CS
CS
CS
EVROPSKÁ KOMISE GENERÁLNÍ ŘEDITELSTVÍ PRO PODNIKY A PRŮMYSL
V Bruselu dne 1. února 2010 -
Pokyny1
Uplatňování nařízení o vzájemném uznávání u předmětů z drahých kovů 1.
ÚVOD
Účelem tohoto dokumentu je ozřejmit uplatňování nařízení (ES) č. 764/20082 (dále jen „nařízení o vzájemném uznávání“ nebo „nařízení“) na uvádění předmětů z drahých kovů na trh v rámci EU. Tento dokument není konečný a bude aktualizován tak, aby zohledňoval zkušenosti a informace od členských států, příslušných orgánů a podnikatelských subjektů. 2.
NAŘÍZENÍ (ES) Č. 764/2008 O VZÁJEMNÉM UZNÁVÁNÍ
Nařízení se vztahuje na správní rozhodnutí určená hospodářským subjektům, přijímaná na základě technického pravidla, ohledně jakýchkoliv výrobků uvedených v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě, kde je přímým nebo nepřímým účinkem takového rozhodnutí zákaz, změna, dodatečné zkoušky nebo stažení výrobku (čl. 2 odst. 1). Příslušný orgán, který má v úmyslu přijmout takové rozhodnutí, musí dodržovat procesní požadavky stanovené tímto nařízením. Nařízení o vzájemném uznávání se uplatní, pokud jsou splněny všech následující podmínky: 2.1.
(Zamýšlené) správní rozhodnutí se musí týkat výrobku uvedeného na trh v jiném členském státě v souladu s právními předpisy Zásada vzájemného uznávání se uplatní, pokud je výrobek, který byl v souladu s právními předpisy uveden na trh v jednom členském státě, uváděn na trh v jiném členském státě. Podle této zásady nemůže členský stát na svém území zakázat prodej výrobků, které byly v souladu s právními předpisy uvedeny na trh v jiném členském státě, ani pokud byly vyrobeny podle jiných technických pravidel. Tímto nařízením
1
2
CS
Tento dokument není právně závazný. Evropská komise ani žádná osoba, která jedná jejím jménem, nemůže být považována za odpovědnou za to, jakým způsobem mohou být informace v této publikaci obsažené využity, ani za chyby, které se mohou navzdory pečlivé přípravě a kontrole vyskytnout. Tento pokyn nemusí nutně odrážet názor ani stanovisko Evropské komise. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 764/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví postupy týkající se uplatňování některých vnitrostátních technických pravidel u výrobků zákonně uváděných na trh v jiném členském státě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 3052/95/ES, Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 21.
CS
se řídí skutečná i možná odmítnutí vzájemného uznání. Pokud tedy členský stát zamýšlí zakázat přístup na svůj trh, měl by dodržet procesní požadavek stanovený v článku 6. 2.2.
(Zamýšlené) správní rozhodnutí se musí týkat výrobku, který nepodléhá harmonizovanému právu EU Nařízení upravuje neharmonizovanou oblast, pokud jde o výrobky, pro které buď neexistují harmonizované právní předpisy na úrovni EU, nebo o ty aspekty, na něž se nevztahuje částečná harmonizace.
2.3.
(Zamýšlené) správní rozhodnutí musí být určeno hospodářskému subjektu Omezující rozhodnutí přijatá příslušným vnitrostátním orgánem a určená fyzické nebo právnické osobě, která není hospodářským subjektem, nespadají do oblasti působnosti nařízení o vzájemném uznávání.
2.4.
(Zamýšlené) správní rozhodnutí se musí zakládat na technickém pravidle Ve smyslu nařízení3 se za technické pravidlo považuje jakékoliv ustanovení právního nebo správního předpisu členského státu, které není předmětem harmonizace na úrovni EU a: 1) které zakazuje uvedení výrobku (nebo druhu výrobku), který byl v souladu s právními předpisy uveden na trh v jiném členském státě, na trh na území daného členského státu nebo které musí být dodrženo při uvedení daného výrobku na trh na území daného členského státu, kde bylo nebo bude přijato příslušné správní rozhodnutí, a 2) které stanoví požadované vlastnosti tohoto výrobku (nebo druhu výrobku), jako jsou úrovně jakosti, fungování nebo bezpečnost nebo rozměry, včetně požadavků, jako jsou obchodní název, terminologie, symboly, zkoušení a zkušební metody, balení, označování nebo opatřování štítkem se jmenovitými údaji, nebo 3) které klade na výrobek (druh výrobku), z důvodu ochrany spotřebitelů nebo životního prostředí, jakýkoli další požadavek, který má vliv na jeho spotřební cyklus po jeho uvedení na trh, jako jsou podmínky použití, recyklace, opětovného používání nebo zneškodňování, pokud tyto podmínky mohou významně ovlivnit složení nebo charakter výrobku (nebo druhu výrobku) nebo obchodování s tímto výrobkem.
