Upozornění Kniha Proxima Centaury nesmí být nijak zkopírována! Pirátství bude potrestáno!! Dotazy pište na adresu Mediální partner

1

Upozornění Kniha Proxima Centaury nesmí být nijak zkopírována! Pirátství bude potrestáno!! Dotazy pište na adresu [email protected] Mediální partner

Sponzor knihy

2

Proxima Centaury Teď to bude vážně lekce, Přiřaďte jí do kolekce. Kdo má slabou povahu, ať umyje podlahu. Očekáváš marné klipy? Toto bude Sci-Fy.

Vydavatelství Light Home vás zve do klasického žánru, který je jak fantasy, ale také Sci-Fi.

3

Ahoj, jsem Jack Hot. Abych mohl spokojeně umřít, musím vám říci, jak to tenkrát bylo:

Jaderná elektrárna Temelín 48 hodin do zániku světa Přehřívají se stroje! Ztlumte výkon! Utečte! To nemá cenu! Nasedli jsme do podzemního metra, ve kterém jel vlak velice vysokou rychlostí. Jeli jsme tak daleko, aby nás elektrárna neozářila, při té strašlivé reakci zemřelo tisíce lidí. Zanedlouho se ale z atomových částí sestavovaly zrůdy, zrůdy takové, ţe kdyţ by se někdo podíval, na zohavené tělo, umřel by do dvou sekund. Také dokázaly měnit podobu, takţe jste nevěděli, jestli k vám domů, přišla manţelka, syn, či pes! Zrůdy jaksi nepostřehly, ţe uţ za 42 hodin, nebudou existovat, protoţe podle výpočtů vědců má spadnout velký asteroid. Musíme rychle otestovat nové stroje, které by převezly alespoň šest miliard lidí z jedenácti. Bohuţel těch zbývajících pět miliard by se muselo obětovat. Tajně jsme je odvezli a ostatní tam zůstali, aniţ by o konci světa věděli. Kdyţ jsme odlétali do soustavy Proxima Centaury na planetu Crix, tak jsme nezjistili, ţe mezi nás vlezly dvě zrůdy.

Crix 11:00 hod Vláda na této planetě uţ zkonstruovala nějaké obytné domy a tepelné elektrárny, takţe lidem to moc změn nedalo, ale jsou tu krásné lesy a hory. Po vybalení všech lidí jsme se podívali na vojenskou základnu a na nový satelitní program. A pak se to stalo, kdyţ si malý Antony čistil zuby, viděl v zrcadle člověka bez oka, ale za ním nikdo nebyl. Podíval se do zrcadla znova a uviděl, jak se z něj sápou ruce. Ruce patřili jedné ze zrůd. Vtáhne malého Antonyho dovnitř a mezi tím u paní Rosemary se stala také hrozná věc. Zazvonil její exmanţel, paní Rose mu otevřela a on jí ukousl ruku. Takţe je jasné, ţe místo manţela přišla domů příšera. Příšera vysála tělo paní Rose, aţ se její tělo scvrklo! Teď bychom potřebovali Spidermana, nebo Batmana, protoţe se obluda začala rozmnoţovat a napadat lidi. A co se týče malého ´Tonyho. Příšera ho táhne přes tajnou zrcadlovou šachtu a v tom kopne příšeru mezi nohy a zdrhá. Utíká, co můţe. Příšera je asi pět minut omráčena, ale to uţ je jedno. Sousedi zrovna splachují záchod. Tyto příšery totiţ nesnáší znečištěnou vodu. Ani vám nechci říkat, jak se rozpouštěla, ale stejnak vám to řeknu. Na příšeře vyskočily pupínky, velké jako pěst a začaly praskat. Během půl sekundy obluda praskla a oheň osmaţil celou šachtu, ale Tony byl v bezpečí u dědečka, který dosud chrápal. Samozřejmě se bál dědečkovi povědět, o tom co se stalo! Na místo činu, kde umřela paní Rous, jsme poslali záchranku a ta jí naklonovala. Jenţe paní Rous si nic nepomatovala, ale pro nás to byla na půl i výhoda, protoţe nemohla nic říci médiím. Bojíme se toho nejhoršího, ţe bude válka. Ve vědecké jaderné elektrárně, kde teď pracuji, se ozvala siréna. S vládou jsme se domluvili, ţe siréna bude platit jen pro mě, pro pana Abraháma a pana Al lema, protoţe my jsme praví a nefalšovaní odborníci – jak mi říkáme. Siréna hlásila, ţe v metře číslo pět se usadila jedna z příšer. Uţ snědla dva kilometry kolejnic a začala se měnit. Vláda uţ na místo poslala pár vojáků, ale ti se nevrátili, tak jsme vyšli my!! Kdyţ jsme tam vešli, vypadalo to tam, jako kdyby tam nikdo nebyl uţ padesát let. Podal jsem hlášení a pak jsem to tu se skupinou prozkoumával. Byli tam všude pavučiny a zohavené mrtvoly vojáků, turistů i policistů. V tom něco nebo někdo zařval. To musel být jedině profesor Al Lema z Iráku, který prozkoumával druhou chodbu. To ho zrovna jedla zmutovaná příšera. Nohy má jako pavouk, ruce podobné kostem a úplně jinou hlavu neţ mají ostatní příšery. Tuto mutaci musela udělat jenom

4

elektřina z kolejí, coţ napovídá, ţe jí mají rádi. Zajímavé… Velmi zajímavé… No to musí někam vést… Ale vtom nestvůra útočila na profesora Ivana. Tu se před ní postavil voják a odlákává pozornost. Ona do Ivana strčila a ten odletěl aţ k nám a vojáka kopla a kdyţ spadne, příšera ho propíchne svýma ostrýma nohama.

Vojáci v tu ránu dostali takovou odvahu, ţe začali střílet všemi samopaly a kulomety do příšery. Já vzal granát a hodil jsem ho, jenţe neumím moc dobře házet a trefil jsem zeď. Zeď se zřítila mezi nás a příšeru, takţe jsem vše zkazil. Ale venku v tu dobu bylo asi 30°C a sluneční paprsky jí rozleptali a vytvořilo se na ní takové bláto či špenát, ţe se na to nedalo ani koukat. Obešel jsem metro z druhé strany a odebral jsem vzorek do zkumavky, zbytek se někam odplazil. Kdyţ se znovu sestavila, tak uţ jsem ten špenát rozebíral pod mikroskopem a přišel jsem na to, ţe tam kde byly příšery stvořeny, tak tam mohou být jedině zničeny. Potřebujeme částice z jaderného výbuchu v Temelínu. Jenţe do apokalypsy zbývá uţ jen……

43 hodin do konce světa Právě letíme na raketoplánu K-11 na planetu Zemi, kterou obývají z poloviny lidi a z poloviny zrůdy. Před tím neţ vystoupíme na planetu, bereme si oblek, který nás chrání proti ozáření. Těchto obleků je v Galaxii jen sedm a jsou velmi drahé. Do Temelína jsme se mohli dostat jenom zrcadlovou šachtou nebo portálem. Kaţdý můţe pouţít portály jen na určená místa a jenom jednou. Vybrali jsme si cestu přes zrcadlovou šachtu a vyšli jsme na záchodě v Temelíně, tedy na zřícenině. Ze země jsem sebral prach a vtom celou zříceninu obsadili příšery. Spadli mi hodinky od firmy Entersonic za čtrnáct tisíc, ale na sebrání uţ nebyl čas. Zmáčkl jsem tlačítko, které spustilo portál, a uţ jsme byli v raketě a letěli jsme domů. ,,Proč příšery nevznikli při výbuchu Černobylu?” Zeptal se profesor Abrahám. Ale to nikdo nevěděl. Prach jsme prozkoumali, ale moc nám to nepomohlo. Je zvláštní, ţe příšery chodí vţdy v noci a ne ve dne. Po výslechu Antonyho, který se nám ozval, jsme s ním navštívili vědmu, ale on musel čekat venku. Vědma chvíli

5

koukala do koule a mávala nad ní rukama a pak prohlásila „Je velmi silný chlapec a on je náš zachránce. To on zachrání Galaxii a nás zbaví příšer.” My jsme samozřejmě byli nadšeni. Proč zrovna on? To není moţné. Tonyho jsme zavezli domů a jeli jsme do laboratoře pod novou elektrárnou. A pak se Abrahámovi rozsvítilo. Černobyl přece vybuchl, kdyţ bylo světlo a uţ tam dlouho nepršelo. Proto se tam nezrodili příšery. Slunce a voda je zabíjí. Jeli jsme zase k Tonymu. , „Crr” zazvonil zvonek u dveří. Malý Tony nám otevřel, ale asi nějak onemocněl. Měl velké ţluté oči a z pusy mu táhla nepříjemná vůně. Najednou začal růst a růst. To je příšera!! Tu ale nemůţeme zničit uvnitř je Antony. „Tony, slyšíš mě?” „Jo. Co mám dělat?” „Zasviť tou baterkou od dědečka na největší dutinu, která v něm je!” Udělal to, jak jsem to řekl a příšera uţ se roztéká a škvaří, aţ se v zeleném špenátu vynořil. Pak jsme vzali samopaly, kulomety a baterky. Šli jsme do metra zničit zmutovanou obludu, která pořád otravovala podzemní dráhy. Pálili jsme do té příšery hlava, nehlava…. A kdyţ chtěla zaútočit, tak jsme na rozkaz rozsvítili baterky a pak uţ víte, jak to dopadlo, ale nějaké ztráty byly. Jenţe do konce světa zbývá jen……

