Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury
ÚROVEŇ POHYBOVÉ AKTIVITY RŮZNÝCH PROFESNÍCH SKUPIN ZAMĚSTNANCŮ ČESKÉ POŠTY Diplomová práce
Autor: Bc. Václav Žabíček Rekreologie Vedoucí práce: Mgr. Dagmar Sigmundová, Ph.D. Olomouc 2013
Jméno a příjmení autora: Bc. Václav Žabíček Název diplomové práce: Úroveň pohybové aktivity různých profesních skupin zaměstnanců České pošty Pracoviště: Institut aktivního životního stylu Vedoucí diplomové práce: Mgr. Dagmar Sigmundová, Ph.D. Rok obhajoby diplomové práce: 2013 Abstrakt: V diplomové práci se zaměřuji na zjištění úrovně celodenní pohybové aktivity a inaktivity různých profesních skupin zaměstnanců České pošty. Souvislosti a vztahy jsem zjišťoval u třech profesně odlišných skupin zaměstnanců, pracovníků poštovní přepravy, poštovních doručovatelů a přepážkových pracovníků. Výzkum probíhal od dubna do července v průběhu roku 2012 na vybraných pracovištích České pošty na území Moravskoslezského a Olomouckého kraje. Zúčastnilo se jej celkem 136 participantů, výzkum dokončilo a platné záznamové archy odevzdalo 117 osob (39 mužů a 78 žen). Jejich týdenní pohybová aktivita byla monitorována pomocí krokoměru YAMAX SW-700. Výsledky měření byly participanty zapisovány do Záznamového archu. Z výsledků vyplynulo, že v týdenní pohybové aktivitě není rozdíl mezi muži a ženami, ale v pracovních dnech jsou rozdíly mezi jednotlivými profesemi. Byla rovněž analyzována struktura pohybových aktivit a inaktivit zaměstnanců. S výsledky výzkumu byli zaměstnanci seznámeni a měly by pomoci přispět k zlepšení jejich pohybové aktivity, fyzické kondice, zdraví a životního stylu. Klíčová slova: Pohybová aktivita, krokoměr, dotazník, Česká pošta, doručovatel, poštovní přepážka, poštovní přeprava. Tato práce vznikla v rámci projektu Posílení odborného potenciálu výzkumných týmů v oblasti podpory pohybové aktivity na Univerzitě Palackého (CZ.1.07/2.3.00/20.0171).
Souhlasím s půjčováním diplomové práce v rámci knihovních služeb.
Author´s first name and surname: Bc. Václav Žabíček Title of the thesis: Level of physical activity in different professional group of employees in Czech post Department : Institute of Active Lifestyle Supervisor: Mgr. Dagmar Sigmundová, Ph.D. The year of presentation: 2013
Abstract: In the thesis I focus on a determination of the level of full-time physical activity and inactivity of various professional groups of The Czech Posts’ employees. While trying to find connections and relations I focused on three different professional groups of employees: postal delivery workers, postmen and counter staff. The research took place from April to July at selected post offices in the Moravian-Silesian and Olomouc Region during the year of 2012. It was attended by 136 participants, 117 subjects (39 men and 78 women) completed the research and handed in valid recording sheets. Their weekly physical activity was monitored by using a pedometer YAMAX SW-700. Results were recorded by participants in the Recording sheet. The results showed that there is no difference between men and women in their weekly physical activity, but there are differences between various professions during working days. I also analyzed the structure of physical activity and inactivity of employees. Employees were acquainted with results of the research and these results should help them to improve their physical activity, physical condition, health and lifestyle.
Keywords: Physical activity, pedometer, questionnaire, The Czech Post, deliveryman, postal counter, mail transport.
I agree the thesis paper to be lent within the library service.
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně pod vedením Mgr. Dagmar Sigmundové, Ph.D., uvedl jsem všechny použité literární a jiné zdroje a dodržoval zásady vědecké etiky.
V Olomouci dne ………..
Děkuji Mgr. Dagmar Sigmundové, Ph.D. za odbornou pomoc a rady, které mi poskytla při zpracování diplomové práce.
OBSAH 1
ÚVOD ........................................................................................................................... 8
2
PŘEHLED POZNATKŮ ............................................................................................ 9 2.1
Terminologie a vymezení pojmů......................................................................... 9
2.2
Pohybová aktivita .............................................................................................. 10
2.3
Doporučený rozsah pohybové aktivity .............................................................. 12
2.3.1
Historie....................................................................................................... 12
2.3.2
Mládež ....................................................................................................... 13
2.3.3
Dospělí ....................................................................................................... 14
2.3.4
Senioři ........................................................................................................ 15
2.4
Chůze jako základ PA ....................................................................................... 16
2.4.1 2.5
Obecná doporučení .................................................................................... 17
Pohybová aktivita a životní styl ........................................................................ 17
2.5.1
Význam pohybové aktivity v životě člověka ............................................. 18
2.5.2
Pozitivní vliv pohybové aktivity na zdraví ................................................ 18
2.5.3
Obezita ....................................................................................................... 21
2.5.4
Kardiovaskulární choroby.......................................................................... 22
2.5.5
Hypertenze ................................................................................................. 23
2.5.6
Cukrovka .................................................................................................... 23
2.6
Negativní vliv PA na zdraví .............................................................................. 23
2.6.1
Prevence rizik při pohybových aktivitách: ................................................ 24
2.7
Pohybová inaktivita ........................................................................................... 25
2.8
Měření pohybové aktivity ................................................................................. 26
2.9
Význam PA pro zaměstnance a zaměstnavatele ............................................... 27
2.9.1
Charakteristika s. p. Česká pošta ............................................................... 28
3
CÍLE A HYPOTÉZY ................................................................................................ 31
4
METODIKA .............................................................................................................. 33 4.1
Charakteristika testovaného souboru ................................................................ 33
4.2
Výzkumné metody a techniky ........................................................................... 34
4.2.1
Popis vlastností a funkcí krokoměru Yamax SW700 ................................ 34
4.3
Popis a realizace výzkumu ................................................................................ 35
4.4
Statistické zpracování dat .................................................................................. 36
5
VÝSLEDKY ............................................................................................................... 37 5.1
Úroveň pohybové aktivity mužů a žen v průběhu 7 dnů................................... 37
5.1.1
Plnění míry doporučení 10 000 kroků denně ............................................. 39
5.2
Úroveň pohybové aktivity v průběhu 5 pracovních dnů ................................... 41
5.3
Úroveň pohybové aktivity o víkendech ............................................................ 43
5.4
Souhrn pohybových aktivit zaměstnanců .......................................................... 45
5.5
Souhrn pohybových inaktivit zaměstnanců ...................................................... 45
6
DISKUZE ................................................................................................................... 47
7
ZÁVĚRY .................................................................................................................... 51
8
SOUHRN .................................................................................................................... 53
9
SUMMARY ................................................................................................................ 54
10 REFERENČNÍ SEZNAM......................................................................................... 55 11 PŘÍLOHY .................................................................................................................. 59
ÚVOD
1
Pohyb provází člověka od nejranějších fází jeho vývoje. Prapůvodní formy pohybu a ty dnešní se od sebe výrazně liší, ale podstata zůstává stále stejná. Záměrně řízený pohyb (tělesná cvičení) je nejen přirozenou součástí života, ale i jeho základním předpokladem (Hodaň, 2007). V současné době se můžeme pohybovat pěšky, na kole, na lyžích na bruslích nebo při nejrůznějších hrách. V přírodě, v lese, na hřišti, stejně jako v hale či kdekoliv pod střechou. Pohybovat se můžeme na různých úrovních, počínaje procházkou v parku nebo se psem, až po špičkové fyzické výkony, které podávají vrcholoví sportovci. Pohyb, to však není něco, co se děje samo a co se obejde bez úsilí a zaujetí. Vždy je k němu potřeba vyvinout patřičnou dávku vůle a úsilí. Stejně důležitá je motivace. Ať už chceme být zdraví, dobře se cítit a vypadat, nebo se pohybujeme proto, že pohybovat se je prostě „in“ (Daněk, 1978). Pohyb a pohybová aktivita však není jen to, čemu se věnujeme ve volném čase, při rekreaci nebo jen pro zábavu. Pohyb je rovněž nezbytný při práci, jako nedílná součást pracovního procesu. Tato práce je zaměřená na průzkum úrovně pohybu poštovních zaměstnanců. Česká pošta s. p. na jejichž pracovištích výzkum probíhal patří k nejvýznamnějším zaměstnavatelům v České republice. Zaměstnává lidi v nejrůznějších profesích. Veřejností zřejmě nejvíce vnímanými profesemi jsou poštovní doručovatel a přepážkový pracovník. Do svého výzkumu jsem zařadil ještě zaměstnance poštovní přepravy. Poštovní přeprava je ta část pošty, která je skryta veřejnosti a do přímého kontaktu se zákazníky nepřichází. Jedná se o třídění jak listovních tak balíkových zásilek na přepravních uzlech, kterých je v republice celkem 8 a nacházejí se většinou v krajských městech. Úroveň pohybové aktivity u těchto tří profesí by měla být, jak vyplývá z jejich charakteru, různá. Naopak úroveň pohybu mezi muži a ženami by se lišit neměla. Provedením výzkumu chci tuto úroveň zjistit, porovnat napříč jednotlivými profesemi a provést další dílčí šetření. Na základě zjištěných skutečností bych chtěl doporučit zaměstnancům České pošty v případech, kdy je to žádoucí, zlepšení úrovně pohybové aktivity a jejich životního stylu.
8
2
PŘEHLED POZNATKŮ
2.1
Terminologie a vymezení pojmů
Pohybová aktivita (PA) – nezbytná součást lidského života. ,,Komplex lidského chování, které zahrnuje všechny pohybové činnosti člověka. Je uskutečňována zapojením kosterního svalstva při současné spotřebě energie“ (Frömel, Novosad & Svozil, 1993, 132). Pohybová aktivita má nejrůznější formy a úrovně. Pohybová inaktivita – absence pohybové aktivity, pohybová nedostatečnost. Chování jedince, projevující se velmi nízkým objemem bazálních pohybových aktivit (Marcus & Forsyth, 2010). Krokoměr – používá se též název pedometr. Je to přenosný přístroj k měření počtu kroků při chůzi. Využívá se především při měření úrovně pohybové aktivity. Funguje na principu mechanického senzoru a zařízení na počítání kroků. Česká pošta – logistická a obchodní firma v ČR. Má dlouholetou tradici. Podnik řídí generální ředitel a jeho činnost kontroluje 11 členná dozorčí rada. V roce 2012 zaměstnávala Česká pošta s.p. okolo 33 000 zaměstnanců na 3394 pobočkách (Anonymous, 2013c), čímž je jednoznačně nejvýznamnějším zaměstnavatelem v České republice. Poštovní doručovatel – jedna z tradičních zaměstnaneckých profesí u České pošty a jejích předchůdců. Poštovní doručovatel se zabývá doručováním poštovních zásilek adresátům. Doručovatel existuje jak pěší (doručuje především listovní zásilky), tak motorizovaný (doručuje převážně balíkové zásilky). V současné době se v rámci racionalizace a optimalizace doručovacích okrsků využívá kombinace motorizovaného a pěšího doručování. Pracovník přepážky – další z tradičních zaměstnaneckých profesí u České pošty. Jedná se o zaměstnance, který sedí u poštovní přepážky na pobočce České pošty a obsluhuje zákazníky. Jeho hlavní náplní práce je příjem a výdej listovních a balíkových zásilek, finanční transakce a další administrativní operace. 9
Pracovník poštovní přepravy – jedná se o profesní pozici u České pošty. Pracovník poštovní přepravy pracuje na přepravním uzlu, kterých je v ČR 10. Při své práci převážně třídí listovní nebo balíkové zásilky, popř. obsluhuje stroje a zařízení určené k třídění těchto zásilek. Životní styl – životní styl je jedním ze základních předpokladů ovlivňujících kvalitu lidského života. Na rozdíl od životního způsobu je životní styl záležitostí jedince a jedná se o souhrn všech lidských aktivit od myšlení, přes chování až po jednání, které zaujímají v životě člověka trvalejší místo. Posuzuje se podle názorů, postojů a chování (Slepičková, 2005). BMI – tzv. Body Mass Index, metoda, která se používá ke stanovení fyziologického množství tukové tkáně v těle. BMI neboli Index tělesné hmotnosti vyjadřuje poměr tělesné hmotnosti a tělesné výšky umocněné na druhou.
BMI = hmotnost(kg) / výška(m)2
(Strunz, 2000). Směrodatná odchylka (SD) – sleduje, jak moc se od sebe liší typické případy v souboru zkoumaných čísel. Prvky souboru jsou si navzájem podobné, když je hodnota malá. V opačném případě velká směrodatná odchylka znamená, že vzájemné odlišnosti jsou velké (Hendl, 2012). Statistická významnost – vyjadřuje vztah vzájemnosti mezi proměnnými. Hovoříme-li o nějakém výsledku, že je statisticky významný, znamená to, že je velmi nepravděpodobné, že by za jeho způsobením stála pouze náhoda (Hendl, 2012).
