Čus gympláci! Pozdě, ale přece! Takže abychom si to ujasnili hned na začátek: Nepokračujeme v předchozím časopise, ale jsme nový tým! Psaní nás prostě baví. Pravopis sice vždycky nestojí na naší straně, ale to neznamená, že se necháme odradit! Pokud se najdou lidé, kterým to vadí, můžou se samozřejmě přidat do našeho týmu jako schopní korektoři! Nebo si můžou doma naše články červeně podtrhávat :)
Proč TABU? Možná proto, že jsme ztřeštění a chceme, aby to bylo vidět. Možná proto, že je to nejlepší název, který nás napadl. Ale hlavně proto, že chceme, aby se o našich tématech diskutovalo!
Časopis má jen pár stran, takže doufáme, že se rychle zorientujete. Představím vám ještě náš tým, a pak se pusťte do čtení! Barbora Ulrychová, šéfredaktorka Barbora Ulrychová, šéfredaktorka věk: 17 let záliby: psaní, divadlo, zpěv, čtení, přátelé, kavárna,... Nikola Flo Šarlingrová, kultura věk: 16 záliby: čtení, plavání, skauting, zpěv Jakub Písař, grafik věk: 16 záliby: hudba, technika, grafika,… Nadine „Naďa“ Haslacherová, redaktorka věk: sweet sixteen záliby: psaní, četba, poslech hudby, sport Patrik Šimr, kultura věk. 17 záliby: hudba (poslech), internet, skauting, seriály, knížky Veronika Gryčová, redaktorka věk: 17 záliby: Skauting
Co se nám tedy událo za první tři měsíce tohoto školního roku?
Srpen 27.-28.
Prima ve škole – seznamovací pobyt
Září 2010 1. 2.-12. 3. 16. -17. 20.-24. 20.- 24. 21. 24. 27.
Zahájení školního roku Rusko Burza učebnic Adaptační kurz – 5.A Seznamovací pobyt 1.C – Žirovnice Seznamovací pobyt 1.B- Dvorce Středoškolský atletický pohár CORNY Zpívání na schodech – koncert ve škole Ředitelské volno
Říjen 2010 1. 4. 6. 6. 6. 11.-14. 14. 20. 21. 22. 25. 26. 27. – 31.
Vítání nováčků-pasování bažantů Výstava starých tisků–Muzeum JH Přespolní běh – okresní kolo Beseda se spisovatelkou Helenou Longinovou Přednáška Literární tradice Jindřichova Hradce Maturita – generální zkouška Přespolní běh – krajské kolo Stolní tenis – okresní kolo Divadlo pro školy – Dv a Hv sálek Zpívání na schodech – koncert ve škole Císařská Vídeň – exkurze – 4.A, 5.A Basketbal- chlapci Podzimní prázdniny
Listopad 2010 3. 4. 4. 4. 9. 9. 12.
Memoriál Karla Sedláře– školní kolo , vyšší gymnázium Memoriál Karla Sedláře– školní kolo, nižší gymnázium Prezentační výstava škol – sál Střelnice Tradice a dnešek - křest publikace o gymnáziu Klasifikační porada – 1. čtvrtletí Třídní schůzky Memoriál Karla Sedláře – 7. ročník basketbalového turnaje
Bylo… Seznamovací kurzy Hned začátkem školního roku, aniž by se na gymplu pořádně rozkoukali, se naši nováčci z obou prváků vydali adaptovat. Jedni do Žirovnice, druzí do Dvorců. Detailním popisem jejich seznamovacího týdne nebudeme zatěžovat ani vás (ani nás). Ale jsme si jisti, že si to tam užili a vrátili se vysportovaní a plní elánu, aby nastávající čtyři roky úspěšně zvádli. Zároveň také převelice soucítíme s profesory, kteří si těch posvátných sedm dní oddechli a teď už jen skuhrají a marně doufají v další volný týden… Věřte, že prváci jsou na tom podobně!
