ÚNOR 1998 DUCHOVNÍ RÁDCE SKAUTSKÝCH ODDÍLÙ. Z OBSAHU: Vychovávat - ale jak? Cesty k Bohu a. Duchovní odborky Akce: Cihla pro Moravu Skautský zákon -

DUCHOVNÍ RÁDCE SKAUTSKÝCH ODDÍLÙ

68

ÚNOR 1998

Z OBSAHU: Vychovávat ale jak? Cesty k Bohu a k víøe VI. Duchovní odborky Akce: Cihla pro Moravu Skautský zákon pøíbìhy Anketa Rozhovor s ... Semináø ELŠ

Milé sestry a bratøi, v tomto, indiánsky øeèeno, „mìsíci hladu“ si pøipomínáme i optimistiètìjší události. Jistì k nim patøí oslava Dne sesterství. Snad si vybavíme hezký romantický vztah, který se kdysi na lodi plující k americkým bøehùm, vytvoøil mezi anglickým generálem ve výslužbì B. P. a spolucestující Olave Soamesovou. Byl to poèátek plavby na celý život. Odhlédneme–li od romance samotné, vidíme spolu s váženým generálem v této ženì moudrost a mateøskost zároveò. Tìmito hodnotami obohacovala svého manžela a vytváøela tak nesmírnì dùležitou funkci. Nechceme povrchnì oslavovat naše sestry, ale v úctì k øádu a místu, jaké jim patøí podìkovat za umìní mlèet i naslouchat, za moudrost „budující svùj dùm“ (øeèeno slovy knihy Pøísloví), i za vytváøení dalších spoleèných domovù – i skautských, bez kterých by se nᚠživot neobešel. Moudrost se neprojevuje svou nápadností a okázalostí a právì v tom je velikost ženy! Vyprošujme našim sestrám dary ducha: moudrost, trpìlivost a shovívavost. A navzájem krásné vztahy v bratrství a sesterství! TomᚠG. Biòovec – At–Pui

Z redakce ...

Schùzka Duchovní rady

Už mì nebaví poøád jen nadávat na to, že mi nikdo nic o dìní v oddílech nenapíše. Èasopis tak ztrácí na aktuálnosti, ale to zøejmì ètenáøùm nevadí. Pøitom v minulém období se urèitì dìly vìci, které by za zmínku stály - rozvážení Betlémského svìtla, akce o zimních a pololetních prázdninách, rùzné semináøe pro èinovníky. Také na anketní otázky kromì tìch nìkolika vyžádaných žádné jiné odpovìdi nepøišly. Rovnìž nevím, zda se vám vùbec uveøejòované èlánky líbí a zda je použijete v praxi. Letošní náklad dosud nedosáhl loòské úrovnì. Stále sice ještì chodí opoždìné platby, ale pokud poèet odebíraných výtiskù klesne pod 350 kusù, pøinese to redakci vážné problémy. Je potìšitelné, že øada ètenáøù zaplatila více než minimální výši pøedplatného.

... se konala v pondìlí 2. února 1998. Hlavním bodem jednání byla práce nad poslední duchovní odborkou Diakonie (milosrdná služba), která nahradila døívìjší odborku Køesanská služba. Jiøí Zajíc - Edy pøedem její znìní pøipravil a èlenové Duchovní rady jí po pøipomínkování odsouhlasili. Všech sedm duchovních odborek bude postupnì otištìno na stránkách èasopisu Na dobré stopì, dále budou tyto odborky zahrnuty do souborného vydání všech odborek. Informaci o semináøi ELŠ, který se konal v lednu v Praze - Kobylisích, podal Miloš Blažek - Merkur. Celkovì se jej zúèastnilo 535 úèastníkù (o 25 více než v roce 1997). Akce byla zdaøilá, zvl᚝ vysoce byla hodnocena pøednáška Dr. Holeèka o rytíøském ideálu. Podrobnìji viz dále. Výše zmínìná pøednáška obnovila diskusi o možnosti obnovení èi zavedení „øádu knížete Václava“ (pøíp. „øádu sv. Anežky“). Témìø rok se již neuskuteènilo žádné setkání se zpravodaji Duchovní rady. Pøíèinou je chybìjící Jiøí Koláø - Rys, který v minulosti tato setkání organizoval. Zatím za nìj není náhrada. V registraèních listech oddílù se opìt objevil nesmyslný výraz „homogenní oddíl“, pøestože organizaèní zpravodal Ústøední rady byl již pøed rokem žádán o provedení zmìny. Svìdèí to o pružnosti práce výše zmínìného zpravodaje. V návaznosti na Strategii Junáka do roku 2005 pøipravili Jan Peèený - Neptun a Pavel Budský - Svìtluška základní hrubé schéma Strategie Odboru duchovní výchovy do roku 2005, o kterém se bude jednat na pøíštích schùzkách DR. V rámci akce „Cihla pro Moravu“ provedla Duchovní rada mezi sebou sbírku, která vynesla 1.020 Kè. - svì -

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

Duchovní obnova pro èinovníky v Uhøínovì u Velkého Meziøíèí - 28.- 29. bøezna. Duchovní program zajišují knìží - skauti. Pøihlášky a informace: Aleš Mikula, Pod kostelem 372, 664 07 Pozoøice. ○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

Svátek sv. Jiøí - v pátek 24.dubna odpoledne skautská mše svatá v Hájku u Jeneèe (blízko Prahy), po ní táborový oheò. Informace: Vojtìch Dabrowski tel. 02/79 34 945. ○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

Setkání vedoucích oddílù s køesanskou výchovou z Prahy a okolí - uterý 26. kvìtna od 19.00 v klubovnì ORJ Prahy 2. Téma: Modlitba, bohoslužba a jiné formy duchovního života na táboøe. ○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

Blíží se uzávìrka letošní registrace a s ní i vydání aktuálního adresáøe (pøíloha dubnového èísla). Prosím všechny ètenáøe, aby do konce bøezna na adresu redakce nahlásili pøípadné zmìny ve vedení oddílù a støedisek s køesanskou výchovou, zmìny zpravodajù Duchovní rady a duchovních rádcù.

Je jen jeden skuteèný pøepych - a to pøepych lidských vztahù.

Antoine de Saint-Exupéry

Aèkoliv se setkáváme s druhými lidmi v rodinì, v práci, pøi studiu nebo zájmové èinnosti jakou je i skauting, musíme uznat, že v dnešní dobì jsme jako lidské bytosti pøece jen jaksi osamocení, odtržení od druhých lidí, od svìta i od Boha. Jsme spíše jen mnohými jedinci spoleènì žijícími ve svém mìstì, ve své zemi. Abychom unikli osamocení, sdružujeme se. Ale když se sejde množství lidí, není ještì vyhráno - vždy když mnoho jedincù chce prosadit svùj cíl jen proto, že jich je hodnì, znamená to vlastnì, že se sešlo jen mnoho tìch, kdo hledají v druhých „spøíznìnou duši“ - tedy vlastnì zase jen sebe. Všichni rádi uznáme, že zvláštì v dìtství velice pomáhá kamarádství - jež je zamìøeno na to, co se spoleènì dìlá. Takové vztahy pøíchylnosti máme mezi vlèaty, u svìtlušek, mezi skautkami, v družinách skautù a jistì je to dobøe. V kamarádských vztazích jde vlastnì jaksi o “vìc veøejnou“ a soukromý život sem nezapadá. Je dobré, když v rodinì jsou kamarádské vztahy - taková rodinná „smeèka“ pak mùže mnoho dokázat: postavit dùm, podnikat a vydìlat mnoho penìz. Zkušenost nás ale také uèí, že bohužel bere kamarádství za své, když se jeden z kamarádù tøeba zamiluje. Kamarádství èasto konèí, když do nìho zasáhne zmìna osobního nasazení - tøeba když jeden je v uèení a druhý studuje. Kamarádské vztahy však mohou pøerùst v pøátelství. To je zpùsob soužití, který do lidských vztahù pøináší „duchovní rozmìr“, protože roste a trvá jen tehdy, když pøátelé mají stejné vnitøní zamìøení, by by

se jejich osobní osudy vyvíjely rozdílnì. Pøátelství je druh lásky v jejím nejširším smyslu, a to se zdùraznìním spoleèného hledání jakéhosi osobního poznání, které by však oba pøátelé mohli mít spoleèné. Proto pøítel nenutí druhého, aby byl stejný (jako to dìlá kamarád), ale objevuje pøítele jako druhého èlovìka. A objevit jiného èlovìka - to jde jen tak, že ho poznávám v tom, co je jaksi „nad ním“, co ho pøesahuje. Objevím ho tak, že pochopím jeho poslání. Pøátelství je proto tak cenné, že v nìm mohu poznat druhého èlovìka jako nìkoho jiného, než jsem já sám. Díky pøíteli mohu vypadnout i ze svého sobectví. Jde to, když svého pøítele uznám za toho, kdo tu je nezávisle na mnì a mých názorech i postojích. Proto pøátelství pøichází s dospíváním, zatímco v dìtském vìku jsme jako dìti pøirozenì zamìøeni na sebe. Z vyššího pohledu znamená pøátelství jednotu v rozdílnosti a rozdílnost v jednotì. Základním prvkem pøátelství je nestrannost neboli uznání absolutního práva druhého být svùj. Pøátelství proto také vychází ne jen ze sympatie, ale i z vùle. Pøítel, aby si mne udržel, si musí vùèi mnì položit urèitou hranici a dodržovat ji, jako pøátelé musíme mít od sebe vhodný odstup. Ale pøátelství vede ještì dále - mimo mne i za mého pøítele - k ideálu. Pøátelství objevuje, že ten druhý není hotová bytost, ale že je „poutníkem k Absolutnu“. Proto když svého pøítele miluji, mám ho rád jako bytost, která se zdokonaluje a ne jako hotového èlovìka. Proto má pøátelství takovou trvanlivost, že dùvìøuje v lidské poslání, protože je