2.2
Pohybová aktivita
Existují lidské činnosti, které jsou velmi úzce spjaty s celkovým vývojem člověka a lidské společnosti již od svého vzniku. Mezi ně bezesporu patří i rozsáhlá oblast záměrného pohybování se člověka s cílem rozvíjet vlastní fyzické, psychické a sociální vlastnosti, schopnosti a dovednosti. Již desítky let můžeme registrovat v souvislosti s pohybovou aktivitou pojmy jako sport, tělesná výchova, tělesná výchova a sport, masový sport, rekreace. Při jejich vnímání dochází ke značným rozporům, které však nevznikají při 10
použití pojmu tělesná kultura. Jedná se o společensko-kulturní fenomén, který velmi významně ovlivňuje lidskou společnost v průběhu celého jejího vývoje. Právě pohybová aktivita je nejvýznamnější součástí tělesné kultury (Hodaň, 2000). Podle Dobrého (2009, 10) je pohybová aktivita „druh pohybu člověka, který je výsledkem svalové práce provázené zvýšeným energetického výdeje, charakterizované svébytnými vnitřními determinanty a vnější podobou a formou. Pohybem v tomto významu chápeme izotermickou svalovou práci, při které nedochází k pohybu částí těla, ale pouze ke zvýšení svalového napětí.“ V pokynech EU pro fyzickou aktivitu (EU Physical Activity Guidelines, 2008) je pohybová aktivita charakterizována jako jakýkoli tělesný pohyb spojený se svalovým stahem, který zvyšuje výdej energie nad klidovou úroveň. Tato obecná definice zahrnuje všechny souvislosti fyzické aktivity, tj. fyzickou aktivitu ve volném čase, fyzickou aktivitu související se zaměstnáním, fyzickou aktivitu doma nebo v blízkosti domova a fyzickou aktivitu spojenou s dopravou. Caspersen (1989) charakterizuje pohybovou aktivitu jako jakýkoliv fyzický pohyb vyžadující vyšší kalorickou spotřebu. V materiálech amerických vědců (U.S. Department of Health and Human ServicesUSDHHS, 2008) se pracuje s pojmy tělesné pohybové cvičení, a tělesná zdatnost. Přestože
tyto pojmy nejsou totožné, v podstatě vždy jde o pohybovou aktivitu. Autorky Marcus a Forsyth (2010), dělí pohybové aktivity podle druhu na:
Lifestyle PA – bazální, nestrukturované PA jako běžná součást každodenního života. Jedná se např. o chůzi, domácí práce, cestu do zaměstnání apod.
Total PA – jedná se o souhrn bazálních, zdraví podporujících a sportovních pohybových aktivit v určité časové jednotce vykonaných v jednom nebo ve více oddělených intervalech. Trvalá pohybová aktivnost je považována za jeden z nejdůležitějších faktorů zdraví každého jedince.
Accumulated PA – pohybové aktivity vykonané v několika oddělených intervalech, jejichž účinnost se sčítá.
11
Health enhancing PA – pohybové aktivity podporující zdraví, přinášející žádoucí zdravotní benefity. Objemem i namáhavostí odpovídají ověřeným doporučením.
Sports PA – sportovní PA. Strukturované aktivity vykonávané podle pravidel, obvykle spojené s účastí ve sportovních soutěžích a se snahou dosáhnout maximálního výkonu.
Structured PA – strukturované, druhově specifikované PA. Při pravidelném a řízeném opakování přinášejí zdravotní benefity, vedou ke zvyšování tělesné zdatnosti. Jedná se např. o chůzi, běh, jízdu na kole, plavání, rekreační sportovní hry apod. A podle výše intenzity (Marcus & Forsyth, 2010) na:
Low PA – nízká, základní, málo namáhavá PA.
Moderate PA – středně namáhavá PA, je prováděna s intenzitou 3-5x větší než nízká PA.
High PA – velmi namáhavá PA. Na absolutní stupnici pohybové aktivity je to aktivita 6 a více krát vyšší než nízká PA. Vzhledem k osobní kapacitě jednotlivce je to obvykle 7 nebo 8 na stupnici 0 – 10.
2.3
Doporučený rozsah pohybové aktivity
2.3.1 Historie Od počátku vědeckého zkoumání a měření lidského pohybu, zdravého životního stylu uplynulo několik tisíciletí. Již ve starověkém Řecku byla chůze součástí zdravé životosprávy a osobní hygieny. Zřejmě prvním, kdo se teoreticky zamýšlel nad přesunovými pohyby a v té souvislosti i s lidskou chůzí byl Aristoteles ve spise „O chůzi živočichů“. Jedním z nejvýznačnějších představitelů řecké medicíny, Diokles z Karystu doporučoval denní objem chůze 6-9 km kromě chůze nutné při práci. Dalšími starověkými známými díly o pohybu a lidské chůzi jsou Galénovy spisy „Nauka o zdravé 12
životosprávě“ a „O řízení chůze v lidském těle“. Z těchto materiálů vycházeli i středověcí vědci a lékaři. Například Ch. W. Hufeland (1796) ve svém díle Makrobiotika čili umění prodloužit život předkládá již první důkazy o zdravotní prospěšnosti chůze. Doporučuje zde věnovat se alespoň jednu hodinu denně aktivnímu pobytu na zdravém vzduchu, obzvláště nezbytnému pro lidi, kteří se musí zdržovat v uzavřených prostorách. Dalším z průkopníků pohybové aktivity byl český lékař Robert Chlistovský (1840), který ve své disertaci označil nedostatek možnosti rekreační chůze jako jednu z příčin nemocí městských obyvatel. Zřejmě nejvýznamnějším českým lékařem té doby, který se zabýval problematikou vlivu aktivního pohybu na zdraví byl Dr. Karel Chodounský. Ve všech těchto případech se ovšem jednalo především o teoretické vyzdvižení prospěšnosti pohybu a lidské chůze, podložené většinou obecným pozorováním (Daněk, 1978). Mezi současné nejvýznamnější doporučení týkající se pohybové aktivity patří americká doporučení USDHHS, American College of Sports Medicine (ACSM) and the American Heart Association (AHA): Physical activity guidelines for americans (2008). Podle předlohy ACSM/AHA byla vytvořena i doporučení Světové zdravotnické organizace WHO (2010). Dalším dokumentem je doporučení pro členské země Evropské Unie: EU physical activity guidelines (2008), které navazuje na dokumenty publikované Světovou zdravotnickou organizací WHO. Všechna tato doporučení k pohybové aktivitě, ať už evropská či americká byla založena na intenzitě a frekvenci prováděné aktivity.
2.3.2 Mládež Chování a životní styl v dospělosti jsou výsledkem vývoje v dětství a dospívání. Z toho důvodu je potřeba především mládež učit zásady aktivního životního stylu a návyky k pravidelné pohybové aktivitě (Kalman, Hamřík & Pavelka, 2009). Množství a úroveň tělesné aktivity v životě souvisí s návyky v dětství a v mládí. Děti a mladí lidé u kterých převládá sedavý způsob života a v jejich životním stylu je absence či nízká úroveň pohybové aktivity vykazují známky metabolických problémů, např. seskupování kardiovaskulárních rizikových faktorů, které se v dospělosti mohou velmi výrazně negativně projevit na zdravotním stavu. Tělesná výchova je ve školách ve většině zemí povinný předmět. Právě ve školách je možné nabídnout zdravou a atraktivní tělesnou 13
výchovu, která vzbudí zájem o fyzickou aktivitu. Je důležité vyhodnocovat, zda rozšíření nebo zlepšení tělesné výchovy může mít za následek zlepšení zdraví a zdravé chování mezi dětmi a mladými lidmi. Tělesná výchova ve školách je nejšíře dostupný zdroj pro podporu fyzické aktivity mezi mladými lidmi. Proto je třeba vynaložit každé úsilí pro povzbuzení škol, aby poskytovaly fyzickou aktivitu denně na všech stupních, v rámci nebo mimo rámec učebního plánu a ve spolupráci s partnery z místní obce, a aby podporovaly zájem o celoživotní fyzickou aktivitu u všech žáků (EU Physical Activity Guidelines, 2008). Podle doporučení Physical activity guidelines for americans (USDHHS, 2008) by pravidelný denní pohyb min. 60 minut měl zahrnovat:
Zejména PA aerobního charakteru střední a vyšší intenzity (vyšší intenzita zátěže min. 3 dny v týdnu)
PA silového charakteru (nejméně 3 dny v týdnu)
PA zaměřenou na správný vývoj kosterního aparátu (min. 3 dny v týdnu) Frömel, Novosad a Svozil (1999) jako orientační zdravotní ukazatel účinnosti pohybové
aktivity dětí na základních školách doporučují hodnotu 13 000 kroků denně u chlapců a 11 000 kroků denně u dívek. Důležitá při PA mládeže je motivace (různorodé a zábavné aktivity odpovídající věku dětí).
2.3.3 Dospělí Podle Světové zdravotnické organizace WHO (2010) je pro dospělou populaci (18–65 let) doporučeno realizovat středně zatěžující aerobní PA po dobu nejméně 150 minut týdně a dva nebo více dnů se věnovat cvičení na posílení svalstva. Jako ekvivalentní se považuje 75 minut intenzivní aerobní PA (jako je běh) každý týden a dva nebo více dnů cvičení na posílení svalstva. Pro vyšší zdravotní efekt se doporučuje 300 minut týdně středně zatěžující nebo 150 minut intenzivní aerobní PA týdně. Doporučovány jsou rovněž dva nebo více dnů věnovaných cvičení na posílení svalstva. PA dospělých se dělí podle druhu na:
Aerobní (aerobic) 14
Posilování (muscle – strenghening)
a podle intenzity na:
Střední (moderate intensity)
Vysoká (vigorous intensity)
2.3.4
Senioři
Stále více důkazů dokládá význam fyzické aktivity pro seniory. Ačkoli zdravotní stav během stárnutí lze považovat z velké míry za výsledek životního stylu v dospělém věku a možná i v mládí, úroveň fyzické aktivity starších osob je důležitým určujícím činitelem pro jejich úroveň tělesné zdatnosti a pro jejich trvalou schopnost vést nezávislý život (EU Physical Activity Guidelines, 2008). Dostatek pohybové aktivity ve stáří by měl pomoci snížit progresi osteoporózy a udržet na dostatečné úrovni funkční schopnosti potřebné pro každodenní úkony. Každodenní trénink stačí k udržení síly, tělesných funkcí, integrity kostí a psychosociálního zdraví. Mezi výhody provozování pravidelné PA patří zvýšení pracovní kapacity, udržení samoobslužnosti do co nejvyššího věku, snížení úmrtnosti na kardiovaskulární choroby, snížení ztrát kostní dřeně, zlepšení metabolismu, udržení tělesné hmotnosti a vzhledu, zlepšení kognitivních funkcí a reakčního času, snížení úzkosti, nespavosti a depresí. Pohybová aktivita seniorů by měla obsahovat:
Aerobní cvičení
Silové cvičení
Balanční cvičení V populaci seniorů se zvýšenou nemocností tvoří většinu ženy. Mají menší tendenci
k pravidelné pohybové aktivitě, ať již z pohodlnosti nebo z nezvyku a proto jsou vystaveny většímu riziku a pohybové neschopnosti (Kučera & Dylevský, 1999).
15
2.4
Chůze jako základ PA
Jedním z nejdůležitějších kritérií pro posuzování množství a intenzity pohybové aktivity se vztahuje k chůzi, k počtu dosažených kroků za den (Pelclová et al., 2009). Daněk (1989) ve své publikaci uvádí, že poznatky vývojové biologie člověka přesvědčivě dokazují, že člověk se od svých živočišných prapředků oddělil teprve tím, že zaujal vzpřímenou polohu a k pohybu z místa na místo začal používat pouze dolní končetiny. Došlo k tomu někdy zhruba před 1 750 000 lety. Dolní končetiny se nadále samostatně vyvíjely již jen pro pohybové činnosti spojené s pěším přesunem po zemi. Podle teorie světoznámého antropologa českého původu Aleše Hrdličky, kterou publikoval ve svém díle O původu a vývoji člověka (1924), jsou hlavní příčiny, proč naši prapředkové začali používat dolní končetiny pouze k chůzi následující:
Změna stravy z převážně rostlinné na převážně masitou
Následkem úbytku lesnatého prostředí přechod na volná místa
Následkem změny stravy a zvyků úbytek činností čistě živočišných
Vliv vnějších okolností Podle Rose a Gamble (1994) je chůze souborem cyklických tělesných pohybů, které se
stále opakují krok za krokem. Jedná se o druh mechanického pohybu využívající dolní končetiny, který je vlastní dvounohým živočichům, umožňující přesun z jednoho místa na místo jiné. Základní jednotkou chůze je krok. Za chůzi se považuje stav, kdy je vždy aspoň jedna noha v dotyku se zemí. Během chůze se těžiště těla pohybuje v závislosti na jednotlivých krocích. U člověka je chůze spojena se třemi klouby - kotníkem, kolenním kloubem a kyčelním kloubem. Kučera et al. (1999, 83) charakterizuje chůzi jako „…fylogeneticky nejstarší pohybový stereotyp, typický pro lokomoci vzpřímeného člověka. Střídavý rytmický pohyb dolních končetin má fázi opěrnou, stojnou a kročnou“. Délka kroku a frekvence chůze jsou rozhodující složky určující rychlost chůze. Rytmický pohyb dolních končetin je při chůzi doprovázen souběžnými pohyby celého těla, především horních končetin. Janssen, Sugiyam a Winkler (2010) uvádějí chůzi jako nejčastější dobrovolnou pohybovou aktivitou dospělých.
16
2.4.1 Obecná doporučení Nejobecnější a nejvíce používané doporučení k dennímu počtu kroků je doporučení dosažení hranice 10 000 kroků za den, což je ekvivalent asi 8 km chůze. Jeho autorem je Dr.Yoshiro Hatano japonský vědec, který proklamoval, že průměrný člověk ujde denně 3 500 – 5 000 kroků a pro zlepšení zdraví by bylo žádoucí zvýšit toto číslo na 10 000 kroků. Termín Manpo-kei z japonštiny se překládá jako 10 000 kroků (Hatano, 1993). Hodnotu 10 000 kroků jako minimální pro podporu zdraví uvádějí rovněž Tudor-Locke a Bassett (2004) nebo Aoyagi & Shephard (2009). Dále však Tudor-Locke a Bassett (2004) konstatují, že tato norma je reálná pouze u dospělé zdravé populace. Pro starší či nemocné je tato hodnota nedosažitelná a naopak pro adolescenty a děti je tato hranice příliš nízká. Navrhli tedy jednoduchou klasifikaci pohybové aktivity u zdravých dospělých jedinců založenou na počtu kroků vykonaných v rámci jednoho dne:
Sedavý způsob života (<5 000 kroků/den),
Málo aktivní (5 000–7 499 kroků/den),
Částečně aktivní (7 5000–9 999 kroků/den),
Aktivní (≥10 000 kroků/den)
Vysoce aktivní (>12 500 kroků/den). Ačkoliv 10 000 kroků za den je vědecky i mediálně propagovaný údaj jako cíl ke
zlepšení zdraví, nemůže být tento údaj obecně platný pro celou populaci a odborníci o něm často diskutují. Proto by měl být takový univerzální cíl brán opatrně. Lépe je stanovovat si osobní cíle závislé na hodnotách počátečního vyšetření, speciálních zdravotních cílech a udržitelnosti cílů v každodenním životě.