Pasování bažantů A znovu prváci, tentokrát také s primou v hlavní roli a program plný naprosto neškodných her v režii jejich supermazáků. No, po tom ‚okartičkovaném‘ září si to musely nepochybně oba druhy ještě jednou pořádně užít. Tělocvična gymnázia se naplnila a změnila v aulu plnou modrých čtvrťáků a vyjukaných bažantíků, kteří se velmi obezřetně zamaskovali. Ke vší smůle se však neadrtálci, pyžamáci a sportovci v davu neztratili a nikdo na ně nezapomněl. Celé to vyhrála 1. C a my se jen vesele těšíme na další ročník plný nových převleků, her, bažantů i supermazáků.
Generálky maturit Druhý říjnový týden byl pro každého na GVN v trochu jiném duchu. Zatímco si jedni oddechli, že se jim zkrátil o celičký den (prý samostudium, pche!), ti druzí dostali alespoň pozměněný rozvrh, ale co ti poslední? No, těm věru nezávidíme! Státní maturity jsou již dlouho řešené téma a bylo by snad zbytečné (a zoufalé?) se k nim vyjadřovat. Přesto však pevně doufáme, že většina našich kolegů nepatří mezi těch 33 procent neúspěšných, o nichž se hlasitě debatuje na internetu a přejeme jim mnoho zdaru a chytré hlavy při velké premiéře.
Klasifikační porada & Třídní schůzky No, fíha! Ještě před pár dny jsme se trošku znechuceně loudali po chodníčku k zadnímu vchodu do školy, když odbíjelo na osmou a rychlostí světla (299 792 458 ms-1, pane fyzikář! Škrtnete mi tu pětku?) ji zase po poslední hodině hlavními dvířky opouštěli. Loudat se zadem můžeme pořád, ale ten přepych odchodu předem nám byl zatrhnut. Každopádně to uteklo jako voda a známky se nasčítaly jako ryby v rybníce. Jen se modleme, že žádný z rodičů (a profesorů) si nebude chtít hrát na rybáře a vypitvat nás. Je teprve první čtvrtletí...!
Ovečka
Začátky aneb pohled prváka na první den na GVN JE PRVNÍHO ZÁŘÍ. Jdu po chodníku od obchodky směrem k parku a uvědomuji si, že teď už nebudu chodit známou uličkou mezi Labužníkem a Kaštánkem k mojí staré, miloučké a růžovoučké škole. Teď budu čtyři roky kráčet z tohoto kopce. Je to divná představa. Pořád mám pocit, že na mě někdo za chvilku zavolá: „Naďo! Kam valíš? Škola je přece támhle!“ A já se otočím a vrátím se tam, kam mě to táhne. Tam, kde už mě nechtějí a moje místo nahradila nějaká jiná patnáctka, která nadšeně poposedává na židli a rozhlíží se dovšech stran, na rtech úsměv stylu ‚Čučte na mě, teď jsem konečně deváťák!‘ a připadá si hrozně dospěle. Ale nikdo mě nezadrží a nesdělí mi, že jdu špatně. Jdu totiž správně. Na Gymnázium Vítězslava Nováka. „Nakročit pravou nohou!“ sdělí mi Ája, ale už je pozdě. Dávno jsem vkročila levou a pouze slyším, jak moje boty klapou o dlažbu. Snažím se nemyslet na to, co mě na GVN čeká a raději si přísahám, že tyhle zatracený podpatky na sebe už nikdy nevezmu… A pak jsem uvnitř. První den si připadáte jako někdo, koho vysadili v cizině a pozapomněli mu strčit do ruky mapu. Nejdřív hledáte třídu. Pak nastane přestávka. Je to k vzteku, když vás tlačí močák a vy nemůžete najít záchody s postavičkou holčičky. Zvažujete, co bude lepší. Jestli vrazit na ty s panáčkem, riskovat, že se seznámíte jak s obličeji tak i jinými částmi těl mužských studentů, a ulevit si. Nebo to vydržet ještě tu hodinu… Když vám konečně dojde, kam musíte, je za pět dvanáct. Pak se vracíte po schodišti s blaženým úsměvem na rtech, připadáte si jako zkušený matador a myslíte, že už vás nic a nikdo nerozhodí. Než se nadějete, už není prvního září, ale desátého. Pořád trochu zmateně pobíháte po škole a hledáte učebny a pletou se vám patra. Víte, že sedátko, na němž sedíte ve fyzice, existuje (minimálně) od roku osmdesát.
