LEDEN 1998 DUCHOVNÍ RÁDCE SKAUTSKÝCH ODDÍLÙ. roce, nás zastihne pøipomínka události velice. Z OBSAHU: Vychovávat - ale jak?

DUCHOVNÍ RÁDCE SKAUTSKÝCH ODDÍLÙ

67

LEDEN 1998

Z OBSAHU: Vychovávat ale jak? Cesty k Bohu a k víøe V. Duchovní odborky Pøíbìhy ke skautskému zákonu Akce: Cihla pro Moravu Anketa P. Jacques Sevin Rozhovor s ... Scout´s Duck

Hned na zaèátku ledna, ještì než se èlovìk vzpamatuje z vánoèních prázdnin a rozkouká v novém roce, nás zastihne pøipomínka události velice zajímavé a znaènì inspirativní: za malinkým Ježíšem pøicházejí uèení cizinci, aby vìrni svému vìdeckému poznání projevili úctu Tomu, kdo se mìl stát králem svìta. Jak hluboce museli být ti mužové vìrní poznané pravdì, když to tváøí v tváø trapné ubohosti, v jaké dítì i jeho rodièe nalezli, struènì øeèeno „nezabalili“ a potají, s pøedsevzetím, „že už pøíštì tak nenaletí“, nìjak z té situace nevycouvali, aby aspoò pøed sebou a „uèenou spoleèností“ úplnì neztratili jméno. Být køesanem a stejnì tak být skautem, to mimo jiné také vyžaduje vydržet tváøí v tváø trapné ubohosti vlastní i dìtí, které nám byly svìøeny – vìrni poznané pravdì, že právì kvùli takovým, jako jsme my, se Bùh stal dítìtem: abychom to nezabalili, abychom nevycouvali ... Jiøí Edy Zajíc

Z redakce ...

Schùzka Duchovní rady

Dnes Tì, milý ètenáøi, opìt chci vybídnou k tomu, abys zvážil, zda opravdu nic z toho, co prožívá vᚠoddíl èi støedisko, by se nehodilo také na stránky tohoto èasopisu. Tìch kteøí øíkají, co by se mìlo dìlat a jak by se mìlo dìlat, tìch je vždycky dost, ale tìch, kteøí to skuteènì udìlají, tìch už je poskrovnu. Doufám, že i Ty patøíš do té druhé skupiny a tak si sedni a napiš. Ne že bych už do èasopisu nemìl co dávat, ale chci mít dostateènou zásobu dobrých èlánkù – zejména tìch „z terénu“. Tato výzva platí zvláštì zpravodajùm DR – vždy zajišovat tok informací je pøímo jejich úkolem.

se konala v pondìlí 5. ledna 1998. Hlavním bodem programu byla další práce na podmínkách duchovních odborek. Jelikož termín odevzdání (10.1.) se velice pøiblížil, bylo také nutné zvýšit intenzitu práce. Jestliže jsme tedy na pøedchozích duchovních radách jeli rychlostí 1- 2 odborky za schùzku, pak na té lednové jsme museli zrychlit na ètyøi odborky za veèer. Na úkor kvality to ale nebude, nebo Edy podmínky zbývajících odborek pøedem pøipravil a èlenové Duchovní rady je jen pøipomínkovali. Rovnìž došlo k redukci poètu – nová odborka „Køesanská tradice a bohoslužba“ zahrnuje bývalé odborky „Služba pøi liturgii“ a „Køesanské tradice“. Rovnìž se

Setkání vedoucích oddílù s køesanskou výchovou z Prahy a okolí se koná v úterý 17. února od 19 hodin v klubovnì ORJ Prahy 2 (Bìlehradská 51, Praha 2). Téma: Pøíprava na skautský slib. Obøad skládání slibu. Liliový køíž a duchovní odborky. !!! Rezervuj si víkend !!!

Skautská duchovní obnova pro vedoucí a R+R se bude konat

1. – 3. kvìtna 1998

Bližší informace v pøíštím èísle. !!! Rezervuj si víkend !!! V nedìli 11. ledna 1998, v trapistickém opatství Matky Boží ze Sept–Fons. Ctihodný Otec opat Dom Patrick Olive mi udìlí mnišký hábit a s ním i jméno

bratr Maria – Josef Svìøuji se Vašim modlitbám.

Marek Kuèera – Monarcha

absolvent Ekumenické lesní školy 1993

V tìchto dnech se dožívá

padesátiletého jubilea Ústøední duchovní rádce

Mons. František Lobkowicz ostravsko-opavský biskup. Blahopøejeme !!! podle požadavku týmu, který zodpovídá za pøípravu všech odborek obecnì zmenšuje poèet stupòù – bude zaveden jen jeden roverský stupeò (obsahy obou roverských stupòù se dají dohromady). Ústøední duchovní rádce Mons. František Lobkowicz se vzhledem ke svému jmenování biskupem ostravsko–opavským nemùže zúèastòovat schùzek Duchovní rady. Svým zástupcem na tìchto schùzkách jmenoval P. Tomáše Biòovce, absolventa Ekumenické lesní školy, kterého jsme mezi sebou na této schùzce pøivítali. Svìtluška informoval o stavu akce „Cihla pro Moravu“. Duchovní rada tuto akci podpoøí sbírkou, která bude provedena na pøístí schùzce – tedy 2. února 1998. – svì –

Zápas o víru Je to už více jak pùl roku. Ve schránce jsem nalezl dopis od jedné z úèastnic roverského kursu, jehož jsem instruktorem. Dopis plný hoøkosti a bolesti. Dalo by se øíci, že to je nehezké rouhání. Ale ve skuteènosti je dopis o nìèem jiném. Je o zápasu mladého èlovìka o víru, o hledání vlastní cesty k Bohu. A pøesto, že v nìèem s Šárkou nesouhlasím, její postoj chápu a dokonce se mi líbí jistá poctivost s níž k otázkám víry pøistupuje. Dopis je velice kritický k církvi, koneènì mladí lidé ve vìku Šárky takoví bývají. Na druhou stranu ale jsou dobrým zrcadlem – jak vidí církev oni, tak ji vnímá vìtšina naší spoleènosti. Dnes již Šárka se svojí matkou vychází lépe. Svoji cestu k Bohu však stále hledá. Zdar Marku! Chtìla bych se Ti pøiznat k tomu, co jsi o mnì možná vìdìl a možná nevìdìl. Jsem vìøící a momentálnì jsem v krizi a nevím, jak z ní ven. Nesouhlasím totiž s církví a její zpùsob podání a hlásání víry je pro mì tudíž nepøijatelný. Mnohokrát jsem o tom pøemýšlela a myslím si, že víra je nìco zcela osobního, co závisí na každém jedinci. Mùžou klidnì vedle sebe existovat lidé, kteøí žijí striktnì podle Bible, ale pøesto bude každý žít jinak, protože si biblické obrazy vyloží po svém. Došla jsem tím k jakémusi vnitønímu vyrovnání sama se sebou i s Bohem a byla jsem ráda až do chvíle, kdy jsem se snažila své stanovisko vysvìtlit matce. Mše je pro mì jen nepøíjemnou povinností, které se musím úèastnit proti své vùli a pøesvìdèení. Vadí mi to, za co se knìží vydávají, ta pøetváøka. Možná soudím jednostrannì, ale vadí mi, že církev je jen lidskou hierarchickou záležitostí a polovina rádoby služebníkù božích jsou jen slizcí zlatokopové. Samozøejmì nejsou všichni stejní, ale znám jich

(tìch špatných) pøíliš mnoho, abych si utvoøila obraz. Ale nejsou to jen ti lidé, samo podání nìkterých vìcí, které se musí s církví automaticky pøijmout se mi nelíbí. Nesouhlasím s nimi vnitønì ani navenek, prostì je nemohu pøijmout jako své názory, protože s nimi bych pøijala za své nìco, co je mi cizí a èeho bych se chtìla vyvarovat. Nìco, co ubližuje samotnému chápání lidství, tak jak ho vidím já. Nechápu to jako slepé následování církve a jejích názorù, aniž bych o nich nìjak pøemýšlela. A pøece to spousta lidí dìlá a myslí si, že ten vnitøní nesouhlas, který cítí, je nìco špatného a to špatné svìdomí je žene znovu se vyzpovídat a upevnit tak moc církve nad sebou. To špatné svìdomí, které se snaží vzbudit v lidech: „Zhøešils, zhøešils myšlením, slovy, skutky, zhøešils!!!“ Cožpak víra musí èlovìka ubíjet, svazovat, nièit? Nemá být spíš povznášející, dávající, krásná? Nemìl by být èlovìk s Bohem souznìn, než se ho bát? Proè se má matka musí držet naøízení, že èlovìka, kterého vychovává, bude vést k víøe, což pro ni znamená, že mì donutí chodit do kostela, aèkoliv mi to nic nedává, a naopak mne to ubíjí a uráží? A když se jí to pokusím pøiblížit, øekne, že je to mùj alibismus a že když jí nevìøím, mám se poradit s nìkým kompetentním, což je podle ní knìz – a já církev neuznávám. S nikým se tedy poradit nejdu a ona to bere jako výmluvu – a jsme v tom poøád dokola, doufám jen, že až mi bude 18, nechá mne být. S pozdravem Šárka Pøi èetbì se vynoøí spousta otázek: Co je pøíèinou toho, že Šárka vidí církev tak, jak to popsala v dopisu? Jaký je mùj vztah k Bohu? Jaký je mùj vztah k církve? Jak vést ostatní k víøe? Co je svoboda svìdomí? Jak odpovìdìt Šárce? Marek Bárta

Vychovávat - ale jak?