2.5
Pohybová aktivita a životní styl
Ukazuje se, že úroveň zdraví je závislá na úrovni životního stylu a také, že úroveň životního stylu je ovlivněna úrovní přítomného pohybu (Hodaň, 2000). Životní styl a aktivní způsob života poskytují kromě zdraví mnohé další sociální a psychologické přínosy, navíc existuje přímá spojitost mezi fyzickou aktivitou a průměrnou délkou života. Proto fyzicky aktivní lidé obvykle žijí déle než neaktivní. Lidé s pasivním 17
životním stylem, kteří začali vést fyzicky aktivnější život, udávají, že se cítí lépe z fyzického i duševního hlediska a těší se vyšší kvalitě života (EU Physical activity guideline, 2008). „Aktivní životní styl je systém důležitých činností a vztahů a s nimi provázaných praktik zaměřených k dosažení plnohodnotného a harmonického stavu mezi fyzickou a duševní stránkou člověka“ (Valjent, 2008, 50). 2.5.1 Význam pohybové aktivity v životě člověka Lidské tělo potřebuje pravidelnou pohybovou aktivitu, aby mohlo zůstat zdravé po celý život. Je obecně známým faktem, že fyzická aktivita pomáhá udržovat zdravou tělesnou váhu a předcházet kardiovaskulárním chorobám, mrtvici, diabetu typu 2, rakovině tlustého střeva a rakovině prsu. Kromě toho se fyzicky aktivní lidé cítí lépe a dožívají se vyššího věku než lidé fyzicky neaktivní. Pro dospělého člověka by mělo stačit k podpoře a udržení zdraví 30 minut mírné fyzické aktivity (nejlépe pěší chůze, plavání, jízda na kole nebo práce na zahradě) alespoň 5 krát týdně. Nicméně 60 % světové populace nedělá ani toto minimální množství pohybové aktivity. Každodenní život lidí v rozvinutých i rozvojových zemích je stále více pasivnější. Lidé sedí celé dny u stolů, místo toho, aby manuálně pracovali. Do práce jezdí auty, místo toho, aby chodili pěšky, nebo jezdili na kole a ve svém volném čase se věnuji daleko méně fyzickým aktivitám. V mnoha zemích světa je fyzická pasivita hlavním veřejným zdravotním problémem. Nedostatek pohybu způsobuje ročně ve světě okolo 1 900 000 úmrtí. Je zřejmé, že je nutno tuto situaci nějak řešit (Cobiac, Vos & Barendregt, 2009). 2.5.2 Pozitivní vliv pohybové aktivity na zdraví Optimální množství pohybové aktivity je jedním ze zásadních faktorů ovlivňujících lidské zdraví. Trvalá pohybová aktivita v doporučovaných objemech je považována za jeden z nejvýznamnějších faktorů zdravotního stavu každého jedince. Mnoho experimentů a vědeckých důkazů potvrzuje, že adekvátní pravidelná pohybová aktivita přináší lidem všech věkových skupin, v různých zdravotních stavech, včetně lidí s psychickým či fyzickým postižením širokou škálu fyzického, sociálního a mentálního užitku.
18
Pravidelná pohybová aktivita má velký význam pro zdraví jedince. Může snížit riziko kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky a osteoporózy, pomáhá kontrolovat tělesnou hmotnost a posiluje psychiku člověka. Úroveň PA je ovlivněna řadou faktorů, např. socioekonomickým a rodinným statutem, velikostí místa bydliště, ale i regionálními podmínkami pro její realizaci (Horák, Dygrýn, Mitáš & Obzinová, 2010). Podle Kalmana et al. (2009) být aktivní není jen názor či rozhodnutí, je to nutnost k žití, tedy pokud chceme žít zdravý, plnohodnotný život. Mezi pohybovou aktivitou a zdravím je silný vzájemný vztah. Pohybová aktivita, zdraví a kvalita života jsou úzce spojeny. Lidské tělo je stvořené k pohybu a proto k optimálnímu fungování a zamezení nemocí potřebuje pravidelnou fyzickou aktivitu. Aktivní způsob života kromě toho poskytuje mnohé další sociální a psychologické přínosy, navíc existuje přímá spojitost mezi fyzickou aktivitou a průměrnou délkou života, proto fyzicky aktivní lidé obvykle žijí déle než neaktivní. V současnosti existuje dostatek důkazů, které svědčí o tom, že fyzicky aktivní život může lidem poskytnout mnohé zdravotní přínosy. Zde jsou vyjmenovány ty nejzákladnější:
Snížení rizika kardiovaskulárních chorob
Prevence vzniku arteriální hypertenze(vysokého krevního tlaku)
Snížení rizika vzniku diabetes mellitus (cukrovky) II. typu
Zvýšeného využívání tuků, které může napomáhat udržování tělesné hmotnosti a tím snížení rizika obezity
Sníženého rizika určitých typů rakoviny, například rakoviny prsu, prostaty a tlustého střeva
Udržování a zlepšování svalové síly a vytrvalosti a s tím související zvýšení funkční výkonnosti při provádění každodenních činností
Udržování motorických funkcí včetně síly a rovnováhy
Nižší úrovně stresu a s tím spojeného zlepšení kvality spánku
Nižšího rizika pádů u dospělých velmi vysokého věku a prevence nebo oddálení chronických nemocí spojených se stárnutím (EU Physical activity guideline, 2008). Slepičková (2005) uvádí, že sport i jeho aktivní provozování má v naší populaci dobrou
pozici. Značná část obyvatel České republiky však svůj pozitivní názor na význam sportu a pohybové aktivity pro zdraví nerealizuje ve formě vlastní pravidelné pohybové aktivity. 19
Podle Hnízdila (2013) je pohyb nejlepším lékem proti stresu a napětí. Ovšem rekreační pohyb, pro zdraví a potěšení, ne ten vrcholový. Vrcholový sport považuje za sebezničující. Výkonů, které jsou dnes po vrcholových sportovcích požadovány nelze dosáhnout jinak, něž za cenu dopingu, nebo sebezničení. Jako nejvhodnější rekreační sporty doporučuje plavání, běžky, nordic walking, běhání v lese a jógu. Naopak naprosto nevhodné pro zdraví jsou městské maratony, při kterých nejvíce trpí klouby, kolena a kyčle. Rovněž varuje před zbytečným užíváním léků proti nejrůznějším bolestem, které jsou jen signálem našeho těla, že něco děláme špatně. Stejskal (2004, 12) konstatuje, že „pravidelné cvičení a přirozená pohybová aktivita jsou spolu s přiměřeným příjmem energie nejlepším, nejbezpečnějším a ekonomicky nejméně náročným preventivním prostředkem většiny civilizačních onemocnění.“ Bylo také prokázáno, že dlouhodobá pohybová aktivita prodlužuje život a snižuje úmrtnost na onemocnění spojená s dlouhodobým sedavým životním stylem. Pravidelná PA má i pozitivní vliv na lidskou imunitu. Během posledních několika desetiletí vědecké důkazy stále potvrzují širokou škálu zdravotních výhod spojených s pravidelnou fyzickou aktivitou. Intenzivní cvičení většinou potlačuje aktivitu a úroveň několika imunitních buněk, zatímco jiné imunitní funkce mohou být stimulovány již při mírné fyzické aktivitě. S touto znalostí by se dal vliv různé úrovně fyzické aktivity na imunitní funkce použít jako potenciální nástroj k ochraně zdraví nejen u sportovců, ale také v běžné populaci. Fyzická aktivita a mechanismy, které promítají fyzicky aktivní životní styl do dobrého zdraví a jejich globální vliv na imunitní funkce a jejich důsledky na rizika infekce jsou stále předmětem intenzivních výzkumů (Romeo, Wärnberg, Pozo & Marcos, 2010). Přestože je jednoznačně prokázán pozitivní vliv pohybové aktivity na zdraví člověka, nedávná studie vědců ze Středoamerického kardiologického ústavu v Kansas City zjistila, že arteroskleróza, zanášení tepen cholesterolem není tzv. civilizační chorobou. K tomuto poznání došli tomografickým zkoumáním 137 mumií z celého světa, jejichž stáří se pohybovalo od jednoho století po čtyři tisíciletí. 34 – 47 % těl vykazovalo počínající či rozvinutou arterosklerózu. Přestože tito naši předkové nekouřili, nejedli nezdravě tučnou stravu a měli dostatek pohybu, kardiovaskulární nemoci se jim nevyhnuly. Vědci tudíž došli k závěru, že zřejmě přeceňujeme myšlenku, že riziko kardiovaskulárních chorob lze zdravým životním stylem zcela odstranit (Anonymous, 2013b).
20
V roce 2005 zemřelo ve světě na neinfekční nemoci více než 35 miliónů lidí, což představuje 60 % všech úmrtí. Bez opatření k řešení příčin, lze očekávat v letech 2005 až 2015 nárůst úmrtí o dalších 17 % (WHO, 2010). Mezi negativní důsledky nedostatku PA a špatného životního stylu patří mimo jiné: obezita, kardiovaskulární onemocnění, hypertenze a cukrovka (jednotlivě níže).
2.5.3 Obezita Obezita patří mezi nejčastější chronická onemocnění na světě a je hlavním rizikovým faktorem většiny civilizačních onemocnění. Obezitu definujeme jako zmnožení tukové tkáně nad fyziologickou mez. V životě se často díváme na obézní lidi shovívavě a vzájemně si gratulujeme, jak dobře vypadáme. Obezita však není příznakem dobrého zdraví ani rezervou na horší časy. Nejedná se jen o záležitost vzhledu, nebo taky vady na kráse,
nýbrž
závažnou
zdravotní
poruchu.
Nadváha
je
v současné
době
již
charakterizována jako nemoc. Obezita představuje zvýšené riziko v několika ohledech. Opakovaně se prokázalo, že lidé s nadváhou trpí daleko častěji chorobami srdce a cév, látkové přeměny (např. cukrovkou), poruchami a chorobami trávicího traktu, kloubů, kostí a svalů. Hůře se rovněž vyrovnávají s chirurgickými zákroky a mají některé specifické problémy ve sféře psychické. Lidé s nadváhou se rovněž dožívají nižšího věku. V zásadě platí, že čím vyšší nadváha, tím větší riziko pro jejího nositele (Hejda & Šmrha, 1985). Hanušová a Šmolík (1981, 16) charakterizují obezitu jako „…stav, kdy se v organismu nahromadilo více tuku, než odpovídá normálním průměrům, tj. nad 25 % tělesné váhy u mužů a nad 20 % tělesné váhy u žen.“ Někdy se objevuje i vyšší procento tuku u lidí s normální váhou. Objevuje se obvykle u lidí se sedavým zaměstnáním. V tomto případě hovoříme o tzv. latentní obezitě. Obezita neboli nadváha má v současné době dvě základní příčiny vzniku. Ve většině případů k ní dochází z nadměrného množství jídla a z nedostatku pohybu. Další, z příčin může být nějaká vrozená porucha látkové přeměny, což je však především u mladých lidí situace poměrně vzácná (Hanušová a Šmolík, 1981). Ke stanovení fyziologického množství tukové tkáně v těle se nejčastěji používá tzv. Body Mass Index (BMI). BMI neboli Index tělesné hmotnosti vyjadřuje poměr tělesné hmotnosti a tělesné výšky umocněné na druhou. BMI = váha(kg) / výška(m)2 . Kategorie BMI jsou však zjednodušeným modelem. Body Mass Index udává méně přesné údaje zejména u dětí, starších lidí a aktivních sportovců. Přesnější posouzení tělesné váhy než 21
kalkulačka BMI provede lékař, který zahrne i další parametry: např. pohlaví, věk, objem svalů a typ postavy (Strunz, 2000). V tabulce 1. jsou zpracovány hodnoty BMI podle kategorií (Vítek, 2008) s udáním stupně zdravotního rizika: Tabulka 1. Klasifikace nadváhy a obezity (Vítek, 2008) BMI
Kategorie
Zdravotní rizika
méně než 18,5
podváha
vysoká
18,5 - 24,9
norma
minimální
25,0 - 29,9
nadváha
nízká až lehce vyšší
30,0 - 34,9
obezita 1. stupně
zvýšená
35,0 - 39,9
obezita 2. stupně (závažná)
vysoká
40,0 a více
obezita 3. stupně (těžká)
velmi vysoká
2.5.4 Kardiovaskulární choroby Kardiovaskulární choroby (onemocnění srdce a cév) patří mez hlavní skupinu tzv. civilizačních chorob a jsou na prvním místě v příčinách úmrtí. Mezi hlavní příčiny vzniku kardiovaskulárních chorob patří obecně:
Špatná výživa
Nedostatek pohybu
Stres Populační studie shodně potvrdily, že riziko kardiovaskulárních onemocnění je
redukováno úměrně se zvyšováním objemu pohybových aktivit a úrovně tělesné zdatnosti. Znamená to, že riziko různých chorob je nejmenší u jedinců s vysokou úrovní tělesné zdatnosti nebo s pravidelnou pohybovou aktivností (USDHHS, 2008).
22
2.5.5 Hypertenze Hypertenze (vysoký krevní tlak), je v dnešní době jednou z nejrozšířenějších civilizačních chorob, kterou celosvětově trpí 20 % lidí. Hypertenze neboli vysoký krevní tlak je onemocnění postihující zprvu systém srdce a cév. Postupně se ale problém rozšiřuje a vysoký krevní tlak tak poškozuje spoustu orgánů. Mezi nejtypičtější celkové příznaky vysokého krevního tlaku patří neklid, únava a pocení. Mezi další příznaky hypertenze patří bušení srdce, či bolesti hlavy (Podhorec, 2012).
2.5.6 Cukrovka Cukrovka (Diabetes mellitus) je souhrnný název pro skupinu chronických onemocnění, které se projevují poruchou metabolismu sacharidů. Diabetes II. typu je způsoben sníženou citlivostí tkání vlastního těla k inzulinu (inzulínová rezistence). Obézní lidé mají větší sklon ke vzniku diabetu II. typu než lidé relativně štíhlí. Proto úbytek váhy spolu s fyzickou aktivitou a zdravou dietou je účinnou formou prevence proti diabetu II. typu (Lichnovský, 2013).