Docela ho litujete, protože ani vám by se nelíbilo, kdyby se na vás vystřídali celé generace pozadí, od velkých a měkkých po ty malé a špičaté. Posloucháte profesora, co vám vypráví, že mimozemšťané jsou všude kolem vás, že se umí maskovat za normální lidi a že se prostě musíte mít na pozoru. (!) Upozorňujete jazykářku - velmi trpělivě a nijak zlomyslně, přeci jen zažila Československo a to se musí tolerovat -, že: „Czech Republic really doesn’t border to Hungary and Ukraine.“ Tiše se smějete starším ročníkům, kteří se na vás chodí – rádoby nenápadně – dívat do třídy jako na cvičené opičky do ZOO, a vážně zvažujete, že si nad dveře nalepíte ceduli: ‚Prosíme nekrmit! Přibližovat se jen na vlastní nebezpečí, divá, nevyzpytatelná a ráda se zakousávající zvěř.‘ Jste docela rádi, že nechodíte na obědy do jídelny, když vás kdosi zasvětí do ‚Kočičáku‘ a vy si nejste jisti, komu projevovat více lítosti, jestli číčám nebo studentům. Ale něco se přeci každým dnem mění k lepšímu. Z toho kopce se vám chodí stále snáz a snáz. Už se neohlížíte a vzpomínáte čím dál tím méně. Poznáváte svou novou třídu. A nejen ji. Pomaloučku si zvykáte na prve tak podivně působící kantory. Už také bezpečně víte, kam zalézt na záchod. S novou školou začala nová životní etapa. (Blbé klišé, no jo, já vím.) Ale každý nový úsek života, každý začátek spolu nese i nové lidi. Tucty nových lidí, z nichž některé poznáváte s radostí a o seznámení s jinými ani příliš nestojíte. Ale tak to bývá. Takové začátky holt jsou. A jsou to právě tyhle začátky, na které se společně na konci (co se teď zdá tak hrozně daleko) s úsměvem vzpomíná… Ovečka
Praha- svět kultury Tak jsem zase po nějaké době navštívila Prahu. Začalo to, u mě nepříliš oblíbeným, nakupováním v Centru Chodov. Možná nejsem normální, ale já nakupování přímo nesnáším! Navíc jsem vybíravá, takže moji příbuzní jsou ze mě lehce deprimovaní. Každopádně jsme nakoupili, co jsem potřebovala, děkuji za trpělivost, a konečně začaly prázdniny. Na Praze mám asi nejradši ten ruch. Že, když vyjdete ve dvanáct hodin ven, všude jsou lidé. Ale nejen nějací lidé, jsou to lidé, kteří opravdu žijí. Ano, Praha po desáté hodině večerní je pro mladou dívku nebezpečná, ale mě tohle neskutečně přitahuje. Další věcí je samozřejmě kultura. V pátek jsem s rodiči vyrazila do Rudolfina na výstavu Dekadence now! Výstava je rozdělena do pěti částí- bolest, sex, pop, šílenství a smrt. Má to být odraz této doby. Došlo mi, že v dnešní společnosti stále ještě existují témata, která jsou tabu. Chtějí tedy autoři ukázat, jak lidé doopravdy smýšlí, ale bojí se to říci a ukázat světu, nebo je to psychopatické smýšlení pouze těchto umělců? Těžko říct, ale možná v hloubi duše toužíme do sebepoškozování, chceme provozovat skupinový sex, chceme vraždit, jen abychom ukázali celému světu, jak je nudný!
„uměním“ myslet každou věc kolem nás. Autoři zabíhají do extrému jako například, když postaví na talíř vajíčko a řeknou, že tohle je jejich výtvor. Nebo z plechu sbijí čtverec. Na druhou stranu vznikají hory vyumělkovaných fotografií, které jsou oceňovány pouze podle vlivu, známostí a taky trochu štěstí fotografa. Lidé nejsou soudní a hlavně se o umění nezajímají. Paradoxem je, že každý člověk si může koupit kvalitní fotoaparát, každý člověk může vyfotit polní cestu, každý ji může upravit ve Photoshopu a každý si může zaplatit malou výstavu. Pozve novináře a najednou o něm každý ví. A lidé mají respekt. Za vším tentokrát nestojí žena, ale peníze. Jde o business a lidé se peněz nikdy nevzdají. Pokud budou mít lidé peníze, budou znovu a znovu vznikat druhořadé fotky roztomilých zvířat a kýčovité přírody. A lidé stále nebudou mít soudnost.