í n á d e l H A H O B 5. Pøíprava na setkání s Ním V minulém èlánku jsme pozorovali Mojžíše, který se svým životem na faraónovì dvoøe pøipravuje na událost u hoøícího keøe. Nyní se podívejme dál, na to, co øíká text knihy Ex 3,3: Mojžíš si øekl: „Zajdu se podívat na ten veliký úkaz, proè keø neshoøí.“ Mojžíš je èlovìk, který v sobì nechává vyvstávat myšlenky. To už není èlovìk prvního období, který si všechno už zaøadil do systému, zkatalogizoval, který už všechno pochopil. Je spíš èlovìkem, který je ještì schopen klást si otázky, které hledají pøíèinu vìci a potøebují odpovìdi. „Zajdu se podívat, abych uvidìl ten velký úkaz.“ „Zajdu se“, to je vlastnì pøíliš slabý výraz. Hebrejské sloveso „sur“ znamená: vykonat exkurzi, dlouhou cestu. V tom je skrytá rozhodnost. Tuto situaci si, mùžeme pøedstavit takto. V poušti jsou náhorní roviny na rùzných stupních, a chce-li èlovìk vystoupit na výše položenou rovinu, musí èasto dlouze obcházet. Mojžíš se se svými ovcemi zdržuje na níže položené rovinì a na výše položené rovinì vidí hoøící keø. Øekne si, vystoupím nahoru, i když to musím obejít dokola, chci vidìt, oè se jedná. To znamená, že opustí své stádo - snad dokonce je zanechá v nebezpeèí - a vystupuje v žáru slunce nahoru.

V této události nemusíme vidìt jen Mojžíše, nýbrž èlovìka vùbec, jenž stojí pøed Božím tajemstvím. Takový èlovìk by mohl øíci. „To není nic pro mne.“ Ale mùže se také stát, že by chtìl vidìt, pøijít vìci na kloub. Jedná se tedy o tento první pohyb lidské duše, poznat bezpodmíneènou vùli, porozumìt jí, pochopit ji, která, jak se praví, stojí na poèátku všeho, co je na svìtì lidského. Nebo, je-li na svìtì nìco, co pøesahuje pouhou zvíøeckost, jídlo, pití, rozmnožování, je-li nìco lidského, když - jak øíká sv. Pavel v listì k Filipským - jsou tu city, pøátelské vztahy, porozumìní, pak toto vše vzniká z toho malého, jednoduchého slova, výrazu: Chtìl bych rozumìt, pochopit. Odtud se buduje celé lidská civilizace. V Mojžíšovi máme tedy pøed sebou èlovìka, jak je v prvních poèátcích lidství postavený pøed tajemství Boha, ochotný a plný touhy nìco poznat, nìèemu porozumìt. To je situace Mojžíšova: Chci vìdìt a jsem ochoten vzít na sebe kvùli tomu i námahu. Chci

se vzdát pøíjemné roviny, kde sedím ve stínu stanu, chci uèinit obtížný výstup a jít tam, chci zanechat ovce, zapomenout (kvùli nim!) na tyto vìci. Chci vìdìt. Toto „vìdìní“ u Mojžíše je nìco, co ho v duši pálí, je to vášeò, která neusnula, naopak oèišování ji uèinilo prostší, svobodnìjší. Mojžíš nejde nahoru, aby dosáhl nového osobního úspì-

chu. On jde, protože se chce nauèit znát vìci, jaké jsou, chce urèit pravdu, jaká je. V této souvislosti se mùže uvést vyprávìní rabbiho Akiby. Žil brzy po Kristu a zemøel kolem r. 135 muèednickou smrtí za vlády Øímanù. Je to klíèová postava judaismu po Kristu Ježíši. Rabbi Akiby byl velmi chudý, 40 rokù žil v bídì a nouzi. Když mu bylo 40 let, stanul jednoho dne u studny, za které vytékala voda, a vidìl, že kámen pod studnou je vyhlouben. Tu se zeptal, kdo vyhloubil ten kámen? Øekli mu: Voda, která den co den na nìj kape. Nevzpomíná si na místo u Joba, kde stojí (14,19), že kapka vody i kámen vyhloubí? Tu rabbi Akiba uvažoval: „Když tedy voda, která je tak mìkká, vyhloubí tvrdý kámen, nemohlo by se stát, že slova Thory, slova Pentateuchu, Písma, která jsou tvrdá jako kámen, by mohla vyhloubit mé srdce, které je tak mìkkým masem?“ A zaèal ve 40 letech studovat Thoru. Šel se svým synem - nebo byl ženatý - k jednomu uèiteli a prosil: „Mistøe, uè mì Thoøe,“ a dìj pak pokraèuje dále, tam uchopil tabulku za jeden konec a syn za druhý. Mistr napsal: Alef a rabbi Akiba opakoval: Alef. Pak uèitel napsal první a poslední písmeno abecedy a rabbi Akiba se je nauèil. Tak se nauèil Leviticus a celou Thoru. Když se nauèil celou Thoru, pøedstoupil pøed rabbiho Elizera a rabbiho Jošua a pravil: „Dobøí mistrové, uveïte mì do smyslu mišny“ - to jsou pozdìjší spisy, která podávají ústnì tradovaný komentáø k Thoøe a mistøi zaèali vysvìtlovat „mišnu“ a nechali mu „halacha“, to je vysvìtlení pøedpisù Pentateuchu. Když rabbi Akiba vyslechl tuto halachu, vyšel ven, procházel se a uvažoval: Proè bylo napsáno toto „Alef“, proè bylo napsáno toto „bet“? Proè byla øeèena tato vìc? Vrátil se a zeptal se na to svých uèitelù, ale ti mu nedovedli odpovìdìt.

Všimnìme se, že tento pøíbìh v sobì skrývá odkaz na Ježíše mezi uèiteli Zákona. Ježíš pravdìpodobnì dával zcela jednoduché otázky a právì jimi uvádìl velké uèence k mlèení. Jinými slovy: Ježíš mìl, jako pozdìj-

ší rabbi Akiba, odvahu klást podstatné otázky, které se nikdy nekladou, protože se zdají samozøejmé, a pøece od nich vychází všechno ostatní. Pro toho, kdo je pøipraven na setkání s Bohem není svìt a život vyøešenou záležitostí, ale místem hledání a objevù. A oèekává odpovìdi na otázky, které mu tato cesta pøináší. Literatura: C.M. Martini - Tvá hùl mì vede zpracoval: P. Zbynìk Schneider

Cesty k Bohu a k víøe V. Když se podíváme na svìt kolem nás, pak zjistíme, že køesanská víra ustupuje nejenom z našeho bezprostøedního okolí, ale týká se to daleko vìtších území na svìtì. Tøeba v Nìmecku vystupuje z katolické církve kolem 100 tisíc lidí roènì. Evangelické církve jsou na tom podobnì. Neznamená to nìjakou enormní zkaženost. Lidé, kteøí prakticky nevìøí, to jen dávají zcela jasnì najevo a vystoupí z církve. Sami máte zkušenost, že víra nepatøí k bìžnému životnímu obzoru u nás, zvláštì pak u lidí mladších. Když ji objevíme, divíme se tomu, jako èemusi zvláštnímu. Mùže tedy vzniknout otázka, zda víra není jen zbyteènou životní komplikací. Nechci to malovat v zvl᚝ èerných barvách, chci jen otevøenì øíci, co lidi napadá a co mùže napad-

nout každého z vás, zvláštì ty mladší. U èlovìka, který se pøehoupnul pøes vyšší vìkovou hranici to už nepøichází v úvahu. Tehdy už nic podstatného nemìní. Jakmile mladý èlovìk zjistí, že vìøících køesanù je kolem nìho strašnì málo, vlastnì skoro žádní, mùže si postavit otázku: jestli víra není náhodou ... zbyteèná. Pokud jej tohle opravdu napadne, pak je dobøe postavit si tuto otázku docela pravdivì a syrovì a ne