40 hodin do konce světa Rozbil se nám motor, takţe musíme pěšky přes les záhad. Tony v tomto lese ještě nebyl, ale nemá se čeho bát. Je to přece nebojácný kluk. V lese jsme cestou uviděli jeskyni, nebo spíše hnízdo. Vešli jsme opatrně dovnitř a málem nám vypadly oči z důlků. Před námi bylo zasazeno do země asi deset tisíc vajíček nestvůr. Chtěli jsme je zničit, neţ se vylíhnou, ale to uţ bylo pozdě, matka se zrovna vracela z lovu a mláďata ve vajíčkách ucítila pach jídla. Matka na nás koukala a blokovala cestu ven. Bohuţel sluneční světlo na ní nepůsobilo, protoţe si vytvořila ochranu a protilátky. A mláďata? Jak by smet. Jako návnadu jsme pouţili Astu psa 05, ta matku odlákala a my rychle běţeli do domu vědmy. Co se stalo s Astou? Ta stihla utéct a matka mláďat uţ nemohla běhat. Zavolali jsme bezplatnou linku na vládu. Vláda si o nás samozřejmě myslela, ţe jsme blázni. Prý se nedá s osmi tisíci vojáky porazit deset tisíc. Pak jsme dostali správu, ţe na planetě Roobius se staví základna zrůd a ţe vyrábějí atomovou hlavici. Atomovou bombu. Letěli jsme rychlostí světla. Antony se po úspěšném dni vrátil domů, ale to uţ jeho starý děda neviděl. Umřel totiţ na srdeční selhání ze samoty. V ruce chladné, jak zima je u nás v Klášterci, měl stařík dopis, ve kterém stálo „Tvůj otec ještě ţije. Ţije v horách smrti, kde studuje nové prostředí a ještě máš sedmnáctiletého bratra. Sbohem na bíle pláni“ Jak to zřel, chvilku zasmutněl kvůli dědovi, ale pak se zaradoval, protoţe nebyl na světě sám. On je… V nejnovější elektrárně sestrojili časový proud ze zmenšeniny černé díry. Vzal baterku, kterou měl na půdě a hle, děda mu přichystal tašku, kterou se neodváţil otevřít. Tony počkal do pravého poledne a vešel do nehlídaných dveří nové laboratoře. Vybral si okamţik, kdy vědci odešli na oběd, a příšery kvůli slunci spaly. Já Jack Hot jsem zapomněl v laboratoři nějaké věci a tak jsem se dvěma kolegy musel vrátit. Stroj, který by měl vracet čas, jsme ještě nezkoušeli. Kdyţ jsme viděli otevřený portál do minulosti a podle otisků bot poznali, ţe tam šel Antony. Neváhali jsme. Vešel jsem s ostatními do doby, kdy ještě Temelín byl Temelín a Crix byla planetou výzkumu. Pád se ale moc nezdařil. Ocitli jsme se na ostrově svobody, na kterém stála nic netušící velká Francouzka. Však víte, socha svobody. Podle dopisu, který

6

vypadl Antonymu, se musíme vydat na planetu Crix, která se teprve objevuje. TRENDY nám dala raketu. Tu nejlevnější a letěli jsme za Tonym a za jeho otcem. Tony nejspíš ukradl raketu od mini společnosti NASA, která uţ nemá skoro ţádný větší vliv. Ve školách se učí řídit vesmírné lodě, a proto to umí bezvadně, ale to jsme se dostali někam jinam. Jelikoţ jsme se vrátili do minulosti, zbývá…

60 hodin do zániku světa Do konce světa zbývá dva a půl dne. Vy vlastně nevíte, proč má zaniknout svět. Já vám to povím. Vědma povídala „svět zanikne …hm…, protoţe velký asteroid má dopadnou na naši planetu, ale je to podivný asteroid a jistě má něco společného s příšerami. Máme hodně času, coţ je naše výhoda. Jsme na planetě Crix a vzpomínáme si na nový satelit, který by mohl najít polohu Tonyho. Na nic se nás neptali. Ukázali jsme průkaz a oni nám pověděli, ţe Antony se nachází v rozestavěném metru, a ţe míří do hor Smrti. V téhle době to hory smrti ještě nejsou, avšak později se tam usadí hrozné monstrum. Tonyho otec šplhal do horské jeskyně, kdyţ sám Tony přišel do výzkumného tábora. Bohuţel se musí chodit ve skafandru, protoţe tu není vzdušný obal a kolem nás jsou samé jedovaté plyny. V prostředí, kde se pěstují květiny, se kyslík teprve připravuje. Hor se dotýká hvězda Proxima Centaury a Tony se představuje otci a vypráví mu, co se všechno stalo. Jeho otec omdlel, ale kdyţ mu Tony polil hlavu a kdyţ se jeho táta probral… Byl to tak pevný stisk, který byl plný lásky k synu. Antony se zeptal táty „kde je vlastně můj bratr?“ Ale v tom jsme přišli celí udýchaní my, takţe se na to nějak zapomnělo. Na displeji se v tu dobu objevilo přípravné znamení. Nový satelit spouští atmosféru. Nad námi se objevil vzdušný obal a díky otevření obrovského skleníku se do ovzduší dostal kyslík. Vše se zazelenalo a v lesích a ve vodách vzplanul ţivot. Ptáci zpívali jeden přes druhého. Lososi skákali v řekách a první plejtváci se vynořili z tajuplných hlubin moří. Proxima Centaury zasvítila na hory a sníh roztál. Harmonie nás obklopila. Kolem nás běhala stáda jelenů a na úbočí řeky pili vodu hřebci s klisnami. Divoké krávy bučely na pastvinách a teplí vánek nám foukal do tváří. Topoly a břízy se objevily a na vysočinách se probouzeli lamy. Sloni se s údivem seznamovali s novou přírodou a moc se jim líbila a ţirafám a lvům také. No, neumím to ani vyjádřit. Kdyţ jsme se vzpamatovali z úţasu nad rozmanitou přírodou, zeptali jsme se Tonyho, jestli uţ ví, kde je jeho bratr. Prý, ţe to neví a tak jsme čekali odpověď od jeho táty. Ten nám při horkém kafi vyprávěl. „Antonyho bratr ţije na Zemi a staví ekologická auta. A ten starší, ten uţ neţije. Zemřel při letecké katastrofě. Táta Tondy tu musel ještě zůstat, takţe loučení bylo s pláčem. Slzy kanuli po jeho tváři a při světle se leskly jako perly. Pak s námi Tony letěl na Zem a smutně koukal na zelenou tašku, kterou mu přichystal děda. My bychom se o ní nejradši potrhali. „V ní musí být lívance“ řekl jeden z profesorů. Pilot měl názor, ţe tam jsou klobásky. Ale já jsem povídal „Tam nebudou ani lívance, ani klobásky.“ Ale byl jsem zvědavý. „Pss“ udělal raketoplán, kdyţ jsme přistávali do přístavního modulu. Na Zemi nás uvítali jako na pohřebním obřadě, ale my jsme stejnak spěchali. Pak nás zastavil nějaký novinář a ptal se nás na úplné hovadiny. „ Máte dobrý pocit z toho, co vykonáváte a jak se vám líbí planeta Crix?“ Nám vadilo, ţe toho tolik ví a zasvítili jsme na něj speciálním mobilem. Všecičko, co o planetě Crix a nás věděl, zapomněl. Ve firmě E-auto jsme se poptali na bratra Tondy, na Elího. Oni nám odpověděli, ať se zeptáme recepční. „Elího jsem neviděla uţ tři dny“ řekla za stolem ze smrkového dřeva, na kterém byl šálek kafe. O bratrovi Tondy neměla tušení, jenom řekla, ţe se máme poptat Uršuly. Ta je prý jeho nejlepší kamarádka. Dokonce se povídá, ţe s ní chodí, ale já se do toho nechci plíst.

7

Kdyţ Uršula otevřela, byla docela naštvaná, proto jsme jí moc netrápili mluvením. A hle, bratr Tonyho vylezl ze skříně zrovna, kdyţ jsme byli na odchodu. Odvedli jsme ho k vědmě a ta rovnou řekla „neukazujte ho Tonymu, začali by mnohé problémy. Radši jeďte na planetu Romeo zastavit tvorbu vodíkové bomby.“ A ještě nám řekla, ať nic neříkáme vládě. Jeli jsme proto vydat bráchu Tondy jeho otci a radši jsme vzali samotného Tondu. Na Romeo jsme přiletěli docela zbytečně, protoţe bomby byly uţ na cestě. Ale proč docela? No, protoţe jsme zatkly nebezpečné trestance a jejich pomocníky. Například bandu z ostrova Kianity, která nám dlouho působila problémy. A další příbuzní pavoukovcům, ale králové nebo generálové nám bohuţel unikly. Vraceli jsme se do tajné modulové stanice, abychom nebyli moc nápadní. Pod vodou jsme pluli do základny. Voda tam neměla normální barvu, byla červená jako krev a taky, ţe to krev byla. Všude se válely mrtvoly městských vojáků. Stály tam jenom dvě hlídky od příšer.