Umění 21. století je mladé a autorů je mnoho. Je příliš brzy na určení, co uměním je a co ne. V minulosti je umění jednoznačně vytyčeno, jsou jmenováni špatní a dobří umělci, víme, do jakých patří směrů.
Další den jsem navštívila Národní galerii. Právě tam probíhá výstava Monet-Warhol. Dá se říci, že jsem si tím „spravila chuť“, i když na mě Dekadence now! zapůsobila, klasika je klasika. Je fakt, že od Moneta jsem se dočkala pouze Jezírka s lekníny a od Warhola jen série elektrických křesel, ale i tak to bylo velice zajímavé. Hlavně šlo o průřez 20. stoletím z pohledu střídajících se směrů, počínajících impresionismem. Představili se umělci jako: H. Matisse, P. Bonnard, R. Magritte, M. Ernst, Y. Klein, F. Bacon či R. Lichtenstein.
Umělci této doby nemají jinou možnost než šokovat, protože jinak se žádný z nich neprotlačí.
Výstava Dekadence Now! začala 7.10. 2010 a bude ukončena 2.1.2011
Vlastně jde o to, že nejsou žádná pravidla ani styly, není nic, čím by se umění 21. století řídilo. Každý autor je originální, ale nakonec můžeme
Výstava Monet-Warhol trvá od 13. 10 2010 do 7. 1. 2011 Koksa
Nejčastější úchylky žen? Zpívání ve sprše, kouření „slimek“, nedostatečná soudnost, migréna, slabost pro muže, soucit,... Ano, skoro 70% žen si zpívá ve sprše. A ani nezáleží na tom, jestli to umí nebo ne. Občas si dokonce text i melodii vymyslí. Na rozdíl od mužů jsou ale zahanbené, pokud je někdo přistihne při činu. Zpěv a sprchování prostě patří k sobě, protože obojí nám dokáže zvednout náladu. Ať si myslíte cokoli, ženy jsou na mužích závislé. Většina žen má totiž svého partnera jako vzor, něco, čím se pyšní. Pro muže to vypadá jako lehká role, ale je to obrovská úloha. Muž by měl ženu vést, ale na druhou stranu by si ji měl hýčkat. Žena má zase svou drahou polovičku podržet a být při ní za každé situace. Muž musí mít vůdčí postavení, nebo by mu to tak alespoň mělo připadat. Heslo „za vším stojí žena“ zde naprosto sedí, protože za každým úspěšným mužem je žena, která nenápadně tahá za provázky. To, že žena chce být dobyta ani tak pravda není, spíš muž potřebuje dobývat. Vlastně jde o to, že když nás mají moc snadno, brzy je omrzíme. A to platí i naopak. Vždycky přece chceme to, co mít nemůžeme!
Migrénou trpí i ženy, které migrénou netrpí. A říká se, že žena má buďto menstruaci nebo ji bolí hlava... Naštěstí se to naší generace netýká, jen chci poukázat na fakt, že ženy a muži mají v sexu úplně jiné nároky. Žena například vyžaduje
předehru, muž na ní netrvá. Na konci sexu muž nesnáší, když partnerka vstane a jde se umýt nebo se oblékne a jde uklízet. Muži berou čas po sexu jako relaxaci a zakončení slasti, což my, ženy, nepochopíme. Nechat na sobě pot? Nechat rozestlanou postel? V žádném případě! Nedostatečnou soudnost beru já osobně jako velký problém lidstva. Jak krásně by se nám žilo nebýt dívek, které si myslí, že jejich boky jsou na bokové kalhoty přímo dělané. Móda by měla šokovat, ale příjemně. Extravagance je povolena, ale v určité míře. Je fakt, že některé dívky zase chodí oblékané příliš usedle. Nějaká barva by jim neuškodila. Abych nebyla příliš proti nám, kluci mají také svoje výstřednosti, které my, ženy, nesnášíme. Ponožky v posteli, nedostatečná péče o svůj zevnějšek,...