2.5.
3
CS
Přímými nebo nepřímými účinky (zamýšleného) správního rozhodnutí musí být: (a)
zákaz uvedení výrobku (nebo druhu výrobku) na trh;
(b)
změna nebo dodatečné zkoušky výrobku (nebo druhu výrobku) před jeho uvedením na trh nebo ponecháním na trhu;
(c)
stažení výrobku (nebo druhu výrobku) z trhu.
Čl. 2 odst. 2 nařízení.
CS
Každé takové (zamýšlené) rozhodnutí musí být přijato v souladu s nařízením4. 3.
PŘEDMĚTY Z DRAHÝCH KOVŮ — TYPY OBCHODNÍCH PŘEKÁŽEK
Předměty z drahých kovů jsou obvykle předměty vyrobené ze zlata, stříbra, platiny (a v některých členských státech palladia) a některých slitin. Vnitrostátní předpisy pro předměty z drahých kovů se výrazně liší. Obecně řečeno by pro předměty z drahých kovů, které byly v souladu s právními předpisy uvedeny na trh v jednom členském státě, mohly předtím, než mohou být uvedeny na trh v jiném členském státě, vyvstat tři hlavní kategorie obchodních překážek: (2)
postup, při kterém se výrobek kontroluje před uvedením na vnitrostátní trh. V některých členských státech tuto kontrolu provádí „autorizovaná zkušebna“ (viz bod 4);
(3)
povinné označování výrobku autorizovanou zkušebnou udávající, že výrobek byl přezkoušen s uspokojivými výsledky, nebo označení výrobcem či třetí stranou udávající výrobce, povahu kovu a jeho ryzost (viz bod 5);
(4)
povinná „ryzost“, která je měřítkem ryzosti zlata, stříbra a platiny (viz bod 6).
4.
PODMÍNKY NAŘÍZENÍ O VZÁJEMNÉM UZNÁVÁNÍ: EXISTENCE VNITROSTÁTNÍHO KONTROLNÍHO POSTUPU NESPADÁ DO OBLASTI PŮSOBNOSTI NAŘÍZENÍ
Podle čl. 2 odst. 1 se nařízení vztahuje na (zamýšlená) správní rozhodnutí na základě „technického pravidla“ vymezeného v čl. 2 odst. 2 nařízení. Pokud jde konkrétně o předměty z drahých kovů, považuje se za technické pravidlo jakékoli právní nebo správní ustanovení členského státu, které: (1)
zakazuje uvádění předmětů z drahých kovů, které byly v souladu s právními předpisy uvedeny na trh v jiném členském státě, na trh na území členského státu, kde bylo nebo bude přijato příslušné správní rozhodnutí, nebo které musí být dodrženo při uvádění předmětů z drahých kovů na trh na území daného členského státu, a
(2)
stanoví požadované vlastnosti předmětů z drahých kovů, jako jsou úrovně jakosti, fungování nebo bezpečnost nebo rozměry, včetně požadavků, jako jsou obchodní název, terminologie, symboly, zkoušení a zkušební metody, balení, označování nebo opatřování štítkem se jmennými údaji.
Tato technická pravidla mohou stanovit povinné označování výrobku (viz bod 5 níže) a/nebo povinnou ryzost (viz bod 6 níže). Z procesního hlediska je důležité rozlišovat mezi dvěma druhy kroků, které mohou příslušné orgány podniknout, pokud členské státy požadují schválení předmětů z drahých kovů kontrolním orgánem (jako je autorizovaná zkušebna), než mohou být v souladu s právními předpisy uvedeny na trh na jejich území jako předměty z drahých kovů.
4
CS
Čl. 2 odst. 1 nařízení.
CS
4.1.