2.6
Negativní vliv PA na zdraví
Podle dokumentu Physical activity guidelines for Americans (USDHHS, 2008) jsou s pohybovou aktivitou kromě pozitiv spojena i negativa a určitá rizika. Ačkoliv je prokázáno, že je PA zdraví prospěšná, občas při ní dochází ke zraněním či jiným nežádoucím jevům. Nejčastějším zraněním bývají zranění pohybového aparátu (kosti, klouby, svaly, vazy, šlachy). Další nežádoucí účinky PA jsou přehřátí a dehydratace. Ve vzácných případech potom infarkt během PA. Ovšem pozitivní přínos PA vysoce převažuje nad riziky. Nejbezpečnější PA jsou ty s nízkou a střední intenzitou, při nichž nedochází k fyzickému kontaktu (chůze, domácí práce, práce na zahradě, lehké cvičení, cyklistika, plavání, tanec a golf). Větší počet úrazů vzniká při kontaktních aktivitách(box, zápas, hry-fotbal, hokej, basket, házená). S narůstající intenzitou PA se zvyšuje riziko zranění. Při výkonnostním a vrcholovém sportu dochází mnohem častěji ke vzniku úrazů, než při rekreačním.
23
Právě u vrcholových sportovců dochází nejčastěji ke zraněním a zdravotním komplikacím znamenajícím vážné poškození organismu. Jde především o sporty, kde jde o extrémní namáhání kloubů, a vazů, nebo kde je při extrémních tréninkových dávkách přetěžován celý pohybový aparát i svalstvo sportovců. V extrémních případech může dojít i k úmrtí sportovců. Aktivní sportovci (profesionální i amatérští) jsou překvapivě podstatně více ohroženi také náhlou kardiální smrtí než nesportovci. U mužů je toto riziko daleko vyšší než u žen (9:1), což je podmíněno faktem, že muži zpravidla provozují sporty vyžadující vyšší fyzickou aktivitu. Sportovní aktivita má tedy kromě svých pozitivních dopadů i dopady nepříznivé - zvyšuje riziko náhlé smrti, protože námaha a psychický stres zvyšují riziko náhlé srdeční zástavy u osob, které mají skryté kardiální problémy (Krupička, 2011). Nelze zde nevzpomenout např. smrt mladého ruského hokejisty Alexeje Čerepanova v roce 2008, nebo několika mladých fotbalistů přímo na hřišti uprostřed zápasu. V poslední době se množí vážná zranění sportovců při sjezdovém lyžování. Obecně známé jsou aktuální případy jako Lindsay Vonnová, Ivica Kostelič, nebo Tomáš Kraus. Velmi častá jsou rovněž zranění vrcholových atletů. Jako ukázkový by mohl sloužit případ našeho špičkového překážkáře Petra Svobody, který díky dlouhotrvajícímu vleklému zranění uvažuje o předčasném konci své sportovní kariéry. Rovněž případy desetibojařů Dvořáka či Šebrleho poukazují na to, že dlouhodobý vrcholový sport má devastující účinky na lidský organismus. Každé úmrtí či vážné zranění sportovce bohužel dává argumenty kritikům či nesportovcům, což je ve společnosti, kde narůstá množství a intenzita civilizačních chorob podmíněných kromě jiného i sedavým způsobem života, neprozřetelné. Sport každopádně patří mezi tzv. režimová opatření, kterými předcházíme řadě chorob či je dokonce pomáháme léčit. Otázkou je vždy míra (intenzita, frekvence) sportovního zatížení jednotlivců. Ta musí být taková, aby sport prospíval (zvyšoval kvalitu života a zlepšoval životní prognózu) a neškodil (Krupička, 2011). 2.6.1 Prevence rizik při pohybových aktivitách:
Volba odpovídající PA
Volba odpovídající úrovně PA
Volba odpovídající frekvence PA 24
pravidelné provozování PA (adaptace, dobrá fyzická kondice, obratnost)
používání vhodného sportovního vybavení v odpovídajícím technickém stavu (kolo, míče, obuv, pálky)
používání ochranných pomůcek (přilby, brýle, chrániče)
provozování PA na místech k tomu vyhrazených (cyklostezky, chodníky, hřiště s kvalitním povrchem, sportovní haly)
provozování PA za pokud možno optimálních klimatických podmínek (příliš velké horko-riziko dehydratace, příliš velká zima-riziko podchlazení)
střídání PA s dostatečným množstvím odpočinku
přizpůsobení úrovně PA zdravotnímu stavu, respektování doporučení lékařů (zvýšené riziko při srdečních onemocněních, onemocněních či poruchách pohybového aparátu, cukrovce, vysokém, či nízkém tlaku) (USDHHS, 2008).
2.7
Pohybová inaktivita
Jedná se v podstatě o pohybovou nečinnost. Pohybová inaktivita je lidské chování (mimo spánek), které výrazně nezvyšuje energetický výdej nad klidovou úroveň metabolismu (Sigmund, Dlugopolská & Frömel, 2002). Marcusová a Forsythová (2010) charakterizují pohybová inaktivitu jako pohybovou nedostatečnost, jako chování jedince projevující se velmi nízkým objemem bazálních PA a deficitem strukturovaných PA. Jedním ze základních projevů pohybové inaktivity je v dnešní době především tzv. sedavý způsob života. Již desítky let člověk sedí. Zvedli jsme ruce od země, vztyčili hlavu a napnuli kolena, abychom po milionech let konečně kráčeli světem zpříma. Už ale asi 150 let nás ohýbá židle do dvou nepřirozených pravých úhlů. Omezuje činnost kostry, svalů, dýchání, připravuje nohy o pevný kontakt. Svaly na nohou a zádech ochabují, pánev ztrácí stabilitu, obratle pružnost. Vedlejšími účinky sezení jsou hemoroidy, pokřivené obratle, bolesti zad a hlavy, křeče a potíže s ploténkami (Strunz, 2000). V USA a v mnoha dalších zemích je sedavý způsob života hlavní příčinou jeho nízké kvality, invalidity a úmrtí. Bylo prokázáno, že sedavý životní styl je rizikovým faktorem pro rozvoj mnoha chronických nemocí, včetně kardiovaskulárních chorob, které jsou hlavní příčinou smrti v západním světě (Marcus & Forsyth, 2010). 25
2.8
Měření pohybové aktivity
Abychom mohli určit a posléze doporučit optimální množství pohybové aktivity, musíme její množství nějakým způsobem změřit. Nejčastější metodou měření úrovně lidské aktivity bývá měření množství a intenzity lidské chůze. Od počátku měření a vědeckého zkoumání chůze uplynula tisíciletí. Již ve starověkém Řecku byla chůze součástí zdravé životosprávy a osobní hygieny. Jedním z nejvýznačnějších představitelů řecké medicíny, Diokles z Karystu doporučoval denní objem chůze 6-9 km kromě chůze nutné při práci. Dalším starověkým známým dílem je Galénův spis Nauka o zdravé životosprávě. Z těchto materiálů vycházeli i středověcí vědci a lékaři. Tvůrcem konceptu pedometru byl podle kreseb z 15. století Leonardo da Vinci. Jednalo se o přístroj s kyvadlem jehož rameno se pohybovalo tam a zpět a zaznamenávalo houpání dolních končetin při chůzi. Významnými badateli měření PA byli v polovině 19. století bratři Weberové. Výsledkem jejich zkoumání byla tzv. teorie kyvadlové chůze, kdy vycházeli z toho, že chůze je výsledkem pasivního kmihu dolních končetin. Tato teorie byla v dalších letech vyvrácena. Významný pokrok přinesl výzkum pařížského fyziologa Mareye za pomoci fotografických technik. Jeho práce byla důležitým mezníkem ve vývoji zkoumání lidských přesunových aktivit. Následovaly další výzkumy, které využívaly nových poznatků vědeckotechnického pokroku. Postupně byl ke zkoumání chůze využit elektrokardiogram, rentgen, ale i mechanická zařízení, jako šlapací mlýny či různá chodítka, ať už na mechanické či později elektrické bázi (Daněk, 1978). Moderní krokoměry se objevily v polovině šedesátých let 20. století v souvislosti s olympiádou v roce 1964 v Japonsku, kdy se krokoměr stal úspěšným motivačním nástrojem pro milióny Japonců. Termín Manpo-kei se překládá jako 10 000 kroků a jeho autorem je Dr.Yoshiro Hatano. Tento japonský vědec na základě pokusů proklamoval, že průměrný člověk ujde denně 3 500–5 000 kroků a pro zlepšení zdraví by bylo žádoucí zvýšit toto číslo na 10 000 kroků (Hatano, 1993). V současné době se k měření chůze využívají především již zmíněné krokoměry. Krokoměr je přenosný elektronický, elektromechanický nebo čistě mechanický přístroj, který při chůzi počítá kroky. Nejvíce se používají přístroje elektronické. Podle výzkumu Croutera, Schneidera, Karabuluta a Bassetta (2003)
jsou pedometry nejpřesnější při
určování počtu kroků, méně přesné při překonané vzdálenosti a nejméně přesné při stanovení výdeje energie. 26
K nejvýznamnějším výrobcům těchto jednoduchých, ale velmi spolehlivých zařízení patří především firmy Omron, Silva, Sportline nebo Yamax. Právě krokoměr Yamax SW 700 japonského výrobce byl použit při výzkumu v této práci.
2.9
Význam PA pro zaměstnance a zaměstnavatele
Velká část lidského života je naplněna prací. V zaměstnání člověk stráví 8 - 9 hodin pět dní v týdnu, celkově průměrně 40 let. V průběhu této doby strávené v práci musí podávat alespoň uspokojivý pracovní výkon. Tento výkon probíhá v podmínkách, které ovlivňují jeho zdraví (Slepičková, 2005). Často je člověk vystaven těžké fyzické práci, nebo naopak většinu pracovní doby prosedí a je vystaven stresu. Po práci je nutno si odpočinout a načerpat nové síly. To se dá řešit několika způsoby. Buď pasivním, nebo aktivním odpočinkem. Zřejmě ideálním prostředkem k načerpání nových sil je odpočinek aktivní, který bývá spojen s pohybovou aktivitou. Kromě individuálního úsilí k regeneraci sil leží část odpovědnosti i na bedrech zaměstnavatele. Je v zájmu každého zaměstnavatele, aby jeho pracovníci byli schopní, produktivní a dlouhodobě vynakládali maximum svých sil v jeho prospěch. Dalším plusem aktivních a zdravých zaměstnanců je snížení absence v práci (pracovní neschopnosti ze zdravotních důvodů), což každé firmě pomáhá snižovat náklady a vede ke zvyšování efektivity práce a zisku. Ne každý podnik si ovšem uvědomuje výhody, které vyplývají z dobré úrovně zdraví a zdatnosti zaměstnanců. Obzvláště větší firmy a Česká pošta, které se prováděný výzkum týká k nim rovněž patří, tvoří ze svého zisku FKSP. Tento následně slouží, jak už z jeho názvu vyplývá, k uspokojování kulturních, rekreačních a sociálních potřeb svých zaměstnanců. Menší firmy poskytují podobné výhody svým zaměstnancům především prostřednictvím nejrůznějších benefitů. Výkonný, odpočinutý a spokojený zaměstnanec je dnes určitě cílem každé prosperující firmy.
27
2.9.1 Charakteristika s. p. Česká pošta
2.9.1.1 Historie Česká pošta s.p., firma u které probíhal výzkum pohybové aktivity zaměstnanců, který jsem využil v této práci má letitou tradici. Prapůvod a kořeny bychom našli v hlubokém dávnověku. Již po vzniku artikulované řeči, který se podle dnešních poznatků klade zhruba do období 100 000 let před naším letopočtem zde vznikla potřeba předávání si sdělení a zpráv. V té době pochopitelně ústní cestou. Podmínkou k předávání zpráv a poselství písemnou formou byl vznik písma. Ten se datuje asi do 4. tisíciletí před naším letopočtem do říše Sumerů. Texty se tehdy zaznamenávaly na hliněné destičky, které se potom vypalovaly. Později, ve starém Egyptě se dokumenty začaly psát na papyrus a pergamen. Všechny tyto technologie psaní zpráv postupem času ustoupily papíru, který vyráběli Číňané od počátku 2. století př.n.l. a jehož výroba a používání pronikly do většiny civilizovaného světa. Zprávy v té době přepravovali pěší poslové, později jezdečtí koně či jiná zvířata. Z Babylonské, Egyptské a Římské říše je známo posílání zpráv pomocí holubů. Nejvíce se však uplatňoval přenos a předávání zpráv pomocí poslů. Začaly se objevovat zárodky organizace poselských služeb, prapředek dnešní pošty. Tento stav vydržel v podstatě až do středověku. Časem se k přepravě zpráv přidala přeprava zboží a osob. Spojení bylo díky přírodním podmínkám velmi obtížné, neexistovaly komunikace, ani dopravní infrastruktura. Novověká pošty má kořeny v severní Itálii. Rod Thurn-Taxisů zde založil ve 14. století poselskou společnost, jejíž působnost se postupně rozšířila téměř do celé Evropy a svou činnost ukončili až koncem 19. století. Na území dnešní České republiky ovládal poštovní služby dědičný rod Paarů. K zásadnímu zlomu zde došlo v polovině 18. století, kdy pošta částečně přešla ze soukromých rukou pod státní správu. Velký vliv na poštovnictví měl, stejně jako na všechny oblasti lidské činnosti, rozvoj vědy a techniky. Technické vynálezy, jako parní stroj, automobil a později letadlo byly využívány ve všech oblastech, přepravu zpráv a zboží nevyjímaje. Ve 20. století pošta na našem území nadále procházela vývojem, napříč oběma světovými válkami, změnami v politické a geografické oblasti až do dnešní podoby. Vznik samostatné České pošty je spojen se vznikem samostatné České republiky v roce 1993. Česká pošta se stala od 1. ledna 1993 – zároveň s osamostatněním České republiky – státním podnikem. Mohla tak po dlouhých desetiletích navázat na nejlepší tradice prvorepublikového státního podniku 28
Československá pošta a prokázat svou životaschopnost a smysluplnost v podmínkách tržního hospodářství (Čtvrtník, Galuška & Tošnerová, 2008). I v současné době pošta a její služby prochází vývojem. Díky prudkému rozvoji elektronických médií na konci 20. a na počátku 21. století dochází k markantnímu úbytku přepravy listovních zásilek. Naopak díky zvýšené hmotné spotřebě a internetovým obchodům dochází k prudkému nárůstu přepravy balíkových zásilek. Pošta se ve snaze zachovat či zvýšit objem tržeb prezentuje významně i na poli služeb, obchodu a administrativy. Česká pošta koncentruje svoje úsilí na modernizaci logistiky, a to jak přestavbou logistické sítě, tak investicemi do vozového parku. Pod tlakem konkurence optimalizuje svou síť poboček a přepravních uzlů. V současné době je Česká pošta největším zaměstnavatelem v České republice a plní tím i jistou sociální roli. Ke konci roku 2012 zaměstnávala Česká pošta okolo 33 000 zaměstnanců (Anonymous, 2013c). Tradiční pozice jako poštovní doručovatel, přepážkový pracovník, nebo pracovník poštovní přepravy mají svoje nezastupitelné místo v síti České pošty a právě jejich pohybovou aktivitou se zabývá tato práce. 2.9.1.2 Zaměstnanecké profese a pracovní prostředí Pracovní prostředí na pracovištích České pošty, na kterých probíhal výzkum pohybové aktivity je různé. Práce probíhá uvnitř budov i venku, právě podle druhu vykonávané profese. Veřejností nejvíce vnímaný je poštovní doručovatel a přepážkový pracovník. Do výzkumu jsem kromě těchto dvou profesí zahrnul ještě pracovníky poštovní přepravy.