pevnì spojeno s nadìjí. Zatímco kamarádi jsou spolu, když tøeba staví tábor a èasto se rozejdou, až tábor skonèí, pøátelé stále budují svùj vztah - dokud jsou na živu. Pøátelé totiž pracují sami na sobì a vyzývají jeden druhého k sebevytváøení. Proto je ovšem pøátelství také tak nároèné. Kamarádi se snadno rozejdou a najdou si jiný kamarádský vztah. Pøátelé jsou si pøáteli na vìky. Pøátelství je tedy vztah tìch, kdo chápou a mají vyzkoušeno, že jednají v duchu stejných principù. A jestliže navíc spoleènì chápou jedineènosti toho, že jsou lidmi, pak mají možnost pochopit univerzální podstatu celého lidstva. Protože pøátelé spoleènì hledají pravdu jeden v druhém, hledají vlastnì podstatu života. Pøátelství musí být ovšem zcela pravdivé, upøímné, jinak by to nebylo hledání pravdy. A odtud je již krok k pochopení „bratrství - sesterství“ jako pramene spoleèenského soužití. Spoleèenství postavená na èemkoliv jiném než je pravdivost a dùvìra budou tøeba krátkodobì úèinná, ale nebudou trvalá. Tudy tedy vede cesta k duchovnímu životu jako k životu spojenému s životem druhých, uznávajícího ten ideál pravdy, dùvìry a nadìje, který trvá déle než životy jednotlivcù i národù. Všichni, kdo jsou schopni uvìdomit si sebe a druhého, poznávají, že jsou vtìlením ducha, který je pøesahuje a je také neviditelným dùvodem náplnì lidského života jako pouti k absolutnímu ideálu. Kdo tyto vìci pochopí a zažijí, nemohou než jednat v pøátelském duchu, nemohou být nevìrni svým ideálùm a nemohou zklamat ty, kdo se k nim v pøátelské náklonnosti obracejí. Pøátelství je zøejmì tím vztahem, který mezi sebou mají mít pravé vùdkynì a praví vùdcové. Nebo snad mùže jiný vztah než pøátelství, nároèné sesterství a bratrství, být lepším cílem skautingu? Kamzík

Vychovávat - ale jak?

í n á d e l H A H O B 6. Dnešní výzvy Nìkolikrát jsme se pøi „Hledání Boha“ dostali až do daleké minulosti a snažili se na postavì a událostech v životì Mojžíše vystihnout to, co mùže být i pøi našem hledání dùležité a podstatné. Pøenesme se o nìkolik tisíc let vpøed, do naši dnešní doby. V nìkolika bodech si pojmenujme skuteènosti, které ovlivòují „Hledání“. Sple negativních podmínek s novými možnostmi zamìøuje naši pozornost na realistické a cílevìdomé plánování; plánování, které by poskytlo nové, pøimìøené odpovìdi, které nebudou opakováním neúèinných zpùsobù. Zmìnily se okolnosti i v souvislosti s tím, o jakou oblast se jedná, a roste druh kultury s univerzálními znaky. ZESVÌTŠTÌNÍ SPOLEÈNOSTI Mnohé sociální a kulturní výrazy s náboženským obsahem dnes ztrácí tento význam a stále víc roste sociální bezvýznamnost všeho, co je náboženské. Polycentrizmus (mnoho støedù) silnì pøítomný v naši spoleènosti, napomáhá praktikám, projevujícím se drobením a neplánováním, uskuteèòujícím se skrze pøíležitosti, které jdou postupnì za sebou bez rámce ideálního východiska. Stále víc se objevuje ovzduší relativismu, pøehlížení tradièních ideálù, ztráty smyslu života. Ztrácí se perspektiva transcendentna,

které je oblohou víry a uzavírání se do malých odpovìdí o smyslu života, absolutnì nedostateèných pro velké touhy lidského srdce. V této situaci se stává potøebným „dát pocítit potøebu zážitku ticha a uvažování, umožnit støetnutí se s tajemstvím, s modlitbou, s významnými událostmi života, aby o nich rozjímali v hlubokých vrstvách ducha.“ MNOHOZNAÈNÉ POSELSTVÍ Dnes je velké množství návrhù, založených na rozlièných filozofických a náboženských pojmech. Spolu se zrychlením zmìn skoro ve všech sociálních oborech: politika, ekonomika, vìda, etika, životní styly, pùsobení tolika poselství, i protichùdných, ztìžuje možnost správného rozlišování. Z toho vyplývá pojem svobody jako „vždy otevøená možnost pro zmìnu rozhodnutí“, která se sebou pøináší výraznou nerozhodnost pro øešení trvalé a koneèné.

POZORNOST VÌNOVANÁ GENERAÈNÍM TÉMATÙM Rozumí se rostoucí pozornost, která se rozvíjela v posledních letech a týkající se tzv. „generaèních témat“, nových hodnot, které ovlivòují mládež: mír, solidarita, spravedlnost, ekologie, svìtovost, subjektivita ...

Tento fakt, sám o sobì pozitivní, ne vždy se správnì osvìtlí v jeho vlastním významu, pokud se rozvíjí jen v horizontální perspektivì. Je potøeba osvìtlení tou nejvyšší a absolutní hodnotou, na které je zakotvená každá volba víry. Proto je nevyhnutelné spojovat tato témata s osobou Ježíše Krista, jediného Osvoboditele, Pána èasu a historie. PROBUZENÍ PRO TRANSCENDENTNOST A HLEDÁNÍ SMYSLU Náboženský horizont mladých ukazuje probouzení a nové možnosti. Mezi mnohými mladými roste úcta k náboženským zkušenostem jako vznešená kvalita lidské existence. Sílí i stálé hledání smyslu, které se objevuje v dobøe motivovaných skupinách, kde pøevládají osobní vztahy. Objevuje se ochota pro chvíle uvažování a spirituality. Stále víc roste úèast na iniciativách solidarity rùzného typu i v apoštolském zamìøení. Pro zintenzívnìní orientace k „Hledání Boha“ nám mohou pomoci body, které nabízí náboženská situace, kterou prožíváme: • pøedstavení tajemství Krista, jako ústøední historické hodnoty, a jako ideálu lidské plnosti • pøitažlivost zážitku bratrství, pøi schùzkách oddílù a družin • ocenìní ideálù služby: ne-násilí, spravedlnost, pokoj ... • touha po hrdinství s pøevzetím konkrétních zodpovìdností • zkušenost dobrovolnictví s jeho požadavkem organizace a obìti Vychovávat znamená dávat i požadovat. Kdo nic nedá a jen si nárokuje dobré chování, ten pro Krista dìti nezíská. Kdo dává bez toho, aby si nìco nárokoval, je možná slaboch, který nechce nic vidìt, aby nemusel zasahovat.