50 hodin do zániku světa Ze samopalů jest, střílely kulky do těl dvou stráţníků. Náhle nás překvapilo silné titanové brnění, které na sobě měly. Jeden z nich vytáhl meč a běţel velikou rychlostí proti nám. Sekl a dva naši stráţníci byly na půl. Příšera měla místo jedné ruky jakoby štít s jejich znakem. Hlavu jako mají ostatní příšery a dvě pavoučí nohy. Náš voják vytáhl svůj laser a šup ho na příšeru. Rovnou mezi prsa. Příšera zakvičela a pak se její špenát ponořil do vody. Druhá z příšer měla v ruce kopí, které bylo dlouhé a tak dokázalo probodnout i kance. Tony byl aţ moc odváţný. Motal se obludě pod nohama, aţ byla zmatená a pak jí podkopl nohy. „Bum“ udělala a dal jí nohu na její krk a „křup“. Bylo po ní, ale její kopí jsme si vzali. Mohlo by se nám hodit. Po schodech jsme šlapali a ozvěny na nás létali ze všech stran. U vchodu do hlavní budovy jsme uţ ţádné hlídky neviděli, aţ jsme se divili. Na radaru se v tom ukázala neznámá věc. My jsme věděli, kolik uhodilo. Příšery tu nejsou, protoţe se hodlají zničit tohle město a v něm jsou nic netušící lidé. Jeden voják se z toho zbláznil a chtěl es přidat k příšerám. Pak zase, ţe chce přivázat na sloup a umřít tu. Další voják to uţ nemohl vydrţet a praštil ho do hlavy a on se zhroutil na zem. Tonda zadal do centrálního počítače kód a jenom se ozvalo „Chyba, chyba“ Zadal znovu a pořád nic, aţ se naštval a jak rukama praštil do klávesnice, počítač se otevřel. Psali jsme, aby evakuovali lidi, ale příšery s tím počítaly a zničili všechny rozhlasový stanice. Bomby se blíţily a za pět sekund mají přelétnout atmosféru planety. Najednou zavolal předseda vlády a strašně do toho mobilního telefonu zařval. „Proč jste nám neohlásili, co děláte“ Ale pane… „Ţádný ale, aţ se vrátíte, tak uvidíte“ My vám musíme říct, ţe se blíţí… „Prd se blíţí. Máme pro vás zprávu, jak pojmenovat příšery. Jejich jméno je pod souhlasem vlády:

8

„Píp, píp“ udělal telefon a byl konec. My jsme stále nevěděli, co a jak máme dělat. Tonyho napadlo převléknout se za stráţníky Crrack, abychom zastavili palbu. Ale hlavní velitel by to asi poznal. Převlékli jsme se a napsali díky injekci s krví Crrack dopis po jejich řeči vůdci. Ten nám řekl, ţe jsme nezkušení makarony a prý máme jít pryč, jinak zemřeme. My jsme ale zavolali do vesmírné lodě, co vypustila bomby, aby je odmagnetovaly. „A nevíte, jak to asi tak máme udělat? Rakety uţ jsou pod atmosférou“ řekli a my na to „Tak nám řekněte polohu dopadu.“ „Počkejte“ řekli a my čekali a čekali, aţ nám zavolali, ţe padá do vody přesně vedle nás. Pak tedy Tony rozbalil tašku v uvozovkách s „klobásami“ a našel kousky, které sloţil v holi a mezi ostny zasadil červený diamant. My jsme se divili, aţ nám oči padaly. Tony jen tak ze srandy nastavil kopí nad bomby a chtěl je díky paprsku zničit. Ale nic se s bombami nedělo. Ukázalo se, ţe bomby byli jen klam, protoţe se před dopadem do vody proměnily ve stíhací kabiny. Z nich vylezly příšery a zrovna přiletěli posily od vlády. Začala válka na otevřeném prostranství. Mám tu jednu fotku z války, bylo to hrozné.

48 hodin do zániku světa

Lodě trhaly mraky a padaly celé fialové na zem. Z kaţdé lodě vypadly asi tři Crrack. Republiková armáda s praporem připravila nová titanová kopí a Crrack zase sekyry a jejich zkroucené kopí. Zbývá uţ jenom válečný pokřik „A hadá“ a „Crraack“ a bylo to. Rozeběhli jsme se jako při Řeckých válkách a sekali se hlava nehlava. Sekyry Crrack se točili a naráţely do našich lodí. Kdyţ uţ zřejmě nepadaly ţádné lodě Crrack, přilítla velká loď a začala po nás střílet. Byla hodně ozbrojená. Najednou zasyčely páry z motoru lodě, a kde se vzal, tu se vzal generál nejvyššího vůdce. Vytáhly jsme svoje plamenomety a zkoušeli generála upálit, ale nic. On vzal svoji velikou energetickou ţeleznou sekeru a mávl po našich vojácích, aţ létali do všech stran. Jeden můj kamarád v té době fotil a tak jsem od něho sehnal tento snímek, abyste měli nějakou představu.

9

Jak byl nelítostivý ten boj. Jeden odváţný voják vyběhl ze skupiny a tak se naštval, ţe běţel přesně proti generálově lodi. V ruce měl kopí a jednu úchytnou bombu. Sice malou, ale účinnou. Všichni ho okřikovali, ale on je jakoby neslyší. Zrovna, kdyţ byla loď blízko u země. Skáče na její pravé křídlo a zavěsí tam minu. Pak píchá kopím do kokpitu, tak dlouho, dokud pilot neumře. Sedá si dovnitř a otočí loď tak, aby letěla za atmosféru. Aţ se ozve jen veliká rána, která nás málem oslepila. Chudák, byl asi blázen. Všichni Crrack se dávají na útěk, protoţe si myslí, ţe generál byl uvnitř. Není tomu tak. Naše vojska běţí ještě zlikvidovat poslední nepřátelé ve městě. A my a další hlídka jdeme hledat zbabělého generála. Podle výkladů lidí se schoval v kanalizaci. Pomalu jsme tam vlezli, ale bylo to hrozně strašidelné a tiché. Jenom světlo z otevřeného poklopu svítilo na kousek mrtvé krysy. V dlouhé chodbě se něco hýbalo. Chvíli se to k nám přibliţovalo, letělo to kolem nás a potom to od nás do daleka se šumem odlétalo. Jdeme směrem na sever a cestou potkávali mrtvá těla krys. V dáli slyšíme tajuplné ozvěny nohou, které šlapají ve vodě. Jdeme a vtom se před námi mihotá silné světlo. Na tom místě stojí zrcadla a v nich se nehybně koukají tváře Crrack. Najednou nás něco přiváţe a my nemůţeme hýbat nohama. Svět se točil kolem nás. Vše se točilo, barvy se míchají do sebe a vidím rozmazaně. Je to jako v noční můře. Do toho se začaly tváře chechtat. „Tak uţ, tak uţ krucinál dost. Říkám dost!“ Chvíli znělo hrobové ticho a z toho ticha na nás vyběhly dvě tváře. My se rozpřáhly a vrazili jim tolik, aţ omráčeně spadly na zem. A jak se tak koukáme, ze všech stran jsou kolem našich hlav napřaţená kopí. Zazněl hrubý smích a ze stínu tmy vyšel generál Caracka. Ty tváře ze zrcadel byly jeho sluhové. „Ted´uţ jste v koncích, radši se vzdejte.“ Řekl s pořád škaredým a panovačným smíchem. My však odvětili: „To by se ti tak líbilo, abys s námi manipuloval. Nikdy!“ „Chtěl jsem vám dopřát ţivot, ale vy jste si zvolili SMRT! Zabijte je, ale hodně pomalu.“ Rozkázal a zase odešel do tmy. Chvíli se čeká, co bude. „Bz“ udělaly něčí meče, které prolítli kolem nás. V té chvíli spadly všecky tváře na zem. To byli vojáci. Přišli nám na pomoc. Ještě se něco ozvalo a jeden z vojáků vzal kopí a píchl ho za sebe. Za ním byla ještě devátá tvář, která uţ měla nataţený nůţ u jeho hlavy. My kdyţ jsme vyšli z kanálu, tak bylo vyhlášeno pátrání po generálovi. Uzavřeli jsme celé město speciální atmosférou, takţe nikdo nemohl ven. Generál je určitě schovaný někde ve městě. Večer, kdyţ jsem šel spát se slepicemi i s ostatními lidmi, houkaly ještě sirény. Uţ jsem chtěl usnout, ale začne vrzat skříň a otevře se. Z ní vychází moje robotická uklizečka a její hlava je vidět jen do půlky.

10

42 hodin do zániku světa Od robotické uklízečky odpadly součástky a z prostého robota byl generál Caracka. Začal se zase tak škaredě smát a povídal „Tak uţ se vzdáváš“ Odvětil jsem samozřejmě „Ne“. Vyjde ze tmy a drţí v ruce Tonyho, který měl být pod ochranou vojska. „Co jsi udělal s bezpečností“ povídám, ale on jen s úsměvem a v pohodě říká „Co myslíš“. „Je to zloděj a vrah. Chyťte ho. Je tu v mém pokoji.“ Je slyšet šepotání a generál se zase jen dál usmívá a odchází s Tonym pryč. Na mně se vrhají jeho spojenci. My jim říkáme Cuckové a děti Cucáci. Jejich předseda vládě prodával vesmírné lodě, jinak to jsou zbabělci. Mají dvě veliké oči, které mají napuchlé červené ţíly. Skáčou po mně. Kousají mně do uší. Trhají mně vlasy. Zkrátka jako malí raraši. Jeden, který mně trhal oblečení. Spadl na zem a já na něj šláp. A ty ostatní uţ sestřelila policejní hlídka zrovna, kdyţ mně lezli do pusy. Generál nemůţe být daleko. Jenom nám stačí rozluštit kříţovku a mapu. Kanály jsou zatopené, aby se tam nikdo neschoval. „Ale musíme vypátrat Tondu“ řekl jeden z mých společníků a hned jak to dopovídal, zavolal nám na stanici Tonda. „Rychle přijďte všichni sem. Utekl jsem z laboratoře, která stojí na území lesa Rookies, ale nepřátelé se za mnou rychle blíţí. Nemůţu se dostat za plot. Moţná je to past, ale moţná také není a proto tam raději pojedeme. Elektrický plot hradí velikou laboratoř. Plot dokáţe proříznout jenom speciální robot s generátorem štítu, který je proti elektrickému proudu. Droid vytáhl svou energetickou ruku a jen se dotkl plotu: „Krs“ nevydrţel tu sílu voltů. Vyslali jsme tedy mini droida KH – 7, který umí dokonce létat. Droid vylétl nad elektrický plot a díky paměťovému kódu 7178 ho vypnul! Naši, do zelena zbarvení vojáci, postupně postupovali do laboratoře. Naše jednotka 102 obsadila téměř celou budovu. Cestou postřílely kaţdého výzkumníka. Nakonec zbývaly uţ jen poslední dvě komory. Náš KH – 7 svým laserem udělal díru do zablokovaných dveří a po ustoupení páry vešla jednotka dovnitř. Tam drţel generál Tonyho a u jeho hlavy energetickou sekeru. „Tak uţ se konečně vzdáte. Nemáte proti nám šanci“ řekl, pak odešel do vedlejší komory a zamknul se. Jeden z mých profesorů se s údivem zeptal: „jak to myslel s tím nám. Jich je více?“ Ani se nemusel ptát, protoţe se z rohu ozvalo „He, he, he.“ Je to smích malých Cucků. Ohnul jsem se a vtom jednomu z vojáků Cucek snědl oči a vyrostl o značnou velikost. A je to tady. Jeden skáče sem a druzí zase tam. Jednotka 102, která je sloţena na rozdíl od ostatních vojáků z lidí, začala panikařit. To vyvolalo Cuckům větší chuť k masu. Bylo to dosti krvavé. Nějací vojáci stříleli samopaly na všechny strany. Byl to zmatek. Nakonec jsme zabili jejich malou matku a tím se dali Cuckové na útěk. Kdyţ byl boj zaţehnán, šli jsme ke dveřím poslední komory, kde byl zajat Tonda. „Máme tu výbušniny. Vrať nám Tondu!“ začal s odvahou jeden z vojáků. Nic se neozývalo. Kdyţ jsme se dostali do místnosti, bylo uţ pozdě a my jsme byli dopáleni. Generál utekl tajným východem ze zadu. Naše navigace nám ukazovala, ţe nad planetou jsou nepřátelské lodě, které mají začít galaktickou válku. Vyslali jsme dva tisíce jednotek do boje. Máme zelené lodě, které vypouští malé stíhače a proti nám létají hnědé nepřátelské lodě.