Poštovní doručovatel – jedna z tradičních zaměstnaneckých profesí u České pošty, zabývá se doručováním poštovních zásilek. Doručovatel existuje jak pěší (doručuje především listovní zásilky), tak motorizovaný (doručuje převážně balíkové zásilky). Pracovní režim probíhá v ranních a odpoledních směnách. Vzhledem k převažujícímu pěšímu doručování je u těchto zaměstnanců pohybová aktivita v průběhu pracovní doby v pracovní dny vyšší. Tato profese byla v minulosti vždy doménou žen a tento stav přetrvává dodnes. Důvodem jsou nižší výdělky, jejichž výše většinou muže jako živitele rodiny k provozování této profese nemotivovala. V současné době se muži objevují na
29
pozicích balíkových motorizovaných doručovatelů, kde je třeba jejich fyzické síly k manipulaci se zásilkami větších rozměrů a hmotností.
Pracovník přepážky – další z tradičních zaměstnaneckých profesí u České pošty. Zaměstnanci převážně sedí u poštovní přepážky na pobočce a obsluhuje zákazníky. Jeho hlavní náplní práce je příjem a výdej listovních a balíkových zásilek, finanční transakce a další obchodní a administrativní operace. Pracovní režim probíhá rovněž v ranních a odpoledních směnách, charakter práce je především sedavý. Díky tomu je pohybová aktivita v průběhu pracovní doby v pracovní dny nižší. Rovněž tato profese, podobně jako poštovní doručovatel, byla v minulosti a je i dnes doménou žen. Důvody jsou stejné jako u doručovatelů. Pracovník poštovní přepravy – pracovník poštovní přepravy pracuje na přepravním uzlu. Jedná se o budovu, ve které probíhá třídění listovních a balíkových zásilek, které se zde svážejí od podacích pošt a po roztřídění rozvážejí k dalším přepravním uzlům a k poštám dodacím. Práce zde je velmi různorodá a fyzicky poměrně náročná. Při své práci zde zaměstnanci převážně třídí listovní nebo balíkové zásilky, popř. obsluhují stroje a zařízení určené k třídění těchto zásilek. U této profese je zastoupení mužů a žen v rovnováze. Ženy se zde více uplatňují v pozicích třídičů listovních zásilek, muži v pozici třídičů zásilek balíkových.
30
CÍLE A HYPOTÉZY
3
Hlavním cílem práce je na základě týdenního monitorování pohybové aktivity krokoměrem analyzovat pohybové chování vybraných profesních skupin zaměstnanců České pošty. Dílčí cíle:
1.
Analyzovat úroveň pohybové aktivity u vybraných profesních skupin pracovníků České pošty
2.
Specifikovat rozdíly v týdenní pohybové aktivitě žen a mužů
3.
Zjistit míru plnění doporučení 10 000 kroků denně
Hypotézy: H 1: Pohybová aktivita žen pracujících u České pošty je stejná jako pohybová aktivita mužů Poznámky:
Úroveň pohybové aktivity je charakterizována průměrným denním počtem kroků naměřeným krokoměrem v průběhu sledovaných 7 dnů.
H 2: Pohybová aktivita zaměstnanců poštovní přepravy, poštovních doručovatelů a přepážkových pracovníků je stejná Poznámky:
Úroveň pohybové aktivity je charakterizována průměrným denním počtem kroků naměřeným krokoměrem v průběhu sledovaných 7 dnů.
Očekáváme, že pohybová aktivita zaměstnanců poštovních přepážek vzhledem k charakteru vykonávané práce bude nižší, něž PA doručovatelů a pracovníků přepravy. 31
Výzkumné otázky: Jaký je rozdíl v úrovni pohybové aktivity mezi muži, ženami a jednotlivými pracovními profesemi v průběhu pracovních dnů a o víkendech?
Jak plní zaměstnanci ČP míru doporučení 10 000 kroků v pracovních dnech a o víkendech?
Jaká je struktura volnočasových pohybových aktivit a inaktivit u jednotlivých profesních skupin? Kolik času stráví zaměstnanci sezením či stáním v dopravních prostředcích ?
32
4
METODIKA
4.1
Charakteristika testovaného souboru
Pro svůj výzkum jsem zvolil zástupce vybraných profesí z řad zaměstnanců České pošty. Jednalo se o poštovní doručovatele, přepážkové pracovníky a pracovníky poštovní přepravy. Participanty z řad přepážkových pracovníků a poštovních doručovatelů jsem získal na pobočkách České pošty v Hranicích, Lipníku nad Bečvou a v Litovli, z řad poštovní přepravy jsem oslovil na SPU (sběrný přepravní uzel) v Ostravě, kde pracuji. Jednalo se v tomto případě o záměrný výběr pracovišť. K provedení výzkumu mi dali svolení a se získáním participantů mi pomohli vedoucí příslušných pošt. Výzkumu se zúčastnili zaměstnanci, kteří s ním dobrovolně souhlasili. Vzhledem k rozsahu výzkumu a složitosti výběru pracovišť nemohl výzkum proběhnout v jediném týdnu, proběhl v období od dubna do července 2012. Výzkum spočíval v týdenním monitorování pohybové aktivity pomocí krokoměrů YAMAX SW 700. Naměřené hodnoty participanti zapisovali do tiskopisu Záznam týdenní pohybové aktivity krokoměrem upraveného pro účely tohoto výzkumu. Krokoměry mi zapůjčilo Centrum kinantropologického výzkumu FTK. Celkem se výzkumu zúčastnilo 136 participantů, dokončilo jej a platné záznamové archy odevzdalo 117 osob. Podrobnější charakteristiky testovaného souboru viz tabulky 2., 3. a 4. Tabulka 2. Souhrnné charakteristiky testovaného souboru (M ± SD) Skupina-počet (n) Celkem (117) Doručovatelé (33) Přepážka (32) Pošt. přeprava (52)
Věk (roky)
Hmotnost (kg)
Výška (cm)
19 – 60 19 – 58 23 – 59 23 – 60
71,76± 12,18 73,48 ± 13,81 67,84 ± 10,3 73,09± 12,12
170,56± 8,96 170,55 ± 9,6 168,88 ± 6,01 171,52 ± 10,01
BMI 24,68 ± 3,73 25,37 ± 4,57 23,83 ± 3,36 24,77 ± 3,32
M = průměr, SD = směrodatná odchylka. Tabulka 3. Souhrnné charakteristiky testovaného souboru - muži (M ± SD) Skupina-počet (n)
Věk (roky)
Hmotnost (kg)
Výška (cm)
BMI
Celkem (39) Doručovatelé (9) Přepážka (5) Pošt. přeprava (25)
19 – 57 19 – 43 23 – 49 23 – 57
81,38 ± 13,2 87,33 ± 17,0 74,2 ± 5,68 80,68 ± 12,7
179,12 ± 10,82 182,33 ± 13,48 173,4 ± 3,69 178,92 ± 10,7
25,36 ± 2,62 26,34 ± 3,1 24,66 ± 1,4 25,14 ± 2,62
M = průměr, SD = směrodatná odchylka. 33
Tabulka 4. Souhrnné charakteristiky testovaného souboru - ženy (M ± SD) Skupina-počet (n)
Věk (roky)
Hmotnost (kg)
Výška (cm)
BMI
Celkem (78)
24 – 60
66,96 ± 11,63
166,28 ± 7,88
24,34 ± 4,17
Doručovatelé (24)
27 – 58
68,29 ± 12,41
166,12 ± 7,65
25,0 ± 5,01
Přepážka (27)
27 – 59
66,66 ± 10,97
168,03 ± 6,35
23,67 ± 3,61
Pošt. přeprava (27)
24 – 60
66,07 ± 11,55
164,66 ± 9,32
24,41 ± 3,86
M = průměr, SD = směrodatná odchylka.
4.2
Výzkumné metody a techniky
V této diplomové práci byly použity k měření úrovně pohybové aktivity krokoměry YAMAX SW 700. Pomocí těchto přístrojů byl sledován denní objem kroků během jednoho týdne. Počet kroků, společně s dalšími údaji o absolvované pohybové aktivitě a s důležitými osobními a demografickými údaji participaci zaznamenávali do tiskopisu Záznam týdenní pohybové aktivity krokoměrem (přílohy č. 1. a 2.), upraveným pro potřeby tohoto výzkumu.
4.2.1 Popis vlastností a funkcí krokoměru Yamax SW 700 Digitální krokoměr Yamax SW 700 je jednoduchý přístroj, určený k monitorování počtu absolvovaných kroků. Přístroj je konstruován tak, že při každém došlápnutí (změně těžiště) zaznamenává jeden krok. Celkový počet absolvovaných kroků se zobrazuje na displeji. Krokoměr YAMAX SW 700 má kromě měření počtu kroků ještě další funkce. Přístroj zaznamenává překonanou vzdálenost v kilometrech a množství spálené energie v kilokaloriích. Před začátkem používání přístroje je vhodné z důvodu přesnosti naměřených hodnot zadat do přístroje hmotnost a délku kroku osoby, která měření provádí. Obrázek 1. Krokoměr Yamax SW700
34
Obrázek 2. Správný způsob nošení krokoměru
4.3
Popis a realizace výzkumu
Realizaci výzkumu jsem začal plánovat na jaře 2012. Před zahájením výzkumu jsem si zajistil souhlas k jeho provedení od ředitelky Regionu Severní Morava, pod níž spadají pošty v Hranicích, Lipníku a v Litovli a od vedoucího SPU Ostrava 02. Nikdo z nich neměl proti provedení výzkumu na jmenovaných pracovištích námitky, za předpokladu, že výzkum nebude probíhat na úkor pracovních povinností zaměstnanců a že s ním příslušné osoby budou dobrovolně souhlasit. Tyto podmínky byly splněny. Výzkum vzhledem ke svému plošnému rozsahu a rovněž díky mému časovému a pracovnímu zaneprázdnění neproběhl najednou, ale probíhal postupně. Po konzultaci s vedoucími příslušných provozoven jsem oslovil zaměstnance, kterým jsem vysvětlil důvod a smysl výzkumu a požádal je o spolupráci. Osobám zkoumaným na všech pracovištích jsem rozdal krokoměry, tištěný návod k jejich používání a záznamové archy. Rovněž jsem jim pomohl s nastavením hmotnosti a délky kroku na přístroji a vysvětlil jim používání přístroje a systém zapisování údajů do záznamových archů. Aby byl výsledek měření validní, museli nosit zaměstnanci krokoměr připevněný k pasu dle příslušného návodu minimálně 7 dnů. Připevnili si jej vždy ráno po probuzení a odkládali jej večer, když šli spát. Do tiskopisů zapisovali každý den čas připevnění přístroje a čas jeho odložení. Dále bylo nutno zapsat počet absolvovaných kroků naměřených přístrojem a rozsah absolvovaných aktivit a inaktivit v průběhu dne. Po ukončení měření jsem od každého vybral zpět krokoměry a vyplněné záznamové archy. Naměřené údaje byly zpracovány na pracovišti Centra kinantropologického výzkumu. Po ukončení zpracování byly participantům rozdány vytištěné výstupy z výzkumu (Hodnocení týdenní pohybové aktivity, přílohy č. 3. a 4.) se kterými jsem je osobně seznámil, vyhodnotil s nimi výsledky a v aktuálních případech doporučil nápravu zjištěného stavu. 35
4.4
Statistické zpracování dat
Ke statistickému zpracování dat byl použit software Statistica 10.0. Rozdíly v nachozených počtech kroků vzhledem k pohlaví a pracovní profesi byly vyhodnoceny pomocí testu MANOVA a Fisherova LSD post-hoc testu. Hladina statistické významnosti byla stanovena na p ≤ 0,05.
36
5
VÝSLEDKY
5.1
Úroveň pohybové aktivity mužů a žen v průběhu 7 dnů
Hypotéza H 1 zněla, zda je pohybová aktivita (vyjádřená počtem kroků) mužů a žen zaměstnaných u České pošty stejná. V průběhu sledovaných 7 dnů absolvovali bez rozlišení profesí muži celkem průměrně 11 152 kroků a ženy průměrně 10 978 kroků. Tabulka 5. Statistické rozdíly v úrovni absolvovaných kroků za 7 dnů vzhledem k pohlaví a pracovní pozici Efekt
F
p
Pohlaví
0,185
0,667
Pracovní pozice
35,447
0,000
Pohlaví X pozice 10,459 0,000 F = testovací kritérium testu MANOVA, p = hladina statistické významnosti
Srovnáváme-li úroveň pohybové aktivity mezi jednotlivými pohlavími bez rozdílu profesí, zjišťujeme, že v tomto případě při F = 0,185 je p = 0,667. Statisticky tento rozdíl není významný, úroveň PA žen je stejná jako úroveň pohybové aktivity mužů. Přijímáme tedy hypotézu H 1. Posuzujeme – li rozdíl v PA mezi jednotlivými pracovními pozicemi, potom při F = 35,447 je p ≤ 0,001. Tento rozdíl je statisticky významný, úroveň PA je různá. Zamítáme tedy hypotézu H 2. Nejvyšší úroveň pohybové aktivity vykazují podle očekávání doručovatelé (muži 12 848,56 a ženy 12 854,68 kroků). Podobnou úroveň vykazují zaměstnanci poštovní přepravy (muži 13 171,33 a ženy 10 781,19 kroků). Nejnižší úroveň PA mají pracovníci přepážek (muži 7 439,06 a ženy 9 299,87 kroků). Pokud srovnáváme rozdíly v úrovni PA mezi pohlavími jednotlivých pracovních pozic, potom při F = 10,459 je p ≤ 0,001. Rozdíly zde jsou, neboť výsledek je statisticky významný. Nejvyšší úroveň PA dosahují muži z poštovní přepravy (13 171,33 kroků) a ženy doručovatelky (12 854,68 kroků). Následují muži doručovatelé (12 848,56 kroků), ženy poštovní přeprava (10 781,19 kroků), ženy poštovní přepážka (9 299,87 kroků) a nejnižší úroveň PA vykazují muži od přepážek (7 439,06 kroků).