Ale nakonec - ženy jsou dokonalá stvoření! Koksa
A jsou tu zase………. Linkin Park! Tentokrát se svým čtvrtým studiovým albem - „A Thousand Suns“, a opět se jedná o něco naprosto jiného, než LP nahráli dosud. Na to, že by je někdo neznal, se nedá snad ani pomyslet. Stačí přece zapnout jakoukoli hudební stanici a s největší pravděpodobností narazíte minimálně jednou za hodinu na jejich nejnovější singl. Teď ale přímo k desce jako takové. Pro každého posluchače to bude jisté překvapení. Pokud se řadíte mezi fanoušky, bude to šok, protože aktuální styl kapely naprosto nekoresponduje se zbytkem diskografie. Pryč jsou časy nu-metalových začátků a pozdějších rockových pokračování (celé okořeněno rapujícím zpěvákem číslo 2). Nyní na vás LP zaútočí melodickým konceptem celé desky – je to jako poslouchat celý příběh a ne singl, vycpávka, singl, vatová mezihra, baladický závěr. Pro náhodné nové posluchače bude překvapením, jakou originalitu tato americká kapelka za tou velkou louží vykřesala z jinak nudného a tak stereotypního dnešního mainstreamu.
Útěk do kina na The Runaways Těm, kteří pravidelně sledují program jindřichohradeckého kina Střelnice, nemohlo ujít, že se na stříbrná plátna prodral film zachycující dějiny legendární dívčí rock´n´rollové skupiny The Runaways. I když příběh o vzniku kapely, touze po slávě, úspěchu i nezdaru ve stylu sex, drogy a rock´n´roll je dosti ohraný, The Runaways září vlastním kouzlem, které upoutává návštěvníky kin na celém světě. Film je doslova nabitý žhavými momenty a své diváky nechá napnuté až do samého konce. V doprovodu skvělé hudby nabírá neuvěřitelné tempo a rozproudí vám krev v žilách. Mladičká Dakota Fanning nám představila svou drsňáckou tvář jako zpěvačka Cherie Currie a troufám si říct, že jí tato role padla jak ulitá. I Kristen Stewart, proslavené díky Stmívání, přišla změna vhod a předvedla skvělý výkon v roli Joan Jett. Trochu lituji, že jsem nemohla žít v době, kdy byly The Runaways v největším rozkvětu. Jejich koncert by byl zajisté nezapomenutelným zážitkem.
Pokud toužíte po téměř 48 minutách (což je na celkových 15 skladeb docela málo, že?) naprostého odreagování v podobě mixu elektroniky, rocku, popu, zajímavých melodií a atmosfér, sáhněte po Linkin Park – zaručená kvalita!
Flo Joe Black
MINI
Holandská romance
- slovníček
Lopatky větrných mlýnů rozfoukaly noc propusťte vězně svých žíznivých duší. Ráno s vůní horkého kakaa a mandlí, pane, polibte svou ženu jak se sluší a podplaťte svědomí, ostatně jako vždy.