Uplatňování postupu předchozího schválení u předmětů z drahých kovů Na jednu stranu, pokud existuje takový systém „předchozího schválení“, je hlavním úkolem kontrolního orgánu ověřit, že jemu předložené předměty z drahých kovů jsou v souladu s vnitrostátními technickými pravidly: jestliže jsou v souladu, vydá se předchozí schválení. Pokud má autorizovaná zkušebna pravomoc výrobek označovat a/nebo povolit či zamítnout přístup předmětů z drahých kovů na vnitrostátní trh na základě technického pravidla, je „příslušným orgánem“, který přijímá správní rozhodnutí popsané v čl. 2 odst. 1 nařízení, a musí tudíž použít nařízení (viz druhá věta 12. bodu odůvodnění). Na druhou stranu mohou být na základě systému předchozího schválení výrobky vyloučeny z trhu, jestliže nebyla předložena požadovaná žádost o jejich předchozí schválení nebo jestliže u nich bylo předchozí schválení zamítnuto. Pokud příslušné orgány vyloučí předměty z drahých kovů ze svých trhů výhradně proto, že jim nebylo uděleno platné předchozí schválení, nepřijímají rozhodnutí na základě technického pravidla, na které se vztahuje nařízení (viz první věta 12. bodu odůvodnění).
4.2.
Závěr — uplatňování nařízení u předmětů z drahých kovů Protože povinnost předkládat předměty z drahých kovů kontrolnímu orgánu sama o sobě nestanoví požadované vlastnosti předmětů z drahých kovů ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. b), nejedná se v případě, že jsou předměty z drahých kovů vyloučeny z vnitrostátního trhu pouze proto, že nebyly předloženy kontrolnímu orgánu, o rozhodnutí ve smyslu čl. 2 odst. 1. Postup příslušného orgánu proto v takových případech nespadá do oblasti působnosti nařízení. Délka postupu předchozího schválení, jeho náklady a jiné výlučně procesní požadavky jsou také vyloučeny z oblasti působnosti nařízení. Používání postupů předchozího schválení však musí být v souladu s články 34 až 36 Smlouvy o fungování EU (články 28 až 30 Smlouvy o ES) (11. bod odůvodnění), a jestliže příslušný orgán stáhne předměty z drahých kovů z trhu na základě toho, že nevyhovují povinné ryzosti, aby je bylo možné uvést na trh jako předměty z drahých kovů, jeho rozhodnutí vychází z technického pravidla a podléhá nařízení.
4.3.
Judikatura Soudního dvora Soudní dvůr Evropské unie uvedl v případě Houtwipper (C-293/93)5, že při neexistenci pravidel EU mají členské státy široké rozhodovací pravomoci a je na nich, jaká zvolí vhodná opatření pro řešení rizika podvodu. Volba mezi předchozí kontrolou nezávislým orgánem a režimem povolujícím puncování výrobci opírajícím se o předpisy v oblasti jakosti, postihy a odborná školení byla záležitostí legislativní politiky členských států; Soudní dvůr by tuto volbu přezkoumával pouze tehdy, pokud při posouzení došlo ke „zjevnému pochybení“.
5
CS
Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. září 1994, trestní řízení proti Ludomiře Neeltje Barbaře Houtwipper, věc C-293/93, bod 27.
CS
5.
POVINNÉ OZNAČOVÁNÍ VÝROBKU
5.1.
Úvod: typy značek na drahých kovech V současnosti existuje v EU několik různých typů značek na drahých kovech. Čtyři nejčastější značky jsou: • značka autorizované zkušebny, tj. vyražená značka, která udává, že předmět z drahého kovu prošel zkouškami konkrétní autorizované zkušebny; • značka odpovědnosti výrobce (nebo značka výrobce). Značky odpovědnosti musí být obvykle registrovány v zemi, kde jsou předměty z drahých kovů kontrolovány a která, v mnoha případech, používá společnou kontrolní značku (dále jen „CCM“ (common control mark)); • značka ryzosti (nebo značka kovu) udávající povahu kovu a jeho ryzost; • CCM zavedla Úmluva o kontrole a označování předmětů z drahých kovů neboli Vídeňská úmluva6, která vstoupila v platnost v roce 1975. Úmluvu podepsaly Rakousko, Finsko, Norsko, Portugalsko, Švédsko, Švýcarsko, Spojené království, Kypr, Česká republika, Dánsko, Maďarsko, Irsko, Izrael, Lotyšsko, Litva, Nizozemsko, Slovensko a Polsko (15 členských států EU). Brzy pravděpodobně přistoupí Slovinsko. CCM označuje drahý kov a udává jeho ryzost. Na základě podmínek úmluvy mohou CCM použít pouze určené státní autorizované zkušebny, a to na předměty ze zlata, stříbra a platiny poté, co provedly zkoušku jejich ryzosti v souladu s dohodnutými zkušebními metodami. Každý smluvní stát povoluje dovoz zboží označeného CCM bez dalších zkoušek a označování (pokud jsou tyto předměty způsobilé pro domácí trh: v takových případech dovážející členský stát účinně převede postup udělování předchozího schválení na kontrolní orgán země vývozu). Označování předmětů z drahých kovů CCM probíhá na základě dobrovolnosti; od smluvních států úmluvy se nevyžaduje povinné puncování. V praxi to znamená, že vývozce má na výběr, zda požádá domácí autorizovanou zkušebnu o CCM, nebo zašle zboží bez CCM do státu dovozu. V druhém případě umožňuje úmluva dovážejícímu státu vyžadovat, aby předměty z drahých kovů splňovaly jeho požadavky. Kromě toho musí být značka odpovědnosti registrovaná v zemi dovozu. Předměty opatřené čtyřmi značkami dle úmluvy (CCM, značku autorizované zkušebny, značku odpovědnosti a značku ryzosti), jsou smluvními státy Úmluvy o kontrole a označování předmětů z drahých kovů přijímány bez dalších zkoušek nebo označování.