37
Obrázek 3. a 4. znázorňuje graficky počty absolvovaných kroků v průběhu 7 měřených dnů, rozlišeno na jednotlivé pracovní profese. Obrázek 3. Průměrný počet kroků za 7 dnů – jednotlivé pracovní pozice muži
Z grafu na obrázku 3. je patrné, že muži doručovatelé vykazují v průběhu 7 měřených dnů průměrně srovnatelnou PA (12 848,56 kroků) jako muži z poštovní přepravy (13 171,33 kroků). Muži poštovní přepážka vykazují průměrnou PA výrazně nižší (7 439,06 kroků). Tento stav je dán charakterem vykonávané práce. Obrázek 4. Průměrný počet kroků za 7 dnů – jednotlivé pracovní pozice ženy
38
Z grafu na obrázku 4. vyplývá, že ženy doručovatelky vykazují v průběhu 7 měřených dnů průměrně nejvyšší úroveň PA (12 854,68 kroků). Druhou nejvyšší úroveň PA vykazují ženy z poštovní přepravy (10 781,19 kroků). Nejnižší úroveň PA, obdobně jako mezi muži, vykazují ženy od poštovních přepážek (9 299,87 kroků). Rovněž tento stav je způsoben charakterem vykonávané práce. 5.1.1 Plnění míry doporučení 10 000 kroků denně Jedním z dílčích cílů práce bylo zjištění plnění míry doporučení 10 000 kroků za den (Hatano, 1993, Tudor-Locke & Baset, 2004, Aoyagi & Shephard 2009). V průběhu 7 měřených dnů se daří plnit doporučenou normu 10 000 kroků celkem 85 zaměstnancům z posuzovaných 117, což je 73 % . Poštovní doručovatelé plní normu 10 000 kroků všichni – 100 % (celkem 33 zaměstnanců), zaměstnanci poštovní přepážky plní doporučenou normu ve 25 % (8 ze 32 zaměstnanců) a poštovní přepravy 85 % (44 z 52 zaměstnanců). V průběhu 5 měřených pracovních dnů se daří plnit doporučenou normu 10 000 kroků celkem 83 zaměstnancům z posuzovaných 117, což je 71 % . Poštovní doručovatelé plní normu 10 000 kroků opět všichni – 100 % (celkem 33 zaměstnanců), zaměstnanci poštovní přepážky plní doporučenou normu v 19 % (6 ze 32 zaměstnanců) a poštovní přepravy 85 % (44 z 52 zaměstnanců). V průběhu 2 měřených volných dnů PA klesá, doporučenou normu 10 000 kroků se daří plnit celkem pouze 61 zaměstnancům z posuzovaných 117, což je 52 %. Poštovních doručovatelů plní normu 10 000 kroků 55 % (celkem 18 ze 33 zaměstnanců), zaměstnanců poštovní přepážky 53 % (17 ze 32 zaměstnanců) a poštovní přepravy 50 % (26 z 52 zaměstnanců).
39
Obrázek 5. Průměrný počet kroků v jednotlivých dnech – pracovní pozice muži
Obrázek 6. Průměrný počet kroků v jednotlivých dnech – pracovní pozice ženy
40
5.2
Úroveň pohybové aktivity v průběhu 5 pracovních dnů
Tabulka 5. Statistické rozdíly v úrovni absolvovaných kroků za 5 dnů vzhledem k pohlaví a pracovní pozici Efekt
F
p
Pohlaví
0,006
0,937
Pracovní pozice
60,789
0,000
Pohlaví X pozice 17,966 0,000 F = testovací kritérium testu MANOVA, p = hladina statistické významnosti Srovnáváme-li úroveň PA mezi jednotlivými pohlavími bez rozdílu profesí, zjišťujeme, že v tomto případě při F = 0,006 je p = 0,937. Statisticky tento rozdíl není významný, úroveň PA žen je v průběhu 5 měřených pracovních dnů stejná jako úroveň pohybové aktivity mužů. Posuzujeme – li rozdíl v PA mezi jednotlivými pracovními pozicemi, potom při F = 60,789 je p ≤ 0,001. Tento rozdíl je statisticky významný, úroveň PA je různá. Nejvyšší úroveň pohybové aktivity vykazují doručovatelé (muži 13 910,49 a ženy 13 814,43 kroků). Podobnou úroveň vykazují zaměstnanci poštovní přepravy (muži 14 404,30 a ženy 11 128,11 kroků). Nejnižší úroveň PA mají pracovníci přepážek (muži 5 628,00 a ženy 8 891,29 kroků). Pokud srovnáváme rozdíly v úrovni PA mezi pohlavími jednotlivých pracovních pozic, potom při F = 17,966 je p ≤ 0,001. Rozdíly zde jsou, neboť výsledek je statisticky významný. Nejvyšší úroveň PA dosahují muži z poštovní přepravy (14 404,30 kroků). Následují muži doručovatelé (13 910,49 kroků), ženy doručovatelky (13 814,43 kroků), ženy poštovní přeprava (11 128,11 kroků) a ženy poštovní přepážka (8 891,29 kroků). Nejnižší úroveň PA vykazují muži od přepážek (5 628,00 kroků). Obrázek 7. a 8. znázorňuje graficky počty absolvovaných kroků v průběhu 5 měřených pracovních dnů, rozlišeno na jednotlivé pracovní profese.
41
Obrázek 7. Průměrný počet kroků za 5 pracovních dnů – pracovní pozice muži
Z obrázku 7. je patrné, že muži doručovatelé vykazují průměrně stejnou PA (13 910,49 kroků) jako muži z poštovní přepravy (14 404,30 kroků). Muži poštovní přepážka vykazují průměrnou PA výrazně nižší (5 628,00 kroků). Obrázek 8. Průměrný počet kroků za 5 pracovních dnů – pracovní pozice ženy
Z obrázku 8. vyplývá, že ženy doručovatelky vykazují v průběhu 5 měřených pracovních dnů průměrně nejvyšší úroveň PA (13 814,43 kroků). Druhou nejvyšší úroveň 42
PA vykazují ženy z poštovní přepravy (11 128,11 kroků). Nejnižší úroveň PA, obdobně jako mezi muži, vykazují ženy od poštovních přepážek (8 891,29 kroků).
5.3
Úroveň pohybové aktivity o víkendech
Tabulka 5. Statistické rozdíly v úrovni absolvovaných kroků za 2 volné dny vzhledem k pohlaví a pracovní pozici Efekt
F
p
Pohlaví
0,473
0,492
Pracovní pozice
0,785
0,470
Pohlaví X pozice 0,450 0,638 F = testovací kritérium testu MANOVA, p = hladina statistické významnosti Srovnáváme-li úroveň PA mezi muži a ženami bez rozdílu profesí, zjišťujeme, že v tomto případě při F = 0,473 je p = 0,492. Statisticky tento rozdíl není významný, úroveň PA žen je v průběhu 2 víkendových dnů srovnatelná jako úroveň PA mužů. Posuzujeme – li rozdíl v PA mezi jednotlivými pracovními pozicemi, potom při F = 0,785 je p = 0,470. Tento rozdíl není statisticky významný, úroveň PA o víkendech vzhledem k pracovní pozici je srovnatelná. Zaměstnanci přepážek vykazují v průměru muži 11 966,70 a ženy 10 321,34 kroků. Podobnou úroveň vykazují doručovatelé (muži 10 193,72 a ženy 10 455,34 kroků). Nejnižší úroveň PA mají pracovníci poštovní přepravy (muži 10 088,90 a ženy 9 913,87 kroků). Pokud srovnáváme rozdíly v úrovni PA mezi muži a ženami jednotlivých pracovních pozic, potom při F = 0,450 je p = 0,638. Ani zde rozdíly nejsou, výsledek není statisticky významný. Nejvyšší úroveň PA dosahují muži poštovní přepážka (11 966,70 kroků). Následují muži doručovatelé (10 455,34 kroků), ženy poštovní přepážka (10 321,34 kroků), muži doručovatelé (10 193,72 kroků) a muži poštovní přeprava (10 088,90 kroků). Nejnižší úroveň PA vykazují ženy z poštovní přepravy (9 913,87 kroků).
Obrázek 9. a 10. znázorňuje graficky počty absolvovaných kroků v průběhu dvou měřených víkendových dnů, rozlišeno na jednotlivé pracovní profese.
43
Obrázek 9. Průměrný počet kroků ve víkendových dnech-muži
Z obrázku 9. je patrné, že nejvyšší PA vykazují o víkendech muži od poštovní přepážky (11 966,70 kroků). Muži z poštovní přepravy (10 088,90 kroků) a doručovatelé (10 193,72 kroků) vykazují průměrnou PA o něco nižší. Právě o víkendu však tyto rozdíly nejsou statisticky významé. Obrázek 10. Průměrný počet kroků ve víkendových dnech-ženy
Graf na obrázku 10. ukazuje, že ženy doručovatelky vykazují v průběhu dvou měřených víkendových dnů průměrně nejvyšší úroveň PA (10 455,34 kroků). Druhou nejvyšší 44
úroveň PA vykazují ženy od poštovních přepážek (10 321,34 kroků). Nejnižší úroveň PA vykazují ženy z poštovní přepravy (9913,87 kroků). Ani u žen nejsou rozdíly v PA o víkendech statisticky významné.
5.4
Souhrn pohybových aktivit zaměstnanců
Součástí výzkumu v dotazníku Záznam týdenní pohybové aktivity krokoměrem byly kromě počtu absolvovaných kroků rovněž údaje o druzích a intenzitě prováděných aktivit. Nejčastěji uváděnou PA (především u žen) jsou domácí práce. Těm se věnuje 80 ze 117 (68 %) zaměstnanců průměrně 85 minut denně (doručovatelé - 23 zaměstnanců z 33, celkem průměrně 70 minut, poštovní přepážky - 23 z 32 zaměstnanců průměrně 107 minut a poštovní přeprava - 34 z 52 zaměstnanců průměrně 76 minut). Druhou nejčastější a nejrozsáhlejší uváděnou nepracovní aktivitou je chůze a turistika. Chůzi se věnuje ve volném čase celkem 54 ze 117 (46 %) zaměstnanců průměrně 142 minut (doručovatelé - 20 zaměstnanců z 33, celkem průměrně 210 minut, poštovní přepážky - 14 z 32 zaměstnanců průměrně 95 minut a poštovní přeprava - 23 z 52 zaměstnanců průměrně 121 minut). Na třetím místě je jízda na kole. Cyklistice se věnuje 44 ze 117 (38 %) zaměstnanců průměrně 115 minut (doručovatelé - 13 zaměstnanců z 33, celkem průměrně 104 minut, poštovní přepážky - 14 z 32 zaměstnanců průměrně 123 minut a poštovní přeprava - 17 z 52 zaměstnanců průměrně 118 minut). Poměrně oblíbenou aktivitou je ještě plavání (provozuje 30 zaměstnanců ze 117 – 26 %, průměrně 66 minut) a bruslení, myšleno v tomto případě dnes velmi populární in-line bruslení (provozuje 19 zaměstnanců ze 117 – 16 % průměrně 62 minut). Na okraji zájmu v PA je zdravotní cvičení, kondiční cvičení a posilování, aerobic, stolní tenis a tanec.
5.5
Souhrn pohybových inaktivit zaměstnanců
Cílem práce bylo analyzovat nejen úroveň PA, ale i inaktivity zaměstnanců České pošty. Nejčastěji uváděnou inaktivitou bylo sezení v práci. Doručovatelé prosedí v práci celkem průměrně 68 minut denně, pracovníci přepážek 328 minut a pracovníci poštovní přepravy 74 minut. 45
Z nepracovních inaktivit dominuje sezení a ležení u televizoru. Této činnosti se věnuje 88 ze 117 zaměstnanců průměrně 93 minut týdně, což představuje 75 % (doručovatelé - 26 zaměstnanců z 33, celkem průměrně 97 minut, poštovní přepážky - 20 z 32 zaměstnanců průměrně 92 minut a poštovní přeprava - 42 z 52 zaměstnanců průměrně 91 minut). Na druhém místě inaktivit je sezení a ležení u PC. Této činnosti se věnuje 68 ze 117 zaměstnanců průměrně 65 minut, což představuje 58 % (doručovatelé - 22 zaměstnanců z 33, celkem průměrně 82 minut, poštovní přepážky - 18 z 32 zaměstnanců průměrně 48 minut a poštovní přeprava - 28 z 52 zaměstnanců průměrně 65 minut). Na třetím místě inaktivit je sezení v restauraci či v parku. Této činnosti se věnuje 30 ze 117 zaměstnanců průměrně 140 minut, což představuje 26 % (doručovatelé - 10 zaměstnanců z 33, celkem průměrně 43 minut, poštovní přepážky - 5 z 32 zaměstnanců průměrně 288 minut a poštovní přeprava - 15 z 52 zaměstnanců průměrně 86 minut). Zvláštní kategorií pohybových inaktivit je sezení či stání při dopravě do zaměstnání. Dobu dojíždění v průměrné délce 48 minut denně do práce uvedlo 76 ze 117 zaměstnanců , což je 65 % (doručovatelé - 21 zaměstnanců z 33, celkem průměrně 43 minut, poštovní přepážky - 11 z 32 zaměstnanců průměrně 40 minut a poštovní přeprava - 44 z 52 zaměstnanců průměrně 61 minut). Sezení a stání při kulturních akcích a sezení či ležení při učení a hře se ve výsledcích výzkumu vyskytují jen okrajově.
