaSla Stdpdnkovi chnt na zaffzenf ndceho takovdho. Vyhodili by ho* z domu i s lontktirri a to by nepfeiil. T&i zddumdivost, jako pfed rokem podala obestfrati jeho [ducha. Veselost a cilost sotva k iivota probuzeny, ntdpdly se v divokdm proudu novo bez¬ naddjnosti. VIII. Minuly dva tjhodny. rodnf trh.

V BorSovd odb^vdn vy¬

Prdvd o poledndch, kdyi podalo se triistd nej vfce oiivovat, stanuly pfed vilou pana z Basteinu dva elegantnf povozy. Z prvnfho koddra, jehoi dvifka byla ozdobena erbem rodinn^m, vystoupil jenerdl a tdhoi sestra A ma lie, od neddvna vdova po vySSfm stdtnfm fifednfku a nynf k tomu zvolena, aby spravovala domdcnost bratrovu. Z koddra drahdho temdf vyletdlo maid as Sestiletd ddvddtko, jsouc sledovdno mladou ddmou, dosti

— 52 — pffjemndho zevndjSku. Byla to jenerdlova dceruSka se svoa vychovatelkou. Pan z Basteinu zavftal prdvd do svd villy, aby zde jako obydejnd pobyl celd leto. Mimo stardho zahradnfka T o m S e, jeni zastdval tu v zimd takd fifad domdcfho sprdvce, mimo komornfka, komornoa akachafka, jeni pfibyli ui pfed dvdma dny do Bor¬ Sova, nevftal nikdo velmoindho pana jenerdla v jeho rodiSti. Jako obydejnd byl pan z Basteinu i tentokrdte velmi mrznt, i rozmrzel se jestd vfc, kdyz mu star^ TomeS na otdzku, „cov BorSovd novdho?" odpovdddl, ie md pan baron novdho sonseda. Doofdm, ie nenf takov^ daBJaky to dlovdk? reba, jako neboitfk Klfma," zahartasil po svdm zpfisoba. „Jest to Klfmfiv synovec a nemoha posad ffci —" BJablko nepadne daleko od stromu," pfernSil baron starce. BVSak s nfm promlnvfm a feknu ma co a jak. Dojddte k ndma a poiddejte ho m^m jmenem aby mne okamiitd navStfvil." BRadte dovolit —" omlouval se zahradnfk. B2;ddnd odmluvy! Jdete!" zakfikl ho jenerdl. Pokornd se nkloniv, sUrf sluha vzddlil se z pokoje. Udivend pohlfiela panf Amalie na svdho bratra. Znala ho sice co nrputnika i snaiila se sed byla, aby svou fifednickou odmefenostf a Skrobenostf udriovala brntdlnost jeho na fizdd, ale tentokrdt zddlo se jf, ie jeho chovdnf je ui skoro vfce nei pouhd brntdlnost. Jakym prdvem smf se opovdiit citovati k sobd svdho sonseda jako ndjakdho sprostdho vo-

53 jdka? Pan bratr patrnd zapomfnd, ie ui nevdzf ve vojenskd uniforme. Bez obalu projevila svd mfndnf. BNemluv, sestro o torn, demo nerozumfS!" osopil se jenerdl. BJsou tomu teprve dva mdsfce, co ffdfS moje hospoddfstvf i nemdS nejmenSfho tuSenf o torn, co musel jsem zakouSeti od neboitika sonseda. VSecko mi ddlal naschval, a kdyi jsem ma na ndkterd jeho darebdctvf odpovdddl po vojansku, zaialoval mne. Nemdnd nei devdtkrdt byl jsem k vfili tomu nidemovi odsonzen k pendiitd pokute." „Ale pfece ne bez pfidiny?!" „Pokaidd byl jsem v prdvu. Zastfelil jsem mu vepfe, pondvadz se od rdna ai do vedera vdlel pod mym oknem v kaluiind a na md spfldnf odpovidal nestydat^m chrochtdnfm. Zastfelil jsem mu psa, po¬ ndvadz celou noc Stekal a vyl. Rozbil jsem mu dva only, pondvadi jsem nemobl pro vdely ani do svd zahrady a on ty pfchajfcf bestie nechtdl odstranit. Slovem: neminul .tyden, abychom si nebyli vjeli do vlasfi. Neehci, aby se to s nov^m sousedem opako¬ valo a proto s nfm dfikladud promlnvfm." nAle, mfrni se, Kristidue! Kdoi vf, jak^ to dlovdk." BNech mne jen! Vfm jak mlnvit a jednat slidmi takovy mi." Pondvadi veSel opdt star^ zahradnfk oznamujfcf, ie soused okamiitd se doatavf, opnstila starostlivd ddma komnatn. Brzy po torn ohlaSoval komornik ndvStdvu odekdvandho. Jenerdl rozloiil se pdnovitd v pohodlndm kfesle a zladiv tvdf pffsnostf pffmo kasdrnickoa, apfel zrakft avjeh ka dveffm, aby zdrtil pficbozfbo hned prvnfm pohledem.

— 54 — Ale jakj to obrat! Sotva ie Sluka stanul na prabn, nabyla pffsnd tvdf naSeho Pappenheimskdho rytife pojednoa v^razu tak komickdho, ie mohla slouiiti za vzor nejrozkoSndjsf karrikatury. Zvednuv se na polo ve kfesle, vytfeStil odi, otevfel na polo fista, i trval v td posici bez pohnuti, jako by dekal na odkoazleni pomocf proutka darovndho. Slakovi to neuSlo. Rtovd jeho zladili se k fismdchu jaksi Skodolibdmu, Pokrociv blfie k jenerdlovi, poklonil se a pravil pevnd a neobroiend: „Pan jenerdl pfeje si se mnou mlnvit?" Polekan^ hrdfna teprva nynf trochu se zpamatoval. Vstal a opfraje se o kfeslo, snaiil se dodati sobd vojanskdho, pfisndho vzezfenf. Sotva ie ale pohlednnl do muzne, nezmdnend tvdfe Slukovy, bylo po pfisnosti. I bylo mu divno u srdce, nejinak nei jako by Sluka byl jenerdlem a on sdm jeho nepatntfm poslusnym sousedem. NadeSla dosti dlouhd pomldba, jii konednd Sluka pferuSil novou otdzkou, co ie si pan baron pfeje. BPfibyv pfed hodinou na svd letnf sfdlo, zaslechl jsem vaSe jmeno —," vymlouval se jenerdl. Hlas jeho se chvdl i nemohl zatajiti, kterak se pfemdhd, aby nezjevil pravd svoje mySlenky. BNenf mi Ihostejno, kdo mym sousedem, i chtdl jsem se oka¬ miitd pfesvddditi, jste-li to skntednd vy." BA proto jste rddil naffdit —," odvetil Sluka, klada na posledni slovo zvldStnf dfiraz. Pan z Basteinu okamiitd porozumdl. BMasite mi odpustit," pravil. BNemohu zapo¬ menonti na vojandinu, i mysli) jsem si: on-li to, nebude jistd ani chvfli otdlet."

55 „Takd jsem se, pane jenerdli, na slovo podrobil vaSemu rozkazo." „Memu pfdai — chcete snad fici," opravoval bo baron. „Zbavil jste se uniformy jako jd, iddnd ohledy nevfiou vds k md osobe, a proto si nepfeju, abyste mne povaioval za vie nei za ponhdho son¬ seda. Dokud byli jsme na vojnd, byl jsem vasfm velitelem, nynf jsme si rovni." Podal Slukovi velmi pffvdtivd ruku a potfdsl mu jf. Ten se opSt Skodolibd usmdl a fista jeho mimovolne zaseptala: BRozumim." Velepffsny, nesndSelivy pan z Basteinu provdzel Sluku — b^valdho svdho desdtnika — tak zdvofile ku dveffm, jako posud snad nikobo. JeStd jedenbrdte tiskl mu na prahu ruku i ojiStoval ho, ie pfeje sobe ziti v dobrdm sousedstvf. A opdt — jakd to zmdna, kdyi zavfely se dvefe za odSedSfm. Mirn^, laskavy a skrouSeny oblidej na¬ byl miiknutfm vyrazu skoro pfiSerndho, blesky hneva a zafivosti srSely z koulfcfch se odf baronovych a velkd Stdstf, ie rnka jeho nezasdhla v tomi okamiiku nic jindho nez drahocenoa kfiStdlovoa vdsu, stojfcf na maldm stolkn a kfesla, do nehoi vrhl se tdice oddychaje, ba pffmo sfpaje. „Samo peklo bylo mi dluzno takovd naddlenf!" vyrazil ze sebe. BMy8lil jsem, ie ten proklaty pes hnije ni ddvno kdesi pod zemi italskou. S takovym lotrem mdm se pfdtelit! Takovdmu sprostdkovi mdm b^t dobrdm soasedem! Nezbude jindho — budu se muset vyetdhovat. Arci mi mnoho na torn nezdleM. Nendvidfm svd krajany, ty hloupd sosdky. To vSak mne hnete a do nejhlnbSf duSe urdif, ie musfm to odiniti k vfili ndma."

— 56 — Mnohem bpokojendjSim zddl se byti Siuka. „Nenf pochybnosti, ie mne pan jenerdl neumudi," pravil k sobd vesele. „Vdddl jsem to a dovedu vbodnou tu pffleiitost Idpe vykofistit nei pfed lety. Tenkrdt vymknul se mi jako ouhof. 6, vfm to dobfe, ie vystoupil z vojska jenom k vfili mud. Vdddl, ie nemohu ho ndsledovat, toho vSak se ne¬ naddl, ie sejdeme se spolu v Borsovd. Je ted! v moci md a nepustfm ho. Mnsf klopit — klopit, ai se bude potit. A kdoz vf, nebudn-li nekdy — moind ie dosti brzy — ob^vati bohatd komnaty nddhernd jeho villy. Byla by to proklate veseld hra osudu. B^vaty desdtnik, otrok pdnd jenerdlfiv — na jeho mfstd. Uvidime." Spokojend se usmfvaje, uchylil se do trho, kde hemiilo Se to a bzudelo jako houfy rojicich se vcel. Takd Stdpdnek naldzal se mezi1 kupujfcfmi, di vlastnd mezi tdmi, kdoz meli v fimyslu neco koupit. Obchdzeje bouda se zboifm hradkdfskym, nesmele poblfiel na tu krdsu pfedstavajfci skoro ce\f svdt. Vsak z celd td haldy konfi, vozfkfi, rfizn^ch ndfadf, fehtadek a t. d. nic ho nezajfmalo ton mdrou, jako sknpina pandkfi podobajfcfch se loutkdm Cvrdkovym. Nebyly ovSem tak velkd ani pohyblivd, naopak stdly ta — zavrtdny do dtverhrannych prkdnek — jako primrazeny, ale §tepdnkova fantasie vdddla si hned pomoci. BPanedka, jenom je mit!" myslil si. BPrkynka bych urazil, do hlavy zavrtal bych dlouh^ drdt a loutky by se pohybovaly jak byck chtdl!" Jii po desdtd vytdhl z kapsy svoji fisporo a blfiil se ku krdmu, aby se optal, co jeden takovy pandk stojf; vidy ale naskytla se ndjakd pfekdika,

— 57 — Bad! pfiSel nejaky kupec, neb spatfil ndkterdho zndmdho sv^ch rodidfi, ktefi nesmdli se nikdy dozvddit, nad vydal o trhu svd penfze, a konednd opdt netroufal se ani poptati po cend vdci, kdoi vf jak drahocennd. Minnla hodina, minuly dvd hodiny a posud ob¬ chdzel Stdpdnek kolem bad, pohlfzeje zdficfm okem na fadu statednych pandkfi. Nestendila se posud ani o jednoho. Patrny to dfikaz, ie nikdo v celdm Bor¬ Sovd nemd tak vybrouSen^ vkns jako on, iejsoukaiddmu pffliS drazf pro obydejnd hranf a rozldmdnf. Tacf chlapfci patfi jenom na divadlo. Konecud dodal si zmuiilosti. Sdhnnv do kapsy a sevfev p£stf celou svoji usporu, pfikrcdil ka krdmu a pevn^m hlasem, jako by knpoval najisto, tdzal se, co stojf jeden takovy pandk. Prodavadka udala cenu, divfc se nemdlo, ie takov^ cvrdek vybral si zboif, na kterd se cety boif den nikdo nezeptal. VSak on by se byl Stepdnek takd nezeptal, kdyby byl mohl jenom tuSiti, ie cety jeho bangdl stadf sotva na zakoupenf dvou loutek. Zarddl se ai po uSi a ui byl ten tam. Bylo po naddji. Do smrti nemohl si tolik zahospodafit, aby si pofidil alespon tolik pandkfi, by s nimi mohl provdsti komedii o doktoru Faustovi. Bloudil po trhu jako bezhlav^, ai octnnl se mand v nejzadnejSim koutd ndmdstf, kdei objevila se zra¬ kfim jeho zvldStnf podfvand. Na nfzkd zdi, ohraiujfcf nepatrny domek mdstskdho strdinfka, rozvdsil jak^s obchodnik s umdleck^mi v^robky, ccty sklad rfizn^ch obrazfi malovanfah i nemalovan^ch v nejbujndjSf smdsi jak stddo

— 58 — bdif. Na Spagdtech poddl zdi nataienych visely jako vymdchand prddlo, podobizny rfizn^ch potentdtfi a jinych slavn^ch i neslavn^ch historick^ch osob, obrazy svat^ch, krvavd v^jevy z posledni vdlky krimskd, vy¬ obrazenf rozlidn^ch krajin a mest, jei mohiy hfti povaiovdny takd za zvffata, kdyby nebylo ndhodou pod nimi napsdno, co pfedstavujoa. Nebylo mo2no, aby se nebyl nadchnnl Stdpdnkfiv duch i pro toto umdnf. Se zvldStnf zdlibou prohlizel si obrazy a skutednd takd dovedl posouditi, kter^ z nich je nejhorSf, neb Spatnd byly bez rozdflu vSecky. Konednd dospel na drub^ roh zdi, k<1ez seddl majitel a prodavad tech nmdleckych poklalfi za rozviklanym stolem, na ndmi bylo rozloieno vice pomalovamfch archfi, pfedstavujfcfeh vojdky rfizn^ch ndrodfi, betlemdky, rytife atd. Stdpdnek pffmo zaleki se, kdyi oko jeho utkvdlo na arSfch s malovanymi rytffi. Novd mySlenka projela mu hlavou. Coi kdyby si nahradil drahd dfevdnd loutky tdmito! A jakd bylo teprva jeho pfe¬ kvapenf, kdyi zvM£l od prodavade, ie tyto malovand figury pfedstavujf skutednd osoby z ndkter^ch divadeln^ch her. Stdpdnek ovsem nevdddl, ie mohou hfti jestd jind komedie mimo ty, jei viddl „u modrdho ko¬ honta," i trnnl, kdyi ma ochotn^ prodavad obrazfi vysvdtloval, ie s tdmito pandky moino hrdti ko¬ medii o BTellovi," o „Ndmd z Portizzi," o BLoapeinfefch" atd. BA pandky ke komedii o doktora Faustovi nemdte?" vyrazil re sebe Stdpinek, oka s obrdzbu nesponStdje.

— 59 — nJak bych nemdl!" odvdtii ivitorny prodavad. A bned jal se pfebfrati archy a take zddaadho „Fausta" naleznul. „Ano, to je on!" zvolal hoch a obdma rakama chopil se archu. BHrajeS-l si rdd na divadlo, mohl bys snad potfebovat takd toto?" pokracoval obrdzkdf, i rozprostfel pfed ndivenyma zrakoma chlapcovyma nd¬ kolik novych archfi, na nichi byly vymalovdny krajiny, zahrady, pokoje atd. Stepdnek okamiitd uhodl, nad to je. Neveddl sice, ie se tomu ffkd Bdekorace", ale viddl to Bu modrdho kohouta" a moc ee mu to libilo. Jen nebude-li to pffliS drahd! Hlasem skoro chvdjfcfm tdzal se po cend — i vykfikl radostf, kdyi zvdddl, ie za svoa fisporu mfiie si konpiti pet archfi s pandky, deset archfi s dekoracemi — a jeStd ie ma ndkolik do¬ brdkfi zbade. Zaplativ a pfijav poudenf, kterak md archy podlepit a pandky vystffhat, schoval drahocenny poklad pod kabdt a ubdndl pfimo k domovu, aby se dal ihned do prdce. Pfed domem ndhle se zastavil a tdkavd rozhlfiel se kolem sebe. Pin radosti, ie podafilo se mu pofiditi si za tak mdlo pendz, po dem duSe jeho prdhla, zapomndl, ie nesmf se tfm doma ani pochlnbit. Pfemyilel, kam se md se sv^mi vdcmi ucb^lit. Pro dneSek uschovd to na pfida pod krov a zytra snad mu ndjakd mistedko napadne, kdei bade moci nik^m neruSen ddti se do prdce.

60

IX. NejkrdsndjSf den mdjovy. Celd pfirsda probuzena teprva pfed neddvnem k iivotu, odivala se neipfivabndjSfm rouchem, jakd jen Stddrd Vesna sk^tati mfiie! Osveifc rannf ro?ou fidy svd pln^m prondem, ssdla lehounky vzduch, jeni zejmena borunami odivajfcfch se stromfi probihal jako by si pobrdval rozpaStdn^mi kadefemi nejslidnejSf zlatovldsky. Celd pffroda jeden iivot, jeden jas. Stdf i mldd! opoustdla tdsnd pfibytky, by pfidruiila se hlasy svymi k nesdetnym davfim ostatniho tvorstva, prozpdvujfcfho velebny hymnus na podest velikdho tvfirce vSehomfra. Jak tdSival se Stdpdnek, ai nadejde jarnf po¬ hoda, by mohl sobd vyletnouti jako to maid zpdvud ptdde! A nynf on jediny nevSimal si nejlahodndjSfho dne mdjovdho, ni darfi jebo plnou mdrou rozddvanycb. Jako stfedoveky alchymista nprostfed dsroddjnickd veteSe, jako lakomec mezi kapami nastrddaudho mamonu, seddl v nejzadndjsf ddsli nfzkd pfidy pod krovem, a obratad race pfehrabdvaly se v kupd zvldStnfch pokladfi, jei mimo ndho nikdo nedovedl ocenit. Byl to v^sledek ndkolikadenni ve vsf tajnosti vykonand prdce. 0 jak lesklo se jeho oko, kdyi popatfilo na ta nepfehlednoa fada rfizn^ch dekorac, na pevnd lepence nataienych. A coi teprveT kdyi jalo se diniti pfehlfdka celd td armddy podlepen^cb, vystfihao^ch a dloahymi drdty opatfen^ch hercfi. VSickni viseli nynf na Spagdta pfes celoa pfida natsieudm,

— 61 — i tvofili tak rfiznd i malebnd sknpenf, ie byla radost na to se podfvat. Co ale ted? Divadlo hotovo, persondl kompletnf, ale slavnd feditelstvo bylo posad bez koncesse, anii kcjilo se nejmenSf naddji, ie by ma kdy panf Terezii byla addlena. Kam se odstdhovat Be vSemi tdmi poklady, jichi zhotovenf stdlo tolik prdce a potu! Mohl by se usaditi se svym umdnfm na pfidd, ale kdoi vf, nebyl-li by pfece jednou dopaden zrovna pfi prodokci, a pak by letdl a pfidy — s divadlem i s cel^m persondlem. Usedl na okraj stard bedny, jei slooiila ma dosud za skladiStd nmdleckych jebo v^robkfi, i zadumal se, nejinak nei jako by chtdl naldzti kdmen mudrcfi, o jehoi dobyti nmiovd cetych stoleti marnd se pokonSeli. Jako by se ho byla dotkla elektrickd jiskra, ndhle vyskodil; odi jeho zajiskfily se a nei by napodftal pet, odpodfvala hereckd i dekorativnf ddst podniku Stdpdnkova na dnd bedny. Ndkolika skoky octnnl se na dvofe, pak na aahradd, pfelezl nfzk^ dfevdnf plot, a rozhlednuv se, nenf-li nik^m pozorovdn, letdl tdmdf k nedalekdmu pahorku, na ndmi vypfnaly se ve stfedu pudfcfch stromfi viSfiov^ch trosky kaple svatoprokopskd, Dostihl ji velaii brzy. Anii by se zachycoval kmenfi stromOT^ch, ntikal tdmdf po pfikrd strdni, i stannl v maid chvfli na temeni a zdzradnd staddnky. nAno, zde a nikde jinde," pravil rozhlfieje se blaiend kolem. Byly toma asi tfi neddle, co ndhodou navStfvil to mfsto poprvd. Ad bylo ta tenkrdt jeStd pusto, nefeselo, pfec zalfbilo se mu a kaplidky ton mdroo, i^-'iToHl ji za cil Bvfch letnf ch vychdzek. VSak jaro

— 62 — otdlelo pfiliS dlouho se svym pffchodem a takd on zapomndl na kapli svatoprokopskon. Byl jinymi, dftleiitymi mySlenkami zabaven; vSak prdvd tyto my¬ Slenky uvediy ho opdt ku pfedmdtu zapomenntdmo. Jak krdsnd, rozkoSnd to mfstedko! A jak se tu vSecko zmdnilo! Ac jaro bylo teprva v prvdm rozkvdtu, pfec nebylo jii na celdm pahorku mfstedka, jei nebylo by se rddlo zeleni pfimo smaragdovoa. Takd stromy viinovd poskytovaly jii nynf chladu dosti pffjemndho. A coi teprva na temeni pahorku kolem zdzradnd kaplidky! Kolem dokola prostfral se bojny zeleny bez, skldndjicf se k zemi pod tfif modravych kvdtfi, naplnnjfcich vSecken vzduch vfinf omamojfcf. A jak milo, jak klidno bylo v tdch troskdch bndovy posvdtnd. Pfida kolem staddnky jasnd se pryStfcf jako mdkk^ travnaty koberec; ze Stdrbin a rozpaklin kaple vinuly se vzhfira a opdt ai k zemi celd spoasty divokdho svladce, a z jeho houStiny prokmitaly jako ilutd slunednice leskld kvdty tudndho netfesu. A po obou strandch v^klenku, v ndmi nar lezal se druhdy oltdf, pnuly se do vJSe bujnd kefe divokdho vfna tak pravidelnd, jako by byla pedlivd rnka zahradnfkova odjakiiva ar£ovala jeho smdr. Jako pravidelnd rdm — ovfjela se ta bujnd zeleii kolem starobylych dosti znatelnych fresk pfedstavu¬ jfcfeh dva vftevy z legendy o sv. Prokopu. Kaidd vdtvidka, kaSdy list, kaid^ kvdt, ba kaidd travidka dosvdddovaly svou milou svdiastf, ie nedotkla se jich posad raka lidskd, ie je Stdpdnek prvnim hostem, jeni poctil je toho jara svoa ndvStdvoa. Vfiboc jenom mdlo kdy dotkla se noha chodcova temeue pahorka svatoprokopskdho. Co takd

63 tam! BorSovand povaiovali kaplidka za pouhon zffceninu. ie by prdvd v tdch troskdch byla jakds poesie — to jim vdra jakteiivo nenapadlo. Kaiddho, kdo by si chtdl zabloazniti v torn mildm, poetidkdm zdkoutf, nazvali by bldzniv^m fioubalfkem. BAno, zde a nikde jinde!" opakoval Stdpdnek, zastaviv se pfed vyklenkem a zahleddv se na staro¬ byld obrazy. Zddlo se mn, ie svat£ Prokop pffcretive na ndho se usmfvd, jako by chtdl ffci: BAno, mily hocba, pfichdzej dastdji a bud m^m spolednfkem." Sefilo se jii, kdyi Stdpdnek vracel se vsecek Stasten a blaien k domovu. Nebylo pffhodndjsfho mfstedka pro jeho zdmdr, i zlobil se, ie jii ddvno mn nenapadlo. — Trvalo to ndkolik dnf, nei dopravil celf diva¬ delnf apardt z podkrovf otcovakdho domu do kaple svatoprokopskd. Aby nebyl nikym pozorovdn, nosil vSe po kouscfch a pod kabdtem i uklddal to za velikf balvdn, v prftdelf bjvaidho presbiteria, jeni byl nepochybnd zbytkem kamendho stolu oltdfniho. 0, jak zajiskfilo se jeho oko, kdyi po mnobadennicb pfipravdch nzfel dflo svd dokonand. Po¬ ndvadi nebylo Stdpdnkovi dopfdno, nahlednouti za kalisy pdnd Cvrdkova ani kterdhokoli jindho chrdma Thalie, mohl smdle o sobd ffci, ie to vSecko dflem vlastnf jeho fantasie. Sestaveni divadla Stdpdnkova bylo velmi primitivni, ale zdroveii takd velmi praktickd. Ctverhrannd prkno, do nehoi bylo zavrtdno ndkolik tydek k zavdSovdni kulis; mfsto opony derven^ matdin Sdtek, md&enf na nataiendm drdtn — tot ten kompliko-

— 64 — vany apardt, jeni dal se po pffpadd za minata rozebrat a za dvd minuty opdt sestavit. Nynf stdl v celd svojf krdse na fedendm balvdna a Stdpdnek drie drdty s papfrov^mi herci v obratn^ch rnkon, provozoval komedii o zlopovdstndm doktora Faastovi. Mlavil a podfnal si s takovym zdpalem, jako by mdl pfed sebou nejvybrandjSf obecenstvo borSovsk^ch pdnfi klukfi. Ad byl tu sdm a sdm, zddlo se mu pfece, jako by byli ti dva svatf Prokopovd na freskdch obiivli a s patrnoa pozornostf sledovali umdleckd jeho v^kony. Takd ten tiSe bublajicf pramdnek, takd ten jemn^ vdtdrek, jeni probihal se listim hust^ch svladcfi, takd ty dild muSky, jeni bzudice nad hlavou mu poletovaly, zddly se b^ti pozorn^mi posluchadi, kteff — tich^m Sevelem vzddvali StSpdnkovi svoji pochvala. Takd on byl se svou prvnf produkcf fiplnd spokojen. Litoval ponze, ie nemdl jindho obecenstva a ie takd pffStd bude mnset obejfti se bez ndho. Kaidy den dochdzfval nynf do kaplidky, kaid^ den sehrdl ndkterou ze dtyr komedii pana principdla Cvrdka — a kdyi byl pfi chuti, tfeba vSecky dtyry cajednon. Jako dffve neviimala si matka i nynf jeho dastd nepfftomnosti a to tfm mdnd, ie pozorovala v jeho chovdnf obrat, jeni dinil zbytedn^mi vSecky moind obavy. Zddlot se, ie jeho zamlklost a zddamdivost nstapajon dffvdjSf ddtskd veselosti a rozmarnosti. I myslila matka, ie probihd se kdesi v polfch di ie hraje si B ostatnf mi hochy. Stdpdnek zmdnil se skntednd, byl opdt ditym, vesetym a rozmarn^m, vSak kdyby byla matka znala flfcavou pffdina, byla by se zbrozila. Jeho divadlo

*- 65 -* ginilo jej Itastnyna a opravda takd na nic jfndiio nemyslil, nei na svd lontky ve troskdch kaple svato¬ prokopskd. Proto sobd ani nevSimnnl, ie v sousednfm domd n jenerdlfi panuje ui po delSf doba velmi hlucn^ a tilf iivot, ie takd jeho otdim dasto do villy dochdzfvd, s panem baronem v besfdce seddvd, s nfm velmi dfivdrnd se bavf, rfiznd, ndkdy i drahocennd vdci domfi pfindSi a s matkon o pana jenerdlovi jinak nemluvf, nei jako by on sdm byl takd jene¬ rdlem. NevSimnnl sobd takd maid hezounkd dcero Sky baronovy, kterd cel£ den probfhala zahradou, vesele sobd prbzpdvujfc a laSkujfc, ad byla pffsnd sledna gouvernantka vidy v patdch za nf a k mfrnosti a k sluSnosti ji napomfnala. NevSimnnl sobd konednd ani toho, ie jednoho dne vyjely z villy dva koddry, odvdiejici jenerdla a jeho rodinu opdt z BorSova, Stalo se to asi mdsfc po pffjezda pan,* z Ba¬ steinu na letnf jeho sfdlo. Baron pfedstfral, ie uchyluje se na radu Idkafe do Idznf, kde pr^ zdrif se asi dva mdsfce. Ve skutednosti bylo tomu ovSem jinak. Bylt fiplnd zdrdv a opouStdl BorSov jenom k vfili svdmu sousedu. Ne nadarmo obdval se baron sousedstvf Slukova, ne nadarmo tdSil se Slnka, ie ze sonsedstvf toho bude kofistit. Tajemn^ pomdr obou muifi vysvdtlilo by ndm smdld, ba pffmo drzd chovdnf b^valdho desdtnfka i bdzen, s jakoui jenerdl sledoval kazdy krok a kaidd slovo sonsedovo, jeni sfdval se co den smdlejSfm a dotdravdjSfm, ai konednd vytasil se vfidi mfrn^m odmluvdm baronov^m i s ^hruikami. Jenerdl odjel a pevcym fimyslnn, ie se jii do BorSova nevrdtf. To ovSem Slnka i etuSil, jinak bjl $$»ttSB: O Blfiv* hereck$,

3

— 66 by ma jeltd vfce dal pocftiti tfbu svd nadvlddy. Mohl vSak hfti spokojen i s tfm, deho docflil. Jmdnf jeho roz nnozilo se za krdtkoo doba dtyf nedil o celd dva tisfce ziatycb, jei sobd a pana sooseda na vddnoa opldtkn vydloiil. Vddd t velmi dobfe, ie jenerdl, kterf nezdrdhal se peifze pfijditi, takd se neosmdli o nS ho upomfnati. Znali Ee. X. Minnlo ndkolik mdsfcfi. Parua letnfch dnfi ustonpila mfrndma podzimkn; ovoce i hrozny uzrdvaly, Stdpdnkovy prdzdniny cb^lily se ku konci. Jii jenom dtrndcte dnf bylo do svatdho Vdclava, a jenerdl nevracel se posnd z Idznf. Slnka jal se krontiti nedfivdfivd hlavou a nezffdka mrzotd prohodil: „Pfece se mi vymknnl. Nemdl jsem jfti na ndho tak z prndka. Ale ne, nevyklonzne mi. A kdyby zaSelna kraj svdta, vSude ho dostihnu, budu-li chtfti. Prdvd kdyi zabyval se op3t Slechetn^mi tdmi mySlenkami, zsharaSily pfed sousednf villou zndmd dva koddry jenerdlovy. Baron vracel se z Idznf. Spatfiv svdbo vzneSendho sonseda, Sluka zajdsalajii chystal se v ducba na blfzkou pfdtelskoa ndvStdvu, kterdi mdla barona jeStd vfce k ndma opoatati. VSak jenerdl pfedvidaje, co ho odekdvd, dal ihned po svdm pffjezda do BorSova rozhldsi i, ie jest churav, a ia nijak^ch ndvStdv nepfijfmd. Stdpdnek byl posad ton mdrou zabrdn do svdho divadla, ie sobd ani nevSimnnl ndvratu jenerdlov^cb,

— 67 — rovndi jako mu zfistaly Ihostejny jejich prvnf pffjezd i pozddjSf odcestovdnf do Idznf. ftik&vd se, ie ddti nabaif se vSebo velmi zdhy. Die toho mohli bychom sonditi, ie Stdpdnek nebyl ni dftdtem, neb on se posnd svdho divadla nenabaii), naopak: Inul k ndma takovoa Idskou, pdstoval svd umdoi s takovym zdpalem, jako by je chtdl ui nynf zvoliti za svd iivotnf povoldnf. Neobmezoval se na hranf ondch dtyf kusfi, jei byl viddl pod kfilnou Bu modrdho kohouta," n^bri sdm si no7d komedie vym^Slel a sestavoval. Kaidd koiika, kterou sobd ze Skoinf knihovny vypfijdil — a Stdpdnek £ftal velmi pilnd — poskytla mu Idtku k ndjakd novd hfe i moino ffci, ie byl repertoire jeho Bseakromdho" papfroveho divadla mnohem peBtfejSf, nei repertoire xnaohdho divadla zna^non subvencf obmySlendho. Bylo vdru diviti se jeho vytrvalosti, a to tfm spiSe, ie nedostdvalo se mu od nikud sebe mensi pochvaly ni uzodnf nmdleckych jeho scab. Hrdlt posnd bez obecenstva. Nab^valt co den novdho pfe¬ svdddenf, ie by to mild obecenstvo — borsovStf pdni kluci — neporozumdli jebo umdleckjm intencfm a mimo to, ie by se mohl dostati do sporu s vySSf instancf matdinon, od nfi mdl si vyiddati dffve ufadnf povolenf. Z poddtku Stdpdnek po kaiddm pfedstavenf svd divadlo uklddal za balvdn ve v^klenku kaplidky povalen^; pfesvdddiv se ale, ie on samojediny je navStdvovatelem posvdtndho toho mfsta, neskr^val je jii. A skutednd po celd leto nezavadila lidskd noha o travnaty paiit na temeni vrSku svatoprokopskdho; ba i v dobd desdnf tfeSnf, jimii byl cely kopec po3*

— 68 sdzen, nikomu nenapadlo, aby nahledl do trosek osa¬ mdld poetickd kaplidky. Vidyt nebyl z BorSovanfi nikdo ani Djnbalfkem ani Stdpdnkem. Bylo pfijemnd odpfildne, kdyi Sfcepdnek — jako obydejnd po oklikdch — dostoupil temene mildho svdho pahorku. H ava jeho div ie neklesla pod tfif mySlenek, z nichi mdlo povstati novd dflo dramatickd. Vybrav z hojnd zdsoby sveho herectva, co zddlo se mu nejpffhodndjSf, zavdsiv potfebnd dekorace a pokloniv se sv^m kaidodennfm posluchadfim — obdma freskov^m obrazfim, bublajfcfmu pramdnku, Selestfcfmu vdnkn a roji mnSek bzudfcfch — jal se odehrdvati z brusu nov^ kus Bo rytffi Regensberkovi," jfm samym na zdkladd povfdky tdhoE jmena sestaven^. Odsejpalo se mu to zrovna od fist, a byl sdm pracf svojf tak nneSen, ie odhodlal se k okamiitdmujejf opakovdnf. Byl prdvd v nejlepSfm, kdyi zaslechl zvendf Selestdni, jako by se byl ndkdo dotkl bezovych keffi, kaplidkn kolem dokola obrfistajfcfch. Lekl se tak, ie mu rytff R.gensberk, kterdho sunddval prdvd z nataiendho Spagatu, na ndmi byl cety hrajfcf persondl zavdSen, vypadl z ruky. Lekl se ale jeStd vfc a hlasitd vykfikl, kdyi v jednd trhlind obrost'd divokdm bfedtanem, objevila se dernd kadefavd hlavioka hezounk6ho ddvddtka. V okamiiku, kdyi pfekvapenf m&lf impressario chystal se sebrati cel^ svfij krdm, aby ho, jak ffkdme, jednou hntf shrnul do tajn6ho fikrytu — za balvdn: pootevfela se fista hezkdho ddvddtka a mezi rfiiov^mi rtfky objevila se fada bdlounk^ch zoubkfi a z hrddlka vydral se smfch zndjfcf jako hlaholenf Btffbrndho zvonku.

— 69 — Stdpdnek se zatfm trochu spamatoval a s hlaiitfm v^kfikem: BCo tu chceS?" vyskodil se svdho mfsta. Ale kadefavd hlavinka ta zmizela jii zase za otvorem. Hotovil se vybdhnouti z kaplidky, aby nahledl, kdo osmdlil se ho ruSit di snad dokonce Spehovati, tu vSak objevila se u vcboda nejen ka¬ defavd hlavinka led celd postava tajemndho zjevu. Bylo to ddvddtko asi Sestiletd, velmi slidnd a nejvkuandji po mdstska obledead. Spatfiv luznou tu postavu, Stdpdnek stanul jako pfimraien. BPoiekalajsemtd, nahnala jsem ti strachu, vid?" smdto se ddfddtko, hlavinkou pfikyvujfc. Stdpdnek neodpovfdal. aNevdddla jsem, ies ta," pokradovalo ddvddtko velmi iivd. BVybdhnouc ze zahrady, Sla jsem vidy ddl, ai jsem se octnula zde. Navfm ani jak. Vid, ie se proto nehndvdS?" Stdpdnek pootevfel fista, jako by chtdl ndco fici, pak je opdt pfivfel a mldky zavrtdl hlavou. „A!e j jej 1 M;uv pfece! Ci se mne bojfS ?" smdlo se ddvddtko a pfistoupfc k ndmn, chopilo ho za ruku. Stdpdnek trhl s sebou, jako by byl bodnut vosfm iihadlem. „Nezndm td," pravil. BNech mne!" „Ty, ie mne nezndS?" „Nezadm." „Ale vidyt td vfddm skoro ka2dy den. MuifS mne zndt." * Jak ti ffkajf?" gKity." Stdpdnek zasmd. se hlasitd! BKity?" pravil po ch?fli. BA di jsi?" „Opravda mne tedy nezndS?"

— 70 — BNezndm!" Nyni dalo se opdt ddvddtko do smfchu. MNeznds tedy ani mdho papfnka?" MPapinka?" zvolna opakoval Stdpdnek, skoro hloupe na malou Kity pohlfisje. nAni ma chere tante?" pokradovalo ddvddtko. „Masertaut?a vyrazil ze sebe Stdpdnek jeStd udiveneji. „Ani mou gavernaatka slednu Dory?" „Ki'fy, papfnka — maSertant — gavernantku slednu Dory —" pletlo se Stgpdnkovi na jazyku. Jaktdiiv neslySel tak podivn^ch jmen. Dal se do blasitdbo smichu a byl by se smdl ai do umd!eni, kdyby nebyla Kity obrdtila pozornost jeho kujindmu pfedmdtu. Shlednonc totii divadlo, jako laiika k nemu pfiskodila a tleskajfc vesele rukama, volala: „Ach je! Co to tu mdS pdkndho? JeStd nikdy jsem to nevid^la." Boje se o svd umdleckd poklady, Stdpdnek zaskocil jf cesta a rozpfazenyma rukama postavil se proti nf jako by chtdl ffci: Jenom pfes mou mrtvolu! Ale Kity sepnouc ruCinky, upfela na ndho tak prosebn^ pohled, ze mlcky ustoupil a se zalfbenim dfval se na malou obdivovatelku sveho umdleckdho dfla. Ddvddtko bylo u vytrienf. Mdlo sice doma tolik krasnych a drahosennych hraSek, o jak^ch se Stdpdnkovi jaktdzivo nezddlo, ale ndco takovdho posud neviddlo. Stdpdnkov', pozornjfcfma jejf obdiv, leskly se odi jako svatojanskd muSky. Ponhd slova: „0 je, to je krdsnd!" stadila, aby vSecka rozpaditost a rozmrzelost jeho byla zaiehndna, aby zmizela vSecka jeho zdSt vfidi ciz'nce, kterd tak neSetrad vetfela se v jphovêr^stvf.

_ 71 jjttfbf se ti to?" vyrazil ze sebe vsecek pot5§?n. jjNdramnd! A od koho's to dostal? Jistd od JeifSka — vid?" „Nedostal jsem to." BNedostal?" BUddlal jsem si to sdm," odpovdddl hrdd S e„Opravdu?" Stdpdnek se zaduSoval. B0 vSak cmfm jeStd vfc" pokracoval py§nd. BA kdybys mne pdknd poprosila, nkdzal bych ti to." ,,Prosfm! prosfcn!" iebrooila Kity, i sepjala opet ruce proti mladdma umdlci, jeni stdl tu s vypLutyma prsama a s povztydenou hlavou nejinak nei jako vitdzny^ Napoleon pfed pyramidami egyptskymi. Jako kaid^ umdlec jestd chvilku otSlel a ddlal drahoty, pak ale s neobydejn^m sebevedomfm v toupil za balvdn a spustil nejoblfbenejsi a nejsebrandjsf svfij kus — doktora Fausta. Kity usednouc do hebkd trdvy sledovala pr&beh Stdpdnkovy hry s napjatosti skoro zimnidoou. NespouStdla s ndho zraku a kdyi dokondil vzchopiia se jako srna, objala mladdho impressar a a bez okolkfi vtiskla na jeho tvdf hlasitd polibenf. B0 jak jsi dobr^ ! Jakon radost jsi mi spfisobil," volala vesele. BPojd se mnou k papfnkovi, pfedstavfm td, a feknu mo, ie badu sobd ode dneSka jenom s tebou hrdt." BNe ne! Nikomu nic neffkej!" prosil Stdpdnek, nemoha se posud zpamatovati z upffmndho obejraoti a polibeni Kitina. j^ nA prod ne?Y«^vend tdzalo se ddvddtko.

— 72 — Strndn^mi slovy vypovdddl Stdpdnek, co mdl na srdci. Mlnvil tak vfele, tak upfimnd, jako by se znali bfih ?i jak davno. Nei minnla hodina, byli nejlepSfmi pfdteli. Stdpdnek, o ndmi jsme jii dffve pravili, ie k vfili svdma divadla nideho jindho si ne¬ vSimal, a tudfi ani nevdddl, ie a jenerdlfi nalezd se maid hezkd ddvddtko, jen o ndco mladSi neili on, — dovfdal se nynf od dceruSky jenerdlovy, kdo ie jest papfnek, kdo ma chdre tante, a kdo guvernantka sledna Dory. I ted smdl se tomu z plna hrdla, ale nejvfce bylo mu s podivenfm, jak mfiie se jmenovat ndkdo Kity. V celdm BorSovd nikomu tak neffkajf. A bylo by to takd k smfchu, kdyby zadali vSem BorSovskym Kadenkdm ffkati z dista jasna — Kity. Obd ddti dorozumdly se fiplnd. Kity nefetow, nikoûi) kde dnes byla a co viddla. Moind, zfe, by ji to ?apovdddli jako Stdpdnkovi. Ale kdykoli naskytne se pffleiitost, zabdhne si do kaplidky a Stdpdnek musf ji zahrdti po kaidd ndjakoa novoo komedii. Nebylo v torn okamiiku StastndjSfch tvorft pod Blnncem. UsadivSe se do trdvy bliie studdnky, rozhovofili se tak iivd, ie ani nespozorovali, kterak zachdzejfcf slnnko zlatf poslednfmi paprsky lesklou bdfi kostela BorSovskdho. Teprva chladnf vdnek ve¬ dernf, deroucf se skulinami trosek posvdtnfch, npomenal je na doba ndvrata. Co den opakovaly se nynf scbfizky obon ddtf V troskdch kaple svatoprokopskd. Kaidf den pfedvAddl Stdpdnek svd pfftelkyni ndjakou novou hro, ndkdy i dvd, a kdyi byl repertoire vyderpdn, zadal od repetice. ^

- 73 VSak nebyly to pouze oblfbend hry loutkovd, Jei tvofily mezi ddtmi svazek tak pfdtelsk^, nybri spiSe jejich povahy, kterd se tdmdf vzdjemnd doplfiovaly. Stdpdnek i Kity byli mysli jemnych, mfntfch a schopnych kaidd poetickd ndlady. I pfizndval se Stastn^ hoch, ie mu jeStd nikdo tak neporozumdl jako Kity. Svdfil se jf se vSfm co ho blaiilo i rmoutilo a ona bez okolkfi nznala oprdvndnost jeho stiinosti. I ona sama mnohem StastndjSf, litovala ho, vSak zd¬ roven ho tdSila, doklddajfc, ie tak hodn£ hoch nesmf b^ti neStastn^m, A skutednd byl S:dpdnek od td doby mnohem veselejSfm a rozmarndjSfm; cftil se opravdu Stastn^m. Co zdleielo mu na ostatnfm svdtd, co zdleielo ma jmenovitd na nendviddndm otdimovi, jen mdla-li ho Kity za dobrdho a byla-li s jedndnfm jeho spokojena. Ale krdtkd, velmi krdtkd bylo jeho Stdstf. Vychdzby Kitiny zfistaly ve ville ai posud nepovSimnuty. Jenerdl, pani Amalie i guvernantka mdli za to, ie Kity prodldvd a hraje si jako obydejnd v zahradd, a ani ve snu jim nenapadlo, ie by dftd tak dobfe vychovand mohlo se dopnstiti za jejich zddy ndjakdho trestuhodndho pfestupku. Zddsili se, kdyi ndhoda pfivedla je na stopu tajemnym schfizkdm Kitin^m Be sprost^m Spatnd vychovan^m klnkem sousedovym. XI. Asi za dtrndcte dnf po ndvratu jenerdla z Idznf pfibyli do villy hostd — nezndm^ pdn s ddmou — jjikdy posud v BorSovd nevfdanf. Tin) vftandjSf zddii

— 74 — se b^ti baronovi. Zdfilt oblidej jeho radosti, kdyi proedddl je skvostnymi salony, pfi demi na kaidou maiidkost je upozoriiova!. Poslal tdz do zahrady pro svou dceruSka, aby se dostavila a mild mu hosfy nvitala. Slecna guvernantka div ie neomdlela, kdyi vstonpfc do vyvySendho zahradniho gloriettu, zahledia otevfenym oknem, kterak jeji svefenka jako kamzik hopcuje po strmdm pahorku viSnovdm, az konednd stanula na temeni a mzikem zmizela ve troskdch ka¬ plidky svatoprokopskd. Ad nebyl pahorek od zahrady jenerdlovy pfil s vzdalen, pfec bylo marnd voldnf vychovateldino; Kity neslysela. VSecka polekdna pastila se za nezddrnym ditdtem. Kdoi napodte, kolikrate asi klop^tia nez dospdla k viSnov^mu pahorku. A jakdho namahdnf stdlo jf, nei doSplhala se po pfikrd strdni ku kaplidce! A kdyi konednd dosdhla cile nucendho vyletu, co spatfilo tu jejf pfisnd oko vy^hovatelskdl Vstoupfc do zficenin, hlasitd vykfikla a lekautim skoro se zapotdcela. Kity, jeji svdfenka, to bodnd, dobfe vychovand ditc seddlo po boku prosteho, venkovskdho hocha a opfrajfc se pravici o jeho rdmd, hleddlo mu tak upfend do odi, jak nedimlo ani pfi nejzajfmavdjSi jejf pfedndke. A o dem mohl jf takov^ venkovsky hoch vypravovati? Co zajfmavdho mohl jf povfdati? Nad se tdzati. Vidyt viddla to pfed sebou. Improvisovand loutkovd divadlo! Vdru, pfi bodnd to hradka pro dftd z rodiny tak vzneSend. A k tomu jeStd ta spolednost! NemenSi bylo pfekvapenf obou ddti, ale nei mohly Se ? nifoo probrdti, byly od sebe odddleny. Sledna

75 guvernantka, cbopic K»ty hurtivd za ruku, odvdddla ji pladfci z osudndho mfsta. Bylo ovSem Stdpdnkovoa povinnosti, aby se ujal mladd pfftelkynd, vsak ndhld objeveof se nezndmd ddmy fidinkovalo tak mocne na rytifskdho jeho ducha, ze ani slova nebyl schopen, tim mdnd tedy dinu statedndho. Tdmdf bez sebe sklesl na kamenn^ okraj stu¬ ddnky a vytfestdnynoa zrakoma pohlizel za druikou zmizelou; kdyi pak zakmitnul se lem lehkych jejf Satfi ve vzducha naposledy, propukl v nsedav^ pld5. Bylo mu tak fizko jako tenkrdte o jeslickdeh, kdyi loupeinf rytifi unesli princeznu krdlovskou. Kdyz hostd opustili k vederu villu baronovu, nadesel pfisny vysiech proviîld sledny Kity. Ddvddtko nemohouc se posud zpamatovati, pfitnalo se ke vSemu. Jenerdl zufil a miiknutfm bylo po dobrdm rozmaru, pffjezdem milych hostfi na okamzik vyvolandm. Za¬ pomndl se tak pffliS, ze ve sv6m hndvu poprvd osopil se na Sluku, jdouciho prdvd kolem zahrady. Sluka ovsem nemlSel, mdl bez tobo na pana sonseda svrchu, ie ho po svdm ndvrata z Idzni nepfedpustil posnd k aadienci, a proto odsekl velmi jizlivd : „Nevidim v torn neStdstf, ie sledinka pana jenerd a hraje si s cblapcem sousedovym, ktery byl ovsem jenom desdtoikem. Ostatod s hochem promlnvfm a feknu mu, jak md se chovati pfistd vfidi rodiud son¬ seda tak vzdcndho a Slechetudho.'' Jenerdl jiz neodvdtil. Kiyi ale stanul opdt ve svd komnatd, ulevil sobd hlasit^m zaklenfra. BDrzost toho proklat^ho nidemy neznd raezf" — mluvil nanejv^S roztrpcen. „ Zemf it chtdl bych na to, ie vdddl, co ddje se ve zffcenindch kaplid'iy. ^Na

-- 76 — Stdsti bude tomu brzo konec. Za dva dni opustfm toto hnfzdo, abych se ui nikdy do ndho nevrdtil 1 Navidy zbavfm se svdho nepffjemndho sonseda, jeni dnem i noci jako straSidelnd pf Sera mne prondsleduje." Sluka ani ve snu netuSil, jakymi plany zab^vd se vzneSen^ jeho soused, a proto ma takd nenapadlo, aby obvmdndho pastorka vzal do v^slecha, naopak: byl tomu skoro rad, z-e jeho synek kamarddi s dceruskou jenerdlovou. Po jeho dneSnim v^stupa pan jenerdl jistd ui se neosmdli ndco namftati, ano: bade jeStd rdd, 4e on — Sluka trpi, aby si Stdpdnek hrdl s jeho dcernSkon! Jakd bylo tedy jeho pfekvapenf, kdyi za dva dni rozletla se z dista jasna po BorSovd zprdva, ie villa jenerdlova jest proddna a ie {wsavadnf jejf majitel opustil BorSov jii za svitdof. Udinil pr^ to, aby se vvhnui vSem prujevfim idsky svych milych souroddfcft — tvrdil starf TomeS, &ter^ takd u novd vrcnnosti nastoup.l fifad ânradnika a domacfho sprdvce. A kdo ie byl nyni wajiteiem villy velmoindno pdna Bust)re z Basteinu? Takd o torn mohl TomeS pteavapeuym BorSuvanfim podati vysvdtleni. Byli to oba neznam* nosid pfed dvema dny do BorSova zavituvsi. Jenerdl seiu&mil se s panem Rud^m, zdmotnym medtanem pra^Sh^m v lazoich, kdei smluvili se o prodeji villy BorSovskd. Tdhoi jedind odvStdva stadila, aby vdc byla projedndna a uskatedndna. Za t^den mdl se uovy' majitel pfistdhovati do villy. Vse ddlo se s takovou rychlosti a nkvapenostf, ie Lecntel toma nikdo vdfiti. VSak nejvdiSi pfe¬ kvapenf zmocnilo se Slaky. Zvdddv o ndh dm odjezda pana souseda, zufil, a ve svd rozkacenosti uvaloval

— 77 — vSecka vina na nendviddndho past rka. Znal ovsem pravoa pffdina, vSak naskytovala se pfilezitost, aby Stdpdnkem zatodil — jak fikdval po latouracku, i nedal si jf njfti. Zahrnuv Terezii i vSecku deled! haldou nejvybrandjSich naddvek, nznal konednd za dobrd, scbovtiti sobd takd ndco pro Stdpdnka. Patral po ndm v celdm dome, vSak nenaleznuv ho, pfipadl na mySlenku, ie jistd nikde jinde nebude, nei ve zficenindch kaple svatoprokopskd. Nemy'lil se. Zastihl bo prdvd ve chvili, kdyi zabyval se pfipravami ku provozovdni BPana France ze zdmku." Ze zvolil hru tak veselou prdvd v den, kdyi nejmilejSf jeho druzka Kity opouStdla BorSJv — budiz vysvdtleno okolnostf, ie Stdpdnek nevdddl posud o poslednfch uddlostech ve ville jenerdlovd. NetuSe dosah velikdho provindnf, jehoi se Kity sv^m pfdtelstvfm vfidi ndmu dopustila, vdfil na jisto, ie dostavi se, aby mu podala o vSem vysvdtleni. A po¬ ndvadi nedostavila se hned druh^ den, bylo pevnd jeho pfesvdddeni, ie udini to dnes. Byl tedy nemdlo pfekvapen, kdyi mfsto jemnd usmfvajfcf se Kity spatfil pffsnou zamratfenou tvdf otSfmovu, kdyi zaslechl surovd jeho slova, z nichi vyrozumdl, ie Sluka odhodlal se konednd k vypraska tak dasto slibovandmu a rukou matdinou vidy zaiehnandmu. Stdpdnek neznal pravou pffdinu otcova Idtefenf i hledal ji pouze v tajnd zdlibd loutkovdho divadla. Nabyl o torn jeStd vdtSiho pfesvdddenf, kdyi Sluka napfdhl snkovitou hfil a jedinou rano^razil divadlo s balvdnu. Raddji sdm byl by snesl Sxdpdnek rdna,

— 78 —• kterd znidila, co bylo mo na svdtd nejmilejSf. Hla¬ sitd, bolestn^ v^kfik byl nejzjevndjSi odpovddf vfidi surovosti otdfmovd. VSak Sluka nepfestal na torn. Ldtefe i naddvaje, pokrodil blfie a obdma nohama jal se Slapati po pokladech Stdpdnkovych. Ubohdmn hocha bylo, jakoby kaidd Sldpnntf platilo jemu. I probihal ho mrdz, kdyi slySel, kterak to pod nohama nelitostndho vanddla chrupe a chrastf, nejinak nei jakoby skntednf lidd stdnali a dokondvali pod opravdov^mi ssutinami. Stdl tn jako ohromen, nejsa schopen jedindho slova, ni nejmenSiho odporn. Kdyi ale dflo nidenf bylo dokondno a Sluka pozvedl rnku tdi proti Std¬ pdnkovi, vzpdnila se poprvd krev hochova. Vzpffmil se, oko jeho divoce zapldlo a fista pohnala se mimo¬ volne ku rdznd odpovddi. A uskodiv wNeddm se bit!" zvolal nrputnd. stranou vrazil do Sluky tak prudce, ie tento zavrdvoral. A jii ve druhdm okamiiku vybdhl ze zffcenin, a poknd nohy stadily, ubdndl po strmdm pahorku k do¬ movu. Hlasitd proklfnaje, hleddl Sluka za ntfkajfcfm. Byl pevnd odhodldn, ie nespustf se vhodnd pffleiitosti k vypuzenf nendviddndho pastorka. I neminulo od toho okamiiku jedindho dne, aby nebyl vyvoldn k vfili ndmu hludn^ spor. Sluka tvrdil, ie ponze on je vinen ndhtym odjezdem jenerdlovjm, dfmi pry mn zpfisobena Skoda nenahraditelnd. PoznavSi s dostatek hrubou povaha svdho muie, Terezie neosmdlila se odmlouvati di snad dokonce hocha se zastdvati. Mldky sndSejfc vSecky vfditky, dospdla konednd k pfesvdddenf, ie bylo by snad pfece dobfe, kdyby chlapec pfiSel z-domu.

— 79 — Takd Stdpdnek zabyval se podobn^mi mySlen¬ kami, a otalovoMi s jich nskutedndnfm, dinil to jenom k vfili matce. Kdyi ale takd ona projevila svfij ndhled, ie je pffdinou vSech domdcfch rfiznic a hddek, povaioval to za zjevnd pokynutf, aby se sebral a Sel o dfim ddl. Sama li matka o ndho nestojf, co md ho jeStd poutati k praha otcovskdma! Hfif neili v BorSovd nikde mu nebude. Vidyt byl mu domov nanejv^S protivn^m a co mimo domov nejvfce ho tSSivalo, bylo to tam — Kity i jeho divadlo. Kam ale md se uch^lit? Kam jinam ne-li tam, kde by se mohl nejspfSe setkati s dobrou Kity. Z po ddtku ovSem se na ni horSii, ie opnstila ho bez rozloudenf, ale jii zase jf to odpnstil a byt i jinych pffdin nebylo, mdl sto chutf, vydati se za jejf stopou. Vypravovala mu nejednou, ie je z Prahy; kdei by tedy mohla b^ti, neli v Praze! fiekal jen na pffleiitost. Dostavila se dfive neili se naddl. Opdt povstala k vfili Stdpdnkovi hddka mezi mauieli Slukov^mi, kterd vSak skondila tento¬ krdte tfm, ze Sluka vztdhl na Terezii rnku a citelnymi ranami dokdzal ji svoa nadvldda. Matka postdiovala si synovi a tfm bylo vSe rozhodnuto. BNechtdjf mne mfti kolem sebe — pfijdu," pravil Stdpdnek a Sel. Dffve ale, nei rozloudil se s domovem, ochylil se jeStd jednou do kaplidky svatoprokopskd, kteron byl nenavStfvil od td doby, co byl z nf surov^m otdfmem vypuzen. Zde leiely posud vSecky jeho po¬ klady v bujnd trdvd — roztffStdny, rozSlapdny a

kaidf jednotlivf pfedmdt zUl 80 vybisefci ku Bpr$»

— 80 — Mimovolnd zarosily se odi hochovy, kdyi pohledl na ty trosky ddtskdho Stdsti svdho, kdyi roz¬ pomenul se na blaiend okamiiky, jei byly znidend ty hradky spfisobily jemu i dobrd Kity, beze stopy zmizele. Usedl na okraj studdnky a zamyslil se. Po¬ prvd ve svdm iivotd zabyval se mySlenkami vdinymi — svou budoucnostf. Byl to odvdiny krok, jeji hodlal odiniti, a proto tfeba dfikladndho rozvdienf. Opustiti domov, je vdcf velmi snadnou; co ale pak? Rozhodl se, ie pfijde do udenf. Ale kam? Vidyt v celd Praze nikobo neznd. Coi aby se udil jeslidkdfem? Pfedstavi-li se panu Dupdkovi, a fekne-li mn, s jakym fispdchem hrdval v BorSovskd kaplidce, jistd ho pfijme do udenf. A byti pozddji sdm takovym panem Dupdkem — paneSku! to nebylo by Spatnd. jjHihihi!" ozvalo se ndhle za jeho zddyJako hadem uStknut, obrdtil se Stdpdnek a strnuld oko utkvdlo na postavd muie, vzbuzujfcfho sv^m podivnjm zevndjSkem nepfiliS zvldStnf dfivdru. Byl to stafec skoro jii Sedesdtilety, postavy velmi hubend a znadnd ku pfedu nach^lend. Vyzdbld, ilutdmu pergamenu podobnd tvdf byla obrostld zcuchanym, skoro ai po pds sahajfcfm vousem, coi tvofilo znadnou protivu vfidi hlavd, fiplnd lysd a nynf nepokrytd. Odi v hlubok^ch dfilcfch zapadld doddvaly vrdskovitd tvdfi starcovd v^razu jeStd chorobndjSfho, nei jaky jevil se v pfiSerndm fismdvu kolem zvadtyoh jeho rtfi. Tdi oblek starcfiv rovnal se fiplnd seSldmujeho tdlu. Zdplata na zdplatd a to ve smdsi tak strakatd jako by jii poubym zevndjSkem mdl hfti oznaden Chaos, ovlddajici mysl podivndho toho muie,

— 81 — Byl to star^ f) o a b a 1 f k, dobr^, nemluvn^ bldzen BorSovsk^. Kdo byl vlastnd star^ fijubalfk? Nikdo to ne¬ veddl. Jii co bldzen pfibyl pfed mnoha lety do Bor¬ Sova. Zivil se iebrotou, zdomdcndi tu, a nynf po¬ vaiovali ho tu za svdho. BorSov bez bldznivdho fioubalfka nebyl by ani BorSovem, a rozpnstild mlddei musela by si pffmo ndjakdho novdho £)oabalfka vyhledat, kdyby jeho tu nebylo. Ze vSech hochfi borSovskych byl Stdpdnek jedin^, jeni smySlel o dobrdm bldznu jinak. Kdeito drazf tropili si z ndho smich, litoval ho; vSak zdroven takd se ho bdl. Velikd bylo proto jeho leknutf, kdyi spatfil ho pfed sebou v celd seSlosti, s tim pffSernym fismdvem na Ifci, v nfi zradila se zjevnd Sflenost. BHihihi!" zasmdl se podruhd netaseny host. „Tys to? Podivejme se! Myslel jsem, ie jenom jeden Ferdddek na svdtd. A tys zrovna takov^. Ano, ano — zrovna takov^! Hihihi!" Stdpdnek vyskodil a bdzlivd choulil se do vyklenku, kdei Btdvalo druhdy jeho divadlo. BBojiS se mne, nezveden^ kloudku?" pokradoval Silenec. BAno, boj se, boj! Tatfk mdl by na tebe vzfti hfil! Dobfe oddlal, ie ti tu tvou komedii roz¬ bil na cucky, ale mdl k tomu pfidat jeStd hfil, — notnou hfil! Hihihi!" Stdpdnek nerozumd jedindho slova, chvdl se v koutku kaple jako osyka. „Ale mdm z toho pfece radost," bldbolil uboh^ bldzen, Bie jsou na svdtd jeStd jini Ferdddkovd! Kdyby nebyli, musel by se dlovdk zbldznit. A bIdzni jsou oSkli^ lidd. Mdm z tebe radost. Zrovna tak to deljll Ferdddek a je te
— 82 — spolu setkdte — fekni mu, ie zndS jistdho stardho mudrce, ktery omi velmi dobfe ddti vychovdvat. Nechce-li dftd poslechnouti na slovo, prokleje ho. 6ekni to Ferdddkovi, jen mu to fekni — ty maty nidemo, ty nenapravitekty darebdku, ty — komediante ! Hihihi!" Potdceje se jako opity, zmizel podivny mui druhym vychodem. Stdpdnek stdl posud jako pfimrazen a teprva sebou pohnnl, kdyi dozndl vddlf poslednf ohlas Sflendho smfchu starcova. Byl tak poddSen, ie prchal nynf tdmdf z posvdtndho mfsta, ai po tu dobu tak oblfbendho. Nerozumdl zmatenym fedem bldznov^m, vSak ndkterd jeho slova vyvolala v ndm novou vzpomfnku na domov a na surovdho nendviddndho otdfma. Mimo¬ volnd ubihal vidy ddl, ai stanul ndhle pfed vesnicf pfil hodiny cesty od BorSova vzddlenou. Obrdtil se a celd roje novych mySlenek podaly hemiiti se jeho hlavou. Byl na rozcesti — musel se rozhodnout. PfemySlel dosti dlouho, kdyi tu oko jeho utkvdlo ndhle na dernoilutdm sloupu s osudn^m ndpisem: BDo Prahy." „Nevrdtfm se!" zndlo rozhodnutf Stdpdnkovo. A jii klusal ddle po rovnd silnici ku cfli sv^ch dlouho tajn^ch snah — ku Praze — za Kity! XII. Stdpdnek byl v Praze. Zaujat pfemySlenfm o svd budoucnosti, nevdddl ani, kterak octnul se za poSmurnymi hradbami krd* |oTskdho mdstaf Teprva kdyi stanul za bpalou brangtj

— 83 — poffdskou, zabledl Spinavd fizkd ulidky, jimii pficbdzelo se do dtvrtd svatopetrskd, jemu velmi povddomd. Zarazil se a se rtfi jeho vyklouzla vdind otdzka: co ted? Zndmd kondina, v nfi proiil doby nejfitlejsfho mlddf, blfzkd ulice soukenickd, v nfi nalezaiy se jeslidky pdnd Dapdkovy, jakoi i pffbytek dddedkfiv zkrdtily dobu jeho rozvaiovdnf. Kami jinam mohl se ve svd osamotndlosti uchyliti neli k rodidfim svd matky! Bade asi divnd uvftdn, ale pfece ho nevyienou. Dddedek i babiSka mdli ho vidycky rddi, a pokaidd se ho ujfmali, kdykoli ho otdim u nich osodoval. Porcundlovic uvftali ho skutednd s otevfenou ndrudf. Musel ovSem dffve vyslechnouti notnou epi¬ Stolu; kdyi ale podal jim dfikladnd vysvdtleni, prod vlastnd z domova utekl, odpustili mu a pfijali ho mezi sebe jako nejvitandjsiho hosta. Nebylot jim nezndmo, co ddlo se v poslednf dobd v domdcnosti Slukovd. Jii nejednon postdiovala si Terezka na neodekdvanou zmdnu svdho muie, na jeho hrubost a pdnovitost, die dehoi mohli porcu¬ ndlovic na jisto souditi, ie dcera jejich neni pfiliS Stastnd, ~Tr4e--Jkyl Vojtdnek, tfebas potrhly, pfece jenom zcela jin^ zet. Vidyt takd vfidi nim choval se dosti neSetrnd, ddvaje kaidym slovem na jevo, jakoa milost byl jim prokdzal, ie uvedl Terezku do hospoddfstvf tak pdknd zaffzendho. tJtdkem Stdpdnkovym nebyly ovSem rozhdraud ty pomdry rodinnd ani za mdk urovndny. Sluka byl sice rdd, ie zbavil se nendviddndho pastorka, pfece ale neustdval tyrati Terezii, tvrdd, ie ten proklaty

— 84 kluk pfipravil ho o velikd sumy pendz, p'ynoncfch z bezednd pokladny jenerdlovy. Baronfiv odjezd, Stdpdnkem ovSem nezavindn^, byl dostatednou pfidinon, aby si Sluka vyldval svoji zlost na kaiddm, kdoi vbdhl ma prdve do rdny, a to tim vfce, an se pfesveddil, ie nov^ majitel villy, jeni pfistdhoval se ui za tyden do BorSova, byl zcela jin£ Clovek neili jenerdl, to jest dlovdk, jeni iddn^m sousedem nedd se ohroiovat. Jiz za mdlo dni dovedl si zfskati vdznost a oblibu vSech spoluobdanfi, na kterych ndco zaleielo, i nebylo pochybnosti, ie tfm mdnd bude si vSimati lidi druhu Slukova, nefkuli tedy, aby se jich bdl. A jeStd vdtSich rozmdrfi nabyla Slukova roztrpdenost, kdyi po dlouhdm, marndm pdtrdni, k vfili nemui uchylil se na ndkolik dni do Prahy, nabyl jiatoty, ie baron z Basteinu v Praze se nezdr£uje. Bylo zfejmd, ie chtdl se zbaviti svdho nemileho souseda na dobro a proto ie odstehoval se — bfih vf ai na kter^ kraj svdta. Cim vice tedy pozbyval naddje, ie dopdtrd se jeho stopy, tfm vfce poponStdl fizdu svd brutdlnosti. I nab^vala Terezie kaiddm dnem novdho pfesvdddenf, ie Skoda Vojtdnka, Skoda nastokrdt. Stdpdnek zfistal v Praze. Vstoupiti do udeni ovSem jeStd nemonl a proto musel do Skoly. Oblibeny pldn pana Vojtdnka, ie syn jeho musf byti pdnem, rozpadl se arci v nivec; pfece ale pom^sleli Broudkovic manield na to, aby byl jejich vnuk, neli pd¬ nem, alespofi fddnym femeslnfkem. Umfnilt sobd pan BPorcundl," ie vyudf ho po odbytych Skoldch svdma umdnf, aby ma mohl pozddji celf svfij zdvod pfenechat.

— 85 — Do td doby bylo ovSem jeStd daleko a proto zfistalo pfi pouhdm p'dru. JeStd dlouho, velmi dlouho bude Stdpdnek dftdtem i bylo by nemoudrd, aby se s nfm jinak zachdzeio nei s ditdtem. Porcundlovic byli patrnd lepSimi vychovateli dftek nei jejich dcera. Zamitajfce ka£dou zbytednou pfi¬ snost, povolovali Stdpdnkovi vSe, co mfiie se vfibec ditdti povolit. I nebylo divo, ie hoch pfenesl vSecku ddtskoa ndklonnost, jii byl dlnien matce svd, na dddedka i na babidku, ie pfilnul k nim s toui Idskou, kterou choval ai posud jenom ku svdma nezapomenutelndmu otci. Pfesvdddiv se, ie nebude mu brdneno, aby od¬ ddval se po vykonauych povinnostech sv^m obliben^m hrdm, navStivil svd b^vald kamarddy — kupcovic hochy, aby se jich zeptal, chodf-li jeStd k Dupdkovfim ta jeslidky. Vysmdli se mu, fkonce, ie ui nejsou ddti. Ta¬ kovd hlouposti pr£ jim ani nenapadnou, pondvadi viddli zcela jind vdci. I vypravovali mu, kdy a kolikkrdte ui navStivili zvdfinec, opidf divadlo, cirkns a jind zdbavy. Stdpdnek naslonchal jejich lidenf s iivou napnutostf, pfece vSak nemohl pochopit, ie by vSe to mohlo b^ti lepSf jeslidek neb kterdkoli komedie s lout¬ kami, di a pandky, pouze papirov^mi. Opdt fe mu vysmdli a aby mu dokazali, od jsou bohatSf sv^mi zkuSenostmi, fekli mu, ie musi jiti pffStd s nimi. Zimni saisona se svymi opidimi divadly a krdsojezdeck^mi produkcemi nedala dlouho na sebe dekati a takd Stdpdnek poznal vSecka ta krdsu, kupcov^mi ddtmi ai do nebe vynlSenon. Libilo se mu to ne-

— 86 — smfrnd, vSak pfece nedal si vymluviti, ie by to bylo zajfmavdjSf nei komedie s loutkami, Co viddl, byla samd zvffata, a byt i cvidend zvffata, pfece jenom pouhd ndmd tvdf. A takd ti lidd, co jmenovitd v cirku se probfhali, podfnali si nejinak, nei jako ti veseli vycvikovanf pudlfci a pitvornd opice. OvSem takd loutky byly ndmy, ale kaidd z nich ndpodobila dlovdka v fedi i pohybech a z toho co mluvili, mohl si kaid^ ndco vybrati, zrovna jako by to mluvili lidd opravdovf. Kupcovic — staff i ddti smdli se zvldStnfm tdm ndhledum cblapcov^m. Nikdo nebude se tomu diviti, fekneme-li, ie patfili k ond tffdd umdnf milovnych lidf; kteff nad Shakespeara a Mozarta cenf v^kony kodujfcfch pandcfi a opiddren. Do divadla sli jenom tankrdte, ddval-li se star^, naskrze oSumdly „<3arovo^ zdvoj," pondvadi pr^ ty ostatni kusy nestojf vSecky ani za Snupec tabdku. Kdyby byl Stdpdnek vdddl, co to opravdovd di¬ vadlo, byl by jim povdddl, majf-li pficinu vysmfvati se mu di nic. Pfece vSak nedal se pfemluvit i zfist4 vdren svym jeslidkdm, jei chvalnd zndmy pan Dapdk, vrdtivSi se z letaibo vyletu po vlastech deskoslovansk^ch, poddtkem adventa opdt otevfel. Stdpdnek byl stdlym jeho navStdvovatelem. A po¬ ndvadi dddedek ani babidka nedbali bldhovd prano¬ stiky pani Cdpovd, dovoleno mu, aby sobd i doma zafidil svd divadlo a sice divadlo s loutkami skutednymi. Jsouce skoro ddtinStdjsf nei sdm jejich vnuk, mdli porcundlovic z tobo radost, ie Stdpdnek umf ndco, co jine ddti neumdly; podporovali umdnf jeho sed byli.