6
CS
Úmluva o kontrole a označování předmětů z drahých kovů, podepsaná ve Vídni dne 15. listopadu 1972 a pozměněna 18. května 1988. Viz http://www.hallmarkingconvention.org/.
CS
SPOLEČNÁ KONTROLNÍ ZNAČKA
5.2.
ZNAČKA AUTORIZOVANÉ ZKUŠEBNY
ZNAČKA ODPOVĚDNOSTI
ZNAČKA RYZOSTI
Vyrážení „značky autorizované zkušebny“ Pokud autorizovaná zkušebna označí předmět z drahého kovu „značkou autorizované zkušebny“, znamená to, že byl přezkoušen s uspokojivými výsledky, a obvykle také udává povahu kovu a jeho ryzost. Povinné označování představuje požadavek na změnu „výrobku nebo druhu výrobku před jeho uvedením na trh nebo ponecháním na trhu“ (čl. 2 odst. 1 písm. b) nařízení). Proto se uplatní nařízení. Kromě toho odmítnutí autorizované zkušebny opatřit výrobek „značkou autorizované zkušebny“ představuje „zákaz uvedení příslušného výrobku nebo druhu výrobku na trh“ na základě technického pravidla pro účely čl. 2 odst. 1 písm. a) nařízení. Pokud tedy autorizovaná zkušebna odmítne použít „značku autorizované zkušebny“ u předmětů z drahých kovů uvedených v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě, musí vždy uplatnit články 4 až 6 nařízení.
5.3.
Povinná „značka odpovědnosti“ Vnitrostátní pravidlo, na jehož základě se požaduje, aby předměty z drahých kovů byly opatřeny „značkou odpovědnosti“, je technických pravidlem podle čl. 2 odst. 2 nařízení. Rozhodnutí odmítnout uvést na trh předměty z drahých kovů z důvodu absence značky odpovědnosti je odmítnutím podle čl. 2 odst. 1 písm. b) nařízení. Během postupu předchozího schválení musí autorizovaná zkušebna u předmětů z drahých kovů, které byly v souladu s právními předpisy uvedeny na trh v jiném členském státě, ale které nenesou značku odpovědnosti, vždy použít články 4 až 6 nařízení.
5.4.
Povinná „značka ryzosti“ Vnitrostátní pravidlo, kterým se požaduje, aby předměty z drahých kovů byly opatřeny „značkou ryzosti“, je technických pravidlem podle čl. 2 odst. 2 nařízení. Rozhodnutí odmítnout uvést na trh předměty z drahých kovů z důvodu absence značky ryzosti je odmítnutím podle čl. 2 odst. 1 písm. b) nařízení. V takovém případě musí autorizovaná zkušebna u předmětů z drahých kovů, které byly v souladu s právními předpisy uvedeny na trh v jiném členském státě, ale které nenesou značku ryzosti, vždy použít články 4 až 6 nařízení.
CS
CS
6.
POVINNÁ „RYZOST“
6.1.