ji jenom tak „šoupnout pod stùl“, abych ji jako nevidìl. To se totiž všechno vymstí. Pro toho, komu je víra jen souborem zásad, zákonù a pøedpisù, pro toho, kdo se cítí køesanstvím, které zdìdil po pøedcích omezován a utlaèován, pro toho je víra pøítìží a zbyteènou životní komplikací. Je pro nìj nìèím, èeho by se rád zbavil. A jakmile se cítí dost pevný v kramflecích, tak se jí skuteènì zbaví, protože kdo by se nechtìl zbavit bøemene? Nemá smysl bøemeno k èlovìku pøivazovat a øíkat mu „musíš, musíš, musíš, jinak to s tebou dopadne špatnì!“ Jediná možnost je ukázat mu, co vírou získává a co je mu dáváno. (Ovšem aby mohl èlovìk nìco takového druhému sdìlit, musí to sám vidìt a žít). Komu toto není ukázáno, a má trochu odvahy, tak prostì ten soubor zákazù a pøíkazù odloží. Cítí se osvobozen, zda se ovšem cítí bohatší ve svém životì, to je otázka. Ale jedno je jisté: neodložil køesanskou víru, ale nìco zdeformovaného, o èem si jen myslel, že je køesanstvím. To je vìc, která se tává dost èasto a není to jen omyl toho, kdo odloží takovou zdeformovanou víru a myslí si, že se tím vypoøádal s køesanstvím. Osobnì se domnívám, že je to jakýsi „trest“ za høíchy minulých dob, a sice za ty chyby církve, kdy se urèitá proudìní snažila oddìlit køesana od svìta, nevidìt Boha jasnì uprostøed svìta, která ho za každou cenu chtìla dát mimo tento svìt. Jakmile totiž èlovìk - køesan tu skuteènost, která ho obklopuje, která na nìho naráží, zaène od sebe nìkam odstrkávat a není schopen své životní situace øešit z pozice køesanství, pak je urèitì v nìjakém rozporu a reaguje na nìj napøíklad tím, že emigruje do zbožné ulity a tam se zahnízdí, tam si udìlá svùj svìt a v nìm žije.

K tomu trochu nabádá ještì jedna vìc: je pøirozené, že se køesané pøi pohledu na život církve drží vzorù svìtcù a nechají se jimi inspirovat. Existuje øada svìtcù, kteøí prožili život v ústraní a kteøí v tom ústraní udìlali intenzivní zkušenost s Bohem. Z toho vznikne nesprávný závìr, jako by se hluboký zážitek Boha a pøiblížení k nìmu mohlo uskuteènit jen v tichu a osamìní, jen nìkde mimo tento svìt, mimo to nepøíjemné,

co nás obklopuje. A tak se Bùh hledá mimo svìt, tam se s ním chce èlovìk setkat - a ono se to potom tøeba nepodaøí. Nebo mladý èlovìk, který se chce se svou vírou nìjak vyrovnat, si øíká, já že bych mìl z tohoto svìta vnitønì emigrovat? Vždy do nìho patøím! A tady mi nìkdo øíká, že mohu Boha potkat jen mimo tento svìt. Tak se mùže s vírou rozejít. To jsou opravdu vìci, které se ve skuteènosti dìjí. Dá se øíci, že víøe více ublíží špatnì pochopená víra køesana, než mohutná ateistická pøenáška. My sami mùžeme nadìlat moc škody a èlovìk si musí dát veliký pozor. Pøitom, kdybychom se na svìtce podívali poøádnì, pak bychom vidìli, že právì velcí mystikové nežili mimo tento svìt. Kateøina Sienská - mìla hluboké zážitky Boha, byla jednou z hlavních postav mystiky - a pøitom dokázala velice aktivnì zasahovat do dìjin církve, do konkrétního svìta, ve kterém žila. Podobnì tøeba sv. Jan od Køíže, reformátor karmelitánského øádu. To byl èlovìk, který byl po hlubokých zážitcích Boha velice èinný. A k tìmto hlubokým zážitkùm byl pøiveden velkými životními komplikacemi. Sv. František z Asissi: hluboký

zážitek Boha a pøitom naprostý kontakt s realitou a se skuteèností. A takhle bychom mohli jít po svìtcích dál. V Písmu už vùbec nevidíme víru oddìlenou od svìta, víru lokalizovanou do klášterní samoty. Starý zákon velice èasto plasticky líèí, jak je Bùh uprostøed svého lidu. Vždy pro celý Izrael nebyl Bùh bytostí svìtu vzdálenou, nìkým, koho by bylo možno najít v mimoøádných zážitcích a nebo ve velikém tichu. Jahve - to byl Bùh, který šel s nimi, který s nimi jednal v jejich denním životì, v celé historii. To byl Bùh, který mu byl blízko. Øíká se: „Nebyl národ, jemuž by byl Bùh tak blízko, jako byl blízko Izraeli“. Oni pochopili, že s tímto Bohem se dá jít všedním životem. Nejhlubší zkušeností bylo vyvedení z Egypta. Vcelém Exodu se stále se mluví o tom, jak Hospodin jedná se svým lidem na té nepøíjemné a klopotné pouti. Jak se oni s ním i „handrkují“, ale poøád je tu i v obyèejném životì vztah a kontakt bez úniku do nadsvìtného tajemna. Vybral jsem k tomu èást Žalmu 105, který tuhle skuteènost vyjadøuje: Pak pøišel Izrael do Egypta, v zemi Chámovì byl Jákob hostem. Hospodin velice rozplodil svùj lid,

dopøál mu, aby zdatností pøedèil protivníky,

jejichž srdce zmìnil, takže zaèali jeho lid nenávidìt a záludnì jednat s jeho služebníky. Poslal z nim Mojžíše, svého služebníka, s Áronem, jehož si zvolil. Jeho znamení jim pøedvádìli, zázraky v Chámovì zemi. Seslal temnotu a zatmìlo se, a nikdo se neodvážil vzepøít jeho slovu. Jejich vody promìnil v krev, ryby nechal leknout. V zemi se jim vyrojila žabí havì, nalezla i do královských komnat.

Rozkázal a pøiletìly mouchy a na celé jejich území komáøi. Pøívaly dešù jim zmìnil v krupobití, ohnivými plameny bil jejich zemi. Potloukl jim vinice a fíkovníky, v jejich území polámal stromy. Rozkázal a snesly se kobylky, nesèetné roje žravého hmyzu. Sežraly jim vše, co v zemi rostlo, sežraly jim plody polí. Všechno prvorozené jim v zemi pobil, každou prvotinu jejich plodné síly. Ale své vyvedl se støíbrem a zlatem, nikdo z jejich kmenù neklopýtl. Egypt se radoval, že už táhnou, nebo strach z nich na nìj padl. Jako závìs rozestíral oblak, ohnìm svítíval jim v noci. Žádali a pøihnal jim køepelky, chlebem nebeským je sytil. Otevøel skálu a vody tekly proudem, valily se jako øeka vyprahlými kraji. Nebo pamatoval na své svaté slovo a na Abrahama, svého služebníka. Vyvedl svùj lid - a veselili se, svoje vyvolené - a plesali. Daroval jim zemì pronárodù, výsledek námahy národù obdrželi, aby dbali na jeho naøízení a zachovávali jeho zákony. Jestliže je Bùh vidìn jako jednající ve svìtì, potom má èlovìk možnost být s ním v bezprostøedním kontaktu uprostøed normálního života. Je ovšem potøeba, vidìt ho jako Boha jednajícího a vidìt tohle jeho jednání správnì. Existuje jedno slovo, které nám nadìlá mnohé tìžkosti. A to je „všemohoucí Bùh“. My jsme nìkdy tohoto pojmu - spíše filozofického než biblického - tak plni, že nám dìlá velké potíže. Bùh je všemohoucí - a na svìtì se dìje zlo. Tak buï všemohoucí není, nebo je mu to jedno. To je typické krátké

spojení v myšlení, se kterým se tak èasto setkáváme. Není to Bùh, jak o nìm mluví Starý zákon a ne takový Bùh, jak o nìm mluví evangelium. Ve Starém zákonì je Bùh ten, kdo je uprostøed svého lidu, kdo mu pomáhá, ale kdo respektuje dìjinný øád ve svìtì, kdo neruší lidské dìjiny, ale kdo je v nich pøítomen. Tohle je velice dùležitì, aby èlovìk pochopil, že Bùh je osobnì pøítomen v mých soukromých osobních dìjinách i v dìjinách celého svìta. Je tam pøítomen, mohu se tam s ním setkat, mohu mu porozumìt - na jedné stranì a na druhé stranì mohu

tomuto svìtu a tìmto lidským dìjinám porozumìt jedinì tenkrát, když budu poèítat s jednajícím Bohem. Jestliže takhle pochopíme Boha, pak nám nebude vzdálený. A pak u nás nebude existovat rozpor mezi životem náboženským a životem svìtským, který se dnes èasto vyskytuje a který je velkým nedorozumìmím. Kdybych vás nièím z toho, co jsem tady øíkal, nepøesvìdèil, mohu øíci jednu vìc, proti které se nadá nic namítat: Bùh se stal èlovìkem, v Ježíši Kristu k nám pøišel na lidské úrovni. V nìm se stal lidským úèastníkem našich dìjin. Kdo hledá Krista, nemùže ho hledat mimo tento svìt. Vzkøíšený Kristus je po pravici Otcovì, ale je to ten, kdo byl a kdo je èinný v lidských dìjinách.