Kristus dával a také vyžadoval. zpracoval P. Zbynìk Schneider

Cesty k Bohu a k víøe VI. Pro èlovìka je vždycky nejdùležitìjší pøítomnost. Ale to neznamená, že by minulost na nás nemìla vliv, a že by nás nijak nezasahovala. Nìkdy nás zasahuje víc, než si to vùbec uvìdomujeme. Celá naše víra není formována jen tím, co èteme, myslíme, zažíváme teï, ale je do veliké míry formována tím, co nám bylo øeèeno døíve, co jsme døíve zažili, èetli, co do nás bylo v dìtství nebo v mládí vloženo. Nìkdy to èlovìk rozpozná, ale velice èasto to nerozpozná. Ale pøesto, že to nerozpoznáme, tak to v nás pùsobí. A velká èást obtíží víry pramení právì z toho, co je v èlovìku nìjak upevnìno, zakoøenìno v dìtství, co si ani neuvìdomuje a co není docela pøesné. Je známo, že èlovìk se mùže k Bohu pøiblížit z mnoha stran a rùznými zpùsoby. Nelze nikomu vnucovat jeden zpùsob jako jediný možný, protože on jediný univerzální zpùsob neexistuje. Každý z nás ví, že jsou rùzné vìci, které nás zasahují, které se nás dotýkají. Pro každého z nás to byly jiné vìci, které hrály rozhodující roli v naší víøe. Není proto možné vzít jeden jediný zpùsob a dát ho jako jediný návod. Jedna z pøístupových cest je taková filozofická, kdy usilovným a ukáznìným myšlením se hledá Bùh jako nejvyšší bytí, které není nièím zapøíèinìno. Tohle je cesta pro nìkoho velmi schùdná, ale pokud zùstane na ní, je to k víøe velmi málo. Vìdìt o Bohu jenom, že to byla prvotní pøíèina, že je to základ všeho a dost - tak to je málo. Jiná pøístupová cesta k Bohu je pøes Starý zákon, ani byste nevìøili v kolika lidech je upevnìna, aniž si to uvìdomují. To, co vnímáme ve Starém zákonì o Bohu: že je to nìkdo, kdo vìènì zasahuje do dìní svìta, kdo je velice vyvýšen nad celý svìt, kdo je pánem všeho, kdo trestá a kdo je takovým

až nevraživým a suverénním vládcem. Je velmi nebezpeèné v tomhle zùstávat. Svìdectví Starého zákona je velice správné, ryzí, jenomže starozákonní lidé žili v bezprostøední zkušenosti života s Bohem. Národ - Izrael - si uvìdomoval jako celek, kdo je to Bùh, kdo je Bùh pro nì. Žili s ním. To znamena-

lo, že Bùh byl pro nì nìkým živým, nìkým, s kým se stále poèítá. A tak všechny starozákonní výpovìdi patøí do okruhu samozøejmého života s Bohem. Pro dnešního èlovìka není život s Bohem už tak samozøejmý. Jsou lidé, kteøí si o Bohu myslí, že je to nìkdo vymyšlený, nìkdo kdo nepatøí do jejich životního okruhu. A jakmile se jim ukazuje Bùh starozákonní, nemohou ho pochopit a pøijmout, protože je to pro nì nìkdo úplnì cizí, jehož jednání proto nerozumìjí. Èlovìk mùže pøijmout jen takového Boha, který k nìmu pøistupuje v jeho životì. Pro Izrael to bylo samozøejmé, protože to byl Bùh, který s nimi žil v souvislosti a spojitosti celých dìjin. A tak ho poznávali postupnì - a když øekli „všemohoucí“, vìdìli, co to pøesnì znamená. Vìdìli, že jde o Boha, na kterém mohou postavit svùj život. Nepøedstavovali si ho jako nìkoho, kdo mùže všechno, co oni nemohou. Takhle to bývá nìkdy u nás. Když se øekne všemohoucí Bùh, tak si myslíme, že je to kouzelný dìdeèek z pohádky, který mávnutím proutku zaøídí všechno, co jinak nejde. Tohle ale není Bùh, o kterém mluví Starý zákon. Bùh Sta-

rého zákona chce spásu svého lidu a je schopen dovést svùj lid tam, kde je to pro nìj nejlepší. To je v zásadì nìco jiného, než mávnutí kouzelným proutkem. Jenomže pro nás ani toto nemùže staèit. Èlovìk musí jít ještì dále: ani Bùh, kterého nám podává filozofie, ani Bùh Starého zákona nebude pro nás Bohem dostateènì živým. Bùh je nekoneènì veliký a èlovìk není schopen jenom vlastním pøemýšlením k nìmu dojít tak, aby ho poznal jako Otce, tak, aby mu porozumìl. Je tøeba se tedy obrátit na Ježíše. V Janovì evangeliu èteme: „Nebo Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. Boha nikdy nikdo nevidìl. Jednorozený Syn, který je v náruèí Otcovì, nám o nìm øekl“ (Jan 1,17 - 18) Ježíš Kristus je ten, v kom je možno teprve plnì poznat, kdo je živý Bùh. Je to samozøejmì skoro banální, dalo by se øíci, že to každý køesan musí vìdìt. Ale prosím vás, pøemýšlejte sami, do jaké míry stojí vaše víra v Boha na Kristu, do jaké míry znáte Boha takového, jaký se projevil v Ježíši Kristu. To

je nìco jiného, než Bùh katechismových definic a pouèek. Bùh živý v Ježíši Kristu je nìkdo èlovìku daleko bližší než nekoneèný Duch. Bùh, který se projevil v Ježíši Kristu je ten, u koho mùžeme pochopit, co znamená soud i milosrdenství, trest i milost. Tento klíè k poznání Boha je skuteènì nezbytný. Dokud nepochopíme Krista, jako pro èlovìka nejpøimìøenìjší vysvìtlení Boha, budeme zøejmì tápat. Je-li pro nás Bùh jen kdosi vyvýšený nad svìtem, pak se z problému a otázek nevymotáme. Ale jakmile pochopíme Boha jako toho, kdo mezi nás v Ježíši Kristu pøišel, kdo se podílí na osudu lidstva, zaèneme se rozporù pomalu zbavovat. Znovu opakuji: nemùžeme poznat Boha a pøitom vynechat Ježíše Krista, protože v Kristu bylo nejplnìji øeèeno, kdo je Bùh. Jak bychom to mohli obejít? A tak kdykoliv se èlovìk v praktickém životì setká s otázkami, jak to, že je Bùh takový nebo onaký, tak si zkuste popøemýšlet, jakou odpovìdí je Ježíš Kristus na tyto otázky.

Skautská duchovní obnova se bude konat o prodlouženém víkendu 1. - 3. kvìtna v krásném prostøedí bývalého benediktinského kláštera ve Svatém Janu pod Skalou dnešní Vyšší pedagogické školy (sraz, zahájení a ukonèení bude v Praze). Na programu se budou podílet: již nìkolikrát osvìdèený Petr Mucha - Grizzly a jeho spolupracovníci z Misijního centra, dobøe

známý P. Jiøí Reinsberg - Amundsen, Jan Peèený - Neptun a Pavel Budský - Svìtluška z Odboru duchovní výchovy, P. Paschal Novák OFM, P. Michael Špilar - Medvìd, P. Vladimír Záleský - Šagi a další. Tuto akci by si nemìli nechat ujít ti, kterým jde o duchovní výchovu ve skautingu a to na všech úrovních - družinami a oddíly poèínaje, pøes støediska a okresy, Odborem duchovní výchovy konèe. Pøesný program uvedeme v pøíštím èísle, R+R budou mít program èásteènì samostatný. Pøihlášky úèastníkù (nad 15 let) se pøijímají do 25. dubna na adrese: Pavel Budský, Thákurova 3, 160 00 Praha 6 Neváhejte - pište - tìšte se !!! Svìtluška

○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○

Duchovní odborky CÍRKEVNÍ ZPÌV (A HUDBA)

Smyslem této odborky je podpoøit v dìtech zájem o hudbu a zpìv, které vycházejí z køesanského základu. Souèasnì má být tento zájem provázen rozvinutím schopnosti interpretace, která slouží nejen k osobnímu rozvoji a potìšení, ale i k radosti ostatním. Plnit ji mohou všichni.

1. stupeò

• Umí zpamìti zazpívat aspoò ètyøi køesanské písnì. • Dovede tyto písnì zpívat též s kamarády, popøípadì je doprovodit pohybem.

2. stupeò

• Dovede zpamìti zazpívat alespoò osm køesanských písní. • Má svùj vlastní zpìvník, který prùbìžnì aktualizuje. • Ve svém farním nebo sborovém spoleèenství se aktivnì úèastní zpìvu pøi bohoslužbách (ve schole ap.).

3. stupeò

• Dovede zpamìti zazpívat alespoò deset køesanských písní. • Má svùj vlastní zpìvník, který prùbìžnì aktualizuje. • Ve svém farním nebo sborovém spoleèenství se aktivnì úèastní zpìvu pøi bohoslužbách (ve schole ap.). • Na vánoèní besídku (èi jinou podobnou akci) nacvièí spoleènì s ostatními alespoò dvì písnì, kterými obohatí program této akce.

4. stupeò

• Ovládá hru na nìjaký hudební nástroj tak, aby mohl doprovázet zpìv své družiny èi jiné skupiny vrstevníkù. • Zpamìti dovede zazpívat alespoò dva-

cet køesanských písní, mezi nimi takové, které jsou charakteristické pro základní køesanské postoje (chvály, díkù, prosby) a období církevního roku (advent, vánoce, postní doba, velikonoce, svatodušní doba). • Má svùj vlastní zpìvník, který prùbìžnì aktualizuje. • Ve svém farním nebo sborovém spoleèenství se aktivnì úèastní zpìvu pøi bohoslužbách (ve schole ap.). • Pravidelnì pøi oddílových akcích (výlety, tábory, besídky, vystoupení pro veøejnost ap.) vystupuje jako interpret køesanských písní. • S mladšími èleny oddílu nacvièil alespoò jednou za rok písnì na oddílové vystoupení nebo alespoò jednoho mladšího èlena oddílu získal pro plnìní nižších stupòù této odborky. • Zná klasické autory církevní hudby (alespoò J.S. Bacha, A. Dvoøáka, C. Debussyho, B. Martinù, P. Ebena) a pøipravil z nahrávek jejich hudby kulturní veèer pro oddíl. • Zná alespoò pìt souèasných køesanských písnièkáøù nebo skupin a má pøehled o jejich repertoáru (nìkteré písnì umí sám interpretovat, má jejich nahrávky ap.).