— 87 -Pfi kaidd produkci tvofili sami nejzboindjsf ddst posluchadstva, sestdvajiciho z celdho mandele ddtf sousednich, i bavili a smdli se nemdnd nei ta mala, bezstarostnd drobotina. Byl tedy Stdpaaek opdt ve svdm iivlu. Mdl di¬ vadlo, po jakdro, v Borsovd nadarmo touiil, mdl skutednd obecenstvo, kterd rozumdlo umdleckym jeho snahdm a zaslonienou pochvalou odmdnovalo jeho vykony. Byl Stasten a pondvadi byl Sfasten, zmizela naprosto dfivdjsi jeho zddumSivost a mdlo¬ mluvnost. Potkdvaje se vSude s dobrou vfili a mfrnostf, odddval se nynf svym povinnostem s toui Idskou, jako svym obliben^m zabavam. A jako druhdy, kdyi byl jestd malym Skola^kem, tvrzeno o ndm i ted, ie je nejdiperndjSim bocbem z celd dtvrti svato¬ petrskd. Pouze panf babidka <3dpovd iivou moci tomu nevdfila a jako pfed lety fikdvala i nynf: „Nidim nebude, leda komediantem." Jen jedno schdzelo k fiplod spokojenosti Stdpdnkovd. Neminul den, aby si nebyl vzpomndl na malou svoji pfitelnyni z villy borSovskd. Jiz ndkolik mdsfcfi dlel v Praze a po Kity ani slechu ani stopy. OpouStdje BorSov, ovsem si nminil, ie ji bude bledati, vSak nynf teprva se pfesvddcil, ze v ro sdhld lidoatd Praze nenf to tak snadnd. Musel to ponechati ndhodd. Ale dfm vfce ddvala ndhoda na sebe dekati, tfm dastdji a touiebndji rozporafnal se na Kity. I byly okamiiky, v nichi pozbyval vSf naddje, a stard, sotva zanikld zddumdivost podala op£t mysl jeho obestfrat. 4.rci jenonoi na chvfli, neb spokojenost dosud nepo*

— 88 — citdnd nedala se jen tak zhola zatladiti trudnou beznaddjnosti. Doufal znova, doufal pevnd a nezvratnd.

Taki minnla poSmarnd zima, minnlo rozkoSnd byt i promdnlivd jaro, nadeSlo krdsnd leto. Parn^ den mdsfce dervaa chylil se ku konci* kdyi vracel se Stdpdnek z hradebnfch pffkopfi o b^vald Bnovd" brdny, kdei prdvd s ndkolika svymi ka¬ marddy zkooSel svou dovednost v zachdzenf s midem a palestrou. Kdyi ubfral se kolem blfzkdho nddraii, zastavil pfed portdlem lehky otevfeny koddr. Zhlednuv osoby z ndho vystupujfcf, Stdpdnek jen stdif potladil hlasity vykfik. Ano, nem^lil se; byla to Kity se svym otcem jenerdlem. Pozndval takd druhd dvd osoby, sestru jenerdlovu a tu oSklivoo slednu gavernantkn, kterd jedind byla vinna, ie musela Kity opustiti BorSov. Drahnou chvili stdl tu jako ochromen. Procitl teprva, kdyi prdzdn^ koddr se obrdtil a s hlasit^m rachotem nazpdt ujfiddl. Odhodiv palestru, jii tffmal posud v pdsti, skokem pfeletdl celou fada kamenn^ch Btapfift, vedoucfch do sfnd nddrainf. Zabledl rodina jenerdlovu, ana vstupovala prdvd do Cekdrny. Neohlfieje se v pravj ni v levo, spdchal za zmizelymi a byl by snad vrazil i do dekdrny, kdyby jej nebyli jini cestojfcf zadrieli a dosti zhurta ho odbyli. Zahanben ustoupil stranou, ale jii v nejbliiSfm okamiiku pfikradl se opdt blfi a vystoupiv na Spidky, zvddavd pjhlfiel sklenn^mi dvefmi do dekdray.

— 89 — Jenerdl, tdhoi sestra a sledna gavernamka seddli na protdjSi strand v pohodln^ch pohovkdch i vyhlfieli na perron, kdei hndicf lokomctiva hbitd se projiiddla, doplfiujfc vlak, kter^ mdl prdvd odejet. 1 nevSfmali sobd maid Kity, kterd hrajfc si s velikym gumov^m midem, dekdrnoo pobibala. Stdpdnek nesponStdl oka s td mild slidnd postavy, jsa pfesvedden, ie ho pfece konednd zahledne a poznd. Byl by musel dlouho dekati, kdyby ma nebyla opdt sama ndhoda, ta dloaho odekdvand ndhoda pfispdla. Jak^s nov^ cestujfcf vchdzel do dekdrny, v tomi okamiiku vylitl polootevfen^mi dvefmi gnmovf mid a hned za nfm jako Sipka vyfitila se Kity. Stdpdnek hbitd se sehnul, zvedl mid a s blaien^m fismdvem poddval ho pfekvapendmu ddvddtku. Kity radostnd vykfikla a pondvadi byla chodba prdvd liduprdzdnd, vfele objala svdho pfi tele a polibila ho. Ddtem netfeba mnoho slov, aby se doroz¬ umdly, aby si povdddly, co maji na srdci. BPrcd jsi odjela tak ndhle z BorSova?" tdzal se chlapec s trpkjm pffzvnkem. BMasela jsem," zndla odpovdd. BA ani jsi mi nedala s pdnem bohem." „Nemohla jsem." BA kam jste odjeli?" BDo Vidnd." Stdpdnek na cbvfli se odmldel, pak pravil: BDo Vidnd? To je asi daleko I" wVelmi daleko!" „Proto jsem td nemohl- najft." Kity zatleskala vesele rukama. 1 nCoi jsi mne hledal? Opravda jsi mne hledal?*

volala.

- 90 — Stdpdnek pfisvdddil. B0 jak jsi bodn^! Jak jsi dobry!" jdsala Kity. A opdt ho srdednd obejmula. Na perronu ddno prvni znamenf k cdjezdu. BMfij boie, ui zvonf. Musfme se rozejft," pferuSila se ndhle a oko jejf zalilo se slzou. Stdpdnek chopil ji za ruku a tak pevnd ji stisknul, jako by chtdl zabrdniti jeji odjezdu. MChceS opet odejet? Do Vfdnd?" pravil hlasem stfsndnym. Odtamtud jsme teprva vdera B0 ne do Vfdnd! pfijeli," Kity ochotnd odvdtila. BNe do Vidnd? Kam tedy?" BDo Teplickych Idznf!" BJest to daleko? Ddl nei Vfdefi?" vyrazil Std¬ pdnek, jako by se obdval, ie pffStf vlak odveze milou jeho druzka na druhy konec svdta. „Nevfm," fekla Kity, snaifc se vymknouti ruku svoji z ruky Stdpdnkovy, neb na perronu ozvalo se jii drnhd znameni. VSickni cestujfcf, takd jenerdl opouSteli svd sedadla, aby uch^lili se do vagonu. BKity! Kity!" volala sledna gnvernantka, rozhlfiejfc se po salonu a hledajfc zmizeloa svdfenku. „Volaji mne! S bohem, Stdpdnkul" pravila Kity a spdcbala do dekdrny. BA kdy se opet uhlfddme?" Kity cbtdla odpovdd:t, v torn ucftila, 2e je slednou guvernantkon chopena za ruku, a nei mohla se zpamatovat, jii seddla v kruhu svd rodiny ve vagond prvnf tffdy. Prudce zapadly za nf dvdfe vagonu, zvon .ozval se po tfetf, vlak pronikavd pfskajfcf opouStdl nddraif.

— 91 — Stdpdnek stdl tu posud jako pfimrazen i po¬ hlfiel sklenn^mi dvefmi na perron, ai mihl se po¬ sledni vfiz pfed jeho zrakoma. Zddlo se mu v td chvfli, jako by ho Kity opouStdla na vdky. Odi jeho zalily se slzami, a kdyz sklopil je k zemi, byla ma, jako by se bylo pfed nfm ndhle ndkolik bleskfi skfiiovalo. A skutednd lesklo se to pfed nfm na podlaze jako plamdnek poskakujicf die povdsti nad zakopanym pokladem. Sehnul se hbitd a vztdhl ruku po leskldm pfed¬ mdtu. Byl to zlaty medallion na pfetriend hedbdvnd stuice. Sponka v rukou Stdpdnkovych ihned povolila, medallion se rozevfel a udiven^m zrakfim chlapeov^m objevila se podobizna, pfedstavujfcf mladou velmi sli^nou ddma. Sfastn^ ndlezce nebyl ani chvfli na rozpacich, komu as klenot ten ndleii. Komu jindmu, ne-li Kity ! Stuzka byla pfetrzena, ztratila ho. Bezpochyby v torn okamiiku, kdyi sledna guvernantka cbopila ji tak hurtivd za ruku, aby ji odvlekla do vagonu. BSchGv&m ho, ai se vrdti," pravil s blaienym fismdvem; nacei zavdsiv ho kolem Sije svd, ubfral se rychle k domovu. Byl mnohem spokojendjSf, nei bylo by se dalo souditi jeStd pfed malou chvflf. Kity, kterou tak dlouho hledal, a s nfi svedla ho konednd pouhd nd¬ hoda, Kity ovSem odejela, mdl vSak zlat^ jeji klenot, kter^ bude mu v dobdch nejvdtSfho zdrmutku fitdchou ai do jejf ndvratu.

92 —

XHI. M jf dnovd, mijf leta. NevSfmajfc sobd mravendf pfle jednotliv^ch vyvolencfi, Ihostejnd pohlfii lidstvo na ten iivofici svdt, londav^m krokem ubird se za svym kaidodennfm povoldnfm, ai stane z dista jasna na prdhu velik^ch uddlosti. Kdoi mohl tuSiti na poddtku let padesdtych, ie z potladend revoluce svatoduSni povstane tak zdhy fonix novd volnosti. Jedinf den, krvav# den o Magenty spferdiel ponta desitiletdho otroctvi; potladend svoboda z roku 1848 dodkala se poddtkem novdho desitileti Blavndho vzkfiSenf. A jako druhdy Btatednf hrdinovd prvnfho cfsafstvf s chloubou nazyvali se ddtmi velkd revoluce, tak mohla se i deskd mlddei let Sedesdtych s chloubou nazyvati ddtmi revoluce svatoduSni. Nedivime se proto onomu nadSenf, jei zmocnilo se v tehdejSi dobd vSecb vrstev ndroda, jei odinilo ve vefejndm iivotd deskdm obrat skoro zdzradn^. Pomijejfce rozvoj iivota politickdho a ndrodohospoddfskdho, jeni mohl dospdti k nejvdtSfmo roz¬ kvdtu, kdy bychom ho nebyli sami jii v zdrodka potladili, poukazujeme jenom k tomu, co nezbytnd souvisi s naSim vypravovdnim, to jest ka rychldmu, skoro bdjedndma rozvoji deskdho umdnf dramatickdho, jei leielo ai po tu doba v plenkdch^nejprimitivndjSfho diletantisma. Pfes vSecky pokasy celfah padesdti let nedocfleno toho, aby dostalo se deskdma dramatickd ma umdni v Praze tdhoi azndnf a rozkvdtu jako ndme-

93 ckdmu. Vyjma krdtkou doba sladk^ch naddji, jimii kojili se deSti vlastencovd po vystavdni Stogerova soukromdho divadla v ulici Rfiiovd, iila deskd Thdlie ve stdldm podruzf divadla ndmeckdho, jsouc iivena jeho odpadky, jei Stddrd fiditelstvo vidy jen v neddlni a svdtednf odpfildne deskdmu obecenstvu pfedklddalo. Rjk 1861 udinil konec td nespravedlnosti. Ceskdmu divadlu muselo byti popuStdno ndkolik vederfi v tdmdni a sice ai do td chvfle, kdy otevfely se poprvd brdny samostatndho na rychlo zbudovaadho divadla prozatfmnfho. Ceskd divadlo, jemui dosud vyt^kdno, ie nemd ani hercfi, ani obecenstva, ani repertoiru, vySinulo se z dista jasna na umdleck^ fistav prvnf tffdy, s nfmi i stardmu, prosluldmu dfvadlu ndmeckdmu jen stdif bylo zdpasiti. VSeobocnd nadSenf, distd neziStnd Idska k deskd vdci, obdtavost a svornost ryze vlasteneckd spfisobily tento div. A zffme li nyni kolem sebe opak vSeho toho, nesmfme se diviti, ie klesli jsme tak hluboko, ie pffStf, ba i nyndjSf mlddei naSe nebude se moci pochlubiti dobou svdho zrozenf, jak dinili to odkojenci revoluce svatoduSni. Tak^m nadsencem, spatfivSfm svdtlo svdta pfi prvnf ch paprscfch svftajf cf svobody, vychovan^m v dobd nejkrutSfho absolutismu a dorfistajfcfm ve chvfli no¬ vdho prubuzenf byl takd hrdina naSeho vypravovdnf, Stdpdnek, di jak jej od nyndjSka chceme nazyvati — S:dpdn. Uplynulot od td doby, co sledovali jsme kroky jeho naposled, deset dlouh^ch — dlouh^ch rokft a jako v iivotd vefejndm uddly se i v iivotd jeho zmdny nemald.

— 94 — Nabyv ve Skole potfebn^ch vddomosti, aby mohl byti fddnym femeslnfkem, vstoupil jak bylo ni dffve ujedndno, k dddedkovi do udenf. Projevoval nemald vlohy a jistd byl by se vycvidil na dobrdho Bporcundla," kdyby mu nebyl nelitostn^ osud hned na poddtku jeho drdhy cestu zastonpil. Rdny jeho byly netusend, neodekdvand a proto tfm bolestndjSf. Dddedek, ten mfrny, dobrf dddedek, jeni pfipominal mu svojf povolnostf a laskavostf otce dosud nezapomenutdho, z dista jasna jednoho dne nlehl a jii druhdho dne nebylo ho mezi iivymi. Dilna jeho osifela, Stdpdn zfistal nedoudenym porcundlem. Poprvd nlehl nedfistatek na starou panf Nanynku, kterdi nemohla pfi nejvdtSf pfli nahraditi Svadlenfm, co nchdzelo jf po uzavfenf dflny manielovy. Nedfistatek zvySil se, kdyi brzy po smrti pana Broudka zaklepalo na dvdfe neStdsti druhd, krutdjSf prvniho. Jii ddvno mohli se manield Broudkovic na nd pfipraviti, kdyby Terezie zaslepena neprav^m studem, nebyla tajila pfed nimi pravd pomdry neStastnd domdcnosti svd. Vypuzenfm Stdpdnkovym z domu otcovskdho nebyly nijak odklizeny svdry a hddky mezi manieli Slukov^mi, naopak: mnoiily se co den a vidy zfejmdji osvdddovala se pravd povaha surovdho Latourdka. VSak nedosti na torn. Sluka osvdddil se zdhy tdi co pijdk, karbanik, slovem co marnotratnfk, jeni nedbaje budoucnosti dvou dftek, jimii byla ho Terezie obdafila, pln^ma rakama vyhazoval, deho byl tak snadnd nabyl. BCo komu po torn! Penfze jsou md," odpovfdal na v^ditky ieniny a z Btruca" hffil jeStd vfc. Nikomu v celdm BorSovd nebylo jii tajno, $6% jde to s novym soasedem s kopce, vSak nelitovali ho.^

— 95 Hrdlt si Sluka bned z poddtku na pffliS velkdho pdna a jmenovitd svd „kaprdlstvf" stavel celdmu svdtu tak na odiv, ie neziskal sobd u nikobo mnoho pffznd. A kdyi podala se obloha posavadnfho jeho blahobytu zaehmufovat, stdl tu bez pfdtel, bez pomoci. Katastrofa nadeSla dffve, nei se kdo naddl. Vdfitelovd zmocnili se bez dloubycb okolkfi majetku Slukova a b^vaty pan desdtnik mdl nyni na vfili, aby se bud obdsil aneb hledal Stdsti svoje jinde. Odhodlal se k poslednimu. Opustiv bez rozloudenf zenu i obd dftky svd, vydal se do svdta. Kam? Nejprvd za panem jenerdlem. Musi ho vypdtrat a on musf mu pomoci opdt na nohy, po dobrdm, di po zldm. Ale k zend a ddtem ui se nevrdtf; ode dneSka bude starati se jenom o sebe. Co z toho mdl, ie se ozenil. Nic, pranic, leda trocha mrzutosti. Vesta bliiSi nei kabdt; co mu do celdho svdta, jen kdyi se jemu dobfe povede! Oiebradena, chuda, prosta i nejpotfebndjSfho obleka zaklepala Terezie opdt na dvdfe pffbytku matdina. Byla pfijata i se svymi ddtmi. Co vSak bude se ddle dit? Nebylo pochybnosti, ie detn^ kruh chudiny svatopetrskd rozmnoif se bddou mdlo kdy vfdanou. Jak by takd mohly dvd zenskd ruce, byt sebe pracovitdjSf, niiviti tak detnou rodinu! Tim mdnd povdifmeli, ie ruce ty v poslednf dobd valnd osldbly, ie pfestdld fitrapy a svfzele znidily tdlesnou sflu ieny, druhdy tak svdii a statednd. Anc, Terezie patrnd chfadla, dfmi i jejf povaha jindho nabyvala rdzn. Jindy mfrnd, povolnd a trpdlivd rzmdnila se docela. Mldky sndSela panf Nanynka rozmary dcefiny, ba jeStd ji omlonvala litujfc, ie dala m |^sti lichotn^mi slovy Slukov^mi.

- 96 VdtSf nesrovnaloati naskytly se mezi Terezif a Stdpdnem. Bez toho jii dosti matce odcizeny, spa* tfoval hoch v kaiddm jejf slovd neldsku a nepffzefi a to tfm vfce, ie viddl jak Terezie mazlf se s obdma dttmi Slukovymi nejinak, nei jako by byla ui na prvniho maniela docela zapomndla, jako by synVojtdnkfiv nebyl ani jeji ditdtem. Stdld vytky, ie on je vlastnd pfidinon prvnf ch svdrfi domdcfch, jei pr^ Ize povaiovati za zdklad vSeho neStdstf, pozddji se naskytnuvSfho, roztrpdovaly vidy vfce mysl chlapcovu, Sffily vidy vice propast mezi jfm a matkon. Rozkol dostonpil svd v^Se, kdyi vytasil se Std¬ pdnek za nepfftomnosti matdiny opdt jednou se sv^m divadlem, aby zahrdl sousedovym ddtem ndkterou ze sv^ch komedii. Byl prdvd v nejlepSfm, kdyi panf Terezie vrdtila se domfi vSecka rozlfcena. Ulevujfc jazyku svdmu co nejsvddomitdji cbopila se smetdku v koutd stojfcfho a nei se kdo naddl, vdlelo se divadlo i s persondlem roztffStdno po podlaze. Stdpdnek ani velectdnd obecenstvo netoSili, ie pffdinou td ddsnd katastrofy je panf babidka Cdpovd. Setkala se s Terezii kdesi na nlici a pondvadi ji ui dlouho neviddla, nemohla opomenont zmfniti se o td proilukld historii s aktdrem o kftindch Stdpdnkovych, pfi demi doloiila: „0 jd se nikdy neklamala! Uvidfte, ie nidfm jin^m nebude nei aktdrem. Vidyt pr^ ni ted zachdzf s pimprlaty — jako kterdkoli komediant na fidlovadce." ,,Kdo vdm to fekl?" zvdala pani Terezka nanejv^S pfekvapena.

— 97 — ,,Kdo mi to fekl? U sv. Petra vf to kazde diid. Vidyt pr^ mo to divadlo s pimpriaty pofidil sdm dddedek, on sdm pr^ ho v td darebnosti podporoval, nejinak, nez jako by ho byl chtdl vyuditi komediantsvf .mfsto porcundlstvf." 0 torn Terezie posud nevdddla a proto ona nakvasenost, s jakoa rozsdvala kolem sebe sponsta a zdhubu. Stdld podrdidenost, spojivSf se se slep^m pfedsudkem dopustila se skutku velmi nerozumndho, na ndji nemohl Stdpdn nikdy zapomenont. Nenaddlt se, ie by matka byla sehopna nedeho, co nemohl odpustiti ani surovdmu oidimovf. A pfec! Zde leiely ty trosky jeho pokladfl, zrovna jako ten¬ krdte v kaplidce borSovskd. A jako tenkrdte i nynf nedovedl ozvati se vfidi jedndni tak barbarskdmu. Odi zalily se mu slzami, potladil spravedlivou nevoli, jei zboufila mn krev a mldky vytratil se z jizby. Ostatnf ddti, zaslechnuvSe fddeni panf Terezie jii dffve rozprchly se na vSe strany.

Asi za tfden po tdto uddlosti ozndmil Stepdn babidce, ie pfijde zftra do udenf. Vyh^baje, se matce svd, bloudil celd dny po Praze i stanul ndhodou pfed velk^m oknem knihtiskdrny, za nfmi spatfil dlouhou fadu sazedfi pilnou pracf zamestnan^ch. Videlt to ve svdm iivotd poprvd. ZvldStni zaffzeni dflny jakoi i spfisob prdce, na pohled velmi snadnd, zalibily se mu ton mdrou, ie neopo¬ menal nabyti o vSem dfikladndho poudenf. Jakd bylo jeho pfekvapenf, kdyi zvdddl, ie z rukou techto lidf vychdzejf knihy, snad dokonce LIBUSE: O il&vi hereckS.

4

— 98 — tytdi knihy, die kterych robfval svd komedie. A coi kdyi mu fedeno, ie knihtiskafstvi nenf femeslem, n^bri umdnfm a ie mnoby cbudy knihtiskaf stal se znamenitym proslaven^m muiem! Rozhodl se, ie bude se uditi knihtiskafem, a provedl svfij fimysl. Hlavni jeho snahou bylo, aby jiz co uden vymanil se z poradenstvi matdina, o nii se vSi jistotou tvrdils ie nemd ho rdda. Proto podvolil se raddji jestd pracim mimofddnym, aby dostalo se mu u principdla uplndho zaopatfenf. Svou pfidinlivosti, pilnostf a mfrnosti dobyl si zdhy pffznd svdho pdna i nebylo pochybnosti, ie ziskd v ndm umenf slavndho Kntenskdho rdzndho pracovnfka. Zmdny, jei nddly se za doby StSpdnova udednictvf v jeho rodind, nefidinkovaly nijak na rozvoj jeho docha. Byit skutednd jii co uden samostatn^m, pouze od svdho principdla zdvisl^m, a proto zmifiujeme se o nich jenom jako svedomitf chronistd. Prdvd rok pfed vyudenfm Stdpdnov^m zemfela panf Nanynka, nadei uchylila se Terezie se sv^mi chlapci, z nichi vyklubala se zatim dvd povedend prazskd kvftka, kamsi na venek za krdmskou. Jii dfive odcizila se Stepdnovi velmi i nebylo divu, ie takd on nejevil pfi jejf odchoda z Prahy nijakd zvldStnf pohnutf. Pfece vsak nezapfel dobrd svoje srdce, anii zapomndl synovskych povinnosti sv^ch. BKdyby se vdm nedafilo dobfe," pravil pfi rozchodn, „nez8pomefite ie mdte mne. Za rok budu sv^m vlastnfm pdnem, a tfeba-li, bndu vds die sil sv^ch podporovat." Od td chvile, co vstoupil poprvd za skffnku s knihtiskafsk^mi liter ami, nevzpomndl ni na divadlo s loutkami, jemui dostalo se zakondeni tak tragi-

viy

ckdho. Miuvilot se v sazdrnd o vdcech zcela jinych, jemu posud nezndm^ch a ty zajfmaly nynf plnou mdrou chdpavdho ducha chlapcova. Mimo jind vyddvala tiskdrna takd politickd noviny; o dem mohlo se tedy vfce rokovati nei o politice, kterdi byla v td dobd vlasteneckdho nadSenf dennim chlebem celdho ndroda. I slySel tu Stdpdn vdci, o kterych se ma dosud ani nezddlo. Setkdval se tu s osobami, kterd ndrod nazyval sv^mi vfidci, skldndje ve slepd dfivdfe pfed nimi Siji jako pfed modlami. Zde poznal takd cety mlad£ literdrnf svdt, jeni ve vsf tichosti zdpasil o palmu vftdzstvf a vytednfky politickymi. Vidy vfce roplamefioval se tu jeho dcch pro vSe, co slulo vlasteneckd; i jeho zmocnilo se svatd ono nadSenf, jei zfskalo tehdejsf mlddeii zaslouiendho ndzvu „naddje vlasti." On sdm nemohl ovsem pranidfm pfispeti ku oslavd vlasti, ale pozndval jii tenkrdte, ie pouze v poctivd prdci vSecka spdsa spodivd, ie povinnosti kaiddho, byt i nejsprostSfho ddlnfka, aby pracf hleddl vyniknouti nad jind. Pracoval tedy do umdlenf, udil se. Netouie po zdbavdch, ni radovdnkdch, nebyl by snad ani takd poznal, co to divadlo, kdyby nebyli tehdejSi vfidcovd ndroda postavili divadelni otdzku na prvnf mfsto svdho programu. Stdld, arci jenom prozatfmnd divadlo, o jehoi rychldm, nenaddldm vzniku moino ffci, ie povstalo skoro za jedinou noc, zajfmalo, ano rozdilovalo mysl celdho ndroda. V2dyt byl to prvnf samostatn^ a dftStojn^ chrdm deskdm nmdndm zbudovan^. Nemohl tedy takd Stdpdn —- druhdy nadSenf milovnik di¬ vadla loutkovdho — zfistati netedo^m. Tfm mdnd 4*

100 pak, kdyi divadlo to skutednd poprvd navStfvil a poznal, co posud oko jeho neviddlo a ncho jeho neslySelo. Bylo to v neddli odpfildne; ddvali Goethova Fausta. Vzpomfnka na Fausta pod kfilnoo vu mo¬ drdho kohouta/ jakoi i na jeho vlastnf produkci v kaplidce borSovskd uchvdtila ducha jeho mocf tdmdf nadpfirozenou. Po dlouhd dobd vySlehla v ndm opdt jiskra skoro na dobro nbasld, vySlehla v plamen tak divok^, ie sdm se toho zaleki. VSak dosti zdhy se vzpamatoval a sobd samdmu dal se do emiehn. Jaki by mo mohlo napadnonti — aby se pokonSel o sldvu svobodndho umdnf lecjakdhos Cvrdka di dokonce Dupdka! Ten¬ krdte byl to hloupd, ddtsk^ ndpad; on polovidni mui md zcela jind zdmery! Podivd se na Fausta jako kaid^ jiny a z^tra vrdti se jako obydejad ku svd prdci. Ano, vrdtil se, nei s jakymi mySlenkami! VSei co ddlo se s nfm po prvnf ndvStdvd jeslidek a po¬ zddji po prvnf ndvStdvd pdnd Cvrdkovy komedie s pim¬ prlaty — proiil znovu po svd prvnf 'ndvStdvd di¬ vadla skutedndho. Dach jinoSsk^ pojfmal arci vSe jinak, nei drnhdy tdkavd mysl ddtskd a v torn takd jevil se veliky rozdil dfivdjSiho a nyndjSiho jeho nadSeni. Ano, byl nadSen a v nadSenf svdm zapomfnal jako pfed lety na ostatnf svdt. Povinnosti sv^ch ovSem nezanedbdval, vSak vedle nich neznal od td chvile nideho mimo divadlo. Stard vdSefi znova se v ndm probouzela a dfm vfc pfib^valo ma stdff, tfm mocneji staydl se sifrajfcf ten plamen mezi ndj a dffvdjSf

- 101 — jeho fimysl, ie cel^ iivot svfij zasvdtf stdle a nennavnd prdci. Proiil dlouhd dtyry leta v nejkrutSfm boji duievnfm, nevdda, v kterou stranu md se obrdtit. Nejvic vadilo mo ovSem mlddf, jinak nebyl by vdhal po¬ slechnouti hlasu ducha svdho nad stdff jeho dospelejSfho a jii napolo rozhodnutdho. A taki provodili jsme Stdpdna ai na rozhranf novdho iivota, provodili jsme ho celym desftiletim ai k ond dobd, kdy s rozhodnou orditostf pronesl pevn^ svfij fimysl potvrzujfcf nezvratnou pranostiku panf babidky Cdpovd.

Odst drixlxa. Luzne nadeje. I. Byla krdsnd noc srpnovd, kdyi vracel se ndS hrdina z divadla novomdst^kdho do svdho novdho bytu na odlehldm FrantiSku. JeStd nikdy neopouStdl divadlo tak rozdilen jako tentokrdt. Nebyl ale sdm, v jehoi hlavd to vifilo a boufilo jako by se nalezal ve stavu nejvdtSiho opojenf. Cety ten ohromny zdstup, jeni valil se byvalon kofiskou branou do mgsta, jdsal jako on a blasit^mi slovy nlevoval svdmu nadSenf! Nebylo divu! Tak slavnd nddlost nezaznamen&na dosnd v analech deskdho divadla. Tylfiv prosing „Jan Hus" *) v osudndm roce revoludnfho hnntf po¬ prvd provozovan^ a od td doby starostlivoo censnron odstrandn^, dostal se po dloub^ch osmndeti letech opdt na prkna, znamenajfcf svdt. Arci bylo k tomu tfeba pomdrfi tak zvldStnfch, jakdi vyskytly se prdvd v osodndm roce 1866, kdyi vftdzn^ aepfitel po vra*) Tylfiv „Jan Hus" provozovdn poprvd 26. pros. 1848.

- 103 — ledlnd bitvd u Hradce Krdlovd bez okolkfi obsadil Praho, v nfi jal se diktovati krntd podminky mfru. Za nepfftomnosti rakouskych ufadfi pod ocbranou prusk^ch boldkfi slavil Tylfiv „Jan Hus" podruhd svfij triumf4lnf vjezd na prkna divadelni, a jak dalo se pfedvfdati, spfisobil svou vlasteneckou Bstdtu nebezpednou" tendeacf nadSenf tak ohromnd, ie musil byti ndkolikrdte po sobd opakovdn. A jako BHasa" vynesla pruskd okupace i KoUrova B2!izku" ze zaprdSendho arcbiva pol'cejnfho, do ndhoz se bohdd ui nevrdtf. Uchvdcen velkolep^mi dojmy vedera prdve minnldho, Stepdn nevSimal si hladndho iivota, jeni rozproudil se pfidindnfm veselych PruSanfi vSemi nlicemi zasmuSild Prahy. Potdcel se tdmdf k chudobndmu svdmu obydlf na FrantiSku, kami byl se teprva pfed dvdma dny odstehoval. Po tmav^ch rozviklan^ch schodeah dostal se, anii veddl jak, do podkrovf poSmourndho dvoupatrovdho domu. Stanul o dveff, vytdhl z kapsy klfd, nahmatal zdmek a snaiil se otevfit. NeSlo to. Rachotil a todil klidem dosti drahnou chvfli, vSak na¬ darmo. Nanejv^S rozmrzen, cbtdl se poknsiti pomocf noie o vypddenf zapadldho zdmku, tu vsak otevfely se ndhle dvdfe a na jich prdha objevila se vysokd muiskd postava s roziatou svicf. S v^kfikem Stdpdn uskodil nazpdt. Ne saad, ie by byl nezndmdho muie povaioval za zloddje, jeni vloupal se do jeho pffbytku — nikoli; byl to jeho zevndjSek, pfimo straSideln^ jeni vradejfcfho se mladika skoro poddsil. Mai se svfcf, oddn^ chatrnym zdplatovanym inpanem, podobal se v pravdm slova smysla iivdma

- 104 neboztiku. Vysokd shrbend postava, i\ntf vyhubty oblidej s odima hluboko zapadtfma, delo rozrytd bezdetn^mi vrdskami, profidlj a valnd proSedivdtf vons dinily jej dokonalym starcem, ad schdzelo mu jeStd ndkolik let do fiplnd dtyficftky. 2lutavd zdfe blikajfcf Iojovky osvdtlujicf muiova tvdf, doddvala ji v^razu jestd chorobndjSfho a odporndjSfho. MCeho si pfejete, mladiku?" pravil chnravec hlasem chraplavym, skoro sfpav^m. VSecek posud zaraien, Stdpdn neodpovfdal. BAh rozumim !" pokradoval mni v iupanu. BAppelojete na md dobrd sonsedstvf. Nemdte doma sirek? Ci snad jste trocha pfebral a pfejete si koflik dernd kdvy? Nuie vejddte! Poslouifm vdm." tfsta jeho zladila se k fismeva, ale v torn oka¬ miiku byl zachvdcen tak prudkym kaSlem, ie musil zacbytiti se otevfen^ch dveff, aby nezavrdvoral. Stdpdn rychle k ndmu pfiskocil a podpfraje ho, vedl jej ka blfzkd iidli. Zdroven otevfely se na druhdm konci jizby nfzkd dvdfe a z nich vyletdla tdmdf mladd dfvka, ddtsk^m letfim sotva odrostld. Byla postavy stfhld, skoro etherickd, tvdfe velmi zajfmave ale ndpadnou bledostf vynikajfcf. VSak nejevily se v torn zndmky nijakd tdlesnd choroby; bylot oko jejf jasnd, rtovd rddli se dervenf pfimo krdlovou, i bylo zjevno, ie skliden tu spfSe dfvdf duch, jemui patrnd nedo¬ stdvalo se onoho osvdienf, bez kterdko mldd pfed dasem chfadne a ustardvd. Nenf k tomu tfeba znadndho bystrozraka, aby¬ chom uhodli pravou pffdinu. ChudobnJ pffbytek v nejodleblejsi ddsti mdsta, viditelnd a nezhojitelnd choroba muiova, prudk^ jeho kaSel, pfivdbivSi dfvka Z vedlejsf jizby byly nad vSecko Ifdenf v^mlavndjSf.

— 105 — Spatffc Stdpdna, dfvka lehce vykfikla a hbitd pfiskodila k churavdmu muii, jeni usadiv se, rychle po prudkdm kaSli oddychoval. BPro bfib, tatfnku, vzpamatuj se!" volala a sta¬ rostlivd poklekla k nohdm nemocndho. Udivend pohlfiel Stdpdn kolem sebe, nevdda co se s nfm ddje. VSak o torn byl' ui na jisto pfesvddden, ie nenalezd se v bytu sv dm. Nemocn^ pondkod se vzpamatoval, i naklonil se, pojal blavu kledfcf dfvky mezi obd ruce a polibil jasnd, hladkd jejf delo! BDdknju ti, drahd dftd, za tvou pddi a starost¬ livost," pravil laskavd. BJe^t ti Idpe, tatfnku?" starostlivd tdzala se dfvka, i upfela zdrovefi tdzav^ pohled na Stdpdna, z pfekvapenf dosud nevychdzejfciho. Bolestnd nsmdl se nemocn^. BAno, jest mi Idpe," odvdtii po chvfli. BMarnd jsi se opdt polekala. Vidyt pfece viS, jak md se to s moji chorobou. Nesdfslndkrdte opakovaly se jii tyto zdchvaty a bylo zase dobfe. StardS se o mne, mild Helenko, vfce nei tfeba, a nei toho zasluhuju." Divka sklonila hlavu na kostnatd jeho ruce a vfele vtiskla na ne polibeni. B0 kobo mdla bych se starati, mity tatfnku, ne-li o tebe? Vzdyt jsi mi na torn boiim svdtd jedin^m pfitelem!" pravila zddomdivd. S pohnutfm naslonchal Stdpdn tkliv^m slovfim dfvdinjm i horSii se na sebe sama, ie stal se pff¬ dinou nemildho toho vystupo. Pozoroval, ie takd ona md ma to za zld; opdtovan^, v^razn^ jejf pohled znova feo o torn poudil. Kdyi pak i nemocn^ mui zrakfi svfch k ndmo obrdtil, a pohledem i pfivdtivfrn

- 106 fismdvem zddl se ho vybfzeti k ospravedlnenf, od¬ hodlal se konednd k omluvd. BOdpnstte, pane, odpustte, sledno, vyruSil-li jsem vds," pravil dosti nesmdle. Op§t usmdl se churavy mui i odpovdddl: nSpletl jste si dvdfe; nu co Skodi! Nynf tedy aspon vite, ie jsem vaSfm sousedem, i bude mne tesit, pozndme-li se blfie." BJste pfiliS laskav," odvdtii mladfk nevychdzeje posud z rozpakfi. „0 ne, jsem pouze zvedav!* Stdpdn udivend na ndho pohled). mlad^ pfiteli," pokradoval poMAno, zvedav, divn^ mni. nZajimdte mne, jako kaid^ dlovdk, kter^ stard se o divadlo." „ Kterak vite, pane —" Mu£ v inpanu se nsmdl. „Co2 k tomu tfeba tolik dfivtipu?" pravil. „Mdte mezi sv^m skrovn^m ndbytkem takd bedoidku s knitaroi. Vraceje se z prochdzky viddl jsem, kterak se pfi stehovdnf vfko odrazilo od bednidky; knihy vysypaly se na zem a jd poznal, ie jsou to vdtSinau knihy divadelnf. Jste jistd milovnikem divadla?" BAno, pane," rozhodnd cdvdtil Stdpdn. BSnad chcete se dokonce divadla vdnovat?" nJest to mfij pevn^ fimysl." „Vybornd 1 Jsem skutednd rdd, ie jsme se po¬ znali. Snad budo vdm moci mnohou radon pfispdti, to jest, pfijmete-li ji." Podal Stdpdnovi kostnatou ruku. „Dobrou radu nikdy nezamftna," odvdtii on, poddvanou rakou potfdsaje. BVSak nechtdl byste mi ffci, mity pane —"

- 107 — BRozumfm!" pferuSil ho churavec. BChcete vdddti, kdo jsem. Snchy, vymadkany citron, — ffkd se tomu ve svdtd divadelnim. Jsem starf komediant, drnhdy dosti oblfben^, nynf nepotfebn^ a zcela zapomenuty. Zovn se Stavinsk^ a tato dfvka jak jste mohl jiz pozorovat, jest moje dobrd, moje roztomild dcera Helenka." Stepdn zdvofile uklonil se pfed dfvkoo, kterdi starostlivd sledovala kaidd slovo otcovo, jako by se bdla, ie mlnvenf ho pffiiS namdhd. Churavy mni porozamdl pedliv^m jejf pohledfim. „Vidfte," pravil s fismdvem, Bkterak ie starostliva. Moci chce mne dostat na loie. Na, pro dneSek jf povolfm, ponechdvaje sobd rozmlnvu s vaSf vzdcnou osobou na jinou chvfli. Zazil jsem mnoho, i budu vdm moci vypravovati mnohon kapitola o sldve he^ reckd. Pro dneSek tedy — dobroo noc!" Opiraje se o rdmd Helenino, zvolna krddel ka svd loznici. Drahnou chvili pohlfiel Stepdn za odeSlymi anii spozoroval, ie divka opdt se vrdtila. BVy posodzde, pane?" pravila nesmdle. BChte!a jsem zavffti dvdfe." BJii odchdzfm," odvdtii Stdpdn dvornd se nkloniv. ie vyrnsil BPro8fm jeStd jedenkrdte za odpuStenf, jsem vds z vaSeho lidu." BNebylo-li to mdmu otci nemild, nemdm vdm co odpouStSti. Prosfm, abyste nds dasto, velmi dasto navStdvoval. Otci mdmu tfeba mildho spolednfka, a tfm mu jistd bndete, neb jii ted zdd se vdm b^ti naklondn!" S ujiStdnim, ie milerdd pfdnf jejf vyplnf, uchylil se Stdpdn do svd komfirky, sousedicf pffmo s bytem Stavinskdho. Dojmy, jakd odndSel z dneSoiho pfed-

— 108 stavenf, byly zv^Seny jeStd vfce nenaddlou pffhodou s podivnym sousedem. Starf komediant, jak byl churav^ mui sebe sama nazval, iil patrnd v pomdrech velmi sklfdenych a zddl se b^ti neStasten, velmi neStasten. A pfece pravil, ie byl bdysi hercem oblfbenym. Kterak to moznd? Stdpdn byl v ohledu torn novddkem, byl idealistoo, jeni posad ani z ddli nenahledl do zdknlisf, v ndmi jevf se Sivot hereck^ ve svdtle zcela opadndm. Snil o fclavnd budoucnosti — a nepozndval skutednosti. Byl proto velmi zvddav, jakd as budou ty sousedovy historky o sldvd hereckd. Zddl se b^ti vfibec zvldStnf mni ten jeho nov^ soused. Herec jindy oblfbeny nyof zcela zapomenuty, a pfece posud na divadlo nezanevfel, naopak: vSe, co slnlo divadlem, zajimalo ho. Zjevny to dfikaz, ie oddal se kdysi povoldnf svdmu s pravdm umdleckym nadsenfm a ie Ine k nemu i ve svdm neStdstf. NeStdsti? Je skutednd neStasten? Neprojevil to jedin^m slovem, ba vroucf, ndiny jeho pomdr k mladd divce svdddf o pravdm opako. Otec, honosfcf se tak dobrdm dftetem nemfiie b^ti nikdy tou mdrou ne¬ Stasten, aby si zoufal. A skutednd byla Helena otci svdmu strdin^m anddlem, jeni vodil ho po kfivolak^ch cestdch lidikych bdd, fitrap a protivenstvf. A proto ji tak miloval, proto byl i ve svdm neStdsti Stastn^m. NetuSend objevenf se Heleoino zrakfim Stdpdnov^m zbndilo v ndm jestd jinou vzpomfnku, kterou jii po delSf dobu povaioval za vybledlou, na vidy utuchlon, vzpomfnku na pfftelkyni z mlddf, na Kity. Neviddl jf od tdch dob, co setkali se spolo jako ddti na nddraif. Siibila ma tenkrdte, ie se vrdtf, vSak nevrdtila se. Zmizela beze stopy, jako by ji

— 109 byla zemd pohltila. Z poddtku myslf val na ni velmi dasto, kdyi ale nevracela se, Media vzpomfnka vidy vfc, ai rozplynola se v nivec jako krdsn^ liby sen. Ano byl to sen — krdsn^ ddtsk^ sen! Pfivabnd, jemnd postava Helenina, jejf mfrnost a dobrota upamatovaly ho znovu na doby mlddf, na Kity, na vSe, co dobrdho i Spatndho byl zaiil v domd otcovskdm. Kterak se od td doby vSecko zmdnilo! Matka Stepdnova dlela posud na venkovd a dafilo se jf dosti dobfe. Proto se bezpochyby o svdho syna tak mdlo starala, ie ani nevdddla, jakymi zdmdry doch jeho se zab^vd a ie proroctvf panf Cd¬ povd dojde brzkdho splndnf. 0 Slukovi nebylo od doby, co iena a dftky opustil, ani slechu. Ad mdl Stdpdn dosti pffdin, aby zpomfnal na svoje mlddf s trpkostf, pfece toho nedinil. Zpomfnka na chvfle blaiend proiitd zapuzovala vSecku nevoli, vSecko trpkost. Zda takd jeho byvald druika, zda takd Kity odddvd se ndkdy tdmto zpomfnkdm? Po dlouhdm dase vynal opdt jednou Kitin medaillon, ai na dnd kufru svdho ukryt^ a poloiil ho pfed sebe na stfil. DIvajfcfmu se na leskl^ draho¬ cenny kov bylo jako by hleddl do td mile he¬ zounkd tvdfe Kitiny, jakoby viddl laskavy j«ji tismdch, jakoby seddl ji po boku v nezapomenutelnd kapliCtre borSovskd. A jakoi byla Helena pffdinou, ie oiivdla se v duSi jeho vzpomfnka na Kity, taki vracel se opdt snivf jeho duch k prfivodkyni blahd td vzpomfnky k — Helend a mimovolnd zaSeptala jeho fista: nSkoda, ie Kity nenf Helenou."

no n. Jakmile vrdtil se Stdpdn druh^ veder z tiskdrny — jii vzdor pevndmu fimyslu, ie pfijde k divadlu ne¬ zanedbdval — navStfvil ihned svdho novdho souseda. Stavinsk^ nvftal ho velmi srdednd a jii v maid chvili bavili se tak dfivdrad, jako by se znali od praddvna. Stavinsk^ Ifdil mu iivot divadelnf jak jest — v celd jeho nahe proze, kterd by se teprva pfidindnfm pravych umdlcfi promdniti mohla v poesii, kdyby tdch pravych umdlcfi nebylo neStastnou nd¬ hodou tak pffliS, fekli bychom po dertech mdlo. I slySel tu Stdpdn o divadle a o iivotd hereckdm vdci prapodivnd skoro bdjednd. VSe jevilo se mu pojednou ve svdtle zcela jindm, i zddlo se mu, ie vypravujicf volf jen proto tak kfiklavd barvy, aby ma pffStf jeho povoldnf znechutil. ie chci oddati BNeschvalujete tedy mfij fimysl, se divadlu?" otdzal se vssecek zaraien, kdyz byl herec ustal na chvfli ve svd explikaci. BBfih uchovej!" pravil tento s fismdvem. BPfdl bych si, aby mnohem vice lidf vdnnvalo se vzneSendmu tomn mneni, vSak mnsili by to bj^ti lidd s pra¬ vdm umdleckym nadSenim, s pravdm znakem svdho povoldnf na dele. Neb jenom tak dalo by se zabrd¬ niti vSem nesvarfim a zlofddfinr, o kterych jsem vdm vypravoval a kterd divadelnf umdnf jenom sniinjf." Udivenf Stdpdnovo rostfo kaiddm okamiikem. Jak to moino, aby oddal se ndkdo divadlu bez na¬ dSenf, bez talentu? Dostalo se mu ihned dfikladndho vysvdtleni.

Ill »iel bohu, ie prdvd lidd nepovolanf osmdluji se baiiti po vavfinech nesmrteln^ch Garrickfi a Ra° chelek—" poudoval ho herec. BLide, ktefi se nidemu nenaudili a nauditi nechtdjf, lidd, jimi protivf se kaidd prdce, kteff by se rddi bez velikdho nama¬ hdnf domohli pohodlndho a rozmarndho iivota, lide takovf hrnou se o pfekot k posvdtnym brandm chrdma Thaliina, aby pfijali jejf posvecenf. Vsak nemajfce kosa talentu ni vzddlanf a domyslejfce se, ie stadf k hereckdmu umdnf, dfm byla je matka pffroda Stedfe obdafila, stdvajf se dfm nntnd stdti se musf — nedouky, zneuznanymi existencemi a na konci obydeja^mi proletdfi." B2addte tedy od herce, aby byl dlovdkem studovan^m?" nesmele tdzal se mlad^ mui.

„£dddm od ndho vzddldnf a k tomo netfeba zvldStnfch studif akademickych. Je vsak tomu zcela jinak ve svdtd divadelnfm. Velkd ddst hercfi neznd ani to nejpotfebnejSf — svou materstinu, a vera ne¬ tfeba b^ti prdvd slovfdkdfem, abychom si ndkdy nad ton divadelni mluvou nezoufali. — VSak zaklepejme ddl! Jmenem Bherec" chteji tacf panddkovd zakryti chudobu svdho ducha i mysli, ze jsou jii na vrchola vzddldnf, jakmile byli jmena toho dosdhli, tfeba celd jejich herectvf zdleielo v torn, ie bez zakoktani dcvedou ohldsiti: BObdd je ui na stole" aneb „je zapfaieno." VSak i to dalo by se odpustiti, jen kdyby alespofi pozddji nahledli, ie tfeba napraviti, co byli dfive zane4bali. Ale jak jsem jii fekl, bezstarostny pohodln^ iivot je cflem takovych lididek; divadlo, k vfili nemui vzdali se studii, femesla neb jindho zamdstndni, jest jim pouhjm fistavem zaopatfovacim,

— 112 Pfijfmajf jind jmeno, vSak pracujf jako dffve po femeslnicku — od kusu.B Stepan mldel. ZasmnSile hleddl pfed sebe a teprva kdyi Stavinsk^ se ho otdzal, co ffkd jeho expektoracfm, odpovdddl: BMdl jsem o vdci td jind, vzneSendjSf pondtf." „Jako kaidy, kdo nepoznal iivot divadelnf v rub a v lie," pferuSil ho herec. BVSak nefekl jsem vdm posud ani desdt# dfl toho, co byste mdl veddt, nei odhodldte se ku kroku osudndmu." »Snad proto jen tak pffkfe soudfte, ie nebyl jste sdm ve svdm povoldnf Stastn^m?" osmdlil se podotknouti Stdpdn. BKdo vdm fekl, ie jsem nebyl Stastnym?" vy¬ razil prudce Stavinsky. BMyslil jsem; jest to pouhd moje domndnka," omlouval se mladfk. „Jost nepravd. Hereckd povoldnf samo o sobd nezkalilo ani dost mdlo Stdstf md. Byl jsem hercem z povoldnf. Nedosdhl-li jsem cile vytknutdho, jsem-li neStasten, nutno pffdina toho hledati jinde. Nei to opdt jind kapitola, o nfi velmi nerad Sfffm slov. Moind, ie ndkdy jindy o nf promluvfm. Dnes mluvme jenom o vds: fiekndte mi, mlad^ pfiteli, cftfte-li v sobd opravdovd povoldnf ko stavu hereckdmu, myslfte-li, ie mdte skutednd vlohy?" „DomySlfm se alespofi," nesmdle odvdtii Stdpdn. BA kterak chcete to dokdzat?" „Velmi snadno. Troufdm si tvrditi, ie nemdm nic spoledndho s lidmi, jei jste mi prdvd tak iivymi barvami byl vylfdil. Prost vSech fimyslfi sobeek^ch,

- 113 chci iivot svfij zasvdtiti nmdni, a die toho ffdil jsem posnd vSecky kroky svd. Vysvdddenim o hlubok^ch studifch akademickych ovSem ani jd vykdzati se ne¬ mohu, vSak bez obavy chci se podrobiti zkouSce, jejfi v^sledek by vds poudil, ie dovedl jsem sobd osvojiti, co prdvem od kaiddho herce mfiie bfti idddno." Stavinsky potfdsl ma pfdtelsky rakou. BVdffm vdm," pravil, Bi prosfm, abyste odpnstil md posavadnf pfikrosti. Nechtdl jsem vds sv^m vy¬ pravovdnim zrazovati od vaseho fimyslu, naopak: bude mne tdSiti, shleddm-li vevds vlohy opravdovd." BNoie, sndte sdm! Chci se podrobiti vasf zkouSce." BMdte-li ke mnd tolik dfivdry —" BJako k muii, jehoz ndhledy o pravdm nmdni zdajf shodovati se s ndhledy m^mi. Pravfm, abyste se mne njal, abyste mi radon i skutkem byl ndpomocen!" Chorf herec byl dfivdrou mladfkovou melmi dojat. Opdt tiskl jeho rnku i pravil s nelfdenou radostf: BBudu se poklddati za Stastna, podafi-li se mi odchovati divadlu umdlce, jak si ho v duchu pfed&tavuji. Nu, uvidfme!" Vstal a otevfev malou pfihrddku, vyfial z nf nevelikou knihu. BGoetheova Fausta zndte?" pravil obraceje listy. B0 skoro nazpamdt!" zvolal Stdpdn. Nuie tento monolog! VSak dobr^ BTfm Ifp. pozor na kaidd slovo! Budu pffsn^m, velmi pfisn^m Boudcem!" Vzav poddvanoo sobd knihu, Stdpdn pevnym hlasem jal se pfedndSeti velib^ Faustfiv monolog, zakondojici prvni jedndni velkolepd tragedie mistra

— 114 — Gothea. Bylo to totdz misto, jei bylo ho pfi prvni jeho ndvstdvd divadla nejvfce dojalo. Od td doby detl je nesdfslndkrdt, umdl je skutednd z pamdti i pf edndSel s takou jistotoo, s takym zdpalem, jakoby vystupoval pfed obecenstvem vsecky prostory divadla naplnujicfm. S tvdfi vdinou skoro pffsnou sledoval Stavinsky pfednes naddjndho umdlce. Kiidne seddl ve svdm kfesle, nepohnnl ani brvou a jako ztrnuld tkvdlo zapadld oko na rtech mladykovych. „Ta pisen hlasala mi hry me nevinnosti; mladosti jarni volny tok; zpominka ted mne pouta citem detincosti a posledni muj stavi krok. 0 znete nebes pisne, znete blize! Me slzy tekou, zemd zas mne vize —'•' kondil Stdpda a potom zakryv sobd tvdf obdma ru-« kama sklesl die pravidel vSech interpretfi Faosta na kolena, nejinak nei jako by povdstndho doktora skutednd hrdl. Byl vlastni svoji pfedndSkou tak rozechvdn, ie ani nespozoroval, s jakon pozornostf sledoval herec jeho podfudnf, jak nyni zvolna vstal a k ndmu pfistoupil. Teprva kdyi dotkla se rnka jeho ramene, pohnal sebou a nazvedl hlava. V oku jeho leskla se bohatd slza — slza nadSeni. ,,Pfeju vdm Stdsti!" pravil Stavinsky, rnka ma poddvaje. BPfeja Stdstf kaiddmu divadlu, jei bude vds ndkdy dftati mezi dleny svd!" Jako zasdhnnt jiskrou elekrickou vztydil se Stdpdn a prudce chopil obd ruce hercovy. Odi jeho radostnd zdfily, na rtech zradil se fismdv nejvySSi

— 115 blaienosti. Tvdf. jeho byla v torn okamiiku v^mluvndjSf nei fista, kterd nebyla sehopna prondsti vice nei: l,Diky! Diky nejsrdedndjSf!"

Stavinsky byl mladdmu svdmu pffteli dobrdm rddcem i nditelem. „Jste jeStd mldd, netfeba se ukvapit, -—" fikdval, kdykoli smdl? doch Stdpdnfiv jii jii chtdl se odhodlati k letu samostatndmu. BMusfte se udit, velmi pilnd ndit, chcete-li byti nddim vfc nei vdtSina naSich domtfSlivych nedocden^ch Talmfi." Aby mohl s celou duSi oddati se pffStfmu svdma povojdnf, v ndmi mu sliboval jeho uditel skvdlou budoucnost, opustil Stdpdn zdvod, ve kterdm byl ai posud pracoval. Skromnd fispory z dfivdjSfch let usnadnily mu tento krok. Studoval pilnd, velmi pilnd a sice die nSvodu Stavinskdho jenom filohy repertoiru klassickdho. Tvrdilt rozumny a zkuSen? herec, ie by si studovdnfm filoh modernfeh tak zvanych bdin^ch kazil zbytednd dobvf vkas; o to ie postarajf se beztoho pffStf jeho feditelovd. Vyndovdnf Stavinskdho trvalo tfi mdsfce. Byl se sv^m idkem velmi spokojen. BKdybych jd byl divadelnfm feditelem," tvrdfval, nbez rozm^Slenf povolil bych vdm prvnf debut. Takd k&idf jinf. samostatnjf feditel, jemui na torn zdleif, aby rozmrioiil svfij persondl silami nadanymi, pfijal by vds s otevfenou ndruSf, vSak pomdry divadla praiskdho veli ndm b^ti .proafetelo^mi'." BKterak to myslfte? Nerozumfm vdm," otdzal se mlad? udefi, iijfcf posud v sam^ch idedlech, jei

- 116 zabrafiovaly mu nahlednouti za oponu ukr^vajfcf tu nahon prosaickoo skutednost. BVyt pfece vfte," poudoval ho herec, Bie nyndjSf feditel podldhd druistvu, z ndkolika tuctft lidi, kteff vSemu na svdtd rozumdjf jen ne divadlu. Kaid? z tdchto pdnfi vlastencfi chce poroudet, chce rozhodovat, k&idf chce bft kusem divadelniho feditele. Kolik hlav, tolik smyilfi, ndkdy takd nesmyslfi platf o kaidd takovd divadelnf sprdve. ZvldStd, je-li, tak neroznmnd a dd-li se zastopovati muiem, jeni dinf ji pfed eel? svdtem smdSn?m!" BMy8lfte feditete Levartovskdho?" „Ano, Levartovskdho." BA ten ie by dinil divadelnf droistvo smdSn?m? Mni tak iotelligentni ?" BPrdvd proto, ie je dlovdkem vzddlan?m, ie je v?tedn?m hercem, dobr?m bdsnfkem, slovem, ie je muiem povolanym, muiem, ktery divadlu rozumf, nemfiie jinak nei uvdddti v posmdeh co skutednd posmdehu zaslnhoje. Mnozi nazyvajf jedndnf Levar¬ tovskdho bezohlednostf, surov?m cynismem, jd ale mdm to za pouhou hrdost, v nejhorSfm pffpadd za jakonsi domySlivost, kterd vysvStlujf se tfm, ie Levartovsk? vynikd duchem i vzddldnim nad mnohd, kdoi povaiuji ho za placendho vykonavatele svd ne¬ obmezend vfile. Pravdho umdlce je ovSem takovd do¬ mySlivost nehodna, vSak omlonvd ho vfidi smdSnd dom^Slivosti umdlcfi neprav?ch a lididek naprosto nepovolaunch. Pfed takovdho muie musite pfedstoupitl od hlavy ai k patd obrndn. On musf poznati ve vds skutedn? talent, jinak stropf si s vdmi iert, jako se vSemi tdmi trpasliky a nedouky, kteff nemdli by

— 117 — nikdy pouStdti se zfetele stard pofekadlo: ,Svec zfistafi si pfi svdm Sidle/" „Nnie co mi radfte?" tdzal se Stdpdn valnd ochlazen. BMusfte zkusiti svoje sfly na ndkterdm divadle ochotnickdm'" zndla odpoved. BChci z vds miti Cdsara, chci, abyste od feditele Levartovskdho neodchdzel s jinf mi slovy nei: veni, vidi, vici." Stdpdn podrobil se i tdto radd svdho nditele. Po vfce mdsfcfi vystupoval na bezdetn?ch soukrom^ch divadlech praisk?ch co ochotnik i dospfval co den k jasndjSfmu pfesvdddenf, co vSecko mu jestd schd¬ zelo, aby mohl se odvdiiti k vystoupenf vefejndmu. S tfmi fidastenstvfm jako otec sledovala i He¬ lena patrnd pokroky Stdpdnovy i pfdla si, aby mil? jejf pfltel proniknul se 8v?m talentem fiplnd, aby domohl se oftd sldvy hereckd, jfi mu otec se vSf jistotou prorokoval. Ano, byl jf pfftelem, po otci jedin?m a nejmilejSim. Od td chvfle, co zjevil se jim poprvd, uhostil se v pffbytku chnravdho herce zcela jin? duch. Kazdodenni ndvStdvy Stdpdnovy, jeni nikdy nepfichdzel bez zajimav?ch novinek, jmenovitd ze svdta divadelniho, fidinkovaly na sklfdenou mysl Stavinskdho tak blahoddrnd, ie zddl se vfidihledd okffvati. Byl alespofi mnohem spokojendjSf a vid? tdSfval se na hodinu, v nfi mlady jeho soused na dvdfe zablepe. A Stdpdn byl skutednd spolednfkem zdbavn?m. Vddomosti jeho byly dosti rozsdhld, aby s kaid?m vzddlan?m dlovdkem mohl pohovofit; spfisoby jeho byly jemnd a uhlazend, slovem: v kaidd spolednosti byl by b?val hostem mil?m a vftan?m.

— 118 Spokojenost otcova fidinkovala i na Helenu velmi blahoddrnd. Bledost jejf Ifdek nstapovaly vfidihledd slabdmu rumdnci; svdiest a dilost zradily se ve tvdfi drnhdy zasmuSild a ustarand. I ddvala kaid?m po¬ hledem, kaid?m slovem pfivodci td zmdny na jevo, kterak je mu povdddna; ba netajila se tfm ani pfed otcem ani pfed Stdpdnem, ie miluje ho, jako svdho — bratra. Pondvadi Helena bratra nikdy nemdla, nemohlo ji byti ovSem vymefovdno, ai poknd smf sdbati Idska jejf k mladdmu pffteli. Ostatnd mnoho na torn nezdleielo. Vidyt byla posnd ddckem a Stdpdn — ten nemyslil pro tu chvfli na nic jindho, nei na svd budonci povoldnf. „Nynf myslfro, ie mfiiete smdle zaklepati na dvdfe toho ,velepffsndho Aristarcha kyseldho mradno pozora' — pana feditele Levartovskdho," pravil jednoho vedera Stavicsk?, kdyi vracel se s Helenou a se sv?m idkem z ocbotnickdho pfedstavenf Si31erov?ch BLoupe2nfkfi", ve kterdm hrdl Stdpdn Slechetndho vraha a lupide Karla Moora s takov?m fispdchem, ie mohl smdle a bez dalSiho rozmySlenf vkroditi na kluzkou drdhn nmdleckou. Slova ta stadila, aby vfile Stdpdnova, pffsnostf o£itelovou dosud poutand rozepjala se poprvd k letu volndmu. III. V nejvdtSfm rozdilenf probddl ndS mlady hrdina celoa noc. Zitra tedy rozhodne se nsd jeho osudem, zftra md se mu dostati npprobace hereckdho jebo

— 119 — talenta. Jin? na jeho mfstd myslil by si; „Coi na torn, nebuduli se panu direktoru Ifbiti. Neli jemu, zalibfm se snad jindmu." Ale Stdpdn byl pevnd od¬ hodldn, ie jenom s vysvdddenim fiplnd schopnosti pfekrodf prdh chrdmu Thaliina mnoh?mi nedouky a bfidily tak dfstokrdte znesveceneho. Pravda-li, co zaslechl s mnoha stran o fediteli Levartovskdm, musi se mfti velmi na pozoru, aby mu dovedl imponovat; rdzem musi ho ziskati pro sebe; hned v prvnfm okamiiku mnsf nabyti o ndm jistoty, ie jest nddim vice nei poub?m dilletantem, ie nepatfi k druho ondch o5umdl?ch existencf ochotnick?ch, z nichi ddldvd si vtipn? pan feditel — a to prdvem dobr? den. S otcov8k?m poiehndnfm svdho nditele, se srdecn?m blahopfanim Helenin^m a s odhodlanostf pffmo spartdoskou odebral se Stdpdn hned druhdho dne do divadelnf kanceldfe. Smdle zaklepal na dvdfe. Nic. Zaklepal po druhd. Opet nic. Zaklepal po tfetf. BDd:e!" zabrudelo to uvnitf nejinak, nei jako by kdosi pfejel smydcem pf es struny nenahddnd basy. Stdpdn otevfel dvdfe, ale v torn okamiiku jii opdt ucouvl a hlasitd se zakuckal. Sponsta tabdko¬ vdho d?mu valila se pootevfen?mi dvefmi jako z tovdrniho komfnu. V divadelni kanceldfi vypadalo to jako ve vojenskd prddelne parou z celdho tuctu necek naplndnd. Trvalo to dosti dlouho, nei se tabdkov? d?m trochu rozstoupil a z ndho vynofila se statednd postava velmoindho feditele Levartovskdho. Byl to mui skoro vice nei padesdtilet?, tvdfe oholend, velmi intelligentni, oka jiskrndho, slovem: pravd to postava hereckd, c jejfi tvdfe i to bylo Ize yydfsti, ie obor karakterni, jmenovitd obor iutri-

— 120 — gantni je vlastnim jeji iivlem. tJsmdv Sibalsk? pfimo Mefistofelsk? neustoupil ani na okamiik se tvdfe feditelovy, byt kabonila se sebe vfc. ,,Pfejete si?" oslovil vstupujfcfho, pfi demi jsa obrdcen zddy bu dvefim otodil se jenom na polo ve svdm pohodlndm kfesle. Bez okolkfi a zmniile vyloiil mu mlad? nmdlec svoji iddost. Potutelnd usmdl se pan feditel i kynul mu, aby se posadil. BHm! Tedy chcete^b?ti hercem?" pravil pouStdje do vzducha nov? kotoud d?mu. „Ano; jest to md jedind touha," odvetil Stepdn pevn?m hlasem. „Kdyby Slo pouze o toubu, mohlo by vdm snad takd jednou napadnonti, ie chcete byti japonskym mikadem anebo persk?m Sachem." Stdpdna nemistnd ta pozndmka zarazila, ba skoro popudila, vSak nmfrnil se a neodpoveddl na ni. To byla voda na pdnd feditelfiv ml?n. Domnfvaje se, ie host jeho odpovddft si netronfd di neumf, nepovaioval ho za nic jindho, nei za ponhdho ochotnika rovndho tdm, pfes ndi v Praze skoro klopytfime a o nichi nelze prdvd ffci, ze by slouiili deskdma umdnf ka velikd cti. BB?ti hercem, mlad? pfftelfnka, nenf tak snadno, jak se dom?Slite," njal se ihned slova, tvdfe se pfi torn velmi vdind. „Vim to, pane fediteli, a proto chci se podro¬ biti dfikladnd zkoaSce." Pan feditel jizlivd se usmdl. „A z deho chcete b?ti zkonSen, mlad? pfftelfnka?" pravil po chvili. nJii prosim fekndte, jakymi vddo-

- 121 mostmi nasycoval jste dncha svdho? Kterd mu2y mimo Thalii a Melpomenu nejvice napdjely vds mldkem sv?m ? Co pochytil jste od boiskd Euterpy ? Co od dumavd Uranie? Co od pedantickd Klio? Co od libeznd Eraty? Neb zamiloval jste sobd lehkonohoa Terpsichoru di snad dokonce titdrnou Polychymnii — tu prababidku vSech clowenfi a modernfeh komikfi?" Stdpdnovi nezddla se slova ta ani cynismem, ani dom?Slivostf, n?bri hrubostf. Mdl jii stejnou odpo¬ vdd na jazyku, vSak vzpamatoval se op8t a pravil mfrnd a v?razne: nJsem, pane, vyoden? typograf. 2dddte-li vSak zkooSku z jin?ch pfedmdtfi —" BHm typograf! Pdknd umdnf! Krdsnd umdnf!" zlomyslnd nSklfbl se pan feditel. „To ale nestadf, a skutednd bndu iddati za sloienf zkouSky velmi pffand. ftekndte mi, mil? pfftelfnku, umfte turecky?" BPane fediteli, tato otdzka," — pravil Stdpdn chystaje se vstdti. BAno, kaid? desk? herec musf ted umdt turecky. A ne-li torecky, tedy alespofi Spanelsky. Umfte snad Spandlsky?" Stdpda prudce vyskodil. BPane, tot pffliS," ,zvolal roztrpden. wSlySej jsem mnoho o vaSf zvldStnf ienidlnosti, vSak nejevfm ani nejmenSf chuti, abych slouiil za terd Sfpfim vaSeho bezohledndho dfivtipu. Jste na omylu, pane, domnfvdte-li se, ie jest vdm jednati s dlovdkem, kter? nedovede rozeznati iert od zlomyslnosti, a kter? by byl tak podl?, aby dal se urdieti za pfizefi vaSeho milostivdho fismdvu. Skldnfm Sfji pfed vaSf velikostf — pfipooStfm pravdivost v?roka vdm dobfe povddoMdho: ên kdo svrhl sesebe okovy otroctvf dachov-

122 nibo, ten toliko dovede svobodnd posouditi svobod* ndho umdlce; kdo pak vdtSf doSel pffznd muzy, pfines vlasti svd vdtsf obet a vezmi si palmu,' — pfec ale neehci byti poslnSn?m otrokem umdleck?ch vaSich rozmarfi." Udinil pohyb, jako by chystal se k odchodu. Pan feditel, jeni vSecek zkoprndl? naslonchal rdzndmu obraienf mladfkovu, vyruSil se po jeho nkondenf ze svdho pfekvapenf a skoro jako Sipka vyskodil a kfesla, ve kterdm se ai dosud pohodlad honpal. BStfijte, mhd? pfitelfnku! JeStd na slovfdko!" zvolal. — Stdpdn se obrdtil. pravil hrdd a s hlavou BPfejet9 si, pane?" vztydenon. Pan feditel pojal ho za ruku, a tdmdf mocf ho pfimdl, aby opdt usedl. BChci vdm fici, mlad? pfitelfnko, ie se mi ne¬ smfrnd Ifbfte!" fekl tonem polo vdin?m polo iertovn?m. „Mdte jazyk na pravdm mfstd i mdm za to, ie byste dovedl b?ti jeStd vdtSim hrnbidnem ne&li jd." Stdpdn ihned pozoal, ie vitr se obrdtil; ie svoa neobroZenostf velmoindmu pdnu skutednd imponoval. Usmdl se i odpovdddl: BDdknji panu feditelovi za ta poklona, vSak njiStnji ho zdrovefi, ze bych jind jeho vlastnosti mnohem raddji naz?val s v ? m i." „Jste pfiliS laskav, ale takovd komplimenty ne¬ majf u mne ceny. Jsem, za jakdho mne lidd majf, skatedn?m cynikem i trvdm, ie jste se sdm o torn pfesvdddil, nebot jenom mdmu cynismu mdte co ddkovati, ie jsem vds po vaSem dlouhdm sermonu nevyhodii okamiitd ze dveff. Jsem bezohledn?m, snesu ale takd

— 123 — kazdou bezohlednost. ,Pravdu sobd mluvme, dobfi spolu budme' — je m?m heslem, a proto bez okolkfi jak o vds sm?slfm! Jste pane, smdl?, fekl bych skoro drz?, jste vSak pfi torn sebevddom?, jste hrd? a to se mi libf; pfesvdddfm-li se, ie jim nejste bez pfi¬ diny, budeme bohdd dobr?mi pfdteli." BLidd mluvili pravdu, zvldStnf to dlovdk, podivfn!" myslil si Stdpdn; pak pravil: BA kterak, pane fediteli, chcete byti pfesvedden?" jjCoi jste nefek, ze chcete k divadlo?" pfikfe odsekl velmoin? pdn. „2e nendlezite k ondm dom?Sliv?m duchaprdzdn?m flontkfim, kteff mne svym vedn?m diletantismem a poklonkovdnfm obteiujf, o torn jsem se ui pfesvdddil. Mdte-li talent hereck?, toho se velmi zdhy domakdme. Kterd filohy mdte stodovand?" Stdpdn vytasil se s cel?m klasick?m repertoirem. BBravo! Bravissimo!" zvolal pan feditel tvdfe se velmi vdinym. BTedy takd Hamleta, Othella — ba dokonce i Marka Antonia! Dobrd! Zvolfme filohu poslednf. Pfednesem fedi Antoniovy u mrtvoly zavraiddndho Cdsara mfii&e herec osvddditi vSestrann? svfij talent." BJsem pfipraven, pane fediteli!" zvolal Stepdn s okem zdficim i vztydil se opdt, aby podrobil se okamiitd iddand zkouSce. nO ne tak, mlad? pfftelfnku," pferuSil ho fe¬ ditel. BU skutedn?ch talentfi — za ndhoi vds chci mft ■— nepovainji se samojedin? za soudce kompetentniho. Musite se podrobiti zkouSce na jeviSti pfed cel?m persondlem."

- 124 Stdpdn na chvili se zarazil; spozorovav ale pichlav? pohled feditelfiv, jfmi byl sledovdn, ihned rozhodnd odpovddel: „Podrobuju se." BA vypadne-li zkouSka dobfe, pfejete si b^ti angaiovdn?" otdzal se feditel. „Je8t to m?m jedin?m pfdnfm." „Pfidinfm se o to vSemoind," feditelfiv obrat, skoro zdzradn? dodal Stepd¬ novi zmoiilosti, ie odhodlal se ku iertovnd otdzce: „Nemusfm jiz tedy umet turecky?" „Ani Spandlsky, za to ale bndete se muset udit nedemu jindmu." })A demu?" Pro¬ BTo dozvfte se hned po zftfejSi zkouSce. zatim vdzte jenom tolik: jakmile vkrodfte na jeviStd a osvdddfte jenom Spetku opravdovdho talentu, octnete se v fiSi prapodivn?ch duSevnich Liliputanfi. A byt i GolliaSem, nenbrdnfte se fitokfim tdch trpaslfkfi, nedovedete-li alespofi na oko vpraviti se do svdta jejich So8dck?ch antidiluvialnfch ndhledfi. Pfesvdddfte se hned prvnf den, ie u tSch lididek nab?vajf plnd platnopti slova, kterd jste mi dosti neomalend vrhl v tvdf: ,Kdo se sebe svrhl okovy otroctvf duchovnfho, ten toliko dovede svobodnd posouditi svobod¬ ndho umdlce.' VSak promlovfme spolu o td kapitole dfikladndji. Pro dneSek s bohem, vy pffStf desk? Dawisone! Zftra na forn pfed mrtvolou Cdsarovou se opdt shleddme!" Spokojen opooStdl Stdpdn divadelnf kanceldf. Povdstn? feditel Levartovsk? sloiii zbrafi pfed nfm — pouh?m ochotafkem, i slfbil ma svoa podpora.