11

Crrack jsou přesně před námi a čeká se, kdo první vystřelí. Začali Crrack. Já, Tony a poručík Green jsme proletěli kolem první blokády a dostali jsme se do hlavní nepřátelské vesmírné lodi. Venku se zatím konal nemilosrdný boj. Boj na ţivot a na smrt. Boj na pravdu a na leţ. Boj o planetu. Vevnitř potichu a tajně jdeme a cestou zastřelujeme všechny Crrack. Kamera zachytila náš pohyb a ani jsme se nenadáli a laser prolétl vojákem. Tonda vzal energetické kopí z minulého boje a hodil ho přesně na zbraň, která byla umístěna pod kamerou. Došli jsme do zasedací místnosti. V zasedací radě sedí předseda Cucků a další zrádci. Pravděpodobně sjednávají nějaké smlouvy ohledně boje a vojáků. Kdyţ všichni z nich měli ruce nad hlavou a byli v rohu, musel jejich kapitán zavolat všem jednotkám a stáhnout je z boje. Kdyţ tak učinil, všiml si toho generál v kokpitu a šlápl na urychlovač. My při té rychlosti spadli a dál uţ si nic nepamatujeme. Jenom to, ţe jsme všechny separatisty zavřeli. Dlouho se asi nic důleţitého nedělo, ale pak jsem ucítil náraz. Probudil jsem kolegy a další vojáky ze 102 jednotky a šel se podívat do kokpitu. Nikdo tam nebyl. Vyšel jsem ven a ani si nedovedete představit ten puch ze zkaţených vajíček. Byly jsme v baţině a kolem nás nějaké vysoké stromy. Mobil měl vybyté baterky, vysílačka rozbitá a navigace, tak ta zase neměla signál. Vzali jsme naše válečné zajatce, jídlo a generátor motoru, který nás mohl dostat z tohoto místa. Jedině on. Podle posledních záznamů z lodě se nacházíme na bahnité a močálovité planetě Kul. Jak jsme se brodili tou ohavnou baţinou, tak ve vodě plavaly jakoby zbytky jídla. Kosti, mrtvoly zvířat a tak dále. A navíc se ve vodě něco pohybuje. Musíme najít co nejdříve generála Caracka, který zná kód ke generátoru a je veliký mechanik. A pak vypadnout z téhle podivné planety. „Ups“ udělalo ve vodě a jeden z vojáků zmizel. Hledali jsme všude, aţ na hladinu vyplavala mrtvola. Z vody se vynořil veliký drak, který mířil nesmírnou rychlostí přímo na nás. Stříleli jsme, ale nezabíralo to, protoţe tato příšera měla pancéřové šupiny. Ţádný laser ani kopí do těla neproniklo. Tony se rozběhl proti příšeře a ona zase proti němu. Skočil přímo dovnitř a zasvítil tam baterkou, ale nic. Příšera Tondu vyplivla a najednou se zvody vynořila ještě větší. Vzala do tlamy tu menší potvoru a zatím, co jsme zdrhali, tak tu menší snědla. „Je to tu velice nebezpečné“ jsem řekl s velikým výdechem. Kdyţ jsme hledali nějakou skrýš či jeskyni a místo toho kapitán Cucků spadli do díry o velikosti prasete. Nakláníme se dovnitř a bylo nám hnedka špatně, protoţe se kapitán napíchl na kostěné trny. „Ale to znamená, ţe tu jsou lidé“ řekl s radostí poručík Green. Šplháme opatrně po laně dolů, tak abychom se nenapíchli. „Ach“ padá dolů voják ze 102 jednotky. „Chyť ho, Tondo! Honem!!“ a Tony skočil. „Uf, to bylo o chlup“ a pak jsme šli do kamenné chodby. Všude vyseli krápníky. Musíme si dát pozor, abychom někam nespadli. Je to tu dost nebezpečné. Všichni naši zajatci se třásli a uţ, uţ se chtěli počůrat. Ale pak to přišlo. Z tunelu se k nám pomalu blíţilo něco velikého. Dupalo to, a čím blíţe to bylo, tím více se to zmenšovalo. „Vţdyť to je generál“ vykřikl Tonda. A měl pravdu, byl to on. Smutně, ale čestně vykřikl „vzdávám se“. A my ho okřikli „trochu pozdě nemyslíte a co tě k tomu přimělo“ „Mí přátelé, kdyţ jsem vás viděl bojovat s tou obludou, bylo mě smutno“ řekl a odkašlal si. V tom kopl do jednoho elitního vojáka, vzal mu samopal a začal po nás střílet. „Cha, Cha, Cha. To jste si mysleli, ţe se tak lehce vzdám. O mně nic nevíte, ale já o vás vím, ţe brzy budete tam, kde bydlí váš děda.“ Řekl dlouhým proslovem a my na to „Tak to jsi podělal, generále a teď se těš na smrt. První jednotka do leva a ostatní vojáci na pravou stranu. Já, Tony a kapitán Green půjdeme rovně.“ Zašeptal jsem a mezitím se generál schoval za stěnu. „Teď!!. Honem, střílejte.“ „Pane má na sobě generátor štítu a tím nepronikneme“ řekl důstojník a já mu kývl „Zastavte palbu a hoďte na něj tříštivou minu“. Ale nic on prostě utekl. Srab. Po hodině jsme si hladili břicho, kdyţ vtom se před námi otevřely veliké zrezavělé dveře. Pomalu jsme vcházeli dovnitř a obdivovali nádheru postaveného městečka. Malé děti nás přiběhly uvítat a jejich matky se jenom smály. Otcové oddělávali půdu a starší lidé? Ti tu dokonce měli svůj v uvozovkách penzion. Vysadili si tu i palmy. Mlýny se točily a hejna ptactva létala přes vysoké stromy. Dokonce si vymysleli svůj vlastní jazyk a tak se

12

obáváme, jestli si ještě vzpomenou na angličtinu nebo i češtinu. Malé děti se narodily většinou tady, a proto umí jen svůj jazyk. Větší a starší lidé jenom trochu, ale Tonda má dobře vyvinutou paměť a pamatuje si skoro vše. Během deseti minut se naučil jejich matematiku, vlastně i češtinu a v ní všechnu gramatiku, abecedu, no skoro vše. Šli jsme za nejstarším muţem ve městě, kterému bylo devadesát-osm let. Hodně moudrý uţ to byl. Umí dvacetsedm jazyků plus Crrackčtinu. „Kdo jste?“ zeptal se. A my odpověděli „Já jsem profesor Jack Hot a semnou je tu ještě Tony Rock, kapitán Green a pár dalších vojáků. Chtěli bychom u vás přenocovat, koupit nějaké vybavení a s mírem zase odejít.“ Zašklebil se a dal svým stráţníkům rozkaz „KUKA AZAZUKY MAS“ A pak dodal „budiţ po vašem, ale ať ve městě zůstává mír. „Mám ještě otázku. Vy jste tady někde spadli.“ Řekli jsme a on se podivil „děláte si srandu, tohle celé město je jedna vesmírná loď. A pak ve městě… Obchod byl výměnný. Prodali jsme své zajatce na pole, a zato jsme obdrţeli starší hyper motor 2000. Kdyţ jsme odcházeli z města, bylo na obloze plno mračen a dýmu. Válka! Největší válka, kterou mohla pozřít galaxie. Motor jsme stihli tak, tak opravit a uletět. Zrovna, kdyţ super laser zničil planetu. Na naší bývalé generálově lodi jsme obdrţeli hologram „Jsme rádi, ţe jste na ţivu. Generál si ale přivolal svoji vesmírnou loď a utekl z planety dříve neţ vy.“ Rozzlobil se předseda TVA. „A co teď šéfe?“ zeptal se jeden voják. „Splňte rozkaz 5501, ale rychle!“ rozkázal s nervozitou kapitán Green s hlavou poloţenou a ruce. „Tady Orel 1, Orel 1. Nadiktujte souřadnice palby.“ nahlásil Orel 1. Souřadnice jsou rozkaz 5501.“ Řekl Green. „Budu vést svou jednotku na kapitánskou loď“ poněkud špatně pochopil úkol. „Hlášení nepřijato.“ řekl Green a dodal „zamiřte na výrobní panely.“ „Úkol přijat a pochopen.“ Hlásil Orel znovu. Letěli jsme k nejvyšším představitelům TVA, coţ znamená tajná, vojenská agentura a tam nechali Tonyho jmenovat novým generálem. „Ach jo“ co zmůţe proti generálovi vědec a fyzik, jako jsme já. Vydali jsme se tedy do boje. Crrack neměli ţádnou šanci aţ posud. Před republikovou jednotkou č. 12 se snesla obrovská loď. Z ní sjely dva tanky a ledový Crrack zmutovaný v jakéhosi draka. „To je teda průšvih“ řekl jsem tehdy spolujezdci v našem vozidle. Tonda vzal svoje elektrické kopí a skočil rovnou na ocas příšery. Ta se začala zmítat, švihla ocasem a Honza se natáhl na malé okno tanku. Jeden z Crracků otevřel poklop, aby zjistil, co se děje. Kdyţ spatřil Tonyho, začal střílet, ale Tonda všechny výboje odrazil a Crrack a zabil. Mezitím ledová příšera mrazila lidi a brutálně pomačkala naše vozidlo, které směřuje k obranné věţi. Příšera svými drápy rozmačkává měšťany, kteří utíkají a snaţí se schovat. Dva naše letouny s raketami začaly střílet do příšery, a kdyţ se nic nedělo, vyhodily rakety. Příšera se střelby krásně nabaţila a pak svým ocasem smetla letoun. Jeho trosky se roztříštily o jeden z tanků, který naštěstí patřil našim nepřátelům. Tony postupně vyházel všechny Crracky z vedle jedoucího tanku a kdyţ se chopil řízení, začal laserovými výboji zasahovat draka. Ten se proti němu otočil a namířil si to přímo proti Honzovi. Čtyři torpéda se zpustily z oblohy a začaly pálit po stále letícím letounu. Trefa a letoun se zřítil do oceánu. „Pšš“ slyšíte to, zašeptal jsem tehdy. Bylo slyšet jenom „ ………ticho…….“ A potom se ozval výkřik, ale kdo? Kdo byl další obětí toho boje. Příšera spolkla tank i s Tonym. Najednou začala veliká vánice a obrátila stránky knihy proroctví našeho budoucího vládce Tonyho. Na knize se objevilo písmo „Ixis dasis“ ale to je magie ohně! Tony získal první magii. Všechna magie se mu vmísila do kopí a to Tonda zapíchl do krku příšery. Ta náhle začala tát, aţ vybuchla. Ta záře byla nesnesitelná naším očím, ale zvedla úţas a radost.