5. stupeò

• Totéž, co 4. stupeò, +: • Má vlastní fonotéku moderních køesanských písní a køesanské duchovní hudby (celkovì alespoò deset CD, MC èi LP), ze které pøipravil alespoò tøi hudební poøady pro oddíl èi veøejnost. • Sám se pokouší o vlastní písòovou èi hudební tvorbu. • Udržuje kontakt s nìjakou køesanskou hudební skupinou a propaguje její tvorbu.

Pár slov pøed snìmem ... Roku 1815 uprchnul Napoleon z ostrova Elby a ve velmi krátké dobì mìl pohromadì svou armádu. Již 16. èervna u Ligny zaútoèil proti Prusùm. Neporazil je, ale rozehnal. Nyní naléhavì potøeboval porazit Anglièany s maršálem Wellingtonem. To se mu mohlo podaøit jedinì, kdyby Prusùm zabránil pøijít Anglièanùm na pomoc. Svìøil proto tøetinu své armády maršálu Grouchymu s rozkazem, astùj co stùj znemožní Prusùm spojení s Anglièany. Grouchy byl zvyklý plnit rozkazy do posledního písmene. Okamžitì se vydal naproti pruskému vojsku. 18. èervna dopoledne temné dunìní dìl ujistilo Grouchyho, že rozhodující bitva bitva u Waterloo - zaèala. Nemìl by porušit rozkaz, projevit vlastní INICIATIVU a pospíchat Napoleonovi na pomoc, když na pruskou armádu nenarazil? Nemìl by to zkusit aspoò jednou v životì na vlastní ODPOVÌDNOST? Netroufl si. Následující hodiny ukázaly, že jít po vyšlapané cestì bez osobní iniciativy je k nièemu. Prusové se s Anglièany spojili, Napoleon se pomoci nedoèkal, Francie byla definitivnì ztracena. Jak je doufám všeobecnì známo, na konci kvìtna tohoto roku se uskuteèní další valný snìm Junáka. Jeho delegáti kromì mnoha jiných úkolù budou také volit novou Ústøední radu, která bude na nìkolik let re-

prezentovat celé naše hnutí. O odpovìdnosti a dùležitosti tìch, kteøí budou zvoleni snad není tøeba dlouze uvažovat. Skuteèní køesané se nesnaží životem proplouvat, ale pøijmout svùj díl odpovìdnosti za stav svého okolí i celé spoleènosti. Køesanùm - skautùm tedy nemùže být jedno, kdo bude zvolen do Ústøedí, kdo bude urèovat smìr dalšího vývoje Junáka, ale podle svých možností se sami budou podílet i na práci v ústøedních složkách své organizace. V pøípadì voleb do Ústøední rady Junáka nejde o to, aby to nìkdo na tìch nìkolik let na sebe vzal, ale o to, aby to byli lidé na svých místech - dobøí a kvalitní. Nech tedy každý sám za sebe uváží, zda tøeba zrovna ta jeho cesta služby ve skautingu nevede pøes práci v orgánu nejvyšším, zda tøeba zrovna jemu nebyly svìøeny potøebné høivny. Kandidáty do Ústøední rady mùže navrhovat každá vyšší organizaèní jednotka (poèínaje støediskem), požadovaná kvalifikace je vìtšinou jen vùdcovská zkouška. Kandidáty je tøeba pøihlásit nejpozdìji dva mìsíce pøed snìmem - tedy do 22. bøezna. Takže je ještì chvilka èasu na rozmyšlenou ... - svì -

○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○

Tady bylo místo na èlánek od Tebe. Zùstalo prázdné. Bude to asi tím, že jsi do redakce nic neposlal/a. Nevadí. Tak pøíštì !!!

Akce: Cihla pro Moravu V pátek 13.(!) února bylo ukonèeno první kolo akce „Cihla pro Moravu“. V ten den jsme totiž pøedali dar všech zúèastnìných oddílù Èeské katolické charitì, kterou zastupovali pan Jaroslav Dufek (generální sekretáø) a pan Jiøí Hoøínek (øeditel charity ostravsko-opavské diecéze). Dar bude urèen pro vyplavený stacionáø pro postižené dìti „Domovinka“ ve Starém Bohumínì. Celková darovaná èástka èinila 20.000 Kè. Není to sice vzhledem ke škodám zpùsobeným povodnìmi mnoho, ale dùležitý je zejména výchovný dopad takovéto akce pro naše oddíly - dìti tak nauèíme všímat si lidí, kteøí potøebují pomoc. Navíc každý zúèastnìný oddíl obdržel „na oplátku“ kalendáø Výboru dobré vùle, na jehož pùdì se pøedání daru konalo. A kdo vùbec k dosažení této pro skauty ne zrovna malé èástky dopomohl? - 20. oddíl z Prahy - Vinohrad: 9.656,50 - skauti a skautky z Jièína: 3.600,- støedisko „Oheò“ - Praha 9: 3.000,- oddíl Hostinné + Dolní Kalná: 1.373,50 - Odbor duchovní výchovy: 1.020,- 32. smeèka vlèat z Brna: 600,- 9. roj svìtlušek z Tøebíèe: 400,- skauti a skautky z Kopøivnice: 350,Celkem: 20.000 Kè Všem zúèastnìným patøí velký dík. Pøipojuji ještì pár ohlasù: Z Tøebíèe : V akci „Cihla pro Moravu si vlèata zhotovila chaloupku, kterou vyzdívají pomocí pìtikorunových cihel. Skautky mìly vánoèní pásmo v nemocnici, svìtlušky a vlèata karneval s promítáním videa z tábora. Nìco jsme si vydìlali zhotovením kytic na hroby. Posíláme 1.000 Kè. J.Bublan a 2.oddíl skautù a skautek

Ze Senetáøova: Tak jsme zvládli zatím naplánované akce a doufám, že naše mozkovny ještì nìco zplodí. „Živý Betlém“ byla asi požehnaná akce, protože lidí pøišlo neèekanì moc a do pokladnièky nastøádali 7.000 Kè. Minulý týden jsme dìlali maškarní bál, z kterého zbylo 900 Kè a 500 korun vykoledovaly „tøi královny“ (obdoba tøí králù). Dohromady tedy 8.400 Kè. Já pracuji u Charity v Blansku a naše øeditelka za mnou pøišla s nápadem nakoupit za ty peníze nìjaké vìci a s dìckama z oddílu to vše zavézt pøímo do postižené oblasti. Myslím, že pro ty holky to bude znamenat hodnì, když na vlastní oèi uvidí radost obdarovaných. L.Málková - Luisa a oddíl skautek Z Konstantinových Lázní: Pøipojujeme se k akci „Cihla pro Moravu“. Snad to není pozdì. Nyní jsme uspoøádali den otevøených dveøí a sbìr papíru a do dubna ještì nìco vymyslíme, aby našich cihel bylo co nejvíce. M.Vaòková - Ještìrka a 47.oddíl Vždycky chvíli trvá, než se nìjaká akce rozjede. „Cihla pro Moravu“ snad nebude výjimkou a tak POKRAÈUJEME DÁL. Pravidla jsou stále stejná (viz øíjnové èíslo). Na naši pomoc, i když není veliká, opravdu èekají potøební lidé. Metodickou pomoc k „získání fùry penìz“ v dobì postní a velikonoèní pøineseme v pøíštím èísle. Dnes jen drobný nápad na zdobení kraslic: obarvìte vejdunky (vyfouknutá vejce), z barevného papíru dìrovaèkou vysekávejte koleèka a lepte je na vejdunek (doporuèuji lepidlo typu Kores). Nakonec dírkami skoøápky prostrète mašli a povìste na „koèièku“. Zvládnou to i nešikové. - svì -

Køesanské legendy staré Evropy Výbìr legend nám chce pøedstavit lidi, kteøí byli ochotni obìtovat i život za své pøesvìdèení, lidi rovného charakteru, èisté a pravdivé, lidi, kterých by bylo tolik potøeba v naší spoleènosti a kteøí nám stále mohou být vzorem. Kniha je urèená dìtem i dospìlým a vydalo ji nakladatelství Michal Jùza a Eva Jùzová. Legendy vypráví Ludìk Rejchrt. Lze koupit za 108 Kè nebo objednat v knihkupectví Kalich, Jungmannova 9, 111 21 Praha 1, tel. 02/24 21 56 55. Je na pováženou hledat v legendách historické svìdectví, když šlo hagiografùm o nìco jiného - o duchovní vítìzství svìtce a køesanské víry, a øídili se proto literárními zákony legendistického žánru.