— 125 — Mohl lii iddati vfc! Jenom poslednf slova feditelova ho pondkud znepokojovala. Byla proneSena s neobydejnou trpkostf, i zddlo se, ie by takd on mohl vy¬ pravovati jako jeho soused Stavinsk? mnohou zajfmavou kapitolu o sldvd hereckd. VSak kdoi by si pfipouStdl jii nyni zbytedn?ch starosti! Zapudiv vSecky trudnd mySlenky, s myslf dilou pfipravoval se ku zftfejSi zkouSce, vzyvaje za pfispdnf velikdho dncha Shakespearova, jehoi mistrovskd dflo mdlo mu byti klidem ku chrdmu bozBk?ch amdn Thalie a Melpomeny. IV. 0 poledndch druhdho dne ubfral se Stdpdn po boku feditele Levartovskdho z divadla, kdei byl se prdvd pfed cel?m persondlem podrobil zkouSce jemu oloiend. Oko jeho blaiend zdfilo, vesel? fismdv trflnil na jeho Ifci, byl s sebon sam?m spokojen. Posud ale nechdpal, prod musel odb?vati zkouSku o pfitomnosti ostatnfch hercfi. Ci majf snad oni rozhodnonti nad jeho osndem? BAno a ne," poudoval ho Levartovsk?. „Nechci, aby mi bylo vyt?kdno, ie jedndm o svd vfili, ie vds protdiuju na fikor jin?ch atd. VSickni ti pdnovd mosili nabyti pfesvdddeni, co ve vds vdzi, a trvdm, ie nabyli ho. Mfiiete b?ti jist, ie uznali vsSe vlohy iednomyslnd." nA pfece mimo vds nemdl ani jedin? slova nzndnf/ odvdtii Stdpdn. BVSak nedbdm toho, vdS

fisadek mi stadf fiplnd."

— 126 — )5Prdvd jejieh mldenf budii vdm dfikazem dobytdho vitdzstvi. Dozndte jeStd jin?ch ndsledkfi nemd jejich approbace. VSak nedbejte toho a pfipravnjte se pilnd k prvnimu vystoupenf." Stdpdn div ze hlasitd nezajdsal. „Smfm tedy doufat?" zvolal nadSend. „Rudfm za to. Libo-li vdm, pfijdte zitra do kanceldfe, a udejte kns, ve kterdm pfdl byste sobd vystoupit."

Vdddnd tiskl Stdpdn ruku feditelovu a se slovy: „Ano, dostavim se," kvapil vSecek blaien k domovn, aby uditele svdbo a Helenu zpravil o Stastndm v?sledku zkouSky. VSak ueprobdhl jeStd ani jednu ulici, kdyi byl ndhle zastaven zvldStnfm prfivodem, vySedsfm ze za¬ smuSild bndovy policejnfho feditelstva. Obklfden nd¬ kolika strdinfky, ubfral se ta detn? zdstup muifi a ien vesmds otrhan?ch, Bfda, choroba, ludrdctvf di fiplnd seSlost zradily se ve tvdffch uboidkfi, kteff bud vlastnf vinou di bez viny dospdli ai ku stupni takovdmu. Jako iddndmu Praiana nebylo i Stdpdnovi nezndmo, co takov? smutny, pffmo protivn? transport znamend. Kaid? den provdzf starostlivd policie celou kolonii polonab?ch nuzdkfi, iebrdkfi di tuldkft, slovem lidf bez domova, z policejnf budovy do povestnd aby zde byli vydistdni, oSaceni a pak Bfi§panky", postrkem do svdho domova posldni. V kaiddm ohledu je „fi§panka" fistavem velmi dobrodinn?m a vdru nenf vinou jejf, ie vdtSina jejfch navStdvovatelfl patff do kategorie skutedn?ch darebdkfi, kteff byvSe jednoa branou z mdsta vyvedeni, druhou branou opdt se vracejf,

— 127 — aby obdrien? oblek v ndkterd pokoutnf krdmd neb kofalnd propili a znovu dali se arretovati. Stdpdn nebyl by si tdch vddn?ch kandiddtfi mdstskd trestnice ani vSimnul, kdyby nebyl ndhodou spatfil mezi nimi muie, jenz mu pfipomenul nejtrudnejSf chvili jebo iivota — fitdk z domu otcovskdho, Byl to star? f>oubalfk, dobr? mdlomluvn? bldzen borSovsk?. Mnoho rokfi nplynulo od td doby, co viddl ho v borSovskd kapli naposled a pfec poznal jej oka¬ miitd. Byla to tdi hubend, ku pfedu nach?lend po¬ stava chorobnd tvdfe, dlouhych ai po pds sahajicfch vousfi, lysd hlavy a jako tenkrdte bylo i ted chatrnd jeho tdlo oddno zdplatovan?mi cdry, o nichi stdii dalo se ffci, co z obou starSi — zda zdplaty di cdr. Spokojen? fismdv na jeho tvdfi patrnd dosvdddoval, ie libf se mu pdknd ta spolednost, ve kterd byl se octnul, anii vdddl jak. VSude samd zdplata, sam? hadr; vejce vejci neni podobndjSi. „Uboh? star? bldzen!" pravil Stdpdn, sleduje fitrpn?m pohledem seSldho kmeta. „ Jistd uvizl v rukou policie jenom ndhodou a nevi ani chcdas, mezijak?mi lidmi se nalezd. Nemohu pfipustit, aby byl posldn do BorSova postrkem." Z povzddlf sledoval * smutn? prfivod ai ku po¬ vestnd fiSpance. Pfednesl dozorci vdznice svoje pfdnf, i bylo mu bez prfitahu vyhovdno. SeSed se s f>oubaIfkem tvdff v tvdf podivil se nemdlo, kdyi zaslechl, jakrozumnd na vSecky jeho otdzky odpovfdd nejinak nei jako kter?koli dlovdk zdrav?ch smyslfi. Zcela nrditd pamatoval se na v?stup v kapli borSovskd a zvdddv, ie Stdpdn je onim hochem, kterdho byl ten¬ krdte tolik poddsil, jevil neobydejnou radost, ie se opdt setkaU. Bez rozm?Sleni a bez odmluvy pfijal nabfd-

— 128 nntf Stdpdnovo, aby dal se jfm pohostit a nazpdt do BorSova dopravit. Stdpdn pro tu chvfli skutednd myslil — a takd se z toho radoval — ie je snad borSovsk? bldzen ze svdho Sflenstvf vyldden; tfm ie pozbyl v BorSovd pravd ceny a proto ie musel iebrotou do svdta. V Praze stihl ho bezpochyby osud vSech potuln?ch syddkfi obleden?ch proti reglementu nejen panujfcf mddy, n?bri i vefejnd mravnosti. SeznavSi, ie neni ji jednati s obydejn?m flamendrem, kter? by dobrodini spfisobem v?Se naznaden?m zneuiil, postarala se fiSpanskd sprdva Doubalikovi o dosti sluSn? oblek. Do kavalira schdzelo mo ovSem jeStd mnoho, vSak vypadal alespofi tak, ie nemusil Stdpdn styddt se jiti s nfm po nlici. Zavedl ho do svdho pfibytku, kdei pohostil ho pfispdnim svd mladd sousedky sed byl. Stafec velmi si liboval, ddkoval hostiteli svdmu i Helend slovy srdedn?mi a tak srovnal?mi, ie nab?val Stdpdn vidy vdtSi jistoty o fipludm vylddenf duSevnf jeho choroby. BKde je vdS otec, Helenko, ie nepfichdzf, aby zvdddl o v?sledkn md zkouSky?" otdzal se Stdpdn, kdyi byla dfvka neodekdvandho hosta zcela obslouiila. „Nemohl se. vds dodkati i vySel vdm vstfic. Minnli jste se!" zndla odpovdd. BVSak odpustte, ie jd sama neoptala jsem se posud —" „Bylajste zaujata m?m hostem; jinak bych vdm to skutednd neodpnstil," iertem prohodil tdzan?. „0 vSak byste odpnstil. Vidyt vfte, kterak mne osud vdS zajfmd. 0 prosfm, fekndte jii, ie jsem BO neklamala, ie zkouSka zdafila se die mdho pfdnf. Uhodla jsem ?" . , . I ,

- 123 — BUhodla, mild Helenko. Napjal jsem vlecky sfl^ a skutednd jsem takd velepffsndho pana feditele Le¬ vartovskdho pfesvdddil, ie nejsem beze vloh a ie mfiie t) se mnou zkusiti." BA on? Odhodlal se k tomu?" BAno, jii za mdlo dni poprvd vystoupfm. V jakd filoze, posud nevfm, zvolfm vSak takovou, abych prorazii fiplnd, abych dosvddd.l, ie vdnoval jsem se di¬ vadlu z povoldnf, s prav?m nadSenfm umdleck?m." aKdoi by o torn pochyboval!" zvolala dfvka blaiend se usmfvajfc. BJsem pfesvdddena, ie divadlo ziskd vdmi sflu v?tednou, aîe leskem jmena vaSeho i jemu lesko se dostane." Stepdn chystal se k odpovddi, aby odmftl poklonu tak lichotivou, kdyi ucftil, ie je ze zadu chopen za rdmd. Rychle se obrdtiv, spatfil pfed sebou hosta svdho, dobrdho nemluvndho bldzna borSovskdho. VSak ne! To nebyl dobr? nemluvn? bldzen borSovsk?, to nebyl tfi dlovdk, kter? jeStd pfed chvflf klidnd seddl za stolem, neprozrazuje ni jedin?m slovem ddsnou chorobu svdho ducha. Lekl se pfiSerndho pohledu starcova i straSndho toho fismdva, stahujfcfho chorobnou jeho tvdf ve vrdsky, z nichi vyzfralo jako jazyky sydfcfch hadfi zjevnd nebezpednd Sflenstvf. Zabrdn v hovor s He¬ lenou, nepozoroval Stdpdn, jakd ndhld zmdna ddla se B ubohym starcem; kterak nejprvd klidnd, pak ale vidy iivdji naslonchal jejich rozmluvd, ai ko¬ nednd, kdyi proneseno BIOVO Bdivadlo" oko jeho zaplanulo divok?m zdiehem. Ohmatdvaje obdma rukama lysimr; jakoby chtdl na povrchu jeji vyskoumati, k? pfeVrat ddje se v td chvili ve schrdnce mozkovd, sledoval s vytfe5tdn?ma zrakoma kaidd slovo hovo-

WBtjSE: 0 sl&yi hereck«.

r

- 180 ffcfch. A vyrozomdv prav? jejich smysl, V2t?dil se ndhle jako svfdka, jedin? skok a kostnatd rnka zatala se do ramene Stdpdnova. A hned na to ndsledoval Sflen? smfch, kter? vypudil ho pfed lety co maldho hocha z kaple bor¬ Sovskd. I tentokrdt nemdnd ho poddsil; uskodilt Stdpdn nazpdt s ntlumen?m v?kfikem. BNejsem-lii mudrcem nad vSecky mudrce, prorckem nad vSecky proroky?" volal stafec pronikavd „Jsi tedy pfece komediantem ? V?bornd! Ted ui se nezbldznfm. Vfm, ie nenf jenom jeden Ferdddek na svdtd. Je mnoho takovych velik?ch muifi. A tys takd takovy! Darebdku! Hihihi!" Helena chvdla se na celdm tdle a bdzlivd tulila se k Stdpdnovi, jeni v duchu jiz litoval, ie jat fitrpnostf ujal se bldzna borSovskdho, kter? mfiie b?ti pfece jenom dlovdkem velmi nebezpedn?m. „A pondvadi jsi takov?, musfS zndti Ferdddka", blabolil stafec bez pfestdvky: BZIe ho nezndS? Nezapirej ! Tys ho viddl, ty jsi s nfm mluvil. Honem, honem, co ti fekl? Co mi vzkazuje? Mdm na ndho pfijft s holf, abych vyhnal dabla z hffSndho jeho tdla? Svdcend voda by u takovdho neznaboha nezpomohla a proto jenom hfil, notnon hfil. Hihihi!" Chopiv snkovitou hfil, kterou byl po svdm pffchodu na stfil poloiil, jal se jf kolem sebe ohdndti s takovou prudkostf, ie kaid? pfedmdt, jehoi se dotkl, padl roztffStdn k zemi. Zufivost jeho nab?vala vzdy vdtSich rozmdrfi, i jii chtdli zacbrdniti se Std¬ pdn i Helena pfed nebezpedn?m bldznem fitdke% kdyi otevfely se dvdfe a na jich praha objevil S« Stavinsk?.

— 131 — Jak? v?stup?tt BPro bfih, jak? to zde hlak? zvolal, zhlednuv divnd podindni nezndmdho starce. Rozpfdhnuv se znova, udefil Sflenec do blfzkdho okna, jehoi rozbitd tabnle fftily se ihned s rachotem na dldiddnf. BSly5fS, darebo?" sfpal pronikavd. BTo je boif posel, to je hrom, ktery musi tebe zachvdtit, pond¬ vadi se nechceS pfiznat, ie zndS Ferdddka." Hlasit? v?kfik vydral se po tdchto slovech z fist Stavinskdho. Podporovdn Helenou, sklesl tdmdf bez sebe na blizkou iidli; prudk? kaSel ho zachvdtil a poprvd co byl churav, zbarvily se rtovd jeho pron¬ dem vychrlend krve. Helena propnkla v hlasit? pldd, Stdpdn, nechtd jich nechati ve spolednosti Sflence bez ochrany, jal se volati o pomoc. BHihihi! Tot pravd dopnStdnf! Poslednf sond!" smdl se star? bldzen. BBoif trest, ie nechcete ffci, kde je Ferdddek. Ale necht si! VSak jd ho pfece najdu, a ai ho najdu, feknu mu: Ui se na tebe, darebdku, nehndvdm, pondvadi jsem se pfesvdddil, ie je mnoho Ferdddkfi na svdtd. Ano, nehndvdm se, ale proklet zfistaneS pfec! Hihihi!" Odstrdiv Stdpdna stojicfho na prdhu, potdcel se povykujfcf kmet ku schodfim. Ale jii na prvnim stupni zastavili mu cestu nd ktefi sousedd s policejnim strdinikem v dele, byvSe rachotem rozbitdho okna upozorndni, ie ddje se v podkrovi ndco neoby dej ndho. fioubalik chtdl proraziti jejich fady i podal znova holi svojf se ohdndt. Nebylo k tomu tfeba mnoho dfivtipu, aby kaid? seznal, ie jest mu jednati se Silencem. Spojen?m sildm podafilo se konednd spoutati tfeStdnce vidy vfce zoffcfho, a jii za mdlo chvil 5*

— 132 nndSel pfivolan? povoz dobrdho, nemlovndho bldzna borSovskdho do Katefinek. Hlukem na schodech povstal?m vzpamatoval se pondkud Stavinsk?, jeni byl ndsledkem prudkdho zdchvatu podlehl fiplnd apatii. Nemoha posud promluviti, napfnal sluch, aby vyrozumdl co ddje se na chodbe. S tdzavym pohledem vftal Stdpdna, jeni byl se kvapem vydal za prcbajfcfm starcem, a nynf opdt se vracel. Stdpdn pohledu tomu porozumdl. „Odvezli ho prdvd do bldzince," oznamoval. Stavinsk? zakryl si tvdf obdma rukama a blubok? vzdech vydral se z jeho prsou. BDo bldzince? Tot pffliS krntd. Tot hroznd!" zalkal po chvili. Kdyz Helena byla se vzddlila, aby pfinesla otci svdmu ndjakd obderstvenf, Stdpdn naklonil se ku svdmu uditeli a soucitnd se ho otdzal: starce zndte, "nenflii wVy neStastndho toho pravda?" „Zndm-li ho?" zasfpal herec. BAno zndm a milerdd bych iivot svfij nasadil, kdybych mohl oddinit, co oddiniti nelze." B0 prosfm rcete, kdo jest onen mni?" „Mfij otec !" Stdpdn hlasitd vykfikl. Zprdva ta fidinkovala na ndho silou zdrcujicf. V. Mdlo jest iel bohu divadel, kterd by mohla sv?m dlenfim zajistiti existenci i tenkrdte, kdyi tito stanou se nepotfebn?mi. Stard devise Sillerova Mulej Hassana: „Monfenfn svou prdci vykonal, moufenfn mfiie

133 se klidit —" b?vd fiddlem velkd vdtSiny dramatick?ch umdlcfi, zejmena tdch, kdoi patff k talentfim minorum gentium i tdch, jimi mladost, krdsa, svdiest a pamdt vypovfdajf sluiby svd. Nelze proto diviti se, ie kaid? takov? umdlec hledf se ndriet jak dlouho vfibec mfiie, ie kaid? zuby nebty vzpfrd se neskvdldmu osudu vymadkandho citronu. Jindy jest to opdt umdleckd zdvist, jei netrpi vedle sebe novdho naddjndho talentu, bojfc se, aby snad ta novd vychdzejf cf hvdzda nezastfnila dasem zdfi posavadnf jeho sldvy. S obdma tdmi pffpady bylo bojovati Stdpdnovi, a proto marnd dekal na rozhodnutf slavedho feditel¬ stva, kdy a ve kterd filoze bnde moci poprvd vystoapiti. Pfes vSecka odporudenf feditele Levartov¬ skdho, ie jest Stdpdn talent rozhodn?, pfes vSecky poklony, jei udinil mlad? nmdlec na radu feditelovu, ad s nejvdtSim sebezapfenfm celdmu tactu divadelnich sprdvnfch radfi a item celdmu tuctu spravedliv?ch kritikfi — nemohl se dodkati osudnd sankce. Vymlouvdno se brzy na to, a tu opdt na ono, ko¬ nednd pak na pokrodilou letnf saisonu, v nfi pr? divadlo slabd b?vd navStdvovdno, a tudfi i fispdeh jeho vystoupenf byl by snad pochybn?. Raddno mu, aby sedkal do zimnf saisony. Neznaje pikle svdta zdkulisnfho, Stdpdn vdfil tdmto v?mlu^dm. Jedin?, kdei byl by ma mohl ffci pravdu, byl soused jeho Stavinsk?; ten vSak byl po pfihodd s neStastn?m bldznem borSovsk?m posud tdice nemocen i nemohl starati se o svdho idka, jak by byl jinak jistd adiail. Takd Stdpdnovi ani nenapadlo *by nemocndho obtdioval zbytedn?mi steaky. Naopak1

— 134 — zmifioval se o divadle co nejmdnd a sed byl, pfidinoval se, aby dostalo se mu nejpedlivdjSiho oSetfovdnf. Byl Helend, kterd ani na krok neustupovala od Idika otcova, pravou rnkou; tdSil nemocndho i ji, obstardval Idky a mnohou noc probddl za umdlenou divku u loie stardho pfitele. To takd bylo pfidinon, ie klidnd strpdl stdld otalovdni svd zddosti, ie mocf nenaldhal, aby splndno slovo, jei mu bylo ddno. Tak nplynulo celd Idto, nadchdzela zimni saisona. Takd Stavinsk? se opdt pozdravil a pfesvdddiv se, jak vdci se maji, sdm opdt chopil se otdif osudu Stdpdnova. „Nic novdho," pravil. BTou kapitolou zadind skoro kaid? romdn o sldvd hereckd. Zdvist, zdvist a bdzen pfed opravdov?m talentem. Popudili proti vdm nejen celou divadelni sprdvu, n?bri i kritiku. Mlad? ndS umdleck? fistav jii ted je jim domem vyslouiilcfi, mezi nimii mladf, statednf vojfnovd nemajf mfsta. VSak vydkejte casu, musf se to zmdnit." Stdpdn dekal. Ale opdt nadarmo. Kdyi na zaddtkn saisony obnovil svou iddost, ddno mu bez okolkfi za odpovdd, ie vSecky obory jsou dostatednd obsazeny, a ie by bylo zbytedno nov?ch dlenfi pfibirati. V tomi smyslu vyslovili se tdi ndkterd journaly, tvrdfce, ie zemskd divadlo nenf proto, aby na ndm byly provozovdny lecjakds ochotnickd experimenty, nemajfcf fidele a kazfcf vkus obecenstva. Byl tedy Stdpdn se 8kvdl?mi pldny sv?mi u konce. Vice nei rok pfipravoval se na tento okamiik a nynf byl odbyt. Nebyti Stavinskdho byl by si snad zoufal; vSak zdhy podafilo se stardmu komediantovi, ukonejSiti rozbonfenou mysl mladikovu. Jmenovitd pfi-

— 185 — pomenntfm, ie on nenf ani prvnfm, ani poslednfm, jeni do svdta divadelniho musi krddeti cestami tak pfikr?mi a kfivolak?mi. ,,Upozornil jsem vds na to," pravil, Mkdyi po¬ prvd sddlil jste se mnou svflj fimysl. Mad nedafilo se lip. Mdte-li prdvd chut do dteni, pfesvdddfm vds." Vyfial z pfihrddky dosti objemn? seSit, jehoi zailoutld listy upomfnaly na doby ddvno minuld a podal ho Stdpdnovi. Byl to dennfk stardho a mnoho zkouSendho komedianta. Ch?lilo se jii k vederu, a Stdpdn seddl posud ve svd komfirce nad zailoutl?m sei-item a pohlcoval tdmdf zajfmavd zdpisky hercovy. Byl to vdru eel? romdn, k jehoi reprodukovdni nezb?vd ndm dasu ani mfsta, i prosime laskavdho dtendfe, aby se spokojil se strndn?m vytahem

Zdlui je maid vSak dosti zdmoind vesnice na hranicfch morav9k?ch. Jako dnes vypadalo to v ni jii pfed padesdti lay, tudfi i na zaddtku let dtyficdtych, v nichi napsdn zaddtek osudndho dennfku. Zdlui liSila se od sta jin?cb, sobd rovnych vesnic jen tfm, ie mdla pdkn? kostelfk, vlastnfho fardfe a uditele, kter?i poslednf zdrovefi tdi sluiba kostelnika zastdval. Bezpochyby proto byli ZdluJSti sousedd tak zboini, ie mimo ten troSek kradeni panskdho dfivi a mimo ty obvykld posvfcenskd pranice jindho hfichu neznali. A skutednd byl s nimi pan fardf takd spokojen, vdda, ie maji ho po pdnu bohu za prvai osobu a po ndm ie pfijde teprve vrchnostensk? sprdvce.

— 136 -* ^Telze tedy diviti se, ie jmeaovitd v lodinS hditete-kostelnika panovala zboinost, o jakd nyndjSf zkaien? svdt nemd ani pondtf, a ie pan nditel byl vSecek u vytrieni, kdyi pan fardf se vyslovil* ie by si pfdl, aby jeha synddek byl panem pdterem. A jakd byla radost uditelov?ch, kdyi velebn? pdn je ujistil, ie sdm bude se o hocha starati ai do td doby, kdy poprvd vystoupi na kazatelnu Zdluiskou. Zboini sousedd byli nadSeni a jii v duchu vi¬ ddli, kterak z Ifina jejich jako kdysi Z Betlehdna vyrfistd nov? MessidS. A jaki by ne! NejvdtSf pdn, jak? kdy od dob nepametn?ch ze Zdluie vjSel, byl Javornikfiv Venik, toui dobou kuchaf Jeho Eminence arcibiskupa Olomfickdho. Jmdno jeho vyslovoval kaid? 8 nejvdtSi fictou; a pfece jak? to rozdfl, kuchaf a — pan pdter, kter? mfiie b?ti ndkdy jako pan fardf prvni osobou po pdnu bohu. To jedind nechtdlo se jim libit, ie mdl jfti nditelovic na Studie do Prahy; indlit o td mild Praze pradivnd pondtf, skoro takovd jako blfzcf jejich sousedd z poiehnand Hand, kteff nendvidf Praiany jenom proto, pondvadi Bhotopele svatdho Jana." Upokojili se teprvd tenkrdte, kdyi jim praveno, ie Student bude bydleti u pdnd fardfova str?dka, kter? pry je v Praze kostelnfkem. Nu, a u kostelnfka nemfiie se pfedce zvrhnouti jako ti neznabozi, ktefi byli kftdoi vodou vltavskou. Nemylili se! Uditelfiv Ferdddek, tak totii hoch se jmenoval, osvddCoval se pfi kaiddm pffchodu na prdzdniny co v?tedn? Student, i vypodftdvali jii na puntik, kdy bade v Zdluii odb?vdna slavnost primidni. Ferdddkovi nadeSly poslednf gymnasidlni prd¬ zdniny; po Vdclavd mdl vstoupiti do semindfe. Taki jemu ai dosud ani ve snu nenapadlo, ie by mohlo

137

b?ti jinak, nei jak ustanoveno jeho dobrodincem panem fardfem a jeho rodidi. Pfipravoval se k pfistimu svdmu povoldni s toui Idskou a svddomitostf, jakon dfileiit? a posvdtn? fifad vyiaduje. Smdr, kter?m velel brdti se duchu svdmu, byl ovSem pondkud jin?, nei jak? mdli mu naznadovati v poSmurnych klenbdch semindfsk?cb. VSak tajil toho pfed 8v?mi roddky, pfed rodidi i pfed fardfem, vdda, ie ani jeden z nich neni s to, by pochopil Sfffcf se mySldnku o jakds novd svobodd prdv a vfry, kterdi cel?m svdtem, zejmena Francif po?ala hybati. Cil? ten ruch, prodravSf se poddtkem let dtyficdt?ch i pevnostnfmi hradbami praisk?mi, fidinkoval na mladdho dncha Stadentova jako prvnf paprsek jarnfho slanka na bflou sndienku, skr?vajfcf se pod tuboa koroa zamrzld pfidy. Vypufif, vykvete; objevivSf se vesna nedd se jii zapuditi ani nejkrutdjSira mrazem. Novd to jaro volnd mySldnky nezftstalo i u Ferdddka bez fidinku. I sami sousedd ZdluiStf to zpozorovali, kdyi pfiSel na prdzdniny; zddlo se jim, ie eel? jeho zjev je zcela jin?, nei druhdy b?val; nosil se jaksi po pansku, v kostele neskldndl a nekfiioval se jako UtA minuld, b?val neobydejnd vesel a mluvil o vd¬ cech, kterd by jako nastdvajfef pan „majstr" nemdl ani vypustiti z fist, slovem: bylo-li na ndm dffvdjsf Idta zfejmd viddti, ie bdf nad nfm ostraiitd rnka kostelnickd, zddlo se jim, jako by i on byl propadl ndstrahdm vSe ovlddajfcfho ancikrista. Praha, ta neStastod Praha! Ale opdt se upokojili, kdyi po Vdclavd pfesvdddili se, ie vstoupil Ferdddek do semindfe a ie o pffStfch prdzdnindch pfijde do Zdluie co pan Jakd bylo tedy zddSeni zboind nmajstr," v kjerice,

— 138 — obce Zdluzskd, kdyi jednoho dne pfed vdnoci rozldtla se z dista jasna zvdst, ie uditelfiv Student zam?Sli vystoupiti ze semindfe. n6 tuSili jsme to, ta Praha, ta neStastnd Praha! Sfru a ohefi na ni jako na bezboinou Sodomu a Gomorrhu!" volali zboiof sousedd, co zatfm neStastn? otec Studentfiv rval si vlasy nad podindnfm nezvedendho syna. NejvdtSi rozdilenf zmocnilo se ovSem fardfe, kter? nad svou opravdovou dobrodinnost, chlapci po celou dobu Studii projevovanou, cenil zdsluhu, ie fdd svfij rozmnoii o zboindho a svddomitdho pana bratra. Poprvd ve svdm iivobyti rozhorlil se tak, ie ani ne¬ vdddl, co podfnd a co mluvf; jedndnf synovo kladl za vinu neStastndmn otci, i vyhroioval mu vddnou nepffznf, nepfidinf-li se, aby nezddrn? syn zmdnil svfij fimysl a k dfivdjSfma povoldnf se vrdtil. Ubohy otec odhodlal se, ie sdm odebere se okamiitd do Prahy, aby pfesvdddil se o pfidindch nepochopitelndho jedndnf synova, a moino-li, na pravou cestu ho uvedl. VSak jestd dfive, neili cestu mohl nastoupiti, doSel ho z Prahy list pfedstavendho se¬ mindfe, v ndmi mu tento oznamoval, ie dostalo se jeho synovi, kter? jii po delSi dobu jevil patrnou necbut ku stavu kndiskdmu a slovem i skutkem pro¬ jevoval ndhledy, holdojicf athei8tick?m naukdm francouzsk?eh enciklopedistft z doby pfedrevoludnf, za¬ slouiendho consilia abeundi. Pfedstavenstvo semi¬ ndfe samo pr? si s jeho vyloudenfm pfispfSilo, vddouc, ie by byl dffv di pozddji sdm vystoupil a pobytu svdho v semindfi jenom ku jeho Skodd pouiil. Tdhoi vyloudeni dostalo pr? se takd jeho pffteli,

139 jeni proti vfili ddn byl do semindfe a jeni jedin? md pr? vylondendho Ferdinanda na SFddomf. JeStd vdtSf fiias zmocnil se zboin?ch ovedek farnf osady Zdluiskd, kdyi zvddeli pravou pffdinu hrfizndho dinu svdho krajana. V rukou ne jednoho, n?bri v rnkou desfti ancikristfi vdzel neStastn? ten hoch; za iiva zapsal ddbiu svou dosi a vyloudeni jeho z ndboineho fistava byl nejmfrndjSf trest, jak? mohl ho stihnouti. V torn smyslu vyslovil se takd fardf a pranic nedbaje bolesti otcovy, vefejnd s kazatelny prohldsil vylondendho novice za praSivou ovci, kterdi musf b?ti ze stdda pravovdffcfch vyloudena, nemd-li jind morov?m sv?m decbem nakaziti. Takovdho poniieni pfed tvdff celd obce nezaslouiil si bezvinn? nditel, tfm mdnd, pondvadz co kostelnfk dlouhd Idta vdrnd plnil sluibu svou, a fardfovi prokazoval fictu tdmdf otrockou. Ad vidy mfrn? a pokojn?, nemohr tenkrdte zatajiti spravedlivou ne¬ voli, i ohradil se proti nepravdmu nafknutf, tvrdd, ie bylo mu panem fardfem ublfieno. Vedlo to k rozkolu, kondfcfmu tfm, ie fardf zbavil uditele fifadu kostelnickdho, dimi klesla autorita jeho u Zdluiskych sonsedfi o dobrou polovinu. Nebylo divu, ie hlavou jeho rojily se nyni mySldnky pfimo zoufald. Jeho syn, v ndji kladl vSecky naddje, jehoi jmdno mdlo naplfiovati celou Zdlui zboinou fictou, zvrhl se tak, ie by mu vdtSi hanby nemohl zpfisobiti ani tenkrdte, kdyby jmdno jeho bylo pfibito na novomdstskdm pran?fi. Pokusil se jeStd m kolikrdt, aby ho odvrdtil od ddbelskdho fimyslu, vSak nadarmo ■-■ na vsecky svd dopisy obdriel sice mirnou a nanejv?S pokornou od¬ povdd, svdddfcf, ie Ferdinand chovd k ndmu posud

140 tntdi fictu co dfiv, zdrovefi ale takd ujiStdnf, ie od svdho fimyslu u?ustiti nemfiie, nechce-li po eel? iivot b?ti neStasten! Po prosbdeh ndsledovaly v?hrfiiky a kdyi ani tdm se nepodrobil, vyfkl nad nim otec nejstraSndjSf kletbu, jakdi mohla jenom vzniknouti v lebce dlovdka ndboiensk?m fanatismem na dobro zmatendho. Co soused i co kostelnfk zboind obce Zdluiskd nepotfeboval k tomu mnoho. Sousedd ZdluiStf i fardf pfisnost tu schvalovali a opdt se s nfm smffili. Rozumnf lidd byli by to ovsem nazvali bldznovstvim, jakym se pozddji jedndni nditelOvo skutednd takd osvdddilo. A co medle bylo pfidiiiou tohoto rozkolu mezi otcem a synem ? Co vypudilo mladdho novice z tichdho zdtiSf semindfe do bohopustdho svdta — co udinilo jej, naddjndho sluhu pdnd odchovancem ddblov?m? — Divadlo! —■ VI. Nejpodnik.vdjSfm feditelem, jimi mfiie se prai¬ skd stavovskd divadlo od svdho prvopoddtku ai na dobu nyndj§f vykdzati, byl bez odporu Stogr. Schdzela mu ovsem intelligence vytedndho Liebicha, za jehoi feditelstvi (od r. 1806—1819) poiivalo praiskd ndmeckd divadlo povdsti svdtovd, za to vSak pfedstihl pfedchfidce svdho vynalezavosti a podnika'vostf pfimo bdjednou. Co nebyl by si nikdo troufil, dovedl on, zvrdtiv starou Slechtickou privilej, die jejfi zndai nesmdlo v obvodu mdsta Prahy b?ti jindho divadla mimo divadlo stavovskd. ZvldStni ta privilej po¬ vstala roku 1798, kdyi ndktefi stayovd deSti za-

— 141 — koopili nyndjSi ndmeckd, tenkrdte Bndrodnim" zvand divadlo, jei byl tehdejSi porkrabi hrabd Nostic Rienek r. 1784 vystavdl a jak dosud ndpis na prfidelf jeho bldsd, „Patriae et mnsis" zasvdtil. Kterak toho St6gr u zakrsald na stardm copu Ipici Slechty docflil, ie ddno mu povolenf k vystavdnf novdho soukromdho divadla, vddi jenom bozi. Zli ja¬ zykovd ovSem tvrdi, ie tehdejSi vlasteneckd Slechta sedla v?mluvndmu a hladkdmu fediteli na vdjidku, an Stogr iddost svoji odfivodfioval tim, ie v novdm di¬ vadle bode se brdti jenom po desku. Vlasteneckd Slechta byla tomu rdda, ie nendviddnd deskd hry ovSem jen v neddlni a svdtedni odpfildne pofddand budou konednd z divadla stavovskdho vyklizeny. Kdyby byla tuSila, jak vdc se skondi, nebyla by ovSem upustila tak snadno od svd privileje. Taki tedy dostalo se Praze na zaddtku zimni saisony r. 1842 novdho divadla, zndmdho ai posud die jmdna BSt6grovo divadlo" v rfiiovd ulici. £ddndmn z navStdvovatelfi prvnfho pfedstavenf, ku kterdmu zvolena pfivodnf veselohra BKarel Skreta, malff desk?" nebylo by tenkrdte napadlo, ie fipravn? tento stdnek muz bude ndkdy fitodiStdm vSech, kdoi bud z lehkomyslnosti di z opravdovd bfdy odhodldvajf se k zastavenf majetku poslednfho. V tdchie mfstnostech, kde nalezd se nynf c. k. zastavdrna, stdvalo druhdy pdknd, pohodlnd divadlo Stogrovo, vzbuzujfcf v teb¬ dejSf ch kruzfch vlasteneck?ch naddje nejrfiiovdjSf. U Stogra bylo ovSem vlastenectvf vdcf vedlejSf, byl pouh?m Spekulantem jako vdtSina jeho kollegfi » jmenovitd jako jeho pfedchfidcovd PolTav8k?-KainzStdpdnek, tvoffcf trojdlennd divadelni feditelstvo, jemui dostalo se pro jich skoro pfiliSnoo podnika-

— 142 — vost potnpndho ndzvu BPrager Comedienspekulanten." Takd Stogr osvdddil pravou svoji povaha, kdyz nabyl pfesvdddenf, ie se pfi zakldddni svdho podniku trochu pfepodetl. Spekuloval na iiv? ruch, kter? podal je¬ viti se mezi tehdejSfmi vlastenci, pfi torn ale zapo¬ mndl, ie tdch vlastencfi je pffliS mdlo, aby mohli ndrieti samostatnd deskd divadlo. Ldtefil jen coi ddldS a jii po ndkolika t?dnech pom?Slel na to, aby mu bylo dovoleno hrdti v soukromdm jeho divadle takd ndmecky a sice s herci stavovskdho divadla, jehoi feditelem zdrovefi byl. To mu ovSem nepovoleno, a proto angaioval pro divadlo v rfiiovd nlici zcela novou spolednost — spolednost Lutzovu, hra¬ jfcf v letnfch mdsfcfch v divadle Karlovarskdm. Spolednost Lutzova domohla se hned na zaddtku fispdchfi rozhodn?ch, coz neunavndho Stogra pobddalo, aby v experimentu s desk?mi hrami pokradoval. Svdfil jich pofdddni poctivdmu a pro divadlo nadSendmu T y 1 o v i, jeni nejen co spisovatel, n?bri co Sifitel ndrodnfho a vlasteneckdho ruchu nejpfedndjSf zaujfmal v tebdejSf Praze mfsto. tlsilovnd snaha Tylova proved!a za tdch trudn?ch dob, co by nikdo jin? neproved'. Jen pomdry byly vinny, ie prdce jeho nemdla iddandho fispdchu a jen slepd zdSt a nendvist mohla viniti Tyla z toho nezdaru. Pravdivd jsou slova, jei piSe o stavu vdci tehdejSich Tylfiv soudasnf k: „Podivnd vdc! Zrovna ten mui, kter? bez od¬ poru nejvdtSi md zdsluhy o naSe divadlo vfibec a ndrodni jeho smdr zvldStd, nejnendviddndjSim byl dlovdkem n tdcb, kdoi sami divadlu deskdmu pfdli! Ano i v zdtiSi svatynd samd, za kulisou skubrdna tatdi pisnidka za jeho zddy a vefejnd Ifden mui ten

— 143 — barvami nejkfiklavdjSimi, vylhan?mi a to od lidf, ktefi ani za mdk nemdli td npffmnosti a obdtavosti pro dfileiitosti naSe ndrodni, jako Tyl, ba jichi srdce ani jedinkrdte nezabuSilo opravdovd po desku." Tyl byl skutednd tou dobou prvnim representantem deskdho ndrodniho iivota, jeni mimo vlastenectvi i moderni ruch svdtov? nesponStdl se zfetele. A proto zejmena mlddei kupila se kolem ndho, slepd smdru jeho holdujic. Nebylo divu, ie i pffStf klerik byl atrien prondem vSeovlddajicim. Nebylo by se to ovSem stalo bez pfitele Jaromira, jeni po delsi ni dobu zvykal volndjSfmu iivotu, nei jeho soudruh v dusnd svdtnici kostelnfkovd, kde k&idL - v&lndjSi mySldnka hynnla v atmosfefe nasdkld protivn?m zdpaehem'Hiatlidlo v?m. Jedind zaletnutf do toho volndho, posud neznd¬ mdho svdta a veta bylo po td Sedd theorii kostel¬ nickd, jejfi mfsto zaujal pudfcf zelen? strom iivota. I zde osvdddilo se na novo, jak vytednd chutnd zapovdzend ovoce. Jii po prvnf ndvStdvd samostatndho divadla v rfiiovd ulici, v ndmi soustfedil se eel? ten svdt volnych mySldnek a nepoznan?ch krds, nebylo pochybnosti, ie nedovede se Student, na pana patera vychovdvan? vymknouti z osidel, do nichi byl ho pfitel Jaromfr vldkal. A coi teprva, kdyi zavedl ho zl? ten duch mezi spolednost, kterd schdzivala se v elegantnfm hostinci umistdndm v tdmi domd co Stogrovo divadlo. Byli to die Zdluisk?ch sonsedfi sami ddblovd, sami ancikristovd, jimi velmi zdhy se podafilo, odvrdtiti zboinou mysl mladikovu od vdci nebesk?ch ku vdeem svdtsk?m. Co den navStdvoval Ferdinand se sv?m pfftelem Jaromfrem divadlo v rfiiovd ulici, ovSem ie tajnd,

— 144 — Ad duch jeho podal se kaidodenne tfibiti, pfedce mu tentokrdte jestd ani ve snu nenapadlo, ie by se mohl kdy opfiti pfdni otcovu, jei mdlo ho pov?Siti i nad samdho buchafe Olomfickd Eminence — Javornikovic Venfka. Trapistskd pffsnost jest u stavu kndiskdbo jii ddvno pfekonan?m stanoviskem — myslel si — ba prdvd nynf na dase, aby kndistvo deskd, jei lid prd¬ vem za svd uditele povainje, podfnalo si volndji a svobodomyslndji. SmdSn? asketismus minuld doby musi vybynouti jako hyne vSe, co upomind na titdrnou dobu copovou. S takov?mi pfedstavami vstoupil do semindfe. Jakd tu bylo jeho zddSeni, kdyi seznal, ie strdicovd toboto fistavu co nejsvddomitdji ucpdvaji kaidou Stdrbinu, aby ji nemohla proniknouti sebe volndjSf my¬ Sldnka, ie drif se na puntfk star?ch pravidel, neustupujfce ani od tdch povdstn?ch, leStdn?ch Bvelebn?ch" hot, strasicfch daleko jeStd pfes povdstnou dobu konkorddtnf. Nebylo k tomu mnoho tfeba, aby mlad? novic podlehl domluvdm pfftele Jaromfra, jeni se zjevnou nevolf a jen s donucenfm oblekl na sebe kleriku semindfskou. Die ndhledu jist?ch zvrdcen?ch lidf, byl Jaromfr skutednd jebo zl?m duchem, i nelhal pfedstaven? semindfe, kdyi ve svdm dopisu tvrdil, ie md ho na svddornf. Co den vzpomfnali oba pfdteld na vesel? a rozmarn? iivot, z ndhoi byli se roku minuldbo tdSili. Vzpominali na ty zdbavnd vedery v divadle Stogrovd, kdei odddvali se s ostatnfmi vlastenci nejrfiiovdjSfm naddjfm. Vzpomfnali na nedalekoo minulost a porovndvali ji s pfftomnostf. <Jak? to rozdfl! Jen ducb, prost^

— 145 — vSeho mladistvdho nadSenf, vSeho jemndjSfho cita mohl zfistati nedinn?m, ano vSe kolem ndho odivalo se iivotem nov?m, svdMm, pfipomfnajfcfm velikou doba svdtovdho obratu, jii krvavd hlava neStastndho Ludvfka Kapetovce na vzdy odddlila od doby stalet?ch fitrap a duSevnf poroby. Nebyla to lehkd mysl, jei okfidlovala volndho ducha obou mladikfi, nutfc je proraziti ta dasnou prostora, v nfi nebylo jim volno ani veselo. „Budou z nds velmi nepodafenf pdni pdtefi" — fikdval Jaromfr kaid? den. nNa§im modernfm WickIdffim, Husfim a Lutherfim kletby fifma ovSem ncnSkodf, nad ale pfisobiti tdm pdnfim zbytednou prdci a mrzutost, mfiieme-li to tak snadno pfedejft. LepSf poctiv? pdter Vyklouz nei-li nepoctiv? pdter z donucenf." A pondvadi i jinf b?valf jich soudruzi utvrzovali je v tdchto ndhledech, pondvadi zejmdna ona spolednost, kterdi poloiila zdklad k tdmto ndbledfim, jim pfizvukovala, nebylo divu, ie konednd upevnili se v nich na dobro, dozndvajfce, ie v jindm postavenf mohou b?ti lidstvu mnohem prospdSndjSf. TebdejSf ndrodnf a politick? ruch nemdl ovSem jeStd nijabdho urditdho smdru, byl to divok? chaos, kter? teprva po prvnfm v?stfelu Windiscbgratzov?ch ddl podal se jasniti; ovSem jenom na krdtko, snad prdvd proto, ie byl neproniknuteln?m chaosem. Vla¬ stencovd tehdfjSf neznali prav?ch prostfedkfi, aby pfed svdtem osvdddili, ie iijf, a ie nedajf se jen tak enadno odkopnout, a proto cbdpali se toho, co leielo nejvfce na snade. Tenkrdte bylo to divadlo, jemui dostalo se pfidir |nfm Tylov?m takovdho v?zDamu, ie kaid? rnla^fk

— 146 — povaioval za svou povinnost sily svd ma vdnovati a ie toma divadelnfma ochotnictvi pfikldddna vdtSf vdha nei kdysi nejdfimyslndjSfm praktikdm tdchkter?ch Oxenstiernfi, Mazarinfi a Choiseulfi. B?ti divadelnfm ochotnfkem, tfeba nejposlednejSfm, bylo vrcholem vSeho vlastenectvf, a coi teprve, avancoval-li takov? ochotnik na skutedndho placendho, di vlastnd jednou rodnf beneficf honorovandho berce! Obydejnd b?val takd takov? herec di ochotnfk bud cel?m aneb alespofi polovidnfm spisovatelem. (Viz Koldr, KaSka, Chauer, Filfpek a j.) Z obojfho nekoukalo sice mnoho, ale coi dbd mladistvd bujard mysl td pozemskd mizerie a zloty, skr?vajici se za krdsnd pomalovan?m a poz'acen?m pldtnem, jemui ffkd se v mluvd diva¬ delnf: svdt. Dospdlo ku katastrofd jii z pfedu naznaSend. A pondvadi tenkrdte kaid? vlastenec byl vftdn s ote¬ vfenou ndrudf, domnfval se nedoddlan? pan pdter, ie jii tfm laskav?m pfijetfm je existence jeho pojiStena, ie stane se za nedlouho zndm?m a 8lavn?m muiem. Stard pffslovf pravf: „Kdo roztrhal pfi divadle jen jednu podrdiku, ie ho jii vice neopustf." Osvdd¬ dilo se takd u Ferdinanda. Ad nabyl pfesvdddeni, ie nenf vse takovd, jak si to byl pfedstavoval, ie bude mu zdpasiti s velik?mi pfekdikami, nei domfiie se jakdhos jmdna, pfedce neustoupil. Snad takd proto, ie jii ani ustoupiti nemohl. Bylt pfiliS hrd?m, aby iebral nyni o milost tdch, kdoi byli ho vyloudenfm ze semindfe tak poniiili. Nemohl pfedoe jako rozuran? mui ddti na jevo, ie lekd se kletby otcovy, kterdi mela pfivod v poubdm ndboienskdm faoatismu. SndSel tedy raddji fistrky vSech ondch velikdSfi a mandarinfi, kteff jako celi omdlci mdli v novdm divadle velikd

— 147 — slovo, a jak jii poveddno, samdho Tyla kde jen mohli osodovali a oderfiovali. Ceho mohl se od nich nadfti on, pouh? zaddtednik! Jsa povahy mekkd a trpdlivd, nebyl by se snad ani jedenkrdt ozval, byl by se stal mudednikem svdho novdho povoldnf, ale opdt byl tu po ruce ohniv? a energick? pfitel Jaromfr, jeni tvrdil, ie opravdovdmu talentu je otevfen eel? svdt a k vfili vdtSfmu effektu zadeklamoval svdmu pffteli kus Hamletova monologu: „Kdoz by snasel bid a hanu £asuv, natisk moci, potupeni pychy, pohrdani lasky, prav protahy, svevoli popravcu a urazky, je2 zasluha ticha od nehodnych bere, by mohl sobe pokoj zjednat ostfim jehly?" atd.*) Divadlo v rfiiovd ulici bylo sice novd, vSak stard nikdy nehynoucf zdSt hereckd uhostila se hned pfi jeho poddtefch i zde jako na kterdmkoli jindm divadle. Mimo to podalo se jii na sklonku druhdho roku jeviti, ie dfileiit? ten podnik nebyl dobfe promySlen, ze spodivd pfedce jenom na 8klendn?ch zdkladech. Naddje v lepSf budoucnost mfjely co den, nebot o tehdejSfch vlastencfch mohlo se jii tenkrdte ffci, co byl pozddji Borne o sv?ch krajanech napsal, ie je-li jich dvanact pohromadd, tvofi obydejnd tucet. Kdyi pak i se strany vlddy podaly se Stogrovu di*) Uvddfme tato slova die prekladu Jungmannova, pond¬ vadz Koldrflv pfeklad Shakespearova „Hamleta" nyni na vsech fceskych divadlech provozovany, sddldn byl teprv r. 1853.

— 148 — vadlu diniti rfiznd pfekdiky, nebylo jii nejmenSf po¬ chybnosti, ie mlad? ten fistav co nej dfive musf zaniknonti, jaki se takd o dvd leta pozddji stalo. Vzhledem ku vSem tdmto okolnostem bylo by b?valo nejmoudfejSf, kdyby byl Ferdinand vypfdhl se z kdry Tespisovy a kdyby byl zabodil, ne-li k dfivejSfmu, alespofi k jindmu povoldni; ale jak jii praveno, roztrhal pfi divadle prvnf podrdiku, a Thalia, svfidnd ta sirena nepnstila ho jii ze sv6ho objetf. Opustil s pfftelem Jaromfrem a s ndkolika dleny Lutzovy spolednosti Prahu, aby kdesi za hranicemi V fiSi zkouSel Stdsti svd. Se sv?m otcem nemluvil od td doby, co byl tento nad nim vyfkl kletbu svou. Ndkterd dopisy, jei mu byl zaslal, obdriel nerozpedetdnd zpdt, a po¬ ndvadi ndhoda nebyla mu pfizniva, aby svedla ho s ndkter?m jeho krajanem, nedovdddl se ani, ie jeho otec stal se obSti tichdho Silenstvf. — . . . . wUboh?, dobr? bldzen borSovsk?!" vzdychl Std¬ pdn, kdyi byl dospel ai k tomuto odstavci dennfku hercova. wPosnd vidfm ho pfed sebou, jak zjevil se mi v kapli borSovskd, a jak mne vybfzel, bych pozdravoval Ferdddka. Kdybych byl mohl tenkrdte tuSiti, ie syn tohoto neStastnika, bnde kdys mym nejmilejSim pfftelem! Pochopuji nynf, prod obloha jeho spokojenosti nemohla se nikdy zcela vyjasnit. Nenf vSak vinen neStdstfm svdho ubohdho otce, jenom pomdry udinily z ndho potulndho dobrdho bldzna borSovskdho." A opdt pohrouiil se ve dtenf zajfmavdho dennfku, z ndhoi dovfdal se, ie uditelfiv Ferdddek, pfijav jmdno Stavinsk?, stal se zdhy velmi oblibenym hercem nd¬ mecky m, ie pozddji pfestoupil ku zpdvohfe, pfi nii

— 149 — ziskal si tolikerd pochvaly, ie i sama Italic, ta zemd zpdvu a krdsn?ch ien jdsavd pfizvukovala omdleck?m jeho v?konfim. Jako bleskem zasdhnut, Stdpdn vyskodil ndhle ze sedadla a obdma rukama chopil se za hlava. Smdld byla to mySldnka, jei kroniila mu hlavou, tak smdld, ie netronfal si ani ji vyslovit. VSak odvdiil-li se druhdy Stavinsk? k jeji provedeni, prod nemohl by se odvdiiti takd on? Takd on souhlasil se slovy Hamletov?mi. S Idskou, s nadSenim ryze umdleck?m nabfzel sv?m krajanfim vSecky svd sfly; oni vSak je nepfijali, zamftli je; neni to tedy zlodinem, nabfdne-li je ndkomu jindmu. Snad ie pfedce ndkdy doba nadejde, kdy ti kdoi bo odmitli, nahlednou, ie mu bylo ukfivddno. Vrdti se do jich stfedu alespofi co dokonal? umdlec, jeni i v cizind byl deskdmu jmdno a omdni ku cti a chloubd. Krdtk? ten okamiik stadil, aby mySldnka sotva vznikld dozrdla v rozhodn? din. Jii po chvili ubfral se na ndvStdvu ku svdmu pffteli sousedovi. Zaklepal a veSel.

VII. aNemohu ba nesmfm vds zrazovati," pravil Sta¬ vinsk?, kdyi byl se ma Stdpda svdfil se sv?m fimyslem. „TvrdMi se, i$ nmdni je kosmopolitickd, jest tfm nejvfce umdnf dramatickd. To mdl jsem na zfeteli takd jd, kdyi opouStdl jsem Prahu. VSak od tdch dob zmdnilo se velmi mnoho, a takd vaSe pomdry vyiaduji, abyste si vdc tu dobfe rozmyslil."

- 150 — Udivend pohlfiel Stdpdn na svdho rddce. Pond¬ vadi mu ale dosud vidycky dobfe radii, netronfal si ani tenkrdte pochybovati o pravdd jebo slov. „Pfestoupil jsem k divadlu ndmeckdmu," pokra¬ doval star? zkuSen? herec, „pondvadi jindho deskdho divadla tenkrdte nebylo. Vdm toho netfeba. Jet nyni v Cechdch tolik divadelnich spolednosti, ie by se jimi mohlo Labe zastavit." BKe kodujfcf spolednosti mdm se odebrati?" tdzal se Stdpdn pondkud zaraien. ,,Prod ne?" zndla odpovdd. „Ci myslite, vdnujete-li se divadlu ndmeckdmu, ie vdm budou otevfeny hned brdny ndkterdho divadla dvorniho? Hfife pochodil byste za hranicemi, neili zde u nds. Od tdch dob, co promdndno dramatickd omdni na v?ddlkdfskou profesi a co jmenovitd synovd Israele houfnd vstupuji do fad kndii Thaliin?ch, je hereck? talent vdci vedlejSf. Ne&ty&atosfcy arogaatn^st, ijh*4atasflSJte*-sdotdravost pfimo 2idovskd cenf se o nyndjSf ch pdnfi mimfi z fiS^^Bejviee. Vy, -ma keMk vim, vlastnoatiÛeh po strdd&teâ proto nedostal byste^ê nikdy ko pfedu. Radfm tedy: Neohlfiejte se po cizind, zfistafite doma v Cechdch a vydkejte pffznivdjSf doby. Neehci, abyste se pfivtdlil ku spolednosti, kterou snad ndhodou ndkde na silnici potkdte; chci, abyste skutednd prospival a proto sdm odporudim vds fediteli B r a dskdmu." „To jedind mohlo by zvrdtiti mfij fimysl," od¬ vdtii Stdpdn. BJste s feditelem Bradsk?m jistd dobfe zndm ?" „Jest m?m nejlepSfm pfftelem, nebot on sdm jest tfm ddblem, kter? mne z tichdho semindfe vyvdbil na kluzkou drdho divadelni. Jest to mfij pfitel Jaro-

- 151 — mfr, o kterdm dodetl jste se v mdm dennfku. Byl od jakiiva praktick?m, i nahlddl, ieldpeb?ti feditelem nei podfizen?m hercem." Stdpdn podvolil se vfili svdho uditele; bylo ujed¬ ndno ie drub? den opustf Praha, aby se odebral ka spolednosti feditele Bradskdho, meSkajfcfho toui dobou v krajskdm mdstd Ch JeStd tyi den jal se diniti Stdpdn pffpravy k od¬ jezdu. Uklddal do velikdho kufru svd Satstvo, velikd mnoistvf divadelnf ch rekvisit i kndh, jimii byl se v pfedtuSe pffStf slavy hereckd co nejhojndji zdsobil. VSecky tyto pfedmdty, kaid? limedek, kaidd maSle, kaidd pfeska, svdddily o jeho vkusu. Bylo to ovSem takd zdsluhou Heleninou, kterdi byla mu vSecky tyto drobnfistky zhotovila, opfrajic, se vidy o radu otcovu, jenij jakoito star? herec byl tdi v?tedn?m znalcem vSech moin?ch divadelnich kostymfi a vSech tretek k nim patficich. Byl skoro se svou-praci u konce, kdyi otevfely se dvefe a na jich praha objevila se Helena. VySel ji vlidnd vstfic. Jak zmdnila se od td doby, co viddli jsme ji naposled! Jen ndco mdlo nplynulo mdsfcfi a pfedce byl bys pffsahal, ie celd leta pfeSinula se pfes slidnoa hlava ddvdete, jii byl jsi zvykl? povaiovati ai do neddvna za pouhd ddcko. Nic ddckdho nejevilo se v td chvili na td vysokd Stihld postavd, na td bledd, vdind tvdfi, z nfi vyzfralo dvd sniv?ch odf, tak dist?cb a jasn?ch jako ten blankyt, klenouci se nad vesmfrem. Helena, do neddvna slidnd ddcko, vyvinula se v divku jeStd slidndj&i. PfiliS veselou, di snad do¬ konce rozpustilou nebyla nikdy; uddlosti posledni doby, dlouhd choroba otcova, a jehoi loie prodlela celd dny a noci, vryly se i do jeji tvdfe, zanechavSe

152 v nf stopu nezahladitelnd vdinosti, fekli bychom skoro pffsnosti. Nedivil se proto Stdpdn ani tenkrdte jejf bledosti, kterdi byla by b?vala kaiddmu j ndma ndpadnoa. Uvftal ji slovy velmi pfdtelsk?mi a s netajenou radostf pfijal od nf ddrek, jei byl by kaiddmu mla¬ ddmu herci, vstapnjlcfmu do svdta velmi vitan?m. Byla to znadnd zdsoba nejnutndjSfch divadelnfcb pffstrojft a drobotin, jei byla Helena se svolenim otce svdho vyfiala z pfebohatd tdboi zdsoby, poch&zejfcf z doby1, kdy byl Stavinsk? jeS'd v plndm proudu hereckd Sldvy svd. „Co ffkdte, Helenko, mdmu rychldmu rozhodnutf?" pravil Stdpda, uklddaje obdriend vdci k ostatnfm. ,,Odekdvala jsem to," — odvdtila klidnd dfvka. ,,Moi, prav? mui, nikdy netrpf, aby jfm bylo tak neSetrnd pohrdvdno, jak udindno to s vdmi." „Tedy se na mne neborSfte, ie odchdzfm?" „Bude tu ovSem nyof mnohem smutndji a ze¬ jmena mfij uboh? otec bude pfftomnosti vaSf velmi postrddat. VSak nelze jinak. Nesmite dekati, ai se lecjak?m lidem zalibf, uznati vaSe vlohy. Skoda kaidd proraafend hodiny, a proto nedivfra se, ie odchdzfte. Pfeji vdm Stdsti z celdho srdce!" Pozvedla sond oko k Stdpdnovi, kter? ale v tdmi okamiiku obrdtil se na polo ku blfzkdmu ] stolu, na kterdm mimo jind tretky stdla tdi maid krabidka z rfizn?ch muSlf a pestrobarevn?ch sklendn?ch perel. Nespozoroval proto, ie bledd Ifce dfvdiny zbarvily se jemn?m rnmdncem a ie na fasdch opdt ndhle k zemi 8k1ondn?ch objevila se krfipdj lesknouci se jako ta nejjasndjSf perlidka na maid krabjdce.

— 153 — Slova dfvdina Stdpdna patrnd dojalaj pojal ji za rnka, tu vSak ona jako bleskem zasdanuta, prudce sebou pohnala, pfi demi mimo naddni zavadila o skfinku, kterd byla se zatim octnula v ruce StdpdnoVd. Padla na zemi, otevfela se a skrovn? jeji obsah vysypal se z ni. riOdpustte," prudce zvolala Helena i sklonila se, aby zvedla skfinku a rozhdênd pfedmdty. Oko jeji utkvdlo na leskldm medaillonu, z ndhoi, ana byla sponka jeho povolila, vyzfraly tvdfe mladd slidnd ddmy. Zachvdla se. VSak pfece sdhla nejprvd po n8m a s rukou tfesouci poddvala ho svdma pfiteli. Dloah? tdzav? pohled provdzel malou ta fisluinost. Stdp&n mu porozumdl. Zarddl se a s jakousi ost?chavosti poloiil nepatrn? Sperk na stfil, kami i ostatni rozhdzend pfedmdty i se sk?inkoa omiatil. Helena chystala se k odchodu. jjNeodchdzejte!" zvo'.al Stdpdn, pojav ji opdt za ruku. nJsem vdm dluSen odpovdd." aNetdzala jsem se," — prohoiila dfvka. jjNe sice slovy, avSak porozumdl jsem vaSemu pohledu." Neodpovfdala. aNebyl bych hoden jmena vaSeho pfftele, kdy¬ bych vdm zamldel, co sama ndhoda v6m byla zjevila," — pokradoval Stdpdn. n2;e jsem vdm posud to nepatrnd tajemstvi neodhilil, stalo se pouze proto, ie nenaakytla se mi k tomu nikdy pfileiitost a ie sdm skoro docela jsem na nd zapomndl. Jii po delSi dobu odpodivala skfinka i s medaillonem v tichdm fikryto a teprvd does objevila se opdt zrakfim m?m. Chcete-li mne vyslechnoot —"

- 164 — ^Neehci se vtfrati ve vaSe tajemstvf," pferoSila ho Helena. BA pfece musfte mne vyslechnout. Neehci pova2ovdn b?ti za pokrytce a tajemnfistkafe. Neni na torn pranic zldho; pouhd vzpomfnka na doby mdho ddtstvf. Pfi podflu, kter? berete na m?ch osudech, bude vds to jistd zajimat." Helena neodpovidala a skoro mechanicky usadila se na iidli, kterou ji byl Stdpdn nabidl. Po krdtkd pomldce, v nii jevily se na tvdfi dfvdind patrnd zndmky rozpakfi, Stdpda ujal se opdt slova a iivd jal se liditi vSecky uddlosti, na ndi byl ho osudn? Sperk npamatoval. Vidy napnutdji naslouchala divka jeho slovfim, a nejednou objevil se na vdind jeji Ifci lehk? fismdv, kdyi jal se pfekypujfeim humorem popisovati svd umdleckd prodnkce ve zficenindch kaple borSovskd i svfij pomdr k maid hezounkd Kity. A opdt objevila se na hu8t?ch jejf fasdch bohatd slza, kdyi dospdi k Ifdenf uddlosti, jei se pfihodily po ndhldm odjezdu mild jeho druiky, kdyi utekl z domova, kde nedo¬ stdvalo se mu jedindho pffvdtivdho slova, ani fismdva a kdyi po delSf dobd seSel se opdt s Kity na praiskdm nddraii, kdei byla ona osudn? medaillonek s podobiznou mladd slidnd ddmy ztratila. „A vzpomfndte si dasto na svou mladou pff¬ telkyni?" tdzala se Helena zraku nepozvedajfe. „Kdykoliv vzpomenu si na svd mlddf," — zndla odpovdd. MA dfm jest nynf ona dfvka? Vfddte ji dasto?" „Neviddl jsem ji od td doby, a jenom to je pfidinon, ie nemohl jsem ji posud odevzdati nalezen? Sperk."

— 155 — Lehk? vzdech vydral se z prsou Helenin?ch. aNezaiil jste mnoho dobrdho ve svdm mlddf, vSak pfece byl jste Stastn?m," pravila po chvili. „! nedivim se, ze jedinou tu pamdtku na nd tak pedlivd ukr?vdte. Od, ie takd ona velmi dasto na vds vzpomind!" Stdpdn se nsmdl. „Kdoi to mfiie vdddt! Pochybuju! Je nyni jistd bohatou a vdienou slednou, jii sotva zbude dasu, aby si vzpomndla na venkovskdho hocha, z prostdho roda mdStanskdho. Takd na to nedbdm a spokojfm se vzpomfnkon tdcb, kdoi v pozddjSf dobd osvdddili ke mnd tak vrouci pfdtelstvi jako vy a vdS dobr? otec. Ci nefekla jste to sama?" „Jistd," pravila Helena skoro Septem a rychle vstanonc, mdla se k odchoda. nProsim, sedkejte jeStd jen chvili," zdrioval ji Stdpdn. „Kdoi vi, kdy se opdt uvidime." Zastavila se a vrouci jeji pohled utkvdl na Std¬ pdnovi. Byl opdt tak v?mluvn? jako pohled prvnf, jfmi nahlddla za zdvoj nevinndho jeho tajemstvf. A opdt mo Stdpdn porozumdl. Odpovidal mu zfejmd, jak nerada se s nim loudi, a to hlavnd k vfili otci, jemui b?val vidy tak mil?m a vftan?m spolednfkem. Vzal medallion s podobiznou se stolu a anii mohla Helena to zabrdnit, zavdsil jej kolem jeji Sije. „Pro bfih, co podfndte?" zvolala chopfc bo za obd ruce, jako by fimysl jeho chtdla pfekazit. VSak bylo jii pozdd, i mimovolnd ponechala ruce Stdpdnovy v rukou sv?ch. BChci," fekl on, Babyste nepatrn? ten ddrek, povaiovala za dfikaz md neskonald vdddnosti. Pfdl bych si, abyste pfi pohledu na ndj s toui Idskou

156 vzpomfnala krdtkd doby naSeho pfdtelstvi, jako jd^ vzpomfnal jsem na doby svdho mlddf. Nemohu nikdy dobrdma vaSema otci odplatiti, co byl pro mne udinil. Nepatrn? ten ddrek budii vdm zdvazkem mdho nehynouciho vddku, na ndji v kaidd dobd mfiiete spolehat. Nezapomente nikdy, ie mdte ve svdtd pfitele, jeho£ vSecka snaha bude deliti vidy jen k tomu, by zajistil vaSi budoucnost, by udinil vds Stastnu. Vdfite mi, mila Helenko?" „Vdfim," zaSeptala ona, marnd snaiic se potladiti slzy, finouci se pln?m prondem z jasndho oka. Pak hbitd vymknula se z rukou Stdpdnov?ch a neili mohl se vzpamatovati, zmizela. Drahnou chvili pohliiel Stdpdn ku dvefim, jimii byla odeSla; pak pfistoupil ka stolu a zableddl se na prdznou skfinku. Hlubok? vzdech ^vydral se mu z prsou. „Kdyby to Kity vdddla, jistd by mfneodpastila," pravil zasmuSile, vSak zdhy ihned se opravoval. nKity? Nejsem-lii bldhovec? Jistd ani ve snu nevzpomene sobd na prostdho cblapce borSovskdho." VIII. Loude se druh? den se Stavinskym, odevzdal mu Stdpdn zdrovefi rukopi* dennfku, jeni byl ho pfimdl k rozhodnuti tak rychldmu. „Lituju," pravil, „ie das mi nedovolaje, abyph zdpisky vaSe dodetl ai ka konci. Jsemt pfesvddden, ie by mi podaly mnohd pokynutf, jei bych co novddek ve vdcech divadelnfcb nemohl podcenit."

— 157
— 158 Neoptav se, ani co se hraje, uch?lil se rovnou cestou do divadla. Okolf kasy, jejfi pfedstavitelem byl nevelky, rozviklan? stfil, na ndmi stala blikajici lojovka v cfnovdm svfcnu a dosti objemnd krabidka ze sldmy, svdddfcf o svdm ^kartouzskdm" pfivodu, bylo horliv?mi navstdvovateli tak oblehnuto, ie ne¬ mohl se k nf Stdpdn protladiti. — Jaki by ne! Di¬ vadelnf cedule, pfilepena na dveffch sdlu, slibovala pochoutku v divadelnim svdtd mdlo kdy vidanou. I detlo iasnoucf oko Stdpdnovo, ze na rozloudenou provozuje se velikd romantickd a klasickd dinohra „Eleonora a mrtvy ienich dili: Pftlnodni zjevenf na hfbitovd —" die Bilrgerovy ballddy: „Lenore fnbr urn's Morgenroth —" spracovand od Holtey-e a po desku zdeland od samdho feditele Fridolfna Trnky." Ndsledovalo asi 12 odddlenf s tak hrfizn?mi ndzvy, ze z kaiddho mohla se idimati krev. Ku konci slibovdn iiv? obraz s ndkolikabarevnym bengdlem, a kdo z velectdndho obecenstva nemdl by jeStd ani na torn dost, mohl si poslechnouti doslov dili loudenf, jei jmdnem celd spolednosti bude pfedndSeti slediia Modrddkova, nejoblibendjSi dlen spolednosti a heredka pro vSecko. „£)as aby odolal takovd pochoutce, —" myslel si Stdpdn, a jii stdl pfed rozviklanym stolkem, vulgo kasou, za nimi seddl in persona pan feditel Trnka, naliden?, s parukou na hlavd, a zahalen? v Sirok? hdbit, z jehoi spodfi vykukovaly dervend Sosy oSumSl6bo fraku manehestrovdho a bild, misty, trochu ddravd pandochy, znaraenand zaddtednimi pismenami paof feditelky. Cei? persondl i s panf feditelkou, kterd oby¬ dejnd kasu obstardvala, byl v dueSofm kuse zamdstndn, a proto musel pan principdl ai do zavoldnf seddt'

— 159 — ti kasy. Buclatd jeho tvdf usm^vala se jako mdafdek v fiplfiku a Sedivd pronikavd odi zaboddvaly se tdmdf do td haldy papfrov?ch, stffbrn?ch a mdddn?ch pendz, jimii byla kartouzskd krabiSka ai po sam? kraj naplndna. Stdpdn pfedstavil se mu co herec. „A chcete b?ti engaiovdn?" zvolal pan feditel, neohlfdaje se na to, ie na schodech objevilo se nd¬ kolik nov?ch hostfi. „Pfichdzfte, zlat? pfitelfnku, jako na zavoldnf; jeStd dnes hned po pfedstavenf, chci vyhnati dva dleny, ktefi se opovdiili, mnd fediteli, vynadati star?ch oslfi, a md manielce hloup?ch kvoden, pondvadi neehci jim vyplatiti ze zastavdrny jejich zimniky. 0, na md prsa statedn? Vilfingu Stabenbersk?! Patndct zlat?ch gaie, v kaidd Staci pffjem a obddy zdarma. Md iena vaff pro celou spolednost. V ponddlf knedlfky, v titer? hrdch, ve stfedu kucmoch s mdkem, ve dtvrtek —" Byl by vyjmenoval celot?dnf jfdelnf Ifstek, kdyby se nebyli novi hostd podali kupiti kolem kasy. Spo¬ zorovav, ie neni s feditelem samoten, zarddl se Stdpda hanbou ai po uSi a jii zmizel v pfeplndndm sdle. Vstupndho listku nebylo mu tfeba, pondvadi uvelebila se slavnd direkce se svou kasou pfimo u vchodu, a nikobo nepnstila do vnitf, pokud nezaplatil svfij povinn? iold. Osmidlennd kapela s hludicfmi plechy spustila prdvd ouverturu — a Stdpdn mohl si zatim dfikladnd prohlddnouti Trnkfiv divadelni kosmos. Jeho oSumdlost a rozedranost nemohla na Stdsti otyeviti se ve pravdm% svdtle, pondvadi vyziralo ho z tdch Sesti blikajiefch olejovych lamp tak mdlo, ie to to vypadalo skoro jako na poddtku svdta, nei fekl Hospodin: budii svdtlo 1 Ostatnd nemusel toho

— 160 nikdo litovat; upomfnalat zevndjSi ddst portdlu sv?m umdleck?m provedenfm na malffskou akademii, do nfi pfichdzejf idci Appelovi ve ilutd koiend zdstdfe a se zednickuu Stetkou. Ne jinak vypadalo to na jeviSti, kdyi rozhrnula se oponaj zejmena co t?de se ddsti kostymni. Kdyby nebyla divadelni cedule ndhodon oznamovala, ie ddj kusu odehrdvd se za dob sedmiletd vdlky, kaid? by byl myslel, ie viii pfed sebou masopustni bldzny z ffSe Scblaraffu, kteff navldknon na sebe cdr jak? majf prdvd po ruce* A na rovni s ton krdsou byli i v?kony umdlcfi a nmdlkyfi Trnkov?ch. Odehrdvali, di jak ffkd se v mluvd divadelni „mastili" Eleonoru, ie z toho byla radost. Stdpdn iasnul, nevdda, md-li se smdt di zlob t. Viddlt tu poprvd zososobndnd slova velikdho pdvce Strattfortskdho, jeni di fisty Hamletov?mi: nJsoa herci, ktefi nemaji ani pfizvnku kfestana, ani chfici kfestaia ani pohana a vfibec nic na sobd lidskdho, a tak si vySlapujf a tolik toho nabedf, ie by dlovdk myslil, ie ndjak? nddennfk pffrody stvofil lidi, kteff BO mo nepovedli; tak straSlivd ndpodobuji dlovddenstvo!" A ddle: „6 mne to ai do duSe urdif, kdyi slySfm takovdho zavalitdho parukatdho kolohndta, kterak trhd vdSefi na samd cucky a caparty, aby jen rozrdiel sluch nedouden?ch flmthfi, kteff z vdtSfho dilu chdpati mohou jen nesrozumitelnd, ndmd posufiky a blade nf. Takovdmu chlapu pfdl bych notn? v?prask za jeho pfepindnf Termaganta a za jeho pfeherodesovdnf Heroda." Takd obecenstvo, patrnd intelligentodjSf, nei mohl pan feditel Trnka potfebovat, zddlo se b?ti stejndho sm?Sleni se Shakespearem, avSak nezlobilo se jako

161 Stdpdn, n?bri provdzelo kaidou scdnu hrfizoatrasne tragoedie hlasit?m smfchem, kter? dostoupil svdho vrcholu kdyi hrdina kusu, neznajfcf jako obydejnd filohu, a nerozumdje slovfim napovddovym : n Jak cestne jest na poli vdledndm zemffti —" zadeklamoval s tragick?m pathosem: „sest neddl jsem tady, a nemohu zemffti." VSak nejvdtSf Svanda spfisobena rozchechtandmu 'obecenstvu doslovem dili loucenim sledny Modrddkovy, upomfnajfcfm sv?mi kulhav?mi verSi a r?my na nejzdafilejSi plody nezndmeho „bdsnfka-kanon?ra," jeni mimo jind v?tecnd poesie zanechal mildmu svdmu ndrodu epos: nO torn velkdm vdtru r. 1801." K vfili vdtSfmu effektu vyfial feditelsk? pdrek kapesni Sdtek, tvdfe se, jako by ho bylo to rymovand loudenf pohnulo ai k slzdm. A skutednd byla ta celd komedie od prvni scdny ai do poslednfho zaprsknutf smrdutdho bengdln spfSe k plddi neili k smichu. Bylo to vSechno, jenom ne dramatickd umdnf, a Stdpdn se jii pranic nedivil, ie ndS venkovsk? lid naz?vd divadelniho herce — ko¬ mediantem. „Jen sevSedndt mi nedej boie," myslel si Std¬ pdn s bdsnikem, kdyi vracel se z divadla do svdho hostince. „Raddji Tantalem, ktery nikdy cile svdho nedosdhne, neili dlenem spolednosti takovd." A pfedce bylo vSecko co daeSnfho vedera viddb pouh?m mdmidlem. Coi kdyby byl mohl nahlddnouti do zdkulisf, kdyby byl mohl poznati celou tu nahoa bfdu a mizerii umdleckdho shorn Trnkova. Poznal ji alespofi dastednd hned druhdho dne z rdna, kdyi opustil hostinec, aby si mdato prohlddl. UBUSB; 0 SUTS bereck€.