„Ryzost“ Měřítkem ryzosti slitin zlata a platiny býval karát, který uváděl ryzost podle hmotnosti. Jeden karát znamená 1/24 hmotnostního podílu. Proto 24karátové zlato je ryzí zlato (100 % hmot. Au), 18karátové zlato je 75% zlato, 12karátové zlato je 50% zlato atd. Karátový systém je v rostoucí míře doplňován nebo nahrazován „tisícinným systémem ryzosti“, ve kterém se ryzost drahých kovů označuje počtem váhových dílů drahého kovu v tisíci váhových dílech slitiny. Například slitina, která obsahuje 75 % zlata, se označuje jako „750“. Běžné ryzosti v karátech a tisícinách používané pro zlato v předmětech z drahých kovů jsou: KARÁT
TISÍCINNÁ RYZOST
24
999
22
916
20
833
18
750
15
625
14
585
10
417
9
375
V EU v současnosti existuje 18 různých ryzostí zlata: 333, 375, 417, 500, 583, 585, 750, 800, 833, 835, 840, 900, 916, 958, 960, 986, 990 a 999. Pouze dvě ryzosti jsou společné pro všechny členské státy (585 a 750). Ryzosti používané podle Úmluvy o kontrole a označování předmětů z drahých kovů jsou 999, 916, 750, 585 a 375. U stříbra existuje v EU 15 různých vnitrostátních ryzostí. Pouze ryzosti 800 a 925 jsou akceptovány ve všech členských státech. Ryzosti používané podle Úmluvy o kontrole a označování předmětů z drahých kovů jsou 999, 925, 830 a 800. Pro platinu existuje v EU pět různých ryzostí. Ryzosti používané podle Úmluvy o kontrole a označování předmětů z drahých kovů jsou 999, 950, 900 a 850. Podle našich informací nezahrnují Bulharsko, Kypr a Německo platinu mezi drahé kovy. Navíc existují rozdíly mezi státy ve způsobech pájení, povolených odchylkách u ryzostí a metodách používaných ke stanovení ryzosti. 6.2.
Povinná „ryzost“ spadá do oblasti působnosti nařízení Ve většině případů vnitrostátní technická pravidla stanoví, jakou ryzost by měly předměty z drahých kovů splňovat, než mohou být uvedeny na trh.
CS
CS
Úmluva o kontrole a označování předmětů z drahých kovů ponechává rozhodnutí o ryzosti předmětů z drahých kovů, které se mohou vyrábět nebo prodávat na jejím území, na uvážení každé smluvní strany. Vnitrostátní pravidlo, na jehož základě se požaduje, aby předměty z drahých kovů splňovaly určitou ryzost, je technickým pravidlem podle čl. 2 odst. 2 písm. a) nařízení. Rozhodnutí odmítnout uvést na trh předměty z drahých kovů kvůli nesplnění vnitrostátního požadavku na ryzost, představuje odmítnutí podle čl. 2 odst. 1 písm. b) nařízení.
Ryzosti podle Úmluvy o kontrole Ryzosti podle Úmluvy o kontrole a označování předmětů a označování předmětů z drahých z drahých kovů: kovů: 999-916-750-585-375
7.
Ryzosti podle Úmluvy o kontrole a označování předmětů z drahých kovů:
999-925-830-800
999-950-900-850
JUDIKATURA SOUDNÍHO DVORA K ČLÁNKŮM 34 AŽ 36 SMLOUVY O FUNGOVÁNÍ EU (ČLÁNKŮM 28–30 SMLOUVY O ES)
Nařízení nemá vliv na judikaturu Soudního dvora týkající se předmětů z drahých kovů ve vztahu k článkům 34 až 36 Smlouvy o fungování EU (článkům 28–30 Smlouvy o ES). Tato judikatura odráží rozmanitost vnitrostátních právních předpisů různých členských států a lze ji shrnout takto: 7.1.
Judikatura týkající se „značky autorizované zkušebny“ Pokud předměty z drahých kovů nejsou opatřeny puncem vyraženým nezávislým subjektem v jiném členském státě rovnocenným značce předepsané členským státem dovozu a srozumitelným pro spotřebitele v daném státě, Soudní dvůr uvedl, že „pokud vnitrostátní pravidla požadují, aby nezávislý orgán připojil punc, uvedení předmětů z drahých kovů, které jsou dovezeny z jiných členských států, na trh se nesmí zakázat, jestliže tyto předměty fakticky označil puncem nezávislý orgán v členském státě vývozu“7. Pokud je předmět z drahého kovu již opatřen puncem vyraženým nezávislým subjektem v jiném členském státě rovnocenným značce předepsané členským státem dovozu a srozumitelným pro spotřebitele daného státu, povinné vyražení „značky autorizované zkušebny“ autorizovanou zkušebnou není odůvodněné8.