že „Vratislav ... svého pak staršího syna Václava, hocha vroucí mysli, dal na vzdìlání v zákonì Božím a v písmì na hrad, jenž se nazývá Budeè,“ považovali historici latinskou školu na Budèi v roce 900 za zbožnou licenci, hodnou toho, aby podle ní ve Smetanovì Libuši pìli Pøemysl s Libuší, jak spolu na Budèi chodili do školy (v árii „Ó, vy lípy“). Jenže archeolog svìtlé památky Zdenìk Váòa na Budèi absolutnì neèekanì roku 1980 vykopal sedm kovových pisátek, jimiž se od antiky pøi uèení rylo do voskové destièky. zpracovala Hana Bouzková ○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

Skautský zákon - pøíbìhy Také pøi výkladu skautského zákona èasto používáte rùzné pøíbìhy? Také vám nìkdy dìlá potíž najít pøíbìh „jako šitý na míru“? Nuže, snad vám tedy pomùže následující cyklus, ve kterém se budeme snažit zveøejòovat krátké pøíbìhy pøímo k jednotlivým bodùm skautského zákona. Dnes: Skaut je prospìšný a pomáhá

jiným

Pøece jen mi pomohl

Ale tak jako legendy vynášejí na svìtlo úèinné obrazy ze skrytu naší duše, mùže se archeolog s údivem dokopat k jejich doslovnosti. Jestliže nejstarší svatováclavské legendy svornì s legendistou Kristiánem øíkají,

Ve svém zamìstnání jsem jezdil s trabantem a mìøil stav spodních vod v rùzných studních a vrtech. Jednou jsem pøijel k vrtu na návrší, za ním bylo pole a v dálce nìjaké køoví. Zaparkoval jsem a položil si papíry, do nichž se mìøení zapisovalo, na èervenou budku s mìøícím pøístrojem. Bylo to v podveèer najednou se setmìlo, zvedl se prudký vítr a všechny ty papíry mi sebral a hnal je pøes celé pole až do køoví. Dobìhl jsem tam, papíry posbíral, vrátil se a dokonèil svùj

zápis. Pak jsem se vrátil k autu, sáhl do kapsy pro klíèky, a klíèe nikde. Na tom svazku klíèù byly nejen klíèe od vozu, ale i od bytu. Zaèalo pršet. A já chodil po tom poli, nejdøív jsem jen tak došel na konec a zpìt a pak jsem je dùkladnì probíral øádek za øádkem - a nic: Byl jsem zoufalý, pršelo, navíc se už doopravdy stmívalo a byla mi zima. Chodil jsem asi hodinu po poli, nevìdìl jsem už, co si poèít, co bych ještì mohl a mìl udìlat. Nakonec jsem si uvìdomil, že je pøece jeden Bùh a že není nikdo jiný na svìtì, kdo mi fakticky mùže pomoci, a že se ode mne neèeká nic jiného, než že o pomoc slušnì požádám. Když jsem svou žádost nahlas vyslovil, v tu chvíli jsem klíèe našel. A tak jsem si kleknul. a zalykal jsem se radostí. Ne už z klíèù, ale protože jsem si uvìdomil, že nejsem sám. Že na svìtì, a se stane cokoliv, mám nìkoho, na koho se vždycky mohu spolehnout. - nebát se požádat o pomoc - pomoc poskytovat ale i pøijímat - „Pozvedám své oèi k horám: Odkud mi pøijde pomoc? Pomoc mi pøijde od Hospodina, on uèinil nebesa i zemi.“ (Ž 121, 1-2)

Na poušti

Jednou se jistému muži stalo, že zabloudil v poušti. Když pak svým pøátelùm ten hrùzný zážitek vyprávìl, popisoval, jak nakonec z èirého zoufalství poklekl a prosil Boha o pomoc. „No! A vyslyšel Bùh tvou modlitbu?“ ptali se ho nedoèkavì. „Nevyslyšel. Pøedbìhl ho cestovatel, který se znièehonic objevil a ukázal mi cestu.“ - vidìt toho, kdo mi pomáhá - „Já jsem Hospodin, tvùj Bùh, držím tì za pravici, pravím ti: Neboj se, já jsem tvá pomoc. Neboj se, èervíèku Jákobùv, hrstko Izraelova lidu. Já jsem tvá pomoc, tvùj vykupitel je Svatý Izraele (Iz 41,13-14)

Jan Werich vypráví Bylo to v lednu 1939. Bylo mizerný poèasí a nelítaly eroplány. A najednou mi volá jeden úøedník z policejního øeditelství a øíká: „Pane Werich, je tu proti vám fingované obvinìní, a než se prošetøí, mám vám sebrat pas. To je proto, abyste nemohl odjet. Já to mùžu zdržet v šuplíku, ale jen nìkolik dní. Nejdéle do 9. ledna.“ Teprve 9. ledna vysvitlo slunce a letadla startovala.Letìli jsme s Ježkem do Curychu, Èetník na letišti se opatrnì rozhlédl a pak se s námi rozlouèil zaatou pìstí, to byl pozdrav Jednotné fronty. Pøiletìli jsme nad Curych a tam byla mlha, hustá jako chuchvalce vaty. Koukal jsem se z okna a všimnul si, že vždycky, když z mlhy vyletíme, vidím tutéž cestu. Lítali jsme v kruhu. Šel jsem za pilotem a ptám se, co se dìje. „Curych nepøijímá,“ øekl, „a Praha chce, abych se vrátil.“ „Já nemùžu zpátky,“ øekl jsem a vysvìtlil proè. Podíval se na telegrafistu a øekl mi: „Jdìte si sednout.“ Vletìl do tý vaty a pøistál. Zastavil snad tøicet metrù od hangáru. Okamžitì pøibìhli letištní zøízenci a piloti jiných letadel a strašnì mu nadávali. Podal mi ruku a popøál hodnì štìstí ... - vidìt komu je tøeba pomoci - neèekat až mì nìkdo o pomoc požádá - chci-li druhému pomoci, obèas musím i nìco riskovat, ale vyplatí se to - pomoc èasto pøijde od lidí, od kterých bychom to neèekali

Pøedsevzetí Jeden dospívající kluk si psal na papír svá pøedsevzetí. Byl sklonìný nad stolem, zatímco maminka žehlila prádlo. „Kdybych uvidìl nìkoho, kdo se topí,“ psal kluk, „vrhl bych se hned do vody, abych ho zachránil. Kdyby nìkde hoøel dùm, zachránil bych dìti. Pøi zemìtøesení bych do-

cela urèitì nemìl strach a vrhal bych se do nebezpeèných trosek, abych zachránil všechny ubožáky svìta ...“ Maminka: „Prosím tì, dojdi mi dolù koupit kousek chleba.“ „Mami, copak nevidíš, že prší?“ - pouhé øeèi o pomoci jsou k nièemu - nenechat se odradit pøekážkami

Studna

V jedné islámské vesnici v Libanonu se malá skupina obyvatel stala køesany. Tím se jim zavøely všechny dveøe ostatních obyvatel vesnice. Køesané už nemohli pobývat s ostatními na námìstí, pokuøovat a povídat si. Ženy už nesmìly brát vodu z vesnické studny. Noví køesané byli nuceni si vykopat na vlastní náklady svou studnu. Jednou však vesnická studna vyschla a zùstala bez vody. A v této situaci køesané pozvali své spoluobèany, aby pøišli k nim a èerpali vodu z jejich studny. A udìlali ještì víc - na všechny své domy povìsili cedulku, kde bylo napsáno: „Tady bydlí køesané.“ Každý tak vìdìl, že v takovém domì nalezne pomoc a nabídnutou ruku. - být køesanem zavazuje - nabízíš opravdu každému pomoc a nabídnutou ruku - i tomu, který ti stejnou službou neodplácí?

Dražba

Ulicemi Paøíže procházel proslulý malíø podobizen Gérard. Zastavil se pøed prùjezdem domu, kde se tísnil dav. „Co s tu dìje?“ otázal se. „Prodávají nábytek vdovy, která nemùže zaplatit nájemné. Má chudák tøi nezaopatøené dìti a její mùž pøed týdnem umøel. Pro 50 mizerných frankù prodává jí támhleten lakomec všecko, co ještì napohltila dlouhá nemoc nebožtíkova.“ Soudní úøedník oznaèoval kusy nábytku a vyvolával cenu. „Jedna židle - dva franky“, volal úøedník. Kdosi to koupil. „Obraz Panny Marie s Ježíškem. Patrnì vìrná kopie