A

— 162 — Pfed hostincem, ve kterdm spolednost pdnd Trn¬ kova napinala boiskoo Thalii i obecenstvo po cel?ch Sest neddl na skfipec, ai je konednd nEleonorouu a nMrtv?m ienichem" dorazila, stdl nevelky rozrachocen? vfiz, do ndhoi naklddali pdni mimovd drahocen? feditelfiv fundus instruktus. Zradnost, s jakoa si pfi torn podiaali, pfivedla Stdpdna na mySldnku, ie by z nich byli mnohem lepSi nakladadi neili herci. A die toho nboidci takd vypadali! Marnd byl by jsi na nich hledal jedind zndmky tdch, kdoi napdjeli se mldkom boiskd umdny. Skormoucend jejich tvdfe a oSumdld zevndjSky dokazovaly, ie mimo Spatnd vyleield pivo venkovskd jindho nektaru neznaji, slovem: ie jsou to existence, kterd chtdji ift, tfeba dosti bfdnd ift, anii by vSak moseli co pracovat. A pondvadi se mimo to takd domnivali, ie jsoa omdlci, co medle mohlo jim jeStd schdzeti? NevSimli si Stdpdna, kter? je u vzddli pozoroval a s hortivosti vidy vice rostoucf naklddali rozedfend dekorace, pytle s pefinami, garderobu, kucbyfiskd nddobf a jind drahocennd vdci, chtfce bezpochyby dumicim pdnfim klokfim, ktefi byli se k divadlu tomu dostavili, — dokdzati, ie prav? umdlec nepostrddd ani pfi osmi stapnich mrazu — zimni garderoby, v nfi si ostatni vyhejdkand lidstvo po olici vykradoje. V torn vyhrnul se z hostince pan feditel Trnka, provdzen cel?m ddmsk?m persondlem. Ctyry kusy iensk?ch, tvoffcf svym zevndjSkem, mladostf a krdsoa pfimdfenoa stafdii k td haldd naloien?ch pokladfi feditelov?ch. Ochotni pdni kollegovd vyzvedli je na v^z a pondvadi takd spanild ddmy libovaly si i v zimd1 voblecfch opomfnajfcfch na vddnd mladou vesna, postaral se pan feditel o ndkolik otepf sldmy, ofrto*j*|

- 163 — se, aby snad nepfivezl svd mazy na &cjbliiSf Staci co rampoucby. Celd td hubend sldvd hereckd dostalo se konednd patfidndho doplndni pfipfaienfm jeStd hubendjSf klisnyt pfipominajici knlhavdho Pegasa, na kterdm vzndSel se zddldvatel nEleonory" a jin?ch v?tedn?ch dramat — feditel Trnka k nebet?dndmu Parnasu. Kdyi bylo vSe pfipraveno, sdhl pan feditel do hlubokd kapsy svdho pomerandovdho bdrnusu, vyfial z ndho ndkolik kusfi „dlouh?ch" a na dfikaz svd vdddnosti za prokdzand sluiby nakladadskd obdaroval kaiddho dlena jednfm. Za malou chvfli vystupoval z vonne pdchnoucfch jako smolnice rozdepejfen?ch doutnfkfi bust? kouf do v?8e. Pdni aktdfi, Stddrosti svdho principdla tdmdf okoozleni, chopili se na dand znameni liSnf, febfin i kol a hrr — jii uhdndla Trnkova dramatickd musa ku pfedu, aby opdt v jindm mdstd nkoncjSi a gourmandskd choutky nmdni milovndho obecenstva. Stdpdn, stojicf pod loubfm ndroinfho domu, s utajen?m fismdvem sledoval pffpravy k umdleckd td pouti. Kdyi pak Trnkfiv pldtdn? svdt hnul se ku pfedu, vzdychl si z hlaboka: BKdo tu vfce politovdnl hodn?fla — umdnf, jei ti lidd provozujf di oni, ie je provozuji ?" Vystonpil ze svdho fikrytu, vSak sotva ie udinil ndkolik krokfi, shledal, ie feditel Trnka, krddejici s cel?m muisk?m persondlem pdSky za vozem, jako ndhodou se ohledl a zodiv ho, 8dbodloub?mi kroky k ndmu pospichal. Stdpdn urychlil kroky, ale nic naplat; jii za mdlo pkamiikfi driel ho Trnka za Sos a tdmdf ndsilnd zavdsil se na jeho rdmd. 6*

~- 164 ~ „Zmizel jste mi vdera jako pdra âd hrncem,8 spustil na plnd kolo. wPffpravy k dnesnfmu odcesto¬ vdnf nedovolovaly md, abych vds vyhledal; ale coi na torn, mdm vds a takd vds jii nepustfm. Budete hrdt vSecko, 15 zlaty ch gaie, obddy zdarma a jakd ooddy!" „Knedlfky, hrdch, kucmouch atd.", pferuSil ho Stdpdn se smfchem. nJest mi lito, pane fediteli, ie nemohu pfijmouti skvdld vale nabfdnutf, pondvadi budu u feditele Bradskdho angaiovdn." VySkubnul se dotfravdmu panu principdlovi a sed nohy mu stadily, uhdndl pfed skvdl?m jeho nabfdnutfm. „U Bradskdho, u toho spekulanta?" volal za nim Trnka sfpaje zlostf: wNu mnoho Stdstf, mlad? panddku! Jen at sami jeStd ndkdy nepfilezem, aby¬ chom se dali u feditele Trnky angaiovat." Stdpdn neslySel jii posledni slova Trnkova, ale v duchu opakoval sobd dffvdjSf svfij fimysl: „Raddji Tantalenp, kter? nikdy cile svdho nedosdhne, neili dlenem spolednosti takovd" . . . Za dva dny pfibyla spolednost Bradskdho do mdsta. S odporudenfm uditele svdho Stavinskdho pfedstoupil Stdpdn pfed feditele, jeni dfivdfuje slovfim stardho pfftele, bez okolkfi pfijal ho za dlena svd ispolednosti. Budoucnost plna nejluzndjSfch snfi a pfdni otevfrala se pfed zrakoma Stdpdnov?raa.

105 —

IX. Jen laikovd neznami divadelnich ponxSrS mohou tvrditi, ie Adolf Daudet, spisovatel prosluldho a cenon francouzskd akademie poctdndho romdnu „Fromont mladSi a Risler starSi" vytvofil sv?m starym, nadutym a vddnd zneuzndvanym hercem Delobellem, figaru naskrze origindlnf. Kolik ve svdtd divadel di divadelnich spolednosti, tolik Delobellfi. Ba ndkterd divadla jsou podobnymi exempldry pfimo pozehndna. Delobelle spolednosti feditele Bradskdho jme¬ noval se Pelniika. ftekneme-li, ie nemohl* se v?tedndmu tomu um£lci dostati trefndjSiho jmdna, netfeba se ndm o jeho povaze Sffeji rozpisovat. Byl skntednd protivn? a na hereckych jeho vykonecb pochutndvalo si obecenstvo, jako by opravdu kousalo do pelnfiky. A pfedce mdl u svdho pana principdla tak nehordznd Stdstf, ie povySen jfm i konednd na regisseura. A ptdme-li se, dim toho dosdhl? Prdvd svym delobellstvfm, to jest: svou chvdstavostf a nadutostf. Od svdho mlddi proSmejdil ndkolik tuctu ncmeckych divadel, hrdl vSecky obory: milovniky, intrigdny, komickd charge, otce, komiky; zpival ve vSech moin?ch operetdch a zpdvohrdch, a kdyi bylo tfeba spletl takd ndjak? ballet, slovem, byl pravym divadelnfm vSenmdlem. Pfes to, ie obecenstvo dostdvalo z kaiddho jeho v?konu tfesavka, nebyl by ho iddn? feditel nikdy propustil, kdyby ho nebyl pan Pelufika ddldnfra a neplacenfm dluhfi a jinymi genialnimi kousky sdm k tomu donntil.

- 166 Takd u spolednosti feditele Bradskdho nechoval se jinak. A jaki by ne! Reditele mel na svd strand a ta ostatnf chamradina, samd mlddei musela mfti pfece respekt pfed umdlcem, kter? byl jii tolik proddlal. A skutednd bdl se ho takd eel? persondl jako samdho dabla. Dovedl kaiddho svou nevymdehanou hubou nejen u feditele n?bri u celdho obecenstva odernit; dokdzal to jii ndkolikrdt, ie mnohdho velmi nadandho herce od spolednosti vypichl. Stdpdn zakusil roztomilosti tohoto v?tedndho muie hned po prvni zkouSce, pondvadi kus, ve kte¬ rdm mdl prdvd vystonpiti, jii ddvno se neddval, a proto novd mnsel byti naStudovdn. To pana regissenra Pelniiku velmi dopdlilo; tfeba totii jeStd podotknout, fe byl naS Delobelle pdnem velmi pohodlnym, a ie nic mu nebylo protivndjSf, nei mafenf dasu odbyvdnfm zkouSek, Ifdenfm se a pfiliS svddomitym upravovdnfm divadelnf garderoby. Touto jedinou vlastnosti liSil se od elegantnfho, Svihdckdho Delobella Daudetova. Vypadalt nejen na divadle, n?bri i v iivotd vidy tak oSumdle jako ta jeho skrz na skrz roztomild povaha. Jako obydejnd seSli se ndktefi dlenovd spoled¬ nosti po pfedstavenf v hostinci; takd Stdpdn se k nim pfidruiil. Z tvdff vSech pfftomn?ch zdfila zdSt nad vyborn?m v?Bledkem prvnf jeho zkouSky, vSak pfece netronfal si nikdo promluviti, dokud by nebylo po prvnfm jeho vystoupenf. Jinak bylo tomu, kdyi vstoupil ndhle do hostince vytedn? pan Pelufika a bez okolkfi posadil se vedle novdho kollegy. „Fi," odplivnul si bez vSf pfedmluvy. BStojfte za to, holobrddko, abych se k vfili vdm ai do pozdnf noci dfel studovdnfm Sillerov?ch „Loupeinfkfi" ! Alt

— 167 — tacf jsou ti mladf Davissonovd, neumf to chodit, ne¬ umf to mluvit a ui drdpe se to na Karla Moora a k vfili nim md star?, dobr? herec celd dva dny civdti na zkouSce!" A opdt si odplivnul. Ostatnf spolednost dala se do hlasitdho smfchu, pouze Stdpdnovi bylo, jako by mu byl ndkdo hrdlo stdhl provazem. Byl pfipraven na vSelijakd fistrky ale tak massivnfho hrubidnstvf pfece neodekdval. B Mdm, pane, zato", — pravil klidnd, kdyi byl se smich ostatnich hercfi ntiSil, aie to byl pouh? iert, jinak bych —" ,,Nnie, mlad? pane, co byste udinil?" nSklfbl se Pelufika, a opfev bradu o obd dland poifral ho tdmdf svyma pfchlav?ma odima. ,,ftekl bych vdm, pane" — odpovdddl napaden? klidnd, „ie vaSe hereckd sldva sdhd Garrickovi zrovna po kotniky." VSeobecn? fiias mezi vSemi pfitomn?mi. Tako¬ vdho odtrumfnuti nedostalo se Pelunkovi posud od nikobo. Obdivovali se zmniilosti Stdpdnovd a mnuli si pod stolem ruce. Stdsti, ie velmoin? pan regisseur tajnou Skodolibost sv?ch podfizen?ch kollegfi nespo¬ zoroval, jinak byl by osvdddil ihned svou autoritu rozbitfm ndkolika sklenic a odffkdnfm celd litanie naddvek, jakd mohou se zroditi jenom v mozku umdlce, kter? tak mnoho proddlal. Umf mil se proto, mlasknul hlasitd a poklepav StSpdnovi na rameno, odvdtii se strojen?m smichem: nStolz will ich den Spanier. — Mdte, mlddenedku, velmi nestydat? jazyk, a proto vdm odpouStim urdiku, jii chtdl jste vrhuouti na md dlouholetd zd¬ sluhy. Ano, zdsluhy. Neni to moji vinou, ie octnnl

— 168 — jsem se na stard kolena u deskd kodnjicf spolednosti! Takd jd mohl b?ti dlenem ndkterdho dvorniho divadla jako ti vSelijacf Davissonovd, Devrientovd a Desoirovd, ale nedovedl jsem se Ifsat tdm potentdtfim a potentdtkfim, kteff takovd dvornf divadla vydrinjou. Chtdl jsem byti umdlcem svobodn?m, nezdvi8l?m, a jen proto, ie nenalezal jsem nikde lidf, kteff by dovedli md ndhledy pochopiti, potuloval jsem se z mista na misto, ai octnul jsem se konednd zde mezi tdmi venkovsk?mi Sosdky, ktefi rozumdji naSemu nmdni jako svidkovd baba astronomii a od nichi si dlovdk ani pdtku nemfiie vypfijdit. Je to pravd ostuda, ie musfm svd umdnf proddvati za 70 zlat?ch mdsfdnf gdie, kdeito jsem mohl b?ti cel?m svdtem obdivovdn." Stdpdn ani slovem mu neodmlouval. Vyslechnuv dlouh?, chvdstav? sermon, jfmi chtdl ho Pelufika hned na ponejprv omrdditi, usmdl se a pravil: Pfesvdddim-li aNechtdl jsem vds, pane, nrazit. se, ze pravda, co jste mi o svd slavnd minulosti vy¬ pravoval, budte ujiStSn, ie s fictou sklonfm pfed vdmi Siji jako pfed troskami stardho, druhdy slavndho hradu. Prosfm, abyste take vy mi zfistal naklondn." Pan regisseur tvdfil se po tento veder velmi sladce, ale jii druh? den pocitil Stdpdn vSecku hofkost tdto dramatickd, nik?m zneuznand pelufiky. Po eel? das zkouSky, velmi ledabylo odb?vand sy¬ paly se na ndho nemotornd vtipy kodujfcfho Delobella. Stdpdn tvdfil se, jako by toho neslySel a teprve ka konci zkouSky pfistoupil zcela klidnd k Pelufikovi a tymz spfisobem jak udinil to pfedeSldho vedera Pelufika jemu, poklepal ma na rameno a pravil: _ „Daran erkenn' ich meine Pappenheimer" —» Jste opravda velk?, znamenit? umdlec."

— 169 — Ndsledoval hludn? smfch celd spolednosti. Takovd ponfienf nemohl domySlivy Pelufika snesti a jeStd tdhoi dne vytdhl z arsendlu svdho dfivtipu celou baterii pomluv, intrik a klevet, jei nebyly by se u jindho zaddtednfka jistd minuly fidinko. Ale Stdpdn prohlddnuv, s jak?m dlovdkem jest mu jedaati, nelekal se zamraden?ch jeho pohledfi a s pevn?m vddomfm svd vlastnf sfly vstoupil tdhoz vedera na tFspdch byl tak rozhodn?, ie na dobro pfehluSii hruboa stfelbu Pelunkovy duchaplnosti a to tim vfce, pondvadi feditel sdm se vyjddfil, ze je v?konem odporudence pfftelova nadSen. Pan impressario byl v torn ohledu star? praktikus, i dovedl oceniti co dobrdho. Tim vfce bylo tedy diviti se, ie dal se ovlddati sv?m Delobellem, kter? byl vSim na svdtd, jenom ne dobr?m hercem. VSak pffzefi feditelova nebyla Stdpanovi ku prospdchu. Cel? muisk? personal iloutnul od td chvfle zdvistf, i nemusel se jedovat? jazyk pdnd Pelufikfiv pffliS namdhati, by ho proti Stdpdnovi popudil. Ten vSak si toho hrube nevSimal; pojistiv si za mdlo dnf pfizefi celdho obecenstva, nedbal fitokfi tdch mal?ch velikdnfi, o nichi nabyl pfesvdddenf, ie vdtSina z nich patff k ond tffdd umdlcfi, jei byl star? jeho pfftel Stavinsk? tak dobfe charakterisoval. Nezdleielo mu na jejich pffzni di nepffzni, povaioval svd pfisobeni o spolednosti Bradskdho za pouhou prfipravu, nepfestdvaje doufati, ie pomdry musf se co nejdffve zmfiniti, a ie ti, kdoi ho byli odmitli, sami ho budou vyhleddvat. Ostatnd nemdla ani tato zdvist dlouhdho trvdnf. Maind a pfece mfrnd povaha Stdpdnova, jeho svddo-

— 170 — mitost a pfle, s jakoui pro vdddl kazdou novou ulohn, nemohly pfece zavddvati pfidinu k chlapeckym fismdSkfim lidf, kteff nedorostli sice jeStd na Pelufiky, pfece ale vdtSinou povaiovali divadlo za misto, kde pracnje se k vfili tomn obiigatnfmu dennfmu honordrku — od kusu. Byly to zejmena nejprve fitlocitnd ddmy, jichi srdedka nedovedla oddolati tdm ihoncim pohledfim novdho milovnfka. Jako u pfitele Stavinskdho, osvdddil Be Stdpdn i zde dobrym a galantnfm spolednfkem, jeni podal nejen na jeviStd n?bri i do zdkulisf zavdddti jind zpfisoby a jind mravy, nei o jakych zvykli jsme slych&vati z fist osob v divadelni tajnosti za8vdceu?ch. Skromnost a pffvdtivost Stdpdnova, jii ku vSem sv?m koliegfim osvdddoval, musela konednd zvftdziti nad nadutostf a hrubstvfm Pelufikov?m. Tfm vfce pak, jeito dovedl ho Stdpdn pfevahou svdho ducha iznalosti vdci divadelnich pfes tu chvili smdSn?m udiniti. Co den ub?valo mu antority a takd sdm feditel podal jii skoro nahlfieti, ie by propnStdnfm v?tedndho regisseura ani za mdk nebylo ublfieno jeho podniku. Jaki ale mohl se k toma pfiznati? Byl by se tfm dopustil velikd nekonsekventnosti a sam byl by se stal pfed cel?m persondlem smdSn?m. Mimo to nahlddnuv do gdiovni knihy, shledal, ie vedle jmena Pelunkova stkvi se okrouhld dislice 300 zl. co pfedplatek, jeni znamenit? ten moi, z dobrdckdho feditele po desitkdch vytahal, anii by si byl dal posud jedind zlatby stdhnouti. Zfistalo tedy pfi stardm. pelufika ofVavoval i na ddle svou hofkosti eel? per¬ sondl a sv?mi v?kony trpdlivd obecenstvo, pfi demt/

171 neopominul zavrtdvati se vidy hloub do pffznd a kasy feditelovy. Pfes vSecky pletichy s nap nu tim cqldho svdho intrigdnskdho talentu co nejjemndji upfddand nepodafilo se Pelofikovi pfece, aby feditele proti Stdpd¬ novi popudil. Byla tfm vinna opdt feditelova konsekventnost a honievnatost, pro nei byl by zasluhoval vSfm prdvem pffjmeuf „divadelnf Cato." S toui dfislednostf, s jakou zastdval svfij myln? ndhled o v?tednoBti a nenahraditelnosti naSeho mildho De¬ lobella, podporoval takd Stdpdna, hlavnd proto, ie slibil to stardmu svdmu pffteli Stavinskdmu, kter? velmi dasto doptdval se na pokroky svdho idka a z celdho srdce jim se tdSil. Stavinsk? staral se o Stdpdna skutednd jako prav? otec. Provdzen Helenou pfijiiddl za nim do kaiddho mdsta, kdei byla spolednost prfibdhem zimni saisony hrdla. Kaidd takovd ndvStdva byla Stdpdnovi dnem svdtednim. I doddvdla mu vidy novd sily ku vytrvdni na drdze, jii mu zlomysln? Pelufika zatarasoval trnfm a hloifm svdho sprostdctvi. Pfesvdddiv se vlastnfma odima, ie mirnd a pro nmdnf nadSend povaha Std¬ pdnova nikdy nemfiie srovnati se se surovosti a pra¬ vym dramatick?m nddenictvim Pelufikov?m, nminil si, ie doba Stdpdnovy prfipravy musi b?ti co nejdfive okondena a ie musi se mu poddtkem pfiStf zimni saisony otevfiti cesta na jeviStd divadla Praiskdho. Stdpdn slibil, ie chce trpdlivd vyckati ond doby, vSak ndhoda uspfSila konec prvniho jeho engagementu a vyproStdni se ze spolednosti #ctihodndho muie a v?tedndho umdlce pana Pelufiky ',.. . * Uplynula zimni saisona, doba plnych kas, nadeSlo

— 172 — jaro s prfivodem vSi mizerie, jii b?vd zakouSeti pdnfim principdlfim divadelnich spolednosti. Bradsk? nepatfil ovSem k ondm chvalnd zndm?m direktorfim, ktefi z nedostatku ndvStdvy divadla iivi v letnich mdsfcfch muzu svoji chytdnfm ryb na udici, nezral?mi blumami a provozovdnim kupletdckd iivnosti v lecjakds stodole anebo kfilnd. Umdlt se o to postarati, aby dobrymi pfijmy zimnf saisony uhradil alespon ddstednd deficity saisony letnf. Pfece ale ne¬ dovedl zatajiti, jak ho to mrzf, ie pdn bfih pfi stvofeni svdta nebral ohledu na divadelnf feditele, kteff by sobd bez v?minky pfdli, aby leto bylo vySkrtnuto z repertoiru vSehomfra. Jeho buclatd vddnd se usmfvajfcf tvdf podobajfcf se sladounkdmu melounu, podala nab?vati podoby podionhld kysajfcf okurky a hrozila ndkolikamdsfdnfm zakabondnfm od 1. mdje ai do Vdclava. U celdho persondlu podaly jeviti se ndsledky fddni doby okurkovdho saldtu a kyseldho piva. fteditel obracel pfi vypldceni gdif kazdou zlatku desetkrdt proti svdtlu, naffkal, jak je to bolestnd, musf-li dlovdk iivit tolik krkfi, anii by co pfijimal. 0 pfedplatcfch nebylo ani fedi, ndsledkem dehoi i ti nej gala ntndjSf hostinStf zapfnali svd svddomi ai na poslednf knoiiik. A coi teprva, kdyi v polovici Idta zavitala spo¬ lednost do nmdni milovndho mdsta P . . . Stalo se to. na domluvy svddomitdho pana Pelufiky, kter? vdddl sice velmi dobfe, ie povede se tam spolednosti ne¬ jinak, nei jako by se usadila kdesi na ledovdm mofi di v Sahafe. Ale vdddl, prod tak dinf. Bylot to jedind mdsto v cel?ch Cechdch, kde nalezalo se ndkolik

— 173 pitom?ch obdivovatelfi jeho umdnf a jestd vfce na= plfiovatelfi bezednd jeho kapsy. Jii prvnf t?den nabyl feditel jistoty, ie spldSe v umdnfmilovndm mdstd P ... nad vyddlkem. Jednoho dne musel konednd odffci pfedstavenf, pondvadi obndSel pffjem,na Shakespearova „KrdleLeara", kter? se mdl ddvati, cel?ch 5 zl. 30 kr. Byl to ale take ndpad, iddati od P . . . . sk?ch vlastencfi, aby chodili do divadla, kdyz v nejbliie pfiStfch dnech ode¬ kdvali ambulantni cirkus, slibujfci divy, o jak?ch P . . . . sk?m Sosdkfim posud se nezddlo. A skutednd spolednost dostavila se, zbudovala na ndmdsti polokrytou pldtdnou boudu a zadala svd olympickd prodnkce. Byli to ovSem zcela sprosti komedianti na provazech s ndkolika vyhubl?mi droikdfsk?mi herkami, ale P ... . skd velectdnd publi¬ kum tladilo se do pldtdnd boudy, jako by tam rozddvali boii milosti. Muza Shakespearova musela ustou¬ piti strakatdmu pafidcovi a vycpand ballerind na koni. A jak? nastal tu teprva jdsot, kdyi pfi zdvdrednd pantomimd objevil se v prfivodu moufeninskdho krdle Ramarbarabuma slon, na ndmi seddla moufeninskd princezna Alcidora, lesknouci se jako vylestdnd bota, fa*dfskd. Jdsot obecenstva, kterd jeStd slona neviddlo, byl nesmirn? a neni pochybnosti, ie by ho byli velemoudfi otcovd mdsta zvolili destn?m mdStanem, kdyby se nebyl stal maldr, nejmdnd odekdvan?. Slon zapletl se totii pfedni nohou do dlouhdho pldStd moufenin¬ skdho dvofana, klop?t a bums! jii vdlel se i se slidnou princeznou Alcidorou v piskn. S udivenfm pozorovalo obalamutdnd obecenstvo, ie je slon zhotoven? z lepenky a dtyry jeho nohy, ie patff dvdma pafidcfinii kteff jeStd pfed chvilkou skdkali na pro-

— 124 — vaze. Pfes to vSe nezanevfelo umdnimilovnd obe¬ censtvo na komedianty, a co den naplfiovalo pldtdnou jich boadu. Konkurence s takov?mi umdlci byla fediteli Bradskdmu naprosto nemoind. I odhodlal se, ie jii ani jedno pfedstaveni neuspofddd a ie ihned odjede, jak¬ mile sobd ndjakou vbodnou Staci zajisti. A pondvadi mohlo to trvati ndkolik dni, dal ndkter?m hercfim, ktefi si toho pfdli, krdtkou dovolenou. Mezi nimi byl tdi Stdpdn. Obohacen valn?mi zkuSenostmi spd¬ chal ku Praze, aby si ve spolednosti stardho pfitele Stavinskdho a tdhoi dcery odpodinul po krutdm zdpasn s umdlectvim pdnd Pelufikov?m a umdnimilovnosti obecenstva, jei pfi Shakespearovi spf, za to ale jdsavym potleskem odmdfiaje v?kony sprost?ch pafidcfi a kaSfrovan?ch slonfi. X. Jii ddvno nebylo ve skrovndm pffbytku Stavin¬ skdho tak veselo, jako v den neodekdvandho pfijezdu Stdpdnova do Prahy. Dobrodruistvf, jak?ch zaiil Stdpdn na svd ndkolikamdsidni ponti, liSila se ovSem valnd od povdstn?ch Don-Quijotiad a Robinsonad, led zpfisob, jak?m byla lldena vzbudil nenucenou veselost oboo poslachadfi. ,,Mfiiete si gratolovati," pravil se smichem Sta¬ vinsk?, nie nepotkalo vds na poddtku umdleckd vaSi drdhy nic horSfho. Mnd dafilo se mnohem hfif, nebot jd zadal svoa hereckoa karidra statfrovdnfm, vyndSenfm stolfi a iidlic — a mnoho stdlo md to prdce,

— 175 — nei domohl jsem se prvnf episodnf filohy. Kaid? nemd stejnd Stdstf, mnoh? zavadf sotva o divadlo a ni je slavn?m. Plati to jmenovitd o ddmdch. Tfeba k tomo jenom trochu hezkdho zevndjSko a dvdfe kaidd divadelni kanceldfe jsoa ji otevfeny dokofdn. A propos," pfernSil se pojednou, wslySel jste jii o td novd hvdzdd na zdejSim ndmeckdm divadle?" aKterak byl bych se mohl dovdddti?" namital Stdpdn. aOvSem, ovSem, jste na venkovd jakp zaklet?, a mimo to vidyt ani my Praiand nezvdddli nideho, ai po prvnim jeji vystoupenf. Hrdla pfedevdfrem aKatinku Heilbronskou," a celd Praha nemluvila vdera o jindm nei o krdsnd naivnd-sentimentdlni Grossmanovd." „Grossmanova?" tdzal se Stdpdn. „Nikdy jsem jmdna toho neslySel." aNemohl jste je slySeti, pondvadi jeho majitelka byla ai do pfedvderejSka v divadelnim svdtd ne¬ zndmou velidinou. Pouhou ndhodou dostala se na prkna praiskdho divadla a pravda-li, co nejen obeeenstvo, nybri i kritika jednohlasnd nzndvd, mfiie b?ti co neviddt divadelni hvdzdou prvni velikosti." Stdpdn se na chvili odmldel. Hlavou jeho rojily se sterd mySlenky, soustfedajici se ve krdtkd vdtd: BProd takd jd nejsem vyvolencem td divnd ndhody?" 0 ndhldm objevenf se znamenitdbo toho talentu dovdddl se Stdpdn z fist Stavinskdho jen tolik, co byly praiskd listy najpsaly: ie totii teprva pfed mdsicem vystoupila po prvd a sice v divadle Karlovarskdm, a ie feditel divadla praiskdho, kter? byl ndhodou pfitomen, ndinil ji hned nabidnuti ku hrdm pohostinsk?m. NevSednf jeji krdsa, neobydejnd vlohy a he-

— 176 — reckd routina, pfi zaddtednici pfimo obdivuhodnd, zfskaly pry jf razem pffzefi praiskdho obecenstva. „Zvldstnf to Stdstf," podotkl Stdpdn, „nechci sebe menSfm podezfenim zatemnovati lesk novd td hvdzdy, mdm ale za to, ie velkd ddst nadSencfi klani se mnohem spfSe jejf krdse nei jejf byt i opravdovym vlohdm." n0 torn mfiiete se sdm pfesvdddit," mfnila He¬ lena, v jejii hlavd vifily tytez myslenky jako v hlavd Stdpdnovd. „Ano, prod takd on neni vyvolencem td divnd ndhody!" „Pfesvedcfm se," pravil Stdpdn. „Na kter? den je urdeno druhd jejf vystoupenf?" „Prdvd na doeSek." „A v jakd uloze?" „V BDibliku« zndla odpovSd." Nebyla to zvddavost, nybri spfSe zdvist, kterdi pohdndla Stdpdna mocf tdmdf msgickou do divadla novomdstskdho, kdei mladd ai do neddvna nezndmd nmdlkyne vystnpovala dnes podruhd. JeStd nikdy nespdchal do divadla s takovou dychtivostf jako tento¬ krdt. Ne vdfil roztrnSovan?m chvalozpdvfim a vlast¬ nfma odima chtel se pfesvdddit, nejsou-li snad pravdiva slova Stavinskdho, ie ku sldvd hereckd netfeba nekdy vice nei trochu td zevndjSi krdsy. Pfil hodiny schdzelo jeStd do podetf hry a Ste¬ pdn byl jii v divadle. Postavil se ai do popfedf parketu, aby mu nenSly jedind slovo, jedin? pohled, jedin? pohyb slavend debutantky. Pffznivd, ba na¬ dSend fisudky obecenstva, hrnoucfho se pln?m prondem do divadla, napjaly rozechvdndho * jeho ducha jeStd vfce. S utajenym dechem dftal kaidoo minutu, a kdyi konednd zazndl inspicientfiv zvonek a opona se vyv

— 177 — hrnula, tu nedbaje osob, na jeviSti jednajfcfcb, po¬ hlfiel zrakem tdmdf ztrnulym k oknu v pozadf jeviStd, v ndmi mdl se za nedlouho objeviti vesel? Bdiblfk," honfcf se za nletdvSf slepicf. Jii jenom nekolik slov a hromov? potlesk rozIdhal se prostorami pfeplndndho divadla. Jedin? lehk? skok a jii stdla nprostfed jeviStd, na vSe strany se klonfc. S nejbliiSfch loif padlo k jejfm nohdm ndkolik krdsn?ch kytic. Vdddnd se nsmivajic, zvedla a poloiila je na stfil po levd strand jeviStd, umistdny pffmo proti Stdpdnovi. Vesele rozhlfielo se jasnd jeji oko po hlediSti, v ndmi nechtdlo b?ti potlesku konce. Trvalo to dosti dlouho, nei hlnk se ntiSil, a ona mohla prondsti prvnf slovo. Krdsn? zjev mladd heredky, zvonkovit? jejf hlas i pfivab, s jak?m pfijfmala nelfdenou ovaci, dinily na kaiddho dojem nejpffjemndjSf, a to jeStd dffve, nei mohla osvddditi vlohy hereckd. Ad Stdpdn nminil si pevnd, ie nedd se svdsti sebe hludndjSim jdsotem jeji zboifiovatelfi, pfece mohl kaid? z pohledfi jeho vydfsti, ie pouhd vystoupenf mladd dfvky zvrdtilo rdzem jeho fimysl a ie nenf menSfm obdivovatelem neobydejndho toho zjevu nei ostatnf. VSak nebyl to pouh? obdiv krdsy hereddiny, jimi vSickni jeho smyslovd jaty byly jako kouzlem; jind jeStd okolnost poutala ho k td vnadyplnd postavd pfedstavitelky ndiblfka". A pro tu okolnost zapomfnal, prod byl vlastnd v divadle; zapominal, ie chtdl posouditi jenom jeji v?kon, a nic vie. A skutednd byla mu nyni jeji hra vdci zcela vedlejSf; jenom do jejf tvdfe zar?valo se oko vytfeStdnd, jako by z kaiddho fismdvu, z kai¬ ddho pohnutf obrvf cbtdlo vydfsti odpovdd: Moino-li aby bylo na svdtd dvd osob tak sobd podobn?ch ?

— 178 — ,,Byl jsem pffliS rozechvdn. Jest to pouh? klam —" rozumoval po chvfli: „Jii tomu skoro rok, co medaillon s onou podobiznou zdobi Sfji Heleninu. Snad se m?lim. A pfedce ne — podobizna ntkvdla pfiliS hluboko v md pamdti. VSak nad se trudit domndnkami! Pfesvdddfm se!" Pfes pevn? svfij fimysl sledoval od toho oka¬ miiku v?kon oslavovand nmdlkynd. Vsecka jeho po¬ zornost platila jejf zjevu; pfece vSak sdflel s ostat¬ nfmi pfesvdddenf, ie novd naivnd sentimentdlnf je fikazem neobydejn?m. Jejf „Diblfk" byl v pravdd umdleck?, pfed nfmi zmdnila se Stdpdnova zdvist ve skutedn? obdiv. S nemenSim nadSenim opouStdl divadlo, nei pfed dvdma roky po pamdtndm pfedstavenf Tylova BHnsa.K I nebylo divu, ie vSecek rozechvdn bloudil nlicemi pra?8k?mi, ai upomenulo jej zahudenf dvandctd, ie das k odpodinku. Bylo jiz ddvno po pfilnoci, kdyi stanul pfed hostincem, ve kterdm se byl ubytoval. Na spanf ovSem ani cepomyslel, a jen proto uch?lil se do svdho pokoje, ze hostinskd sffi byla jii prdzna a uzamknuta. Obleden vrhl se na pobovkn i zahleddl se protdjSim oknem do jasnd klidnd noci. Zcela jinak vypadalo to v jeho dusi. Svat? bezstarostn? klid nebyl ovSem nikdy fiddlem jeho ii¬ vota, zvldStd od td doby, co poprvd pojal mySlenku, ie oddd se divadlu. Nabyl pfesvdddeni, deho mu tfeba, chceli b?ti prav?m umdlcem; a pondvadi jfm b?ti chtdl, urmohl, ba nesmdl ndsledovati pffkladfi tdcb, kdoi lebkomyslnd vyh?bajf se kaidd opravdivosti, hledice jen k nasycenf Bv?ch rozmafil?ch chontek. Pfihlfiel ka svdma povoldnf vidy velmi vdind, a

— 179 — proto nemohlo mu b?ti Ihostejno, ze osud, pominuv upffran?ch jeho snah, jindho si vyhlidil, aby ho pov?Sil na milddka Stdstdny. VSak ani to nebylo by tak pffliS napjalo mysl jeho, kdyby tento jin? nebyl ndhodon tak pfiliS epfibuzndn s minul?mi jeho osndy. Ci snad se pfece m?lil ? Coz kdyby ndpadnd podobnost heredky Grossmannovy s osudnou podobiznou v nalezendm, a Helend darovandm medaillonu byla pouhou ndhodou? Kladl sobd sterd otdzky, vSak na iddoou nedovedl sobd ddti nrditou odpovdd. V hlavd jeho to vifilo jako v hofe sopednd, pfipravujfcf se k hludndmu v?buchu. Vyskodil z pohovky, otevfel okno a drahnou chvfli dival se ku hvdzdnatemu nebi, jakoby od ndho chtdl se nddeho dovdddti. VSak ani jedind hvdzda neodpovfdala na ndmd jeho otdzky; mrznt opdt ustoupil a zas se vrhl na pohovku. Opakovalo se to nesdislndkrdt, ale Stdpdn jako by to ani nevdddl. Teprva kdyi prvni paprsky vychdzejfcfho slunce rozlily se po modravd nebes klenbd, ucftil, ie zemdlend jeho vidka podfnajf se svfrati. MySlenky jeho spfddaly se v chaos vidy divdjSf, i zddlo se mu pojednou, ie octl se v jakemsi kruhu, jeni vidy vice se tUil, ai konednd tak ho sevfel, ie mySlenky jeho, chtice se spasiti, fiprkem daly se na fitdk — tdlo zfistalo bezvlddnd, mrtvd. A skutednd, leiel tu Stdpdn zcela bez vlddy; oddychovdni sotva slySitelnd nasvdddovalo, ie celonodnfm bddnfm nmdlen ani tenkrdt nebyl by sebou pohnol, kdyby mu pffmo u hlavy delo bylo vyp61eno. Slnnko stdlo jii vysoko na obzoru, kdyi se pro¬ budil. Otevfen?m oknem dolehaly do pokoje hlok

180 hemiiciho se lidu, rachocenf povozfi — zjevn? to dfikaz, ie je stard Praha jii na nohou. VySel na ulici a pffmo uch?lil se k pfibytku svdho uditele Stavinskdho, aby mu sddlil, ie povdst o neobydejndm talentu here£ky Grossmannovy nelhala. VSak na polo¬ vici cestd opdt se zastavil. „Ne dffve, ai nabudu jistoty —" pravil. „Sta¬ vinskdho bude to velmi zajfmat, a proto odloiim nd¬ vStdvu az na poledne." Ndhodon krddel kolem kndhkupectvf, pfed jehoi vykladnf skffnf st&la celd kupa mlad?ch i star?ch Svihdkfi, hlasitd hovoficfch. Stdpdn ihned vyrozumel, ie hovor t?kd se heredky Grossmannovy, jejfi po¬ dobizna byla za v?kladnf skffnf vyvdSena. Jen s tdif dovedl zatajiti hlasit? projev svdho udiveni. „Nemfiie to byti ndhoda," pravil k sobe. nBlfienci z „Vedera tfikrdloveho" nemohou si b?ti po¬ dobndjSi, musfm se pfesvdddit." Jii chtdl se opdt vzddlit, kdyi oko jeho utkvdlo na nejnovdjSim disle videfiskdho divadelniho dasopisu, pffmo pod podobiznou zavdSendho a na mnoh?ch mistech dervenou tu&kou podSkrtnutdho. Byl to iivotopis nejnovdjSf hvdzdy divadelnf, sledny Grossman¬ novy. Ji2 za malou chvfli ubiral se Stdp&n ddle, pohlcuje tdmdf zrakoma svyma kaid? fddek iivotopisndho dldnku, jeji byl sobd v kndhkupectvf koupil. Anii vdddl jak, octnul se skoro na konci vdclavskdho ndmdsti. Cetl dldnek jii podruhd, a v zamySleni zabodil na levo k hradbdm novomdstsk?m. „Dobrd jitro, Stdpdne —•" pojednou ozval se za nfm zndm? hlas. Obrdtil se a spatfil za sebou Sta¬ vinskdho,

— 181 — aJakd to ndhoda!" zvolal, rukou ma potfdsaje. „Prdvd chtdl jsem vds navStfvit." „Nebyl byste mne zastihl," odvdtii herec. wProchdzim se v tuto hodinu kaid? den po hradbdch. Nui, liboli vdm, doprovodte mne, pod Sir?m nebem je mnohem pffjemndji, nei v dusnd komfirce." Zavdsil se na jeho rdmd a volnym krokem obirali se oba na hradby. Souhlasite BNuie, byl jste vdera v divadle? s ostatnfmi?" Stavinsk? njal se ihned slova. „Jen proto, abych zodpovidal tyto otdzky, cbtdl jsem vds tak dasnd navStivit. Ano, byl jsem v di¬ vadle a souhlasim." NadSen?mi slovy jal se liditi v?kon mladd he¬ redky, neopomenuv dodati, ie nejen skutednd krdsa, n?bri opravdov? neobydejn? talent jsou pffdinou skvdIdho jeji fispdchu. DoSli ku Idvce pod koSat?m stromem, kdei se usadili. „Nedivte se mdmu horovdnf," pokradoval Stdpdn. „Jest to zvldStnf pomdr, pomdr osobnf, jeni vSecku moji mysl zajfmd." Upfend pobledl Stavinsk? na mladdho pfftele* aMyslfm, ie mne pochopfte, feknuli vdm pra,vd jmdno naSi nmdlkynd." nSnad dokonce ndjak? romdn ?"^ „Obydejnd historka, kterou vdm Helena jistd jii vypravovala." Stavinsk? upfel na Stdpdna pohled jeStd tdzavdjSi. "aHelena?" pravil vdhavd. Kdyi opouStdl jsem Praha, obfraje BNu2, ano. se k spolednosti feditele Bradskdho, naskytla se nd-

— 182 — hodou pfileiitost, bych Helend vypravoval kus iivotopisu z doby nejfitlejSiho mlddf. Divim se skutednd, ie vdm nideho o torn nefekla." „Pranideho!" Stdpdn se zamldel. TuSil, prod se to asi stalo, a skoro jii podal litovati proneSen?ch slov. Uvalilt jimi na Helenu podezfeni, jakoby pfed otcem cosi skr?vala a tajila. nPovaiovala to bezpochyby za pffliS malichernd a nezajfmavd," omlouval se. BDnes bude jf to jistd mnohem vfce zajfmat, nebot hrdinkou mdho vypra¬ vovdnf neni nikdo jin? nei Grossmannova." ,,Posud vdm nerozumfm," fekl Stavinsk?, na jehoi dele zjevily se vrdsky patrnd nevole. BProsfm tedy, abyste mne vyslechl," pokradoval Stdpdn. I jal se Ifditi mu pfibdhy ze svdho ddtstvf v BorSovd proSitdho. Jakmile vSak pronesl poprvd jmdno jenerdla z Basteinu, Stavinsk? prudce seboa pohnul a chopiv ho kfedovitd za ruku, zvolal chvdjicim se hlasem: BZ Basteinu?" „Je vdm snad to jmeno povddomo?" tdzal se Stdpdn, jemui nemohlo ujft pohnutf hercovo. „Ano, to jest — vlastnd ne — nepatrnd vzpominka, —" omlouval se Stavinsk?, tvdfe se opdt chladnym a lhostejn?m. BPro^fn^ pokradujte!" Klidnd naslouchal od td chvfle slovfim mladfkov?m, a teprva, kdyi byl se sv?m vypravovdnfm u konce, tdzal se slovy pfer?van?mi: „A jste jist, ie druika vaSeho mlddf, ie Kity, dcera jenerdla z Basteinu jest heredkou Grossman" novou ?" Stdpdn odpovdddl:

— 183 — ,,Jii vdera, jakmile zhlddl jsem ji na jeviSti, byl bych chtdl na to pffsahat. Zde vSak je to dernd na bfldm. Nelze pochybovat." Podal Stavinskdmn divadelni list s iivotopisem mladd nmdlkynd. „Divnd, prapodivnd ndhoda," pravil herec, kdyi byl naznaden? dldnek pfedetl. „Ale, kterak pfipadl jste na mySlenku, ie Kity a Grossmannova je tdi osoba. Viddl jste ji naposledy co maid dftd, nemfiie tedy mezi nimi b?ti nejmenSf podobnosti." Neodekdvand tato otdzka fidinkovala na Stdpdna jako rdna hromovd. Musel vytasiti se s tajemstvim, jei byla takd Helena, a to jiStd z pffdin podstatn?cb pfed svym otcem ukr?vala. Musil se pfiznati, kterak byl v den loudenf se s Prahou zavdsil na Sfji He¬ leninu medallion s podobiznou mladd ddmy, jii soudd die nahodil?ch okolnostf, povaioval za matku Kitinu. Stavinsk? vyslechl pfizndnf Stdpdnovo bez jedi¬ ndho slova v?ditky, vSak v mysli jeho vffilo to jako divokd boufe. Byl vSak dosti silnym, aby potladil svd rozechvdni. nNdhoda, podivnd ndhoda," opakoval jeStd jeden¬ krdt; nadei poiddal svdho spolednfka, aby ho domfi doprovodil. Po celou cestu vymdnili spolu jen mdlo slov. NetnSe, co ddje se v mysli Stavinskdho, Stdpdn netroufal si zapfddati nov? hovor. Bdl se, a to prdvem ndjakd v?ditky.

— 184

XI. nPochopujo, prod se mi Helena ani slovem o torn nezmfnila. Svdddf to o dospdlosti jejf ducha, jeni nedd se undsti okamiit?m dojmem, jeni pilnd rozvaiuje, a bystr?m zrakem pohliif do budoucnosti. Neklamu se, Helena Stdpdna miluje, vSak majfc na zfeteli svd i jeho Stdsti, zapfrd to nejen pfed svdtem, n?bri i pfed sebou. Nemohu, nesmfm ji kdrati." Jot byly asi mySlenky, jimii zab?val se Stavinsk?, krddeje po boku Stdpdnovd k domovu. Kterak ale zameziti, aby Stdpdn nezmifioval se pfed Helenou o jich hovoru na hradbdch? Pfimo chtdl ho za to poiddati, at 8m?Slf o torn jakkoli. Opdt ale vdhal, i byl toma rdd, ie Stdpdn doprovodiv ho ai k domu, sdm chystal se k odchodu, jakoby byl tuSil, ie ndvstSva jeho pfisobi muvtomto okamiiku nemald nesndze. Omlouval se, ie nezb?vd mu mnoho dasu, pondvadz ui zftra o poledndch musf opdt Praha opustit. Ani Stavinskdmu, ani Helend nebyl by b?val Stdpdn toho dne pfiliS zdbavn?m spolednikem. VSecky jeho mySlenky dlely u slidnd celou Prahou obdivo vand Grossmannovy. Nemohlo b?ti jinak; jistd ne bylo v celd Praze nikobo, jeni by byl mobl brdti v osudech jejfch tolik podflu jako on. Doba ddt skdho jejich pfdtelstvi nebyla ovSem dlouhd, tfm ii vdjSf vSak byly upomfnky, jei zanechala v mysli Std pdnovd. Kity byla nejjasndjSfm bodem v osudech po savddnfho jeho iivota; musela jfm b?ti i ted, kdyi

— 185 — z dista jasna objevila se co zdffcf hvdzda na obzoru nmdleckdm. S hlavoa sklopenou, nevSfmaje si kolemjdoucich ubfral se olicemi mdsta, pfebfraje bfih vf po kolikdtd obsah krdtkdho jeji iivotopisu, uvefejndneho v dasopise divadelnim. Ai posud vdddl jenom tolik, ie byla Kity dcerou jenerdla z Basteinu, ie narodila se v Italii, kdei zdhy pozbyl a svd mladd matky. Nyni dovidal se, ie dostalo se ji velmi pedlivdho vycho¬ vdnf, a ie strdvila posledni leta svdho ddtstvi ve Styrskdm Hradci. Pfes vSechen odpor otcfiv, j * byl zarputil?m nepfitelem vSeho co sluje divadlem, po¬ jal a zde poprvd mySlenku, ie oddd se umdni dramatickdmo. Bylo by snad dospdlo mezi obdma k rozkolo velmi osudndmu, kdyby nebyla ndhld smrt je¬ nerdlova pfivodila jin? obrat. Nebylo nikobo, kdo by fimyslfim jejfm pfekdiel, a jii za rok po smrti otcovd odvdiila se k prvnimu vystoupenf na prknech diva¬ delnich. Neobydejnd jeji slidnost byla ovSem nejsilndjSf pakou, kterd pomohla ji otevfiti fortnu chrdmu Thaliina jin?m zaddtednikfim dosti nepffstupndho. Na radu svd uditelky b?vald oblfbend heredky u divadla Styrsko-Hradeckdho, uch?lila se do Karlov?ch Varfi u odtud pffmo do Prahy k ndkolika pohostinsk?m hrdm, od nichi zdviselo jeji angaiovdni. Zdviddni hodnd barriera, a takd Stdpdn byl by ji mladd umdlkyni zdviddl, kdyby to nebyla b?vala Kity. Zdvist ustoupila nadSendmu obdivu a neukojitelnd touze, ie musf se jf pfiblfiiti ie musi s ni alespofi ndkolik slov vymdniti, aby se pfesvdddil, vdnuje-li takd ona dobd svdho ddtstvi tytdi mild vzpominky jako on. Nerozvaioval co a jak; jako (|rnh£y v BorSovd Eezaa! rozdflu mezi seboa a Kity.

— 186 — Nidim zddla se mu byti ona dlonhd doba, jei ddli la bo od uddlosti BorSovsk?ch. Zahloubandma ve svd mySlenky ani nenapadlo, ie by mohlo b?ti jinak nei b?valo. Anii vdddl jak, stanul pojednou pfed ndmeck?m divadlem. Vchod za jeviStd byl pootevfen; zfejm? to dfikaz, ie zkouSka nebyla posud u konce. tlmysl jeho byl ihned stanoven; bez okolkfi hotovil Be vejiti do vnitf, aby se optal, odbyvd-li se snad zkouSka k ndkterdmu kuso, ve kterdm md Grossmannova vy¬ stoupit, a moino-li s nf mluvit. Dfive, neili mohl provdsti zdmSr svfij, byl za¬ staven divadelnim sluhou Pelikdnkem, vychdzejicfm prdvd ze zdkulisf. Znal Svitofivdho a vidy trochu natrkIdho divadelniho Merkura z dffvdjSi doby, i uch?lil se s otdzkami pfimo k ndma. Jedin? stfibrn? Sestddek stadil, aby dovdddl se od hovorndho Pelikdnka jeStd vice neili chtdl; mimo jind takd to, ie vyjedndvdai o engagement podind se hatit, pondvadi pr? sledinka dini ndroky jako ndjakd Fanny JanouSkova. nAle jd b?t — tento — vite — panem direktorem, nic bych si tuhle, tohle z toho neddlal, a pfidal bych ji tento — tfeba ndkolik stovek," roz¬ umoval Pelikdnek. nJe to pfece jenom tento — safientukd ienskd —- a tdhla by, tdhla, vie nei tento — deset Tanbaaserfi." Pelikdnkovy explikace, svdddici, ie dobr? ten mui proddlal od rdna celou kfiiovou cestu s obligdtnimi Stacemi v prfijezdd kaiddho pivovdru, Std¬ pdna pfiliS nebavily. Zajimalo, vSak zdrovefi mrzelo ho nejvice ujiStdni, ie Kity pfi zkouSce neni, po¬ ndvadi pr? s ndkolika dleny divadla — k nimi pfidruiili se jind vzdend divadelnf habitues — pod*

- 187 — nikla celodennf v?let do Roztok. Byl by se dovdddl od Pelikdnka jeStd mnoho zajfmavdho, kdyby je ne¬ byla vedla cesta ndhodon pfes Pofid kolem pivovdru n Rozvafilfi. Jako honicf pes, vetfici v nedalekdm houSti okrytoo zvdf, podal takd Pelikdnek jii na padesdt krokfi frkati, fandti a jazykem mlaskati, proud jeho v?mluvnosti vidy vice se zastavoval, a kdyi stanuli pfed pivovdrem, zvolal zdista jasna: „Odpustte tento — tuhle, tohle o Rozvafilfi — jako malvaz" a jii stdl a naldvdrny, a kladl Std¬ pdnfiv Sestdk na oltdf svd vddnd neuhasitelnd ifznd. Takd Stdpdn byl rdd, ie se 2vastavdho Pelikdnka zbavil; urychlenymi kroky spdchal ka nddraii, odkud mdl za ndkolik okamiikfi vyjeti vlak ku Drdidanfim. Chtdl-li oskutednit svfij fimysl, chtdl-li viddti Kity, nei Prahu opustf, musil vydati se za nf do Roztok. Lze pomjsliti sobd jeho rozmrzelost, an vstoupil do nddraii prdvd ve chvili, kdyi d*no na perronu tfeti znameni a vlak hnul se ku pfedu. JeStd nikdy nezaiil tak nudndho odpfildne jako tentokrdt. Bez cile bloudil nlicemi mesta; octnul se ndkolikrdte i za branou, vSak nikde nenalezal klidu, nikde nemdl stdnf. Byl rdd, ie nadeSel konednd veder a ie mohl omdlen?m svym fid6m popfdti odpodinku. VSak sotva ie vrdtil se do svdho hostince a vrhl se na pohovko, jii opdt byl na nohou i chystal se k odchodu. jjChci-li zitra, nei opustim Prahu, nahraditi co j*em byl dnes promeSkal", pravil odhodland „musim se jeStd dnes rozlouditi se Stavinsk?m a s Helenou." Zastihl uditele svdho samotna. Na otdzka, kde ie je Helena, dostalo se mo odpovddi;

— 188 — „OdeSla na ndvStdvu ka svd pfftelkyni a vrdtf se teprv pozdd veder. Kdyby byla tuSila, ie jeStd dnes pfijdete se rozloudit, jistd byla by zfistala doma." Bylo tomu trochu jinak. Maje tuSenf, ze by Stdpdn mohl se veder dostavit, a ie by oba mladf lidd mohli b?ti velmi snadno uvedeni do nemilych rozpakfi, postaral se Stavinsk? o to, aby strdvila Helena t?i veder mimo dfim. I Stdpdnovi nezddlo se to b?ti nemild. Litoval ovSem nepfftomnosti Heleniny, kterdi byla mu vftanou zdminkou, ie mohl ndvStdva svoji o celoa hodinu zkrdtiti. Zddlo se mu ovSem, jakoby se vfi5i svdma uditeli dopouStdl nevddka, ale v tomi okamiika se omlouval jii uddlostmi minuldho dne, jei ducha jeho tou mdrou rozSilovaly, ie nebyl schopen zdravd my¬ Slenky. Stavinsk? nedal na sobd zndti, ie neusla mu ndhld zmSna Stepdnova, a jako vidy r.ozjyudil so s nfm i tentokrdte velmi vlfdnd a pfdtelsky, slibiv, ie i Helenu od ndho pozdravi. TrapndjSf a neklidndjSf noci minuld byla Std¬ pdnovi noc druhd. Nezamhoufil oka, zabyvaje se ai do svitdnf pfemySlenfm, budeli moci za, krdtkou dobu jedindho pfildne provdsti zdmdr svfij. Sotva ie podly ulice praiskd se oiivovat, jiz byl na nohou a prvnf zaklepal na lozi rozespaldho port?ra „u modrd hvdzdy/ kdei byla Kity ubytovdna. Dovdddl se, ie sledna dopftldne iddn?ch ndvStev nepfijfmd a ie vyjede si po odbytd zkouSce do Stromovky, odkud pojede pffmo do divadla, kdei vystupnje dnes po tfetf co MMfIddek Stdstdny."

- 189 — Stdpdn byl se sv?mi zdmdry n konce. Nepfijfmd ffdvStdv — odjede — a vrdtf se teprv veder! Kdeito on musf po poledndch odejeti za svou povinnosti. Ne, nemoino! Krdtkd bylo jeho rozm?Sleni a jii za chvfli oznamoval telegrafnf drdt fediteli Bradskdmu, ie nemfiie Stepdn pro ndhld ocburavdnf dostavit se v das. • Co zdleif na torn, prodlouif-li si dovolenou tfeba o eel? t?den. Pravou pfidinu beztoho nikdo se nedozvi, ba ani pfftel Stavinsk?. MSI by mu to jistd za zld a proto zfistane v Praze na zapfenou tak dlouho, ai by cile svdho dosdhl. Vytdiek poslednf jeho benefice stadil by mu snad i na delSf dobu, kdyby toho prdvd bylo tfeba. Ihned po poledndch odebral se do Stromovky. Ad byl krdsn?, nejpfivabndjSf letnf den, nebylo v zahradnf restauraci posud iivd duSe mimo ndkolik ofrakatdn?ch sklepnikfi, zab?vajfcfch se upravovdnfm dlouhd tabnle. Ani si Stdpdna nevSimli; musel ndkolikrdte Vdlati, nei mu bylo poslonieno. teprva o tfetf hodind zaharaSilo na pisdjt?ch cestdch parku bubenedskdho ndkolik lehk?ch povozfi: £ivd hnutf,jei nastalo mezi zevlujicimi sklepnfky, bylo dfikazem, ie jsou to odekdvanf hostd. Takd Stdpda iivd sebou pohnnl a oko jeho utkvdlo na celd fadd elegintnich kocdrfi, jei zastavily se pfed restauraci. V prvnfch povozech nalezali se vSickni delndjSi dlenovd ndmeckdho divadla, ddmy a pdnovd. Pak ndsledoval koddr, z ndhoi vyskodil nejprvd feditel, star?, elegantnf pdn, hued za nim Kity se svou spolednicf, v nfi Stdpdip^znal oka¬ miitd b?valotL gavernantkn v rodind jîerdlovd — sledna D6ry. Z druh?cb kpddrfi, kterd nzavfraly prfivod, vynofil se eel? plok star5 ich i mladSich pdnfi

— 190 — a jako ohon za vlasatici tdhli se tito esthetidtf dra* bantovd za novou hvdzdou divadelni. Zasednuto k ta¬ buli, jii byl feditel uspofddal ku poctd svdho mildho hosta, di jak zli jazykovd ostatnich divadelnich dlenfi tvrdili, proto, aby nezknSenou debntantku opil a pojistil si jeji engagement, jehoi vyjedndvdnf podalo se skutednd jaksi hatit. Nikdo z fidastnfkfi hostiny nevSiml si Stdpdna, jenz spozorovav, ie by marnd bylo jeho namdhdnf, aby se davem tdchto divadelnfcb obSinic protladil ka Kity, usadil se na drnhy konec restaurace. NesponStdl zrakfi 8v?ch se slidnd tvdfe Kitiny, sedfcf v dele stolu a pfijfmajicf s koketnfm fismdvem pochlebnd poklony vSech pfftomn?ch. Trapnd bylo to postavenf, ve kterdm nalezal se Stdpdn. B?ti ji tak na blfzku a nemoci ffci: „Kity jd to jsem! Ci nepamatujeS se jii na kaplidkn borSovskou ?" — Cim vdtSf veseli jevilo se u stolu, tim trudndjSi stavaly se mySlenky StdpAnovy. Pozb?vaje kaid?m okamiikem naddje, ie by se mohl Kity pfibliiit, zvedl se konednd a opouStel Stromovku mrzutdji nei vdera o poledndch nddraii. VSak veSernf pfedstavenf, vystoupenf Kitino v filoze Hermance mdlo mu nahraditi vSecky nehody dneSniho i vderejSiho dne. Ztra pak nedd se odbyti lich?mi slovy, ie sledna dopfildne nfivStdvy nepfijimd. Dozvf-li se jenom jeho jmeno, musf ho pfedpustit a jistd ho takd pfedpustf. Jako obdma prvnfmi filohami dosdhla Kity i sv?m „MiJddkem Stdstdny" fispdchu rozhodndho. Takd Std¬ pdn dal se undsti jdsotem nadsendho obecenstva, i pojal pevn? fimysl, ie neopustf Prahu dffve, dokud by Kitiny pohostinskd hry nebyly u konce. N'dha

191 byly ma v td chvfli jeho povinnosti, nidim jeho pfd¬ telstvi ka Stavinskdmu a Helend, jei pfedstfran?m odjezdem klamal. Kity byla pfedmdtem vSech jeho tuieb, pfdnf a snfi. Nebylo pro ndho skntednosti; vSecky jeho mySlenky, vSecko jeho kondnf podobaly se mlhavdma sna dlovdka nadSenfm a rozkoSf na dobro opojendho. Teprv kdyi opostil divadlo a protladiv se oiiven?mi nlicemi, stanul opdt ve svdm pfi¬ bytku, procitl a klidaym duchem podal rozvaiovat. Nepfekroditelnd propast objevila se ndhle mezi nfm a Kity. Cim byl u porovndni s ni, jii celd mdsto oslavovalo? Nebude to trvati dlouho a jmeno jeji rozezvodf se cel?m svdtem, kdeito on — je osobou zcela nezndmou — nepatrnym, kodujicim desk?in hercem. Stadi k tomu pouhd vzpominka na kapli borSovskoo, aby- se k ndma znala, a ovitala ho co stardho, dobrdho pfitele? Kity mfiie b?ti ovSem v?minkoo, mfiie b?ti posud ducha nezkalendho, distdho, jako tenkrdte, kdyi schdzeli se v kapli borSovskd. Musf nabyti jistoty, mnsf se pfesvdddit, a budeli sklamdn —? Zachvdl se pfi pouhd td mySlence. Nedovedl si pfedstaviti, co by se asi stalo, kdyby se k ndmo neznala, kdyby mu fekla, ie nemd daso mysliti na tdci tak malichernd. Byl odhodldn ko vSemo. Pfesvdddiv se, ie spfisobem obydejn?m nezjednd si k ni pffstupu, a ie by to mohlo bfih vf jak dlouho trvati, nei by se prodral fadami ondch galanajicich mecendSfi, ktefi pffbytek jeji tdmdf obldhali, usedl a prost?mi, neliden?mi slovy ohldsil se ji co pfftel z ddtsk?ch dolj, prose zdrovefi, aby mu byla uddaa hodina, kdy mohl byjf sloiiti svoa poklonu. K doradfinf lista, svefendho poStd, nebylo tfeba protekce,

192 lecjak?chs port?rfi, sklepnikfi a jak se ti ostatnf sluiebnf dnchovd jmenovali, jimii byla nepochybnd obklopena. List bude jf jeStd zftra rdno doddn a jeli takovou, jak si ji v duchu pfedstavuje, bade jestd zftra nejvfelejSf jeho pfdnf splndno. Odddval se nejluzndjSfm snfim, zamftaje vSechny pochybnosti. Svdt divadelnf jevil se mu opdt ve svdtle nejrfiiovdjSfm jako tenkrdte, kdy neznal jeStd zdkulisnf jeho stfny. Pfes vSecky zkuSenosti, nabyld za krdtkou dobu hereckdho svdho pfisobenf, nepfestdval b?ti idealistou. NejnovdjSim jeho idealem, idealem dist?m, nidfm nezkalen?m byla Kity. Pohlfiel k ndmu s fictou neobmezenou, se zboinostf, kterd mohou vzniknouti pouze v srdc', v ndmi Idska k iend posud nepoznand, Idska idealnf zapustila prvnf kofen svfij.

XII. „Jen tak a ne jinak mohla si nejbu'ndjSf fantasie Cyperdanfi pfedstavovati Afroditn, vystupujfcf z mofskd peny —" vypravoval nadSen? krasoduch a mecen&S v kruhu sv?ch pfdtel, Ifde jim ndvStdvu v budoira heredky Grossmannovy. „Nevelk? salon jasnd modrd barvy, pbdobajfcf se blankytndmu nebi Cyperskdmo, ozdoben? kolem do kola umdl?mi skopinami nejdrahocenejSich kvdtin exotick?ch, podlaha pokryta jemn?mi koberci barvy smaragdovd — vSe to pfipomfnd tichd zdkoatf bfehu Cypersk^ho s veSkerou jeho bujnou vegetacf a vzduchem nad kfiStdl jasndjSfm. Uprostfed maldho toho rdje nalezd se nfzkd pohovka, barvy taktdi oblakovd i vyjfmd se mezi tmavou hustoo zeleni jako skofepina obrovskd muSle, z hlonbi zele-

— 193 — navdho mofe na bfeh vyvriend — a na pohovce polo leifc, polo sedfc odpodfvd boiskd ta zena slicndjSf nad samu Afroditu. Lehk? sndhobfl? Sat splyvd ai na podlahu v nesdfsln?ch zdhybech, zahalujfci tajemstvi vSech vnad dfvcin?ch jako kdysi neproniknuteln? zdvoj zdzradn? obraz Saisk?. Jenom maid okrouhld noika v lehkdm stfevfdku vykukuje jaksi zvedave zpod fasnatdho hdvu; vSak ihned se ukryje a ztrnuld oko pffchozfho musf utkvfti na vnaddch nijak?m zdvojem nezahalen?ch. Bozskd to tvdf rysfi nejuSlechtilejSich! Cernd, hustd kadefe, spl?vajici v bujn?ch proudech po bild Sfji a velkd modrd oko upominaji na nejslidndjSi krdsky Severn a jihu, doplfiujfcf se vzdjemnd v obraz hodny Stdtce Rafaelova." Lfdenf nadSendho krasoducha nebylo pfepjatd a kaid? z poslucbadfi, touifcfch po ndvStdvd budoiru Kitina byl by se o torn mohl pfesvdddit, kdyby ne¬ byla vydala prdvd rozkaz, ie nenf od dvandctd do jednd pro nikoho doma. Rozkaz tento platil jejf spolednici, b?vald gouvernantce slednd Dory, kterdi byla jf prdvd odevzdala navStfvenku s jmenem Stdpdnovym. MAni pro pana z Warteuecku ?" s tajen?m fismd¬ vem otdzala se sledna Dory. Kity vzt?dila se na pohovce a vztdhnouc ruku k blizkdmu toiletnfmu stolkn, pozvedla mal? rfifov? Ifstek, na ndm leifcf. „Jii vdera se mi omluvil," pravila, „pondvadi musil odejeti na svfij statek, odkud vrdti se teprva veder." Sledna Dory opnstila kcmnatu, ale jii za malou chvili opdt se vrdtila, uvdddjfc Stdpdna. Drahnou chvfli stdli oba mldky proti sobd; Kity opfrajfc se o pohovku s pffvdtiv?m fismdvem, Stdpin ztrnul? a LibuSe: 0

BUYS

hereckd

7

— 194 — vSecek pohrouzen v ta milou nebeskou tvdf svd b?vald pfftelkynd. „Nuie?" pravila Kity, kdyz byla se jejf spolednice opdt vzddlila, a ndinie ndkolik krokfi, vztdbla proti Stdpdnovi obd ruce. Chopil se jich jako tononcf plavec poddvandho mu vesla a ne jinak, jako by byl zbaven nebezpe¬ denstvf skutedndho utonutf, vtiskl na nd polibenf nej¬ vfelejSf vdddnosti a dfkfi. „ Smrti byla bych se spiSe naddla nei tohoto shleddnf," pravila Kity, vymknouc ruce svd jemnd z ruky Stdpdnovy, kter? dosud nebyl s to, aby ze sebe slova vypravil. Stdl pfed nf skrouSend a nesmdle, jako tenkrdte ve zffcenindch kaple borSovskd, kdyi pfekvapila ho pfi provozovdni „Rytife Regensberga." Byl pohnut ai do nejhlnbSf duSe a jen s tdif po¬ tladil slzu, objevivSi se na jeho fasdch. ,,Mfij boie, co jest vdm?" zvolala opdt Kity. „Jste tak zaraien, nejinak, nei jakoby jste se mne bdl." wNeodekdval jsem tak pfdtelskdho pfijetf," od¬ vdtii Stdpdn, upfraje na Kity pohled pin? vdddnosti. Usmdla se. „Pfece tedy bdzefi, nem?!ila jsem se! A smfm vdddti, prod?" „VaSe postavenf, sledno, vaSe umdleckd sldva —,, „Ah, tak! Jste na omylu," pferuSila ho Kity. nCo vy naz?vdte postavenfm, je u mne vdcf zcela vedlejSf; podala jsem toho dfikaz tfm, ie vymdnila jsem Slechtickd svd jmdno za prostd jmeno mdStanskd. Takd na svd nmdnf nejsem hrda — jsem posnd zaddtednice a vfm velmi dobfe, ie sfly moje jsou pfecefiovdny. A byt tomu nebylo tak, prod nemdla bych

— 195 — se zndti k pffteli svdho ddtstvf, na ndi tak rdda vzpomfndm?" ^Skutednd?" nadSend zvolal Stdpdn. »S nelfdenou radostf", odvdtila Kity, usedajfc na pohovku a naznadujfc Stepdnovi, aby totdi udinil. a Jest to zcela pochopitelnd" — ihned pokradovala — „a jistd uvdfite mi na slovo, feknu-li vdm, ie krdtkd naSe pfdtelstvi bylo zdkladem mdho nyndjSiho povoldni." VdtSiho a blaiendjSfho pfekvapenf nemohlo se Stdpdnovi dostati nei timto vyzndnim. Kdyby to byl tuSil — 6, s jakou odvahoo byl by se hldsil hned prvni den ko Kity! On, kter? bdl se jeji hrdosti, jejiho odmitnuti — on jest ji samou naznadovdn co pfivodce skvdld jeji karidry. Jak stejny, jak spfizndny jsou jejich osudy! Takd jeho povoldni md svfij pfivod ve zffcenindch kaplidky borSovskd. A jako tenkrdte, kdyi setkali se poprvd a zasednuvSe do bujnd trdvy, sddlovali spolu, co kdo mdl na srdci, ddlo se i ted. Osudy Kitiny, od td doby, co viddli se naposled, byly Stdpdnovi na polo zndmy, pfece vSak naslouchal jeji vypravovdni s toutdi na¬ pjatosti, jakou na vzdjem takd ona vdnovala iivdmu lidenf jeho minulosti. I dovidal se, ie takd Kity musela podstoupiti tuhd boje s pfedpojatostf otcovoa a tetinou, kterd dosdhly konednd takov?ch rozmdrfi, ie pani Amalie opnstila jenerdlfiv pffbytek a ie ai dosud iivi se raddji svou nepatrnou fifednickou pensf, nei by pfijala jakds podpory od komediantky, kterd pr? Slechtick? erb jejf bratra potupila a zhanobila. aVSak domohla jste se vitdzstvi fiplndho," podotknul Stdpdn n& to mfiie vdm b?ti ndhradou za 7*

— 196 — vie, co musela jste pfetrpdti. Mnd Stdsti nepfdld jako vdm a dalek?, velmi dalek? je cil m?ch tuieb.* „'VaSi to vinou, pffteli; prod neoddal jste se divadlu ndmeckdmu" pravila Kity. Stdpdn odpovdddl: ,,Nehledd k tomu, ie ani tam nemd kaid? novddek ustldno na rfizich, musel jsem co Cech miti zfetel k umdni domdcfmu. Prosfm, abyste slova moje nepoklddala za urdiku svd osoby. Nenf to vaSf vinou, nedovedete-li dinit rozdilu mezi umdnfm cizim a domdcim; tvrdf se ovSem a takd vy jste toho ndhledu, ie umdnf je kosmopolitickd, ale my deSti vlastencovd jsme jii tak bldhovi a osmdlujeme se popfrati to." Kity se usmdla. uJste na omylu", pravila, Bdomnfvdteli se, ie bdrdm vlasteneckd vaSe snahy. Nejsem co umdni se t?de — svdtoobdankou, a vdfte, ie bych takd de¬ skdmu umdni z celdho srdce pfdla, aby prospivalo jako u jin?ch ndrodfi. Rcete vSak upfimnd: prospivd? Mluvim prozatim jen o umdnf dramatickdm." nRozumfm, sledno, co tfm chcete ffci," pravil Stdpdn s povzdechem. nMate pravdu, nemfiie prospivat, pokud bude se nalezat v rukou tak nepovolan?ch jako dosud. Vlasteneckd dryadnictvf, chvdstavost a umdleckd patokdfstvf, tot jsou vlastnosti lidi, ktefi zmocnili se jedindho naSeho umdleckdho fistava a v ndm svd rejdy provdddji. To vSak nesmi ndm upfimnd sm?Slejfcfm byti pohnutkou, abychom se od fistavu toho odvraceli. Jsem pfesvddden, ie lidd takov?ch schopnosti a vlastnosti nemohou se dlouho ndrzeti pfi vesle; jejich schopnosti se jii skutednd takd osvdddily — jen jedin? jeStd krok a kaid? obydejn? cirkus bude moci zdvoditi s nimi o palmu vf-

- 19? tdzstvf. Tfeba jenom jeStd zaklepati na jich kapsdfe a takd jejich vyhlaSovand vlastenectvi objevi se co nejdffve ve pravdm svdtle." ,,To jsoa ovSem velmi smutnd pomdry" — pra¬ vila Kity — Ma povdiim-li, ie prdvd lidd nepovolani nejmdnd jevi fistupnosti, obdvdm se skoro o vaSi budoucnost. Ci mdl byste opravdu tolik trpdlivosti, abyste vydkal pfiznivdjSiho obratu?" a — odvdtii BPosud jsem o torn nepfem?Slel, Stdpdn jaksi vdhavd. „Ale budete o torn pfem?Slet" — pravila Kity s fismdvem, rnku mu poddvajfc, hned ale doloiila: aBfih ochovej, abych vds chtdla pfemloavati ku zradd, vSak bolelo by mne, kdybyste k vfili panovadnosti ndkolika mal?ch velikdnfi mdl zakrneti u ndkterd venkovskd spolednosti. Prosim, rozvaite to dobfe." JeStd jedenkrdte chtdl se Stdpdn o to poknsiti, aby obhdjil svd vlasteneckd stanovisko — vSak Kity pferuSila ho zahdjenim jindho hovoru. „Zahnuli jsme pffliS od pravd cesty," pravila. „Vidyt jsem vdm posud ani nefekla, kterak provedla jsem svfij fimysl. ZvldStnf to ndhoda! Kdybych byla fatalistkou, domnivala bych se, ie my dva jsme odkojenci stejndho osudu. Anii o torn vite, hrdl jste v md historii velikou filohu. Jmena vaSeho uiival mfij otec vidy co hrabd stfelby, kdykoli jal se mi diniti v?ditky, ie chci b?ti komediantkon. Ba nejednoo pfihodilo se, ie vds a vaSi rodina jmenoval pfidinon vSeho^ neStdsti, jimi je stihdn a jei pr? musi sti¬ hnouti takd mne, nevzddm-li se svdho neblahdho fimyslu." aNerozamim tomo," namital Stdpdn. „Ci pfihlddal ddtskd naSi hfe vskotlra tolik opravdivosti?"