13

Voda z draka se odpařila. Kolem nás proletěla čtyři torpéda a já byl s kolegou ve věţi a snaţil se nastartovat jiné ochranné věţe planety. Tento systém se ještě nepouţíval a tak se neví, co to přesně udělá. Ale musíme si pospíšit, jinak Crrackové zničí Krix, Zemi a jiné planety v nejbliţších soustavách. Na počítačovém panelu ve věţi se ukázaly červené body, které byly propojovány čarami. To znamenalo, ţe se štít aktivuje. Kdyţ byly všechny body na planetě propojeny, štít naskočil. Teď se ţádná loď bez naší identity nedostane na planetu. A těch pár jednotek na planetě zlikvidujeme ras dva. Ale co to. Na mém satelitku se ukázala celá armáda Crrack. Tak to jsme v koncích. Musíme okamţitě povolat všechny vojáky do boje. Tu noc se stalo to, čeho jsme se obávali, kdyţ drak vybuchl. Tondovi oči zář oslnila natolik, ţe dostal chorobu jménem Číňanova optika. Jeho oči se budou zakrňovat, choroba zasáhne mozek a Tony bez bolestí za několik let zemře.

39 hodin do zániku světa Na planetu Zemi se blíţí veliký asteroid Rex a my tu ještě musíme vést válku proti Crrackům. Co se jen bude dít…

V hangárech našich křiţníků, které se vypravili v ranních hodinách na oběţnou dráhu planety Crix, se rozezněly sirény. Výsadkové lodě U-11 se připravovali na jejich první nasazení. Protoţe válka běţela v plném proudu, zapojili se do boje R stíhačky, které tyto transporty mohly skvěle krýt ze zadu a zároveň se starat o boj. Otevřela se vrata v hangáru a lodě začali vyjíţdět. V prvních liniích se drţeli hlavně R stíhačky. Za nimi se drţely U-11 a pár U-12, kterým jejich zadky hlídaly opět stíhačky tipu R. Proti nám nestály ţádné linie. Nemalé čůrky nepřátelských stíhaček a dalších stvoření organických i neorganických se rozdělovali a napadali nás ze všech stran. Nejvíc šli po hlavní lodi, která měla sama dost práce posílat výsadky na hlavní planetu Crix, kde se nejvíce bojovalo. Z obou měsíců planety se začali vynořovat škorpiodroidi od výrobců stavebnic pro teenagery. Prý se jim jejich plány zvrhli a droidi utekly a začaly si dělat, co chtějí. Ale vláda i přes nedostatek důkazů věřila tomu, ţe je podplatili Crrackové a další zkorumpovaní příznivci. Stejně se nakonec dostane vše do rukou Crrackům a Cuckům. Škorpiodroidi na svých speciálně upravených lodí, samozřejmě ilegálních od shora aţ dolů krásně brázdili vesmírem. Cuckové nebyli zatím nikde vidět, ale jsou velmi známí tím, ţe mají pro bitvu svoje překvapení. Na druhou stranu se do bitvy přidali

14

černě zbarvení tvorové s chapadlovitými výrůstky. Tito tvorové nebyli v ţádném záznamu, tudíţ si je Crrackové přivolali na pomoc ze své původní soustavy.

15

„Nabít jointové kanony, zaměřit cíl 012/05, palte!“ vykřikl první důstojník prvního hlavního křiţníku nazývaného „Dům naděje“. „ZZzz, chrmm… tak nějak se ozývají ty zvuky, co se ţenou po lodi. „Pane, podle svých zkušeností si dovoluji říct, ţe na plášť lodi se dostávají škorpiodroidi. Ţádáme o podporu“ Hlásil přes holografickou síť poručík na velení Domova naděje. Avšak důstojník odpověděl „ V tuto dobu vám nemůţeme poskytnout ţádnou pomoc“ z terminálu se místo hlasů ozvali jen výkřiky, řezání pil a pálení z kulometů. V tu ránu se na můstek lodi rozzářilo světlo z lodi, ze které nám zrovna volali. Naštěstí mnoho lidí stihlo utéci v záchranných modulech. Ty v největší pravděpodobnosti dopadnou do oceánu Uga na planetu Crix. „Musíme čekat na rozkazy admirála Foxe!“ „Chřř“ se s rámusem otřáslo lodí. „Útok! Jointové kanony na pravoboku, palte! Zmenšete ochranu našich štítů a všechnu energii soustřeďte do zbraní.“ Od jednoho kapitána se poté ozvalo „Pane, máme začít vypouštět β stíhače?“ V odpověď se mu dostalo pouhé „hm“. Admirál nevěděl jak reagovat, aby nikoho neurazil. „Pane, moc jsem vám nerozuměl. A po chvíli mlčení se konečně dočkal odpovědi. „Zatím nechte vysadit α stíhačky. Poté, co prorazí nepřátelské štíty, vypouštějte beta a delta stíhače. Ty uţ práci s pomocí našich děl dokončí. „A co R stíhače pane?“ optal se admirála s opatrností ještě poručík. „Slyšel jste snad v rozkazech něco o R?“ řekl admirál tak, ţe kdyby se na něho někdo díval, jistě by se zamračil. Poručík se mu omlouval: „Ne, ne pane… promiňte, pane“. Ozvala se další rána. Tentokrát z lodě samotné uvnitř. Cuckové. Škorpiodroidi je měli v sobě a kdyţ se provrtali do lodě, explodovali a z nich vypadli oni. „Na lodi vetřelci, na lodi vetřelci“ hlásil poplach na lodi. Elitní vojáci, droidi ne, ale lidé, se rozeběhli ze svých kajut ke zbrojnici. Tam uţ jim jejich velitelé jednotek přihazovali jednotlivé zbraně, protoţe samotní vojáci nesměli mít na lodích zbraně, kdyby náhodou byli, dnes tak obvykle zkorumpovaní. Jen chytli zbraň, začali se seřazovat u pancéřových dveří, do kterých se pomalu prořezávalo ještě pár škorpiodroidů. „Uţ jsou tady!“ zavolal velitel jednoho oddílu. Vojáci nabili a zamířili na místo průřezu, ze kterého se hrnuly desítky cucků. Ti lezli po všech čtyřech stranách chodby. Velmi lehce se vyhýbali laserovým výbojům elitních vojáků, kteří sice museli projít tvrdým výcvikem a naučit se ţádný cíl neminout, ale praxe je horší. Na loď se v místě průřezu přitiskl chapadlovitý tvor, čímţ sice zabránil úniku dalšímu kyslíku z lodi, ale snaţil se svými chapadly něco polapit. Vojákům se časem podařilo získat nad cucky kontrolu a jen některé museli pronásledovat na místa, kam se rozprchli. Ale s chapadly nikdo nepočítal. Ze zoubkovitých úst se spustili tři menší chapadlovci, poslintali chodbičku a zmizeli ve větracích šachtách. „Tady admirál“ ozval se do komlinku stíhačkám „okamţitě z nás sestřelte tu chobotnici, vy jelita!!“ nikdo neodpověděl, aby zbytečně neobtěţoval jistě pracujícího admirála a jeho důstojníky na lodi. Bylo slyšet pár ran a poté jen rozprsknutí slizu po vnějším plášti lodi. Podivné chobotnice, které měli něco v plánu, se stáhli za jeden z měsíců planety a nechali práci Crrack stíhačkám. Ty střemhlavým pádem ničily naše stíhačky, kdyţ vylétávaly z hangárů a některým se podařilo zaletět aţ do nich. Potom nastávaly vnitřní výbuchy lodě, které sice nedopadli tragicky, ale hangáry byly mimo provoz. Nedalo se z nich ani vylétnout a ani v nich přistát pro palivo. Stalo se to však jen párkrát a proto se hned čety opravářů začali o nepořádek v hangárech starat. Kdyţ vyházeli všechen nepořádek do vesmíru a mimo loď. V hangárech se dalo znova pracovat. Admirál vyslal velmi rychlou loď, která mimo oči nepřátel proletěla aţ k bezpečnostnímu bodu, odkud mohla odstartovat rychlostí světla pro pomoc, jeţ tvořili křiţníky, pár partyzánských lodí a dobrovolnických lodí, které byli dobře vybaveny dobrou municí i zbraněmi.