slavného obrazu Rafaelova Madonna della Sedie. Kolik?“ „Frank!“ volal kdosi ze zástupu. „100 frankù“, zvolal Gérard. Sta oèí se otáèela smìrem, odkud zaznìla tato nabídka. I lichváø trhl hlavou. Poznal vìhlasného malíøe. „Když tenhle znalec umìní nabízí 100 frankù, pak je to jistì dílo závratné ceny. Nesmím si dát ujít pøíležitost k zisku“, øekl si starý høíšník a vykøikl: „150 frankù“. Naposledy se zadívala utrápená žena na svùj milovaný obraz. Koupila jej pøed lety na 4 franky a teï za nìj nabízejí tolik, že by za to mohla zaplatit dluh a ještì obstarat nový byt. „200 frankù“, pøihodil malíø - „500 frankù“, zvolal lichváø. „1000 - 1500 - 2000“ frankù. „Na mne jsi krátký“, usmíval se lakomec. „Ten obraz má cenu nìkolika tisíc, bájeèný kšeft. Dám 3000!“ vzkøikl. „3000 frankù. Nikdo víc? 3000 ponejprv, podruhé, potøetí“. Nikdo se neozval, malíø již nepøidal, lichváøova tváø zazáøila jako slunce. Pøece jej dostal a vítìzoslavnì si jej odnášel domù. Vdova dostala 3000 frankù, zaplatila nájemné i soudní útraty. Pak se dav rozešel, vzdaloval se i Gérard. Náhle uslyšel za zády hlas bezcitného šejdíøe: „Mistøe, vy jste na mne pøihazoval. Co dáte, když vám obraz pøenechám?“. „Pane, mýlíte se. Nekoupím jej a nic nedám“. „Že nekoupíte? Co myslíte, jakou mùže mít cenu?“ „Nejvýš 10 frankù i s rámem“. „Proè jste tedy tolik pøihazoval?“ „Chtìl jsem jej koupit, abych pomohl nešastné lidské bytosti. Když jsem pak poznal, že máte srdce na pravém místì, citlivìjší než já, nechtìl jsem vás pøipravit o zásluhy. Buïte s Bohem a nelitujte tìch penìz. Pomohl jste proti své vùli ženì a jejím dìtem, vykonal jste i tak nejkrásnìjší èin.“ Øekl umìlec a vzdaloval se jakoby v oblaku, z nìhož se linuly harmonické tóny lásky. - vynalézavost pøi pomoci druhým, když mé vlastní síly nestaèí, nìkomu se musí k vykonání dobrého skutku dopomoci

Anketa

Co by od duchovního rádce mohly oèekávat oddíly bez náboženského zamìøení? Tento pohovor je dùležitý proto, aby se slib J. Ondráèek - Tygón (31, Kovalovice) Oddíly by mohly oèekávat pomoc v oblasti duchovní dimenze skautingu. Pomoc pøi vysvìtlení základních principù skautingu, slibu, zákona, co je to nejvyšší Pravda a Láska. Dále by svým postojem a pøíkladem se mìli stát oporou a povzbuzením do další èinnosti a myslím si, že by pro oddíly mìli být zárukou, že skauting je nìco víc než jenom hra v pøírodì. M. Vašková - Váška (19, Spišská Nová Ves) Pro oddiely bez naboženského zamerania by mal by vzorom. Jiøí Kvièera - Kvik (45 let, Praha) Nepøesvìdèují øeèi ale život bratrù, sester vùdcù („Po ovoci poznáte je ...“). O Bohu vùbec netøeba mluvit, ale z života dotyèného musí být tato nápadnì jiná morálka vidìt, znát, cítit. A to se vždy pozná. F. Cigánek - Albatros (68 let, Pøerov) Je zde obrovský prostor „pole neoraného“: Usilovat o získání tìchto duší pro Krista vhodnou „taktikou“ – jmenovitì tak øíkajíc misijním pùsobením – nenásilnou a láskyplnou formou pøesvìdèování, podle hesla „Slova vábí – pøíklady táhnou!“ Úspìchu ve formaci lze dosáhnout jen za pøedpokladu, že formátor je charismatickou osobností, žije èestným, pøíkladným životem obèanským, v profesi odvádí poctivou a bezvadnou práci, je tolerantní k názorùm jiných a ctí Boží Desatero. Martin Šolc - Bloudil, Plzeò Vzhledem k tomu, že v oddíle vedu vlèata, zkusil bych odpovìdìt trochu z jejich pohledu. Vím z vlastní zkušenosti, jak bylo pro mì tìžké vysvìtlit jim pøed slibem, co to znamená ta nejvyšší Pravda a Láska.

neodøíkal jako básnièka, ale aby i nìco znamenal. To by mohlo být jedním z úkolù duchovního rádce. Petr Hájek - Balú (52 let, Chotìboø) Mìl by jim nabídnout své pøátelství. Je to ovšem závazek nás všech, to my ho tam máme uvést a pøedstavit jako bratra, který je „vìdoucí“, i když není „vedoucí“. Vést dialog není jen úkol duchovních rádcù. Nic na tom nemìní situace zavøených dveøí. O narážení na nì mohu mluvit z vlastní zkušenosti. J. Vymìtalík - Šovík (40 let, Pražmo) V oddílech bez náboženského zamìøení by mìl duchovní rádce nenásilnou formou ukazovat existenci nìèeho, co nás pøesahuje. Mìl by vést èleny oddílu k vzájemné toleranci, protože i v tìchto oddílech je urèité procento køesanù. Vhodná chvíle pro takovéto pùsobení bývá hlavnì pøi slavnostních pøíležitostech, tedy zejména na významných oddílových schùzkách nebo u táborových ohòù. Michal Schrotter - Myšák Já osobnì bych tøeba rád prokoukl více do metodiky práce se skautským slibem a zákonem, uvítal bych nìjaké hry na kterých zákon a slib vysvìtlovat, ukazovat - nejenom diskusi, která není vždy pøirozenou a nováèka je tøeba hned na úvod seznámit. Tady by mohl duchovní rádce pomoci. Kromì toho obèas si se svými problémy neví rady ani vedoucí a tøeba duchovní rádce by mohl pomoci. Jinak žádného duchovního rádce neznám. P. Kupèík - Bobr (27 let, Kopøivnice) Zde bych kladl zvýšený dùraz na informovanost na okresních radách. Tam by mìl

vùdce støedisek informovat o èinnosti v køesanských oddílech, popøípadì je zvát na nìkteré z poøádaných akcí jako jsou ELŠ a její semináøe, roverský kurs ELŠ. Ještì je stále mnoho vùdcù, kteøí o køesanských oddílech nevìdí, nebo to pokládají za pøežitek z minulých dob. Karl Pollak (51 let, Richmond - Canada) Nic. Duchovní rádce má být k dispozici jednotlivcùm, pokud o nìj projeví zájem, mimo bìžné schùzky. Ale hromadnì, coby oddíl pøi hromadných akcích nebo schùzkách, nemají s ním mít nic spoleèného. Skautování neprosazuje žádné náboženství. Víra v Boha nebo nìjakou vyšší morální autoritu je sice jeden ze základních principù, ale forma a význam takové víry je vždycky ponechán pro interpretaci každého jednotlivce. Možná že u vás to není tak ože-

havé téma jako tady, ale když mám v oddílu 2 moslemy, 3 buddhisty, 3 køesany, 2 židy a 3 bezvìrce, nevím jak bych mìl dìlat s nimi náboženskou výchovu. Kanadský skauting má odznaky „Náboženství v životì“, ale ty jsou obhospodaøo-

vány jednotlivými církvemi, nikoliv skautskými oddíly. Tedy skaut splní požadavky odznaku se svým vlastním duchovním a na doporuèení nebo potvrzení duchovního, že dotyèný splnil požadavky, mu potom oddíl udìlí ten odznak. Navíc skautské oddíly pøi svých schùzkách a shromáždìních dodržují „Scout’s Own“, tedy minutu ticha, kterou má skaut vìnovat nìjakému soukromému rozjímání, a už to je vzpomínkou na ty, kteøí „šli domù“, nebo díkùvzdáním za to, co mají ze života, zamyšlením nad pøírodou, lidstvem a podobnì. Co je na takové „duchovní minutce“ dùležité, je že každý skaut ji dodržuje podle svého. Tedy skauting podporuje nábožnost, ale ne nezbytnì náboženství. D. Vychodil - Simba (27 let, Slatiòany) Pomáhat najít cestu, jak postupnì naplòovat v èinnosti oddílù duchovní dimenzi - aby neprovozovali jen „technický“ skauting. Tady vidím hlavní problém v tom najít srozumitelnou øeè (formu sdìlování) ze strany duchovního rádce tak, aby ho dìti „vzaly“. TomᚠØehák – Špalek (35 let, Praha) Pøedevším si myslím, že otázka pøednostnì stojí takto: „Co by mìli oèekávat vedoucí tìchto oddílù?“ Pøedevším asi metodickou pomoc ve dvou oblastech: a) Metodika duchovní výchovy obecnì; jak vysvìtlit, co je to ta nejvyšší Pravda a Láska - nabídnout pøíbìhy, které lze vyprávìt, hledat vhodné obraty, kterým dìti urèitého vìku porozumí. A to vše na úrovni setkávání se s vedoucími, konzultací konkrétních problémù. b) I bìžný oddíl by se mìl snažit respektovat náboženské závazky svých èlenù, ale prvním pøedpokladem k tomu je, aby vedoucí tyto závazky znal a rozumìl jim. Bude to trochu komplikováno tím, že náboženské povinnosti jsou v rùzných vyznáních znaènì odlišné a nevím zda všichni duchovní rádci budou

schopni dát dobrou radu i za hranice vyznání vlastního. Mìli by. A to dokonce i v pøípadì nekøesanských náboženství (nevím, kolik se nám v oddílech mùže objevit muslimù, ale tøeba židovská obec v Praze není až tak zanedbatelná). A zase - nejde jenom o povšechnou informaci, ale o diskusi a øešení konkrétních problémù. Tøeba jak pøipravit program na táboøe, který nebude s náboženskými povinnostmi dìtí kolidovat. Aleš Mikula (Pozoøice) Oddíly bez náboženského zamìøení se mohou na duchovní rádce obracet v otázkách dotýkajících se duchovní dimenze ve skautingu, psychologie a pedagogiky, pøi ○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

Rozhovor s ...