198 „Alespofi se tak zddlo," odvdtila po krdtkd pfestdvce Kity. A opdt se zamldela, jakoby rozvaiovala, ma-li pokradovat v zapocatdm hovoru. nJsem vSak pfesvdddena, ze bylo to vdcf vedlejSf, ie pravou pff¬ dinou otcovy dastd rozhorlenosti byl vdS otSim." „Mfij otdfm?" vypravil zvolna Stdpdn a na dele jeho objevila se vrdska svdddfcf o nemildm dojmu, jei bylo na ndho udinilo pfipomenutf osoby Slukovy. Jii dlouhd leta ho neviddl, nestaral se o ndho, ba ani nevdddl, je-li dlovdk ten posud na svdtd. Vidyt nevdddla to ani jeho matka a oba vlastnf synovd, jei byl tak snrovd opustil a posud ani jednou k nim se nehldsil. Ad vzpomfnka na ndho byla Stdpdnovi pffmo protivnd, pfec byl nemdlo zvddav, co asi o ndm uslySf z fist Kitin?ch. Dfvce neuSlo jeho pohnutf, chtdla se omluviti, on vSak ji ihned pferuSil vylfdenfm pomdrfi, jak? panoval mezi nfm a otdfmem. „Nepocitil jsem" — pravil ku konci — „nikdy Idsky ku svdmu otdimovi; vSak po torn, co uddlo se po¬ zddji — nendvidfra ho, a nepfeji si, abych se s nfm jeStd jednou v iivotd setkal. Jest to dlovdk spustl? a schopen vSeho Spatndho." „Takd otec mfij jinak o ndm nesm?Slel," — do¬ loiila Kity. ;;Znajic prav? vdS pomdr k tomuto muii, nemohu zatajit, ie takd jd z celd duSe ho nendvidim, pondvadi — tvrdfm to smele — byl pffdinou pfeddasnd smrti dobrdho mdho otce!" Stdif potladil Stdpdn hlasit? v?kfik — vSak vyddSeny jeho pohled zar?val se do rtfi Kitin?ch, jakoby chtdl z nich vydfsti: kterak to moino ? „Od tdch dob, co opustili jsme BorSov" — poudovala ho Kity — „mdnil otec velmi dasto svd bydliStd. Zimu prozili jsme vidy v ndkterdm vdtSfm

— 199 — mdstd a leto obydejnd na cestdch neb v Idznfch. Dokud byla jsem ddckem, neviddla jsem v torn dastdm stehovdnf nic zvldStniho ai teprvd pozddji poznala jsem pravon pfidinu. Sotva ie jsme se v ndkterdm mdstd usadili, objevil se tam takd z dista jasna ndS b?val? soused z BorSova, vdS otdfm. NeuSlo ndm, mnd ani tetd, ie se ho otec bojf. Prod, nedovedly jsme pfes vSecko fisilf vypdtrati; otec byl v torn vzhledd mldeliv? jako hrob. Stdhujfce se, vddely jsme, ie ddje se to jenom k vfili Slukovi, jehoi dotdravost a drzost stdvala se co den ndpadndjSi; vSak otec vymlouval se vidy na svd chatrnd zdravf, tvrdd, ie mu tfeba zmdny vzduchu. Pfed tfemi roky ko¬ nednd osidlili jsme se ve Styrskdm Hradci. Zddlo se, ie Sluka ztratil konednd stopu naSi, di ie snad zmizel s povrcha zemskdho; celd dvd leta neslySeli jsme o ndm slova i byli bychom snad se doiili fiplnd spo¬ kojenosti, kdy^y nebylo b?valo mdho pevndho fimyslu, ie odddm se divadlu. Jak jsem jii pravila — roz¬ hodnuti moje bylo pffdinou stdl?ch nesvdrft i bylo by to snad dospdlo tak daleko, ie bych byla opn¬ stila dfim otcovsk?, kdyby nebyla ndhoda usoudila jinak. Z dista jasna dostavil se jednoho dne otcfiv zl? duch — vdS otdfm. Byl velmi spustl?, nejen jeho oSumdl?, zedfen? oddv, n?bri eel? jeho zjev svdddily o fiplnd seSlosti. Otec mfij beztoho jii dosti popudliv?, nevychdzel od td doby z rozdileni. Byli bychom se jistd opdt stdhovali, kdyby tomu nebyla zabrdnila neodekdvand jeho smrt. Zaslechla jsem jednoho dne, jsouc prdvd zamdstndna studovdnim „Katinky Heilbronskd," v otcovd pokoji pradkoo hddka; rozezaala jsem hlas Slokfiv, a pondvadi slova, kterd prondSel, zndla velmi v?hrfiind, nelenila jsem a bez okolkfi

— 200 — vrazila jsem do pokoje. Slnka, stojfcf na prahu protdjSfch otevfen?ch dveff a drze se smdjfcf, chystal se prdvd k odchodu, kdeito otec mfij, opfraje se levici o kfeslo, v pozdviiend pravici driel napfaienou hfil. Hlasitd vykfiknouc, pfiskodila jsem k otci, v tomi okamiiku zavfely se takd dvdfe a Sluka zmizel; otec vSak, uleviv sobd hlasit?m zaklenim, ndhle se zapo¬ tdcel a nei mohiajsem ho zachytit, sklesl bez vlddy k zemi — ranila ho mrtvice." Sklonic hlavu, Kity ustdla na chvili ve svdm vypravovdnf; jasnd jejf oko zarosilo se bohatoo slzou. Stdpdn netroufal si ji pferuSiti, tfm v?mluvndjSf byl vSak jeho pohled, s nfmi sledoval pohnutf dfvdino. „ Ldkafi na rychlo povolandmu," — pokradovala Kity, „podafilo se sice, ie pfivedl neStastndho mdho otce k iivotu, ne vSak na dlouho. Ochromen na celdm tdle skonal jii druh? den, anii mohl jedin?m slovem vysvdtliti, co bylo se uddlo mezi nim "a Slukou. Ta¬ jemstvi jeho zfistalo neodhaleno, pouze Sluka byl by snad mohl podati jakds vysvdtleni — zmizel vSak a od td doby jsem ho nespatfila." Nastala opdt delSi pomldka. Kdyby byla Kity pohlddla do tvdfe Stdpdnovy, byla by mohla vydfsti z tdkavdho jeho pohledu i ze rtfi rychle se pohybujicich, jak prudce zdpasi s jakousi mySlenkou, kterd byla se prdvd v hlavd jeho zrodila. Byla by poznala, jak tdie se sebe sama, md-li mySlenku ta utajiti di prondsti, a pondvadi obapolnd mldeni stdvalo se vidy trapndjSf, odhodlal se konednd k otdzce: „A bylo by vdm mild, kdybyste se mohla tajem¬ stvf toho dopdtrat?" Kity udivend na ndho pohledla; nechdpala jeho slova, netaSila, £e Stepdn domnivd se byti tajemstvi

— 201 — tomu na stopd. Vzpomndlt sobd na svou posledni rozmluvu s pfitelem Stavinsk?m, kdyi seSli se spolu na hradbdch a on vypravoval jemu historii svdho ddtstvf; vzpomndl si, kterak zachvdl se star? herec pfi vyslovenf jmena jenerdla z Basteinu. Nebylo pochybnosti, ie ho znal, a znal-li ho, kdoi vi, nebyl-li mu tajemn? pomdr generdlfiv k Slukovi spfSe zndm nei vlastnf jeho dcefi. Tdzav?, pffmo bdzliv? pohled Kitin zastavil ndhle proud jeho domndnky. Byl ihned od¬ hodldn, ie nepronese o vdci td slova, dokud by nenabyl jistoty o pfidind neobydejndho pohnuti Sta¬ vinskdho. Nedekaje na skutednou otdzku Kitinu, snaiil se projevenim svd soustrasti udiniti konec rozpfedendmu hovoru. Takd se mu to dosti zdhy podafilo a jii ve chvfli nejbliie pfiSti zmizely chmury vypravovdnfm Kitin?m na jeji dele povstald. Zpfisobem zertovn?m pfipominali si opdt doby minnld, az dospdli konednd takd ko scdnd v nddraii, kde viddli se spolu na¬ posled. aDostala jsem tenkrdte od otce, od tetinky i od sledny Dory notnou lekci," — vypravovala Kity. „A jak? byl to teprva povyk, kdyi spozorovali, ie schdzi na mdm krku medallion s podobiznoo md matky, jeji ztratila jsem, nevim ani kde." Oko Stdpdnovo zajiskfilo se, a jii pohnuli se jeho rtovd, aby podal svd pfitelkyni vysvdtleni o ztracendm medaillonu. Jakd bude to pro ni pfekvapeni — byla mySlenka, jei projela mu hlavou jako blesk, vSak ihned byla zastiiena kfiiujicim se bleskem my¬ Slenky jind. Rozpomenul se, ie medallion neni v jeho rnkou. Co podal by si, kdyby ho Kity od ndho iddala? Jak

— 202 — mohl by ji ffci, ie jedinou, nejdraiSi upomfnku na ni zavdsil na Sfji Heleninu? A zda mohl by iddati, aby mu Helena darovan? skvost vrdtila. Kdyby Kity na torn trvala, musel by se ho zmocniti jenom Isti a to bylo by ho nehodnd. Zamldel tedy osndy Kitina medaillonu. Udinil to velmi nerad, jsa pfesvddden, ie byl by jfm mohl mnoho vddkfi zfskati. Byl vSak pro tn chvili spokojen tfm, deho dosdhl, pfesvdddilt se, ie Kity se nezmdnila, ie chovd k ndmu totdi pfd¬ telstvi jako kdysi v BorSovd, a to mu stadilo. Spokojen a Stasten opouStdl pffbytek svd pfftel¬ kynd, a takd on pfizvukoval s pln?m pfesvdddenfm slovfim nadSendho krasoducha, tvrdf cf ho: „2e jen tak a ne jinak mohla si nejbujndjSi fantasie Cyperdanfi pfedstavovati Afroditu, vystupujfcf z mofskd pdny."

XIII. Uplynuly dva t?dny. Od td chvfle, co Stdpdn sobS umfnil, ie neopustf Prahu pfed ukondenfm pohostinsk?ch her Kitin?ch, pfeb?val u jednoho ze sv?ch b?val?ch pfdtel z tiskdrny. Nepatrnd jeho fispora vyiadova'a velmi dfikladndho rozpodtu i musel se ve vSem uskrovniti jak jenom mohl. Hlavni rubrika dennfch jeho v?dajfi, vstupnd k pohostinsk?m hrdm Kitin?m, ovSem odpadla, jak¬ mile byl se v divadelni kanceldfi vykdzal, ie je wod cechu." A byt i toho nebylo, byl by radSj posledni obdtoval, aby mohl b?ti svddkem slavn?ch tdch vf¬ tdzstvf, jichi pfftelkynd jeho kaidoo novoo ulohou dob?vftlfi.

— 203 — Hrdla vidy ob den; divadlo bylo pokaidd pfeplndno, vSecky dasopisy piny chvdly i nebylo divu, ie nadSeni mnoh?ch enthusiastfi stdvalo se skoro pfemrStdnosti. Takov?m nadSencem byl takd Stdpdn. Mdl k tomu ovSem vice pffdiny nei kdokoli jin?, a kdyby byly jeho pomdry a postaveni dovolovaly, byl by dovedl celou Praho nadchnouti pro umdleckd v?kony Kitiny. Cim vSak byl ve vefejndm iivotd? Posud nidim. Ba takd to svd nepatrnd jd byl nucen skr?vati pfed vefejnosti, pondvadi dopustil se klamu na nejlepSfm svdm pffteli, pfed nimi byl by se musel zarditi, kdy by se bylo vyzradilo, ie meSkd v Praze, ie neodejel ku spolednosti feditele Bradskdho. Ponze ono nadSenf, jei odrzovalo dncha jeho dnem i nocf ve stdld napjatosti, ve stavu zimnidndho rozechvdni, nedalo proniknouti spravedlivym v?ditkdm Stdpdnova svddomi hlasitd volajfcfho: KlameS svdho pfftele, zanedbdvdS svd povinnosti, nediniS dobfe, ie ddvdS se undSeti vdSnf,* kterd odvracf td od cfle vy¬ tknutdho. Ano, byla to vdSefi, jfi dennd propaddval jeho doch. Nidfm byl Stdpdnovi, druhdy tak vypodftavdmo a svddomitdmn vain? rozmysl; nidfm byla mu pro tu chvfli budoucnost, pro kteron byl ai dosud s takov?m fisilim pracoval. VdSefi, slepd vdSefi hnala ho ku pfedu vidy ddl a ddl, anii vdddl kam. Stfedem vSech jeho mySlenek byla Kity a opdt Kity. Zddlo se mu, ie tfeba jenom ruky vztdhnout, aby dostihl lerou Susticiho jejf hdvu, s nfm pak vSeho, co jmeno Kitino v sobd soustfedovalo: sldvu, Stdstf, Idsku, nej¬ vySSf blaienost. A pfec, kdykoli se domnfval, ie jii vSeho toho dostihl, stdl tu opdt s prdzdn?ma rukama, M neokojenou vddnoa taiboa. VdSefi jeho din' j jej

- 204 — Tantalem, vSak Tantalem posud doufajfcfm, diniiajej Sisyfem, vSak Sisyfem s pevnou vfrou, ie pfece ndkdy cfle svdho dosdhne. Ale cfl ten dffve tak jasn? a urdit? ztrdcel se pojednou v mliindch tfm hustdji vystupujicich, dfm jasneji skvdla se za nimi zdfe sldvy Kitiny. Jenom pfi Stdstf, jak?m honosila se Kity, mohly se mlhy ty rozstoupiti a jmeno Stdpdnovo mohlo se zastkviti v stejnd zdfi. Kterak ale toho dosahnouti? Pro tu chvili bylo to naprosto nemoino. Byt i poslechlrady svd pfitelkynd a zfekl se prvotniho fimyslu — divadla deskdho, kdo rudi mu za to, ie v cizind nebude mo zdpasiti se stejnymi pfekdikami; z tisicfi jeden mfiie se honositi Stdstfm Kitinym. A dosdhne-li konednd po dlouhdm namabdni svdho cile, kde bude zatim Kity? Neni pochybnosti, ie mnohem ddle neili on, ba snad jii nedostiiitelnd! Kaidy den obfral se tdmito mySlenkami, obfral se jimi i ted, an opouStdl prdvd pfibytek Kitin, jeji byl dnes po tfeti navStivil. Laskavd a pfdtelskd jeji chovdni bylo mu i tentokrdte dfikazem, ie neznd Kity p?chy a dom?Slivosti; nei prdvd ta jeji jemnost jimala Stdpdna silou tak ddmonickon, ie nebyl schopen dinu, ba ani mySlenky, jejii nskutedndnim dala by se pfeklenouti propast mezi jeho nepatrnosti a Kitinou sldvou. MDlouho-li mfiie to tak trvati," — pfemital ddle. „Konednd pfece nadejde doba, ie rtovd jeji vyfknou, byt i s litostf: nUboidku!" Anii vdddl jak, octnul se v Kanalskd zahradd. Poledni slunce nelitostnd prazilo a tdch ndco mdlo lidi, ktefi se tu prochdzeli, uchylovali se pfed jeho fipalem do stfnu vdkovit?ch stromfi, Takd on klesi

- 205 mimovolnd na dfevdnoa Idvka, hustymi kfovinami ze tfi stran zakrytoo. Opfel hlava o dlafi a voln? popfdl mySlenkdm sv?m let; ba pfiliS voln?, nei bylo by se dalo odekavati od mladf ka vidy tak rozvdindho, odhodlandho a sledujfcfho s pevnou vfilf vytknut? cfl. Nechceme vylidovati postup mySlenek Stdpdnov?ch; nebylot v nich nijakdho procesu psychologiekdho, byla to divd chaotickd smds, svdddfcf o duchu pffliS napjatdm, o duchu churavicfm. Souhrn vSech jeho nesrovnal?ch mySlenek, tdkajicfch jako vyplaSen? mot?l z mista na misto, z pfedmdtu na pfedmdt oznadili konednd rtovd jeho dvdma krdtk?mi slovy: „Miluju ji." A jakoby se byl slov tdch zaleki, di jakoby se byl pfed seboa zarddl, ieje pronesl, sklonil hlavu na opdra sedadla a zahleddl se pfed sebe. Nepohnul sebou, nepfem?Slel jii. A vdru bylo mu v torn apa¬ thickdm stavu Idpe nei pfi torn chaotickdm rojeni se mySlenek, nidfcfch ducha tak dildho a bystrdho. Ndhle ucftil, ie poloiil kdosi ruku na jeho rdmd. Ohlddl se a div ie hlasitd nevzkfikl. Byl to Stavinsk?. Kdyby byl mohl pohlednouti mu upfend do tvdfe, byl by z nf vydetl v?ditku vlastnfho svdho svddornf, jei moci snaiil se potladovat. Netroufaje sobd pozvednouti k ndmo zrakfi sv?ch skrooSend odekdval oprdvndnoo jeho dfitku. VSak star? herec byl pfiliS jemn?m a laskav?m pfitelem, aby nesnaiil se zmenSiti rozpaky Stdpdnovy. ?Vdddl jsem velmi dobfe,^ pravil, bera fitodiStd ke lii, Bie jste Prahu neopustil. Vfm takd prod, a nikdy nebylo by mi napadlo vyhleddvati tajen? vdS fikryt, kdyby mne ndhoda s vdmi nebyla svedla."

— 206 — Posadil se vedle Stdpdna, jeni pfiklddaje vfry slovfim pfftelov?m, dodal si odvahy. MTedy se na mne nehorSite?" pravil hlasem pohnut?m. aNeborSim," — odvdtii Stavinsk?. „Takd ale jedndni vaSe neschvaluju. Nejde o to, ie jste mi svfij dtrndctidenni pobyt v Praze zatajil, n?bri o to, ie jste hned na poddtku svdho hereckdho pfisobeni vybodil z drdhy, na nfi lze ndrieti se tak nesnadno a jenom s napnutim veSker?ch sil duSevnich. Domnival jsem se, ie ddje se to s vddomim feditele Bradskdho a jenom proto choval jsem se u vdci td zcela nedinnd." I tato slova pronesl Stavinsk? proto, aby zmfrnil rozpaky Stdpdnovy, jeni dosud nebyl s to odpovddft. Ve skntednosti bylo tomu ovSem jinak. Stavinsk? ne¬ vdddl ai do vderejSiho dne nideho o pobyta Stdpdnovu v Praze, i dovdddl se toho teprve z dopiso pfitele Bradskdho, jeni nemoha se dodkati ndvratu svdho zmizeldho hrdiny, utekl se k ndmu se iddostf, aby mu opdt k ndmo dopomohl. Mdl takd skutednd Stavinsk? v fimyslu, ie dnes jeStd pfibytek Stdpdnfiv vypdtrd, vSak pfiznivd ndhoda vehnala mu ho sama do cesty. Nebylo nejmenSi pochybnosti a takd Stavinsk? byl o torn pfesvddden, ie Stdpdn zdriuje se v Praze jenom k vfili Kity. Vyslovil se v ten smysl a Stdpdn nezapiial. Byla-li vdSefi jeho jii sama sebou velikou pfekdikou vSeho jeho snaieni, a vzbnzovala-li prdvem obavy Stavinskdho, jeni s Idskou pffmo otcovskoo sledoval vyvfjeni se nepopfrateln?ch vloh svdho idka: mosila neodekdvand zmdna mladdho pfitele tfm trap-

— 207 ndji na ndho fidinko vat, ana dotykala se i jeho vlastnich pomdrfi, jeho rodinndho Stdsti — Stdsti Helenina. Byv pfi poslednim bovora na hradbdch samym Stdpdnem na to npozorndn, co uddlo se mezi obdma mladymi lidmi, kdyi Stdpdn loudil se poprvd s Prahou, sledoval jii po cel?ch dtrndcte dni vSecko dindni a kondni dcefino. I nab?val co den pfesvdddenf, ie domndnka jeho mand vznikld nebyla nepravou. Pfe¬ svdddil se, ie ndklonnost Helenina vfidi Stdpdnovi nabyvd zcela jindho rdzu, nez jakym vyznaduje Be poohd pfdtelstvi. Helena ovSem svd pravd city pfed nfm tajila a zamldovala, nei prdvd to tajemnfistkdfstvi bylo mu dfikazem, ie se neklame. Jak ne5tastn?m bylo by ubohd to dftd, kdyby jenom tuSilo, co ddje se se Stdpdnem, za nfmi tfhly vSecky jejf mySlenky, soustfedfci se v jedind pfdnf, aby takd on s toui jemnostf a Idskou na ni vzpo¬ minal. VSak nedosti na torn; nad vSe krntdjSi byla okolnost, ie prdvd v rukou Kitin?ch spodivalo ono ddmonickd kouzlo, jfmi ddval se Stdpdn undSeti, zapomfnaje zcela na Helena, jejfi ndind ndklonnost ne¬ mohla mu b?ti tajna. Jii tenkrdte, kdyi poprvd za¬ slechl z fist Stdpdnov?ch jmeno Kitino, zaleki se ne¬ mdlo; zfejm? to dfikaz, ie vzpomfnka na jejf pfivod pfipominala mu uddlosti, jei naplfiovaly ho nejvdtSf trpkosti. NeoSlo to pokad vime ani Stdpdnovi, ie Sta¬ vinsk? je zasvdcen v pomdry rodiny Kitiny a posud bylo jeho pevnym fimyslem, ie musf se domakati nddeho jistdho. Nyni byla k tomo nejvhodndjSi pfile¬ iitost, a skutednd jal se sbirati mySlenky, aby za-

— 208 — pfedl hovor o tomto pfedmdtu. VSak i tenkrdte Sta¬ vinsk? ho pfedeSel. „Lituji," pravil, „ie nedal jsem vdm dfsti takd druhou ddst svdho dennfku. Moind, ie by vds bylo pozndnf m?ch ostatnfch pomdrfi odvrdtilo od nebla¬ hdho kroku, jak?m naz?vdm vasi Idsku k heredce Grossmanovd." Stdpdn snaiil se promluviti, vSak Stavinsk? ihned ho pferuSil. „Vim, ie jste zamilovdn, i lekdm se, aby Idska ta nebyla vaSfm neStdstfm. Vy sdm vfte nejldpe, jak neblahd je vaSe pocfndnf a jen proto jste je pfede mnou utajil. Je vSak jeStd das, abyste napravil, v dem bylo pochybeno. Opustte Prahu jeStd dffve, nei do¬ zndte sklamdnf, jakd mnsf ndsledovat po dinu tak nepromySlendm." Jakkoli nahliiel pravdivost slov Stavinskdho, po¬ vaioval Stdpdn pfece za svou povinnost, aby pozvedl hlasu na obranu svd pfftelkynd. Lfdil povahu jejf barvami nejluzndjSfmi a tak vfele, ie nemohl b?ti Stavinsk? v nejmenSi pochybnosti, v jak pevn?ch a nebezpedn?ch poutech octnnl se mlad? jeho pfftel. Nahledl, ie domluvy a v?ditky byly by pfildvdnfm oleje do divokdho plamenu a proto snaiil se ddti fedi svd jin? obrat. Jii slovem nezmfnil se vfc o Kity, mlnvil jenom o divadle, a aby mysl Stdpdnovu zcela od pfedmdtu toho odvrdtil, ponkdzal se vzldStnfm v?razem k tomu, ie snad co neviddt naskytne se pfileiitost, aby Stdpdn znovu zaklepal na dvdfe praiskd divadelnf kanceldfe. Jedind ta pozndmka byla s to zaplaSiti alespofi na chvfli chmurnd mySlenky rozhdrandho ducha Std-

— 209 pdnova; Kity byla tu ovsem zase hlavnfm bodem, v ndmi sbihaly se vSecky umdleckd jeho snahy. Pf estoopeni k divadlu praiskdmo bylo prvnim krokem k dosaienf td nedostiiitelnd. Rozbovofili se velmi iivd o torn pfedmdtu a jii podal nab?vati Stavinsk? novd naddje, ie mfiie b?ti pfftel jeho jeStd zachrdndn. Slfbil, ie vynaloif vSecky sily k dosaienf toho cile, iddal vSak bezv?minednd, aby chopil se svdho povoldni s dffvdjSfm nadSenfm, coi lze pr? jenom n spolednosti, kterou byl tak nerozvdind opustil. Jsa pfesvddden, ie jenom tenkrdte mfiie donfati ve vyplnf ni tuieb svych, ai takd jeho jmenu dostane se toho lesku, jak?m Kity byla oslndna, slibil, ie podrobi se dobfe mindnd radd pfftelovd. Kdyi ubfrali se nazpdt do mdsta, zastavil se Stdpdn a pravil: wProsfm, abyste se Helend o naSem hovoru ne¬ zmifioval." „TotdJ chtdl jsem od vds iddat," — odvdtii Stavinsk?. „Prosfm, abyste se vfibec nezmifioval o Grossmanovd, tfm mdnd o torn, ie ona jest pfftelkynf z vaSeho mlddf, dcerou jenerdla z Basteinu." Stdpdn iivd sebou pohnul a dlouh? tdzav? pohled utkvdl na tvdfi hercovd. Vzpomndl si opdt na vypravovdnf Kitino, na tajcmn? pomdr jenerdlfiv k jeho otdfmovi, kter? nezdd se b?ti Stavinskdmu vdci nezndmou. Jii hotovil se k otdzce, vSak Stavinsk? ho pferuSil. „Mdm pro to dfileiitou pffdinu. Chci b?ti sdiln?m i opfimn?m pfitelem a proto zasvdtfm vds v nejtajndjSi pomdry svdho iivota, o nichi ani md dftd

— 210 — nemd nejmenSfho tuSenf. Druhd ddst mdho dennfku poudf vds, prod kladu takovou vdhu na to, aby He¬ lena nezvdddla nideho o vaSem pomdru ku Gross¬ manovd." Napjatost Stdpdnova dospdla pfi tdchto slovech nejvySSf ho vrchole. Neklamal se tedy. „JeStd pfed vaSfm odjezdem navStfvfm vds," — pokradoval herec, nevSimnuv si pohnutf svdho prftvodce, a hned na to otdzal se s pohledem v?mluvn?m: „Kdy odjedete?" Stdpdn otdzce te porozumdl. „JeStd zftra," odpovdddl po krdtkdm vdbdni. ,,Rdno di ai veder?" Stdpdn opdt vdhal, pak fekl: „Odjedu polednfm vlakem." „Nav5tfvfm vds tedy zftra rdno!" RozeSli se. S myslf pondkud pokojndjSf ubfral se Stdpdn ku svdmu pffbytku, aby udinil pffpravy k pfedsevzatdmu odjezdu. Na rohu nejbliiSf ulice byl ndhle zastaven hlondkem lidf, kteff zvddavd kupili se kolem lepide ndroinfch ndvdStf, pfelepujfcfho diva¬ delnf ceduli pffdnf barevnou pdskou. Zastavil se a s velik?m pfekvapenim detl, ie pro ndhld ochuravdni sledny Grossmanovy nemfiie se provozovati ohldSend hra „Vicomte z Letorrieru". Tatam byla okamMtd jeho klidnost, domlnvami pfftelov?mi sotva docilena a jii v okamiiku nejbliie pfiStfm ubfhal mfsto k do¬ movu k hotelu, aby se pfesvdddil, co pravdivdho na zprdvd o churavosti Kitind. Jii jenom asi padesdt krokfi byl od mista naznadendho, kdyi spatfil, kterak Kity podporovdaa jak?ms elegantnim pdnem, vstupuje do lehkdho po-

— 211 — vozu, stojiciho pfed hostincem. Urychlil kroky, v torn ale takd nezndm? pdn pfisedl k ni, kodi trhl opratdmi, a koddr s hludn?m rachotem uhdndl smdrem k nddraii. Strnul?m okem pohliiel Stepdn za povozem, a bfih vi, jak dlouho by to byl jeStd stdl, kdy by se nebyla pfed nim objevila rtutovd postava ho¬ vorndho Pelikdnka. aTuhle, tohle — viddl jste ji, pane tento" — spustil vSecek rozdertdn. „6 jd to vdddl, ie ndm tento — bude ddlat brikule. Jak by ne! Tuhle, tohle takovd chvdla! Aby se nenafukovala! A kdo to tento vSecko odnese ? — Jd. Mdm shdndt novd pfedstaveni a za vSecko to bdhdni tento — ani Sestddek." Stdpdn porozumdl jemnd td nardice a jii stdhoval se bdlounk? Sestdk z jeho kapsy do dland Pelikdnkovy. Byl pfesvddden, ie mfiie se nyni od ndho dozvddit, co bude chtft. A skutednd se takd dovdddl, ie se sledna s panem feditelem nepohodla a ie odfekla svd spolnfidinkovanf. Pondvadi pr? je divadlo na dneSnf veder zcela vyproddno, podal pan feditel Idzti ku kfiii a vSecko bylo by se snad Stastnd skondilo; tu ale pfinese ddbel toho naSkrobendho panddka, a tu mdS — bylo po vyjednavdni. „Mezi tfm, co pfilepujou tento — sledno na rohy jako pacientku, vyjiidi si tuhle tohle — ndkam na v?let," doloiil Pelikdnek nanejv?8 rozdertdn. „A kdo je onen pdn, jeni pfisedl k ni do koddru?" netrpdlivd tdzal se Stdpdn. „Kdo je," — oSklibl se Pelikdnek. nToje tento otdzka! Kdo by byl — md floky — a vice takovd sledna od divadla nepotfebuje. Tuhle tohle, jd byt

— 212 — feditelem, mnd by nesmdla ddlat tento — takovd flauzy. Md ficta!" A jii byl tentam. Stdpdn zfistal na chvili jako ohromen. Ad nepfiklddal slovfim ivdstavdho slnhy mnoho dfileiitosti, pfec nemohl ndrieti se, aby jistoty se dopdtral. Zamffil pfimo kloii port?rovd v hostinci i otdzal se ho, kdo ie byl onen pdn, jeni prdvd se slednou Grossmanovoo odjfiddl. ,,Jejf Senich, baron z Warteneckn," — zndla odpovdd.

Oast treti. Se stupne k stupni. I. Stdpdn nenaddl se, ie pfftelovd pozndmce o skla¬ mdnf dostane se tak brzkdho vyplndni. Ano, bylo to sklamdni — sklamdnf tfm trapndjSf, dfm neodekdva¬ ndj§f. Kitina laskavost a opffmnost byly jenom Ifdeny, jinak byla by mo nemohla zatajiti svfij pomdr k ba¬ ronovi z Wartenecka, svdma ienichovi. Ci snad ie¬ nichem jeji posud neni? Tfm hfif, a jeji mldeni jest zfejmym dfikazem, ie v pomdru torn cosi nedovolendho. Prod by to zapfrala? A prod prdvd jemu, kterdho tak vfele ajiStovala sv?m pfdtelstvfm? Nebjla to upffmnost, n?bri pouhd koketerie, kterdi b?vd u vdtSi di menSi mife fiddlem kaidd heredky. Mdl Kity ai posad za v?minka; nynf nabyl pfesvdd¬ deni, ie v?minkou nenf. Omlouval ji, jak jen mohl; jii proto, aby ne¬ musil uznati pravda slov Stavinskdho, tak zdhy potvrzenou. Proto takd nezminil se pfiteli svdmu, kter? ho druh? den navStivil, ani slovem o addlosti vde¬ rejSiho dne. Pfijav od ndho sliben? rukopis dennikn,

— 214 — rozloudil se & nfm, dada mo ojiStdnf, ie od td chvfle bnde mft na zfeteli jenom svd povoldnf. Ubfrajfcfmu se na nddraii bylo jfti kolem hdtelu, ve kterdm Kity byla ubytovdna. Mand se zastavil, zahleddl se k oknfim jeji pfibytku a sterd mySlenky podaly se krouiiti jeho hlavou. „ Nemohu odejit" — zaSeptala konednd jeho fista „anii bych nenabyl fiplnd jistoty." Vstoupil do prfijezdo. aPfejete si mluviti se slednou Grossmannovou ?" oslovil ho ihned port?r, pozorujici jeho zdmdr. „Posud se nevrdtila ze svdho v?letu." „Nevrdtila?" vyrazil Stdpdn prudce. BA takd se tak brzy nevrdti," — s fismdvem njiStoval port?r. „Asi pfed hodinou obdrieli jsme z Teplick?ch Idzni telegram, aby jeji byt nikomu nebyl pronajfmdn, pondvadi pr? se jeStd vrdtf, anii by ale vdddla, kdy." To vysvdtleni Stdpdnovi stadilo. Sklamdni jeho nemohlo b?ti fiplndjSi. Odjela — odjela bez rozlou¬ denf, s cizim muiem, jehoi jmeno pfed nim zatajovala — jistd ne bez pfidiny. Pfece tedy mdl Stavinsk? pravdu. A kdoi vi, deho dovi se jeStd z jeho zdpiskfi! Jistd nevaroval ho nadarmo. Urychlil kroky, aby jii raddji seddl ve voze ieleznidnim a mohl se zahloubati ve dteni denniku pfitelova, jehoi tajupln? obsah mdl mo b?ti voditkem na drdze znova nastonpend. Vyhlidl si kupd zcela prdzdnd a pondvadi i po druhdm zazvondni nikdo nepfistupoval, kojil se naddji, ie bnde moci oddati se neruSen zajimavd lektufe. Ale prdvd, kdyi ozval se na perronu zvonec po tfetf, rozldtla se pfiffend

— 215 — dvffka a dovnitf vrazil vSecek upachten mal?, drobn? muifdek. Tdice oddychuje vrhl se na lavici a podal se sebe sklddati rfiznd ranee, Skatnle a balfky, jimii byl od hlavy ai k patd ovdSen. Teprva kdyi byl s praci svojf o konce, rozhlddl se kolem sebe, jakoby chtdl vypdtrati, kdo asi budou jeho spoledniky. Spatfiv Stdpdna, uskodil na zpdt a zaSermoval sv?ma kostnat?ma rukama tak komicky ve vzduchu, jakoby se chytal krovu. „Jeminkote, jste vy to Stdpdnku nebo nejste?" volal tenounk?m sfpav?m hldskem. „Nem?lfte se, pane mistfe," pravil Stdpdn s pffvdtiv?m fismdvem, ad nebylo mu pffliS milo, ie do¬ stalo se mu v poslednim okamiiku spolednfka, a k tomu jeStd spolednfka tak rozvlddndho, jak?m se pan mistr Lasidka od jakiiva osvdddoval. Hovorn? pan mistr Lasidka, drnhdy nejdfivdrndjSi pfitel svatopetrskdho „potrhldho" Sevce pana Vojtdnka, neviddl Stdpdna ui po tfi leta, to jest: od td doby, co pfestdhoval se z Prahy na venek, aby pfevzal po svdm zemfeldm bratru v?no8nou a dobfe zavedenou iivnost krejdovskou. Bylo to ndhodou totdi mdsto, ve kterdm nsidlila se takd Stdpdnova matka pani Terezie se sv?mi dvdma podafen?mi synddky, kdyi byl je surov? a bezcitn? Sluka ne¬ litostnd opustil. Pan Lasidka vracel se nynf z Prahy, do nfi byl rannfm vlakem zavftal, aby zde nakoupil nutn?ch potfeb krejdovsk?ch. Hovor obou zndm?ch byl brzy v plndm proudu. aJeminkote, jeminkote, kdo by si to byl pomyslil, ie "se spolu sejdeme," — divil se drobounk? mistr krejdovskdho nmdni. „Nu, to bude mit vaSe matka radost, ai ji to povim."

— 216 Patrna chmura objevila se po tdto pozndmce na dele Stdpdnovd; vdddlt mnohem Idpe, nei pan La¬ sidka, budeli mft matka z toho radost di nic. NavStiviv ji naposledy pfed tfemi roky, nebyl ji a sv?mi nevlastnfmi bratry pffliS vlfdnd pfijat. Od td doby jf neviddl, vSak psal ji ndkolikrdte, ale vSecky jeho listy zfistaly nezodpoviddny. Vdddl, odkod ta chladnost, vdddl, ie matka jenom proto na ndho zanevfela, ie stal se komediantem. Take on zcela se ji odcizil; pfece vSak neopomenal odpovdditi na pozndmka Lasidkovu slovy: Jak dafi se md matce? „C, dobfe, velmi dobfe" — doklddal pan mistr. „Coi pak ji takd schdzi! Jen kdyby tdch dvou darebn?ch klukfi nebylo — nejsou ji k velikdmu potdSeni a vdru, ie se na nich nedodkd velikd radosti! Inu, jsou po tdtovi. StarSi Tonfk je v udenf u truhldfskdho mistra Hoblfka, mladSi Fricek udi se u mne; jeden vdtSi darebdk nei druh?. Ani slova, ani bitf nezpomohou. Vdzf v nch ta Slukova Latourdckd krev." Stdpdn snaiil se uvdsti hovor na jinou mfru, vSak Svitofivd krejdisko nedalo se ruSiti. „Smrti byl bych se spiSe naddl nei toho, ie se spolu sejdeme prdvd dnes po addlosti tak dfileiitd! Vite-li pak, mil? Stdpdnka, ie od vderejSiho vedera myslfm jenom na vds? ,Ten by mdl asi radost, kdyby to vdddl', myslil jsem si jeStd pfed chvili a to mdS — za chvfli sedfme ni vedle sebe a jd moho jazyku svdmu jak se patff odlehditi. Chtdl bych vsadit svou krejdovskou duSi, ie jste nevySel od rdna ze Skytdni. Hehehe!" Stdpdn ivdsto tomo ani za mdk nerozumdl, coi ale pana mistrovi nevadilo, aby s rostoocfm smfchem pokradoval.

— 217 — aHehehe, temu chlapfkovi jsem posvftil, ie nezapomene na mne do smrti. Trvalo to dlouho, neili mi vbdhl do rdny, za to jsem mu ted ale zaplatil za pfitele Vojtdnka, za sebe, za nds vSecky." nO kom vlastnd mluvite?" pravil Stdpdn, dostav se konednd ke slovu. nJeminkote, o kom jindm, hehehe, ne-li o distdm pana Melchiorkovi, kter? vaSeho obohdha otce — ale k demo zpominat na ta smutnou historii. Vidyt ji zndte jako jd." Stdpdn neodpovfdal. Hleddl zddumdivd pfed sebe a mySlenky jeho zaldtaly do minulosti, do dalekd minulosti ku straSlivd ond noci, v nii pan mistr La¬ sidka provdzel je k loii umirajfcfho otce. „DoSlo konednd takd na ndho," pokradoval sdfln? krejdf. nVyt pfece vfte, co ddlo se od tdch dob s povdstn?m Melchiorkem." BNikdy jsem se o dlovdka toho nestaral. Vzpo¬ minal jsem na ndho vidy jen s proklindnim a opovrienim, jak toho taci lidd prdvem zasluhojoo." „Ba ie tak," doklddal mistr Lasidka. „Nebyl jste, mil? Stdpdnku, prvnf ani posledni, kter? taktdi sm?Sli a skoro se mi zdd, ie osud, kter? ho stihl, je pouh?m ndsledkem naSi spravedlivd kletby." nNuie, prosim, mluvte, —" naldhal Stdpdn, ne¬ moha se dodkati vysvdtleni. „Ina pfsnidka ta md velmi krdtkou note," vyvypravovalo krejdisko. „Melcbiorek zmizel tenkrdte z dista jasna .z Prahy. Myslili jsme, ie bode z toho ndjakd vySetfovdni, ale kde nic to nic. Inn, v letech padesdt?ch za dob Bachoviny bylo vSecko moino. Spatfil jsem ho opdt teprva asi po desiti letech a to ve stava velmi bidndm. f)as vi, deho se dopostil;

— 218 — byl ale bez zamdstndni a potuloval se po Prase od domu k domu, h'edaje u sv?ch b?val?ch pfdtel pod¬ pory. VSak doby se zmdnily, b?val? respekt pfed Melchiorkem rozpadl se na cucky a titdi pfdteld, ktefi nasloncbdvali slovfim jeho jako svatdmn evangeliu o pfekot ukazovali mu dvdfe. Zmizel opdt z Prahy, a teprva pfed nejakym dasem zavedla ho ndhoda do naSeho mdstedka co rozedrandho, fiplnd seSldho flamendra. Tfeba vdm vdddti, ie nov? ndS fardf — mui velmi rozSafn? a hodn? —■ jest jeho bratrem. Jii na dfivdjSf jeho fafe obtdioval ho Melchiorek vice let sv?mi ndvStdvami. Ad zfekl se ho fardf nadobro, pfec poskytoval mu podpory jak jen mohl; to ale darebdkovi nestadilo. Stdval se vidy dotdravdjSim. Vdera poctil ho v novdm jeho pfibytku ndvStdvou a iddal drze, aby bo pan firdf k sobd pfijal a postaral se o jeho budoucnost; ten vSak ukdzal mn bez okolkfi dvdfe. Mdl jsem na fafe jakds fizenf, a prdvd kdyi vstoupil jsem na chodbu, za¬ slechl jsem na schodech hlasitd proklindni a Idtefeni. ,Fi, to jsi bratr, to jsi kndz — styddl bych se lakomde! Aie posadim ti na stfechu dervendho ko¬ houta, ie na ndj do smrti nezapomeneS —l zndly nidemovy v?hrfiiky. Uskodfm stranou do blfzkdho v?klenkn, abych si odtud nepozorovdn prohlddl neznd¬ mdho darebdka. Okamiitd poznal jsem Melcbiorka. Odloiim ffzeni na jinou dobu a jii ani na chvili nespouStfm chlapfka se zfetele. Zabrousil do hospody, kde zfistal tak dlouho, ai se setmdlo. Ze zddledi sledoval jsem s ndkolika pfdteli jeho kroky zamifend zrovna kn fafe. I dostihli jsme ho zrovna v okamiiku, kdyi hotovil se vyplniti svoji vyhrfiika o nasazeni dervendho kohouta. Vyhlfdl si nidema velmi pfihodnd

— 219 — mfsto — naplndnou stodola fardfova — a neb?ti mne, byl by ndm spfisobil pofddnou illumenaci. Je¬ din? skok a jii leiel ctihodn? Melchiorek povalen na zemi, a za maloa chvfli na to seddla b?vald au¬ torita z let padesdt?ch za mffiemi naSi Satlavy. VSak mu darebdkovi jeStd zasolfm, ai dojde k pfelideni. VdS otec, Stdpdnku, byl mfrn?, dobr? dlovdk, ale jsem pfesvddden, ie md z Melchiorkova osudu i tam nahofe zrovna takovou radost, jako jd hfisn? dlovdk zde na zemi." Stdpdn byl vypravovdnfm mistra Lasidky nemdlo dojat. Vfel?mi slovy ddkoval mu za pfdtelstvi, jei po tak dlouh?ch letech choval posud k zemfeldmu nezapomenutelndmu jeho otci. nMyslfm," pravil, „ie takd v matce md zbudila ta udaiost zpomfnku na neboitfka otce." „0 jeminkote, jaki by ne !" pfizvukoval Lasidka. 9Vidyt ona i beztoho velmi dasto na ndho vzpomind, jak velik? byl rozdil mezi nim a Slukou. Ba, je skoro pfesvdddena, ie ji Slnka jeStd ndkdy velikou hanbu zpfisobf. Ai posud nechal ji ovSem s pokojem, ne¬ mfiie vSak ani hodinu b?ti jista pfed dlovdkem, kter? pfeddi Melchiorka darebdctvfm jeStd o celou hlavo." Stdpdn zapomenuv pro tu chvfli na zajfmav? dennfk Stavinskdho, velmi iivd rozhovofil se s Lasidkon o vSech moin?ch vdcech pfitomn?ch i minul?cb. DoSlo takd na divadlo, a Stdpdn neopomenul svdfiti se stardmu pfite li otce svdho se vSemi svizely a pfekdikami, jei naskytly se ma na jeho drdze omdleckd. „Ina, bodejt, bodejt, je to tak", pfisvdddoval mistr Lasidka. wSamd zdvist, samd zdSt. 6, jindy pfece tak neb?valo a zvldStd s tfm divadlem nechce se mi

- 220 to nijak libit. Ted ui to nenf takovd jako tenkrdte, kdyi jsme s pfitelem Vojtdnkem nevynechali ani jedno odpoledni pfedstaveni. Tenkrdte to byli docela jini herci, a coi ty kusy, kterd se ddvaly. Hrdla-li se ndjakd fraSka, mohl se dlovdk smfchy potrhat, a ddvdn-li ndjak? smutn? kus, naskakovala vSem divdkfim husi kfiie. Chce-li se ted dlovdk v divadle zasmdt, tot aby si vzal ndkoho s sebou, kter? by ho lektal pod pdii; a pfi smutnohfe, aby driel dlovdk v jednd ruce cibuli a v druhd roztrouhan? kfen. A coi ty novd kusy — samd nestydatost! Na divadle mluvf se ted vdci, jakd jsme si netroufali prondSeti jindy ani v hospoddch. Mdm pravdu di nemdm?" Pan Lasidka byl by vyklddal svd ndhledy o mo¬ derni dramaturgii do nekonedna; byl by snad pro¬ nesl mnohou hloupost, ale takd mnohou pernou pravdu. Tu vSak podal se vlak vidy volndji pohybovat, zdaleka zazndl hiss nddrainiho zvonce a brzy na to ohlasoval konduktor jmeno mdsta, ve kterdm mdl pan Lasidka vystoupit. Pondvadi byla tu delSi zastdvka, mohl se pohodlnd ovdsiti vSemi sv?mi Skatulemi, baliky a ranci, pfi demi mu Stdpdn ochotnd pomdhal. „Pozdravte ode mne matka, —" pravil Stdpdn, poddvaje svdmu soucestovateli ruku na rozloudenou. ,,Jeminkote, jaki bych nepozdravil," ujiStoval pan mistr, opouStdje vagon. VSak ndhle sebou Sknbnul, a kdyby ho nebyl zachytil Stdpdn pevnou rukou za Ifmec, byl by se i se sv?mi zavazadly skutdlel k zemi. „Vidfte ho, vidite ho, —" volal, pohliieje vytfeStdn?ma zrakoma k nddraini budovd, v jejichi dvefich objevili se dva detnici, provdzejici spostldho,

— 221 otrhandho male s rakama ko pfeda spontanyma. aTo je on, Melchiorek!" Nedekaje na odpovdd Stdpdnovo, vzt?dil pySnd hlavu a s neobydejn?m sebevddomim postonpil ai k delikventovi, jakoby chtdl fici: Hed, darebdko, to polfvko nadrobil jsem ti jd! — Cetnici zmizeli s otrhan?m pobndou ve vagond a vlak hnul se ddle k okresnfmu mdstu, kdei nalezala se od ndkolika dni spolednost feditele Bradskdho. I kupd Stdpdnovo oiivilo se ndkolika novymi pasaidry. Stdpdn nevSfmal si veseldho jejich ho¬ voru; takd mu nenapadlo, aby sdhl, do ndprsni kapsy po rukopise denniku Stavinskdho. Vyloiil se z okna a jako ty vesnice, zahrady, lesy a pole mfhaly se kolem ujfiddjfcfho vlaku, tak bylo i s jeho mySlenkami, jei pfedvdddly mu celoa jeho minalost ai po osudnou tuto chvfli. Teprva kdyi vlak se za¬ stavil, zastavily se i ony. Zddlo se mu pojednou, ie stanul o cile, jeji byl sobd pfivodnd vytknnl a mimovolnd zaSeptala jeho fista: „Cbci to mfti za pooh?, krdsn? sen." II. Uplynulo ndkolik t?dnfi. Na velikou radost feditele Bradskdho a celd jeho spolednosti podaly se dny krdtiti, leto schylovalo se ko konci a z blfzka kynula jii opdt doba pln?ch kas a dobr?ch pffjmfi. Jedinou v?minkoa mezi vSemi byl Delobelle-Pelnfika; ne sice proto, ie by byl b?val nepfitelem td doby k?iend, n?bri proto, ie tlakomdr jeho omdleckd sldvy sklesl ndsledkem ndvrata Std-

— 222 — pdnova skoro az po samoa nulu. Kaid?m dnem nab?val Stdpdn u feditele, u vSech kollegfi, i u obecen¬ stva vidy pevndjSi pfidy, i byl by ji musil zdvistiv? Pelufika pfimo podkopat a do povdtfi vyhodit; k tomo vSak bofivd Idtky neskonaldho jeho dfivtipu nestadily. Volky nevolky musil se pfipravovati na osud, jeni zaslouien?m spfisobem stihd velduchy jemu podobnd, kteff kondivaji obydejnd umdleckou svoji karridra bud co ndjemcovd ndjakd krdmy ci v nejlepSim pfipadd co samostatni majitelovd hokyndfstvi na prosto nedramatickdho. Vdren udindndmu pfedsevzeti, Stdpdn vdnoval se s celou duSi svdmu povoldnf, jei tak mysl jeho za¬ jfmalo, ie vzpomfnka na Kity a dobrodruin? jeho pobyt v Praze vidy vfce Media. Nemdlo pfispdlo k tomu ovSem odhaleni tajemn?ch uddlosti zaznamenan?ch v dennfku Stavinskdho. Pomdry panujfcf mezi rodinou jenerdla z Basteinu a hercem Stavin3k?m byly v ndm Ifdeny tak iivd a fichvatnd, ie nemohl b?ti Stdpdn v pochybnosti, prod varoval ho uditel jeho pfed Idskou k dcefi jenerdlovd. Stdpdn tnSil, ba vdddl to, ie Helena ho miluje, i pochopoval obavy otcovy, jeni jindho nemdl na zfeteli, nei blaho svdho dftdte. A blaho to bylo by na jisto rozkotdno, kdyby nebyl uposlechl jeho hlasu; a ie ho uposlechl, ie pfes vSecky duSevnf boje po¬ tladil city svd, to vSe uspfSeno pfedtenfm zdpiskfi sta¬ rdho komedianta. Mimo to zddlo se, ie upfimnd snaze Stdpdnovd dostane se konedndho splndni. Jmeno jeho vyskytovalo se nezffdka vnovindch, a smdl-li vdfiti dopisftm Stavinskdho, mluveno o ndm takd v praisk?Ch diva¬ delnich kruzich jako o herci velmi nadandm, jehofl

— 223 — by sobd sprdva zemskdho divadla mdla povSimnooti, aby snad pfi kodujfci venkovskd spolednosti nezakrndl a nezanikl. Stavinsk? dinil pro svdho idka sed byl, a kdyby se nebyl sdm stokrdte pfesvdddil, ie sliby jsou chyby, byl by ho mohl zabrnonti nejrfiiovdjSfmi naddjemi. Mdlt tdch slibft rfizn?ch dlenfi ndkolika tuctovdho feditelstva, regisseurfi, novindffi a jin?ch velidin, — jei rozhodovali nad osudy praiskdho divadla — plnd kapsdfe, a takd jimi ducha Stepdnova stdle posilfioval, napominaje ho k vytrvalosti a trpdlivosti. Takov? mnohoslibn? a skvdl?mi naddjemi pfekypujici dopis doSel naSeho hrdina v blfzkdm okresnfm mdstd J. —, kami byla se spolednost feditele Bradskdho pfed ndkolika dny odstdhovala, aby tu zahdjila zimni saisonu. List obsahoval tolik jistoty, ie Stdpdn jinak vidy prozfeteln?, zmfnil se o svdm brzkdm vystoupeni na praiskdm divadle. To byla voda na Pelufikfiv ml?n. Vytdhnuv stavidla svd v?mluvnosti, pln?mi proody vychrlil ji na pfekvapendho feditele, doklddaje, ie takovd potmdSilost dala se od toho mladdho nedonka odekdvati. „Ano, tak to b?vd," drmolil pln?mi fisty zneoznan? Delobelle. „Otrkal si u nds rohy, naudil se na divadle stdt a mluvit, a kdyi jsme tdch ndkolik filoh do ndho vtloukli, frr —- ptddek ulitne! B?t jd feditelem, nkdzal bych kloudkovi, ie ndS podnik neni holnbnikem." fteditelova dfislednost podala se tentokrdt viklati. Kdyby byl Stdpdn pfiSel k ndmo sdm a fekl: „To zam?Slim, to chci —" nebyl by snad co rozumn? mni nideho namital. Mrzelo ho, ie dovidd se o jeho fimysla z fist jin?ch> a to prdvd z fist Pe-

— 224 — lufikov?ch, jeni podinal si tak drze a pdnovitd, ie netroufal si mu odpovdditi. Mdlt Pelufinka konednd pravdu a nesnadno bylo vyvraceti jeho dfivody. „Nemohu a neehci vdm brdniti, abyste odeSel," pravil Bradsk? k Stdpdnovi. „Kaid? hledf zajistiti si lepSf postavenf. Nebylo vSak tfeba, abyste s tfm ddlal tajnost. Takd pfitel Stavinsk? nemnsel tu kaSi kvedlati za m?mi zddy. Nu, ddlejte, jak se vdm libi." Od toho dne nastala mezi Stdpdnem a feditelem patrnd napjatost; i bylo by se snad intrikanskdmu talentu pana regisseura Pelufiky podafilo, soka svdho na dobro vypichnouti, kdyby nebyla jind uddlost ndinila ve vdci td obrat, nejmdnd odekdvan?. V druhd polovici sychravdho mdsfce ffjna ob¬ driel Stdpdn opdt od pfftele Stavinskdho list, z nShoi dovidal se, ie snad jii pffStf mesfc budou naddje jeho vyplndny. Nesvdfil se tentokrdte nikomu, vSak s netrpdlivosti pfimo zimnidnou odekdval okamiik, jeni na vidy zbavi ho spolednosti protivndho Pe¬ lufiky. Radost jeho nemdla dlouhdho trvdnf. Jii za t?den doSel ho list nov?. Pouh? nadpis, psan? rukou Heleninou, vzbudil v ndm memilou pfedtuchu, kterdi ho skutednd takd nesklamala. Ddsnd, netuSend byly zprdvy, jei vydftal z fddkfi, psan?ch tfesoucf se rukou dfvdinou Pfed dvdma dny dostavil se do chudobndho pffbytku Stavinskdho sluha zemskdho bldzince se sprdvou, ie otec jeho, nemluvn? bldzen borSovsk?, podlehl duSevni svd chorobd a ie lze iivot jeho ditati jii jenom na hodiny. Zvdst ta pfekvapovala tim vice, an podal se stav choromyslndho starce v dobd po¬ sledni valnd lepSiti a zufivost jeho mdnila se opdt ve dffvdjSf tichd, neSkodnd Sflenstvf. Byla to takd

— 225 — skutednd spfie choroba tdlesnd, SeSlost vekem, jei ovrhly ubohdho starce na Ifiiko fimrtnf. Stavinsk? nemeSkal, aby neStastndmn svdmu otci posledni sluibu prokdzal a odi mo zatladil. Prdvem obdvala se He¬ lena, ie by sejiti se oboa mazfi mohlo miti pro otce neblah?ch ndsledkfi, vSak netroufala si zrazovati otce svdho od ndvStdvy umirajfcfho ddda; nebyla by takd nideho pofidila. Stavinsk? rozpomenuv se na celou svoji minulost, nemohl potladiti v?ditku svddornf, ze on jest alespofi ddstednd vinen krutym osudem 5ilencov?m, i povaioval za svou synovskou povinnost, aby prodlel a Ifiika umirajfcfho ai do jeho skondni. Provdzen Helenou nastoupil bezprodlend smutnou tu pout. Pfekrodiv prdh jizby, v nfi naldzalo se Ifiiko skondvajiciho Silence, zavrdvoral a tfesa se na celdm tdle, mnsil zachytiti se slabdho ramena dcefina, aby neklesl. Leielt nemocn? na svdm Ifiiku bez pohnuti, jakoby jii bez ducha, demui zddly se takd nasvdddovati vdind tvdfe duchovniho a oSetfovatelky nemocn?ch, stojicich opoddl Ifiika. Nejist?m krokem postonpil ai k nemoendmu, kdei podporovdn Helenou, klesl na pfistavenou iidli. Hojn? proud slz vynofil se ze zapadldho oka, a mimovolnd sklesla hlava jeho na sepjatd ruce starcovy. Jako oiiveno prondem elektrick?m, pohnulo se bezvlddnd jeho tdlo, odi obrdcend ve sloup, divoce zakoulely se v dfilkdch a zaryly se tdmdf do chorobnd tvdfe Stavinskdho, kter? byl pfi prvnim pohnuti otce svdho hlavu opdt nadzvedl. Zddlo se, jakoby prchajici iivot jeStd jeden¬ krdte vracel se do polomrtvdho tdla; prsa starcova vysoko se vzedmula, zsinalf rtovd podali se pohy¬ bovat, pffSern? chropot vydral se z nakfiven?ch fist, slovem: celd vzezfenf starcovo upomfnalo iivd na MBUSB; OsWydherecM.

Q

— 226 —" osudnon onn chvfli, kdyi objevil se poprvd v pff¬ bytku Stavinskdho, odkud zavezli ho co nebezpedndho Silence do fistavu choromysln?ch. Ai do po¬ slednf chvfle mluvil pr? o svdm synovi s nejvdtSim opovrienfm a hlasit?m proklfndnfm, dfmi lze vysvd¬ tliti sobd neobydejnd to hnntf tdla jii skoro bezvlddndho. StraSlivd bylo pohnutf, jei zmocnilo se Stavinskdho pfi tomto v?stupu. Ac snaiila se Helena, by ubohdho otce odvrdtila od Ifiika dddova, nedal sobd brdniti; chopil umfrajfciho za obd ruce a pfitisknuv je k chvdjfcfm se rtfim, zaSeptal: „OdpuStdnf!" VSak jeStd ddsndjsfho v?razo nabyla tvdf Sflencova; prudkd cukdnf vSech svalfi a div bylo vSem pfftomn?m svddectvfm, ie pomaten? duch starcfiv hotovi se jeStd jedenkrdte k prudkdmu boji, k boji poslednimu. A sku¬ tednd, jakoby sflen ndjakou tajnou mocf, zvedl na polo hlavu, bezzubd fista pootevfela se a zachroptdla: A jii zase klesla nazpdt hlava do po¬ MProklet!" dnSek, vyduld odi obrdtily se ku stropu, jeStd jedno pohnutf celdho tdla a dobrdho, nemlovndho bldzna borSovskdho nebylo jii mezi iiv?mi. VSe to bylo uddlostf jednoho okamiiku, za nii ndsledoval ihned v?stup ddsndjSf pfedeSldho. Poslednf slovo zemfeldho fidinkovalo na Stavinskdho silou zdrcujicf; mldky sklesl u loie otcova k zemi, a opdt zbarvili se rtovd jeho siln?m prondem krve, silndjSfm, nei kdykoli pfed tfm. S hlasit?m plddem vrbla se Helena k svdmu otci. Takd pfitomn? kndz a oSetfovatelka spdli mu na pomoc; vSak ani jim, ani Idkafi na rychlo pfivolandmu nepodafilo se, zastaviti proud chrlicf krve ton mdrou, aby mohla b?ti docilena moinost opdtndho nzdravenf. Zcela vysilendho a skoro bez vddomf dopravili do blfzkd nemocnice, kdei ddno He-

_ 227 — lend smutnd ojiStdnf, ie neni naddje, aby mohl byti vrdcen iivota. OvSem se uboidk drahdho dne po¬ ndkud zotavil, ale jen potud, aby mohl Helend fici: ,,piS Stdpdnovi! " Zdrcen sklesl Stdpdn po pfedteni Helenina lista na iidli. Nemohl byti ani chvili na rozpacich, deho mu tfeba dinit. Poslednf slova pfftelova: wPiS Std¬ pdnovi" — byla mu zjevn?m dfikazem, ie pfeje si ho viddt, s nim mluvit, ie pfeje si, aby byl svdd¬ kem posledni jeho vfile. Neprodlend uchylil se k fediteli Bradskdmu, aby sobd vyiddal dovolenou na ndkolik dni. Takd pfe¬ kvapeni Bradskdho bylo velikd. Ad se v posledni dobd na Stavinskdho k vfili Stdpdnovi trochu horSii, nemohl se pfece nbrdniti dojmu, jeji udinil na ndho smutn? osud stardho vdrndho pfitele. Okamiitd vyhovdl iddosti Stdpdnovd, vyiddav si od ndho zdroven telegrafickd zprdvy, kdyby snad Stavinsk? opravdu mdl zemfiti. „Neopomenu pfitele svdho doprovoditi ku hrobu a poloiiti zaslouien? vdnec na jeho rakev," doloiil se zjevnym pohnutim. HI. Stdpdn pfibyl do Prahy ve prav? das. Dobr? jeho uditel a pfftel byl ovSem jeStd pfi smyslech, vSak die V?roku Idkafova byly jii sedteny hodiny jeho iivota. Snacl jeStd dfive, nei bude mrtvola bldzna borSovskdho vyveiena z umrldi komory na hfbitov olSansk?, zaSusti kfidla anddla smrti takd nad hlavoa jeho syna. 8*

- 228 Stavinsk? tuSil blfzk? svfij konec, a pfes to chvfli tdzal se krdtk?mi slovy po Stdpdnovi. Blaien? fismdv objevil se proto na jeho tvdfi, kdyi toniebnd odekdvan? nveden jest k jeho Ifiiku. Stdpdn nem?lil se, mdl b?ti vykondvatelem po¬ sledni vfile pfitelovy. Mezi tim, co Helena odebrala se k iddosti otce svdho do odlehldho pfibytku na FrantiSku, aby odtud pfinesla nzamdenou skfinku s rfizn?mi pisemnostmi, pravil nemocn? k Stdpdnovi: . „Umru — Helena osifi. Nedopfdno mi, abych se mohl postarati o jeji budoucnost. Bfih vi, jakd ji odekdvaji svizele a fitrapy. Bylo m?m fimyslemi ie nikdy nesvdffm jf tajemstvi sv?ch zdpisek. Moind, ie bude se to muset pfece stdt — ne ale dfiv, ai bude toho nutnd tfeba. Do td doby zftstanou md zd¬ pisky ve vaSich rakou. Kdyby bylo nejhfife — kdyby byla zcela bez pomoci, bez ochrany, odevzddte je Grossmannovd — Kity, chtdl jsem fici. Slibte mi, ie to udinfte." wSlibuju," pravil Stdpdn s pohnutfm. Znaje obsah dennfku pfftelova, nedivil se ndhld zmdnd jeho smySlenf. Byl to ndsledek fiplnd bezna¬ ddjnosti, s nii opouStdl nezaopatfend dftd Svd. Kdyby byl mohl spolehati na stdld a pevnd postaveni Std¬ pdnovo u praiskdho divadla, jistd nebyl by se ku kroko tomo odvdiil, jistd byl by svdfil Helena jeho pddi a ochrand. To takd byl Stdpdnfiv pevn? fimysl, a jii chtdl svdfiti se s nim svdmo pfiteli, kdyi He¬ lena vstoupla opdt do jizby a poloiila pfineSenou skfinka na loie otcovo. S chvdjici se rnkou vyftaf z ni Stavinsk? zndmd dva seSity — svfij dennfk, a kdyi byla Helena na chvfli ustoupila stranou, vloifi je tajnd do rnkoo Stdpdnov?ch.

— 229 Zddlo se, jakoby byla nepatrnd tato prdce ne¬ mocndho fiplnd vysflila; leiel od td chvfle nepohnutd na svdm Ifiiku, oddychoval tdice a skorem jiz ani nepromluvil. Kdyi pak posledni paprskovd zapadajiciho slunce ozlacovaly kfiie a bdnd stovdiatd Prahy, podalo se temniti i pfed jeho dnchem ai do posledni chvfle jasn?m a nezkalenym. Jenom jeStd dvd krdtkd hodiny a npfimnd srdce neStastndho komedianta dobuSilo naposled. Zemfel skutednd jeStd dfive, nez byla mrtvola Silendho jeho otce vyveiena na hfbitov. Smutn? byl pohfeb tichdho nemluvndho bldzna bor¬ Sovskdho. Pouze Stdpdn a Helena provdzeli prost? pohfebni vfiz — vidyt v ndm odpodival dlovdk, jeji v celd Praze nikdo neznal, chudas — bldzen! Ubo¬ idk! VdtSi pocty dostalo se tfetfho dne Stavinskdmu a to hlavnd pfidindnfm Stdpdnov?m, jeni postaral se o to, aby fimrtf zapomenutdho herce nezfistalo alespofi v krozfch divadelnich tajemstvim. Jest to dobrou vlastnosti celdho slavndho hereckdho pofddku, ze kaid? z jeho dlenfi rdd osvddduje svoji kollegialitn vfidi soudrnhovi stiiendmu bfdou, neStdstfm di snad dokonce smrti. Kdo mohl dostavil se, drahocenn?ch ydncfi byla hojnost, kaid? litoval nadandho umdlce, jemui nebylo dopfdno, aby vlohy jeho vyvinuly se fiplnd, slovem: Stavinsk? byl pojednou co neboitik velmi zndmou divadelni velidinou a na novo osvdd¬ dilo se tu pravdiv?m stard pofekadlo: Za iiva kamenem, po smrti kdmen. .Na hfbitov doprovodili Stavinskdho ovSem jenom ndktefi starSi dlenovd divadla minorum gentium, ktefi znali ho jeStd z doby naddjndho Stogrova divadla ? rfiiovd ulici, patrnd jenom z pouhd sympatbie svdd-

- 230 dfcf, ze takd oni vstoupili jii do stadia vymadkan?ch citronfi a ze zakondeni hereckd jejich sldvy mfiie dopadnouti jeStd tragidtdji neili u Stavinskdho. MladSi byli pfiliS velci umdlci, aby k vfili stardmu zapomenutdmu herci zanedbali obvyklou partii na kulednfku, pfi kartdch di pfi roulettu. Marnd rozhliiel se Stdpdn kolem, neuzfi-li ve stfedu hercfi ndmeckdho divadla, — z nichi byli se skoro vSickni k pohfbu dostavili — takd Kity, kterd byla po odbyt?ch pohostinsk?ch hrdch k tdmui di¬ vadlu angaiovdna. Netroufal si optati se ndkterdho z jeji kollegfi di kollegin, prod ie tu takd neni; i bylo mu velmi mile, ie ndhoda sbliiila ho se Svitorn?m Pelikdnkem, bez ndhoi by se takov? hereck? pohfeb ani odb?ti nemohl. Optal se ho. I dostalo se mu odpovddi, ie sledna Grossmannova meSkd jii po ndkolik dnf mimo Prahu, ale prdvd dnes ie jf odekdvajf. PoSmurn? den — poSmurn? jako ta rozsdhld osada olSanskd ticb?ch spddfi — ch?lil se ku konci, kdyi nepatrn? hloudek pfdtel Stavinskdho opouStdl hfbitov, aby v dekajicich povozech nastoupil zpdtedni cestu do mdsta. V tomi okamiiku zaharaSil na silnici smdrem ku Praze lehk? polokryt? koddr. Ad uhdndl ku pfedu s rychlostf blesku, zastavil se ndhle jako na povel pfed hfbitovem a slidnd hlava mladd ddmy ai po krk tdik?m vlndn?m Satem zahalend — vyhlddla z ndho ven. Byla to Kity; po jejf boku na¬ lezala se byvald jejf guvernantka, nynf spolednice sledna Dory. Jii zdaleka poznala mezi pohfebnimi hosty ndkolik sv?ch kollegfi a proto kdzala zastavit. Nemald bylo jeji podivenf, kdyi zvdddla, koho byli tu prdvd oloiili do cbladnd zemd. Po prvnfm vyslo-

- 231 venf jeho jmena napadl ji hned Stdpdn, a plaSe tdkalo oko jejf mezi pfftomn?mi, jako by ho cbtdlo mocf vypdtrati. Vypdtralo ho. Poslednf vySel prdvd ze hfbitova, podpfraje pravici Helena, aby ji dovedl k povoza. Byla by si pfdla, aby se byl ohlddl, aby ji spatfil, ale Stdpdn nemdl slechu, ani pohledu pro nikoho, jen pro neStastnou divku. Vstoupil s nf a s feditelem Bradsk?m, — kter? vdren dandmu slovu, dostavil se skutednd k pohfbu stardho pfftele — do koddru, a jii v maid chvfli na to uhdndla nedlouhd fada po¬ vozfi nazpdt kn Praze. Povoz Kitin byl poslednfm. Schoulila se do rohu a zahalivSi se tdsnd ve svfij Sat, zaSeptala: „Ubohd dftd! A pfec kdoi vf, nenf-li i ve svdm neStdsti Stastna! Dovim se toho." Bylo jii pozdd na noc. feeditel Bradsk? a Std¬ pdn seddli posnd v jidelnd hostince, ve kterdm se byli ubytovali. Cfm zamlklejSfm byl Stdpdn, tfm hovorndjSfm jevil se Bradsk?, i zddlo se die pfivdtivdho fismdvu, jeni po eel? veder trfinil na buclatd jieho tvdfi, ie zcela zapomndl na nepatrnou neshodu, kterd byla se pfed krdtk?m dasem mezi nimi udala. Mdl patrnd ndco za lubem, dekal vSak ai posledni host na druhdm konci stolu vzddlil se z hostince. „ Chtdl jsem s vdmi promluviti o nddem velmi dfileiitdm," fekl, potntelnd se usmivaje. ,,Se mnou — 6 nddem dfileiitdm?" odivend tdzal se Stdpdn. Bradsk? mldky pfisvdddil, pak pokradoval: jjNabyl jsem pfesvdddeni, ie zemfel? mfij pfftel zanechal dcera svoji beze jmdni, bez pomoci. Chci se ji ajmouti."