Vtìlení není nìco okrajového, je to ústøední klíè k pochopení svìta. Od té doby, kdy se Bùh stal èlovìkem, není možné hledat Boha mimo svìt. A tak není možné stavìt proti sobì situaci, ve které žijeme, a Boha. Klást mimo sebe Boha a svìt. A z tohoto dùvodu nemùže být víra zbyteènou životní komplikací, protože skuteèná køesanská víra není nìco, co bylo pøidáno k životu, ale je to cosi, co se týká lidského života pøímo v jeho centru. Je to jinými slovy - hlubší pohled na život, pohled z perspektivy Boží a pøitom je to pohled èlovìka. Jestliže mám takovou víru, pak nebudu Boha smìšovat se svìtem, protože svìt a Bùh, stvoøení a Stvoøitel jsou ○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

dvì rozdílné vìci, ale nebudu zase Boha od svìta zcela oddìlovat, protože ani to by nebylo pravdivé. Bùh je opravdu nejhlubší odpovìdí na otázky lidské existence. A tou základní a první odpovìdí je Bùh v Ježíši Kristu. Proto se pokusíme v dalších úvahách vidìt Krista jako tuto základní odpovìï na lidské tázání, jako odpovìï na nᚠkonkrétní život, protože Bùh je v nìm s námi. A Slovo se stalo tìlem a pøebývalo mezi námi. Spatøili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. (Jan 1, 14) ○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

(pokraèování pøíštì) ○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

Duchovní odborky MISIE

Smyslem odborky je motivovat køesanského skauta ke svìdectví o osobním vztahu s Bohem a vést ho k takové podobì tohoto svìdectví, která respektuje svobodu druhých lidí a souèasnì prezentuje køesanství jako atraktivní nabídku životní orientace.

1. stupeò • Pøimìøenì svému vìku dovede kamarádùm vysvìtlit, proè vìøí v Boha. • Dovede pøesvìdèivì vyprávìt o Ježíšovì lásce k dìtem a lidem, kteøí potøebují jeho pomoc. • Ví, èím mohou dìti dìlat Ježíši radost a èím ho nejèastìji zarmucují, a snaží se podle toho žít.

2. stupeò • Pøimìøenì svému vìku dokáže kamarádùm vysvìtlit, proè vìøí v Boha køesanským zpùsobem a jak to souvisí s Ježíšem Nazaretským.

• Zná nejèastìjší dùvody, pro které lidé odmítají køesanské svìdectví o Bohu ( zejména utrpení, špatné porozumìní Bibli, provinìní køesanù) a pøimìøenì vìku se je pokusí vysvìtlit. • Na osobì a životním pøíbìhu apoštola Pavla dovede ukázat, co je typické pro køesanskou misionáøskou službu. • Ví o tom, jak víra ovlivòuje kulturu a civilizaci a naopak. Na pøíkladu jednoho nekøesanského náboženství to konkrétnì ukáže. • Ví kde, kdy a v èem se køesané v historii nejèastìji proviòovali proti pøíslušníkùm jiných náboženství a kultur (indiáni ap.). • Odebírá køesanský èasopis.

3. stupeò • Pøimìøenì vìku dokáže kamarádùm vysvìtlit, proè vìøí v Boha køesanským zpùsobem a jak to souvisí s Ježíšem Nazaretským a s Církví. (Myšleno Církev obecná, ve smyslu apoštolského vyznání víry.)

• Dovede kamarádùm pøiblížit hlavní podoby života své církve (pomoc a služba, slavení, svìdectví, spoleèenství). • Srozumitelnì vysvìtlí svým vrstevníkùm pojmy „Kristus“, „dìjiny spásy“, „milost“, „požehnání“, „høích“, „ob읓, „svatý“, „vzkøíšení“, „vìènost“, „Boží království“. • Ví o tom, jak víra ovlivòuje kulturu a civilizaci a naopak. Na pøíkladu dvou nekøesanských náboženství to konkrétnì ukáže. • Ví, kde, kdy a v èem se køesané v historii nejèastìji proviòovali proti pøíslušníkùm jiných náboženství a kultur (indiáni ap.). • Odebírá alespoò jeden køesanský èasopis a pravidelnì (alespoò 1x ètvrtletnì) reaguje na jeho èlánky (odepíše, vyvolá diskusi ap.). • Alespoò 2x za rok napsal do Èeské televize (pøíp. Èeského rozhlasu) názor na shlédnuté poøady.

4. stupeò • Pøimìøenì svému vìku dokáže kamarádùm vysvìtlit, proè vìøí v Boha køesanským zpùsobem, jak to souvisí s Ježíšem Nazaretským a jakou úlohu v tom hrála církevní spoleèenství. • Zná nejèastìjší dùvody, pro které lidé odmítají køesanské svìdectví o Bohu (utrpení, špatné porozumìní Bibli, provinìní køesanù), na konkrétních pøíkladech ukáže, jak vypadal èi dosud vypadá chybný postup køesanského svìdectví (fundamentalismus, laciný èi jinak nevìrohodný optimismus, neschopnost pøiznat selhání) a prokáže, že hledá vìrohodnìjší podobu tohoto svìdectví (v diskusi, svìdectvím nìkoho jiného ap.). • Na životních pøíbìzích misionáøských osobností rùzných období dovede ukázat, co je typické pro tuto køesanskou službu (poèátek církve, doba øímského pronásledování, patristické období, støedovìk, zámoøské

misie, 17. a 18. století, osvícenství a moderní doba, konec 20. století). Alespoò o tøech tìchto osobnostech pøipraví pro ostatní program (medailónek, dramatický pøíbìh, pøednášku s následnou soutìží ap.). • Ví o tom, jak víra ovlivòuje kulturu a civilizaci a naopak. Na pøíkladu hlavních nekøesanských náboženství konkrétnì ukáže. • Ví kde, kdy a v èem se køesané nejèastìji proviòovali proti pøíslušníkùm jiných náboženství a kultur (indiáni ap.) a jak se dnes snaží o nápravu (konkrétní pøíklady). • Pravidelnì se úèastní života a èinnosti nìjakého køesanského spoleèenství (v rámci vlastního sboru, èi církve ekumenického zamìøení ap.). • Pøipravuje nìkterého mladšího kamaráda na plnìní Liliového køíže nebo nižšího stupnì nìjaké duchovní odborky, pøípadnì pomáhá s katechezí (køesanskou výchovou) mladších dìtí. • Odebírá alespoò jeden køesanský èasopis, pravidelnì reaguje na jeho èlánky (odepíše, vyvolá diskusi ap.) a alespoò 3x roènì se pokusí do nìj pøispìt. • Alespoò jednou za dva mìsíce napíše do Èeské televize (pøíp. Èeského rozhlasu) svùj názor na shlédnuté poøady.

5. stupeò • Totéž, co 4. stupeò, pøimìøenì vìku. • Dovede vyložit Apoštolské vyznání víry a modlitbu Pánì (formou „traktátu“, pøednášky èi diskuse) svým vrstevníkùm. • Pøimìøenì svému vìku umí zdùvodnit køesanské stanovisko k ochranì života, sexualitì a manželství.

6. stupeò • Aktivnì se v rámci nìjakého spoleèenství podílí na misijnì zamìøených akcích. • Alespoò jednomu èlovìku pomohl pøi konversi.

Pøíbìhy Také pøi výkladu skautského zákona èasto používáte rùzné pøíbìhy? Také vám nìkdy dìlá potíže najít pøíbìh „jako šitý na míru“? Nuže, snad vám tedy pomùže následující cyklus, ve kterém se budeme snažit zveøejòovat krátké pøíbìhy pøímo k jednotlivým bodùm skautského zákona. Dnes: Skaut je vìrný a oddaný

Mors sola Kateøina Jagellonská byla žena finského vévody Vasy. Když byl za velezradu odsouzen k doživotnímu žaláøi, požádala švédského krále Erika, aby smìla sdílet se svým mužem vìzení. Král se zdìsil a snažil se ji od takového úmyslu odvrátit. „Vᚠmuž už nespatøí denní svìtlo?“ „To vím, Vaše Velièenstvo!“ „A víte také, že se s ním už nebude zacházet jako s vévodou, ale jako s velezrádcem?“ „Ano, to vím, ale a je na svobodì nebo ve vìzení, vinný nebo nevinný, pøesto zùstává mým manželem.“ „Ale po tom všem, co se stalo, vás k nìmu už nic neváže. Jste zase volná!“ Kateøina si stáhla snubní prsten a podala ho králi se slovy: „Ètìte, Velièenstvo!“ Na prstenu byla jen dvì latinská slova: MORS SOLA - „Jen smrt nás mùže rozdìlit! Kateøina šla se svým mužem do vìzení a sdílela sedmnáct let všechna utrpení a strádání žaláøe s ním, dokud král Erik nezemøel a její muž nebyl opìt volný. - manželství je klasickým pøíkladem požadavku zachovávání vìrnosti - jaká je situace dnes a jaké jsou dùsledky této situace ? - co by se s tím mìlo dìlat ? - možno též použít Mt 19, 3 - 12 („Co Bùh spojil, èlovìk nerozluèuj !“)