○

○

○

○

øešení rùzných složitých osobních èi oddílových situací a konfliktù a podobnì. J. Peèený - Neptun (43 let, Tlustovousy) Takovým oddílùm by mìl duchovní rádce být k dispozici v tom smyslu, aby byl schopen na vyžádání na pøíslušné úrovni vysvìtlit duchovní základy skautingu, resp. cesty rozvoje duchovního života a doplnit èi nahradit v této oblasti vùdce oddílu. ○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

Pøíštì: Jaký je podle tebe cíl duchovní výchovy ve skautingu? Své odpovìdi pište na adresu redakce: P. Budský, Thákurova 3, 160 00 Praha 6 Za každou odpovìï velký dík!!! ○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

... Petrem Pokorným

– profesorem a dìkanem Evangelické teologické fakulty V našem øíjnovém rozhovoru jsme, pane profesore, hovoøili o Vašich osobních zkušenostech se skautingem a o Vašem náhledu na dnešní mladé lidi. Tentokrát jsem si pøipravil téma více teologické, by si myslím, že velmi aktuální. Jde mi totiž o narùstající vliv rùzných nekøesanských náboženských smìrù èi hnutí, které se odvolávají na rùzné neevropské náboženské tradice, v moderní euroamerické civilizaci. Navíc pak jde o výraznì rostoucí pùsobení všelijakých paranáboženských smìrù typu transcendentální meditace, scientologie, Moonovo hnutí apod. Jak si vysvìtlujete, že oblast pùvodní køesanské duchovnosti tak silnì nasává tyto esoterní nabídky? Za prvé je to jistì tím, že mnoho lidí cítí nedostatky v té køesanské tradici. Zdá se jim, že køesanské církve zklamaly. V tom èerpají napøíklad ze skuteènosti náboženských válek èi jiných historických selhání.

Zejména mladí lidé také pociují rozèarování z malé angažovanosti církví v oblasti záchrany životního prostøedí, z toho, že církve leckdy považují ekologická hnutí za své konkurenty a nikoli spojence. To je potom vede k tomu, že hledají odpovìdi na své otázky související se starostí o osud svìta jinde, než u klasických církví. Nehraje tu svou dùležitou roli i ta okolnost, že ona forma køesanství, která je v Evropì prezentována klasickými církvemi, málo respektuje touhu lidí po skuteèném spoleèenství, pøípadnì po opravdové angažovanosti pøi promìnì svìta? Ano, jistì. Je v tom nepochybnì velká míra odstupu vùèi tradièním formám køesanského života. Ale na druhou stranu bych to také nepøeceòoval. Naprostá vìtšina lidí, kteøí se obracejí k tìmto moderním nekøesanským náboženským smìrùm, s životem v církvi nemají vùbec žádnou vlastní zkušenost

- ti v církvi nevyrostli. Takže za hlavní koøen jejich zájmu považuji znovuoživení smyslu pro náboženskou dimenzi lidského života. Tady totiž v minulém století vznikla taková pøedstava, že náboženství patøí nenávratnì minulosti, že budoucnost má jen zesvìtštìlý èili sekularizovaný svìt. Ukazuje se ovšem, že na téhle pøedstavì je správné jen to, že se rozpadl ten støedovìký monopolnì køesanský obraz svìta, ale jinak se velmi mýlila. Rozdíl je totiž mezi konkrétním náboženstvím èi dokonce jeho dobovì podmínìnými výpovìïmi a náboženským rozmìrem lidského života. A tenhle rozmìr k plnému lidskému životu zásadnì patøí. Je sice možné po urèitý èas, aby nìjaká uzavøená spoleènost potlaèila tuto náboženskou dimenzi, ale to jde jen po nìkolik málo generací. Dlouhodobì to nelze bez vážné újmy na životì osobním i spoleèenském. Touha po náboženském životì se totiž snadno pøipoutá k nìjaké náhražce èi náboženské pokleslosti. Èili pro tu naši diskusi je nezbytné odlišit vlastní duchovní život a náboženskou potøebu èlovìka od konkrétní odpovìdi, kterou se na ni snaží dávat rùzná náboženství. To jsme si ostatnì mohli ovìøit i na pùdì èeského skautingu, kde v souvislosti s hledáním toho, jak vyjádøit pøimìøenì transcendenci v našem slibu byl veliký odpor vùèi tradiènímu oznaèení slovem „Bùh“, zatímco dobøe pøijatelným se ukázalo použití výrazu „nejvyšší Pravda a Láska“, aèkoliv z køesanského hlediska jde o totéž. To ovšem ukazuje na to, jak na našem území je možnost tradièního teologického slovníku vyjadøovat duchovní obsahy znaènì omezená. Nìkdy je dokonce pøímo pøekážkou pro lidi, kteøí v sobì probudili touhu po duchovním životì. To je pravda. Naše velká citlivost pro tuto skuteènost je nezbytným východiskem k roz-

hovoru s takovými lidmi. Bez toho nelze oèekávat z jejich strany pøípadné pozdìjší vìdomé by tøeba kritické pøijetí základních køesanských hodnot. Tady je velká úloha souèasné teologie, aby nabídla jejich novou pøimìøenou interpretaci. To je tím naléhavìjší, že ten souèasný zájem o náboženský život není prost rùzných nebezpeèí. Náboženská potøeba je totiž jakási otázka. A na ni rùzná náboženství odpovídají. Ta klasická jsou vždy nesena nìjakou základní odpovìdí na tuto hlubinnou otázku. Bohužel ovšem existují na tuto otázku odpovìdi chybné èi pøímo nebezpeèné.

V Bibli se Jozue èi Eliᚠs nositeli takových odpovìdí vypoøádávají velmi jednoznaènì a drasticky. Jak by mìl souèasný køesan odpovìdìt na výzvu, kterou pro nás „nové religiozity“ dnes pøedstavují? Pøedevším s dobrou znalostí Bible. Tomu modelu øešení, na který jste upozornil, je tøeba rozumìt v souvislosti s Ježíšovým: „Bylo øeèeno starým - já však vám øíkám ...“, èili nìkteré postupy starozákonní do životního stylu uèedníka Ježíšova, který se øídí zákonem novým, pøejaty nebyly. Dále je tøeba znát i smysl tìch nìkterých starozákonních míst. Napøíklad ono „vybíjení“ pohanských mìst líèené v knize Jozue není historickým popisem v našem slova smyslu, ale bohoslužebným výkladem toho,

proè ztroskotala pohanská mìsta, která v dobì Jozuova tažení byla už dávno v rozvalinách. Èili šlo o symbolický rozsudek nad náboženstvím, které bylo založeno na pøírodním cyklu, zemi a plodivé síle - nikoli o reportហz váleèných tažení. To, co je silné a co pøešlo ze Starého zákona do Nového, to je ona potøeba a následnì silná snaha odpovìdìt na otázku - tak jako tøeba apoštol Pavel v Aténách. To je model pro dnešní dobu pøi hledání postoje k ostatním náboženstvím. Èili snaha o dialog. S kým si myslíte, že takový dialog má opravdu cenu vést? Já myslím, že se všemi náboženstvími, která jsou schopna jisté kritické reflexe své vlastní víry, svého vlastního životního postoje. To jsou v podstatì ta náboženství, která si zachovala dìjinnou kontinuitu, pøípadnì pøekroèila hranice kulturního okruhu, ve kterém pùvodnì vznikla. Prakticky jsou to tedy známá svìtová náboženství. Napros-

to jasné je to u náboženství, která bych oznaèil za „abrahámovskᓠ- židovství, køesanství a islám. Uvedení islámu možná pøekvapí, ale i v islámu jsou pøedpoklady k dialogu: vzpomeòme jen, jak byli Arabové nábožensky tolerantní v dobì, kdy okupovali Španìlsko, a i v souèasném islámu jsou tendence vyložit tu tradici „džihádu“ - svaté války - duchovnì. Rozhovor mezi køesany a židy už bìží a tam je nesporné, že se obracíme k témuž Bohu. Pokud jde o ty karmanové systémy - hinduismus, budhismus a k nim pøipojené ná-