16

17

Pod vším tím zmatkem nad planetou se na ní tvořil další. Výsadkové lodě U-11 přistávali a s klasickými droidskými vojáky na pevninu. Od hlavního města bylo posláno několik tanků v lodích po vodě a v U-12 přistála jednotka plechových krabů. Stačilo se jen seřadit a vše bylo připraveno na útok, který se bude brzy konat. Nepřátelé stáli naproti nám. Stál tam sám velitel Crracků, samice elektronických pavoučích crracků a zástupce císaře cucků. Tony se po probrání vrátil hned zpátky na bojiště. Samozřejmě se svou magií a svým kopím, které bude stát vţdy při něm. Tony přišel k první řadě, která stála naproti nepřátelům. „Okamţitě rozpusťte formaci“ rozkázal. „Coţe to nemyslíš váţně. Jsi několikrát mladší neţ mi a ještě poručíš takovou hloupost. Ozval se voják, muţ, z druhé řady. „Pfů“ zazněla malá rána, která rychle proletěla srdcem toho muţe. Tony se zeptal „Má s tím ještě někdo problém“ a ostatním samozřejmě odpověděli ne, protoţe se báli stejného osudu. Ale začali si šuškat, co se vlastně stalo. „Kdyţ se rozpustí formace a my normálně v bojišti poběţíme a kaţdý pouţije vlastní hlavu, bude to několikrát lepší pro boj. „To docela dává smysl“ komentovali Tonyho řeč vojáci, otočili se a začali utíkat pryč. Neví se, co na to říkali crrackové, ale určitě něco o zbabělosti pozemních sil. Také se rozpustili. Potom se ve stanech rozdělilo kam, kdo povede svou skupinu a kam budou pálit děla. Tony chtěl sám zdolat primární cíl a tak to dal všem vědět. Začal útok…. Nejdřív zaútočili tanky. Ty se svou silnou palbou zdolaly ostny proti nájezdu za příkopem. Prokousávali se mezi crracky aţ do doby, neţ z nepřátelských pozemních hangárů nevylétly bombardéry. Ve třech se vznesly nad bitvu a po pár shozeních jointových koulí se uţ naše tanky smaţily na zemi. Jednotky se po skupinách rozběhli do boje. Kdyţ svými laserovými zbraněmi jejich krytí zničilo nepřátelských vojáků, co to jen šlo a došli jim náboje, šli za první vlnou a elektromeči se starali o nepřátele na zemi a o ty, co mezi první linií proběhly. Nejdál za tím vším bylo tří členné komando, které měli svůj speciální úkol. Všichni měli svoje odolné, ale lehké červené brnění. Dalekohledem se podívali, jestli je nikdo nevidí a v tom se zastavili jejich oči na muţi, zřejmě podplaceného track skupinou, který se na ně také díval. Ale nedíval se dlouho. Velitel komanda rozkázal jedním pohybem k odstřelení a rychlý výstřel sniperu sundal toho muţe během vteřinky. Jednotku vedl zajisté Tony. Sniper byl znám pod jménem Robin, byl to nepříliš svalnatý muţ s výškou klasicky dospělého muţe, ale s naprostou vyrovnaností s okolím, tudíţ neměl ţádný problém někoho zaměřit a trefit se. Další člen tohoto komanda byl Honey. Skvělý technik, který si poradil s kaţdým kódem nebo s přístrojem. Byl sice menší postavy, ale aspoň se mohl dostat do jakékoli větrací šachty. Tří členné druţstvo se teda rozeběhlo a vzalo to okolo všech bojů, které právě na planetě Crix probíhali. Před ně najednou spadl úlomek z lodě z boje nad nimi. Vyhnuli se mu, ale před tím se podívali na obrovské křiţníky nad sebou. Kolem planety se všude bojovalo. Posily stále nedorazily. Dvě chobotnice, které slizem uţ ucpaly všechny trasy větracích šachet, se dostali nad můstek, kde stál admirál. V hlavní lodi to začalo pěkně hřát. Vzduch se nemohl odsávat a chladný prostředí okolo lodi se nedostal dovnitř. Odklopil se poklop nad můstkem a z něho vyskočila dvě chapadlovitá stvoření. Jen se dostali na zem, uţ si hledali někoho, na koho se nalepí. Vybrali si celkem nedobře. Jedna skočila na hlavu kapitána lodi, který ji celou řídil. A ta druhá na stráţce admirála. Potom co se nacucaly, zemřely ony i muţi na které skočili. Vše se stalo velmi rychle a nešlo tomu zabránit. Jen pokud by elitní vojáci, kteří stále střeţili nový vchod do lodě na trupu, dávali větší pozor a ty tvory zabili. Jak padl kapitán mrtví na zem, celá loď se začala naklánět. Nejdřív náklon do strany o třicet stupňů a poté rovně dolů směrem k planetě. Jak to uviděli nepřátelské lodě, začali do lodě ještě víc střílet, aby ji co nejvíc oslabili. Z ní se za okamţik nechalo vystřelit několik záchranných modulů, co padali směrem k planetě. V jedné z nich musel být určitě admirál. „Jsou tady!!“ zařvali radostně stíhačky k hlavním křiţníkům. „Vidíme je. Od teď přebírám velení, admirál selhal. U komlinku je generál Jack Hot.“ Ano, jsem to já… ten kdo

18

vypráví tento příběh. Dostal jsem se po padnutí draka svou osobní lodí na loď. Jsem sice vědec, ale slouţil jsem v poslední válce na zemi. K planetě se dostali posily. Přijely všechny jednotky, se kterými byla dojednána smlouva o záloţní síle. Boj ještě neskončil. „Tady hlášení z planety Země.“ Meteorit se velmi rychle blíţí k naší planetě. Máte nějaký plán?“ dovolal se na planetu Crix . Ale nikdo mu neodpovídal. Patrně asi nevěděl ani o boji na planetě. Párkrát svůj dotaz ještě zvolal do komlinku a potom to vzdal. Země na to byla sama. Asteroid byl ještě 8 hodin do pádu na zem, ale uţ nyní se z něho odlamovali kousky. Padali na různé části Země. Od severu po jih. Celá severní Amerika i ta jiţní byla obydlena crracky a tam nebyli meteory nalezeny. Ani se nikomu nechtělo je hledat. Jenţe Evropa, Asie i Afrika jimi byly posety. Z nich se vynořovali další crrack, kteří měli zajistit, ţe nikdo planetu neopustí před dopadem asteroidu. Docela úplně jinde, nad planetou Crix, se odehrávala bitva. Po příletu podpory pro jednotky se nám zdálo, ţe vyhráváme, kdyţ v tom ale přilétl generál, po kterém jsme tak dlouho pátrali. Generál crracků. „Pane, máme na komlinku kód z nepřátelské lodi. Mám hovor přijmout?“ Jack Hot, tedy já, jsem se ani nerozmýšlel a pokynul jsem k zapnutí. „Ach, generál. Co pro vás mohu udělat?“ zeptal jsem se. Ten mi však dal jasnou odpověď. „Měl byste se vzdát Jacku, nechci vám dál působit jiţ tak velké potíţe. Nebo snad chcete rozdrtit?“ Byl slyšet jeho smích. „Ţe se vůbec ptám. Zničím vás tak jako tak.“ Ale pak se stalo něco nečekaného. Celá nepřátelská flotila se sbalila a zmizela v hyperprostoru. Všichni v našich lodí zůstali stát na místě a ti, co nestáli se postavili a začali koukat z prosklených tabulí. Náš údiv byl veliký. Komando na planetě, kde se stále bojovalo, nyní hledalo v podzemních katakombách a starých cest pro pašování, které postavily jiné civilizace, nejbliţší cestu k nalezení admirála, o kterém byli informováni. Antony i ostatní věděli, ţe se jeho modul dostal na planetu, ale kam a proč se admirál neozýval, nikdo nevěděl. Pomalu jim začali na baterkách na přilbě světla zhasínat, kdyţ vycházeli ven z podzemí. Jen vyšli, uţ na ně mířili desítky zbraní a naproti nim, avšak trochu dál, stál hlavní vůdce crracků. Byl to zřejmě král nebo tak něco. Drţel v ruce svůj ostnatý meč se symboly jejich národa a ostny připomínali tvar jejich obličejů. Mezi mečem a jeho tělem stál náš admirál, pod kterým se válelo pár jeho bodyguardů. Nastalo ticho a chvíle váhání… Nepřátelské lodě přilétly k planetě Zemi. Asteroid velký jako měsíc se pomaloučku blíţil. Zbývalo jen pár hodin.

Vůdce: „Poloţte všechny své zbraně, nebo váš admirál zemře“ pohrozil vůdce crracků, „ je čas si promluvit.“ Antony: „Co od nás vlastně chcete? Válka začala opět kvůli zabírání nového území, copak nelze dosáhnout kompromisu“ Vůdce: „Vy si snad děláte srandu. Kompromisu? To jste si měli rozmyslet dřív. Nyní nad vámi máme převahu a stačí jen počkat na dopad našeho asteroidu.“ Antony: „Odkud vlastně jste? Kdo je vaším skutečným pánem a proč se zajímáte o soustavu Proxima Centoury? Nyní jsme podle vás stejně prohráli, tudíţ nyní nezáleţí na faktech.“ Vůdce: „Na tom něco bude.“ Komandér Honey: „Proč se s nimi vybavujeme? Musíme přeci nějak zasáhnout!“ Antony: (potichu) „Klídek, nějak se to všechno vysvětlí“ Komandér Honey: „Na to vám kašlu!“ Zvedl ze země zbraň a chystal se vystřelit po vůdci crracků. Jenţe Tony věděl o netrpělivosti a nevyrovnanosti komandéra Honeyho a vystřelil