... kdy jsem tì nesl Jednomu èlovìku se kterési noci zdálo, že se prochází s Kristem po moøském bøehu. Nad nimi na nebi se objevovaly výjevy z jeho života. V každé scénì spatøil dva páry stop v písku, jeden patøil jemu, druhý Pánovi. Pøi poslední scénì se zadíval zpìt na stopy a všiml si, že velmi èasto bylo vidìt na cestì jen jeden pár stop v písku. Rovnìž zjistil, že to bylo právì v tìch dobách, kdy se mu vedlo nejhùøe. To ho pøirozenì pøekvapilo a zeptal se Pána: „Pane, ty jsi mi tenkrát øíkal, abych se rozhodl následovat tì, že mì budeš na všech cestách provázet. Zjišuji ale, že v nejobtížnìjších údobích mého života je vidìt jen jeden pár stop. Nerozumím, proè! Když jsem tì nejvíc potøeboval, nechal jsi mne samotného.“ Pán odpovìdìl: „Mùj milý pøíteli, mám tì tak rád, že bych tì nikdy nemohl opustit. V dobách, kdy se ti vedlo nejhùøe, kdys byl vystaven zkouškám a trpìl jsi - tam kde vidíš jen jeden pár stop - to byly doby, kdy jsem tì nesl.“ - „I když jsme nevìrní, on zùstává vìrný.“ (2 Tim, 2, 13) - „I vstal a šel k svému otci. Když ještì byl daleko, otec ho spatøil a hnut lítostí bìžel k nìmu, objal ho a políbil.“ (vìrnost otce v podobenství o marnotratném synovi Lk 15, 11 - 31)

Od záchranné stanice ke klubu Na jednom nebezpeèném místì pobøeží zøídilo pøed léty pár lidí záchrannou stanici pro troseèníky. Mìli jedinou loï. S tou se odvážná posádka vždy znovu, ve dne i v noci vydávala na moøe, aby zachraòovala troseèníky. Netrvalo dlouho a základna byla široko daleko známá. Mnozí ze zachránìných a rovnìž jiní lidé z okolí byli ochotni tuto stanici penìžnì podporovat. Poèet mecenášù rostl a rostl. Z prostøedkù, které vìnovali, byla stanice velkoryse vybudována a dále

vylepšována. Postupnì se stala místem, kde lidé rádi pobývali a nakonec zaèala sloužit spíše jako klub. Stále více èlenù posádky se nyní zdráhalo vyplouvat k záchranì troseèníkù. Chtìli od záchranné služby vùbec upustit, protože byla nepøíjemná a pøekážela normálnímu provozu klubu. Pár odvážných, kteøí zastávali stanovisko, že zachraòování životù je jejich prvoøadým úkolem, se s nimi rozešlo. V nevelké vzdálenosti odtud zaèali s nepatrnými prostøedky budovat novou záchrannou stanici. Ale i tu stihl za nìjaký èas týž osud. Její dobrá povìst se rozšíøila, objevili se noví mecenáši a vznikl nový klub. A tak potom nakonec došlo ke zøízení tøetí záchranné stanice. Ale i zde se opakovala stejná historie ... Kdo dnes navštíví toto pobøeží, najde podél pobøežní komunikace celou øadu exkluzívních klubù. Dodnes se pro mnohé lodi stává toto pobøeží osudným: s tím rozdílem však - že vìtšina troseèníkù utone. - kontrast mezi lidskou a Boží vìrností - vìrný a nevìrný služebník v podobenství o høivnách (Mt 25, 14 - 30) - nevìrnost syna v podobenství o milosrdném otci (Lk 15, 1 - 31)

Merklova výprava Zuøivý vichr ponìkud polevil. Mraky se na chvíli roztrhly. Dole, zoufale hluboko dole jsou stany tábora IV. Tam jsou pøátelé ... „Pomoc! Pomoc!“ volají a mávají. Merkl se tìmito pohyby tak vyèerpal, že nemùže z místa. Oba vìrní Šerpové vyhrabávají ve snìhu jámu a barásáhiba nìžnì ukládají dovnitø. Zahaleni do jedné pøikrývky pøeèkávají další noc. Sedmý den. Ang Cchering je jediný schopen postavit se na nohy. Znovu a znovu se doplazí na høeben a volá o pomoc. Marnì. Nikdo mu neodpovídá.

Znovu se Merkl vzchopí. Udìlá krok, dva, tøi ... Smìšné tøi kroky - a nemùže dál! Stìží se doplazí zpátky do záhrabu. „Nechte mì tady a zachraòte se, vrátíte se pro mne ...,“ šeptá Merkl témìø neslyšnì Šerpùm. Sám nevìøí, že by se pro nìj mohl nìkdo vrátit. Cítí svùj konec ... Geleg se rozhoduje: Ang Cchering se pokusí sestoupit. On zùstane u barásáhiba. Neopustí ho v tìžké chvíli. Geleg vìdomì zvolil jistou smrt.

Dva roky poté. Poèasí bylo nádherné. Bauer, Bechtold, Luft a Zuck dosáhli høebene vedoucího ke Støíbrnému sedlu. Bechtold filmoval, Bauer a Zuck šli vpøedu. Tu se Bauer zastavil. Pøešlapoval na místì. Šálí ho snad zrak? Uprostøed bílého svahu spatøil pøed sebou dvì tmavé skvrny. Za okamžik stál u nich. Není pochyb - jsou to další nešastní èlenové Merklovy expedice. „Nosièi?“ Tìla ležela pøes sebe. Vrchní je zcela urèitì Šerpa. Druhý má na nohou boty, jaké nosí sáhibové ... Že by to byl Willy Merkl?“ zeptal se Bauer po dlouhé odmlce pøidušeným hlasem. Brzy se pøesvìdèil, že mìl pravdu. Stáli nad hrobem prvního vyzývatele Nangáparbatu a jeho vìrného druha Šerpy Gelega. Geleg zahøíval svým tìlem umírajícího barásáhiba. Kdyby byl sestoupil s Angem Ccheringem, zachránil by se. - „Buï vìrný až do smrti“ (Zj 2, 10) - Marie u nohou Ježíše - další pøíklad lidské vìrnosti (Lk 10, 38 - 42)

Akce: Cihla pro Moravu První kolo této akce se již dostává do finiše a tak bude dobré seznámit všechny ètenáøe s dosavadními ohlasy. Nechme tedy promluvit samotné úèastníky - následující texty pocházejí z dopisù nìkterých z vás. Ze Senetáøova: Tož se taky nᚠmalý oddíl holek rozhodl, že se nemùžeme se založenýma rukama dívat, jak ostatní pomáhají, kde se dá. Asi bude naše dìdina v šoku, protože jsme na 25.12. naplánovaly ŽIVÝ BETLÉM. Pøed kostelem stojí došková chaloupka, takže na jejím dvorku se budou konì, krávy a oveèky docela vyjímat. V chaloupce bychom chtìly udìlat výstavu vánoèních dekorací a ochutnávku cukroví. No a u „Betléma“ kromì zpìváèkù koled by stály minikrámky s výrobky naší klubovní dílnièky (pøáníèka, korálky z koøení, ozdoby ze slaného tìsta, slamìné ozdoby na stromek a také koláèe, perníèky ...) Pokud tato akce vyjde (s Boží pomocí), plánujeme ještì v rámci akce „Cihla pro Moravu“ uspoøádat v lednu maškarní bál a zahrát divadlo „Ètvrtý král“. L. Málková - Luisa a oddíl skautek Z Brna: „Dne 15.12. jsem zaslal ze svého úètu 200 korun na akci „Cihla pro Moravu“. Pokud jsou pøedtištìné složenky, prosím, zašli mi tøi v èasopise Na dobré stopì.“ J. Kvìtoò - Šedý vlk Z Prahy: „V nedìli 14. prosince jsme uspoøádali Adventní koncert ve prospìch akce „Cihla pro Moravu“. Tento dvouhodinový program navštívilo asi osmdesát divákù - hlavnì rodin s dìtmi, mezi námi jsme ale pøivítali také dva vzácné hosty: P. Jiøího Reinsberga Amundsena a pražského svìtícího biskupa