— 232 Stdpdn byl velkoffiysln?mi slovy svdho feditele tak pfekvapen, ze nebyl schopen odpovddi. nabidnuti, aby pfijala enga¬ BChci ji udiniti gement u md spolednosti." „ Ah, tak!" vyklouzlo sklamandmu Stdpdnovi se rtfi. Nastala delSi pomldka. „Nuie, co tomu ffkdte?" tdzal se feditel, a usmdl se jeStd pffvdtivdji. „2e Helena nabfdnutf vaSe nepfijme," zndla krdtkdvnrditd odpovdd. BZe nepfijme, a prod?" „Kdyby jf bylo souzeno, aby byla heredkou, jii ddvno by jf musela b?t. Necftf v sobd k stavu hereckdmu povoldnf, nemd k ndmu vloh, jinak byl by se otec jejf jistd o tp postaral, aby jii nyni byla dlenem ndkterdho divadla." fteditel se usmdl. BHm, nedostatek hereckdho talentu, tot ovSem zld vdc, neni to ale vSecko. Nab?vdm znovu pfesvdd¬ deni, jak nepraktick?m byl pfftel mfij Stavinsk?. Zfistal ai do smrti blouznflkem, jak?m b?val za svdho mlddf, jinak byl by musil nahlddnouti, ie krdsn? oblidej neni u divadla vdci poslednf." wCo tfm chcete ffci?" s patrnou nelibosti pfe¬ rnSil ho Stdpdn. ,,Nic, novdho, mil?, nemdnd blonzniv? pffteli. VSak, nedivfm se vdm. B?val jsem tdi takov?m, a teprva v poslednfch letech dospdi jsem k jindmu ndbledu. Na zaddtku svd feditelskd drdhy krmil jsem obecenstvo sam?mi klasiky. Nemohu fici, ie by se hry tdchto velikdnfi nebyly libily, ale jenom na krdtko; obecenstvo velmi zdhy nabaiilo se md klas'c knkd-

233 chynd a mfsto baiantfi, jei chtdl jsem mn poddvati, iddalo obydejnou hospodni stravu, nejdastdji ale vlaSsk? saldt, hodnd mnoho vlaSskdho saldtu, to jest: smichaninu, po nii dlovdk zdrav?ch smyslfi dostdvd obydejnd nehordznon kocovinu. Kdo vSak mfiie za to, ie esthetickd labuinictvi vdtSiny divadelniho obe¬ censtvo neznd lepSi pochoutky nad takovd francouzskondmeckd ragout z duchapln?ch dvojsmyslfi a oplzl?ch surovosti, ukvedlan?ch v nedistdm kotli nejnovdjSi svdtovd dramaturgic. Podrobil jsem se nutnosti. Klasick? feditel stal se feditelem praktickym. A jako s repertoirem md se to takd s jeho interprety. Pfedvedte tomu mildmu obecenstvu tfeba samu Ristorku, a nepochodite s ni tak jako s mladou osmndctiletoo divkou, obl?ch forem, maid noiky a ji8krn?ch odi, byt tfeba nic jindho neumdla, nei ndjak? kuplet zazpivat neb kankdn zatandit. Doufdm, ie jste mi po¬ rozumdl. Takd dcera mdho zemfeldho pfftele — je mladd, velmi hezkd ddvde, mohla by snad prozatim ve shorn, nebo —" MOv5em," pfernSil ho Stdpdn, — Bco figurantka byla by Helena velmi hezkd akvisice." WA takd vdm nebylo by jistd nevhod, kdyby se dostala k md spolednosti," vpadl mu feditel do fedi a opdt usmdl se Sibalsky. Stdpdnovi fismdv ten neuSel. BProd to myslite?" tdzal se. „Myslite, pfitelinku, ie jsem krdtkozraky? Ne¬ tfeba vdm zapirati, vim co vim. Helena neni vdm Ihostejna." „Jste na omylu, pane fediteli," netrpdlivd od¬ vdtii Stdpdn. ,,Nezapfrdm, ie jsem dfvce td naklondn, vSak z pouhd vdddnosti za to, co byl otec jeji pro

— 234 — mne udinil. Ad je nynf bez pomoci, bez podpory, jsem pfesvddden, ie nabfdnutf vaSe nepfijme. Povaiuju za svou povinnost, abych se ji postaral o nd¬ jakd postaveni a proto vdzte, pane fediteli, ie takd jd nehodldm jii Prahu opustiti." „Ah, rozumim," — vypravil ze sebe Bradsk? po delSi pfestdvce, nemoha se z udiveni svdho vzpamatovat. „ Myslfte tedy opravdu na engagement u praiskdho divadla?" „ Opravdu." „A mdte ndjakou jistotu?" nSpolehdm na to, £emu jsem se byl posad naudil." „Nu, pfeju vdm Stdsti!" pravil feditel s tajen?m fismdvem, jei nazvali bychom skoro Skodolibym. Hned na to zaplatil a chystal se k odchodu. Rozloudil se se Stdpdnem na oko velmi pfivdtivd, pfece ale neopomenul prondsti ndkolik slov, svdddicich, jak mrzi ho nezdafeni se pdkndho jeho pldnu. Teprva, kdyi stanul ve svd loinid, olevil spravedlivdmu svdmu hndvn slovy: „Spatn? vojdk, kter? netronfd sobd b?ti jene¬ rdlem, ale tento chlapedek mysli pfiliS vysoko. Ta¬ kovd nmdlce nemfiiem potfebovat." .... IV. Drub? den pfed polednem navStivil Stdpdn He¬ lenu; zastihl ji hofce pladicf. Bylo k tomo tfeba velk?ch domluv, nei utiSila se a klidnd vyslechla pfidinu jeho ndvStdvy. Tdzal se ji, jak? je jeji fimysl, co hodld diniti.

— 235 — „ Nez bylo mi posud dasu, abych o torn pfemySlela. Nejsem vfibec sehopna zdravd mySlenky", — zndla odpovdd. „Neidddm, okamiitd rozhodnd odpovddi," dfi¬ vdrnd pravil Stdpdn. „PfiSel jsem, Helenko, abych vdm nabidl svoo pomoc." aVy — mnd?" udivend tdzala se dfvka. Zfistana v Praze, wMdm to za svou povinnost. a podaff-li se mi, od zemfel? vd§ otec vSemi silami se pfidifioval, splatfm vdm — jeho dcefi povinn? dlub, jak toho zaslnhujete." Pojal ji za rnku a do¬ loiil: nJste spokojena?" Odi Heleniny zalily se nov?m prondem slz a bezddky klesla hlava jejf na rdmd Stdpdnovo. Jakd mySlenky rojily se v td chvili v mladd jejf hlavd. Celd jejf minulost od td doby, co poznala Stdpdna vstoupila jf na mysl; vSecky mySlenky, kterd byla mu kdy vzddlendmu vdnovala, sldtly se v tomi oka-, miiku v jedin? roj; srdce jeji, ialem poslednfch dnf napolo uchfadld, zabuSiio opdt hlasitdji a kdyby byl mohl Stdpdn do duSe jeji nahlednout, byl by se pfe¬ svdddil, ie je ve svdm neStdsti pfece Stastna. Zaklepdno prudce na dvdfe, a jeStd dffve, nei dostalo se klepajfcfmu vybfdnutf, aby veSel, objevil se jii na prahu, tak ie zbyl Helend jen jedin? oka¬ miik, aby ustonpila od Stdpdna a osuSila zaslzend odi svd. aProsfm tisfekrdt za odpuStdnf, tuhle — tohje to bylo bdhdnf. Ale zaplat pdn bfih, ie vds mdm" -vyrdiel ze sebe pffchozf, vSecek ud?chan?. Otddel se na vSecky strany, jakoby hledal ndjakd iidle; naSel ji a bez vybidnntf na ni sedl.

- 236 „Mne hleddte, Pelikdnka?" udivend tdzal Be Stdpdn. A jakoby tnSil, co as pffdinou neodekdvand ndvStdvy Pelikdnkovy, plaSe pobledl na Helenu. „Ano, pane tento — vds," — drmolil Pelikdnek, nevSimaje si jeho rozpaku. BBo?e, bozinkote to jsem rdd, ie jsem vds nalezl. Probdhal j?em tuhle tohle od rdna vSecky konce mdsta, v kaiddm pivovdfe jsem se zastavil — a ptal se tento, jestli vds ndkdo ne¬ viddl. Konednd nevim ani jak, dostal jsem se na Malou stranu k Montagovfim. — Pivo pane tento — jako kfen, a snad prdvd proto rozbfesklo semi tento v kotrbd. ,Jejej Pelikdnku, Pelikdnku, jsi ty pfece jenom pitomedek' poviddm a jii letfm tentodky horem pddem na FrantiSek. A tu jsem, mdm vds — nepustfm vds. Hehehe!" Stdpdna pfecbdzela trpdlivost; nebylo nejmenSf pochybnosti, ie ivatlav? divadelnf Merknr nebude brdti obledu na pfitomnost Heleninu a ie bude stejn?m spfisobem pokradovat ve svd expektoraci. „Nuie, co si pfejete?" pferuSil ho netrpdlivd Stdpdn. wHned, hned, pane tento," — odsekl Pelikdnek, i jal se ohmatdvati vSecky kapsy, jakoby ndco hledal. Pfi torn jela mu huba stdle jako novd nataien? stroj. .Pelikdnku,* pravila, dnes rdno na zkouSce, ,vyhledejte mi pana tento' — vtiskla mi do rcky dvd pa¬ pfrovd fi — povfddm, celd dvd papfrovd /£." Fl — znamenalo u Pelikdnka tolik co zlatka. „Vyhleddm, sledno Grossmanova — fku na to jd a nl letfm s psanfdkem, s voftav?m psanfdkem — kde pak ho jenom mdm —." Ohleddval ddle vSecky kapsy. BAni byste nefekl, pane tento — jak ji zajimdte. At jsem

— 237 — nevim jak?, nenf-li tuhle tohle, do vds zamilovand Hehehe." VyStoural konednd z ndprsni kapsy maid psanfdko a s pfepjatou divadelnf tournfrou poddval je Stdpdnovi, vidy rozpaditdji po Helend se obracejfcfmu. Helena, kterd byla jii dffve k oknu postoupila a zaslechnuvSi poprvd jmeno Grossmanovy, prudce sebou pohnula, sklonila nyni mldky hlavu a udinila ndkolik krokfi, jakoby chtela odejit. „Prosfm, odpustte -— nechdm vds s tfm pdnem o samotd," — pravila s chvdjfcfm se hlasem. Pokrodila ku dvefim vedlejSi jizby. Stdpdn za¬ stonpil jf cestu, pojal ji za ruku a pravil: „Prosim, zfistafite! Nemdm pfed vdmi tajnosti." Rozevfel podan? sobd listek a ve dvou okamiicfch pfehledl jeho obsah. „6ekndte slednd, ie se okamiitd dostavfm," — pravil k Pelikdnkovi, jeni domnival se pfi svd pfipitomdlosti, ie poselstvi svoje ndramnd chytfe vy ffdil. BAno tentodky — vyfidfm," — Sklebil se ochotn? muifdek. „ Sledna bude mft ndramnou radost. Md fictidka — poroudfm se!" A jii byl ze dveff. „Neehci, abyste se dom?Slela o mnd nddeho Spat¬ ndho", pravil Stdpdn, kdyi byl s Helenou osamdl. BProstofek? sluha mluvil vfce, nei bylo tfeba. Bylo by mne to nedfistojno, kdybych se chtdl omlouvati dfive, nei sdm vim, na dem vlastnd jsem. Odpfildne vds navStivim a feknu vdm, co si sledna Grossmanova ode mne pfdla. Jejf vlastni Mstek nechdm tu v zdstavd. Prosfm, neost?chejte se a nahledndte do ndho, abyste se pfesvdddiia, ie neobsahuje nic zvldStniho." Poloiiv Kitin dopis na blizk? stftl, srdednd stiskl Helend obi race a mdl se k odchoda.

— 238 — „Ne2dddm si nijakdho vysvdtleni, ani omluvy. Prosfm, vezmdte ten Ifstek," volala za nfm Helena. Ale Stdpdn neslySel. Kvapnd ubfhal po rozviklan?ch a uSlapan?ch schodech na ulici. Drahnou chvfli pohliiela Helena ku dveffm, za nimii byl Stdpdn zmizel, pak mldky sklesla na iidli a mimovolnd svezla se mySlenkami tdikd hlava do hebounk?ch dlani. Dlouho — dlouho sedela tu bez pohnuti ve hlubokdm zamySleni. Rachot hodin, odbijejicich jedendctou pfed polednem vyburcoval ji. Pozvedla hlavu a mand utkvdlo oko jeji na maldm Ifstku, jeji byl Stdpdn na stfil poloiil. Byl zcela otevfen, a Helena mohla jej pfedfsti, anii musela se dost mdlo k ndmu nahybati. Nebyla vSak zvddava a vskutku nebyla by snad do obsahu jeho nahlddla, kdyby ndhodou zrak jejf nebyl utkvdl hned pfi prvnim pohledu napodpisu. Zndl: BVaSe upfimnd Kity." „Kity!" zvolala Helena, a rychle vstanouc cbo¬ pila se tdmdf kfedovitd obdma rukama rozloiendho Ifstku. Jako dffve Stepdn, pfeldtla obsah jeho v miiknutf a tfesouc se na celdm tdle, zvolna klesla opdt na iidli. ,,Ano Kity," — zaSeptali jeji rtovd tak tiSe, ie skoro sama to neslySela Jakkoli mdl fedi Pelikdnkovy za pouh? ivdst, pfec ubfral se Stdpdn s nemalou napjatosti ke Kitina pfibytku, nalezajfcfmu se od td doby co byla dlenem praiskdho divadla, v nejiivdjSf ulici novdho mdsta. Pfes to, ie po celoa dobu svdho pobytu na venkovd snaiil se potladiti vzpomioky na pfitelkyni z mlddf, a tndii schvdlnd nevSfmal si jejich pokrokfi na drdze : omdleckd, nemohlo ho pfece zfistati tajno, ie patfl^

— 239 — Kity mezi nejoblfbendjSf sfly praiskdho ndmeckdho divadla. A tato slavend nmdlkynd mimo to nevdsta zdmoindho barona z Warteneckn sama prosila nyni za jeho ndvStdvu. Za jakou asi pffdinou? Jistd jenom z ponhdho rozmara, di snad dokonce z koketerie, kterd mdla mu naznaditi: Jsem slavena, a pfec snizuju se k tobd, deskdmu kodujicimu herci. Nevdfil, di vlastnd snaiil se nevdfiti jejf npffmnosti. I pfekrodil prdh jeji s pevn?m fimyslem, ie zachovd vfidi ni klid a fiplnou chladnost. wVdddla jsem, ie pfijdete," vftala ho Kity, vychdzejfc mu pffvdtivd vstfic. nMusf se mi omluvit, fekla jsem k sobd — prod opustil Prahu, anii by mi vzdal povinnou reverenci." Stdpdnovi nebylo do iertu, i odpovdddl, jak byl si nminil cbladnd: „Musel jsem, sledno, na kvap odejet; chtdl jsem se vdm takd poroudet, vSak prdvd v t?i den opustila jste takd vy se sv?m ienichem baronem z Warte¬ neckn Prahu." Kity se zarddla. BAh, jii takd vite —-" pravila vdhavd. ,,Pfes to, ie jste mi to zatajila," odvdtii Stdpdn. Kity lehce se usmdla a okdzala na kfeslo. „Nemdme si co vyditat," pravila, sama usedajic. „Takd vy zatajil jste mi svfij pomdr ku slidnd dcefi Stavinskdho, ad nemdl jste jistd k tomu takovou pfi¬ dinu, jako jd. Nebyla jsem tenkrdte jeStd nevdstou barona z Warteneckn. Byl pouze m?m zastancem vfidi lidem, kteff chtdli s m?m talentem kupditi. Pouze jemo jsem diky povinna, ie nebyla jsem pfi podpisa smloavy feditelem zdejSiho divadla zkrdcena, a ie

— 240 — byla jsem konednd zbavena ondch dotdrav?ch Endimionfi, ktefi mne stdle obletovali a pfizefi svou mi nabfze'i. Ano, baron z Warteneckn byl m?m opra¬ vdov? m rytifem, a zove-li se nynf m?m ienichem, zaslouiil si toho mdrou svrchovanoo. Doufdm, ie jsem tdmito slovy omluvena, a prosim, abyste se nynf omluvil takd vy." Upffmnd, nelfdend vyzndni Kitino fidinkovalo na Stdpdna silou zdrcujicf. Pfec to tedy pravda — milovala barona — zvala ho sv?m ienichem. — Vyiddala si jeho ndvStdvy snad jen proto, aby mu to fekla, aby ho poudila, jak bldhovd byly jeho naddje a ie nemohl nic jindho odekdvati nei takovd skla¬ mdni? Byla by to pffliS krntd hra, bylo by to vice nei pouha koketerie. Prod by to ale dinila? Mdla k tomu pffdinn? Snad z nraiend samolibosti, ie ne¬ svdfil se jf s domnel?m pomdrem vfidi Helend? Byl by jeStd ddle rozumoval, kdyby nebyla Kity opdtovala svou dfivdjSi otdzku. nJste na omylu, sledno," odpovidal. 3)0, ne, nem?lim se," rychle pfernSila ho Kity. ,,Jest to vefejn?m tajemstvim, jakd pouta vfiou vds k ond dfvce. Pfesvdddiia jsem se o torn vlastnfma odima pfi vderejSim pohfbn." Rekla mu, kterak jela ndhodou kolem hfbitova, kdyi pohfebnf hostd chystali se na zpdtedni cesta do mdsta. „A kdybych mdla jeStd ndjak?ch pochybnosti," pokradovala, „vaSe zdmdry pro budoucnost na dobro by je odatranily." Udivend naslouchal Stdpdn slovfim Kitin?m. Kterak mohla vdddti, s dim nesvdfil se posad nikomu. V torn smysla se ji takd otdzal.

241 aProsim vds, je-li pak moino ve svdtd divadel¬ nim ndjakd tajemstvf," usmdla se Kity. .Vim, vSecko. Vim, ie chcete zfistati v Praze, ie chcete b?ti dlenem zemskdho divadla, abyste mohl b?ti na blizkn svd vyvolend, a po pffpadd mohl pojistiti jeji budoucnost." ftDivim se skutednd vaSi vSevddoucnosti," pravil Stdpdn s utajenon nevolf. „A to-li ta pfidina, prod poiddala jste mne k sobd —" „Ne, jind," dobrosrdednd pravila Kity. „Vdddla jsem, ze se na mne horSfte, ie mdte mne za neupffmnou pro zamldenf svdho pomdru k baronu z War¬ teneckn. Chtdla jsem vds udobfit, chtdla jsem vdm dokdzati, ie jsem skutednou vaSi pfftelkynf. Posud nikomu jsem nefekla, co zjevfm nynf vdm. Vdztei, ie hodldm opustiti drdhu divadelni." „Kteroa jste teprva pfed ueddvnem s takov?m fispdchem nastoupila?" udiven zvolal Stdpdn. „Z Idsky ku svdma ienichovi." Stdpdnovi zatajil se dech; nebyl schopen slova. „Neili odstoupim od divadla," pokradovala Kity, nchtdla jsem pro vds ndco udinit. Cetla jsem ndkterd zprdvy o vaSem pfisobeni na venkovd, i myslfm, ie bych vds mohla smdle odporuditi svdmu fediteli, kdy¬ byste chtdl totii vdnovati svd sily divadlu ndmeckdmu." Pfes svfij fimysl, ie chce setrvati pfi divadle deskdm, nebyl by Stdpdn za jin?ch obolnosti vdhal pfem?Sleti o nabidnuti Kitind. Byl pfesvddden, ie by protekce jeji nezfistala bez v?sledku; vSak zddlo se mn, ie odporodeni Kitino md na sobd rdz jakds outrpnosti, Jii chtdla ona, slavend nmdlkynd a Stastnd nevdsta obmysliti chuddho, nepatrndho herce, pondvadi byl kdysi za dob mlddi jeji pfitelem. Moind, ie to skutednd velkomyslnd, ale po torn, co pfed mdlo

242 okamiiky slySel z jejf fist, povaioval to za nedfistojnd sebe sama, aby pfijal z ruky Kitiny ndjakd podpory di milosti. Nechtdl b?ti povinovdn dfkem nevdstd muie, kterdho, ad neznal, z celd duSe nendviddl. Napadla mu takd Helena. I ona jistd by to neschvalovala, ba, zamitla by kaidou pomoc z ruky td, jii mdla za svou sokyni. Jenom v nejnutndjSfm pffpadd — tak zndlo v?slovnd pfdnf Stavinskdho, mdl se Stdpdn uch?liti ku Kity. Nynf nebylo toho tfeba naprosto; kojilt se prdvd ted nov?mi naddjemi, doufalf v jistd jejich splndnf, i spolehal na vlastni sflu. Nebylo mu vSak tfeba cizf pomoci, tim mdnd od Kity, jejii ndvrh nepovaioval za tak npfimn?, jak?m skutednd byl. Vzpominka na dobu neddvno minulou, na nejsmdlejSf a nejlnzndjSf naddje, jimi .dostalo se nyni, jak byl Stavinsk? pfedvidal, tak plndho sklamdnf, nemohla ho s Kity sbliiovati, na¬ opak : odpuzovala ji od ndho. I byl konedn? v?sledek jeho pfemitdni: je-li nedostiiitelnd, necht ji zfistane. Vlidn?rai slovy zamitl nabidnuti Kitino, i mdl se k odchodu. Kity nezdriovala ho; nenSlat ji nd¬ padnd chladnost Stdpdnova, s jakou odpovidal na jeji upfimnd nabidnuti. Skoro ji to urazilo, a kdyby nebyla b?vala — jak sledna Dory s chloubou fikd¬ vala — dobfe vychovan?m ditdtem, jistd byla by mu odpovdddla stcjnym spfisobem. Propustila ho velmi vlidnd, pak vrbla se jako zemdlend na pohovku, a sklonic hlavu do dland, pravila poloSeptem: „Myslela jsem to dobfe; je vSak zamilovdn, a zamilovan?m neb?vd ndkdy rady, ani pomoci. Snad to pozddji nahlddne. Dej ale bfih, aby to nebylo pfiliS pozdd,"

243 —

Mnohem smdleji a odhodlandji nei pfed pfil drnh?m rokem, ubfral se Stdpdn do divadelni kan¬ celdfe. Zaklepal. „Ddle!" — ozvalo se za dvefmi, a Stdpdn nepochyboval, ie je to totdi nddle," jimi byl pfed pfil druh?m rokem na tomtdi mfstd uvftdn a jei vyjfmalo se, jakoby kdosi pfejel smydcem pfes struny nenaladdnd basy. Domndnka jeho zddla potvrzovati se, kdyi ote¬ vfel dvdfe a z nich vyvalil se zrovna jako tenkrdte bust? kotoud tabdkovdho d?mu, pfed nimi byl nucen na okamiik ucouvnouti. Ale jakd bylo jeho pfekva¬ peni, kdyi kouf se rozstoupil a v feditelskdm kfesle, objevil se v pine uniformd — divadelni sluha, pau Vendelin Kos. VSak jenom na chvfli trvalo udi¬ veni Stdpdnovo. Bylot vSeobecnd zndmo, ie hlavni osobou pfi divadle je vlastnd Kos, ie sestavnje re¬ pertoire, ie rozddluje filohy, slovem: ie by mohl okamiitd nastoapiti fifad feditele, anii by tfm fistav jen dost mdlo utrpdl. Sdm feditel Levartovsk?, kdykoli byl v dobrdm rozmaru fikdval: „Kdyby mdlo slavnd divadelni drnistvo rozum, okdzalo by ndm Smahem, kde tesaf nechal diru. fe¬ ditelem, kter? nesmi miti kusa svobodnd vfile, dovede b?ti takd ndS Vendelinek. A k tomu ta Idee! Do¬ stali by ho za fatku." Kos znal svou velikou dfileiitost a proto choval se takd vfidi celdmo svdtu zcela jinak, nei potrhl? a poniien? jeho kollega z ndmeckdho divadla — Pe¬ likdnek. Takd Stdpdna ovital s tvdfi tak vdinou, ie

— 244 — by se ani sdm feditel Levartovsk? nemusel za ni styddti; pondvadi ale Stdpdna znal z doby dfivdjSi, nepopouStdl svd autoritd tak pfiliS fizdu, jak by to byl snad vfidi jindmu udinil. Uvitav ho pffvdtivd, sddlil mu, ie feditel je jii ndkolik dni churav a ie sotva pfijde tak brzy do kanceldfe. ,,Ale, to nevadi," kondil velmi dd vdrnd. „Vfm, prod jste tady. Chcete u nds vystoupit. Vidite, kdyby jenom na mnd zdleielo, ui ddvno byl byste u nds. Ale, co nenf, mfiie jeStd b?t. feekndte, ve kterd filoze pfejete si hrdt a bude to. Na mne se mfiiete spolehnout, jd budu vidycky mluvit ve vdS prospdch. A to vite, kdyi jd se na to obuju, musi to jit, kdyby se feditelstvo tfeba na hlavu stavdlo. Provedl jsem jind vdci a kdyby Slo po mdm, vypa¬ dalo by to s naSfm divadlem jinak. VSak ui to pdni nahlfiejf a zadfnajf se ffditi mou radon. Naffkali nstavidnd na Spatnd pfijmy a nevdddli si pomoci. .Pdnovd,' fku jd na to, ,Hdjak? nov? Carovn? zdvoj nebo Konzelnou noiku a kasy budou praskat.' A jak jsem fekl, stalo se. Trochu pomalovandho pldtna, stard opozldtkovand kost?my, papirovd lampionky, bengdl, trochu muziky, trochu baletu a kasy praskaji. Obecenstvo chce b?ti oblejsknuto — ergo blejskejme. Ai pak pfestanou ddr? takovd kouzelnd hry tdhnonti, vytasfme se s druhou, tfetf a kasa bude pofdd praskat." Stdpdn hotovil se k trpkd pozndmce, ale Ven¬ delinek nepfipustil ho k slovo. ,,Vfm," — pokradoval samolibd, Bie budou ndm to mnozf vyditat, zvldStd ti panddkovd od pdra, ktefi chtdji, aby se nic jindho neddvalo nei jejich pfivodnl kusy. Prod ne! Kdo ale za to, ie ty jejich

— 245 — tragoedie a veselohry netdhnon! A k tomn jeStd takov? bdsnfk naffkd, ie nechceme mn ddti za jeho komedii vie nei dtyficet zlat?ch! Prod jsou takovi loudalovd? Prod neupedou jako ti vfdenStf bdsnikovd eel? tucet kusfi do roka? A jakd kusy! Takovd fraSka, kterd nds takd vie nestoji neili dtyficet zlat?ch, jde na dradku jako krejearov? bandur. A to hlavni pfi torn — kasy praskaji a obecenstvo mfiie se smichy potrhat." Dlonho jeStd byl by vyklddal Kos svd dramaturgickd roznmy, kdyby se nebyl Stdpdn zvedl a fekl B ironick?m fismdvem. „Mdte pravdu, pfiteli. NaSi bdsnici jsou ndramnd nepraktidti, nemaji ani kusa talentu k takovdmu dramatickema pekafstvi." Na to se poroiidel, slibiv, ie dostavf se, az feditel Levartovsk? bude opdt zdrdv. Mrznt, uch?lil se do pffbytku sv^ho pfftele, typografa, u ndhoi byl se takd pfi svd prvni ndvStdvd Prahy ubytoval, a kdei chtdl se i, nyni tak dlouho zdrieti, ai by nabyl jistoty o vyplndni sv?ch naddji. Choroba feditele mohla trvati dosti dlouho; k? tedy div, ie mySlenky jeho stdvaly se kaid?m okamiikem neveselejSi a ie ve svd rozmrzelosti zapomndl na nd¬ vStdva a omlovo, kteroa byl pfed polednem slibil Helend. Teprva k vederu rozpomenul si na dan? slib, vSak ne jen pro pokrodilost dasu, led i pro zkaien? rozmar, jeni nebyl by jej dinil spolednfkem zdbavn?m, odloiil ndvStdvu na drub? den. Velkd bylo jeho pfekvapenf, kdyi dostavil se druh? den o poledndch do chudobndho pffbytku ze¬ mfeldho pfftele Stavinskdho, a tu sddleno mu sousedkou Heleninou, ie opustila dnes rdno Prahu, a ie se teprva za ndkolik dnf vrdtf.

- 246 Tfm pffpadem nabyla rozmrzelost jeho jeStd vdtSfch rozmdrfi. Bez cfle bloudil po ndkolik dni nlicemi praisk?mi; vyh?bal se tdmdf lidem, aby ne¬ musil se pfiznati k rozervanosti a nespokojenosti, s nimii duch jeho ndsledkem stdld nejistoty krut? vedl boj. Kdyi pak minnl tyden, neopomenul dotazovati se co den, jak u Heleny, tak v divadelni kan¬ celdfi, ale teprva po uplynuti druhdho t?dnu, splnila ndhoda obd jeho pfdni a to najednou. V t?i den, co vrdtila se Helena do Prahy, na¬ vStivil takd Levartovsk? po svd nemoci poprvd didadelni kanceldf. 0 obou pffpadech zvdddl od sou¬ sedky Heleniny a od Kosa, s nimii svedla ho nd¬ hoda na ulici. Nemohl b?ti na rozpacich, kam md uch?liti se dfive. Do divadelni kanceldfe, aby ko¬ nednd zviddl, na dem jest a po pfipadd mohl Helenu pfekvapiti zprdvou potdSitelnou, ie zfistane v Praze a ie postard se o zajiStdni jeji existence. feeditel Levartovsk? tvdfil se velmi mrzute, kdyi byl Stdpdn k ndmu vstoupil. Patrnd zndmky pfestdld choroby jevily se na jeho tvdfi. Pfece vSak se zapfel a nntil do roztomilosti. „Ab, vy jste to pfitelfnku?" pravil, poddvaje Stdpdnovi rnku. BVfm, prod pfichdzfte. Mdl jste v?borndho pffmluvdfho, kter? neomeSkal jedind pffleii¬ tosti, aby ndm talent vdS odporudil." „Ano, jsem pfesvddden, ie zemfel? pfitel Sta¬ vinsk? slovu svdmu dostdl," pravil Stdpdn. Pan feditel osmdl se po Mefistofelsko. BAh, tak, myslite, stardho poctivdho Stavinskdho," pravil. BAno, mdte pravdu, namdhal se sed byl, ale nadarmo. Prosfm vds, kdoi dd ndco na pffmlova stardho nepotfebndho komedianta. Mnohem vdindjSiho

— 247 protektora nalezl jste v osobd naSeho v?tecndho Kosa, a jestliie i jeho pffmluva zfistala bez v?sledkfi —" „2ertujete, pane fediteli," pferuSil ho Stdpdn■ domnivaje se, ie velmoin? pdn chce si z ndho die stardho zvyku ddlati dobr? den. „U derta, neiertuju," odvdtii Levartovsk? polo vdind, polo vesele. nProd pak jste se u vSech Belialfi o to nepostaral, abyste se mohl vykdzati ndjak?m bohat?m Btr?cem dfevafem — bratrancem mlyndfem, aneb Svakrem fabrikantem, ktefi dostali se jako Pildt do kreda do divadelniho druistva? Cfm oi jste mohl b?t. Nu, ano, neiertuju. Prdvd pfed ndkolika dny angaiovali jsme tfi kasy takov?ch dramatick?ch miIddkfi Stdstdny. Hezci, statednf chlapfci, a takd dost hloupi! Ale to nevadi, vidyt beztoho nebudou nikdy hrdt. Jde tu jenom o to, aby byli zaopatfeni, a ozve-li se ndkdo, ie je to zbytednd vyhazovdni pendz, odpovi se jednoduSe: Strhneme to tdm starSim z gdie." Stdpdn byl po tdchto slovech jako ohromen. Takovdho ochlazeni, takovdho sklamdni se nenaddl. Spoldhal na jisto, ie bude konednd angaiovdn, ie jii Prahu neopusti a ted -— aMyslfte tedy, pane fediteli," pravil s chvdjicim se hlasem, „ie vSechny kroky zemfeldho mdho uditele byly marny?" „My vSickni, mil? pfftelfnku, tandfme na Vulkdnd," pravil s trpk?m fismdvem Levartovsk?. wPfida pod ndmi hofi, a nezmdnf-li se ndrodni naSe pomdry co nejdfive, vyletfme jednoho krdsndho jitra vSickni do povdtff, — jd co feditel napfed. VSak pfece ne¬ ehci ubfrati vdm naddje — pfihlaSte se za dtvrt -— za pfil leta -~ snad za rok —■"

— 248 Stdpdn nebyl schopen slova. S tdif potladil spra¬ vedlivou nevoli, naplnujfcf celou jeho duSi, a jen ta okolnost udriela jazyk jeho na uzdd, ie stdl pfed muiem, kterdho pfes vSecku jeho v?8tfednost si vdiil. wCo nyni?" byla prvni jeho otdzka, kdyi opustil divadelni kanceldf. Kdyby byla pravdivd slova fe¬ ditelova, musel by zoufati v beznaddjnosti. Nemfiie tomu b?ti tak, musi se to konednd zlepSit, musi na¬ dejf t doba obratu. VSak kdyby pfece ne? Pak nezbylo by mu jindho, nei dbdti rady Kitiny a hledati Stdsti v cizind. Co ale do td doby? Co jindho, nei vrdtiti se opet na venek a niivati kaidd prdzdnd chvfle k studovdnf filoh v cizim jazyku. Co vSak Helena podne si tu bez ndho ? Slibil jf svoo ochrauu a nynf md odejft, md ji ta zanechati samotau ? Krok jeho vyiaduje bedlivdho rozvdieni, svddomitd firady. Nemohl b?ti na rozpacich, co md diniti; zabodil k pfibytku Heleninu. Vstoupiv a shlddnuv Helenu, Stdpdn div ie hlasitd nevzkfikl. Teprvd dtrndcte uply¬ nulo dnf, co viddli se naposled — a pfec jakd to zmdna! Tvdfe bledSi nad fibdl, odi hluboko v dfil¬ kdch zapadld, bolestn? fismdv kolem zsinal?ch rtfi — vdru, nepozndval jf. „Odpustte," pravila hlasem sotva slySiteln?m, „ie opustila jsem Prahu, anii byla bych vds dffve o torn zpravila." „Nebylo to vaSi povinnosti," omlouval ji Stdpdn. „Dosti na torn, ie jste se vrdtila a ie mfiieme se nyni dohodnouti o vSem, co ndhl?m vaSim odjezdem bylo pferuSeno." ,,Myslfm, ie nebude toho pffliS mnoho," s ndpadnou chladnosti odvdtila Helena. '?,PfedevSim chci se omluviti."

— 249 — „Nepfijfmdm omluvy, * pferuSila ho dfvka. MMdl jste k toma jistd pfidina, ie zamldel jste mi pravd jmeno heredky Grossmannovy. Netouzim po torn, abych ji zvdddla, ano, prosfm, byste jii o torn ne¬ mluvil." Stdpdn rozumdl v?znamu slov Helenin?ch. Bylo jau zjevno, co dfive jenom tuSil. Ano, milovala ho, a z pouhd idrlivosti, di snad z nendvisti zapovidala si kaidou zmfnku o Kity, domndld svd sokyni. Pouze domndld? 0, ne! Jistd dovdddla se — ale od koho? ie Stdpdn Kity miloval di jeStd milnje. Pfizndnfm se k tdto Idsce byl by ji velmi zarmontil, zapfenfm jf byl by se snfiil nejen pfed ni, led i pfed sebou sam?m. — Byl skoro rdd, ie zapovdddla mu o vdci td mluviti. Snad dohodnou se pozddji, porozumdjf sobd, ona mu odpustf, a pak — ,,Mluvme o vdcech dfileiitdjSfch," ndhle pferu¬ Sila Helena proud jeho mySlenek. nByl jste jii v di¬ vadelni kanceldfi?" Stdpdn trval chvili na rozpacich. „Prdvd odtamtud pfichdzim," pravil nejistd. nNuie?" netrpdlivd tdzala se Helena. „Jii nyni mohl bych napsati romdn o sldvd he¬ reckd," s trpk?m fismdvem prohodil Stdpdn. „Odbyli mne jako poprvd a mnd nezb?vd jindho, nei abych uch?lil se opdt na venek. Jsem jii lecjakdmu protivenstvi zvykl? a proto i tomuto dovedu odolat. Nejde tu vSak pouze o mne doufdm a nepfestanu dou¬ fati, ie se pfece konednd Stdstdna na mne usmdje; chci vSak zdrovefi dostdti slibu, sloiendmu v ruce umira¬ jfcfho vaSeho otce •—" „V torn v?hledd budte bez starosti," pferuSila ho Helena. BMdmt vice pevnd a samostatnd vfile uei

— 250 — se dom?Slfte, a nei mohl se nadfti neStastn? mfij otec. Sama dovedu se o sebe postarat, sama dovedu si pomoci. Nikomu neehci b?ti za obtii, a proto takd vds sproStuji dandho slova. Mdjte pddi jen o vlastni budoucnost, v nii takd jd nepfestdvdm doufati; o mne se nestarejte." Odhodland slova dfvdina uvedla Stdpdna do nemal?ch rozpakfi. Nikdy nebyl by se naddl, ie tichd jemnd divka byla by sehopna jedndni tak samostat¬ ndho. Netronfal sobd ani otdzati se, jak? jest jejf fimysl, i udinil to teprva, kdyi Helena znovu jala se vybfzeti ho, aby bez ohledfi na ni cele vdnoval se svdmu povoldni. „Vy vSak mi pfece nezatajfte," pravil, Bco hodldte udinit?" „Uch?lfm se na venek ko svd stard tetd," zndla krdtkd, nrditd odpovdd. „Nikdy jste mi o svd tetd nevypravovali, ani vy, ani vdS otec." MAi do neddvna sama jsem ji neznala, leda die jmena. Dobrd ta stafenka jest sestrou mdho neStast¬ ndho dddedka. Pfijala mne s otevfenou ndrudi, ijsem jista, ie pod jeji ocbranou dobfe se mi povede." nNemohu vdm brdniti ve vaSem fimyslu," pravil Stdpdn s utajen?m povzdechem. „Budte Stastna, jak toho zaslnhujete." Nastala delSi pfestdvka. Mldky a nepohnutd upfrala Helena zrakfi svych k zemi; zddlo se, ie neni iivota ve slidnd td postavd, podobajici se pfi¬ vabnd Galathee pfed sv?m oiivenfm. Zddlo se, ie oba mladf lidd nezaiili posud trapndjSf ho okamiika. Konednd Stdpdn opdt pvomlavil.

— 251 — BA kdy opustite Prahu? Uvidfm vds jeStd pfed vaSfm odjezdem — a odjedete-li, dovim se ndkdy, jak se vdm daff, jste-li Stastna?" Helena neodpovidala. nMldite?" pohnut, pravil Stdpdn a chopil ji za ruku. Prudce seboa pohnula, pozvedla hlavu, vSak ihned ji zase sklopila. „Zodpovfddm vSecky vaSe otdzky pfi nejblizSi pffleiitosti," pravila chvdjfcfm se hlasem. Nechtd sobd ani Helend pfisobiti dalSi rozpaky, Stdpdn mdl se k odchodu. Tvdfic se pfivdtivou a odhodlanou, doprovodila ho Helena ai ku dveffm, ale sotva se tyto za nfm zavfely, zapotdcela se tdmdf a s hlasit?m Stkdnim klesla na nejbliiSf iidli. „Je rozhodnuto,a pravila, kdyi byla se pondkud utiSila. nNenf nejmenSf pochybnosti, ie ji miluje. Jinak nebyl by dbal mdho zdkazu, a byl by se proti md vfili omlovil. Jeho mldenf v?mluvndjSf jest nad kaidou odpovdd. Odjedu a jii nikdy se nevrdtfm." Sklonila hlavu na prsa a oko jeji utkvdlo na hedvdbnd stuice kolem Sije zavdSend. Prudce pohnula sebou jejf pravice a jii zatfpytil se v ni leskly medallion na konci stuiky zavdSen?. Udinila pohyb jako by ho chtdla sejmonti se Sije, vSak opdt pferuSila se. Bezvolnd sklesly ji ruce do klfna, odi zalily se nov?m prondem slz a tiSe za¬ Septali jeji rtovd: MNe, neudinim to, byl to pfece jenom mil?, krdsn? sen, a tento jeho ddrek nechat vddnd mi ho pfipomind." Po uddlostech tohoto dne nemohl b?ti Stdpdn ddle na rozpacich, co md dinit. Chtd, nechtd musi

- 252 — opdt bu venkovskd spolednosti, led ku kterd? S fe¬ ditelem Brad8k?m rozeSel se pondkud cbladnd, i byl pfiliS hrd?m, aby se znovu u ndho doproSoval. Moind, ie by popuzen svym milddkem Pelnfikou, nabidnuti jeho zamitl a takovdho poniieni by Stdpdn nesnesl. Odhodlal se, ie zkusi to prozatim o spolednosti jind — o spolednosti feditele Krdkory, poiivajfcf na venkovd dobrd povdsti. Na jeho nabidnoti, doSla ve tfech dnech pfiznivd odpovdd, a jii druhdho due hodlal vydati se Stdpdn na cesta. NavStivil opdt He¬ lena, aby se s ni rozloudil, nei jak se podivil, kdyi mu sddleno, ie opustila Prahu jii pfed dvdma dni. Krdtk? dopis, jenz byl mu ochotnou sousedkou Stavinsk?ch poddn, vysvdtlil mu pfidina Helenina ndhldho rozhodnuti se a odjezdu. Psala: „OpouStdjic Prahu, prosim, byste nikdy nepdtrai po md stopd. Den dneSni bndii rozhranim mezi mi¬ nulosti, na nii chci zapomenont, a mezi budoucnostf, jfi chci eel? svfij pfiSti iivot vdnovat. Tichd prdce budii mi ndhradou za vSecky zmafend naddje, jimi2 blouznivd moje duSe se kojivala. Budte Stasten, mil? pffteli, ve svdm povoldni i dodkejte se alespofi vy splndni vSech sv?ch naddji." Smrtelnd bledost rozlila se po tvdfi Stdpdnovd, kdyi byl pfedetl osudn? list, a drahnd minnlo chvil, neili mobl se vzpamatovat. ,,VSe to zavinila Kity," byla prvni jeho my¬ Slenka. „Kity, kterd mdla b?ti jejf ochrankynf. A pfec, nemohu, nesmfm jf zlofedit." JeStd tdboi dne opouStdl takd Stdpdn Praho, aby nastoopil u spoleduosti novdho svdho pfincipdla — feditele Krdkory. Neodddval se tentokrdte nijak?m naddjfm, naopak — jakdsi tesklivost a bdzefi pro-

253 vdzela nov? jeho krok na drdze omdleckd. Nemohl se obrdniti mySlence, ie angaiovdni jeho ko spoled¬ nosti feditele Krdkory je zivoo illostraci k novd hfe „Se stnpnd k stupni," kterd prdvd toui dobou byla se vyskytla na repertoiru divadel ndmeck?ch a vSude s velik?m potkdvala se fispdchem. Byl to ovSem prvni stopen, nevedl vSak v z h fi r u.

VI. Krdkora patfil'k feditelfim tak zvand stard Skoly ndmeckd. Clenovd spolednosti feditele Brad¬ skdho, — naz?vajice se pfivrienci novd Skoly fran¬ couzskd, — s posmdchem fikdvali, ie zdpisni kniika kaiddho dlena spolednosti Krdkorovy vykaznje nej¬ menSi rubrika vydajfi za salonni obleky, distd prddlo a rnkavidky. Tvrzenf to bylo pf ehnand, ale ndco pravdy bylo na ndm pfec. fteditel Krdkora nebyl pfftelem ko¬ medii konversadoich, jmenovitd salonnfch, a proto se takd pdni mimovd ani dost mdlo nenamdhali, aby kupovdnfm zbytednd parddy svddornf svd obtdiovali. Hrdli, jak se fikd v torn, co pdn bfih naddlil; papirov?m limcfim a manietdm dostalo se jimi pffstupu ai ku samdmu dvoru a rnkavidky praly a obracely se tak dlonho, poknd to vydriely. fteditel Krdkora trpdl na komedie rytff skd, a ve vzhledd torn dinil pro svd hrdiny vice nei kter?koli jin? principdl. Spolednost jeho byla sam? rytif, samd rytff skd matrona, samd hradni sledna. Nejen na di¬ vadle, n?bri i na ulici, v hospodd, deklamovali Krd-

254 korovi pdni mimovd s takov?m pathosem, ze otfdsal se eel? vzduch. Reditel sdm byl rytif od hlavy ai po paty. A kdyby to nebylo ndhodou proti zdkonfim vefej¬ nosti, byl by se procbdzel nlicemi mdsta nejraddji jako ndjak? Bfetislav, Wilfing Stubenbersk?, anebo dokonce jako velik? zbojnfk Abelino. Marnd namdhali se ndktefi soudndjSf navStdvovatele jeho rytffsk?ch produkcf, tvrdfce, ie takovd kusy jsou jii ddvno pfekonan?m stanoviskem. Nevdfil tomu, a prod by vdfil! Obecenstvo, hrnouci se o pfekot do divadla, dokazovalo opak. Kdykoli hrdl se ku pfikladu BBfetislav a Jitka" — musela se kldSterni scdna, pfetnuti fetdzu a uneSeni Jitky dtyrykrdte po sobd opakovat. — A bezboindmu Franci Moorovi nepfdlo umdnf milovnd obecenstvo pokoje, dokud nedal se aspon dvakrdt po sobd shodit mfsto stardho Moora do hladomorny. Ano, pan feditel Krdkora znal svd mdsta, znal svd lidi, a proto poskytoval rytffsk? jeho repertoir gallerii tak znamenit?ch kosfi, ie bys jim rovnych nenaSel ani v zanikldm archivu hyperromantickd, rytffskoloupeinickd dry Stdpdnkovy. — BRingo, odvdin? BSvdtlono5 Kremonsk?," plavec," — BTajnosti kldSterni hrobky," — BNodnf rejdy v dernd vdii," — „Babinsk?, desk? Abelino," — „Mui se ieleznou larvou," mfiie-lii b?ti pestfejSi a krdsndjSi kytice nei jakon do vedla uvfti fortelnd rnka feditele Krdkory z tdchto luznych kvdtfi dramatickd poesie. A jak se ty krdsnd kusy hrdly! Opravdovd krev nesmdla nikdy schdzet. A kdyby se byla ndkterd hradni sledna pfchla tfeba Spendlfkem, musela tdci opravdovd krev. Intrikdn, rozumi se, ie po kaidd zrzav? musel si coram publico vytrhnouti z paruky

- 255 alespofi jedno Stdtidku vlasfi. A dfm vfce medfi se pfi takovd komedii poSramotilo, tim vdtSi mdl pan fe¬ ditel radost; mnul si ruce a fikdval s fismdvem: ,,Safraporte, to byla zase jednou sekanina! To bylo bfinkdnf, ani deset klempffft by to nesvedlo." Jinak byl feditel Krdkora velikd dobrotisko. Platil pofddnd gdie a proto se ho takd vSickni herci zuby nebty drieli. Slot jim prdvd jenom o ty gdie, jinak nebyli by se tak snadno podrobili rytifskd dresufe svdho principdla, jeni chtdl, aby na jeho per¬ sondlu bylo viddti na padesdt krokfi, ie jsou to herci stard osvdddand Skoly ndmeckd. Stdpdn znal feditele Krdkoru a jeho spolednost jenom die povdsti. Nevdfil sice vSemu, co Fama vy¬ pravovala, pfece vSak pfipravoval se raddji na vdci horSi, aby jim pozddji spfSe uvykl. K vfili fideli, jeji sledoval, byl odhodldn, ie dd si to rytifovdni ndjak? das libit. Mdlt pfiliS velkon dfivdru ve svd vlohy a v pevnou svoji vfili, aby musel se obdvati, ie by snad jako vdtSina pdnd Krdkorov?ch mimfi podlehl epidemii dramatick?ch nauk rytifskdho principdla. Vstoupiv do pfibytku novdho svdho feditele, byl vfce pfekvapen nei odekdval; zddlot se mu, ie na¬ lezd se v ndjakdm liliputdnskdm arsendlu di Idpe v ndjakdm veteSnickdm krdmu se Btar?m plechem a ielezem. Po stdndch, na zemi, na skffnf ch, na okne, ano i pod postelf, vSude samd krun?fe a pfilby, bud plechovd di pouze lepenkovd stfibrn?m papfrem polepend, bfitkd mede, vdtSina ze dfeva, piky, halapartny, a nprostfed veSkerd td krdsy jako statedn? Bruncvik — Stastn? jeji majitel pan feditel Krdkora. S velik?mi okuldry na nose, v krdtkdm, strakatdm iupanu d la Mrkvidka, v Slakov?ch badkordcb

- 256 — a s plechovou pfflbicf na hlavd, seddl n stola a s ne* obydejnou hurtivostf okosoval hofejSf ddst brkovdho pdra. fekneme-li, ie b d s n i 1, jistd dovede se la¬ skav? dtendf pro slavndho toho muie nadchnouti. Ano, feditel Krdkora byl takd bdsnikem. Sdilel tu nectnost s vdtSinou svych desk?ch kollegfi, ale po¬ ndvadi tfm posud nikomn nebylo na zdravf ublfieno, nechceme ho takd my prohlaSovati za dlovdka lidskd spolednosti nebezpedndho. Umdni milovnd obecenstvo, jei pochutndvalo si na rytifskdm repertoiru feditele Krdkory jako na medu, snese i toto literdrnd diva¬ delni eiankalium s dobr?m ialudkem. Nemdnd podivnd bylo uvitdnf, jei dostalo se Std¬ pdnovi. Pan feditel, jinak dosti zdvofil?, nemohl za¬ tajiti svou nelibost, ie byl vyrnSen ze svdho bdsni¬ ckdho naladeni. BZrovna jsem se nejlip rozejel, Slo mi to, jak by namazal — a komedie mohla byti za hodinu doraiena," nlevoval rozmrzelosti svd slovy nanejv?8 bdsnick?mi. Kdyi ale nazvednuv brejle, na delo si je po¬ sadil a bedlivdji na Stdpdna se podival, usmdla se zakabondnd jeho tvdf, a pan feditel, obchdzeje se vSech stran svdho hosta, dfikladnd podal si ho prohliieti od hlavy ai po paty. MHm, pdknd postava," pfikyvoval spokojend hla¬ vou. BMdte-li takd ostatnf vlastnosti, jakd idddm od hrdiny, mfiiete mi mdho nezapomenutelndho Chroosta zcela nahradit." Stdpdn nevdddl, md-li se zlobit, di smdt VSak assentfrka, jakd musil se tu podrobit, byla pfiliS origindlnf, aby mohl se do opravdy rozhorliti. Usmdl se tedy.

257 jjA co vlastnd, pane fediteli, od hrdiny idddte?" pravil. BCo idddm? Jakd to otdzka! PfedevSfm obrovsky orgdn. Vzbfiknete-li ,Ha!' musf se v divadle otfdsti vSechna okna a alespon jedna lampa v sonfiitdch musf zhasnout. Za druhd, hra. Neehci, abyste ,jtrhal kulisy," ale hrdt musfte, ai bude pod vdmi vSecko praskat. Chrousta mel jste viddt, to byl chlapfk. Skoda, ie byl takov? darebdk. Neminul ani den, aby nepfiSel do pfedstavenf s notnou opici. Ndkdy byla z toho hrozitdnskd ostuda, ale jd ma to pokaidd odpnstil, ponevadi i ve svd opici hral jako nejak? mal? Davison. Ale vSeho moc Skodi a taki ndefila i jeho hodina. Pfed t?dnem ddvali jsme BKorutany v Cechdch," Chroust hrdl Jana ze Strdze. ,Padouchu, mrStfm ti rukavici do tvdfe 1' md zvolati na jednom mfstd ku svdmu protivnfku. V iadnd filoze nemdl jeStd takovou opici jako vtdto. Stoje sotva na nohou, po¬ tdcel se ai k soufldrni boudd a zvolav: ,Padouchu, ruStfm ti mrkavici do tvdfe!' sejmul plechovou ru¬ kavici, a misto k nohoum svdho protivnika hodil ji na baiiat? nos pana purkmistra v prvni fadd sedfcf ho a jako obydejnd chrdpajfefho. Ohromn? hlnk a hned druh? den obrovskd disciplindrnf vySetfovdnf na radnici. Uraien? nos prvnf antority obce iddal zadostndindnf a volky nevolky musil jsem Chrousta oka¬ miitd propustit." aNeidddte-li nic jindho, pane fediteli," s potladen?m fismdvem, odvdtii Stdpdn, ,)takov?m hrdinou dovedu takd b?t." »Jste tedy ndS," rozradovdn zvolal pan prin¬ cipdl a ohnivd pfitiskl novdho svdho hrdinu k rytffBk?m prsoum. BAle, jen s ton v?minkon, ie nikdy

258 nedotknete se velmoindho nosa ndjakd fifadni anto¬ rity. Hehehe!*1 Pana fediteli Krdkorovi libil se vlastni jeho vtip too mdroo, ie smdl se mu ai do vedera; smdl se ale hlavnd takd proto, ie podafilo se mu zfskati tak znamenitoo ndhradn za neocenitelndho Chrousta. Mdnd spokojen opouStdl feditelfiv divadelnf arsendl Stdpdn. Nahlfiel, ie bude muset notnd zapffti se, aby nezkypdla mu krev nad tfm tyranstvfm, s jak?m feditel Krdkora a jeho udnovd napfnali boiskou Thalii na skfipec. Ale jak jii praveno, k vfili lepSi budouc¬ nosti byl odhodldn k obdti nejtrpdf. A skntednd byla to pravd obdt, ji2 kaidodennfm sv?m vystupovdnfm kladl na oltdf pffStfho svdho po¬ stavenf. Jii prvni jeho vystoupeni v Schillerov?ch „Loupeinicich" poudilo jej, ie by mu v tdch povdstn?ch desk?ch lesfch ve stfedu Moorovy loupeinickd chasy bylo mnohem volndji neili mezi nov?mi kollegy osvdddend Skoly ndmeckd. Nelidskd, do nebe volajici deklamace vSech fidinkujicfch byla by, jak hrdina kusu Karel Moor deklamnje, B samdho berdnka v zuffcfho tygra promdnila" — ale obecenstvu se to Ifbilo; zjevn? to dfikaz, ie nebyli to jii pouzf berdnkovd, n?bri dokonalf beranovd. Takd vSecka ostatnf fiprava kusu, jmenovitd komparserie fidinkovala na ohnivdho ducha Stdpdnova jako diber ledovd vody, vylit? na hlavu zamilovandho seladona pod okny milenky svd sladounce cvrlikajicfho. Nedostatek loupeinfkft po lese rozloien?cb nahradil ku pffklado dfimysln? pan feditel Krdkora ndkolika pdry rytifsk?ch hot z kaidd kulisy a z kaiddho kfovf, vykukujfcfcb, a jenom z tdif potladil Stdpdn

^- 259 — fismdv, kdyi nsmolend statistskd boty mnsil nazyvati Bv?mi pfdteli a bratry. A to byl kus klasick?. Coi teprva, kdyi doSla fada na ty ostatni dramatickd hrfizy, jei pfebohat? archiv Krdkorfiv choval v nitru svdm. Jak iiv Stdpdn o tdchto kusech neslySel a nyni co den mnsil nditi se novd filoze, aby vyplnil mfsto nenahraditelndho hrdinyChrousta. ' Namdhal se sed byl, aby si ziskal pfizefi principdlovu, ba vida, ie neni tu nijakdho vyhnati, dal se konednd po pfikladd svych kollegfi do toho a hrdl, jak si toho pan direktor pfdl — ai pod nim vSecko praskalo. Byly ovSem okamiiky, v nichi pfizndval se sobd samdmn, ie takovd provozovdni umdni jest ho nedfi¬ stojno a ie by bylo skoro Ifp, kdyby se opdt postavil za skfffi sazedskon a poctivou praci hleddl si ziskati, deho nyni musel dob?vati zpfisobem tak dryddnick?m. VSak opdt se rozmyslil. Pfi namdhavd prdci v kndbtiskdrnd nezbylo mu daso, aby se mohl oddati stodiim filoh v jazyku ndmeckdm. Zde bylo jinak. Pfes to, ie byl nov?mi filohami takfka zahrnovdn, zb?valo mu jeStd dosti prdzdn?ch chvil pro stndia soukromd. Nemoha jinak, vyl tedy s vlky, a kdo neznal tajen? jeho fimysl, byl by se jii skoro domnival, ie takd Stdpdn zaprodal svoa poctivoa snaha a skotedn? svfij talent ddblo, vzavSimu na sebe podobu chvalnd znd¬ mdho feditele Krdkory. Tfm dd se takd vysvdtliti, ie dovedl se vpravit do pomdrfi vSech Bv?ch kollegfi, a ie nemdl v cel6 spolednosti jedindho nepfitele. Byl ve svdm novdm povoldni alepofi potod StastndjSim, ie neviddl nikde protivnou a odpornou trdf Pelafiky-Delobella. 9*

- 260 **>

VII. Stfpdu setrval v tomto rytffsko-hereckdm eldorddu az do kta, a ani tenkrdte nebyl by je jeStd opustil, kdyby se i zde nebyly dostavily ndsledky neblahd doby kysel?ch okurek, o nichi zmfnili jsme se jii na jindm mfstd. Zde vSak byly mnohem kratdjsf nez u spolednostf impressaria Bradskdho, ktery povaioval pod svoa dfistojnostf, aby snfiil boiskou Thalii z ponhd spekulace na iebrajfcf harfenici, potloukajfcf se co den od mdsta k mdstu, od vesnice k vesnici. NadeSla totii doba tak zvan?ch umdleck?ch v?letfi, celkem velmi romantick?ch, vSak pranidim.od sprosteho komediantsvf se neliSfcfcb. Spolednost ubytovala se totiz v ndkterdm vgtSfm mdstd, odkudi kazd? druh? den findny po zpfisobu stfedovdk?ch Icupeîvych rytif fi v?pady do okolnfch mdstedek a vesnic, aby takd na nich vynucen byl pfispdvek ku podpofe umdleckdho sboru Krdkorova. Spolednost konala obySejnd tyto umdleckd v?lety per pedes apostolorum, a jenom tenkrdte, nastala-li nepohoda — do nii jak fikdme, ani pes se neodvdif — najal pan feditel koSatinov? neb febfinov? vfiz, v ndmi vyjfmal se sbor v^tednych jeho umdlcfi a nmdlkyfi jako detnd rodma kramdfova, vracejicf se z jarmarku. Povdifme-li, ze kaid? pdn a kaidd ddma mnsili si svou garde¬ robu sami ndsti pod paif, pfedstavf si laskav? dtendf malebn? ten prfivod, jemui schdzela jen korouhvidka, aby se podobal procesf ndboin?ch poutnfdkfi svato* horskycb.

- 261 A coi teprva ty ostatnf pffjemnostf, je^ byly spojeny s ka2d?m takov?m v?letem. Bodfi mdltdnkove a vesnidand nepovaioval! to skutednd za nic jindho nei za pouhou komedii pro z asm ani. Pana fediteli i celd jeho spolednosti, kterdi byla na takovd umd¬ leckd aventury zvykld, ovSem na torn nezdleielo, hraje-li se dnes v hospodd, zftra v stodole a pozejtff snad dokonce ndkde pod kfilnou. Takd jim na torn nezdleielo, platf-li velectdnd a velevdiend obecenstvo vstupnd pendzi, di buchtami, mdslem a jin?mi potravinami. Hlavni vdci bylo, ie se v?let vyplatil. Jinak bylo arci u Stdpdna. Hned pfi prvnfm takovdm v?letu ztrnnl hrfizou nad tfm, co vSecko musf ta ubohd Thalie k vfili v?ddlkdfstvi leckterdho feditelskdho genia zakonSeti. Spolednost zamifila do blf¬ zkdho mdstedka X., aby tamdjSimu obecenstvu pfedvedla nejnovdjSf sensadnf romanticko-rytffskou hru: X-skym mdstdkfim BLoupeinik z hor Ar8gonsb?ch." bylo to ovSem Ihostejno, at hrdlo se cokoliv, a proto nikomu z nich ani ve sna nenapadlo, aby pdtrali po pravdm pfivodu tdto nejnovdjSi sensadni hry, za jejfi krimindlnim titulem skr?val se Ilogfiv zndm? a Slecbetn? loupeinfk BErnani." I nahrnulo se do sladovny mdstskdho pivovaru, — kdei vypfnalo se na ndkolika sudech improvizovand divadlo — tolik umdnfmilovndho obecenstva, ie musila b?ti okna otevfena, aby ti, kdoi pfiSli pozddji, mohli se na tu Svanda podivati alespofi ze dvora. Pfedstaveni podalo ovSem o hodinu pozddji, nei bylo ozndmeno, pondvadi obe¬ censtvo die staroslavndho zvyku do divadla dffve neSlo, dokud mdstskd banda pfed pivovdrem rozestavend alespofi tfi kusy neodtroubila. Chtdlo a mu¬ si lo b?ti svoldvdno jako na komedii s pimprlaty. Jii

~- 262 — tyto okolnostf nebyly s to, aby nadchnnly ducha Std¬ pdnova k v?konu nmdleckdmn, pfece vSak se zapfel a hrdl svdho bandita jako prav? Krdkorfiv hrdina po Chroustovsku. Obecenstvo bavilo se pfi Hngovd tragedii velmi dobfe. Smdlo se jen coi ddlds. Stdpdn vpravil se konednd do situace a nepfdl si jindho, nez aby byl ui tomu nmdleckdmu skanddlu konec. Kdyi ale po velikd scdnd s krdlem Karlem jeden z nadSen?ch obdanfi, sedfcf v prvnf fadd pfistoupil ai ku jeviSti a pozvednnv naplndn? korbel, zvolal: „Nu nate, pfihndte si, aby se vdm trochu ovlazilo" — dal se takd on do hlasitdho smfchu a tragedie kondila jako nejbujndjSi masopustnf fraSka. Takovd, ba jeStd horSf scdny byly pfi kaiddm v?letu na dennim pofddku, i nelze diviti se, ie zhnusila se Stepdnovi tato poutnickd mizerie hned prvnfch dtrndcte dnf, a ie nemohl b?ti na rozpacich, md-li jeStd ddle zfistati ve spolku tdchto modernfeh loupezn?ch rytfffi. Mimo to cftil se i tdlesnd jaksi seslaben. Na tvdfi jeho bylo lze dfsti zjevnd zndmky pfiliSndho namahdnf. Musil sobd odpodinout, nemdl-li podlehnouti chorobd dolehajfcf na ndho ndsledkem pfepfndnf slab?ch jeho sil. tlmysl jeho dozral tfm rychleji, ana zasvitla mu opdt novd naddje, ie by se mohl dostati k praiskdmu divadlu. Dodetl se totii v novindch, ie feditelstvo hodld kompletovati dinohernf persondl, a pondvadi dostalo se mu na dindn? dotaz od feditele Levar¬ tovskdho odpovddi, aby se znovu pfihldsil, on ie ho bnde vSemoind podporovat, rozhodl se k opuStdnf spolednosti Krdkorovy. Chtel rozlouditi se v dobrotd, bez hndvu a hddky ale rytifskd povaha pdnfi principdiova v?poVddi Std-

— 263 pdnovon nanejvySe rozkvaSena zpfisobila vystup tak dramatick?, jako by ho byl pan feditel schvdlnd k tomu fideli z ndkterd svd romanticko-rytffskd ko¬ medie vyloup. Nazval Stepdna, kter? pr? ho v nej¬ horSf dobd opouStf — nevdddnikem a zrddcem, svedl vSecky verSovand i neversovand kletby z rfizn?ch kusfi na jeho hlavu; byl to prav? deklamatorni vlaSsk? saldt, na ndmi byli by si ctitelovd pdnd Krdkorova hereckdho umdni nemdlo pochutnali. Stepdn zdriel se sotva smichu. ,,Ale nebudu se rozhorlovat," deklamoval pan feditel s obnoven?m pathosem. BVSak nadejde doba, kde byste se rdd vrdtil opdt k md spolednosti, ale fortna mdho smilovdni zfistane vdm uzavfena. Cesta k mdmu srdci vede jenom pfes Chrousta." A skutednd jii za malou chvili povoldval telegrafick? drdt nenahraditelndho hrdinu Chrousta ku spolednosti pana principdla Krdkory, a jii druh? den dostavil se nenahraditein? hrdina Chroust, upldchnuv novdmu svdmu fediteli bez vypovddi, aby dffvdjSf svd mfsto nastoupil. Pro forma musil se svou cti a vlast¬ nfm podpisem zarudit, ie nikdy nedotkne se rytffskou svojf rukavici ndjakdho nosu purkmistrovskdho. JeStd tdhoi dne odjiidel Stdpdn do Prahy. Seddl ve voze ieleznidnim sdm. Rozpomenul se na vSecka dobrodruistvi svdho pobytu pfi spolednosti feditele Krdkory, i zddlo se mu, jako by se byl po eel? tea das nalezal mezi potuln?mi Don Quijoty, di jako by byl prdvd opustil spolednost Abruzsk?ch loupeinikfi. Teprva v Praze setfdsl se sebe p?fi divokd td romantiky a volndji sobd oddychnul. Prvni jeho cesta byla do divadelni kanceldfe. Byl nemdlo pfekvapen, kdyi na schodech setkal se

— 264 s nendviddn?m, dlonho neviddn?m Pelnfikou, vdhlasnym regisseurem prvniho svdho feditele Bradskdho. BVy zde, pane Pelufiko?" byla jedind slova, jei z tdif se sebe vypravil. Pelniika zastavil se, nadmul se pfimo po delobellsku a nabubfeld jeho tvdf zladila se k jfzlivdma fismdvu. „Auo, jsem zde a zfistanu zde. Poroudfm se!" pravil nadute a ubfral se ddl. Pfftomnost dom?slivdho komedianta nevdstila Std¬ pdnovi nic dobrdho. Skoro ost?chavd zaklepal na dvdfe kanceldfe a veSed do vnitf, nevdddl ani kterak md feditele oslovit. Tento sdm pferuSil jeho rozpaky. ,,Lupus in fabula!" zvolal sjak?msi trpk?mpfizvnkem. nPotkal jste ho na schodech, neni-lii pravda?" Krdtkd ta otdzka njistila Stdpdna, ie neklamal se ve svd pfedtuSe. „ Myslite pana Pelunku?" vyrazil prudce. „Ano, svdho dobrodince." BNechtdl byste mi fici, pane fediteli —" „Milerdd" —- odvdtii Levartovsk?. Ukdzal na 2idle a oba se posadili. „Pfes vSecky intriky, jei ze zndm?ch pffdin proti vdm byly rozpfedeny," pokradoval feditel, »bylo by se mi mdlem podafilo, zjistiti vaSe angaiovdni, tu ale objevi se z dista jasna pan Pelufika, a jd i s vdmi sedim opdt na pisku." „Jak to moind?" udivend tdzal se Stdpdn. BU nds je vSecko moind," zndla pffmd odpovdd. „Nevfm ani, kudy se ten dramatick? vddn? iid k ndm dostal. Nikdo se mne ani neptal, angaiovali ho a jako stardho zknSendho herce tdzali se ho ihned o radu, na kolik t?de se vaSf osoby."

— 265 — BVfm jii dosti, pane fediteli," zvolal Stepdn, prudce povstav ze sedadla. „Nedivfm se pranic, ie tento nidemnfk vychrlil proti mnd celou zdsobu svd nendvisti, a ie mne pdnfim tazatelfim vylidil barvami ne pffliS skvdl?mi. Divfm se ale tomu, ie dlovdk zndm? v celdm divadelnfm svdtd jako nebernd mince, dovedl se vetffti.ai sem a ie se tu jeStd ndco ddvd na slovo lidf takov?ch. Ddkuji vdm, pane fediteli, za vaSe pfidindni, zdrovefi vSak prosim, abyste pfijal ujiStdni, ie mi jii nikdy nenapadne, nchdzeti se o nd¬ jakd postaveni tam, kde lidd druhu Pelunkova nalezaji pfistfeSf." Na nejv?S roztrpden opustil divadelnf kanceldf, pevnd jsa odhodldn, ie dostojf slovu ve spravedlivdm hndvu prdvd proneSendmu. BNebudu se ddle dozebrdvati a pfijdu smdrem, jeji naznadila mi Kity," pravil odhodland. VSak jii opdt zastavil divok? proud sv?ch mySlenek a jaksi vdhavd pfedloiil si otdzku: BZda ale moino, abych sdm bez cizi pomoci novou tu drdhu mobl nastoupit? Pfes vSecko namahdnf nedostoupil jsem posud tak daleko, abych mohl spolehati na vlastni sflu. Jako zde i jinde nepfijde to jen tak zhola, bez protekce." Napadla mu Kity. Rozpomenuv se na posledni v?stup s nf, vdhal drahnou chvfli, md-li se k ni uch?liti dili nic. Konednd zvitdzila nraiend p?cbanad vzdorovitosti — rozhodl se pro prvd. Smdle a od¬ hodland ubfral se ku pfibytku Kity. Velikd bylo jeho pfekvapenf, kdyi mu fedeno, ie zde sledna jii nebydlf, ana pr? jii pfed ndkolika mdsfci Prahu opustila. Nevddomosti Stdpdnovd nebylo se co diviti. Na kolik vime, opustil pfftelkyni svoji naposledy se zjevn?m roztrpdenfm, bez naddje, ie by kdy tajend jeho

- 266 — tnzby mohly b?ti splndny. Kity pfiznaia se, ie pana z Warteneckn milnje a ze z Idsky k ndmu je odhodldna vzddti se divadla. VSi moci snaiil se od td doby Stdpdn, aby na ni zapomndl; nevyhleddval zprdvy o jeji nmdleckdm pfisobeni a taki ani nezveddl, ie jii pfed tfemi mdsfci vystoupila ze svazka, divadla praiskdho a ie se sv?m ienichem odjela do ciziny. Kam ? Nikde nemohl se toho dopdtrat. Za krdtkou dobu tfi mdsicu pfestali se lidd starati o slavenou hvdzdu, zmizivSi s obzoru divadelniho. Zfeknouc se divadla, Kity nebyla pro nd nicfm; nikomn na torn nezdleielo, kde zdriuje se se sv?m ienichem. Ci snad jiz manielem? Stdpdn prudce sebou pohnul. Celd jeho minulost vstoupila mu iivd na mysl, a kdyi konednd otdzal se sama sebe, dfm ie byla mu ta minulost ai po dobu nejnovdjSi, musil sobd ddti trpkou od¬ povdd: Nekonedn?m fetdzem sklaman?ch naddji. Rozmrzen na eel? svdt, takmdf bez mySlenky procbdzel se Stdpdn nlicemi hludndho mdsta, nevdda pro tu chvfli kam md zamffiti kroky svd. Neodekdvand, pffliS krntd bylo nejnovdjSf jeho sklamdnf, aby byl mobl zfistat nepohnnt, aby se mohl jeStd v tomi okamiika odvdiit k nevdmu, rozhodndmu dinu. V pevnd dfivdfe, ie konednd vplul do jistdho pffstavu, zapdlil za sebou lodd, po nichi byl by se mohl v nejhorSfm pfipadd odhodlati ku zpdtednfmu odplntf. Ale jenom na krdtko litoval svdbo dinu; do opravdy nezatouiila du§ejeho po ndvratu, nejmdnd pak po rytifskd spolednosti pana principdla Krdkory. Co ale podft. Letnf saisona byla teprv na po¬ ddtku, a tdzko bylo ohlfieti se v tdto dobd divadelnf mizerie po novdm engagementu. V letd pdni fedi¬ telovd dleny svd spfSe proponStdjf, jsouce pfesvdddeni,

— 267 ie kaid? otuiil? herec dovede si to boii 2ivobyticko na udici nachytat. Stdpdn nebyl tak otuiil? i nemdl ani dost mdlo vloh k romantickd iivnosti svatych apoStolfl, a proto jeStd jedenkrdte sobd opakoval: Co podit? aHej Stdpdnku! Pane Stdpdne!" ozval se za nim ndhle zndm? hlas krejdiho Lasidky. Stdpdn ihned obrdtil se a srdednd potfdsl mu rnkou. „Jeminkote, jeminkote, kterak to vypaddte Stdpdnku — to jest, pane Stdpdne, chtdl jsem ffci," hovofil Svitorn? krejdf. Pro pdna boha, co pak vdm BJste po nemoci, ie? bylo? Vypaddte opravdu ndramnd Spatnd. Na mou duchu skoro bych vds nebyl ani poznal. Zmdnil jste se ndramnd od td doby, co viddli jsme se naposled. Stonal jste, nezapfrejte." ,,NestQnal, mil? mistfe," s trpb?m povzdechem odvdtii Stdpdn. BVypaddm-li snad trochu chorobnd jest tim vinno pfiliSnd namahdnf, jemui nemohl jsem se v poslednf dobd vyhnouti." BAjaj, podivejme se, kdo by to byl fekl!" vrtdl krejdfk nedfivdfivd hlavou. „Ale takto daff se vdm dobfe?" B nNehrubd. „Jeminkote, co jste fekl? Ale mohl jsem si to myslit. Mezi lidmi mdlo pendz. K tomu co neviddt ind. Potom zase fepa a brambory — prosim vds, kdo pak by chodil do divadla. Ze ne? Nebo snad fste bez sluiby? Jeminkote, to by bylo arci zle, a pranic nedivil bych se vaSi pfepadlosti." Stdpdn svdfil se dobrosrdedndmu Lasidkovi se vSfm, co bylo se s nfm v poslednf dobd uddlo, i s tim, ie je nyni skntednd bez zamdstndni, a iepro ta chvili nevi, co md zaditi.