efektní= působivý efektivní= účelný, účinný, úspěšné infantilní= dětský, také dětinský, pozadu infant, infantka= španělská princ/princezna latentní= utajený, skrytý, bezpříznakový x manifestní=zřetelný, zřejmý, zjevný, viditelný
sarkasmus= ironií skrývající skutečný stav věci, uštěpačnost, výsměšnost status quo= stav v daném okamžiku ad hoc = (z lat. „k tomuto“) jen pro tento případ, k této věci, k tomuto účelu
Koksa
Šedá obloha, studený vítr a melancholično… I těmito slovy se dá vystihnout podzim. Jedno ze studených ročních období, které nemám zrovna moc v lásce. Zahalená v kabátě a šátku kráčím po ulici, chladný vítr mi čechrá vlasy. Když vzhlédnu k obloze, její šedá barva mě přesvědčuje, že se všechna radost ze světa vytratila. Slunce je schované za mraky, už mě jeho teplé paprsky neohřejí. Kdyby mě čas netlačil, raději bych si někam zalezla s teplým čajem a pěknou knihou. Četbou bych přečkala tohle ošklivé období, dokud by se příroda zase neprobudila. Trochu závidím některým zvířatům zimní spánek. Je na podzimu vůbec něco pozitivního? Flo
Opilé štěstí strhlo knoflík z kabátu smutku - všichni jsou spokojení a sdírají si strupy, sledují vanilkovou komedii a smějí se. Nebojte pane, neví to, hrajte dál! Zkusil jste už tuhle masku? Sluší vám. Žádná neodolá, obelžeme je všechny. Peřinové tajemství obestřené vášní, láska? básnické klišé… Pevné hráze udrží city na druhé straně, věrnost? okovy a pouta… Hrajte dál! Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, polité obrazy od Van Hooma, až Ona nalezne semena podvodu, jistě je vytrhne ze svého lůna. Dlouho jsi upíjel z trpělivosti, své ženy a Ona už ví. Lopatky větrných mlýnů rozfoukaly noc propusťte vězně svých žíznivých duší. Ráno s vůní kakaa a hořkých mandlí, paní, pohřběte svého muže jak se sluší a podplaťte svědomí, ostatně jako vždy… Jakub Mazanec
Sport V průběhu roku se škola účastní, či sama pořádá, rozmanité sporty. Zatímco každý již dnes ví, že Váňa vyhrál Velkou pardubickou a byl to jeho již sedmý jezdecký triumf, tak málokdo ví, že naši spolužáci jsou takřka nadějní sportovci. Za všechny sporty jsou uvedeny následující.
Memoriál Mgr. Karla Sedláře a Memoriál Mgr. Jaroslava Beránka Memoriál Mgr. Jaroslava Beránka probíhá již druhým rokem na počest jeho památce, jakožto dlouholetého úspěšného hráče a trenéra basketbalu a učitele, jehož posledním působištěm byla 5. ZŠ. Tento memoriál je určen smíšeným družstvům žáků základních škol a nižších gymnázií.
Přespolní běh Letošní ročník okresního kola proběhl 6.října. Jedná se tedy o tzv. běh podle fáborků. Dělí se dle odlišných věkových kategorií, základní školy (ty jsou ještě více děleny dle věku) a střední školy. Běželo se po okruhu v Jindřichově Hradci „na Jakubu“. Z vyššího gymnázia za naši školu běžely samé slečny: Iveta Benešová, Jana Benešová, Michaela Šrámková, Tereza Tětivová (pouze první kolo) a Tereza Körnerová (pouze druhé kolo). Toto týmové složení děvčat úspěšně doběhlo k postupu do dalšího kola. Absolutní vítězkou prvního kola byla Jana Benešová, ovšem i ostatní holky se umístili velmi dobře, součet jejich umístění vyšel nejmenší ze všech týmu, tedy jako vítězky postupují. Druhé kolo, krajské, mělo stejný okruh jako první, okresní. V druhém kole se umístili celkově na druhém místě. Nejlepší z našich holek byla opět Jana, která doběhla jako čtvrtá, před níž byl pouze tým vítězného Vimperku. Účastnilo se zhruba 25 běžců, kteří se dělili na 4-5 týmů.
Již šestým rokem probíhá Memoriál Mgr. Karla Sedláře, který je věnován památce na dlouholetého učitele Gymnázia Vítězslava Nováka, zastupitele a místostarostu města, hráče, organizačního pracovníka a trenéra basketbalu, pana Karla Sedláře. Je určen pro smíšená družstva žáků středních škol.
Školní kolo obou Memoriálů se konalo 5.11. od 8:00. Přihlášené týmy vyššího gymnázia se rozdělily do třech skupin (A – 2.C, 5.A, 8.A; B – 1.C, 1.B, 6.A; C – 2.B, 7.A, 6.A). Z těchto skupin do finále postoupily tyto týmy: 6.A, 8.A, 3.C. V zápase 6.A proti 8.A vítězí 6.A a postupuje do úplného finále. V zápase 8.A proti 3.C postupuje 3.C. Značně unavené týmy bojují ze všech sil, aby se konečným vítězem a těsně ( 28:25) postupujícím týmem za naši školu stala 6.A. ve složení: Michaela Šrámková, Jan Burian, Monika Vrabčeková, Daniel Uksa, Milan Kučera a Václav Hromádka. Gratulujeme a držíme palce v dalších zápasech proti ostatním středním školám, které se konaly 12.11. v nové sportovní hale od 8:30.