Jaroslava Škarvadu. Celý poøad se skládal z nìkolika vánoèních scének, mezi kterými vynikalo zejména divadlo vlèat o mudrcích jdoucích do Betléma. Zajímavým nápadem skautù bylo zpracování jedné vánoèní povídky formou stínového divadla. Dále jsme do programu zaøadili pásmo vánoèních koled a rùzné básnièky. Dìti, které hrají na hudební nástroje, také pøispìly svými èísly. Dále jsme ve prospìch akce „Cihla pro Moravu“ provedli sbírku mezi èleny oddílu a mezi rodièi. A aby toho nebylo málo, tak jsme ještì vyrábìli rùzná vánoèní pøání a výrobky, které pak dìti nabízely ke koupi vìøícím v naší farnosti po nedìlní mši. Na zimním táboøe, který skauti a skautky našeho oddílu trávili ve skautském domì v Nové Pace, jsme èást programu ještì zopakovali. Celková èástka, kterou jsme takto dali dohromady, èiní kolem 10.000 Kè.“ Baboèka - 20. oddíl Z Jièína: „Posíláme 3.600 Kè na konto akce „Cihla pro Moravu“. Pøi rozdìlování Betlémského svìtla na Štìdrý den v kostele sv. Ignáce jsme vybrali 2.400 Kè, 300 dali R+R, v nemocnici pøi roznášení Betlémského svìtla jsme dostali 610 Kè a 290 korun ušetøili naši nejmenší ze svého kapesného.“ A. Kováøová - 2. oddíl Z Tøebíèe: „Dìkujeme za propagaèní materiál na akci: „Cihla pro Moravu“. Vánoèní besídku jsme udìlaly 21. prosince. Pøišlo pár rodièù. Vybraly jsme èástku 400 Kè, kterou posíláme pøiloženou složenkou. Repertoár besídky pøedvedeme ještì 25. prosince v kostele u jeslièek.“ J. Prokešová - 8. roj svìtlušek

Anketa Jako èinnost by mìl vyvíjet duchovní rádce vùèi oddílùm s køesanskou výchovou? F. Cigánek - Albatros (68 let, Pøerov) Za pøedpokladu, že jsou ve skautských družinách (oddílech) s køesanskou výchovou registrovány dìti z rodin, které za komunistické totality duchovnì strádaly - myslím tím dìti, které sice byly pokøtìny, ale z rùzných dùvodù nenavštìvovaly na ZŠ náboženskou výchovu - mohou nyní v plné míøe ve skautingu využít nabídku duchovního vedení a rùstu „pod patronací“ duchovních rádcù Junáka. V rámci jejich èinnosti lze èlenùm skautských družin a oddílù poskytovat širokou paletu duchovní výchovy, zvláštì pøípravu k pøijetí svátostí: pro pokøtìné svátost smíøení a biømování, pro R+R svátost manželství. V neposlední øadì pùsobí duchovní rádce pøi seznamování se s požadavky k získání duchovních odborek a liliového køíže. Existuje-li celé støedisko Junáka s køesanskou výchovou - naskýtá se øada dalších možností: spoleèné skautské exercicie, pou doma i do zahranièí, úèast na Jamboree „Pod køesanskými prapory“, atd. Martin Šolc - Bloudil, Plzeò Upøímnì øeèeno, tak moc netuším, co mají v obvyklém programu katolické oddíly a èím se jejich èinnost liší od ostatních oddílù (co mají navíc). Rozhodnì by jeho pomoc závisela na domluvì s vùdci tìchto oddílù, kteøí asi nejlépe vìdí, co jejich oddíl potøebuje nejlépe vysvìtlit. Blíže se neopovažuji odpovídat, protože se v problematice køesanských oddílù tolik nevyznám. Petr Hájek - Balú (52 let, Chotìboø) Je to dáno jeho oznaèením: radit. Radit v záležitostech duchovního života jednotlivcùm, radit oddílové radì, jak do výchovné-

ho programu citlivì vkládat duchovní prvky. Pro dnešní situaci je spíš pøáním, co bych rád vidìl jako denní praxi, totiž aby „byl pøi tom“ až se uvede úmysl do praxe. A už jakkoli, mìl by být blízko, velmi blízko a èasto po ruce, jako byl velký Pøítel, Uèitel a Veleknìz, který miloval mládí a blahoslavil vlastnosti malièkých. J. Vymìtalík - Šovík (40 let, Pražmo) V našich oddílech bývá vìtšinou duchovním rádcem samotný vùdce oddílu, rovnìž ve støediscích duchovní rádce èasto chybí. Anebo je registrován, ale nemá èas a èeká na aktivitu zdola. Takže duchovní vedení bývá zatím záležitostí vùdce oddílu. Duchovní rádce oddílu by mìl na oddílových schùzkách vést krátké besedy na duchovní témata, mìl by organizovat pøíležitostné duchovnì zamìøené akce pro oddíl a hlavnì by si mìl vzít na starost duchovní náplò táborového programu, tedy modlitby, mše, besedy u táborových ohòù a podobnì. Michal Schrotter - Myšák Nevím, asi práci s duchovními odborkami, pomáhat pøi problémech, které mùžou dìtskou dušièku potkat v životì. P. Kupèík - Bobr (27 let, Kopøivnice) Myslím si, že by jeho náplní mìlo být dobøe znát všechny vùdce oddílù s køesanskou výchovou ve svém okrese. Dobøe a vèas je informovat o èinnosti duchovní rady, o liliovém køíži èi duchovních odborkách. Taky by mìl oddíly dobøe informovat o všech akcích poøádaných Duchovní radou a taky o akcích poøádaných køesanskými oddíly ve svém okrese. Taky si myslím, že by mohl jednou za rok zvát vùdce oddílu na okresní setkání, kde by si sdìlovali své

názory a postøehy. No a samozøejmì se v co nejvìtší míøe všech tìchto akcí zúèastòovat. Taky by bylo dobré dohlížet na dùstojné pøedávání stupòù liliového køíže a snažit se navázat kontakt s knìžími v tìchto farnostech. Karl Pollak (51 let, Richmond - Canada) Žádnou. Náboženství je rodinná záležitost a Junák by nemìl propagovat žádné specifické náboženství. Pokud je to organizace otevøená všem dìtem bez rozdílu náboženství, nemùže mít „oddíly s køesanskou výchovou“. Jediné spojení skautingu s náboženstvím je, že podporuje dìti, aby se o náboženství zajímaly ve své rodinì. Skautování neprosazuje žádné náboženství. Víra v Boha nebo nìjakou vyšší morální autoritu je sice jeden ze základních principù, ale forma a význam takové víry je vždycky ponechán pro interpretaci každého jednotlivce. Možná že u vás to není tak ožehavé téma jako tady, ale když mám v oddílu 2 moslemy, 3 buddhisty, 3 køesany, 2 židy a 3 bezvìrce, nevím, jak bych mìl dìlat s nimi náboženskou výchovu, proè bych ji mìl dìlat a jak by se mi na to tváøili rodièe. Pokud sdružuješ èleny a èlenky „bez rozdílù náboženského vyznání“, nemùžeš mít „oddíly s køesanskou výchovou“. Skauting podporuje nábožnost, ale ne nezbytnì náboženství. D. Vychodil - Simba (27 let, Slatiòany) Podnìcovat duchovní rùst vùdce, pomáhat mu pøi zaøazení a plnìní duchovních odborek do programu oddílù. Aleš Mikula (Pozoøice) Duchovní rádce by mìl vìdìt o oddílech na jemu svìøeném území a oddíly by mìly vìdì o nìm. Podle úrovnì èinovníkù v oddílech by jim mìl pomáhat s organizací nebo sám organizovat duchovní program, tj. besedy na rùzná duchovní témata, liliový køíž, duchovní odborky, skautské poutì, mìl by se s nimi úèastnit okresních èi die-

cézních setkání vìøících skautù a mìl by podle možností navštìvovat také tábory tìchto oddílù (pøípadnì i jiných táboøících v blízkosti jeho pùsobištì). J. Peèený - Neptun (43 let, Tlustovousy) Duchovní rádce by mìl být „pravou rukou“ oddílového vùdce a to nejen pøi hodnocení splnìných podmínek liliového køíže nebo duchovních odborek. V ideálním pøípadì by mìl mít úèast na pøípravì i realizaci dlouhodobé koncepce rozvoje duchovního života všech èlenù oddílu vèetnì vedoucích. (Týká se i letního tábora.) Z toho dùvodu by mìl vìnovat dostatek èasu tomu, aby všechny dobøe poznal a mohl navázat individuální vztahy. To je i duchovnímu vedení zcela nezbytné. Pøíštì: Co od duchovního rádce by mohly oèekávat oddíly bez náboženského zamìøení? Pište na adresu redakce. Díky !!! - svì ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○

Betlémské svìtlo

Díky brnìnské skautské dvojici a pøízni Èeských drah zavítalo i letos Betlémské svìtlo do Pøerova s tím,aby se hvìzdicovou štafetou dostalo nejen do chrámù Pánì pøerovského dìkanátu, ale prostøednictvím sester a bratøí ze zlínského okresu na Valašsko a do „Hanáckých Athén“ - Kromìøíže. Z Brodku u Pøerova odvezly místní svìtlušky Betlémské svìtlo do Kokor a dalších obcí na Pøerovsku. Albatrosovo Betlémské svìtlo bylo rozsvíceno 22. prosince hned na osmé mši svaté v chrámu sv. Vavøince v Pøerovì. V povìdomí zdejší obce vìøících, kteøí se toho dne ve znaèném poètu zúèastnili adventní bohoslužby, získal skauting velké renomé ... Brnìnským skautíkùm upøímný dík !!! F. Cigánek - Albatros (Pøerov)