- 268 „ Ale jeminkote, Stdpdnku, jste vy ddtina,u zvolal pfftuln? krejdf. BK demu ty zbytednd starosti! Seberte svych pdt svestek a hajdy na venek! Ndkolikamdsfdnf odpodinek nebude vaSemu zdravf Skodit, a do td doby snad se ndco najde. No, jenom iddnd odmluvy! Ilekndte ano, a jeStd dnes odvezu vds k ndm." Ndvrh Lasidkfiv nebyl Stdpdnovi proti vfili, pfece vSak jaksi vdhave namftnul, ie by matka nebyla jeho pffjezdem pfiliS potdSena. „! jddte k Sfpku!" zakfikl ho Lasidka. BZndm pani Terezii a vim, ie vds md opravdu rdda. Na¬ hlddla konednd, jak? je rozdil mezi vdmi a mezi obdma nezveden?mi kluky po Slukovi. Ostatnd nebudete bydleti u ni, n?bri u mne, nejlepSiho pfitele vaSeho neboitika otce." S netajen?m vddkem pfijal Stdpdn nabfdnutf Lasidkovo a jestd tdhoi dne opouStdl s nfm Prahu, kdei bylo se mu dostalo v poslednfch dvou letech tolik trpk?ch sklamdnf. Pfdtelskd slova jeho hostitele silila ho novou naddjf. Nahlfiel, ie duchu i tdlu jeho tfeba osvdieni a posily; obdho doufal dosici ve zdravdm dildm vzduchu venkovskdm prost alespofi pro ndjakou dobu krut?ch starosti o iivotni existenci. NejbliiSi dnovd pffstf îmy uvedou ho opdt na drdhu pravdho svatdho umdnf. V11I. Pani Terezie uvftala syna svdho nad vSecko odekdvdnf velmi pffvdtivd. Chorobnd jeho vzezfenf udinilo na ni patrn? dojem; potladila vSecky v?ditky, jimii uebyla by jinak Stdpdna uSetfila. Vypladnd prorootvi

— 269 — pani babidky Cdpovd posud ji rozdilovalo a to tfm vfce, jeito nynf nabyla pfesvdddenf, ie herectvf nepfineslo Stdpdnovi posnd nijakdho Stdsti. Pfece vSak vydital Stdpdn kaidodennd ndmou tuto v?tku s* tvdfe matdiny, a jenom ta okolnost, ie byl obytovdn u pfitele Lasidky a ne pod stfechon matdinou, zpfijemnovala mu pobyt na venkovd, jinak dosti nudn? a jednotvdrn?. Kaidodenni vychdzky do blizkdho lesa byly tu jedinou zdbavqp Stdpdnovou, jfiâle zdhy pfivykl tak, ie nepfdl si jind. Svdzi, lesni vzduch, vesel? zpdv dildho ptactva a ten svat?, neruSen? kUd tajuplnd lesni prostory fidinkovaly na ducha jeho moci darovnou; ano byly okamiiky, \ nichi ta zapominal na minulost, na budoucnost ba na eel? svdt, i pfdl si, aby svat? ten mir, opanovavSf jeho duSi, byl bez konce, vddn?. Uplynul eel? mdsfc. Jednoho dne zagel sobd Stdpdn do lesa hloub nei obydejnd. Bylo parnd dopoledne a v honStindch vidy vfce se propldtajfcfch a tmfcfch rozklddal se tak mil? chlad, ie vdbilo ho to vidy ddl a ddl. Ndhle podalo se opdt pfed nim svftati a noili se naddl, stanul na pokraji nevelkd paseky, vysok?mi stolet?mi duby kolem do kola obklopend. Uprostfed paseky vypinal se nevysok? pahorek porostl? hnst?mi olSinami, a na- temeni jeho pnuly se do v?Se zachovald trosky jakds budovy, o nfi nedalo se tak snadno fici, co asi pfed ddvn?mi dobami pfedstavovala. Stdpdnovi vstonpivSimo na paseku, zatajil se dech, pak skoro hlasitd vykfikl. Nevdddl vdra v torn oka¬ miiku, bdi-li di sni. Zda moiad podobnost tak nd¬ padnd! A pfece, viddl to vlastnima odima; ano, byl

by chtdl na to pffsahat, ie jakds ne viditelnd moo

- 270 pfenesla pahorek i s kaplidkou z BorSova do tdto klidnd, lesni samoty. Nerozm?Stel se, urychlil kroky a jii v mdlo okamiicich stanul uvnitf trosek podivnd td bndovy. A jakd podoba i zde s nezapomenutelnou kapli borSovskou. Nebylo pochybnosti, * ie takd tato kaple byla kdysi ndjakdmu svdtci vdnovdua; eel? zpfisob stavby, jakoi i ndkterd freskovd, sotva znatelnd obrazy tomo nasvdddovaly. A jako v kapli bor¬ Sovskd, i zde nalezal se velik? povalen? kdmen — zbytek stola oltdfniho. Mocn? byl dojem, jemui Stdpdn v td chvili podlehl. Sklesl tdmdf do travnatdho paiito a skloniv delo do dland, popfdl svym mySlenkdm tak voln? let, ie rozptylily se v jedindm okamiika na vSecky strany a on dlel to po delSi doba ve stava apathi¬ ckdm. Teprva po drahnd chvfli podaly se opdt sldtati, naplfiujice postoo jeho hlava vesel?mi i tradn?mi vzpominkami z doby minuld. NejiivdjSji byly ovSem obrazy, jei pfipominaly mo jeho mlddi, jmenovitd Stastnd a blaiend okamiiky, proiitd ve starobyld kapli borSovskd. A jako Afrodita z pdny mofskd opdt vy¬ nofila se z tdchto vzpominek slidnd postava Kitina a hned za nf, jako by sokyni svoo chtdla zapudit, jemnd postava Helenina, s ton bie do u vidy zasmuSilou tvdfi. Zde mySlenky Stdpdnovy ndhle stanuly. Jako divok? chaos tonfi umdlou rakou ze stran vylazovanych spoji se k zdvdrka ve zvadny, souladn? akkord, taki ddlo se v duSi Stdpdnovd; obd ty bytosti, jei byly pfidinon nejkrutdjSich jeho bojfi duSevnich, jako by se byly dohodly o zpfisobu, kterym by mdl b?ti boj ten nkonden, ustoupily neodekdvand z bojiStd a Stdpdn povaioval se za pfemoiena. Jak luznymi kojival se

- 271 — naddjemi, tu o Idsce, tam o pfdtelstvi, a nynf — Kity i Helena byly pro ndho ztraceny. Kity iije bezpo¬ chyby Stastna v ndrudi chotd milovandho a Helena — kdoi vi, kde vadne jeji mlddi kvdt! Zvudn?, vSak nevesel? byl akkord, jimi kondilo se chaotickd vffeni mySlenek Stdpdnov?ch. Hlava sklesla ma mimovolnd na prsa a oko zarosilo se bohatoo si zoo. Byla to slza prolita nad ztracen?m rdjem prvni Idsky, prvniho opravdovdho pfdtelstvi. Bfih vi, jak dlonho byl by dlel v tdto zamlklosti, kdyby ho nebyly ndhle vyruSily hludnd zaSelestdni kfovin a hned na to nezndm? mnisk? hlas. Obd vychdzelo z vendi, se strany prfidelni. Stdpdn zvolna zvedl se a pfiloiil oko k nevelkd trhlind ve zdi, jei ddlila ho od nezndmdho ruSitele jeho mySlenek. Spatfil o vzddli as desiti krokfi pod bnstym kfovim ol8ov?m dva muie, vzezfeni nepfiliS vdbivdho. Spustld, oduld tvdfe, chatrn? oblek na mnoha mistech malebnd zdplatovan? a sukovitd hfil, jedind jejich ,,vade mecum" nasvdddovaly, ie ndleii tyto lidd k cechu, k vfili ndmui vynalezl lidsk? dfimysl v?straind tabulky s ndpisem: Zde jest iebrota zakdzdna. Bylo takd zjevno, ie nejsou v syddckdm femesle ponh?mi zaddtedniky a ie by se z jejich dobrodruistvi dala sepsati dosti zajimavd Robinsonada. Nasvdddoval tomu takd hovor, jeji byli zahdjili. Nej¬ prvd z ndho Stdpdn vyrozumdl, ie zde byli oba tuldci pf enocovali, aby znovu posilndni vydali se na dalSi pout. „Ne kamardde," pravil starSf, zapaluje si krdtkoo, hlindnoo lolku. BMdm oi td psoty dost a adinim jak jsem ti jii vdera fekl." nNebnd bldzen," odsekl drab?, tdi d?mka vynddvaje. MMyslil jsem, ie z tebe mlovi opice a ie se

— 272 — z toho vyspfS. Snad bys nechtdl na stard kolena' ddlat dobrotu!" BAm mi nenapadlo," sorovd zafehnil se prvnfm MCbci se ddt iivit, abych se nemusil ui svdtem potloukat — a vysmejdovat, kde jakoa Satlava. Nepujde-li to po dobrdm, pfidinfm se, aby se mi ti pdni ve zlat?ch limcfch postarali o lacin? byt, a tfeba v Kartouzfch." Ôho, to by tak hrdlo! Ddt se na ndkolik let zamachlovat," uSklfbl se jeho soudruh. BNicpronds! Myslis-li to doopravdy, spali jsme spolu dnea na¬ posled." „ Nevf ddno!" odsekl prvnf. „ VSak se pfece ndkdy zase sejdeme. Jako do fifma, vedoa takd vSecky cesty do Kartouz." Na to prudce vstal, zatodil sukovitoa holf nad hlavoa a mdl se k odchodu. Slechetn?jsf sondruh ndsledoval jeho pffkladu. 5,Nu moind; dlovdk se nemd nideho odffkat," zafehnil se blasitd. „Podkej kamardde, doprovodfm td ai do mdsta a potom na shledanou tfeba v Kar¬ touzfch!" ZavdsivSe se jeden druhdmu na rdmd, a hlasitd hvfzdajfce, sestupovali s ndvrSf; brzy na to zmizeli v lesnf^ honStind. „ie mfiie dlovdk klesnouti tak hluboko!" pravil Stfpdn, kdyi oba tuldci zmizeli jeho zrakfim. Po chvfli opouStdl takd on tichd to mistedko, s pevn?m fimyslem, ie bude je ode dneSka dastdji navStdvovat. Kdyi bliiil seka mdsta, potkal mladSfho z obou otrhsncfi, zjevn? to dfikaz, ie rozloudil se s nenapraviteln?m pfftelem, jeni z omrzelosti iivota; touiil po Edenu ndkterd c. k. trestnice. A kdyi zafj

- 273 — tddel kolem rohu pobodni ulice na ndmdstf, zabledl naddjndho cekance kartonzskdho v pffzemnf kofalnd, hlasitd povykujfcfho. Byl patrnd mezi sv?mi, i zddlo se, ie samoiitn? bramborov? nektar povznaSi ducha jeho ai ku brandm posledniho nebe Mobamedova. K vederu jako obydejnd navStivil Stepdn svoji matku, kterd jsouc po eel? den ve krdmu svdho chleboddrce zamdstndna, nemdla jindy ani chvfli dasu, aby se synem sv?m mohla pohovofit. Od td doby, co oba jeji synddkovd po Slukovi Sli na femealo, a co udednfei u sv?ch mistrfi byli ubytovdni, ob?vala Terezie sama skrovnou svdtnidku v odlehlejSi ulici mdsta. Stdpdn nenaddl se, k jakdmu dostavi se tento¬ krdte divadlu. Jii na chodbd zaslechl ve svetnitfee matdin hlasit? pldd, do ndhoi misilo se surovd proklfndnf a Idtefeni sfpavdho hlasu muiskdho. Stdpdn nerozm?$lel se ani chvili, co md podfti; prudce otevfel dvdfe, i stanul na prahu zrovna v oka¬ miiku, kdyi surov? kfikloun, mdvaje snkovitou holi nad hlavou volal: BJsi mou ienou, musfS se o mne postarat. NechceS-li, donutfm td k tomu, a kdyby —" Nedomluvil. fcoznalt Stdpdn okamiitd v nezvandm vedernfm hostu tuldka z lesnf kaplidky, a die proneSen?ch prdvd slov ihned takd vyrozumdl, ie tuldk nenf nikdo jin? nei jeho otdfm — Sluka. Kdyby to byl mohl tuSiti, byl by jistd matku pfed nfm varoval. VSak nezhlednuv ho od tdch dob, co byl jako mal? boSfk BorSov opustil, neznal ho a takd nikdy nebyl by se naddl, ie setkd se s nfm po letech ve stava takovdm. Zaslechnuv surovou jeho vyhrfiika a seznav, ie matce hrozf nebezpedenstvf, nevdbal Stdpdn vy¬ stoupiti co jeji obrance. Napnnv veSkerd sily, chopil

- 274 — Sluku za Ifmec chatrndho kabdtu a rdzem povalil ho; vSak tfif padajfcfho opilce sdm byl strien k zemi. Ndsledoval hlasit? v?kfik napadend ieny, kterd vidouc, ie mezi obdma muii nastdvd nevyhnuteln? zdpas, ihned vyrazila z jizby a jala se volati za pomoc. A skutednd nastal zdpas velmi tub?. Opilec, jako by byl pojednou vystfizlivdl vzpfimil se na polo se vSi znfivosti dopadendho zlodince, i vrhl se na Std¬ pdna, surov?m rvadkdm naprosto nezvykldho. Stdpdn napnnl vSecky sfly, aby se vydral ze svalovitych pdsti soupefovyxh; po dlouhdm boji podafilo se mu to a aby znovu nepodlehl pfosile Slukovd, obdma rukama chopil ho za hrdlo, snaie se znovu ho povaliti. Ndhle vSak bolestnd vykfikl, zapotdcel se a bez sebe klesl k zemi. Proud vfeld krve finouci se z hlnbokd rdny v prsou, zbarvil jeho pravici, kfedovitd k srdci pfiloienou. Slnka, tfimaje pdsti krvi sbrocen? zavirdk, zdeSend rozhledl se kolem sebe a jako by nebyl o palfrnu ani zavadil, s pfimen?m tdlem skodii ku dveffm, hledaje v fiteku spdsu. VydeSen? zrak vinil ze lii jeho jazyk, pfed neddvnem jeStd doklddajfcf, ie pfeje si lacineho bytu v ndkterd trestnici. Sousedd, sbdbSf se na pokfik panf Terezie, zastavili mu prdvd cestu, kdyi chtdl vybdhnouti z domu. NepokonSel se o utdk, nebrdnil se, za to vSak napnnl vsecky svd tuldckd vlohy, aby zddlo se, ze posud ani dost mdlo nevystffzlivdl z opice, kterou byl sobd v kofalnd ulovil. Dobrd to methoda k .stahovdnf a natahovdnf trestnfch paragraffi, bez toho jii dosti elastick?ch. „Bndu dobfe zaopatfen, ale o kejhdk nejde, to vfm jistd —" pravil spokojend, kdyz odvdieli ho detnici druhdho dne do blizkdho okresnfho mdsta,

275 toui cestou jako pfed neddvnem, ctihodndho obdana pana Melchiorka. . . . Porandni Stdpdnovo bylo velmi nebezpednd, tak ie sdm ldkaf na rychlo pfivolan? netroufal se vysloviti, jak?ch bude mit ndsledkfi. ,,Moind, ie smrt," pravil, BvSak nikdy fiplnd pozdraveni." I zddlo se, ie slovfim jeho dostane se plndho dotvrzeni. Pfes vSecku svddomitost, s jakoa staral se o vylddeni randndho, pfes vSecku pddi pani Terezie, kterd celd noci probdela u loie synova, jeni byl se za ni obdtoval, nebylo lze dociliti, aby ndsledky tdikdho zrandni na dobro byly zaiehndny. Uplynuly celd dva mdsice, neili mohl Stdpdn Ifiiko opnstiti. Rdna byla ovSem zacelena, vSak jakd zmdna uddla se za krdtkou tu dobu s mladikem druhdy kvetoucim, plnym bujard sily; Zb?vala ovSem naddje, ie do konce leta jeStd mnoho vody uplyne, a ie bude se moci Stdpdn jeStd zfiplna pozdravit. Takd on sdm toma vdfil, a jakmile pocitil prvni nleveni, novym podal se odddvati naddjim o pffStf sldvd hereckd. Jedind ldkaf znal pravou povahu choroby Std¬ pdnovy, vSak zatajil mo jf, zatajil jf panf Terezii, za¬ tajil ji mistra Lasidkovi, ba kaiddmo, kdo se ho na ni ptal. Nad takd kaliti luznd naddje tdch, kdoi mimo tyto naddje nideho jindho nemaji na svdtd. Choroba Stdpdnova byla pfidinon, ie zdvdrednd lideni pfe s avdzndn?m Slukou co den odkldddno. Bylot svddectvi Stdpdnovo nejzdvaindjSi a proto dekdno, ai by sdm mohl se k sondu dostavit a vydati je. Dospdlo k toma ai ka konci leta. Slukova pfe vzbudila v okresnfm mdstd, kdei mdla b?ti lidena, velikou sensaci. Slo tu ovSem o pff-

— 276 —' pad zcela obydejn?, jichi pfihdzfvd se v nyndjSf dobd loupeie a vraid ndkolik tuctfi za mdsfc; vSeobecnd napjatost platila Stdpdnovi, jeni byl tu osobnostf velmi zndmou. Vidyt nebylo tomu jeStd dlouho, co meSkal tu se spolednosti feditele Bradskdho a velikd tdSil se oblibd. S nemenSf napjatosti nei zvddavi pdni mdStdci, odekdval den osudadlro pfelideni chvalnd zndm? feditel Trnka, jeni zavital asi pfed tydnem do mdsta, aby tu velectdndmu obecenstvu pfedvedl svd muzy v plnd jejich krdse a nahotd. „Safraporte," mlasknul si podnikav? pan direktor, kdyi byl zaslechl, jak? repertoir sestavili si pdni od soudu pro pfiStf t?den. jjHm, kdyby se to podafilo. A prod by ne! Je bez engagementu je po nemoci, mfiie sdhnouti po mdm nabfdnutf vSemi desfti. Trnko! Trndidko! napni vSechen svfij feditelsk? dfivtip, aby si ho dostal do tenat. A budeS-li ho mit, nepnstiS ho, dokud — dokud bud«S ho moci potfebovat —" doloiil se ctverdckym fismdvem pravdho feditelskdho Spiegelberka.

IX. Pfelfdenf Slukovo bylo skondeno. Okolnost, ie zrandnf Stdpdnovo nemdlo za ndsledak smrt, jakoi i to, ie Sluka dopustil se die v?roku vSech pfedvolanycb Bvddkfi ndsilndho skutku ve stavu naprosto nepfidetndm, zachrdnily ho pfed dlonholetym, snad doiivotn?m ubytovdnim v poSmurn?ch prostordch vdz* nice kartouzskd.

— 277 — Jak pfedviddno, bylo celd mdsto v den pfelideni na nohou, VSak nejdetndji byla mezi posluchadstvem v soudni sini zastoupena krdsnd plet, kterd b?val? obliben? hrdina feditele Bradskdho utkvdl tak iivd v pamdti, ie nemohla propdsti pfileiitost k zjevndmu projeveni svd pffznd. Chovdnf se Stdpdnovo vfidi obialovandmu ndinilo na vSecky pjpsluchaSe a jme¬ novitd opdt na ddmy velmi hlubok? a pfizniv? dojem. Takd on co hlavnf svddek snaiil se omluviti zlodin svdho otdima, tdhoi vrozenou surovosti, spustlostf a opilosti. Svddectvi Stdpdnovo, jeni co eel? mui po¬ tladil svou oprdvndnou nendvist vfidi Slnkovi bylo pffdinou, ie rozsudek zndl dosti mirnd a pfiznivd. S nejvdtSi napnutosti sledoval prfibdh lideni pod¬ nikav? feditel Trnka. Kramdfskd jeho vypoditavost spatfovala v Stdpdnovi nov? zdroj znamenit?ch pfijmfi i pfispiSil si, aby snad mu pfimo pod hrabiv?ma rukama nezmizel jako ty rfiznd, tajuplnd poklady, o nichi dodftdme se v pohddkdcb. Jii drub? den z rdna ddfetavil se do hostince, ve kterdm byl se Stdpdn ubytoval. Byl v plnd parddd Bna derno," a jenom velikd kostnatd jeho ruce byly pfioddny sndhobil?mi stdvkov?mi rukavidkami, jei obldkal jenom tenkrdte, hrdl-li ndjakdho lorda di snad dokonce ndjak? majestdt v napudrovane paruce s copem. V prfivodu jeho nalezali se dva pdnovd ze spolednosti, tdi ^m derno" a odkvetld pfedstavitelka smutnd „Eleonory" — sledna Modrddkova, driici v rnkou velikou kytici se slovanskou trikolorou. Na otdzku, co ie si pdnovd pfejou spastil pan feditel rhetorickou intradu, z nii mohl Stdpdn jii najrfed vyrozuoidt, co as bude ndsledovat. Pan feditel

— 278 — nafikal na nevsfmavost obecenstva k dramatickdmu umdnf, na ochabld vlastenectvf, kterd pr? sobd nevSfmd velik?ch tech obdtf, jei on neziStn? feditel Trnka klade na oltdf vlasti. Pfes vSecky jeho po¬ ctivd snahy, pfes vSecko namahdnf celd spolednosti, zfistdvd pr? obecenstvo chladno a umdnf pfijde pr? co neviddt iebrotou. K vfili zv?Seni effektu vynal kapesnf Sdtek i jal se stfrati s oka bohatou slzu bidy a zdrmutku. Takd druzi dlenovd deputace ndsledovali ihned jeho pff¬ kladu, nadei pan feditel rozechvdn?m hlasem pokradoval: BS pevnou naddji a pfesvdddenim, ie neoslySite naSi prosby, uchylujeme se slavn? umdlde k vdm. Vddouce, jakd obliby poifvdte u zdejSfho obecenstva, prosfme, abyste vystoupil na naSem divadle ndkoli¬ krdte pohostinsku. Prav?m dobrodincem nds vSech, hlavnd ale dobrodincem zneuznandho umdni drama¬ tickdho, naz?val by vds kaid?, kdybyste chtdl vstoupiti do naSich fad, kdybyste chtdl pfijmouti engagement u md spolednosti." Kapesni Sdtky celd deputace vynof ily se po druhd ze sv?ch ukrytfi, osuSujfce slzy, pohnutlivou fedf pdnd Trnkovou vylouddnd. Vzpomenuv sobd na prvnf setkdnf se se spoled¬ nostf Trnkovou, na provozovdnf hrfizostraSnd „Eleonory" a na vSecku tu mizerii, o nfi byl se vlastnfma odima pfesvdddil, nepochyboval Stdpdn o pravdivosti slov feditelovych. Sledna Modrddkova a oba pdnovd deputace vypadali i v fiplnd parddd tak znuzovand, ie nemohl vdfiti ve zlepSeni se jejich blahobytu. Ne k vfili feditelovi ale k vfili tdm uboidkfim, ktefi naz?vali se jeho dleny, odhodlal se Stdpdn k vyplndni jejich pfdnf, Ndsledovala novd orace, novd osuSovdnf slz

— 279 — a na dfikaz neskonald vdddnosti — podala slecna Modrddkova Stdpdnovi kytici se sladounk?m pfdnfm, ie by byla nej StastndjSf m tvorem, kdyby mohla jej naz?vati sv?m kollegou. BV?bornd, pdnovd, v?bornd, sledno Modrddkova -— hrdli jste znamenitd!" jdsal pan feditel, kdyz opustila deputace pfibytek Stepdnuv. „Mdme ho a nepustime ho, dokud potdhne; a ie potdhne alespofi zde, o torn nemfiie b?ti pochybnosti." Mizerie a bfda, kterd pan feditel Trnka lfdil, nebyly tak velkd, naopak: Trnka byl skorem jedin? ze vSech desk?ch divadelnich feditelfi, jeni BV?m kramdfstvfm, svou Spinavostf a dotdravostf valnd pomohl si na nohy. Pfed svdtem hrdl si na chuddrku, i dovedl vyuiitkovati kaidd pffleiitosti, aby z vla¬ steneckdho a nmdnimilovndho obecenstva i ze svdho persondlu vyidfmal co se vfibec vyidfmati dalo. Pdni mimovd byli dosti poSetilf, ie vdfili jeho lamentacfm a krokodi!Sk?m slzam a pondvadi pfes svou umd¬ leckou p?chu velmi dobfe vdddli, ie se za nit jindho nehodi nei za dleny chvalnd zndmd spolednosti Trnkovy, spokojili se sv?m postavenim a frugdlnfmi obddy panf feditelky. Pan feditel ani tentokrdte nem?lil se ve svd vypodftavosti. Jii pfi prvnfm vystoopenf Stdpdna bylo divadlo ve vSech prostordch pfeplndno. Jako vidy docflil i tentokrdte rozhodndho fispdchu, ano, zddlo se, ie i ostatni herci hrou jeho nadchnuti, sami sebe pfekondvali. Stdpdna ovSem ani dost mdlo nedostihli, pfece vSak bylo souhlasnd mindni obecenstva, ie hrdlo se nad odekdvdni dobfe. Stdpdn ovSem td chvdly -aedbal, ale pfece nedd se npffti, ie byl jii tfmto

— 280 — prvnfm vystoupenfm jako elektrisovdn. Opdtnd jeho vstoupenf na divadlo, jemui byl tak dlouho odcizovdn, vzbudilo v ndm nov? zivot. Ad bylo to jenom divadlo feditele Trnky, ad vystupoval ve spolednosti hercfi naprosto nepovolan?ch, pfec zddlo se mu, ie krev mnohem iivdji proudi v jeho iildch, ie je opdt blfzek cile, jejz byl sobd vytknnl. VSe, co nepffznivymi okolnostmi a pfestdlou chorobou bylo v ndm dosud utlumovdno, zprniilo se k novdma, dildmu iivotu. Byl opdt s tdlem i duSi hercem, kter? nadehnut nov?mi naddjemi, zapominal na chorobu sotva pfestdlou a proto nedbal ani v?strain£ho hlasu matdina, varujiciho jej pfed pfflisn?m namabdnfm. Citil se opdt ve svdm iivlu a ve svdm nadSenf pomfjel vSecky kfehkosti a vady spolednosti Trnkovy. Tfm bedlivdji sledoval prohnan? Trnka kaidd hnntf svdho hosta, aby je ve svfij prospdch mohl vykofistit. Tvafil se nejoddandjSfm jeho otrokem, vyplnoval bez vybfdnutf kaidd jeho pfdni; aby pak i svoji Slechetnost a vdddnost mu projevil, nevdhal sdhnouti dosti hluboko do svdho feditelskdho vddku, jeji pfed ostatnfm svdtem velmi pedlivd ukr?val. Platil naSemu hrdinovi za kaidd vystoupenf honordf ne-li krdlovsk?, tedy alespofi tak znadn?, ie samdho Std¬ pdna naplfiovalo to obdivem. Skoro jii se domnfval, ie Trnkovi kfivdil, jako vSickni ostatnf, a ie nekald jeho povdst jepouh?m ndsledkem pomdrfi, kterd ho ai do td doby tfsnily? Kdyby se mu jen trochu Idpe dafilo, jistd by takd dovedl b?ti Bradskym, aneb alespofi Krdkoron. Nemdl tedy pfidiny, prod by po¬ hostinskd svoje hry pfernSoval; jemu samdmu dafilo se pfi torn dobfe, byl opdt sv?m vlastnfm pdnem, nemusil b?ti ani pfiteli Lasidkovi, ani matce za obtii,

— 281 a takd Trnkovi i zuboiend jeho spolednosti bylo tfm spomoieno. Ostatnd bylo to jenom na krdtkoo dobu, dokud nedoSla by ho odpovdd od ndkterdho divadelniho agenta, k nimi byl se za pfidinon engagementu u nd¬ kterdho ndmeckdho divadla obrdtil. Stdpdn, pohybnjfcf se ai dosud jenom ve kruzfch desk?ch, neznal patrnd svingulantsk? prondrod ondch modernfeh fipfrfi, jii jsou zndmi v nmdleckdm svdtd ndmeckdm pode jmenem divadelni ch agent fi, a kteff provdddjf s uboh?mi nezkuSen?mi herci obebod pfimo otrokdfsk?. Ano, otrokem b?vd kaid? takov? nezkuSen? uboidk, dostane-li se v moc tech pijavic, provozujfcfch svd lichvdfskd femeslo s vlddnfm po¬ volenfm. Od kaiddho chefa tdchto konces§ovan?ch hereck?ch poptavdren dostalo se Stepdnovi velmi la¬ skavd odpovddi, plnd jist?ch a nejluzndjSfch slibfi, pfi demi jen tak mimochodem podotknuto, ie musi odeslati pfedplatek tolika a tolika zlat?cb. Svingu¬ lantsk? slob divadelnich tdch lidokupefi byl by i kovandjSfho herce dovedl omrdSiti, nefkuli tedy Std¬ pdna a vdci te zcela nezkuSendho. Pondvadi dafilo se mu ndhodou dosti dobfe, nevdhal s odesldnfm iddandho pfedplatku, pevnon koje se naddjf, ie co neviddt bude pfekvapen ndjak?m skvdl?m kontraktem, zajiStujicfm pffStf jeho sldvu hereckou. Pondvadi pak divadelni pdni agenti takd pfipojili, ie musf ndjakou dobu sedkati, ana pr? je ni zimnf saisona v plndm proudu, a vSecka lepSi divadla jsou jii dostatedn?m persondlem zdsobena: ozbrojil se novou trpdlivosti a dekal.

— 282 — Cekal t?dny, dekal mdsice, a s dfivdrou, moinou jen u povahy tak poctivd pfijimal novd a vidy lichotivdjSi pffpisy obratn?ch tdch Tricochfi a Cacoletfi. Pfi torn ovSem neopomfjel vyuiitkovati pobytu svdho a spolednosti Trnkovy nejen ve prospdch svfij, n?bri i ve prospdch deskdho divadelnictvf. Docflil toho dosti zdhy zfskdnim ndkolika nov?ch doEr?ch hercfi, pdstovdnfm lepSiho repertoiru, zakoupenfm slnSndjSf garderoby, a pfedevSfm zruSenfm trakt6rskd zivnosti fediteldiny. Jii za krdtkou dobu nabyla rozkfidend spolednost Trnkova zvudndjsfho jmena, a on sdm bez zardduf mohl se naz?vati jejf dlenem. Pan prin¬ cipdl, jemui se nikdy jeStd tak dobfe nedafilo jako v tdto saisond, fidil se ve vSem die rady Stdpdnovy, i nepfdl si nic jindho, nei aby jej mohl na vidy k sobd pfipoutat. „Skoda," fikdval ku svd drahd polovici, Bie chovala se pffroda k naSf Frony tak maceSsky. Ten a nikdo jin? musil by b?ti naSfm zetdm." Slovy tdmi nardiel na svou dceru Frony, jejfi Safrdnovd vlasy a pahorkovitd nesoumdrnost tdla pffdily se naprosto vSem pravidlfim vybrouSendho krdsocitu. Ve vzhledd torn byl pan feditel na omylu. Kdyby se byla Frony z dista jasna promdnila v samu Medicejskou VenuSi, nebyla by dovedia naSeho hrdinu upoutati k pldtdndmu svdtu svdho vypodftavdho par pfnka. Zorganisovdnf Trnkovy spolednosti mdlo takd za ndsledek, ie mohla odvdiiti se do vdtSfch mdst, anii musila se jako za dob minulycli stdhovati kaidd tfi neddle na jinou Staci. Bylo to poprvd za celoa dlouholetou dobu feditelovdni Trnkova, ie vystfidal za celou zima jenom tfi mdsta.

— 283 — Nebylo jiz daleko do velikonoc, kdyi dostalo se Stdpdnovi od divadelnfcb agentfi nov?ch pffpisfi, ve kter?ch ho ujiStovali, ie vymohli mu skvdld en¬ gagement, kterdi bude moci poddtkem novdho diva¬ delniho roka — podfnajfcfho jak zndmo o veliko¬ noci — nastoapiti. Zdrovefi izddali disti tito pdnovd o nov? pfedplatek na obraienf nutn?ch v?dajft za zhotovenf smlouvy, za rfiznd telegramy, dopisy atd. Pondvadi pffpisy divadelnfcb tech otrokdfft vyznamendvaly se ndpadnd stejn?m obsahem a pondvadz doSly v krdtkd dobd za sebou, pffmo pfed velkonocf, vzbudila se v Stdpdnovi poprvd jakds nedfivdra v uzndvanou poctivost a solidnost divnd td chdsky. Neopominul vyptati se na patfidndm mistd, a jii v mdlo dnech dostalo se mu ujiStdnf, ie takd on stal se obdtf modernfho dryddnictvi, jei byl duchapln? Pavel Lindau ve svd dinohfe BMarie a Magdalena" tak mistrhe vylidil a die zdsluh ocenil. _Po delSfm dase zachmufila se opdt jednou mysl Stdpdnova; pocitil spravedlivou nevoli vfidi lidem, k nimi byl se obrdtil s celou dfivdrou, jimi svdfil pfiSti svou existenci. Znovu podal nahlfieti, ie takd a Ndmcfi nedomftie se nideho vlastnf silou a vlastnfmi zdslohami bez protekce. Vzpomndl si na Kity. Ona jedini inohla ho uvdsti na drdhu tak tdice dostiiitelnoo, a jistd by to takd udinila, vidyt byla prvnf, kterd vzbudila v ndm tu mySlenku. Kde vSak jf na¬ ldzti? Jako dosud byla i nyni nedostiiitelnd. Po prvnim tomto sklamdni ndsledovalo za ne¬ dlouho sklamdni novd, tim trpdi, ano vyvoldno bylo dlovdkem, jeni byl Stdpdnovi nejvdtSi dfky povinsovdn. Jii mnohokrdte bylo Stdpdnovi zdpasiti se fiarovostf, zlomyslnosti a prodajnosti, nikdy ale s ne-

284 vddkem. A nevddko takovdho zakasil nynf v mffe nejsvrchovandjSf. Poctivd a neziStnd staral se, aby Trnkovd vykfidend a zbddovand spolednosti pomohl na nohy. Zapomenuv zcela na svoa nemoc, teprva pfed neddvnem pfestdlou, napfnal svd sfly vfce, nei bylo tfeba. Zfejmd bylo na tvdfi jeho viddti, ie ho prdce pfem&hd, on jedin? nezddl se to pocitovat. CastejSf pokasldvdnf, jakoi i poldhdvdnf, zejmena po ndkterd vdtsf a namdhavdjSf uloze ani dost mdlo ho neodstraSovaly. Jako u kaiddho churavce jevil se i u ndho t?i pfiznak, ie sdm nikdy nevdfi v nemoc svou, byt byla jin?m sebe zjevndjSi. Takd tato okolnost nenSla Argasovskym zrakfim vypofitavdho Trnky. Po spusobu lakotndho Harpagona, stfeifcfho svd poklady, sledoval takd on kaidou zmdnu svdho pokladu — StSpdna. VSak nevaroval ho. „Kdyby spozoroval, ze je opravdu nemocen," rozumoval pan feditel, „mohl by mi ddti vale, at jen tedy hraje dokud mfiie; ai nebnde moci —hm, nikdo nemfize mi to mfti za zld —- platfm jako kaid? jenom za odvedenou prdci — uvidfme!" A nadeSla doba, kdy pfestal Stdpdn die vyroku pana principdla — prdci odvdddt. Jednoho dne pfimo pfed velkonocf ohlaSovala divadelnf cednle pfedsta¬ venf Shakespearova Hamleta. Jii pfi dopolednf zkonSce cftil Stdpdn jakousi umdlenost, vSak nechtdje ruSiti pfedstavenf, jei ddvalo se ve prospdch jednoho z nejstarSfch dlenfi spolednosti — zamldel ji, a veder hrdl. Hrdl s velik?m sebezapfenfm, s velik?m namdhdn'm ai do zakondeni scdny v loznici svd matky krdlovd. Kdyi vSak opona se shrnula, a obecenstvo bouflivd jalo se volati pfedstavitele, prince ddnskdho,

- 285 — odehrdvala se za jevistdm scdna, pfi jejfi shlddnnti byl by rdzem umlkl jdsav? potlesk divdkfi. S velik?m namdhdnfm dohrdl Stdpdn svfij v?stnp, po jehoi ukondenf potdcel se tdmdf za kulisy, kdez zachvdcen prudb?m kaSlem, sklesl na blfzkd kfeslo. VSickni, kdoi stdli za jeviStdm, polekdni pfiskodili k ndmu, tuSfce, jak? as bude ndsledek prudkdho toho zdchvatu. A nem?lili se. Jii v nejbliiSfm oka¬ miiku zbarvily se zsinald rty jeho vfelou krvf. Bylo to poprvd v jeho iivotd, byl to prvni zjevn? ndsledek tdikdho zrandni Slukova. Nedohrdno. Zcela vysile¬ ndho odvedli Stdpdna do jeho pfibytku. Neblah? ten pffpad vzbudil v celdm mdstd i a vSech kollegfi Stdpdnovych upffmnou soustrast. Takd feditel Trnka byl valnd pohnut, ovSem ie z pffdin zcela jin?cb, vypl?vajfcfch z povahy tohoto lakotndho kramdfe, neznajfcfho svdtdjSfho fidele nei naplfiovdnf svdho bezedndho vddku, at ddlo se to spfisobem jak?mkoli. A skutednd byl on prvnf, jeni dostavil se k Idkafi, aby vyptal se na ndfledky ochu¬ ravdni svdho hrdiny. A kdyi mu fedeno, ie nemocn? mfiie b?ti zachovdn iivotu jenom pfi nejbedlivdjSim Setfeni a odstonpenfm od divadla, byl takd jeho pldn okamiitd stanoven. BS8fraport8ky mrzutd vdc," podftal Slechetn? ten moi. BJak?ch to ale tfeba ohledfi. Vstoupil k md spolednosti beztoho jenom proto, pondvadi jinam vstoupiti nemohl. A za to, co pro mfij podnik udinil, byl dosti sluSnd zaplacen. Nemoha ho vydriovat, propustim ho." Nebylo ovSem povinnosti Trnkovou, aby platil a vydrioval herce nepotfebndho. Jak jii na jindm Wistd povdddno, b?vd fiddlem vdtSiny hercfi, ie po

- 286 vykonand prdci mohou se klidit, ale zpfisob, jak?m zachoval se lidumiln? feditel k Stdpdnovi, objevil obraz Slechetnd td duSe v pravdm svdtle. Aby nevzbudil u nikoho pohorSenf, hlavnd ale proto, aby obchodu svdmu neubliiil, sedkal Trnka s provedenim svdho pldnu ai do svdho odjezdu z mdsta, a teprva v den, kdy spolednost chystala se k stdhovdni, ozndmil Stdpdnovi, ie sprostuje ho vsech povinnosti. Spo¬ lednost odejela, a Stdpdn zfistal v cizfm mdstd sdm, bez pomoci, odkdzdn na lidumilnost a dobrodinnost cizfch lidf. „6editelskd vdddnost," prohodil trpce. „Velmi dasto sl?chdval jsem o tdto kapitole, vSak b?vd v ro¬ mdnu o sldvd hereckd obydejnd mezi poslednim!. Mdlo by to snad b?ti znamenim, ie romdn mfij jii ted ch?li se ku konci?" Vzpomndl si na stardho pfftele Stavinskdho, vzpomndl si na jeho chorobu a zaleki se. T?i v?jev, kter? byl ho tak poddsil, kdyi Stavinsk? setkal se v jeho pffbytku po dlouh?ch letech se sv?m otcem, bldznem borSovsk?m — opakoval se pfed ndkolika dny u neho. Zachvdl se do nejhlubSi duSe. Hlava sklesla mu na prsa a chvdjici se rtovd zaSeptali: „Ano, nem?lfm se. Mfij romdn o sldvd hereckd cb?li se ku konci."

Minuly dva mdsfce. Stdpdn, jemni dostalo se pfidi¬ ndnfm ndkolika lidumilfi pedlivdho oSetf ovdni v mdstskd nemocnici, opdt se zotavil. A kdyby byl chtdl vdfiti mnoho 8libn?m slovfim ldkafov?m, byl by se i$oM*

287 oddati nov?m naddjim, ie nastald leto, zavitavSi s prfi¬ vodem vSech sv?ch krds a pfivabfi do kraje, zahladi posledni stopu jeho choroby. Ale Stdpdn nevdfil. Dfivdra jeho, tak nescfslndkrdte sklamand, nedala se vzbuditi slovy sebe laskavdjSfmi. Pfedtucha jeho mdnila se v pevnou vfru i namdhali se marnd ti, kdoi z pfdtelstvi di z fitrpnosti chtdli ho pfesvdddit, ie je nemocn? z pouhd domndnky. Poprvd ve svdm zivotd pfestdval se odddvati na¬ ddjim, a proto nevdbily ho ani ten pfivab krdsnd doby letni, ani ta sila osvdinjiciho vzduchu, jei roku minuldho zajistily jeho pozdraveni se. Co ma platno, zotavili se? Cesta k.dosaieni nejvfelejSfch tuieb a pfdni jest mo zatarasen^ nikdy nedosdhne cfle svdho, i kdyby jmeno jeho fozezvudelo se ndhle cel?m svdtem, i kdybjfc zaskvdlo se z dista jasna v fadd nejprvndjSich um&lcfi. Co jsou mo platny vlohy, co sebe vdtSi nadSeni, kdyi krut? osud zastupnje mu cesta, volaje: NesmiS jich oiiti, jinak zahyneS. Nidim byly vSechny jeho dosavadni boje, nidfm vSechny fistrky, kter?ch musil zakusit. VSe to dalo se pfekonat, a on takd donfal, ie pfece konednd domfiie se vitdzstvi a uzndni; marn? byl vSak boj proti vSemocnd pfirodd, ochromivSi tdlesnou jeho silo. Jen pevnd a odhodland mysl Stdpdnova byla pfidinon, ie nezmocnila se ducha jeho zoufalost, ie s chladnosti, ndkdy ai stoickou, pohliiel do bndoac¬ nosti, prostirajici se pfed zrakoma jeho jako nedosahld, nekonednd pouSt bez fitolku, bez cile. Nepfem?51el proto o svd budoucnosti; bylo mu Ihostejno, cokoli se stane. Nemdl-li dosdhnouti nejvfelejSich toieb sv?ch, co na torn, jakd bode pffSti je^ existence •— co na torn, jakd bude jeji trvdni?

— 288 2ivot bez dosaiendho cfle iddn? iivot. Zfti jenom proto, abychom iili, tot vdru Idpe, neiit raddji. Uiivit dovede se konednd i kaidy blbec, ba kaidd zvife, jest vSak a zfistane svdtu tfm, dfm je mu svfitt- nidim. Kdyby byl Stdpdn chtel, mohl i bezstarostnd 2i£ Ani matka, ani pfitel jeho otce — dobrosrdedn? mistr Lasidka nebyli by mu dali zahynout. Co vSak do iivota z milosti, z fitrpnosti, k nimi by se snad pfece konednd pfipojila ndkdy ndjakd v?ditka; byt i jemnd v?ditka, pfece v?ditka. — K zdvdrce tdto pfimela ho ndvStdva matdina, kterd dovdddla se o nemoci synovd teprva, kdyi byl nemocnici opustil. BNeStastnd divadlo — o jd to tuSila,". naffkala panf Terezie. ^Sak bylo ti to souzeno jii v koIdbce; proroctvi pani Cdpovd se vyplnilo." Stdpdn trpce se osmdl, vSak neodmlouval; ale pani Terezii nevadilo, aby stejn?m tdnem pokrado¬ vala, aby neblah? osud synfiv pfipsala na fidet toho proklatdho komediantstvi. Na Sluku, pravdho pfivodce Stdpdnova neStdsti zcela zapomndla. B pokradovala ve svdm v?kladu, Bie BMyslfm, jsi se konednd pfesvdddil, jak neStastnd to povoldni. Kdybys byl zvolil jakdkoliv femeslo, mohl jsi ui b?ti mistrem a vdien?m dlovdkem. Ale vSecko dd se jeStd napravit. Jsi vyuden? sazed, vrat se do ti¬ skdrny a zanech to vddnd tonldni se po svdtd. Ko¬ medie td neuiivi ani ted, nefkuli na stard kolena." Ad Stdpdn nahliiel, ie mnoho pravdy ve slovecb matdin?ch, pfece ho pfikrost jejich zabolela. Utajil to vSak a fekl, ie bude dfikladnd o torn pfem?Slet. Nabidnuti pani Terezie, aby se prozatim uchylil k ni,

— 289 — zamitl, doklddaje, ie cfti se dosti silnym, by mohl oddati se jakdmokpli zamdstndnf .... Jii za ndkolik dni setkdvdme se se Stdpdnem V Praze. OpouStdje venkov, nepfem?Slel co a jak, a teprva kdyi octnul se v dusn?ch ulicich prazsk?ch, rozpomeooj se, prod byl se sem vlastnd uch?lil. Doufal, ie ve velkdm mdstd spfSe nalezne ndjakd za¬ mdstndnf; a skutednd takd poslechnuv rady matdiny, zaklepal na dvdfe leckterd tiskdrny, aby se vrdtil k prvotnimu svdmo povoldni. Klepal, vsak nebylo mo otevfeno. I v tdchto zdvodech jevily se ndsledky mrtvd saisony; pdni principdlovd ddlniky spfSe propouStdli, neili pfijimali. A byt i toho nebylo, byl by se Stdpdn musil vzddti za krdtko opdt svdho fimyslu. Dusn?, nedist? vzduch praisk?ch ulic pfitiiil jeho chorobd; vSickni, kdoi ho znali, radili mu, by ucb?lil se opdt na venkov. On sdm nejldpe to nahliiel. Co ale na venkovd? Bez zamdstndni, bez potfeb nejnutndjSich? — Bylo krdsnd letni jitro, kdyi vySel sobd Stdpdn za brdnu. Jako obydejnd byl tenkrdt zabrdn v hlubokd mySlenky, i nespozo¬ roval, ie Praha vidy vice za nim mizi, a ie octnul se mimo naddni v chladivdm stinu pfekrdsndho stromofadi, tdhnouciho se od vrchu Vysodanskdho ai k letnimu sidlo hrabdci rodiny Cerninskd ve Vinofi. SvdH zelefi mohutn?ch kaStanfi, pffjemn? chlad stolet?ch tdch velikdnfi v fiSi rostlinstva, jasn?, dist? vzduch prpbihajici se jejich rozvdtvenymi korunami, vSe to fidinkovalo na Stdpdna tak blahoddrnd, ie necitil nijakd slabosti, ad byl jii vfce nei mfli cesty urazil. Jii ddvno nebylo mo tak volno. Jaki jinak! Pozdravovalt v kaiddm torn stroma stardho mildho UBUSB: O vlftyft hereck*.

IQ

- 200 gadmdho; vidyt fadami jejich vedla cesta k Borloftt, k ndmui pontaly ho nejkrdsndjSi opominky. Timto stromofadfm ubfral se do Prahy, kdyi byl pfed lety opustil dfim svdho otdfma. Usadil se na blizkou mez a myslenky jeho zapoletly znovn k ond krdsnd dobd ddtskdho blaha a Stdsti. Minula skoro celd hodina, kdyi ndhle prudce sebou pohnul, a vzt?div se, za¬ mffil kroky ddle ku pfedu. „Tfetina cesty je jii vykondna, nevrdtfm se,"' pravil k sobd. BNavStfvfm to mild, nezapomenutelnd mfstedko; snad ie tam alespofi duchem okfeju, jehoi sflu vfidihledd cftfm sldbnouti." Paldivd slnnko dostonpivSi polednf v?Se, urazilo jii vain? kus svd cesty zpdtedni, kdyi Stdpdn stanul pfed starobylou kaplf borSovskou. Ad byl dlouhoa cestou valnd nmdlen, nechtdl sobd dopfdti vblizkdm mdstedku odpodinku dffve, dokud nebyl by navStivil pamdtnd to mfsto. Z tdzf a s velik?m namdhdnim, zachy J se pfes tu chvili zndm?ch viSfiovin, do¬ stoupil .amene pahorku. Pranic nezmdnilo se to od td doty, co dlel tu naposled. Jako pfed lety vftal ho i tentokrdte tick? pra¬ mdnek sv?m Sevelem, oba svati Prokopovd na stdndch presbiteria hleddli na ndho s toui pfivdtivou tvdff, a takd ten roj bzudfcfch mnSek, — arci jii z jindho pokoleni — dile poldtoval mu nad hlavou, jako by v ndm vftal stardho zndmdho. Drahnou chvili roz¬ hliiel se Stdpdn kolem sebe, tu vSak ndhle vzkfikl a skokem stannl pfed povalen?m balvdnem, kdysi Btolem oltdfnfm. „Zda to pravda di pouhd radmenf!" zvolal, skld¬ ndje se hbitd k zemi, kde2 nalezalo se ndkolik zre-

- 291 — zav81?ch a zohyban?ch drdtfi, v kyproa drolinu tdmdf zaSlapan?ch. Nebylo pochybnosti, ie jsou to zbytky divadla Stdpdnova, jei byl mo sorov? otdfm roztfiStil a na padrt rozSlapal. Tyto drdty, na jichi koncich byli kdysi pfipevndni papirovi, malovani jeho herci, driival v obratn?ch rukou sv?ch, nevdda, ie Idska jeho k divadlu zmeni se kdysi v neuhasitelnou vdSefi. Tenkrdte ne¬ mohl to ovSem tuSiti; nemohl takd tuSiti brzk? a smutn? konec svd sldvy hereckd. Byl hluboce dojat tdmi vzpominkami. Skloniv hlavu do dland, nebrdnil vfel?m slzdm, jei prondem kanuly mu po bledd shorobnd lici. Kdoi vi, jak dlouho byl by dlel v tomto zamldeni, kdy by nebyl b?val vyrnSen hlasit?m smfchem a hovorem, rozldhajfcfm se pod pahorkem svatoprokopBk?m. Vystoupiv z kaplidky, zabledl pod sebou nevelkou spolednost prapodivn?ch lidi, nad nimii byl by ka£d? jin? povdilivd hlavou zavrtdl; Stdpdnovi vynutili ze rtft jenom trpk? fismdv a nepfiliS lichotivd slovo: nboidci! Nemohl b?ti ani chvili v po¬ chybnosti, ie jsou to kodajicf herci, ubirajici se do BorSova na v?let. A nem?lil se. Byla to spolednost feditele Pdnkavy, spolednost, ji* pfiklddd se ve svdtd divadelnim jmeno BSm?ra." Ctyfi muiSti pomdrnfi dosti sluSnd obledeni a dtyry ienskd —- dvd mladd hezkd a dvd stard oSklivd. — Mladd ddmy vesele hopkovaly, pfes tu chvili nah?baly se k zemi, aby natrhaly ludnich kvdtin a uvily je v kytici; stard ddmy pletly pundochy a pdnov* nesonce pod pdii svoa i sv?ch spolednic garderobu, vypouStdli do yzdacba takovd spoasty tabdkovdhg

10*

- 292 d?ma, ie podobala se omdleckd ta karavana njfiddjfcf lokomotivd. Stdpdn nechal je minonti kolem sebe, pak sle¬ doval je z pozddledi do mdsta. I shledal, kterak zabodujoa do hostince „u modrdho kohouta," na jehoi prahu ovital je pan feditel, zavitavSi do Bor¬ Sova k vfili pfipravdm k divadelnfma pfedstavenf jii pfed polednem. Stdpdn byl pfesvddden, ze je v BorSovd osobou jii ddvno zapomenntou, i myslil, ie bude moci nepovSimnnt sledovati prfibdh pfedstaveni. Neodekdval nijak? umdleck? poiitek, vSak pfece pudilo ho to silou neodolatelnou, aby zfidastnil se pfedstaveni, tim vfce pak, ie odbyvdno v hostinci „ u modrdho kohouta," pro ndho tak pamdtndm. Ano, chtdla tomu ndhoda, ie improvisovand arena ze chvojf nalezala se na tdmi mfstd, kde stdvala pfed lety povdstnd kfilna, pod nii provdddl nezapomenuteln? pan prin¬ cipdl Cvrdek svd nmdni s pimprlaty. A skutednd ne¬ byl by si ho v celdm BorSovd nikdo vSimnul, kdyby ho tu nebyla svedla ndhoda s b?valou kollegynf od spolednosti Trnkovy. Byla to jedna z mlad?ch ddm Pdnkavox?ch. Zndmost ta mdla za ndsledek, ie se ho pan feditel i celd spolednost od td chvile nespustili. Zejmena pan feditel choval se k ndma tak fislnind a pfivdtivd, ie mand pfipadl na mySlenku, jakoby mo bylo jednati s noV?m Trnkou. Ale jii zdhy nabyl pfesvdddenf, ie byl na omylu; seznalt, ie je Pdnkava srdedn? a poctiv? mui, jeni zasluho¬ val lepSiho osudu, nei b?ti feditelem spolednosti, kterd — hraje na dily. JeStd pfed zapodetfm hry byli nejlepSfmi pfdteli, a Stdpda skutednd se tdSil,

293 ai bude po pfedstaveni, aby mohl v rozpfedendm hovoru pokradovat. Pfed velmi detn?m obecenstvem, mezi nimi ne¬ schdzel jistd ani jedin? kluk borSovsk?, odehrdla spolednost zndmou fraSku BI)dblfiv cop". Hrdlo se Idpe nei Stdpdn odekdval, a takd borSovskd obecen¬ stvo zddlo se b?ti uspokojeno. Nemdnd spokojen byl pan feditel co kasir. Pa¬ pfrovd, stfibrnd a mdddnd penize kupily se na talffi jako o nejhludndjSi posvicenskd muzice; jind liboddrky, jmenovitd Idhev s viSfiovou kofalkou, dvd pfilliberky mdsla, kus uzendho masa a jind viktualie hdzela obratnd rnka, pdnd principdiova do velikd nfiSe, umistdnd pod kasou, to jest pod stolem. Pani slddkovd, velikd milovnice dramatickdho umdni poslala mimo to pdnfim hercfim za jeviStd desitimdzovou hubatku s pivem, a kolik hercfi, tolik velik?ch, chrupajicfch buchet s mdkem. Pdni hercovd obdrievSe na dfl po 1 zl. 26 kr. a na rozddlenou obd pfilliberky mdsla s v?slovnym feditelov?m podotknutfm, aby sobd tu hereckou mi¬ zerii trochu omastili — vydali se hned po pfedsta¬ veni na zpdtedni cestu do stdldho svdho sidla, as hodinu od BorSova vzddlendho, aby se posilnili k zitfejSfmu v?leta do jindho mdstedka, kami hodlal se pan feditel jako avantgarda odebrati pfimo z Bor¬ Sova hned za svitdnf. Skvdl? pfijem — cel?ch 23 zl. 15 kr. naplnil pana Pdnkavu rfiiov?m rozmarem. Stdpdn netdSil se nadarmo, ie zaiije vjeho spolednosti pffjemn? veder. Vypravoval celd kroniky ze svdho divadelniho iivota, jei odhalily Stdpdnovi mnohou posud nepoznanou strdnku o sldvd hereckd.

— 294 — Vstoupiv do hostinskd sfnd a pfisednuv k Std¬ pdnovi, poloiil pan feditel na stftl haldu divadelnich ceduli s obligdtnd tudnd vytiStdnou pozndmkou: „ Pro¬ sime za laskavd schovdni cedul, pondvadi budou se jeStd pfed pfedstavenim sbirati." Mezitim, co pan feditel pochutndval si na tudnd vepfovd se zelfm, probiraly se prsty Stdpdnovy v sebran?ch cedulich i podivil se nemdlo, kdyz mezi ndvdStimi, oznamujicfmi nI)dblfiv cop," nalezl takd mnoho jinych cedul s ndpisy: B6dblova bafina," Br)dblovy zdpisky," nDdblfiv podil," BDdblova podSivka," BDdbel v srdci" a jeStd jind rfiznd ddbloviny. Nevdhal vysloviti svd podiveni. „Hehehe," nsmdl se pan feditel, Bto je pro vds ndco novdho, ie ne? Zdsoba nL)dblov?ch copft" mi doSla, i vypomdhdm si, jak mohu. Cedule jako ce¬ dule — jen kdyi je na ni ddbel. Hehehe!" „Zdd se mi to ale pfece trocha pfiliS," namital Stdpdn. „Myslfte, mlad? pfitelinku, ze nevim, jakoa dd1dm dramatickdmu umdni ostuda?" lakonicky odpo¬ vdddl Pdnkava. B6, vim to velmi dobfe, jsem ale tak poctiv?, ie to aezapirdm. Chci byt iiv, a pond¬ vadi jsem se jindmu femesla nenaadil, iivim se di¬ vadelnim feditelstvim. Ale jaktdiivo mi jeStd nena¬ padlo, abych jako jini moji kollegovd naz?val to umdnim, di snad dokonce vlasteneckou obdtavosti, s jakoui jedind poctiv? a neziStn? Tyl vydal se na umdleckou svoji pout. Ano, tenkrdte byla v torn opravdovd omdleckd snaha, bylo v torn pravd ryzd vlastenectvi, jei nebdly se fistrkfl, ani bidy, a jei vykonaly v letech nejvdtSfho tmdfatvf dilo, vzboznjfcf opravdovoa ficta a obdiv. Mnozi z m?cb pdnfi

- 295 — Jtollegft chtdli by tomo mildma ndroda rddi namla* viti, ze json takd tak poctivi a neziStni jako Tyl, jsoa ale a zfistanon ponhymi femeslniky, poubymi kramdfi zrovna jako jd. 0 n§jakd SlechetnejSi snaze nemfiie b?ti fedi. Vim to podle sebe. Jii ddvno odvyknul jsem sobd baiiti po ndjakd sldvd, o kterd jsem jako mladik snival a kterd skondila se tim, ie jezdim se svoo spolednosti po mdstech a vesnicich jako blatenSti Sevci po jarmarcich." BA to dfte s takovoo chladnosti, s takovym sebe¬ zapfenfm?" pferuSil ho Stepdn. „Co mdm ddlat, mohn to zmdnit? Daff se mi jako kaiddmo herci, kterdmo vypadaly zuby a vlasy. Pfes dvacet let byl jsem a praiskdho divadla; ui za S ogra hrdval jsem v rfiiovd nlici dosti pdknd filohy. Hrdl jsem skoro zadarmo, bez gaie, za pouh? jeden rodnf pfijem, z ponhdho vlastenectvf, z pouhd Idsky k divadla. Nemfiiete si ani pomyslit, jakd byla moje radost, kdyi vystavdno nyndjSf prozatimni di¬ vadlo. ,Ted konecnd jsme ve svdm', jdsal jsem s ostat¬ nfmi, koje se pevnon naddji, ie postaveni moje bude zlepSeno. Ano, zlepSili mi ho. Marny byly moje prosby, ie mimo ten troSek hrani nic jindho neumim; ie jsem star? chlap, jehoi u iddndho jindho divadla ne¬ mohou potfebovat, ie budu muset zamdtat ulice neb chodit iebrotou. Vyhodiii mne jako kaidoo nepotfebnou rekvisitu a jd Sel. Neidddm, aby praiskd divadlo bylo fistavem zaopatfovacim, ale potom at ustane se takd v zaopatfovdni lecjak?ch proteiovan?ch nedochftddat, jimii rozmnoiuje se obecenstvo praiskd o zvldStni druh oSomdl?ch existenci, pro ndi nemdme posod jmena. Co mne se t?de, nazval bych tyto vddnd kandiddty a kandiddtky dramatickdho

— 296 nmeni — divadelnfmi Stdnicemi bez zamdstndnf. Ify a k vfili tdmto talentfim byl jsem vyhozen na smetiStd. ^-za mnou poletf jich jeStd vie, dodkdme se tobo." S%patrn?m pohnutfm naslouchal Stdpdn slovfim stardho komedianta, prondSen?m s klidem pffmo filosofick?m. „Bloudil jsem po Praze jako pitom?," pokra¬ doval Pdnkava, BA kdyi mi doSel posledni groS, mdl jsem sto chuti vrhnouti se s kamenndho mostu do Vltavy. ,Zafid si divadelni spolednost1, pravil jeden mfij b?val? kollega, kdyz tdzal jsem se o radu, co mdm podft. ,Postardm se ti o zdkladni kapitdl.4 Jii druh? den pfinesl mi dtyry pdtky, kterd byl mezi sv?mi kollegy sebral a jd stal jsem se divadelnim feditelem." BS dvaceti zlat?mi?" udivend zvolal Stdpdn, ne¬ moha potladiti fismdv. „Prod ne, tfeba s desitkou," zasmdl se Pdnkava. BVidyt takd ten mfij podnik podle toho vypadd. Nd¬ kolik lati, ndkolik star?ch seSit?ch pytlfi, ndkolik klihov?ch barev, asi 20 svazkfi nejoblibendjSich di¬ vadelnich her, pfil tuctu zneuznan?ch divadelnich ochotnfkfi a ochotnic, a mdte direkci, kterd mfiie smdle zaklepati na vrata kaidd stodoly, pondvadi Be takovd umdni opravdu jinam nehodi. Kdybych se byl z mlddi nddemu naudil, kdybych mdl v kotrbd, co ku pfikladu vy, dovedl bych b?ti feditelem tfeba pofddnd spolednosti. Jsem vSak hlupdk, poctiv? hiupftk, a neidddm si jindho, nei abych byl iiv." Vfidi takovd upfimnosti nemohl zfistati takd Std¬ pdn nesdiln?m. Svdfil se Pdnkavovi se vSemi sv?mi osudy ai po doba nejnovdjSi.

- 297 ,,Zndm, mil? pfiteli, krut? vdSôsud Idpe nei se dom?Slite," tdSil ho feditel. BVim, j^k hanebnd zaAoval se k vdm kollega Trnka. VSak nqzonfejte sij vSecV) mfiie b?ti jeStd dobfe. Jste-li prdvd bez za¬ mdstndnf, zfistafite u md spolednosti. Uiivim-li deset krkfi, dovedu takd jedendct? uiivit. Cisafskycb ta¬ buli oiSem se u mne nedodkdte, ale nezemfete takd hlady.^ BJste pfiliS laskav, vSak choroba moje nedovoluje —-" pferuSil ho Stdpdn. „Aj, coi choroba! Neidddm, abyste hrdl, a jako ti ostatni potuloval se po v?letecb. Myslite-li, ze jsem pro vds ndco udinil, mfiiete mi byti ndpomocen svoji radon. To nebude vds namdhat, a jd — inu jd docflfm alespofi tolik, ie nebudu muset ddlat se svou komedii ostodo." Pfimd, bezohlednd povaha Pdnkavova byla Std¬ pdnovi zdrukou, ie mui ten neni s to, aby sklamal jeho dfivdru. Vidyt takd on zakusil td lidskd bddy vie nei dost; Stdsti nebylo mu nikdy pfiznivo, a proto dovedl i s jin?m sdileti opravdovd neStdsti. Bez dlouhdho rozvaiovdni pfijal tedy nabfdnutf feditelovo, slfbiv, ie po urovndni vSech sv?ch zdleiitosti v Praze, dostavi se k jeho spolednosti .... Loude se s Prahou, stannl Stdpdn ndhodou takd na ndbfeii. S celou duSi zahloubal se na divokrdsn? obraz, jei poskytovaly oku jeho velebnd Hradcany a mohutn? Petffn, ozlacend poslednfmi paprsky zapadajiciho slunce. Divn?, trudn? zmocnil se ho po¬ cit; zdalo se mu, ie odpodivd na jednom z bezdetn?ch tdch paprskfi, a ie s nimi klesd vidy hloub a hloub. Kdi by mohl doufati, ie s vychftzejfcfm slunkem vynoff se druhdho dne takd on. VSak pa-

— 298 — prslek se olomil, slunko vystoopilo na obzor, a on zfistal dole, v temnu, bez naddje, ie povznese se ndkdy ku sldvd k?iend. A kdyi krddel ddl a stannl pfed budovou di¬ vadla ndbfeznibo, opdt se zastavil a trpce prohodili jeho rtovd: BV prostordch tdto budovy chtdl jsem do¬ sici sldvy a uzndni. VSak lidskd nepffzefi, podporovdna krut?m osudem odehnaly mne od jejf praho, a vypodily mne na cesta, kteroa obfral se pfed lety mfij nyndjSf feditel — se stupnd k stupni." XL Stdpdnova dfivdra v poctivost novdho feditele nezfistala nesplndna. Po dlouhdm dase naSel opdt dlovdka, jakych po rfizno v hamiindm torn svdtd; naSel pfftele, kter? mu kaid?m slovem i skutkem pfipominal poctivdho Stavinskdho, ba samdho neza¬ pomenutelndho otce, pana Vojtdnka. Cftil to tim vice, dim opuStdndjSim zddl se byti od ostatniho svdta. Citil to jmenovitd tenkrdte, kdyi sychrav? pod«m uvrbl ho poznovo na loie, dind ho i k nejlehdi prdci nescbopna. fieditel Trnka byl by si vdddl rady, co md odiniti s dlenem na prosto nepotfebn?m, ale jinak sm?Slel Pdnkava. Mdl k toma ovSem pfidina. Spo¬ lednost jeho pozvedla se pfidindnim Stdpdnov?m v prftbdhu ndkolika mdsicfl tak, ie nemusel jii ddlati ostudu. Nehrdl jii na dily, nemdnil jako kodujici kramdfi kaid? t?den Staci, i kynula ma- naddje, ie poddtkem pfiSti saisony bode se moci odvdiiti do vdtSiho mdsta, a ie bade moci smdle zdvoditi s kildfW

— 299 ncbvalnd" zndmym feditelem. VSak nebyla to poohd vdddnost, jei poutala ho k Stdpdnovi, n?bri sku¬ tednd pfdtelstvi a fitrpnost s krat?m osudem mladika, kter? hned na poddtku sv$ho umdleckdho pfi¬ sobeni octnnl se u propasti beznaddjnd bndoucnosti. Ano, star? feditel vdddl velmi dobfe, jak md se to se Stdpdnem, i snaiil se jako prav? otec, aby kaid? okamiik jeho trpkdho iivota mu zpfijemnil. Ale to bylo takd jedind, co chrdnilo ducha Std¬ pdnova pfed skleslosti, co dinilo jej v jistdm ohledu BpokojendjSim, nei b?val ve vSech sv?ch posavadnich postavenich. Neviddl tu kolem sebe nadut?ch Delo¬ bellfi, snrov?ch Chroastfi a zbddovan?ch rekfi a rekyfi Trnkovych, hrajfcfch za 10 ai 15 zl. mdsfdnf gdê a za obddy. NyndjSf jeho kollegovd nepovaiovali se za nic jindho, nei skutednd byli a jako jeho feditel dbali vidy a ve vSem upfimnd rady Stdpdnovy. Jsa pfesvddden o beznaddjnosti svdho stavu, tdSil se alespofi tfm, ie v poslednfch svych okamiicich ne¬ bude opuStdn a zapomenut .... PoSmorn? den mdsice zdfi ch?lil se ko konci, kdyi otevfely se ndhle dvdfe pffbytko Stdpdnova a na jich praha objevil se star? feditel vSecek poddSen. Jako obydejnd pfindSel vypfijdend noviny; ale tento¬ krdte kladl je na stfil s rukou tfesouci a se slovy pfer?van?mi. .Mfij boie, co jest vdm?" udivend tdzal se Stdpdn. aNetaite se — dtdte!" vyrdiel feditel, ukazoje na dlooh? dldnek v ddsti lokdlni s tudn?m nadpisem: Odhaleni zlodinu. Sotva ie nahledl do novin a prodetl ndkolik fddek, Stdpdn hlasitd vykfikl, ale jii ? okamiika

— 300 nejbliie pfiStfm jal se dfsti ddl i pohlcoval tdmdf obsah sensadniho didnku. Ano, sensadniho, vidyt skvdly se v ndm jmena osob velmi znam?ch a zvldStd v poslednf dobd dasto opakovand: Jenerdl z Basteinu, tdhoi dcera heredka Grossmannova, star?, pfed dvdma roky zemfel? herec Stavinsk?, a konednd i hrdina ddsnd td uddlosti: Sluka, sv?m odsouzenfm pro zra¬ ndnf Stdpdnovo vSemi dtendfi novin posud nezapomenut?. Cldnek byl psdn nejvybrouSenejSfm slohem riportersk?m, nejinak, nei jakoby se byl jeho tvfirce na dSsnou uddlost dfval ze vzddlenosti desfti krokfi. Nadan? a vdien? popisovatel a liditel rflzn?ch rodinn?ch dramat, tajupln?ch uddlosti a sensadnfch v?jevfi zajistd odpusti ndm, ie krvavd jeho vypra¬ vovdni poddvdme dtendfi ve svd vlastni formfi vypravovatelskd.