boženské smìry - tam si myslím je ten rozhovor dnes už také možný, protože i oni rozvinuli nebo rozvíjejí takové formy myšlení a náboženské reflexe, které jsou skuteèného dialogu schopné. Pak jsou tu ovšem další náboženské èi paranáboženské smìry, které tyto podmínky nesplòují. Rùzné sekty èi pøímo destruktivní kulty. Co s nimi? Tady bych rozlišil mezi tìmi, které jsou pouze k dialogu nevhodné, a tìmi, které jsou pøímo nebezpeèné. K tìm prvým patøí takové smìry, které sice mohou být docela sympatické nebo alespoò neškodné, ale nemají zatím rozvinutou tuto schopnost vlastní kritické sebe reflexe. Jsou to tedy v podstatì náboženské ideologie. Tady pùjde spíš o spolupráci na konkrétních užiteèných projektech: humanitárních, ekologických, kulturních. Dál se ale skuteèný rozhovor s nimi nedostane. Tady bude záležet na tom, zda se ke skuteèné sebereflexi dopracují, èímž si vytvoøí odstup od své ideologie a pak pøežijí, nebo pøíliš dlouho nevydrží, pøípadnì zùstanou v ghettu nìjaké oblasti. Pokud jde o ty nebezpeèné, tak musíme vìdìt, že se tady skuteènì setkáváme i s takovými skupinami, které náboženství používají pouze jako pøíkrov urèitých mocenských nebo komerèních zájmù. Nìkdy to nemusí být subjektivnì jasné všem èlenùm toho hnutí, ale napøíklad hnutí, které tvrdí „Pøedevším národ!“ nebo dokonce „Nic než národ!“, to je velmi nebezpeèné, protože tato ve své podstatì nesmyslná vìta je jen krycí rouškou jistého agresivního postoje, který zneužívá náboženské potøeby èlovìka. Dnes jsme si tedy vyjasnili, že s nìkterými náboženskými smìry by køesanství mìlo vést vážný dialog. Pøíštì se pokusíme konkrétnì vymezit, jak by takový dialog mìl vypadat. Za rozhovor podìkoval Jiøí Zajíc - Edy

Semináø ELŠ

Sebevzdìlání by mìlo být samozøejmou souèástí života každého skauta èi skautky a tím spíše skautských èinovníkù. A tak se po roce opìt vypravila skupina skautù a skautek opavského støediska Zvon do Prahy na VIII. skautský semináø ELŠ o výchovì mládeže a formaci vùdcù, který se konal 10. 11. ledna 1998 v Saleziánském divadle v Praze - Kobylisích. Vyjeli jsme - jako každý rok - již v pátek brzy ráno, abychom si mohli prohlédnout Prahu a nìkteré z jejích pamìtihodností, když už jedeme na takovou dalekou cestu. Veèer se dìvèata ubytovala u sester voršilek a mužská èást naší výpravy u saleziánù. Tam jsme se pak zapojili do besedy s bratrem Balúem na téma vlèáctví. Semináø byl slavnostnì zahájen v sobotu v 8 hodin odtroubením mezinárodního skautského signálu a zpìvem skautské hymny. Po krátkém uvítání br. Merkurem - vùdcem ELŠ - zahájil sérii pøednášek JUDr. Michal Illner, øeditel sociologického ústavu AV ÈR. Hovoøil na téma: Sociologický pohled na èeskou spoleènost - mìnící se prostøedí èeského skautingu. Druhou pøednášku mìl P. PhDr. ThLic. František Holeèek OM na téma: Støedovìký rytíøský ideál ve vztahu ke køesanským hodnotám. Myslím si, že toto téma bylo pro nás skauty velmi potøebné, protože právì skauting navazuje na poslání støedovìkých rytíøù a skauti by mìli být nositeli rytíøského ideálu v dnešní dobì. Krátce po poledni nám vùdcovský sbor ELŠ pøedstavil výchovný a vzdìlávací systém ELŠ a pak byl èas k obìdu. Ve 14 hodin se nám pøestavili øeditel radia Proglas P. ing. Martin Holík a jeho hudební redaktor Milan Tesaø. Povídali nám o køesanské hudbì a køesanství v hudbì a svùj výklad doplnili mnohými hudebními

ukázkami. Posledním pøednášejícím tohoto dne byl MUDr. Prokop Remeš, který nás informoval o sektách, se kterými bychom se mohli u nás setkat, o pùsobení i nebezpeèích tìchto sekt. Nedìlní program zaèal v 8 hodin mší svatou, kterou celebroval Msgre. Jiøí Reinberg - skautským jménem Amundsen. Ještì pøed zaèátkem mše svaté posvìtil vlajku ELŠ a pøevzal nejvyšší skautské vyznamenání „Øád støíbrného vlka“. Spolu s ním koncelebrovalo ještì dalších osm knìží - skautù - úèastníkù semináøe. Otec Jiøí je znám svým osobitým humorem a jím také své promluvy okoøenil. Závìreènou pøednášku mìl nám již známý pplk. ing. František Valdštýn z Vysoké vojenské školy ve Vyškovì, který pokraèoval v cyklu pøednášek o historii našeho státu, tentokrát na téma: Obnova èeského státu na poèátku druhého tisíciletí. Ve 13 hodin jsme toto naše veliké setkání zakonèili tradiènì gillwelským kruhem a skautskou veèerkou a pak se už jen balili a louèili. Atmosféra byla krásná, ta se tìžko popisuje, ta se musí prožít. Na semináøi jsem byl letos posedmé a dá-li Pán Bùh, pøijedu za rok znovu. Pavel Rychta - Paulo (Opava)

○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○

Kalendáø akcí Ekumenické lesní školy: Roverský lesní kurs SURSUM 14. - 23.8., Slatiòany u Chrudimi Vùdcovská lesní škola 14. - 23.8., Onšov (okr. Pelhøimov) Ekumenická lesní škola 14. - 23.8., Lukavec (okr. Pelhøimov) Pøihlášky se základními údaji zasílejte nejpozdìji do 15. bøezna na adresu: M.Blažek, Panuškova 9, 140 00 Praha 4.

Scout´s Duck – Jedenáctý rok Desetiletí Patronem jedenáctého roku Desetiletí duchovní obrody národa byl dodateènì vyhlášen svatý Jára da Cimrman. Touto vpravdì šokující zvìstí pøekvapil pøítomné novináøe na tiskové konferenci Organizaèního výboru jedenáctého roku Desetiletí tiskový mluvèí páter Koniáš. „Mnozí køesanští publicisté hodnotí dopad Desetiletí duchovní obnovy negativnì - vliv Desetiletí na mravní profil našeho národa a na život naší církve je prý mizivý. Opak je pravdou. Katolická církev se s Desetiletím tak sžila, že po jeho skonèení nastalo v duchovním životì církve jisté vakuum. Proto bylo dodateènì rozhodnuto, že Desetiletí bude pokraèovat. Patronem jedenáctého roku bude svatý Jára Cimrman. Všichni køesané mají tak jedineènou šanci napravit bìhem tohoto roku vše, co Desetiletí dluží.“ Svatoøeèení tohoto vpravdì národního génia umožnila encyklika Secundum milenium exeunte. Obdobnì jako ve staré církvi je nyní možno uctívat ty vìrné køesany, kterým je pro jejich pøíkladný život a hrdinské ctnosti vzdávána všeobecná úcta. Svatý Jára Cimrman nepochybnì patøí mezi ty novodobé svìtce, kterým vzdávají úctu i lidé nábožensky indiferentní, ba dokonce i ateisté. Jako vstøícný krok hodnotí tuto událost také Církev èeskoslovenská husitská. Jak øekl zpravodaji naší agentury bratr C. Pník z Posvátného odboru pro nauku husitské víry, bratr Jára Cimrman výraznì ovlivnil teologii církve svým pojetím vanutí Ducha Kristova. „Koneènì, jak výstižný a ekumenický je jeho termín „Vichr z hor“, mùžeme usoudit pøi pohledu na prùbìh II. Vatikánského synodu naší sesterské Øímskokatolické církve“. Na oslavách pøi pøíležitosti celonárodní pouti k svatému Járovi Cimrmanovi do jizerskohorského Liptákova 1. dubna se budou významnou mìrou podílet herci, kteøí si našeho nového svìtce zvolili za svého patrona. „Za ta léta zkoumání odkazu našeho génia jsem se již nauèil nedivit se nikomu a nièemu. Pøesto mne svatoøeèení a vyhlášení jedenáctého roku desetiletí zaskoèilo. Myslím, že už jen pro tento zázrak by si svatý Jára svatoøeèení zasloužil,“ konstatoval nᚠpøední cimrmanolog Dr. Zdenìk Svìrák. Kemar Atráb  

Místo pro nalepení adresy

NA DOBRÉ STOPÌ - vydává ústøední tým Odboru duchovní výchovy Junáka Redakce a administrace: Pavel Budský - Svìtluška, Thákurova 3, 160 00 Praha 6 Pøedplatné: 110 Kè. Náklad 350 výtiskù. NOVINOVÁ ZÁSILKA - podávání novinových zásilek povolila Èeská pošta s.p. Odštìpný závod Praha è.j. nov 6154/97 ze dne 3. 1. 1997. Výplatné hrazeno v hotovosti.