46
6
DISKUZE Pohybová aktivita a pracovní proces jsou neoddělitelné součásti. Ať už chceme nebo
nechceme, v práci se musíme více či méně pohybovat, obzvláště v profesích, jako jsou ty, které byly u České pošty předmětem zkoumání. Pohyb je rovněž nezbytný při cestě do zaměstnání i při přesunech na pracovišti nebo mezi jednotlivými pracovišti. Sledování množství a úrovně pohybové aktivity mělo za cíl analyzovat její strukturu u dospělých pracujících osob. Zjistit a porovnat množství a rozsah PA v práci a mimo pracovní dobu napříč jednotlivými profesemi. Zde je na místě zamyslet se nad tím, zda je využití krokoměru tou nejvhodnější metodou ke zjištění úrovně PA. Crouter et al. (2003) zjistil, že obecně jsou pedometry nejpřesnější při určování počtu kroků, méně přesné při překonané vzdálenosti a nejméně přesné při stanovení energetického výdeje. Podle Cuberka, Skalika a Frömela (2009) je v případě využívání krokoměrů k posuzování PA nezodpovězenou otázkou, zda údaje o počtu kroků zařadí jedince do správné kategorie, do které skutečně patří. Odchylky v naměřených hodnotách jsou dostatečně vysoké, aby byl jedinec chybně kategorizován. Pouze zhruba u poloviny zkoumaných případů (42 – 60 %) ke správnému zařazení. Welk et al. (2003) provedli studii, která byla zaměřena na to, jaký je vztah mezi naměřenými počty kroků a dalšími ukazateli a jak ovlivňují počty naměřených kroků jejich délka, výška člověka a hmotnost. Konstatují, že krokoměry poskytují užitečné ukazatele o počtu absolvovaných kroků denně, ale je obtížné stanovit na základě těchto údajů rozvržení činnosti a doporučit konkrétní opatření ke zlepšení zdraví. K zajímavému zjištění dospěli ve svém výzkumu Groffik et al. (2008). Používání pedometru jednoho z členů rodiny inspiruje ke zvýšení PA ostatní členy rodiny a má tedy pozitivní vliv na zvýšení úrovně PA. Dále zjistili, že měření PA pomocí krokoměru více zaujalo chlapce, než dívky. Konstatovali, že rozdíly v aktivním transportu mezi dospělými a mládeží nejsou dosud v našich podmínkách dostatečně prozkoumány. Zatímco v práci je pohybová aktivita nezbytná, ve volném čase po jejím skončení a především o víkendech už je to otázkou životního stylu jedince. Ve výzkumu se bohužel nepodařilo zcela oddělit PA vykonanou v práci od PA vykonanou ve volném čase. O jejím množství tedy vypovídá především rozsah uvedených mimopracovních aktivit. V diplomové práci jsem zkoumal, zda je pohybová aktivita mužů a žen stejná. Z výsledků vyplynulo, že ano. Toto tvrzení však nemusí platit obecně. 47
Obvykle lze očekávat rozdíly v PA mezi muži a ženami. Muži bývají většinou pohybově aktivnější, než ženy a to nejen díky odlišným sociálním rolím v jejich běžném životě. Ženy jsou více aktivní v rodinném životě, naopak muži se obvykle více realizují v zaměstnání. Ženy jsou tedy ve volném čase méně aktivní než muži, ale aktivnější v domácnosti. Naopak muži jsou v domácnosti méně aktivnější a více se pohybují ve volném čase. Tato aktivita úzce souvisí nejen s pohlavím, ale i s dosaženým věkem a celkovým zdravotním stavem. S přibývajícím věkem pohybová aktivita klesá, především u žen. Vyšší úrovně pohybové aktivity dosahují jedinci s dobrým zdravotním stavem. Obézní jedinci jsou méně výkonní v zaměstnání než jedinci s normální hmotností (Florindo et al., 2009). U starších skupin obyvatel dochází u mužů i žen k poklesu počtu dnů v týdnu, kdy provozují PA i k poklesu času PA věnovanému. Při střední PA a chůzi nejsou rozdíly z hlediska věku a pohlaví významné, celkový objem PA se snižuje s věkem zejména u mužů, muži jsou však celkově pohybově aktivnější. S věkem se rovněž snižuje zapojení do organizované PA (Frömel et al., 2006). Nejvíce realizovanou PA zůstává chůze. Chůze vykonávaná v rámci přesunu do zaměstnání a v rámci pracovní aktivity v zaměstnání nezanedbatelně přispívá k dennímu objemu chůze (Pelclová et al., 2008). Podle výzkumů australských vědců (Janssen, et al., 2010), má rovněž vliv na výši pohybové aktivity socio-ekonomický status (SES). Dospělí s nižším SES dosahují nižší úrovně PA. Strategie ovlivňující volný čas by se měla zaměřit na specifické potřeby různých socio-ekonomických skupin. Lze konstatovat, že srovnání úrovně PA pracujících mužů a žen a pracovních profesí se hledá těžko, neboť většina prací na téma pohybové aktivity se věnuje především PA dětí a mládeže, případně seniorům. Vědecky zkoumáno je nejen to, kolik pohybu absolvujeme, ale kolik ho vlastně potřebujeme. Základním obecným doporučením je dodržovat pravidlo 10 000 kroků za den (Hatano,1993, Tudor-Locke & Bassett, 2004, Aoyagi & Shephard, 2009). Dnes se bere toto pravidlo jako směrodatné a hranice 10 000 kroků, při které dochází ke zlepšení kondice, je téměř mýtická. Toto doporučení má samozřejmě i své odpůrce. Gorman (2003) uvažuje nad tím, kolik potřebujeme nachodit každý den a zda je opravdu nutné absolvovat tolik kroků. Ve skutečnosti pokud chceme pouze zastavit přibírání na váze, možná bude stačit jen 2000 kroků. Např. v USA průměrný administrativní pracovník absolvuje jen 48
okolo 5000 kroků. Spojené státy jsou ovšem uprostřed bezprecedentní epidemie obezity. Více než jedna třetina dospělé populace ve Spojených státech je v současné době obézní a více než polovina všech dospělých ve Spojených státech má alespoň mírnou nadváhu. Ve srovnání s tím jsou na tom zaměstnanci ČP výrazně lépe. V pracovních dnech se daří dosahovat hranice 10 000 kroků 71 % zaměstnancům a o víkendech 52 %. I přesto však někteří ze zaměstnanců mají nadváhu, vysoký tlak, cukrovku, trpí nemocemi pohybového aparátu a dalšími zdravotními komplikacemi. Co se týká struktury pohybové aktivity, tak i zde se názory různí. Podle Marcusové a Forsythové (2010) patří k nejvhodnějším PA rychlá chůze (1 km/10-12 minut), jízda na kole a plavání. Hnízdil (2013) jako nejvhodnější rekreační sporty doporučuje plavání, běžky, nordic walking, běhání v lese a jógu. U zaměstnanců České pošty zaujaly první místo domácí práce. Zde se dá usuzovat na to, že to je především vysokým procentem žen ve zkoumaném vzorku. Následovala chůze, turistika, jízda na kole a plavání, což odpovídá doporučením. Nejčastější mimopracovní inaktivitou zaměstnanců ČP je sezení či ležení u TV a PC. Tento trend je dnes zřejmý v celé společnosti, jak ukázala m.j. studie Groffika et al. (2008). U nastupující generace ovšem zaujímá čas strávený u PC více času než sezení u TV a dá se v tomto směru očekávat nárůst. Co se týká hlediska pracovních inaktivit, tak tam podle předpokladu nejvíce času (průměrně 328 minut denně) prosedí pracovníci přepážek, neboť charakter jejich práce jim jinou možnost nedává. Nejedná se v tomto směru o žádnou výjimku, protože v úřednických profesích stráví sezením více než 300 minut denně 60,1 % zaměstnanců (Pelclová et al., 2008). U zaměstnanců poštovní přepravy je to čas strávený sezením při zákonné přestávce na jídlo a oddech a při příležitostných prostojích. Doručovatelé prosedí určitou část pracovní doby při přípravě zásilek na pochůzku a při jejich vyúčtování při návratu z pochůzky. Poslední záležitostí, kterou se práce zabývá, je sezení či stání v dopravních prostředcích při dojíždění do zaměstnání. Z výzkumu vyplývá, že nejvíce času v dopravních prostředcích stráví zaměstnanci poštovní přepravy (průměrně 61 minut denně), nejkratší dobu zaměstnanci přepážek. Tento stav může být způsoben tím, že zaměstnanci u poštovních přepážek, či doručovatelé pracují v menších provozovnách převážně v místě bydliště, zatímco přepravní uzel v Ostravě zaměstnává okolo 300 zaměstnanců často z velmi vzdálených míst. To je třeba i můj případ, kdy jako dispečer SPU Ostrava 02 dojíždím za prací do Ostravy z 55 km vzdálených Hranic. 49
Lidé, kteří si stěžují, že je dlouhé dojíždění do práce ničí, mohou být pravdě blíže, než si vůbec umí představit. Vědci ve své nové studii došli k tomu, že lidé, kteří dojíždějí každý den do práce více než 50 kilometrů, umírají dříve než ti, kteří žijí svému zaměstnání blíže. Ti, kteří dojíždí velké vzdálenosti do práce si také během své pracovní kariéry vybírají více nemocenské a také je po dobu aktivního pracovního života více trápí problémy s nadváhou (Anonymous, 2013a). . Limity výzkumu je nízký počet mužů pracovních profesí přepážkový pracovník a poštovní doručovatel. Je to dáno tím, že v těchto profesích je zaměstnáno velmi nízké procento mužů. U poštovní přepravy je poměr zaměstnaných mužů a žen zhruba stejný. Dalším faktorem, který mohl ovlivnit posuzování PA zaměstnanců bylo to, že 8 ze 117 participantů (6 %) v Záznamu týdenní pohybové aktivity krokoměrem neuvedlo údaje o pohybových aktivitách, ale vyplnili pouze povinné demografické údaje a počty naměřených kroků.
50
7
ZÁVĚRY Úroveň pohybové aktivity mužů a žen pracujících u České pošty je stejná. V průběhu měřených 7 dnů absolvovali bez rozlišení profesí muži denně celkem průměrně 11 152 kroků a ženy průměrně 10 978 kroků. Statisticky zde není významný rozdíl, přijímáme hypotézu H 1.
Úroveň pohybové aktivity posuzovaných profesí zaměstnanců České pošty v průběhu měřených 7 dnů bez rozdílu pohlaví není stejná. Mezi zaměstnanci poštovní přepravy (denně průměrně 11 976 kroků) a doručovateli (11 852 kroků) není statisticky významný rozdíl. Pracovníci přepážek ale absolvují průměrně jen 8 369 kroků, což statisticky významný rozdíl je. Hypotézu H 2 zamítáme.
Mezi pohlavími jednotlivých profesí v průběhu měřených 7 dnů statisticky významné rozdíly jsou. Nejvyšší úroveň PA dosahují muži z poštovní přepravy a ženy doručovatelky, nejnižší úroveň PA vykazují muži od přepážek.
Úroveň pohybové aktivity v průběhu měřených 5 dnů bez rozdílu pohlaví rovněž není stejná. Mezi zaměstnanci poštovní přepravy (denně průměrně 12 766 kroků) a doručovateli (13 862 kroků) opět není statisticky významný rozdíl, pracovníci přepážek absolvují průměrně 7 287 kroků, což statisticky významný rozdíl je.
Mezi pohlavími jednotlivých profesí v průběhu měřených 5 dnů statisticky významné rozdíly jsou. Nejvyšší úroveň PA dosahují muži z poštovní přepravy a ženy doručovatelky, nejnižší úroveň PA vykazují muži od přepážek.
Úroveň pohybové aktivity v průběhu dvou víkendových dnů bez rozdílu pohlaví stejná je. Mezi zaměstnanci poštovní přepravy (denně průměrně 11 144 kroků), doručovateli (10 324 kroků) a pracovníky přepážek (10 002 kroků) není statisticky významný rozdíl.
51
Mezi pohlavími jednotlivých profesí v průběhu měřených 2 víkendových dnů statisticky významné rozdíly nejsou, úroveň PA mužů a žen všech pracovních pozic je srovnatelná.
Doporučenou normu 10 00 kroků plní v průběhu 7 posuzovaných dnů celkem 85 ze 117 zaměstnanců ČP (73 %), v průběhu 5 měřených pracovních dnů celkem 83 zaměstnanců (71 %). V průběhu 2 měřených volných dnů úroveň PA klesá, doporučenou normu 10 00 kroků se daří plnit celkem pouze 61 zaměstnancům, (52 %).
Nejčastěji provozovanou pohybovou aktivitou jsou domácí práce. Těm se věnuje 80 ze 117 zaměstnanců (68 %) průměrně 85 minut denně. Druhou nejrozšířenější aktivitou je chůze a turistika, kterou provozuje 54 zaměstnanců (46 %) 142 minut denně. Na třetím místě je jízda na kole – 44 zaměstnanců (38 %) 115 minut. Následuje plavání 30 zaměstnanců (26 %) 66 minut a in-line bruslení - 19 zaměstnanců (16 %) 62 minut. Nejméně provozovanými PA je zdravotní cvičení, kondiční cvičení a posilování, aerobic, stolní tenis a tanec.
Nejfrekventovanější nepracovní inaktivitou je sezení či ležení u televizoru a u PC. TV sleduje 88 zaměstnanců ze 117 (75 %) průměrně 93 minut denně. U PC stráví 68 zaměstnanců (58 %) 65 minut denně. Na třetím místě je sezení v restauraci či v parku – 30 zaměstnanců (26 %) 140 minut. Nejméně zmiňováno bylo ve výzkumu sezení a ležení při učení a hře a sezení či stání při kulturních akcích.
Nejvíce času prosedí v práci zaměstnanci poštovních přepážek (průměrně 328 minut denně). Rozsah sezení v práci u pracovníků přepravy (74 minut) a doručovatelů (68 minut) je srovnatelný. Rozdíly v sezení u mužů a žen mezi profesemi jsou minimální.
Nejdéle dojíždějí do zaměstnání zaměstnanci poštovní přepravy (průměrně 61 minut denně), následují poštovní doručovatelé (43 minut) a nejkratší dobu stráví v dopravních prostředcích zaměstnanci přepážek (40 minut).