Pfi armddd vitdzndho marSdlka Radeckdho, jemui svdfen byl fikol, aby na novo podmanil Rakou sku zboufend provincie Lombardsko-Bendtskd, nalezal se tdi borSovsk? roddk z krve pekafskd, jenerdl z Ba¬ steinn. Po potladenf revoluce a po odtrhuuti vojska cfsafskdho do Bendtek, zfistal jenerdl se svou posddkou v pokofendm mdstd. Byl tenkrdte vdovcem, skoro jii Sedesdtilet?m, i vzbudilo nemalou sensaci jeho opdtnd zasnoubeni se s mladou neobydejnd slidnoa dceroo ndmeckdho velkoobchodnika, jeni takd teprva pfed krdtk?m dasem pfestdhoval se ze svd oiSi vlasti Rakouskd do Italie. Sfiatek nzavfen? z ohledfi pouze konveniendnfch nemohl vzbnzovati naddje ve spokojenou budoucnost,

- 301 — tim mdnd, jeito takd brutdlnf, pffmo komisni povaha pana z Basteinn pfidila se naprosto mirnd a jemnd povaze mladd pani. Jenerdl zvykl? na komando, do¬ mnfval se, ie mlada jeho chot musf ho milovat, po¬ ndvadi je jeho chotf. Chladnost jeji vypl?vajfcf z nepfirozendho toho pomdru, nemohla v pustdm srdci starcovd vzbuditi leda cit idrlivosti, jeni mimo to doddvd vrdskovitd tvdfi a Sed?m vlasfimvidy v?razu velmi smdSndho. A skuteSnd stal se jenerdl jmeno¬ vitd veSkerdho dfistojnictva terdem ihav?ch a nelitostn?ch vtipfi; vSak nepolepSil se, povoluje vidy vfce bezuzdnd svd vaSni, coi muselo mfti za ndsle¬ dek, ie mladd chot fiplnd se mu odcizila, a ie je¬ dnoho dne zmizela i se sv?m pfilletnim ddvddtkem z pfibytku manielova. Odejela pr? z Bendtek ve spolednosti v?tedndho mladdho zpdvdka, jeni slavil v posledni dobd ve vSech mdstech italsk?ch a -jme¬ novitd v Mildnskdm divadle Bde la Scala" skvdld triumfy. Zli jazykovd tvrdili, ze tajn? ten pomdr trval jii delSi doba, a opdt bylo jenerdlovi sndseti jizlivd fismdchy a vtipy bezdetn?ch nepfdtel. Pfes vSecko znfeni nemohl se jim nbrdnit jinak, nei ie poiddal za delSi dovolenon. Pfedstiraje nemoc, vrdtil se na svd stanoviStd teprva po roce. Jakd bylo vSak jeho pfekvapeni, kdyi na pfivitanou dostalo se mu zprdvy, ie manielka jeho zdriuje se se sv?m milencem jii ndkolik dni v Bendtkdcb, kdei mlad? nmdlec pohostinsku vystupoval. Vrozend popudlivost a brntdlnost nedala pana z Basteina dloaho rozm?Sleti, co md adinit. Vyzval soka svdho na souboj, ten vSak zpfima odpovdddl, ie nehodld se bit, pondvadi zdleii ma vfce vfce na Stdsti oboa ditek choti jenerdlovy, nei aby obd-

— 302 — toval svfij zivot k vfili choutkdm dlovdka, jeni by nedovedl nikdy chot svou Stastnoo odinit. Divok? vztek a nenasytnd pomstychtivost zkypdly tou mdroo v srdci jenerdlovd, ie nevdda ani co podind, odhodlal se k okamiitd ndvStdvd svdho odpfirce. BZdrdha-li se souboj pfijmouti, zabijo ho beze svddkfi, bez vsech pravidel!" zvolal zofiv? idrlivec, nchledd ani k tomn, ie ani doba — bylo jii pozdd veder — nejmdnd hodf se k ndvStdvdm takovym. Nik?m nezastaven, ani zdriovdn, vrazil do pffbytku umdlcov' * nalezajfcfho se ve vkusndm zahradnfm pavillonu v o_ 3blejSi ddsti mdsta. Dvdfe do prvnfho, i do druhebo pokoje byly otevfeny dokofdn. Nedivil se' tomu, ano bylo prdvd nejparndjSi leto. Chtdl jiti ddle, kdyz tu ndhle oko jeho ntkvdlo na slidnd postavd ieny, odpodfvajfcf na nfzkdm divanu. Byla fiplnd odena; svisld pravice a tvdf ku stdnd naklondnd, zddly se nasvdddovat, ie spi. Poznal svoo ienu. Di¬ vokd vdSefi stojfcf o beziivotf jejf svfidce, vzejmula se v plamen neuhasiteln?. ,Nesvedl jf, ona sama ho ndsledovala' — byla mySlenka, kterd v torn oka¬ miiku naplnila pustou jeho hlavu. Bambitka, uschovand az posud v ndprsnf kapse, zakmitla se v jeho rukou, rdna zadundla — byl pomstdn. Ale jii v oka¬ miiku nejbliie pffStim potdcel se k protdjSfm dvdffm; oko jeho rozhlfielo se plaSe po komnatd, jakoby chtdlo vyzvdddti, nebyl-li ndkdo svddkem ddsndho jebo dinu. Ano, ddsn? byl to din, tak ddsn?, ie za¬ chvdl se ai do nejhlubSi duSe. Slepd vdSefi spfisobila nepfedloien? skutek, po ndmi musily ndsledovat mdlomyslnost a zddSeni. Pfi popudlivd tdkavd a nepevnd povaze baronovd nemohlo b?ti jinak. Brutdloost jeho nepfipoustdla, aby dinu svdho litoval, vSak lekai

303 se ho a zapomenuv zcela na svfij prvotni fimysl, hledal spdsu v fitdkn. Ve zmatenosti nespozoroval ani, ze uchylil se ko dvefim neprav?m; otevfel je, ale jii opdt potdcel se s hlasit?m v?kfikem zpdt. Spatfil protf sobd tnie, v ndmi, ad byl v dlouh? pldSt zahalen a tvdf jeho Bkr?vala se na polo pod Sirok?m okrajem kalabrduskdho klobouko, poznal okamiitd desdtnika Sluku. BCo tu pohleddvdS?" obofil se na netuSeneho nodnf ho hosta, pfi demi snaiil se dodati sobe pfi¬ sndho vzezfeni. Ale pfekvapen? desdtnik zddl se byti na takovd uvitdni pfipraven. Patrnd nebylo ho tajno, co uddlo se pfed malcn chvili v komnatd. Usmdl se potupnd a cbladnd ubiral se k v?chodu. Jenerdl zaskodiv ma cesta, strhl pldSt s jeho beder, i spatfil, ie de¬ sdtnik chovd pod paif dosti objemnou skffnku z ebenovdho dfeva, v nfi okamiitd poznal klenotnici svd manielky. BTys kradl! Ani z mfsta, zloddji!" zvolal znovu. ,,Ano, kradl jsem, —" jizlivd odpovdddl Sluka. nJsem zloddj, ne ale vrah!" Jenerdl se zapotdcel. Sluka postonpil blfie k ndmu a pevn?m, skoro v?hrfiin?m hlasem prohodil: BUddte-li mne, pane jenerdli, co zloddje, nebudu mldeti takd jd. Dohodneme-li se, bude myslit svdt, ie byla tu spdckdna vraida loupeind. Zmizeld klenoty, kterd zftstanou v m?ch rnkou, dosvdddi to." NevSimaje si jii zdrcendho svdho velitele, hbit?m krokem opustil Sluka pavilion. — Vraida rozhldsila se teprv pozdd v noci, kdyi mlad? zpdvdk vrdtil se z divadla. Pondvadi mimo dvd maid dceruSky za-

vra^ddad, spicf klidud ve vedlejîm pokoji, nikdo

- 304 — nebyl pfftomen a ponevadi veSkerd cennd vdci a klenoty byly ukradeny, nenapadlo nikomn, ie by tu byla mohla spdchdna byti jind vraida nei loupeind. A pfi torn takd zfistalo. Sluka znal povahu svdho velitele velmi dobfe, aby nebyl smdl doufati v iddand dorozumdni se. I kdyby bylo padlo na pana z Basteinu jak£s podezfeni, byl by je oddinil tim, ie velkomyslnd pfijal dceruSku zavraiddnd, malon Kity do svdho domu. Chtdl to udiniti i s druh?m ddvddtkem, vSak otec jeho, mlad? umdlec nepfipuatii to. Hned po pohfbu zavraiddnd opustil Bendtky a za nedlouho take jenerdl z Basteina zadal za propuStdnou, od vojska. Pomdr mladdho zpdvdka vfidi manielce jenerdlovd nebyl Stdpdnovi vdci nepovddomou; znal ho z vlastniho denniku neStastndho nmdlce — pozddjSiho svdho uditele a pfitele Staviuskdho. VSak o zavraiddni mladd ddmy vdddl jenom tolik co Stavinsk?, domni¬ vaje se, ie byla to skutednd spdchdna vraida fikladnd. A proto takd teprva nyni chdpal tajemn? pomdr je¬ nerdlfiv ku svdmu otdimovi, tdhoi bdzefi pfed prost?m desdtnikem, jejii pfidinu nesvdfil nikomu, ani vlastni dcefi svd. VSak ani tato uddlost nebyla by ho tak pfiliS rozechvdla, kdyby ndsledujicf novindfsk? doslov nebyl celou tu ddsnou historii postavil do svdtla, pfimo bengdlskdho. Zrudnost pisatelova ponechala si hlavni effekt ai na konec, a skutednd udinkoval tento doslov i na Stdpdna tak mocnd, jakoby byl blesk zdista jasna vedle ndho udefil. Sluka odsonzen? pro zrandni Stdpdnovo, pfiddlen jest uvdzndndmo Melchiorovi za spolednfka, Obd ty

— 305 — Slechetnd dnSe spfatelily se velmi zdhy. Bad z pfd¬ telstvi di. ie se ma pobyt v trestoici tak pffliS zaIfbil, odhalil Sluka jednoho dne spolednfka svdmu veSkerd tajemstvf svd duSe. Pfiznal se mu k dinu, o ndmi mimo ndho posud nikdo nevdddl. Bnd ze zvyku — nemohlt posud zapomenonti na svd dfivdjSi povoldni — di proto, ie se mu v krimindle nelibilo, pfihldsil se Melchior hned druhdho dne u fifadujiciho pana rady k audienci, a bez okolkfi vyklopil, s dim byl se ma jeho kamardd svdfil. Sluka, s nimi zavedeno ihned vySetfovdni, nezapiral, ie on sdm jest vrahem choti jenerdlovy. Rdna vypdlena z bambitky jenerdlovy zasdhla pouhou mrtvolu mladd panf, kterou byl Sluka jeStd dffve zavraidil nez vydal se na svfij lup. Okolnost, ie je¬ nerdl ve svd zafivosti vypdlil obd hlavnd najednou, a ie byly pfi pitvdni mrtvoly skutednd jen dvd kule nalezeny, nemohla nikoho pfivdsti na mySldnku, ie pfi ddsndm torn dinu upotfebeno dvou rfizn?ch zbrani. Nebylo pffdiny, prod nevdfiti slovfim Slukov?m; celd jeho minulost, jeho zbohatnutf, jeho surovd cho¬ vdnf se k jenerdlovi z Basteinu nasvdddovaly, ie vlastni jeho uddni je pravdivd . . . , . S patrn?m napnutim pozoroval feditel kaid? pohyb Stdpdnfiv, jakoby chtdl z ndho vydisti potvrzenf ddsnd uddlosti, novinami ohlaSovand. Kdoi jin? mohl mu podati lepSiho vysvdtleni nei on — nevlastni syn Slukfiv, pfitel neStastndho Stavinskdho i dcery jenerdlovy! Stdpdn porozamdl tdzav?m jeho pohledfim. aVdfim tomu doslova," pravil, odklddaje list, aad to krutd, pfiliS krutd. Teprva nyni vysvdtlnji se mi mnohd vdci ai dosud zdhadnd, a je jisto, ie

- 306 — pfizndni vrahovo nebude soodem brdno v pochybnost." Po chvili pokradoval: BJsem toma rdd, ie jii za tfi dni opnstime toto mdsto." BProd?" tdzal se feditel ndhl?m tim obratem nemdlo pfekvapen. BCoi nezndte, mil? fediteli, naSe malomdStdky? Sensadni uddlost a moje osoba budou tdmi bldhovci ztotoifiovdny, a to nebylo by vaSemu podniku na prospdch. Bude proto dobfe, zamldfte-li i ve pfiSti staci jmeno moje fiplnd. Prosim vds za to!" Stdpdit skutednd se nem?lil. Nebylo v mdstd dlovdka, kter? by nebyl tdhoi dne vyslovil jeho jmeno aspofi desetkrdt. fieditel mohl si vdra jenom gratulovat, ie se svou spolednosti mdsto opustil. Uch?lii se na radu Stdpdnovu do sesterskd Mcravy, kde mfiie se posud sluSnd spolednost doddlati fispdchfi nejen kasovnich, n?bri i takov?ch, jei sledoval kdysi vlasteneck? duch neziStndho Tyla. Ten fidel mdl i Stdpdn na zfeteli. Nemfiie-li vyniknouti umdnim, necht ziskd si alespon jmena poctivdho vlastence, pfidifiujiciho se k tomu, aby utlameny rach ndrodni znova byl oiivovda. Dlouhd, obtiind cesta Stdpanovi nevalnd prospdla. Citil neoby dej uou ochablost, kterdi uvrhla jej hned po pfijezdu do novd Stace na Ifiiko. a MMdm k vdm prosbu pane fediteli, pravil, kdyi ani druh? ani tfeti den nechtdly se sily jeho vraceti. ,,Zemfel? mfij uditel Stavinsk? svdfil mi ta¬ jemstvi, jei bych nerad sddlil s^ lidmi cizfmi." ,,Nerozumim vdm," pferuSil ho feditel, ad fiplnd pochopil jemnou nardiku Stdpdnova. a BVim nejldpe, ie ch?li se to se mnoo ku konci, pravil tento s trpk?m fismdvem. „I mdn* za svoa

— 307 — povinnost, abych neodeSel s nddim, co patfi jindmu a co mi bylo jenom svdfeno. T?kd se to jedind dcery mdho dobrdho uditele. Chcete prosbu moji vyplnit?" BUdinim, co v md moci — vyplnim ji," ujistil ho feditel. Sddlil Pdnkavovi, kterak Helena po pohfbu svdho otce z Prahy zmizela, anii by mu byla udala jmeno mista, kde hodld se na pfiStd zdriovati; i poiddal ho Stdpdn, by udinil novinami vefejnd vyzvdni, vybizejfcf Helenu k uddnf jejf bydliStd. „Jenom jejfm rokoum neb rukonm dcery jenerdla •z Basteinu mohu svdfiti odkaz zemfeldho pfftele," pravil tdi. BTakd poslednf zmizela beze stopy, i jsem pfesvddden, ie by bylo marnd naSe pdtrdni." Svddomitd vykonal feditel pfdni svdho mladdho pfitele. VSak minuly dva t?dny, minnl skoro mdsic a na vyzvdni ob das novinami uvefejfiovand, nedochdzelo odpovddi. Skoro jii pozb?val Stdpdn naddje, ie bude pfdni jeho splndno. Uplynula jii dvd leta od td doby, co viddl Helenu naposled. Kdoi vi, je-li jeStd mezi iiv?mi! Jaki mohla by takd nedbati jeho vyzvdni! Ci zanevfela na ndho ton mdroo, ie zfekla se ho pro vSecky dasy? Skoro jii doufal, ie dodkd se spfSe objevenf se Kitina. Soud, chystajici se k rozsdhldmu pfelideni se Slukou, jistd neopomene, doiddati ji za svddkyni; bude po ni pdtrat, a nezmizela-li beze stopy, jistd se dostavi, by svdddila na vraha svd nepoznand matky. Cim vice zima postupovala, tim hrozivdji objevovaly se zndmky choroby Stdpdnovy. NeopouStdl jii ani loie, a jenom pevndmu jeho duchu podafilo se, ie nov? fdd zaveden? pfi spolednosti feditele Pdn-

— 308 — kavy byl udriovdn, ze spolednost co den prospivala a valnym fispechfim se tdSila. S ntajenoa bdzni pohliiel Pdnkava, nepoznavSi posud takovdho blahobytu — do blizkd budoocnosti. Vdddlt velmi dobfe, jak md se to se Stdpdnem. Li¬ toval neStastndho pfitele, a vzhledem k ndmu i vzhle¬ dem k budoncima svdmu osudu, opakoval sobd nyni co den stard deskobratrskd heslo: „VSecka krdsa, vSecka sldva — polni trdva." Ale jako dlovdk zvykl? vSi bidd, nonzi a psotd pohliiel do budoucnosti s klidem pravdho Diogena. Jako on, spokoji se tfeba se sndem, jen at nestavi se mn do cesty velci a Stastni Alexandrovd, olnpujfcf chndasa i o to poslednf, o tepid paprsky zdffcfho slunce. XH. 0 cel?ch deset dni dfive objevila se tentokrdte bild brfina lidumilndho biskupa Martina ve braji. Lidd tvrdili, ie ddje se to na podest vSech vdrn?ch duSidek, jichi pamdtku eel? kfestansk? svdt druh? den mdsice listopadu oslavuje. Smutnd a tklivd upo¬ mfnky budf tento svdtek v srdcfch tdch, jimi jest oplakdvati nejakdho mildho zemfeldho. T?i smntek rozhostil se takd celou pffrodou, podrobujfcf se jeStd pfed dasem neoblomnd vfili pffsndho Zimopdna. NadeSel den duSidek a s nfm obligdtnf provo¬ zovdni neumofitelnd Raupachovy jeremiady BMlyndf a jeho dite". Dalo se odekdvati plnd divadlo, i ne¬ divil se Stepdn, kdyi Pdnkava dostavil se k ndmu jeStd pfed polednem a s veselou tvdff mo zvdstoval, ie divadlo je ui ted fiplnd vyproddno.

- 309 BNesmfrnd obliba tdto dramatickd tuberkulosi jest ponh?m ndsledkem aesthetick?ch tuberkuli na¬ Seho obecenstva", podotkl s fismdvem Stdpdn. „Nejste, mil? fediteli, praktick?. Trnka uddlal by s BMlyndfem" a se mnou deset pln?ch domfi po sobd. Povaite si ten effekt, kdybych jd hrdl souchotindfe Rychnovskdho. Zkustetosemnou!" Chladnost, s jakoa slova ta byla proneSena, nemdlo dojala feditele, ale zapfel se a nntil se k fismdvu. aêrtujete", pravil. BTak zle jeStd neni." BMyslite?" opdt usmdl se Stdpdn. BMdl bych sto chuti vystoupiti v dneSnim pfedstavenf alespon co duch. Viddl byste, ie by obecenstvo jednohlasnd zvolalo: Nu na torn je to viddt, ie se konce pffStfho roku nedodkd." fieditel odvrdtiv se od nemocndho, popoSel k oknu, aby setfel sobd slzu na fasdch jeho se objevivSi. Ne¬ snaiil se, aby Stdpdna chldcholil ndjak?mi naddjemi, vdda, ie pfesvdddeni nemocndho jest tak pevnd jako jeho vlastni. Nebyla to soustrast, jei vynutila mu z oka bohatou slzu, n?bri bolest upfimnd citdnd, ie md tu zahynouti duch tak siln? a pfes vSecky fitrapy dosud nezlomeny. Chceme-li vdfiti stard, Ranpachem zdramatisovand bdchorce, ie dnchovd tdch, kdoi pfiStiho roku zemfft majf, zjevujf se v noci Stedrovederni na hfbitovd: toi klamal se Stdpdn ve svd pfedtuSe jenom potud, ie zjeveni se svdho ducha odekdval teprva o pfiSti Stddr? den. Oko stardho zkuSendlio fe¬ ditele bylo bystfejSi, i snaiil se, aby zpfijemnil po¬ sledni okamiiky iivota pfitelova. Chtdl ho pfekvapiti ndvStdvou matky, ale Stdpdn, dovdddv se toho, od¬ mftl ta fisluinost.

— 310 — nCo by tu byla platna ?" namftal. BVyrnSila by se darmo ze svdho zamdstndnf. Jsem pfesvedden, ie by chtdla u mne zfistati a mne opatrovat. Nemoha to pfipastit. Pfeja si, aby mne navStivila, ne ale dfive, doknd nebude toho nntnd potfeba." Ad nahliiel, ie by nikdo nedovedl nemocndho tak dobfe opatrovat jako vlastni jeho matka, opostil Pdnkava od svdho fimyslu. Pondvadi ale dozndval, ie oSetfovdni jevi se b?ti potfeboo co den nutndjSi, nevdhal postarati se o opatrovnici, kterdi vytkla sobd za iivotnf fidel neziStnd a neunavnd pdstovdnf skutkfi samaritdnskycb. Stdpdn nevzpiral se tomu. Dny ubihaly mu dosti rychle. fieditel i jeho kollegovd snaiili se vSemoind, aby mu je zkrdtili. VSak noci vidy bezsenndjSi byly mu mnohdy ai vddnostf, zvldStd kdyi choroba podala se horSiti a prudkd zdchvaty kaSle dastdji se opa¬ kovaly .... PoSmurn? den prosincov? ch?lil se kn konci. Cird tma prostirala se skromnoo jizbou Stdpdnovou, jeni odpodfvaje na pohodlndm Ifiiku, prdvd osnul. Asi za hodinu otevfely se zticha pobodnf dvdfe, spojujfcf loinici s pfibytkem Pdnkavov?m, a na prahu objevil se feditel se zastindnoo lampoo. Pfesvdddiv se, ze nemocn? spi, veSel tiSe do jizby a postavil svdtlo na stftl. V patdch za nim objevila se Stdpdnova opatrovnice, mladd jeptiSka, jii byl si feditel vyprosil u abatySe kldStera milosrdn?ch sester. Bledost tvdff, dern?m oddvem feholnim jeStd vice zvySovand dodd¬ vala ji v?razo pondkod chorobndho; ale jasnd pfivd¬ tivd oko kdralo kaiddho ze lii, kdo by byl chtdl tvrditi, ie to ndsledek kldSterniho asketismo, vr?va-

- 311 jfciho do kaidd tvdfe znak pffSernosti a oprdvndnd odpornosti. V tvdfi jeptiSdind zradily se svat? klid a neobydejnd jemnost; jich bledost byla pouh?m nd¬ sledkem pfiliSndho namdhdnf ve prospdch trpfcfcb nemocn?ch. Jen mimochodem pohledla na spfcfho, nadei po Spidkdch postoupila k stolu, kde zabyval se Pdnkava pofdddnim rflzn?ch pohozen?ch vdcf, jichi bylo tfeba k obslouienf nemocndho. Jemnym pokynutfm dala ma jeptiSka na jevo, ie nepotfebuje jeho pomoci a ie mfiie se vzddlit. Po jeho odchodu nspofddala ve vSi tichosti debo tfeba, postavila iidli ku hlavdm nemoc¬ ndho, a usednouc sepjal a ruce jako k tichd modlitbd. VSak nemodlila se. Klokodov? rfiienec zastrden? za pasem zfistal nedotknnt, rtovd nepohnuli se ani k jedindmo otdendSku; ale tfm iivdji pohybovaly se jeji mySlenky, pfipravujici se na okamiik, ai nemocn? se probudf a obsluby jejf bude zddati. Minula hodina, minnly dvd hodiny, Stdpdn se posud neprobouzel. Teprva kdyi rafije visu'ycb slabd tokajicich hodin dospdla ku devitce, pohnul sebou, vzt?dil se na polo, i jal se kolem sebe rozhliieti jakoby se cbtdl pfesvddditi, jeli zde sdm. Pondvadi opatrovnice jeho prdvd pfed chvili vstala, aby poopravila svdtlo, zahlddl pouze obrysy feholniho jeji roocha. V tomi okamiika jeptiSka opdt se obrdtila a rychle obirala se k loii. Plnym proudem rozvlnila se zdfe lampy, postavou feholnice ai posud zakr?vand po jizbd i osvdtlila tvdfe oboa osob, dlicich proti sobd. Souhlasn? v?kfik vydral se z jejich prsou. Nakloniv se ka pfeda, jakoby chtdl se pfesvdd¬ diti, zda se neklame, zachytil se Stdpdn pravici opdry

312 iidle tak prudce, ie byla by se mdlem pfekotila. Jenom rychly pohyb pevnd ruky jeptiSdiny zabrdnil to a tim i pdd Stdpdnfiv, pfevahou hofejni ddsti tdla nevyhnuteln?. Zachytila jej do svd ndrude a zvolna kladla jej na loie. Ucitila, ie Stdpdn chvdje se, jakoby jim lomcovala nejpruddf zimnice, ie pohybuje rtoma jakoby chtdl promluvit, ie ale leknutim di pfekvapenim nemfize. BPro bfih ani slova," mlnvila chvdjicim se hlasem, driichoza obd ruce a bliie kndmu na iidli usedajic. Vysoko dmula se prsa Stdpdnova, oddychoval tak rychle jako po nejpruddfm zdchvatu a jen mfrn? prosebn? pohled mladd jeptisky byl s to, aby jazyk svfij driel na fizdd, pokud by se zcela nevzpamatoval. Uplynulo' drahnd chvil, nei dovoleno mu prondsti prvni slovo. „Smim toma vdfit, jest to pravda?" zaSeptali jeho rtovd. BAno mil? pfiteli," fizkostlivd pferuSila ho jep¬ tiSka. BVSak prosfm, budte klidn?m! Kdybych byla mohla jenom tuSit —" „Tedy jste nevdddla, koho chcete oSetfovat?" BAni do posledniho okamiiku. Neptdm se nikdy po jmend toho, jehoi mdm navStfvit. S toni horlivosti jako ku kaiddmu nemoendmu, spdchala jsem takd k vdm, netuSfc, ie s vdmi mohla bych se to setkat." Upfela jemnd svd oko na Stdpdna, vSak sotva ie zahleddla se do bledd chorobnd jeho tvdfe, ihned se sklonila, aby zatajila slzu, pln?m proudem vyhrknuvSi. Nemocn? toho nespozoroval, i pravil: nMyslil jsem, ie chtdl mne feditel pfekvapit, ie vyzvdni novinami, t?kajfcf se vaSf osoby —"

- 313 -' BVyzvdnf novinami? Nerozumfm vdm," ndivend odpovidala milosrdnd sestra, nemajfci ai do posledni chvile nejmenSi tnSeni o smntndm osudu Stdpdnova, ani o uddlostech poslednf doby i jeji osoby nemdlo se t?kajfcfch. Jaki byla by se toho takd dovdddla! Noviny byly v po8murn?ch celdch kldSternfch vdcf nezndmou; a takd po nich netouzila, jsouc tdlem i duSi odddna BV?m povinnostem. Nest?kala se s nik?m leda se sv?mi nemocn?mi, ktefi znali ji jenom co sestru Ludmilu, ktefi netdzali se nikdy po jejf minulosti, a proto takd nevdddli, ie slula druhdy Helenou a ie jest dcerou po herci Stavinskdm. Ano, byla to Helena, nejvdrndjSi druika Stdpd¬ nova, a proto ono pfekvapenf, proto ony bohatd slzy, kdyi pfesvdddiia se o beznaddjndm stavu milo¬ vandho pfitele. „Tedy ndhoda, skutednd ndhoda!" prohodil Std¬ pdn. BA toto feholni roncho — kterak mdm tomu rozumdt?" ,,Budte mu povddden," s trpk?m fismdvem prohodila Helena. BBez ndho byli bychom se sotva shledali." „feekla jste mi vSak, ie uchylujete se ku svd stard tetd na venek?" Pfedstavend kldStera zdejSfch BNelhala jsem. milosrdn?ch sester je skutednd moji tetou." BA jste v povoldni tomto Stastna?" BJsem spokojena," vyh?bavd odvdtila Helena. BSvdtsk?ch rozkoSi nikdy pro mne nebylo i nenf a proto oddala jsem se tichd prdci ku prospdchu trpiciho dlovddenstva, kteroa s nejlepSfm vddomfm a svd¬ dornf m vykondvdm."

- 814 PMiSne rozechvdni Stdpdnovo bylo Helend p6hnntkoo k okondenf zapfedendho hovorn. I netdzala Be ho ani, co znamenala dffvdjSf jeho slova o pfe¬ kvapenf, o vyzvdnf novinami, jei t?kalo se jeji osoby* Ponechala si vSecky otdzky na dobu jinoo, majic nyni na zfeteli jenom pedlivd obslouienf nemocndho, jehoi mu die ujiStdni Idkafe a feditele Pdnkavy nntnd bylo tfeba. Pfesvdddiia se o torn hned prvnf noc, jiz probddl Stepdn v fiplnd bezsenosti a v bolestn?ch takmdf kfedovit?ch zdchvatech. I bez pfipomenuti Idkafe bylo by zkuSend, bystrd oko Helenino ihned seznalo, jak md se to s mlad?m jejfm pfftelem. Nikdy nebyla by si pomyslila, ie se takto spolu setkajf. Jii nikdy nechtdla ho spatfiti a proto opustila ho bez rozloudenf. A vdru, bylo by to Idpe nei shleddnf takovd. Ad bolest nev?slovnd dolehala na mladd jejf srdce, ad jenom stdif potladovala slzy v oku svdm, pfec dovedia se tou mdrou zapffti, ie Stdpdn nespozoroval, co ddje se v duSi mladd kldSterni trpitelky. Byla-li ai dosud — neli Stastna — alespon spokojena, vtirala se ji po osudndm setkdni se se Stdpdnem mand mySlenka, bude-li moci jeStd zitra zvdti se spokojenou. Chtdla na Stdpdna zapomenont, a kdyby byl dosdhl svdho cile, kdyby se byl domohl sldvy k?iend, byla by na ndho takd v jfzbd kldSternf zapomndla; vSak osud jeho byl pffliS krut?, sklamdni jeho velikd, aby jf neutkvdly v hlavd pfsmem nesmazatelnym. Jii nikdy, nikdy na ndho nezapomene. Chorobnd jeho tvdf, vyhasld oko dnem i noci budou ji prondsledovati; nikdy nezbavi se vzpominky na toto shleddnf, jemui — byla o torn pfesvdddena — jist? konec v zdpdti.

315 Probddla od toho okamiiku o loie pfftelova cel?ch dvandcte nocf. Marnd pfemlouval jf ldkaf, aby sobd odpodinula a jinou sestrou kldSternf dala se zastati. BUvykl md obsluze a nesnadnd byla by tu prdce oSetfovatelky novd, jemu zcela cizi," omlonvala se Helena. „Ostatnd nejsem tak pfiliS umdlena, abych nedovedla dostdti fikolu svdmu ai do konce. Neopustim ho." Ldkaf porozumdl a neodmlouval; divil se vsak td neobydejnd vytrvalosti a obdtavosti sestry kldSterni OvSem byl by Bm?Slel jinak, kdyby byl znal prav? pomdr jejf k nemoendmu, kdyby byl tuSil, ie by Helena iivot s radosti obdtovala ku zdchrand ne¬ Stastndho pfitele. Odpustila mu v torn okamiiku vSe, z deho byla jej druhdy vinila, odpustila mu domndlou Idsku ku Kity, k vfili aii moci potladila Idsku svou, k vfili nfi uch?lila se s naddjemi pochovan?mi do smntnd celi kldSterni. Potladend Idska ustoupila tichd bolesti, jei byla by se mohla zmfrniti jenom naddji i nejslabSi naddji v zachrdndni Stdpdna. XIII. NadeSla posledni neddle adventni. Jasnd, ni jedin?m mrddkem nezkalend obloha, jakou zvykli jsme vidati za nejkrdsndjSi pohody jarnf, sklenula se nad krajem do nepfehledna hnBt?mi zdvdjemi zasndienou. Jako stfibrnd plochy leskly se klikatd a sedlovd Btfechy starobyl?ch budov, obklidujicich prostrannd ndmdstf, na ndmi byli sobd kramdfi boudy svoje po¬ stavili, odb?vajfce s poslednfm trhem v?rodnfm zd-

- 316 — rovefi trh vdnodnf. Pestr? a dil? jevil se to iivot, vybizejici mand k porovndvdni s mikuldSsk?m a vdnodnim trhem prazskym, na pamdtndm ndmdsti staromdstskdm. S okna pfibytku Stdpdnova bylo lze pfehlddnouti dil? ten ruch malomdstskdho iivota. Ad velmi sldb, nedal sobd pfece brdniti, by zfidastnil se po¬ hledem alespofi td netajend veselosti, zradfcf se ve tvdfi vSech, kdoi navStivili trh vdnodni. NejkrdsndjSi to doba v celdm roce. Neni snad nikoho, kdo by to neuznaval, kdo by alespon na okamiik nedal se undsti citem jemndjSim. At jii cit ten vypl?vd z opravdovd zboinosti di z jind duSevni ndlady, nedd se npffti, ie doba tato jest zahalena nymbem skutednd neodolatelnd poesie. Pravdy td pocituji ovSem nejvice duSe jemnd a proto i Stdpdn nemohl se nbrdniti hlubokdma dojmu, vzniknuvSimu v jeho srdci jakmile byl k oknu pfistoupil. Usadil se v pohodlndm kfesle a npfend zadival se na tu pestrou smds pod jeho okny, z nichi byly jasnd paprsky slunedni smyly po¬ sledni ranni jinovatku, majfcf ai do neddvna podobu nejrfizndjSfch kvftkfi ledov?ch. Nemohl obrdniti se vzpomfnce na dobu svdho mlddf. Takd jemu zddlo se, ie prostfrd se pfed nfm zndm? vdnodni trh staromdstsky, zvldStd kdyi oko jeho utkvdlo na ndkolika mal?ch krdmcich, v nichi bylo vystaveno zboii v?hradnd vdnodni. Bylo ho ovSem mnohem mdnd neili na trhu praiskdm, ale jako tam i zde kupilo se nej¬ vice obdivovatelfi kolem ndho. Samd bezstarostnd mldd, jii nad poklady celdho trhu byly milejSf ty rfiznd papfrovd jesle, ty fady statedn?ch betlemdkfi a jin?ch mafidskfi. Jako nit na opuStdndm klubku podfnaly roz vino vati se mySlenky.

— 317 — Stdpdnovy. Nemoino, by pfi vzhlddnuti jeslidek ne¬ vzpomndl si na pana Dupdka i na ndsledky prvni ndvStdvy jeho jeslidek; potom na loutky pana principdla Cvrdka, na svd vlastni divadlo v kapli borSovskd a — na Kity. Zde mySlenky jeho stanuly. Hlava jebo odvrdtivSi se od dava po ndmdsti se hemiiciho, sklesla na prsa i prodlel v zamlknnti tomto ddle neili hodina. Nebyl by snad ani z ndho procitl, kdyby ho nebylo vrznuti dvefi opozoruilo, ie vstoupil ndkdo do jizby. Byl to Pdnkava. nHle, pfiteli, podivejte se, co vdm pfindSim," pravil s ddtinsk?m fismdvem, nkazuje velikd psani, na jehoi obdlce byla vytisknuta razitka celdho tuctu poSt. nProSlo rukami vSech desk?ch divadelnich principdlfi. Nu ovSem, kdoi vzpomene si na spolednost stardho komedianta Pdnkavy." nA od koho ten dopis?" tdzal se Stdpdn dosti cbladnd. „Od feditelstva praiskdho divadla. 0 moho si pomyslit, co as obsahoje. VdtSfho zadostudindni ne¬ mohlo se vdm dostati." Stdpdn pfijal poddvan? list a s tfesouci se rakoa jej otevfel; sotva ie vSak do ndho nahledl a ndkolik fddek prodetl, sklesly ma race do klinu, a psani padlo na zemi. B Smutnd zadostudindni, vSak pfece zadostudi¬ ndni," slabd zaSeptali jeho rtovd. aSmdl bych se, kdyby to nebylo ai hrftza k plddi. Skoro se mi zdd, jakoby mi chtdli ti pdnovd ztrpdit posledni okamiiky mdho iivota. Vypadd to jako ironie a pfec to pravda." Pdnkava nakloniv se k zemi, zvedl list a opdt

poddval ho Stdpdnovi,

— 318 — „Budte tak laskav, fediteli, pfedtdte mi to sladounkd psanidko velelaskavdho a vlasteneckdho fedi¬ telstva," s ironick?m fismdvem pravil Stdpdn. Pdnkava detl. List psan? jmenem divadelniho druistva, rukou Levartovskdho, obsahoval vybidnuti, aby Stdpdn okamiitd dostavil se do Prahy a pfijal engagement u zemskdho divadla. Na druhd strand listu, psandho slohem ryze kanceldfsk?m pfipsdno ndkolik pfdtelsk?ch slov feditelov?ch: „Ni jedin? ze vSech ondch proteiovan?ch tatrmdnkfi se neosvdddil," psal Levartovsk?. „I doSlo konednd na Vds, odporudence mdho. Zdrovefi sddluju s Vdmi, ie takd VdS dobrodinec vdhlasn? Pelufika opustil mlad? ndS fistav. Ani obecenstvo, ani mfizy nad zmizenim jeho neplddou. Za to ale detni jeho vdfitelovd. QdeSel z Prahy, proklfnaje nevddk deskdho ndroda. A aby se na torn mildm ndrodu co nejstraSndji pomstil, zapodal novou svoji dinnost v Liberci, a sice co feditel boudy s raritami — odkud hodld se uch?liti pfimo do fiSe mezi vdddndjSi syny kmene Tento va." „Nuie, neni to ironie ?a otdzal se Stdpdn, kdyi byl Pdnkava dodetl. aJste pfiliS velk? pessimista," s nocen?m fismd¬ vem odvdtii Pdnkava. BVSe bude zase dobfe. Nepozbyvejte naddji, jimii jste se ai dosud kojival." Stdpdn neodpovidal; kynul pouze rukoo, ddvaje tim stardma pfiteli na srozumdnou, aby ho provodil na Ifiiko. Stalo se. Kdyi Pdnkava po chvili opostil jfzbn, Stdpdn chopil se dopiso na pokr?vce leiiciho a znova jal se jej dfsti. Race jeho chvdly se vidy vfc; konednd sklesly ma i s osadn?m listem do klfna,

- 819 fiPfilil pozdd/ zaSeptali jeho rtovd a bohatd slza skanula v tdmi okamiika na bledd jeho lice . . . Jako obydejnd dostavila se Helena veder k ne¬ moendmu. S neobydejn?m pohnutfm a rozechvdnfm vypravoval jf Stepdn, co bylo se dnes uddlo. Marny byly prosby jeptiSdiny, aby se omirnil. Rozdileni jeho rostlo kaid?m okamiikem i mohla z tvdfe jeho vy¬ disti, ie mirnd jeho povaha i hnevem ddvd se ochvacovat. ZtiSil se teprva, kdyi musil, kdyi nov? prudk? zdchvat jii mo nedovoloval, aby pokradoval v projevech svd nelibosti. Byla to nejtrapndjSi noc za celou dobu jeho choroby. Nejen Helena, B?bri i Pdnkava, kter? nehnul se od loie pfitelova, odekdvali kaidou chvili osudnou katastrofa. Teprva k rdnn Stdpdn pondkud se ntiSil a usnul. A kdyi takd Pdnkava celenodnfm bddnfm zemdlen?, opustil jfzbu, usedla Helena k hla¬ vdm nemocndho a sepnooc roce s napnutim sledo¬ vala jeho oddychovdnf. Stdpdn pohnul seboa ve spanf ndkolikrdt. Po kaidd objevil se na jeho tvdfi blaien? fismdv. Bylo zjevno, ie spanild bfiie spdnko mil?mi oblaiuje ho sny. Tdi rty jeho ndkolikrdte se pohnuly, jakoby hotovily se k mlnvenf. A skutednd takd promluvily: BKity, dobrd Kity!" byla osudnd slova, jei fidinko¬ vala na mladou jeptiSku tak mocnd, ie jenom z tdif potladila hlasit? v?kfik. Kdyi Stdpdn opdt se ntiSil, mimovolnd sklesla hlava jeji na blizkou pelest. „Miloval ji a posod ji miluje," tiSe zalkala. Uplynula celd hodina a posnd dlela Helena v bolestndm torn zamldenf, netroofajfc sobd hlavy pozvednoati, aby nevydetla ze tvdfe Stdpdnovy novd potvrzeni prone$en?ch slov. Hlasitd baSilo jeji srdce;

— 320 pfemSnjfc tdmdf pravideln? tikot ndBtdnn?ch hodin, jichi rafije poSinala se zatim ai ka sedmidce. Ndhle seboa pradce pohnula, rozhledla se plaSe kolem a jii v nejbliiSfm okamiiku zaleskl se v bild jeji ruce zlat? medallion s dernoa stuikou, jeji byla vyfiala ze zdfiadfi kldSterni fizy. PfesvdddivSi se, ie nemocn? tvrdd spi, tile k ndma se naklonila a zavdsila Sperk na jeho Siji. BBude Stasten", zaSeptala, a pohlednouc jeStd jednon na spfcfho, tiSe opnstila jizbu. Vychdzejic z doma, setkala se s Pdnkavou. „ Jak jest nemoendmu ?" starostlivd tdzal se po¬ ctiv? feditel. BMy8lim, ie udinfte dobfe," odvdtila Helena, „vyzvete-li matku, aby se jeStd dnes k loii jeho dostavila." .... Svftalo — byl Stddr? den. V rannfm poloSeru zahalojfcfm prostrannd ndmdstf podal se opdt jeviti dil? iivot dne pfedeSldho. Krdmky, boudy a stany stddrovedernich prodavadfi vidy vice se oiivovaly. Oiivil se takd Stdpdn, byv probuzen prvnim jasn?m paprskem slunednfm, pfed jehoi zdff Smahem mizely ledovd kvdtinky ze zamrzl?ch oken. Spokojen? fismdv na jeho licich zjevnd dosvdddoval, ie mil? jeho sen dospdi svdho zakondeni teprva ted, pfimo pfed probnzenim. Nei jakd ndhld zmdna v jeho tvdfi! Utkvdlt prvnf jeho pohled na osudndm medaillona a smrtelnd bledost rozlila se po jeho licich. Kfedovitd sevfel Sperk obdma rukama a bouflivd pfitiskl ho ke rtfim. Mocnd bylo jeho rozdileni a jistd nebyla by se He¬ lena ku kroko tomo odvdiila, kdyby byla mdla na zfeteli ndco jindho nei jeho Stdsti. Odmitaje ndvStSvy

— 321 — vSech sv?ch kollegfi a pfdtel, ntiSil se teprva po nd¬ kolika hodindch. Nikomn, ani stardma pfiteli Pdn¬ kavovi nesvdfil pfidinu svdho jedndni. Ten vSak vzpominaje sobd na rannf slova Helenina, zddl se ji tuSiti, i nedivil se, kdyi po poledndch ho Stdpdn poiddal, aby bylo posldno pro mladou jeho oSetfovatelku. Dostavila se bez prodleni. BChtdla jste mne mile pfekvapiti," pravil Stdpdn, kdyi pfisedla Helena k jeho loii, tvdfic se cbladnd jakoby se nebylo pranic uddlo. „Jste pfesvdddena, ie jsem drniku svdho mlddf miloval, a ie ji posud milnjn. Chtdla jste mi jejf Sperk, kter? mne stdle na ni upomind, ddti s sebou do hrobu. Ddkuju vdm, mild Helenko za tn jemnou pozornost. Ale Sperk nepatfi mnd. Nebyl mi darovdn, naSel jsem ho a bez vddomi jeho majitelky jsem si ho pfivlastnil. Vfm, ie to nenf zlodin, a pfec neehci ho sobd ponechat. Kity mne nemilovala, a proto vracfm co mi nepatfi." Sejmul medaillon a opdt zavdsil ho na Sfji He¬ leninu. Nebrdnila tpmu, neodmlouvala, jsonc odhodldna, ie ve vSem podrobi se vfili neStastndho pfftele. Std¬ pdn jako by se bdl ndjakd odmluvy, ihned, ad s patrn?m namdhdnim pokradoval: nJsem pfesvddden, ie se s Kity ndkdy sejdete. Musite se s nf sejft."

Posledni slova pronesl s nemal?m dfirazem. He¬ lena patrnd jim nerozumdla, vSak neodvdiila se ru¬ Siti ho. Pfece ale porozumdl Stdpdn tdzavdmu jeji pohledu i opakoval: BAno, musite se s ni sejit, abyste jf mohla odevzdati jist? odkaz po svdm otci,"

LibuSe: 0 sl&vd hereck<5.

11

— 322 — MPo mdm otci?" udivend tdzala se Helena, ner jinak, nei jako by se obdvala, ie podinaji Stdpdna opouStdti zdravf smyslovd. „V nejvySSf pffhrddce nalezd se svazek spisft; prosfm, podejte mi je", fekl Stdpdn, ukdzav na skfffi u protdjSf steny. Stalo se. Pfijav objemn? balidek s nadpisem svdddicfm Helend a pedlivd zapedetdn?m, vloiil ho do rukou jeptiSdin?ch. „Jako Kity," pravil, „mdte i vy prdvo na spoledn? ten odkaz mdho dobrdho uditele, vaSeho otce. VSak prosfm, neotvirejte ho dffve ai po md smrti. Velmi rdd podal bych vdm nutnd vysvdtleni, vsak nemohu, sily mne opouStdjf. Take toho netfeba; odkaz vaseho otce vSe vdm vysvdtlf." Stdpdnovo pohnutf i skutednd ochablost, jevici se v kaiddm slovd i pohnutf, zastavily proud vsech otdzek, jichi mdla Helena na sta na jazyku. Posledni slova Stdpdnova naplnovala ji tajemnou hrfizou, zmatend krouiily se myslenky v jejf hlavd. Nechdpala nic, nerozumdla nidema. Pfes vSi pevnou vfili nebyla by odolala td trapnd nejistotd, byla by se musila pfesvddditi, jakd tajemstvi ukr?vd otcfiv odkaz, kdyby nebyla osobnost Stdpdnova zajala od td chvile vSecku jeji mysl a pozornost. NeuSlo bedlivdmu jejf zraku, ze rannf pfedtncha po£fnd se splfiovati, ie jodekdvand katastrofa bliii se krokem obrovsk?m. SchovavSi balidek, mldky usedla podle loie nemocndho, a s uta¬ jenym dechem sledovala kaid? jeho pohled. Stdpdn nepromluvil jii. Zmocnila se ho fiplnd apatie, i zddlo se, ze jii ani nepozoruje, kterak kollegovd jeho pfichdzeji, a pfesvdddivSe se o pravdm stavu vdci, mldky opet se vzdalujf. Uplynulo vice'

— 323 — hodin, kdyi ndhle sebou prudce pohnul a ztrnul?m okem pobledl ku protdjSfm dveffm, jei byly se zvolna otevfely. „Konednd!" zvolal vztahuje ruce proti pffchozfm, ne jinak nei jako by byl zjevenf se jich odekdval. A skutednd zab?val se jimi, duch jeho dlel u nich, jsa nepffstupen vsemu ostatnfmu, co ddlo se v po¬ slednfch okamiicich kolem ndho. Byla to jeho matka a star? otcfiv pfftel Lasidka, jei feditel prdvd do jfzby uvdddl. Ad Stdpdn nevdddl, ze byli k loii jeho telegrafem povoldni, pfece je odekdval. Vdddn?m po¬ hledem ddkoval Pdnkavovi za tu fisluinost, jsa pfe¬ svddden, ie za ndvStdvu matdina jeaom jemu md co ddkovati. „Stdpdne! NeStastnd dftd! Neblahd proroctvf!" s plddem zvolala panf Terezie a pfes vSecka chld<jholenf mistra Lasidky vrhla se k loii synovu. Stdpdn trpce se nsmdl. BDiky nebi," pravil, „ie posud vdfite v neblahd to proroctvf. Ldpe to nei stdti se obdtf spravedlivd zdSti a nendvisti. Nechceme-li ndkoho obvinovati z protivenstvf, jichi byl se na nds dopustil, nechceme-li kletbami poskvrniti jazyk svfij, je vidy lip, svedeme-li vSecko na osud. Takd jd neehci nikoho obvinovat. Co stalo se, bylo mi souzeno, byl to mfij neodvratn? osud." Hrobovd ticho rozloiilo se v nepatrnd jfzbd, v nfi byla se zatim jako na prostranndm ndmdsti rozhostila dird tma, aby za mdlo okamiikfi ustoupila zdfi nesdfsln?ch svdtel vzplanuvSfch na bohatd ovdSen?ch stromefch vdnodnfeh. Nebylo jedindho domu, v ndmi nebyla by spokojend rodina oslavovala nejkrdsndjSf a nejpoetidtdjSf svdtek v celdm roce kfe11*

— 324 — stanskdm. Ticho, smutno bylo jenom v jfzbd mladdho* nmdlce, jehoz romdn o sldvd hereckd k tragickdmo chylil se zakondeni. A kdyi opdt veSkerd svdtla pohasla, kdyi na blizkd vdii chrdmovd rozezvndely se zvony, svoldvajfcf zboin? lid na pfilnodnf a kdyi konednd ve chrdmu, sty jasnych svdtel ozdfendm rozlehl se mohutn? choral „Narodil se Kristns pdn" — kdyi na sta srdci rozradostndn?ch vysflalo vroucf prosby ke trfinu velebndho vSehomfra — zaSelestil anddl smrti kfidloma sv?ma nad tich?m pfibytkem Stdpdnov?m, by unesl z ndho ducha silndho, baifcfho vidy jen po nejvySSfm.. Zmafen? iivot, ne vSak ztracen?! XIV. Minnlo ndkolik let. Byl opdt Stddr? den. Vederni mlha podala se skldndti nad zasndien?m hfbitovem moravskdho mdstedka, v ndmi byli jsme se se Stdpdnem naposledy rozloudili. U vysokdho rovu, ozdobendho jednoduch?m ale vkus'n?m kfiiemr na ndji byla prdvd jemnd rnka mladd jeptiSky po¬ loiila derstv?, zelen? vdnec, nadei pokleknuvSi v hlubokou modlitbu se pohrouiila — zastavil se star?,. dosti oSumdle oddn? mui s pldtdnou torboo na piecfch. Sejmul s hlavy klobouk a nepozorovdn zahleddl se na kledfcf feholnici, dekaje, ai by se svou poboinostf byla a konce. BDdkuju vdm, sestro Ludmilo, jmenem svdho neStastndho mladdho pfftele - za milou tuto vzpominku," pravil stafec, kdyi mdla se jeptiSka k od¬ chodu.

325 ,,Vddo? boie, jste to vy?" pfekvapcnd zvolala milosrdnd sestra, Stdpdnova nejvdrndjSi pfftelkynd — Helena. ,jAno, jd to jsem, star?, potuln? komediant, druhdy slavn? feditel Pdnkava," trpce odpovdddl nenaddl? host. „Divite se, kterak jsem se tu octnul, dnes o Stddr? den, a kterak sklesl jsem ai na tento stupefi? Nu, necbci nikoho obvifiovat a svedu jako mfij mlad? pfftel Stdpdn vSecko na osud. Ano, ano, ten proklat? osud. Povfm vdm to ndkolika slovy. Od td doby co na dobro uhasla hvdzda md feditelskd 'sldvy, potloukal jsem se s ruzn?mi spolednostmi po svdtd; naposledy zkusil jsem to u darebdka Trnky, kter? mi dokdzal, ie ui se k nidemu jindmu nehodim nei ku ielrotd. ,Nu, ldpe iiviti se vlastnf iebrotou* — pomyslil jsem si, ,nez b?ti iiva z milosti takov?ch dryddnikfi'. Zjednal jsem si za poslednfch pdr gcoSfi citem a potuluji se po vesnick?ch krdmdch, kdei pofdddm velmi pdknd koncerty. Bfinkdm totii do citery a zpivdm hloupd kupleta o slddcfch, pekaffcb a ministfich. Nu, to je pfece karriera, kterou by mi mnoh? mohl zdviddti. Nemyslite?" Pfi torn zasmdl se tak pfiSernd, ie zatajil se v Helend dech. BUboh?, star? pffteli," po chvfli pravila soucitnd. BZaslahoval jste lepSiho osudu." BBa vdru, zasluhoval; zrovna jako ten tam, na jehoi rov poloiila jste prdvd, derstv? vdnec. Oa vSak je pfece StastndjSi nei jd; md to alespofi ui odbyto. Kdyby byl posud na iivd, musil by se vdru co den obdvati, ie dotdhne to se svoji hereckou sldvou tak daleko jako jd. Ano, ano, mild sestro Ludmilo, tak je to. Divadelni naSe pomdry jsou pofdd krdsndjSi a

— 326 — Stdpdn mfiie b?ti vdru rdd, ie nevidf tu spoustu vlastnfma o§ima." BCo tfm chcete ffci?" BCo jsem ddvno pfedvidal a pfed nik?m netajil. Divadlo nebylo naSim pdnfim vlastencfim nikdy fistavem umdleckym. Vidy sloczilo jim za ndstroj k dosdhnutf fidelfi a prospdchfi osobnfch. Ted se o nd dokonce mezi sebou poprali a uiivajf je kfidelfim politick?m. Slavnd vlasteneckd druistva, kterd se kaiddho pfil leta mdnf, vypovfdajf herce, o nichi se dom?Slejf, ze nepatff k jejich strand. Jii i samdho feditele Levartovskdho vypfchli. Pfi tdto blahoddrnd dinnosti nezbude jim ovSem dasu, aby si vSimli, kterak Thespisova jich kdra vdzi v bahne az po samd ndpravy. Cesk? Pegasus, jevfci drnhdy nadobydejnou sila zivotni, stoji u sv?ch jeslf vyhladovdl? a vychrtl? jako don Guijotova Rozinanta a dusf se zdpachem z v?kalfi dramaturgickdho sprosfdctvf vfdefiskdho a kurtisanstvf paffzskdho. A marnd rozhlfii se poctivd oko deskd po ndjakdm Herkulovi, kter? by rdzem vydistil ten Aug^dSfiv, cizdctvim zapdchajfcf chldv. VSak pfestanme o torn," —- pferuSil se ndhle a pokrodiv ku hrobu, jal se odfikdvati krdtkou modlitbu. Brzy na to opoustdli oba hfbitov, pfed jehoi vraty se rozloudili .... Kdyi Helena vstoopila do kldStera, ozndmeno ji fortn?fkou, aby se ihned odebrala do celi matky abatySe. I byla nemdlo pfekvapena, ana zastihla ta stardho zndmdho Idkafe mdstskdho, jenz sfim pfiSel, aby si ji vyprosil za oSetfovatelku nejnovdjSiho svdho pacienta.

— 327 — Bylo to maid ddvddtko, jei cestujfc se svou matkou mdstem pfed t?dnem ndhle a nebezpednd ochuravdlo. Po celou dobu dceruSciny nemoci nehnula se matka od jeji loie a teprva nyni, kdyz nebezpedi bylo na polo zaiehndno, dala se doktorem pfemluviti, aby alespofi v noci postoupila svd misto ndjakd oSetfovatelce. Bez prodleni uch?lila se Helena s Idkafem do hostince, v ndmi byla nezndmd ddma se sv?m ddckem ubytovdna. Spdchala tentokrdte za sv?m povoldnfm s opravdovou radostf, jsouc pfesvdddena, ze matka, kterd s takovou Idskou a ndznostf svd ditd oSetfuje, musf b?ti ienou vzornou a slechetnou. Nabyla o ndinosti nezndmd panf novdho pfesvdddenf, jakmile vstoupila do prvniho pokoje, oddelendho hustymi zdclonami od vedlejsi loinice, kde nemocne ditd v hlubok? spdnek bylo pohffieno. Bylat mladd matka zamdstndna upravovdnfm vdnodnfho stromku a to tak pilnd, ie ani nespozorovala vstupujfcich pffchozfch. S blaienym fismdvem pozo¬ rovala Helena stfhlou, jemnou tu postavu, kladoucf rfiznd ddrky pod stromek vdnodnf nesdfsln?mi cukrovinkami, pamlsky a fetdzy ovdSen?. Obrdtila se teprva, kdyi byl ji doktor oslovil a o pfidind svdho pfichodu poodil. S otevfenou ndrudi spdchala Helend vstfic, vitajfc ji slovy laskav?mi. Nei jakd bylo jeji pfe¬ kvapenf, kdyi Helena s hlasit?m v?kfikem nazpdt se potdcela. Chvdla se na celdm tdle a jen silnd rdmd doktorovo zabrdnilo, ie k zemi neklesla. BPro bfih, co jest vdm ?" zvolala nezndmd ddma i naklonila se k Helend, jii byl zatim doktor k blfz¬ kdmu kfesla dovedl.

— 328 — BPopfejte mi dasu — abych se zotavila —- snad jsem se m?lila — odpustte!" pfer?van?mi slovy od¬ povfdala Helena. VSak jii po chvfli, zahleddvSi se npfend do tvdfe mladd ddmy, zvolala pevn?m hlasem: BNe, nem?lila jsem se." Hbitd zmizela ruka jeji v fize kldSterni a jii v okamiiku nejbliie pfiStfm zaleskl se v nf zndm? Stdpdnfiv medaillon. MZndte, milostivd panf, tento Sperk?" pravila s chvdjfcfm se hlasem. Pfi torn otevfela medaillon a ndiven?m zrakfim cizinky objevil se obraz mladd ddmy, jf sam6 tak ndpadnd podobn?, nejinak, nei jako by to byl jeji vlastnf. A ten Sperk — BVddn? boie — moje matka! jak dostal se do vaSich rukou?" volala, libajfc podobiznu, posud na Siji Helenind zavdSenou. „Ano, vaSe matka a vy — Kity — vSak ne, nemohu —" pferuSila se nedfivdfivd pohlednouc na doktora, jeni stdl tu pin rozpakfi, nevdda co ddlati, anii co ffci md. Kity — bylat to skutednd ona — porozumdla jejf pohledu i doktorov?m rozpakfim. Pffvdtivd po¬ dala rnku stardmu pdnu, i pravila jemnd: BDdkuja vdm, mil? doktore, za vaSe odporudenf. Zdd se, ie pfipravil jste mi nevddomky stddrovederni pfekvapenf, za ndi budu vdm mnoho dfkfi povinna. Hned pfi zftfejSi vaSf ndvStdvd se vdm odmdafm." Ldkaf ihned pochopil, ie je tu osobnostf zcela zbytednou a zdvofile se poroudel. BA nyni probfih mluvte, jak dostal se tento sperk do vaSich rukou — odkud zndte jmeno md?" tdzala se Kity, pfisedajic k Helend.

— 329 — „Zndin nejen vaSe jmeno, n?bri eel? romdn vaSeho iivota." „Romdn mdho zivota? A od koho?" Jsem vykonavatelkou posledni BOd Stdpdna. jeho vfile." Tinmen? v?kfik vydral se z prsou Kitin?ch. „ Stdpdn — mrtev?" zvolala, marnd potladujic slzu, finouci se z velkdho jeji oka. „Ano, mrtev. Ai do posledniho okamiiku bddla jsem u jeho loie. Posledni jeho slova platila vdm, i siibila jsem mu, ie vds vyhleddm a ie vdm odevzddm nejen tento Sperk, n?brz i jistd listiny, kterd vds pondi, prod jsem zasvdcena do romdnu vaSeho iivota. V mdm feholnim postavenf nemohla jsem tak snadno dostdti slib a svdmu a proto tim vfce ddkoju ndhodd, ie nds svedla prdvd dnes, v den Stdpdnova fimrtf. VSak je Stddr? den, neehci vdm ho kaliti tradn?mi vzpominkami." „0 nedbejte toho, chci vdddti vSecko," prosila Kity. „ Jakd jsou to listiny, kterd mi mdte odevzdat? •**• Co obsahuji?" ,,Mnoho smutndho, ale tdi mnoho veseldho," odvdtila Helena. „Jste-li tak dobrou, za jakou vds mdm — a dobrd matka nemfiie b?ti nedobrou ienou — pfijmete i smutnd ty zprdvy s toui ndladou ducha jako ony veseld." Dolehav?mi prosbami Kitin?mi dala se Helena konednd pohnouti a strudn?mi slovy vypovdddla osudn^ obsah dennfku stardho herce Stavinskdho, zavfrajiciho v sobd vdci, dcefi jenerdla z Basteinu zcela nezndmd. Naslouchala jim, tu s klidem, tu opdt s ustrnutfm a zase s nelfde'noa radosti. Kdyi pak konednd Helena dospdla k zdvdrku, sloudily se vSecky ty rfiznd

—- 330 — pocity v harmonick? akkord, vrcholfcf se vblazendm v?kfiku: BSestro, milovand sestro!" V celem mdstd neslaven tak Stastn? Stddr? veder jako v pfibytku b?vald heredky Grossmannovy, nyni ovdovdld baronky z Warteneckn. Dovdddla se totii Helena z fist sestfin?cb, ie po ndkolik rokfi iila Stastnd po boku milovandho svdho maniela, s nfmi procestovala skorem eel? svdt, ai konednd v ddlndm ledovdm Rusku. zachvdtlla jej nefiprosnd smrt. StavSi se dddidkou celdho jeho jmdnf, ubfrala se prdvd do Cech na dddidny statek, byla vSak nenaddlou nemoci sveho deck a zdriena ve mdstd, kde dlely dvd osoby tak fizce s osudy jejf iivota spffbozndnd: Helena — v kldStefe a Stdpdn pod cbladn?m rovem hfbitovnfm. Jak rdda byla by nynf, majfc k tomu prostfedkyr ndinila oba Stastaymi. „Jsem stastna myslenkou," ujiStovala ji Helena, „ie jsem se v tobd neklamala, ie nalezla jsem v tobd sestru tak dobrou, jakou osvdddila jsi se tdi co manielka, matka i co pfftelkynd. Mne, ani Stepdnovi netfeba jii nideho. Stdsti tvdho dftete, jei bohdd brzy se pozdravf, bud ti nade vSecko .a chceS-li snad mimo nd nekoho jindho £tastn?m udinit, ujmi se usta¬ rand matky Stepdnovy a tdhoi stardho pfitele po¬ ctivdho feditele Penkavy. Ubohd iena, jejfi surov? mni pykd za svfij zlodin na tvd matce spdehan? v dozivotnfm ialdfi a jejfi oba synovd zdajf se krddeti ve sldpejfch otcov?ch •— bude ti velmi za to po¬ vdddna, osladfS-li posledni okamiiky trpkdho jeji iivota. Nemdnd star?, uboh? komediant, jeni bude ti z vdddnosti vypravovat mnohou zajimavou kapitola o sldvd hereckd, o kterds takd ty ndkdy snfvala ale bohudfby jeStd dosti dasne ze sna svdho procitla..."

— 331 — A pravdu ddla Helena. Stdstf a spokojenost rozhostily se na zdmku novd majitelky panstvi Warteneckdho, kdei dostalo se pani Terezii i Pdnkavovi nejsrdedndjSiho pohosteni. ZvldStd stardmu feditelovi zalfbilo se ve spolednosti b?vald slavend heredky tak, ie bylo mu jako za dob mlddi, kdy bujnd jeho mysl byla naplndna nejskvelejSfmi idealy o sldvd he¬ reckd. S rozkoSf vzpomfnal na doby ddvno minuld, s nadSenfm vypravoval pokaidd svd dobroditelce o torn vlasteneckdm a ryze nmdleckdm nadSenf v tehdejSfch kruzfch divadelnfcb, pfi demi s netajenou nevoli odsuzoval vymoilnosti doby nejnovdjSi. BAno, ano, daleko to ti pdnovd dotdbli," fikdval s trpk?m fismdvem „a pfijde-li to ddle tak, budeme moci zaditi znovu tam, kde pfed vice nei sto lety zadinali naSi pfedkovd, totii: s vyhdnenim sprostdho pandctvi a blbd hansvurstiady, znesvecujicfch posvdtnd prostory chrdma Thaliina. Marny vSak jsou vSecky v?strahy a domluvy. NaSi velikdSi a vlastencovd tvrdf se vSf nrditostf, ie je vSecko v nejlepSim pofddku, ie ni to naSe dramatickd um£nf ani lepSi b?ti nemfiie, a proto: Honny soit qui mal y pense!"

Ndkladem knibtiskarny Kolare a spol. v Praze, Jexusalemskd ulice C. 3. vy§ei prave ^fT" 3. sesi/t ^^Bn6kladneho obrazkoveho dila: ■■■■^■^^■■■^■^■^^■■■î^BBî^"^"""" sto 4 oblasenych archu 4 % arclm elegantniho vyddni a sice 4 archy textu a cely pularch obrazku. Dil I. H. M. Stanley: Cesta, Afrikou (Temnou pevninou).

Mtuta.

„Biblioteka svetovych cestopisu" vychazi v sesitech 4archovych v obrazkove obdlce ve velkem formate osmerkovdm skvostnd Tipravy s hojnymi ilustracemi, kterei obydejnd plnych 8 stran vyplfiujf, takie se§it eita vlastnd 4 a pfil archu misto slibeuych i archu. V4fech posud vySlych seSitech obsaieno S3 vyobrazenf kterd zaujimajf SO plnych stran. K pHStimu seSitu pfiddna bude tdi mapa.

Kramska cena jednoho sesitu 50 kr. postou 55 kr. Pfedplaci se na Postou na 5 sesitu 2 zl. 35 kr. 5 sesitu 2 zl. 60 kr. 10 „ 4 „ 50 „ 10 „ 5 „ - *w „Biblioteku svetovych cestopisu" odebirati mozno jedine se zdvazkem kodebrani jednoho celeho dilu, i jestna sklade u nakladatele a u vsech radnych knibkupcu v Praze i na venkove. IP^* Veskerd ceska zurnalistika uvitala nakladne dilo to s nejvetsim uzndnim a sledujic vychazeni jednotlivych sesitu s vrelym ucastenstvim prondsi se v cetnych iivahach jak o obsahu tak i o liprave co nejpochvalneji. „Cestopisnou bibliotekutr' doporu&li zvlastnimi pripisy p. t. panove: Jos. Jirecek, c. k. ministr m. si. a predseda krdl. ceske spoleenosti nauk, Dr. Karel Koristka, profesor na c. k. polytecbnice, Dr. Antonin Kanda, profesor na c. k. universitd, Dr. B. Eiselt, c. k. universitni pro¬ fessor, M. Pokorny, reditel obecniho realn. gymnasia na Male Strane, Dr. F. J. Studnicka, c. krtmijers. profesor, Jaroslav Zdenek, prof. c. k. u&telskeho tistavu v Praze, Vojt. Udprstek, Dr. Josef Emler, arcbivdf krdl. hlav. mesta Prahy. DoporuCeni p. ministra JireCka zni: „âdne dilo obraznosti lidske na ducba nepfisobi tou merou, jako popisy cest po vzddlenych zemicb. Kdo z nas nevzpomind na potechu, kterou mu poskytalo dteni kndh o objeveni Ameriky, o titrapdch Mungo Parka, ba i Defoeovych lideni toho, co zazil samodruiny Robinson Crusoe? Na teto vnimavosti zaklada se podivuhodny vysledek, jehoi se dodelalv Jules "Verne, an k dilum svym vyvolil formu cestopisu. Ciperny chlapec, tile dev6e se zdchvatnou chtivosti sabd ku knize, ve ktere se mu dofisti lze osuduv poutnika po neznamycb konCindch, a zprdv jeho o torn, co shledal i zkusil v zemich od neho proputovanych. A s jinafiim snad dojmem, ale s rovnym uîtkem se i dospdlec pokocha rdilech cestopisnycb. Vedomostmi, kterych dteni'm takovym nabyvd; bezdlky mysl svou povzndsf na stanovisko. vy§§i, neili k jakemti se 61ov6k, pokud iije v jednomern?ck. i staroobvyklych okolnostech i sebe bohatgf vlasti, vfibjc vzpruziti mfize. ZkuSenosti cestovatelovy stavaji se majefekem 6te-

ndrovym i vysoko jej povy§uji nad vsedenni obyt, obzor jeho daleko rozSifujice za meze oby6ejneho rozhledu. Bedlivy fctendr cestopisuv v neju§lecbtilejsim smyslu slova se stdva svdtoobCanem, ktery oko sve stdle zbystruje pohledem v rozmanite kraje oboru zemskdho a tudiz jasneji souditi dovede o stavu veci ve sve ot&ne, ude se porovnavanim blabe jeji povahy ndleiiteji ceniti a neblahym snaze odolavati, krdsy i prospdchy jeji velebiti, nekrasy a neprospechy k 1 epsimu

fternocli z Ruy na trhu v Udîdzi.

obraceti. Zndmost ciziny, nazornym Ctenim nabyta, vmysleni se ve zkusenosti popisujicich ji poutnikuv nad to dodava muind odvahy viibec a smSlosti k obchodum zvldStd, Cimz zdroven se mnoSi i prostredky i lispdchy, k blahobytu narodnimu vedouci. Ve§kere lidstvo novovekd dsilovne pracuje k tomu, aby dospelo na takov6 hledi§t§ svStoobCanske, jezto prave Idsce k vlasti na odpor, natoz na ujmu nikterak neni, anobri spiSe Idsku tu probouzf, utuiuje a u§lechfuje. Ka2dy

vroucneji miluje vlast, kdyz seznd jine kraje, mravy a ©by£eje. Proto kazdy uprimny pritel narodu naseho, jenzto skrovnost cisla sveho nabrazovati musi napnutou dinnosti dusevni, s potesenim vita Biblioteku svetovych cesto¬ pisuv. Nakladatelska firma Kolar a spol. nemohla fizenf podniku tobo odevzdati spusobilejsimu pdru nad mnobozkusene a Sestinou peknou vladnouci pero na§ebo veterana Jakuba Malebo. Jos. Jirecek, predseda kr. Ceskg spole6nosti nduk."-

„Nem zadne pochybnosti o torn, ze cestovani patfi mezi nejpfijemnejsi a nejucinlivejsi prostredky vzdelavaci, av§ak, bohuzel! zaroven i mezi nejdrazsi. tak ze jen malemu poctu bohacu jest pfistupnym tento zdroj ruznych vedomosti. Procez jiz cd nejstarsicb dob az na dasy nase stale se opakuje snaba nahraditi pomoci dobrych cestopisu i nemajetnym tfidam tento draby vzdelavaci prostfedek a stava se podle tobo u vsech vzdelanycb narodu literatura cestopisnd dim dale tim bohatsf. I u nas pfihlizeno k teto strdnce kulturnf dosti zahy, jakoz dosvedfiuji mnobe spisy pfedbelohorskd; a nyni, kde se nase literatura vsestranneji a utdseneji nezli kdy jindy rozvijf, zapotfebi jest tim usilovneji êstovati i tento odbor pfijemne poudujici a drabe cestovani nabrazujicf. — Za tou pffdinou vitame novy tento podnik knibtiskarny Koldfe a spol. tim srdedndji, dim bezpedneji smime doufati, ze ukolu na se vzatemu fadnd dostoji; a duvera tato i poteseni nase jest tim vetsi, ze redaktorem cestopisne biblioteky jest Nestor nasich spisovatelu, vzdcnymi vedomostmi oplyvajici a nevsedni zrudnosti se honosici pan Jakub Maly, jenz i obrovske obtize Slovniku Naudneho tak gfastne pfekonal. I neni zajiste jindho v narodd nasem pfani, nezli aby novy podnik tento nalezl vsude co nejhojnejsi podpory hmotne a zaroven pfinesl detnym dtenafum co nejvetsiho uzitku dusevniho. Dr. F. J. Studnicka, v. f. profesor na c. k. university."

Objednavky pfijima kazde fadne knibkupectvi v Cechdch i na Morave. Prime zakazky vyfizuje nakladatel:

Knilitiskarna Kolare a spol. v Praze* Jerusalemskd ulice d. 3.

Tiskem J. Koldfe v Praze.

UNIVERSITY OF CHICAGO

W-

108 504 994

'i' ',-.. •*'-"•

'.^•^•■'

.„

'.''-.

'>^«it:'

•"?.''

*■■&"

"s

' •?**

■i*

'i^-.

rk*■».

'"^" '

>■•-■*'

r^

•• • -

■

^-V ...

' ^*

■-,3

i- NAPSAL J. J. STANKOVSKY. V PRAZE. NAKLADEM n LIBU E," MATICE ZABAVY A VED^Xl, Frant Tutted

Recommend Documents