P. Jacques Sevin - zakladatel katolického skautingu Každý èeský skaut a skautka zná jména legendárních zakladatelù našeho hnutí. Vyprávíme si historii života Roberta Badena– Powella, jeho ženy Olave, A. B. Svojsíka a dalších. Tìm, kdo se zajímají o katolický skauting, by však zcela jistì nemìla uniknout ještì jedna významná osobnost. Je to P. Jacques Sevin [Žak Seven], S. J. Muž, který založil francouzský skauting, ICCS (Mezinárodní konference katolických skautù), Kongregaci Sv. Køíže Jeruzalémského a ovlivnil øadu skautských katolických organizací. V roce 1882, kdy se mladý pìtadvacetiletý dùstojník Baden–Powell stal jedním z nejlepších lovcù divokých prasat v Indii, se v severofrancouzském mìstì Lille narodil chlapec Jacques. Po absolvování gymnázia zaèal studovat angliètinu, studia však pøerušil, když se rozhodl vstoupit do jezuitského øádu. Pozdìji pokraèoval ve studiích teologie a filozofie. Byl všeobecnì oblíben pro svou veselou povahu. Pøátelé oceòovali jeho otevøenost a pøátelství, velkou chu žít svùj život naplno. Sevin miloval a sám pìstoval hudbu, zpìv, psal básnì, zajímal se také o malíøství. Svého umìleckého talentu mohl plnì využít pøi výchovné èinnosti. Nejprve pùsobil jako uèitel v øádových školách. V roce 1914 byl vysvìcen na knìze. Již v roce 1909 vedl Sevin jako klerik svùj první tábor, kde uplatòoval nìkteré prvky skautské výchovy. V roce 1913 byl vyslán do Anglie a dùkladnìji se zde seznamoval s rychle se rozvíjejícím skautingem. „Na shromáždìní londýnského severního distriktu v Alexandra Palace jsem se poprvé setkal s Baden–Powellem u šálku èaje a tento den jsem se rozhodl založit katolický skauting ve Francii,“ vzpomíná P. Sevin a svùj zámìr

také v roce 1920 uskuteènil. Po válce vydal pøíruèku Le Scoutisme a za znak francouzského hnutí zvolil symbol køesanských rytíøù z doby køížových výprav – Jeruzalémský køíž, na nìmž je položena lilie. Tento znak používají èlenové nejvìtšího francouzského skautského hnutí Scouts de France dodnes. Ve 20. letech stál P. Sevin u zrodu Mezinárodní katolické kanceláøe, z níž se pozdìji vyvíjí ICCS. Již tehdy zdùrazòuje myšlenku nevytváøet skautskou katolickou organizaci izolující se od ostatních, ale podporovat bratrství se všemi skauty ostatních vyznání. J. Sevin navštívil také Gilwell Park a jako Deputy Camp–Chief (titul vedoucího gilwellských kursù mimo Velkou Británii) získal oprávnìní, aby sám mohl vzdìlávat vùdce. Brzy nato založil ve Francii obdobu Gilwellu v dnes již legendárním parku poblíž mìsteèka Chamarande a vydával èasopis „Vùdce“. Byl prvním, kdo pøišel s myšlenkou bohoslužeb uprostøed pøírody. Mìl mnoho pøátel také mezi zahranièními skauty, mnohé z organizací se jeho modelem katolického skautingu inspirovaly. Zajímal se také o nemocné a opuštìné dìti. V roce 1944 založil Kongregaci Svatého Køíže Jeruzalémského – misionáøský a kontemplativní ženský øád, který se vìnuje pøedevším práci pro mládež. Skautská spiritualita a skautské metody jsou pøirozenì vèlenìny do aktivit øádu a sestry se zúèastòují rovnìž dìní v ICCS. P. Jacques Sevin zemøel v roce 1951 a francouzští skauti usilují o jeho svatoøeèení. Sevin upravil pro skauty modlitbu Sv. Ignáce – tuto motlitbu používají oficiálnì francouzští skauti dodnes .

Pane Ježíši, nauè mì být ušlechtilý, nauè mì opravdovì Ti sloužit, dávat bez poèítání, pøekonávat odvážnì všechny bolesti, pracovat a nehledat odpoèinek, rozdávat se bez oèekávání jiné odmìny, než je víra, že vykonávám Tvou vùli. Amen.

Z myšlenek P. Sevina: „Pokud chcete, aby Ježíš znamenal nìco pro vaše vlèata, vaše skauty, musí být nìkým dùležitým také pro vás.“ „Úkolem vychovatele je pomoci mladému èlovìku projevit maximum svých lidských schopností.“ „Pøípravou na jakoukoliv aktivitu je modlitba.“ „Nejlepší klubovnou je pøíroda, ovšem za podmínky, že se nepochoduje v øadách.“ „Uèit dìti stát se lidmi a souèasnì uèit lidi stát se znovu dìtmi.“

Za základy jakékoliv, nejen skautské výchovy P. Sevin považoval: Lásku: Milovat mladého èlovìka tak, jak ho miluje Bùh, takového, jaký je. Radost: Zapomenout na sebe, rozdávat nakažlivou radost, která posiluje a høeje. Ke známému Baden–Powellovu výroku, že i v tom nejhorším èlovìku je alespoò pìt procent dobrého, Sevin dodává: Nezapomeòme, že srdce každého èlovìka pøetváøí Duch Svatý. Dùvìru: Dùvìøovat mladému èlovìku, to znamená vìøit jeho slovùm. Vìøit, že je schopný vykonat to, co ještì neudìlal, a dívat se na nìj každý den novýma oèima bez nálepkování. Pomocí originálního zpùsobu výchovy prostøednictvím hry a života v družinì se realizuje pìt cílù skautingu, které usilují o komplexní výchovu èlovìka: • výchova charakteru, • manuální zruènost, • zdraví, • služba druhým, • vztah k Bohu. P. Sevin umìl pøesvìdèit již první generaci vùdcù o tom, že skautská spiritualita obohacuje jejich osobní život. Za prostøedky skautské spirituality pokládal: • dodržování skautského zákona, • vykonání každodenního dobrého skutku, • službu bližnímu. „Jestliže táboøíme se svými skauty, není to pouze proto, abychom je uvedli do kontaktu s pøírodou, ale také a pøedevším proto, abychom jim ukázali a vštípili mentalitu táborníka („campeur“) - èlovìka, který zakládá a opìt opouští své táboøištì, èlovìka opravdu volného, nezávislého na pùdì, na místì a na majetku. Takového èlovìka, který na nièem nelpí, ani na svém stanu, a který je tedy stále pøipraven.“ Zuzka Vankeová

Rozhovor s ... ... Jakubem S. Trojanem – signatáøem Charty 77, prvním polistopadovým dìkanem Evangelické teologické fakulty UK a pøedním pøedstavitelem souèasného èeského reformaèního myšlení

I když naši ètenáøi budou èíst nᚠrozhovor, pane profesore, až v novém roce 98, myslím, že bude užiteèné pokusit se ponìkud zpìtnì – a tedy i trochu z nadhledu – podívat na právì konèící dobu vánoèní. Vánoce mají pøirozenì v našem prostoru celou øadu významù. Mùžeme vyjít od toho køesansky tradièního, který vidí vánoce jako dar Boží, konkrétnì projevený narozením Ježíše Krista – až zase na druhé stranì jsou to podoby øeknìme zesvìtštìlé, které zdùrazòují pohodu, mír, vánoce jako rodinné svátky, èili dùraz na tu soukromou sféru, která stojí v ostrém protikladu k tìm úkolùm všeobecným, globálním, svìtovým. Já bych si vybral jedno takové hledisko, které mi pøijde zvl᚝ v dnešní dobì dùležité. Totiž to, že historicky vzato k té betlémské události došlo naprosto na okraji dìjin, v judské provincii, která je z tehdejšího politického hlediska naprosto bezvýznamná, navíc obsazená cizími vojsky. A když èteme evangelní podání pozornì, tak nám nemùže uniknout, že právì na to je autory položen zvláštní dùraz. Skoro bychom øekli ústøední pointa jejich svìdectví: zvýraznit ten protiklad „vševládné imperiální øíše“, její moci, slávy a lesku na jedné stranì – s tou ubohostí, bezvýznamností, doslova nicotností provázející onen Boží vstup do našeho svìta v osobì Ježíšovì. Pastýøi – to nejsou žádní vymydlení chasníci našich barokních betlémù – to byl „lid zemì“ – ti spoleèensky nejpodøadnìjší, opovrhovaní lidé na okraji, z dnešního pohledu