19

po něm svou osobní malou pistolkou. Rána komandéra usmrtila. Tonyho sice mrzelo, ţe to musel udělat, ale civilizace jsou ve válečném stavu a on potřeboval o crraccích vědět co nejvíce informací. Vůdce: „Tak, kde jsme to skončili? Ah, uţ vím. Zkrátím to. Jsme z daleka. Mým pánem je vlastně paní a Proxima je jediné místo pro vývin našeho druhu. Všude, kde se zabydlíme, rychle dojdou zásoby a také vzácné palivo, které pouţíváme. Vy jste jen malý odpor, který naše flotila brzy rozdrobí na malé kousíčky.“ Kdyţ přestal mluvit, tasil za opaskem svůj nůţ a chtěl s ním zabít admirála. Uţ byl blízko od jeho krku, ale v tom se nad jeho očima rozsvítila malá zelená kulička, která mu propálila hlavou. Byl to člen komanda, sniper Robin, který se odpojil od skupiny jiţ v katakombách. Zasáhl vůdce, který mezi tím padl na zem a sám ze stínu středním krokem vycházel. Tony: „Bylo načase“

20

Robin: „Co se stalo s Honeym“ Tony: „Riskoval dopad celé operace. Musel jsem ho zneškodnit.“ Párkrát jsme se rozhlídli a běţeli jsme k blízkému stanovisku, kde na nás čekal doprovod k flotile. Nechali jsme malou část armády dokonávat svou práci a s flotilou jsme světelnou rychlostí mířili k domovské planetě Zemi. K té zatím dorazila flotila crracků a další, s nimi spolčené, frakce. Kolem planety udělali blokádu tak, aby se nemohli lidé na planetě ţádným způsobem bránit. Spojené státy byly v tuto dobu ve velkém ohroţení a v zajetí crracků. A na ostatních místech se naši nepřátelé objevovali z úlomků asteroidu. Ten měl prorazit naši planetu a tím zničit lidi a zároveň prolétnout a dostat se na nově obyvatelnou soustavu Proximu Centaury a její hlavní planetu Crixu. Vţdy, kdyţ se chtějí dostat na jiné místo pro zaloţení kolonie, museli odpálit část planety a na úlomcích, kterým je teď asteroid Rex putovali na nový svět. Tony s admirálem a dalšími generály plánovali útok na asteroid. Antony: „Pánové… co navrhujete?“ Admirál: „Já souhlasím s generálem Greenem, nejlepší řešení bude poslat malou četu, nejlépe komando, na Rexe, aby ho zneškodnil. V jádru bude jistě vypínač.“ Jack Hot, který se při příchodu zúčastnil diskuze, dodal: „Pořádně veliký vypínač“ Antony: „Vítejte mezi námi, doktore. Souhlasím s přepadením Rexe. Přes veliké magnetické pole asteroidu proletí jen malá výsadková loď. Dokud ale někdo štíty nevypne, nebude se moci naše flotila účastnit bliţšího boje kolem Rexe.“ Jack Hot: „Flotila by měla vyčkat v ústraní a zahájit osvobozování na Zemi. Také bych se rád připojil k týmu.“ Antony: „Dohodnuto. Poletíme tedy já, doktor Hot a komando. Tímto ukončuju náš meeting.“ Přísedící vstali a postupně odcházeli, kdyţ na mnoha ţidlích seděl uţ jen Jack Hot a Tony. Tony: „Je to všechno sloţité Jacku. Pár měsíců zpátky byl tady všude klid a vědci zařizovali podmínky pro planetu a její obydlení. Já byl mezi prvními lidmi na ní. Po smrti mích příbuzných uţ nevím ani kde mám ten zbytek a ty jsi mě dostal na toto místo. Na mě a na tobě nyní záleţí osud světa.“ Jack Hot: „Já na osud nevěřím, ale sdílím tvoje pocity. Proč se všichni honí za novým územím? Všichni mají svého dost a myslel jsem, ţe to pochopili jiţ v historii při kolonizacích Afriky. Věřím jen ve výsledky a ty nyní očekávám.“ Antony: „Jde se na to, kamaráde.“ Hvězdy kolem nás se začali zpomalovat a my se objevili na druhé straně planety, kde nás nemohli vidět crrackové. Z hangáru vyletěl tým se sloţením Tonyho, J. Hota, Robinem a zbytkem komanda. Okamţitě po výletu z lodě, zapnula loď svoje maskovací štíty. Hned, co neviditelná loď zajela trochu dál, rozprostřela se kromě Země v tabuli kokpitu stanice crracků na asteroidu Rex. V jedné ze skulin, dál od všech elektronických zařízení naše loď přistála. Všech nás pět si obléklo skafandry a vyšli jsme hledat vchod přímo do stanice. Asteroid byl protkán různými skulinami po výbuchu na jiné a neznámé planetě a také uměle postavenou stanicí, která tu velkou masu protínala. Na vršku stanice, kolem kotouče s hangáry doplňovali hvězdné lodě palivo a munici, pro případné, ale spíš jisté útoky. Vyšli jsme z lodě a zrovna, kdyţ se uzávěr za námi zavřel, my jsme stáli na skalnatém povrchu a světlo z uzávěru zmizelo, něco se kolem nás mihlo. Robin tedy zapálil svítilnu a my jsme se rozhlédli po rozsáhlých neuměle tvarovaných chodbách. Spatřili jsme pohyby několika zvířat. Kdyţ jsme shlédli z blízka, informátor ukázal na monitoru, ţe to jsou zvířata crracků, na kterých oni jezdí. Věděli jsme však, ţe nám nic neudělají a proto jsme je nechali nepokoji. Pokračovali jsme chodbami, kdyţ se asteroid ohromnou sílou otřásl. Mysleli jsme, ţe někdo poručil k útoku na něj, ale to by lodě nepřeţily. Ne, z takové blízkosti a proto jsme nad touto

21

moţností dále neuvaţovali. Nakonec se ukázalo, ţe někde na stanici praskla trubice ohromných rozměrů, která zastavila přívod paliva k lodím. Mechanici zastavili rychle a pohotově únik paliva, ale trubice ztratila tlak a spousta křiţníků nemohla dostat svoji dodávku, aby mohla útočit. To byla pro nás výhoda. Pozdější prozkoumání ukázala, ţe za prasklinu mohli malé bakterie, které rozeţírali vše neţivé na stanici. Sice jim to trvá velmi dlouho, přeci jen to jsou mikroskopičtí tvorové, ale za ta léta putování uţ nějaké ty stárnoucí zařízení sluţbu vypoví a ţádné bakterie k tomu nejsou potřeba. Putovali jsme tedy chodbami k jádru celého zařízení podle mapy, kterou jsme získali z počítače nepřátelského křiţníku. Mapa byla hologramová, takţe jsme se nestarali o papír, ale vše měli na malém mechanickém kotouči. „Stát! Co tady děláte, tohle je zakázaná zóna! Pojďte s námi.“ Překvapili nás za rohem dva stráţci crracků, kteří hlídali východ na asteroid. Zřejmě ale nezjistili, ţe nepatříme k nim. Kdyţ nás vedli bílou chodbou, která nebyla hlídána ţádným jiným zařízení a ani crrackové se neukazovali, ze zadu jsme napadli stráţe a rychlým pohybem se jich zbavili. Kdyţ jsme se ujistili, ţe nás opravdu nikdo neviděl, odtáhli jsme těla do jedné z prázdných komor, která slouţila nejspíš jako toaleta. Dostat těla dovnitř nebyl ţádný problém. Pokračovali jsme chodbami, aţ jsme se objevili před velikým jádrem. Velká modře plápolající koule, která se tam opírala od stropu po zem. Jack Hot: „Tak rychle, zničíme to a padáme“ Ten hodil část náloţí Robinu a pak je všichni rozmisťovali. Generál Crracků: „Ale, ale. Copak to tady máme? Myslel jsem, ţe jste se poučili. Jeho vojáci nás zadrţeli a vlekli nás aţ do prstence nahoře. Kde na nás čekalo další, ještě větší překvapení. Nejhlavnější velitel crracků, který seděl na křesle a koukal se na planetu, ke které se rychle stanice přibliţovala, se na něm otočil. Byla to ţena. Měla na sobě jistě tradiční sukni jejich národa. Za opaskem měla malou řeznou zbraň a v druhé ruce dřímala hůl, kterou měl Tony, akorát ţe aura zářila jinou barvou. Antony: (Potichu) „Nemluvte, na diplomacii jsem tady já. Ok?“ Crrack: (Uhodil ho) „Vy taky nemluvte“ Rilla Dop: „Vítejte na nejmocnější stanici, kterou můţe lidstvo vidět. Dokud máte oči, můţete se pokochat. Jsem Rilla, Rilla Dop. Imperátor národa Crracků. Antony: „Proč jste nás uţ nezabila?“ Rilla Dop: „Protoţe se tady generál přimlouval, aby si s vámi mohl nakonec pohrát v aréně, kterou je naše stanice také vybavena. Kdyţ jsme totiţ tolik let na cestě, musíme se nějak bavit.“ A pohladila generála po slizké bradě, pokud se tak tomu dalo říkat. „A kdepak je ten další?“ Jack Hot: „Další, ţádný s námi nebyl!“ Antony: „Ticho!“ Rilla Dop: „Nebyl? Naše záznamy tvrdí něco jiného.“ Antony: „Opravdu s námi nikdo nebyl, jsme tu jen my.“ Řekl, i kdyţ věděl, ţe to tak není. Rilla Dop: „Však jsem vás jen zkoušela, ţádná záznamová zařízení tu nemáme, ale kdyby tu s vámi někdo byl, chtěla jsem to vědět a myslela jsem, ţe se prozradíte. Rilla Dop: „Odveďte je do cel. Aţ rozpráším ostatní, budou mít tihle tvorové velkou cenu a ještě si s nimi promluvím. Najednou se celá stanice otřásla a hlasitě začal výt poplach. My čtyři, kteří jsme čekali ránu, kterou způsobil výbuch jádra, jsme se rozeběhli k lodi. Jenţe cesta je hodně dlouhá. Přece jen jsme na asteroidu velkém jako samotný měsíc. Kdyţ na nás generál přišel u jádra. Nevěděl o dalším členu komanda, který byl úplně na druhé straně a také náloţe rozmisťoval. Jen jsme došli k výtahu, generálovo kopí se zabodlo do dveří vedle nás. Ty se ale rázem a my jsme jeli dolů k jádru. Tam se uţ všechno hroutilo, ale nás přítel tam nebyl. Ještě jeden otřes a v tom na nohu Jacka Hota spadla ţelezná traverza.