52
8
SOUHRN Pohybová aktivita
je nedílnou složkou života člověka a hlavní součástí aktivního
životního stylu. Pomocí něj lze významně ovlivňovat fyzický i psychický zdravotní stav jedince. Přiměřená PA je považována za jeden z nejvýznamnějších faktorů zdravotního stavu obyvatelstva. Mnoho experimentů a vědeckých důkazů potvrzuje, že adekvátní pravidelná pohybová aktivita přináší lidem širokou škálu fyzického, sociálního a mentálního užitku. Pohybová aktivita, zdraví a kvalita života jsou úzce spojeny. Právě nedostatek PA může mít za následek vznik nejrůznějších onemocnění, která negativně ovlivňují kvalitu lidského života. Hlavním cílem této práce bylo na základě týdenního monitorování pomocí krokoměru analyzovat pohybové chování vybraných profesních skupin zaměstnanců České pošty. Jednalo se o poštovní doručovatele, pracovníky přepážek a pracovníky poštovní přepravy. Výzkumu se zúčastnilo celkem 117 zaměstnanců ve věku 19-60 let. Z toho bylo 39 mužů a 79 žen. Výzkum byl prováděn po dobu 7 dní, k jeho realizaci byly využity krokoměry Yamax SW 700. Naměřené výsledky byly participanty zapisovány do Záznamových archů. Z výsledků vyplývá, že mezi pohybovou aktivitou mužů a žen bez rozdílu profesí u zaměstnanců České pošty není významný rozdíl. Naopak významné rozdíly v úrovni PA jsou mezi jednotlivými profesemi. Pracovníci přepážky vykazují v pracovních dnech nižší PA než doručovatelé a poštovní přeprava. Ve volných dnech se tyto rozdíly vyrovnávají. Nejvíce času prosedí v práci zaměstnanci přepážek (průměrně 328 minut) což vyplývá z povahy jejich práce. Pracovníci přepravy prosedí v práci průměrně 74 minut a doručovatelé 68 minut. Doporučenou normu 10 00 kroků plní v průběhu 7 posuzovaných dnů 73 % zaměstnanců, v průběhu 5 pracovních dnů 71 % a v průběhu 2 volných dnů pouze 52 %. Nejrozšířenější pohybovou aktivitou jsou domácí práce (především ženy), chůze, plavání a jízda na kole. Nejrozšířenější inaktivitou je sezení či ležení u televize a PC. Rozsah těchto inaktivit se ve volných dnech stupňuje. Nejdéle dojíždějí do zaměstnání zaměstnanci poštovní přepravy (průměrně 61 minut), poštovní doručovatelé 43 minut a zaměstnanci přepážek 40 minut.
53
9
SUMMARY
Physical activity is an integral component of human life and it is also the main part of the active lifestyle. Using this physical and mental, health of the individual can be significantly affected. Reasonable amount of physical activity is considered to be one of the most important factors of population health. Many experiments and scientific evidence confirms that adequate and regular physical activity brings people a wide range of physical, social and mental good. Physical activity, health and life quality are closely connected. The lack of physical activity can cause genesis of various diseases which negatively affect the quality of human life. The main purpose of this work was to analyze the physical behaviour of selected professional groups of The Czech Posts’ employees based on weekly monitoring by pedometer. It was postmen, counter staff and postal transport workers. Research was attended by 117 employees in age of 19 to 60 years. There were 39 men and 79 women. The research was carried out for 7 days, and there were used pedometers YAMAX SW 700 for its realisation. The measured results were recorded by participants in Recording sheets. The results show that there is no significant difference between physical activity among men and women regardless of their profession at The Czech Post. On the other hand, there are significant differences in the level of physical activity in singles professions. Counter workers show lower physical activity than deliverymen and mail transportation workers on weekdays. These differences compensate during their days off. Counter workers spend the most of time sitting of all (328 minutes on the average) because of the nature of their work. Mail transport workers spend sitting 74 minutes and deliverymen of 68 minutes on the average. 73 % of employees fulfil the recommended standard of 1000 steps during 7 days assessed, 71 % of them fulfil it during 5 working days and only 52 % during the 2 days off. The most common physical activity are domestic works (especially for women), walking, swimming and cycling. The most widespread inactivity is lying or sitting in front of TV or PC. The scope of these inactivities gradates during days off. Postal transport workers have to commute to work for the longest time of all (61 minutes on the average), postmen spend 43 minutes while commuting and counter workers only 40 minutes of their time.
54
10
REFERENČNÍ SEZNAM
Anonymous. (2013a). Dlouhé dojíždění do práce člověka opravdu zabíjí, potvrdili vědci. Retrieved 14. 4. 2013 from the World Wide Web: http://www.novinky.cz/vedaskoly/298997-dlouhe-dojizdeni-do-prace-cloveka-opravdu-zabiji-potvrdili-vedci.html Anonymous. (2013b). Kardiovaskulární nemoci trápí lidi od pradávna, ukázaly mumie. Právo, 23(60), 8. Anonymous. (2013c). Profil společnosti-základní informace. Retrieved 13. 3. 2013 from the World Wide Web:
http://www.ceskaposta.cz/cz/o-ceske-poste/profil/zakladni-
informace-id358/ Aoyagi, Y., & Shephard, R., J. (2009). Steps per day: The road to senior health? Sports Medicine, 39, 423–438. Caspersen, C. J. (1989). Physical
activity epidemiology:
Concepts,
methods,
andaplications to exercise science. Exercise and Sport Sciences Rewiews, 17, 423-473. Chlistovský, R. (1840). Vědecké pojednání o škodlivých vlivech městského způsobu života na zdraví člověka. Praha. Cobiac, L. J., Vos, T., & Barendregt, J. J. (2009). Cost-Effectiveness of Interventions to Promote Physical Activity. PLoS Medicine. 6 (7) , 1-10. Crouter, S. E., Schneider, P. L., Karabulut, M., & Bassett, D. R. Jr. (2003). Validity of 10 electronic pedometres for measuring steps, distance and energy cost. Medicine and Science in Sports Exercise. 35(8), 1455 – 1460. Cuberek, R., Skalik, K., & Frömel. K. (2009). Komparace individuální kategorizace úrovně PA monitorované akcelerometrem a krokoměrem. Česká kinantropologie, 13(4), 9-15. Čtvrtník, P., Galuška, J., Tošnerová, P. (2008). Poštovnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Liberec: Knihy 555. Daněk, K. (1989). Chůze znovu objevená. Praha: Olympia. Daněk, K. (1979). Pěšky pro zdraví i pro radost. Praha: Olympia. Dobrý, L. (2009). Kinantropologie a pohybové aktivity. Brno: Masarykova univerzita. EU physical activity guidelines. (2008). Recommended policy actions in support of health-enhancing physical activity. Retrieved 10. 3. 2013 from the World 55
WideWeb:http://ec.europa.eu/sport/library/doc/c1/pa_guidelines_4th_consolidated_dr aft_en.pdf Florindo, A. A., Guimarâes, V. V., Cesar, Ch. L. G., Barros, M. B. A., Alves, M. C., & Goldbaum, M. (2009). Epidemiology of leisure, transportation, occupational and household physical activity: prevalence and associated factors. Journal of Physical Activity and Health, 6 (5), 625-632. Frömel, K., Bauman, A., Bláha, L., Feltlová, D., Fojtík, I., Hájek, J., Horák, S., Klobouk, T., Kudláček, V., Ludva, P., Lukavská, M., Mitáš, J., Neuls, F., Nykodým ,J., Pelclová, J., Ryba, J., Řepka,E., Sigmund, E., Sigmundová, D., Suchomel, A., & Šebrle, Z. (2006), Intenzita a objem pohybové aktivity 15 - 69 leté populace ČR. Česká kinantropologie, 10(1), 13-27. Frömel, K., Novosad, J., & Svozil, Z. (1999). Pohybová aktivita a sportovní zájmy mládeže. Olomouc: Univerzita Palackého. Gorman, C. (2003). 10,000 Steps. Time. 162(15), 93. Groffik, D., Skalik, K., Frömel, K., Chmelík, F., Wasowicz, W., & Pelclová J. (2008). Využití pedometrů v TV na středních školách v katolickém regionu, Česká kinantropologie, 12(4), 39-48. Hanušová, J., & Šmolík, P. (1981). Hubneme pohybem. Praha: Olympia. Haskell, W. L., Lee, I. M., Pate, R. R., Powell, K. E., Blair, S. N., Franklin, B. A., Macera, C. A., Heath, G. W., Thompson, P. D., & Bauman, A. (2007). Physical activity and public health: updated recommendation for adults from the american college of sport medicine and the american heart association. Medicine and Science in Sports and Exercise, 39(8), 1423 –1434. Hatano, Y. (1993). Use of the pedometer for promoting daily walking exercise. ICHPERSD JOURNAL, 29(4), 4-8. Hejda, S., & Šmrha, O. (1985). Kalorie se počítají. Praha: Avicenum. Hendl, J. (2012). Přehled statistických metod. Praha: Portál. Hodaň, B. (2000). Tělesná kultura-sociokulturní fenomén. Olomouc: Univerzita Palackého. Hodaň, B. (2006). Sociokulturní kinantropologie I. Brno: Masarykova Univerzita. Hodaň, B. (2007). Sociokulturní kinantropologie II . Olomouc: Univerzita Palackého. 56
Horák, S., Dygrýn, J., Mitáš, J., & Obzinová, K. (2011). Vybrané ukazatele pohybové aktivity dospělých obyvatel Olomouckého regionu. Tělesná kultura, 34(1), 38–48. Hnízdil J. (2013). Bolest není nemoc. Magazín dnes, 24(15), 32-34. Hrdlička, A. (1924). O původu a vývoji člověka. Praha: B. Kočí. Hufeland, Ch. W. (1796). Makrobiotika čili umění prodloužit život. Janssen, E., Sugiyama, T., & Winkler, E. (2010) . Psychosocial correlates of leisure-time walking among Australian adults of lower and higher socio-economic status. Health Education Research. 25(2) , 316-324. Kalman, M., Hamřík, Z., & Pavelka, J. (2009). Podpora pohybové aktivity pro odbornou veřejnost. Olomouc : ORE – institut. Krupička, J., (2011). Náhlá smrt sportovců. Lékařské okénko-kardiologická poradna. Retrieved 16. 3. 2013 from the World Wide Web: http://epocernice.cz/lekarskeokenko/90-kardiologicka-poradna/114-nahla-smrtsportovc.html. Kučera, M., Dylevský I. (1999). Sportovní medicína. Praha: Grada. Lichnovský J. (2013). Civilizační choroby. Retrieved 18. 3. 2013 from the World Wide Web: http://www.lich.cz/diabetes-mellitus/
Marcus, B. H., & Forsyth, L. H. (2010). Psychologie aktivního způsobu života. Praha: Portál. Pelclová, J., Vašíčková, J., Frömel, K., Bláha, L., Feltlová, D., Fojtík, I., & Horák, S. (2008). Vliv vybraných faktorů na pohybovou aktivitu a sezení u zaměstnaných a osob v důchodu ve věku 55-69 let. Česká kinantropologie, 12(4), 49-59. Pelclová, J., Gába, A., Přidalová, M., Engelová, L., Tlučáková, L., & Zając‐Gawlak, I. (2009). Vztah mezi doporučeními vztahujícími se k množství pohybové aktivity a vybranými ukazateli zdraví u žen navštěvujících univerzitu třetího věku. Tělesná kultura. 32(2), 64-78. Podhorec
J. (2012). Hypertenze. Retrieved 18. 3. 2013 from the World Wide Web:
http://cs.medixa.org/priznaky/hypertenze-priznaky. Romeo, J., Wärnberg, J., Pozo, T., & Marcos, A. (2010) Physical activity, immunity and infection. The Proceedings of the Nutrition Society 69(3), 390-9. 57
Rose, J., & Gamble J. G. (1994). Human Walking. Champaign, IL: Human Kinetics. Sigmund, E., Dlugopolská, D., & Frömel, K. (2002). Longitudinal monitoring of physical activity and inactivity of adolescents from Olomouc. Physical Education and Sport, 46(1), 584-585. Slepičková, I. (2005). Sport a volný čas. Praha: Universita Karlova. Stejskal, P. (2004). Proč a jak se hýbat. Břeclav: Presstempus. Strunz, U. (2000). Žijeme zdravě. Praha: Svojtka & Co. Tudor-Locke, C., & Bassett, R. (2004). How many steps/day are enough? Preliminary pedometer indices for public health. Sports Medicine, 34(1), 1–8. U.S. Department of Health and Human Services (2008). 2008 Physical activity guidelines for
americans.
Retrieved
10.
2.
2013
from
the
World
Wide
Web:
http://www.health.gov/PAGuidelines/guidelines/default.aspx. Vajlent, Z. (2008). Pokus o vymezení pojmu aktivní životní styl. Česká kinantropologie, 12(2), 42-52. Vítek, L. (2008). Jak ovlivnit nadváhu a obezitu. Havlíčkův Brod: Grada Publishing. Welk, G. J., Differding, J. A., Thompson, R. W., Blair, S. N., Dziura, J., & Hart, P. (2000). The utility of the Digi-Walker step counter to assess daily physical aktivity patterns. Medicine and Science in Sports and Exercise 32(9), 481-488. World Health Organization (2010). Global recommendations on physical activity for health. Geneva: World Health Organization. Retrieved 12. 2. 2013 from the World Wide Web: http://whqlibdoc.who.int/publication/2010/9789241599979_end.pdf.
58
10
PŘÍLOHY Seznam příloh: Příloha 1. Tiskopis záznam týdenní pohybové aktivity krokoměrem, strana 1. ...... 60 Příloha 2. Tiskopis záznam týdenní pohybové aktivity krokoměrem, strana 2. ...... 61 Příloha 3. Hodnocení týdenní pohybové aktivity, strana 1. ..................................... 62 Příloha 4. Hodnocení týdenní pohybové aktivity, strana 2. ..................................... 63
59
Příloha 1. Tiskopis záznam týdenní pohybové aktivity krokoměrem, strana 1.
Příloha 2. Tiskopis záznam týdenní pohybové aktivity krokoměrem, strana 2.
Příloha 3. Hodnocení týdenní pohybové aktivity, strana 1.
Příloha 4. Hodnocení týdenní pohybové aktivity, strana 2.