takoví bezdomovci. Pak jsou tam ti uèenci – mágové, které teprve pozdìjší tradice pøezdobila na „tøi krále“. To jsou zase cizinci, tedy také z hlediska Izraele øekli bychom „druhá liga“, kulticky lidé nezajímaví, protože jsou „mimo chrám“. A teï to samotné místo narození – chlév. To je ubohost sama – zvl᚝, když víme, jak to tehdy vypadalo. Èili celá kompozice biblického vyprávìní o Ježíšovì narození má právì tohle na zøeteli. A smysl toho je: Bùh se soustøeïuje na ty malé, bezvýznamné, chudé. To je jeho výsostná volba – ukázat na místo, kde se jakoby nic nedìje – a navzdory tomu právì zde zaèíná klíèit nìco, z èeho pak Evropa i Amerika, ale do urèité míry celé lidstvo žije už mnoho století. Na druhou stranu je tam pøipomínka té hvìzdy. A také – prostøednictvím toho oslíka a snad i jiných zvíøat – je tam pøítomna celá pøíroda. To je naopak poukazem k jistému kosmickému rozmìru události vtìlení. A teprve ve spojení tìchto dvou zdánlivì úplnì opaèných poloh je po mém soudu ten hluboký význam vánoc: to køehké, bezmocné, zdánlivì na okraji má pøesto šanci být nìèím, co promìòuje veškerou skuteènost. Je to vlastnì konkrétní dìjinná forma toho známého podobenství o hoøèièném zrnku, které je sice nepatrné, ale vyrùstá z nìj veliká a silná skuteènost. Dokonce bych si troufnul na „zdnešnìnou“ analogii : Zemì, která je jen práškem ve vesmíru, má skrze lidstvo – pokud bude neseno nadìjí a silou pokraèujícího vtìlení, vesmírné poslání.

Tenhle výhled je samozøejmì velkolepý. Souèasnì ovšem – kdybychom se podívalnejen na událost Ježíšova narození, ale vùbec na celý jeho život „optikou“ dnešních sdìlovacích prostøedkù, tak ty by mu – snad s výjimkou krátké zprávièky v „èerné kronice“ – žádnou pozornost nevìnovaly. Ježíš byl bezvýznamným èlovìkem deklasovaným politicky (patøil k porobenému národu), ubohým spoleèensky (z dnešního pohledu sotva v nižší støední vrstvì) a nakonec znemožnìným i nábožensky (protože podle 5. knihy Mojžíšovy ten, kdo visí na døevì, je Bohem proklet – Dt 21,23). Èili vùbec žádné sousto pro diváky, ètenáøe èi posluchaèe. Jak tento paradox bychom mìli pro sebe èíst v dnešní dobì? Vlastnì jste jeden dùsledek sám naznaèil: Musíme být velmi kritiètí k tomu, jak nám média vykreslují svìt. Nejen proto, že je pro nì samozøejmì dùležité pøedevším to, co je dobøe vidìt a slyšet, ale i ta kritéria, podle kterých do svého obrazu svìta vybírají, zøídkakdy berou v potaz to, co nám právì sdìluje betlémská událost: že ty dùležité skuteènosti rostou ve skrytosti, tichu, nenápadnì. Tím bychom si mohli pøisoudit i správnou roli: na každém z nás záleží. Dìjiny urèují mnohem více rozhodnutí uèinìná v skrytosti našich srdcí, než to co se odehrává pøed zraky milionù na „jevišti svìta“. To by mìl být zdroj jak našeho správného sebevìdomí, tak zase velké odpovìdnosti. To, co koná s námi a skrze nás Bùh v našich životech a našimi životy – to je ta rozhodující skuteènost pro chod dìjin. Nu a koneènì nás to musí orientovat k opravdové citlivosti pro ty, kteøí jsou na okraji, kteøí jsou slabí – a pro svùj vìk jako dìti a staøí lidé, nebo pro svùj fyzický handicap jako nemocní a postižení, nebo pro spoleèenskou neúspìšnost, kde mám na mysli nezamìstnané, pøíslušníky rùzných menšin, osamìlé matky a podobnì.

U tohoto tématu bych se chtìl ještì zastavit. Protože pro Vás jako pro sociálního teologa má jistì zvláštní význam. Jak úèinnì projevit toto rozpoznání vùèi lidem, kteøí jsou z bìžného pohledu pøítìží, kteøí nás obtìžují svou výraznou jinakostí, svou nemocí, svou neschopností se „zaøadit“? Co by právì tady mìli køesané v dnešní èeské spoleènosti jasnì øíct a udìlat? Tady ani moc hledat nemusíme. Hned se nabízí bolavé téma našeho vztahu k menšinám. K nìkterým je to sice snazší – zdá se mi napøíklad, že takoví Vietnamci mají v èeské

spoleènosti postavení dost dobré – ale vùèi Rómùm se to ukazuje v plné nahotì, protože tady jsou skuteènì vážné a hluboké problémy. A tady bychom jako køesané selhali, kdybychom pøijali „standard“ naší vìtšinové populace, kdybychom znovu a znovu neusilovali o skuteèný dialog, protože ty pøedsudky jsou na obou stranách znaèné. A pak jsou tu ti handicapovaní, pro které už Diakonie èi Charita nìco konkrétního podniká, ale ve srovnání s tím, co jsem napøíklad zažil v Jižní Koreji nebo ve Spojených státech, jsme teprve na zaèátku. Starost o tyhle lidi vyjádøená také konkrétní pomocí se musí stát samozøejmou souèástí naší køesanské starosti o rùst Božího království. Za rozhovor podìkoval Jiøí Edy Zajíc

Scout´s Duck – Pomsta skautského ducha

Ústøedí mnoha skautských organizací na celém svìtì byla 31. listopadu loòského roku zcela ochromena. Nyní již mùžeme s jistotou øíci, že tento den byl èerným pátkem svìtového skautingu. A pøitom staèilo tak málo – nenápadný poèítaèový vir, který vymazal pamìti poèítaèù v kanceláøích zmínìných skautských ústøedí. Jak k nìèemu takovému mohlo vùbec dojít? Jak známo, skautské organizace po celém svìtì (vèetnì Junáka) jsou napojeny na Internet. Prostøednictvím této poèítaèové sítì není problém získávat informace odkudkoliv. Je to velmi jednoduché: napøíklad mne zaujmou informace o skautském hnutí v Honkongu, které jsou v poèítaèi honkongského skautského ústøedí, a tak si je prostøednictvím Internetu nahraji do svého poèítaèe. Ovšem, pokud si nedám pozor, mohu si s nimi nahrát i poèítaèový vir – program, který tøeba právì teï nic nedìlá, ale až pøijde jeho èas, vymaže mi pamì poèítaèe. Je nanejvýš pravdìpodobné, že pøesnì toto nastalo 31. listopadu. Zmínìný èerný poèítaèový pátek rozdìlil skautskou veøejnost do dvou táborù. Zatímco skauti z vyspìlých zemí vesmìs reagují snahou o prevenci takovýchto událostí napø. vytvoøením zvláštních odborek typu internetový stopaø èi ošetøovatel operaèních systémù a rozpracovávají výchovné peer–programy zamìøené na seznamování dìtí v oddílech s nebezpeèím nákazy a s možnostmi ochrany, skauti z ménì vyvinutých oblastí, zejména ze støední a východní Evropy, na výpoèetní techniku, zdá se, zanevøeli. Bratr Bill Gates nastalou situaci komentoval slovy, že tak citelnou ránu celosvìtovému trhu výpoèetní techniky nezasadil ani Unabomber. Bratr Unabomber na své internetové stránce projevil pøání setkat se s autorem zmínìného viru. „Tato pomsta skautského ducha za opuštìní Setonovsko Bádeno–Powellovských ideálù skautingu pøišla v pravý èas. Nákladná výpoèetní technika, automobily, mobily a další z pozlátek konzumní spoleènosti musí být zavrhnuty, má–li skautské hnutí vstoupit do 21. století s èistým štítem,“ praví se dále v manifestu, jímž se pøihlásil ke své skautské minulosti. Pomsta skautského ducha, jak je nyní tento poèítaèový virus nazýván, byl patrnì vyvinut v Èeské republice. Pro tuto teorii hovoøí znìní nápisu, který krátce pøedtím, než byly zformátovány pevné disky, rozblikal obrazovky postižených poèítaèù: „POVINNOST – ODPOVÌDNOST – KÁZEғ. Kemar Atráb

Místo pro nalepení adresy

NA DOBRÉ STOPÌ - vydává ústøední tým Odboru duchovní výchovy Junáka Redakce a administrace: Pavel Budský - Svìtluška, Thákurova 3, 160 00 Praha 6 Pøedplatné: 110 Kè. Náklad 350 výtiskù. NOVINOVÁ ZÁSILKA - podávání novinových zásilek povolila Èeská pošta s.p. Odštìpný závod Praha è.j. nov 6154/97 ze dne 3. 1. 1997. Výplatné hrazeno v hotovosti.