22

Jack Hot: „Au, má noha. Pomoţte mi“ Antony: „Chlapi, zkuste s tím pohnout!“ Robin: „Na to nemáme, pane. Nedostane se odtud“ Antony: „Dobře, tak rychle běţte na loď a vypadněte ze stanice.“ Robin: „ A co vy pane?“ Antony: „Nestarejte se o mě, běţte uţ. Promiň Jacku, nedá se s tím nic dělat.“ Jack: „Jednou se snad lidi doví o tom, co se tady dělo. Dělal jsem si záznamy. Ale ty sám víš, jak všechno bylo. Aţ se stanice zničí, prosím uloţ tyto všechny informace do mezinárodních archívů.“ Antony: „Jestli to přeţiju, tak ti to slibuju. Generál crracků: „Tak tady jsi. Ještě ţe ostatní zmizeli, alespoň se jimi nemusím zaobírat.“ Tony: „Připrav se na boj.“ Generál: „Jsem připraven pořád.“ Generál tasil svoje kopí a Tony na své holi utvořil auru, kterou pak pálil proti generálovi. Začal boj. Generál svým kopím udeřil do hole. Tony odrazil ránu a opětoval útok. Boj se přesouval dál od Jacka. Jack: Protoţe to všechno vyprávím, nevím co se dělo dál. Ale slyšel jsem velké rány a údery. Najednou se přede mě postavilo několik Cucků a začali mě tahat za vlasy a za ruce. Věděli moc dobře, ţe se nemůţu bránit. Vzal jsem z trosek kolem mě tyč a začal jsem s ní mávat kolem sebe. Cuckové to ale nevzdali. Vyškubali mě uţ spoustu vlasů. Jednoho jsem udeřil do hlavy a ten se zhroutil přes zábradlí do nekonečného prostoru pod námi. Dalšího jsem sundal z hlavy i s vlasy, které drţel v rukách. Bolestí jsem zařval. Byl ale další, kdo následoval předchůdce. Poslední, kdyţ to viděl, radši utekl. Moc času mě nezbývalo a tak dokončuju do hlasového zařízení svá poslední slova. Bylo mi ctí bojovat a pracovat pro komunitu, ve které jsem ţil. Ztratil jsem příliš mnoho krve. Umírám. Konec záznamu. Poloţil hlasový záznamník a zemřel.

KONEC ZÁZNAMU … ………… ……………………….. ……………………………………… ……………………………………………………… …………………………………………………………………………………..

23

„ZZZzzzz“ ozývalo se praskání ze záznamníku, kdyţ ho zvedl Antony. Zavřel oči Jackovi a zvedl záznamník. „Záznam pokračuje. Generál byl zabit“ Celou stanicí se stále ozývali otřesy a jejich ozvěny. Běţel jsem s neznámou trasou, aţ jsem našel místnost s únikovými loděmi. Jedna uţ byla pryč a další se chystala na odlet. Crrackové si mě nevšímali. Vlezl jsem rychle do volného a z okna lodě jsem viděl jen záři výbuchu, který způsobil asteroid a stanice v něm. Malé kousky padali na planetu, ale ty uţ ji nemohli ohrozit. Jak jsem tak padal mezi nimi, zachytil mě jeden z našich křiţníků. Na lodi se slavilo. Nyní je načase zaútočit na jednotky na Zemi. Admirál: „Pane Antony, kde je Jack Hot?“ Antony: „Uţ není mezi námi, padl ale na důleţité misi, na něho budeme dlouho vzpomínat. Ale na to teď není čas, musíme zahájit útok a osvobozovat národy.“ Admirál: „Ano, pane.“ Admirál byl na odchodu, kdyţ ho ještě Tony zastavil. „Robin a jeho komando dorazili?“ Admirál se otočil a oznámil „Ne, pane. Museli se ztratit a spadnout na Zem. Nechám si zjistit u důstojníků, jestli něco nezaregistrovali.“ – „Dobrá“ řekl Tony. Ţluté výsadkové lodě začali sestupovat na různé části planety. Měli za úkol vyčistit všechny kouty. Nejvíce byla zasaţená Severní Amerika. Nejspíš proto, ţe na ní byla nejvíce bojeschopných obyvatel. Antony neletěl s výsadkáři. Jeho celý křiţník přistál na velkém prázdném letišti ve Střední Evropě. Z něho začali vystupovat čety vojáků. Přistál zde schválně. Věděl, ţe někde kolem radioaktivní zóny jaderné elektrárny Temelín bude jeho skutečný a hlavní nepřítel, jehoţ smrt můţe způsobit zkázu Crrackům. Byla to Rilla Dop. Přikázal svým bodyguardům, aby ho nechali, věděl, ţe poslední boj je jen jeho. Na celé planetě, kde byly Crrackové je likvidovali lidé. Crrackové nezničili ţádnou z budov. Protoţe chtěli co nejvíce škod nechat na asteroidu a byly smíření s tím, ţe tu zahynou. Ale bylo by to za válečného stavu a to by jim vůbec nevadilo. Celá akce šla velmi rychle, protoţe všichni nepřátelé ztratili sebedůvěru a povzbuzení pro boj, kdyţ byl asteroid Rex zničen. Jednotky pročišťovali i polární oblasti, nesmělo se nechat nic náhodě.

O pár hodin později a úplně někde jinde. Jaderná Elektrárna Temelín Antony Rock: „Věděl jsem, ţe tu budeš Rillo. Tvá vláda skončila. Země vyhrála.“ Rilla Dop: „Ne, to vy jste prohráli! Takhle všechno začíná. Nemáš číňanovu optiku, jak sis celou dobu myslel, ale máš nemoc nevyléčitelnou. Nemoc našeho druhu. Drak, kterého jsi zabíjel, měl na svých šupinách jed, stane se z tebe to, za čím ses celou válku honil. Vím o tobě všechno. Nevím sice, kolikrát si pouţil stroj času a vrátil si svá léta, nebo naopak přidal, ale typuju tě na osmnáct. A to uţ teď jsi generál. Jednou budeš jedním z nás. Kdyţ mě teď zabiješ. Nedozvíš se věci, které vědět potřebuješ. Potřebuješ mě Tony a ty to víš. Mám moc tě vyléčit. Jendou budeš jedním z nás. Jednou budeš jedním z nás. Jednou budeš jedním z nás. Antony Rock: „Dost uţ, praskne mě z tebe hlava. Nyní zemřeš“

24

Spustil se obrovský boj. Tony nabyl svoji hůl aurou modré barvy a to samé udělala Rilla Dop se svou červenou aurou. Tony udeřil z boku, ale Rilla odrazila výpad a opětovala ho švihem hole ze shora. Antony napřáhl svojí hůl před obličej, aby ho rána nezasáhla, potom vyslovil nějaká slova a jeho modrá aura spustila dlouhý řetězec plazmy proti Dop. Ta plazmu zachytila do své hole a dvojnásobnou sílou plazmy ho modročerveně poslala zpátky k Tonymu. Potom se opět opakovali sráţky jejích holí a sem tam nějaký ten úder do těl. Rilla vyslala na svého protivníka červenou plazmu a ten v rychlosti zpustil tu svou. Uprostřed cesty se jejich aury zkříţili a proudili do sebe. Ze středu začala unikat přebytečná plazma, která vystřikovala do velkých výšek a při dopadu pálila vše, na co přišla. To donutilo oba přestat a vyčarovat kolem nich ochranou bariéru. Antony potom ze země sebral část radioaktivní neznámé věci a poloţil ji do své aury. Se vší silou ji zpustil na stále chránící se štítem Dop. Štít rychle zeslábl a neţ stačila pouţít na odraz svou auru, uţ ji ta modrá a radioaktivní drţela ve vzduchu. Rillino tělo se začalo roztékat a následně z kapaliny vypařovat, přes radioaktivní vzduch, který byl ještě teplejší díky slunci. Pak zmizela úplně. Antony zařval bolestí. Jeho prsty se začali tvarovat do končetin crracků. Náhle měl před očima temno. Antony probudil své oči a rychle vstal na lůţku v nemocnici. Pravděpodobně ho tam odvezli vojáci. Zapnul televizi. Opět se vysílalo, všechno bylo v pořádku. Jako kdyby se nikdy nic nestalo. Hlasatel po nemocnici hlásil „Antony Rock se probudil.“ Kolem něho se nahromadilo několik doktorů a pak mezi nimi poznal admirála, který neměl uplatnění, kdyţ bylo vše pryč. „Jak dlouho jsem spal?“ zeptal se Tony. Doktoři se podivili a pak mu jeden z nich řekl „Nespal. Byl jste šest let v komatu. Antonymu z toho šla hlava kolem. Nebyl schopen slova. Podíval se na prsty, uţ mu začali i celé ruce zelenat. Dokud ale nebyl celý přeměněný, nikdo kromě něj nic neviděl. Doktoři ho nechali a šli pryč. Zůstal jen admirál. Antony: „Kde to jsem?“ Admirál: „Soustava Proxima Centaury, ústřední nemocnice. Hodně se toho změnilo, co si byl mezi mrtvými. Čekali jsme celou dobu na tebe s oslavami. Jen některá města je podnikla sami. Hlavní správce planety Crix zakázal odpojit tě od přístrojů. Věřil ve tvoje probuzení. A teď jsi mezi námi.“ Antony: (v duchu) Ale mezi vámi z části cizími.

Po pár dnech Tonyho pustili a začala velká oslava. Na planetě Crix se ale pod zemí shromaţďovali nové děti Crracků a jejich matka. ……………………………………………………………………………………..

25

26

Děkujeme, že jste si zakoupili tuto knihu – Proxima Centaury: Sekunda tam a zpátky.

Light Home (Klášterec n. O., Žamberk, Ústí nad Orlicí)

Pavel Řehák [email protected]

27