Z hlediště basketbalového zápasu V pátek 15. 10. jsem se usadila v hledišti a pozorně sledovala palubovku. Dva odlišné týmy, BK Lions vs. Sokol Pražský, dva sebevědomí trenéři a dva rozhodní rozhodčí. Soupeř, Sokol Pražský, je v této sezoně zatím neporaženým týmem, zůstane to tak i nadále? Oba týmy zahájily zápas mocným pokřikem, ze kterého se k našim místům doneslo jakési „da“. V základní pětce se objevili: Ivo Prachař, Jan Tomanec, Jiří Holanda, Tomáš Šustek, Jan Čech. Šustek otevírá zápas hned tříbodovou střelou. Po celé hale se rozléhá mocná podpora publika, bubny a křik mladších basketbalistů „BK Lions!!“. V první čtvrtině Holanda řídí bravurně útok. Někteří z našich hráčů po ataku na jejich osobu, taktně oplatí, ovšem tak aby nebyl pískaný faul. Až k nám byla cítit podpora ze střídačky. „Sebereme, utečeme, dáme bod“, ozývá se z hlediště. Holanda se neustále ukazuje jako velká opora týmu. Čech je pro kádr výborný střelec. Soupeř má velice slušnou techniku útoku, jak uvedl trenér na oficiálních stránkách BK Lions: „Cesta za úspěchem nebyla však vůbec jednoduchá. Soupeř má své kvality, o čemž přesvědčil v úvodu soutěže zatím všechny své dosavadní soupeře. Náš tým byl však na zápas skvěle takticky připraven. Hráči přesně věděli, od kterých hráčů soupeře hrozí největší nebezpečí.“. Erik Eisman se nám ukazuje jako další výborný rozehrávač.
V publiku vidíme transparenty podporující hráče našeho gymnázia. V druhé čtvrtině, jak by to nazvali odborníci, máme výborné útoky s propracovanými doskoky. Nespokojení diváci křičí na rozhodčí kvůli nepískanému faulu. Asi minutu před koncem druhé čtvrtiny hala tleská bezustání. Během přestávky jsou oceněni nejmladší reprezentanti BK Lions. Karel Forejt dává šanci mladším hráčům. Z palubovky se ozývají sem tam i vulgární výrazy, ale to se dá opravdu pochopit, protože když se nám už po několikáté nepovede proměnit šanci, je pravda, že máme právo zuřit. Poslední třetina byla podle trenéra nemastná, neslaná. I když se klukům nepodařilo udržet vysoký bodový rozdíl, tak to byl velmi povedený zápas. 20 vteřin před koncem hala tleská do rytmu, hráči na střídačce vstávají a vítězíme 96:78. Podání rukou s protihráči, poplácání, potlesk a zase příště při dalším vítězství. „JO!“ (vítězný pokřik).
(Foto: Zdeněk Píša)
Veronika
Bude… A co nás čeká v příštích týdnech? Zde je shrnutí školních akcí: A co zvýraznit? Snad, že přichází čtvrtletí, takže hezky zamakáme. Brzy jsou taky Vánoce (Santa či Ježíšek?) A připomínám, že by si všichni zájemci měli zarezervovat místo na lyžařských kurzech :)
Prosinec 2010 3. 16. 17. 21. 21. 22. 23. – 31.
Den otevřených dveří GVN Konzultační odpoledne pro rodiče Zpívání na schodech Předvánoční posezení s důchodci Projektový den volejbalový vánoční turnaj Vánoční prázdniny
Leden 2011 1. a 2. 2. – 29. 2. – 8. 8. – 15. 15. – 22. Od 22. 21. 25. 28. 31.
Vánoční prázdniny Lyžařské kurzy 1.BC, 5.A a 2.A LVK 1.B, - Jý, Vk, Sl LVK 2.A – Ta,Še LVK 5.A – Ta, Pč LVK 1.C – Ce,Ji Maturitní ples 8.A – KC Jitka Pedagogická rada Zpívání na schodech 1 – koncert ve škole Ukončení prvního pololetí – předání vysvědčení
Koksa