7 8
CS
Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. září 1994, trestní řízení proti Ludomiře Neeltje Barbaře Houtwipper, věc C-293/93, bod 27. Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. června 2001, věc C-30/99, Komise proti Irsku, body 69 a 70.
CS
7.2.
Judikatura týkající se „značky odpovědnosti“ Soudní dvůr rozhodl, že povinnost výrobce nebo dovozce vyrazit na předměty značku odpovědnosti uvádějící výrobce, v zásadě umožňuje zajistit účinnou ochranu spotřebitelů a podporovat spravedlivý obchod9. Podle Soudního dvora však taková ochrana není zapotřebí, pokud jsou předměty z drahých kovů „dováženy z jiného členského státu, v němž byly v souladu s právními předpisy uvedeny na trh, jestliže jsou již označeny puncem v souladu s právními předpisy daného státu, avšak pod podmínkou, že údaje uvedené na puncech předepsaných daným státem v jakékoli formě obsahují informace, jež zahrnují údaje ekvivalentní těm, které uvádějí puncy předepsané členským státem dovozu a jsou srozumitelné pro spotřebitele daného státu.“10 Požadavek na registraci značky odpovědnosti v členském státě určení není ve většině případů odůvodněný. Je odůvodněný pouze v případě, že předměty z drahých kovů z jiných členských států nejsou opatřena puncem, který plní stejný účel, totiž v tomto případě určení osoby, která je odpovědná11.
7.3.
Judikatura týkající se „značky ryzosti“ Soudní dvůr uznal, že značka ryzosti je v zásadě takové povahy, aby zajistila účinnou ochranu spotřebitelů a podporovala spravedlivý obchod. Protože spotřebitel nedokáže stanovit hmatem ani zrakem přesný stupeň ryzosti předmětů z drahých kovů, může být, v případě absence puncu, při nákupu takového předmětu snadno oklamán12. Členský stát však nemůže vyžadovat, aby byly výrobky dovážené z jiného členského státu, v němž byly v souladu s právními předpisy uvedeny na trh a označeny puncem v souladu s právními předpisy, znovu opatřeny puncem, pokud informace uvedené na puncu v jakékoli formě jsou ekvivalentní informacím, které předepisuje členský stát dovozu, a jsou srozumitelné pro spotřebitele v daném státě13.
7.4.
Judikatura týkající se povinné „ryzosti“ Soudní dvůr prohlásil, že vyhrazením označení „zlato“ pro předměty s ryzostí 750 váhových dílů na tisíc váhových dílů slitiny, zatímco předměty s ryzostí 375 ‰ nebo 585 ‰ jsou označovány „slitina zlata“, dochází k porušení článku 34 Smlouvy o fungování EU (článku 28 Smlouvy o ES)14.
9
10 11 12
13 14
CS
Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. června 2001, věc C-30/99, Komise proti Irsku, bod 49; rozsudek Soudního dvora ze dne 22. června 1982, trestní řízení proti Timothymu Fredericku Robertsonovi a dalším, věc 220/81, bod 11. Rozsudek Soudního dvora ze dne 22. června 1982, trestní řízení proti Timothymu Fredericku Robertsonovi a dalším, věc 220/81, bod 12. Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. června 2001, věc C-30/99, Komise proti Irsku, bod 50. Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. září 1994, trestní řízení proti Ludomiře Neeltje Barbaře Houtwipper, věc C-293/93, bod 14; rozsudek Soudního dvora ze dne 22. června 1982, trestní řízení proti Timothymu Fredericku Robertsonovi a dalším, věc 220/81, bod 11. Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. června 2001, věc C-30/99, Komise proti Irsku, body 29 a 30. Rozsudek Soudního dvora ze dne 8. července 2004, věc C-166/03, Komise proti Francii; viz také rozsudek ze dne 14. června 2001, věc C-84/00, Komise proti Francii.
CS
Proto vnitrostátní zákaz uvádění na trh pro předměty z drahých kovů, které byly v souladu s právními předpisy uvedeny na trh v jiných členských státech s popisem a uvedením ryzosti, kterými jsou opatřeny v členském státě původu, ale které nesplňují ustanovení pro ryzost v členském státě určení, bude velmi pravděpodobně zakládat porušení článku 34 Smlouvy o fungování EU (článku 28 Smlouvy o ES).
CS
CS
